Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Únor 2011 Číslo 2 Ročník 17  Úvodník  Liturgický kalendář  Putování na významná i méně známá poutní místa  Rosteme ve víře - Liturgika  Anežko naše, Anežko Česká  Ministrantská schůzka  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Tříkrálová sbírka 2011  Lednové ekumenické modlitby za jednotu křesťanů  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce  Přečetli jsme a doporučujeme  Informace

… a mnoho dalšího…

Prožíváme první rok přípravy na 1150. výročí příchodu věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Naši biskupové nás vybízí, abychom se v letošním roce zaměřili na svátost křtu. Nebeský Otče, ve křtu jsme se narodili z vody a z Ducha svatého k novému životu. Ježíši Kriste, jsme k Tobě připojeni křtem jako ratolesti k vinnému kmeni.

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Únor v liturgii

Vážení a milí čtenáři, nepatřím k těm, kdo čtou noviny od zadní stránky, leč v tomto našem měsíčníku pravidlo porušuji a hledím do rubriky kalendář akcí s očekáváním, co zajímavého se kde bude dít. Snad za tím pracuje motor zvědavosti, snad i povzbuzující radost z každé dobré věci vykonané pro růst toho, kam se máme směřovat. A kam že se to máme ubírat? Pro růst toho neměnného a neztratitelného v nás nám Původce těchto hodnot dává hodnotu nezachytitelnou, leč takovou, kterou lze prožít. Je jí čas. Může ho znázornit stále ubíhající vteřinová ručička, ale také prostřený stůl, na něm rozžatá svíce, dobrý pokrm a vzpomínka na něco, co bylo, a co lze aktualizovat s jistou opakující se periodou v podobě oslav výročí a svátků. Jedním z takto prožívaných pěkných chvil je dar svátku Hromnic na začátku měsíce února. Kdysi se nazývaly Očišťování Panny Marie, na Východě to byl, nebo snad ještě je svátek Setkání, dnes ho Západ zná jako svátek Uvedení Páně do chrámu. Evangelium podle Lukáše popisuje setkání starce Simeona a vdovy Anny s předpovídaným Mesiášem. Kým to? Někým takovým, kdo může dát řešení různých problémů, především však nasměrovat život tak, že se naplní tím, co zůstává. Člověk znající směr svého života naplněný, pokojným štěstím, aniž by k tomu cokoliv a kohokoliv z lidí potřeboval a nebyl starým nevrlým podivínem jezevčím, se nazývá moudrým. Buddhisté ho nazývají probuzeným-buddhou. Východní křesťané takového nazývají starcem, snad proto, že takoví lidé se nacházeli přirozeně až v pokročilejším věku. Simeon Strana 2

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu, Světový den zasvěceného života „Slavíme nádherný svátek. Je to čtyřicátý den od slavnosti narození Ježíše Krista. Je to jakási ozvěna této obrovské události, kterou jsme slavili o Vánocích, té úžasné pravdy: Zvěstuji vám velikou radost: Dnes se vám narodil Spasitel - to je Kristus Pán, to je radost pro všechny generace, pro všechny lidi. A tento Kristus v Betlémě narozený je čtyřicátého dne, tak jak to předepisoval Mojžíšův zákon, představen v chrámě. Tento dnešní svátek je velmi bohatý a pestrý, a má také podle toho odpovídající počet nejrůznějších názvů jako: Uvedení Páně do chrámu, tak jak o tom nádherně četlo první čtení z proroka Malachiáše: „Přijde! Kdo však snese ten jeho příchod? Kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví. Jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistil syny Léviho a vytříbí je jako zlato a stříbro, a budou zase obětovat Hospodinu ve spravedlnosti.“ Zase, znovu, zase bude příjemná Hospodinu oběť Jeruzaléma, tak jako za dávných dnů, ale lid musí být očištěn. Tak tedy Uvedení Páně do chrámu - On přijde, aby ten chrám jeruzalémský vlastně nahradil. Kristus je chrám, Kristus je kněz, Kristus je oběť. Zároveň je to svátek Očišťování Panny Marie, tak jak to bylo připomenuto. Po staletí až do dnešního dne se zachoval zvyk, který dává další takový název tomuto svátku - světí se svíce - Hromnice, Hromničky. Světlo svíce už neužíváme tak jako naši předkové k denní potřebě. Bylo nahrazeno žárovkou, reflektory a různými opravdu zářivými zdroji světla. A přesto nám ten symbol svíce, kterou jsme od začátku dnešní bohoslužby drželi v ruce, rozžatá svíce, má velmi silnou výpověď pro každého z nás. Úžasná symbolika. Svíce připomíná na oltáři, anebo u křtitelnice, nebo v naší ruce, vždycky symbol živého Krista. Ona zapálená svíce, ten oheň, ten plamen, ten se vždycky šíří z „těla“ svíce, která se obětuje pro ten plamen. A tak nám symbol hořící svíce v našich rukou připomíná to, čím se máme stát také my. A to je smysl oné dnešní slavnosti, toho Svátku – svátku světel, světla, svátku ohně Božího, svátku oběti. Celý Kristův život od jeho narození, obětování v chrámě, až k vyvrcholení na kříži Kalvárie, to je jedna veliká oběť. A v tom je podstata Kristovy pravdy, Kristova evangelia. Kristus je vtělená Láska. Bůh, který se stal člověkem, který se stal jedním z nás, aby nás také naučil lásce. Zapomněli jsme na ta krásná Kristova slova. Dnešní svět je spoután jakýmsi zvláštním způsobem sobectvím, egoismem. Dnešní člověk si vždy jako první otázku klade: „A co z toho budu mít? Co mi to přinese? Jaký bude zisk?“ Jsme tím obrovsky posedlí, tímto myšlením, a proto potřebujeme dnes o tomto svátku si připomenout opravdu ta úžasná slova: „Dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí.“ Anebo Kristus řekl těm: „Jestliže milujete ty, co milují vás, co tím děláte zvláštního, to dělají i pohané, to dělají i celníci?“ Anebo když čteme u sv. Lukáše: „Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, vrchovatou, natlačenou, přetékající, dají vám do klína.“ Anebo ještě výstižněji: „Kdo tě prosí, tomu dej. Od toho, kdo ti bere tvé věci, nežádej nic nazpět!“ Kdosi správně řekl, že jednou na konci života budeme vlastnit, budeme mít jenom to, co jsme rozdali. A to nám připomíná dnešní svátek Obětování Páně, obětování Krista. Nejenom tam v jeruzalémském chrámě, ale v celém jeho životě. Kristus nás učí neuvěřitelnému paradoxu, že šťastný není ten, kdo bere, ale ten kdo dává. Proto máme v Písmu svatém, ve Skutcích zaznamenáno a tvrdí se, že jsou to slova Kristova, ale nejsou jím přímo vyslovená: „Blaženější je dávat, než brát.“ Při pohledu na zapálenou svíci - Hromničku, máme vidět Krista, který všechno dal. „Obětoval se“, říkají evangelia, „do krajnosti“. Dal úplně všechno, i sám sebe. „Toto je mé Tělo, které se za vás vydává. Toto je moje Krev, která se prolévá na odpuštění vašich hříchů.“ Máme se dnes, bratři a sestry, nechat oslovit tím, že si zvolíme tuto, jak to říkával Jan Pavel II., tuto kulturu lásky, kulturu života, protože to ostatní je kultura smrti. Kultura lásky - kultura dávání. Abychom bojovali a nedbali ran, abychom dávali a nepočítali, abychom se obětovali a nehledali žádnou jinou útěchu, než že jsme splnili Tvou vůli, že jsme Tě Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

a Anna takovými starci byli, ne však podle věku! Uviděli Mesiáše v nemluvněti chudých rodičů, děkujících v chrámu. Evangelista Lukáš o starci Simeonovi řekl: „Byl to člověk spravedlivý a bohabojný, byl v něm Duch svatý.“ Toto obdarování moudrostí shůry není odepřeno nikomu z nás. Ve světle, které bylo propůjčeno očím Simeona a Anny, můžeme i my vidět svět, jaký je, a zároveň neklesat na mysli. Vidíme-li v kusu chleba na oltáři svého Boha, v církvi lid Boží, v knězi vysluhujícím svátosti i Boží slovo Krista, můžeme vidět i to, co oni starci. Starec Simeon se nerozplýval nad tím, že spatřil spásu své duše, ale radoval se z Božího díla přítomného ve světě. Přeji nám všem takto podobně simeonovsky prozřít k podstatě všeho v radostném pokoji, ať únorové dny, a nejen ty, jsou pro nás časem, který přijímáme od toho, kdo ho tvoří. P. Radek Sedlák

napodobili, Kriste. Kristus právě v ten dnešní den nám má zazářit jako příklad lásky, příklad oběti. Byl obětován nejen v jeruzalémském chrámě, ale jeho život byla úplná absolutní oběť. Kněz svatého života, spirituál, pater Antonín Šuránek, hovoříval o oběti úplně nejčastěji. Velmi rád připomínal toto téma, často a stále. A bohoslovcům, které vychovával, připomínal častokrát: „Neubíjejte v lidech obětního ducha!“ - obětní smýšlení. Člověk ve své podstatě je nakloněn k lásce a my máme pomáhat té jiskérce dobra, která je v člověku. Neubíjet tohoto obětního ducha. Pater Šuránek říkával bohoslovcům: „Pro milého nic těžkého“ - tak nabádal k oběti, k lásce. „Milovat! A pak“, říká sv. Augustin, „dělej co chceš!“ Kéž nás dnešní den, bratři a sestry, posílí v lásce. Kéž opravdu očistí naše srdce. Kéž ten plamen našeho nitra, našeho srdce se více rozhoří v té čisté lásce, v napodobování Krista. Abychom objevili krásu dávání, krásu oběti. (Homilie Otce biskupa Pavla Posáda, 2.2. 2008). 3. 2. Sv. Blažej, biskup a mučedník Svatý Blažej byl biskupem v Sebaste v Arménii (dnes Sivas v Turecku). Za císaře Licinia byl kolem roku 316 krutě umučen. Když byl vlečen k soudci, přispěchala k němu vdova s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku rybí kost. Sv. Blažej požehnal hocha, který nato přišel k vědomí a uzdravil se. Na památku této události se uděluje „svatoblažejské požehnání“ se dvěma překříženými svícemi. (symbolizují Blažejovy bezmocné svázané ruce při požehnání a uzdravení umírajícího chlapce). 5. 2. Sv. Agáta, mučednice 9. 2. Sv. Apollonie, panna a mučednice 10. 2. Sv. Scholastika 11. 2. Panna Maria Lurdská, Světový den nemocných 17. 2. Sv. Alexius a druhové 21. 2. Sv. Petr Damiani 22. 2. Svátek Stolce sv. apoštola Petra 23. 2. Sv. Polykarp, biskup a mučedník

 Chvalte Boha....

Jaroslav Branžovský

Chvalte Boha zvukem polnice, chvalte ho strunami a flétnou,...

(Žalm 150) Vánoční dobu jsme o svátku Křtu Páně v neděli 9. ledna v kostele sv. Michaela na Šířavě zakončili slavnostně. Postarali se o to zpěváci a hudebníci z Horní Moštěnice a Troubek, pan varhaník a vedoucí sboru pan Jiří Burian. S nimi hráli na dechové nástroje i tři přerovští muzikanti – ministranti. Nacvičili a přednesli vánoční mši od paní profesorky Ingrid Silné. Bylo to radostné, hudebně zdařilé a duchovně povzbudivé umocnění vánočního času. Díky pochopení a duchovnímu vedení sváteční mše svaté panem děkanem Pavlem Hofírkem nemusely být kráceny nebo uspěchány liturgické texty a nechyběla ani promluva. Mše trvala hodinu a 3 minuty. A to jsme ještě společně zazpívali vánoční písně: Splnilo se Písmo svaté, Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán. Dnes zpívané mše v tomto provedení už v našich chrámech často neslýcháme, s výjimkou Rybovy vánoční mše. Většinou z časových důvodů nebo proto, že se do zpěvů ordinária nemohou zapojit všichni věřící. Podle své zkušenosti i podle mnoha poděkování a pochval od věřících za nejen hudební, ale i duchovní prožitek při této mši, myslím, že i takovéto slavení mše svaté do kostela stále patří. Znovu jsme mohli zakusit, jak hudba dokáže znásobit a ozřejmit obsah textu (i když byl v latině) při Kyrie, slavném vánočním Gloria, Credo, Sanctus, ... Cítíme úpěnlivost prosby o smilování, radost narození, bolest ukřižování, jistotu a slávu vzkříšení. Slyšíme zpěv nebeských zástupů k Pánově oslavě. Náš dík patří zpěvákům, hudebníkům, varhaníkovi, vedoucímu sboru a všem, kdo se podíleli na nácviku a provedení vánoční mše. Samozřejmě i skladatelce paní prof. Ingrid Silné, která byla při mši v kostele, jak jsem se dozvěděl až dodatečně, přítomna. František Menc Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011 Strana 3

Porta Coeli Na našich putováních po poutních místech uděláme tentokrát malou odbočku a navštívíme sice prastaré duchovní místo, i když ne poutní ve smyslu, jak mu obvykle rozumíme. Vypravíme se do brněnské diecéze na úpatí Českomoravské vysočiny k městu Tišnovu, které je již osm století duchovně spojeno s klášterem cisterciaček Porta Coeli a k němu přiléhající vesnicí Předklášteří. Tento klášter disponuje vzácnostmi architektonickými i duchovními. Z architektonického hlediska se klášter může pochlubit románsko-gotickou bazilikou s úžasně zdobeným raně gotickým ústupkovým portálem, který je unikátem středoevropského významu, křížovou chodbou, která je nejstarší dochovanou stavbou svého druhu na Moravě, a kapitulní síní, to vše z poloviny 13. století. Z duchovního hlediska je to pak znovu ožívající konvent sester cisterciaček, která svou novodobou historii píše od roku 1990 a je jediným zastoupením cisterciáckého řádu na Moravě. Klášter Porta Coeli, což v překladu znamená Brána nebeská, je svým způsobem spojen se světicí, které se více věnujeme v posledních číslech našeho časopisu, se sv. Anežkou. Podnět k založení kláštera dala její matka královna Konstancie v roce 1230, těsně před smrtí svého manžela Přemysla Otakara I. S vlastním založením pak velmi pomohli její synové Václav I. a Přemysl. V roce 1232 začali první stavební aktivity a v příštím roce přichází konvent prvních řeholnic. Vlastní zakládací listina byla podepsána markrabětem Přemyslem 31. 10. 1234. Nově založený klášter se stal v roce 1239 místem posledního odpočinku pro markraběte Přemysla a o rok později i pro královnu Konstancii. Ve 13. a 14. stol. se klášter pomalu rozvíjel, aby byl v 15. stol. vypleněn husitskými vojsky, před kterými se řeholnice ukryly v dalším klášteře cisterciaček na Starém Brně. Po husitských válkách je klášter obnoven a přežívá dokonce i řádění Švédů v 17. století, aby byl zrušen reformami císaře Josefa II. Konvent 52 sester opouští 19. 3. 1782 klášter, který je následně prodán a přeměněn na textilní manufakturu. Po osmdesáti letech kupuje klášter Porta Coeli i s panstvím cisterciácký klášter v Marienthalu (Německo), aby zde obnovil řeholní život, což se podařilo v květnu roku 1901. V roce 1950 však byl klášter znovu zrušen komunistickým režimem a obnovy se dočkal až po roce 1989, kterou předznamenala událost z 12. 11. 1989, kdy se zde konala slavnostní bohoslužba k příležitosti svatořečení Anežky České, dcery zakladatelky kláštera královny Konstancie. Tato událost dala podnět i k založení novodobé tradice každoročních poutí ke sv. Anežce. Možná bychom si mohli připomenout také několik informací ohledně řádu cisterciáků. Cisterciácký řád (latinsky Ordo Cisterciensis, OCist.) je mnišský řád, který vznikl reformou benediktinského řádu. Roku 1098 odešel opat Robert s dalšími mnichy z benediktinského kláštera Molesme a ve francouzském Citeaux (latinsky Cistercium) založili nový klášter. Na tomto místě, v původně neobydlené krajině, chtěli žít podle nezmírněné řehole sv. Benedikta z Nursie. Tento klášter se stal centrem reformního hnutí v benediktinském řádu, které se soustředilo na prostotu a chudobu v liturgii i životě bratří podle hesla sv. Benedikta „Modli se a pracuj“ (latinsky „Ora et labora!“). Řádová tradice považuje za zakladatelku ženské větve bl. Humbelínu (10921136), rodnou sestru sv. Bernarda, která se po odchodu svých bratří rozhodla pro zasvěcený život a vstoupila do benediktinského kláštera v Julle, kde se pak stala převorkou. Tam začala v duchu sv. Bernarda organizovat sestry pro nový řád. Sestry v Porta Coeli tedy dnes žijí podle Řehole sv. Benedikta v duchu cisterciácké tradice. Vedou kontemplativní život v přísné klauzuře. Prvořadým úkolem je Boží chvála při chórové modlitbě, osobní rozjímavá modlitba a duchovní četba. Podle hesla „Modli se a pracuj“ chápou svoji práci jako další nezastupitelnou část svého života. Práce je podílem na Božím díle stvoření a vykoupení, cestou rozvoje lidské osobnosti, prostředkem k zajištění vlastní obživy, znamením solidarity se všemi lidmi a v neposlední řadě vynikajícím způsobem askeze. Sestry jsou zavázány k životu ve společenství slibem stability (doživotního setrvání ve zvoleném klášteře), kde se učí milovat Boha nade všechno a bližního jako sebe. K tomu jim pomáhá zachovávání klauzury, mlčení, chudoba a poslušnost. Prostým životem, modlitbou a prací se zcela odevzdávají Bohu a stávají se zástupnou obětí za všechny lidi. Portál: Po stranách portálu stojí sochy dvanácti apoštolů. V tympanonu je Kristus v mandorle (italsky mandle), provázený symboly čtyř evangelistů. Po jeho stranách stojí Panna Maria a sv. Jan Křtitel. Ve spodní části jsou symbolické postavy donátorů – markrabě Přemysl a královna vdova Konstancie, kteří společně zdvihají model kostela. Libor Churý Strana 4 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Slovo Boží v liturgii Křest dětí Rok 2011 je v rámci jubilea 1150 let příchodu sv. Cyrila a Metoděje na naše území věnován křtu. Křest je u všech křesťanů nejdůležitější a základní událostí pro život z víry; opírá se o Kristův příkaz a jeho význam pramení: z odvolání na příkaz Páně a nepřímo to potvrzuje i všeobecná a nepopiratelná křestní praxe prvotní církve. Křest to největší Boží dar v životě člověka Křest je první ze svátostí. Je to největší dar v životě člověka. Křtem Bůh přijímá člověka za své dítě a vkládá do něho svůj život a zapojuje ho do společenství věřících - církve. Odpouštějí se mu hříchy (u malých dětí dědičný hřích, u dospělých také i všechny osobní hříchy), získává duchovní dary - ctnost víry, naděje a lásky. Křest začleňuje do církve jako do Božího lidu Nové smlouvy, stává se znamením Božího povolání a spásy, jako obřízka ve Starém Zákoně. Být začleněn do církve znamená být členem mystického Kristova těla - toto začlenění naplňuje pokřtěného Duchem Svatým. Spojení s Kristem je tak hluboké, že je pokřtěný vtažen do spasitelného tajemství Kristovy smrti a jeho vzkříšení, dostává podíl na Kristově velikonočním tajemství. Křest je branou k novému životu. Křest je novým stvořením, skrze které se projevuje Boží moc. Ruší odloučenost člověka od Boha, odpouští se každá vina, včetně prvotního hříchu. Na pokřtěném se projevuje Boží láska, je bratrem i sestrou Krista a v Kristu také ostatních věřících. Křest dává lidskému životu smysluplnost a naději na věčný život ve společenství s Bohem. Křest není pouhým vnějším vstupním obřadem do nějaké organizace. V něm se projevuje Boží vůle spasit člověka a jeho slitování, pro křtěnce začíná nový život v Kristu. Pokřtěný má pak právo na ostatní svátosti. Osobní předpoklady pro přijetí křtu Osobní předpoklady pro přijetí křtu to je vnitřní obrácení a víra v Ježíše Krista a v jeho velikonoční poselství; tento lidský předpoklad není zásluhou člověka, opírá se o předcházející se Boží milost. Proč křtít děti? V dějinách církve vidíme snahy o prohlášení neplatnosti křtu dětí a snahu nahradit jej křtem dospělých. Exegeté se kloní různě k praxi křtu dětí v prvotní církvi na základě svědectví Nového zákona. Ve prospěch křtu dětí té doby mluví například Origenes: „Církev převzala od apoštolů tradici udělovat křest i dětem“. Církev dostala poslání hlásat evangelium a křtít. Proto již od počátku křtila nejen dospělé, nýbrž i děti. Od IV. století převládá křest dětí, ale nebyl pro ně vytvořen skutečný obřad křtu dětí, používal se upravený ritus pro křest dospělého. Až druhý vatikánský koncil požaduje vytvoření křestního obřadu pro děti. V roce 1969 vychází nový rituál, jeho první edice, která je upravena a kongregací vydána druhá, jež je nyní v platnosti od roku 1986.

Pozvánka Zveme všechny učitele z našeho děkanátu na vzájemné setkání v sobotu 5. 3. 2011 v 16:00 na faře v Přerově. Program: modlitba, jídlo, pití, povídání

Podmínky pro křest malého dítěte od 0 - 6 let Křest dítěte žádají rodiče či aspoň jeden z rodičů, ne babička nebo dědeček. Je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem. Malé děti se křtí na víru rodičů. Délka přípravy je podle stavu víry rodičů. Kmotr má být praktikující věřící, aby mohl pokřtěného vést v křesťanské životní cestě a pomáhat rodičům v náboženské výchově. Pokud možno by měl být biřmovaný, nebo mít v úmyslu v nebližší době přijat svátost biřmování. Křest má být v té farnosti, v které žijí rodiče. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní církevní obce. Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, musí donést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti. Podmínky pro křest dítěte od 7 do 14 let Dítě v tomto věku by mělo o víře už samo něco vědět. Žádá se proto aspoň 3 roky společného setkávání s ostatními dětmi při výuce náboženství. Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, není vše ztraceno. Mohou se, pokud budou chtít, před křtem svého dítě i oni sami připravit k přijetí vlastního křtu a být pokřtěni společně jako jedna rodina. Podmínky pro křest nad 15 let Člověk se musí rozhodnout. Musí věřit v Boha Spasitele a podle víry žít. Roční příprava probíhá formou osobních a společných setkání. P. Jacek Brończyk

Biskupství brněnské, Fakultní nemocnice Brno Konvent sester Alžbětinek Brno a Nemocnice Milosrdných bratří Brno pořádají konferenci

Zdravotník – křesťan v dnešní nemocnici VIII. v sobotu 5. 3. 2011 v Besedním domě v Brně Program naleznete na plakátcích Konference začíná v 8 hodin mší svatou a končí kolem 16 hodin.

JEDNODENNÍ OBNOVY PRO MLÁDEŽ druhou sobotu v měsíci (není-li určeno jinak), začátek 9.45, závěr 16.30 hod. Na obnovu je možné přijít bez objednání.

12. 2., 12. 3., 14. 5., 4. 6., 8. 10, 12. 11., 10. 12 Společně: P. Pavel Havlát, OM a SM. Zdislava Nosková, OSF Hlašte se na tel. 541 239 264 nebo na e-mail [email protected] Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Duchovní centrum sv. Františka z Pauly na Vranově u Brna 664 32 Vranov u Brna 7, tel. 541 239 264, www.dc-vranov.katolik.cz

Strana 5

 Anežko naše, Anežko Česká. Anežko naše, Anežko Česká Plameni štíhlý Ratolesti rodu královského Skláníš se, obvazy přikládáš ztracené vedeš k domovu slovem duši uzdravuješ a zhoubě odnímáš Rádkyně vladařů Spojuješ ruce bloudících mužů

Dobrotitelko, beroucí pod svá křídla všechno stvoření Boží i člověka i polní zvěř…….. Vyznavačko chudoby, k ní, jak k sestře přilnulas ….. Jaromír Hořec: Anežka Česká (Česká expedice 1987)

Anežka po předchozí příhodě na královském hradě Lokti žila většinou v Praze, ale žila neobyčejně skromně. Měla skvělou ložnici, ale spávala na slamníku, měla drahocenné šaty a šperky, ale chodila v jednoduchém oblečení, a to především za svou tetou, abatyší v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Tam byly pohřbeny Přemyslovny sv. Ludmila a blahoslavená Mlada. Matka Konstancie sice princezně nebránila podporovat chudé v podhradí penězi, ale byla pamětliva svého snu před Anežčiným narozením. Zabývala se tím, za koho se Anežka provdá. Evropa tenkrát rozdělená na stranu papežskou a císařskou cítila roli meče. Proto se na Hradě střídala poselstva, neboť počítala, že za žádostí o ruku královy dcery bude následovat králova pomoc, že tedy rytíři krále Přemysla Otakara I. budou Anežčiným „věnem“. Anežka přicházela posly pozdravit: úžasná, krásná, v chování vznešená, moudrá, v řeči bystrá, tak ji hodnotili ve zprávách pro své panovníky poslové, až se divila a často rozesmála. Úspěšní nebyli ani Angličané, ani poslové od samotného císaře. První odjeli s nepořízenou, druzí s vyhýbavou odpovědí. „Jeden z poslů anglického krále Jindřicha III., takto slavný rytíř, měl sen, v němž uviděl pannu s korunou na hlavě, kterou sňala, a jinou, neporovnatelně lepší, si vložila na hlavu. Ráno měl za to, že Anežka si vezme toho, kdo má vyšší hodnost, tedy císaře. Tento posel neměl pochopení pro duchovní věci a zájem Angličanů tak opadl.“ (Text J. K. Vyskočil, Legenda, str. 104). Anežka už byla v té době rozhodnuta, že se celým životem zasvětí tomu, kdo je králem nad všechny krále a císaře, své srdce chystala Kristu. Rozhodnutí ale vyslovila až po smrti svého otce, krále Přemysla Otakara I. (15. 12. 1230), když sám císař Bedřich II. (= Fridrich II.) požádal o její ruku, ovšem tenkrát už mladého krále, Anežčina bratra, Václava I. To byla vážná věc i evropské politiky, ale Anežka byla prozíravá. Požádala dopisem papeže Řehoře IX. o ochranu a ten odpověděl, že se jí veškeré dostane. Teprve nyní mohla císařovu nabídku před poselstvem odmítnout. Václav I. si ji povolal. Tehdy veřejně prohlásila: „Já vím, že mě chce za ženu císař, nevezmu si ho.“ Král se zděsil: „To nejde, chceš mě zničit? Chceš zničit celé království?“ „Nevezmu si ho a nestane se nic. Odcházím do kláštera. Přečti si tento papežův list.“ Král Václav I. se trochu uklidnil. „Do kláštera? Žena v plné síle? Nejžádanější princezna. Anežko, poraď se s matkou.“ „Mluvila jsem s ní a radila se s Pannou Marií a vím, co mi říká srdce. Mé místo je mezi bědnými naší země. Ty se starej o své silné a mocné. Já se postarám o slabé, chudé a nemocné.“ Tak si bratr a sestra rozdělili otcovo dědictví – on bohatství – ona bídu. A věřte, ona dostala větší díl. A odmítnutý císař? Ten nakonec napsal králi českému: „Kdyby od kteréhokoliv člověka byla nám způsobena taková pohana, nemeškali bychom tuto pohanu pomstít. Když ovšem před námi dala přednost většímu Pánu, nepokládáme to za pohanu. Ať ta panna, co spasitelně začala, šťastně dokoná. A s dopisem poslal, věřte nebo ne, četné dary a relikviáře

Strana 6

s ostatky svatých, vhodné pro její budoucí život. Doba Anežčina byla dobou krutou, tvrdou: války, křížové výpravy, kruté zábavy včetně loMistr Puchnerovy archy, vů pomocí psů Sv. Anežka Česká předává křížovníkům s a dravých ptáčervenou hvězdou klášter ků. Kruté bylo i soudnictví, které přísně trestalo i nevelký zločin, ba často i životem. Utrpení stíhalo utrpení. Přesto začínal nový životní styl. Více a více se ozývala hudba a zpěv. Anežka naslouchala písním trubadúrů, tedy básníkům a pěvcům písní rytířských, a minesengrů, skladatelů a interpretů světské milostné lyriky s doprovodem strunných nástrojů. Přímo na Václavově dvoře žil jeden z nejznámějších Reimar von Zweter. Ovládala němčinu i latinu, vždyť v těch jazycích i psala. K rytířství začala patřit úcta k ženě a povinnost chránit ji. Anežka chtěla žít ve spravedlnosti a lásce a tu chtěla ustavit a stavět v Českém království, stejně jako její sestřenice Alžběta Durynská, která založila špitál, tedy útulek pro nemocné, chudé, staré, pro sirotky, pro lidi bez domova a schopnosti obživy, které ošetřovala a mezi nimiž ve 24 letech zemřela. Anežka hovořila se svou matkou Konstancií, královnou vdovou, která se po manželově smrti starala o to, aby dobrými skutky vyvážila Přemyslovo zlo ze všech bitev, kterými se svými vojáky prošel. Vždyť jak měl člověk s rukou uťatou v boji, nebo odsouzený k její ztrátě pro krádež chleba z hladu uživit malé děti? Hovořila i s řeholníky i s rytíři, kteří znali špitální řád křížovníků. Ti byli prvními, kdo zakládali nemocnice a útulky pro raněné bojovníky a vyčerpané poutníky v dobách výprav do Jeruzaléma k Božímu hrobu. Získala tak jasnou představu a rozhodla se – postavím klášter a založím špitál. Do kláštera pak chtěla vstoupit a život chtěla prožít v práci mezi druhými a pro druhé. K tomu účelu vydala Anežka celé své královské věno. Navíc bratr, nový král Václav I. i její matka Konstancie jí věnovali další majetek. Královna jí věnovala půdu s usedlostmi mezi Rybníkem, Hloubětínem a Boroticemi a tam Anežka založila špitál. Výnos pak ze zde ležících statků určila pro charitativní činnost. Král pak 21. března 1234 přijal špitál i s později založeným klášterem pod svoji ochranu a obdařil jej velkými výsadami. Připadla jí pro chudé také obec Rakvice. Stavbu špitálu začala královská dcera na pravém břehu po toku Vltavy, šikmo proti královskému Hradu. Od rozednění do setmění se táhl nahoru a dolů řetěz volských spřežení, přivážejících kámen, dřevo a opracované trámy. Kameníci a tesaři zvedali zpracovaný materiál, rostly sloupy, mistři


mezi nimi běhali, měřili provazci a spouštěli olovnice. Lidé měli práci znamenající chléb. Po dokončení kostela v klášterním domě pozvala Anežka do Prahy sestry sv. Kláry. Přišly roku 1233 z Tridentu a na podzim k nim přibylo sedm českých šlechtičen, pro které byla Anežka vzorem. Obláčka Anežky (obřad uvedení do řehole) se stala velkolepou slavností. Bylo to na Letnice 11. června 1234. Anežka byla první královskou dcerou, která si zvolila chudičký řád sv. Kláry (vl. jménem Chiary Scifiové) klarisky, s jejichž zakladatelkou si vyměnila čtyři dopisy. Zachovaly se Klářiny odpovědi na otázky o životě v naprosté chudobě. (klarisky dříve damianitky – podle kostela sv. Damiána v Assisi – pozn. autor). Po slavné bohoslužbě vyšel z katedrály průvod, jaký dosud Praha neviděla. Stovky jezdců na koních s drahými čabrakami a červenobílými chocholy. Na zvednutých kopích se jakoby třepotaly ve větru plamínky ohně, ale nebyl to oheň, vlály červenobílé praporky. Za nimi kráčelo množství duchovních mužů a žen z řádů, kněží v bílých albách s červenými štolami, řada opatů a sedm biskupů v pluviálech vyšívaných zlatem, všichni ve slavnostních mitrách. Pak šli heroldi a vlajkonoši s praporcem českým a přemyslovským, a to tak, že před králem Václavem I. vlál stříbrný lev v červeném poli, před Anežkou pak na bílé trojcípé korouhvi orlice Přemyslovců. Za nimi pak šel král, vedl svou sestru, „nevěstu“ Anežku, k nezvyklé

královské svatbě. Dav kolem cesty průvodu poklekal a skláněl hlavy. Anežka kráčela v bílém rouchu zdobeném českými granáty, perlami, zlatými gombíky, v ruce s dřevěným křížem ze dřeva olivy ze zahrady Getsemanské. Za ní byl družičkami nesen její závoj a s odstupem kráčela královna vdova Konstancie, Anežčina matka. Následovali vzácní hosté se svými heroldy, praporci a družinami a na závěr opět jela velká skupina královských jezdců. Průvod tak došel do poloviny Juditina mostu a zastavil. Uprostřed obou břehů Vltavy, kterou střežil Pražský hrad, se rozloučila Anežka s matkou, bratrem, příbuznými, pohlédla na Hradčany a hlavou jí blesklo: „To vše zůstane za mnou, už se tam nevrátím.“ A obklopena novou rodinou – bratry minority (františkány – přišli z Mohuče asi r. 1232) – vykročila k druhému břehu Vltavy. Jen v ruce křečovitěji sevřela kříž ze zahrady, kde se rozhodoval Kristus, a uvědomila si: „Na jeho rozhodnutí visel osud všech lidí.“ V kostele sv. Haštala složila Anežka slavný slib, že bude žít čistou láskou, poslušnou a chudou. Na znamení odřeknutí se všeho, po čem lidé touží, odešla do ústraní, odložila nádherný šat, sestry jí ostříhaly zlaté vlasy, aby ani ono zlato nezůstalo, a oblékla si řeholní roucho. Své šaty určila k prodeji a výtěžek k rozdání chudým. Vyšla před shromážděné zářící, krásná, oduševnělá, jako chudá, přesto královská. Anežce nastal řeholní život, trvající skoro půl století. Rostislav Dočkal, (pokračování příště)

 Ministrantská schůzka. Často slýcháme v ohláškách, že bude schůzka ministrantů. Mnozí možná neví, co si pod tímto názvem vůbec představit. Snad bychom se mohli pokusit vysvětlit si, o co jde. Začněme tím, kdo je to vlastně ministrant. Jedná se o člověka, tradičně spíš mužského pohlaví, který přisluhuje knězi u oltáře, aby podržel, přinesl, podal, co je potřeba k liturgii tak, aby kněz nemusel pobíhat po presbytáři a mohl se plně věnovat slavení liturgie. Když si vezmeme, o co při mši svaté jde – že se na oltáři odehrává nekrvavým způsobem Ježíšova vykupitelská oběť na kříži – dalo by se říct, že ministrant je takovým učedníkem, téměř apoštolem, který je Ježíšovi nablízku při jeho spasitelném díle. Navíc se při mši svaté stává chleba a víno Tělem a Krví Pána Ježíše. Tedy Ježíš sám, osobně přichází a je přítomný ve společenství věřících, slavících mši svatou. A ministrant má to privilegium být nejblíže, pomáhat zajistit potřebné zázemí. Může být bezprostředním spolupracovníkem na Božím díle, na Ježíšově vykupitelské oběti. V Přerově máme svým způsobem raritu, neboť zde vidíme ministrovat malé kluky, náctileté, dospělé i starší muže. Kolem oltáře se tak pohybují všechny věkové kategorie. Ve většině farností je to spíše výsada malých kluků. To má několik možných vysvětlení. Starší prostě nejsou, anebo se jim nechce něco dělat, nechtějí se „vystavovat“ před zraky celé farnosti; vždycky to dělali ti malí; ale také třeba duchovnější důvod – starší nepotřebují tolik aktivit k tomu, aby udrželi pozornost, a skrze aktivitu se děti lépe dostávají k chápání vysoce duchovních skutečností, které se na oltáři odehrávají. Možná ne úplně scestnou by mohla být motivace slovy Pána Ježíše: „Nechte maličké přicházet ke mně“. Jestliže se tedy ministranti téměř dotýkají obrovského tajemství Ježíšovy přítomnosti mezi námi, je třeba, aby byli také vedeni, jak správně prožívat mši svatou. Je třeba se naučit, jak se pohybovat kolem oltáře, jak používat různé věci a knihy, aby mohli být platnými pomocníky a svým způsobem i ozdobou liturgie. Je také nutné formovat myšlení a víru ministrantů, aby jejich činnost u oltáře nesklouzávala k pouze technickým úkonům a splnění si nezbytné povinnosti nedělní přítomnosti na mši poněkud atraktivnějším způsobem, ale aby se právě skrze tuto technickou pomoc dostávali blíže k duchovnímu pohledu na tajemství mše svaté. Aby se jejich fyzická blízkost s Pánem Ježíšem proměňovala také v blízkost rozumu a srdce. K tomu je však potřeba vychovávat, pomáhat, doprovázet. Formy jsou pak různé a je jich víc. Samozřejmě nezbytná je účast na mši svaté. Dalším důležitým faktorem je výchova v rodině – proč vlastně kluci chodí k oltáři, jaký pohled na to mají rodiče, zdali je to pouze další aktivita vedle šachů, florbalu a lítání po venku, nebo zda jde o něco víc. A pak jsou zde také schůzky ministrantů a různé společné aktivity, které mají kluky vést k tomu, že jich je víc, kteří jdou podobným směrem. Na schůzce je možné si obšírněji vysvětlit právě ty technické věci, které vychází z logiky slavení, na což však při mši svaté u oltáře není ani vhodný prostor, ani čas. Dále je zde prostor, jak formovat svou víru a jak se učit přijímat Boha do svého každodenního života. Kluci mohou zakoušet, že Bůh není zavřený pouze v kostele, že Ježíš není přítomný jen při mši svaté, ale učí se zvát Ježíše i do dalších aktivit, her, zábav a učí se chápat, že Ježíšovo „kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ nespočívá o špehování a dozoru, ale o Ježíšově touze být s námi. Být, radovat se, hrát si, žít. Učí to kluky, co vlastně znamená, „být spolu“ v Ježíšově jménu. Že zde nejde jen o odříkávání jednotlivých modliteb, o klečení či stání v kostele, ale o vědomí, že nás něco spojuje. Něco krásného, velkého, nás přesahujícího. A to je víra v jednoho Boha a jeho Syna Ježíše Krista. Libor Churý


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Nejkratší měsíc v roce je únor. Má však v sobě něco krásného – touhu po jaru. Míza se pomalu tlačí z kořenů a najdeme i první květiny pod sněhem. Snad každý člověk začíná v srdci objevovat naději, že zima pomine a přijde jaro. A tak je to i s naším životem. Těžké chvíle, když nás něco bolí, nebo se nám nedaří ve škole, nám dávají poznat NADĚJI, že zase vyjde světlo radosti a bude nám dobře. Radujte se a učte se rozdávat radost dál mezi lidi bez naděje. Milé děti, když půjdete s maminkou a tatínkem po proudu řeky Bečvy, najdete tak jez. Voda padá z vysoka, neustále se čeří a nikdy nezamrzá. je to zvláštní místo a má své kouzlo, i když sluníčko prosvítá mezi samými komíny a betonovými budovami. V únoru tam najdete na břehu ve sněhu mnoho stop. Jsou to stopy kačen, které hledají potravu, ptáků, kteří v hejnech nebo samostatně chodí pít. Rackové, holoubci, hrdličky, vrabci a dokonce sojka se naklání nad živou vodou. Za noci zde, jak prozrazují stopy, přiskáčí zajíci, divoké kočičky a dokonce můžeme najít stopy srnky. Voda skáče po kameni a vesele klokotá. Staré vrby, nejen ty, ale i mladé se naklání nad vodou, jakoby ji chtěly pohladit. Když je v únoru krásně a obloha je modrá i voda přijímá barvu oblohy, z písčitého břehu uvidíte modrou řeku, a když zafouká větřík, a sluníčko pošle své paprsky na zem, tu se stane voda stříbrná a není krásnějšího stříbra, snad jen lamety na ozářeném vánočním stromečku.

Strana 8

Právě to bylo 2. února, kdy taková stříbrná vlnka se zvedla: „Jmenuji se Bečvinka a hledám světlo, ale to největší. Kde ho prosím vás najdu?“ Tu se odněkud ze slunečního svitu objevil holoubek : „Vrkú... vrkú, byl jsem na okénku od kostela. Lidé měli dnes v rukou rozsvícené svíce. Z velké knihy někdo četl: Pán je světlo národů. Dále jsem slyšel, jak stařičký Simeon vítá Pannu Marii se svatým Josefem, kteří přinášeli Jeţíška do chrámu. Přišla k nim i prorokyně Anna.“ „Holoubku, to je krásné být SVĚTLEM NÁRODŮ – MÍT RÁD A PŘÁTELIT SE s lidmi věřícími i nevěřícími, s bohatými i chudými, s nemocnými a zdravými, chytrými i slabšími, s dětmi i starými, prostě se všemi lidmi na celém světě“, přemýšlí Bečvinka a pomalinku se více leskne. Tu ji holoubek vyruší: „Vrkú, Bůh je STVOŘITEL a miluje všechno, co stvořil, svět stvořil z lásky a JEŢÍŠ je VYKUPITEL. Pomohl nám ke světlu! Podívej Duch svatý nás osvěcuje, abychom to všechno poznali.“ Bečvinka jiţ nečekala: „Přidám se k ostatním, abych tu radostnou zprávu všem pověděla:“ Tiše se poloţila na vodu a v tu chvíli se schovalo sluníčko za mrak a vítr někam daleko odlétl.

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Můžem ti sloužit... „...vzdáváme díky za to, ţe můţem stát před tebou a můţem ti slouţit...“ Coţe? vytrhl se můj duch z obvyklé „mešní letargie“. Za co ţe to mám vzdávat dík? Ţe můţu stát před Hospodinem a můţu mu slouţit, zopakovala mi vnímající část mozku. Tak to mě teda nikdy nenapadlo! Ale něco na tom je. Jak je známo, králové nepřijímají nikoho jen tak, je potřeba se objednat na audienci. Ani ke Svatému otci se člověk nedostane jen tak, ţe zrovna chce. A nemusíme chodit daleko. Pokud nemáte s panem děkanem schůzku, kterou má v diáři poznačenou průpiskou, taky přijdete zkrátka. A naproti tomu stojí Hospodin, Stvořitel nebe i země a Dárce všeho, Král králů. Člověk by očekával, ţe objednací lhůta se bude počítat na měsíce či roky. A ono ne. Stačí k Němu obrátit svou mysl nebo srdce. A je to. Spojení navázáno, můţeme komunikovat. Nezáleţí na tom, kde se zrovna nacházím, jestli jsem sám nebo uprostřed davu. Signál je všude a neustále. Stačí si pomyslet. Teda, to je servis a vstřícnost! Člověk by to měl ocenit. Aspoň tou jednou větou. Mohlo by to totiţ fungovat i jinak. Zkusme si představit, ţe by se mi toto spojení omezilo, řekněme na 2x do měsíce. Moje slova by nejspíš byla mnohem více uváţená. Neztrácel bych před Králem čas zbytečným plkáním a zdrţováním se, ani sáhodlouhými proslovy, kterým často chybí důvěrnost. Šel bych přímo k věci, k tomu, za koho nebo za co prosím. Za co chci poděkovat, vzdát chválu a jak mě zase dostal Jeho smysl pro humor. Věděl bych to naprosto přesně, protoţe bych byl připravený. Soustředil bych se, protoţe další příleţitost by byla aţ za 2 týdny. Nebyl bych tak prostořeký a mnohem víc bych věnoval pozornost i tomu, co mi chce Král sdělit. Byla by to prostě celé vzácnost. Stát před Hospodinem a moct mu kdykoliv cokoliv sdělit nebo mu neustále slouţit totiţ není samozřejmost, přestoţe se tak tváří. Nevěřte jí, jenom to hraje. Ve skutečnosti je to Jeho dar a milost. Vlastně je to to nejlepší, co pro nás vymyslel. Zaslouţí si to víc neţ jednu větu díků, kterou tak často ani nepostřehnu... Yaris

„Zakořeněni v Kristu, na něm stavějte a buďte pevni ve víře“ Tato slova apoštola svatého Pavla se stala mottem celosvětového setkání mládeţe, které se uskuteční tento rok v srpnu ve španělském městě Madrid. A tak se můţeme zamyslet nad těmito slovy a popřemýšlet, co pro nás znamenají. Aby pomyslný strom víry mohl zakořenit, růst a nést plody, musí být první zasazen. Ale kdy vlastně dochází k zasazení stromu víry? Myslím, ţe odpověď je velice jednoduchá, při křtu, právě tehdy jsme přijati do velkého společenství Boţích dětí a můţeme začít růst. Jako kaţdý strom se musí zalévat, hnojit, i strom víry se hnojí. Hnojivem se můţe stát třeba modlitba, dobrý skutek anebo jen dobré slovo. Další podmínkou růstu je dobrá a kvalitní půda, kterou nám můţe poskytnout jen Kristus, jako nejlepší hospodář. Pokud zasadíme strom do kvalitní půdy a budeme ho pravidelně hnojit, stane se silným, úrodným a uţitečným stromem, který nespadne ani při největší vichřici. Uveďme si příklad z běţného ţivota, představme si, ţe máme dva smrky. První zasadíme do kamenité půdy uprostřed louky a druhý do dobrého lesního porostu, kde jiţ roste mnoho stromů. První strom sice vzroste, ale jakmile přijde první větší vítr, strom se vyvrátí i s kořeny a dopadne na zem. Zato ten druhý strom bude stát i za největší vichřice a ţádný vítr jej nedokáţe srazit k zemi, protoţe je zasazen do dobré půdy a má oporu v ostatních stromech ve svém okolí. Myslím, ţe tak je to i v našem kaţdodenním ţivotě. Pokud jsme svou víru zasadili do dobré, kvalitní půdy, najdeme si někoho, na kterého se můţeme vţdy spolehnout, překonáme i ty největší obtíţe a strasti, které nás během naší pozemské pouti potkají. Teď je jen na našem rozhodnutí, zdali svůj strom víry zasadíme do správné půdy, budeme jej pravidelně zalévat a hnojit. Ať strom naší víry roste a nese co nejlepší plody, všem přeje Vašek Slivka Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Která víra je ta pravá? Od doby, kdy člověk vynalezl písmo, máme doklady, ţe v něco věřil. Součástí kaţdé víry bylo i přesvědčení, ţe právě ona víra je ta jediná a pravá. Všechny dnes opuštěné věrouky byly jako nesprávné a škodlivé zavrţeny. Z čeho tedy plyne přesvědčení dnešních stoupenců víry, ţe tato víra rovněţ není nesprávná a škodlivá? Křesťanství jako takové nepopírá, ţe by v ostatních náboţenstvích či vírách nebyla „semena pravdy“ (kromě zcela skeptických filosofických směrů). Samo přitom navazuje na ţidovskou víru v jednoho Boha, který se „představil“ jako Hospodin, „Jsem, který jsem“, Jahve. Mně samotnému je poměrně blízký pohled J. R. R. Tolkiena (a z teologů např. H. Urs von Balthasara), podle nichţ i mýty zachycují něco z pravdy. Křesťanská víra či evangelium je pak skutečným mýtem, tedy „velkým příběhem“, který se skutečně odehrál, a proto má k pravdě kvalitativně velmi rozdílný vztah neţ ostatní „mýty“. Jinými slovy: to, co směřuje k pravdě nebo je jejím výrazem, je dobré a jistě dobré uchovat, co je falešné, nepravdivé a škodlivé, toho se naopak vyvarovat. V tomhle smyslu se myslím lze stavět i k víře. Farníci z Přerova a Předmostí Z křesťanského hlediska zvou na pak existuje ale několik 16. Farní ples uţití slova „víra“. Můţe vyjadřovat přesvědčení o Koná se 19. 2. 2011 tom, ţe věci nějak jsou od 20,00 hodin (světonázor), ale v prav Městském domě na vém smyslu je pro křesnám. TGM v Přerově ťany víra vztahem (víra: Vstupenka s místenkou 180Kč důvěra) k Bohu. Vstupenky od 31.1.2011 v předprodeji Měst. domu P. Jacek Brończyk Strana 9

Ohlédnutí: Jak mluvit s dětmi o sexu Minulý lednový víkend jsem využila příležitosti a zúčastnila se večerní přednášky na téma: „Sexuální výchova na školách“. Lektorka MUDr. Marie Fridrichová z ostravského CPR nás seznámila se svými názory i církevním pohledem na tuto problematiku. Zároveň nám nastínila různá období vývoje dítěte z pohledu zájmu o informace související se sexualitou. Zdůraznila důležitost toho, aby dítě tyto informace dostalo od svých rodičů, nejlépe dříve než od spolužáků. Program, který byl navržen pro školy, mimo jiné nerespektuje křesťanský pohled na dané téma. Nápad lektorky pomoci rodičům hovořit s dětmi o sexu se mi velice líbí. Myslím si, že přednáška nebo beseda, na které by se rodiče dozvěděli o nutnosti i úskalích takových hovorů a také načerpali praktické informace, by byla velmi užitečná pro všechny, kteří si nejsou jistí, necítí se, nebo jen prostě nechtějí udělat chybu. Jako rodiče máme jedinečné právo a možnost děti seznámit s naším pohledem dříve, než jejich vnímání zkreslí názory většinové společnosti. Jsem velmi ráda, že jsem mohla tuto přednášku slyšet a zajímá mě, zda by byl mezi rodiči o podobnou přednášku či besedu od stejné lektorky zájem. Lenka Pchálková Milí rodiče, pokud bude dostatek zájemců o toto téma, můžeme pozvat lektorku MUDr. Marii Fridrichovou k nám do Přerova. Pokud máte o besedu zájem, ozvěte se.

Pozvánky: Programy v Oáze v Předmostí: (o jarních prázdninách nebudou pravidelné programy) 7.2. – 11.2 příměstský tábor pro děti – INDIÁNSKÁ OSADA, každý čtvrtek dopoledne RADOVÁNEK – klub pro rodiče s dětmi, každou středu od 16 do 18 hodin pro děti KLUBKO – ekologicko tvořivý kroužek, VÝTVARNÁ DÍLNA - 12.2. Pletení z pedigu –vzducholoď, slepička, 5.3. Korálkování 26. 2. – VÝLET RODIN DO SLUŇÁKOVA – komentovaná prohlídka nízkoenergetického domu, program pro děti, sáňkování v Hlubočkách. Bližší info a přihlášky na výše uvedené aktivity: Zapletalová V. [email protected], 774 523 522 Pavlovice – o jarních prázdninách budou pravidelné programy jen v úterý – dopoledne i odpoledne, v pátek 18.2. od 16 hod - Pletení z pedigu – slepička Domaželice – klub maminek s dětmi každé úterý od 8,30 hod, včetně jarních prázdnin Kurz PŘEDÁVÁNÍ VÍRY V RODINĚ začne v Pavlovicích ve čtvrtek 3.2. od 17 hod. pod vedením M. Kaňovské, kurz má 4 setkání vždy po 2 týdnech. Hlídání dětí po dohodě zajistíme u všech vzdělávacích programů.  DEN PRO MANŽELSTVÍ - nedělní odpoledne 13.2., kdy mezi nás přijede psycholožka PhDr. Hana Marková z Vyškova a povzbudí nás přednáškou: „Aby láska v rodinách rozkvétala“. Akce se uskuteční v Přerově na Sonusu na podporu Národního týdne manželství (14.-21.2.).  KURZ MANŽELSKÉ VEČERY - Nabídka pro ty, kdo to nevzdali a věří, že láska v manželství může stále růst. Kdy: od 7. března - 8 pondělních večerů – od 17 do 20 hodin Kde: v CPR Ráj v Pavlovicích u Přerova. Cílem kurzu je udělat si v manželském páru na sebe čas, vyjít si po letech na rande a strávit ho příjemným i užitečným způsobem. Jednou týdně po dobu 8 týdnů strávíte večer u svíčky, dáte si lehkou večeři, podle chuti moučník, kávu, pivo, čaj – tak, jak to máte rádi, a zhlédnete na plátně promítanou přednášku se svědectvím, po které si spolu v soukromí povídáte o tomto tématu i o dalších otázkách, na které ve spěchu všedního dne často nenacházíte čas. Témata jednotlivých večerů jsou: Vybudovat pevné základy, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Manželská sexualita, Láska v akci, Slavnostní závěrečný večer. Kurz vznikl v Anglii v r. 1996 a u nás se pořádá od r. 2004 (www.manzelskevecery.cz). Cena kurzu je 1400,- Kč za pár (zahrnuje 16 večeří, občerstvení a nápoje na každý večer), další výdaje jsou hrazeny z dotace MPSV. Přihlášky osobně v CPR Ráj nebo na tel.: 731 604 120 nebo na e-mail: [email protected] - nepozději do 28.2. 2011. Dle potřeby zajistíme hlídání dětí.  POSTNÍ VÍKEND PRO MANŽELSKÉ PÁRY NA SV. HOSTÝNĚ s MUDr. Zveme vás u příležitosti Národního týdne manželství na Jitkou Krausovou – 11.-13.3. Den pro manželství  POSTNÍCH 24 HODIN PRO ŽENY – který se koná v neděli 13. února 2010 8. - 9.4. – v Pavlovicích - přednášející v Přerově v Centru SONUS od 14,30 hodin Bc. Marcela Řezníčková na téma „Proč, Podrobnější program naleznete na plakátcích. když jsem slabá, tak jsem silná?“ 

Bližší info a přihlášky na tel.: 731 604120, www.raj-pavlovice.cz, email: rodiny.prerov.cz Hana Školoudová Strana 10

Národní týden manželství - největší celostátní iniciativa na podporu manželství v ČR, se bude konat v týdnu od 14. do 21. února 2011. Posláním NTM je připomenout si alespoň jednou za rok rozmanitost a krásu manželství jako základu života rodiny. Letos je to již pátý ročník. Heslo NTM pro rok 2011 - „VĚRNOST NENÍ SLABOST“.


Tříkrálová sbírka 2011 Výtěžek letošní Tříkrálové sbírky činí 670 905 Kč, což je o 45 tisíc víc než v loňském roce. Letos koledovalo celkem 151 skupinek ze 36 obcí. V samotném Přerově koledovalo 41 skupinek a výtěžek činil 127 293Kč, tj. o 33 tisíc víc než vloni. Celkem se v olomoucké diecézi vybralo cca 19 913 000 Kč a za celou Českou republiku 51 861 000 Kč. Vybraná částka byla odeslána na konto Charity Česká republika a po jejím přerozdělení se zpět do Přerova vrátí 65%. Oblastní charita Přerov chce finanční prostředky získané ze sbírky využít na pomoc pro rodiny s dětmi, které se během roku dostanou do tíživé životní situace, a také na koupi kompenzačních pomůcek pro imobilní klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a dětem z farností, vedoucím skupinek, studentům, dětem a učitelkám z Církevní mateřské školy v Přerově, bez jejichž pomoci a spolupráce by sbírka nebyla možná. Děkujeme také všem, kdo nepřehlédli naši výzvu, neváhali otevřít svá srdce a přispěli do kasiček koledníků. Martina Krejčířová

 Lednové ekumenické modlitby za jednotu křesťanů.

„Něco se děje.“ Milí přátelé v Kristu, touto větou komentoval jeden bratr celkovou atmosféru lednových Ekumenických modliteb za jednotu křesťanů, které se uskutečnily v našem městě ve dnech 10. - 12. 1. 2011 (v prostorách AS, ČCE a CČSH). Dávám mu za pravdu: Něco se skutečně děje. Děje se, uskutečňuje se niterná prosba vycházející přímo z Ježíšova srdce: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi dal mně, aby byli jedno jako my.“ (Jan 17,11). Když jsme se sešli v nebývalém počtu (vždy okolo padesáti účastníků) - byli jsme „jedno“. Když jsme společně odříkávali Modlitbu Páně - byli jsme „jedno“ (a já sám nepamatuji, že bych se kdy tak procítěně modlil tuto modlitbu modliteb). Když jsme se po každém shromáždění posadili vedle sebe, pojídali dobroty (vždy nachystané místním společenstvím) a povídali si o sobě, o tom, co zrovna prožíváme, s čím zápasíme a co se nám daří – byli jsme „jedno“. A také když jsme společně obdarovali částkou 3.500 Kč denní stacionář pro mentálně postižené děti a mládež v Přerově – byli jsme „jedno“. Jedno Kristovo tělo, které před mnoha staletími utrpělo těžké šrámy a bylo rozděleno. Jedno Kristovo tělo, které nakonec dohromady může dát jen Kristus sám. A tomuto jeho dílu jsme chtěli a nadále chceme být nápomocni. Petr Kulík, farář ČCE Vážení a milí čtenáři, chtěli bychom Vám představit nového laického kazatele ČCE, přerovského kurátora, pana Vladimíra Doška. Řekněte nám něco o sobě. Kdo jste, odkud pocházíte, co děláte? Jmenuji se Vladimír Došek a narodil jsem se v severních Čechách, v Roudnici nad Labem. Pocházím z nevěřící rodiny. Pracoval jsem 28 let jako policista. Když jsem před 19 lety uvěřil v Boha a přijal Pána Ježíše za svého Spasitele, vstoupil jsem do evangelické církve. Postupem času jsem byl zvolen do staršovstva sboru, pracoval jsem jako místokurátor a předloňského roku jsem byl zvolen kurátorem sboru Českobratrské církve evangelické v Přerově. Před třemi lety mě Pán vedl k tomu, abych dal v původním zaměstnání výpověď a věnoval se sociálním službám. Byla to pro mne zkouška víry, ale poslechl jsem. Řekl jsem: „Pane, tady mě máš, učiň si ze mne svůj nástroj.“ V současné době pracuji na živnostenský list a navštěvuji domovy sociální péče a domovy pro seniory, kde provádím canisterapii. Jsou to různé aktivity se psem, jejichž účelem je rehabilitace a relaxace klientů. Co se děje nebo co je nového ve vaší farnosti či sboru? Je to dva roky, co naši farnost vede nový farář Petr Kulík. S jeho příchodem se hodně změnilo. Velmi si nás získal svojí schopností vcítit se do problémů druhých. Navíc jsme byli překvapeni, jakou moudrostí ho Bůh obdařil v jeho mladém věku, prakticky těsně po absolvování teologické fakulty. Za jeho vedení se začaly rozvíjet nové sborové aktivity. Nově jste byl ustanoven ke službě ve vaší církvi. O jakou službu se jedná? Jakou náplň a podobu tato služba má? Podívejme se na rozdílnou tradici v evangelické církvi. Tedy evangelická církev nemá kněze v katolickém pojetí. Naši faráři nejsou vázání celibátem, mohou to být dokonce i ženy. Mají vlastní rodiny. Faráři jsou absolventi Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze-Jirchářích. Po ukončení studia ještě musí absolvovat tzv. vikariát. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Strana 11

Na sbor nastupují poté, kdy jsou zvoleni sborovým shromážděním, zpravidla na dobu 5–10 let. Jako profesionální duchovní se tímto stávají správci sboru. Jeho nejbližší spolupracovník je kurátor. Spolu s kurátorem jako vedoucím staršovstva odpovídají za chod sboru. Ve sborech je voleno staršovstvo na období 6 let. Konkrétně v našem sboru je 8 starších a farář jako předseda staršovstva. Dá se říci, že v některých záležitostech je kurátor jakoby jeho zástupce, někdy rozhodují společně. V závažných věcech však musejí oba čekat na hlasování staršovstva, případně celosborového shromáždění. Před lety mi náš bývalý farář doporučil, abych se přihlásil do kurzu pro ordinované presbytery. Jednotlivé semináře byly pořádány o sobotách v různých městech moravskoslezského seniorátu. Kurz byl velmi náročný na samostudium a trval celkem 5 let. Na závěr jsme byli pozváni synodní radou evangelické církve do Prahy, kde jsme složili před zkušební komisí ústní zkoušky. To byla první část zkoušky. Druhou částí bylo praktické vedení bohoslužeb, včetně kázání na zadaný text z Písma svatého. Po úspěšném absolvování všech zkoušek jsem byl uveden dne 12.12.2010 naším nejvyšším církevním představitelem, synodním seniorem Joelem Rumlem, do služby ordinovaného presbytera. Ordinace proběhla podle řádu pro kazatele, tj. stejným způsobem, jako u profesionálních farářů. Rozdíl je v tom, že jako laik nejsem správcem sboru. Ordinovaný presbyter má právo kázat vlastní kázání, vést bohoslužby. Může křtít a vysluhovat Svatou večeři Páně. Z toho vyplývá, že může při bohoslužbách, když je třeba, zastoupit faráře. Této výpomoci mohou využít i okolní sbory naší církve. Jaký je Váš názor na ekumenu? Jaký smysl a význam mají podle Vás ekumenická setkávání? Jak překonat 550 let rozdělení? Jsem Bohu velmi vděčný za to, že v našem městě padají hranice a předsudky mezi jednotlivými křesťanskými církvemi. Velmi dobrý příklad nám dávají přestavitelé našich společenství. Setkávají se na svých pravidelných schůzkách, které, jak vím, probíhají v přátelské atmosféře a v duchu jednoty. Společné ekumenické akce jsou pak vyústěním těchto dobrých vztahů. Zastávám názor, že každý křesťan musí někde zakotvit, někam patřit, být někde „doma“. Avšak neměl by mít problém občas navštívit, třeba jen jako host, jiné společenství. Rád bych také viděl do budoucna, abychom byli schopni v rámci našeho města příležitostně vystoupit s křesťanskými zásadami, a to společně, bez rozdílu tradice. Jak píše apoštol Pavel v 1. listu Korintským: „Neříkejte já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Všichni přece patříme Kristu.“ A když se všichni křesťané spojí, je to už nějaká síla, se kterou se bude muset ve městě počítat.

 Te Deum z Domova pro seniory. Dne 17. ledna 2011 oslavila 103 let sestra v Kristu paní Anežka Wönischová žijící v Domově pro seniory v Přerově. Anežko naše milá, celým svým životem Boha jsi velebila a nyní Ti přicházíme přát, kéž ještě pár let nás učíš Boha znát, bližního milovat. S radostí v srdci vyprošujeme i nadále pevnou víru, dobré zdraví, životní optimismus. 103 let je úctyhodný věk, tisíceré Pánbůh zaplať za příbuzné, přátele, známé farníky z kostela sv. Vavřince v Přerově i za spolubydlící a pečující personál spolu s vedením Domova pro seniory. Alena Marie Cedidlová

 Betlémští pastýři. Na svátek Narození Páně 25.12.2010 se ve farnosti Říkovice konalo vánoční představení Betlémští pastýři. K potěšení Jezulátka, děvčátko Klárka vyzvala děti, aby si zahrály na pastýře. A tak hra začala. Pastýř Martin viděl na obloze divný jas a hned naň upozornil svého kamaráda pastýře Radka. Z noční klenby se jim ozval anděl, který hlásal dobrou zprávu, že se v betlémské stáji narodilo děťátko Boží. Pastýři vzali s sebou sýr a kousek chleba a šli hledat děťátko. Brzy ho našli a poklonili se mu. Své dary, sýr a chléb, odevzdali Josefovi. Josef jim poděkoval slovy: „Každého daru cena pravá je v tom, že se nám z lásky dává.“ Pastýři nakonec poděkovali Hospodinu, že jim poslal Spasitele. Své herecké dovednosti předvedli: Klárka Zapletalová, Radek Bednarský, Martin Pospíšilík, Josef Zanáška. Scénka byla protkávaná písničkami, které na varhany doprovázel Josef Hovád. U písničky Gloria se na varhany vystřídali i další hudebníci: Pepík Zanáška a Martin Pospíšilík. Na závěr otec P. Piotr Wardecki poděkoval všem účinkujícím, kteří přispěli k sváteční oslavě Vánoc. Elena Pospíšilíková

Co chcete vzkázat čtenářům našeho časopisu? Velmi si vážím aktivit křesťanů katolické církve a mám radost, když se Boží dílo daří. Můžeme mít vlastní názory na různé projekty. Například, pokud se týká nedávno otevřené křesťanské mateřské školy, já považuji její založení za jedno z Kristových vítězství v našem městě. Bůh mění časy i doby. Věřím, že přichází duchovní probuzení do České republiky. Věřím, že lidé sami začnou přicházet do našich sborů a farností. Budou nám klást otázky. Je na nás, abychom jim jako křesťané svědčili o ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši Kristu, našem Pánu. S přáním Božího požehnání, Vladimír Došek, kurátor ČCE Strana 12


Rok 2010 Přehled pastoračních údajů a financí za rok 2010 vidíte v tabulkách. K některým údajům dále uvádím hlavní položky. Částky jsou zaokrouhleny a uvedeny v tisících korun. Rok 2010 Celkový stav na začátku roku 2010 Stav účtu na začátku roku Dluhy k 1. lednu 2009

Přerov

Předmostí

- 45

+ 148

826 871

511 363

Příjmy roku 2010 Sbírky Dary Příjmy za církevní činnosti Příspěvek státu, biskupství atd. Nájmy a ostatní příjmy Půjčky - Příjem

3.085 1.018 663 7 400 204 793

552 226 24 1 75 33 193

Výdaje roku 2010 Bohoslužebné výdaje Mzdové výdaje Režijní výdaje Opravy Odeslané sbírky Na potřeby diecéze Havarijní fond Na seminář Na církevní školství Na charitu Svatopetrský haléř Na misie Na Svatou zemi Postní almužna Na pomoc Haiti Dary a charitativní výdaje Nákup majetku a ostatní výdaje Půjčky - Výdej Celkový stav na konci roku 2009 Stav účtu na konci roku Dluhy k 31. prosinci 2009

3.667 35 91 460 1.866 256 70.200,14.900,37.854,-

582 3 5 99 119 56 11.400,1.500,7.910,3.907,4.409,4.504,3.895,2.696,-

*

13.452,28.465,21.425,5.391,10.930,53.740,9 660 290

*

16.114,2 35 263

- 730

+ 188

244 974

481 293

Přerov

Rok 2010 Křty Svatby Pohřby Náboženství

Přerov

Předmostí

53 6 72 117

0 0 8 23

Dluhy k 1. 1. 2010: splátky střechy fary 706, půjčky od farníků 165. Příspěvek státu, biskupství: arcibiskupství 400. Nájmy a ostatní příjmy: nájmy 86, na režijní výdaje fary 43, na ostatní výdaje 63. Režijní výdaje: topení 169, vodné-stočné-dešťová voda 68, tisk časopisu 26, elektřina 94, telefon a internet 10, Katolický týdeník 33, poplatky bance 3. Opravy: okna fary 933, splátky střechy fary 400, opravy v bočním křídle fary 32, opravy varhan 10, výmalba fary 48, práce na Sonusu 380. Odeslané sbírky: letošní sbírka na církevní školy výjimečně zůstala ve farnosti na náklady spojené se zřízením církevní školky. Vybralo se 24.681,- Kč. Nákup majetku a ostatní výdaje: nákup vybavení a další výdaje na zřízení církevní školky 540, kuchyňská linka na faru 31, ohřívač vody na Sonusu 10, katechetické pomůcky 10, nájemné tělocvičny 7, lavičky 7, výsadba hrobů 4. Dary a charitativní výdaje: sbírka na činnost Charity Olomouc v Přerově 5, dar bohoslovci 2, dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2. Dluhy k 31. 12. 2010: zbývající splátky střechy fary 306, půjčky od farníků 718.

Předmostí Dluhy k 1. 1. 2010: půjčky od farníků 363. Příspěvek státu, biskupství: ministerstvo kultury 75. Režijní výdaje: plyn 64, elektřina 16, vodné-stočné-dešťová voda 8, webhosting 3, poplatky bance 2, hrobové místo 2, kontrola komínů 4, na režijní výdaje farnosti Přerov 2. Opravy: portál kostela 100, studie opravy fary 10, projekt výmalby presbytáře 5, drobné opravy 4. Odeslané sbírky: postní almužna je společná s Přerovem. Dary a charitativní výdaje: dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2. Nákup majetku a ostatní výdaje: dveře v kostele 13, stoly na faru 8, na tisk časopisu 7, skříň do zákristie 3, pískoviště 1. Dluhy k 31. 12. 2010: půjčky od farníků 293. Stav účtu na konci roku: dary na kapli v Dluhonicích 44, dary na opravy kostela 20.

Náklady na zřízení CMŠ Přerov K 1. září 2010 vznikla Církevní mateřská škola v Přerově, která sídlí v prostorách Centra Sonus. Stavební úpravy na Sonusu stály zhruba 530.000,- Kč. Cena za vybavení a počáteční náklady asi 420.000,- Kč. Celkem tedy zřízení církevní školky stálo 950.000,- Kč. Z toho farnost zaplatila 350.000,- Kč, arcibiskupství olomoucké přispělo 400.000,- Kč a město Přerov 100.000,- Kč. Všem děkuji. Poděkování za půjčky Zároveň proběhly na Sonusu další opravy a centrum bylo také nově vymalováno, což stálo dalších zhruba 150.000,- Kč. Také na začátku činnosti školky bylo třeba ihned nakoupit řadu věcí, které se normálně nakupují během provozu po celý rok, což bylo asi dalších 50.000,- Kč. Celkem bylo tedy třeba zaplatit v srpnu a září 1.150.000,- Kč za opravy na Sonusu a zřízení církevní školky a dále necelý milion korun za nová okna na faře, vymalování fary a související drobné opravy fary. A také splatit 400.000,- Kč loňských splátek za střechu fary. Vše se zvládlo a já velmi děkuji všem, kdo naší farnosti pomohli svými půjčkami. Během letošního roku snad větší část půjček budeme moci vrátit. 40DA Čtyřicet dnů bez alkoholu, akce zvláště vhodná pro postní dobu, běží také letos. Více na internetu: www.40DA.cz Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 2, Únor 2011

Strana 13

Plány na rok 2011 V Přerově nic nového neplánujeme a budeme vybírat na splacení poslední splátky střechy fary 306.224,- Kč a na vrácení půjček farníkům. V Předmostí budeme žádat o dotace na generální opravu varhan a na výmalbu presbytáře kostela. Pokud uspějeme, tak by se i letos pokročilo s opravami farního kostela. Také uvažujeme o dalších opravách fary, ale to je těžší rozhodování. Na faře v Předmostí je k nahlédnutí studie možné přestavby fary, a tak prosím všechny farníky, aby se na ni podívali a napsali do archů svůj názor, jestli faru opravovat tímto způsobem nebo jaký jiný názor mají. Noc kostelů Letos se v Přerově zapojíme do akce „Noc kostelů“. První setkání farníků, kteří si chtějí vzít akci na starost nebo s ní nějak pomoci, bude ve čtvrtek 17. února 2011 v 19:00 na faře v Přerově. Budeme se domlouvat, jakým způsobem akci v Přerově uskutečnit. Náplň je zcela na nás. Inspirací mohou být loňské programy jiných kostelů, které jsou na webu www.nockostelu.cz Prosím všechny ochotné, ať přijdou nebo pošlou aspoň zprávu, že s nimi můžeme počítat, případně zašlou své návrhy. Děkuji. Postní duchovní obnova Proběhne letos jako obvykle první postní sobotu 12. března 2011. Prosím, přihlaste se co nejdříve, ať víme, s kolika účastníky počítat. Děkuji. Program bude podobný jako v minulých letech a najdete ho v příštím čísle časopisu. P. Pavel Hofírek

Svatá Josefína Bakhita, řeholnice Narodila se v muslimské rodině v Súdánu. Při práci na poli jako malá dívka byla unesena a prodána do otroctví. Byla několikrát prodávána na trzích s otroky a zažila mnoho tělesného i duševního utrpení. Když se dostala do rodiny italského konzula Kalista Legnaniho, začalo se s ní nakládat důstojně. Později se dostala s rodinou nového pána do Itálie a vykoupená z otroctví se stala pěstounkou v rodině jejich přátel. U sester kanosiánek v Benátkách se setkala s Bohem. Po katechumenátu přijala v lednu 1890 křest a nové jméno Josefína. Složila sliby v Kongregaci sv. Magdalény z Canossy. V klášteře vařila v kuchyni, vyšívala, sloužila ve vrátnici. Zpočátku svou odlišnou barvou pleti působila rozruch a trpěla tím. Konec života prožila v nemoci a v agonii se vracela do doby otroctví, když žádala sestru, která ji ošetřovala: „Povol mi řetězy, jsou tak těžké.“ Zemřela 8. 2. 1947, svatořečena byla 1. 10. 2000. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Zápisník potulného kazatele Max Kašparů „Jinak přistupujeme k četbě Jízdního řádu, jinak k četbě detektivního románu. U prvního se dozvíme, v kolik hodin budeme v cíli plánované cesty, ve druhém se na konci dočteme rozuzlení celého případu. Zcela jinak je potřebné přistupovat k textu, který předkládá autor – ,potulný premonstrátský kazatel‘. Je, polotovarný‘ a zve čtenáře, aby si cíl cesty i vyřešení případu dokončili sami. Pokud by se tato publikace měla jmenovat jinak, tak by jí nejlépe slušel titul ,Malé kostelní puzzle‘.“ Autor nám ve své knize nabízí nejprve text z Písma svatého. Potom jednu z mnohých úvah na dané téma. Úvahy vycházejí z prostředí běžného života. Jde o to, abychom se právě v nich konfrontovali s výše uvedenými biblickými texty. Na závěr jsou nabídnuty prosby. Kniha nám může pomoci přemýšlet nad Písmem, vidět Boží slovo pohledem skrze všední skutečnosti. Vydalo ji nakladatelství Cesta roku 2008. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

 Koncert v Říkovicích. Dne 2. ledna ve 14 hodin se uskutečnil v chrámu Páně sv. Anny v Říkovicích IV. benefiční koncert. Výtěžek z tohoto koncertu je věnován na opravu farních varhan, které byly obnoveny po padesáti letech roku 2009. Na koncertě zazněly světoznámé skladby, jako je slavnostní Te Deum od M. A. Charpentiera, Stille Nacht, heilige Nacht od Franze Grubera, nebo tradiční české koledy. Písně doprovázely dvě trumpety, tuba a varhany. Díky patří Vítku Adamíkovi, Ondřeji Fojtů a Václavu Slivkovi, kteří na koncertě vystupovali a především Vám všem, kteří jste se zúčastnili. Mám velikou radost, že snaha a píle nezůstala bez povšimnutí a mohla se tak vybrat částka 3. 937,-Kč. Pán Bůh zaplať všem! Josef Hovád Strana 14


dokončení ze str.16 Čtvrtek 24.2. 15:00 17:30 19:00 Sobota 26.2. 8:00

Neděle 27.2. Pondělí 28.2. Středa 2.3. Čtvrtek 3.3.

Sobota 5.3.

Neděle 6.3. Pondělí 7.3. Úterý 8.3. Středa 9.3.

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

15:00 Centrum Sonus CPR Ráj 15:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:45 Fara v Přerově Fara v Předmostí 9:00 Centrum Sonus 16:00 Fara v Přerově 16:30 Fara v Předmostí 17:00 Centrum Sonus 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 17:00 Pavlovice CPR Ráj 16:00 Centrum Sonus Popeleční středa

Pátek 11.3.

16:00 15:00 17:30 19:00 19:00 16:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Svatý Hostýn

Sobota 12.3. Neděle 13.3. Pondělí 14.3. Středa 16.3.

9:00 17:30 17:30 18:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec

Čtvrtek 17.3.

8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:45 Fara v Přerově Slavnost sv. Josefa

Čtvrtek 10.3.

Sobota 19.3. Neděle 20.3. Pondělí 21.3. Úterý 22.3. Sobota 26.3. Neděle 27.3.

10:00 19:30 16:00 16:00 16:00 9:00 14:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, Šířava


Úklid kostela, skupina „C“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Karneval pro děti Výlet rodin do Sluňákova Koncert přerovské scholy Biblická hodina s jáhnem Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Korálkování CPR Ráj Akce pro ministranty Setkání učitelů děkanátu Přerov Mariánské večeřadlo Masopust aneb Jak se ukončovaly plesy a zábavy Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Začátek kurzu „Manželské večery“ Setkání společenství křesťanských žen Den přísného postu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Liturgika s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Svatá zpověď na začátku postní doby Postní víkend pro manželské páry s MUDr. Jitkou Krausovou CPR Ráj Celodenní postní duchovní obnova Modlitby Fatimského apoštolátu Biblická hodina s jáhnem Mše svatá pro školní děti s přípravou na první svaté přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Setkání františkánského společenství Příprava mládeže na biřmování Setkání společenství seniorů Setkání společenství křesťanských žen Přednáška Křesťanské akademie Postní duchovní obnova pro mládež Postní ekumenická modlitba

Strana 15

Sob

n

Postní celodenní duchovní obnova v Přerově v centru Sonus bude v sobotu 12. března 2011 od 9:00 a povede ji P. Sávio Řičica OP. Téma: Křest a život z něj - Je pro mě opravdu „novým zrozením“? Přihlašování v zákristiích přerovských kostelů a na faře v Přerově (50,- Kč).

16:30 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus Fara v Předmostí Troubky 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 9:00 Troubky, kostel

Sobota 5.2. Neděle 6.2. Pondělí 7.2. Úterý 8.2. Středa 9.2. Čtvrtek 10.2.

Sobota 12.2. Neděle 13.2.

Pondělí 14.2.

9:00 9:45 14:30 15:00 17:30 16:00 17:30 18:00

Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel

19:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Horní Moštěnice 17:00 Mše svatá v kostele 18:00 Beseda o českých krajanech v kulturním domě 18:00 Přerov, sv. Vavřinec

Úterý 15.2. Středa 16.2.

Čtvrtek 17.2.

Pátek 18.2. Sobota 19.2. Neděle 20.2. Pondělí 21.2. Úterý 22.2. Středa 23.2.

19:00 8:45 17:30 19:00 19:45 16:00 9:00 20:00 19:30 16:00 16:00 9:00 16:00

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Pavlovice CPR Ráj Centrum Sonus Přerov Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mariánské večeřadlo Příprava mládeže na biřmování Příměstský tábor pro děti 7. - 11. února Návštěva nemocných po domech Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Tvoření CPR Ráj Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro manželství CPR Ráj Schůzka animátorů mládeže děkanátu Modlitby Fatimského apoštolátu Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Setkání františkánského společenství „Horní Moštěnice pro Banát“ O životě rumunských Čechů bude hovořit P. Josef Altman, kaplan z Hranic, rodák z Banátu, a Mgr. Ivo Dokoupil, Člověk v tísni. Mše svatá pro školní děti s přípravou na první svaté přijímání Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Setkání organizátorů „Noci kostelů“ Modlitby matek Pletení z pedigu Schůzka ministrantů Farní ples v Městském domě v Přerově Příprava mládeže na biřmování Setkání společenství seniorů Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Přednáška Křesťanské akademie P. Jan Linhart: Irák dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 23. února 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents