Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu V sobotu 23. ledna 2010 se v Městském domě v Přerově konal již tradiční farní ples farností Přerov a Předmostí. Všem organizátorům patří vřelý dík za pěkný zážitek.

Únor 2010 Číslo 2 Ročník 16

Rosteme ve víře Kapitolky z dějin naší spirituality Učitelé modlitby

Úvodník Jacek Brończyk, jáhen

Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie

Liturgický kalendář Rosteme ve víře - Liturgika Slavení neděle jako výzva... Rosteme ve víře - Rok kněží Identita kněze a očekávání věřících vůči kněžím

Tichá noc

Dětské okénko Stránka pro mládež Z Centra pro rodinu Ráj Duchovní obnova 2010

Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 16, Únor 2010

Rodina, technologie a etika Slovo z Charity Tříkrálová sbírka 2010 Postní almužna Sliby se slibují… a mají plnit o Vánocích Jen tak ve stručnosti Světec měsíce Svatý Valentin Přečetli jsme a doporučujeme... Anselm Grün – Jsi požehnáním Informace ... a mnoho dalšího...

Únor v liturgii Koncem ledna bylo zveřejněno poselství Svatého otce Benedikta XVI. ke Světovému dni sdělovacích prostředků. Ten připadá každoročně na neděli před slavností Seslání Ducha Svatého. Letos tedy na 16. 5. Téma se začleňuje do průběhu Roku kněží. Připomíná, že komunikace a digitální svět nabízejí knězi nové možnosti, jak vykonávat službu Slova. Uprostřed velkých kulturních změn, zvláště patrných ve světě mládeže, jsou způsoby komunikace, které otevřel technologický vývoj (např. multimedia, internet, archiv RTV, komunikátory atd.), nástrojem pro výkon hlavního úkolu každého kněze, jímž je zvěstovat Krista. Digitální svět otevírá nové perspektivy Pavlovu nabádání: „A běda, kdybych evangelium nehlásal!“. Zároveň však může šířící se multimediálnost i různorodost funkcí komunikace skrývat riziko, způsobené především pouhou potřebou upozornit na sebe. Proto vhodné využití digitálních prostředků musí kněz spojit s důkladnou teologickou přípravou a jasnou kněžskou spiritualitou, živenou neustálým spojením s Pánem. Plodnost kněžské služby pramení především ze setkání s Kristem, kterému nasloucháme v modlitbě, hlásáme svědectvím života a milujeme ve svátostech, především v Nejsvětější Eucharistii a ve Svátosti smíření. Ať nám digitální prostředky budou vždy pomůckou v prohloubeni vztahu s Pánem. Jacek Brończyk, jáhen

Kancionál a jeho nové písně setkání varhaníků a sbormistrů se uskuteční 13. 3. 2010 ve velkém sále kurie olomouckého Arcibiskupství. Více info na plakátcích.

Strana 2

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu „Byla to odvaha říci tehdy o tom malém dítěti, že je Světlem pro všechny národy. To mohl říci jen někdo, kdo měl prorockého ducha a viděl věci docela jinak, než jak je bylo možné lidsky vnímat. Už naši předkové si na tento svátek nechali světit svíčky - hromničky. Doma si v těžkých chvílích přírodních pohrom rozsvěcovali jejich maličký plamínek proti oslepujícím bleskům bouřek. Modlili se u nich a věřili, že skrze tuto modlitbu mohou být ochráněni proti živlům, které byly pro člověka nepřemožitelné. Tehdy, na první Hromnice, to bylo velmi podobné. Proti velkým událostem té doby bylo to maličké děťátko opravdu jen jako mihotavý plamének hromnicové svíčky proti hromobití, bleskům a temnotám rozbouřených živlů. I dnes se toto maličké děťátko navenek nijak neliší od ostatních dětí, a přesto je Světlem, které osvítí národy.“ (P. Josef Porubčan, „Každý den s Bohem“) 3. 2. Sv. Blažej, biskup a mučedník 5. 2. Sv. Agáta, mučednice 6. 2. Sv. Pavel Miki a druhové, mučedníci 9. 2. Sv. Apollonie, panna a mučednice 10. 2. Sv. Scholastika 11. 2. Panna Maria Lurdská 17. 2. Popeleční středa Již od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo (svátostina popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (v našich krajích jívových ratolestí - „kočiček“) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa je v katolické církvi dnem přísného postu (od masa a půst „újmy“ - jen jednou za den úplné nasycení). Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, která zaznívá na Popeleční středu, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by vnější kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu. Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési „duchovní gymnastiky“, ale je především působením samého Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem. Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Tradičními a staletími osvědčenými prostředky pokání jsou: modlitba, odříkání - „půst“ a „almužna“ - tedy dobrodiní činěné ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře než my. Vedle klasických forem se v současné době v řadě zemí rozšiřuje např. „ekologický půst“ - omezení zbytečných jízd autem apod. Můžeme se také např. rozhodnout nepít alkohol, nekouřit, nejíst sladkosti, dražší pokrmy a pochutiny, a peníze, které ušetříme, věnovat na charitní dílo. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti. 22. 2. Svátek Stolce svatého Petra 23. 2. Sv. Polykarp, mučedník Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 16, Únor 2010

Slavení neděle jako výzva dnešnímu člověku Erfurtský biskup H. Aufderbeck napsal: „Neděli potřebujeme nejen proto, abychom byli křesťany, ale také proto, abychom vůbec byli lidmi.“ Slavení neděle je pro křesťana důležité, není to otázka povinnosti, ale jeho existence jakožto věřícího člověka. Církev i její údy, aby mohly žít, tak je třeba shromáždění, jen tak církev existuje a působí ve světě jako svátost. Neděle má i všelidský rozměr, jestliže je církev „sacramentum mundi“, tak neděle je svátostí pro současného člověka. Vzkříšení jako naděje pro svět Neděle je slavností Kristova vítězství a jeho vzkříšení je trvalou kosmickou událostí: svět není pod mocí zla a smrti, v Kristu je dána světu naděje do budoucnosti. Křesťané v neděli slaví velikou naději, že všechno dobré, co se kdekoliv na světě děje, je Kristem přijato a tudíž nikdy nebude ztraceno. Zlo utrpení a smrt nemají poslední slovo. Tato naděje při nedělním slavení se vztahuje na celé stvoření (eklesiologický aspekt), které očekává zjevení Božích synů (Řím 8,19-21); nejen člověk, ale stvoření slaví neděli. Slavení neděle jako dne vzkříšení a proměny přemáhá bezutěšenost a beznaděj světa. Den Páně jako svoboda pro všechny Tento den patří Pánu – závazek bohoslužby. Neděle je dnem, který učinil Pán (Ž 118, 24), to je důvod k slavnosti. Neděle poukazuje na Krista a na jeho univerzální vládu nad světem a dějinami. Jeho moc je zjevením jeho osvobozujícího působení v Duchu, který je plodem Velikonoc: „Kde je Duch, tam je svoboda.“ Poselství o osvobození je adresováno všem lidem, neděle je dnem svobody, kterou je třeba realizovat v konkrétních situací života. Svoboda ke konání dobra spočívá v realizaci svého posvěcení, aby neděle se stala dnem spásy pro všechny – viz. 2 Kor 6,2. Den odpočinku vnímá život jako dar Den odpočinku platí celému stvoření, vyjadřuje solidaritu celého stvoření. Člověk přijal do Boha svoji svobodu, vnímejme ji jako dar a úkol, člověk by se neměl stát otrokem práce (otázka sociální). Člověk by neměl propadnout úzkostlivé starostlivosti a hektickému tem-

pu života, život není nějakým útěkem do aktivity. Neděle relativizuje práci (člověk není pracovní jednotkou, která má podávat výkony), neděle je protestem proti zotročování člověka prací, naznačuje solidaritu mezi lidmi, vede ke smysluplnému využívání času, vede člověka k pochopení toho, že důležitější je být než mít. Den shromáždění jako výraz jednoty a pokoje skrze smíření Bůh v Kristu smířil svět se sebou a církev je pověřena pokračovat v tomto díle. Církev je plodem usmíření a má je realizovat, pokud ona sama se stává místem a prostorem usmíření, pokoje, jednoty, odpuštění a vzájemného přijetí. Křesťané by měli být otevřeni vůči sobě i jiným, citliví k potřebám druhých a světa. Neděle je i obžalobou všeho toho, co narušuje mír, jednotu, smíření a lásku. Den bohoslužby je službou světu Neděle žije bohoslužbou, kterou slaví křesťané zástupně za celé stvoření. Liturgie církve je viditelným vyjádřením liturgie kosmu. Liturgie varuje před nesprávnou autonomií stvoření, která vede k soběstačnosti, konzumu a užívání věcí bez pocitu vděčnosti a bez vědomí zodpovědnosti. Člověk zapomněl, že by měl přijít a Bohu za jeho dary poděkovat. Obdivuje se a slouží technickému pokroku, hospodářským a politickým úspěchům, sportovním výkonům, své nečinnosti a lenosti, svým cestám a majetku; toto je jeho pravý kult. Nedělní slavení eucharistie, kde plody země a lidské práce se stávají tělem Kristovým, nám ukazuje pravou službu a hodnotu světa. Jacek Brończyk, jáhen

Pokora? – Pýcha?. Biblická pokora je v prvé řadě skromností v protikladu k marnivosti a ješitnosti. Skromný člověk nepodléhá domýšlivosti, je zdrženlivý při spoléhání na svůj úsudek. Pokora je protikladem pýchy v duchovním smyslu. Pokorný uznává, že vše, co vlastní, obdržel od Boha. „Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal?“(1Kor. 4,7). Ovocem pokory je bázeň Boží. Bázeň Boží není „strach z Boha“, ale respekt před Bohem, úcta k Bohu. Český jazyk není tak bohatý, aby vyjádřil dokonale to, co je schopno vyjádřit v jiném jazyce přesněji. Proto Ježíš Kristus učí v podobenstvích a dává příklad ke snadnějšímu pochopení. Žehná dětem a říká: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží“ (Mk 10,14). Proto dává za příklad malé děti, protože ony jsou bezprostřední, upřímné a opravdové, prosté pýchy a marnosti. Pokora Syna Božího je výrazem jeho Lásky. Proto „v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Fil 2,3) A co bychom mohli říci o těch věřících, kteří přijdou do kostela, sednou si hned na první místo v lavici. Ten, kdo přijde později, musí pěkně poprosit, aby si mohl taky sednout. Tak musí udělat každý, třebas ta věřící osoba vystoupí pětkrát, dokud se nezaplní tato lavice. A ke svatému přijímání tato první věřící osoba nejde, ale ráda uvolní cestu sousedům a po svatém přijímání se historie opakuje. Zde neplatí, že „první budou posledními?“ František Adamík Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 16, Únor 2010

Strana 3

Identita kněze a očekávání věřících vůči kněžím Kněz je především křesťanem, který přijal pastýřské poslání – je zvláštním způsobem určen a zasvěcen službě lidem, aby ve své osobě reprezentoval Krista přítomného v křesťanském společenství. Kněz propůjčuje Kristu nejen svoje ústa a ruce, ale také svoje srdce, aby se v něm mohli lidé skrze hlásání Božího slova a slavení svátostí „hmatatelně“ setkávat s Kristem. Toto reprezentování Krista může mít řadu podob. Něteré jsou nám důvěrně známé, jako například předsedání eucharistii a udílení svátostí, jiné zůstávají jakoby skryté: doprovázení lidí v těžkých osobních situacích, práce v oblasti diakonie nebo organizování aktivit pro mládež, shánění finančních prostředků atd. Kromě toho často zapomínáme, že kněží nepůsobí jenom ve farnostech, ale také v řeholních komunitách, ve školách, v charitě i v jiných oblastech církevního a společenského života. Jestli se jedná o dojem pozitivní nebo negativní, to záleží na řadě okolností, především na podvědomém očekávání. Pokud kněz toto očekávání – někdy dokonce šablonu naplní, je to v pořádku; pokud něčím pozitivním překvapí, ještě lépe; pokud ovšem očekávání zklame, je odsouzen. Na českém venkově lidé předpokládají, že kněz je mírný, laskavý, ochotný a skromný člověk. Kromě toho se musí vyznat v otázkách života a smrti a musí se dů-

stojně zhostit svých „kultovních povinností“. Farář, který umí každého přátelsky vyslechnout a potěšit, je v obci uznáván. Jestliže nadto z významných životních událostí (křest, svatba, pohřeb) umí udělat skutečnou slavnost, stane se vyhledávanou osobou. Když se navíc umí decentně, a přitom se spontánní samozřejmostí pohybovat ve společnosti a pronést smysluplné kázání, nedají na něj lidé dopustit. Pokud by ovšem farář vystupoval jako nadutý a nedůtklivý byrokrat a k tomu jezdil v drahém automobilu, lidé se mu raději vyhnou. Je-li typem konfliktním anebo člověkem, který třeba i z moci úřadu vymáhá svá práva (nebo i práva církve!), nebude asi nikdy milován, i kdyby byl zbožný a inteligentní. Očekávání věřících vůči kněžím nejsou ve všech zemích stejná. Například v Bavorsku nebo v Rakousku se nestává, že by lidé zahrnuli kněze spontánními otázkami, které by se týkaly jejich osobního nebo duchovního života. Pokud je kněz farářem, očekává se od něj především moudré vedení a dobrá reprezentace farní obce, poctivě připravená kázání a schopnost spolupracovat s farníky. Lidé jsou spokojeni, když kněz plní jejich očekávání. Ale ne vždy je to ku prospěchu věci. Pokud kněz příliš podlehne těmto očekáváním, přestane být svobodný a stane se otrokem své role. Pokud by byla kněžská identita určována pouze očekáváním věřících či představených, nebo vnitřními ambicemi samotného kněze, může se velmi lehce zhroutit. Pravá identita kněze je postavena na vztahu k Ježíši Kristu a jeho církvi. Jacek Brończyk, jáhen

Církevní mateřská školka v Kojetíně. Myšlenka církevní mateřské školy v Kojetíně neutichla, naopak se stává víc a víc realitou. Se záměrem mít v Kojetíně takové zařízení přišli samotní rodiče. Proč jim tedy toto přání nesplnit? Je zajímavé, že Kojetín podobné církevní zařízení už měl, a dokonce v tom samém domě, ve kterém bude mateřská školka umístěna i nyní. Bylo to ve 20. letech minulého století, kdy tato budova sloužila jako klášter Milosrdných sester sv. Kříže. Dnes nese název „Dům sv. Josefa“ a je majetkem Nadačního fondu Josefy a Marie Mildnerových, faráře Františka Fučíka a Františky Bíbrové, tedy nadace pojmenované po lidech, ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ kteří vložili své finanční prostředky do projektů pomoci lidem tak, vyhlašuje výběrové řízení na místo že zakoupili a vydržovali nemovitosti pro konkrétní zařízení. ředitele Církevní mateřské školy. .v Kojetíně. Zřizovatelem školky je Arcibiskupství olomoucké. V září minulého roku byla na Krajský úřad Olomouckého kraje zaslána žádost s nástupem do funkce 1. 9. 2010 Podmínky: praktikující katolík, vysokoškolské nebo o zápis do rejstříku školských právnických osob a rejstříku škol středoškolské vzdělání pedagogického směru a pedaa školských zařízení. Nyní očekáváme kladné vyjádření. gogická praxe ve shodě se zákonem 563/2004 Sb. Na konci listopadu došlo ke schůzce zástupců nadačního fondu, Arcibiskupství olomouckého a projektové firmy. Při tomto setkání Přihlášky zasílejte do 15. února 2010 na adresu: se projednávaly potřebné úpravy místností, aby byly splněné všeArcibiskupství olomoucké, Centrum pro školy, Wurmova 9, 771 01 Olomouc chny potřebné podmínky spojené s provozem školky. V měsíci prosinci se podařilo vybudovat bezbariérový přístup do K přihlášce připojte: Ověřené kopie dokladů o vzděbudovy Domu sv. Josefa. Hlavním investorem veškerých budoulání, životopis, přehled praxe, výpis z trestního rejstřících úprav je nadační fond. ku, doklad o zdravotní způsobilosti, Vaši představu o Nyní probíhá výběrové řízení na ředitele Mateřské školy sv. Josecírkevní mateřské škole v rozsahu do tří stran. fa v Kojetíně. Rodiče z Kojetína a okolí získají v nové mateřské škole pomocné výchovné prostředí podporující rozvoj křesťanských hodnot, bratrské lásky, přátelství a pomoci a upevňování hodnotového systému na základě evangelních rad (pravdy, dobra, lásky, sebepoznání, úcty, pokory, čistoty, tolerance…). Věřím, že tato zpráva potěší především rodiče, jejichž děti by v tomto zařízení mohly být umístěny, ale i další, kteří se těší z každého dobrého díla. Líbí-li se někomu záměr církevní školky v Kojetíně, vyjadřuje nám sympatie nebo chce i finančně pomoci, upřímně děkujeme za každou pomoc i podporu. Číslo bankovního účtu u České spořitelny: 188 094 3369/0800. Za nadační fond Mgr. Pavel Ryšavý Strana 4


Učitelé modlitby Pročítáme-li legendy o životě a utrpení svatých, mezi nimi i našich národních patronů, často v nich nacházíme svědectví o jejich modlitbě, ať ve smyslu pouhého konstatování, nebo s autentickým textem modlitby či slovy, které jim vkládá do úst sám autor legendárního vyprávění. Známá je např. modlitba umírajícího sv. Cyrila nebo Václavova ranní modlitba před odchodem do kostela, kde byl posléze úkladně zavražděn. Také se staroboleslavským Palladiem se pojí vyprávění o tom, kterak sv. Jan Nepomucký k němu putuje, aby si vyprosil od Matky Boží posilu ke svému hrdinnému zápasu. Je známo, že rovněž sv. Jan Sarkander putoval do polské Čenstochové a posléze jsa zmučen, v olomouckém vězení jazykem obracel listy breviáře, když ruce měl obě vykloubené, a neustále vzýval svatá jména „Ježíš, Maria, Anna“. Jedny z nejkrásnějších modliteb-rozjímání vkládá do úst prvnímu známému poustevníkovi v Čechách nám již dobře známý (z předchozích „Kapitolek“) jezuita P. Bedřich Bridel ve svém „Životě sv. Ivana“: „Měj se dobře světe, an v tobě dobře nikdá není: měj se dobře, jest jen v tobě samé hoře, daremní tvá naděje, darmo lákáš, darmo vábíš, darmo jest na třtinu se spoléhati...“, tímto způsobem loučí se Ivan s dosavadním světským životem. A poté, co dojde na místo svého budoucího přebývání, zdraví je: „Vítejte pustiny, v nichžto sám jediný, budu přebývati, Bohu děkovati, že mne vysvobodil, když jho světa shodil, přetrhl Pán veliký všechny marné pletky... Vítej i, má laňko, ó má hospodyňko, tobě má jeskyňka otevře okýnka! Vítejte lahůdky, mé milé jahůdky, co vynáší pole, bude na mém stole!...“ A právě na tomto místě, které mu Bůh skrze anděla ukázal, touží dojít ke svému Pánu po „Řebříčku do nebe“: „Ó nejjasnější králi, nepřemožený císaři, jak tebe všechno chválí, velikomocný mocnáři!... Všechen tvor svými hlásky Pána svého vychvalují, jsou svědkové tvé lásky, jak mohou, Boha oznamují. Ach! Já samotný mlčím, až jsem v tvé chvále oněměl, nepovídám, nekřičím, jako bych jazyka neměl. Propůjč mně, Pane, ústa, dej tolik, Bože, jazyků, ať tato místa pustá nejsou bez chvály, bez křiku!“ Právě tyto věty, které vytryskly z kněžského srdce Bridelova v době, kterou ještě i dnes považují někteří do jisté míry za dobu „temna“, mohly se ozývat, jak si autor představoval, i z úst Ivanových. Toto nádherné dílko, plné vroucí lásky k Bohu i obdivu k Jeho dílu stvoření, mohu všem čtenářům vřele doporučit (stejně tak až v takřka mystické vytržení ústící skladbu „Co Bůh? Člověk?“). Zhruba ze stejného období se nám však uchovaly i autentické modlitby, jichž používala zakladatelka pražského kláštera bosých karmelitek, ctih. Matka Marie Elekta, která zemřela v pověsti svatosti r. 1663. Jedná se o „Sentence“ nalezené mezi písemnostmi v její pozůstalosti. Je známo, že již dávní mniši a poustevníci užívali v různých životních situacích úryvky z Písma sv. jako pomůcku k

udržování bdělosti srdce, v boji proti zlým myšlenkám, v pokušeních apod. Plnili tak příkaz „modlete se bez ustání“ a zároveň používali proti útokům zlého ducha osvědčené zbraně, která je ostřejší, než každý dvousečný meč“. Ze střelných modliteb užívaných touto následovnicí sv. Terezie z Avily a velikánkou duchovního života lze příkladmo uvést následující (cit. dle Michael Špaček: „Střelné modlitby v pozůstalosti ctih. Marie Elekty a v tradici církve“, Karmel 1/1999): - Miluji Tě, můj Pane, víc než sebe a nade všechno! (srov. Dt 6,5) - Pozdě jsem si Tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová! (sv. Augustin: „Vyznání“) - v těžkostech: Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy! (Ž 24,18) - v nebezpečích: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? (Ž 26,1) - proti smyslnosti: Stvoř mi čisté srdce, Bože, obnov ve mně ducha vytrvalosti! (Ž 50,12) - proti mlsnosti: Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst! (Mt 4,4) - ve chvílích smutku: Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, vždyť zase Ho budu chválit! (Ž 42,5) - při únavě a omrzelosti: Pozvedni mě podle Svého slova, oživ mě na Své cestě! (Ž 118, 28.37) Máme zde tedy konkrétní příklady a s nimi i návod, jak zapracovat Boží slovo do svého života, aby byl zase o krůček více nasměrován k Bohu v každodenním upřímném úsilí o svatost. Vždyť pokud vyvíjíme v tomto směru jakoukoli snahu, setkáváme se stále znovu a znovu s překážkami a nástrahami a procházíme tak opravdovým „duchovním bojem“ (srov. název klasické duchovní příručky V. Skupoliho, který zemřel v pověsti svatosti v r. 1610). Je třeba, abychom se proto chopili nejúčinnějších zbraní, mezi něž slovo našeho Pána rozhodně patří. (Dá-li Bůh, vrátíme se ještě k tomuto tématu v některém z příštích pokračování našich „Kapitolek“). P. Miroslav Jáně

Tichá noc. V prosincovém 11. čísle našeho časopisu jsem vám přiblížil v článku Píseň z nebes historii vzniku koledy Tichá noc. Koleda zazněla v našich chrámech i o loňské půlnoční, a tak hluboké prožitky této vánoční písně, jejíž text přebásnil do kancionálů Václav Renč, doplňuji fakty o době jejího vzniku a tvůrcích. Co tedy víme o místě, době a autorech této koledy? Oberndorf-Laufen ve středověku osídlily rodiny obchodníků, loďařů a překupníků, kteří po řece Salzach, jež obě místa rozdělovala, vozili sůl – ono „bílé zlato“, těžené v jeskyních a horách u Halleinu. V Laufen-Oberndorfu ji překládali na větší lodě a po řekách Inn a Dunaj přepravovali do Německa a celého Rakouska. V Laufenu, na západním břehu Salzachu, byly úřady, školy, bydleli zde majitelé loďařských firem a lodí, prostě bohaté městečko. Zato Oberndorf na východním břehu byl vesnicí, osídlenou lodníky – chudinou. Přibližně čtvrtstoletí před vznikem koledy byla ovšem krajina kolem 20km vzdáleného Salcburku poznamenána válečSlovo pro každého Číslo 2, Ročník 16, Únor 2010

Strana 5

nou bídou. Mnoho zdejších lidí zahynulo již v roce 1792 v rakouské armádě za vpádu Francouzů, další doma při bídě, nemocech a válečných trampotách. To byl jen začátek strastí, jež se v krátkosti nedají ani popsat; vždyť jen v Salcburku se v letech 1803-1816 změnila vláda pětkrát. Po porážce Napoleona (1815) Vídeňský kongres změnil hranice států v Evropě. Oddělil Laufen, který připadl Bavorsku, od Oberndorfu, ten zůstal Rakousku a toto rozhodnutí bylo horší než povodně a požáry. Loďaři v Oberndorfu byli bez práce i lodí, krajinou ko-lem táhly tisíce francouzských vojáků, kteří drancovali, brali živobytí, ničili domy, verbovali do armády a decimovali obyvatele. Nikdy nebyla taková bída, jako tenkrát. Lidé se utíkali k Bohu, k církvi, do kostelů a kaplí, a nalézali tam ve víře atmosféru pokoje, posilu, pohled do věčnosti a jistotu spásy, s níž k nim přicházel Kristus, Spasitel. Navíc arcibiskup Hieronym Colloredo povolil při sborových zpěvech místo latiny jejich mateřskou řeč – němčinu. Tohle lidé dobře přijali a chodili do kostela rádi. Takové bylo tedy pozadí doby a nálada mezi lidmi, když Joseph Mohr a Franz Xaver Gruber zkomponovali koledu Tichá noc. Je jasné, že i život obou autorů byl událostmi doby limitován. Joseph Mohr, autor textu Tiché noci, původně básně s názvem Píseň z nebes, se narodil do velmi chudých poměrů 11. prosince 1792 v Salcburku jako nemanželské dítě. Matka Anna Schoiferin se živila pletením a prodejem svetrů a žila zde s matkou, Josephem a jedním adoptivním dítětem. Po Josephovi se jí narodily ještě další dvě děti, každé s jiným mužem. Nebyl to však u ní jen nedostatek dobrých mravů a citu pro rodinný život. Polovina Salcburčanů neměla totiž žádný majetek, a aby se zamezilo jeho dalšímu úbytku, byl vydán úřední zákaz sňatků. Lidé se neženili, nevdávali, rodiče nedávali tak věno, a děti, ty se rodily jako nemanželské. Nic nepomohlo. Rakousko zažilo v r. 1811 státní bankrot. Joseph dostal jméno Mohr po zběhlém vojákovi z rakouské armády, kterého nikdy nepoznal. Kmotrem při křtu mu byl salcburský kat. U nemanželského dítěte to byl zvyk doby a kat si částečně vylepšoval svou pověst. Chudý člověk nesměl tehdy po určitou dobu založit rodinu a vychovávat děti v manželství, natož nechat je studovat. Mohr měl to štěstí, že se svého ministranta ujal dómský vikář Johann Nepomuk Hiernlem. Financoval jeho studia na akademickém gymnáziu a mladý Joseph zato hrál na housle a zpíval ve dvou sborech: univerzitním a benediktinského kláštera v Salcburku. Při studiích byl premiantem, vystudoval teologii a roku 1815 byl vysvěcen na kněze. Nejprve byl poslán jako pomocný kněz (tento institut se tak opravdu jmenoval) 100 km jihozápadně od Salcburku do vesnice Mariapfarr, kde složil onen text slavné koledy jako vzpomínku na jediné Vánoce, prožité se svým dědečkem. A potom putoval z jedné vesnice do druhé, překládán pro svou blízkost lidem a velké sociální cítění s nimi. Tak se dostal i do Oberndorfu, kde spolu s Gruberem Tichou noc uvedli poprvé na půlnoční mši svaté 24. 12. 1818. Až v roce 1837 – ve 45 letech byl jmenován kaplanem ve vesnici Wagrain, dnes lyžařském centru Evropy. Tenkrát zde žili lidé roztroušeně po horách, kde chovali svůj dobytek. Kaplan Mohr i zde působil jako lidumil – a díky zkušenostem z vlastního dětství mu ležel na srdci osud zdejších dětí, to jak dřeli doma i jinde. S pomocí „sponzorů“ zde vybudoval školu, do níž chodilo až 170 dětí a získával prostředky na jejich další studia. Dodnes můžete navštívit „Mohr Schule“ i faru, v níž bydlel, a 4. prosince 1848 zemřel. Nastydl, když nesl poslední pomazání umírajícímu na samotě v horách. Zápal plic jej zkosil v nedožitých 56 letech. Zemřel v takové chudobě, že museli prodat i jeho kytaru, na které kdysi poprvé hrál koledu Tichá noc, aby byl zaplacen pohřeb. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí jen prostý kříž. Joseph Mohr byl vzdělaný, moudrý a zbožný člověk, zapálený pro Krista, jen se narodil ve zlé době. Franz Xaver Gruber je autorem melodie Tiché noci. Ani s ním se okolnosti nemazlily. Na svět přišel jako páté ze šesti dětí 25. listopadu 1887 v osadě Steinpointsölde u Hochburgu, severně od Salcburku. Otec Josef a matka Anna pracovali jako tkalci, jejich děti také neměly jiné východisko, než dřinu, až na Franze, jeho studia podporoval učitel Andreas Peterlechner, který ve svém žáku objevil hudební talent a začal ho učit hře na varhany. Podle vyprávění hrál Franz na ně poprvé samostatně jako dvanáctiletý. V roce 1806 složil učitelské zkoušky, a když v Arnsdorfu zemřel v jedné osobě učitel, kostelník a varhaník, nastoupil na jeho místo. Budova školy zde byla jednoposchoďová, v přízemí se učilo a v patře byl učitelský byt, v němž bydlela vdova po bývalém učiteli Strana 6


se dvěma dětmi ze dvou předcházejících manželství. Dvacetiletý Gruber si onu dvojnásobnou o 13 let starší vdovu zřejmě z praktické pohnutky vzal. Měli spolu ještě dvě děti a on sám zde učil přes dvacet let. Byl zde také kostelníkem, varhaníkem a v sousední vsi Oberndorf byl varhaníkem výpomocným. Jeho pedagogické schopnosti ocenila inspekční kontrola v kraji jako „nejlepší ze všech“. Dnes je Gruberova škola nejstarší v Rakousku, v níž se nepřetržitě učí a jeho byt je přeměněn na muzeum. Gruber se proslavil i po stránce umělecké, hudební. Zkomponoval mnoho hudebních děl s církevní tematikou. Tichou noc napsal během Štědrého dne 1818 pro kostel v nedalekém Oberndorfu. (Tyto okolnosti jsem podrobně objasnil v prosincovém čísle. - pozn. autora) Úspěšný byl pro něj rok 1820, kdy při třísetletém výročí posvěcení poutního kostela v Arnsdorfu poprvé zazněla hudba jedné z Gruberových mší. Z venkovského varhaníka se stal uznávaným skladatelem, který prezentoval Krista hudbou. Jeho osobní život se ovšem odvíjel jinak, dost tragicky. Zemřela jeho první žena. Gruber se oženil podruhé s o dvacet let mladší žačkou. Měli spolu deset dětí, z nichž přežily jen čtyři. Když zemřela druhá žena, oženil se potřetí se starší vdovou. Byly to ztráty tvrdé a bolestné, s nimiž se musel vyrovnávat. Roku 1829 odchází z Arnsdorfu do nedalekého Berndorfu, kde učil až 130 dětí. Poté ještě působil ve městě Hallein jako varhaník a dirigent chóru až do své smrti roku 1863. V muzeu města se zachovalo i jeho několik zajímavých obrazů. Franz Xaver Gruber je pohřben naproti kostelu, v němž hrával. Končí dvoudílné vyprávění o vzniku dnes nejznámější koledy ve světě. Byla napsána z hluboké víry v Boží pomoc a lásku v době, kdy duše lidí potřebovaly pohladit a povzbudit. To se oběma autorům povedlo. Její poselství nebylo a není určeno jen malému společenství tenkrát, ono je nadčasové i pro dnešního člověka. Díky Bohu za ni! Rostislav Dočkal KLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ

(11. část) Deportace sester Šimková po příchodu do kláštera v doprovodu předsedy Okresního národního výboru Rosmuse a okresního církevního tajemníka Valenty nechala svolat sestry a byl jim přečten přípis KNV o důvodech jejich přestěhování. Následující den přišla do kláštera komise ONV spolu s OCT k provedení soupisu majetku kongregačního domu. (Protokol uvádí tento nemovitý majetek: Dům č.p. 670 v Přerově, Šířava 7- klášterní budova; dům č.p. 289 v Přerově - toho času hudební škola, celková výměra pozemku 3; 34; 24 ha. Jako cenné předměty jsou v protokolu uvedeny: škrabka na brambory, míchací stroj v kuchyni, lednička, sporák a kamna. Z dobytka je pak uvedeno: 3 krávy, 2 jalovice, 1 prasnice, 2 sviňky a 1 vepř. Podepsáni jsou: představená s. M. Jindřiška Knapová, za kongregaci s. M. T. Hrušková, zmocněnkyně Antonie Šimková, OCT Metoděj Valenta, komise ONV Otto Kratina, Jan Ostrčil, Alfréd Půrer.) Pod dohledem zmocněnkyně si sestry balily věci. Bylo jim povoleno vzít si sebou potraviny, osobní potřeby, šatstvo, obuv, textilie všeho druhu, lůžkoviny, kuchyňské zařízení, nádobí; mohly si vzít šicí stroje a vybavení krejčovské dílny. Rozměrnější nábytek však měl být ponechán na místě. V úterý 13. září po ranní mši svaté, která byla v 5.30 hod, odjely sestry v 6.30 hod z Přerova. Rozloučit se s nimi přišlo přibližně 70 Přerovanů. Do nového domova ve Filipově v okrese Rumburk dorazily po 15. hodině. Po odjezdu sester byly za přítomnosti místní představené sestry M. Jindřišky Knapové a sestry M. Terezie Hruškové naloženy již předem sbalené věci a dopraveny šesti nákladními auty

do Filipova. Zbývající část inventáře, která nemohla být momentálně odvezena, byla uskladněna na půdu kláštera a odvezena koncem září 1951. Veškeré chovné zvířectvo z kláštera bylo předáno místnímu státnímu statku. Dohodnutá částka za něj ve výši 19.462 Kčs staré měny však nebyla kongregaci nikdy uhrazena. Ještě téhož dne byl představenou protokolárně předán kostel svatého Michaela zástupci Římskokatolického far. úřadu v Přerově P. Františku Boráňovi. Seznam odsunutých sester Z kláštera v Přerově na Šířavě bylo do Filipova deportováno celkem 24 sester. Byly to: Ludmila Knapová *1896; Anna Badziňáková *1924; Arnošta Černošková *1883; Marie Früdbegová *1927; Marie Hrušková *1903; Ludmila Hutová *1917; Marie Jalůvková *1897; Marie Knapová *1916; Marie Kováčová *1886; Anna Lapšanská *1925; Marie Mišalová *1923; Marie Novotná *1915; Růžena Otrhálková *1909; Růžena Pluskalová *1901; Marie Procházková *1903; Terezie Pustějovská *1892; Anna Rašková *1914; Otilie Holensová *1905; Ludmila Stoklásková *1905; Marie Stretavská *1923; Ludmila Uhlířová *1900; Marie Votavová *1922; Felicita Roseová *1914 a Jiřina Minářová *1928. Podle pokynů SÚC v Praze neměly být stěhovány ty sestry, které se rozhodnou vystoupit z řádu a dále novicky a čekatelky. Tyto měly být předány referátu V/I ONV k zařazení do pracovního poměru. Ze šířavské komunity se takto rozhodlo na doporučení ordinárního komisaře odejít domů k rodičům šest novicek a čtyři čekatelky, neboť většina z těchto dívek byla doposud neplnoletých. Mnohé však s kongregací i nadále udržovaly kontakt. Zabrané budovy Po násilném odchodu sester z šířavského kláštera byly rozhodnutím vládní dislokační komise ze dne 3. října 1950 uprázdněné budovy přerovského mateřince a domu ve dvoře přiděleny ministerstvu národní obrany. Za užívání těchto budov mělo ministerstvo platit nájemné Náboženskému fondu (později přejmenovanému na Náboženskou matici), který byl správcem zabaveného klášterního majetku. V prosinci 1957 převedla Náboženská matice bezplatně do vlastnictví ministerstva národní obrany všechny nemovitosti a pozemky jím užívané v šířavském mateřinci. V září 1958 podstoupilo ministerstvo národní obrany šířavský klášter ministerstvu školství, které zde zřídilo učňovskou školu. Nyní v této budově sídlí Integrovaná střední škola. Budovu bývalé klášterní měšťanské školy na Trávníku, v níž se momentálně nacházel hudební ústav, a přilehlý pensionát ponechala dislokační komise k dispozici ONV v Přerově. 17. července 1952 se ONV vzdal užívání těchto budov a předal je pro potřebu posádkové správy Přerov. Ta je 23. srpna 1955 předala MNV, který v ní opětovně zřídil hudební školu, jež se zde nachází doposud. (Pokračování příště)


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Měsíc únor nám nabízí dvě významné události. První z nich je svátek Uvedení Páně do chrámu - lidově se mu říká Hromnice, a také začátek doby postní, ke kterému neodmyslitelně patří Popeleční středa. Uvedení Páně do chrámu Když uplynulo čtyřicet dní od Ježíšova narození, přinesli ho Maria a Josef do chrámu, aby obětovali dvě holoubata, jak to přikazoval Mojžíšův zákon. V chrámě byl velmi starý muž jménem Simeon. Ten vzal dítě do náruče a děkoval Bohu za to, že mohl uvidět na vlastní oči Spasitele světa: „Nyní propustíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávou pro tvůj lid Izrael.“ Na základě Simeonova proroctví o tom, že Ježíš je světlem národů, se zrodila lidová tradice svěcení svící, zvaných hromniček, jejichž světlo, připomínající Ježíše Krista, mělo člověka ochraňovat v těžkých situacích. Lidé si například hromničky zapalovali a stavěli do okna při velké bouřce, aby je Ježíš chránil. Popeleční středa a doba postní Popeleční středa je prvním dnem čtyřicetidenní postní doby, kdy má člověk příležitost k tomu, aby se pozastavil a podíval se na to, jak jedná, a zda by se dalo v jeho životě něco zlepšit či napravit. Na Popeleční středu se všichni věřící scházejí v kostele, aby společně zahájili postní dobu. Přijímají na čelo znamení popela, kterému říkáme popelec. Každý se zamýšlí nad slovy kněze: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“ A nebo také nad slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ - Co tato slova mohou znamenat pro mne? Zamysli se, jestli svými slovy a skutky děláš radost lidem kolem sebe a Pánu Ježíši. Zjistíš-li, že bys mohl či mohla něco zlepšit, snaž se o to! Nezapomeň také na svátost smíření, abys mohl či mohla radostně prožít Velikonoce.

Strana 8


Kalendář akcí Milí mladí přátelé, v tomto roce nás čeká (dá-li Pán) několik akcí většího rozsahu, které jsou určeny pro vás, popř. pro vaše zástupce. Jedná se zejména o následující: 26. – 28. února 27. března 22. - 25. července

22. - 25. srpna

arcidiecézní fórum mládeže v Kroměříži setkání zástupců děkanátů děkanátní setkání mládeže - sobota před Květnou nedělí arcidiecézní setkání mládeže v Moravské Třebové (přípravný team už od 19.7., možno se hlásit již nyní) celostátní setkání animátorů v Kroměříži

Kromě toho se předpokládají také různé akce na děkanátní úrovni (např. únorový ANANAS) i mimo, takže buďte ve střehu… Asi není nutné zdůrazňovat, že uvedené aktivity jsou jen jakousi „třešničkou na dortu“, vzájemným sdílením a povzbuzením, protože náš život se neodehrává „od akce k akci“; vždyť jeho těžištěm je především každodenní poctivé úsilí o upevňování našeho vztahu s Kristem, doslova vrůstání v Něj – to je potom opravdový křesťanský život, o který nám jde především… Na cestu takovým životem vám všem žehná Váš kaplan P. Miroslav Jáně


Strana 9

V Přerově se připojíme k podpoře Národního týdne manželství Národní týden manželství - největší celostátní iniciativa na podporu manželství v ČR, se bude konat v týdnu 8. - 14. února 2010. Posláním NTM je připomenout si alespoň jednou za rok rozmanitost a krásu manželství jako základu života rodiny. Již čtvrtý ročník NTM je zaměřený na praktický rozvoj manželství a podporu jeho hodnoty ve veřejném a politickém prostoru. Srdečně vás zveme v neděli 14. února 2010 od 14:30 hodin do Centra SONUS v Přerově, kde se uskuteční v rámci Národního týdne manželství DEN PRO MANŽELSTVÍ. PROGRAM: 14:30 - 15 hodin předání dětí pečovatelům – pro děti je připraven samostatný program 15 – 15:15 hodin slavnostní zahájení, úvodní slovo Ing. Pavla Horáka, náměstka hejtmana Olomouckého Kraje 15:15 - 16 hodin VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ A OBRÁZKŮ s tematikou „MANŽELSTVÍ V ČASE“, prezentace programů CPR Ráj a CPRŽ Olomouc, občerstvení 16 – 17 hodin přednáška a svědectví psycholožky Mgr. Ireny Smékalové na téma: MANŽELSTVÍ JE KRÁSNÁ DŘINA“ 17 – 18 hodin možnost posezení a popovídání u kávy a čaje Pokud budete potřebovat hlídání dětí, ozvěte se na telefon: 731 604 120 nebo email: [email protected] STŘEDISKO CPR RÁJ – OÁZA v Předmostí (v prostorách místní fary) Koordinátorkou střediska OÁZA je Veronika Zapletalová, tel. 774 523 522, [email protected] PRAVIDELNÝ TÝDENNÍ PROGRAM – OD 1 ÚNORA 2010 ÚTERÝ VÝTV. DÍLNA PRO ST. DĚTI, MLÁDEŽ a DOSPĚLÉ – 17 – 20 h. - 2.2. – Enkaustika – malba horkým voskem na papír – vyrobíme si zajímavé obrázky či originální rámečky na fotky. S sebou starou žehličku (nenapařovací), fotky. Cena 100 Kč dospělí, 60 Kč děti, mládež. 9.2. – Fimo – technika, která vás chytne a nepustí -150 Kč dospělí, 100 Kč mládež. 16.2. – Hodiny – malba na sklo, jednotná cena pro všechny 170 Kč. 23.1. – Tkané taštičky -100 Kč dospělí, 50 Kč děti, mládež. 2.3. – Výroba vitráží technikou tiffany - pro začátečníky – řezání skla, práce s pájkou, cena 200 Kč ČTVRTEK DOPOLEDNE PRO MAMINKY S MALÝMI DĚTMI – 8 – 12 h. – přísp.30 Kč/rodina - cvičení s dětmi, divadélko, jednoduché výtvarné činnosti, 2x měsíčně přednáška či beseda - 4.2. - Naše rodinná oslava – svědectví, inspirace a tipy pro slavení s dětmi, 11.2. - Otisk rukou dětí do keramické hlíny - památka na dětství, 18.2. - Pozor na to se skřítkem Pozorníčkem – interaktivní program pro děti o bezpečném chování. Lektor se snaží na děti aktivně působit, aby se samy dokázaly úrazu vyhnout, či správně jednat v krizových situacích – Popáleniny, 4.3. - Šetrná domácnost – ekologie doma KLUBKO – 16 – 18 h. - pro děti od 7 do 10 let - kroužek je ekologicky a tvořivě zaměřený. Příspěvek 35 Kč. Poznávání přírody hravou a zážitkovou formou, vytváření zajímavých výrobků recyklací již použitých materiálů a z přírodních materiálů, tematické vycházky, v zimě krmení zvířátek, na jaře a v létě příměstský tábor, letní stanový tábor v Jeseníkách SMALT V PECI – 18 – 20 h. – 1x měs. – tentokrát 18.2. Příspěvek 150 Kč. SOBOTA TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – 14 – 16 h. – 2x za měsíc 13. 2. Hrátky s drátky – pro všechny generace, rodiny s dětmi, cena 90kč dospělí, 40kč děti, mládež 27. 2. Ptačí klec z proutí s keramickým ptáčkem – pro všechny generace, cena za 1 klec a ptáčka 120kč 8. - 12. 3. - NAPŘÍČ PRAVĚKEM – JARNÍ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR v Předmostí , pro děti od 7 do 11 let, denně od 8 do 16,30 hodin, bohatý program + strava. Cena 950 Kč. Přihlášky a info u koordinátorky. Kapacita omezená. Všichni, kdo mají zájem o kurz pletení z proutí (pedigu), ať se přihlásí, termín kurzu bude dohodnut po společné domluvě. Podrobnosti k jednotlivým programům budou vždy na plakátku a na webu: www.raj-pavlovice.cz Hana Školoudová

Strana 10


DUCHOVNÍ CVIČENÍ Exerciční domě v Kolíně 2010 23.2.-27.2. Postní duchovní obnova pro všechny P. Josef Hladiš SJ 1.3.-5.3. Základ postupu duše P. Josef Tichý SJ 5.3.-7.3. Postní duch. obnova pro děvčata od 15 let (cena500 Kč) P. MUDr. Jiří Korda 18.3.-21.3. Bůh, já a rozlišování hnutí P. Jan Adamík SJ 25.3.-28.3. Postní duchovní obnova pro všechny P. Josef Čupr SJ 20.4.-24.4. Ignaciánská duchovní obnova pro všechny P. Josef Čupr SJ


V sobotu 23. ledna 2010 se v Městském domě v Přerově konal farní ples, na kterém předtančení polonézy předvedli mládežníci farnosti.

Strana 11

Tříkrálová sbírka 2010 Výtěžek letošní Tříkrálové sbírky činí 625 288 Kč. Z toho v samotném Přerově se vybralo 94 443 Kč. Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a dětem z farností, vedoucím skupinek a studentům, bez jejichž pomoci a spolupráce by sbírka nebyla možná. Děkujeme také všem, kdo nepřehlédli naši výzvu, neváhali otevřít svá srdce a přispěli do kasiček koledníků. Martina Krejčířová

Postní almužna Milí farníci, bratři a sestry, již brzy nám opět nastane postní doba. Vloni jste se poprvé setkali s možností zapojit se během této doby do akce „Postní almužna“. Postní almužna je výrazem našeho odhodlání měnit sami sebe tím, že pomáháme druhým. Nenahrazuje dar, který dáváme pravidelně při bohoslužbách na potřeby církve. Chcete-li se zapojit, můžete si tedy dobrovolně vzít (na Popeleční středu nebo v 1. neděli postní) v kostele skládací schránku, která slouží k připomenutí tohoto našeho úsilí během postní doby. Svou „almužnu“ pak do ní budete vkládat po zralé úvaze a zhodnocení každého dne, nakolik budete ve svém postním snažení úspěšní (je možné se zříct nebo alespoň třeba omezit kouření, alkohol, kávu, sladkosti, zábavu, televizi, internet, luxus nebo jinou spotřebu, která není pro život nezbytně nutná… a ušetříte tak peníze (u dětí je možné a vhodné, aby kromě toho, co si odřeknou ze svých peněz, měly možnost do schránky přidat ještě například lístek se svou prosbou za konkrétní nemocné, chudé atp.). Na Květnou neděli můžete schránky přinést do kostela na mši svatou. V postní době roku 2009 se v přerovském děkanátu vybralo celkem 50 470 Kč. Tato částka se vrátila zpět do Oblastní charity Přerov, jejímž prostřednictvím byla přerozdělena mezi potřebné, a to ve spolupráci s děkanem a kněžími z přerovského děkanátu. Z této částky byla poskytnuta pomoc 2x rodinám s dětmi z farnosti Troubky, 1x rodině s dětmi z farnosti Přerov a 1x rodině s dětmi (Hranice), která byla postižena povodní. Chceme touto cestou poděkovat Vám všem, kteří jste se do této postní aktivity zapojili. Věříme, že Postní almužna i v tomto roce přinese mnoho dobrého jak pro ty, kteří se jí budou účastnit, tak pro ty, kterým pomůže ať již přímo nebo prostřednictvím charitního díla. Za Oblastní charitu Přerov Eva Tkadlecová

Sliby se slibují... a mají se plnit o Vánocích. Uplynul téměř měsíc od prvního setkání se s. Malvínkou a již opět s radostí jedeme do Kroměříže. Po cestě vzpomínám na jeden z výletů se svými žáky. Na klenot naší barokní kultury Šporkův Kuks. Zbytky bývalého špitálu a lázní navštěvují dnes lidé kvůli pozoruhodné galerii l2 soch ctností a l2 soch neřestí. Jsou výtvorem Matyáše Bernarda Brauna. Uvědomuji si, že s. Malvína těch 12 ctností pěstovala v sobě po celý dlouhý život - víru, naději, lásku, trpělivost, moudrost, cudnost, statečnost, pilnost, štědrost, upřímnost, zdrženlivost a spravedlnost. Že moji návštěvu s. Malvínka očekávala, jsem poznala podle označení dveří, kterými mám k ní vstoupit. Nechala na ně nalepit pohled se dvěma něžnými koťátky. Ta pozornost! Po tichém zaklepání vstupuji do milého a útulného pokojíčku. „Princeznička učitelka za mnou přišla“, zní veselý hlásek na přivítání. K tomuto výroku ji jistě přiměl můj bílý klobouk. Usedám do křesla po milém objetí. A již se střídá vzpomínání se zpěvem. Na pokoj přicházejí také s. Hedvika, Markéta i Cherubínka. Předávám jim poštu z DD Radkova Lhota i za zemřelého pana faráře Zíbala. A také pamětní hrníčky. Pak následuje zvídavá otázka: „Navštívila jste již naši kapli?“ „Ještě ne. Byla zamčena. Až příště.“ Netuším, že ji navštívím až při rozloučení se s ní na jaře 10. března příštího roku 2009. „A ukázal Vám pan ředitel Skácel moje alba?" „Také ještě ne. Ale jistě tak učiní.“ Projdeme se po pokojíčku. Poslouchám vyprávění o její rodné vesničce

Strana 12

Další nostalgické vzpomínání na 96 letou sestru M. Malvínu. Myslíku. Je v kraji na severní Moravě. Kraj Leoše Janáčka i Petra Bezruče. Chudý kraj v blízkosti Lysé hory, Smrku, Tanečnice. S. Malvínka se narodila jako druhá ze 6 sourozenců. Při křtu dostala jméno Anděla. Tatínek - krejčí - brzy zemřel a maminka ve 34 letech ovdověla. Od l4 let musely i děti pracovat u sedláků. V 16 letech začala pracovat v nemocnici v Ostravě. Seznámila se zde s Milosrdnými sestrami sv. Kříže a rozhodla se vstoupit do kláštera. Maminka jí rozhodnutí rozmlouvala. Ani její pláč nepomohl. Nakonec jí ve 20 letech dala požehnání. Tak se poprvé dostala do provinčního Domu sester sv. Kříže. Následovalo dokončení měšťanské školy v Bystřici pod Hostýnem. Dva roky pracovala v nemocnici v Kroměříži a v roku 1941 ukončila ošetřovatelskou školu.V nemocnici v Ostravě Zábřehu ošetřovala vojáky a působila i na operačním sále 13 let. Bombardování,osvobození. Když odmítla účast ve volbách, byla za trest přemístěna na onkologické oddělení do Paskova. V roce 1962 byla jako „nepohodlná sestra" přestěhována do charitního domova v Chorýni a po 20 letech do DD v Radkově Lhotě. V 90 letech si jí chtěla vzít k sobě neteř, ale ona odmítla se slovy: „Jsem slabá, celá křivá a samá vráska. Nikomu se tam ukazovat nebudu.“ „A co na to v Radkově Lhotě?" 30 jejich zaměstnanců a obyvatel udělalo špalír a dovedli mě do jídelny. To mne velmi překvapilo a potěšilo.“ Opět uběhly 2 hodiny a já se rozloučila. Dověděla jsem se, že 17. října bude mít 96 let. To ji musím navštívit. (Pokračování příště) Emílie Charbutová - Vaško


Rok 2009 Přehled pastoračních údajů a financí za rok 2009 vidíte v tabulkách. K některým údajům dále uvádím hlavní položky. Částky jsou zaokrouhleny a uvedeny v tisících korun. Rok 2009

Přerov

Předmostí

Celkový stav na začátku roku 2009 Stav účtu na začátku roku Dluhy k 1. lednu 2009

- 758

+ 284

553 1.311

284 0

Příjmy roku 2009 Sbírky Dary Příjmy za církevní činnosti Příspěvek státu či obce Nájmy a ostatní příjmy Přijaté půjčky

1.824 1.080 509 8 0 207 20

2.079 259 105 1 997 4 713

1.551 33 101 356 484 270 70.200,14.900,33.061,20.094,25.988,23.721,34.707,4.427,19.907,22.571,84 163 60

1.852 3 5 76 1.345 47 11.400,1.500,6.490,3.897,3.425,3.396,6.960,1.210,4.893,4.300,2 24 350

- 45

+ 148

826 871

511 363

Výdaje roku 2009 Bohoslužebné výdaje Mzdové výdaje Režijní výdaje Opravy Odeslané sbírky Na potřeby diecéze Havarijní fond Na seminář Na církevní školství Na charitu Svatopetrský haléř Na misie Na Svatou zemi Na TV Noe Na papežskou návštěvu Dary a charitativní výdaje Nákup majetku a ostatní výdaje Vrácené půjčky Celkový stav na konci roku 2009 Stav účtu na konci roku Dluhy k 31. prosinci 2009

Rok 2009 Křty Biřmování Svatby Pohřby Náboženství

Přerov

Předmostí

58 0 12 82 132

2 0 0 10 19

Přerov Dluhy k 1. 1. 2009: splátky střechy fary 1.106, půjčky od farníků 205. Nájmy a ostatní příjmy: nájmy 109, na režijní výdaje fary 64, za reklamu 16. Režijní výdaje: topení 165, vodné-stočné-dešťová voda 56, tisk časopisu 31, elektřina 43, telefon a internet 11, Katolický týdeník 24, poplatky bance 3. Opravy: splátky střechy fary 400, opravy výměníkové stanice 23, opravy v bočním křídle fary 22, oprava garáže 11, podlaha a výmalby kaple na faře 9, opravy varhan 5, oprava vrat u fary 3. Nákup majetku a ostatní výdaje: modernizace ozvučení 36, katechetické materiály 19, počítač a software 16, svatostánek do kaple na faře 15, dveře na Sonus 13, bible 8, předplatné časopisů 7. Dary a charitativní výdaje: dary na pomoc po povodních v Hustopečích 82, dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2. Dluhy k 31.12.2009: zbývající splátky střechy fary 706, půjčky od farníků 165. Stav účtu na konci roku: dary na bohoslovce 6, na střechu fary 5. Předmostí Dary: na kapli v Dluhonicích 12. Příspěvek státu či obce: kraj 500, ministerstvo kultury 347, arcibiskupství 150. Režijní výdaje: plyn 30, elektřina 32, vodné-stočné-dešťová voda 7, poplatky bance 2, odvoz odpadu 2, kontrola komínů a ostatní 3. Opravy: fasáda kostela 1.308, oprava střechy fary 12, archeologický průzkum 7, montáž žaluzií věže 6, výmalba kostela 5, opravy na faře 5, oprava vodoměru a plynového kotle 2. Dary a charitativní výdaje: dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov v Pavlovicích 2. Nákup majetku a ostatní výdaje: skříň do zákristie 10, modernizace ozvučení 7, koberce na faru 6, ostatní 1.

Dluhy k 31.12.2009: půjčky od farníků 363. Stav účtu na konci roku: dary na kapli v Dluhonicích 44. Církevní školka: Arcibiskupství vyhlásilo výběrové řízení na funkci ředitele církevní mateřské školy v Přerově se stejnými podmínkami jako v Kojetíně, viz str. 4. Zároveň probíhají jednání o pronájmu prostor pro naši školku, která jsou poněkud komplikovanější, než jsme předpokládali, takže konečné umístění církevní mateřské školy v Přerově dosud jasné není. Prosím o modlitbu. Předmostí: Aktivity Centra pro rodinu Ráj na faře v Předmostí pokračují pravidelným programem, viz str. 10. Velkou akcí bude týdenní jarní příměstský tábor pro děti v termínu jarních prázdnin, vzhledem k omezené kapacitě doporučuji rodičům přihlásit své děti co nejdříve. Dále na faře v Předmostí připravila Oblastní charita Přerov pro seniory přednášku zdravotní sestry paní Olgy Župkové ve středu 17. února od 13:00 hod. na téma: Jak udržovat své tělo v pohodě a zdraví. Postní duchovní obnova: Proběhne letos jako obvykle první postní sobotu a povede ji P. Bedřich Horák. Prosím, přihlaste se co nejdříve, ať víme, s kolika účastníky počítat. Děkuji. Podrobný program je v minulém čísle časopisu. 40DA Čtyřicet dnů bez alkoholu, akce zvláště vhodná pro postní dobu, běží také letos. Více najdete na: www.40DA.cz P. Pavel Hofírek


Strana 13

Sv. Valentin z Terni, biskup a mučedník Narodil se ve třetím století a spravoval diecézi v Terni. Byl významným hlasatelem evangelia a misionářem. Na jeho přímluvu docházelo k uzdravením a zázrakům. Za Aureliova pronásledování byl uvězněn, mučen a z příkazu prefekta Placida Furiuse mu byla setnuta hlava. Byl zabit pravděpodobně roku 268 tajně v noci, protože jeho vrahové se chtěli vyvarovat pouličních nepokojů. Jeho úcta se dostala už ve 4. století do Říma. Je patronem mládeže, cestujících, včelařů, za dobrý sňatek, vzýván proti moru. Je zobrazován s ochrnutým dítětem (stejně jako Valentin Římský). Někteří učenci se domnívají, že Valentin Římský a Valentin z Terni jsou jedna osoba.

Sv. Valentin Římský, kněz a mučedník Valentin byl římský kněz. Pro svou dobročinnost požíval úcty i mezi pohany. Císař Klaudius II. zrušil kvůli válkám veškerá zasnoubení i manželství, aby měl Řím dostatek vojáků. Valentin však dál tajně oddával, a tak ho nechal císař uvrhnout do žaláře. Akta o tom vypravují: Císař mluvil k němu vlídně řka: „Slyším tě chváliti jako muže moudrého; proto tím více se podivuji, že si libuješ v pošetilé a bohaprázdné pověře křesťanské. A krom toho: křesťané jsou nepřáteli říše.“ Valentin odpověděl: „Křesťané nejsou nepřáteli říše. Já sám chovám k tobě a k lidu lásku, jsem poslušen zákonů říšských a modlím se za tebe i za celou říši.“ Jeden z přítomných rádců císařových se otázal Valentina: „A co soudíš o našich bozích?“ Valentin odpověděl neohroženě: „Tito bohové vaši buďto nikdy nežili, anebo trávili svůj život v oplzlostech a prostopášnostech; sami vaši spisovatelé a básníci tak vypravují.“ Císař řekl k Valentinovi: „Je-li Kristus pravý Bůh, dokaž!“ Valentin odpověděl: „Přesvědčíš se o tom, ale dříve třeba, abys pokání činil, v Krista věřil a křest přijal.“ Císař přerušil soudní řízení a odevzdal Valentina náměstku Kalpurniovi s rozkazem, aby Valentina vyšetřoval dále. Kalpurnius odevzdal jej soudci Asteriovi. Valentin přiveden byv do obydlí Asteriova, uviděl tam sošky domácích bůžků i zvolal: „Kéž by Ježíš Kristus, světlo pravé, vyvedl obyvatele tohoto domu ze tmy bludu! Kéž by je osvítil, aby poznali jediného a pravého Boha!“ Asterius řekl: „Uvěřím v tvého Krista, dokážeš-li, že on každého osvěcuje. Mám v domě dívku, slepou již po dvě léta. Otevře-li jí Kristus oči, uvěřím.“ I přivedli nevidomou dívku. Valentin pozdvihnuv ruce k nebi, modlil se takto: „Bože všemohoucí, Otče Pána našeho Ježíše Krista! Tys poslal Syna svého na svět, aby nás ze tmy k pravému světlu přivedl, volám k tobě, abys tuto služebnici svou ráčil osvítiti světlem moudrosti své.“ A když dokončil modlitbu, slepá dívka ihned prohlédla. S úžasem Asterius padl na kolena a prosil Valentina o výuku ve víře křesťanské a o křest. Zvěst o zázračném uzdravení nevidomé dívky roznesla se rychle po celém městě. Pohané zuřili; hnali se k domu Asteriovu, vedrali se dovnitř, ztloukli Valentina, vyvlekli ho za město k silnici Flaminiově a sťali mečem. Stalo se to pravděpodobně roku 269. Je patronem zasnoubených dvojic, šťastného sňatku, lásky, zamilovaných, mladých lidí; cestujících, turistů; proti moru, mdlobám, epilepsii, infekčním chorobám, nákaze; epileptiků; včelařů, výrobců pohledů a blahopřání. V kalendáři je památka sv. Valentina 14. února. Jaroslav Branžovský

Přečetli jsme a doporučujeme. Jsi požehnáním

Anselm Grün

Pokud bychom měli někomu vysvětlit pojem požehnání, asi bychom řekli, že jde o formu modlitby, při které přejeme a vyprošujeme někomu, nebo nějakému společenství Boží dary, ochranu a pomoc. Zároveň Bohu děkujeme za přijaté dary, jeho ochranu a pomoc. Autor se ve své knize snaží podělit o své zkušenosti s žehnáním a klade si otázku, proč dnes roste potřeba získat požehnání. Říká, že když o ně člověk prosí, touží uchýlit se pod Boží ochranu a zcela konkrétně zakusit, že Bůh je s ním. Žehnat je oprávněn každý křesťan, a protože je sám Bohem požehnán, stává se také požehnáním pro druhé. Požehnání pak vnáší do zranitelného a křehkého lidského života život božský. Žehnání je víc než slovní modlitba a vyjadřuje se gestem. Lidé tedy mohou vnímat žehnání svými smysly. Autor se zamýšlí ve své knize nad tím, jak požehnání vykládají biblické příběhy a také vybírá z pokladů žehnacích modliteb, které užívá církev. Upozorňuje nás také na různé formy žehnání spojené s určitými denními událostmi, např. u stolu, na cestu, ranní a večerní požehnání a na jejich význam. Nabízí také několik vhodných žehnacích modliteb. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007, má 87 stran, cena 99 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Strana 14


Celodenní postní duchovní obnova s P. Bedřichem Horákem Téma: Proč se postit ? Umění přijímat Boží dary. Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince v Přerově - Sobota 20. února 2010 - Začátek v 9:00 Přihlásit se můžete v Přerově na faře nebo v zákristiích přerovských kostelů. Příspěvek na občerstvení: 50,- Kč. Všechny na duchovní obnovu srdečně zveme.

dokončení ze str.16 Středa 24.2. 18:00 Čtvrtek 25.2. 15:00 17:30 19:00 Sobota 27.2. 8:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

9:00 Centrum Sonus 14:00 Fara v Předmostí Neděle 28.2. Pondělí 1.3. Úterý 2.3. Středa 3.3. Čtvrtek 4.3.

Sobota 6.3. Neděle 7.3. Pondělí 8.3. Úterý 9.3. Středa 10.3. Čtvrtek 11.3.

Sobota 13.3. Pondělí 15.3. Úterý 16.3. Čtvrtek 17.3. Pátek 19.3. Neděle 21.3.

9:45 17:30 18:45 16:00 19:00 8:45 9:00

Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí

17:30 19:00 19:45 8:00 16:30 14:30

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Přerov, Šířava Fara v Předmostí

17:30 16:00 16:00 18:00 15:00 17:30 19:00 19:00 9:00 17:30 16:00 17:30 16:00 8:45 17:30 19:45

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Slavnost sv. Josefa

9:45 Fara v Předmostí


Mše pro děti s přípravou na první přijímání Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Schůzka ministrantů Ptačí klec z proutí s keramickým ptáčkem tvořivé odpoledne pro rodiny CPR Ráj Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Liturgika s jáhnem Katecheze pro dospělé v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „A“ Šetrná domácnost, přednáška Mgr. Petry Kolaříkové CPR Ráj Katecheze pro dospělé Společná modlitba za kněze Modlitby matek Mše svatá v latině Mariánské večeřadlo Ekumenická postní bohoslužba Napříč pravěkem, jarní týdenní příměstský tábor, viz str. 10 Katecheze pro dospělé na Sonusu Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje

Strana 15

Centrum pro rodinu Ráj v Pavlovicích všechny zve na „Den pro manželství“ v neděli 14. února 2010 od 14:30 v Přerově v centru Sonus, viz str. 10. Příležitost ke svaté zpovědi na začátku postní doby bude v pátek 19. února od 16:00.

Sobota 6.2.

8:00 9:00 16:30 9:45 15:00 18:00

Neděle 7.2. Pondělí 8.2.

18:45 16:00 15:00 17:30 19:00 19:00

Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Pavlovicích 9:00 Centrum Sonus 14:00 Fara v Předmostí

Středa 10.2. Čtvrtek 11.2.

Pátek 12.2. Sobota 13.2.

Neděle 14.2. Pondělí 15.2.

Úterý 16.2. Středa 17.2.

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Předmostí, kostel

17:30 14:30 16:00 16:00 17:30 17:30 16:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Popeleční středa

13:00 Fara v Předmostí Čtvrtek 18.2.

Pátek 19.2. Sobota 20.2. Neděle 21.2. Středa 24.2.

8:45 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Fara v Předmostí 17:30 18:00 19:45 16:00 9:00 15:00 9:00 16:00

Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá v latině Setkání františkánského společenství Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Karneval pro děti Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Katecheze pro dospělé v Předmostí Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Ananas, víkendový program pro děti Schůzka ministrantů Hrátky s drátky, tvořivé odpoledne pro rodiny CPR Ráj Modlitby Fatimského apoštolátu Den pro manželství CPR Ráj, viz str. 10 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Katecheze pro dospělé na Sonusu Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Jak udržovat své tělo v pohodě a zdraví - přednáška zdravotní sestry paní Olgy Župkové pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Pozor na popáleniny se skřítkem pozorníčkem, hravý naučný program pro děti CPR Ráj Katecheze pro dospělé Smalt v peci, výtvarná dílna CPR Ráj Modlitby matek Svatá zpověď na začátku postní doby Celodenní duchovní obnova na Sonusu Setkání animátorů mládeže děkanátu Redakční rada časopisu Přednáška Křesťanské akademie dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Miroslav Jáně, J. Brończyk, jáhen, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 24. února 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents