Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Únor 2013 Číslo 2 Ročník 19  Úvodník P. Pavel Ryšavý  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře Láska  Světec měsíce Svatá Genoveva Torres Morales  Postní duchovní obnova  Vzpomínky se vrací  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Pozdravy ze semináře a konviktu  Lidové misie  Z Centra pro rodinu Ráj  Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně  Vánoce u říkovických jesliček  Benefiční koncert v Říkovicích  Jak jsme v Radslavicích prožívali dobu adventní  Události let 1945-48  Jen tak ve stručnosti  Slovo z Charity Tříkrálová sbírka 2013  Přečetli jsme a doporučujeme

Obraz Uvedení Páně do chrámu; fara v Přerově.

Simeon byl muž spravedlivý a bohabojný, kterému ve zjevení bylo slíbeno, že nezemře, dokud neuvidí Mesiáše.  Informace Písmo o něm říká: „Duch Svatý byl s ním.“ ... a mnoho dalšího...

Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 2, Únor 2013

Únor v liturgii

V Kojetínském kostele se nachází poklad. Tím pokladem je milostná socha Panny Marie. Tato socha byla 11.2.1767 přenesena z malé kapličky, která je mezi Kojetínem a Měrovicemi. Později nalezla místo nad svatostánkem hlavního oltáře. Snad nás může zaujmout datum přenesení. Dnes je toto datum dnem modliteb za nemocné. Je to zas odkaz k jiné události, která se stala v Lurdech, kdy se malé Bernadettě 11.2. 1858 poprvé zjevila Panna Maria. Všichni katoličtí křesťané dobře vědí, že se Lurdy staly dějištěm mnoha uzdravení. Není od věci, že se i na Kojetínsku na přímluvu Panny Marie staly zázraky uzdravení. Není jich sice mnoho, ale písemné zprávy existují. Milí čtenáři Slova, zvláště pamatuji na Vás, kteří prožíváte nějakou nemoc. Víra nám říká, že nemocný má zvláštní podíl na utrpení Krista, že nemocného se Boží láska zvláštním způsobem dotýká. Je to však tajemství. Zdravý člověk nemocného jen stěží dokáže pochopit – to může jen Bůh. Zdravý člověk však může nemocnému ulehčit. Návštěva, pár vřelých slov, modlitba i ochotná pomoc, každý nemocný s radostí přijme. Chci Vám takovou pomoc popřát a od nás kněží přijměte ujištění, že na Vás v modlitbě i u oltáře pamatujme! Prosím, vkládejte své prožívané utrpení, nemoc, jako oběť za ty,

Strana 2

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu Světový den zasvěceného života Církev v Jeruzalémě tento den slavila již ve 4. století. Na byzantském Východě se svátek soustředil na tajemství „Hypapante“ (z řeckého „setkání“), tj. setkání Spasitele s těmi, které přišel spasit. Tyto osoby zastupují Simeon a Anna. V Římě je svátek doložen od 7. století. Sergius I. (papežem byl v letech 687 až 701) zavedl procesí od Fora Romana do baziliky Santa Maria Maggiore. Procesí v Římě nahradilo pohanské nevázané průvody, mělo kající charakter a později křesťané rozžatými svícemi, nesenými ke cti Krista, zdůrazňovali, že důvodem jejich nového života, je Ježíš Kristus, Světlo světa. Biblicky je svátek připomínkou představení Ježíše v jeruzalémském chrámu podle Mojžíšova zákona (Levitikus 12, 1–8). Podle něho matky přinášely své nově narozené děti před oltář, aby přinesly předepsanou oběť. Ani Maria, nejčistší ve svém mateřství, s Josefem a dítětem Ježíšem, Boží Synem, neobešli toto nařízení, jak nám o tom podává zprávu evangelium (Lk 2, 22–38). „O svátku Uvedení Páně do chrámu se shromažďujeme v kostele a v úvodu liturgie konáme průvod s rozžatými svícemi. Toto malé procesí nám má připomenout již zmíněný příchod Marie a Josefa s dítětem Ježíšem do starozákonního chrámu, kde došlo k setkání se stařičkým spravedlivým Simeonem a prorokyní Annou. Hořící svíce nesené v průvodu nám symbolizují našeho Pána, který je Světlem světa, a mají nám připomínat také naši osobní cestu životem (i putování křesťanů v dějinách) vstříc Světlu, kterým je Ježíš Kristus. Tato část liturgie svátku je tedy především výrazem naší důvěry v Boha a v jeho ochranu. Požehnanou svíci (nazývanou také „hromnička“) pak můžeme ve svých domovech zapalovat při modlitbě v kruhu rodiny, kdy nám opět má připomínat skutečnost, že Světlem našeho života je Ježíš Kristus. Ještě dalším směrem můžeme ubírat naše zamyšlení. Při každém slavení eucharistie (zvláště pak o nedělích) jsme uprostřed farního společenství pozváni vždy znovu a znovu „uvítat“ toto Světlo, které proměnilo a proměňuje od chvíle křtu náš život. Svátek Uvedení Páně do chrámu je vlastně svátkem našeho setkání s Ježíšem. V plnosti času se kdysi skrze Marii stal člověkem a přišel mezi nás. Ve společenství Církve nás i dnes Duch Svatý uschopňuje jít za Ním. Dává nám schopnost vidět, rozpoznat a rozpoznávat stále jasněji v našem životě Spasitele. Jestliže tedy přicházíme do kostela s opravdovou touhou setkat se s Bohem, jsme a budeme podobni Simeonovi a Anně, kteří kdysi také rozpoznali v malém dítěti očekávanou spásu Izraele. Nezapomínejme na to, když budeme do kostela přicházet i kterýkoliv den během roku. A konečně, tento svátek má i rozměr misijní. Jistě je vhodné prosit, aby každého z nás učinil Duch Svatý pravdivým svědkem a apoštolem Ježíše Krista, Toho, kterému jsme uvěřili a „ve“ (v řečtině významově přesnější „do“) kterého jsme byli pokřtěni. Ať pravdivým životem o Bohu svědčíme mezi těmi, kdo jej neznají, ale mají otevřené srdce. To je totiž předpokladem k tomu, aby Jej také jednou našli. Ať pravdivě žijeme rovněž v kruhu svých vlastních rodin, kde je to někdy mnohem nesnadnější, než by se mohlo zdát. Víme, že pravda o vlastním životě je náročná a uvažujeme o ní jen neradi – vždyť stačí přemýšlet například nad tím, „jak“ nebo „co“ jsme vlastně odevzdali či odevzdáváme svým dětem? Je to opravdu víra, která dává naději a radost a je pak oním pokladem (či drahocennou perlou), který během dospívání děti najdou a již nikdy více ji nechtějí ztratit či odložit? Nebo předáváme různě zdeformovanou a podle sebe upravenou tradici, kterou děti respektují (ať už z úcty k rodičům, či jen proto, že ještě žijí s nimi pod jednou střechou) a hned jak mají možnost (většinou jak dospějí) ji odhodí a zbaví se jí jako „svazujícího balvanu“ svého života? Ať tak nebo tak, odpovědi na tyto otázky nejsou zdaleka snadné… Poněkud snadněji jsou ale vidět důsledky opravdovosti života nebo naopak povrchní víry. Svátost křtu, kdy rodiče dítěte uprostřed farního společenství mají živou víru, nebo křest (obřad) z důvodu jakési tradice, ale nikoliv už z víry. Církevní pohřeb, kde pozůstalí vyjádří svým postojem ke smrti upřímnou víru ve vzkříšení, nebo naopak pohřeb sice s knězem, kde ale nikdo z pozůstalých vlastně v každodenním životě v Boha již nevěří. To jsou pravdivé, i když krajní situace. Jistě je ještě ono „mezitím“. V opravdovosti či povrchnosti pak vidíme i postoje k aktuálním otázkám života Církve (v jakékoliv době a na jakémkoliv místě). Když kromě toho, že jsem byl Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 2, Únor 2013

kteří hledají dar víry nebo dar víry ztratili. Naše slova z kazatelny, apoštolát, potřebují tuto Vaši pomoc. Jste Bohu blízko, nejste neužiteční, my Vás potřebujeme! Milí čtenáři, rád se s Vámi také podělím o modlitbu k Panně Marii, jejíž přímluva uzdravuje. V Kojetíně se ji lidé modlí téměř 250 let: Ó Maria, celá jsi krásná a beze vší poskvrny! Královská dcero věčného Otce, Matko věčného Syna, choti Ducha svatého, jež jsi mocí Syna svého nejmilejšího hlavu pekelného nepřítele potřela, k Tvým svatým nohám padám a obětuji Tobě duši svou. Tebe, ó Matko milostivá, prosím za pomoc ve všem pokušení a za sílu proti úkladům ducha pekelného, za povýšení svaté církve katolické, za vykořenění nevěry, za svornost křesťanů, za pokojné časy vlasti naší a za požehnání úrody zemské. Vypros mně a všem v Kristu věřícím od svého přemilého Syna odpuštění hříchů, polepšení života, času k pravému pokání, abychom dle přikázání Božích žijíce šťastně z tohoto světa na věčnost se odebrali. Skrze Ježíše Krista, Pána našeho, Amen. P. Pavel Rašavý

3. 2.

5. 2.

Sv. Agáta, panna a mučednice

9. 2.

Sv. Apollonie, panna a mučednice

10. 2.

Sv. Scholastika, panna

11. 2.

Panna Maria Lurdská, Světový den nemocných

13. 2.

Popeleční středa, Den přísného postu Popeleční středou, která se datuje od 6.-7. století, vstupujeme do doby postní. Tehdy ( v 6. století) byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na středu, která ji předchází, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, protože ty nejsou chápány jako postní den. Během liturgie Popeleční středy se uděluje popelec, tj. označení popelem na čele. Jde o znamení kajícnosti, které je v církvi zachováno až do dnešní doby. Symbolicky se tak zdůrazňuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje. Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare (Raduj se – vstupní modlitbu a modlitbu nad dary proniká radost předcházející velikonočním svátkům), a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma. „ Obě velká témata obrácení a křtu charakterizují nejen Popeleční středu a neděle postní doby, nýbrž i všední dny. I ty se tak vřazují do celkového tématu postní doby, kterým je příprava na Velikonoce. Všechny tyto dny mají své vlastní mešní modlitby. Biblická čtení jsou každý rok stejná, čtení a evangelium tvoří tematickou jednotu.“ V průběhu postní doby si více připomínáme Ježíšovo utrpení, které je nejvíce zachyceno v křížové cestě, která je nám také v době postní předkládána k modlitbě a k rozjímání. Vznik pobožnosti zvané "Křížová cesta" sahá hluboko do středověku. Zrodila se víceméně spontánně - pro oživení Kristovy bolestné cesty na horu Kalvárii, kde ho čekalo ukřižování. Její kolébkou byla Francie nebo Belgie. Pobožnost se během doby ustálila na čtrnácti zastaveních. V latinském jazyce bývá nazývána Via Dolorosa „Cesta bolesti“, nebo také Via Crucis „Cesta kříže“. (podle fatym.com)

21. 2.

Sv. Petr Damiani, biskup a učitel církve

22. 2.

Svátek Stolce sv. apoštola Petra

DUCHOVNÍ CVIČENÍ V EXERCIČNÍM DOMĚ KOLÍN ROK 2013 14.-18.1. P. Josef Tichý SJ Duchovní základ věrnosti Kristu 20.-23.1. P. Josef Čunek SJ Duchovní obnova : Bůh mluví 28.1.-2.2. P. František Lízna SJ Ignaciánské exercicie I.týden 11.- 17.2. P. Josef Čupr SJ Ignaciánské exercicie pro všechny 27.2.-3.3. P. Ladislav Nosek SJ Duchovní obnova 12.- 16.3. P. Josef Hladiš SJ Postní obnova 17.- 21.3. P. Vojtěch Suchý SJ Postní obnova Ubytování v jednolůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Více informací naleznete na: [email protected] telefon : 731 182 112

kdysi pokřtěn, v podstatě nevím, co Církev je, a ani s jakými potřebami v dnešním světě žije nebo zápasí. Nebo naopak, snažím se (byť s vědomím slabostí) dle víry žít a vím (byť částečně), co život farnosti, své diecéze a Církve v naší zemi obnáší – prostě proto, že v ní a s ní žiji… To nás může vést k dalšímu momentu zamyšlení, kdy jako křesťané bychom se měli znovu učit porozumět a pak žít ono starobylé Sentire cum Ecclesia, tedy vědomí sounáležitosti a spolucítění s Církví, které někdy a někde jakoby zcela chybělo. Být křesťanem je především způsob života. Je to i o pravdě, která nás dříve nebo později vnitřně dožene, a odpovědi, které z jakýchkoliv důvodů dnes odkládáme, jednou přeci jen budeme muset sami sobě dát. Nebojme se tedy žít životem, který nám byl dán! Jeho Světlem je totiž Ten, v kterého jsme uvěřili a nesmazatelným způsobem (od křtu) nosíme v sobě také Jeho znamení.“ (P. Petr, stránky farnosti sv. Jakuba, Jihlava) Sv. Blažej, biskup a mučedník Svatý Blažej byl biskupem v Sebaste v Arménii (dnes Sivas v Turecku). Za cíaře Licinia byl kolem roku 316 krutě umučen. Když byl vlečen k soudci, přispěchala k němu vdova s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku rybí kost. Sv. Blažej požehnal hocha, který nato přišel k vědomí a uzdravil se. Na památku této události se uděluje „svatoblažejské požehnání“ se dvěma překříženými svícemi. Symbolizují Blažejovy bezmocné svázané ruce při požehnání a uzdravení umírajícího chlapce.

23. 2. Sv. Polykarp, biskup a mučedník Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 2, Únor 2013

Jaroslav Branžovský

Strana 3

Láska Poslední ctností, nad kterou se máme v naší rubrice zastavit je, ta podle apoštola Pavla nejdůležitější, láska. Láska nutně a zásadně patří do života. Z křesťanského pohledu dokonce sám Bůh je Láska. Bůh si nás zamiloval a uvěřit této lásce je nejdůležitějším momentem lidského života. Ten, kdo nemiluje, nikdy nemůže zakusit plnost života. Jelikož Bůh nás miloval jako první (1Jan 4, 10), láska už není pouze „přikázáním“, nýbrž odpovědí na dar lásky, s nímž nám Bůh vychází v ústrety. Láska jako prostředek k uspokojování potřeb končí vzájemným vykořisťováním partnerů. Slovo „láska“ má široké sémantické pole: hovoří se o lásce k vlasti, k povolání, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci a příbuznými, o lásce k bližnímu a o lásce k Bohu. V této široké škále významů láska mezi mužem a ženou, v níž dochází k úzké součinnosti mezi tělem a duší, a v níž se před lidskou bytostí otevírá příslib blaženosti, které, jak se zdá, nelze odolat, vystupuje do popředí jako prvořadý archetyp lásky, ve srovnání s nímž všechny ostatní druhy lásky na první pohled blednou. Vyvstává tak otázka: Všechny tyto podoby lásky se nakonec buď sjednocují a láska, navzdory celé šíři svých rozličných výrazů, je v posledním důsledku jedna jediná, anebo používáme téhož slova pro označování zcela odlišných skutečností? V křesťanské věrouce slovo „láska“ vyjadřuje náklonnost k nějakému dobru, k nějaké hodnotě. Mohli bychom rozlišit tři základní druhy, možná i stupně lásky: A) zalíbení – kde v předmětu lásky nalézáme cíl své tužby. Toužíme být s ním v úzkém kontaktu (věcí, osobou…) B) láska žádostivá – která hledá své vlastní dobro, hledá užitek pro sebe C) láska blahovolná – hledající dobro nebo též blaho druhé osoby. Láska, která miluje druhého jako sebe sama. Hned na začátku je důležité si uvědomit, že člověk je duchovně-tělesná bytost. Láska se specificky dotýká obou těchto lidských oblastí. Chci-li pochopit lásku, je třeba přijmout člověka jako jednotu duše a těla. Přijmout skutečnost, že se jedná o vzájemně se doplňující projevy člověka. Nejlepší láskou je syntéza duchovně-smyslové lásky. I když obě mohou existovat nezávisle na sobě, jedna nutně nepodmiňuje druhou. Mohu milovat člověka, aniž by mezi námi vznikl sexuální vztah a podobně mohu mít sex s člověkem, kterého nemiluji. Čeština má podobně jako mnohé jiné jazyky (angličtina, němčina) problém, že má pro lásku jediné slovo. Biblická řečtina je na tom o něco lépe. V řečtině rozeznáváme několik pojmů, které popisují různé typy lásky: erós – je láskou vášnivou, láskou, která touží po druhé osobě. Láskou žádostivou, přijímající. Motivem erotické lásky jsou především viditelné kvality milovaného. Patří sem i sexuální láska mezi mužem a ženou, která je jaksi uložena v lidské přirozenosti. Vyjadřuje tělesnou potřebu jeden druhého. fília – je láska nesobecká, láska, která nehledá sebe. Dalo by se říct, že je to láska nepodmíněná. Tradičně se nazývá láskou přátelskou. Žádostivost, tělesnost, zde nehraje stěžejní roli, není motivem lásky. V biblické mluvě je tímto slovem vyjadřován vztah mezi Ježíšem a učedníky. Strana 4

agapé – je láska nesobecká, odevzdávající se, láska dávající. Její význam je umocněn biblickým významem, neboť se jedná se o lásku Boží, a také o lásku člověka k Bohu. Septuaginta (první řecký překlad židovské bible = pro nás Starého zákona) pojem erós téměř nepoužívá, Nový zákon tento pojem nepoužívá vůbec. Ve Starém zákoně je vztah k Bohu označován většinou vírou, případně je láska závazkem, povinností vůči Hospodinu. Nový zákon upřednostňuje pojem agapé, který je v obecné řečtině používán pouze okrajově. Mimo Bibli se pojem agapé pojí s láskou k osobě s vysokou hodnotou. Bible tento pojem povyšuje na lásku k Bohu. Jazyk Bible tak přijímá málo používané slovo, aby vyjádřil odlišný přístup k lásce. Odložení erótu znamená změnu pojetí lásky, kterou přináší víra v jediného Boha a následné křesťanství. Odložení erótu můžeme chápat jako jistou kritiku erotické lásky, ale nelze mluvit o popření či odmítnutí erotické lásky. Starověké kultury přistupovali k erótu jako ke zdroji opojení. Přijímali erós jako vzrušení dané božskými silami. Takový přístup se prakticky projevoval v kultech plodnosti a v posvátné prostituci. Sexualita zde představuje cestu ke spojení s božstvem. Biblický postoj kritizuje takové pojetí. Poukazuje na falešné hodnoty, na zbožštění erotických sil v člověku a na zneužití těchto sil. Nejenže tyto síly nevedou k lidství, ale vedou k postupné degradaci člověka. Erós je potřeba důkladněji zakomponovat do života. Člověk nemiluje jen tělem, ale i duchem – miluje jako celek. Někdy jsou pojmy erós a agapé dávány do protikladu. To ale není křesťanský postoj. Křesťanství není odtrženo od tělesnosti. Je třeba dospívat ke sjednocení. Na začátku často stojí touha. Při přibližování se k druhému však přistupuje i péče o toho druhého. Už nevidím jen sebe sama. Nedojde-li k přechodu od erós k agapé, erós upadá, degraduje, izoluje se, ztrácí se sám v sobě. Na druhou stranu, kdo chce lásku dávat, musí ji i přijímat. To je nakonec případ i Ježíše Krista – on se sice vydává, do krajnosti, ale on je také milován, i on přijímá lásku. Agapé bez erósu je také špatně. Nemiluje ani sám duch, ani samo tělo, protože je to člověk, osoba, kdo miluje jakožto jednotný tvor, k němuž patří tělo i duše. Jedině tehdy, když se obojí slévá v jednotě, stává se člověk plně sám sebou. P. Libor Churý


Svatá Genoveva Torres Morales Zakladatelka Kongregace Nejsvětějšího srdce Ježíšova a svatých andělů. Genoveva Torres Morales se narodila 3.ledna 1870 v Almenaře ve Španělsku, jako nejmladší ze šesti dětí. V 8 letech přišla o oba rodiče a čtyři sourozence a byla nucena se postarat o domov a svého bratra Josého. Genoveva již v útlém věku přišla o lásku a přátelství, proto si zvykla na samotu. Když jí bylo 10 let, projevil se u ní zájem o čtení duchovních knih. Prostřednictvím duchovní literatury objevila, že pravé štěstí spočívá v plnění Boží vůle, a pro to jsme byli všichni stvořeni. Toto se stalo jejím životním pravidlem. Ve svých 13 letech dostala Genoveva sněť do levé nohy, která jí musela být amputována, aby se sněť dále nešířila. Amputace proběhla v jejím domě, avšak z důvodu nedostatečné anestezie prožívala nesnesitelnou bolest. V průběhu života kvůli amputaci trpěla bolestmi a nemocemi a neobešla se bez berlí. Od roku 1885 do 1894 žila v domě Milosti, který spravovaly sestry karmelitky lásky. Během této doby, kdy žila se sestrami a s ostatními dětmi, prohloubila svůj zbožný život a zdokonalila své šicí dovednosti. Bůh dal Genovevě dar „duchovní svobody“, a tento dar se snažila celý život rozvíjet. Když později o období v domě Milosti přemýšlela, napsala: „Velmi jsem milovala svobodu srdce a pracovala jsem a pracuji pro to, abych jí dosáhla cele...to činí duši tolik dobra, že veškeré úsilí je nic, ve srovnání s tímto svobodným stavem srdce.“ Genoveva si přála připojit se ke karmelitkám lásky, ale nebyla přijata kvůli své fyzické kondici. Toužila být zasvěcena Bohu a díky své pevné a rozhodné povaze zůstala otevřená Jeho vedení. V roce 1894 opustila Genoveva dům sester a začala žít se dvěma ženami, které se živily vlastní prací. Společně tak sdílely samotu a chudobu. V roce 1911 Canon Barbarrós navrhl, aby Genoveva založila novou náboženskou komunitu, a poukazoval na mnoho chudých žen, které si nemohly dovolit žít samostatně, čímž zažívaly mnoho těžkostí. Po celá léta se Genovevy držela myšlenka na založení náboženské kongregace, která by byla výhradně zaměřená na potřeby těchto žen, protože věděla, že se nikdo této činnosti nevěnuje. S pomocí Canona Barbarróse a Martina Sancheze bylo první společenství založeno ve Valencii. K Genovevě se brzy přidaly další ženy, které toužily sdílet stejný apoštolský a duchovní život. Navzdory problémům a překážkám došlo k vytvoření mnoha dalších komunit v různých částech Španělska. V roce 1953 získala Kongregace Nejsvětějšího srdce Ježíšova a svatých andělů papežské schválení. Účast na vnějších činnostech společenství byla pro matku Genovevu neustálým zdrojem utrpení. Toužila se vrátit do své charakteristické vnitřní samoty a zůstat sama s Pánem, ale i přesto přijala své povolání jako Boží vůli a nenechala se svým fyzickým ani vnitřním utrpením zastavit. Často říkávala: „I když musím velmi trpět, mé díky patří Boží milosti, nebudu postrádat odvahu.“ Byla známa pro svou laskavost a otevřenost pro všechny a také svým smyslem pro humor – byla schopná dokonce vtipkovat o svých fyzických potížích. Matka Genoveva zemřela dne 5. ledna 1956. Papež Jan Pavel II. prohlásil matku Genovevu dne 29. ledna 1995 za blahoslavenou a 4. května 2003 ji v Madridu svatořečil. P. Libor Churý a kol.


Strana 5

 Konec pro-life politiky (první část) - Dr. Jeff Mirus - www.CatholicCulture.org Zmýlili jsme se, když jsme my, pro-life katolíci, během posledních čtyřiceti let investovali lví podíl našeho času, talentů a energie do politické bitvy proti potratům? A i když jsme se třeba nemýlili po celou dobu, nemýlíme se právě teď? Je zřejmé, že mojí odpovědí je: „Ano, zmýlili jsme se.“ Teď už by nám mělo být jasné, že západní kultura není dostatečně zdravá přijmout politické řešení potratů (jejich zákaz). Proto je kontraproduktivní vynakládat své síly pro dosažení takového cíle. Musíme využívat naše síly a zdroje mnohem moudřejším způsobem. Zabývat se touto otázkou nás nutí sociální, kulturní a politické změny v průběhu posledních více než deseti let, kdy se do popředí dostávají problémy neméně závažné jako potraty a to například časté rozpady manželství a rodin, legalizace homosexuálních vztahů a manželství, vítězství právního pozitivismu, který je v rozporu s přirozenými morálními zákony, naše sociální závislost na pohanském byrokratickém státu, rostoucí odpor ke křesťanství ve společnosti a rychlé oslabování náboženských svobod. V posledních letech jsme pochopili, že nejsme na pokraji vítězství v bitvě o lidský život, i když jsme si to dlouhou dobu mysleli. Spíše si musíme přiznat, že naše kultura (společnost) jako celek upadla do takové temnoty a takových omylů, že řešení problému posvátnosti lidského života politickými prostředky se stalo prakticky nemožné. Takoví jsme byli To, že boj proti potratům na Západě byl veden na rovině politické (zákonodárné) bylo způsobeno dvěma hlavními důvody: Za prvé je zde samozřejmě závažnost problému, kdy jsou každoročně v sázce nesčetné miliony lidských životů. Za druhé je to fakt, že rozšíření legálních potratů je relativně nedávný vývoj, tak nedávný, že si mnozí z nás ještě pamatují, kdy v našich zemích byla otevřena stavidla tomuto zlu konkrétními politickými rozhodnutími a činy. Tato skutečnost „novosti“ a kontext „politiky“ nás přirozeně vedly k přesvědčení, že politický boj proti potratům lze vyhrát v našem současném společenském řádu, že jsme pouze pár procentních bodů a pár strategických tahů od možnosti vývoj obrátit. Takto zrozený boj proti potratům, který je podstatným a hlavním důvodem existence hnutí Pro-Life, byl zaměřen primárně na politické úsilí a dlouho se zdálo, že je morální povinností všech mužů i žen dobré vůle věnovat své síly na prvním místě tomuto boji. Jak plynul rok za rokem a změna k lepšímu byla nepatrná či žádná, tak se začala objevovat znamení strategické nejistoty. Už delší dobu zažívalo hnutí Pro-Life zlý rozkol mezi těmi, kdo trvají na řešení “všechno nebo nic“ a těmi, kteří věří, že vítězství je možné jen prostřednictvím malých politických krůčků. Tyto a další názorové rozdíly byly natolik závažné, že každá ze stran měla tendenci démonizovat ty druhé, což je jasným znamením frustrace (zklamání z neúspěchu) a toho, co můžeme nazvat skrytou demoralizací celého hnutí jako celku. Navíc těm, kdo usilovali o prosazování cílů hnutí jiným méně politickým způsobem, se nikdy nepodařilo vymanit se ze stínu většinových a víceméně neúspěšných politicky orientovaných aktivit. Například ti, kteří zdůrazňovali úsilí o vzdělání a výchovu, tak je často chápali jen jako cestu k tomu, jak získat nové hlasy a tak ovlivnit volby. Mezitím ti, kteří se zapojili do poradenství v oblasti mateřství - což je oblast, ve které je prakticky možné dosáhnout úspěchu v každodenním rozhodování těhotných žen - museli pracovat v situaci zásadního nedostatku finančních prostředků z důvodu většinového přesvědčení, že hlavním úkolem hnutí Pro-Life je bojovat proti potratům politicky. Mezitím si pro-life křesťané, kteří se rozhodli věnovat primárně jiným aspektům křesťanského misijního působení (například evangelizaci či společensko-kulturnímu rozvoji) dlouhodobě v soukromí stěžovali, že jejich aktivity jsou odsouzeny být jen druhořadými a s desetinovou podporou. Přičemž většinou chápali, že tak to nutně musí být, vzhledem k vládnoucímu názoru, že nejdůležitější je politický boj proti potratům. Ale není snad už jasné, že tento převládající názor je třeba změnit? Otevřeně: Během provozování webu CatholicCulture.org, který je samozřejmě jednoznačně na straně Pro-Life, ale svým posláním je zaměřen šířeji, jsem měl mnohokrát příležitost jednak vidět a také si postesknout, jak mnoho finančních i lidských zdrojů je neustále odčerpáváno přímo politicky zaměřenými pro-life aktivitami, navzdory tomu, jak pozoruhodně málo dobrého tyto enormní výdaje přinesly. Když to shrneme, tak tato politická orientace hnutí Pro-Life vybudovala a udržuje celou řadu prolife organizací, vytvořila řadu pracovních míst, vytvořila si nárok na věrnost a peněženky pro-life křesťanů a stala se velkým byznysem. A přitom nedosáhla prakticky ničeho. Dříve a nyní Nadešel čas uznat zřejmé a v důsledku toho říct nevýslovné. Není to snad už jasné, že společenský řád západní civilizace je zcela neschopný přijmout politická rozhodnutí orientovaná pro-život? Důkazy jsou ohromující. Za prvé je zde ten pozoruhodný nedostatek úspěchů v průběhu posledních čtyřiceti let navzdory enormnímu množství vynaložených prostředků. Za druhé, alespoň v USA, tento nedostatek úspěchů je v protikladu s výsledky průzkumů veřejného mínění, které opakovaně ukazují, že většina voličů preferuje omezení potratů – což ovšem dokazuje, že tito voliči nepokládají otázku potratů za tak důležitou, aby ovlivnila to, komu dají hlas ve volbách. Za třetí, jak je uvedeno na začátku, počet dalších vážných sociálních a politických problémů, které se tak rychle vynořily v posledních letech, je jasnou známkou toho, že naše současná kultura (společnost) má problémy mnohem hlubší, než neshody o tom, jak se postavit k otázce legalizace potratů. Už není dále uspokojivé, ve skutečnosti bych řekl, že je to přímo pokrytecké, zdůrazňovat (například jako odpověď na molocha Obamovi administrativy), že se prostě potřebujeme vrátit do zákopů a zmobilizovat více lidí a více zdrojů pro stejný politický cíl znovu a znovu. Před dvaceti pěti lety to dávalo smysl. Před deseti lety se lidé ještě zdráhali říci, že to smysl nemá. Dnes každý, kdo si myslí, že to je rozumná reakce na problémy, se kterými se potýkáme, buďto strká hlavu do písku nebo má osobní zájem na ekonomickém přežití jedné či více z mnoha pro-life organizací, které (z větší části nikoliv vlastní vinou) prostě nemohou uspět. Vzpomeňme si na vtipnou definici šílenství: „Dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek.“ Máme-li udělat vůbec nějaký pokrok, musíme čelit realitě, že stav naší kultury znemožňuje jakékoliv účinné politické řešení (s výjimkou několika drobných a zákonitě dočasných možností). Ano, máme vážnou povinnost mít pro-life smýšlení a upřednostnit kulturu života ve všem, co děláme. Ale vážně nemáme povinnost učinit politickou změnu naší hlavní prioritou, ne v případě, kdy realistické posouzení ukazuje, že pravděpodobnost pozitivní politické změny se v této historické chvíli nachází někde mezi mimořádně nepravděpodobným až nemožným. Západní kultura není schopna tuto změnu prozatím přijmout. Dokončení příště.

Strana 6


 Vzpomínky se vrací . V polovině ledna nás nalodili a odvezli podél pobřeží do Narviku, kde nás převzal německý zástupce firmy, bývalý učitel, a zavezl do Harstadu. Náš lágr byl v Trondenesu (asi 3 km od Harstadu). Trondenes ležel na jakémsi krku poloostrova, na kterém se mělo budovat velké opevnění na ochranu Narviku (mimo jiné 4 děla 42 cm ráže). Všechno to bylo na největším norském ostrově Hinnöy. V Trondenesu bylo jen několik chalup, ale byl tam 700 let starý zděný kostel se hřbitovem. Fara byla používána jako kanceláře a ošetřovna. Na střeše fary byl červený kříž a mezi farou a kostelem muniční skladiště! U naší firmy ještě nebyl technický personál ani stroje, jen účetní (onen učitel) a nás 54 Čechů, většinou svobodní studenti, řemeslníci a dělníci. Pro práce na opevnění si zpočátku naše chlapce vypůjčovaly ostatní firmy, které měly stroje a technický personál. Náš zástupce firmy musel za 10 dní narukovat a určil mne, abych zatím podchycoval odpracované hodiny našich chlapců, aby firma mohla ze Saarbrückenu vyplácet peníze domů rodinám. Toto mezidobí trvalo až do polovice června, kdy se všechny firmy spojily v jednu společnost. V té době pracovali na opevněních jen 2 naši chlapci. Ostatní se mi podařilo umístit do dílen, kde byl o naše řemeslníky zájem, do kuchyně, studenty do kanceláří, takže všude byli naši chlapci, měli jsme o všem přehled a mohli jsme se snadněji bránit, když nám Němci chtěli škodit. Měli jsme také tu výhodu, že v Harstadu byl katolický farní kostel (ve větším Narviku nebyl) a zároveň sanatorium pro plicní nemocné, které vedly řeholní sestry – Alžbětinky (Němky a Polky). Mohli jsme se tedy každou neděli zúčastnit mše sv., dokonce i ve všední dny. I ti chlapci, kteří latinu neznali, říkávali, že se při mši sv. cítí jako doma. Severní Norsko mělo v mnohém výhody. Nezažili jsme žádný nálet, naše příděly jídla, třebaže byly menší než příděly Němců, byly větší než na jihu země, ryby se zde prodávaly volně, zatímco v jižním Norsku byly na lístky. A pak ta nádherná příroda, hory a moře. V zimě ideální podmínky pro lyžování, mrazy pod vlivem Golfského proudu nebyly větší než u nás. V létě jsme se dokonce koupali v moři. Po 2 letech část našich chlapců přeložili do Skibotnu blízko finsko-švédských hranic. Tak jsem se dostal do nové krajiny, kde jsem užil krásných lesů s množstvím borůvek, klikví, brusinek i hub! Nikdy jsem v neděli nepracoval! Tato krajina je už na kraji severských tunder, kde v létě mračna komárů sužovala naše chlapce při práci; bez sítěk přes hlavu se těžko mohlo pracovat. Tam jsme se setkali se soby i

s Laponci, kteří mohli i za války volně přecházet se svými stády ze Švédska do Finska a Norska. Jejich cestovní pas spočíval v osmerce papíru, kde se jim povoloval pobyt v kraji Troms (Tromsfylke), pak tam byla jen poznámka, že nesmějí pomáhat uprchlíkům do Švédska. Zřejmě tito kočovníci mají i v naší době svá privilegia. V Skibotnu nás zastihl konec války, a to bez výstřelu. Měli jsme se sami soustředit ve sběrném táboře. Bylo to v Moen i Maalselv blízko proslulých vodopádů Bardufoss. Tábor jsme si vedli zprvu sami, později přišel norský zplnomocněnec. Němci nás museli ze svých zásob zaopatřovat. Také jsme dostali osobní a nákladní auta a benzin, kolik jsme potřebovali. Byl jsem zvolen za předsedu NV a vedoucího tábora. Bylo nás tam asi 600 (120 Čechů, 120 Jugoslávců, 300 Poláků a další). Němci se sami soustřeďovali do táborů, důstojníci a stráže měli zbraně, dokud nepřišli Angličané je převzít. To bylo až v červenci, někde až v srpnu. V Moenu naši chlapci zpočátku oslavovali, jezdili jsme s naší kapelou po okolí, aby i tam si mohli Norové a ostatní zatančit při muzice, která tam byla vzácná. Později ale měli chlapci dlouhou chvíli. Norští mužové museli narukovat, takže v zemědělských usedlostech potřebovali pomoc. Vybrali jsme spolehlivé hochy, kteří chtěli jít, a rozjeli se do okolních obcí, kde pomáhali při pracích a tam také bydleli. Když odcházeli v červenci, aby mohli odjet domů, těžko se s nimi Noři loučili. Sám jsem zůstal v tomto kraji a čekal na naše styčné důstojníky, kteří vytvořili repatriační misi pro bývalé československé občany z německých ozbrojených sil (hlavně sudetské Němce). Tam jsem pracoval jako tlumočník a úředník až do konce listopadu. Domů jsem přijel jako poslední z bohoslovců začátkem prosince 1945.


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Již máte ve škole jedno pololetí za sebou a je tu měsíc únor. V tomto měsíci také začíná doba postní. Je pěkné všechny zábavy ukončit a Popeleční středou začít myslet více na Pána Ježíše. Nebudu vám psát kolik je postních nedělí, to jistě všichni víte z náboženství, podíváme se raději na symbol kříže. V jedné písničce se zpívá: „Až na kříž šel Pán Ježíš z lásky k nám, ten kříž je nás všech nadějí…“ Pán Ježíš nám tento kříž naděje nabízí v naší samotě, bolesti a ve strachu… protože dřív než vstal z mrtvých, vzal na sebe kříž a šel křížovou cestu. Písnička končí slovy, jako by sám Pán Ježíš nám je říkal: „Věčný život jinak nespatříš, a proto ti nabízím svůj kříž.“ KŘÍŽ JE SYMBOL KŘESŤANSTVÍ Symbol je znamení, které mimo svého vnějšího významu skrývá ještě zvláštní vnitřní význam. Před mnoha tisíci lety ho považovali za symbol potupy a hanby. Po zmrtvýchvstání Pána Ježíše se změnil v symbol vítězství, radosti z vykoupení. Podívejte se, kolik podob má kříž: Řecký kříž - Původně měl kříž všechna čtyři ramena stejně dlouhá – to je tak zvaný řecký kříž. V této podobě jej obvykle užívá východní křesťanská církev.

Latinský kříž - prodloužením svislého břevna vznikl kříž latinský. Ten je nejužívanějším symbolem západní křesťanské církve a v církevním umění.

Petrovský kříž - podle pověsti se prý dal Petr ukřižovat hlavou dolů, protože se necítil hoden toho, aby zemřel po způsobu svého Mistra a Pána. Proto označovala stará církev kříž, který delším břevnem mířil nahoru, za kříž petrovský. V moderní době jej používají jako jeden ze svých symbolů také satanisté, jako symbol negace křesťanství. Toto nové použití přineslo kříži další pojmenování: satanský kříž.

Ondřejovský kříž - ondřejovský (ondřejský) kříž je kříž, který se opírá o dvě ramena, takže připomíná řecké písmeno CH (psáno X) ze slova Christos. Podle legendy byl na kříži tohoto tvaru ukřižován Svatý Ondřej. Zřídka kdy se ho používá jako náboženský symbol, častější výskyt lze pozorovat v heraldice (např. na vlajce Skotska).

Antonínský kříž - k nejstarším podobám kříže patří kříž s třemi rameny ve tvaru písmene T; lze se s ním setkat již na starých egyptských památkách. František z Assisi této podoby kříže užíval při svém podpisu. Rembrandt v proslulé kresbě Tři kříže použil právě tohoto symbolu. Kříž v podobě písmene T využívali Římané pro popravy ukřižováním nejčastěji -- i když je v této souvislosti obecně vžitá představa kříže latinského typu.

Patriarchální kříž - dvojitý kříž o šesti ramenech se nazývá patriarchální kříž. Dnes platí tento kříž za biskupský. Kratší příčné břevno má naznačovat tabulku, na níž Pilát dal napsat jméno a vinu Ježíšovu.

Papežský kříž - je specifikem katolické církve; charakterizují ho tři příčná, různě dlouhá břevna uspořádaná shora od nejmenšího po největší

Kotvový kříž - je dalším příkladem ozdobně pojatého kříže; kotva je starý symbol křesťanské církve pro naději.

Jeruzalémský kříž - je to velký kříž se čtyřmi malými v rohových polích. Je nazýván tak proto, že je ve znaku města Jeruzaléma. Podle jiného výkladu je to kříž evangelistů, protože prý velký kříž je symbolem Ježíše Krista a čtyři malé kříže symbolem čtyř evangelistů.

Jetelový kříž - malíři a sochaři během staletí obohacovali prosté linie kříže různými ozdobnými formami. Tak vznikl například tzv. jetelový kříž, jehož každé rameno je ukončeno jetelovým trojlístkem -- znamením svaté Trojice.

Kříž nad zeměkoulí - evangelium o spasení v Ježíši Kristu šlo po celém světě svými cestami v nejrozmanitější podobě kříže. Tuto myšlenku chce vyjádřit symbol kříže nad zeměkoulí, symbol, který se stal odznakem evangelických sdružení mládeže.

Maltézský kříž - je nápadný svou osobitou formou -- je to v zásadě řecký kříž, jehož břevna se ke středu zužují, přičemž jejich okraje jsou prolomené a vytvářejí osm špiček -- ty zřejmě mají symbolizovat osm blahoslavení z kázání na hoře. Původně to byl kříž řádu rytířů johanitů. Maltézský kříž je jako symbol v současnosti používán zejména Maltézským řádem a Řádem Johanitů a mimo nich i dobročinnými organizacemi, které byly těmito řády založeny.

Lodička s křížem - lodička na vlnách se vztyčeným křížem je symbolem církve plující na vlnách světa. Tento znak se stal znamením moderní světové ekumenické práce.

Strana 8

Ruský kříž - z pravoslavné ruské církve pochází tak zvaný ruský kříž. Ukazuje pod dvěma vodorovnými břevny ještě jedno malé příčné břevno určené pro přibití nohou.

Libuše Calábková


U příležitosti Světového dne mládeže, který byl ustanoven bl. Janem Pavlem II. již roku 1985 na Květnou neděli, se mladí olomoucké arcidiecéze opět po dvou letech setkají se svými biskupy, aby se tak připojili ke světové církvi. Stane se tak v sobotu 23. března na Velehradě. Mottem XXVIII. Světového dne mládeže je: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky!“ (srov. Mt 28,19). Podrobnější informace budou v příštím čísle časopisu.

Další setkání mládeže přerovského děkanátu k modlitbám za mládež bude tradičně druhý pátek v únoru 8. 2. 2013 od 19:30. Tentokrát v kostele sv. Michaela na Šířavě. Je to ten kostel na kruháči naproti kina.

 Pozdravy ze semináře a konviktu…. Drazí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. Rád bych se s Vámi podělil o několik událostí, které jsme v semináři prožili. Měsíc prosinec se nesl, jak už je zvykem, v duchu příprav na vánoční svátky. Květinovou výzdobu v kapli nahradil adventní věnec s čtyřmi svícemi, které nám jasně vyměřily čas k přípravě na oslavu příchodu Božího Slova k nám. Ovšem letos jsme se na adventním věnci dočkali pouze dvou hořících svící. Třetí neděli adventní, která se příhodně nazývá Gaudete (lat. „radujte se“), jsme totiž slavili ve svých domovech. Ještě než jsme odjeli, rozloučili jsme se při tzv. adventním večeru. Tohoto večera se zúčastnil i náš otec arcibiskup Jan, který spolu s námi slavil slavnostní zpívané nešpory. Poté následovalo kulturní pásmo v podobě vystoupení seminárního sboru, který si připravil několik nádherných chorálů prokládaných recitací básní, následovalo houslové sólo bohoslovce Tomáše Marady a nakonec přispěl i teologický konvikt svým krásným zpěvem. Po tomto jedinečném zážitku došlo na další neméně očekávaný bod programu, totiž na slavnostní večeři. Po ní večer pokračoval v podobě ročníkových setkání. Touto formou jsme si navzájem popřáli požehnané Vánoce, a pak už nic nebránilo našemu rozjezdu domů. Když jsme se po Vánocích vrátili, čekaly nás zkoušky na fakultě. Ve zkouškovém období se denní program trochu mění, vstáváme trochu později, odpadají méně důležité body programu, vše je zaměřeno na přípravu na zkoušky. Po této náročné době následuje zasloužený víkend doma, kterým se přehoupneme do letního semestru. Všechny zdraví Jenda Berka Chvála Kristu, drazí farníci! Doba Vánoc minula a nám započal nový rok. Myslím si, že tyto vánoční svátky byly pro nás ojedinělé tím, že jsme měli nejvíce volna po tak produchovnělé a zároveň formační době v teologickém konviktu. Po třech a půl měsících jsme se vrátili zpět do svých domovů a farností. Každý z nás si jistě odpočinul a nabral nových sil na další cestu. Určitě si vzpomínáte, jak jsem prosil o modlitbu za našeho spolubratra z ostavsko-opavské diecéze. Děkujeme. Vojta se mezi nás vrátil a snad jeho zdravotní stav bude už jenom lepší. Začátkem prosince jsme se někteří vydali na misie do třech farností na Přerovsku. Brává nás s sebou náš otec ředitel Alfréd Volný. Navštívili jsme farnost Beňov, Starou Ves a Horní Moštěnici. Někteří si na nás třeba vzpomínáte – tímto za všechny bratry moc zdravím! Právě jsem se vrátil z večerní adorace, kterou míváme pravidelně v neděli od půl deváté, a zpětně se mi vybavila myšlenka našeho papeže Benedikta: „Vánoce nejsou jen svátky radosti, ale je to také čas k hlubokému zpytování svědomí.“ Líbí se mi, že Svatý otec poukázal „na hvězdu“, Akce pro mládež do Velikonoc 2013 která by jako první měla zářit na obloze našeho očekávání - nejen o Vánocích. V nejbližším ča3. 2. Neděle 15:30 Sonus se nás čeká duchovní obnova (exercicie) v RoSpolečenství přerovské mládeže (J. Bernard, F. Hutečka) koli. Je to tiché a krásné poutní místo uprostřed 8. 2. Pátek 19:30 Šířava lesa nedaleko Rychnova nad Kněžnou, kde Děkanátní modlitby mládeže a posezení u čaje (P. Libor Churý) strávíme týden v tichu a rozjímání. Po návratu 10. 2. Neděle 15:00 Sonus nás opět čeká učení a dopisování zápočtů. PosDen pro manželství (Centrum pro rodinu) lední událostí v blízké době bude naše praxe ve 16. 2. Sobota 9:00 - 18:00 Sonus zdravotnictví a pomoc lidem, kteří ji potřebují. Postní duchovní obnova pro dospělé (P. Pavel Hofírek) Závěrem pozdravu děkujeme za to, že na nás 17. 2. Neděle 15:30 Sonus pamatujete. A teď už bych jen rád dodal citát k Společenství přerovské mládeže (J. Bernard, F. Hutečka) zamyšlení, který mě tento měsíc zaujal: „Buď 24. 2. Neděle 19:30 Sonus shovívavý. Smýšlej o jiných jen dobře. Vyhni Setkání nejen pro biřmované (P. Pavel Hofírek) se kritice, která jen boří a reptání, které jen ochromuje důvěru. Nediv se, že nenacházíš lidi 3. 3. Neděle 15:30 Sonus dokonalé, vždyť jen Bůh je dokonalý. Na čem Společenství přerovské mládeže (J. Bernard, F. Hutečka) nejvíce záleží, je míra lásky v každé duši. Lás8. 3. Pátek 19:30 – asi Přerov ky, která způsobí, že každý večer vyprázdníš Děkanátní modlitby mládeže a posezení u čaje (P. Libor Churý) kapsy, naplněné přes den žlučí a hořkostí. Lás17. 3. Neděle 15:30 Sonus ky, která nabádá přemáhat zlo dobrem a nenáSpolečenství přerovské mládeže (J. Bernard, F. Hutečka) vist láskou. 23. 3. Sobota Velehrad – Arcidiecézní setkání mládeže Přeji vám všem radostné dny Josef Hovád Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 2, Únor 2013

Strana 9

Pozvánky DEN PRO MANŽELSTVÍ – v neděli 10. února od 15 h na Sonusu – pro všechny generace JARNÍ PRÁZDNINY S RÁJEM 18.-22.února - příměstské tábory v Pavlovicích a Dřevohosticích 24 POSTNÍCH HODIN PRO ŽENY - 8. - 9. 3. - postní duchovní obnova pro ženy s Mgr. Ing. Františkou Böhmovou - na téma: ...A NEJVĚTŠÍ Z TÉ TROJICE JE LÁSKA. Příležitost ke ztišení, modlitbě křížové cesty, svátosti smíření, mši sv., vzájemnému povzbuzení, zamyšlení se nad novými podněty.... Začátek v pátek v 18 h, zakončení v sobotu v 18 h. Cena 390 Kč (ubytování, strava, pitný režim, příspěvek na lektorku). Ženy v tíživé finanční situaci mohou požádat o slevu. Přihlásit se můžete u H.Školoudové 731 604 120. 20.3. – od 16:30 h - RODIČOVSKÁ SKUPINA na téma RODIČE I DĚTI POTŘEBUJÍ PODPORU Tradiční VELIKONOČNÍ PLES chystáme na sobotu 13. dubna 2013 – poznačte si termín . Informace k programům u H. Školoudové na tel.: 731 604 120, email: [email protected] www.raj-pavlovice.cz Výběr z pravidelného programu v Ráji v Pavlovicích KLUBKO – tvořivý a hravý klub pro děti – pondělí 15:15 – 17:15 h CHLAPI – středa – sudé týdny – 6.2., 20.2., 6.3., 20.3. - 20-22 h MODLITBY MATEK – každé pondělí 14-15 h a 1. pátek v měsíci 10-11 h (1.3.), děti vítány KERAMIKA pro dospělé a rodiče i prarodiče s dětmi – pondělí dopoledne 9-11 h (možnost hlídání dětí) a odpoledne 15 – 18 h HERNA PRO RODIČE A PRARODIČE S DĚTMI – pondělí 8 -18 h, pátek 8 -12 h TVOŘIVÝ VEČER PRO ŽENY – středy 19-22 h – 27.2., 13.3., 24.4., 22.5. TVOŘENÍ PRO MAMINKY S DĚTMI – pátek 10-11 h – 1x měs. – 22.2., 23.3., …. BESEDA PRO RODIČE – pátek 10-11 h – 1x měs. – 8.2., 15.3., 19.4.,…. Akce našich partnerů: POUŤ ZAMILOVANÝCH - Láska je dar pro druhého. Proto zveme všechny mladé páry, snoubence, manžele, mladší či starší, na Pouť zamilovaných, abychom za tento velký dar poděkovali. Na programu bude zajímavá přednáška rodinné terapeutky PaedDr. Jarmily Pospíšilové (v prostorách fary), svědectví manželů, aktivita v páru a mše svatá v poutním kostele (najdete v něm i oltář sv. Valentina...). Po mši svaté přijměte pozvání na zvěřinový guláš z místní farní kuchyně (kvůli počtu porcí je potřeba se přihlásit předem - počet osob spolu s kontaktem nahlaste na e-mail [email protected] nebo na tel.: 587 405 250). Pouť pořádá CPRŽ v rámci Národního týdne manželství ve spolupráci s centry pro rodinu přerovského a prostějovského děkanátu. Termín: sobota 16. února 2013 od 13:30 hod., v 17:00 hod. mše svatá Místo: poutní kostel Očišťování Panny Marie, Dub nad Moravou PŘIROZENÉ PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ - Chtěli byste lépe rozumět přirozenému biorytmu ženské plodnosti? Toužíte po děťátku, nebo potřebujete početí předcházet? Kurz symptotermální metody pro manžele, snoubence a další zájemce je zaměřen na podporu zdravých partnerských vztahů. Koná se několikrát za rok a jedná se o sérii čtyř setkání pod vedením zkušeného lektorského páru z Ligy pár páru. První setkání je směřováno i pro širší veřejnost. Nejbližší kurz v Olomouci - termíny: 21. února (úvodní setkání), 7. března, 21. března, 4. dubna - vždy od 18.00 hod. Místo: Biskupské nám. 2, Olomouc (sál, 2. patro ) Bližší informace a přihlášky: Alena Večeřová, 587 405 250, [email protected] Strana 10


 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně…. Také v naší mateřské škole začínáme nový kalendářní rok. Prožíváme určité očekávání, co tento rok přinese a radujeme se z toho, co jsme prožili o Vánocích – DÍTĚ JEŽÍŠ SE NARODIL, chce zůstat mezi námi, v našem srdci. Jak to máme dělat, aby tomu tak opravdu bylo? Vybavuje se mi opět vánoční pohádka, kterou jsme s dětmi předvedli babičkám a dědečkům na vánočním vystoupení na charitě a rodičům na vánoční besídce v mateřské škole. V pohádce anděl vybíral pomocníky pro Pannu Marii a sv. Josefa, kteří budou opatrovat malého Ježíška. Hlásil se lev, který chtěl sám ochránit Ježíška svojí silou, liška zase chytrostí, zajíc si zakládal na rychlosti, vrabci si libovali ve svém štěbetavém zpěvu, páv chtěl naučit Ježíška eleganci. Anděl si však vybral obětavého volečka a oslíka, kteří od svítání do setmění pracovali pro svého pána a necítili být se hodni hlídat děťátko. Přece pak stáli u jeslí a Ježíška zahřívali svým dechem. Ježíškova radost byla jejich radostí. To byla vánoční pohádka, kterou jsme snad lidem kolem nás rozdali trochu tepla a radosti. Kéž se nám v novém kalendářním roce daří prožívat radost, kterou prožíval u jeslí vůl a osel. Marie Přecechtělová

 Vánoce u říkovických jesliček…. V mnoha rodinách jsou Vánoce nejkrásnějším obdobím v roce. Jsou to svátky radosti i naděje. Trochou do slavnostní chvíle přispěli i ministranti v říkovické farnosti. Na 1. svátek vánoční po mši svaté vystoupili s hudebním pásmem. Na flétnu hrál Martin Pospíšilík, na klávesy Pepík Zanáška a slovem doprovázel Radek Bednarský. O tom, že vnesli do kostela vánoční atmosféru, svědčilo i to, že občas bylo slyšet, jak si někteří lidi v lavicích tiše pozpěvovali. Mějme po celý rok radost z narození Ježíše. Elen Pospíšilíková

 Benefiční koncert v Říkovicích…. V neděli 30. prosince 2012 se už tradičně pořádal vánoční benefiční koncert, který měl za úkol splatit část našich obnovených farních varhan v Říkovicích. Koncert začal ve 14 hodin a přišli na něj také i farníci z okolních vesnic, jako třeba z Vlkoše, Žalkovic a jiných. Program byl provázen mluveným slovem na téma Vánoce. Příběhy napsal salesiánský kněz Bruno Ferrero, který je znám svými příběhy o lidské moudrosti a ponaučení. Vyslechli jsme klasické skladby od Adama Václava Michny z Otradovic a jeho českou mariánskou muziku, slavnostní Te Deum od A. Charpentiara nebo tradiční české i zahraniční koledy jako Už z hor zní zvon nebo Tichá noc. Jsem moc rád, že o duchovní hudbu, která je spojena s vánočním prostředím chrámu, je stále zájem a mohli jsme tak díky vám vybrat částku 2072 Kč. Moc děkujeme. I za to, že jste si udělali čas. Budu moc rád, když se tradice těchto koncertů bude moci šířit dál. Byl to již třetí ročník. Je to díky našim muzikantům z okolí Přerova. Na varhany nás doprovázel Martin Kordas, tuby se tradičně ujal Václav Slivka a na trumpety z plných plic troubili Ondřej "Vojta" Fojtů a Vítek Adamík. Kluci, díky moc. A pokud Pán dá, raduji se z naší další spolupráce. Josef Hovád

 Jak jsme v Radslavicích prožívali dobu adventní…. Pro letošní advent jsme v Radslavicích převzali námět Brněnského katechetického centra nazvaný Adventní brána víry, který byl inspirován apoštolským listem papeže Benedikta XVI. nazvaným Porta fidei, brána víry. Brána se skládala ze čtyř částí, odpovídajících čtyřem adventním nedělím, které jsme postupně otevírali. K otevření každé části sloužil jeden klíč, jedna ze čtyř základních ctností. Mohli jsme tak v naší farnosti společně a aktivně prožít dobu adventní a díky krátkým katechezím, které odpovídaly jednotlivým liturgickým textům, jsme si uvědomili, že nemáme být jen pasivními příjemci radostné zvěsti o Kristově narození, ale především sami šířit „Světlo“ dobro, lásku a radost. Děti jako symbol tohoto závazku rozjasňovaly bránu plamínky svíčky vlepenými do tmavého pozadí brány. Martina Trumberová Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 2, Únor 2013

Strana 11

V dnešní části „Událostí“ pokračujeme reakcemi na proces s Jozefem Tisem. Adolf Kajpr se v Katolíku zamýšlí nad slovy, kterými se obžalovaní při bratislavském procesu zaštiťovali. Ti často tvrdili, že všechno, co dělali, bylo v zájmu slovenského národa. Jak píše Kajpr: „Při známém bratislavském procesu slyšíme často z úst obou obžalovaných tato slova. Slova, která jistě naplní dojemným nadšením všechny jejich přátele, když je čtou nebo slyší. Je to zdánlivě výraz nejvyšší nezištnosti, všechny činy tak dostávají odůvodnění, před nímž by měly umlknout všechny rozpory a všechny další soudy. A přece, bohužel, to není tak jednoduché. Stejně tak dělal Hitler všecko pro zájem Německa, stejně tak dělal Mussolini všecko pro zájem Itálie a stejně to dělají všichni, jichž vodítkem je sacro egoismo, národní sobectví.“ Kajpr dále uvádí, že neexistuje jiná morálka pro národy a jiná pro jednotlivce: „Tak jako jednotlivec nesmí zapomínat, že není sám, a činí-li všecko pro svůj zájem, nezdá se nám jistě mravním hrdinou. Ale stejně nesmí to činit ani národ nebo kdokoliv jménem národa. Je nás na světě mnoho národů a musíme se snažit, aby všichni mohli žít. A protože v každém z nás, jednak jako v jednotlivci, jednak jako v příslušníku národa, dřímá snaha dělat všechno jen pro svůj zájem, je třeba ji statečně potírat široce otevřenýma očima, kam by to vedlo. Němci, činící všecko pro zájem Německa, zaplavili naše české kraje a přesto, že to dělali mnozí s přímým přesvědčením, že na to mají právo, my jsme nicméně následkem jejich bludů prošli nejtrapnějšími šesti nebo sedmi lety svých dějin.“ Adolf Kajpr se odvolává na známý biblický citát: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. A proto „ani jednotlivec, ani národ nesmí nikdy zajišťovat svou existenci podle receptu „všechno pro zájem Slovenska“. Může se totiž stát, že někdo mocnější než my, bude-li se řídit týmiž zásadami, jednou krutě zdeptá naše vlastní zájmy, a my nebudeme míti dosti sil k obraně a nebudeme mít ani sympatie druhých, budou-li se všichni řídit zásadou jen svého vlastního zájmu.“ A právě tak se v případě Slovenska dělo. A jaký postoj k Tisovu procesu zaujali členové jednotlivých politických stran? Jak čeští, tak i slovenští komunisté žádali Tisovu smrt. Čeští nekomunisté byli zdánlivě neutrální, chtěli, ať Tisa soudí Slováci sami. Slovenští demokraté byli vázaní Dubnovou dohodou s katolíky a byli pro mírný rozsudek. Ve svém memorandu SNR se slovenští biskupové přimlouvají za šetrné řešení Tisova případu. Zdůrazňují, že „Jozef Tiso byl vždy kněz horlivý, bezúhonného života. Ve své rozsáhlé aktivitě se snažil pracovat pro dobro celku a osobně se neobohacoval“. Biskupové varují před osudnými omyly při politických procesech, obhajují celou Tisovu koncepci a zdůrazňují, že při posuzování Tisovy činnosti je třeba brát v úvahu především jeho úmysly - „většina slovenského národa je s námi přesvědčena, že úmysly Dr. Tisa při veřejné činnosti byly ty nejlepší.“ Biskupové upozorňují na to, že „řešení Tisovy osobní otázky bude mít dalekosáhlý vliv na smýšlení a chování části slovenského národa vůči obnovené ČSR a jejím představitelům“. Dne 19. 3. 1947 navrhl hlavní prokurátor Tisovi a Ďurčanskému (v nepřítomnosti) trest smrti. Mach byl, údajně ze zdravotních důvodů, odsouzen později. V období před vynesením rozsudku začal boj o záchranu Tisova života. Strana 12

Porada slovenských biskupů, která se konala 27. března 1947 v Trnavě, se zabývala otázkou, co v této věci podniknout. S rozsudkem smrti pro Tisa tedy zřejmě počítali. Biskupové se rozhodli apelovat na věřící Slováky, aby nedemonstrovali, a aby nevyvolávali žádné konfrontace se státními úřady. Biskupská konference se rozhodla napsat svým jménem dopis prezidentu republiky Benešovi. Napsáním dopisu, který nesl datum 31. března 1947, byl pověřen trnavský biskup Jantausch: „Vaše Excelence! Slovutný pane prezidente! Z pověření biskupského sboru Slovenska a v jeho jménu uctivě prosím, abyste ráčil udělit milost Dr. Jozefovi Tisovi, pokud by byl Národním soudem v Bratislavě odsouzen na smrt. Jde nám všem o to, aby v naší, tolika oběťmi obnovené republice se poměry co nejdříve zkonsolidovaly, aby při náboženské snášenlivosti spolupráce našich dvou národů byla stále užší a plodnější v budovatelském díle našeho státu. Tyto naše snahy případnou popravou Dr. Jozefa Tisa by byly na Slovensku v základech otřeseny a nevíme, kdy by se takto vzniklá trhlina mohla překlenout. Naproti tomu udělením milosti Dr. Jozefu Tisovi by byli slovenští katolíci ve věrnosti ke státu skutečně posíleni. Celý biskupský sbor je přesvědčen, že Vaše Excelence své právo, jako hlava státu, použije pro dobro našeho národního a státního života a udělí milost případně na smrt odsouzenému Dr. Jozefu Tisovi.“ Dne 15. dubna 1947 odsoudil senát Národního soudu v Bratislavě Dr. Jozefa Tisa a JUDr. Ferdinanda Ďurčanského (v nepřítomnosti) k trestu smrti provazem. Ihned po vynesení rozsudku podali obhájci Jozefa Tisa prezidentu republiky žádost o udělení milosti. O milost pro Tisa žádali prezidenta Beneše rovněž všichni slovenští biskupové. Mezi prvními žádostmi o milost pro Tisa byl telegram vedoucího tiskového oddělení Ústřední katolické kanceláře. Tímto vedoucím byl redaktor Jur Koza-Matejov, který napsal: „Dovolte, prosím Vás, abych Vás, pane prezidente, mohl upozornit, že jenom nepřátelé ČSR a Čechů si mohou přát odsouzení a popravu Dr. Tisa. – Kdo zná Slovensko, ten musí vědět, že případná poprava Dr. Tisa bude jedním z největších neštěstí a chyb, jakých se naše vnitřní politika mohla dopustit.“ Mezi těmi, kdo intervenovali u prezidenta ve prospěch Jozefa Tisa byl také zástupce Svatého Stolce. Dne 16. dubna požádal o slyšení u prezidenta Československa mons. Forni z pražské papežské internunciatury. Vedoucí prezidentovy kanceláře Smutný o tom zaznamenal: „Mons. Forni oznámil, že dostal příkaz, aby tlumočil prezidentovi prosbu Svatého Stolce, tedy ne papežovým jménem. Svatý Stolec nechce žádným způsobem ztěžovat výkon spravedlnosti a k tomuto zákroku jej vede jedině hledisko lidskosti a dobroty. Svatý Stolec chce mít klidné svědomí, že udělal všechno, co bylo v jeho moci. Pan prezident poděkoval za tuto demarši a odpověděl, že zatím nepadlo rozhodnutí vlády, která mu má navrhnout, zda udělení milosti Dr. Tisovi doporučí nebo ne. Pokud bude návrh vlády znít na udělení milosti, ubezpečil Forniho, že milost udělí. Nemůže však říci, jak se vláda rozhodne, proto musí být připraven na obě možnosti. Nemůže sám svobodně rozhodovat, protože akt milosti musí podepsat i člen vlády. Prezident nemůže rozhodovat bez vlády, ale ani vláda bez prezidenta. Forni poděkoval panu prezidentovi a ubezpečil ho, že Svatý Stolec, ať se stane cokoliv, se neodchýlí od dosavadní linie ve svém poměru k Československu.“ Další část bude o závěru Tisova procesu a o jeho následcích. Ladislav Sovadina, jáhen


Finance a opravy Přehled příjmů a výdajů přerovských farností v roce 2012 by měl být v příštím čísle našeho časopisu. Přechod farností z jednoduchého na podvojné účetnictví v praxi znamená, že vyúčtování minulého roku bude hotovo později, než bývalo zvykem, a že bude mít také trochu jinou strukturu. Teď mohu jen napsat, že do nového roku 2013 jsme vstoupili v Přerově s financemi kolem nuly a v Předmostí jsme s financemi v plusu. Máme připraven projekt generální opravy kaple sv. Jiří, který ještě musí schválit stavební úřad a památkáři. Děkuji statutárnímu městu Přerov za dotaci 80.000,- Kč na zpracování potřebné projektové dokumentace, která stála celkem skoro 160.000,- Kč. Samotná oprava kaple sv. Jiří by měla začít v roce 2014, protože jsme se dozvěděli, že v tomto roce už dotaci získat nemůžeme. V blízké době tedy chceme vybrat firmu, se kterou uzavřeme smlouvu, a připravit všechny podklady pro žádost o dotaci pro rok 2014 a následující. Předpokládáme totiž, že samotná oprava bude trvat dva až čtyři roky, protože těžko získáme v jednom roce dostatek finančních prostředků na celou akci. V Předmostí jsme podali žádost o krajskou dotaci na opravu soch sv. Cyrila a Metoděje a chceme požádat také o dotaci ministerstva kultury. Podle toho, jak budeme úspěšní, bude opravena jedna socha nebo obě nebo žádná. Děkuji farníkům za dary na pokrytí nezbytného finančního podílu farnosti, jehož výši zatím neznáme. Na faře v Přerově chceme pokračovat v menších opravách podle finančních možností a podle potřebnosti. Stejně tak, pokud se objeví něco potřebného jinde. Protože neplánujeme v tomto roce žádné velké opravy, tak předpokládám, že na drobné práce peníze mít budeme. Bude to tedy spíše záviset na tom, jestli se najdou ochotní lidé, kteří si vezmou věci na starost. Pracovníci děkanátu teď totiž jsou a ještě nějakou dobu budou zcela zaměstnáni vyřizováním agendy spojené s restitucemi církevního majetku. Co se týká navracení majetku našich farností, tak konkrétní čísla ještě nemáme, ale podle dosavadních informací to vypadá, že to žádný velký zisk pro nás nebude. Během roku budeme vědět víc. Konec pro-life politiky Rok 2012 Přerov Předmostí Ve Spojených státech amerických si připomínají 40 let od soudního 41 2 rozhodnutí, kterým byly prakticky legalizovány potraty v USA. Je to také čtyřicet Křty let neúspěšné snahy křesťanů toto rozhodnutí zvrátit. Na internetu jsem narazil na Svatby 5 0 velmi zajímavou analýzu na webu CatholicCulture.org, který poskytuje Pohřby 59 9 zpravodajství z katolického světa, komentáře a inspiraci pro křesťanský život. Náboženství 104 21 Tento web je svými postoji pevně zakotven v církvi, věrný papeži a dlouhodobě také zastává pro-life postoje. Článek tedy není nějakou kritikou zvenku, ale spíše sebe-reflexí a hledáním cesty do budoucnosti. Se souhlasem autora jsme článek přeložili a první část vychází v tomto čísle na straně šest a dokončení bude v čísle příštím. Situace u nás je jistě odlišná od té americké. V naší republice můžeme těžko mluvit o křesťanské společnosti a víme, že jako křesťané jsme v menšině. My víme, že zákon zakazující potraty je v naší republice neprůchozí. A propast mezi křesťanskou kulturou a tzv. „kulturou“ současné společnosti prožíváme již desítky let. Přesto, či právě proto, i my můžeme přemýšlet nad tím, jak autenticky žít svoji víru uprostřed novo-pohanské společnosti. Jak předat křesťanskou kulturu života těm druhým? Postní duchovní obnova První postní sobotu 16. února 2013 bude opět tradiční jednodenní postní duchovní obnova na Sonusu. Program je stejný jako v minulých letech a najdete ho na straně pět. Jako téma jsem letos zvolil Bibli – Boží slovo. Pokusím se vysvětlit, jak číst Bibli, jak se modlit s Biblí, a povzbudit k uvádění Božího slova do praxe života. Kdo se chcete obnovy zúčastnit, tak se, prosím, přihlaste v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově nejpozději do neděle 10. února, abychom věděli, s kolika lidmi je třeba počítat. Při přihlášení se platí 50,- Kč jako příspěvek na občerstvení. Děkuji. Čtyřicet dnů bez alkoholu Také letos se můžete připojit k postnímu předsevzetí abstinence od alkoholu. Přihlásit se můžete na webu www.40DA.cz a letos je to naposled, co tuto akci organizuji já. Pokud se najde nějaký pokračovatel, tak budu rád. Jistě je možné si dávat předsevzetí, o kterých ostatní lidé nevědí (a většinou je to tak správně), ale ono také to společné předsevzetí má svůj smysl jako vzájemné povzbuzení a také inspirace pro druhé. Postní doba Letos slavíme rok Eucharistie a rok víry. Vhodným tématem každodenního zpytování svědomí v postní době tak může být otázka, jak prožíváme svaté přijímání a jaký má vztah naše přijímání Eucharistie k našemu každodennímu všednímu životu. Jestli skutečně věříme, že v Eucharistii se setkáváme s Bohem. Zda je svaté přijímání branou, kterou Bůh vstupuje do našeho života tak, že zůstává přítomen i poté, co vyjdeme z kostela. Jinak řečeno zkusit každou událost dne při zpytování svědomí „poměřit“ s tím, zde v našich slovech, myšlenkách a činech byla přítomna naše křesťanská víra a jak byl v té chvíli přítomen v našem životě Bůh. Většinou asi zjistíme, že jsme to či ono prožili sami bez Boha, ale právě skrze zpytování svědomí si můžeme aspoň uvědomit, jak to asi mělo být prožito správně. A tím se připravit na podobné události zítra, ve kterých kéž by byl Bůh přítomen více než dnes. P. Pavel Hofírek


Strana 13

Tříkrálová sbírka 2013 Výtěžek letošní sbírky činí 690 980 Kč, což je o 15 tisíc víc než v loňském roce. Letos koledovalo celkem 145 skupinek ze 37 obcí. V samotném Přerově koledovalo 37 skupinek a výtěžek činil 117 841 Kč, což je bohužel o 11 tisíc méně než vloni. Celkem se v olomoucké diecézi vybralo 20 613 710 Kč a za celou Českou republiku 64 129 630 Kč. Vybraná částka byla odeslána na konto Charity Česká republika a po jejím přerozdělení se zpět do Přerova vrátí 65%. Oblastní charita Přerov chce finanční prostředky získané ze sbírky využít na pomoc pro rodiny s dětmi, které se během roku dostanou do tíživé životní situace a také na koupi kompenzačních pomůcek pro imobilní klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a dětem z farností, vedoucím skupinek, studentům a dětem a učitelkám z Církevní mateřské školy v Přerově, bez jejichž pomoci a spolupráce by sbírka nebyla možná. Děkujeme také všem, kdo nepřehlédli naši výzvu, neváhali otevřít svá srdce a přispěli do kasiček koledníků. Martina Krejčířová

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Máme proč se radovat

Marie Svatošová MUDr. Marie Svatošová několik desítek let spolupracovala s P. MUDr. Ladislavem Kubíčkem, který byl v září roku 2004 brutálně zavražděn na faře v Třebenicích. V některých knihách, např. „Až k prolití krve“, nám představila jeho život a myšlenky. Jako pro mnoho dalších, byl i jejím duchovním vůdcem. Paní doktorka Svatošová stála u zrodu prvního českého hospice v Červeném Kostelci, hospicovou péči v České Republice propaguje a poslední roky je i organizátorkou evangelizačních kurzů Alfa. Ve své knize duchovních úvah „Máme proč se radovat“ volně navazuje na předcházející dvě publikace „Normální je věřit“, a „Tykadlem víry“. Autorka podobně jako v předchozích dílech nabízí nejprve krátký úryvek z Písma svatého, následuje zamyšlení, postřeh ze života, zkušenost. Na závěr krátká modlitba. Kniha vychází v edici „na minutu“ a skutečně nám jedna stránka o moc víc času nezabere. K přečtenému se můžeme vrátit i během dne. „Autorka v osmdesáti krátkých úvahách nad Písmem probouzí ve čtenářích vědomí, že k autentickému životu z víry neodmyslitelně a zcela přirozeně patří radost. Radost z prožívané zkušenosti milovaného Božího dítěte. Radost, kterou nepohltí lidské zklamání, trápení, nebo bolest.“ (z obálky knihy) „Aspoň smažák“ „Ale otec nařídil služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a zas je nalezen.“(Lk 15, 22 – 24) Občas je dobré to dopřát sobě i svému zpovědníkovi. My to tak v posledních letech děláváme. Ne že bychom po každé zpovědi zabili vykrmené tele doopravdy. Zabijeme ho, ale jenom „jako“. Zajdeme si na smažený sýr, na pizzu nebo na něco podobně dobrého. Jednak je důvod k oslavě, ale i příležitost popovídat si o něčem jiném než o hříších a vzájemně se povzbudit. Naši kněží žijí v celibátu. Tepla rodinného krbu se vzdali kvůli nám. Jedním z našich hříchů bývá, že to bereme jako samozřejmost, valíme na ně naše starosti a zapomínáme, že jsou to taky „jenom“ lidi. „ Pane, děkuji Ti, žes ustanovil svátost smíření, a nauč nás se z ní opravdově radovat. Díky za kněze, kteří nám tvé odpuštění zprostředkovávají, dej i jim novou radost z této služby.“ Knihu vydalo v roce 2012 Karmelitánské nakladatelství, má 86 stran. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Strana 14


 Ostatky Dona Boska putují Českou republikou . V rámci příprav na 200. výročí narození Dona Boska putují salesiánským světem ostatky tohoto „Otce a Učitele mládeže“. Do Fryštáku, kolébky salesiánského díla v naší vlasti, doputují ostatky našeho zakladatele ve středu 6. února 2013. 16. srpna 2015 uplyne 200 let od narození světce, ke kterému má hodně blízko nejen Salesiánská rodina, ale mnoho dalších dobrých lidí, kterým leží na srdci výchova dětí a mládeže, jejich víra, dobrý život i budoucnost. Hlavní představený salesiánů don Pascual Chávez Villanueva přišel s výzvou, aby Don Bosco před tímto jubileem navštívil všechna místa, kam se jeho salesiáni dostali. Celým salesiánským světem (salesiáni jsou ve 130 zemích) putují jeho ostatky. Pro členy Salesiánské rodiny to je výzva oživit svůj vztah k zakladateli díla a vzoru salesiánské životní cesty. Pro všechny lidi, kterým leží na srdci mladá generace, je to příležitost svěřit Donu Boskovi, otci a učiteli mládeže, a jeho prostřednictvím Bohu, děti a mladé lidi: rodiny, ve kterých vyrůstají, vztahy, které vytvářejí, jejich víru a vzdělání. Po různých provinciích světa putuje buď velká skleněná urna, anebo socha s ostatky světce. Naši republiku navštíví socha Dona Boska a to ve dnech 1. – 13. února. Socha je bronzová a je navržena a zhotovena italským sochařem Maurem Baldessarim. Je 1,6 m Již teď se na tuto návštěvu můžeme připravovat modlitbou: vysoká a váží 275 kg. Uvnitř sochy je schránka, která Svatý Done Bosco, uchovává pravé předloktí Dona Boska. Socha do naší děkujeme ti za všechno, co jsi pro mládež udělal. vlasti připutuje z Belgie a dále bude pokračovat do Děkujeme ti, Rakouska. že se za mladé lidi u Boha dál přimlouváš Program ve Fryštáku – 6. 2. 2013: Očekávaný příjezd kolem 13.00 hod. - kostel sv. a že i nám pomáháš žít a pracovat pro jejich spásu. Mikuláše. Až do 17.45 hod. bude příležitost k osobní Spolu s tebou jim u Boha vyprošujeme tiché modlitbě a uctění ostatků Dona Boska. Poté dobré rodinné zázemí, živé společenství církve, bude následovat pásmo o Donu Boskovi. čisté, radostné a zodpovědné prožívání partnerských vztahů V 18.15 hod. bude mše svatá s texty k Donu a kvalitní výchovně vzdělávací instituce, Boskovi – hlavním celebrantem bude Mons. Jan které by podpořily občanský i křesťanský rozvoj jejich osobnosti. Bosco Graubner, arcibiskup olomoucký. Amen. Převzato z webu frystak.sdb.cz

Čtvrtek 21.2.

Sobota 23.2. Neděle 24.2. Pondělí 25.2. Úterý 26.2. Středa 27.2. Čtvrtek 28.2.

Sobota 2.3. Neděle 3.3. Pondělí 4.3. Úterý 5.3. Středa 6.3. Čtvrtek 7.3. Pátek 8.3. Neděle 10.3.

15:00 17:30 19:00 8:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

19:30 17:30 16:30 18:00 8:45 17:30 19:30 8:00 9:00 16:30 9:45 15:30 16:00 16:00 18:45 16:00 15:30 15:00 17:30 19:00 18:00 19:30 14:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice Přerov Přerov, Šířava


Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Setkání biřmovanců Krédo a Bible s jáhnem Přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek Ranní mše svatá Akce pro ministranty Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společenství přerovské mládeže Příprava dospělých na svátosti Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých 24 postních hodin pro ženy, viz str. 10 Děkanátní modlitby mládeže Ekumenická modlitba křížové cesty

Strana 15

Sob

n

Křížové cesty v Přerově v postní době jsou v neděli v 14:30 v kostele sv. Michala a v pátek v 17:15 v kostele sv. Vavřince. Křížové cesty v Předmostí jsou v neděli v 14:30 a v pondělí v 17:15.

Sobota 2.2. Neděle 3.2. Pondělí 4.2. Úterý 5.2. Středa 6.2. Čtvrtek 7.2. Pátek 8.2. Sobota 9.2. Neděle 10.2. Pondělí 11.2.

19:00 Fara v Přerově Popeleční středa

Středa 13.2. Čtvrtek 14.2.

Pátek 15.2. Sobota 16.2. Neděle 17.2. Pondělí 18.2. Úterý 19.2. Středa 20.2.

Svátek Uvedení Páně do chrámu (Hromnice) 16:30 Předmostí 15:00 Centrum Sonus 15:30 Centrum Sonus 16:00 Fara v Přerově 16:00 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 15:30 Fara v Přerově 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Přerov, sv. Michal 9:00 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 9:45 Předmostí, fara 15:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:00 Předmostí

17:00 8:45 17:30 19:00 19:30 16:00 9:00 13:30 15:30 16:00 16:00 18:45 16:00 9:00 15:30 16:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Dub nad Moravou Centrum Sonus Přerov Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Mariánské večeřadlo Dětský karneval Společenství přerovské mládeže Příprava dospělých na svátosti Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Mše pro děti s přípravou na přijímání Porada organizátorů Noci kostelů Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Děkanátní modlitby mládeže na Šířavě Schůzka ministrantů Masopustní zvyky a tradice Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro manželství Krédo a Bible s jáhnem Mše svatá se společným udělování svátosti pomazání nemocných Kurz modlitby, druhé setkání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Modlitby Fatimského apoštolátu Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Postní svatá zpověď 16:00 – 18:00 Postní duchovní obnova, viz str. 5 a 13 Pouť zamilovaných, viz str. 10 Společenství přerovské mládeže Příprava dospělých na svátosti Setkání společenství seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Modlitby za Charitu Kavárna pro seniory

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen L. Sovadina, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 20. února 2013. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents