Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Květen 2014 Číslo 5 Ročník 20

 Rosteme ve víře - Desatero

 Z Centra pro rodinu Ráj

 Světec měsíce

 Toulky přerovským děkanátem

 Rosteme ve víře - Architektura  Mateřská škola sv. Josefa  Jak jsme v Radslavicích…

 Jen tak ve stručnosti

Velikonoční odpoledne

 O pateru Danielu D. Dajčovi

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Přečetli jsme a doporučujeme

 Papež, nástupce apoštola Petra

 Stránka pro mládež

 Informace

 Úvodník P. Radek Sedlák

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

…a mnoho dalšího...

Květnové dny můžeme orámovat dvěma událostmi, svatořečením papežů dvacátého století a volbami do Evropského parlamentu. Měsíc můžeme vyplnit mariánským nádechem májových, kdysi věřícími oblíbených a hojně navštěvovaných pobožností. Události svatořečení odhalily jednu krásnou věc. Dnes tolik opovrhovaná církev září svatostí jejich představitelů. Zajímavý je poměr počtu let života svatých papežů k celku století. Jan XXIII. a Jan Pavel II., nejsou jediní, také Pius X. a rozpracované kanonizace Pia XII. a Pavla VI., kteří zemřeli v pověsti svatosti. Dohromady sedmdesát sedm let pontifikátu světců ke sto letům dvacátého století. K jejich životům kontrastuje „doba osvícená a osvobozená rozumem od náboženských temnot“, vyznačující se sice prudkým rozvojem věd a techniky, nesmírnou lidskou krutostí nemající v dějinách obdoby a podtrhující svou vlastní absurditu v tom, čeho se zřekla. Papežové ukazují na zákon a způsob života daného Bohem. Kde se takového zákona dopátrat? Jan Pavel II. říká recept ve své encyklice O Božím milosrdenství. Najdeme ho studiem tváře Kristovy očima čtenářů evangelia. Dokonalá podoba nebeského Otce na Kristově lidské tváři předpokládala denní ztotožňování se s ním v modlitbě. Proto mohl říci apoštolu Filipovi „kdo viděl mne, viděl Otce“. Chápeme už výzvu papeže Františka denně číst a rozjímat evangelium? Stejně jako Kristus žila i Maria. Uposlechneme její výzvu, zaznamenanou v evangeliu a rozvíjenou ve všech mariánských zjeveních: „Učiňte všechno, co vám můj Syn poví!“ Z těch, kdo takto žijí, budu volit do Evropského parlamentu. A vy? Požehnaný květen a šťastnou ruku při vytváření společného domu, přeje a žehná P. Radek Sedlák Strana 2

Květen v liturgii Po celý měsíc květen prožíváme letos dobu velikonoční. Liturgie velikonočních nedělí žije obzvlášť intenzivně z velikonočního tajemství jako jednoty Kristova umučení, smrti a oslavení. To spočívá nejenom ve zmrtvýchvstání, nýbrž i v nanebevstoupení Páně a seslání Ducha svatého. První čtení se berou vždy ze Skutků apoštolů s jejich zprávami o životě, vzrůstu a svědectví prvotní církve, druhá čtení rok po roce střídavě z listů apoštola Petra, Jana a ze Zjevení apoštola Jana. Evangelia 2. a 3. neděle vypravují o zjevení Zmrtvýchvstalého. Ve čtvrtou neděli velikonoční nasloucháme evangeliu o Dobrém pastýři. Na tři následující neděle jsou vybrány úryvky z Ježíšových řečí na rozloučenou a modliteb po poslední večeři. „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.“ (Kol 3,1-4). Držme se Krista a nevracejme se do ponižujícího otroctví ďábla, z něhož nás svým bolestným utrpením vysvobodil Boží Syn. 1. 5. Sv. Josef Dělník 3. 5. Sv. Filip a Jakub, apoštolové 4. 5. Sv. Florián, mučedník 8. 5. Panna Maria, Prostřednice všech milostí 14. 5. Sv. Matěj, apoštol 16. 5. Sv. Jan Nepomucký, kněz a mučedník, hlavní patron Čech 20. 5. Sv. Klement Maria Hofbauer, kněz 26. 5. Sv. Filip Neri, kněz 29. 5. Slavnost Nanebevstoupení Páně Nemáme stát oběma nohama na zemi?! Bůh zároveň s Kristem vzkřísil i nás a vykázal nám místo v nebi, píše svatý Pavel (srov. Ef 2,6). Znamená to snad, že nemáme stát oběma nohama na zemi, pracovat a aktivně přispívat k budování lepšího světa? Jistěže ne! Svou orientací k nebi se ale podílíme na úsilí o dobro světa. Kdo má v srdci nebe, miluje tak, jak jen je možno. Tím se pozemský život stále více přibližuje nebeskému. Nebe sestupuje částečně na zemi. Na zemi jsme Kristovým tělem. Ježíš, naše hlava, je v nebi. Hlava řídí pohyby tělesných údů. Žijeme-li skutečně jako křesťané, jsou naše činy řízeny nebeskými principy. Naše hlava – Kristus – nás vede ve všem, co děláme. Mít srdce v nebi a nebe v srdci vůbec neznamená, že toužíme jedině po tom, abychom už v nebi byli, ale to, že už zde na zemi žijeme nebeským způsobem. Je-li naše srdce ve spojení s Kristem, žijeme už nyní nebeským životem. Spolu s Pánem můžeme přivádět i ostatní k Otci. Kdo žije v Kristu, žije v nebi Odjakživa existovalo tajuplné napětí mezi nebem a zemí. Už na první straně Bible stojí: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi (Gn 1,1). Nebe je Božím příbytkem a země je svěřena lidem. Zřejmě ale nebylo v původním Božím plánu, aby byl protiklad tak velký, jak se nakonec stalo. Kvůli hříchu se propast mezi Bohem a člověkem, mezi nebem a zemí, rozšiřuje. Celá historie spásy odkrývá Boží vášnivou touhu zjevit svým lidským dětem nebeská tajemství. Až se čas naplní, sestoupí na zem a nebe bude na první pohled přítomno mezi námi. Kdo viděl mne, viděl Otce, říká Ježíš (Jan 14,9). V něm je nebe viditelné i na zemi. On, jenž je králem nebe, sestoupí do srdce země a ve své osobě přivede nebe na zem pro všechny a všem. Nebe není pro křesťana „někde jinde“. Kdo žije v Kristu, žije v nebi. Naše touha po nebi je touhou po tom, aby se odhalilo všechno, co nám brání poznat pravou skutečnost, a spatřit to, co už existuje. (W. Stinissen, I dnes je den Boží) 30. 5. Sv. Zdislava 31. 5. Svátek Navštívení Panny Marie Celý měsíc květen je také zvlášť zasvěcen Panně Marii, kterou můžeme uctívat, prosit ji o pomoc a přímluvu, a také Jí děkovat při májových pobožnostech. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

 Papež, nástupce apoštola Petra… . Touto dobou je tomu právě rok, co byl zvolen sborem kardinálů nový nástupce apoštola Petra, Jorge Maria Bergoglio, argentinský kardinál, který přijal jméno František. Jistě máme ještě v živé paměti první okamžiky, kdy vystoupil na lodžii svatopetrské baziliky ve Vatikánu, aby poprvé pozdravil obyvatele města Říma i celého světa. Styl papeže Františka – pokora, skromnost, snaha o polidštění určitých církevních institucí, upřednostňování titulu římského biskupa spíše než papeže – nás mohou vést k zamyšlení nad posláním tohoto nástupce apoštola Petra, nad úřadem papeže obecně. Jistě není třeba zakrývat, že pro spoustu lidí představuje osoba papeže jistý „problém“: Jde jen o lidský výmysl? Jak tento úřad vznikl? Je to jen nějaký důsledek rozrůstání se církve v prvních staletích po Kristu? Zřejmě dobře víme, že jméno Petr znamená „skála, kámen“. Jenže, zdá se, že zatímco pro jedny je skálou jistoty a jednoty církve, k níž Kristus stále volá: „Brány pekelné ji nepřemohou!“ (Mt 16,18), pro jiné by mohlo jít o kámen, o který „zakopnou“ a nedokáží „jít dál“, nedokáží pochopit smysl této postavy v čele katolické církve zde na zemi a poslání, které Petrovi Ježíš svěřil. Na druhou stranu: jsou nějaké limity, hranice, působení papeže mezi věřícími? Dostatek svědectví o výjimečném postavení Petra mezi ostatními apoštoly a dalšími Kristovými učedníky nám přináší samotné evangelium. Jestliže se Ježíš ptá někoho z celého sboru dvanácti apoštolů – je jejich mluvčím Petr. Jestliže jde o něco důležitého – je u toho Petr. Jemu, Petrovi, a nikomu jinému, říká: „Ty jsi Petr, skála; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou.“ (Mt 16,18) Petr je tím, kterého Ježíš ustanovuje jako hlavu apoštolského sboru, je tím, který má být znamením jednoty apoštolů a církve: „Já jsem za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (Lk 22,32) Dala by se jmenovat spoustu dalších úryvků z Nového zákona, které všechny dosvědčují jedno: jakousi zvláštní „petrovskou“ funkci: funkci hlavy církve a garanta jednoty víry. Nejedná se o pozdější dohodu apoštolů, Kristových nejbližších, ale jde o vůli samotného Ježíše. Jestliže Kristus založil církev, která žije v čase, i po době jeho Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení, má se tato funkce, „úřad apoštola Petra“, stejně jako úřad, poslání, jednotlivých apoštolů, předávat během dějin. Toto předávání úřadu se děje svěcením biskupů, kteří se stávají nástupci sboru apoštolů a v jejich středu stojí římský biskup, papež. Svěcení biskupa se děje vzkládáním rukou nad hlavu nově jmenovaného biskupa; možná, v této chvíli, stojí za to si uvědomit, že i na každého z nás, kdo jsme přijali svátost biřmová-ní, vložil ruce biskup – a proto i my jsme se stali součástí nepřerušené tradice života církve, která jde od nás zpět až ke Kristu, který se také dotkl svých apoštolů a ti zase svých nástupců. Poté, co jsme si ujasnili pozici Petrovu a jeho nástupců, napadne nás: proč je papež právě biskupem Říma? Proč právě římský biskup je tím prvním ze všech biskupů, prvním mezi ostatními? Jistě nám k osvětlení tohoto stačí si uvědomit, že Řím je místem, kde vytrpěl mučednickou smrt pro Krista nejen apoštol Petr, ale také apoštol Pavel. Proto zaujímala římská církev (dnes bychom řekli římská diecéze) od počátku křesťanství privilegované místo: biskup Říma se stává tím, na nějž se obrací ostatní biskupové světa v zvlášť komplikovaných záležitostech; Řím se stává centrem života církve. Pro vývoj pochopení instituce papežství je důležitým rok 1870, kdy je během 1. vatikánského koncilu prohlášena za pravdu víry (a tedy za Bohem chtěnou skutečnost) tzv. neomylnost papeže a primát římského biskupa. Co to znamená? Jinými slovy jde o to, že v závažných věcech, které se týkají otázek víry a morálky křesťanů, může papež výslovným stanovením rozhodnout určitou spornou/nejasnou věc. Toto vyhlášení „papežské neomylnosti“ bylo a je často nesprávně chápáno, a proto je třeba tuto záležitost lépe osvětlit, abychom to nechápali nesprávným způsobem, například takto: „Všechno, co papež jakýmkoliv způsobem a kdykoliv řekl, je nutné přijmout jako součást víry“. Jak ale odlišit to co papež závazně vyhlašuje od běžných prohlášení? Definice 1. vatikánského koncilu říká, že papež musí splnit tyto podmínky: (1) mít úmysl vyjádřit se v určité záležitosti s definitivní platností; (2) mluví jako nejvyšší pastýř církve; (3) vyjadřuje se v oblasti křesťanské víry a lidské morálky. Je tedy zřejmé, že papežská neomylnost a možnosti jejího použití jsou omezeny specifickými okolnostmi. Proto neomylné vyhlášení určité křesťanské pravdy papežem bylo v dějinách použito jen čtyřikrát. Naposledy se tak stalo v roce 1950, kdy papež Pius XII. vyhlásil jako pravdu víry (dogma) Nanebevzetí Panny Marie. Právě toto dogma nám také ukazuje, že k vyhlášení dogmatu víry papež přistupuje vždy na základě toho, že jistá pravda víry je již dlouhodobě mezi věřícími v církvi uctívána, vyznávána (tj. že jsou věřící ke konkrétní pravdě vedeni nadpřirozeným smyslem pro víru); právě tak tomu bylo i s vírou v to, že Matka Boží, Panna Maria, byla vzata na konci svého života s tělem i duší do nebe. Mimochodem, že úcta k tomuto mariánskému tajemství sahá dlouho zpět před rok 1950. Jestliže mluvíme o neomylnosti papeže, je třeba celkový rámec doplnit o významný detail: papež tato prohlášení nevydává ze své „lidské“ moci jako soukromá osoba – ale jako nositel úřadu, který je mu svěřen Kristem, a ve kterém je, přijetím tohoto úřadu, veden pomocí Ducha svatého (stejně jako je „podporován“ v jedinečném povolání mocí Ducha svatého například každý, kdo vstupuje do manželství – právě pro tento jeden vztah a ne pro žádný jiný!). Důležitým vyjasněním vztahu papeže k ostatním biskupům byl dokument Lumen gentium schválený během 2. vatikánského koncilu (1962-65). Tento zásadní dokument, jehož prvotním zájmem je zodpovědět na otázku „Kdo/co je církev?“ Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014 Strana 3

se snaží nahlížet na papeže více jako na jednoho z biskupů, jako na toho, kdo má postavení „první mezi sobě rovnými“ což odpovídá celkovému ladění 2. vatikánského koncilu, který znovu odhaluje a přivádí k životu starokřesťanský motiv „církev jako společenství“. Je-li nástupce apoštola Petra jedním z biskupů (jakožto biskup diecéze Řím) a může-li jednat jen jako jeden mezi dalšími, nemůže se svým prohlášením oddělit od celku společenství biskupů (jakožto papež). A tak pouze společně papež a biskupové celého světa jsou nositeli nejvyšší a plné pravomoci nad celou církví, která bývá nazývána Učitelský úřad církve. 2. vatikánský koncil se snažil mluvit co nejvíce o společenství, o společném vedení církve, které se projevilo např. zřízením tzv. biskupských konferencí (shromáždění biskupů v jednotlivých státech) nebo shromážděním biskupů při tzv. synodech, které jsou svolávány pro prodiskutování aktuálních problémů světa a života církve. Jeden mezi ostatními, jeden, který nechce (nemůže) být sám o sobě: takto by bylo možné vymezit postavení papeže vůči ostatním biskupům. Zcela jistě se touto cestou vydal a stále jde i náš současný papež František, naplňujíc poslání, které dal Kristus Petrovi - být znamením jednoty církve a usilovat o jednotu víry: „Buď posilou svým bratřím!“ (Lk 22,32). P. Josef Mikulášek veřejnými autoritami a jsou i hrazeny z prostředků veřejné zdravotnické péče. Kdysi jsem viděl v televizi zajímavou re- A tak se dnes mluví o kultuře smrti, o obportáž. Sešlo se několik lidí různých pro- chodu se smrtí. Snad není třeba mluvit o fesí, mužů i žen a mluvili o různých sku- vraždě dospělého člověka. To je jeden z tečnostech naší doby. A také o životě a jeho ceně a významu. Jedna z těch velmi těžkých hříchů proti životu, to snad účastnic říká: „Nikdy jsem si neuvědomila velikost a cenu života jako nyní, každý rozumný člověk uzná, ale je třeba když mám malé dítě. Když klidně spí a má ve tváři výraz pohody a jakéhosi připomenout ještě snad větší zločin proti vnitřního štěstí, tak žasnu a poznávám, že život je veliké Tajemství.“ Tak asi životu, a to je úmyslný potrat – zabití dív úžasu stála Marie a Josef nad dítětem Ježíšem, tak nějak to prožíval i Si- těte ještě před jeho narozením. I toto je meon a Anna v chrámě, a tak to snad prožívá většina rodičů, když se jim na- jeden z největších hříchů. Neplatí i zde v rodí dítě. „Kdo přijme jedno z těchto maličkých“, říká Ježíš, „mne přijímá.“ daleko větší míře to, co Bůh řekl KainoV roce 1995 vydal papež Jan Pavel II. encykliku Evangelium vitae – evange- vi? „Prolitá krev tvého bratra křičí ke lium života. Je to veliká obrana lidského života od jeho početí až po smrt. mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvrA první věta této encykliky říká: „Radostná zvěst o životě tkví pevně v zá- žen ven ze země, která rozevřela svá ústa, kladech Ježíšova poselství. Je církví s láskou každodenně přijímána a musí aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.“ být také se statečnou věrností hlásána, jako zpráva, která je určena lidem Zde bychom mohli mluvit o přímém každého věku a každé kultury.“ A mluví se tam o tom, že radost z narození spiknutí proti životu, mohli bychom mluMesiáše jako dítěte je „základem radosti nad každým člověkem, který se vit o tom, že největší válku našeho století rodí.“ Jan Pavel II. zdůrazňuje, že každý člověk je schopen ve světle vlastní- vedou lidé proti nenarozeným, a na tomto ho rozumu a s pomocí milosti dojít k poznání, že totiž život každého člověka poli je také nejvíce padlých.. Zachvějeme je posvátný a dobrý od samého počátku až do jeho smrti a každá lidská by- se, když slyšíme o různých katastrofách, tost má právo, aby toto své základní dobro chápala jako něco, co musí být s při nichž zahynou stovky lidí. Nechvějenejvětším úsilím ochraňováno. me se, když každoročně jen u nás je Skutečnost naší doby je však právě opačná. Lidský život je stále více ohro- usmrceno asi 60 tisíc nenarozených. A ve žován - ne snad vždy různými katastrofami, ale samotným člověkem. To už světě? Jde to jistě do milionů. připomenul II. vatikánský koncil v Konstituci o církvi v dnešním světě: Co k tomu říká katechismus katolické „Všechno je přímo proti životu, jako vraždy všeho druhu, genocidy, potraty, církve? „Formální spolupráce při potratu eutanázie i dobrovolná sebevražda; cokoli porušuje nedotknutelnost lidské je těžký hřích. Církev trestá tento zločin osoby, jako mrzačení, tělesné nebo duševní mučení, pokusy o psychické ná- proti lidskému životu kanonickým tressilí; co uráží lidskou důstojnost, jako nelidské životní podmínky, svévolné tem exkomunikace, což je vyloučení ze věznění, deportace, otroctví, prostituce, obchod se ženami a mladistvými; společenství. Kdo provedl a nechal si a také ostudné podmínky práce, když je s dělníky zacházeno jako s pouhými provést dokonaný potrat, upadl do exkovýrobními prostředky, a ne jako se svobodnými a odpovědnými osobami: munikace nastupující bez rozhodnutí všechny tyto věci a jim podobné jsou opravdu ostudné, vnášejí nákazu do představeného. To znamená, že exkomulidské civilizace a špiní více ty, kteří je dělají, než ty, kteří trpí bezpráví.“ nikace ho postihuje již spácháním zločiUž Jan Pavel II. řekl, že nic nenasvědčuje tomu, že by se tento znepokojivý nu, a za podmínek, které stanoví právo.“ stav věcí zmenšoval, ale spíše naopak. Tolik katechismus. Když tedy věřící žena „Vytváří se a upevňuje nová kulturní čekající dítě se sama rozhodne pro potrat, situace, ve které zločiny proti lidské- nebo k němu svolí, a když je tento zákrok mu životu dostávají dosud nevídanou skutečně proveden, je vyloučena z církve, a je-li to vůbec možné, ještě mnohem i když se to nikam nehlásí a nezapisuje. horší podobu. Veřejné mínění omlou- Ona sama však musí předem vědět o tom vá z velké části zločiny proti životu vyloučení. Spolu s ní upadají do exkomus odůvodněním, že jednotlivec má nikace všichni, kteří jsou toho přímo zúprávo na svobodu.“ Je to takové, že častněni. Je to tedy větší trest než za nejen je zaručena beztrestnost těchto vraždu dospělého. To je jistě velmi těžký zločinů, ale jsou dokonce schvalovány hřích, ale vrah, pokud by byl věřící nebo Strana 4 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

5. PŘIKÁZÁNÍ

i jen formální člen církve, do exkomunikace neupadá. Proč? Když je totiž napaden dospělý, může se bránit nebo se pokusit o útěk, třeba se mu nic z toho nepodaří, ale tu možnost má, kdežto dítě v matčině lůně nemá ani jednu z těchto možností: nemůže se ani bránit, ani utéci. Církev ovšem neuzavírá Boží milosrdenství těmto vyloučeným. Mohou být přijatí do církve jen ve svátosti smíření s těžkým pokáním. V roce 2004 byla svatořečena Italka, Gianna Beretta Molla, která věděla, že po narození dítěte zemře, a přece nepodlehla nátlaků lékařů, aby si dítě nechala vzít. Zde by se dala vyprávět celá řada příběhů ze života lidí, kteří se snažili a snaží život darovat a ne ničit. Kromě potratů mluví se dnes o dalším útoku proti lidskému životu - o eutanazii. Jestliže u potratu jde o počátek lidského života, zde o jeho zakončení. Eutanazií se rozumí záměrné usmrcení nevyléčitelně nemocného nebo tělesně postiženého člověka - ať už na jeho přání, nebo i bez jeho vědomí. Takové počínání je morálně nepřijatelné. Jistě chápeme, že utrpení člověka, který je nevyléčitelně nemocný, může být veliké a těžko snesitelné. Jistě se mu má, pokud je to možné, mírnit bolest všemi dosažitelnými prostředky. I když se předvídá, že se ukrátí jeho dny, odpovídá to lidské důstojnosti. Smrt není chtěná ani jako cíl, ani jako prostředek, nýbrž jen předvídána a připouštěna jako nevyhnutelná. Mírnící léčebné zákroky patří k výsostným projevům nezištné lásky. Když mluvíme o tomto zločinu proti lidskému životu, je třeba, abychom si jako věřící uvědomili jedno: Utrpení, tělesná bolest, nemoc, mají také své nezastupitelné místo v našem životě a v Božím plánu se spásou člověka. Dobře to vyjádřil starozákonní Job: „Když jsme brali z rukou Božích věci dobré, proč bychom neměli brát i věci zlé?“ Dnešní člověk by rád jenom bral to dobré, chtěl by hodně užívat toho, co lahodí jeho tělesným žádostem, ale nejen užívá, přímo toho zneužívá. Zneužívá ve velké míře svobody, která mu byla dána - ale už nechce nést následky tohoto zneužívání, které mohou být právě velmi bolestné. Utrpení by pro něho měla být očista, ale to on odmítá, protože nezná jeho cenu. Apoštol sv. Pavel viděl v utrpení možnost více se připodobnit Kristu trpícímu a s ním spolupracovat na vykoupení světa: „Doplňuji na svém těle, co zbývá z Kristových utrpení pro tento svět. Pokládám totiž utrpení nynějšího

času za nic ve srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví.“ (Řím 8,18) Tak bychom měli chápat utrpení a bolest. Bůh nás chce očistit už zde na zemi, abychom nemuseli daleko více trpět po smrti. V tom smyslu říká i sv. Augustin: „Pane, zde na zemi mne bodej, pal a řež, ale na věčnosti mě ušetři.“ Chce to však jedno: abychom se učili přijímat i malá utrpení s odevzdaností a trpělivostí, bez naříkání a reptání, abychom pak měli sílu snést i utrpení větší. A ještě bychom měli připomenout péči o tělesné zdraví. V Katechismu se píše: Ctnost mírnosti má člověk k tomu, aby se vyhnul jakékoliv přemíře v jídle, požívání alkoholu, kouření, užívání léků. Ti, kdo ve stavu opilosti nebo pro bezuzdnou zálibu v rychlosti ohrožují na silnicích bezpečnost druhých i svoji, dopouštějí se těžkého provinění. Opět otázka ke zpytování svědomí pro řidiče! A není snad nutné připomínat, jak těžce poškozuje své zdraví ten, kdo užívá různé drogy, i kdyby byly jen „měkké“, a jak velký zločin páchají proti životu ti, kdo tyto drogy vyrábějí, zprostředkují je, nabízejí lidem. Bylo by jistě dobře, kdybychom si více prostudovali 5. přikázání v novém katechismu. Mnozí by pak přestali říkat, že nikoho nezabili, a že proto nemají žádný hřích. A bylo by ještě lépe, kdybychom si prostudovali i encykliku „Evangelium života“ od dnes už svatého Jana Pavla II. P. Pavel Martinka

Blahoslavená Antonie Mesina Narodila se 21. 6. 1919 v Orgosolo na Sardinii. Byla druhou z šesti dětí. Ve škole byla velmi aktivní, živá, laskavá, úslužná a poslušná. Také se starala o mladší sourozence a v době těžké nemoci matky i o ni pečovala. Vyrůstala v křesťanské rodině, už jako dítě se zapojila do ženské větve Katolické akce. Později byla aktivní mezi ženskou mládeží této akce a oblíbila si přednášky o „křížovém tažení čistoty“. Antonie byla hezká, milá dívka. Při jednání s muži byla zdrženlivá a nechtěla působit vyzývavě. V její době se mluvilo a psalo o Marii Goretti, která zemřela na začátku století jako mučednice čistoty. Když o ní doma četli, Antonie prohlásila, že by udělala totéž a raději by volila smrt než hřích. Nikdo netušil jak je blízko následování Marie Goretti. Dne 17. 5. 1935 šla ráno na mši svatou a k sv. přijímání. Po ní šla nakoupit, doma zadělala na chléb a zjistila nedostatek dřeva. Rozhodla se jít pro něj do lesíka a požádala svou mladší kamarádku Annu Castangiovou, aby s ní šla na dřevo. Cestou si Antonie postěžovala, že jim vítr odnesl kus střechy a Anně doporučovala zapsat se mezi „benjamínky“ Katolické akce. Na silnici je dostihl 21letý, trochu hrbatý a kulhavý mladík Jan Ignác Catgiu. Mladík velmi žádostivě dotíral na Antonii a chytil ji za ruku. Ta se mu vymkla a s křikem: „Tatínku“, utíkala před ním přes mýtinku. Jan Ignác se pustil za ní, v běhu sebral kámen a vší silou ji uhodil. Když padla, bil ji kamenem dál, zatímco Anna běžela pro pomoc. Když se vrátila s četníky, našli již Antonii mrtvou. Zemřela po velmi prudkých ranách, které jí vrah s mimořádnou silou zezadu zasadil. O způsobu napadení svědčilo i několik škrábanců po nehtech na levé straně krku. Rány měla i v obličeji. Pohřbena byla v rodné vesnici, ale o necelé čtyři roky později byly její ostatky dány do nové rakve a uloženy pod nově vztyčeným pomníkem. V dubnu 1983 pak byly její ostatky znovu vyzvednuty a přeneseny do chrámu Krista Spasitele v Orgosolo. Blahořečená byla 4. 10.1987 Janem Pavlem II. jako mučednice čistoty. tým spolupracovníků redakce Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

Strana 5

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně Stojí v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad. Autorem návrhu je známý slovinský architekt a urbanista Josip Plečnik (1872-1957). Plečnik pracoval pro hradní kancelář v období první republiky. U příleležitosti konsekrace (posvěcení) kostela byla vydána publikace s pohlednicemi, které ukazují průběh stavby. Zde v časopise uvádíme lehce upravený úvod a doslov z pera Alexandra Titla, tehdejšího kaplana a jednatele spolku pro zbudování chrámu. Naše poznámky jsou v textu v závorce. Farnost nyní spravuje P. Zdenek Wasserbauer, bývalý spirituál pražského kněžského semináře. Více informací najdete na webu farnosti: http://srdcepane.cz Památník naší vděčnosti Bohu za dosažení naší státní samostatnosti, chrám Nejsv. Srdce Ježíšova – český Montmartre – velkolepé dílo prof. Jos. Plečnika, jest dobudován. V 30 obrázcích tohoto památkového alba převádíme letmo průběh stavby, počínajíce svěcením základního kamene, jež o desátém výročí našeho obnoveného státu dne 28. října 1928 slavnostně vykonal nezapomenutelný, svaté paměti světící biskup J. M. ndp. dr. Antonín Podlaha (Jeho Milost nejdůstojnější pán, doktor AP), tehdejší generální vikář arcidiecéze pražské, zahájením stavby dne 19. srpna 1929 J. M. ndp. drem. Metodem Zavoralem, opatem strahovským, který učinil první výkop až k dokonání stavby a jejímu vysvěcení ndp. arcibiskupem pražským J. Exc. drem Karlem Kašparem. Přípravou k dílu byla soutěž na vypracování projektu, kterou vypsal Spolek pro zbudování 11. katol. chrámu Páně na Král. Vinohradech a k jejímuž ukončení 31. srpna 1919, došlo celkem 31 návrhů. Spolek českých architektů při vypsání soutěže žádal, aby úkolem tím pověřen byl prof. Jos. Plečnik, který po 10 let působil na Uměl. prům. škole v Praze. Jen po dlouhém zdráhání a na mnohé prosby dal se umělec tento pohnouti k vypracování návrhu, jehož model – vnějšek i vnitřek – jest také zařazen v této sbírce pohledů (návrh vnějšku je na obrázku). Pro jeho nákladnost spolek musil upustiti od jeho provedení. A tak vypracoval obětavý a nezištný prof. Plečnik ještě druhý a třetí návrh, který se uskutečnil. Sloh této stavby jest sice neobvyklý, ale moderním v pravém slova smyslu nelze jej nazvati. Neboť jsou v něm patrny vedle starokřesťanských basilikárních prvků i prvky jiných nejstarších posvátných slohů: egyptského a řeckého. Fasáda z polévaných cihel je oživena kvádříky z umělé žuly, které v bočných průhledech působí takovým rytmem, že by bylo lze jej hudebně vyjádřiti. Ostatně mají tyto kamenné kvádříky i svoji symboliku, tvoříce s cihlovou fasádou jakoby královský hermelín Božskému Srdci Ježíšovu. Vnitřek chrámu je z neomítnutých, ušlechtilých cihel s vysokou řadou oken působý ve své neobyčejné šířce mohutným slavnostním dojmem, který stupňován jest kasetovým stropem a vrcholí v originálním hlavním oltáři ze světlého jarošovského, šumavského mramomramoru, který tvoří vlastně Strana 6

ně i presbytář s dvěma kazatelnami – ambonami. Vynikajícím stavitelským dílem je 42 m vysoká věž, na niž se vystupuje po rampě (na obrázku), rovněž i podzemní klenutá kaple s průčelní zdí středověkého charakteru – opuka a cihla. Stavba, zejména věž spočívá na mohutných železobetonových základech a jest zbudována vesměs z domácího materiálu. Dílo bylo umožněno nadací šlechetného měšťana pražského Karla Leopolda Bepty, zemřelého dne 20. září 1771, za obětavé podpory mnoha dobrodinců, přičiněním Spolku pro zbudování jeho s neúnavným předsedou vsdp. kons. radou a farářem Frant. Škardou v čele. „Až sem pomáhal nám Hospodin.“ Tak musíme slovy Písma sv. vyznati. Přečetné překážky stavěly se nám v cestu, ale s pomocí Boží jsme je překonali. Kéž tento chrám Páně hlásá do šťastné budoucnosti vděčnost našeho lidu za dosaženou samostatnost a stane se zdrojem hojného Božího požehnání našemu městu i vlasti. František Ponížil, jáhen


Organizátoři letošní Noci kostelů kladou zvláštní důraz na samo křesťanství a duchovní rovinu. Význam této akce není pouze společenský a kulturní, ale i náboženský. Součástí programu tak budou modlitby, rozjímání, meditace či ztišení. První Noc kostelů (Lange Nacht der Kirchen) proběhla v roce 2005 ve Vídni a během čtyř let se spontánně rozšířila do celého Rakouska. V roce 2009 „překročila hranice“ a zapojily se do ní kostely v Brně a Plzni. V loňském roce se do Noci kostelů zapojilo více než 1300 kostelů. O mimořádném zájmu veřejnosti svědčí i více než 450 000 návštěvnických vstupů. Více na www.nockostelu.cz. Kostel sv. Michala - Šířava otevřený od 19:00 do 22:00 19:30 - 20:00 Varhanní koncert 20:00 - 21:00 Střípky z historie kostela 21:00 - 22:00 Čas pro soukromé ztišení Kostel sv. Vavřince otevřený od 18:00 do 23:00 18:30 - 19:30 Komentovaná mše svatá 19:30 - 21:00 Scholička z Lidečka 21:00 - 21:30 Vystoupení pěveckého souboru „Vokál“ 21:30 - 22:30 Střípky z historie kostela 22:30 - 23:00 Eucharistická adorace Kostel sv. Maří Magdalény - Předmostí otevřený od 19:00 do 22:00 19:00 - 19:30 Vystoupení malé scholy 19:30 - 20:00 Z historie kostela I. část 20:00 - 20:40 Čtení z knihy Žalmů 20:40 - 21:20 Z historie kostela II. část 21:20 - 22:00 Varhanní koncert

Kostel Českobratrské církve evangelické otevřený od 18:00 do 22:00 18.00 - 18.10 Úvodní slovo (Marek Zikmund) 18.10 - 18.30 Divadelní vystoupení podle Daria Fo „Svatý komediant František“ (I.část) 18.30 - 19.00 Prohlídka kostela 19.10 - 19.30 „Svatý komediant František“ (II.část) 19.35 - 20.00 Vystoupení pěveckého souboru "Vokál" 20.10 - 20.30 Meditace s promítáním 20.40 - 21.30 Vystoupení „Add Gospel“ Během programu lze navštívit rukodělnou či šachovou dílnu pro velké i malé, shlédnout výstavu o J.A.Komenském i videoprezentaci Českobratrské církve evangelické. Sbor Jana Blahoslava CČSH otevřený od 18:00 do 23:00 18.00 - 19:00 Koncert skupiny Gospel 19:30 - 20:30 Církev bratrská – písně a chvály 20:30 - 21:30 Prezentace setkání ve sboru 21:30 - 22:30 Koncert Slávka Klecandra 22:30 - 23:00 Závěrečná modlitba a ztišení

 Jak jsme v Radslavicích prožívali postní dobu . Během postní doby jsme se zapojili do projektu Katechetického centra v Brně nazvaného POSTNÍ DOBA – proměna srdce. Jednotlivé postní neděle jsme rozjímali příslušné liturgické texty a snažili se, aby naše srdce rozkvetlo Kristem. Martina Trumberová

 Velikonoční odpoledne . Na Velký pátek skončily křížové cesty (na jejich připomínku nám ve Vlkoši zůstal pěkný plakát s obrázky a kamínky, které si děti v postní době dokreslovaly na cestičku ke Golgotě) a prožívali jsme největší svátky liturgického roku. Na Boží hod velikonoční jsme po odpoledním svátostném požehnání vyjeli s dětmi na slíbený výlet do Kroměříže. Nejdříve jsme zamířili do Květné zahrady, kde si děti užívaly bludiště a pořádně se v uličkách proběhly. Po chvíli za námi přišel otec Piotr, který přinesl všem dětem "Velikonoční příběh", což byla pěkná skládanka se samolepkami a byla odměnou za účast na křížových cestách. Popošli jsme kolem rotundy ke kolonádě a pod střechu nás zahnala přeháňka. Prohlíželi jsme si sochy a v jednu chvíli se tak zablesklo a zahřemělo, že panu faráři to připadlo jako o vzkříšení :-). Když přestalo pršet, vyšli jsme po schodech na vyhlídku a prohlíželi si nádherné ornamenty záhonů i blesky, které se ještě občas míhaly na obloze. Jakmile se přiblížila pátá hodina, přemístili jsme se do kláštera Milosrdných sester svatého Kříže, kde nás čekala sestřička Luisa - koordinátorka Papežských misijních děl pro Olomouckou arcidiecézi. Dověděli jsme se něco o klášteře i o misiích a vybrali jsme si kvarteta Kintuadi, díky kterým je možné pomoci sirotkům v chudých částech světa. Sváteční odpoledne a návštěvu jsme zakončili modlitbou v klášterní kapli. Největší radostí pro mě bylo, když děti při loučení se sestřičkou špitly otázku: Kdy zase přijedeme? A sestřička to zaslechla a neváhala nás pozvat znovu... Snad bude toto pozvání i výzvou pro další snažení, třeba v květnu o májových. Přeji požehnanou velikonoční dobu. Markéta Matlochová Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014 Strana 7

Milí chlapci a děvčata,

velikonoční doba letos trvá celý měsíc květen. Královnou tohoto měsíce, ve kterém má svátek i Jan Nepomucký, jehož sochy můžete vidět ve městech a vesnicích, u řek a mostů po celém světě, je Panna Maria. Někteří z vás jsou dobrovolní hasiči a ve znaku máte sv. Floriána, který má svátek také v květnu. Poděkování Panně Marii! Byl krásný květnový den, takový ten voňavý, kdy po dešti země obdarovaná vláhou a radostí posílá svůj dar dál, tam k nebi, kde je její Tvůrce. Jak tak tiše stoupá pára vzhůru, podává své dlaně barevným kvítkům a jasně zelené trávě, aby při té cestě zachytila i vůni kvetoucích keřů a různých druhů stromů. Orchestr všech zvuků a písní se line světem k slávě Boží… Na břehu řeky, která ve svém hlubokém korytě, vyhloubeném velkou vodou, spěchá k městu, se objevil zajíc se svou mladou rodinkou. Když nakoukl mezi trávou k vodě a jeho dlouhé uši, jak radary nic podezřelého neslyšely, seskákal se svými nemotornými dědičkami níž. Pod břehem paní kačena právě hledala i to svoje poslední káčátko, které nestačilo bojovat s velkým proudem vody. Slunce na obloze vykouklo z mráčku a poslalo svůj paprsek na zem a tu se objevily stříbrné vlny, které se usmívaly, a radostně volaly: „Dobrý den“, a malé kačenky podle maminky pípaly odpověď: „Dobrý den, dobrý den!“ Z keře se ozval hlas ledňáčka: „Jdete na pouť?“ A nejkrásnější vlnka Bečvinka začala svým přátelům vyprávět: „Tady nedaleko stála socha Panny Marie. Vypráví se, že bylo v roce 1646 velké sucho a horko, lidé i zvířata trpěli a žíznili. Bečva se dala přejít v botách, jak byla malá. Nějaký sedlák z vesnice Kozlovice jel domů. Tenkrát tu byla samá pole, žádné zahrádky a vysoké domy. Nemocnice ještě nebyla vystavěna, ale na tom místě byl sloupek, říkalo se mu Jakoubek, podle obrazu sv. Jakuba. V úmorném vedru se sedlák ploužil domů, když si všiml, že před ním jde plačící žena. Chtěl se jí zeptat, proč pláče, ale nedohonil ji, neboť se obrátila směrem k řece a ztratila se mu. Když ji hledal, nenašel ji, ale uslyšel zvuk tekoucí vody. Šel se podívat a v místě, kde voda nikdy netekla, prýštil ze břehu silný pramen. Tu pochopil, že plačící žena byla Panna Maria, která ho zavedla k prameni, který pro žíznící Přerov přivedla až z Hostýna. Tak je to zapsáno.“ Vlnka Bečvinka již se loučila a běžela dál, když holoubek tiše zavrkal: „Panno Maria, naše maminko, voláme k tobě: Pomocnice křesťanů, Útěcho zarmoucených, Příčino naší radosti, slyš svých dětí hlas a pros za mír ve světě!“ V měsíci květnu slaví naše maminky svátek – Den matek. Nezapomeňte na svou maminku a poděkujte jí za její péči. Když k přání přidáte naučenou básničku, vlastnoručně vyrobený dáreček, nebo malou kytičku, uvidíte na tváři maminky zázrak – její krásný úsměv. Liba Calábková

Strana 8


Děkanátní setkání mládeže V sobotu před Květnou nedělí se opět konalo po dvou letech děkanátní setkání mládeže. Program začínal registrací na Sonusu v Přerově, která začínala v 8 hodin a končila v 9 hodin. Celou dobu registrace krásně hrála a zpívala přerovská schola Boží Bang. Na začátku jsme si zahráli seznamovací hru v režii Natálky Slivkové. Poté nám byly představeny na výběr tři přednášky. První měla téma řeholní povolání od sestry Kateřiny, dále o rodině a vztazích nám přednesli manželé Novotní a poslední přednáška byla o dobrovolnické službě na Haiti od Kristýny Lungové. Po nabytí nových a zajímavých informací se blížilo poledne, byl čas modlitby Anděl Páně a samozřejmě oběda. Podával se guláš uvařený paní kuchařkou z fary – tímto jí děkujeme, byl výborný. Čas jedna hodina odpoledne značil odchod na krátkou pěší pouť do Čekyně, ke kapličce. Po cestě měl připravenou křížovou cestu v přírodě Rosťa Brhlík. V Čekyni na nás čekal otec Lukáš Jambor, se kterým jsme slavili mši svatou za doprovodu přerovské scholy. Mše svatá byla vrcholem celého setkání. Po ní už proběhlo pouze focení a odjezd domů. Po celou dobu setkání byl s námi náš kaplan pro mládež P. Pavel Martinka, který společně s přerovskými animátory celé setkání organizoval, tímto bych jim chtěl poděkovat za krásně prožitý den, strávený ve společnosti úžasných lidí. Jenda Bernard

Pozdrav ze semináře Milí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. V měsíci dubnu jsme prožili největší událost letošního roku. Samozřejmě mám na mysli velikonoční svátky. Postní dobou jsme se připravovali v kajícnosti na oslavu Kristova zmrtvýchvstání po čtyřicet dní. Nynější oslava tohoto ústředního tajemství křesťanství však bude trvat padesát dní. Už jen tento nepoměr čtyřicetidenního postu k padesátidenní době velikonoční ukazuje, že radost z živého Krista převažuje tichou usebranost a odříkání spojené s dobou postní přípravy. Chci Vám všem touto cestou popřát, ať je každý z těchto padesáti dnů naplněn opravdovou velikonoční radostí. Ještě předtím, než jsem se dočkal Velikonoc, absolvoval jsem pedagogickou praxi. Protože se od jáhna či kněze očekává, že bude vyučovat náboženství, studujeme na teologické fakultě také trochu pedagogiky. A v rámci tohoto studia pedagogiky je také krátká praxe. Na ni jsem byl poslán na Cyrilometodějské církevní gymnázium v Prostějově. Přiznám se, že jsem před praxí ani nevěděl, že v Prostějově nějaké církevní gymnázium existuje. Byl jsem proto mile překvapen, když jsem zjistil, že tam taková škola nejen je, ale že také dobře funguje. Ukázalo se totiž, že škola má přízvisko „církevní“ nejen na razítku, ale také v klimatu, které tam vládne. Škola disponuje vlastní kaplí, kde se studenti spolu s učiteli schází každou středu na mši svatou. Mše svatá ale není někdy brzo ráno, nebo odpoledne, nýbrž je místo první vyučovací hodiny. Už jen toto časové umístění svědčí o postavení duchovního rozměru formace. Na škole se vyučuje povinný předmět Křesťanská a etická výchova. Žáci jsou od primy rozděleni na dvě skupiny. Ti, kteří mají dar víry, jsou uváděni do krás křesťanského života. Druzí, kteří dar víry nemají, se v prvních letech seznamují s křesťanstvím a poté studují etická témata. V minulosti byla témata etiky probírána v rámci náboženství, přičemž mnohé zajistila dobrá výchova v rodině. V dnešní době, kdy je většinová společnost nekřesťanská a rodiny jsou často rozvrácené a rodiče rezignují na morální výchovu dětí, postrádají mladí lidé dobrou MODLITBY MLÁDEŽE etickou průpravu do života. Také proto je dobré, že PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU se na školách zavádí etická výchova, která může mnohé doplnit. Samozřejmě je zde nebezpečí, že Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční bude dělána špatně a nekřesťansky. modlitby mládeže! V květnu se budou konat Nakonec Vám všem děkuji za modlitby, kterými 16.5.2014 v 19:30 ve farním kostele v Prosenicích. provázíte mě i všechny bohoslovce v čase naší příPo duchovním programu bude následovat „Alfa pro mládež“ s názvem JAK ZÍSKAT VÍRU II. část. pravy. Jenda Berka Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 Velikonoční dílničky měly velký úspěch. V neděli 11.5. připravujeme DEN PRO RODINU a zábavnou rodinnou soutěž ZPÍVÁ CELÁ RODINA v Přerově v areálu farní zahrady a Sonusu. Ještě se můžete přihlásit do soutěže, bližší info P. Školoud - tel.739 245 905 Nalezený poklad na Víkendu pro matku a dceru Ve středu 14.5. od 10 h v Ráji bude BESEDA PRO MAMINKY, téma KRIZE V RODINĚ a CO DÁL? Besedu moderuje H. Školoudová, pro děti tvořivý program a hry Zveme mladé rodiny v sobotu 24.5. od 8:30 hodin na DEN PRO MLADÁ MANŽELSTVÍ v Pavlovicích. 8:30 – 12:00 - malá „Pohádková říše“ - zahradní hry - pro manželské páry přednáška manželů Sikorových ze Zábřeha/ pro děti program 12:00 – 14:00 - oběd, příležitost k rozhovorům, poradenství, hrám v areálu 14:00 – 16:00 - pro manželské páry velká „Cesta za dobrodružstvím“ - pro děti pohádky, písničky, výtvarné tvoření a hry v areálu 16:30 – …. - ukončení akce, možnost zůstat v areálu déle 

Zajistili jsme pro vás: Oběd – 80 Kč/osoba, 40 Kč/dítě se samostatnou porcí. Hlídání a program pro děti – 50 Kč/dítě, 80 Kč/dvě a více dětí z jedné rodiny. Program pro manžele - příspěvek 50 Kč/pár. A jako bonus pro dobrou pohodu něco dobrého ke kávě a čaji  Během programu se o děti budou starat zkušení pečovatelé. Přihlášky u Jarmily Skřečkové na tel.: 733 114 747, email: [email protected]. V přihlášce uveďte, zda máte zájem o oběd a hlídání dětí, případně, zda si s sebou přivezete vlastního pečovatele o děti.

V pátek 30. 5. – od 16 h – zveme do Ráje do Pavlovic na DĚTSKÝ DEN a PŘEDNÁŠKU PRO RODIČE psycholožky Mgr. Ireny Smékalové.

NENECHTE SI UJÍT TYTO NAŠE LETNÍ DĚKANÁTNÍ TÁBORY 30.6.-2.7. na začátku prázdnin je tu opět po krátké pauze MISE – extrémní tábor pro mládež 12-17 let – základna Ráj Pavlovice + divoká příroda – hl. vedoucí Petr Školoud

Zkušenější manželské páry zveme na duchovní VÍKEND PRO MANŽELSKÉ PÁRY na nově zrekonstruovanou faru do Velkých Losin – v termínu 6.-8.června 2014 – Program zajišťují MUDr. Jitka Krausová a otec Milan Palkovič. Čekají nás zajímavé přednášky, poradenství, duchovní program, možnost svátosti smíření, ztišení, procházky, setkání s dalšími manželskými páry... Cena pro manželský pár na celý víkend: základní 1600 Kč, sponzorská 17002000 Kč, rodiny v sociální tísni mohou požádat o slevu. Informace a přihlášky u P. Školouda: tel.: 739 245 905, email: [email protected] Více info o všech akcích u J. Skřečkové - tel.: 733 114 747, email: [email protected] www.raj-pavlovice.cz

V případě nepříznivého počasí se akce bude konat v KD v Pavlovicích

20.-25.7. bude DĚKANÁTNÍ TÁBOR - Ráj Pavlovice začátek už v neděli v podvečer, přespávání celý týden, konec v pátek odpoledne, domácí strava, skvělý program, téma tábora je překvapením, hl.vedoucí Petr Školoud, Anežka Krejčí. Přednost mají děti ze vzdálenějších farností, hlaste se co nejdříve, ať na vás zbude místo! 4.-8.8. LETNÍ POBYT PRO MAMINKY S DĚTMI „Za zvířátky do pohádky“ – Ráj Pavlovice – součástí tábora budou přednášky s využitím DVD, besedy a poradenství k výchově dětí, bohatý hravý a tvořivý program v areálu i okolní přírodě.

2014 – ROK RODINY „Rodina sílí modlitbou I.“ Papež František „Chci se vás zeptat, drahé rodiny: Modlíte se někdy v rodině? Někdo ano, to vím. Avšak mnozí mi řeknou: Ale jak? Přece stejně jako ten celník, to je jasné: pokorně a před Bohem. Každý na sebe pokorně nechá spočinout Pánův pohled a prosí Jeho dobrotu, aby přišla k nám. A jak v rodině? Zdá se totiž, že modlitba je osobní záležitost a navíc v rodině nikdy není dost příhodného času a klidu ... Ano, to je pravda, ale je také otázkou pokory, uznat, že potřebujeme Boha jako celník. Všechny rodiny potřebují Boha, všechny! Potřebují Jeho pomoc, Jeho sílu, Jeho požehnání, Jeho milosrdenství, Jeho odpuštění. A k tomu je zapotřebí jednoduchosti. K modlitbě v rodině je nezbytná prostota. Společná modlitba „Otče náš“ u stolu je snadná. I modlitba růžence v rodině je velmi krásná a dodá spoustu síly! A také modlitba za sebe navzájem! Manžela za manželku, manželky za manžela, obou za děti, dětí za rodiče, za prarodiče… Modlit se za sebe navzájem. To je modlitba v rodině a modlitba činí rodinu silnou.“ Papež František: Rodina sílí modlitbou. RADIOVATICANA. Dostupné z:. „Rodina, která se modlí, trvá.“ Arcibiskup Jan „Rodina je malá církev. Proto se rodina společně modlí, předává víru a slaví svátosti. Blah. Matka Tereza z Kalkaty říkávala: Rodina, která se modlí, trvá. Dodejme: Trvá, protože plní své základní poslání, upevňuje svou identitu rodinné Strana 10 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

církve a čerpá z Božího pramene základní živiny pro život rodiny. V modlitbě se otevírá Bohu a jeho lásce, bez níž nemůže být šťastná. S důvěrou svěřuje své potřeby Bohu a zakouší jeho pomoc. Ujišťuje se, že není opuštěná, když je s ní Bůh. Roste v lásce a velkorysosti, když prosí za druhé. Učí se odpouštět, když denně prosí za odpuštění Boha. Vzájemným odpuštěním se osvobozuje od starých zranění a zklamání, bourá přehrady narostlé z mlčení a hradby nedorozumění, zakouší radost z vnitřního osvobození a nachází novou naději. V některých rodinách se společně modlíte pravidelně, někde jen o svátcích, někde vůbec ne. Prosím každého z Vás, abyste udělali aspoň jeden krok správným směrem. Kde se nemodlíte společně vůbec, začněte aspoň krátkou modlitbou před společným jídlem. Kde se modlíte jen občas, modlete se častěji. Kde se modlíte denně, pokuste se Vaši modlitbu zlepšit. Váš krok správným směrem je velice důležitý. Modlitba v rodině se prožívá jinak, když se spolu modlí mladí bezdětní manželé, jinak s malými či velkými dětmi, jinak, když manželé stárnou. Možná jste udělali dobrou zkušenost se společnou modlitbou v některé životní etapě, a protože jste nedozráli do další etapy, tak jste se společnou modlitbou skončili. Začněte znovu hledat vhodný způsob Vašeho společného otevírání se Bohu.“ Z pastýřského listu arcibiskupa Jana k začátku adventu 2013.

Farnost Citov Do farnosti Citov spadá obec Citov a Císařov. V Citově je kostel sv. Jiří a v Císařově kaple sv. Josefa a sv. Anny. HISTORIE OBCE CITOV Zprávy o Citově známe z r. 1215, kdy Přebor z Citova, purkrabí přerovského hradu, podepsal jako svědek spolu s Vlkem z Buku listinu pro klášter hradišťský. LP 1290 povolal biskup olomoucký řád dominikánek z Říma do Olomouce a přislíbil jim klášter sv. Kateřiny. Pro výživu utvořil jim ze svých lesů a luk velkostatek, který nazval Citov (Zittow). Starší osoby přebývaly zde v malém klášteře, jenž stával před nynějším panským zámkem, a brzy si postavily kapli a kolem ní hřbitov. Citov je spíš menší obec v rovině o nadmořské výšce asi 200 m, položená západně 10,5 km od Přerova, při levém břehu jednoho ramene Moravy zv. Stará Morava či Morávka. Po mlýn citovský jmenuje se rameno Moravy Sokolářka, od mlýna sluje Halužka. Nejstarší část obce je ta, která se rozkládá od obecní hospody (dnes od bytového domu u křižovatky) k zámku, kde stávala tvrz (hrádek). Od r. 1290 Citov náležel s Brodkem klášteru dominikánek u sv. Kateřiny v Olomouci; doživotními správci jejich byli od r. 1513 páni z Kokor; tak Zdeněk z Kokor a na Majetíně se svými syny Janem a Jindřichem od krále Vladislava v tom potvrzeni. U kláštera trvala ves do jeho zrušení (1782). Po zrušení kláštera sv. Kateřiny r. 1782 připadl Citov s Brodkem náboženskému fondu a královská komora přidělila je pod správu rokytnickou. Roku 1827 koupili bratří Jan a František Pauspertlové z Drachenthalu od královské komory panství Brodek a Citov. R. 1845 vystavěl Tobiáš Pauspertl nový, nynější empírový zámek na místě zbořeného letního sídla (barokní zámek) dominikánek z r. 1765; stavěl jej Ferdinand Rosa z Kroměříže. Od Pauspertlů zámek zděděli v r. 1908 rytíři de Navarre a Vodňanští z Windenfeldu, kteří jej drželi až do r. 1945. K zdejšímu panství patřil Citov, Brodek a později Císařov. Ten na místě panského dvora založili noví familianti. Bývalo zde 23 domků. R. 1671 stálo z nich neosazeno 6; vrchnost tu měla mlýn, sladovnu a pivovar. Kolem r. 1777 bylo tu 34 domků a 20 chalup, zámeček při cestě u panské zahrady, pivovar, palírna, hospoda, mlýn, olej. lis, 2 poustevny na místě nynější konírny a pivovaru, myslivna, rybárna, sušírna a panský dvůr, v němž bývaly ovce. R. 1792 všech čísel bylo 48 s 308 obyv., r. 1921 domků 113 s 593 obyv. K 1.12.2006 obec obývalo 523 obyvatel. Triviální farní škola byla zřízena r. 1765 dle zakládací listiny ze dne 20. října t. r. pro Citov a Brodek. Do toho roku byl Citov přiškolen do Kokor. Zakladatelem školy a jejím patronem byl konvekt kláštera sv. Kateřiny v Olomouci. R. 1848 byl patronem školy p. Tomáš Pauspertl z Drachenthalu. Vyučovalo se v letech 1765 – 81 v čís. 13. Roku 1781 postavena škola na místě nynější budovy školní, která později pro větší počet žactva nepostačovala, pročež byla r. 1786 přestavěna a r. 1859 opravena. Dle pamětní desky na chodbě v nynější budově školní vystavěna budova tato r. 1891 nákladem obce Citovské a obětavostí Pavly Novinové de Navarre, patronky školy. Roku 1895 byla rozšířena na dvojtřídní. Jest to jediná patronátní škola na Moravě, takže patronu přísluší právo presentační místo nadučitele. HISTORIE KOSTELA SV. JIŘÍ V CITOVĚ První zmínka o citovském kostele jest z roku 1660, za kněze Martina Sigmunda Winklera, faráře Kokorského a Citovského. Tento kostel patřil klášteru sv. Kateřiny v Olomouci. Ves bývala přifařena do Kokor. R. 1765 zřízena zde lokalie, r. 1784 povýšena na kuracii a r. 1860 na faru. Farní chrám sv. Jiří obnovený r. 1736 v prostornější. Měl 7 ½ sáh délky a 4 ½ sáh šířky, dřevěný strop a kusou nízkou věž. R. 1805 byl rozšířen přístavbou od kazatelny za oltář – prodloužena loď jv. směrem o jedno klenební pole a celá zaklenuta (pův. plochostropá). Mlynář Matěj Melkus dal svým nákladem zbudovati oratoř a sakristii a na velký zvon přispěl 200 zl., farníci dali 100 zl. Na zakoupení nových varhan od Oranského v Olomouci, které jsou nyní v kostele brodeckém, odkázal 500 zl. R. 1768 stavěla se fara v Citově. Tak tedy bylo vše již pro duchovního v Citově zařízeno, který teprv r. 1784 do Citova stále usazen byl. R. 1850 vestavěna hudební kruchta. Pneumatické varhany vestavěl Neusser z Nového Jičína. Byly to tehdáž první varhany toho druhu na Moravě. Téhož roku byl přifařen Císařov. Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014 Strana 11

R. 1878 zvýšena věž, na které byly 4 zvony ulité Petrem Hilzerem ve Víd. Novém Městě r. 1894. Kostel tak byla podélná jednolodní stavba zbudovaná podél osy jihovýchod-severozápad s odsazeným, půlkruhem ukončeným kněžištěm, k jehož jz. straně přiléhá čtyřboká sakristie s oratoří v patře, s lodí obdélníkového půdorysu a s hranol. věží se zaoblenými nárožími, předstupující v ose sz. průčelí. Hladké fasády (tvrdá omítka) prolomeny okny se segmentovým záklenkem. Hlavní vstup do kostela podvěžím, zaklenutým valeně s dotýkajícími se výsečemi; boční vstup v jz. zdi lodi. Kněžiště zaklenuto jedním polem pruské klenby a konchou, sakristie zaklenuta valeně s výsečemi, oratoř plochostropá. Loď zaklenuta pruskou klenbou, jejíž pasy spočívají na přízedních pilířích završených římsou. V sz. části lodi hudební kruchta, podklenutá valeně s dotýkajícími se výsečemi. Dne 1.10.1905 byly zřízeny a darovány hodiny na věž citovského kostela od Josefy Perušicové. Sochy sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři darovali manželé Ondřej a Františka Záchovi z Císařova, pracoval je sochař Runggal dier v Gródenu. R. 1906 štafíroval hlavní i 3 boční oltáře Fr. Pluskal, pozlacovač ze Seničky u Litovle. R. 1910 přední část střechy na faře stržena a nahrazena novou břidlicí a opatřena rynou. 18. září 1916 byly sňaty 2 zvony z věže kostela pro válečné účely. Zůstal jen na sanktusové věži zvonek. 28.3. 1923 byly objednány 3 nové zvony u firmy Oktán Winter v Broumově v Čechách. Dodány byly 8.6.1923. Svěcení zvonů ustanoveno bylo na 29.6.1923. Světitelem byl P. Jan Daněk, kanovník z Kroměříže. Dne 25.3.1942 opět sejmuty 3 zvony pro účely válečné. Roku 1945 – 2. světová válka. Ruské jednotky bojovaly o Citov. Věž a presbytář byly hustě pokryty ne příliš hlubokými ra-nami. Střecha blízko věže směrem k Císařovu dostala plný a přímý zásah. 8.4.1947 se započalo s opravou kostela. 2.5.1948 konalo se slavné svěcení kříže, který má být ustavičnou připomínkou ochránění jejich životů a majetků v r. 1945, kdy Rudá armáda přestoupila katastr obce Císařova. Kříž stojí mezi obcemi Citov a Císařov. V 60. letech byl farní kostel opatřen novou fasádou, stejně tak i budova fary. R. 1968 – o hodech, byl slavnostně posvěcen nový zvon „Svatý Jiří“, ulitý ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova. Začátkem 70. let byla ve farním kostele opravena elektrika, vnitřek kostela vymalován a všechny sochy i obrazy restaurovány J. Hodžou. R. 1987 ve věži byl vyměněn mechanismus zvonění, protože zvon často vynechával. 18.8.1989 provedeny první přípravy k vybudování zimní kaple v kostele pod kůrem tím, že pod oblouky byly usazeny kovové rámy. Budování dokončeno 6. února 1990. 23.6. 1990 započata oprava věže – pokrývání věže měděným plechem, nátěr ciferníků věžních hodin, oprava římsy věže. Dána nová okna, zbourány tři boční oltáře. R. 1991 malba kostela – původní ornamenty přemalovány novou malbou. Nad hlavním vchodem kostela osekány ozdobné plastiky. Místo nich zhotoven tvar kříže. Dále připevněny nově ozlacené ozdoby hlavního oltáře a kazatelny. R. 2002 oprava hodin na věži kostela, převedení zvonění na elektrický pohon – zvony nyní vyzvánějí třikrát denně. V roce 2006 byly do kostela zakoupeny nové lavice. Zařízení v kostele: Novobarokní hl. oltář, dat. r. 1881, s obrazem duchovního patrona kostela sv. Jiří údajně od Josefa Ladislava Šichana z r. 1884. V lodi dvojice protějškových retabulových oltářů barokních tvarů z poč. 19. stol.; jeden z nich obsahuje obraz Madony s dítětem z 2. pol. 19. stol., druhý obraz sv. Annu vyučující P. Marii, připisovaný Ferdinandu Lichtovi. Barokní mramorová křtitelnice s volut. příložkami a dřevěným víkem, nesoucím drobné sousoší Kristova křtu od Ondřeje Zahnera ze 40. let 18. stol. V sanktusníku zavěšen zvon neznámého původu. SOUČASTNOST OBCE A KOSTELA SV. JIŘÍ V CITOVĚ V obci Citov žije 563 obyvatel, jejichž průměrný věk je 40 let. Každou neděli v 10:30 hodin se sejde na bohoslužbu slouženou P. Pavlem Šírou, který je v naší farnosti od roku 2006, v průměru 65 farníků z Citova i z Císařova. Ve všední dny je bohoslužba pravidelně sloužena v pátek v 17 hod. a každou první sobotu v 10 hod. Okolo 24. dubna, v době rozkvětu jara, slavíme hodové slavnosti ke cti sv. Jiří, patrona našeho kostela. V roce 2013 byl v naší farnosti 1 křest, 2 sňatky, 4 pohřby a svátost pomazání nemocných přijalo 20 osob. Od roku 1994 je na místní faře veden Křesťanský klub pro děti. V době, kdy dnešní mládež byla ještě dětmi, tento klub navštěvovalo okolo 20 dětí. Postupem času se z dětí staly slečny, které založily scholu „Scholička Citov“. Kromě zpěvu žalmů a písní při bohoslužbách nacvičovaly vánoční pásma, později společně s maminkami vánoční koncerty. V září 2008 vznikla skupinka Modliteb matek. V témže roce vznikl Klub pro maminky s dětmi s názvem „Pampeliška“, který tak nahradil Křesťanský klub pro děti. Pampeliška se nyní schází 1x za 2 týdny. Společné hraní je propojené s výukou náboženství a začínající dětskou scholičkou, která podpořila sváteční náladu při velikonočních bohoslužbách. Během roku se děti podílí i na Tříkrálové sbírce a na svatomartinském průvodu Citovem. Mezi další akce farnosti můžeme zařadit farní odpoledne s táborákem, vystoupení ke Dni matek s posezením na faře, a také farní ples, letos pořádaný již 8. rokem. Lenka Karasová Strana 12


 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně . V Mateřské škole sv. Josefa se v této době ozývá radostné ,,Vesel se nebes Královno.“ Prožíváme dobu velikonoční, na kterou jsme se přiměřeně dětskému vnímání připravovali. Dobu postní zahájil P. Pavel krátkou katechezí s udělením popelce. Děti s nadšením přesypávaly mezi prsty písek z pouště a se zavřenýma očima se snažily být na poušti alespoň chvíli s Ježíšem. Písmeny NE vyjádřily své NE zlobení. Lehce se dětem slibuje, ale všední dny nesou s sebou i všední záležitosti a nelehké sebezapírání… Jsme rádi, že máme v nebi patrona sv. Josefa, jehož svátek jsme v březnu oslavili. Dokonce jsme obdrželi dar - krásnou sochu sv. Josefa, která nám připomíná, že v našich starostech a při naplňování předsevzetí máme oporu a přímluvce, samotného pěstouna Ježíše, sv. Josefa. Ve Svatém týdnu jsme si pak připomínali události jednotlivých dnů a snažili být se Pánu Ježíši nablízku. Na Velký pátek jsme byli pozváni na divadelní představení. Šli jsme raději do kostela, kde jsme směli pokleknout v Getsemanské zahradě, prohlédnout si připravený Boží hrob a při prohlížeCentrum pro rodinu Ráj a farnosti děkanátu Přerov vás zvou na ní obrazů křížové cesty a velkých kovových hřebů si uvědomit, co pro nás Pán Ježíš z lásky vytrpěl. DEN PRO RODINU Také v mateřské škole jsme měli napodobeniny v neděli 11. května 2014 od 15 hodin Getseman i Golgoty, které děti vytvořily, a kde v Přerově v areálu farní zahrady a centra sonus vztyčily tři kříže. S velkou radostí pak návštěvám vysvětlovaly, proč jsou kříže tři, a který z lotrů byl Hry pro děti i dospělé - Vystoupení dětí z CMŠ - Občerstvení vzat do nebe. Děti vyrobily i Boží hrob a Kačenka Během celého odpoledne bude probíhat zábavná rodinná soutěž dostala nápad, že po Vzkříšení dáme do hrobu kus o pěkné ceny s názvem „ZPÍVÁ CELÁ RODINA“ plátna… A tak se stalo. Hrob s plátnem nám připoJe to jednoduché, stačí jen sestavit „skupinu“ minimálně dvou míná, že Pán Ježíš přemohl smrt. Máme důvod pročlenů z vaší rodiny, z nichž alespoň jeden je dospělý. Zpívat žívat RADOST- u prázdného hrobu, ve společenmůžete za hudebního doprovodu (karaoke) nebo s doprovodem ství dětí, v probouzející se přírodě, při klíčení novlastním. Porotci budou hledět nejen na hudební projev, ale i na vého života ze semínek na naší zahrádce… kostýmy a choreografii. ALELUJA! Marie Přecechtělová Přihlášky do soutěže do 3. 5. 2014 u Petra Školouda na tel.: 739 245 905 nebo na e-mailu: [email protected]

DĚKANÁTNÍ POUŤ ZA OBNOVU RODIN A KNĚŽSKÁ POVOLÁNÍ Sobota 17. 5. 2014 – Olomouc, katedrála 14:30 - 14:55 15:00 - 15:50 16:00 - 16:50 17:00 - 18:00

Příjezd a předání dětí Modlitba růžence Eucharistická adorace Mše svatá

Po celou dobu bude příležitost k přijetí svátosti smíření. Pro děti od 3 let připravují centra pro rodinu ve spolupráci s katechety samostatný program po dobu růžence a adorace. Děti můžete předat od 14:30 do 14:55 před bazilikou, kde vám je v 16:50 pečovatelé zase přivedou zpět, abyste mohli společně prožít mši svatou. Z organizačních důvodů je třeba nahlásit počet a věk dětí nejpozději do úterý 13. května u Jarmily Skřečkové, tel. 733 114 747, e-mail: [email protected] Ve farnostech Přerov a Předmostí je možné se v zákristiích přerovských kostelů a na faře přihlásit do autobusu, cena 50 Kč. Odjezdy: 14:00 Šířava - 14:05 Velká Dlážka - 14:10 Předmostí Velikonoce Děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě a průběhu velikonočních obřadů v našich farnostech. Děkuji za společenství modlitby všem, se kterými jsme prožívali události velikonočního tridua. Letos nám křty šesti dospělých při velikonoční vigilii zvláště připomněli ten velký dar, který jsme ve křtu všichni přijali. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

Strana 13

 O pateru Danielu Dominiku Dajčovi… . Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina,… je jako strom, který je zasazen u vody, jeho listí zůstává zelené,… nepřestává nést ovoce.” (Jer 17,5-8)

Tak bychom mohli charakterizovat život kněze Daniela Dominika Dajče, jehož tělesné pozůstatky byly ve středu 19. 3. 2014 o slavnosti sv. Josefa, přesně v den 105. výročí jeho smrti, opět uloženy do jeho hrobky na kokorském hřbitově. Kdo byl tento muž, který se kdysi stal na 9 let občanem Předmostí u Přerova, 19 let byl jedním z obyvatel Rokytnice a nakonec své životní pouti bydlel téměř 30 let v Kokorách, aby pozitivně zasáhl nejen do života všech jmenovaných obcí a farností, ale i do dějů širokého okolí? Pocházel z Moravské Huzové, vesničky na okraji Hané poblíž Šternberka, tenkrát přifařené do Hnojic. Narodil se 29. září 1826 v rodině chalupníka a nádeníka Františka Deutsche a jeho manželky Anny. Měl 2 sourozence. I když měli rodiče německé příjmení, hlásili se k moravské národnosti, smýšleli vlastenecky a doma se mluvilo výhradně česky. Už jako malý chlapec vynikal nadáním, a tak jej moudří, pracovití a velmi zbožní rodiče za nemalých obětí poslali studovat do Olomouce. Pro chudou rodinu to byla velká finanční zátěž. Mladý Daniel zažil na studiích často hlad a nedostatek. V pohnutých revolučních letech kolem r. 1848, kdy se v poněmčelé Olomouci strhávaly národnostní šarvátky, zažil také ústrky od Němců. To ještě více přispělo k utvrzení jeho vlasteneckého cítění, které jej ve zralém věku vedlo až k rozhodnutí, psát své příjmení nikoliv německým pravopisem: „Deutsch“, ale českým „Dajč“. Takto je jeho příjmení vyryto i na podstavci hlavního kříže, nad jeho hrobkou, který nechal zbudovat uprostřed kokorského hřbitova. Při biřmování si vybral jméno svého oblíbeného světce, svatého Dominika, zakladatele řádu. Později se podepisoval oběma jmény: Daniel Dominik. Hluboká zdravá zbožnost přivedla Daniela po maturitě do kněžského semináře. Po ukončení teologie byl jako pětadvacetiletý 1. srpna 1851 v Olomouci vysvěcen na kněze. Prvním místem, kam jej arcibiskup jako kaplana posílá, je farnost svaté Maří Magdalény v Předmostí u Přerova. Tehdejší předmostský farář, už značně churavý P. Josef Homm, v zápisech farní kroniky nešetří chválou na nového mladého kaplana Dajče. Píše, že jej, „…ve všem zastupoval“. Ze zápisů vyplývá, že se kaplan postaral o opravu zdi kolem hřbitova a její zastřešení, o stavbu márnice, o novou břidlicovou krytinu na farním kostele, zařídil oplechování věže, vybílení kostela zvenčí i uvnitř, vodíval každoročně několik set předmostských farníků na pouť na Svatý Hostýn. V letech 1856-57 krátce spravoval P. Dajč jako administrátor farnost Prosenice. V posledním roce svého kaplanského působení v Předmostí - v r.1859, založil s nově příchozím učitelem dechovou kapelu, kterou tvořili převážně mladí sedláci. Obstaral pro ni nástroje a ještě tentýž rok s ní nacvičili několik desítek skladeb. Kapela pak doprovázela velkou pouť děkanátu Přerov na Velehrad. Kromě horlivé kněžské činnosti se P. Dajč v Předmostí seznamuje s „vedlejšími produkty“ těžby cihlářské hlíny v lokalitách Na skalce a Hradisko – totiž s nálezy ze starší doby kamenné. Patří mezi ty, kteří se angažovali při odborné analýze těchto světově proslulých archeologických vykopávek. Jako člen Vlasteneckého spolku muzejního nejen v přednáškách vzdělával lidi kolem sebe, ale také o nálezech a jejich významu pilně publikoval v tisku. Po 9 letech kaplanské služby byl 34 letý P. Dajč 2. května 1860 jmenován prvním farářem tenkrát obnovené farnosti v Rokytnici u Přerova, která byla do té doby duchovně spravována z Kokor. Jak sám píše, našel kostel ve výborném stavu, avšak fara, jež byla zřízena až 10. května 1860, a jejíž opravu na sebe vzala obec, byla ještě značně v nepořádku, čerstvě zedníky opuštěna. Rokytničtí farníci přivítali svého prvního faráře velmi vřele. On jim za to nechal ve farní kronice krásný, ze srdce psaný zápis. Po celou dobu svého pobytu v Rokytnici pátral po její minulosti: vyptával se pamětníků, studoval kroniky a staré zápisy, aby mohl sepsat historii kostela a farnosti i všeho, co Strana 14

s ní souviselo. Sám o svém 18 letém úsilí píše: „A toto mi dalo k neuvěření práce.“ P. Dajč byl člověk citlivého srdce, rozumného úsudku a rozhodného jednání. Byl v Rokytnici už 6 let, když na kraj dolehla prusko-rakouská válka. Tenkrát zažil horké chvíle a určitě se velmi modlil, aby z nastalé situace vyšli rokytští živi a zdrávi. Co se stalo? V létě 1866 se poblíž Rokytnice (směrem k Lapači) strhla větší vojenská šarvátka mezi pruským a rakouským oddílem. Když se navečer Rakušané vrátili zpět na místo boje, zjistili, že někteří mrtví jsou bez kožených bot a řemenů, a chyběly i jiné věci. Velitel dojel do Rokytnice na faru, informoval P. Dajče o tom, co se v poli stalo, a řekl mu, že celá vesnice bude vzata jako rukojmí a exemplárně potrestána. Farář Dajč se zděsil. Při představě, že kvůli jednomu, dvěma jedincům by trpěla celá obec, začal s důstojníkem vyjednávat. Podařilo se mu jej uprosit. Velitel nakonec souhlasil a dal lhůtu do rána, když se mu P. Dajč osobně zaručil, že věci budou padlým vráceny. Načež okamžitě svolal zvoněním lidi do kostela. Ostře jim vyčinil za to, co se stalo, řekl jim, do jak těžké situace se celá obec kvůli tomu dostala a vyzval ty neznámé mezi nimi, kteří to udělali, aby věci podle domluveného ultimata do rána mrtvým vrátili. Je velmi pravděpodobné, že tu noc strávil rokytnický farář převážně na kolenou. Nutno dodat, že ráno nic nechybělo. P. Dajč vyšel z chudých existenčních poměrů a po celý život velmi citlivě vnímal bídu a utrpení lidí, zvláště dětí, které měl velmi rád. Mnohé z nich byly vinou válečných událostí, ale i v důsledku dosud nerozvinuté lékařské vědy, sirotky. Zabýval se myšlenkou zřídit pro ně v Rokytnici útulek pod dohledem řeholních sester. V jeho plánu jej velmi podporovala manželka místního pána - barona Josefa Eichhoffa - hraběnka Marie Eichhoffová, rozená Hohenwartová. Než ale mohl přistoupit k realizaci svého záměru, zemřel náhle v sousedních Kokorách na mrtvici 25. 11. 1878 kokorský farář a současně přerovský děkan P. Johan Miksch. Za půl roku na to je 11. čevna 1879, po 19 letech plodného působení v Rokytnici, k velké a upřímné lítosti všech rokytnických jmenován P. Daniel Dajč farářem v Kokorách. (pokračování příště) Růžena Jurečková Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 5, Květen 2014

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Svatodušní novéna

Vojtěch Kodet

Rok 1998 byl v rámci přípravy na oslavu Velkého jubilea vtělení zvláštním způsobem věnován Duchu svatému a jeho posvěcující přítomnosti uprostřed společenství Kristových učedníků. Tato skutečnost dala podnět ke vzniku brožurky Svatodušní novéna. Může sloužit jako inspirace k osobní i společné modlitbě, např. před slavností Seslání Ducha svatého, před biřmováním, v rámci duchovní obnovy, nebo před důležitými životními rozhodnutími. Každý den novény má tři části: četba Božího slova, rozjímání, modlitba. Před slavností Seslání Ducha svatého se novéna začíná modlit v pátek po Nanebevstoupení Páně a končí o vigilii slavnosti. Je možno využít také modliteb k Duchu svatému, které jsou uvedeny na konci knihy, např. Hymnus „ Přijď Tvůrce Duchu svatý k nám“, Litanie k Duchu svatému, Modlitby sestry Marie od Ukřižovaného Ježíše, Modlitba sv. Ildefonsa, a další. „Ježíš říkal, že přijdeš k nevědomým, já jsem nejnevědomější ze všech. Neprosím Tě za žádnou jinou vědomost než o tu, jak lze najít Ježíše. Neprosím Tě o žádnou jinou moudrost, než o pochopení Ježíše.“ (sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše) Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 1999 poprvé, poté vyšla znovu v roce 2001. Jaroslav Branžovský

Pondělí 26.5.

Čtvrtek 29.5.

17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Olomouc 9:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Nanebevzetí Páně

Pátek 30.5. Sobota 31.5.

16:00 Pavlovice 8:00 Fara v Přerově

Úterý 27.5. Středa 28.5.

Neděle 1.6. Pondělí 2.6. Středa 4.6. Čtvrtek 5.6. Pátek 6.6. Sobota 7.6.

Neděle 8.6. Pondělí 9.6. Úterý 10.6. Středa 11.6. Pátek 12.6.

Sobota 14.6.

18:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:45 Předmostí, fara Čekyně 16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 15:30 Fara v Přerově 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 16:00 Přerov, sv. Vavřinec Velké Losiny 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 17:30 Předmostí, kostel 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 19:15 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Svatý Hostýn


Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Pouť přerovských seniorů Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „B“ Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Dětský den a přednáška CPR, viz str. 10 Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září Poslední májová pobožnost Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den rodin v Čekyni Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Modlitby za Charitu Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Příprava dospělých na biřmování Modlitby matek Svatodušní zpovídání 16:00 – 18:00 Víkend pro manželské páry, viz str. 10 Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Svatodušní vigilie: Mše svatá a modlitby Příprava mládeže na biřmování Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory: Cesta do USA Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Putování přerovských rodin na Hostýn

Strana 15

Sob

n

Májové pobožnosti v Přerově jsou v pondělí, úterý a čtvrtek v 18:00 v kostele na Šířavě a v sobotu v 18:00 v kostele sv. Vavřince.

Sobota 3.5.

8:00 17:30 10:30 15:00 16:00 18:45 8:45 15:30 18:30 9:00

Neděle 4.5. Pondělí 5.5. Středa 7.5. Čtvrtek 8.5. Sobota 10.5. Neděle 11.5. Pondělí 12.5. Úterý 13.5. Středa 14.5. Čtvrtek 15.5. Pátek 16.5. Sobota 17.5. Neděle 18.5. Pondělí 19.5. Úterý 20.5. Středa 21.5. Čtvrtek 22.5. Pátek 23.5. Sobota 24.5. Neděle 25.5.

9:00 9:45 15:00 19:30 17:30 18:45 16:00 18:00 10:00 16:00 18:30 15:00 17:30 19:00 19:30 15:00 10:30 16:00 18:45 17:00 18:30 8:45 17:30 19:30 8:30 9:00 9:00 19:30

Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostela Újezdec, kaple Přerov u nemocnice Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Svatý Hostýn Centrum Sonus Předmostí, fara Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, Šířava Pavlovice Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Prosenice Olomouc, katedrála Přerov Kozlovice, kaple Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov a Předmostí Pavlovice Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Hodová mše svatá v kapli v Újezdci Mariánská pobožnost pod nemocnicí Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Úklid kostela, skupina „A“ Modlitba za Charitu Mše pro děti s přípravou na přijímání Mše svatá v 9:00 Pěší pouť CPR na Svatý Hostýn Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro rodinu, viz str. 13 Příprava mládeže na biřmování Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Beseda pro maminky CPR, viz str. 10 Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Děkanátní pouť, viz str. 13 Dnes nejsou večerní bohoslužby Mše svatá v kapli v Kozlovicích Setkání seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Noc kostelů, viz str. 7 Den pro mladá manželství, viz str. 10 Akce pro ministranty První svaté přijímání Příprava mládeže na biřmování pokračování na straně 13

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka červnového čísla je 28. května 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents