Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

V neděli 24. listopadu přijalo svátost biřmování 34 biřmovanců z farností Kokory, Majetín, Rokytnice u Přerova, Troubky, Nelešovice, Suchonice a Brodek u Přerova. Svátost udělil Otec Biskup Josef Hrdlička.

Prosinec 2012 Číslo 11 Ročník 18  Úvodník P. Bedřich Horák  Liturgický kalendář  Arcibiskup olomoucký k tzv. „Velkému varování Ježíše Krista“

 Škola modlitby na Velehradě

 Slovo z Charity

 Světec měsíce

 Předvánoční jarmark

 Pozdrav ze semináře

 Události let 1945-48

 Rosteme ve víře

 Jen tak ve stručnosti

 Vzpomínky se vrací

 Pořad vánočních bohoslužeb

 Dětské okénko

 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně

 Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj

Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

 Informace ... a mnoho dalšího...

Prosinec v liturgii

Na Tvůj příchod čekáme Jako dítě, když jsem při mši svaté po proměňování říkal spolu s ostatními účastníky bohoslužby tajemství víry, vždy mě zaujala část tohoto vyznání „na Tvůj příchod čekáme“. Zvláště to bylo v době adventní a na Vánoce. Bylo to pochopitelné, těšil jsem se na příchod Ježíška, který má při-nést, nebo už přinesl, vánoční dárky. Ale v tom mém dětském vnímání bylo i něco víc než jen očekávání hraček, knížek či nějakého oblečení pod stromečkem. Později jsem pochopil, že to není až tolik celoroční příprava na Vánoce, že má toto tajemství víry vztah především k eucharistii. Samozřejmě, zcela zřetelná je spojitost eucharistie s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením, kterou první způsob (ale i druhý - „Zachraň nás...“) znění tajemství víry hlásá. Ale neméně důležitý je vztah eucharistie ke Kristovu druhému příchodu. Vždyť Církev touží po tom, aby Kristus již přišel. Jak říká katechismus, „křesťané se modlí, zvláště při slavení eucharistie, aby urychlili Kristův návrat a říkají mu: »Pane, přijď«“ (KKC 671). „Církev ví, že již od nynějška Pán přichází ve své eucharistii, a že je uprostřed nás. Tato přítomnost je však skrytá. A proto slavíme eucharistii a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista“ (KKC 1404). Víme, že doba adventní není jen příprava na oslavu Kristova prvního příchodu – v těle, při jeho narození, ale že se křesťané mají více zaměřit na příchod Krista na konci časů. Takže přece jen vztah tajemství víry spíše k adventu než k Vánocům můžeme najít. Advent tohoto roku je spjat s eucharistií více než kdy jindy. Je to proto, že jím začínáme poslední rok přípravy na jubileum Strana 2

Sv. Edmund Kampián, kněz Sv. František Xaverský, kněz Sv. Mikuláš, biskup Sv. Ambrož, biskup a učitel církve Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie Církev si během staletí uvědomila, že Maria, plná milosti, byla vykoupena už od svého početí. To vyplývá z Písma svatého a tradice Církve a rovněž ze slavnostního výroku učící Církve, když papež Pius IX. v roce 1854 vyhlásil, „že blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí (v lůně sv. Anny) pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“ Byla tedy byť jako v Kristu vykoupený člověk, od počátku v té posvěcující milosti dítěte Božího, která byla původně určena celému pokolení z Adama a Evy, a které se má znovu dostat každému věřícímu skrze obětní smrt Bohočlověka, zrozeného z Marie. Jaký je to manifest Boží moci nad hříchem a ďáblem, když v nejhlubší temnotě hříchu, za branami ráje, stvoří tak obdivuhodnou bytost. Maria je ve své neposkvrněnosti předobrazem a symbolem svaté církve vykoupené z kříže, radostné a čisté církve stojící před Boží velebností. Tajemství neposkvrněného početí není pouze osobním privilegiem Matky Boží. Maria je již v tom symbolem poukazujícím na církev. Vždyť v církvi se děje a dokonává to, co začalo Mariiným početím: návrat Adamova pokolení do života s Otcem skrze Syna v Duchu svatém. Marii - nikdy neporušené – se dostalo podílu na vykupitelské moci krve, kterou směla sama poskytnout Vykupiteli. Nám poraněným v Adamovi, se dostává znovu téže milosti skrze tutéž Krev. (P. Romuald Rob, OP) 13. 12. Sv. Lucie, panna a mučednice 14. 12. Sv. Jan od Kříže, kněz 21. 12. Sv. Petr Kanisius,kněz 1. 12. 3. 12. 6. 12. 7. 12. 8. 12.

V prosinci prožíváme dobu adventní a vánoční. Adventní doba začíná nešporami (večerními chválami) první neděle adventní, což je neděle, která připadne na 30. listopad, nebo na den nejbližší tomuto dni. „Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na oslavu narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem; a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Z těchto důvodů je doba adventní dobou radostného a oddaného očekávání. O první neděli adventní hovoří evangelium o druhém příchodu Páně a napomíná k bdělosti. Starozákonní čtení všech tří cyklů jsou vybrána z knih proroka Izajáše a Jeremiáše. Představují mesiášskou říši pokoje, v níž Mesiáš shromáždí všechny národy (v cyklu A), volají po jeho příchodu (cyklus B) a přislibují mesiášský „Davidův výhonek“ (cyklus C). Novozákonní čtení jsou vybrána z různých listů apoštola Pavla a napomínají nás, abychom procitli ze spánku a odložili skutky temnoty. Mešní texty této neděle tak se zvláštní intenzitou obracejí pohled na Kristův druhý příchod. Evangelium druhé adventní neděle obsahuje výzvy k pokání z úst Předchůdce a připravovatele cesty, Jana Křtitele. Starozákonní čtení cyklu A slibuje „výhonek z kořenů Jesse“ jako znamení národům a představuje v jásavých barvách mesiášskou říši. V cyklech B a C se návrat Božího lidu z vyhnanství stává povzbudivým podobenstvím dokonání spásy v říši Mesiášově. V novozákonních čteních je Kristus zvěstován jako ten, který přináší univerzální spásu, který nastolí nová nebesa a novou zemi. Pro tento Kristův den platí, abychom „čistotou jen zářili a byli bez hříchu … s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem“ (Fp1; 4-6.8-11, cyklus C). Zaslíbení, napomenutí a radostné očekávání charakterizují tuto neděli a koncentrují se ve vstupní antifoně, stojící nad touto nedělí jako hlavní motiv: „Hle Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.“(Iz 30, 19.30) Třetí adventní neděli nazýváme „Gaudete“ (Radujte se). Jsou to první slova vstupního verše, vybraného ze druhého čtení cyklu C a vyzývajícího k adventní radosti:


příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území. Ten je věnován právě svátosti eucharistie. Jak už jsme zmínili, i při slavení mše sv. Kristus přichází, i když skrytý pod způsobami chleba a vína. I když hovoříme nejčastěji o dvou Kristových příchodech, jedna z adventních písní hlásá dokonce „Krista čtvero příští: nejprvnější v těle, druhé v duši celé, třetí při skonání, čtvrté o vzkříšení“. Možná do tohoto druhého příchodu, možná do ještě jiné zvláštní kolonky, by se Kristův příchod v eucharistii dal zařadit. Každý rok se ptáme, pokud vůbec, jak to adventní období dobře prožít, jak se připravit na nadcházející Vánoce, pomineme-li pečení cukroví, úklid a shánění dárků. Tento advent se nám jedna možnost výborně nabízí. Vnímat lépe Krista přítomného v eucharistii. Odevzdávat mu všechny naše starosti, problémy, ale i radosti. Čerpat od něho sílu zvládat všechny životní peripetie. Přijímat Krista v eucharistii co nejčastěji, vždyť on takto přichází přímo do našeho nitra. A nejplnější prožití mše sv. je právě tehdy, když se s ním setkáme ve sv. přijímání. Podle toho ovšem také máme pravidelně dávat do pořádku své nitro při svátosti smíření. Setkávat se s Kristem častěji při adoraci před svatostánkem. Procházíme-li kolem kostela, kde je Nejsvětější svátost uchovávána, krátce Krista pozdravit. Tak se můžeme lépe připravit na slavení Vánoc, tak se ovšem také lépe připravíme na příchod Pána jednak v okamžiku naší smrti, ale i na konci časů. Naše předchozí spojení s Ježíšem nám pomůže v těchto rozhodujících okamžicích prožít láskyplné a pokojné setkání s naším Přítelem. Přeji Vám všem pokojné a plodné prožití adventní doby i opravdu niternou radost z narození Ježíše Krista! P. Bedřich Horák

„Radujte se! Pán je blízko“ (Fp 4,4n). Při mši se užívá rouch růžové barvy. Potlačuje se tak vážná fialová barva pokání a signalizuje se předvánoční radost. V evangeliu před námi stojí opět postava Jana Křtitele. V cyklu A se z vězení nechává vyptat Ježíše: „Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš odkazuje na to, „co slyšíte a vidíte“, přičemž poukazuje na Izajášem předpovězené Mesiášovy zázračné činy. V cyklu B se Jan nazývá „hlasem volajícího na poušti“, který připravuje cesty Páně. O Kristu však říká: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“. Evangelium cyklu C nám staví před oči Jana Křtitele, jak dává různým skupinám lidí návod, jak mají žít, a odvádí pozornost od sebe na přicházejícího Vykupitele: „Přichází však mocnější než já … On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“. Čtvrtou adventní nedělí se ocitáme v období bližší přípravy na Slavnost Narození Páně. Evangelia popisují události, jež bezprostředně předcházely Kristovu narození. V cyklu A hovoří o Josefově duševní rozpolcenosti a o andělově poselství, že může Marii vzít k sobě, prtože dítě, jež očekává, pochází z Ducha svatého a „spasí svůj lid od hříchů“ (Mt 1, 18-24). V cyklech B a C se předčítají perikopy (biblická čtení) o zvěstování Páně a o Mariině návštěvě u Alžběty, kde je Maria pro svou víru blahoslavena a zazpívá děkovnou píseň Magnifikat. (Lk, 38-47) 25. 12. Slavnost Narození Páně – Hod Boží Vánoční Vánoční doba začíná v předvečer slavnosti Narození Páně. Večerní mše svatá má už sváteční vánoční ráz. Další mše o narození Páně se slouží v noci, za svítání a ve dne. Liturgickou barvou je bílá. „Ježíš Kristus, Boží Syn, se narodil v Betlémě judském. Co velkolepějšího nám lidem může být zvěstováno, co radostnějšího pověděno. Marně se snažíme vyčerpat tu svatou zvěst, pochopit ten úžasný dar Boha Otce člověku... Kdo by měl tak kamenné srdce a nechtěl prožívat radost nad novorozeným Dítětem, radovat se s jeho Matkou Marií, kdo by netoužil nad tím divem jásat s anděly, děkovat a klanět se s pastýři a mudrci. Jistě, tento zážitek, zážitek, že se Bůh stal člověkem, je v podstatě věc víry. Můžeme však být šťastni, že ta dějinná událost zasahuje naši rozumovou oblast. Náš rozum se s ní může beze zbytku vyrovnat, a tak také tato historická událost nevymizela ani z mysli technického člověka. Kolik bylo v Izraelském národě tehdy očekávání, ale bylo to očekávání všeho možného jiného, než to, o čem se dočteme v evangeliu. „Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil v městě Davidově Spasitel – Kristus Pán“ (Lk 2,10-11). Ti obyčejní pastýři pochopili, co jim bylo řečeno. Proto také zanechávají všeho, aby na příkaz anděla byli svědky a zažili počátek velké proměny. Zdaleka pak přišli i učenci cizího národa a hledají Dítě, jehož narození jim v jejich vlasti zvěstovalo znamení na obloze. Ti mudrci tehdy nedělali žádné rozsáhlé vědecké výzkumy, nesvolávali konference, prostě šli, a když „spatřili Dítě s jeho matkou Marií, padli před ním na zem a klaněli se mu.“ (Mt 2,11) Něco z tohoto postoje neučených pastýřů i vzdělaných mágů je pravý křesťanský postoj při slavení Vánoc. Klanění a děkování Bohu. Co by nám zůstalo a co by zůstalo světu bez skutečnosti, která pro nás začala Vtělením, bez naší spásy? Že jsou ke spáse lidé lhostejní? Jen si všimněme, kolik lhostejnosti a netečnosti bylo kolem těch prvních Vánoc! Přímo nás ohromí text Písma svatého, kde se dočítáme, jak málo lidí vzalo tuto obrovskou světovou událost vůbec na vědomí. Avšak to, že se Bůh vzdal všeho povyku a senzace, když přicházel na svět, nebyla žádná technická porucha v režii, ale záměr. Kdo přichází odpor zlomit násilím, nejdříve slibuje a nabízí vše, co má. Kdo bojuje o moc, rozšiřuje od počátku strach a hrůzu, aby odpůrce umlčel. Kdo však přichází, aby sloužil, aby hledal a zachránil, co bylo ztraceno (Lk 19,10), kdo dělá všechno z lásky, tomu je cizí každé naléhání, ten upustí od zastrašování, respektuje situaci druhých, počítá se slabostmi i silami těch, kterým chce nezištně pomoci. Přichází také vždy znovu, i když je pomíjen nebo neuznáván. Aby Bůh přišel na svět jako dítě, to mohl být jen jeho nápad. Zde pochopíme, jak Bůh ctí a respektuje důstojnost, vážnost, svobodu a velikost člověka! Zde můžeme


Strana 3

 Arcibiskup olomoucký k tzv. „Velkému varování Ježíše Krista“. Možná se někteří z vás setkali s tzv. Velkým varováním Ježíše Krista, které se šíří jak prostřednictvím internetu, tak i formou brožurek, rozdávaných v některých kostelech. K této problematice se vyjádřil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který tak odpověděl na četné dotazy kněží i laiků. Poselství o Velkém Božím varování pochází z údajných zjevení jedné irské vizionářky. Toto poselství nemá schválení žádné církevní autority, protože obsahuje řadu bludů, které nejsou v souladu s naukou katolické církve. Jeho vyjádření najdete na http://tisk.cirkev.cz/z-domova /arcibiskup-olomoucky-k-tzvvelkemu-varovani-jezise-krista/

26. 12. 27. 12. 28. 12. 30. 12.

tak trochu nahlédnout do smyslu lidského života a na úkoly, které jsou člověka důstojné. Mnoho z toho, co stojí nedoceněno u našich nohou, se objevuje v pravém světle a je řešitelné právě až při pohledu na jesle. Kolik zloby však bylo už u těch prvních Vánoc! O zlu a jeho kořenu, hříchu, mluvíme neradi, ač ho tak snadno pácháme… O co usiloval Herodes, když chtěl přetvářkou a lží přijít Dítěti na stopu? O jeho smrt! To je tragédie všech generací – zabít lásku. Nemyslím tím jen na Ježíšovy otevřené nepřátele, kteří nechyběli v žádném století, ale spíše na ty, kteří utekli od Krista, protože jim byl přítěží. Jsme to my, křesťané, jestliže si z Ježíšova učení vybíráme jen to, co se nám líbí a hodí. Jsme to my, kněží, když zvěstujeme jen to, co se setká se souhlasem, pochopením a potleskem lidí. Jsme to my, takzvaně věřící, když chceme Ježíše odloučit od církve a vkládáme mu do úst to, co sami chceme. Takový Ježíš však neexistuje a my se nemůžeme divit, když pak je pro nás neviditelný a němý. Tak se i Vánoce, se vším tím okolo – i s betlémem a stromkem – stávají jen slavnostmi našich zvyků. To podstatné, totiž počátek spásy, už nevnímáme. Probuďme se aspoň nyní z všednosti, rutiny a stereotypu k tomu, co nám zvěstuje dnešní slavnost. Jde o přítomnost Boha, který přišel na svět, stále znovu přichází a je připraven s námi zůstat. Přijmeme-li ho, bude nás provázet na našich životních cestách, za svátečního světla i v prachu všedního dne, když jsme uznáváni i když jsme zapomenuti, v přítomnosti milých osob, s nimiž se nyní o svátcích setkáme, i za jejich nepřítomnosti, kdy na ně zůstala jen vzpomínka, ve štěstí i v neštěstí. Bůh je s námi! To je to Emmanuel, a to přece něco znamená. On je jistota našeho života. Amen.“ (P. Břetislav Vaněk, CSsR) Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty Svátek sv. Mláďátek (Neviňátek) betlémských, mučedníků Svátek Svaté rodiny Jaroslav Branžovský

 Škola modlitby na Velehradě . V pátek 9. listopadu jsme se (dá se říci již tradičně) postupně dopravili na poutní a exerciční dům Stojanov na Velehradě. Důvodem tohoto víkendového pobytu byla duchovní obnova, kterou organizoval, a také vedl náš pan děkan o. Pavel Hofírek. Tématem byla protentokrát Modlitba. Nevím, jestli to bylo výběrem tématu, příjemným prostředím, nebo již ověřenou kvalitou duchovních promluv o. Pavla, ale sešel se nás velmi pěkný počet. Zaplnili jsme takřka polovinu jídelny! Kdo někdy byl na Stojanově, tak ví, o jak rozlehlou místnost se jedná… Mezi exercitanty nebyli pouze Přerováci, ale i věřící z celého děkanátu. Také věkově byla skupina velmi různorodá. Kromě dětí jsme měli zastoupeny všechny věkové kategorie. Ohledně praktické stránky pobytu vše probíhalo, jak jsme již za ta léta zvyklí. Silentium jsme se snažili dodržovat od první páteční promluvy až do nedělní mše svaté. Celkový poměr promluv a času určeného k přemýšlení a modlitbě byl vyvážený, takže bylo dostatek prostoru vše vstřebat a případně aplikovat v praxi. V sobotu po obědě byla příležitost ke svátosti smíření; mezi zpovídajícími byl kromě P. Pavla i P. Petr Hofírek. Nejedná se o shodu jmen, opravdu nás navštívil rodný bratr našeho pana děkana. Vše strašně rychle uteklo. Zvláště těm, kteří museli buď z osobních či pracovních důvodů odjet již v sobotu večer. Ještěže nám otec Pavel ke každé promluvě připravil tištěný materiál, abychom se k jednotlivým částem mohli kdykoliv vrátit a vše si znovu oprášit a ujasnit. Otče Pavle, velké díky! Nejen za tuto duchovní obnovu, ale za vše co pro farnost a též pro celý děkanát děláte  . Simona Vondráková

Strana 4


Svatá Angela od Kříže Matka chudých a zakladatelka Institutu Sester od Kříže. Angela od Kříže (vlastním jménem María de los Ángeles Guerrero González) se narodila 30. ledna 1846 ve španělské Seville. Její otec byl zaměstnán jako kuchař v klášteře Trojjediných Otců, kde pracovala jako pradlena i její matka. Její rodiče měli 14 dětí, ale pouze 6 dosáhlo dospělosti. Angela byla ovlivněna učením a příkladem svých zbožných rodičů, kteří ji od útlého věku učili modlit se růženec. Často ji bylo možné nalézt ve farním kostele, jak se modlí před obrazem „Panny Marie dobrého zdraví“, zatímco její matka připravovala oltář pro bohoslužbu. U Prvního přijímání byla Angela ve svých osmi a biřmování přijala ve svých devíti letech. Dostalo se jí skromného formálního vzdělání a poté začala pracovat v obchodě s obuví. Její vedoucí v obuvnictví byla svatá žena Antonia Madonado, která se spolu se svými zaměstnanci každý den modlila růženec a četla životopisy svatých. Kanovník José Torres Padilla Seville byl Antoniin duchovní průvodce a měl pověst „formující svaté“. Angele bylo 16 let, když se setkala s donem Torresem a dostala se pod jeho vedení. Angela toužila žít zbožný život, a když jí bylo 19 let, požádala o vstup do řádu Bosých Karmelitánů ve městě Santa Cruz, ale byla odmítnuta pro své chatrné zdraví. Na doporučení dona Torrese se začala věnovat péči o strádající pacienty trpící cholerou, která se v té době začala rychle rozšiřovat mezi chudými. V roce 1868 se Angela znovu pokusila vstoupit do kláštera, tentokrát k Dcerám Charity v Seville a navzdory jejímu stále křehkému zdraví byla přijata. Sestry se snažily její zdravotní stav zlepšit a proto ji poslali do Cuenca a Valencie, ale bez výsledku. Během noviciátu Angela opustila klášter Sester Charity a vrátila se domů pokračovat v práci v obuvnictví. Don Torres věřil, že Bůh má pro Angelu plán, ale tento plán byl stále ještě záhadou. Dne 1. listopadu 1871 složila Angela pod křížem soukromý slib žít podle evangelia a v roce 1873 byla Bohem povolána, což znamenalo počátek jejího nového poslání. Během své modlitby Angela najednou uviděla prázdný kříž, stojící přímo před tím

křížem, na němž byl Ježíš přibit. Okamžitě pochopila, že ji Bůh žádá, aby se sehnula z prázdného kříže a stala se „chudou s chudými a tak je přivedla ke Kristu“. Angela pokračovala ve své práci v obuvnictví, ale pod vedením dona Torrese věnovala veškerý svůj volný čas psaní detailního duchovního deníku, který odhaloval styl a ideál života, který byla povolána žít. V roce 1875 se k Angele připojily další tři sestry a začaly život v komunitě společně v jedné pronajaté místnosti. Od toho dne sestry navštěvovaly potřebné a nabízely pomoc chudým ve dne i v noci. Tyto sestry ze Společenství Kříže, pod vedením Angely, známé jako Matka Angela od Kříže, žily život vždy v kontemplaci a ústranní, pokud právě nesloužily chudým. Poté, co se sestry vrátily do svého domova, oddaly se modlitbě a ztišení, ale byly vždy připraveny v případě potřeby vyjít ven a sloužit chudým a umírajícím. Matka Angela viděla své sestry jako ty, jenž byly povolány milovat a pomáhat chudým a nemocným, kteří by byli jinak opuštění. V roce 1877 bylo založeno druhé společenství v Utreře, provincii města Seville, a o rok později další v Ayamonte. Během života Matky Angely bylo založeno dalších 23 klášterů. S pokorou jednou Matka Angela napsala tato slova :„Ten, kdo neznamená nic, setrvává v tichosti, ten, kdo neznamená nic, nechce být někým, ten, kdo neznamená nic, trpí vše... Ten, kdo neznamená nic, se neprosazuje ani nepřikazuje druhým svou autoritou a hlavně, ten, kdo neznamená nic sám v sobě, to je praktická pokora.“ Matka Angela od Kříže zemřela dne 2. března 1932 v Seville. Byla blahořečena papežem Janem Pavlem II dne 5. listopadu 1982 a svatořečena dne 4. května 2003. P. Libor Churý a kol.

 Pozdrav ze semináře . Drazí farníci, zdravím vás z olomouckého semináře. Uplynulé týdny a měsíce v semináři se nesly v poklidné atmosféře podzimu. Všední dny nám zpestřovaly různé akce a aktivity, kterých jsme se mohli účastnit. Asi největší takovou událostí byla beatifikace 14-ti františkánských mučedníků, která proběhla v Praze v sobotu 14. října. V pátek, den před beatifikací, jsme přijeli do Prahy a ubytovali se v pražském semináři, kde jsme byli celý víkend na návštěvě. Večer patřil ročníkovým večerům, kdy jsme se znovu potkali s kluky, s kterými jsme strávili společný rok v konviktu. V sobotu dopoledne jsme vyrazili do katedrály, kde se odehrála beatifikace. Protože blahoslavení mučedníci patřili do františkánského řádu, byla velkou účastí zastoupena i početná františkánská rodina. K vidění byly zástupy františkánů, kapucínů, minoritů, mnoho řeholních sester z nejrůznějších kongregací a také mnoho františkánských terciářů. Samotné mši svaté předsedal kardinál Angello Amáto, který vede Kongregaci blahořečení a svatořečení. Ve slavnostním průvodu byly neseny ostatky oněch mučedníků a byl slavnostně přečten dekret, kterým byli tito františkáni prohlášeni za blahoslavené. Tím byl zakončen proces blahořečení, který byl zahájen již v 17. století a v minulosti několikrát přerušen. Odpoledne pro nás měli pražští bohoslovci připravenou pestrý program. Od návštěvy památek, výstav, muzeí, o které není v Praze nouze, až po různé výlety do okolí. Neděli jsme oslavili společně v pražské seminární kapli a po obědě jsme se vraceli do Olomouce, povzbuzeni do dalšího času naší formace. zdraví Jenda Berka Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012 Strana 5

Naděje Realisté to vědí nejlépe: ten kdo žije nadějí, zemře zoufalstvím… Proč raději hned nepočítat s nejhorším, nestáhnout hlavu pod krunýř a nezařídit se hezky pro sebe? Počítat s nejhorším je dobré, ale je to jen poloviční realismus. Člověk musí a může hledat východisko i v hodně těžkých situacích. Věci nebývají tak zlé, jak si je člověk původně představuje. Rusové mají přísloví: „Komu Bůh přibouchne dveře, tomu otevře okno“. K realismu patří naděje. Pesimismus je bratr lenosti. důvěra v budoucnost Ctnost naděje znamená mít smysl pro budoucnost, nebo možná i lépe, důvěru ve smysl. Otevřenost naději v budoucnosti je základním lidským postojem. S budoucností člověk zásadně počítá, i když s rostoucím věkem a s přibývajícími nemocemi člověk částečně na budoucnost rezignuje. Téměř nikdy se však nejedná o naprostou rezignaci. Poněvadž je budoucnost prostorem pro realizaci lidské svobody, souvisí ctnost naděje úzce také se svobodou. Tím získává i svůj etický rozměr. Má totiž dopad na lidské rozhodování. Člověk činí svá rozhodnutí na základě budoucnosti. Naděje se tak přímo podílí na existenci člověka, který směřuje k naplnění těch hodnot, od kterých si slibuje naplnění života. Dokonce i v hodně těžkých chvílích člověk může a má hledat východisko. V lidech existuje cosi jako přirozená naděje. Je to vůle k přežití. Když někdo doufá, pak bojuje a dokáže vyvinout síly, které v sobě ani netušil. Můžeme to dobře pozorovat na nemocných nebo na lidech, kteří se ocitli v situaci krajního ohrožení. Ten kdo počítá výhradně jen s tím nejhorším, nedokáže domýšlet dál. Ochromuje ho čirý strach z důsledků konkrétního jednání. K realismu patří i zkušenost, že se v životě nakonec mnohé vyvíjelo lépe, než člověk čekal. Pesimismus se drží svého článku víry: „Všechno jde vždycky do háje.“ Nejenže to není pravda, ale pesimismus se podle tohoto předpokladu skutečně stává bratrem lenosti. Ve skutečnosti pak jde opravdu často něco do háje, protože se člověk ani nepokusil udělat to lépe nebo nezabránit nezdaru. Samozřejmě MŮŽE skutečně něco skončit nezdarem. Jenže nikdo nemůže s jistotou předem tvrdit, že to bude opravdu tak zlé. Optimista se ptá: Proč by to nemohlo být dobré? Nejenže se mu snáze žije, ale skutečně se mu mnohé z toho, do čeho se pustí, také povede.

spěchem?“ Naději máme, když se například rozhodneme vystudovat určitou školu, studujeme a krok za krokem se blížíme k závěrečným zkouškám. Když je složíme, naše naděje se stává radostnou jistotou. Podobné naděje bychom mohli nazvat dílčími nadějemi. Existuje jedno mudrosloví: „Kdosi přišel do obchodu s přáním koupit si štěstí. Prodavač mu však řekl: Hotové štěstí neprodáváme. U nás máme jenom semínka.“ Každý je zahradníkem vlastního štěstí. Dietrich Boenhoeffer řekl: „Čím více se člověk odváží doufat, tím více vyroste.“ Člověk roste se svou nadějí. Máme jenom jeden život na to, abychom se v něm osvědčili. Osvědčit se znamená pustit se do světa a používat svou svobodu. Většina lidí dnes ale nechce svobodu, nýbrž jistotu a zajištění. Hlavně nic neměnit! Naděje úzce souvisí i s adventní dobou, do které právě vstupujeme. Ta je obdobím žité naděje. Je to období těšení se. Mons. Aleš Opatrný však v jednom zamyšlení o adventu říká: „Je vůbec slovo „naděje“ chápáno jako slovo pro život silných a schopných lidí, nebo jen jako útěcha pro slabé a málo schopné? Naděje, jak ji zná Bible - Starý a Nový zákon, není laciným přesvědčením, že všechno dobře dopadne nebo útěšnou myšlenkou, která má zpříjemnit současnou chvíli. Po sametové revoluci se přestal zakrývat křesťanský smysl Vánoc. Naopak, komerce se ho chopila, a tak máme nejpozději od počátku adventu v obchodech a na ulicích stále před očima vánoční motivy, Betlém a koledy hrané dokolečka, že je mnohdy o Vánocích už ani nemůžeme slyšet. Ušlechtilí lidé po celé zemi pořádají v adventu vánoční koncerty ostošest. Všechno to končí rozbalením dárků o Štědrém dni. Advent se ztratil. A po Štědrém dnu je už jen volno. Advent se neslaví. Slaví se splněná přání – tomu dnešní člověk rozumí. Ale neslaví se naděje, která je velkým tématem adventu. Té totiž dnešní člověk mnohdy nerozumí.“ Naděje není odpovědí na všechna naše proč, ale dává nám dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy. Nejde o to, jestli se to vyplatí. Možnost, že tomu tak nebude, není v žádném případě vyloučena. To je celý vtip v případě naděje. Naděje neskýtá žádnou smluvně zaručenou jistotu. Přesto nedovoluje upadat do zoufalství, ale důvěřuje v pozitivní možnosti. I dílčí naděje jsou pro život nepostradatelné. Ctnost naděje nepopírá pouze dílčí naděje, ale vychází z nich, i když samotná ctnost je víc než jen optimismus nebo třeba víra v pokrok. Křesťanská naděje je o naději v naplnění života, který překračuje pouhý rámec tohoto světa. Nepopírá důležitost lidské touhy, ale nepřijímá ji jako absolutní. Lidská touha nemůže přinést člověku konečné vykoupení. Člověk je totiž vykoupen láskou. (pokračování příště) P. Libor Churý

žít naději Profesor Jaro Křivohlavý jednou vyprávěl, že když nastoupil do primy osmiletého gymnázia v roce 1936 v Litoměřicích, klátili doma ořechy. Strom byl na okraji pole a oni je sbírali v kamení. Když se již domnívali, že vše čistě vysbírali, povídala maminka: „Járo, jestli najedeš ještě kopu (60) ořechů, tak dostuduješ“. A tak Jára dále hledal tam, kde již podle jejich předcházejícího přesvědčení nebyla naděje, že Jednodenní duchovní obnova pro manžele ještě něco zbylo. Když se mu pak konečně podařilo najít V sobotu 15. prosince zveme manžele na Svatý Kopeček u Ol. ten 60., byla maminka jista, že dostuduje. A dospělý Jaro Obnovu povede P. Petr Glogar, OCD. Registrace začíná v 9 přidává i reflexi: „Jako kdyby to studování mělo s těmi oře- hod., předpokládaný závěr kolem 17. hod. Je třeba se přihlásit chy něco společného. Nebo snad šlo o to zjistit, zda budu předem. Více info je na: www.rodinnyzivot.cz; kontaktní osodost vytrvalý, projevím nezdolnost a nedám se odradit neú- ba Josef Záboj, tel.: 587405292, [email protected] Strana 6 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

 Vzpomínky se vrací . Vážení čtenáři, moje vzpomínky na zemřelé kněze se dnes vrací ke třem, kteří v Přerově působili a žili, byli mně blízcí. S prvním z nich se většina z vás nesetkala, dlouhá léta neměl totiž státní souhlas k výkonu kněžské služby. Vlastně jsem ho znal od svého dětství. Já, jako přerovské dítě, jsem prožil téměř pět měsíců po bombardování Přerova u tety v cukrovaru v Doloplazích, než rodiče sehnali byt na Žerotínově náměstí č. 27, dnes cukrárna Vendula. Teta byla nasazena ve Viceměřicích v klášteře a P. František Slováček, rodák z Bílovic u Uherského Hradiště (nar. 6. 2. 1923), kněz, vysvěcený v Olomouci 11. 12. 1949, tam působil u sester dominikánek. Tam jsme dojížděli na kole, já na sedačce, tam jsem se setkal s mentálně retardovanými dětmi i s otcem Františkem. Po roce 1948 ztratil státní souhlas, jeho bratr žil v Kanadě. Přišel do Přerova, ubytoval se u mého strýce a tety v Kratochvílově ulici č. 20. Tam pokračovalo naše setkání, mně už bylo 14 let. Pracoval jako účetní a mši svatou sloužíval při zavřeném kostele sv. Michaela na Šířavě, o který se výzdobou a často i úklidem starala moje teta paní Josefa Kopaničáková, rozená Dočkalová, ruku v ruce se sestřičkou Františkou, která nakonec dožila svůj život u otce P. Cyrila Jurošky. Měla tedy klíče od kostela, stejně jako strýc Augustin, odborný učitel a tamní varhaník. A tak denně, i když nepravidelně v čase, měl P. František možnost sloužit mši svatou. Tu se nesly květiny, tu šel strýc nacvičovat nebo zkoušet stále opravovaný varhaní stroj. P. František byl také přítomen při jeho zatčení u nich v bytě 8. 7. 1958, sám pak byl zatčen jako kaplan v Zábřehu o rok později. Byl vězněn na Mírově, poté pracoval jako dělník v Jarošově. Od 1. 7. 1965 působil jako farář v Jalubí, kde v sobotu, 30. 7. 1994, zemřel. Několikrát jsme i s manželkou otce Františka navštívili na jalubské faře. Byl jsem se s ním rozloučit a doprovodil ho na poslední cestě v úterý 9. 8. 1994. Pochovával ho otec biskup. Tělesné pozůstatky zemřelého P. Františka Slováčka jsou uloženy v kněžské hrobce na hřbitově v Jalubí. P. Slováček byl velmi vzdělaný, laskavý a dobrý člověk, duchovní otec – kněz. Přerovem sice jen „prošel“, ale pro mě znamenal mnoho. Náš vztah byl zřejmý i z části mé osobní korespondence s ním z roku 1990. Dolný Smokovec 6. 9. 1990 Pokoj Vám. Milý Rosťo! Nejprve Tě co nejsrdečněji pozdravuji a také celou Tvoji rodinu. Doufám, že Ti tak mohu říkat. Přišel jsem do Přerova v roce 1954. A Vaši mne přijali mezi nejbližší přátele. 28. 8. – na sv. Augustina v den svátku a nedožitých 80. narozenin Tvého strýčka jsem měl mši svatou za rodinu Kopaničákovu, Dočkalovu a Sigmundovu. V tyto dny máš padesátiny. Blahopřeji Ti. Přeji Ti a vyprošuji hodně darů Ducha svatého, hojnost Božího požehnání, mocnou ochranu Boží a hodně zdraví. A také hodně příbuzenské lásky. U Kopaničáků jsem prožil mnoho krásných chvil v krizových situacích. Byl jsem u nich, když si přišli pro strýčka 8. 7. 1958. Mnoho jsem se naučil. Zůstáváme přáteli, dokud budeme živi. Co nejsrdečněji pozdravuji celou rodinu. Když pojedete blízko, zastavte se. František Druhým z kněží, na kterého vzpomínám, byl P. Josef Veselý, administrátor v Přerově od 30. 9. 1949 do 29. 6. 1950. Pobyt sice krátký, ale setkávání s ním trvalo prakticky až do jeho smrti. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Rodák z jihomoravské Nivnice, byl pro nás s maminkou, když jsme zůstali sami v onom čase tátových pěti jáchymovských let, skutečným nositelem útěchy a možného úsměvu. Byl to člověk lidový, kněz Boží, krásně a vtipně hovořil i po svém pozdějším uvěznění na Mírově. Jezdil totiž do Přerova každý rok nejméně dvakrát k tetě a strýčkovi, popřát k narozeninám. To už působil v Kurovicích, a ač už nemocen, vtipné glosy či vyprávění nikdy nechybělo. Téměř vždy jsem byl přítomen. Nevím, zdali to byl originál jeho, nebo se to stalo někde jinde, ale pamatuji si například, jak citoval dětskou přímluvu: „Pane Ježíši, uzdrav zlámanou nožičku naší Micinky.“ Naposled jsme se i s mojí ženou s ním setkali na podzim r. 1986. Jako těžce nemocného ho někdo přivezl autem, popřát tetě k narozeninám. Strýc, učitel, už nežil. Na věčnost odešel P. Josef veselý na Den učitelů 28. března 1987, snad si i tam se strýčkem povykládat. Třetím z oněch kněží, na které dnes vzpomínám, byl P. Jan Sovka, profesor náboženství, který působil u Svatého Michaela, v Přerově na Šířavě. Učil mě náboženství do sedmé třídy, poté i název předmětu zmizel z vysvědčení. P. Jan Sovka přišel do Přerova v roce 1936. Narozen 10. 10. 1902, působil zde až do svého těžkého onemocnění diabetem. Zemřel 9. 6. 1963. Vzpomínám nejen na jeho hodiny náboženství, ale i na výklad v soukromí, výklad Starého zákona dospělým věřícím, kterému jsem býval přítomen u strýce Augustina Kopaničáka, odborného učitele, který býval až do svého zatčení varhaníkem v kostele na Šířavě. Tolik, co P. Sovka znal v Novém zákoně o životě Svaté rodiny a zejména o životě a ctnostech Panny Marie, jsem si nejednou připomněl. Byl výjimečný, výtečný kazatel. Tehdejší májové pobožnosti u Svatého Michaela na Šířavě byly nádherné, plno lidí, u mřížky plno dětí, především dívek s věnečky ve vlasech. Když pak na dnes již neexistující kazatelnu vystoupil pan profesor P. Sovka, jemný kněz krásné mluvy, jasného hlasu a příjemného chování a hovořil o Panně Marii a pak zazněly Mariánské litanie, v květy provoněném kostele jakoby se vrátil čas. Z té atmosféry se mnohdy nechtělo do reality světa. Podruhé jsem si připomněl tuhle atmosféru při četbě životopisu dnes již blahoslaveného papeže Jana Pavla II. o jeho úctě k Matce Boží Panně Marii v části Totus Tuus - Celý Tvůj. Díky, pane profesore za prožité krásné májové pobožnosti. vzpomínal Rostislav Dočkal Strana 7

Milí chlapci a děvčata, určitě již máte na stole adventní věnec a první svíce ve večerním šeru krásně svítí do tmy. Můžete obdivovat, jak je krásná tma a světlo. O Vánocích říkáme, že Světlo přišlo na svět, a to Světlo je Pán Ježíš. Nezapomeňte na to a pomáhejte svým spolužákům a kamarádům poznávat Pána Ježíše. Svými dobrými skutky a skromností budete i vy světlem ve tmě. Tak, ať záříte. Nad městem se snesla noc, byla to Svatá noc, ve které se připomíná narození Božího Syna. Kdysi dávno v oné noci, Bůh objal zemi svou láskou a jen málo lidí to poznalo. Země se tiše zachvěla a všechno živé tvorstvo s ní, vždyť samotný Bůh sestoupil na tuto zem, jako malé bezmocné děťátko. Neviditelní andělé se stávali viditelnými pro prosté pastýře, aby jim řekli o té slávě. A hvězdy na nebi ukázaly mudrcům, že se mají vydat na dalekou cestu poklonit se Králi králů. Milé děti, až budete mít o Štědrém večeru stromeček krásně osvícený svíčkami a s rodiči tiše sedět ještě u stolu, nezapomeňte na své hudební nástroje. Než se vydáte na půlnoční mši svatou, zahrajte si a zazpívejte koledy. Celý rok se učíte hrát, a to by bylo, abyste k slávě Boží v tak slavný večer nezahrály. A když vám do půlnoční mše svaté zůstane čas, usedněte a poproste rodiče o přečtení vánočního příběhu O Světle: Když andělé zvěstovali pastýřům, že se v betlémské stáji narodil Král světa, začal každý pátrat po nějakém vhodném dárku, který by donesl dítěti v jeslích. „Já mu dám ovečku!“ řekl jeden. „Já vezmu džbánek čerstvého mléka!“ říkal druhý. „Já mám krásně teplou deku, aby děťátku nebylo zima!“ radoval se třetí pastýř. Mezi pastýři žil také malý chlapec. Byl chudý jako žebrák, neměl vůbec nic, co by mohl dítěti dát. Smutně odběhl do stáje, v jejím koutě přespával, a horečně hledal něco, co by přece jenom snad mohl děťátku věnovat. Ale nenašel nic, co by se aspoň trošičku mohlo považovat za dárek, byť jen skromný. Chlapec byl tak zoufalý, že zapálil malou svíčku, postavil ji do lucerničky, s níž chodil obhlížet stádo, a začal prohledávat každý kousíček stáje. Ale všechno hledání bylo zbytečné, opravdu nic nenašel. Nakonec si sedl na otep slámy a byl tak smutný, že mu slzy kanuly po tvářích až na podlahu. Proto si také nevšiml, že jeden z pastýřů vešel do stáje a přistoupil k němu. Opravdu se polekal, když ho starý pastýř oslovil: „Král světa dostane jistě všechny možné dárky. Já si ale myslím, že ty máš ten nejkrásnější dárek ze všech!“ Malý pastýř se na něj ohromeně podíval a vykulil oči. „Já přece nemám vůbec nic“, řekl tiše. Starý pastýř se zasmál a odpověděl: „Podívejte se na toho mrňouse! Drží v ruce zářící světlo a myslí, že nic nemá! Tu chlapec vstal, pevně chytil lucerničku a vydal se k betlémské stáji. Když vešel do stáje s ostatními pastýři, rozšířilo se všude světlo a teplo, takže všichni spatřili Marii s Josefem a děťátkem. Pastýři poklekli před jesličkami a předali své dary. Malý pastýř postavil svou lucerničku těsně k jeslím. „To malé světélko je nejkrásnější dar!“ řekli pastýři tiše. Všichni se radovali a chlapec cítil, jak je šťastný. Po příběhu je čas vydat se zasněženými ulicemi za třpytu světýlek nočním městem ke kostelu, kde bude slavná půlnoční mše. Děkuji také všem, kteří se zapojili do misijní sbírky bonbónů, brýlí a poštovních známek. Radostné vánoční svátky. Liba

Strana 8


Soustředění Božího Bangu Věděli jste, že Boží Bang měl soustředění? Říkáte si, co tam asi tak celý víkend dělali? Že nevíte, tak čtěte dál a určitě se to dozvíte ;-). Boží Bang neboli přerovská schola, se opravdu od pátku 23. listopadu do neděle 25. listopadu vydala na soustředění. Tentokrát nejela daleko od Přerova, protože se usadila v nedalekých Pavlovicích u Přerova, kde bydlela na centru pro rodinu Ráj. Jak to celé probíhalo a co se dělalo? V pátek se všichni potkali na autobusovém nádraží a odtud okolo 16 hodiny frčeli rychlým autobusem na místo určení. Po příjezdu a nejnutnějších úpravách místnosti, kde se mělo zkoušet, se začalo zpívat a zpívalo se do večeře. Na večeři byli výborné buchty, které upekli sami účastníci nebo jejich šikovné maminky. Po večeři proběhla ještě krátká zkouška a pak následovala pohádka před spaním v podobě filmu Doba ledová 4. Poté už zbývalo se jen vyčůrat, pomodlit a jít spát. Nastalo ráno s krásným kytarovým budíčkem, který obstaral Jenda a Váša. (Někteří si mysleli, že je budí sám Tomáš Klus, tak dobře zpíval Jenda ;-)) Snídaně a znovu do práce. Zkouška, pře-stávka, zkouška, svačina, zkouška, volno a oběd…. Po obědě byl polední klid, kdy si každý mohl dělat, co chtěl, například tančit na tanečních podložkách, bavit se s ostatními a kdo by toho neměl dost, tak i zpívat nebo hrát. A abychom se taky nadýchali čerstvého vesnického vzduchu, šlo se ven a hrála se úžasná super hra, kterou si připravila Klárka. Když jsme se už dost unavili, šlo se na svačinu a nastal čas na další zkoušku. Po ní všichni dostali úkol. Zněl jasně, jdete na večeři a po večeři se rozdělte se na skupiny a přetextujte nebo vymyslete vlastní písničku. Po asi dvou hodinách práce předvedli všechny skupiny své výtvory. Nutno podotknout, že všechna díla byla svým způsobem originály, ať už samotným textem nebo provedením písně. No a potom, protože už bylo pozdě, nastal čas večerní hygieny. Šlo se spát. Nastalo ráno s už ne tak krásným kytarovým budíčkem, který obstaral pouze Váša. Snídaně a pak potřebný úklid fary, sbalení věcí a odjezd do Přerova na mši svatou. Myslím, že poděkování patří každému účastníkovi, a také zvláště Klárce (že všechny zkoušky oddirigovala), Verči, Gábě a Lídě (za výborný oběd, který nám uvařily), Emily, Jendovi (za obstarání kytarového doprovodu). Váša Slivka

CROKEND – Konec církevního roku Většina lidí ho nijak významně nevnímá, někdo o něm nikdy neslyšel, ale on opravdu existuje! Mám na mysli „Církevní Silvestr“ neboli konec církevního roku, kdy končí doba mezidobí a začíná advent, který jsme se rozhodli oslavit ve velkém. Naši animátoři připravili pro nás, mládežníky, na Sonusu zábavný program ve stylu Las Vegas, kdy o napětí a akci nebylo rozhodně nouze, i když k sázkám se skutečnými penězi (jak se mohlo zprvu jevit) vůbec nedošlo. Večer jsme zahájili partičkou mikáda, kterou střídaly Neposedné židličky a obří věž z kostek, kdy se nám napětím z očekávaného pádu tajil dech. Za každou výhru, ať už šlo o jakékoliv přátelské zápolení v karetní, logické nebo jiné hře, jsme obdrželi žeton, který jsme později využili při aukci hodnotných cen. Abych nepředbíhala, před aukcí nás přece jen trocha toho sázení čekala při ruletě, kde se rozdal zbytek výherních žetonů. Ale ještě dříve jsme vsadili na jistotu a šli jsme všichni společně do kostela, kde proběhla krátká a krásná adorace, při které jsme poděkovali za všechny úspěchy, zážitky, poznání, nové věci, nové lidi a všechno pro nás důležité v uplynulém roce. Nakonec adorace jsme "zapařili" pár písniček a naplněni a spokojeni jsme odcházeli zpátky na faru, kde na nás čekala již zmíněná ruleta. Po odpočítání očekávaného „nového roku“ a slavnostním přípitku byla odstartována partička hry Aktivity, která završila celý večer, na kterou bude Přerov ještě dlouho pamatovat. Tímto bych chtěla všem popřát šťastný krásný nový rok, plný lásky, zdraví, klidu, pokoje a Božího požehnání a zároveň touto cestou poděkovat všem animátorům a organizátorům akcí v uplynulém roce, zvláště našim duchovním otcům. Terezie Burianová Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Strana 9

OHLÉDNUTÍ ZA VÍKENDEM PRO MATKU A DCERU Od pátečního večera 16. listopadu do nedělního odpoledne patřila pavlovická fara ženám velkým i malým – totiž maminkám a jejich dcerám. Bezmála 20 dvojic sem zavítalo nejen z Přerova, ale i z širokého okolí. Po ubytování a lehce seznamovací večeři  program pokračoval odděleně – pro dcery byly připraveny hry a tvořivé činnosti s pomocí a dohledem zkušených animátorek. Maminky tak mohly nerušeně poslouchat poutavou přednášku Františky Böhmové, kterou již mnohé znaly z pravidelných malých duchovních obnov v Přerově. Tentokrát mluvila o laskavosti a něze, zdůraznila speciální předurčení ženy k těmto vlastnostem a také to, jak blahodárně působí právě laskavost na lidské vztahy. Téma se ještě podrobně rozvinulo během diskuze ve skupinkách. Dojmy z celého dne pak mohly maminky (už zase spolu se svými dcerami) vnést do biblických tanců, které vedla Lenka Pchálková. Tance jako forma modlitby také zahájily sobotní den a po vydatné snídani následovala druhá promluva na téma hněv – jeho příčiny a dopady. Ve skupinkách maminky sdílely svoje zkušenosti a nápady, jak s hněvem pracovat, aby neničil naše vztahy. Následující krátká dopolední vycházka poskytla jednotlivým matkám a dcerám čas pro rozhovor a intimní prožívání jejich vzájemného vztahu. Odpoledne se všechny účastnice mohly odreagovat během pletení košíčků z pedigu, vyráběním plstěných panenek či látkové bižuterie, a také přátelským posezením u kávy a moučníku. To už ale starší děvčata pilně nacvičovala muzikálové představení „Princezna na výletě“, které bylo vrcholem večerního zábavného programu. Odvážné dvojice (popř. trojice) maminek a dcer také pobavily ostatní svým neodolatelným pěveckým výkonem na známé melodie. Nedělní bohoslužbu prožily maminky s dcerami spolu s místními farníky v kostele Sv. Jiljí. Čas zbývají do odjezdu pak byl využit k dokončování rozpletených košíčků i načatých rozhovorů. To druhé se dokončit nepovedlo… I to je důvod, proč bych ráda (dá-li Pán) zase za rok znovu zažila toto neopakovatelné a v mnoha směrech přínosné ženské společenství. Díky všem organizátorům! Pavlína Geryková Mezigenerační vztahy V úterý 6. listopadu v podvečer proběhla na Sonusu velmi příjemná a hlavně humorem nabitá beseda. Do Přerova za námi přijela PaedDr. Jarmila Pospíšilová, působící především v Rodinné poradně ve Veselí n. M. Hlavním tématem byly Mezigenerační vztahy. Po krátkém seznamovacím „kolečku“ jsme přešli přímo k jádru věci. Paní doktorka nám velmi záživným a zajímavým způsobem objasnila možná úskalí v soužití a hlavně komunikaci mezi rodinnými příslušníky různých generací. Poté jsme měli příležitost pro osobní dotazy a připomínky. Setkání velmi rychle uběhlo, už teď se těším na další! Doufám ale, že se sejdeme v hojnějším počtu. Životní zkušenosti, profesionální znalosti a především humorný pohled na věc paní Pospíšilové stojí za to. Zástupcům Centra pro rodinu Ráj patří dík za příjemné pohoštění . Simona Vondráková Pozvánky ZMĚNA - Tradiční varhanní ADVENTNÍ KONCERT bude v kostele v Pavlovicích až druhou adventní neděli 9. prosince 2012 od 14,30 h. PŘEDVÁNOČNÍ JARMARK na podporu CPR Ráj bude od 13 do 18 h. v areálu CPR Ráj. Pro děti bude otevřená herna a tvořivá dílnička. Připravujeme také posezení v teplých prostorách fary a stodoly a výborné občerstvení. Srdečně vás všechny zveme. MALÁ ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA bude ve čtvrtek 13. prosince - v 17 h. ji P. Pavel Hofírek začne mší svatou v kostele Sv. Vavřince, pak se přesuneme na Sonus, kde po malém občerstvení bude od 18 h. přednáška Františky Böhmové na téma Duch Svatý – a co s ním? Srdečně vás k tomuto adventnímu zastavení zveme. VÁNOCE PRO ZVÍŘÁTKA V LESE–v sobotu 22.prosince. Společná vycházka rodin s dětmi, krmení zvířátek. Sraz ve 14 h. na Výletišti v Hradčanech, s sebou potraviny pro zvěř, špekáčky na opékání, při sněhu i boby, sáně… Hana Školoudová Strana 10 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Milí farníci, bratři a sestry, blíží se konec roku a ten je v Charitě již několik let spojen s přípravami Tříkrálové sbírky. Tříkrálová sbírka proběhne v naší zemi již po třinácté. Než se však koledníci znovu vydají do ulic, je správné seznámit Vás s tím, jak a na co jsme využili výtěžek z Tříkrálové sbírky 2012. V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obcích vybralo celkem 675 412 Kč. Tato suma byla rozdělena na dvě části. Prvních 278 280 Kč bylo Charitou České republiky použito na humanitární pomoc u nás i v zahraničí. Druhá část, 397 132 Kč, se vrátila zpět do Přerova. Z této částky bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito 70 000 Kč. Jde o pomoc rodinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Za 80 000 Kč byly pořízeny kompenzační pomůcky. Za 90 000 Kč byl zakoupen automobil pro Charitní pečovatelskou službu. Dále byla podpořena činnost Setkávání seniorů SPOLU, a to částkou 50 000 Kč, činnost Občanské poradny částkou 70 000 Kč a činnost Charitní pečovatelské služby částkou 37 000 Kč. Zbývajících 132 Kč putovalo do Nouzového fondu Arcidiecézní charity Olomouc. Tříkrálová sbírka 2013 se bude konat ve dnech od 1. do 13. ledna 2013. V samotném Přerově vyjdou koledníci do ulic v neděli 6. 1. a v pondělí 7. 1. 2013. V okolních obcích se bude koledovat od pátku 4. 1. do středy 9. 1. 2013. Protože je organizace sbírky náročná, hledáme jako každý rok spolupracovníky. Prosíme tedy rodiny z farnosti, aby se nebály vyslat malé děti jako malé koledníky, velké děti (starší 15 let) a rodiče jako vedoucí skupinek. Hledáme také ženy ochotné pomoci s přípravou občerstvení. Pomůžete tak dobré věci. Zájemci se mohou hlásit do 12. 12. 2012 u Martiny Krejčířové, tel. 777 729 521 nebo 581 209 298. Děkujeme všem, kteří svými příspěvky podporují Tříkrálovou sbírku a vyjadřují tak svou solidaritu s potřebnými a trpícími a všem přejeme krásné, požehnané a pokojné svátky vánoční a šťastné vykročení do nového roku. Za Oblastní charitu Přerov Martina Krejčířová


V sobotu 1. prosince se na centru Sonus konal předvánoční jarmark pořádaný Církevní mateřskou školou v Přerově, Centrem pro rodinu a farností Přerov. Návštěvníci si mohli nejen vyrobit adventní věnec, zakoupit krásné drobnosti vyrobené maminkami dětí ze školky či ženami ze Společenství křesťanských žen, ale i shlédnout vystoupedětí přerovské církevní školky. Výtěžek jarmarku bude věnován na vybavení venkovního hřiště mateřské školky. Děkujeme Vám, kteří jste přišli a přispěli a věříme, že se Vám jarmark líbil. Strana 11

V seriálu o událostech let 1945-48 se bude úkolem soudu, aby nezávisle a spravednejprve přeneseme do současnosti. 1. livě zvážil Tisovy činy. Na výsledku procesu ledna 2013 totiž uplyne 20 let od roz- bude do velké míry záviset vývoj vztahů Čedělení Československa jako společ- chů a Slováků, proto bude sledován s napětím ného státu Čechů a Slováků. Možná si a očekáváním. Ještě více měl být výsledek ještě mnozí z nás vzpomenou na okolnosti, které tomuto rozdělení před- procesu důležitý pro vztahy českých a slovencházely, zvláště na jaro 1990. V tomto období jednalo tehdejší Federální ských katolíků. Jak píše Kajpr „způsob Tisova shromáždění o změně názvu státu. V tom, že se z názvu státu vypustí procesu a jeho výsledek bude pro možnost slovo „socialistická“, byla většina poslanců i občanů ať už české či slo- této spolupráce znamenat velmi mnoho, snad venské národnosti více méně zajedno. Předpokládalo se, že název státu všechno.“ Proto i v tomto procesu a jeho bude Československá republika, tak jako tomu bylo v letech 1918–1938. výsledku, stejně jako jinde, by měli katolíci Zde však nastal problém. Slováci trvali na tom, aby se název státu psal uplatňovat národní bratrství a opravdovou s pomlčkou jako v době slovenské autonomie, která byla vyhlášena v ro- křesťanskou víru. ce 1938. Jenže u českých pamětníků tento počin vyvolával vzpomínky Kajpr poznamenává, že „jsou ještě vyšší hodna rozpad tehdejšího společného státu, považovaný tehdy za zradu Slo- noty než pouhá strohá spravedlnost. I tato váků. Mladší generace Čechů, uvažující spíše racionálně, zase nechápa- pouhá spravedlnost nechť uváží všechny mola, proč by se měl měnit ve světě známý název Československo (psáno menty davové psychologie, kterou sice vůdcobez pomlčky). Nechápali jsme, proč Slováci lpí na této pomlčce, kterou vé snad nejdříve sami rozpoutávají, nakonec někdy nazývali „spojovník“, jindy „rozdelovník“. Nechápali jsme, proč se však mohou stát jejími oběťmi. Nechť uváse konají různé manifestace a proč Slováci chtějí bojovat za něco, co ží, že bylo snad už nad lidské mravní síly, dáČeši pokládali za malichernost. vati tehdy, v r.1938 a 1939, událostem na SloJistě hodně lidí, kteří žili spoustu let v Československu jako společném vensku jiný směr, nechť zapomenou na hitlestátě Čechů a Slováků, vnímalo rozdílnost české a slovenské mentality, rovskou psychosu, která zachvátila celou takpřesto i je události z jara 1990 zaskočily. Bylo krátce po listopadu 1989, řka celou Evropu a vedla k Mnichovu, nechť po mnoha spontánních demonstracích za obnovu demokracie, které se to vše je vodítkem k moudrosti a mírnosti.“ konaly v Praze i v Bratislavě, kdy člověk mohl vnímat určitou semknu- Adolf Kajpr vybízí soudce, ať se neopomenou tost Čechů a Slováků a jejich společné směřování ke svobodě. A teď se vžít do skutečného smýšlení slovenských lidí, demonstrovalo znova, ovšem atmosféru jsme, tedy alespoň z české stra- a ať se nenechají ovlivnit žádnými tlaky z ny, vnímali jako zcela rozdílnou. Jako by se sounáležitost Čechů a Slo- různých stran. A zejména: „nechť nezapomeváků vytratila. Navíc z projevů mnoha slovenských politiků, křesťanské nou též, že dr. Tiso je knězem, katolickým kněnevyjímaje, vyplývalo, že jsou skutečně pro rozdělení Československa zem, a že Slováci jsou ve své většině věřícím na dva samostatné státy. K tomuto rozdělení nakonec 1. 1. 1993 skuteč- lidem, pro něhož je kněz „Pomazaným Páně“. ně došlo. Završilo se tak soužití Čechů a Slováků ve společném státě. Je však psáno v Písmě sv.: „Nevztahuj ruku A teď se dostáváme zpět do období po druhé světové válce. na Pomazaného Hospodinova“. Nebude to Významným bodem ve vývoji vzájemných vztahů Čechů a Slováků se menší spravedlnost, nýbrž vyšší, božštější totiž stal proces s představiteli bývalého Slovenského štátu v čele s Jo- spravedlnost, z které jedině může vzejít lepší zefem Tisem. Zde se ukázal určitý rozdíl ve vnímání této události z čes- budoucnost, k níž bychom měli státnicky zírat, kého a ze slovenského pohledu, zejména kvůli skutečnosti, že Tiso byl přemáhajíce osobní, třeba zjitřenější city. V nejen symbolem samostatného Slovenského štátu, ale také katolickým zájmu této bohdá krásnější budoucnosti proknězem. Navíc vývoj v českých zemích a na Slovensku byl v období sím tedy všechny, v jejichž rukou je výsledek druhé světové války, tedy v období Protektorátu Čechy a Morava a Slo- tohoto procesu, aby nezapomněli, že nad venského štátu, naprosto rozdílný. Tato rozdílnost se projevila nejen ve spravedlnost je velkomyslnost, je odpuštění. vnímání Tisova procesu, ale také dalších událostí let 1945-1948, To je ten duch opravdové křesťanské víry.“ ovlivněných navíc soudobou politickou situací v Československu. Na závěr svého článku připomíná Kajpr Události spojené s uvedeným procesem začaly 29. října 1945. Tehdy vy- historické paralely: „Mluvíváme o mučednídali západní spojenci československé justici představitele bývalé Slo- cích ze Staroměstského náměstí. Jejich čin byl venské republiky. Samotná příprava procesu s prezidentem Tisem a mi- jistě vzpourou proti legálnímu panovníku nistry Machem a Ďurčanským trvala více než rok. Byli souzeni za rozbi- a Ferdinand II. měl legální moc je potrestat tí Československa, za podporu Německa ve válce, za maření Slovenské- a popravit. Kdyby je nebyl popravil, dívali ho národního povstání, za perzekuci Židů a za zločiny, jichž se dopouš- bychom se dnes na ně jako na dosti prostředtěli členové Hlinkovy gardy. ní politiky. Jistě by nepatřili do národního Do procesu s Tisem nebyl zařazen Vojtech Tuka, který byl od října Pantheonu; protože však padli na popravišti, 1939 do září 1944 ministerským předsedou Slovenského štátu. V této stali se z nich hrdinové a mučedníci. Dějiny funkci měl podporu Německa. Tuka se podílel na vyhlášení války So- prý se neopakují, přesto však se můžeme větskému svazu a zejména na zavedení protižidovských opatření. Vždy a máme z nich učit.“ nejdříve jednal s Němci a až poté informoval prezidenta a vládu. Spolu Adolf Kajpr varoval, že případné odsouzení s Hlinkovou gardou se v květnu 1940 pokusil o fašistický puč, který se Jozefa Tisa k trestu smrti může být v budoucnezdařil. Snahou Němců bylo prosadit Tuku do funkce hlavy státu. 14. nu příčinou, že se zapomene na jeho činy srpna 1946 byl Vojtech Tuka odsouzen k trestu smrti provazem. a Tiso bude uctíván jako mučedník. Tisův proces byl sledován samozřejmě také v českých zemích. Před je- O dalším průběhu procesu se dočtete příště. ho zahájením se této události věnoval Adolf Kajpr v Katolíku. Podle něj Ladislav Sovadina, jáhen Strana 12 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Rok víry a rok Eucharistie Pastýřskými listy nás otec arcibiskup Mons. Jan Graubner povzbudil k prožívání roku víry spolu s celou světovou církví a k prožívání roku Eucharistie spolu s ostatními diecézemi naší republiky. Konkrétní náplní roku víry mohou být školy modlitby v jednotlivých farnostech. V Přerově plánujeme začít tato modlitební setkání podle materiálů otce arcibiskupa v druhé polovině ledna pod vedením jáhna Ladislava a bližší informace najdete v příštím čísle časopisu. V roce Eucharistie zároveň nabízíme dospělým věřícím přípravu na svatou zpověď a svaté přijímání. Rok Eucharistie je posledním rokem tříleté přípravy na cyrilometodějské jubileum 2013. Příprava dospělých na svatou zpověď a svaté přijímání Je určena nejen pro ty, kdo v dětství nebyli u prvního svatého přijímání, ale také pro ty, kdo sice v mládí u zpovědi a přijímání byli, ale pak řadu let tyto svátosti nepřijímali. Setkání mohou být také prospěšná těm, kdo ke svaté zpovědi i svatému přijímání chodí, ale chtějí tyto svátosti přijímat s ještě větším duchovním užitkem. Tuto přípravu povedu já a budu vycházet z materiálů připravených pro rodiče, kteří připravují své děti na první svaté přijímání. Pro ně mám přípravu rozdělenou na sedm setkání, ale podle okolností a účastníků jsem připraven program přizpůsobit a podle dotazů případně i doplnit. První setkání bude v neděli 20. ledna 2013 v 16:00 na Sonusu. Je možno přijít bez předchozího přihlášení a zváni jsou všichni. Na setkání se pak domluvíme, kdy bude setkání příští. Nevím, kolik lidí bude mít o tuto přípravu zájem, proto bych uvítal, kdyby se aspoň někteří přihlásili předem, abych věděl, kolik čeho bude třeba nachystat. Někteří lidé mohou být v životní situaci (např. pouze civilní sňatek), která jim brání přistupovat ke svátostem. Také pro ně ale může být užitečné zamyslet se nad tématy hříchu, odpuštění a významu mše svaté. Někdy se dá najít řešení, které jim umožní ke svátostem přistupovat. U některých to sice není možné, ale pak se doporučuje duchovní svaté přijímání a místo svaté zpovědi se nabízí možnost rozhovoru s knězem a společné modlitby. Přednáška s besedou na téma: Odpuštění V říjnu v Přerově a okolí proběhla „Senior symposia“, v jejichž programu bylo také moje slovo o odpuštění. Toto téma jsem si vybral nejen kvůli jeho důležitosti, ale také proto, že je tématem srozumitelným i pro lidi, kteří do kostela nechodí. Uvažuji, že je škoda nenabídnout toto zamyšlení také farníkům. Všechny dospělé tedy zvu v neděli 13. ledna 2013 v 16:00 na Sonus, kde kromě přednášky bude dán prostor také na dotazy a diskuzi. Umět správným způsobem odpouštět je jistě důležité nejen pro seniory, ale týká se to každého z nás. Většinou už máme zkušenost, jak bývá odpouštění někdy těžké, ale jak je také často tím jediným řešením nemocných mezilidských vztahů a cestou k uzdravení. Opravy V Přerově na faře dokončujeme opravu kuchyně a jídelny. Akci si vzal na starost kaplan Libor, což je pro mne velkou pomocí. Doufám, že o Vánocích už bude vše na svém místě. Děkuji těm farníkům, kteří pomohli svými dary nebo svojí praktickou pomocí. Kromě toho řešíme problémy s výměníkovou stanicí na faře, jak si i někteří všimli podle výpadků topení v kostele. Přes léto bylo třeba vyměnit přípojku do kostela, která praskla, a teď zase je třeba doladit regulaci a vyměnit součástky, které jsou opotřebované. Zároveň se dokončuje projekt generální opravy kaple sv. Jiří. Tyto akce sice nejsou tak finančně náročné jako oprava střechy nebo nová okna, ale i tak jsou jednotlivé faktury na desetitisíce korun. Díky sbírkám, darům a půjčkám se nám zatím daří vše zaplatit včas. Máme také přislíbený příspěvek města na projektovou dokumentaci a tak věřím, že se nám vše podaří zvládnout. V příštím roce bychom chtěli pokračovat v opravách fary, a pokud se podaří získat dotace, tak začít i s opravou kaple sv. Jiří. Děkuji všem farníkům, kteří přispívají do sbírek či přímo svými dary na potřeby farnosti. Pán Bůh zaplať. Také děkuji všem farníkům v Předmostí, kteří dosud vybrali ve sbírkách a darech na opravu soch sv. Cyrila a Metoděje celkem 20.500,- Kč. Samotná akce závisí na tom, zda se nám podaří získat dotace, ale vždy zůstane podíl farnosti, který musíme zaplatit sami. Zatím nevíme jistě, zda se podaří sochy opravit už v příštím roce a zda obě či jen jednu, ale peníze na podíl farnosti vybíráme už teď s předstihem, abychom byli připraveni. Ještě jednou všem dobrodincům našich farností děkuji. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Strana 13

POŘAD VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB ŠTĚDRÝ DEN 24. 12 2012 PONDĚLÍ

PŘEROV sv. Vavřinec 15:00* 22:00 Přerov Předmostí 21:00 Šířava FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov Bochoř 21:30 Brodek u Př. 20:00 Citov 18:00 Domaželice 18:30 Dřevohostice 20:00 Horní Moštěnice 23:30 Kojetín 15:00*, 22:00 Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice Pavlovice u Př. Penčice Polkovice Prosenice Přestavlky Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky n. B. Vlkoš † děkovná pobožnost

15:00, 22:00 20:00 20:00 20:00 21:30 20:00 19:30 19:00 20:00 21:30 22:00 14:30*, 21:30

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 25. 12 2012 ÚTERÝ

SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA 26. 12 2012 STŘEDA

SVÁTEK SVATÉ RODINY 30. 12 2012 NEDĚLE

SILVESTR 31. 12 2012 PONDĚLÍ

MATKY BOŽÍ PANNY MARIE 1. 1 2013 ÚTERÝ

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

8:00, 17:00

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

7:30 11:00 9:00 10:30 10:20 7:30 10:30 9:00, 14:00 adorace 9:00 10:30* 10:30 7:30 7:30 8:50 10:45 10:30 7:45

7:30 11:00

7:30 11:00 18:00 10:30 10:20 7:30 10:30 18:00

15:30 s † 16:00

7:30 8:00 9:00 10:45 8:30 8:30

23:00 9:30 * bohoslužba slova

10:00 10:20 7:30 10:30 9:00

15:00

17:00 s † 17:00, 23:00 adorace 8:00

7:30 11:00 9:00 10:30 10:20 7:30 10:30 9:00

9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50

9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50 10:45

7:45 9:00 8:00 8:00

7:45

7:45

7:30 8:00 9:00

7:30 8:00 9:00

8:30 8:30

8:30 8:30

15:00

9:00 10:30 10:30 10:30 7:30 8:50

16:00 8:30 17:00, 23:00 8:30 adorace 9:30 9:30 17:00 9:30 Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.

 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Blíží se Vánoce a těšení se na ně je jedním z nejkrásnějších období v mateřské škole. Ráda bych se podělila o radost, kterou s dětmi můžeme prožívat například při nacvičování vánočního pásma. Učení se je vždy záležitost náročná a pozornost tříletých a čtyřletých dětí krátkodobá. Proto jsem ukázala dětem jesličky s panenkou - ,,Ježíškem“ se slovy: „Uděláme radost maličkému Ježíškovi, budeme se snažit a až bude slavit narozeniny, potěšíme i maminky, babičky a ostatní lidičky našim vystoupením.“ Hned druhý den mi Kristýnka po příchodu do mateřské školy podává maličké oblečky na panenku se slovy: „To oblečeme Ježíškovi. My mu zpíváme a jemu je zima…“ Téměř jsem poklekla před tím malým dítětem a jeho krásnou duší. Příklad i pro nás dospělé, jak vnímat srdcem, jak jednat… takové adventní zamyšlení. Pohled do jesliček na malé, chudé dítě, je nám povzbuzením i motivací. Ještě pár slov o našem předškolním zařízení. Školní rok 2012-13 je třetím rokem působení naší mateřské školy a prvním rokem, kdy pracujeme ve dvou třídách. Pro větší zájem rodičů o naše zařízení jsme s pomocí nadačního fondu upravili prostory, které nám byly dány k dispozici v Domě sv. Josefa v Kojetíně. 21. 10. 2012 biskupský vikář Arcibiskupství olomouckého P. Petr Bulvas vysvětil novou třídu naší mateřské školy. Přibylo nám dětí, některé ještě můžeme přijmout, a i když financí není nazbyt, jsme zde, abychom sloužili. Přejeme všem radost z betlémského dítěte, které bylo lidstvu dáno, aby spasilo svět. Marie Přecechtělová, ředitelka MŠ Strana 14 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 11, Prosinec 2012

Neděle 23.12. Pondělí 24.12.

16:00 Přerov 20:00 Přerov, sv. Vavřinec Vánoční bohoslužby 21:15 Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov - Šířava, sv. Michal

Úterý 25.12. Středa 26.12. Čtvrtek 27.12.

16:30 16:30 15:00 17:30 Neděle 30.12. 9:45 Pondělí 31.12. 15:00 17:00 Čtvrtek 3.1. 8:45 17:30 19:30 Pátek 4.1. 14:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Dluhonice, kaple Předmostí, fara Předmostí, kostel Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, kostel

Pátek 11.1. Sobota 12.1. Neděle 13.1.

8:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:30 Předmostí, fara Přerov Přerov 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus

Pondělí 14.1.

17:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Centrum Sonus 17:00 Armáda spásy

Sobota 5.1. Neděle 6.1. Pondělí 7.1.



Sobota 19.1. Neděle 20.1.

17:00 Evangelický kostel 17:00 Husitská modlitebna 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 20:00 Přerov 9:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus


Živý betlém na náměstí TGM Koncert duchovní hudby Viz str. 14 Předpůlnoční pásmo koled Kostel je otevřený k prohlídce betléma každý den od 25.12. do 2.1. v 14:00 - 17:00. Šířava 25. a 26. prosince 14:00 - 17:00. Setkání u betléma Koncert duchovní hudby Úklid kostela, skupina „C“ Mše svatá Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Mše svatá na poděkování za rok 2012 Mše svatá na poděkování za rok 2012 Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek Adorační den farnosti Předmostí: Tichá adorace od 14:00, společné zakončení 18:00. Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Tříkrálová sbírka Tříkrálová sbírka Začátek přípravy rodičů na křty dětí Krédo a Bible s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Děkanátní modlitby mládeže Schůzka ministrantů Přednáška s besedou: P. Pavel Hofírek – O odpuštění Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání pro mladé nejen biřmované Ekumenická bohoslužba Nebude večerní mše svatá v Předmostí. Ekumenická bohoslužba Ekumenická bohoslužba Nebude večerní mše svatá u sv. Vavřince. Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Farní ples v Městském domě Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje První setkání přípravy dospělých na svatou zpověď a na svaté přijímání.

Strana 15

Sob

n

Vánoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v pátek 21. prosince od 16:00 do 18:00 a v sobotu 22. prosince od 8:30 do 11:00. Dále se bude zpovídat ve všední dny od středy 12. prosince do pátku 21. prosince vždy ráno od 7:30 do 8:30.

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 8:45 Předmostí, kostel 9:45 Předmostí, fara 13:00 Pavlovice, fara 14:30 Pavlovice, kostel 16:00 Centrum Sonus

Sobota 8.12. Neděle 9.12.

17:30 18:45 16:00 16:00 15:30 16:00 16:30 18:00

Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

15:00 17:00 17:45 18:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

19:00 19:30 19:30 Sobota 15.12. 9:00 Neděle 16.12. 16:00 17:30 Pondělí 17.12. 17:00 17:30 Středa 19.12. 9:00 18:00 Čtvrtek 20.12. 8:45 17:00 17:30 19:00 19:30 Pátek 21.12. 16:00 Sobota 22.12. 8:30 14:00 16:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Kokory Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, kostel Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Hradčany, Výletiště Centrum Sonus

Pondělí 10.12. Úterý 11.12. Středa 12.12.

Čtvrtek 13.12.

Pátek 14.12.

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Mše svatá zvláště pro děti Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Předvánoční jarmark CPR, viz str. 10 Koncert duchovní hudby, viz str. 10 Beseda s majorem P. Jaroslavem Knichalem o duchovní službě v armádě Nácvik živého betléma Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání františkánského společenství Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Kavárna pro seniory Koncert duchovní hudby Mše svatá pro děti s lampičkami a přípravou na první svaté přijímání Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá adventní duchovní obnovy Modlitby Fatimského apoštolátu Malá adventní duchovní obnova s Františkou Böhmovou na téma „Duch svatý - A co s ním?“ viz str. 10 Zkouška scholy dospělých Koncert duchovní hudby Děkanátní modlitby mládeže Akce pro ministranty Adventní koncert duchovní hudby, str. 10 Nácvik živého betléma Vánoční svatá zpověď v Předmostí Krédo a Bible s jáhnem Redakční rada časopisu Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „A“ Koncert duchovní hudby Katecheze pro dospělé Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Vánoční svatá zpověď v Přerově Vánoční svatá zpověď v Přerově Vánoce pro zvířátka v lese, viz str. 10 Nácvik živého betléma

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen L. Sovadina, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka lednového čísla je 19. prosince 2012. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents