Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Leden 2010 Číslo 1 Ročník 16 Úvodník

P. Pavel Hofírek, děkan

Liturgický kalendář

Rosteme ve víře Kapitolky z dějin naší spirituality

„Čím více Mne budete uctívat, tím více vám budu žehnat“

Rosteme ve víře Rok kněží Jerzy Popieluszko

Rosteme ve víře Liturgika

Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie

Církevní památky

Stránka pro mládež

Služba žen v liturgii

Kostel sv. Václava v Suchonicích

Dětské okénko

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 16, Leden 2010

Z Centra pro rodinu Ráj

Plán programu střediska Oáza v Předmostí

Slovo z Charity

Duchovní cvičení na Velehradě 2010 Hasičská slavnost v Horní Moštěnici Jen tak ve stručnosti Světec měsíce

Blahoslavená Anděla z Foligna

Přečetli jsme a doporučujeme... Kardinál Tomáš Špidlík a jeho dílo

Informace

... a mnoho dalšího...

Leden v liturgii Nám všem přeji do nového roku, abychom se dokázali radovat z obyčejných věcí, z toho, co máme a co často pokládáme za samozřejmé. Vím, že lidé mají mnoho těžkostí, problémů a starostí. Kdo je nemá? A jistě je budeme mít i v roce 2010. To těžké se v životě připomene samo, nedá se přehlédnout. Proto přeji sobě i druhým, abychom dokázali vidět to krásné, byť třeba nijak výjimečné, a z tohoto dobrého obyčejného se dokázali radovat. Kéž si více uvědomíme, jaký je to dar mít rodinu, děti, rodiče, přátele. Každý je nemá. Mít práci, mít co jíst, kde bydlet. Většina lidí ve světě je na tom mnohem hůř než my. Pro nás až nepředstavitelně hůř. A předchozím generacím se ani nezdálo o blahobytu, ve kterém žijeme my dnes. Ano, na lepší se rychle zvykne, a člověk by chtěl stále víc a víc. Ale po čase zjišťujeme, že v tom stejně trvalé štěstí není. Kéž bychom pochopili tajemství života, že lidské srdce se nenaplní tím, co dostaneme či získáme, ale lidské srdce se paradoxně naplňuje tím, co ze sebe dává, tím, jak se rozdává. Nebuďme tedy smutní z toho, že jsme tak chudí, že nemůžeme mít všechno, ale radujme se z toho, že jsme tak bohatí, že můžeme dávat. Přeji požehnaný nový rok všem.

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie Světový den modliteb za mír

2. 1. Sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve 6. 1.

Slavnost Zjevení Páně V předvečer nebo v den slavnosti se koná žehnání vody (a soli), křídy, kadidla a případně i zlatých předmětů (křížky, medailky apod.). Voda se žehná na památku Ježíšova křtu v Jordáně, připomíná se význam vody jako znamení vnitřní očisty. Do ní se přidává požehnaná sůl na zvýraznění uzdravující a očišťující moci vody a schopnosti dát ve křtu nový život, a také jako symbol ochrany před zlem. Kropením touto vodou si připomínáme svůj křest, děkujeme za něj Bohu a vyprošujeme si jeho pomoc k životu podle křestních závazků. Žehnání kadidla a křídy je znamením víry a důvěry v Boží ochranu; žehnání zlatých předmětů připomíná, že naše „víra, naděje a láska mají být ryzí a drahocenné jako zlato“ (z obřadu žehnání) a svolává Boží pomoc pro boj se zlem a věrnou službu. Označování slavnosti Zjevení Páně názvem Klanění sv. Tří králů se objevuje v 7. stol. Židovské náboženství bylo neslučitelné s kultem hvězd, rozšířeným v náboženstvích starého Orientu. Izrael dostal od Boha jednoznačný příkaz: „A když zvedneš oči k nebi a uvidíš tam slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedej se oklamat a neklaněj se jim a neuctívej to, co dal Pán, Bůh tvůj, jako podíl všem národům pod celým nebem“ (Dt 4,19). „Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem,“ říká žalmista v Žalmu 147. Pohledem na noční oblohu byli udiveni i muži z východu, o kterých vypráví Matoušovo evangelium. Putují za světlem hvězdy ke Kristu, který je ve svědectví Janova evangelia nazýván světlem světa (Jan 8,12) a ve Zjevení sv. Jana zářivou jitřní hvězdou (Zj 22,16). Mudrci z Orientu hledali hvězdy a našli v Ježíši Kristu mnohem víc :Boží Slunce. (V. Judák, Adventní a vánoční zamyšlení)

10. 1. Svátek Křtu Páně

13. 1. sv. Hilarius z Poitiers, biskup a učitel církve 17. 1. sv. Antonín Veliký, opat

18. 1. Panna Maria, Matka jednoty křesťanů Božské mateřství spojuje Pannu Marii s jejím Synem „a svými jedinečnými milostmi a dary je také v těsném spojení s církví“ (2. vat. Koncil, Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium.). Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem. Společná úcta Bohorodičky zůstala trvalým poutem mezi západními a východními křesťany i po jejich rozdělení. Proto také bylo úsilí o obnovení vzájemné jednoty často svěřováno pod její ochranu (např. v encyklice Lva XIII. Adiutricem populi, 5. září 1895). Tuto skutečnost má vyjádřit i liturgické slavení dnešní památky, povolené pro naše diecéze 10. září 1966. Od 18. ledna do 25. ledna prožíváme Týden modliteb za jednotu křesťanů. Modlit se za jednotu křesťanů, aby jejich rozdělení nepohoršovalo nevěřící a nebylo jim překážkou k přijetí Krista, je úkol na celý rok. V zásvětné modlitbě Božskému Srdci Páně se modlíme: „Buď Pane králem i těch, které od tebe oddělily mylné názory a rozkol, povolej je k bezpečí pravdy a jednotě víry, aby byl jeden ovčín a jeden pastýř.“ 20. 1. sv. Fabián, papež a mučedník a Šebestián, mučedník 21 .1. sv. Anežka Římská, panna a mučednice

24. 1. sv. František Saleský, biskup a učitel církve 25. 1. Svátek Obrácení sv.Pavla, apoštola

26. 1. sv. Timotej (Bohuslav) a Titus, biskupové P. Pavel Hofírek, děkan

Strana 2

28. 1. sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve 31. 1. sv. Jan Bosko, kněz

Jaroslav Branžovský


Služby lidu - Služba žen v liturgii

Pius X. si na počátku svého pontifikátu stanovil jasný cíl: obnovit pravý křesťanský život „aktivní účastí“ věřících na liturgii. Zmiňuje se o tom v motu proprio „Tra le sollecitudini“, v němž upozorňuje na pravidla pro církevní zpěv a hudbu (sv. Cecílie – 22. listopadu 1903). I pro lid doporučoval gregoriánský chorál a připomenul, že všeobecným jazykem církve je latina. V tomto dekretu zakazuje účinkování žen ve chrámových sborech, ženy jsou nezpůsobilé a tudíž nemohou zastávat službu klerika či muže. Toto „nařízení“ zůstalo jen v rovině teoretické, v praxi ženy zpívaly ve chrámových sborech. Tento zákaz byl zrušen r. 1958 tzv. zvykovým právem. Papež Pius XII v instrukci „De Musica sacra et sacra liturgia“ (1958) oficiálně povolil ženám při liturgii zpívat v chrámových sborech. Koncil v SC čl. 29 říká, že zpěv je integrální částí liturgie a zpěváci konají skutečnou liturgickou službu. Úvod k misálu z 1970 čl. 70 říká: „Všechny služby nižší než ty, které patří jáhnovi, mohou vykonávat mužové, laici, i když nebyli k té službě ustanoveni. Služby, které se konají mimo presbytář, se mohou svěřit ženám, podle rozumné úvahy správce kostela. Biskupská konference může dovolit, aby čtení, která se čtou před evangeliem, a úmysly v přímluvách, přednášela žena způsobilá konat tuto službu, a zároveň určit místo, odkud má v liturgickém shromáždění předčítat Boží slovo.“ Z tohoto textu plyne, že žena nemůže číst liturgická čtení z ambonu, který se nachází v presbytáři. Jedná se zde o diskriminaci ženy? Jaký je rozdíl mezi laikem, mužem a laikem, ženou? Praxe však je taková, že ženy čtou čtení i přímluvy z ambonu, jenž se nachází v presbytáři. Nový Úvod k misálu nemluví o rozdělení na muže a ženy a o zákazu vstupu žen do presbytáře.

Dokument „Imensae caritatis“ z 1979 povoluje ženám podávat sv. přijímání a vést bohoslužbu slova. Apoštolským listem papeže Pavla VI. z roku 1973 jsou zrušena nižší svěcení a ta jsou nahrazena udělováním služeb, které mohou přijmout jak budoucí klerici, tak i laici. Zde se však projevuje nedůslednost tohoto dokumentu, jež v praxi vede k tomu, že jen velmi málo laiků přijímá službu lektorátu či akolytátu, kterou de factum již vykonávají. Jak píše P. Pavel Kopeček, S.L.D., přednášející liturgiku na Teologické fakultě Palackého university v Olomouci a na Katolické teologické fakultě University Karlovy v Praze, „teologicky nelze trvat na rozdílu mezi laikem mužem a ženou, čímž by měly i ženy a dívky přistupovat k přijetí služeb, tj. dosáhnout platného schválení a pověření ze strany církve k vykonávání již prováděné funkce. Doufejme, že i v tomto směru se prosadí zvykové právo a bude běžné udílení služeb laikům, jak mužům, tak i ženám. Laici mohou vysluhovat i některé svátostiny a za určitých okolností asistovat při svátosti manželství, teologicky i liturgicky není důvod, proč by tyto služby nemohla vykonávat žena. Jedná se např. o poslední rozloučení se zesnulým (pohřeb), žehnání domů a předmětů, již zmíněná asistence při udílení svátosti manželství. Je třeba však zvážit i ostatní faktory a okolnosti, zvláště pak pastorační a lidskou stránku“. Jacek Brończyk, jáhen

Kostel sv. Václava v Suchonicích

V Suchonicích stávala obecní zvonice s malou kaplí sv. Urbana, papeže a mučedníka. O její stavbě neexistují historické doklady, ačkoliv určitě existovala už na začátku 19. století. Mše svaté se v ní sloužily jen výjimečně, jako např. v roce 1908, kdy byl 5. července vysvěcen v Olomouci místní rodák P. Jakub Grolich. Po primiční mši svaté, kterou měl v neděli 12. července v Penčicích, ve všední dny „celebroval v kapli Suchonské k veliké radosti Suchonských“. Už 8. března 1903 vznikl v obci odbor spolku katolického rolnictva. 3. července 1904 postavil výměnkář František Vyhlídal v Suchonicích nový kamenný kříž před vesnici na svou roli, a „dne toho posvětil kříž tento vel. p. Dalmat Hones, kněz řádu sv. Dominika v Olomouci, jest rodákem Suchonským.“ Po skončení první světové války se stále častěji ozývaly hlasy, požadující pro Suchonice samostatnou duchovní správu, na jejímž financování se chtěly podílet Suchonice a Přestavlky. K tomuto účelu darovala svůj statek čp. 1 v Suchonicích paní Kateřina Zapletalová, rozená Kužmová. Obnos, utržený při prodeji tohoto majetku, byl rozdělen na budoucí kostel a obročí. Jako patrona si osadníci zvolili sv. Václava, jehož milénium se blížilo, a založili Jednotu sv. Václava ku výstavbě chrámu Páně. Kostel projektoval stavitel Tomáš Šípek z Olomouce - Hodolan, vlastní stavba byla zadána staviteli Herinkovi z Brodku. Svěcení základního kamene kostela se konalo 27. května 1928. Světitelem byl tršický farář P. Ferdinand Alexa, bývalý penčický kaplan a administrátor. Asistovali mu P. Ferdinand Plachý z Velkého Týnce a penčický kaplan Antonín Marek. Ačkoliv počasí nepřálo, na upraveném staveništi „zapěl pěvecký sbor ze Suchonic za řízení řídícího učitele Jana Zdražila několik zdařilých sborů, družičky přednesly případné básně, a po slavnostním kázání penčického faráře Josefa Veselého přečetl jednatel Jednoty sv. Václava p. František Galáš pamětní spis, který byl vložen do kamene, načež starosta suchonický Josef Navrátil všem poděkoval. Po svěcení následoval poklep s případnými hesly a proslovy: kněžstvo, zakladatelka a její bratr továrník Kužma z Mořic, zástupce okresní politické správy, vládní rada Jindřich Žáček z Olomouce, státní obvodní lékař MUDr. Pírek z Kokor, starostové Josef Navrátil ze Suchonic a Jakub Zapletal z Přestavlk, velitel hasičů Karel Vyhlídal, stavitel Herink z Brodku a za hosty bratr farářův Rudolf Veselý, vedoucí první státní zástupce v Uherském Hradišti. Pak měl světitel se svou asistencí na staveništi polní mši svatou, a po ní paní Zapletalová vystrojila hostům slavnou hostinu.“ 10. února 1929 byly poslední služby Boží v kapli sv. Urbana. Byla s dovolením úřadů zbořena, materiál odvezen na


Strana 3

stavbu ohrady nového hřbitova a kříž se přenesl ke kostelu. 6. května 1929 zemřela 80letá paní Kateřina Zapletalová. Nedočkala se posvěcení dokončeného kostela ani zvonů, které přivezli z Brna několik dní po jejím pohřbu. 19. května posvětil děkan Ferdinand Alexa tři nové zvony od firmy Manoušek. Kmotrami byly paní ze Suchonic a Přestavlk: Mackovíková, Koutná, Zapletalová, Grolichová, Mačáková a Vyhlídalová. Jednota sv. Václava chtěla, aby se svěcení nového kostela konalo o svátku sv. Václava 28. září. Ale arcibiskup Leopold Prečan chtěl tento kostel posvětit sám, a poněvadž v onen den světil v Olomouci-Hejčíně základní kámen kostela sv. Cyrila a Metoděje, bylo svěcení v Suchonicích odloženo na neděli 6. října. „J. M. arcibiskupovi až do Přestavlk vyjelo naproti hasičské banderium. Podél cesty stály stožáry s prapory, u kostela byla slavobrána. U ní světitel sestoupil a přivítali ho: vdp. děkan Ferdinand Alexa, penčický farář s kaplanem, řídící školy Jan Zdražil, starosta Josef Navrátil a družičky. Následoval obřad svěcení kostela a hlavního oltáře, do něhož byly vloženy ostatky sv. mučedníků Sekunda a Florentina a bl. Jana Sarkandra. Zpívalo osm bohoslovců olomouckých, jimž pomáhal šéfredaktor Našince z Olomouce dp. Ladislav Zamykal, J. M. asistovali generál duch. v.v. Adolf Honig z Olomouce a vdp. děkan Alexa. Mezi svěcením kázal venku nadšeně olomoucký kanovník a poslanec František Světlík a tichou mši sv. měl penčický farář. Po svěcení měl v kostele za zakladatele první mši svatou kanovník Světlík za asistence kaplanů z Penčic a Kokor. Ke konci mše sv. přijel předseda senátu Republiky Československé Dr. M. Hruban a Dr. J. Řehulka. Po mši svaté penčický farář J. M. arcibiskupovi poděkoval a ten, ač unaven, srdečně promluvil. Pak v nastávající faře byl oběd (dozor měla paní mlynářka Dvořáková z Chrašťan).“ Po arcibiskupově odjezdu šlo se průvodem na nový hřbitov, který po kázání penčického faráře posvětil děkan Alexa. Pak byla v zahradě Arnošta Vysloužila lidová slavnost, na níž o sv. Václavu promluvil Dr. M. Hruban. (V březnu 1999 odkoupila obec Suchonice od kostela sv. Václava hřbitov i s márnicí. Kupní cena 3.110 Kč stačila právě tak na uhrazení daně z převodu nemovitosti, kterou hradí prodávající.) Naděje Suchonických na vytvoření samostatné farnosti se nesplnily. Kostel se stal filiálkou penčického a nadačního duchovního správce se dočkali až 14. března 1931, kdy se z Kroměříže přistěhoval pensista P. František Klíma. (Zemřel 30. ledna 1941 ve věku 99 let.) Posledním nadačním knězem v Suchonicích byl od 1. listopadu 1947 P. Josef Bernát, farář v Dolním Újezdě v.v. Po jeho smrti 15. ledna 1949 zůstala fara neobsazena. Nějakou dobu byla užívána jako místní škola a v roce 1980 byl značně sešlý dům prodán. Těsně před začátkem okupace byla firmě Melzer v Kutné Hoře zadána stavba nových varhan, dokončených v r. 1940. Kostel tím zcela vyčerpal svůj nadační kapitál. Roku 1942 musely být všechny tři zvony odevzdány na válečné účely. Nahradit kostelu ztráty trvalo dlouho. Jednota sv. Václava byla zrušena jako ostatní katolické spolky a nadační kapitál byl zlikvidován při měnové reformě v roce 1953. Až administrátor Josef Tabach začal v roce 1966 s potřebnými opravami v kostele a pokračoval v nich jeho nástupce P. Josef Tomčík. Ke 40. výročí posvěcení kostela a k hodům 28. září 1969 zhotovili občané Suchonic a Přestavlk schody ke kostelu. P. Tomčík poznamenal do Pamětní knihy: „Dr. Holubníček sloužil hodovou mši svatou. Prohlásil, že tak krásné schody nejsou ani na Sv. Hostýně. Schody byly darovány kostelu. Žádal jsem, aby na schodech nebylo pracováno v neděli nebo ve svátek. Považuji to za nutné v dnešní době, kdy se v neděli hodně pracuje. Práce šly velmi rychle – podivuhodně rychle (a řekl bych, že právě proto – že se nikdy na nich nepracovalo v neděli). Byla to velká zásluha našich dědečků, důchodců. Zvláště chci uvést jmenovitě stařečka Hlušího Václava a Vysloužila. Štědrost Suchonských a Přestavlckých byla veliká. Pán Bůh nezůstane nic dlužen. Když postavili pro Pána Boha schody do kostela, On je povede po svých schodech do radosti Boží.“ Do konce října 1971 byla ukončena oprava omítky, výměna okapových žlabů a oprava žaluzií na věžních oknech. K 50. výročí posvěcení kostela byly dokončeny opravy uvnitř: úprava liturgického prostoru včetně položení mramoru v presbytáři, vyměněn obraz sv. Václava nad hlavním oltářem za sochu, vyměněno osvětlení, odstraněny značně ztrouchnivělé dřevěné boční oltáře, interiér vymalován. Také byla opravena vadná střecha a kostel zvenku olíčen. Díky místním farníkům a řemeslníkům byly všechny práce ukončeny do soboty 29. září 1979. 30. září byly pak oslavy. Hodovou mši svatou sloužil P. Karel Kuchař, rodák z nedalekých Kokor. V homilii připomněl také svůj zážitek z účasti na svěcení kostela před padesáti lety. V den oslav už zvonil také nově opravený zvon s novým nápisem: „Sv. Václave, pros za všechny věrné farníky!“ 22. srpna 1987 posvětil biskup Josef Vrana nový obětní stůl. Hlavní promluvu měl opět P. Karel Kuchař. V létě 1996 byla dokončena generální oprava omítky kostela v Suchonicích, zatím poslední velká renovace. Zdeňka Mollinová

(Fotografie kostela – zdroj www.suchonice.cz)

Strana 4


„Čím více Mne budete uctívat, tím více vám budu žehnat...“ Protože je měsíc leden zasvěcen úctě nejsvětějšího dětství Páně, stálo by možná zato alespoň na chvíli se pozastavit nad otázkou, jak asi prožíval Boží Syn období prvních let svého života, ale také jaký byl průběh Jeho dospívání či roků dospělosti až do veřejného vystoupení, které započalo událostí křtu v řece Jordánu. Evangelia příliš mnoho zpráv na toto téma nesdělují, a tak se na naši otázku pokoušely odpovědět již od prvních dob křesťanství různé apokryfní texty a později se na dotváření obsahu vyprávění o Ježíšově dětství podílely také mystické zkušenosti a rozjímání různých světců a duchovních autorů. A právě rozvažování nad tajemstvím skrytého života Páně v Nazaretě přivedlo i jednoho ze světců v současnosti dosti populárních (který nepochybně naší době má co říci!), blah. Karla Foucaulda, k velmi originálnímu způsobu následování; v jeho šlépějích se pak vydali i mnozí další. Také naši předkové cítili potřebu blíže se seznámit s tichým a nenápadným životem sv. Rodiny, aby jim mohl posloužit jako inspirace pro jejich život. Víme, že se neobešel bez situací jak velmi bolestných (srov. první tři tajemství sedmibolestného růžence, odpovídající jednotlivým bolestem Panny Marie: proroctví starce Simeona při obětování Dítěte v chrámě, útěk do Egypta a hledání ztraceného Dvanáctiletého v Jeruzalemě), tak také radostných (zde lze připomenout zase rozjímání o druhé až čtvrté ze sedmi radostí Panny Marie, rozjímaných pro změnu v růženci sedmiradostném: narození, klanění sv. Tří králů, nalezení v chrámě). Také z minulých „Kapitolek“ nám již dobře známý barokní autor Martin z Kochemu nešetří ve svém veledíle o životě Krista Pána údaji o Jeho skrytém životě a rozepisuje krom zásadních událostí také jednotlivé etapy tohoto života, totiž do šesti roků věku, poté od sedmi do dvanácti a nakonec od dvanácti do třiceti. Na základě různých výpovědí uvádí, jak Ježíš pomáhal Panně Marii, živící se šitím, i Pěstounu v jeho práci. Řeč je také o skonání sv. Jáchyma během pobytu sv. Rodiny v Egyptě, po němž sv. Anna bydlela v Nazaretě spolu s Rodinou ve společné domácnosti až do své smrti v osmnáctém roce Ježíšově. Jedná se samozřejmě o údaje nepodložené, které nelze nikterak ověřit, ale zároveň jimi nechceme ani pohrdat, právě pro jejich zbožný původ a často i pedagogickou hodnotu. Jen tak pro dokreslení bych rád uvedl několik slok jedné z písní ke sv. Josefovi, která se půvabným způsobem dotýká i Ježíšova dětství „Pochválen buď a pozdraven, svatý Josefe“:

3. Poručil Josef Ježíšku: „Čiň to, dítě mé!“ / Ježíšek, ve všem poslušný, činil to rychle. / Třísky sbíral, metl dům, vodu nosil, přikryl stůl; / a tak poslouchal pěstouna vtělený Bůh můj. 4. Jako tesař svatý Josef chleba dobýval, / však mu překrásný Ježíšek silou přispíval; / své mamince Marii, smotával tkaniny; / s radostí velikou sloužil hošík spanilý. 5. Toto krásné potěšení Ježíšek dělal / Josefa, svého pěstouna, nezarmucoval, / jen co bylo k radosti, rodičům k potřebnosti, / tak to Ježíšek činíval dle upřímnosti.

Kromě toho existují různé modlitby, užívané především poutníky, které se dotýkají – někdy jen okrajově – Ježíšova dětství, např. korunka ke cti 33 let věku Pána Ježíše na zemi, nebo také Pobožnost k uctění nejsvětějšího života Pána našeho Ježíše Krista v poutním slavném chrámu Páně křtinském známého šiřitele dobré knihy v 19. st., poutníka, muže-laika svatého života, Šebestiána Kubínka. Zcela bezkonkurenční je však pro rozvoj našeho vztahu k Ježíšovu dětství úcta k Pražskému Jezulátku. Netřeba se zmiňovat o dějinách této milostné sošky, ani o zářijové návštěvě Sv. otce; to vše lze jednoduše dohledat. Také skutečnost, že Její kult je rozšířen nejen po celé naší vlasti, ale i po celém světě je dostatečně známá. Asi jen málo se však ví, že kopie této sošky se dostala na žádost chovanek do Bedřichova ústavu (pojmenován dle zakladatele Bedřicha kard. Fürstenberka) ve Frýdlantě nad Ostravicí, kde byly před ní vykonávány pobožnosti, což mělo vliv i na ducha celého zařízení. Kolem r. 1930 bylo místo umístění sošky pojmenováno „Dětský ráj“ a na poděkování za celkové uzdravení sedmileté na smrt nemocné chovanky byl celý dům zasvěcen božskému Spasiteli, socha korunována a slavnostně intronisována. Šťastným propojením kultu Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 16, Leden 2010

Srdce Páně s úctou k Jezulátku pak vznikla jakási „Ježíškova legie“, tedy hnutí chovanek, které našemu Pánu přinášely veliké oběti lásky, modlitby a sebezáporu jako dar, Jemu věnovaný, vždy na první pátek nebo první neděli v měsíci. A jsou to svědectví opravdu dojemná, povzbuzující. Z „Dětského ráje“ se pak pobožnost a zasvěcení Jezulátku šíří dále, do Moravské Ostravy, Chudobína, na Sv. Hostýn a jiná místa, ale také do přerovského děkanátu, kde duchovní správce v Polkovicích u Kojetína „sděluje, že požehnání pobožnosti k Jezulátku jest očividné, chrám se plní věřícími čím dál tím více. Rozhodl se proto konat každoročně slavnost na výroční paměť intronisace, po prvé ve svátek Krista Krále 1944.“ (Brána ráje. II. vyd. Praha: Atlas, 1944, s. 33). K Pražskému Jezulátku existuje mnoho modliteb, snad nejznámější z nich je modlitba P. Cyrila od Matky Boží; Jeho ctitelkou byla též sv. Terezička (od Dítěte Ježíše a sv. Tváře). Díky pražským karmelitánům, pečujícím o milostnou sošku, se šíří také novéna k Jezulátku, popř. korunka Ježíšova dětství, kterou naučil sestru Markétu od Nejsvětější svátosti, bosou karmelitku z Francie (+ 1648) sám Pán Ježíš. Nádherné verše věnuje Pražskému Jezulátku Ivan Slavík (když opěvuje Jeho Ruce a Šaty) a Paul Claudel. Kéž by příklad skrytého života nazaretské Rodiny našel svůj ohlas také v našich rodinách a láska božského Dítěte nalezla odpověď v lásce naší! Případní zájemci o výše uvedené modlitby k Pražskému Jezulátku (i jiné) se mohou obrátit na autora článku. P. Miroslav Jáně

Strana 5

P. Jerzy Popieluszko (1947-1984) – kněz Solidarity

Pětadvacet let uplynulo 21. řina 2009 od okamžiku, kdy patrně zahynul Jerzy Popiełuszko, mučedník polského stanného práva, kněz umučený tajnou policií. Tehdy jej totiž zadrželi a od té chvíle byl nezvěstný až do 30. října, kdy úřady oznámily, že jeho tělo bylo nalezeno ve vodní nádrži u města Włocławek. Zpráva o únosu a zavraždění „kněze Solidarity“ otřásla světovým veřejným míněním. Papežovo schválení dekretu o hrdinských ctnostech O. Jerzyho Popieluszky 21. prosince 2009 vyvolalo velkou radost v celém Polsku a Střední Evropě. Varšavský metropolita arcibiskup Kazimierz Nycz řekl, že doufá v beatifikaci ještě během Roku kněží, tedy před 19. červnem 2010, kdy má být Kněžský rok zakončen. Podpis dekretu o mučednictví totiž znamená, že beatifikace se může konat prakticky ihned, protože v případě mučedníka netřeba žádné potvrzení o zázraku na přímluvu světce. Datum beatifikace však určuje Svatý otec. Polský katolický kněz Jerzy Popieluszko patří k nejznámějším postavám polského protikomunistického hnutí. Svým krajanům dodával sílu v období výjimečného stavu na počátku 80. let a na jím sloužené mše za vlast se sjížděli lidé z dalekého okolí. Jeho činnost byla trnem v oku komunistickému režimu, který nechal mladého kněze 19. října 1984 zavraždit tajnou službou. I po smrti však kněz Popieluszko zůstává v Polsku vysoce respektovanou osobností. V únoru 1997 byl církví zahájen proces jeho beatifikace (prohlášení za blahoslaveného), v prosinci 2009 byl schválen dekret o hrdinských ctnostech O. Popieluszky. Nedávno byl o Popieluszkově životě a smrti natočen film, kde si sám sebe zahrál i

Strana 6

polsky primas Józef Glemp. Popieluszko, jenž se narodil v září 1947 ve vesnici Okopy na severovýchodě Polska, vystudoval seminář ve Varšavě. Poté, co byl v květnu 1972 vysvěcen na kněze, působil v několika kostelech, až se v roce 1980 dostal jako duchovní mezi dělníky z varšavských továren. V prosinci 1980 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav a vládu v zemi převzala Vojenská rada národní záchrany. Popieluszko začal následně ve varšavském kostele sv. Stanislava Kostky organizovat „mše za vlast“ a různé charitativní akce, které měly pomoci pronásledovaným. V květnu 1983 také mluvil na pohřbu mladého básníka Grzegorze Przemyka, který byl polskou policií ubit k smrti. Ve svých kázáních Popieluszko nabádal k morálce a nevyhýbal se v této souvislosti ani politickým problémům své země. Hovořil o lidských právech, bránil ideály opozičního hnutí Solidarita a vyzýval k válce s nenávistí. Jeho heslem se stal verš z Bible: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12,21). Činnost stále populárnějšího kněze nemohla ujít pozornosti komunistických bezpečnostních orgánů. Bezpečnostní služba, polská obdoba československé StB, Popieluszka sledovala a zastrašovala. Několikrát byl zatčen a varován, aby se ve svých projevech vyhnul politickým tématům a omezil se pouze na záležitosti víry. Popieluszko se však odmítl tomuto nátlaku podřídit. Když se Popieluszko večer 19. října 1984 vracel z Bydhoště, zastavila jeho vůz poblíž Toruně skupinka tajných agentů, oblečených do uniforem dopravních policistů. Popieluszkův řidič Waldemar Chrostowski byl přinucen nastoupit do policejního auta, z něhož se mu posléze podařilo za jízdy vyskočit, čímž si zřejmě zachránil život. Sedmatřicetiletý kněz, omráčený a zavřený v kufru téhož vozu, takové štěstí neměl. Jeho tělo, jež neslo zjevné stopy intenzivního bití, hodili agenti do přehrady u města Wloclawek, kde také bylo o několik dní později nalezeno. Smrt známého a oblíbeného kněze nebylo možné utajit. Popieluszkova pohřbu, který se konal 3. listopadu 1984, se zúčastnily davy Poláků a pietní akce se proměnila v manifestaci proti komunistickému režimu. Z místa posledního odpočinku kněze Popieluszka se stalo poutní místo. Zřejmě právě obava z masových nepokojů přiměla předsedu rady ministrů a šéfa polských komunistů Wojciecha Jaruzelského, aby vykonavatele vraždy vydal. Čtyři lidé, kteří se na vraždě Popieluszka podíleli, byli v únoru 1985 při takzvaném toruňském procesu odsouzeni do vězení na dvakrát 25, 15 a 14 let. Trest jim byl později snížen, a tak se poslední z nich, kapitán Grzegorz Piotrowski, dostal na svobodu po 15 letech. Skutečný viník akce však nikdy potrestán nebyl. Z vydání rozkazu k akci, která skončila smrtí, byl podezřelý někdejší šéf polské komunistické policie a náměstek ministra vnitra generál Wladyslaw Ciastoń. Pro nedostatek důkazů byl v prosinci 2002 obžaloby zproštěn. Jacek Brończyk, jáhen Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 16, Leden 2010

KLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ

(10. část) Nasazení sester do nemocnice Po uzavření klášterních škol bylo sestrám ze strany okresního úřadu nabídnuto vyučování na zdejších veřejných školách. Tuto nabídku však sestry odmítly s odůvodněním, že nemohou a nechtějí vyučovat v duchu nacistické ideologie. Proto raději pod pohrůžkou vypovězení z Přerova nastoupila část sester od listopadu 1942 ošetřovatelskou činnost v pomocné nemocnici, zřízené z městského chudobince, a na infekčním oddělení v městské nemocnici v Přerově. Zbývající sestry vypomáhaly sestrám dominikánkám v Řepčíně s tamní výrobou. Do služby na infekčním oddělení v nemocnici bylo přiděleno celkem 18 mladších sester, z nichž bylo pět ještě novickami. Sestry po dobu svého působení v přerovské nemocnici bydlely v domku pro ně vyhrazeném. Když bylo zřejmé, že zde zůstanou na delší dobu, byla následujícího roku 1943 v tomto domku zřízena řádná kongregační filiálka. Zde se sestry udržely až do r. 1959, kdy byly z nemocnice odsunuty. Zabírání klášterních budov Po přesunu části sester do přerovské nemocnice došlo ze strany německých orgánů k postupnému zabírání klášterních budov šířavského mateřince. V roce 1943 byla do budovy bývalé měšťanské školy a přilehlého pensionátu umístěna městská hudební škola. 20. října 1944 tyto budovy obsadilo německé vojsko. (Hudbě se již vyučovat nesmělo, neboť prý „Němci v šestém roce války o hudbu nestojí.“) Další objekt, který byl zabrán, byl dům ve dvoře kláštera. 4. ledna 1943 bylo jeho první patro pronajato ředitelství protektorátních drah a staveb pro účely železničního strojního úřadu. 1. dubna téhož roku obsadilo Kuratorium pro

výchovu mládeže druhé patro této budovy, ale již 3. listopadu 1943 prostory uvolnilo, aby zde mohl být rozšířen železniční strojní úřad. K dalšímu zabrání kláštera došlo 18. října 1944, kdy byla do druhého patra a části přízemí hlavní klášterní budovy nastěhována dívčí veřejná měšťanská škola, která zde zůstala až do konce školního roku 1944/45.

Ke konci války byly i v těchto prostorách, zabraných pro měšťanskou školu, krátkodobě ubytovávány německé jednotky.

MEZI VÁLKOU A ODSUNEM Po skončení války započaly sestry ihned s ob-novou klášterního života a své činnosti na poli vzdělávacím a charitním (zapojením do místní Charity). Do budovy bývalé klášterní měšťanské školy na Trávníku a přilehlého pensionátu byla opět umístěna městská hudební škola, která se zde nacházela již za války. V témže roce 1945 sestry znovu otevřely mateřskou školu, která však byla 20. září 1948 výnosem Okresního školského výboru v Přerově zestátněna. V roce 1945 byl také obnoven řádový ústav pro vzdělávání učitelek mateřských škol, který byl následně po dvou letech ministerstvem školství a národní osvěty zrušen. Sestry také po celou dobu od konce války až do odsunu z Přerova vypomáhaly s vyučováním náboženství na veřejných školách a pořádaly jednodenní tzv. „duchovní obnovy“ pro dívky, které se konávaly o nedělích buď přímo v klášteře, nebo sestry dojížděly do jednotlivých farností. Na konci školního roku pak byly na Šířavě konány čtyřdenní exercicie zvlášť pro dívky a zvlášť pro hochy. Poslední aktivita vyvinutá na poli vzdělávání, která byla nově nastoupivším komunistickým režimem sestrám v Přerově tolerována, bylo otevření dívčího katecheticko-pastoračního semináře při Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Tyto jednoroční kursy zaměřené pro výpomoc v duchovní správě (vyučování náboženství, sociální a charitní pomoc) proběhly ve školních letech 1948/49 a 1949/50. DOBA KOMUNISMU Komunistická strana po svém uchopení vlády v roce 1948 započala mimo jiné i s postupnou paralyzací církve a likvidací všech řeholí a řeholních institutů u nás. Nejinak tomu bylo i s kongregací a klášterem sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi v Přerově na Šířavě.

Příprava likvidace 28. srpna 1950 se na Krajském národním výboru v Olomouci konala přísně tajná porada ohledně připravovaného „soustředění ženských řeholních řádů“. S celým programem akce seznámil přítomné tehdejší předseda KNV Teplý a krajský církevní tajemník Horák. Pravděpodobně šlo o schůzi okresních církevních tajemníků a předsedů ONV. Podle tohoto plánu měla být Státním úřadem pro věci církevní určena pro každý klášterní dům zvláštní zmocněnkyně, která se v klášteře ubytuje, zjistí stav ubytovacího zařízení kláštera, seznámí sestry s „přestěhováním“ a bude dohlížet na balení věcí a převoz sester. Bylo též zdůrazněno, že „...strana nemá státi v popředí celé akce, avšak je žádoucí, aby vedoucí činitelé strany byli o této akci informováni stejně jako činitelé MNVa NB. V úzkém kontaktu nutno pracovati se složkou StB.“ V témž čase získala obdobné informace, ale již s přesným časovým rozvrhem a rozpisem úkolů, i zvláštní zmocněnkyně náboženského fondu určená Státním úřadem pro věci církevní pro přerovský klášter sester Neposkvrněného Početí Panny Marie na Šířavě (sestry bydlící a působící v přerovské nemocnici odsunuty nebyly), soudružka Antonie Šimková, bývalá žačka těchto sester. Podle těchto pokynů měla navštívit klášter 11. září a zabezpečit „přesídlení řeholnic“, které bylo určeno na 6. hodinu 13. září 1950. Sestry měly být deportovány do Filipova. (pokračování příště)


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Doba vánoční končí až svátkem Křtu Páně, který letos připadá na neděli 10. ledna 2010. V tomto období slavíme také ještě svátek Zjevení Páně, neboli lidově řečeno svátek Tří králů - 6. ledna. Připomeňme si společně, co o tomto svátku víme. Název svátku Zjevení Páně nám říká, že Ježíš Kristus nepřišel na svět pro záchranu jednoho – Izraelského národa, ale aby přinesl spásu všem lidem na zemi. Postavy Tří králů (mudrců) tedy symbolizují všechny okolní národy a vlastně i celé lidstvo. Ježíš zjevil svou moc a slávu všem lidem.

Přečtěte si příběh Tří králů, jak jej můžeme nalézt v knize „Velká kniha o svatých“ Mnoho dětí na světě zná příběh o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Podle legendy to byli králové z Východu, v Bibli jsou však nazýváni mudrci, protože byli velmi učení. Vyznali se v mnohých vědách i uměních a zřejmě toho hodně věděli o hvězdách. Před dvěma tisíci lety tito tři mudrci poznali, možná právě podle hvězd, že na západ od jejich království se má brzy narodit nový a velmi mocný král. Mudrci se mu chtěli poklonit a přinést mu dary. Naložili proto největší drahocennosti své doby – zlato, kadidlo a myrhu - na velbloudy a slony a vydali se na dalekou cestu. Ve dne pražilo horké slunce, karavana proto putovala i v noci a mudrci hledali cestu podle postavení hvězd na noční obloze. Nová hvězda, která oznamovala narození velkého krále, zazářila náhle velmi jasně nad velikým městem Jeruzalémem, jako by je vedla. Tři mudrci se zaradovali, vstoupili do města a spatřili jeho nádherné domy a paláce. Domnívali se, že právě v nich by mohli narozeného krále najít. Hvězda však nezůstala stát, ale vedla je dál. Opustili tedy Jeruzalém a v něm i zlého krále Heroda. Ten byl jejich příchodem velmi znepokojen, a jakmile zaslechl, že hledají nového krále, začal okamžitě přemýšlet o tom, jak se ho zbavit. Mudrci mezitím putovali dál za hvězdou. Vedla je k městu Betlému. Ale i Betlém zanechali za sebou. Hvězda, která je až dosud vedla, se totiž zastavila až v polích za městem. Zářila nad místem, kde Josef s Marií našli útočiště a kde teď společně opatrovali narozeného Ježíše. Kašpar, Melichar a Baltazar byli u cíle. Vešli dovnitř, do obyčejné stáje, padli na zem a klaněli se maličkému dítěti v jeslích, protože věřili, že bude velikým králem. Předložili mu své vzácné dary a velmi se radovali. Plni této radosti se pak vraceli do svých domovů, do Núbie, do Tarsu a do Sáby. Chystali se vyprávět o novém králi, který se právě narodil a kterému se přišli poklonit. Králi Herodovi však zprávu nepodali. Ve snu se jim totiž zjevil anděl a dal jim pokyn, aby se do své země vrátili jinou cestou. Alena

Strana 8


Zachraňte obrazy aneb církevní Silvestr 2009

Máte rádi umění? Pokud ano, jistě by vás také rozčílila zpráva, že tři díla věhlasného umělce Abdela van Sardela, jehož putovní výstava právě sídlila v Kojetíně, byla zničena. Přesně to jsme se dozvěděli v sobotu 28. listopadu na startu naší oslavy církevního Silvestra. Ze tří obrazů slavného tvůrce nechali vandalové jen pár zmuchlaných kousků a slavnostní otevření galerie bylo ohroženo. To by však nebyla udatná mládež přerovského děkanátu, aby se do toho nevložila! :-) Nejdříve bylo potřeba se posílit – a to především na duchu, proto jsme zamířili do zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme prožili mši svatou. Po seznámení se a lehkém občerstvení už bylo třeba vydat se do akce – zachránit – dotvořit poničené obrazy. Tři týmy umělců se měly podle názvu a zachovalého kousku pokusit domalovat obraz do původní podoby. Po ruce ovšem nebyly ani barvy, ani štětce... Proto skupiny vyrazily do „obchodů“ rozesetých po náměstí, kde za drobné úkoly (jezení jogurtu na čas, reklamní běh kolem stromečku, zpívání podle abecedy, zvládnutí testu uměleckého přehledu nebo focení se podle zadané situace) bylo možné získat všechno, co je potřeba k namalování kvalitního uměleckého díla. Časový limit běžel a skupinky spěchaly zpět do galerie pustit se do malování. Všechno šlo hladce do té chvíle, než se zčistajasna objevila kouzelná víla. Umělcům přičarovala různé handicapy, a tak se kreslilo nohama, rukama, beze slov či poslepu a musím uznat, že jsme si užili spoustu legrace :-). Všechny obrazy se nám nakonec podařilo dokončit včas a věhlasný umělec Abdel byl naší pomocí tak dojat, že nás pozval na „raut“, kde jsme mohli vyběhané a vymalované síly zase doplnit. Všechno tedy dobře dopadlo. :-) Nastal čas na ztišení, rekapitulaci a díky za uplynulý rok. Přesunuli jsme se do kostela, kde jsme v tichu prokládaném modlitbou a písničkami mohli prožít překrásnou adoraci. Pro ty, kdo ještě nebyli úplně unavení se rozezněla hudba, a tak se tancovalo, povídalo, zpívalo a nakonec nechyběla ani pohádka před spaním – animovaný „Pan včelka“. Pak už hajdy do spacáků nebo odjezd domů a těšení se na příště. Děkujeme všem nadšeným účastníkům, kteří šli do programu naplno a s radostí, a také animátorům za přípravu této skvělé tečky za naším církevním rokem :-). Peťuli

Ve čtvrtek před půlnoční mší svatou, a také v pátek 25. prosince 2009 se v kostele sv. Vavřince v Přerově konalo vystoupení dětí, mládeže a hudebníků přerovské farnosti. Měli jsme možnost slyšet pásmo koled a vánočních příběhů pro potěšení duše a k oslavě narození Ježíše Krista. Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 16, Leden 2010

Strana 9

Občanské sdružení Centrum pro rodinu Ráj připravuje v Předmostí řadu zajímavých programů pro maminky s malými dětmi, pro děti, mládež i dospělé. Programy probíhají v prostorách místní fary – vchod bránou přes zahradu. Koordinátorkou střediska OÁZA je Veronika Zapletalová (tel. 774 523 522). PRAVIDELNÝ TÝDENNÍ PROGRAM OD 5. LEDNA 2010

ÚTERÝ DOPOLEDNE PRO MAMINKY S MALÝMI DĚTMI – 8 - 12 h. – příspěvek 40 Kč/rodina. Cvičení, divadélko, jednoduché výtvarné činnosti, 1x měsíčně přednáška či beseda 19.1. beseda s L. Pchálkovou na téma: Naše rodinná oslava.

VÝTVARNÁ DÍLNA PRO STARŠÍ DĚTI A MLÁDEŽ – 16 – 18 h. 5.1. – tkaní taštiček, 12.1. – pletení z pedigu – velký tác, 19.1. – smaltované šperky (smalt na vařiči), 26.1. – skleněné hodiny – ručně malované. Příspěvek 80 – 170 Kč dle materiálové náročnosti.

VÝTVARNÁ DÍLNA PRO DOSPĚLÉ – 18 – 20 h. – program stejný jako u mládeže

STŘEDA MRAVENIŠTĚ – 16 – 17 h. – zábavný tvořivý program plný nových nápadů pro děti od 6 do 9 let. Vedoucí kroužku Jana Chodilová. Přihlášky a bližší info na telefonu 774 833 724. Příspěvek 35 Kč.

Podrobnosti k jednotlivým programům budou vždy na plakátku. www.raj-pavlovice.cz

ČTVRTEK DOPOLEDNE PRO MAMINKY S MALÝMI DĚTMI – 8 – 12 h. - divadélko, cvičení, jednoduché výtvarné činnosti, 28.1. beseda s H. Krejčí na téma: Dětský vzdor a pevné objetí. Příspěvek 40 Kč/rodina

KLUBKO – 16 – 18 h. - pro děti od 7 do 10 let - kroužek je ekologicky a tvořivě zaměřený. Děti se budou učit hravou zážitkovou formou poznávat a porozumět přírodě, rostlinám, živočichům a kamenům a chránit životní prostředí. Také budou vytvářet zajímavé výrobky z již použitých materiálů – recyklace – textilu, papíru, plastu, dřeva – a z přírodních materiálů. V pěkném počasí budou zajímavé tematické vycházky do přírody, v létě táboření v přírodě, chystáme také letní stanový tábor, v zimě krmení zvířátek, stavění krmítek pro ptáčky apod. – Děti je nutné předem přihlásit na tel. 774 523 522. Příspěvek 35 Kč. SMALT V PECI – 18 – 20 h. – 1x měs. – pro ty, kteří by se chtěli lépe seznámit s touto zajímavou výtvarnou technikou a vytvořit si originální věci – tentokrát 21.1. Příspěvek 150 Kč.

PÁTEK MRAVENIŠTĚ – 15 – 16 h. - zábavný tvořivý program plný nových nápadů pro děti od 6 do 9 let. Vedoucí kroužku J. Chodilová. Přihlášky a bližší informace na telefonu 774 833 724. Příspěvek 35 Kč

Strana 10

SOBOTA TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – 14 – 16 h. – 2x za měsíc 16.1. – vosková batika – originální tašky. Příspěvek 80 Kč/taška 23.1. – výroba dřevěných loutek. Příspěvek 110 Kč/3 loutky


Adventní zamyšlení.

(2. část)

Můj „detektivní duch“ mně našeptával: „V pondělí bude mít na vrátnici službu jiná sestra.“ Pokusím se ji přesvědčit, že moc a moc se toužím se s. Malvínou setkat a seznámit. A měla jsem štěstí. Mé přání se splnilo. Milá a příjemná opět mladá sestřička mně sdělila: „Ano. Ale musíte chvíli počkat.“ Ráda počkám třeba hodinu nebo i dvě. Jen když se má touha splní. Říká se, že naděje umírá poslední. A boj o dobrou věc nesmíme vzdát. A kdo vytrvá, ten vyhraje. Manžel již nedoufal v úspěšné setkání a zůstal v autě. Čas čekání v návštěvní místnosti při malém pohoštění rychle uběhl. A já najednou stála v malé chodbičce před dveřmi, za kterými byl někdo známý – neznámý. Po nesmělém zaklepání jsem otevřela dveře. Oslnivé světlo v malém a útulném pokojíčku mě uvítalo první. Přede mnou na posteli seděla drobná postavička se zvědavýma a klidnýma očkama. Šedivé, krátce ostřihané vlasy vykukovaly z bílého šátku. V první okamžik mně připadala jako velká panenka. Mladá civilní sestra jí zapínala poslední knoflík u sněhobílé krajkové halenky a rychle zmizela. Trvalo jen okamžik a po

krátkém představení a důvodu, proč přicházím, ožívaly dávné vzpomínky. Ta paměť!!!! Příhody proložené básněmi, písněmi i albem obrázků, které ve volných chvílích vytvářela, nebraly konce. Album bylo určeno praneteři. Na první straně byl pohled malé studánky v lese a pod ním krásným písmem napsaná báseň „Znám křišťálovou studánku“. Malvínka ji recitovala a já zpívala. Když jsem byly u konce, zazněla otázka: „A píseň císaře pána znáte?“ Neznám. A už se pokojíčkem nesl čistý rozechvělý skřivánčí hlásek. Čas ubíhal mílovými kroky. Otázky a odpovědi nebraly konce. A také pocit, že se již známe dávno. A najednou s. Malvínka říká: „Dejte mě požehnání.“ Srdce se mně na chvíli zastavilo. „Ale sestřičko, já nemůžu.“ „A proč?“ „Protože to neumím a jsem velká hříšnice.“ „A to jsme všichni!“ Jemně si mě přiklonila k sobě. Na čelo vyznačila křížek se slovy: „Sláva Bohu... A teď vy mně.“ Ani nevím, jak jsem to dokázala. Šitíčko s knoflíky na přikrývce se posunulo. Tak uběhly dvě úžasné hodiny v recitaci, zpěvu i vzpomínání. Poslední pohled na fotografie rodičů a sourozenců na stěně v rámečku. Poslední pohled na „kvetoucí zahrádku“ na okně. Hýřila pestrými barvami. Vřelé obětí ukončilo naše „smysluplné“ setkání. V sáčku nesu manželovi jablíčko, jako dárek a pozdrav. (pokračování příště)

Emilie Charbutová-Vaško

CD s papežovým. zpěvem.

Do prodeje vstupuje Alma Mater: Music From The Vatican, CD s několika písněmi nazpívanými papežem Benediktem XVI. a se skladbami současné vážné hudby. Na tiskové konferenci v Římě 1. 12 2009 P. Federico Lombardi, ředitel Tiskového střediska Svatého stolce, objasnil vznik nového alba, které se začíná prodávat. Povolení použít hlas Svatého otce na albu Stalo se již tradicí, že v předvánočním čase pořádají v kostele koncertní vystou- byl podle něho dán proto, že papež Benepení nejrůznější soubory a orchestry. Jedním z nich je i přerovský sbor Vokál. dikt XVI. rád hledá nové cesty, jak tomuto světu předávat náboženská a duchovní sdělení. „Hudba je efektivním způsobem komunikace s mnoha mladými lidmi, a nejen s nimi,“ řekl P. Lombardi a dodal: „Tvůrčí snaha o spojení tradiční a moderní hudby s moudrým a duchovním textem si jistě zaslouží povšimnutí.“ Svatý otec na CD zpívá loretánské litanie a několik mariánských písní celkem v pě-ti jazycích: latině, italštině, portugalštině, francouzštině a němčině. Jedná se o vůbec první zvukový záznam papeže Benedikta XVI. na CD. Album o celkové délce 49 minut doplňuje osm skladeb současné vážné hudby v provedení Královského filharmonického orchestru a sboru filharmonické akademie v Římě pod vedením Mons. Pabla Colina. Projekt A1ma Mater má i své vlastní webové stránky: www.musicfromthevatican.com (čbk)


Také v roce 2009 připravila přerovská farnost na 4. adventní neděli Živý betlém.

Strana 11

Milí farníci, bratři a sestry, rádi bychom Vám tímto poděkovali za Vaši rychlou a ochotnou pomoc při získávání finančních prostředků do fondu humanitární pomoci. Od začátku adventu jste nám darovali cca 30 000 Kč. Tyto peníze budou využity na poskytování humanitární pomoci lidem, kteří se ocitnou v tíživé situaci. Jde především o pomoc formou nákupu základních potravin, drogistického zboží a nezbytných věcí pro děti, jako jsou plenky, školní potřeby, kojenecké zboží aj. Již v adventu 2009 jsme díky Vaší ochotě mohli pomoci jedné mamince se dvěma dětmi, která se ne vlastní vinou ocitla v Azylovém domě, a která neměla vůbec nic kromě věcí, které ona a její děti měly na sobě. Ještě jednou tedy děkujeme těm, kteří reagovali na naši prosbu a přispěli nám do fondu humanitární pomoci. Poděkování patří také těm, kteří se zapojili do akce „Vánoční dárky dětem na Ukrajině“. Do akce se přihlásilo z Přerova sedm rodin. Děkujeme Vám, že nám pomáháte dělat dětem na Ukrajině radost. Za Oblastní charitu Přerov

Duchovní cvičení na Velehradě 2010. 19. 2. – 21.2. 5. 3 – 7. 3. 11. 3. – 14. 3. 12. 3. – 14. 3 19. 3. – 21. 3. 19. 3. – 21. 3. 21. 3. – 25. 3. 13. 4. – 17. 4. 5. 5. – 8. 5. 25. 5. – 29.5. 30. 5. – 5. 6. 25. 6. – 27. 6. 18. 7. – 22. 7. 22. 7. – 25. 7. 1. 8. – 5. 8. 15. 8. – 19. 8. 16. 8. – 20. 8. 22. 8. – 27. 8. 1. 9. – 5. 9. 5. 10. – 9. 10. 22. 10. – 24. 10. 27. 10. – 30. 10. 4. 11. – 7. 11. 28. 11. – 2. 12. 5. 12. – 9. 12. 9. 12. – 12. 12. 30. 12. – 1.1.2011

Duch.cvič. pro členy a příznivce Matice Svatoant. Rekolekce pro katechety Příprava na manželství - snoubenci Duch.cvič. pro laiky, pastor. asistenty a akolyty Duch. cvičení pro mladé členy Orla Víkend pro seniory /Centrum pro rodinu/ Postní duchovní obnova Duch.cvič. pro pracovníky charit Duch.cvičení pro všechny Exercicie s Pannou Marií Exercicie pro řeholnice Duch.cvič. formou večeřadla Duchovní cvičení pro manžele Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky Duchovní cvičení pro katechety a animátory Duchovní cvičení pro všechny (frant.spiritualita) Duchovní cvičení pro varhaníky a chrám.zpěváky Exercicie pro trvalé jáhny a manželky Duchovní cvičení pro vysokoškoláky Exercicie s Pannou Marií Víkend pro seniory/Centrum pro rodinu/ Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvič.pro akolyty a pastor.asistenty Ignaciánské exercicie pro všechny Adventní duch. cvič. pro všechny Duchovní cvičení pro manžele Duchovní cvičení formou večeřadla

ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ vyhlašuje výběrové řízení na místo

.ředitele Církevní mateřské školy. .v Přerově. .a ředitele Církevní mateřské školy. .v Kojetíně. s nástupem do funkce 1. 9. 2010

Podmínky: praktikující katolík, vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání pedagogického směru a pedagogická praxe ve shodě se zákonem 563/2004 Sb.

Přihlášky zasílejte do 15. února 2010 na adresu: Arcibiskupství olomoucké, Centrum pro školy, Wurmova 9, 771 01 Olomouc

K přihlášce připojte: Ověřené kopie dokladů o vzdělání, životopis, přehled praxe, výpis z trestního rejstříku, doklad o zdravotní způsobilosti, Vaši představu o církevní mateřské škole v rozsahu do tří stran.

Strana 12

Mons. V. Šíma Mons. P. Posád P. P. Šustáček P. J. Szkandera Mons. J. Graubner P. S. Peroutka, SJ P. S. Peroutka, SJ Mons. J. Šich P. M. Kabrda, SDB P. J. Hladiš, SJ P. J. Čupr, SJ P. Š.M. Filip, OP Mons. A. Opatrný Mons. A. Opatrný P. A. Dabrowski, OFM P. M. Javora P.V. Málek P. M. Altrichter, SJ P. J. Hladiš, SJ P. S. Peroutka, SJ P. M. Kabrda, SDB P. P.Vaculík, SDB P. S. Peroutka, SJ P. A. Dabrowski, OFM Mons. V. Šíma P. Š. M. Filip, OP

Bližší informace naleznete na www.stojanov.cz e-mail: [email protected] Tel. 572 571 420, 572 571 531 Přihlášky posílejte na adresu: Římskokatolická duchovní správa Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad

Martina Krejčířová

Hasičská slavnost v Horní Moštěnici.

V neděli 15. listopadu 2009 se sloužila ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Horní Moštěnici slavnostní mše svatá za členy místního hasičského sboru. V kostele byly mezi věřícími vidět i uniformy hasičů, kteří se sem dostavili v hojném počtu. Při mši svaté byl posvěcen nový hasičský prapor. Po mši svaté vyšli všichni přítomní z kostela jen pár kroků k budově nové hasičské zbrojnice, kterou slavnostně posvětil místní farář P. Bedřich Horák. Nad vchod zbrojnice byla do malého výklenku umístěna nová soška sv. Floriána, patrona hasičů. I ta byla posvěcena. Velitel místních hasičů a zároveň starosta obce pan Zdeněk Vrána přivítal všechny přítomné a seznámil je s historií hasičského sboru v Horní Moštěnici. Na jeho pozvání se slavnosti zúčastnil i okresní velitel hasičů pan Miroslav Čoček, který ocenil práci místních členů a poděkoval jim za jejich aktivitu. Zážitek z celé akce byl obohacen vystoupením pěveckého sboru pod vedením paní učitelky H. Petříkové. -s-

1


Poděkování Děkuji všem, kdo v roce 2009 přispěli k životu našich farností. Na prvním místě děkuji těm, kdo se za naše farnosti modlí. Na druhém místě děkuji těm, kdo našim farnostem věnovali svůj čas a své úsilí a aktivně se zapojovali do farního života. Dále děkuji také všem, kdo farnostem pomáhají svými finančními dary či půjčkami. Také děkuji za dotace ministerstvu kultury, Olomouckému kraji a za spolupráci městu Přerov. Ještě jednou děkuji všem, kdo přispěli k oslavě vánočních svátků v našich farnostech. Ať už úklidem, výzdobou kostelů, postavením betlémů, službou při otevření kostela sv. Vavřince, zpěvem při bohoslužbách, kostelníkům, ministrantům, městu Přerov za dar vánočních stromků pro výzdobu našich kostelů a také těm, na které jsem mohl zapomenout. Děkuji všem. Pán Bůh zaplať.

Církevní mateřské školy v našem děkanátě Na nástěnkách a teď i v tomto našem časopise na předchozí straně zveřejňujeme vyhlášení výběrových řízení na místa ředitelů církevních mateřských škol v Přerově a v Kojetíně. Vyhlašovatelem je jejich zřizovatel - Arcibiskupství olomoucké. Stále se sice ještě čeká na vyjádření ministerstva o jejich zařazení do sítě škol, ale protože září 2010 se už rychle blíží a příprava všeho potřebného k zahájení skutečného provozu bude jistě náročná, tak je třeba najít ředitele těchto školek už teď, abychom ihned po schválení ministerstvem Farní ples v Přerově mohli začít s konkrétní přípravou na zahájení činnosti a všechno stihli. Pokud víte o někom vhodném, tak ho na možnost přihlásit se do Bude v sobotu 23. ledna 2010 výběrových řízení upozorněte. Také vás chci poprosit o modlitby za od 20:00 v Městském domě v Přerově. budoucí ředitele či ředitelky našich církevních školek, protože na nich K tanci a poslechu zahraje skupina ROKY. bude nejvíce záležet, jaké naše školky budou. Vstupenka s místenkou stojí 170,- Kč. Podobně pokud máte mezi svými známými či příbuznými rodiny Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji s malými dětmi, tak jim možnost dát děti do církevní školky nabídněte. Městského domu. Předběžné přihlášky evidujeme již teď, přestože oficiální zápis bude samozřejmě až po schválení ministerstvem a po jmenování ředitelů. Všechny na náš farní ples zveme. Hledáme nové ministranty V našich farnostech zveme nové chlapce ke službě u oltáře. Mohou to být už i prvňáci a samozřejmě i chlapci starší. Po zkušebním období, kdy budou mezi ostatními ministranty zatím jen v „civilu“, bude následovat obřad přijetí mezi ministranty, při kterém dostanou také ministrantské oblečení. Schůzky ministrantů bývají dvakrát do měsíce v sobotu dopoledne. Podrobnější informace, co všechno s ministrantskou službou souvisí, rádi řekneme přímo klukům či jejich rodičům. Nebo se mohou přímo zeptat těch, kdo již ministrují.

Vybíráme V roce 2010 budeme v Přerově na prvním místě opět vybírat peníze na zaplacení splátek nové střechy na faře. Také letos potřebujeme vybrat 400.000,- Kč. V této chvíli máme z minulého roku vybráno 4.800,- Kč, takže už nám zbývá vybrat ve sbírkách a darech pouze 395.200,- Kč. Kromě dalších malých oprav na faře plánujeme také velkou akci – výměnu oken, ale zatím není jisté, jestli s touto akcí budeme moci začít už letos. V Předmostí pokračujeme ve vybírání peněz na provedenou opravu fasády. Chybí už jen 39.400,- Kč. Mezitím se bude rozhodovat, kterou další akci v naší farnosti budeme realizovat jako první. Předpokládám, že bude potřeba podpořit finančně také zřízení naší církevní mateřské školy, protože určitým vstupním nákladům se nebude možné vyhnout. To se jistě konkrétněji ukáže během pár měsíců. Aktivity na faře v Předmostí Na straně deset je přehled všech různých aktivit Centra pro rodinu Ráj v Pavlovicích, které se plánují během měsíce ledna v objektu fary v Předmostí. Jsou to aktivity jak pro maminky s malými dětmi, tak pro děti mladší i starší, pro mládež i dospělé a také pro celé rodiny. Nabídka je to skutečně bohatá. Pro mne osobně je nejdůležitější to, kolik lidí přijde. Zda bude mezi lidmi o takové aktivity dostatečný zájem. Pokud by se těmito aktivitami pro všechny věkové skupiny podařilo budovu fary zaplnit, tak jsme našli pro faru to správné využití. Pokud by mezi lidmi nebyl zájem, tak by zůstala otázka budoucnosti fary v Předmostí otevřená a její využití by se muselo dále hledat.

Proč ekumenické modlitby? Již řadu let se Přerově konají ekumenická setkávání a bohoslužby. A to nejen v tradičním lednovém termínu, ale také během celého roku. Bohužel se těchto modliteb účastní jen malý počet farníků. Proč jsou ekumenické modlitby tak potřebné? Nejdříve to bylo důležité pro odstranění vzájemných předsudků a zahojení starých nespravedlností. To se snad již docela podařilo. Dále pro vzájemné poznání a jako vyjádření naší společné touhy po jednotě křesťanů. V současnosti se ovšem zdá, že tato jednota křesťanů nedojde v dohledné době naplnění v nějakém „spojování“ církví, ale spíše v lepším uvědomění si toho, že v těch základních věcech jsme jako křesťané zajedno a v naší společnosti „plujeme na stejné lodi“ a navíc „proti proudu“. Kéž by tedy naše ekumenické modlitby byly vzájemným povzbuzením ve víře a upevněním našeho odhodlání žít podle Kristova slova. Paradoxně nás někdy může více ve víře povzbudit křesťan „jiného ražení“, protože v jinakosti jeho víry můžeme lépe zahlédnout to společné podstatné jádro. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 16, Leden 2010

Strana 13

Blahoslavená Anděla z Foligna

Narodila se roku 1248 v Umbrii ve Folignu, městečku nedaleko Assisi. Velmi mladá se vdala za bohatého a hrdého člověka. Měla několik dětí a až do svých 40 let vedla normální rodinný život. V různých obtížích a nouzi se stále častěji utíkala v modlitbách ke sv. Františkovi z Assisi. Božím působením se v ní probudilo svědomí a ona po nějakou dobu zápasila se strachem. Rozhodla se jít ke zpovědi, ale její, byť slzami provázená lítost, nebyla dokonalá, pouze ze strachu o budoucnost. Teprve až při navázání komunikace s Bohem pochopila jeho milosrdenství a skutečnost, že On sám svým utrpením odčinil její chybné skutky. Při další zpovědi jí už nebránil stud ani nechyběla lítost. Jejím srdcem pronikala láska a chtěla s Ježíšem nést kříž. Na ten po svém obrácení nemusela dlouho čekat. Těžce jí onemocněl manžel, dřívější přátelé se jí vysmívali pro její obrácení. Asi ve svých 40 letech postupně přišla o všechny své drahé, jež předem na věčnost připravovala. Snažila se, aby její vůle se srovnávala s vůlí Boží. Potýkala se s mnohým pokušením. V létě 1291 vstoupila do 3. řádu kajícníků sv. Františka a strhla s sebou k následování mnoho žen. Ráda rozjímala o Kristově utrpení a napsala spisy o evangelní vzdělanosti a o obrácení. Zanechala doklady ryzí duchovní nauky, pro které byla nazvána „učitelkou teologů“. Vědomosti čerpala z nadpřirozených vidění, ale tvrdila, že duchovní život nezáleží ve zjeveních, nýbrž v činorodé lásce k Bohu. I přes své onemocnění chodila ošetřovat trpící do nemocnic a zahrnovala je svou štědrostí. Zemřela 4. ledna 1309, blahořečena byla roku 1693. Jaroslav Branžovský

Přečetli jsme a doporučujeme.

Kardinál Tomáš Špidlík a jeho dílo

17. prosince 2009 oslavil 90. narozeniny kardinál P. Tomáš Špidlík, rodák z Boskovic, kde vystudoval gymnázium. Před válkou studoval v Brně latinu a češtinu. Po uzavření českých univerzit vstoupil do jezuitského řádu. Po první přípravě na Velehradě dostudoval teologii v Maastrichtu v Holandsku, kde byl roku 1949 vysvěcen na kněze. Rok nato odešel do italské Florencie a v roce 1951 se ujal funkce spirituála v české koleji Nepomucenum v Římě. Zde působil 37 let. Přitom ukončil svá studia na Papežském institutu východních studií v Římě doktorátem a specializací ve spiritualitě křesťanského Východu. Otec kardinál je autorem mnoha knih, z nichž nyní vybíráme. Jistě si vyberete. Přeji hezké čtení. Po tvých stezkách Jedná se o praktickou příručku křesťanského života, kde je srozumitelně vysvětlena jak nauka týkající se svátostí, tak také mravní nauka církve s konkrétními příklady a doporučeními. Pro mne osobně to byla první kniha od P. Špidlíka, se kterou jsem se setkal. Klíč k neznámu Prameny světla Duchovní život je přítomností Boží osoby v osobě lidské. Tato jednoduchá pravda je základním motivem příručky křesťanské dokonalosti. S užitkem si ji může číst začátečník i pokročilý. (K zapůjčení ve farní knihovně) Otče náš - Při kněžských duchovních cvičeních rozebíral P. Špidlík Modlitbu Páně. Z jeho promluv pak vznikla kniha. K vyšším věcem jsem se narodil Podle vyznání víry a podle zásad duchovních cvičení podle sv. Ignáce se otec kardinál zamýšlí nad vztahem víry a jejího prožívání ve světě v konkrétních podmínkách. (ve farní knihovně) Ve službě slova – cyklus A, B, C Již několik desítek let má otec kardinál vždy v pátek ve vysílání Radia Vatikán promluvu k následující neděli. Pro neděle a zasvěcené svátky je v této knize výběr z jeho promluv. Strana 14

Živé slovo Spiritualita křesťanského Východu (ve farní knihovně) Svatá Melánie – Úsvit nových dějin Spiritualita křesťanského Východu – Modlitba (ve farní knihovně) Spiritualita křesťanského Východu – Ruská idea Spiritualita křesťanského Východu – Mnišství Ignác z Loyoly a spiritualita Východu Ignác – starec Vatikánské promluvy C – Nedělní zamyšlení Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání. Přinášet Boží slovo do všedních dnů je darem duchovního otce, který tím duši podává pravý lék. Tento svazek obsahuje pokračování doposud nevydaných promluv kardinála Špidlíka, pronesených na vlnách Vatikánského rozhlasu. Vnímavému českému čtenáři přinese stejný užitek, jako předcházejí svazky jeho vzácných a neotřelých homilií. Duše poutníka (ve farní knihovně) Eucharistie – lék nesmrtelnosti (ve farní knihovně) Umíme se modlit (ve farní knihovně) Jak očistit své srdce (ve farní knihovně)

Jaroslav Branžovský


POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA s P. Bedřichem Horákem

Téma: Proč se postit ? Umění přijímat Boží dary.

9:00 9:45

První postní promluva v sále Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem

10:30 Druhá postní promluva v sále 11:15 Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem 12:00 Jednoduchý oběd na Sonusu

13:30 Křížová cesta v kostele 14:00 Třetí promluva v sále a prostor na dotazy a diskusi. 16:00 Mše svatá

17:00 Malé pohoštění a posezení na závěr obnovy

dokončení ze str.16 Středa 3.2. 19:00 Čtvrtek 4.2. 8:45 17:30 19:00 19:30 Sobota 6.2. 8:00 9:00 16:30 Neděle 7.2. 9:45 15:00 Pondělí 8.2. 18:00 Středa 10.2. Čtvrtek 11.2.

Sobota 13.2. Pondělí 15.2.

Úterý 16.2. Středa 17.2. Čtvrtek 18.2. Pátek 19.2. Sobota 20.2.

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Předmostí, kostel

18:45 16:00 15:00 17:30 19:00 19:00 9:00 16:00 16:00 17:30 17:30 16:00

Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Popeleční středa

8:45 17:30 19:30 16:00 9:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus


Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince v Přerově Sobota 20. února 2010 Přihlásit se můžete v Přerově na faře nebo v zákristiích přerovských kostelů. Příspěvek na občerstvení: 50,- Kč. Všechny na duchovní obnovu srdečně zveme.

Setkání liturgické skupiny Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Společná modlitba za kněze Modlitby matek Ranní mše svatá v latině Setkání františkánského společenství Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Karneval pro děti Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Katecheze pro dospělé v Předmostí Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Katecheze pro dospělé na Sonusu Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Svatá zpověď na začátku postní doby Celodenní duchovní obnova na Sonusu Strana 15

Všechny zveme na společné ekumenické modlitby v pondělí 11. ledna u evangelíků, ve středu 13. ledna u husitů a ve čtvrtek 14. ledna u Armády spásy vždy v 17:00. Také zveme na aktivity Centra pro rodinu na faře v Předmostí. Více na straně 10.

Sobota 9.1. Pondělí 11.1. Úterý 12.1. Středa 13.1. Čtvrtek 14.1.

Sobota 16.1. Neděle 17.1. Pondělí 18.1. Úterý 19.1. Čtvrtek 21.1.

Sobota 23.1. Pondělí 25.1. Středa 27.1. Čtvrtek 28.1.

Pondělí 1.2. Úterý 2.2.

9:00 9:00 17:00 16:00 16:00 17:00 15:00 17:00 17:30 19:00 19:00 14:00 9:45 17:30 18:45 8:00

Centrum Sonus Troubky, Henčlov Kostel ČCE Centrum Sonus Centrum Sonus Modlitebna CČSH Přerov, sv. Vavřinec Prostory AS Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí

16:00 8:45 16:00 17:30 19:30 9:00 14:00 20:00 14:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov Horní Moštěnice

17:30 9:00 18:00 19:00 8:00

Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Fara v Předmostí

15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:00 Předmostí Svátek Uvedení Páně do chrámu 16:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Schůzka ministrantů Tříkrálová sbírka Ekumenické modlitby u evangelíků Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Ekumenické modlitby u husitů Úklid kostela, skupina „B“ Ekumenické modlitby u Armády spásy Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na příjímání Zkouška scholy dospělých CPR Ráj: Tvořivé odpoledne pro rodiny Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Liturgika s jáhnem Katecheze pro dospělé v Předmostí CPR Ráj: Beseda s L. Pchálkovou na téma: Naše rodinná oslava Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „A“ CPR Ráj: Smalt v peci Katecheze pro dospělé Modlitby matek Schůzka ministrantů CPR Ráj: Tvořivé odpoledne pro rodiny Farní ples v Městském domě v Přerově Adorační den. Společné zakončení adorace bude v 16:30 a mše svatá v 17:00. Katecheze pro dospělé na Sonusu Redakční rada časopisu Mše pro děti s přípravou na přijímání Setkání katechetů děkanátu Přerov CPR Ráj: Beseda s H. Krejčí na téma: Dětský vzdor a pevné objetí Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Liturgika s jáhnem Mše svatá v předvečer svátku Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v pondělí v 18:00 Setkání společenství křesťanských žen dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Miroslav Jáně, J. Brończyk, jáhen, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 27. ledna 2010.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents