Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Září 2016 Číslo 8 Ročník 22  Úvodník P. Pawel Bilinski  Liturgický kalendář  Prodejna na faře  Přečetli jsme a doporučujeme Boha neokecáš  Rosteme ve víře – Biblistika Jak číst správně Bibli  Světec měsíce  Slovo z Charity  Pramen radosti Pokorná radost z věcí zcela prostých  Společenství Lorenco  Dětské okénko  Stránka pro mládež  SDM Krakov 2016  Z Centra pro rodinu Ráj  Amoris Leatitia Exhortace papeže Františka  Jen tak ve stručnosti Víkendová Duchovní obnova na Velehradě  Přečetli jsme a doporučujeme Modlitba s Biblí v ruce  Dny evropského dědictví  Rozvrh náboženství  Informace

V neděli 7. srpna jsme v Přerově prožívali slavnostní mši svatou, slavenou k patrocinium farního kostela, který je zasvěcen svatému Vavřinci. Patocinium bývá zvykem slavit poutí. V Přerově se nesprávně vžil výraz hody. Ale hody (v Čechách posvícení, ve Slezsku krmáš) je vzpomínková slavnost na posvěcení kostela. V některých farnostech se slaví obě slavnosti zvlášť, někde zase splývají v jeden den.

…a mnoho dalšího...

Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

Září v liturgii

Rysem našeho života je, že nejsme věční. Vše má svůj čas, vše je pomíjející. Den plyne za dnem, dech za dechem. Žádná lidská moc nic z toho nemůže vrátit zpět. Ani nevíme, který den bude poslední. Takový je už náš život. Narodili jsme se ke smrti, anebo jak říká filozof Martin Heideger, „naše bytí je ke smrti“. A přece ze všeho, co pomíjí, je něco, co má delší trvání, co je věčné. A to je dobro a zlo. Tyto věci jsou věcí věčnosti. To, co je dobré, i zlé jako by se ukládalo během života na dno naší duše. A tak se postupně zde na zemi vytváří a formuje tvář našeho nitra. Pokud žijeme, jsme zahaleni vlnou časnosti. Ale ve chvíli smrti to pomíjející se odplaví a zůstává jen to, co platí před Bohem. Též cestou životem jako my kráčela i Panna Maria. Její Svátek Narození oslavujeme přesně 8. září. Její život se začal někde v zákoutí Palestiny. Žila tiše, naplněna starostmi, utrpením i slzami, tak jako my, lidé dneška. I chvíle hlubokého štěstí a radosti v Bohu v přítomnosti jejího Syna jí dodávaly sílu a optimismus. Pominutelný život Mariin byl podobný našemu, ale v jednom se úplně lišil. V tom podstatném. Totiž při svém početí a narození byla čistá, bez hříchu. Žádné zlo se do její duše nedostalo. Okamžiky jejího života nebyly prázdné a mrtvé, byly plné, protože žila přítomností Pána. Proto její život přešel do věčnosti. Každý její den, každá radost i bolest, všechna ta dobrota i oběť, nic se neztratilo. Ani její tělo po smrti. To všechno zůstává. My se těšíme, že je v nebi. Je nám blízká, jako by žila tady mezi námi na zemi. Kdyby žila v Izraeli nebo v Jordáně, měli bychom k ní daleko. Ale protože žije u Boha, slyšíme její hlas a jdeme za ní. Dělí nás od ní jen tenký závoj Strana 2

V měsíci září nastupují děti, žáci a studenti do škol. Proto se začátkem nového školního roku prosíme o dary Ducha svatého pro všechny, kterým začínají školní povinnosti, prosíme také za jejich učitele. Také děkujeme za úrodu. 3. 9. Sv. Řehoř Veliký, papež 5. 9. Bl. Terezie z Kalkaty 7. 9. Sv. Melichar Grodecký, kněz a mučedník 8. 9. Svátek Narození Panny Marie „Narození Panny Marie. Slavná kolébka. Díváme se, koho nám to dala – do jakých krás a velikostí vyrostl neposkvrněný život, který tu dnes vítáme na svět. Vše, co konáme, i ta nejmenší maličkost je kolébkou něčeho věčného. Velmi se radí cvičit se v těch pohledech, umět se dívat ode všeho do nekonečna – do věčnosti. Ten pohled nám zjeví pravé hodnoty – to je ten pohled sv. Aloise: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ - Vzhůru srdce – ode všeho do nekonečných dálav. Tam je jasno, tam se vše správně uvidí a posoudí. Jsou krásné duše, které si tak navykly na tyto pohledy, že jsou jim důvěrně spřízněny! I tvá duše má být krásnou. „Vše, co konám, je začátek něčeho věčného“. Vše co konám a trpím, zde skončí, ale to vše změní něco na mé věčnosti. Vše zde končící, je začátkem něčeho nového, neskončí. Vážný a odpovědný je život. Je to štěstí umět se ode všeho dívat do nekonečna!“ (Minutěnka, biskup J. Hlouch) 12. 9. Jméno Panny Marie, nezávazná památka 14. 9. Svátek Povýšení sv. Kříže Tento svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se už v 5. století 14. září vystavovaly k veřejné úctě věřících části dřeva z Kristova kříže. Křesťanský Východ začal pak v tento den slavit dnešní svátek; v 7. století se jeho slavení rozšířilo i na Západ. Později se zároveň vzpomínalo také na znovuzískání svatého Kříže z Persie, kam byly jeho ostatky odneseny jako válečná kořist. Císař Hérakleios je v roce 628 přinesl zpět do Jeruzaléma. 15. 9. Panna Maria Bolestná První bolest zakusila Panna Maria, když jí stařičký Simeon předpověděl, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí. Druhou bolest prožila, když utíkala se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek. Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledala dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě. Čtvrtou bolest zakusila, když se setkala se svým Synem na křížové cestě. Pátou bolest prožila na Kalvárii, když stála se svatým apoštolem Janem u Ježíšova kříže. Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín. A sedmou bolest zakusila, když Pána ukládali do skalního hrobu. Když Pán říká svatému Janovi „Hle, Matka tvá“, říká to nám všem. Odkázal nám všem svou Matku Marii, aby se stala i naší Matkou. Je to Kristův živý odkaz a dar lásky. A právě zde, pod křížem svého Syna, je nám Sedmibolestná Matka nejbližší. Od této chvíle bude Matka Sedmibolestná pomocnicí pro každou duši, bude svou mocnou přímluvou chránit všechny duše – zvláště ty, které toho nejvíce potřebují. (podle stránek stjoseph.cz) „Dr. Klug píše ve své Věčné tesknotě: V Geiersberku jde hošíček – syn učitelův se sestrou nemocného pana faráře do kostela. Tam se zastaví u sochy Bolestné Panny Marie. Hošíček se na ni zadívá a volá: „Podívej se, Panna Maria pláče, ale přitom se usmívá, proč?“ A ušlechtilá dívčina praví: „Proto se usmívá, že trpí ráda.“ Nato chlapec: „A když ty pláčeš, umíš se také usmívat?“ V té chvíli, kdy matka Boží nejvíc Bohu i lidem dala, - svého Syna, nejvíc získala. To je zákon: Dej – a budeš mít! Vzdej se všeho a najdeš všecko – Boha a Jeho lásku. Ale to vše musíš mít rád jako Matka Boží. Teprve milovaný kříž a bolest nabývají ceny, nebeských hodnot!...“ (Minutěnka, J. Hlouch) 16. 9 Sv. Ludmila, mučednice 21. 9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

věčnosti a v její radosti vidíme předobraz radosti naší duše. V den jejího narození k ní tedy volejme, abychom s její pomocí měli sílu z duše vynést to špatné a do ní vnášet jen dobré. Pak naše jednání bude mít prvek věčnosti. P. Pawel Bilinski

 Prodejna na faře . Jak ten čas letí… Začátkem října to už bude jeden celý rok, co máme naši prodejnu „Na faře“ v nových, větších prostorách. S rozšířením místa prodejny došlo také k rozšíření sortimentu nabízeného zboží. Kromě tradiční nabídky křesťanské literatury, Biblí, kalendářů, pohlednic apod., jsou v prodeji i předměty náboženské úcty, různé sošky svatých, množství krásných křížů na zavěšení či postavení, svíčky kostelní nebo dárkové, svaté obrázky a mnoho dalšího. V nabídce jsou kromě vína z Arcibiskupských sklepů i produkty sester trapistek z kláštera Naší Paní nad Vltavou a lázeňské oplatky. Nově máme také možnost na přání vyšití křestní roušky. Otevírací doba prodejny je stálá, a to po – pá 9-12 a 14-17 hodin. Otevřeno je také v neděli po deváté mši svaté. Alena Pizúrová

27. 9. Sv. Vincenc z Paula, kněz 28. 9. Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa Vzpomínám na jednu píseň, která se nazývala „Modlitba za vlast“, také ji možná znáte podle prvních slov jako „Otče náš, vyslyš nás.“ Její třetí sloka zní: „Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám, chraň nás v míru, zem i víru, svatý Václave! Tisíc let jsi chránil národ svůj, prosíme i dál jej opatruj. Víře své i vlasti věrný lid, ať je šťasten, ať má klid.“ Modleme se v tento den a nejen dnes, za všechny, kteří tvoří zákony, vládnou, mají moc a vliv, aby všech těchto možností využili k dobru našeho národa. 29. 9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů Michael, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh“, je v biblických textech označován jako jeden z prvních knížat (Dan 10,13.21), ochránce vyvoleného národa ( Dan 12,1) a vítěz nad démonem (Jud 9, Zj 12,7). Také křesťané v něm od počátku viděli zvláštního ochránce novozákonního Božího lidu a přímluvce zemřelých před Božím trůnem. Je vzýván také při exorcismech. Jeho svátek se slaví už od 5. století ve výroční den posvěcení baziliky zbudované k jeho poctě v Římě na Via Salaria. „Pošli sv. Michaela, ochránce tvého lidu, ať uvede naše zemřelé do světla věčné slávy”: tak se modlí Církev o nešporách svátku sv. archandělů. To nám ukazuje na to, že sv. Michael, vítězný bojovník proti ďáblovi a anděl strážný izraelského národa a Církve, je také tím, kdo podle Tradice Církve nám spěchá na pomoc v poslední, rozhodující hodině našeho pozemského života, kdy na nás mimořádně útočí ďábel, a také tím, kdo pak převádí duše zesnulých do nebeského království, aby mohly patřit na Boha tváří v tvář. Spolu s ním si připomínáme další dva archanděly, kteří o sobě prohlásili, že stojí před Bohem (Lk 1,19 ; Tob 12,15). Gabriel znamená „Muž Boží“, nebo „Bůh ukázal svou sílu“. Jeho jméno se objevuje v knize proroka Daniela (Dan 8,16; 9,21). Zvěstoval také Zachariášovi narození Jana Křtitele (Lk 1,19) a Panně Marii narození Ježíšovo (Lk 1,26). Rafael znamená „Bůh uzdravil“. Vypráví o něm novozákonní kniha Tobiáš. Bývá vzýván jako průvodce cestujících. 30. 9. Sv. Jeroným, kněz a učitel církve Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Boha neokecáš

P. Josef Mixa

Mons. Josef Mixa (* 1925) je jednou z nepřehlédnutelných kněžských osobností současnosti. U příležitosti jeho 90. narozenin noviny psaly, že jde o nejstaršího aktivně působícího kněze v Čechách. Úctyhodný je on sám, ale i zástup lidí, jimž se nesmazatelně vepsal do života. Přesto nebylo snadné ho přesvědčit, že má co říct a že jeho protříbené pohledy na život budou čtenáře zajímat. Nenarodil se ve snadné době, v mládí prožil válečnou okupaci Československa a pak celý totalitní režim. Vyrůstal v rodině pražského obchodníka, studoval ekonomii a měl převzít obchod po rodičích, o který po únoru 1948 přišli, ale četba Bible dala jeho životu nový směr. Pokřtěn byl ve svých 23 letech. Po studiu teologie v Litoměřicích, kam se dostal až po mnoha podání přihlášek, přijal kněžské svěcení a začal působit u Sv. Anny v Praze na Žižkově. Od roku 1968 sloužil jako sekretář kardinála Tomáška a zároveň v kostele Sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech. Proto může vysvětlit také postoje Otce kardinála, které byly někdy vnímány jako slabost ve vztahu ke státu. Shromažďovalo se kolem něj živé společenství věřících, včetně osobností podzemní církve, což se nelíbilo orgánům STB. Proto byl roku 1973 přeložen z Prahy do Stanovic u Karlových Varů, kde žije dodnes. Setkávání Společenství Kniha rozhovorů vznikla z iniciativy a k velké radosti jeho přátel. P. Josef Mixa nás křesťanských žen nechá nahlédnout do svého duchovního zrání a odhodlání pro kněžskou službu. Na 6.9., 20.9., 4.10., 18.10., 1.11., kněze byl vysvěcen až ve svých 40 letech. Je velmi povzbuzující sledovat jeho zaníce15.11., 29.11., 13.12.2016 ní pro službu, pro odevzdanost Bohu. V knižním rozhovoru se zamýšlí nad různými 10.1.2017, 24.1., 7.2., 21.2., událostmi a problémy současné doby (např. liberalismus, pravda a dogma, Evropská 7.3., 21.3., 4.4., 18.4., 2.5., unie, církev a svět, kněžství a manželství, celibát), v závěru knihy je několik jeho ho16.5., 30.5., 13.6., 27.6. milií. V knize je i svědectví jeho přátel, které duchovně vedl. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016 Strana 3

Jak číst správně Bibli Začínáme od Nového zákona. Pročítáme-li zajímavé příběhy ze života mužů a žen, jak nám je Bůh nechal zaznamenat v Bibli, mohou nám přinést praktické poučení o tom, jaký způsob jednání člověka je správný. Stejně tak pochopíme, čemu je lepší se v životě raději vyhnout. Ten, kdo nás stvořil, přece nejlépe ví, co je pro nás dobré, a co nám naopak může škodit. Tak k nám Bůh promlouvá. Ústřední postavou celé Bible je Ježíš Kristus. Starý zákon přináší proroctví o jeho mesiášském poslání, Nový zákon pak vypráví o jeho příchodu na naši Zem. Když budeme pozorně číst jednotlivé části evangelií, pak vlastně můžeme "naslouchat" slovům, která nám věrně předávají smysl slova Pána Ježíše Krista, jimiž vyučoval své posluchače v době, kdy byl osobně přítomen na naší Zemi, a učit se tak přímo od něj. Jeho způsob jednání, to, jak se choval ke svým přátelům i nepřátelům, co dělal pro své bližní - to vše je pro nás příkladem toho, co Bůh očekává od nás – svých dětí (1 J 2,6). Dáme-li si tu práci a při svém čtení Bible se u každého celku zastavíme, abychom mohli o textu hlouběji přemýšlet, pak už vlastně Bibli nejen čteme, ale také ji "studujeme". Tehdy nasloucháme Božím radám, zaslíbením, varováním či výzvám nebo příkazům, tehdy začínáme hlouběji chápat životní (biblické) souvislosti… Nenechme si ujít poznání Starého zákona, jsou to svatá Písma, která četl Ježíš. Mnozí lidé Starý zákon ignorují, ale vypustit ho z Bible by znamenalo asi tolik, jako oddělit korunu stromu od kořenů, které jsou zapuštěny hluboko v zemi. Bez znalosti Starého zákona bychom nepochopili podstatu celého křesťanství. Při čtení Starého zákona však musíme vždy mít na paměti skutečnost, že události zde popisované se staly v době, která byla svou kulturou, zvyklostmi a podmínkami života velmi rozdílná od té, ve které žijeme my dnes. Neinformovaný čtenář je často zaskočen tím, že v myšlení, chápání a cítění dnešního člověka – ovlivněného evropskou kulturou začínajícího 21. století – jsou značné rozdíly ve srovnání s člověkem žijícím před 5 000 lety a navíc v jiné zeměpisné oblasti. (Například v biblické době byl člověk nemocný malomocenstvím vyhoštěn mimo tábor, kde žili ostatní nemocní - to se nám dnes může jevit jako nehumánní jednání. Avšak pro Izraelce, kteří žili kočovným životem na poušti, nebylo možné zajistit hygienu tak, jak to chápeme dnes. Toto z dnešního pohledu zdánlivě příliš tvrdé jednání bylo ve skutečnosti nejúčinnější preventivní opatření proti šíření infekční choroby, jaké tehdy bylo možné zajistit.) Okolnosti života se změnily, ale principy zůstávají stejné a můžeme se z nich dodnes učit. Ještě náročnější je správné porozumění biblickým prorokům. Jejich prorocké výpovědi obsahují obraznou mluvu, řadu alegorií a jinotajů vlastních orientálnímu způsobu vyjadřování. K tomu, abychom poselství tohoto druhu biblických knih porozuměli, je potřebná dobrá znalost jejich dobového pozadí a užitého literárního žánru. Bude-li vás tedy zajímat i tato část biblických informací, pak bude dobré, když je budete číst s někým, kdo Bibli dobře zná a bude vás moci upozornit na všechny souvislosti, které vám pomohou textu správně porozumět.

kapitoly jsou také, pro rychlejší orientaci, dále členěny na ještě menší celky, kterým říkáme „verše“. Je to velmi užitečné opatření pro možnost záznamu místa, kde můžeme hledaný výrok Bible rychle najít. Vypadá to například takto: 2Tm 3,1.15-17. Znamená to, že jde o druhý list Timoteovi, o jeho třetí kapitolu, verš první a dále o verše patnáctý až sedmnáctý. Když mají dvě nebo i více knih stejný název, pak první číslo označuje, o kterou knihu jde (2 = druhá). (Tm) – To je název knihy, jejíž místo mezi ostatními můžete najít podle seznamu, který je uveden na začátku obou hlavních biblických celků – Starého a Nového zákona (v některých vydáních Bible najdete obojí na jejím začátku; zde také najdete význam zkratek názvů knih). Hned za názvem knihy je uvedeno číslo kapitoly (3.) z dané knihy, které je od dalšího textu odděleno čárkou. (1.15–17) Za číslem kapitoly jsou uvedena čísla veršů, která se od sebe oddělují tečkou, anebo – jde-li o několik za sebou jdoucích veršů – je mezi prvním a posledním veršem pomlčka. Pokud v záznamu následuje ještě uvedení dalšího místa v jiné kapitole téže knihy, oddělí se tato informace od předchozí středníkem, a poté následuje uvedení kapitoly a příslušných veršů (2 Tm 3,1–17; 4,2–3). Na každé stránce Bible v moderních překladech najdete kromě samotného biblického textu i dodatečně vložené nadpisy jednotlivých dějových nebo myšlenkových celků (ty ovšem nepatří k původnímu textu), tzv. křížové odkazy (dole pod čarou nebo na okrajích, poukazující, kde v Bibli se mluví o podobném tématu), a překladové, někde pak i výkladové poznámky (většinou dole pod čarou). P. Zdeněk Mlčoch

Členění biblického textu Poselství Bible pochází od Boha a je ukryto v příbězích popsaných na mnoha místech Bible. K tomu, abychom se mohli v oněch přibližně 1000 stránkách psaného textu lépe orientovat, nám slouží celá řada grafických úprav. Byly učiněny dodatečně právě proto, abychom se v Bibli lépe vyznali. Například k rozčlenění knih Bible na kapitoly došlo až ve 13. století po Kr. V záhlaví každé stránky Bible najdete název knihy a čísla „kapitol“, které se nacházejí na této stránce. Jednotlivé Strana 4


Blahoslavený Clemente Vismara Italský misionář v Barmě, který věnoval celý svůj dlouhý život opuštěným a potřebným. Clemente Vismara se narodil 6. září 1897 v Agrate Brianza. Brzy ztratil matku a žil se svým otcem a sourozenci Navštěvoval gymnázium a poté v roce 1913 vstoupil do Arcidiecézního semináře v St. Peter Martyr. Během první světové války byl povolán jako voják. V roce 1923 byl vysvěcen na kněze. Už během studií se připravoval na své misionářské povolání v Lombardském semináři při zahraničních misiích, který se v roce 1926 přejmenoval na Papežský institut pro zahraniční misie. Krátce po vysvěcení odchází na misie do Mjanmarska, kde založil novou misii Mong Lin. V té době byla v krajině velká chudoba, šířily se tropické nemoci a mladí misionáři umírali jeden po druhém. V letech 1926 až 1936 zemřelo šest misionářů, a tak místní biskup dokonce uvažoval o zavření misie. Otec Vismara zůstal v misii sám. Neodešel, ale naopak začal zakládat další misie, kam zval kněze a řeholní sestry. Snažil se hledat příčiny těžké situace místních lidí a zjistil, že největší problémy způsobují zvyky založené na pohanství a fatalismu. Muži často nepracovali a byli závislí na opiu. Ženy a děti byly často zneužívané, prodávali je a zabíjeli. Otec Vismara se soustředil na to dát lidem práci. Mimořádnou pozornost věnoval vdovám a opuštěným ženám. Byl si vědomý, že i jeho zdraví je ohroženo, proto dbal na správný životní styl – dodržoval pravidelný denní režim a dbal na čistotu. „Otec Vismara na mě působil jako kolo, které se stále točí: když děti a sirotci, které opatroval, vyrostli a založili si rodiny, nahradili je jiní. Každých dvacet let se vystřídala jedna generace, staral se tak o 4 generace lidí. S každým se bavil se stejným nadšením, jakoby to bylo poprvé. Byl to jeho životní styl a přes svůj vysoký věk vypadal pořád stejně, jakoby nestárl”, řekl o svém spolubratrovi otec Angelo Campagnoli. I japonskou okupaci Mjanmarska využil pro zvelebení misie. Otevřel znovu sirotčinec a vojáky i chlapce z domova zapojil do sekání dřeva. V Mong Lin působil otec Vismara 31 let, během kterých pokřtil 4000 lidí. I v 60 letech se těšil výbornému zdraví a prostřednictvím dopisů a článků se dělil s okolním světem o dění v misii. V roce 1955 ho nečekaně biskup poslal do nové misie Mong Ping. Zde byly sice lepší podmínky pro život, ale s misijní prací se muselo začít téměř od nuly. V nové misii nebyl méně aktivní než dřív – založil dětský domov, školu, postavil kostel a dům pro misionáře. Problémy se objevily po nastolení socialistického režimu, kdy museli všichni misionáři odejít ze země, kromě seniorů. Otec Vismara i přes různé potíže neúnavně pracoval a ještě v roce 1968 založil novou misii v Pannulogu. „Člověk je starý až tehdy, když není pro nikoho užitečný,“ říkával otec Vismara často. Zemřel 15. 06. 1988 ve věku nedožitých 91 let v Mong Ping. Papež Benedikt XVI. vyhlásil otce Vismaru dne 26. 06. 2011 za blahoslaveného. tým spolupracovníků redakce Milí farníci, možná znáte sv. Vincence z Pauly, patrona charitního díla. Jeho život a nasazení pro chudé a potřebné si připomínáme vždy 27. září. I to je důvod, proč kolem tohoto data místní charity otvírají své dveře veřejnosti, pořádají koncerty, jarmarky a benefice, při kterých chtějí lidem přiblížit své služby a poslání. V loňském roce jsme společně tento den mohli o-slavit jedinečným koncertem Hradišťanu v kostele sv. Vavřince, jehož výtěžek byl určen pro novou službu Domácí hospicové péče. Letos jsme pro vás připravili Den s charitou, který proběhne v pátek 23. 9. od 10 do 16 hodin na náměstí Přerovského povstání. Na programu budou nejrůznější vystoupení, celý den budou připravené hry pro děti, malování na kameny, možnost vyzkoušet si jízdu na invalidním vozíku, změřit si tlak a cukr v krvi a hlavně blíže se seznámit s našimi službami a zaměstnanci. Bližší program najdete na plakátcích. Srdečně vás všechny zveme a těšíme se na vaši návštěvu . Za Oblastní charitu Přerov Emilie Šmídová Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

Strana 5

 Pramen radosti . POKORNÁ RADOST Z VĚCÍ ZCELA PROSTÝCH „Veselé srdce – to je život pro člověka, radost – ta prodlužuje lidský věk.“ Sir 30,22 Radosti – daru Ducha svatého – se nemůžeme otevřít, pokud přirozeně nevnímáme prostou radost lidského bytí, radost z prostých věcí, kterou musíme posvětit, čili učinit z ní skrze Ducha svatého radost duchovní, božskou. Ale abychom ji posvětili, musíme ji nejprve najít, přijmout a nasbírat. Určitě prvním pramenem naší radosti může být Boží stvoření. Jít se projít do přírody a sledovat vlnící se obilí na poli připomínající vlny na moři, mraky na obloze, vytvářející svými tvary různá zvířátka, mravence, jak po svých dálnicích spěchají tam a zpátky se svými náklady, nebo jen na zahrádce sledovat, jak klíčí a rostou okurky či hrášek – tohle nejlépe dokáží děti, pro které je tenhle svět ještě stále nový a nepoznaný, které jej ještě neberou za samozřejmost. Otevřeme i my naše oči, vždyť každý z nás byl dítětem! Radovat se mohu z dobře vykonané práce, čímž mám účast na radosti samotného Stvořitele z nádhery jeho mistrovského díla. Kolik radosti přinášejí ty drobné práce: krásně čisté misky a talíře poté, co umyjeme nádobí, vyčištěný pokoj poté, co jsme ho vyluxovali, okna dokonale propouštějící obraz krajiny venku poté, co jsme je umyli. S jedinou podmínkou: máme vše dělat s láskou a v lásce. Bručení, mumlání, nadávání, nebo loudání spolehlivě zadusí každé semínko radosti. Radost je důležitá pro celé tělo a stejně tak může tělesná pohoda ovlivnit radost duše. Problém nastává, když se nám přetechnizovaný svět, kde je vše vysoce sofistikované, snaží ukrást spoustu základních gest, těch nejprostších projevů radosti. Christiane Singerová k tomu říká následující. Spousta dnešních vynálezů se nám snaží ulehčit každodenní život – nemusím otočit kohoutkem, když si chci umýt ruce, zavřít dveře… Ale já chci porodit své děti poté, co jsem je devět měsíců nosila v lůně, vybírat si ovoce, které si koupím, jít ven, abych hodila svůj dopis do schránky, potřást si rukou se sousedy. Raději vedu konverzaci s lidmi, kteří sedí vedle mě, než s těmi, kteří tu nejsou. Chci dětem dopřát víc, než je mačkání tlačítek ovladačů všech možných zařízení – chci je naučit tančit, běhat, skákat, kreslit, hrabat se v zemi, sedět tátovi na klíně a listovat v knížce… naučit děti obývat své tělo, používat vlastní rozum a žít ve vztazích s druhými lidmi bez přístrojů mezi nimi (mobilů a počítačů). K zamyšlení Neděle, pojímaná jako den zmrtvýchvstalého Pána, v němž oslavujeme Boží dílo stvoření a „nové stvoření“, je pro svůj zvláštní význam dnem radosti, by dokonce dnem vhodným k tomu, abychom se učili radovat. Můžeme k tomu využít i zdravou zábavu. Zkusme se v neděli zvlášť radovat z Božího stvoření, dobře vykonané práce a toho, co může dělat naše tělo.

Modlitba Pane Ježíši, dej, ať nehledáme jen věci veliké, ale dokážeme se radovat z maličkostí, které utvářejí náš každodenní život. Amen. Zpracováno podle knihy Daniela Ange: La joie (Pramen radosti) zpracovala Petra Pročková

SPOLEČENSTVÍ LORENCO – od sv. Vavřince Kdo jsme? Latinské jméno Lorenco je vlastně česky Vavřinec. Přerovský kostel je zasvěcený sv. Vavřinci, proto se naše společenství jmenuje LORENCO. V letošním školním roce chceme společně opět nacvičovat: pásmo o svatém Mikuláši, Živý betlém, zpívání před půlnoční, setkání na Boží hod vánoční, nacvičování tanců na masopust i karneval dětí, pašijovou křížovou cestu, čtení pašijí a společné čtení z Bible na slavnost Jana Křtitele. Svými vystoupeními pomáháme lidem kolem nás poznat i něco z toho, co žije církev. Vše se může dít jen díky ochotným lidem od nejmenších, až po nejstarší, kteří mají vydávat svědectví o Pánu Ježíši, nebo potěšit a rozradostnit svého bližního. Prosím, přijďte a dejte svůj volný čas druhým. Poznáte, že obohacujete sami sebe. Kdo nic nedělá, nic nepokazí! Pozvání na setkání všech, kdo mají zájem spolupracovat, a také se za nás modlit v neděli 11. září 2016 v 16:30 hodin na centru Sonus. Připraveno bude malé pohoštění. Těšíme se na vás! Liba Calábková Strana 6


Milí chlapci a děvčata! První myšlenka, co vás napadne, než budete číst tyto stránky časopisu je: „V čem to mám přečíst, v počítači, nebo v notebooku? Ne, raději v tabletu! Ale vždyť mám chytrý telefon!“ Je dobře, že máte tuto techniku, ale je tu ještě někdo víc! Je tu náš Pán Ježíš Kristus, Boží Syn a náš Přítel. Umíte také každý den otvírat stránky s jeho Slovem - Bibli? Pána Ježíše si za svého přítele vybrala jedna žena, už jako děvče a stala se jeho nevěstou. Když odjela do daleké země, byla řeholní sestrou a profesorkou. V indické škole učila dívky z bohatých rodin. Jednou, když procházela městem, poznala, kolik lidí trpí hladem a umírá na ulici. Viděla opuštěné plačící děti bez rodičů a domova. Tato žena se vzdala pohodlného a dobrého života, a co víc, nebála se, že to nezvládne, neboť věděla, že má velkého přítele „Pána Ježíše“. Šla do ulic dávat jíst hladovým, napájet žíznivé, pomáhala nemocným. Stavěla přístřeší pro ty, co neměli domy, pomáhala dětem najít domov a vzdělání. Modlila se a učila lidi důvěřovat Bohu. Byla malá a slabá, ale dokázala více než vládcové tohoto světa. Už víte, kdo to je? Na začátku září ji papež František prohlásí za svatou: Je to Matka TEREZA Z KALKATY. Je nám velkým příkladem, jak se učit v tomto světě žít, podle slov Pána Ježíše. Mnoho úspěchů v letošním školním roce vám přeje Liba C alábková


Strana 7

Jednačtyřicet nových rytířů Jedi na Edenu Dne 3. srpna se na planetu Teth sjelo celkem pět skupinek zástupců různých planet galaxie, aby se zde zúčastnili jubilejního 20. intergalaktického sněmu. Dostavili se Kel’doriové, Tarasinové, Granové, Vodranové i Ortolanové. Po příchodu do vesnice byli však napadeni skupinkou nepřátel. Naštěstí o tomto útoku věděli i rytíři Jedi, kteří svým včasným příjezdem zabránili obrovskému neštěstí. Zástupci spravedlnosti po svém zásahu objasnili, že se temná strana Síly chystá nadcházející sněm překazit a zmocnit se jeho účastníků. Proto Jediové nabídli všem delegátům (dětem) možnost výcviku, na jehož konci mohli získat titul rytíře Jedi, což by jim umožnilo postavit se nepřátelům a jednou pro vždy skoncovat s temnou stranou Síly. Děti se tedy staly padavany – učedníky a byly podrobeny fyzickému i psychickému tréninku. Díky tomu se jim podařilo překazit plány zla a posléze i porazit učedníka temné strany. Dokázaly i zachránit místní princeznu, čímž si získaly cenné spojence v boji proti temnému mistrovi, který mezitím sestrojil ničivou zbraň. Tu však padavané sabotovali, a tak i přes všechny triky temné strany Síly tohoto mistra porazili a zasloužili si tak titul rytíře Jedi. Tábor pořádaný společenstvím EDEN, pod záštitou spolku Sarkander, se jako tradičně konal v Hoštejně a letos se ho účastnilo 41 dětí. Protože tématem tábora byly Hvězdné války, boj dobra se zlem byl na denním programu. Tábor trval jedenáct dní, během nichž nás provázelo (až na pár výjimek) skvělé počasí, mše svaté a někdy až strašidelné zvuky, ozývající se z okolních lesů. Oproti minulému roku nás během pobytu neobtěžoval téměř žádný bodavý hmyz a (díky modlitbám) se nestalo ani žádné vážnější zranění. Protože se tábor konal již po dvacáté, v neděli 7. srpna měli možnost tábor navštívit všichni vedoucí, kteří v průběhu minulosti na táboře působili. Byla zde sloužena děkovná mše svatá, celebrovaná otcem Tomášem, který nově působí v Rokytnici, Brodku a přilehlých vesnicích. Završením byl pak slavnostní táborák, jehož se zúčastnil i otec Mariusz, který tábor provázel od jeho vzniku v Nejdku. Za úsměvy dětí během tábora patří dík sehranému týmu vedoucích, který zaručil, že si děti odnesou mnoho krásných vzpomínek, ať už ze společného zpěvu táborové hymny „My budem chránit galaxii“, ranních nástupů, promyšlených her nebo hvězdné oblohy uprostřed lesní mýtiny… Marek Stejskal Víkend pro ministranty se bude konat ve dnech 30.9. – 2.10.2016. Více informací na ministrantských schůzkách 10. a 24.9. Zve Martin a Kryštof

Pozdrav ze semináře

Milí čtenáři, v červnu náš rok formace skončil a nyní prožíváme prázdniny. Jeden můj spolubratr z ročníku si na konci dělal legraci z toho, že neodjíždí na prázdniny, ale na „plniny“. V prázdninovém čase totiž také máme několik povinností. Ještě v červnu jsem znovu navštívil seminář a byl zde týden k dispozici na praxi, během které jsem pomáhal s drobnými rekonstrukcemi semináře. Na tento čas rád vzpomínám, protože jsme udělali mnoho dobré práce a při ní jsme si užili mnoho legrace. Mou další povinností bylo ministrování na mši svaté v rámci Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. Nebyla to pro mě žádná povinnost, ale radost, protože Velehrad mám moc rád a na tyto dny jsem zde každoročně jezdil zpívat se sborem Ave Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Byl jsem vybrán ke službě mitristy – otci arcibiskupovi jsem držel mitru. Nezapomenu na průvod zpět k bazilice po mši svaté. Otec arcibiskup dal na čelo požehnání každému dítěti, které stálo v blízkosti průvodu. První polovinu července jsem strávil na Antiochii v Čechách v Bělé pod Bezdězem. Antiochia je akce, během které se s mnohými mladými lidmi (vedoucími) snažíme zasévat do lidí v téměř nevěřící farnosti semínko dobrých životních hodnot, a také semínko víry. Je to tzv. preevangelizace. Chceme na sobě ukazovat, že i ti, kteří věří v Boha, jsou normální obyčejní lidé, snad jen trochu šťastnější! Papež František nás v tom v mnohých promluvách podporuje. Z Antiochie jsem přijel domů, ale doma jsem se moc „neohřál“. Jel jsem na Světové dny mládeže do Krakova. Předprogram jsem strávil s mladými z našeho děkanátu v Kędzierzyn-Koźle. Díky tomuto setkání jsem dostal příležitost k seznámení se s mnohými z nich. Také jsem se v rámci předprogramu mohl setkat a na týden bydlet s úžasStrana 8 Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

nou mladou rodinou, která každodenně žije vírou v Boha. Byla to rodina plná pokoje a radosti. Samotné setkání v Krakově jsem využil ke kontaktu s mými přáteli. S mnohými jsem se neviděl několik let… Byl to požehnaný čas. V srpnu jsem prožil praxi na Svatém Hostýně. Tam jsem pomáhal se slavením mší svatých, svátostných požehnání a s modlitbou svatého růžence. Během mší svatých jsem měl příležitost rozdávat lidem svaté přijímání. Je to pro mě nezasloužený dar. Na mše svaté jezdím do své rodné farnosti, farnosti Dřevohostice. Tam ministruji a pomáhám se zpěvem. Navštěvuji také bohoslužby v sousedních farnostech. Další rok formace nám začne 12. září exerciciemi na Velehradě. V modlitbě na Vás pamatuje a o Vaši modlitbu prosí, Pavel Fiala

Světové setkání mládeže očima účastníků Asi dva měsíce před začátkem setkání jsem byl osloven z Arcibiskupským diecézním centrem pro mládež Olomouc, jestli bych mohl být vedoucí autobusu OL-14, že budu mít na starost dopravu děcek na předprogram, z předprogramu do Krakova a pak i z Krakova zpátky domů. Nikdy jsem nic takového ještě nedělal, ale říkal jsem si, že by to mohla být dobrá příležitost, poznat se lépe s děckama z našeho děkanátu. Hned po pár dnech jsem dostal úkol, zapsat všechny do speciální polské databáze, skrze níž nám přidělí farnost v opolské diecézi, kde strávíme náš předprogram a hlavně, kde se budeme rozdělovat na spaní do rodin. Dlouho se nic nedělo, až po nějaké době nám byla přidělena farnost sv. Zikmunda a Hedviky Slezské v Kędzierzyn-Koźle, a tak jsem jim napsal pár požadovaných informací o naší skupině, ale nikdo neodpovídal a rodiny také nikde. Čas plynul a já jsem odjel na tábor. Již v jeho průběhu jsem začal tušit, že je něco špatně, když mi někteří vedoucí hlásili, že jim přišel mail, že jedou autobusem OL-09 a jiný zas autobusem OL-10. A tak jsem se podíval na mail a zjistil jsem, že nejsem vedoucí žádného autobusu a že náš děkanát museli rozdělit, ale jedeme naštěstí do stejné farnosti. Horší bylo to, že přiřazení do rodin udělal systém nějak sám, a tak to vypadalo, že někteří nebudou moci být spolu, což budilo dosti negativní emoce. Ale co, nebyl čas řešit Krakov, když tu byl tábor. Na konci tábora mi přišla SMS-ka, že mě shání nějaký Polák, a že jsou prý nějaké komplikace s ubytováním. Po táboře jsem si přečetl mail a zjistil, že nějaké rodiny odřekly ubytování, a tak jsem měl rozhodnout o tom, jestli můžou být dotyční přesunuti do jiných rodin. Vůbec jsem netušil, jestli mohou nebo ne, tak jsem alespoň napsal, že bych potřeboval, aby někteří bydleli spolu a zbytek jsem nechal na Pánu Bohu. Odpověděli mi, že se budou snažit, aby to bylo možné. A už tu byl odjezd na předprogram a ještě stále jsem netušil, jak to celé dopadne, jen jsem věděl, že jako vedoucí naší děkanátní skupinky se budu celý předprogram starat o 38 mládežníků. Cesta taky nebyla úplně ideální, protože malá část našeho děkanátu cestovala spolu se Vsetínem a větší část s Uherským Hradištěm. Hradiště jelo do stejného města, ale mělo jiné farnosti. Vsetín, ten měl úplné jiné město, a náš děkanát měli za úkol vysadit a odjet do své farnosti. A tak se stalo, že část skupiny již dorazila na místo a druhá část teprve dojížděla, ačkoliv byla ve stejném městě. (Je třeba podotknout, že Kędzierzyn-Koźle je rozlohou větší než Paříž.) Díky Bohu všechno dobře dopadlo, ubytování v rodinách se doopravilo na místě, místní mládež byla skvělá a celý předprogram proběhl výborně. Cesta přeplněným vlakem všechny sblížila. Mým posledním úkolem bylo dovést skupiny k registraci, a tím mělo mé starání o skupinu skončit. Neskončilo. Někteří z naší skupiny měli pocit, že vím úplně všechno a dokážu všechno zařídit, a tak jsem měl příležitost během celého programu dělat skutky milosrdenství. Na vlastní kůži jsem zkusil, že být milosrdný není taková sranda, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale že výsledek stojí za námahu. Celé setkání bylo pro mne jedním velkým důkazem Boží lásky k nám mladým. Václav Slivka Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

Naše putování za Papežem Františkem začalo společnou mší svatou v olomoucké katedrále. Na program, který pro nás připravila mládež z polské farnosti Kędzierzyn-Koźle, vyrazilo zhruba 120 mladých z Přerova a Uherského Hradiště. Ubytovali nás ve svých rodinách, dobře se o nás postarali, a jejich pohostinnost nebrala konce. Poznali jsme město Koźle, navštívili domov sociálních služeb, zažili plavbu lodí po Odře, vystoupali na Horu sv. Anny a naučili se jejich taneček na písničku Chocolate. Po smutném loučení, kdy následovala cesta přeplněným vlakem, jsme dorazili do Krakova. Organizátoři nás nasměrovali do Českého centra, které se nacházelo v Mogile – opatství cisterciáků. České centrum bylo úžasné, kromě stínu nám tam nechybělo vůbec nic. Doufám, že jste sledovali přenos, který vysílala TV Noe. Mě samotnou nejvíce oslovil program Kešuho, páteční křížová cesta a písně SBMky (schola brněnské mládeže). Vyvrcholení naší pouti začalo v sobotu náročným přesunem na Campus Misericordiae. Program jsme zde sledovali na obrazovkách a český překlad poslouchali přes rádio. Po vigilii se Svatým otcem nás čekala noc pod širým nebem. Nedělní mši svatou poznamenala únava, horko a nepohodlí, ale určitě to byla událost, na kterou nezapomeneme. Domů jsme dojeli v pořádku v pondělí ráno. Velký dík patří kaplanovi Zděňkovi, který to celé prožíval s námi, a také organizátoru Vaškovi. Závěrem už bych jen dodala, že to nejkrásnější bylo zažít sílu víry a radosti velkého společenství křesťanské mládeže. Monika Fojtů Strana 9

Ve dnech od pondělí 25. do neděle 31. července se 6 mladých Světové setkání, které se konalo v Krakowě, a které poutníků (5 děvčat a 1 chlapec) z troubecké farnosti zúčastnilo bylo mou první akcí tohoto formátu, začalo pro ty, 31. světových dnů mládeže v Krakově. kteří se zúčastnili předprogramu, mší na rozlouCelá pouť čenou v katedrále sv. Václava v Olomouc ve střebyla zahájedu, týden před zahájením hlavního programu. Po na v pondělí této mši jsme se „nalodili“ na paluby autobusů mší svatou a vyrazili do opolské diecéze. Děkanát Přerov byl v olomoucubytován ve městě Kędzierzyn-Koźle ve farnosti ké katedrále, Koźle. kterou celePo příjezdu jsme byli rozděleni do rodin. Já, spobroval bislečně s Kryštofem, jsme byli přiděleni k panu kup Josef a paní Bialic. Šlo o starší manželský pár, oba byli Hrdlička. Po již v důchodu. Na starost nás v průběhu programu mši poutníci měla jejich vnučka Patrycja. z olomoucPo opravdu vřelém přivítání v rodině, které bylo ké arcidiesamozřejmě doplněno vydatnou večeří, jsme se céze odjeli přemístili do kostela, kde proběhla krátká společná hromadně adorace, po které následoval seznamovací proněkolika augram. Zahráli jsme si několik seznamovacích her tobusy do Krakova. Cesta trvala pouhé 3 hodiny. Po příjezdu do a naučili se společně s kněžími tančit tanec ChoKrakova jsme se zaregistrovali v Českém národním centru, které colate. se nacházelo v opatství Cisterciáckých bratří v Mogile. V tomto Následující dny se pak nesly ve znamení sebepocentru se každé ráno konala mše svatá a katecheze. Po registraci znávání, zábavy a společné modlitby. Prožili jsme jsme se šli ubytovat. Nás 5 děvčat mělo to štěstí, že jsme všechny spoustu zážitků např. cestu světla, při které jsme byly ubytované v jedné úžasné rodině. Spolu s námi v této rodině prošli velkou částí Kędzierzyna nebo pochod bydlela i mladá řeholní sestra Rosamar, původem z Brazílie, která v Opole, kde jsme společně absolvovali 5 km trasu již 12 let působí v Praze v hnutí Fokoláre. až na místo, se konal program zakončený společV úterý jsme se spolu s mladými poutníky z celého světa zúnou adorací, které se účastnili kromě nás také častnili zahajovací mše svaté v parku Blonia. Mši svatou celenapř. Francouzi, Libanonci, poutníci z Panamy broval kardinál Stanisław Dziwisz. a samozřejmě naši hostitelé. Na závěr programu v Ve středu jsme se po mši svaté všichni vydali na pouť k sv. Janu Kędzierzyn-Koźle jsme se zúčastnili pochodu za Pavlu II. a k Božímu milosrdenství. Navštívili jsme Sanktuárium život a rodinu, který byl na místním hřišti zakončen Jana Pavla II., Baziliku Božího milosrdenství a klášter, ve kterém vystoupeními a hrami. Následující den, tedy v ponžila sv. Faustyna Kowalská, v jehož kapli jsou uloženy její osdělí, jsme se po závěrečné mši a dlouhém loučení tatky a originální obraz Božího milosrdenství. přesunuli vlakem, který byl naprosto neuvěřitelně Ve čtvrtek v odpoledních hodinách jsme spolu s ostatními poutpřeplněn, do Krakowa. níky z celého světa přivítali papeže Františka opět v parku Všichni jsme byli s předprogramem nesmírně Blonia. spokojeni. Na závěrečné mši předprogramu se nám V pátek jsme se všichni sešli k modlitbě netradiční křížové cesty ještě místní pan farář omluvil za to, že program byl v Českém národním centru. Byl to nepopsatelný zážitek, který opravdu nabitý a po celou dobu jsme se skoro nev nás vyvolával silné emoce. zastavili, ale neustále jsme se setkávali s úžasným Hlavním bodem sobotního programu byla večerní vigilie se Svanasazením, radostí a obětavostí ze strany našich tým otcem Františkem, která se konala v Campu Misericordiae. hostitelů. Právě tento osobní přístup mi v Krakowě Trvalo několik hodin, než jsme se tam vůbec dostali. Ten den chyběl. To bylo způsobeno tak obrovským množjsme se nevraceli do naší hostinské rodiny, protože jsme noc stvím lidí, vždyť Krakow se v průběhu SDM, co se strávili pod širým nebem na louce. Bylo tam trochu těsno, počtu obyvatel týče, zvětšil alespoň 4x! Nechci ale, nejenže tam bylo přibližně 2,5 milionu poutníků, ale i dalších 5 aby to vypadalo, že po přesunu do Krakowa bylo milionů kobylek . Vigilie se Svatým otcem zakončená při všechno hrozné - to rozhodně NE! Program v Čessvětlech svíček byla pro všechny silným duchovní zážitkem. kém centru, který byl skvěle připraven, a samotná Příjemným budíčkem v neděli ráno byl koncert mladých gospevigilie a mše se Svatým otcem, stejně jako další lových zpěváků. Nedělní mše, kterou celebroval papež Frančásti doprovodného programu, mě nesmírně tišek, byla posledním bodem programu Světových dnů mládeže obohatily. 2016. Na závěr Svatý otec vyhlásil místo konání příštích SvětoPředprogram, kterého jsme měli možnost se vých dnů mládeže, které se uskuteční v roce 2019 v Panamě. zúčastnit byl úžasný právě v tom, že jsme měli Ačkoli byl ten týden velmi fyzicky i psychicky náročný, také možnost sdílet se s Poláky, se kterými máme tolik počasí nepřálo, vedra střídaly bouřky a vydatné deště, rozhodně společného. Jazyková bariéra, pokud vůbec nějaká nelitujeme. Také nás povzbudilo, že přestože účastníci Světových byla, zmizela po chvíli a to, co jsme společně zažili, dnů mládeže byli z různých koutů světa a různých kultur a mlunás obohatilo určitě na celý život. Vztahy a přávili různými jazyky, spojovala nás víra v Ježíše Krista, která je telství, která jsme v Kędzierzyn-Koźle získali, se mezinárodním jazykem všech křesťanů. budou určitě nadále prohlubovat ve znamení Michaela Netopilová, farnost Troubky společenství a setkání. Martin Souček Strana 10 Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5

Letošní Cestu pohádkovou říší v neděli 21. srpna si užili všichni, kteří se nedali odradit vytrvalým deštěm. 32 rodin pomohlo vytvořit skvělou atmosféru v areálu Centra pro rodinu, kde se letos celá akce konala. Díky všem dobrovolníkům za pomoc s přípravou a organizací akce.  Pravidelné programy na Centru pro rodinu Ráj začnou po prázdninách v pondělí 12. září, a to MODLITBAMI MATEK, které pokračují zase v pondělky od 9 h. Každé pondělí od 10 hodin probíhají na Ráji také BESEDY PRO MAMINKY. Témata v září jsou: 12.9. – ROZVOJ DĚTÍ DO 3 LET - MONTESSORI DÍLNIČKY – s Mgr. Markétou Zlámalovou - pro zájemce o klub ROSTEME SPOLEČNĚ aneb MONTESSORI DÍLNIČKY pro rodiče s dětmi 19.9. – ZDRAVÉ RECEPTY pro celou rodinu – inspirace a ochutnávka od maminky 3 dětí Jany Pavelkové 26.9. – PODZIM V PERMAKULTURNÍ ZAHRADĚ – tipy mladé zahradnice Martiny Veselé HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE I PRARODIČE S DĚTMI – je otevřena v tyto dny: pondělí 9 – 16 h, středa 9 – 12 h, čtvrtek 9 – 12 h, pátek 9 – 16 h, mimo tento čas je možné po telefonické domluvě. ROSTEME SPOLEČNĚ – KLUBY RODIČŮ S DĚTMI inspirované Montessori pedagogikou – pro rodiče s dětmi od 10 do 24 měsíců a od 1,5 do 3 let budou pokračovat od 15.9. každý čtvrtek dopoledne, více informací a přihlášky najdete na webu. Srdečně zveme zvláště páry žijící v manželství a rodině na polovíkendovku na téma MILOSRDENSTVÍ V MANŽELSTVÍ A RODINĚ, která bude v Ráji v Pavlovicích od 23. do 24. září 2016. Začátek v pátek v 18 h a ukončení v sobotu v 19 h. Čekají nás tematické přednášky MUDr. Jitky Krausové, možnost poradenství a rozhovorů, setkání s dalšími páry, odpočinek, procházky, načerpání, duchovní program i domácí strava . Ubytování pro vzdálenější páry na Ráji, my, kteří to máme blízko, přespíme doma. V případě potřeby vám pomůžeme se zajištěním hlídání dětí, ozvěte se včas. Cena pro manželský pár je 800 Kč (strava, pitný režim, příspěvek na program). V letošním roce probíhají semináře s manželskými poradci a mediátory Irenou a Petrem Smékalovými na téma „JAK SKRZE KOMUNIKACI ZLEPŠOVAT MEZILIDSKÉ VZTAHY“. Semináře jsou zaměřené na techniky nenásilné komunikace, transakční analýzu, řešení konfliktů a uzavírání dohod. Nejbližší seminář bude v pátek 30.9. od 17:30 h na Ráji v Pavlovicích. Téma na sebe volně navazuje, je možné se zúčastnit i jednotlivě kteréhokoliv semináře. Kapacita účastníků je omezená, je nutné se předem přihlásit 5. října otevíráme opět po roce KURZ EFEKTIVNÍHO RODIČOVSTVÍ. Čeká vás 8 středečních podvečerů (17 – 19:30 h), kdy máte možnost ve skupině rodičů vyzkoušet si, jakým způsobem zvládat klasické a stále znovu se opakující krizové situace, do kterých se při výchově svých dětí dostáváme. Pod vedením lektorky Mgr. Marie Kaňovské poznáte pomocí praktických ukázek z běžného rodinného života, na co je třeba klást při výchově dítěte důraz. Získáte tipy a návody, jak nově nabyté vědomosti procvičovat v domácím prostředí. Načerpáte novou sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních rolí a profesí – rodičovství. Můžete se také poradit o tom, co Vás konkrétně zajímá. Cena kurzu je 600,- Kč pro jednotlivce a 800,- Kč pro pár. Přihlásit se můžete nejlépe do 25. 9. 2016 přes web, kapacita kurzu je omezená. Požehnané dny Roku milosrdenství nám všem přeje Hana Školoudová Podrobnější info, přihlášky a plakátky naleznete na www.raj-pavlovice.cz , kde také najdete další informace o pravidelném programu, základním individuálním rodinném poradenství, kurzech a přednáškách. Centrum pro rodinu Ráj z.s., Pavlovice u Přerova 5, 751 11, email: [email protected], tel. 731 604 120 - Hana Školoudová, najdete nás i na Facebooku: Centrum pro rodinu Ráj


Strana 11

AMORIS LEATITIA – RADOST LÁSKY – exhortace papeže Františka Dnes pokračujeme s úryvky z první části druhé kapitoly, kde papež mapuje situaci dnešních rodin. Zamysleme se, co může každý z nás udělat, abychom svědčili o kráse manželství a rodinného života….. REALITA A PROBLÉMY RODIN - Dobro rodiny je rozhodující pro budoucnost světa a církve. V dnešní domácnosti je větší svoboda, „rovné dělení funkcí, odpovědností a úkolů. Větší docenění osobní komunikace mezi manželi přispívá ke zlidštění celého rodinného soužití. Ale lidé jsou méně než v minulosti ve svém citovém a rodinném životě podporováni strukturami společnosti. Na druhé straně roste nebezpečí individualismu, který znetvořuje rodinné vazby a považuje každého člena rodiny za ostrov. „Napětí způsobená vyostřenou individualistickou kulturou vlastnění a potěšení vytvářejí uvnitř rodin atmosféru netolerance a agresivity.“ Chtěl bych poukázat na nynější životní rytmus, stres, sociální a pracovní organizaci, protože jsou to kulturní faktory, které ohrožují možnost přijímat definitivní rozhodnutí. Svobodná volba umožňuje projektovat vlastní život a rozvíjet ze sebe to nejlepší, ale pokud chybějí šlechetné cíle a osobní kázeň, zvrhne se v neschopnost velkorysého odevzdání. V mnoha zemích, kde se snižuje počet manželství, totiž roste počet lidí, kteří se rozhodli žít sami anebo v soužití bez společné domácnosti. Dnes je v podstatě snadné zaměnit pravou svobodu za ideu, že každý soudí, jak jej napadne, jako by nad jednotlivci neexistovaly pravdy, hodnoty a principy, které nás usměrňují, jako by všechno bylo stejné a muselo se povolit cokoliv. Manželský ideál a jeho závazek výlučnosti a stability je v takovém kontextu ničen nahodilými konvencemi nebo citovými rozmary. Vyvstávají obavy ze samoty a touha po chráněném prostoru věrnosti, ale současně roste bázeň před uvíznutím ve vztahu. Jako křesťané nemůžeme přestat nabízet manželství, abychom neodporovali aktuálnímu cítění a byli módní. Zbavovali bychom tak svět hodnot, které můžeme a máme nabízet. Nemá smysl zůstat u pranýřování nynějších nešvarů, tím nic nezměníme. Stejně tak nepomůže ukládat normy mocí autority. Žádá se po nás odpovědnější a velkorysejší snaha, která spočívá v prezentaci důvodů a motivací pro volbu manželství a rodiny, aby tak lidé měli větší ochotu odpovědět na milost, kterou jim nabízí Bůh. Zároveň máme být pokorní a realističtí, abychom uznali, že náš způsob prezentace křesťanského přesvědčení někdy přispěl ke vzniku toho, na co si dnes stěžujeme. Také jsme nedoprovázeli dobře novomanžele v prvních letech jejich života nabídkou přizpůsobenou jejich pracovní době, jejich jazyku a jejich nejkonkrétnějším starostem. Jindy jsme prezentovali příliš abstraktní a téměř uměle zbudovaný teologický ideál vzdálený konkrétní situaci a skutečným možnostem rodin takových, jaké jsou. Tato vypjatá idealizace, zejména pokud jsme nevzbudili důvěru v milost, nevedla k tomu, že se manželství stalo více přitažlivým a touženým, nýbrž zcela naopak. Jsme povoláni formovat svědomí, nikoli vznášet nárok jej nahradit. Je třeba děkovat za to, že většina lidí si váží rodinných vztahů, které jsou trvalé a zajišťují úctu k druhému. Proto si váží toho, že církev nabízí doprovázení a pomoc v otázkách spojených s růstem lásky, překonáváním konfliktů a výchovou dětí. Mnozí si váží síly milosti, kterou zakoušejí ve svátosti smíření a eucharistie, které jim umožňují čelit výzvám manželství a rodiny. V nynějším světě má váhu rovněž svědectví manželů, kteří nejenom obstáli ve zkoušce času, ale nadále uskutečňují společný plán a uchovávají svoje city. Otevírá to brány pozitivní, přívětivé pastoraci, která umožňuje postupně prohlubovat požadavky evangelia. Mnozí nevnímají, že by poselství církve o manželství a rodině bylo zřetelným odleskem kázání a postojů Ježíše, který nabízel zároveň náročný ideál a nikdy nepostrádal blízkost a soucit s křehkými lidmi jako Samaritánka či cizoložná žena. To neznamená nevidět kulturní úpadek, který neprosazuje lásku a oddanost. Dnes lidé často rychle přecházejí od jednoho citového vztahu ke druhému. Myslí si, že láska se může stejně jako v sociálních sítích připojit nebo odpojit podle libosti uživatele a popřípadě ihned zablokovat. Bojí se trvalého závazku. Na citové vztahy přechází to, co se děje s předměty a s životním prostředím: všechno lze odepsat, kdokoliv je na jedno použití, promarní se a zničí, využije a vymačká, dokud slouží. A potom sbohem. „Navzdory riziku přílišného zjednodušení můžeme říci, že žijeme v kultuře vyvíjející na mladé nátlak, aby nezakládali rodiny, protože nemají vyhlídky do budoucnosti. Tatáž kultura ovšem nabízí jiným takovou škálu možností, že jsou od zakládání rodiny rovněž odrazováni.“ Někde jsou mnozí mladí lidé „často vedeni k tomu, aby odkládali svatbu kvůli problémům ekonomického, pracovního či studijního charakteru. Někdy tomu tak je i z jiných důvodů, jako je vliv ideologií, které znevažují manželství a rodinu, zkušenost ztroskotání u jiných dvojic, což nechtějí riskovat, obava před něčím, co považují za příliš velké a posvátné, společenská příležitost a ekonomické výhody vyplývající z faktického soužití, výhradně citové a romantické chápání lásky, strach ze ztráty svobody a autonomie, odmítání něčeho, co se vnímá institucionálně a byrokraticky.“ Potřebujeme nalézt slova, motivace a svědectví, které nám pomohou dotknout se těch nejniternějších tkání mladých lidí tam, kde jsou nejvíce schopni velkorysosti, závazku, lásky i hrdinství, abychom je tak vybízeli k nadšení a odvážnému přijetí výzvy manželství. Pokračování 2.kapitoly v příštím čísle. Dle překladu vatikánského rozhlasu připravila Hana Školoudová

Strana 12


Začínáme a pokračujeme V září začíná příprava na biřmování. První setkání skupiny dospělých bude ve čtvrtek 1. září v 17:30 na Sonusu. První setkání skupiny mládeže bude v neděli 4. září v 19:30 na Sonusu. Setkání budou bývat jednou za čtrnáct dnů. Pokračují setkávání katecheze pro dospělé se mnou a naše nejbližší setkání bude ve čtvrtek 8. září v 17:30 na Sonusu. Také pokračuje náboženství pro dospělé v Předmostí s panem kaplanem a nejbližší setkání bude v pondělí 12. září po mši svaté v 18:45 na faře v Předmostí. Po prázdninách pokračují také další pravidelné aktivity v naší farnosti. Například první schůzka ministrantů bude v sobotu 10. září v 9:00 na Sonusu. Termíny dalších setkání a akcí najdete v diáři na straně 15 a 16. Organizační setkání Kromě pravidelných setkání farních rad budou také další organizační schůzky těch, kdo nám ve farnostech pomáhají. Konkrétně: V pondělí 5. září v 19:00 bude setkání pastorační rady farnosti Přerov. Ve středu 7. září v 19:15 schůzka kostelníků. Ve středu 14. září v 19:15 schůzka akolytů. V pondělí 19. září v 18:45 bude setkání pastorační a ekonomické rady farnosti Předmostí. Ve středu 21. září v 19:15 na faře v Přerově bude schůzka varhaníků. A ve středu 5. října v 19:15 na faře v Přerově bude setkání katechetů našeho děkanátu. Setkání farních rad děkanátu Na přání otce arcibiskupa proběhne setkání všech členů pastoračních a ekonomických rad všech farností našeho přerovského děkanátu. Setkání bude ve čtvrtek 22. září 2016 v 18:00 v Přerově na Sonusu. Hlavním bodem programu bude osobní představení se a prezentace náplně práce našich děkanátních pracovníků: technická administrátorka, účetní, Centrum pro rodinu, nemocniční kaplanka, kaplan pro mládež a pastorační pracovnice v Charitě. Včetně jejich spolupráce s jednotlivými farnostmi. Také budou krátce představeny farnosti našeho děkanátu a členové jejich farních rad. Krátké slovo si připravím také já a na možných dalších bodech programu se ještě domluvíme s kněžími děkanátu. Cílem setkání je prohloubit informovanost a spolupráci v rámci našeho děkanátu jak ve věcech technickoadministrativních, tak pastoračních. Případné další podněty k našemu setkání mi pošlete e-mailem do středy 14. září, abychom je mohli s kněžími předem probrat, a bude-li to vhodné přidat je do programu. Děkuji. Opravy v Přerově a Předmostí Na faře v Přerově během prázdnin opět probíhají menší opravy. Opravuje se okapový chodník kolem části fary, v bočním křídle se opravují omítky, podlahy, výmalba apod. Pořizujeme také nové vybavení a osvětlení do chodby v bočním křídle. Tím by se měla zvětšit kapacita posezení u kávy a čaje a nabídneme tak možnost setkání po mši svaté pro více lidí. Až bude vše hotovo, plánujeme slavnostní otevření prostor a od tohoto termínu pak také začnou opět pravidelná setkání u kávy a čaje po deváté mši svaté. Do té doby bude částečně provoz bočního křídla omezen. Předpokládám, že by slavnostní otevření mohlo být v polovině září. Vše oznámíme v ohláškách. Hlavní letošní akce je pokračování generální opravy kaple sv. Jiří. Bohužel olomoucký kraj pro nás nevýhodným způsobem pozměnil dotační pravidla, a tím se financování celé akce zkomplikovalo. Práce pokračují a jedná se o možnostech dofinancování, ale zatím nevím, jak vše dopadne. Stále je naděje, že by se mohla kaple otevřít na jaře 2017, ale hrozí i varianta, že se práce zastaví na neurčito. Do konce roku budeme vědět více. V Předmostí jste si jistě všimli nového čalounění sedaček v presbytáři a nových sedáků v lavicích. Hlavní letošní práce ale teprve začnou. Bude se jednat o opravu podlahy na kůru a opravu schodiště na kůr včetně výmalby apod. Duchovní obnova Tradiční duchovní obnova na Velehradě bude o víkendu 11. – 13. listopadu 2016. Obnova je určena pro věřící křesťany a program bude stejný jako v minulých letech. Letos jsem zvolil téma „Křesťan a společnost“. Přihlašování začneme v polovině září, ceny i varianty ubytování zůstávají stejné jako v minulém roce. Přihlásit se bude možné v prodejně na faře v Přerově a v zákristiích přerovských kostelů. Při přihlášení se vybírá záloha 100,- Kč. Těším se, že budeme moci spolu opět prožít krásný víkend. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 8, Září 2016

Strana 13

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Modlitba s Biblí v ruce Angelo Scarano P. Angelo Scarano vyrůstal na jihu Itálie, poté se rodina přestěhovala do Prahy, kde vystudoval gymnázium a teologii na Karlově univerzitě. Studoval biblistiku v Římě, roku 2003 byl vysvěcen na kněze, působí v pražské arcidiecézi a vyučuje na katolické teologické fakultě. Ve své knize nabízí zamyšlení nad tím, čím je pro nás Bible - Boží slovo, nabízí osvědčené cesty i zkušenosti. „Boží slovo je darem. Často ho považujeme za samozřejmost. Bůh nemusel promlouvat k praotcům, k Mojžíšovi, k prorokům skrze Krista, apoštoly… Nemusel promlouvat: Kdyby se byl rozhodl zůstat v mlčení a skrytosti, tak by se nebyl provinil vůči člověku. A čistě teoreticky to mohlo dopadnout tak, že by se Bůh nerozhodl promluvit - a dnes bychom neměli a neznali Boží slovo, Bibli. Mohlo to takto dopadnout. Ale on se rozhodl jinak, protože je prostě dobrý. Rozhodl se promlouvat, a tím zachraňovat.“ „Bez biblického zjevení pro nás Bůh představuje „neznámého Boha“, vzdáleného a nepochopitelného. Možná Stvořitele, „Nejvyšší energii“, ale ne toho přítele, jehož lze považovat za partnera v dialogu … a nejen tehdy: v celém životě na všech možných rovinách.“ P. Scarano hovoří o své zkušenosti s četbou Bible, o nadšení i těžkostech, které jej provázely. Popisuje také, jak mu prostá modlitba a pokora pomohly, „že se zapečetěná kniha Bible otevřela a začala mě nově oslovovat.“ O těchto zkušenostech říká, že jej přivedly k jednomu pravidlu duchovního života. „Na počátku je milost, pak je milost, na konci je opět milost. Naše neúspěchy a pády jsou voláním po tom, abychom volali po milosti! Nestačí sebepropracovanější plán, uvedení do Bible, pomoc biblických komentářů, rozhodnutí. Toto vše má samozřejmě svou důležitost, ale nejdůležitější je milost. Nejdůležitější je postoj žebráka, který každý den očekává od Pána milost. Milost porozuměni a přijetí jeho slova. A Pán naplňuje hladové žebráky dobrými věcmi, bohaté a zkušené profesionály posílá pryč s prázdnou. (Lk 1,53)“. Nabízí praktické podněty pro modlitbu nad Písmem a také zmiňuje desatero nejčastějších problémů na cestě s Božím slovem. Např. Nemám čas, Nevím odkud začít, Už to znám, Nedokážu vytrvat, Odrazují mě amorální texty, Co s nezáživnými texty, Písmo nepotřebuji – důležitá je láska k Bohu a k bližnímu. V dodatku je praktická ukázka modlitby nad Písmem. Také si můžeme udělat test, jak čteme Bibli. Kniha má 95 stran a čte se velmi dobře, vejde se do tašky a je možno ji číst i cestou do práce (pokud neřídíme vozidlo). Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2016, má 93 stran a vyšla v edici „Katecheze do kapsy“. Do kapsy se vejít nemusí, ale do tašky ano. „Vezmi a čti. Papež František často nabádá k tomu, abychom, s sebou nosili evangelium: „ Proč číst Bibli? Je tak důležité přečíst si během dne jeden úryvek z evangelia! Proč? Abychom se ho naučili nazpaměť? Ne. Ale abychom nalezli Ježíše, protože Ježíš je přítomen právě ve svém slově, ve svém evangeliu. Pokaždé, když čtu evangelium, nacházím Krista. Zvykněte si proto denně číst jednu i maličkou pasáž z evangelia a stále s sebou noste nějaké vydání evangelia, abyste je mohli číst. (promluva papeže Františka 11.1. 2015)“ Přeji hezké čtení a duchovní užitek z této knihy. Jaroslav Branžovský Strana 14


Neděle 18.9. Pondělí 19.9. Středa 21.9. Čtvrtek 22.9.

Pátek 23.9. Sobota 24.9. Neděle 25.9. Pondělí 26.9. Středa 28.9. Čtvrtek 29.9.

Pátek 30.9. Sobota 1.10. Neděle 2.10. Pondělí 3.10. Středa 5.10. Čtvrtek 6.10.

Neděle 9.10. Pondělí 10.10. Středa 12.10. Čtvrtek 13.10.

Pátek 14.10. Sobota 15.10.

Přerov u nemocnice Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, fara Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov Centrum Sonus Podolí Přerov 9:45 Předmostí, fara 15:00 Přerov u hvězdárny 18:45 Předmostí, fara Slavnost sv. Václava 15:00 19:30 16:00 18:45 15:30 18:30 19:15 8:00 8:45 18:00 19:30 10:00 9:00 17:30

9:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 14:00 Přerov, Šířava 18:00 Přerov, Šířava 18:30 Přerov, Šířava 17:30 Pavlovice Charváty 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Předmostí, kostel 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 19:00 Fara v Přerově 17:00 Pavlovice 19:15 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 17:30 Dluhonice 19:30 Fara v Přerově 9:45 Předmostí, fara 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 17:30 Čekyně 18:00 Šířava 19:00 Centrum Sonus 19:30 Rokytnice 9:00 Centrum Sonus 17:30 Újezdec


Mariánská pobožnost u kapličky Příprava mládeže na biřmování Setkání seniorů Pastorační rada farnosti Předmostí Modlitby za Charitu Mše svatá pro školní děti Setkání varhaníků Mše svatá za Oblastní charitu Přerov Úklid kostela, skupina „A“ Setkání farních rad děkanátu, viz str. 13 Modlitby matek Den s Charitou 10:00 – 16:00, viz str. 5 Schůzka ministrantů Mše svatá v kapli v Podolí Den díků za úrodu v Přerově Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Drakiáda, společné pouštění draků Náboženství pro dospělé s kaplanem Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Adorační den v kostele sv. Michala Tichá adorace 14:00 – 18:00 Společné zakončení adorace a požehnání Hodová mše svatá na Šířavě Přednáška Centra pro rodinu Víkendový výlet ministrantů, viz str. 8 Ranní mše svatá první soboty Mariánské večeřadlo Ekumenická panelová beseda Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Pastorační rada farnosti Přerov Začátek kurzu efektivního rodičovství Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Mše svatá v kapli v Dluhonicích Modlitby matek Setkání členů Živého růžence Předmostí Náboženství pro dospělé s kaplanem Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Setkání františkánského společenství Přednáška: Jak mluvit s dětmi o smrti Mše svatá v kapli v Čekyni Modlitby Fatimského apoštolátu Zkouška scholy dospělých Děkanátní modlitby mládeže Schůzka ministrantů Mše svatá v kapli v Újezdci

Strana 15

Sob

n

Organizátorky zvou na promítání filmu a besedu s ministrem zemědělství Ing. Marianem Jurečkou v neděli 28. srpna 2016 v 16:00 v Centru Sonus. Téma: Plýtvání potravinami. Vstup zdarma. Viz strana 4.

Čtvrtek 1.9. 15:00 17:30 19:00 16:00 8:00 17:30 8:45 10:30 9:45 10:00

Pátek 2.9. Sobota 3.9. Neděle 4.9.

19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 19:00 Fara v Přerově 19:15 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 19:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus Dny evropského kulturního dědictví

Pondělí 5.9. Středa 7.9. Čtvrtek 8.9. Pátek 9.9. Sobota 10.9.

Neděle 11.9.

Pondělí 12.9. Úterý 13.9. Středa 14.9. Čtvrtek 15.9.

Neděle 18.9.

Přerov Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Předmostí, kostel Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, fara Pavlovice

15:00 Přerov, Šířava 17:30 Újezdec 10:30 Dluhonice Dny evropského kulturního dědictví 15:00 Předmostí, kostel 16:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 18:00 Šířava 16:00 Centrum Sonus 19:15 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Čekyně 17:30 Centrum Sonus 18:00 Přerov, kaple PMB 19:00 Centrum Sonus 8:45 Předmostí, kostel

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Začátek vyučování náboženství, strana 14 Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Zpověď na začátek roku 16:00 – 18:00 Ranní mše svatá první soboty Mariánské večeřadlo Žehnání školních tašek při mších svatých v Přerově a Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den otevřené brány Centra pro rodinu v Pavlovicích 10:00 – 18:00 Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Pastorační rada farnosti Přerov Setkání kostelníků Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 6 Schůzka ministrantů Otevření kostelů k prohlídce: Svatý Vavřinec 15:00 – 17:00 Šířava 10:00 – 12:00 a 14:00 – 17:00 Prohlídka kostela s výkladem Mše svatá v kapli v Újezdci Hodová mše svatá v kapli v Dluhonicích Otevření kostelů k prohlídce: Vavřinec, Šířava a Předmostí 15:00 – 17:00 Prohlídka kostela s výkladem Setkání společenství Lorenco, viz str. 7 Náboženství pro dospělé s kaplanem Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá v kapli v Čekyni Příprava dospělých na biřmování Modlitby růžence v kapli Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince Zkouška scholy dospělých Den díků za úrodu v Předmostí

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Mlčoch, Rostislav Dočkal, Jaroslav Branžovský, Alena Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka říjnového čísla je 29. září 2016. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents