Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Březen 2012 Číslo 3 Ročník 18  Úvodník Petr Káňa, jáhen  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře  Vzpomínky se vrací  Postní duchovní obnova v Přerově  Slovo z Charity Postní almužna  Představujeme křesťanská společenství  Dětské okénko  Stránka pro mládež Ministrantský turnaj ve florbalu Drahá mládeži…  Z Centra pro rodinu Ráj  Zápisky ze Svaté země  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce  Přečetli jsme a doporučujeme  Pořad velikonočních bohoslužeb  Informace ... a mnoho dalšího…

Zastavení křížové cesty z kostela sv. Archanděla Michaela v Přerově na Šířavě

Už neříkáš vůbec nic. Jen tvá smrt, tvá oběť mluví. Neexistuje jiné, účinnější řešení našich problémů... postem, modlitbou... „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte... vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, já jsem tichý a pokorný srdcem.“ Pane, pomoz nám, abychom více žili ze tvých slov a podle tvého příkladu. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Březen v liturgii

Apoštol Pavel píše: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná.“ (1Kor 15,17) Kristovu smrt a zmrtvýchvstání si připomínáme o Velikonocích. Minulý měsíc jsme vstoupili do postní doby, ve které se chceme právě na slavení Velikonoc připravit. A pokud jsou velikonoční události tak důležité pro naši víru, tak jsem přesvědčen, že právě postní doba může být časem, kdy se můžeme znovu zamyslet nad tím, jaká je naše víra, či jak, nebo jestli vůbec je vzkříšený Kristus přítomný i v našem životě. Podnětů k zamyšlení můžeme kolem sebe nacházet dost, ale přesto bych rád některé připomenul. Církev nás učí, že postní doba má být obdobím naslouchání Božímu slovu; časem obrácení; přípravou ke křtu, nebo pro nás pokřtěné jeho připomínkou; dobou smíření s Bohem i s bratry a sestrami; a obdobím, kdy se naučíme „sebeovládáním statečně přemáhat zlo a konat dobro,“ - jak jsme se modlili ve vstupní modlitbě na Popeleční středu, a to především pomocí častější modlitby, postu a dobročinnosti. Své poselství k postní době nám nabízí také svatý otec Benedikt XVI., který v něm vychází z výzvy, kterou slyšíme v listě Židům: „Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a dobrým skutkům.“ (Žid 10,24) Z tohoto jeho poselství bych rád zmínil pár momentů, které mě zaujaly a které bych chtěl tímto nabídnout i vám. „Starejme se.“ Starejme se nejenom o hmotné dobro našeho bližního, ale také o jeho duchovní dobro, do něhož patří i tzv. bratrské napomenutí. S tím souvisí také to, že nejenom já pomohu druhému, třeba svojí radou, ale také si sám nechám od druhého pomoct, či poradit. „Jeden o druhého.“ Uvědomme si význam společenství. Jsme údy jednoho Kristova těla. Náš život se jak v dobrém, tak ve zlém, vztahuje k životu druhých lidí. Hřích i skutky lásky mají vždy také dimenzi společenství, což znamená, že všechno to dobré, nebo zlé, co jsem udělal, vždy nějak ovlivňuje také lidi kolem mě. „Pobízejme se k lásce a dobrý skutkům.“ Pozornost jednoho vůči druhému nás má vést ke stále větší a účinnější lásce. Tedy, abych viděl člověka vedle mě a jeho potřeby a dokázal na ně v rámci svých možností také Strana 2

7. 3. Sv. Perpetua a Felicita, mučednice 8. 3. Sv. Jan z Boha, řeholník 9. 3. Sv. Františka Římská, řeholnice 17. 3. Sv. Patrik, biskup 18. 3. Sv. Cyril Jeruzalémský, biskup a učitel církve 19. 3. Sv. Josef, Snoubenec Panny Marie, Pěstoun Páně „Nepamatuji se, píše sv. Terezie z Avily, že bych kdy prosila sv. Josefa a nebyla vyslyšena. Divil by ses, kdybych ti vypověděla nesčetné ty milosti, které mi Pán Bůh udělil na přímluvu sv. Josefa a z kolika nebezpečí duše i těla mne vysvobodil. Nepoznala jsem nikoho, aby byl zvláštním ctitelem sv. Josefa a zřejmě neprospíval ve ctnosti. Po několik let již prosím ho v jeho svátek o některou zvláštní milost, a vždycky mne vyslyší. Nevěří-li kdo tomu, prosím ho, aby to sám zkusil. Nemohu pochopit, jak někdo může myslit na Královnu andělů a na její péči, s kterou se starala o Ježíše, a neděkovat sv. Josefu za pomoc, které poskytoval Matce i Dítěti.“ 26. 3. Slavnost Zvěstování Páně (v tomto roce se překládá na pondělí; 25.3. je 5. postní neděle.) V březnu letos prožíváme dobu postní. Naši předkové říkali „doba svatopostní“. V průběhu 3. století se utváří velikonoční okruh svátků se svými dvěma obdobími, totiž dobou přípravy a vlastní dobou velikonoční, a zůstává středem církevního roku. Přípravné období se oficiálně nazývá „velikonoční kající doba“, i když u nás se jí většinou říká doba postní. Je zaměřena na křest a pokání. Už velmi brzy se tato přípravná doba rozšířila na čtyřicet dní. Základem doby trvání je tu biblická typologie: čtyřicet dnů se postí náš Pán, čtyřicet let tráví Boží lid na poušti, čtyřicet dní prodlévá Mojžíš na hoře Sinaj, čtyřicet dní vyzývá Goliáš Izraelity k zápasu, za čtyřicet dní dojde Eliáš o chlebu a vodě k Boží hoře Horebu a stejnou dobu káže Jonáš obyvatelům Ninive pokání. Protože si však prvotní církev nedovedla neděli představit jinak, než jako svátek, a nechtěla ho umenšovat skutky pokání, musela být kající doba „ prodloužena“ o čtyři dny před první postní nedělí, takže začíná na Popeleční středu. Je to vzácná doba a trvá až do slavnosti večeře Páně na Zelený čtvrtek. O postních nedělích, stejně jako o nedělích velikonočních, se nesmí slavit žádný svátek, liturgické texty těchto nedělí mají absolutní přednost. V postní době mají i všední dny své vlastní liturgické texty. Obec věřících se má zcela soustředit na svého Pána, „čtyřicet dní se připravovat na Velikonoce“ a hlouběji pronikat do tajemství Kristova vykupitelského díla“ (modlitba první neděle postní). První neděli postní z evangelia čteme o pokušení Páně. Ježíš vítězí v zápase se satanem. Evangelisté zařazují tento úsek před začátek Ježíšova veřejného působení, neboť už zde je vidět cíl: Ježíš jako velikonoční vítěz. Tuto myšlenku přebírá i druhá postní neděle a prohlubuje ji: k proměnění patří i předpověď utrpení. V jeho proměnění rozpoznáváme, co Zákon a Proroci dosvědčují: že utrpením s Kristem vstupujeme do vzkříšení. Takže v dvojhlasu dvou prvních postních nedělí zvěstuje ta první spíše Pána zápasícího, kdežto druhá vítězícího, Pána Velikonoc. Avšak oba tyto aspekty jsou zároveň obsaženy v obou těchto nedělích. Evangelium třetí postní neděle letos v cyklu nedělních čtení B Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

odpovídat. Nebo jinými slovy také říká papež, abychom čas života, který jsme dostali, využili k objevování a konání skutků dobra. Další podněty nám nabízejí i naše farnosti, kde máme možnost zúčastnit se tradičních pobožností křížové cesty a také třeba pouti našeho děkanátu na Svatý Hostýn (24.3.) za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Mladí z našich farností mohou zase přijít každý druhý pátek v měsíci na společnou modlitbu za mládež. Možností, jak udělat něco pro naši víru, nebo svůj vztah ke Kristu, máme mnoho. Kéž je tedy i ta postní doba časem milosti pro každého z nás, kdy můžeme více poznat, že Kristus opravdu vstal z mrtvých a je živý i v našem životě, a tak, že ani naše víra není marná. Také se říká, že „láska je vynalézavá.“ Kéž tedy i my najdeme dost vynalézavosti, jak tento milostivý čas správně využít! Přeji nám všem požehnanou postní dobu. Petr Káňa, jáhen Milí čtenáři! V minulém čísle jste mohli číst o Živém růženci – každodenní modlitbě jednoho konkrétního tajemství růžence, kde 20 modlících se osob je sdruženo do tzv. Růže. V Přerově jsou nyní 3 Růže. Po otištění článku v minulém čísle se mi přihlásilo dalších 10 osob, které by se chtěly přidat k této modlitbě. Na vytvoření Růže je však potřeba celkem 20 lidí. Máte-li zájem se s námi modlit tuto modlitbu, přihlaste se na faře nebo u mě. Děkuji Marta Partorková

přináší zprávu o očištění chrámu, v níž Ježíš poukazuje na svou smrt a své vzkříšení (J2 13-25). Čtvrtá postní neděle, nazývaná podle vstupní antifony „Laetare“, tj. Raduj se, v evangeliu přináší rozhovor Krista s Nikodémem. V tomto úryvku slyšíme radostné ujištění o Boží lásce k nám: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Mešní roucha růžové barvy obvyklá pro tento den a nahrazující kající barvu fialovou, která se během postní doby užívá, jsou zmíněna poprvé v 16. století a mohla mít svůj původ v papežském obyčeji světit v tento den „zlatou růži“. Toto svěcení nesouvisí s křestní přípravou, nýbrž zřejmě s lidovým zvykem, jímž se v Římě už v 10. století oslavovalo vítězství jara nad zimou; při této příležitosti se nosívaly květiny. Od 11. století užíval papež místo přírodních květů umělou, drahocennou růži, tou obdarovával zpočátku své úředníky, později i významné osobnosti mimo Řím. Čtení z listu Efesanům (Ef 2,4-10) proniká k jádru křesťanské víry, když zvěstuje naši účast na velikonočním tajemství: „Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Za to, že jste zachráněni, máte co děkovat Boží dobrotě. Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám.“ Pátou postní nedělí začínala dříve doba umučení. Toto označení chtělo vyjádřit, že od této neděle vystupuje silněji do popředí Kristovo utrpení. V evangeliu této neděle (Jan 12,20-33) hovoří Ježíš o pšeničném zrnu, jež padne do země a odumře, aby přineslo hojný užitek. S „první nedělí umučení“ se pojil zvyk zahalovat v kostele kříže a obrazy. Odvozuje se pravděpodobně od obyčeje postního véla, jímž se od 11. století uzavíral lidu na začátku postní doby pohled na oltář. Důvodem byla možná sounáležitost věřících s veřejnými kajícníky, kteří byli v rámci kajícího rituálu vykázáni na začátku postní doby z chrámu. Protože si však i ostatní byli vědomi, že všichni jsme hříšníci, jak ukazuje například i rozšíření obřadu udělování popelce na všechny věřící, měla a chtěla si i celá obec věřících odepřít pohled na oltář. Příležitostně se hovořilo i o postu očí. (Liturgický rok, Adolf Adam) Jaroslav Branžovský

 Zemřel P. Jan Dobeš . 4. února 2012, právě na „kněžskou sobotu“, zemřel na faře ve Svitavách P. Jan Dobeš, na něhož si určitě vzpomínají zejména beňovští farníci. Narodil se 23. září 1931 v Kunštátu. Po odborné škole pracoval jako adjunkt Československých státních statků Svitavy na ředitelství hospodářství Koclířov. Když se rozhodl pro kněžství, získal dálkovým studiem maturitu při bohoslovecké fakultě v Praze v roce 1950 a nastoupil do tamního semináře. Studium bohosloví dokončil v Litoměřicích a 24. června 1956 byl vysvěcen na kněze. Prvním působištěm byl Ořechov u Brna, pak kaplanská místa v Hodoníně, Starém Brně, Blansku, Vratěníně, Medlově (Brno) a Boskovicích. Od 1. června 1971 působil jako kaplan v Kojetíně, v prosinci 1971 byl poslán na výpomoc nemocnému P. Františkovi Hegerovi a byla mu svěřena farnost Beňov (spravovaná z Horní Moštěnice), kam se nastěhoval. K 1. srpnu 1972 odešel jako administrátor do Luké u Litovle. Pak administroval Hodslavice a Vracov, Březovou nad Svitavou a Radiměř. K 1. červenci 1994 byl jmenován farářem v Městečku Trnávka a administrátorem ve Vranové Lhotě. Pochován byl v sobotu 11. února 2012 ve Svitavách do kněžského hrobu na místním hřbitově. R. i. p. Zdeňka Mollinová Armáda spásy vyhlašuje výběrové řízení

na pozici ředitele Azylového domu pro matku s dětmi v Přerově Podmínky pro přijetí a podrobnosti jsou na plakátcích. Nástup možný od 15. 4. 2012. Bližší informace obdržíte na tel. čísle: 737 215 424 u oblastního ředitele Jana F. Krupky. E-mail: [email protected] V případě zájmu posílejte strukturovaný životopis včetně motivačního dopisu na adresu: Oblastní ředitelství Armády spásy. M. Majerové1733/6, Ostrava-Poruba, 708 00. Termín uzavření přihlášek 10. 3. 2012. Strana 3

Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Ctnosti a neřesti – Píle a lenost Do postního čísla našeho časopisu jsem se rozhodl zařadit ctnost píle a neřest lenosti. Myslím, že v období, kdy se snažíme vybičovat k alespoň trošku nadprůměrnějšímu výkonu ve svém duchovním životě, není na škodu si uvědomit, že jakýkoliv posun k lepšímu v každé oblasti lidského života je úzce spojen s píli a nasazením. Věřím, že každý člověk touží po smyslu, naplnění či úspěchu svého života. Nechejme nyní stranou, v čem tento smysl nalezne. Aby však člověk tohoto cíle dosáhl, musí pro to něco udělat. Chci-li vyhrát olympiádu, pak musím hodně trénovat. Chci-li v hudbě dostat platinovou desku, musím hodně cvičit. Chci-li být fotografem prestižního časopisu, musím nafotit tisíce fotek. Chci-li zvládnout umění modlitby, musím strávit mnoho času na kolenou. Určitě pouze naše píle není všechno. Záleží i na i jiných okolnostech. Člověk musí být ve správné době na správném místě. Záleží na tom, ve kterém koutě světa se narodím a do jaké doby. Je důležité, jaké zázemí mohu využívat, jakého vzdělání mohu dosáhnout, kolik a jakých zkušeností mohu nasbírat. Určitě je také výhodou, mám-li talent k tomu, čemu zasvětím svůj život. Ovšem ani zde není předem vyhráno, neboť talent mohu rozvinout nebo promarnit. Nicméně proměnné, talent, čas, či prostor, moc ovlivnit nemůžeme. Jediné co já mohu ovlivnit, je moje píle, s jakou přistoupím ke svým konkrétním životním danostem. Přece jen neodolám, abych nedodal, že píle samotná si sama nevystačí. Potřebuje být nesena pokorou, která dodává ochotu učit se, a také trpělivostí, která dodá vytrvalost. Ovocem píle je pak svoboda, neboť člověk není zmítán či svazován svou malostí. Přistupme nyní k neřesti lenosti. Mohli bychom ji definovat jako odvrácenost od činnosti nebo od práce, loudavost, zahálku, nezaměstnanost a lhostejnost. V duchovní oblasti nejde jen o duchovní zahálku, ale i o netečnost a nečinnost v oblasti praktického křesťanského života. Lenost je ničitelka vhodné příležitosti a vražednice duší. Zabíjí pokradmu, zákeřně, plíživě a tiše, ale najisto. Mnozí lidé ztratili svůj život při automobilových nehodách ne proto, že byli špatnými řidiči, nýbrž proto, že byli dobrými řidiči – kteří usnuli. Podobně i mnozí lidé prohrávají své duchovní boje nikoli proto, že jsou veskrze špatní, nýbrž proto, že jsou duchovně leniví, ospalí, spící. Je mnoho lidí, kteří jsou líní chodit do kostela. Rádi si lenošně v neděli ráno poleží nebo si vyjdou zasportovat. Jiní zase v neděli rádi sedí doma a čtou noviny, luští křížovky. Dumají nad šachovou partií, poslechnou si oblíbenou hudební skladbu s vynikajícím sólistou a přitom rozumují, že není potřeba jít do kostela, protože si mši poslechnou v rádiu nebo mohou sledovat duchovní program v televizi. Namlouvají si, že i takto splnili svou náboženskou povinnost. A jsou mnozí jiní, kteří jsou leniví ve svém modlitebním životě. Apoštol Pavel říká, že se máme „modlit bez přestání“ (1.Sol 5,17). To znamená, že máme být v ustavičném modlitebním spojení s Bohem. Poněvadž jsme však nedbale líní, zanedbáváme svůj modlitební život, a tak naše duchovní prameny vysychají. Většina z nás si každé ráno raději o několik minut déle poleží a pospí, než abychom o chvíli dříve vstali a strávili patnáct minut s Bohem na modlitbách. Důvod, proč mnozí křesťané nerostou, tkví v tom, že nečtou Bibli. A důvod, proč nečtou Bibli, tkví v tom, že jsou duchovně příliš leniví. Žalmista řekl, že o zákoně Božím přemýšlí dnem i nocí; důsledek toho byl, že poznal blahoslavenství duchovního růstu: byl jako nevadnoucí strom při tekoucích vodách. Mnozí se mohou divit, proč nezakouší tu jásavou radost křesťanské zkušenosti, kterou pozorují u jiných křesťanů. Je to proto, že nečtou Bibli. Dopouští se hříchu lenosti. Opomíjí vykonat věci, které by měli vykonat. Hřích nečinnosti, která nic nedělá, se nazývá opomenutím – a je stejně nebezpečný jako hřích bezbožné činnosti, která páchá zlo. Nemusíme dělat vůbec nic, abychom na věky zahynuli – stačí jenom líně zanedbat svou duši. Stačí nedělat nic. Naše zamyšlení bych okořenil příběhem: „Ďábel pořádal velikou výroční slavnost, k níž se shromáždili jeho tajní poslové a vyslanci, aby podali zprávy o výsledcích svého rozličného působení mezi lidmi. Jeden z nich řekl: „Poštval jsem krvelačné šelmy v poušti na karavanu křesťanů - a jejich kosti se nyní bělají v písku.“ „Co na tom?“ řekl ďábel. „Jejich duše byly zachráněny.“ „Přihnal jsem východní vítr," řekl druhý, „ten vítr se obořil na loď s křesťany. Loď ztroskotala a všichni se utopili.“ „Co z toho?" řekl ďábel. „Jejich duše byly zachráněny.“ „Deset let jsem usiloval o to, abych přiměl jednoho člověka lenivě zanedbávat vlastní duši. Konečně se mi to podařilo a ten člověk je náš,“ řekl jiný. Tu ďábel zajásal.“ To nejhorší, co lenost činí, je to, že člověka oloupí o duchovní ráznost, rozhodnost. Tupost, nedbalost a duchovní ospalost činí člověka neschopným zvolit si Krista. Lenost může dát pravdě rozumový souhlas, může uznat pravdivost křesťanského učení, přitom však je neschopna kladné činnosti, pozitivního jednání, odpovědného rozhodování. Lenivý člověk může vidět cestu jasně před sebou, může znát cestu, po níž by měl jít, ale lenost zeslabuje a změkčuje jeho vůli a činí jej neschopným rázně a odpovědně vykročit. Citáty: Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji, než ten, který bloudí bez cíle. G. E. Lessing Lenoch si neustále stěžuje na nedostatek času a příležitostí. O. S. Marden P. Libor Churý Strana 4 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

 Vzpomínky se vrací . Když jsem v minulém čísle „Slovo pro každého“ četla o kněžích, kteří působili v Přerově, tak jsem zavzpomínala, a proto píši. Jmenuji se Doubravka Petrášová, narodila jsem se 11. 4. 1921 v Přerově a také jsem v Přerově vyrostla, proto tyto kněze znám. Patera Borška znám z nižších tříd, ale pana profesora Ertla znám z Gymnázia v Přerově. Měli jsme ho jako učitele z náboženství. Nastoupila jsem do přerovského 8-letého gymnázia a on nás učil. Byl to vysoký muž, příjemného vzhledu a učil nás dobře. Chci upozornit na to, jak to dělal. Každou sobotu, když skončilo vyučování, šli jsme všichni, kdo chodili do náboženství, do 1. patra budovy, kde byla velká hala (aula) s katedrou a visel zde kříž s Ježíšem Kristem. Stálo tam také malé harmonium. Když jsme se všichni sešli, pan profesor se s námi pomodlil, přečetl evangelium a zazpívali jsme píseň, kterou zahrál některý student z vyššího ročníku. Pak jsme se rozešli domů. To byla každá sobota a vzpomínám na to dodnes. Napsala jsem tyto vzpomínky, ale prosím za prominutí stylu, protože mně už odklepala devadesátka. D. Petrášová

P. Jan Ertl narozen v Lipníku nad Bečvou 6.5.1886, v roce 1904/1905 absolvoval české Gymnasium v Kroměříţi a pokračoval ve studiu teologie v Olomouci. Ordinován 5.7.1909, jako novokněz jmenován k 1.8.1909 kooperátorem ve Fulneku a pak 1.10.1910 provisorem a administrátorem v Hladkých Ţivoticích. Od 15.2.1911 do 15.9.1914 byl adjunktem a lektorem na teologické fakultě a od 16.9.1914 se stal katechetou na německé státní reálce v Prostějově. Plné (české i německé) aprobace pro vyučování náboţenství na střední škole dosáhl 18.2.1916. 1.9.1920 se stal profesorem náboţenství na gymnáziu v Přerově a také vyučoval náboţenství na dívčím Paedagogiu aţ do jeho přeloţení do Znojma roku 1928. Po přechozeném chřipkovém onemocnění v zimě 1932 byl roku 1933 postiţen revmatickou horečkou, pro jejíţ těţké následky byl nucen vzít si na celý školní rok 1933/34 zdravotní dovolenou. Roku 1934 Limbo ornatus, 1.9.1934 nastoupil zpět na gymnázium. 30.12.1934 jmenován konsistorním assesorem. Se stálými zdravotními potíţemi odjel na svatodušní prázdniny a ve Spálově u sestry náhle zemřel 11.6.1935. Pohřben byl 14.6.1935 do rodinné hrobky v Lipníku nad Bečvou. Byl aktivním činovníkem Akademického sociálního sdruţení a Spolku katolických studentů. Na paměť svého duchovního rádce vydalo v dubnu 1936 Akademické sociální sdruţení pod redakcí ThDr. J. Vašici „Smrtí tanec / 1721“, překlad části básní barokní morality hraběte Františka Antonína Šporka „Rozličné kající myšlínky hříchův svých litující duše“. Zdeňka Mollinová

V roce 1968 zorganizoval ThDr. František Janhuba Boží tělo s průvodem přes město. Proto byl v roce 1969 přeložen do Postřelmova. Další pojednání o jeho působení je zachyceno v našem děkanátním časopise Slovo pro každého ročník 2008 (číslo 6, ročník 14). Za křížem s brýlemi jde Milan Štukavec. pan Štukavec

P. František Janhuba Narodil se 10. prosince 1939 v Zábřeze. Na kněze byl vysvěcen 24. června 1962 v Litoměřicích. Jako kaplan působil ve farnosti Přerov (1962/1969). Poté působil jako administrátor ve farnosti Postřelmov (1969/1977) a exkurendo administrátor ve farnosti Klášterec (1976/1977), pak ve farnosti Zábřeh, kde byl také děkanem (1977/1990) a exk. administrátorem ve farnosti Svébohov (1986/1990). Jako farář působil ve farnosti Zdounky (1990/2006) a současně exkurendo administrátor ve farnosti Hoštice u Zdounek a Litenčice (1990/ 2001), ve farnosti Zlámanka (1990/1991) a ve farnosti Roštín (2001/ 2006). Od roku 1990 také učil na Řeckokatolické bohoslovecké fakultě v Prešově, od roku 1995 byl děkanem této fakulty a v roce 1998 byl jmenován titulárním kanovníkem prešovské řeckokatolické diecéze. Od července 2006 působil jako farář ve farnosti Zvole u Zábřehu. Zaopatřen svátostmi zemřel v neděli 11. května 2008 v nemocnici v Šumperku. Alena Pizúrová Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Strana 5

 Postní duchovní obnova v Přerově . Dne 25.2.2012 se uskutečnila v naší farnosti duchovní obnova na téma „Radostný půst - Nejoblíbenější liturgická doba?“ Název vyhlíží na první pohled paradoxně vzhledem k obvyklým i vžitým praktikám. Ti však, kteří mají upřímnou chuť a odvahu pustit se do „dobrodružství s Bohem“ mohou být při jeho správném pochopení odměněni Kristovým přiblížením se, vnitřní proměnou, větší svobodou a prožitkem „radostné bolesti půstu“. Součástí duchovní obnovy byla křížová cesta, kterou vedl otec Libor. Působivá konfrontace „zvládání“ křížové cesty Ježíšem se zvládáním každodenních křížových cest námi povzbudila a posílila plamínek touhy a odhodlání k následování. Duchovní obnovu jsme zakončili mší svatou, kterou sloužil otec Pavel. V homilii o Ježíšově pokoušení ďáblem bylo akcentováno rozhodné a jednoznačné „NE“ satanovi s bezvýhradným příklonem k Bohu. „Tu mu Ježíš odpoví: ,Jdi z cesty, satane, neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat´“. (Mat. 4,1-11) Děkujeme otci Pavlovi za perfektní připravenost a provedení tématem, za hloubku i rozsah podání - za duchovní náboj. Děkujeme všem, kteří svou službou přispěli k vytvoření krásného společenství a duchovní atmosféry. M. Pyrochtová

Strana 6

Od devíti hodin sobotního rána 25. února se téměř 100 farníků účastnilo postní duchovní obnovy na Sonusu. Otec děkan začal tím, na čem je založena všeobecná obliba postní doby. Nakonec i nevěřící touží po zlepšení své osoby a pro nás křesťany je nejvýraznější dobou celého církevního roku (má sice 46 kalendářních dnů, ale neděle nejsou postními dny). Duchovní obnova byla založena na jedenácti úryvcích z bible majcích vztah k postu. Dostali jsme je vytištěné, abychom se s nimi seznámili podrobně buď o přestávkách, nebo v dnech příštích. Zahájili jsme společnými ranními chválami. Potom se střídaly dvě promluvy otce děkana se dvěma adoracemi v kostele. V poledne byl účastníkům podáván guláš. Odpolední program začal křížovou cestou s otcem kaplanem, po níž následovala poslední promluva se závěrečnou diskusí. Celá obnova byla zakončena mší svatou. Po ní bylo volné setkání s malým občerstvením na Sonusu, protože během obnovy jsme měli držet pokud možno klid (moc se nám to ale nedařilo). Bylo by to na dlouho, pokusit se i jen shrnout obsahy promluv i promluvy během mše svaté. Dostali jsme opět jejich stručný výtah vytištěný na 5 stranách formátu A5. Pan děkan se nám snažil ukázat správnou náplň postní doby a našich předsevzetí i prvky falešné či dokonce škodlivé. Vřele doporučuji, dát je na webové stánky farnosti, aby ti, co mají přístup k internetu, materiál z postní duchovní obnovy předávali dál. Dnes na Noe v pořadu „Cesta k andělům“ prohlásili televizi a internet za moderní kazatelny. Vůbec se sledování televize mnohokrát objevilo v promluvách i následné diskusi. Bylo vřele doporučeno nahradit sledování přihlouplých seriálů sledováním náboženských programů na ČT a hlavně na televizi Noe a místo rádia Impuls si nastavit rádio Proglas a podpořit je penězi získanými z plnění předsevzetí během postu. Bylo zmíněno i denní čtení úryvků Písma svatého, které nám matka církev v postní době předkládá ve vynikajícím výběru. Dovolte mi, abych na závěr uvedl několik přiléhavých slov Svatého otce Benedikta, který se téměř denně věnuje postní době ve svých promluvách, z jeho postního setkání s římskými faráři: „Náboženský analfabetismus a falešná emancipace od učení Církve, na jehož místo nastupuje diktatura médií a veřejného mínění - to jsou problémy současné církve“ a „Velkým problémem současné Církve je neobeznámenost s vírou, náboženský analfabetismus. Tento analfabetismus znemožňuje rozvoj a posílení jednoty. Proto si i my sami musíme znovu osvojovat obsah víry, jako bohatství jednoty a ne jako souhrn dogmat a přikázání. Není možné žít v duchovní nezralosti, v nezralosti víry.... Vidíme ovšem, že v našem světě je tomu právě tak. Všechno končí s první katechezí. Buď z ní nějaké jádro zůstane, nebo ne. Věřící se nechává unášet na vlnách světa a není s to jako dospělý kompetentně a s hlubokým přesvědčením předkládat a zpřítomňovat filosofii víry, její velkou moudrost, její racionálnost, aby otvíral oči druhých, otvíral oči k tomu, co je na světě pravdivé a krásné.“ Prožili jsme si s manželkou výživnou duchovní obnovu a budeme ji doufám s užitkem trávit až do Vzkříšení. F. + J. Kopeční Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Postní almužna Milí farníci, bratři a sestry, v tomto období postní doby se můžete opět zapojit se do akce „Postní almužna“. Postní almužna je výrazem našeho odhodlání měnit sami sebe tím, že pomáháme druhým. Nenahrazuje dar, který dáváme pravidelně při bohoslužbách na potřeby církve. Skládací schránku jste si mohli dobrovolně vzít (na Popeleční středu, o 1. neděli postní) v kostele. Slouží k připomenutí tohoto našeho úsilí během postní doby. Svou „almužnu“ pak do ní vkládejte po zralé úvaze a zhodnocení každého dne, nakolik budete ve svém postním snažení úspěšní (je možné se zříct nebo alespoň třeba omezit kouření, alkohol, kávu, sladkosti, zábavu, televizi, internet, luxus nebo jinou spotřebu, která není pro život nezbytně nutná… a ušetříte tak peníze, u dětí je možné a vhodné, aby kromě toho, co si odřeknou ze svých peněz, mají možnost do schránky přidat ještě například lístek se svou prosbou za konkrétní nemocné, chudé atp.). Schránky přinést můžete do kostela na mši svatou na Květnou neděli. V postní době roku 2011 se v přerovském děkanátu vybralo celkem 56 690,- Kč. Tato částka se vrátila zpět do Oblastní charity Přerov, jejímž prostřednictvím byla přerozdělena mezi potřebné, a to ve spolupráci s děkanem a kněžími z přerovského děkanátu. Z této částky byla poskytnuta pomoc 1 rodině s dětmi z Henčlova, 2x rodině s dětmi z farnosti Troubky. Dále byla část postní almužny použita na zakoupení elektrického polohovacího lůžka a polohovacího polštáře pro klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby a část byla použita na podporu Občanské poradny. Chceme touto cestou poděkovat Vám všem, kteří jste se do této postní aktivity zapojili. Věříme, že Postní almužna i v tomto roce přinese mnoho dobrého jak pro ty, kteří se jí budou účastnit, tak pro ty, kterým pomůže ať již přímo nebo prostřednictvím charitního díla. Eva Tkadlecová

 Představujeme křesťanská společenství…. Do třetice – o modlitbě sv. růžence V lednovém i únorovém čísle „Slova pro každého“ jsme si přečetli o zapojení přerovských farníků do modlitby svatého růžence společně ve skupinkách, nebo do Živého růžence, kterého se mohou zúčastnit i staří a nemocní. Růženec je rozjímáním po boku Mariině. Procházíme-li obrazy růžence, učíme se číst Krista. Od početí Syna Božího, až po slavné nanebevstoupení. Také v předmostské farnosti je do Živého růžence zapojeno 40 lidí. To znamená, že denně stoupá k nebi 8 růženců, to je 40 desátků – 40 různých úmyslů a proseb o dary a milosti, které jsou těmito modlitbami u Panny Marie vyprošovány. Rádi bychom ještě rozšířili počet modlících se, kteří se obracejí k Panně Marii, naší nebeské Matce, abychom jí připomínali Milost a lásku Boží, která je projevena v jejím vyvolení: „Boží Rodičko, když Tebe Bůh tak povýšil, tolik Milostí kvůli nám Ti dal, jistě neodepřeš pomoc svým ubohým dětem v slzavém údolí. Dáš-li nám vše, zač Tě prosíme, nic Ti neubude. Ukaž, že jsi také naší Matkou, svatá Boží Rodičko!“ Děkujeme všem, kteří se již zapojili do Živého růžence. Bývá za nás sloužena 2x ročně oběť mše svaté. Prosíme i další, aby se přihlásili, v Předmostí organizuje členy Živého růžence paní Marie Spáčilová. Vždyť společně se prosí lépe. S vděčností, radostí a láskou všechny zdraví farníci z Předmostí Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012 Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Jednou nás vzal otec Ambroţ, abychom se podívali na zvony, které vyzvánějí z chrámu Panny Marie na Svatém Kopečku. Bylo poledne, a tak nechal rozeznět všech 5 zvonů. Ten největší měl určitě na výšku dva metry. Zvony se houpaly a jejich srdce svými údery rozezněly úţasnou souhru tónů a zvuků. Zdálo se, ţe nad celou rovinou Hané zní: „Jeţíš ţije! Pán vstal! Aleluja!“ Kdyţ se zvony dohoupaly, srdce se zastavila, ale nepřestaly dunět – byl to jen dunící kov a zvučící zvon… Svatý Pavel napsal křesťanům v Korintu dopis o lásce: (1. Kor. 13) „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ Dokonce říká, ţe kdyby dokázal prorokovat a rozuměl všem tajemstvím a byl tak chytrý, ţe by znal všechnu vědu, techniku, no prostě obsáhl by všechno poznání, ale lásku by neměl, nic není. A kdyby měl tak velikou víru, ţe by hory přenášel, ale lásku by neměl, nic není. Je doba postní a určitě si mnoho odříkáte a snaţíte se více pomáhat, ale pozor, svatý Pavel v listu píše: „i kdybych rozdal všechno…, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ A jaká má být láska, o které píše svatý Pavel: „LÁSKA JE TRPĚLIVÁ, LASKAVÁ, NEZÁVIDÍ, LÁSKA SE NEVYCHLOUBÁ A NENÍ DOMÝŠLIVÁ, NEJEDNÁ NEČESTNĚ, NEHLEDÁ SVŮJ PROSPĚCH, NEPOČÍTÁ KŘIVDY.“ LÁSKA nemá radost ze špatností, ale vţdy se raduje z toho, co je pravda, ať se děje cokoliv, LÁSKA VYDRŢÍ, LÁSKA VĚŘÍ, LÁSKA MÁ NADĚJI, LÁSKA VYTRVÁ. Vţdyť naše poznávání je opravdu jenom částečné. Nyní totiţ vidíme jen jako v zrcadle, jen v hádance, ale aţ se na věčnosti setkáme s Pánem Jeţíšem, potom vše poznáme úplně, tak, jak nyní nás zná vševědoucí Bůh. Chlapci a děvčata, celá postní doba je vlastně o takové velké lásce. I nám má tlouci srdce lásky, aby zněl náš ţivot a naše víra naplno. Není dobré dunět a zvučet, jak stojící a nehýbající se zvon. Na ZELENÝ ČTVRTEK se říká, ţe odlétají zvony do Říma, a proto je nikde neuslyšíte. Nahradí je dřevěné klapače, řehtačky… Čtvrtou neděli postní myslíme na misie. „MISIJNÍ KOLÁČ“ Kaţdý a obzvlášť rodiny to mohou zkusit. Tatínek pomůţe svým dětem udělat pokladničku a maminka zase za pomoci svých dětí napeče koláčky. Vše se přinese na mši svatou a po ní před kostelem se nabízí koláče všem lidem za dobrovolný poplatek. Peníze se posílají na PAPEŢSKÉ MISIJNÍ DÍLO pod názvem Misijní koláč. Liba Calábková Na Květnou neděli hrajeme PAŠIJOVOU KŘÍŢOVOU CESTU. Kdo má zájem se zapojit, třeba jen svou přítomností, můţe přijít na nacvičování v neděli do kostela sv. Michaela na 15:15 hodin. Děkuji Liba

Také v klubu maminek - Sedmikrásku - si před postní dobou zarejdili v maskách a radost dětí i maminek byla veliká. Strana 8


Ministrantský turnaj ve florbalu Pro ministranty z našeho děkanátu se v sobotu 18. února uskutečnil v Kojetíně florbalový turnaj. Zúčastnilo se ho pouhých čtrnáct chlapců, kteří se rozdělili do tří družstev: domácí KFC-Kojetín (pět hráčů), sousední Měrovice (tři hráči), kterým vypomohli dva ministranti z Horní Moštěnice, a početně nejslabší mužstvo FK Draci z Přerova (čtyři hráči). Role rozhodčího se ujal pan Květoslav Machalík z Chropyně. Malý počet družstev však neubral na zápalu, s jakým chlapci hráli. Hrála se dvě kola „každý s každým“ a z výsledků se pak stanovilo pořadí, které rozhodlo o vítězi. Pořadí je následující: 1.místo – KFC-Kojetín (mužstvo získalo 8 bodů, s jasnou převahou vyhrálo všechny zápasy) 2.místo – FK Draci Přerov (4 body) 3.místo – smíšené družstvo Měrovice – Horní Moštěnice Vítězové turnaje pak ještě odehráli přátelské utkání se „starými pány“ (jáhnové z Kojetína a z Přerova a otec jednoho z ministrantů), které porazili těsně 5:4. Vyhlášení výsledků a předání cen proběhlo ve farním sále v Domě sv. Josefa. Všechna družstva se umístila na krásných medailových místech a byla odměněna diplomy a sladkostmi. Stanislav Trčka, jáhen

Drahá mládeži přerovského děkanátu! Měsíc březen je docela nabitým měsícem. Prožíváme postní dobu, která je dobou kajícnosti a pokání, a tak má být okořeněna posty, almužnami a modlitbami. Z tohoto důvodu je nám nabízeno množství duchovních obnov, o jejichž termínech jsme informovali již v minulém čísle. Tam jste se mohli také dočíst, že se chystá děkanátní setkání mládeže. To bude letos 24. března a bude rozděleno do dvou fází – dopoledne bychom se sešli v Dřevohosticích na faře, kde by proběhl program s besedami o cestování s Bohem a za Bohem, dozvíte se něco o chystaném prázdninovém celostátním setkání mládeže ve Žďáru, snad bude i prostor pro nějaké duchovní slovo a po lehkém obědě bychom se vydali pěšky na Svatý Hostýn, abychom se přidali k děkanátním modlitbám za rodiny a duchovní povolání. Pokud by bylo příliš nevlídné počasí, použili bychom motorizovaného přesunu. Spojujeme to úmyslně, protože si myslíme, že právě mládeže se tyto modlitby týkají docela zásadně, a tak je docela logické, že se jich také zúčastní a nenechá všechno jen na lidech vyššího věku. Další informace máte na plakátku, takže ho nebudu dále opisovat. A také bych rád připomněl, že i v březnu proběhne páteční modlitba mládeže. Bude to opět druhý pátek 9. března v 19:30 v Přerově u svatého Vavřince. Společně bychom se modlili Křížovou cestu. Po ní jsou všichni zváni na malé agapé na faře u teplého čaje a studené buchty. A ještě nabídka pro přespolní – nebojte se i vy, kteří jste z větší dálky, než je dosažitelnost MHD Přerov. Nabízíme vám odvoz domů (většinou mezi devátou a desátou večerní), abyste se i vy mohli do našeho malého modlitebního kroužku zapojit. P. Libor Churý Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Strana 9

 Pozdrav ze semináře .

Letní křesťanský tábor Přerov pro děti od 7 do 15 let

Drazí farníci, Tajemství Stínadel zdravím ze semináře. Po vánočních prázdninách nás čese uskuteční 28. 7. – 11. 8. 2012 kalo zkouškové období, které jsme strávili zalezlí na pocena tábora je 2300,- Kč kojích, ponořeni v knihách, skriptech a učebnicích. Do Přihlášky jsou k dispozici na faře v Přerově, těchto dnů přišlo několik událostí, jež nás vyzvedly z hluna Oáze centra Ráj v Předmostí a na webu¨ bin studijních. Především to byla oslava 70. narozenin www.taborpreov.estranky.cz našeho otce biskupa Josefa Hrdličky. Na tuto oslavu přiHlavní vedoucí HlavníJANA vedoucí LEHKÁ, JANAMOB: LEHKÁ, 777 571 692, jelo také mnoho kněží a přátel otce biskupa a společně mob: 777mail: 571 692, [email protected] mail: [email protected] jsme mu mohli poděkovat za jeho obětavou službu naší arcidiecézi. Dalším krásným okamžikem byl svátek Uvedení Páně do chrámu. Protože na tento den připadá Světový den zasvěceného života, konalo se v semináři setkání zasvěcených osob. V naší olomoucké arcidiecézi působí 16 mužských řeholí či kongregací, v kterých žije 148 řeholníků a počet řeholnic dosahuje 299 osob, patřících do 18 řádů či kongregací. Při tomto setkání jsme mohli také uvažovat nad významem řeholního života v dnešním světě. I přes velké množství různých řádů, kongregací, je společným prvkem řeholníků a řeholnic snaha žít podle evangelia, což vyjadřují skládáním slibů chudoby, poslušnosti a čistoty. Toto základní nasměrování řeholního života se ale zdá být přesným opakem hodnot, které nám nabízí dnešní svět. Naproti evangelijní chudobě, která nám připomíná, že vše je darem Božím, si klade nynější společnost do středu touhu po hmotných statcích a materiálním bohatství. To nás snadno přivádí k mylné představě, že vše, co máme, je výhradně naší zásluhou. Evangelijní poslušnost vede k uznání a přijetí vyšší autority, kterou je sama Boží vůle, již se řeholní osoby snaží plně otevřít a přijat ji do svého života. Naproti poslušnosti, jak ji učí evangelium, stojí ideál dnešního člověka, pro kterého je vlastní vůle, přání a tužby tím nejdůležitějším. Poslední, nikoli v důležitosti, evangelijní radou je čistota pro Boží království. Tímto slibem řeholní osoby vyjadřují naprosté odevzdání se do služeb Bohu. Dnešní doba nás ale navádí k odevzdání se do služeb sebe sama, naplňování vlastních zájmů. A tak můžeme nacházet zvlášť velký význam řeholního života, který svým způsobem provokuje dnešní svět tím, že převrací jeho hodnoty, a tak upozorňuje na vratký základ, na kterém stojí morální život dneška. Zároveň mohou být tři řeholní sliby zamyšlením i pro nás. Následování těchto evangelijních rad se u řeholních osob projeví jaksi radikálně: Chudoba vzdáním se osobního majetku, poslušnost zřeknutím se vlastní vůle a slibem čistoty se vzdávají manželství. Ale přesto jsme i my vybízeni k následování těchto tří rad, třebaže jiným způsobem. Závěrem Vám děkuji za modlitby, kterými nás provázíte a zároveň vybízím k modlitbám za nová kněžská a řeholní povolání, zvláště z naší farnosti. Jenda Berka

 Karneval v CMŠ . V úterý 21. 2. 2012, před Popeleční středou, jsme s dětmi v Církevní mateřské škole v Přerově prožili veselý karneval. Děti v krásných nápaditých maskách tancovaly, soutěžily, hrály hry a mlsaly. Představily své masky a odnesly si drobnost na památku. Karnevalovým veselím je prováděly paní učitelky, převlečené za dva klauny. Iveta Frýdková Rodičům předškolních dětí a prvňáčků nabízíme

PRÁZDNINOVÝ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR, který organizuje Centrum RÁJ Pavlovice v termínu 23.7.-27.7.2012. Bližší informace a předběžný zájem o účast vašich dětí na příměstském táboře můžete získat u ředitelky Církevní mateřské školy v Přerově na tel.734 43 50 69 nebo osobně. Strana 10


V rámci Národního týdne manţelství pořádá Centrum pro rodinu Ráj v přerovském děkanátu uţ třetím rokem „Den pro manželství“. Pravidelně bývá náplní přednáška o vztazích mezi manţeli s doprovodným programem. Cílem akce je podpořit hodnoty manželství a rodiny, vyzvat lidi k zamyšlení nad tématy vztahů v manţelství a inspirovat je k práci na svém manţelství, která pak přináší bohaté plody celé rodině. V letošním roce jsme tuto akci uspořádali v úterý 14. února, v den svátku Sv. Valentýna. Hlavní náplní večera byla přednáška manţelů Alenky a Vládi Večeřových z Olomouce, která se názvem i obsahem shodovala s mottem letošního týdne pro manţelství – Rozumíme si aneb cesty k lepší komunikaci v manželství. Podělili se s námi o své zkušenosti z bezmála 30 let trvajícího manţelství, inspirovali nás jak ţivotem, tak i teorií. Společně jsme se nasmáli také při návštěvě tetky květinářky, která mimo jiné s osobitým šarmem povzbudila přítomné pány k nákupu drobné pozornosti pro své ţeny. Nechybělo občerstvení, beseda k tématu i příjemná hudba. Pro děti jsme připravili souběţný program her a výtvarného tvoření v budově fary. Hana Školoudová

Příprava snoubenců na manželství - Od února 2012 v Centru pro rodinu začal další kurz přípravy pro snoubence, který společně s manţelem vedeme. Tohoto kurzu se účastní 5 snoubeneckých dvojic, se kterými se uvidíme na čtyřech setkáních. Na prvním setkání jsme probírali rozdíly mezi muţem a ţenou a rodinné finance. Na dalších se budeme zabývat komunikací, krizemi v manţelství, odpuštěním, sexualitou, potřebami muţe a ţeny a projevy lásky. Práce se snoubeneckými dvojicemi nás naplňuje a dává nám nové zkušenosti. Věříme, ţe pro snoubence je příprava přínosná a mnohé potřebné si odnesou pro svůj budoucí ţivot v manţelství. Veronika a Zdeněk Rychtovi Zveme všechny maminky s malými dětmi ve čtvrtek od 9-ti do 12-ti hodin do Oázy v Předmostí. 2x měsíčně se můţete těšit na zajímavé besedy z různých oblastí ţivota. V týdnech mimo besedy na vás čeká RADOVÁNEK – divadélko, kde děti se při zpěvu mohou doprovodit na hudební nástroje a učit se vnímat rytmus. Při výtvarných hrátkách děti pracují s barvami, modelovací hmotou, nůţkami, lepidlem a jinými materiály, takţe budou patřičně hrdé, aţ si domů ponesou svá malá umělecká díla. A určitě se najde i čas, aby si maminky popovídaly u kávy či čaje. Témata besed v nejbliţší době: 8. 3. ZDRAVÁ CHODIDLA, ZÁRUKA ZDRAVÍ – paní Zdeňka Machalová z Holešova vás seznámí s revolučním objevem pana Josefa Hanáka - biomechanickou aktivní vloţkou do obuvi. 22.3. - ZDRAVÝ ŢIVOTNÍ STYL - Věra Zapletalová. Za Centrum pro rodinu Ráj se na vás těší

Veronika Rychtová a Jarmila Skřečková

Milé ţeny, srdečně vás zveme na 24 postních hodin – duchovní obnovu pro ženy s Františkou Böhmovou na téma: „Mateřství“ - fara Pavlovice u Přerova. Začátek v pátek 16. 3. 2012 v 18 hodin, ukončení v sobotu 17. 3. v 18 hodin. Dle přání lektorky je nutné se účastnit celého programu. Františka Böhmová je pastorační asistentka z Ostravy, vdaná ţena, maminka 3 dětí. Budete mít moţnost zamyslet se nad tím, jak být milované Boţí dítě a zároveň milující matka. Také bude příleţitost ke ztišení, svátosti smíření, účasti na mši sv., vzájemnému povzbuzení a zamyšlení se nad novými podněty .... Cena: 420 Kč (V ceně je zahrnuta celodenní strava, pitný reţim, nocleh a příspěvek na lektorku. Ţeny v tíţivé finanční situaci mohou zaţádat slevu.) Přihlášky u Veroniky Rychtové: [email protected], 732 550 219 nebo u Hany Školoudové: [email protected], 731 604 120 do 10.3. 2012 S sebou: spacák a karimatku, přezůvky, psací potřeby (bibli, breviář a osobní věci dle potřeby). Budeme rádi, kdyţ dovezete něco dobrého a zdravého ke kávě a čaji – např. ovoce . KURZ EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ – ZMĚNA! – začátek středa 7.března a setkání budou v od 16 do 18,30 hodin. SETKÁNÍ CHLAPŮ – modlitba, sdílení, bubnování – liché středy – od 20 hodin - 14.3., 28.3. Více na www.raj-pavlovice.cz , přihlášky a informace na tel.: 731 604 120 nebo e-mail: [email protected] Za tým CPR Ráj Hana Školoudová Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012 Strana 11

„Muzeum žalmů“ V Jeruzalémě jsme také navštívili „Muzeum žalmů.“ Je to místo, kde jsou vystaveny obrazy, které namaloval nějaký židovský malíř a každý jeden obraz znázorňuje jeden žalm. Tyto obrazy nebyly zajímavé svým krásným uměleckým zpracováním, ale hlavně tím, že byly výsledkem autorova rozjímání nad jednotlivými žalmy. Byly to vlastně takové meditační obrazy. Když jsme se pak z muzea vraceli, tak jsme si sdělovali své dojmy, jak to na nás zapůsobilo a co jsme si třeba na základě toho uvědomili, a o některé z nich bych se opět rád podělil: V tradiční víře se může vytrácet smysl pro transcendenci, (tzn. tajemno, něco, co nás přesahuje). Bereme účast na mši svaté jako tradici – v neděli se prostě jde do kostela. Proč tam ale jdu? Nebo vím, proč se třeba žehnám? Vím něco o symbolech při mši svaté? Možná děláme často věci automaticky, aniž si uvědomujeme jejich obsah. Židé měli a mají velký smysl pro symboly. Naše křesťanská víra vychází ze židovství. Možná proto, že my, křesťané, ztrácíme smysl pro symboly, ztrácíme víru. Možná nevíme proč chodit do kostela, nebo nerozumíme tomu, co se při mši děje. Možná i to nás ovlivňuje. „Pole pastýřů“ Také jsme s Janem navštívili Beit-Sahur, malou arabskou vesnici blízko Betléma. V ní se nachází tzv. „Pole pastýřů,“ což je místo, jak také napovídá název, kde v době Ježíšova narození pásli pastýři svá stáda. Do Betléma nás dovezl autobus a z centra jsme šli pěšky. Do Beit-Sahur to bylo asi 2km a cesta byla moc pěkná. Během ní jsme se zastavili na nějaké občerstvení, a když se nám pak stalo, že jsme trochu začali bloudit, tak nám jeden z místních, tradičně velmi přívětivých obyvatel, ochotně

Strana 12

pomohl najít hledané místo – kapli na „Poli pastýřů.“ Kaple je malá, ale krásná. Ve stropě jsou kulaté otvory, takže to vypadá jako by zářil a na stěnách jsou obrazy, znázorňující Betlémské události. Poblíž kaple jsou jeskyně, vevnitř také upravené na modlitební prostory, ve kterých pastýři pobývali. Ve starozákonní době bylo v těchto místech i pole Boáza, který na něm potkal Moabku Rút (Rút,2.kap.). Byl to další z krásných dnů. Jak už jsem zmiňoval, moc příjemná byla procházka touto arabskou vesnicí – málo aut, klid, prostě venkovská atmosféra. Byl odsud také moc pěkný pohled na Betlém, který je vystavěný na kopci. Maria s Josefem neměli snadnou cestu, zvlášť když Maria byla těhotná a museli se ubytovat v jeskyni na kopci... Je nádherné a zajímavé pozorovat krajinu a přírodu, která dává evangeliu reálné obrysy. Pěkně to řekla jednou sestra Romana (jedna ze dvou slovenských sester, které tu sloužily), že „krajina je vlastně to, co se nemění. I styl a způsob života je tu podobný jako v době Ježíšově“ – například ty různé zvyky, ať už se zbytky jídla, nebo námezdnými dělníky, které už jsem zmiňoval dřív. Pátek 14.11. (a vodní dýmka) Dnešní odpoledne jsem se vydal do uliček starého města, protože jsem se chtěl podívat po jednom typickém suvenýru z arabských zemí – vodní dýmce. Zastavil jsem se v jednom obchůdku a vyšel odtamtud až po 40 minutách, během kterých jsem se s prodavačem dohadoval o ceně. On mi nabízel dýmku (zdejšími nazývanou „argila“) vyrobenou v Sýrii (tyto prý patří mezi nejlepší) a řekl, že cena je 300 šekelů. Já měl v kapse ale jenom 100 šekelů – a tak jsme smlouvali. On mě skoro šacoval, ale víc ze mě opravdu nedostal a já jsem ještě navíc nechtěl jenom dýmku, ale také kleštičky na uhlí a tabák. I když ten arabský prodavač byl po té skoro tři čtvrtě hodině tak červený a rozčilený, tak nakonec i velmi spokojený, že prodal, a já samozřejmě velmi spokojený, že jsem koupil – podali jsme si ruce a odešel jsem. Na vysvětlenou bych jenom dodal, že místní arabští prodavači mají velmi rádi smlouvání o ceně a mnohdy jsou opravdu ochotni jít až třeba na třetinu původní navržené ceny. Patří to k dalším pro nás často možná zvláštním zvyklostem. A nutno dodat, že pro ty, kdo se rádi hádají, to je zvyklost velmi příjemná.  Petr Káňa, jáhen Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Díky za pomoc Děkuji ochotným farnicím za pomoc se zajištěním pohoštění pro přerovský masopustní průvod, který se tradičně zastavil na naší faře. A také děkuji těm, kdo zajišťovali vše potřebné během postní duchovní obnovy na Sonusu. Pán Bůh zaplať. Věřím, že obě akce přinesou svůj užitek. Setkání přerovských lektorů Ve středu 21. března 2012 po večerní mši svaté v 18:30 na faře v Přerově bude setkání lektorů z Přerova i Předmostí. Zváni jsou nejen ti, kdo absolvovali letošní kurz lektorů, ale také všichni ostatní, kdo v našich farnostech čtou při bohoslužbách nebo jsou ochotni se v budoucnu do této služby zapojit. Na programu budou věci spíše praktické domluvy a upřesnění pokynů pro službu lektorů v našich kostelích. Děkanátní modlitby Děkanátní pouť za obnovu rodin a za nová kněžská a řeholní povolání bude letos na Svatém Hostýně a to v sobotu 24. března 2012. Tuto sobotu nebude v Přerově večerní mše svatá. Tradiční program růžence, adorace a mše svaté je posunut o hodinu dopředu a začíná tak už v 15:00. Více informací najdete na straně 7. Ke společným modlitbám zveme všechny včetně rodin s dětmi; pro děti je připraven samostatný program. Děkanátní pouť je možné využít také k přijetí velikonoční svaté zpovědi. Jednotlivé farnosti zajišťují dopravu samostatně buď autobusy, nebo individuálně auty. Z Přerova pojede v 14:00 autobus s předpokládaným návratem v 19:00. Kdo chce jet tímto společným autobusem, tak se co nejdříve přihlaste v zákristiích přerovských kostelů, abychom věděli, zda objednat autobus jeden nebo dva. Cena je 50,- Kč. Otázky a odpovědi Do redakce se nám dostala jedna otázka nebo spíš připomínka. Týká se pozdravení pokoje. Někteří lidé se prý bojí podat si ruce křížem z důvodu nějaké pověry a ucukávají rukama apod. Pokud by to bylo skutečně tak, tak je to opravdu nedůstojné křesťana. Naše víra má vést ke svobodě a radostné naději a nikoliv k úzkosti z pověr či ustrašenosti z toho, co špatného by se mohlo stát. Přiznám se ale, že zmiňovanou pověru neznám.

Já si spíše pamatuji, že nás učili, že je neslušné zdravit se křížem jeden přes druhého. Tedy nezdvořile vpadnout do komunikace jiných lidí. Pokud tedy důvodem odložení stisku rukou je uctivé ponechání prostoru k pozdravu druhým, tak na tom nevidím nic špatného. Důležité je asi jednat přirozeně a s citem pro okolnosti. Někdy je normální, že se lidé zdraví srdečně jeden přes druhého a jindy je takové jednání nezdvořilé a nemístné. Co se týká pozdravení pokoje během mše svaté, tak toto pozdravení má spíše symbolický charakter. Nejde tedy o to pozdravit co nejvíce lidí nebo si všechno říct. Stačí pozdravit jen pár lidí kolem sebe, stačí i jen prosté podání ruky beze slov s pohledem do očí. I když si podám ruku jen s jedním sousedem, tak tím přeji pokoj Kristův každému. Pozdravit všechny své známé můžeme až po mši svaté. To je naopak vhodné neutíkat hned domů, ale před kostelem věnovat čas srdečnému rozhovoru s druhými. Všeobecně řečeno i tato maličkost může být připomínkou pravidla, že do hlavy druhému nevidíme a je vždy lepší snažit si jednání druhého vyložit v dobrém. Nechce si podávat ruce křížem? Předpokládejme, že je to ze slušnosti a nikoliv z pověry. Natahuje se na všechny strany a přes všechny kolem? Předpokládejme, že je to z touhy vyjádřit zájem a nikoliv z teatrální potřeby upozorňovat na sebe za každou cenu. Také může být dobře si v hlavě pozdravení pokoje přejmenovat na přání pokoje. Nejdete totiž o to druhé pozdravit, ale druhým přát Kristův pokoj. Síla a účinnost tohoto našeho přání pokoje závisí nikoliv na množství pozdravů a stisknutých rukou, ale na upřímnosti naší vnitřní modlitby, kterou druhým Kristův pokoj vyprošujeme. Velikonoční zpovídání Příležitost k přijetí velikonoční svátosti smíření bude v Přerově v kostele sv. Vavřince takto: Od pondělí 26. března každý všední den ráno od 7:30. Dále hlavní zpovědní dny budou v pátek 30. března od 16:00 do 18:00 a v sobotu 31. března od 8:30 do 11:00 hod. V tyto dva termíny bude k dispozici více zpovědníků a tak této možnosti využijte. P. Pavel Hofírek Fotografie na této stránce jsou z dětského karnevalu na Sonusu 19. 2. 2012. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 3, Březen 2012

Strana 13

Sv. Jan Klimak Místo narození sv. Jana ani jeho rodiče nejsou známí. Narodil se v 6. století a pravděpodobně pocházel z Egypta. Z jeho díla je zřejmé, že získal dobré vzdělání. V šestnácti letech vstoupil do Sinajského kláštera. Byl dán do výchovy starci Martiriovi, který ho po čtyřech letech přijal postřižením do mnišského stavu. Jeho život se tedy odvíjel v letech, kdy Byzanc, hlavní město východořímské říše procházelo největší krizí svých dějin. Zeměpisný rámec říše se nečekaně zhroutil a invaze barbarů způsobila pád veškerých struktur. Zůstala jen struktura církve, která v těchto obtížných časech pokračovala ve své misijní, humanitní a sociálně-kulturní činnosti, zejména prostřednictvím sítě klášterů, v nichž působily velké osobnosti, jakou byl např. právě Jan Klimak. Po smrti starce, pod jehož vedením prožil devatenáct let, se Jan vzdálil z kláštera do nedaleké pouště Tola, kde prožil v samotě čtyřicet roků. Každou sobotu a neděli přicházel do kláštera, aby se zúčastnil bohoslužeb a přijal svátosti. Po bohoslužbách rozmlouval s otci, aby si ověřil své myšlenky. V těchto rozhovorech mluvil Jan tak přirozeně, že býval nejoblíbenějším řečníkem. To přivedlo některé bratry k tomu, že začali Jana podezřívat z pýchy. Když se to Jan dozvěděl, nechtěl bratry pohoršovat a rozhodl se žít v mlčení. To trvalo celý rok. Jan mlčení přerušil až po usilovných prosbách těch samých bratří, kteří jej k tomuto sebezáporu dovedli. Po čtyřiceti letech života v poušti byl Jan zvolen igumenem (představeným) kláštera. Klášter vedl čtyři roky a pak se opět vrátil do pouště, kde brzy zemřel, ve věku osmdesáti let (kolem r. 649). Na prosbu raitského igumena napsal Jan svoji „Lestvicu“ (Žebřík do ráje, Scala Paradisi). Ve třiceti kapitolách této knihy uvádí stupně duchovního výstupu k dokonalosti. V “Lestvici“ je popisován boj askety s takovými zly a strádáními, která jsou společná jak mnichovi, tak i člověku žijícímu ve světě. Kromě toho zde Jan ukazuje způsoby získání ctností, které jsou přístupné všem křesťanům. Kniha zobrazuje cestu postupného růstu k mravní dokonalosti. „Lestvica“ patří k nejlepším příručkám duchovního života. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Duch liturgie

Joseph Ratzinger

Benedikt XVI.

„Jedna z prvních knih, kterou jsem přečetl na začátku svého studia teologie v roce 1946, byla útlá prvotina Romana Guardiniho O duchu liturgie, vydaná o Velikonocích roku 1918. Tento spis můžeme právem považovat za počáteční podnět liturgického hnutí v Německu. Velmi výrazně přispěl k tomu, že liturgie byla objevena v celé své kráse, ve svém skrytém bohatství a ve své velikosti překračující všechny věky., jako oduševňující střed církve a jako střed celého křesťanského života. Kniha podnítila novou snahu o „podstatnější“ slavení liturgie, pomohla nám, abychom se naučili chápat liturgii v její podstatě a vnitřní podobě jakožto modlitbu církve působenou a řízenou samým Duchem svatým, v níž se Kristus stále znovu zpřítomňuje a vstupuje do našeho života.“ Tolik vybírám z předmluvy ke knize Duch liturgie, kterou napsal nynější svatý otec Benedikt XVI. v době, kdy byl prefektem kongregace pro nauku víry v roce 1999. Ve své knize nám nabízí zajímavý pohled do historie, vývoje liturgie. Na základě Písma svatého v kontextu historie nám vysvětluje mnohé otázky veřejné úcty k Bohu. Věnuje se liturgické hudbě, postojům, gestům, liturgickému oděvu, účasti na bohoslužbě, liturgickému roku. Všímá si například ne zcela přesně chápané otázce aktivní účasti na mši svaté. „Jedinečnost eucharistické liturgie spočívá právě v tom, že koná sám Bůh a že my jsme vtaženi do tohoto konání Božího. Všechno ostatní má oproti tomu sekundární povahu.“ Všímá si také některých výstředností při slavení liturgie, které se začaly po druhém vatikánském sněmu vyskytovat a doporučuje některé opomíjené postoje, např. klečení. Knihu doporučuji všem, kteří chtějí hlouběji prožívat mši sv., je obohacením pro duchovní život. Je dobré ji číst pomalu, vracet se k již přečtenému. Často objevíme zdánlivě nepatrné, ale významné poznatky. Vydalo nakladatelství Barristel a Principal v roce 2006, cena 275 Kč. Je možno si ji půjčit ve farní knihovně. Jaroslav Branžovský Strana 14


POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK

VELKÝ PÁTEK

VELIKONOČNÍ VIGILIE

18:30 18:00

15:00 ☼, 18:30 17:15 ☼, 18:00

21:00 20:00

16:00 16:30 17:00

18:00

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

7:30 11:00 9:00 10:30 7:30 10:30 9:00, 14:00+ 9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50 15:00 16:00 7:45 7:30 8:00 9:00 10:30 9:00 8:30 9:30

7:30 11:00 10:00 11:00 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50 10:30

PŘEROV Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice nad H. Pavlovice Penčice Polkovice Prosenice Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves u Př. Suchonice Tovačov Troubky Vlkoš ☼ křížová

cesta,

17:00

18:00 21:00

19:10 16:30 18:00 19:00

16:30 15:00 ☼, 18:00 19:00

20:00 22:00 20:00 21:00

17:00

15:30

18:00

17:30 16:00

17:30 15:00 ☼,17:00

20:30

16:00 18:00 18:00

16:00 15:00 ☼, 15:45 16:30 16:30 ☼, 17:00

18:00 17:00 18:00

18:00 17:00 15:00 ☼, 18:00

+ velikonoční požehnání

RCH ranní chvály

Sobota 24.3.

15:00 Svatý Hostýn

Pondělí 26.3.

Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Zvěstování Páně

Středa 28.3. Čtvrtek 29.3.

Pátek 30.3. Sobota 31.3. Neděle 1.4. Pondělí 2.4. Úterý 3.4. Středa 4.4.

18:30 20:00 8:45 17:30 19:00 19:30 16:00 8:30 9:45 19:30 16:00 17:00 17:30 16:00 15:00

Přerov, sv. Vavřinec Fara v Pavlovicích Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Kostel v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec


19:00 19:30 20:00 19:00 20:00

7:45 8:00 8:00 9:00 9:00 8:30 9:30

Může dojít ke změnám bohoslužeb.

Děkanátní modlitby za rodiny a duchovní povolání, viz str. 7 Není večerní mše svatá Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Mše pro děti s přípravou na přijímání Setkání chlapů Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Velikonoční svatá zpověď 16:00 - 18:00 Velikonoční svatá zpověď 8:30 - 11:00 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Velikonoční svatá zpověď v Předmostí O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „B“ Strana 15

Sob

n

Křížové cesty v Přerově jsou v neděli v 14:30 v kostele sv. Michala na Šířavě a v pátek v 17:15 v kostele sv. Vavřince. Křížové cesty v Předmostí jsou v neděli v 14:30 a v pondělí v 17:15. Všechny ke společné modlitbě zveme.

8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Fara v Přerově

Sobota 3.3.

Neděle 4.3. Pondělí 5.3. Úterý 6.3. Středa 7.3. Čtvrtek 8.3.

Pátek 9.3. Sobota 10.3. Neděle 11.3. Pondělí 12.3. Úterý 13.3. Středa 14.3. Čtvrtek 15.3. Pátek 16.3. Sobota 17.3. Neděle 18.3. Pondělí 19.3. Úterý 20.3. Středa 21.3. Čtvrtek 22.3.

Sobota 24.3.

9:00 16:30 16:00 19:30 16:00 16:00 18:00 16:00 9:00 15:00 17:30 19:00 19:30 16:00 9:45 14:30 17:30 16:00 17:00 16:00 18:30 20:00 8:45 17:30 19:30 18:00 9:00 19:30

Centrum Sonus Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Pavlovicích Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Fara v Předmostí Šířava, sv. Michal Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Pavlovicích Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Pavlovicích Centrum Sonus Centrum Sonus Slavnost sv. Josefa

16:00 16:00 9:00 18:30 9:00 15:00 17:30 19:00 9:00

Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara Dřevohostice

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Schůzka animátorů mládeže děkanátu Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství křesťanských žen Mše pro děti s přípravou na přijímání Začátek kurzu efektivního rodičovství Přednáška CPR Ráj v Oáze Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Modlitba mládeže Setkání křesťanských učitelů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Ekumenická modlitba křížové cesty O svátostech s jáhnem Setkání františkánského společenství Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Porada organizátorů Noci kostelů Setkání chlapů Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek 24 postních hodin pro ženy, viz str. 11 Akce pro ministranty Příprava mládeže na biřmování Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Setkání společenství seniorů Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Setkání lektorů z Přerova a Předmostí Přednáška CPR Ráj v Oáze Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Děkanátní setkání mládeže, viz str. 9

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka dubnového čísla je 21. března 2012. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents