Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Červen 2009 Číslo 6 Ročník 15

V neděli 24. května v kostele svatého Vavřince v Přerově přistoupilo 12 prvokomunikantů z farností Přerov a Předmostí k přijetí svátosti Eucharistie. Děti připravoval P. Zdeněk Klimeš.

Úvodník

Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie

Liturgický kalendář

Stránka pro mládež

P. Pavel Ryšavý

Rosteme ve víře…

Vezmi mé srdce a dej mi Své...

Rosteme ve víře…

Komunita Blahoslavenství Dolany nabízí...

Dětské okénko

Naše plány versus plány Boží Den rodin v Čekyni

Z Centra pro rodinu Ráj Církevní památky

Kaple sv. Jana a Pavla v Popovicích

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 15, Červen 2009

Jen tak ve stručnosti

Víkendovka „Ženy sobě“ Koncert v Beňově Světec měsíce

Svatý Efrém Syrský, jáhen

Učednictví, Vojtěch Kodet Informace

... a mnoho dalšího...

Červen v liturgii Svatý otec v 2. polovině měsíce června vyhlásí rok sv. J.M. Vianneye – rok kněžství, a právě k tomu směřuje i mé úvodní zamyšlení. Bylo by zajímavé, jak byste odpověděli na otázku – kdo je to kněz a co pro Vás znamená? Začnu své zamyšlení a budu vycházet z latinského slova, kterým je označován kněz. Je jím slovo SACERDOS. Právě toto slovo odhaluje něco velmi důležitého na tomto povolání. Slovo sacerdos by se dalo vyložit jako SVATÝ DAR. Myslím, že takto chápané kněžské povolání nám připomene jeho vzácnost a jedinečnost. Tak si můžeme uvědomit, že kněz je darem Božím pro obec, pro město. Ano, je to důležité si tuto skutečnost připomenout, protože tak si budeme kněze vážit a mít k němu úctu. Bohužel dnes vidíme úlohu kněze velmi povrchně. Je to dáno tím, že nevidíme, jaký dar nám Bůh skrze osobu kněze dává. Právě toto je jeden z důvodů vyhlášení roku kněžství, abychom nevnímali kněze jen lidsky. Svatý rok kněžství nám má připomenout velikost služby kněze. Není to právě kněz, který dostal od Boha dar nás s Ním ve svátosti smíření usmiřovat? Není to právě kněz, který nám láme chléb života – eucharistii, abychom nehladověli? Není to právě kněz, který na sebe vzal úkol se za nás v modlitbě přimlouvat? Není to kněz, kterému Bůh vkládá do úst slova napomenutí, útěchy i povzbuzení? Není to právě kněz, který se vzdal soukromí a vzal na sebe závazek sloužit bratřím a sestrám v nejrůznějších potřebách? Není potom kněz skutečně darem Božím? Vidíme kněze velmi povrchně a podle toho ho hodnotíme. Ano, kněz je člověkem, který není zbaven boje se svými chybami a hříchy. Právě proto kněžím dlužíme vždycky modlitbu (děkuji Vám, kteří se za své kněze vytrvale modlíte!). Ano, máte právo na svaté kněze, ale kněz má stejné právo na Vaši modlitbu. Dlužíte Bohu mnoho modliteb za své kněze. Nezapomeňte děkovat Bohu za každého kněze, za mladého i starého, veřejně úspěšného i nenápadného, ale i za toho svého… - každý kněz je darem Božím, kterého Bůh dává lidem, protože tak můžeme vidět Krista a být s Kristem… P. Pavel Ryšavý

Strana 2

1. 6. 3. 6. 5. 6. 6. 6. 7. 6. 11. 6.

13. 6. 15. 6. 19. 6.

Sv. Justin, mučedník Sv. Karel Lwanga a druhové, mučedníci Sv. Bonifác, mučedník Sv. Norbert, biskup Slavnost Nejsvětější Trojice Slavnost Těla a Krve Páně Praxe církve i teologové duchovního života stále připomínají, že Ježíš Kristus ustanovil eucharistii nejen jako svátost oběti a spojení, ale i jako svátost své přítomnosti. Každá svátost však byla ustanovena jako velmi potřebný prostředek našeho křesťanského života, jako zdroj nějaké zvláštní (specifické) svátostné milosti. Je tedy i svátostná přítomnost Krista ve svatostánku nebo v monstranci při výstavu nutnou součástí Božích darů. Bůh je všudypřítomný, není nic, co by se vymykalo jeho bytí (On je jediný dárce bytí), jeho poznání, jeho moci. Přesto v proměněné hostii a víně přebývá ještě jiným, svátostným způsobem. Je to přítomnost fyzická (častěji se užívá pojem „reálná“, ale to svádí k představě, že všudypřítomnost Boží je „nereálná“). Kristus svátostný je zde přítomen tělesně, tak jako před dvěma tisíci lety v Palestině. Milost, kterou přinesl na zem pouhou svou přítomností, rozdává v každé době skrytý pod způsobou chleba a vína. Bůh je všude, ale zde je pro mne, jdu-li za ním. Specifická milost této svátosti je nabídka vztahu mezi Bohem a příchozím klanícím se člověkem. Každá modlitba je vztah mezi Bohem a člověkem, je-li opravdu modlitbou, ale adorace je zvláštní modlitba, fyzické setkání dvou osob. S přítelem mohu komunikovat prostřednictvím jeho písma na papíře, které vyjadřuje jeho myšlenky, nebo prostřednictvím hlasu v telefonu. Setkání dvou lidí je však něco více, při něm nemusí dokonce padnout ani jedno slovo, předat se ani jedna informace, a přesto může jít o silný a významný vztah. Na druhé straně pouhé fyzické setkání nestačí. Například takový úředník se při jednání setká s mnoha lidmi, ale nejde vůbec o vztah, jde jen o vyřízení určité záležitosti. Velmi totiž záleží na tom, aby se ony dvě osoby chtěly a uměly setkat. Kdysi, poměrně brzy po mé konverzi, jsem byl v Polsku na exerciciích, které nám dával jeden otec jezuita. Tam jsem dostal prostou, ale velice důležitou radu: Pán Ježíš ve svátosti nejen že nekřičí a nevnucuje se, On je přímo plachý. Musíš k němu přistupovat, jako bys chtěl pozorovat plachou laň u studánky. Buď velmi potichu, abys ho nevyplašil hlukem svých myšlenek, křikem svých slov (i oslavných nebo prosebných), a čekej. On sám začne, pokud bude chtít mluvit. Začne velmi potichu, jen tak tak, že ho zaslechneš, ale postupně, jak se víc a více otevřeš, jeho hlas sílí, víš naprosto přesně, co ti chce říci. Pak teprve můžeš mluvit, budeš vědět, jakým tónem, jak nahlas, jak naléhavě. Musím přiznat, že uskutečňovat tuto radu je pro mne velmi obtížné, ale je to jediné, co mi pomáhá se skutečně setkat, slyšet, rozmlouvat. Také zde ale platí, že i setkání bez jakýchkoliv slov je velkým darem. I bez jediného slova prožívám skutečnost setkání, někdy trochu zahanbující, jindy velmi povzbuzující, ale vždycky nenahraditelným způsobem doplňující moji „víru v reálnou přítomnost Ježíše Krista v Nejsvětější svátosti oltářní“. (P. Vojtěch Soudský, OP – časopis Amen 6/1997) Sv. Antonín Paduánský, kněz Sv. Vít, mučedník Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Od 17. století se rozšířila úcta k božskému Srdci Páně. Podnětem k tomu bylo zjevení Marii Markétě Alacoque (1674). Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu lásku k člověku. „Podívej se na to srdce, které lidi tolik milovalo, které nevynechalo nic, vyčerpalo se a zničilo, aby jim dosvědčilo svou lásku. Dostává se mi však místo uznání jenom nevděčnosti, neuctivosti, svatokrádeží, chladu, pohrdání,


CYRILOMETODĚJSKÉ SLAVNOSTI

se kterými se chovají ke mně v této svátosti lásky. Víc mě trápí zvláště to, že se tak chovají i osoby, které se mně zasvětily. Proto tě žádám, aby se zasvětil první pátek po oktávu Nejsvětější svátosti a stal se zvláštním svátkem ke cti mého Srdce, aby se smírným svatým příjímáním podala náhrada za všechny urážky, kterých se mu dostalo v oltářní svátosti.“ Srdce je tělesný orgán, který se všeobecně považuje za hlavní zdroj tělesného života. Probodení Ježíšova srdce, mělo dosvědčit úředně, že skončil Spasitelův život na této zemi a jeho činnost, že se dokončila oběť. V Kristově srdci tedy vzdáváme úctu jeho tělu, které se stalo zdrojem posvěcení. Proto se úcta k Božskému srdci spojuje s eucharistií, adoracemi, návštěvami svatostánku, zvláště pak s tzv. smírným svatým přijímáním na první pátek v měsíci. Srdce Ježíšovo však není mrtvá relikvie, ale živý ústroj Bohočlověka, střed celé jeho osobnosti. Sv. Markéta Marie často říká: „Božské Srdce mi sdělilo…“ Je to totéž, jako kdyby řekla: „Ježíš mi řekl…“ Úcta k Božskému srdci je tedy úcta k osobě vtěleného Božího syna, který je „Brána k Otci“. (Jan 10,7).

VELEHRAD 2009

Sobota 4. července 7.00 mše svatá 15.30 mše svatá pro vozíčkáře 19.30 Koncert lidí dobré vůle 24.00 půlnoční biskupská mše svatá

Neděle 5. července NÁRODNÍ POUŤ 6.30 mše svatá – za farníky 7.30 mše svatá, celebruje provinciál Tovaryšstva Ježíšova 8.30 mše svatá letošních novokněží 9.45 modlitba růžence v bazilice 10.30 slavnostní poutní mše svatá na nádvoří před bazilikou, kterou slouží biskupové Čech a Moravy – je přenášena Českou televizí a Českým rozhlasem Praha 15.00 byzantsko-slovanská liturgie svatého Jana Zlatoústého v bazilice Příležitost ke svátosti smíření je v bazilice i na nádvoří. Doprava poutníků poutními autobusy je možná až na Velehrad.

Ó, otevřené Srdce Ježíšovo, zraněné tak čistou láskou, ve tvých ranách chci skrýt svá zranění a nedostatek lásky. Ó, planoucí Srdce Ježíšovo, strávené tak velikou touhou, ve tvém plameni chci čerpat planoucí lásku a nechat se uzdravit od pálivého uštknutí hada. Ó, něžné Srdce Ježíšovo, které se nechalo otevřít, do tvé jemnosti chci položit svá trápení a odpočinout si v pravdě. 20. 6.

Neděle 12. července MALÁ POUŤ Mše sv. 7.30, 10.00 (biskupská), 15.00

Svatohostýnský kalendář 2010

Matice svatohostýnská nabízí první stolní kalendář v historii Svatého Hostýna. Kalendář s církevním i občanským kalendáriem obsahuje také přehled všech poutních slavností na nejznámějším moravském poutním místě v roce 2010. Cena kalendáře je 30 Kč. Objednávky posílejte na adresu: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, e-mail: [email protected] Již od začátku května si mohou návštěvníci Sv. Hostýna zde také zakoupit nástěnný kalendář na rok 2010 s přehledem poutí.

V letním období jsou mše svaté na Svatém Hostýně slouženy takto: všední dny 7:00, 9:15, 11:00 neděle 7:00, 9:00, 10:15, 11:30,15:00 Každou neděli je ve 13:00 svátostné požehnání. V sobotu dopoledne jsou mše svaté jako v neděli.

24. 6. 29. 6.

Ó, zářivé Srdce Ježíšovo, slávo nové jitřenky, ve tvém světle se chci uzdravit ze slepoty a patřit na Boží tvář. Ó, milosrdné Srdce Ježíšovo, ty mě miluješ až na smrt, v kalichu tvé náruče chci okoušet tvoji moudrost a blaženost všech svatých. (Bratr Efraim)

Neposkvrněné Srdce Panny Marie Hlasatelem úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie byl již v 17. století sv. Jan Eudes. Roku 1688 byla tato úcta církevně schválena. Papež Pius VII. (1800-1823), těžce zkoušený Napoleonem, schválil liturgickou oslavu Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Úcta k Nejčistšímu Srdci Panny Marie se velmi rychle rozšířila po celé Evropě. Roku 1855 byl zaveden svátek Přečistého Srdce Panny Marie. Pius X. poskytl 3. června 1912 za obvyklých podmínek plnomocné odpustky věřícím, kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Přečistému Srdci Panny Marie. Benedikt XV. dne 9. listopadu 1920 smírnou sobotu potvrdil, a tím splnil jedno z přání Panny Marie z fatimských zjevení r. 1917. Za II. světové války zasvětil papež Pius XII. 31. října 1942 celý svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a od roku 1944 stanovil tento svátek jako závazný pro celou církev na 22. srpen. V roce 1952 zasvěcení znovu zopakoval. Od té doby byl svět zasvěcen Neposkvrněnému Srdci Panny Marie ještě několikrát: Pavlem VI. r. 1964, Janem Pavlem II. r.1982 a 1984, poslední zasvěcení vykonal Jan Pavel II. ve spojení s biskupy celého světa 8. října r. 2000, kdy byla přenesena do Říma milostná socha Panny Marie z Fatimy. 10. prosince 1925 se Panna Maria zjevila sestře Lucii dos Santos, fatimské vizionářce, v klášteře v Ponteverda a zasvětila ji do pobožnosti prvních sobot. Po boku měla děťátko, které jako by plulo na obláčku, držela mu ruku na ramenou a druhou rukou ukazovala na své srdce ovinuté trním. Dítě řeklo: „Měj slitování se srdcem Nejsvětější Matky. To srdce je ovinuté trním, které do něj stále zabodávají nevděční lidé a není tu nikdo, kdo by je chtěl vytrhnout a zahojit.“ Panna Maria přislíbila sestře Lucii svou přítomnost v hodině smrti se všemi milostmi potřebnými ke spáse těm, kteří se po prvních pět po sobě jdoucích sobot v měsíci vyzpovídají, zúčastní se mše svaté, přijmou svaté přijímání, pomodlí se 5 desátků růžence a budou 15 minut rozjímat o tajemstvích sv. růžence. Později bylo pět smírných sobot rozšířeno na devět prvních sobot. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů Jaroslav Branžovský


Strana 3

Vezmi mé srdce a dej mi Své...

(zamyšlení nad vývojem úcty k Ježíšovu Srdci v našich zemích)

Měsíc červen bývá tradičně zasvěcen úctě Božského Srdce Páně a Nejsvětější Svátosti (den slavnosti „Božího Těla“ zpravidla vychází na červen), což se nikterak nevylučuje, protože Ježíšovo Srdce, které bývá zobrazováno jakožto tradiční ikonografický typ, je živě a opravdově přítomno právě v Eucharistii. Počátky této úcty jsou už v Písmu svatém, kde čteme o „tichosti a pokoře“ Jeho Srdce (Mt 11,29) a o probodeném boku (Jan 19, 34). Během staletí se myšlenka úcty k Nejsv. Srdci objevovala stále častěji u různých duchovních autorů, až vyvrcholila soukromými zjeveními sv. Markéty Marie Alacoque v letech 1673-75, kde přímo na Boží pokyn byla této úctě dána forma a obsah, jaký má (nebo by měla mít) doposud, a jak to také Církev schválila a doporučila. Nechceme zde sledovat vývoj kultu Ježíšova Srdce ve světovém měřítku, spíše jde o to alespoň stručně si připomenout a naznačit, jakým způsobem se rozvíjel v našich zemích. Vzhledem k tomu, že duchovní život se u nás vyvíjel úměrně a v kontextu s evropským děním, lze i zde spatřovat mnohé náznaky touhy po jednotě srdcí, po mystickém objetí s Kristem (např. zobrazení Snoubenky = Panny Marie a Ježíše v Passionálu abatyše Kunhuty), po mystickém zasnoubení. Nejen gotika, ale i baroko si v tomto směru vedlo opravdu mistrně, stačí připomenout Braunovo sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě v Praze, či Michnovy skladby, př. Skrytou střelu Těla Božího z České mariánské muziky, nebo prosbu o tajemnou „výměnu“ srdcí ze Svatoroční muziky: „Vezmi mé srdce a dej mi své, dobrý Ježíši, učiň, ať ze dvou jedno je, laskavý Ježíši!“ V návaznosti na zobrazování probodeného Srdce v rámci Kristových sv. pěti ran začíná se postupně rozvíjet i samostatné zobrazení Ježíšova Srdce, jak je tomu i na obraze J. K. Lišky, který pochází z doby kolem roku 1700 a je umístěn na jednom z bočních oltářů premonstrátské baziliky Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Jako „století Božského Srdce“ však bývá označováno až století devatenácté, k němuž lze přiřadit zhruba i první polovinu století dvacátého. Právě v této době se rozvíjí kult v té podobě, která je nejvíce rozšířena. Souvisí to i s tzv. „Velkým přislíbením“, vztahujícím se k pobožnosti prvních pátků v měsíci, které bylo objeveno ve spisech sv. M. M. Alacoque v souvislosti s jejím beatifikačním procesem. V této době se ve do většiny kostelů i domácností dostávají obrazy Srdce Páně, často ve spojení s obrazy Srdce Mariina, podobného typu i provedení, čímž se projevila víra Božího lidu v důvěrné spojení lásky Ježíše a Jeho Matky, jak ji konečně rozvíjel zejména sv. Jan Eudes. Vycházejí také četné modlitební knihy a „úplné pobožnosti“ k oběma Srdcím, vznikají četná bratrstva, napojená na centrální bratrstva či arcibratrstva v Římě i jinde (např. Bratrstvo Nejsv. Srdce, Čestná stráž, Apoštolát modlitby, Bratrstvo trpícího Srdce Ježíšova apod.). V Papežské knihtiskárně benediktinů rajhradských začíná od r. 1867 vycházet časopis Škola Božského Srdce Páně (s podtitulem měsíční list apoštolátu modlitby a bratrstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku), který byl od roku 1935 nahrazen jezuitským Poslem Božského Srdce Páně. Duch lásky a smíru rozvíjely i kongregace českého a moravského původu: Sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie (tedy ty „naše“, jejichž mateřinec byl na Šířavě; vydávaly hodnotnou duchovní literaturu v „Edici Smíru“ a doposud vedou Sdružení smírných obětí), dále to jsou Těšitelky Božského Srdce Ježíšova (založené r. 1914 Růženou B. Vůjtěchovou za podpory biskupa Pavla Huyna) a Kongregace Bratří těšitelů z Gethseman (založená při českém kostele ve Vídni P. Josefem Litomyským v r. 1922; působili mj. i při Cyrilometodějské smírné kapli na Olivové hoře v Jeruzalémě, která tam vznikla v době naší 1. republiky). Zajímavou kapitolkou v dějinách námi popisovaného kultu je, kromě stavby nádherného Plečnikova chrámu Nejsv. Srdce na pražských Vinohradech a pořízení sochy Bož.

Strana 4

Srdce v nadživotní velikosti pro Sv. Hostýn, také rozvoj tzv. Intronisace Srdce Páně v rodinách křesťanských, neboli praxe zasvěcování jednotlivých rodin Srdci Ježíšovu (za přítomnosti kněze podle příslušného formuláře), která sice byla u nás přerušena, ale nadále se uplatňuje v některých krajinách, včetně sousedního Polska (počítá s ní např. i současný Enchiridion odpustků či Direktář o lidové zbožnosti a liturgii). Dílo Intronisace se rozvíjelo v mnoha zemích po celém světě, zejména díky apoštolské horlivosti svého zakladatele, jímž byl P. Mateo Crawley-Boevey, a také díky papežské podpoře. V Čechách vznikl sekretariát tohoto díla v Praze a od ledna 1922 začal vydávat i svůj vlastní časopis pod názvem Zasvěcení. Díky tomu se začala rozvíjet i praxe noční domácí modlitby („adorace“) a čtvrteční pobožnosti tzv. svaté hodiny, jak si to přál sám Pán Ježíš. Pokud jde o osobnosti našich nedávných dějin, pak je jisté, že kult Nejsvětějšího Srdce výrazně ovlivnil např. služebnici Boží Aničku Zelíkovou, která se nabídla jako smírná oběť za hřích potratu, další kandidáty blahořečení (P. Antonína Šuránka, „tatíčka“ Stojana), blah. Karla Rakouského apod. Asi nepříliš známou smírnou duší je jedna z Milosrdných sester sv. Kříže, S. Celina Palinská (1901 – 1986); výňatky z jejího duchovního deníku byly vydány i knižně v r. 1997 pod názvem Láska a smír. Deník obsahuje zejména její rozhovory s Pánem Ježíšem (formou tzv. „vnitřní mluvy“), včetně příslibů vztahujících se ke škapulíři Nejsv. Srdce, a přinesl mnoha lidem požehnání v podobě zintensivnění důvěrného vztahu s naším Pánem. Sestra Celina je pohřbena na hřbitově ve Štípě u Zlína. O úctě k Ježíšovu Srdci by bylo možno popsat mnoho stran; nedotkl jsem se podstaty této vynikající pobožnosti (láska, smír, zasvěcení), ani jejích jednotlivých forem, což ani nebylo mým cílem. Mám s ní dlouholetou zkušenost a mohu dosvědčit, že i v dnešní době může přinášet hojné plody. Byl jsem svědkem zasvěcení se několika rodin formou intronisace, vím, co pro některé znamená škapulířek Nejsv. Srdce Páně, mající původ v duchovní zkušenosti S. Celiny. Mnohdy se hovoří o krizi kultu Ježíšova Srdce; dle mého názoru se jedná spíše o nevědomost, neznalost, či nepochopení jeho podstaty (možná i díky propagaci některých nevhodných forem nebo někdy i nevkusného zobrazování). Jestliže kdosi prohlásil, že křesťané 3. tisíciletí buď budou mystiky, nebo nebudou vůbec, pak jsem si jist, že právě teď přichází čas obnovy a nového rozšíření úcty k symbolu nekonečné, věčné Lásky – Srdci bohočlověka Ježíše Krista. jáhen Miroslav


Bratři a sestry! Tento měsíc - 29. června - končí „Rok svatého apoštola Pavla“. Během tohoto roku jsme si mohli přiblížit osobnost svatého Pavla, který sám ve svém životě musel projít mnoha nesnázemi, a který svým požehnaným působením ovlivnil životy mnoha lidí. Přiblížili jsme si jeho mládí a podmínky, ve kterých vyrůstal. Připomněli jsme si jeho velikou horlivost pro Hospodina, která ho pak přivedla k samotnému setkání s živým Ježíšem Kristem, kterého do té doby neznal. Měli jsme možnost vidět a uvědomit si, že setkání s Pánem Ježíšem Kristem vždy člověka nějakým způsobem změní. Svatý Pavel dostal milost od Boha uvědomit si, že Hospodin vyplnil všechny své sliby. Plně zakoušel spásu, kterou přinesl světu Pán Ježíš. Sám se stal věrným a přesvědčivým svědkem zmrtvýchvstalého Ježíše Krista, kterého kdysi sám pronásledoval. Díky své horlivosti a misijním cestám se stal apoštolem národů. Výtečně vykonával ono povolání, kterého se mu dostalo. Tak se stal kvalitním nástrojem v rukou Božích. Svoji věrnost nakonec také dosvědčil v Římě mučednickou smrtí. Ve svatém apoštolu Pavlovi nám Bůh staví před oči příklad k následování. Svatí, včetně apoštola Pavla, byli lidé jako my, kteří brali svoji víru a povolání k následování Krista ve svém životě naprosto vážně. Proto jsou nám Církví kladeni jako vzory a důkazy toho, že už zde na zemi můžeme žít v hlubokém spojení s živým Bohem. I když máme své chyby a hříchy, můžeme žít svatě. Vždyť sám Kristus nám daroval svátosti, které nás posilují na cestě k Bohu. A konec konců všichni máme směřovat do nebe, kde jsou jenom svatí. Být svatými je tedy také naším povoláním. Nebojme se toužit po svatosti tím, že budeme plnit vůli Boží a neustále žít v čistém svědomí před Ním. Věřím, že každý z nás si odnáší pro svůj duchovní život něco užitečného z tohoto končícího roku, kdy nás zvláštním způsobem doprovázel nejen svým příkladem, ale také jistě přímluvou, svatý apoštol Pavel. Dne 19. června 2009 společně začneme „ Rok kněží“, kdy se budou kněží více zamýšlet nad svým povoláním, kterého se jim dostalo od Boha – sloužit Bohu a lidem. V tento rok nás bude provázet svatý Jan Maria Vianney, patron kněží. Myslím si, že „ Rok svatého apoštola Pavla“ byl dobrou roční rekolekcí pro kněze, kteří mají být také apoštoly svých farníků. Kéž nás svatý Pavel nadále doprovází svojí přímluvou a pomáhá nám obstát v našich životních bojích a těžkostech, abychom stejně jako on jednou dosáhli slávy nebeské. P. Zdeněk Klimeš

Komunita Blahoslavenství Dolany nabízí....

Sobotní duchovní odpoledne – 13. června – „Pro Krista všechno pokládám za ztrátu“ (Flp 3,8) – Apoštol Pavel – bratr a učitel všech učedníků Krista, Pavlova víra, naděje a láska je i naše Program setkání: 14.30 – chvály, 15.00 – přednáška + svědectví, 16.30 – občerstvení (každý je pozván přinést něco do společného občerstvení), 18.00 – modlitební večer, společné agapé – 21.00 předpokládaný závěr setkání (poslední autobus z Dolan do Olomouce: 21.11) O hledání povolání a svého místa v životě – 18. 6. – 21. 6. – Duchovní cvičení pro mladé (od 19 do 35 let) hledající a uvažující nad svou životní cestou, součástí duchovních cvičení jsou přednášky, společná liturgie, adorace, modlitební večery, biblické tance. Cena pobytu činí 1050 Kč, příspěvek za samotnou službu duchovních cvičení (přednášky, animace) necháváme na vašich finančních možnostech. Doprava: autobus č. 700 a 701 z Olomouce (směr: Pohořany, Lašťany) Škola modlitby a chvály – 5. 6. – 8. 6. – „Pán přebývá ve chválách svého lidu“ – o chvále Boha skrze modlitbu i život, o křesťanské naději a radosti – vhodné zvláště pro členy modlitebních společenství. Doporučená cena za jedno setkání je 900 Kč (pro nezaměstnané a studenty je možné cenu domluvit) Týden intenzivního formačního pobytu v Komunitě Blahoslavenství pro mladé lidi od 20 do 35 let – od 22. do 29. června Každodenní program zahrnuje: společnou liturgii, čas pro čtení Božího slova, osobní modlitbu (možnost eucharistické adorace), 2 x 90min. formace, 2 hod práce… Obsah formace: formace v osobní a společné modlitbě (k životu v modlitebním společenství), biblická formace (úvod do Písma svatého + sdílení nad Božím slovem), teologická formace (základy víry), sebepoznání a sebepřijetí (základy křesťanské antropologie + biblické tance jako způsob modlitby svým tělem), služba a evangelizace Rámec pobytu: v domě Komunity Blahoslavenství v Dolanech u Olomouce, účastníkům formace je umožněno prožít s Komunitou i mezi sebou navzájem intenzivní čas společenství, Komunita Blahoslavenství sdružuje lidi všech životních stavů, kteří žijí podle svých církevně schválených stanov v společném domě životem modlitby, práce a apoštolátu. V úterý 26. května se konala tradiční Pouť seniorů z Přerova, tentokrát do Uherského Přihlášky poštou na adresu: Komunita Blahoslavenství, Brodu a Luhačovic. 783 16 Dolany 24, e-mail: [email protected], tel.: 585 396 638 Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 15, Červen 2009

Strana 5

KLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ

(5. část) MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA S dovolením Zemské školní rady byla ve školním roce 1891/92 otevřena I. třída klášterní měšťanské školy, která byla prozatímně umístěna v klášterní budově. V následujících letech došlo k otevření II. a III. třídy, které již byly umístěny v nové školní budově na Trávníku. Právo veřejnosti jí bylo přiznáno výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 3. června 1894 č. 11956; to bylo potvrzeno výnosem ministerstva školství a národní osvěty v Praze č. 59998/19 ze dne 19. února 1920. Škola po dobu svého trvání změnila několikrát svůj název. V letech 1891/92 -1906/07 se nazývala „Klášterní škola měšťanská v Přerově“, 1907/08 - 1922/23 „Soukromá měšťanská škola dívčí v Přerově“, 1923/24 a 1924/1925 „Občanská škola dívčí v Přerově“, 1925/26 - 1928/29 „Dívčí měšťanská škola v Přerově“, 1929/30 1941/42 „Soukromá dívčí měšťanská škola s právem veřejnosti v Přerově“. Počet žákyň na této škole býval vždy vysoký. V letech 1893-1916 se pohyboval od 130 do 150 a v pozdějších letech od 200 do 250 žákyň. Z tohoto důvodu docházelo od školního roku 1917/18 ke zřizování paralelních tříd. Ve školním roce 1925/26 byla zřízena IV. třída pod názvem „Jednoroční učební kurs“, povolený výnosem Zemské školní rady ze dne 9. května 1925 č. 28022. Při založení ji navštěvovalo 18 žákyň. V průběhu školního roku se čtyřikrát provádělo a zapisovalo hodnocení žákyň (k 15. prosinci, 28. únoru, 15. květnu a 30. červnu). Včetně mravů a pilnosti se hodnotily tyto předměty: náboženství, vyučovací jazyk a písemnosti, zeměpis, dějepis, přírodopis - přírodozpyt, počty a jednotné vedení knih, měřičství a měřické kreslení, kreslení od ruky, krasopis, zpěv, ženské ruční práce, druhý zemský jazyk. Později přibyly předměty občanská nauka a tělesná výchova. Vyučovacích hodin bývalo přibližně 30 za týden.

ODBORNÉ ŠKOLY A KURZY Mimo vyučování na obecné a měšťanské škole se sestry již od pobytu na Horním náměstí též věnovaly vyučování ručním pracím. Jak byla výuka organizována nevíme, z pramenů se však dovídáme, že v roce 1865 školu ručních prací navštěvovalo 60 žákyň. Od počátku 20. století se začínaly na Šířavě postupně otvírat soukromé odborné školy pro ženy a dívky. Tak byla ve školním roce 1908/09 otevřena „Průmyslová škola“, která byla schválena výnosem Zemské školní rady ze dne 27. září 1908 č. 24293. Zde se vyučovalo až do roku 1920, kdy byla uzavřena. Další nově otevřenou školou byla „Hospodyňská škola“, k je-

Strana 6

jímuž zřízení došlo v roce 1909. Povolení k jejímu otevření vydala Zemská školní rada dne 9. srpna 1909 č. 19499. Jak dlouho se na ní vyučovalo, však nevíme. V roce 1923 byla na základě povolení Zemské školní rady v Brně výnosem z 3. srpna 1923 č. 54549/VII a. zřízena „Roční škola ženských ručních prací“. Pro nedostatek žákyň bylo vyučování zastaveno 31. března 1929. Od školního roku 1925/26 došlo k otevření pětiměsíční školy kuchařské, povolené výnosem ministerstva školství ze dne 3. července 1925 č. 69 110/ 1925. Právo veřejnosti jí bylo přiznáno výnosem ministerstva školství ze 17. června 1926 č. 67425/26-III, které bylo následně 29. ledna 1931 výnosem ministerstva školství č. 176912-III-30 prodlouženo na dobu trvání školy. Při škole byl zřízen tříměsíční „Večerní kurs pro dívky služebné“, povolený výnosem ministerstva školství ze 16. ledna 1926 č. 158303/III/1926, ve kterém se vyučovalo šití a vaření. Od roku 1926 byly výše uvedené odborné školy zahrnuty pod nově vzniklou rodinnou školu, nesoucí název „Dívčí odborná škola rodinná sester Neposkvrněného Početí Panny Marie“ a od roku 1928/29 „Soukromá odborná škola pro ženská povolání sester Neposkvrněného Početí Panny Marie“. K jejímu zřízení došlo na základě povolení ministerstva školství z 15. března 1926 č. 145225/25-III. V roce 1926/27 byl otevřen I. ročník, kterému bylo právo veřejnosti přiznáno výnosem ministerstva školství 7. května 1927 č. 44399/27-III, pro II. ročník bylo přiznáno 5. května 1928 č. 56082/III-28. Navštěvovalo ji přibližně 35 žákyň ročně. V rámci školy byla od školního roku 1928/29 zřízena „Živnostenská pracovna pro šití šatů“, které bylo přiznáno právo veřejnosti výnosem ministerstva školství z 13. června 1929 č. 75728/29-III. Po úspěšném absolvování „Pracovny“ získaly žákyně živnostenské oprávnění na základě výnosu ministerstva obchodu z 30. července 1929 Sb.č. 135. Navštěvovalo ji přibližně 10 žaček ročně. Roku 1931/32 byl v přerovském mateřinci otevřen dvouletý „Ústav pro vzdělávání učitelek mateřských škol“ na základě povolení ministerstva školství z 30. července 1931 č. 75283. Právo veřejnosti mu bylo přiznáno výnosem ministerstva školství z 23. února 1934 č. 18077/34-II/2. Od roku 1938 nesl název „Řádový ústav ke vzdělávání učitelek mateřských škol kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie“. Po jeho uzavření okupační vládou na počátku války byl roku 1945/46 opětovně obnoven.

TISKOVÝ APOŠTOLÁT Od roku 1923 rozšířila kongregace svou činnost o tiskový apoštolát, jehož účelem bylo šíření myšlenky smíru k božskému Srdci Ježíšovu, podpora apoštolátu laiků a eucharistického hnutí u mládeže, probouzení kněžských a řeholních povolání, celkové prohloubení náboženského a duchovního života lidových vrstev. Z nepatrných začátků se postupem času vyvinula kongregační „Edice smíru“, která měla své sídlo v přerovském mateřinci na Šiřavě. Po dobu jejího trvání, do roku 1948 (kongregace tehdy sama ukončila činnost edice), v ní bylo vydáno 35 knih, 10 brožur a množství drobných tiskovin. V rámci edice vycházel od září 1928 také časopis „Směrnice pro drobnou práci v činnosti sociálně charitní, pro výpomoc v duchovní správě a vůbec pro drobnou práci v Katolické akci“. Do jeho zastavení okupační vládou v roce 1939 vyšlo 11 ročníků. Některé publikace vyšlé v Edici smíru: Andělům svým o tobě kázal. Modlitební knížka; Bílé květy, něžné povídky pro mládež; Boudreaux, Ani oko nevidělo. O radostech nebeských; Duch Sv. Terezie Ježíškovy; Hock, Čtvero letor; Hymny mariánské v překl. Dr Fuchse s latin. orig.; Chardon, Vzpomínky anděla strážce; Květy nejsvětější Svátosti. Eucharistické povídky; Lejeune, Anička; Lhande, Mé dítě knězem; Mäder, Maria vítězná; Mossong, Apoštolát, na který se zapomíná; Novéna k sv. Terezii Ježíškově od kan. P. Koenderse; Pfannmüller, Když přišla na svět láska; Plus, Bůh v nás; Plus, Myšlenka smíru; Plus, V Kristu Ježíši; Pobožnost k sv. Josefu; Po vůni tvých růží; Suberville-Odvalil, Hvězda z Lisieux. Divadelní hra.; Schmid TJ., Vrchol úcty k Srdci Ježíšovu; Wiesen, Laický apoštol; Wiliam, Pán Bůh na návštěvě. Viz PLUS, R. V Kristu Ježíši. Přerov: Edice smíru, 1936. Zpracováno podle přebalu knihy.


MISIJNÍ ČINNOST S měnicí se dobou a potřebami církve byl v nových kongregačních konstitucích z roku 1933 rozšířen účel jejího zaměření v oblasti šíření víry i na misijní činnost. Ve vstupu na misijní pole viděla kongregace také možnost svého rozšířeni mimo území našeho státu.

Misie v Britské Guyaně Po schválení záměru na vstup do zámořských misií místním ordinářem arcibiskupem ThDr. Leopoldem Prečanem v roce 1931 se generální představená obrátila o radu a pomoc v této záležitosti na jezuitský řád. Jeho prostřednictvím bylo kongregaci navrženo místo budoucí misie. Mělo jít o ošetřovatelskou a učitelskou pomoc ve zdravotní kolonii Mahaika v Britské Guyaně v Jižní Americe. Po důkladných přípravách a slavnostním rozloučení při mši svaté, konané 13. září 1932 v kostele svatého Michaela v Přerově, odjelo následující den do této misie šest sester: M. Alvernia Pluskalová - literní učitelka a katechetka, která byla zároveň i vedoucí výpravy, M. Salvátora Bělíková - literní učitelka, M. Bohumíra Hloušková - kuchařka, M. Amadea Lehnertová a M. Vincencia Lopušková - ošetřovatelky, M. Gabriela Čížová - švadlena a vychovatelka. Jejich posláním bylo věnovat se výchově domorodých dívek a rozvíjet charitní, pedagogickou a sociální činnost. Tyto sestry byly prvními českými řeholnicemi v historii českého národa, které nastoupily do misií v britských koloniích. Čtyři pocházely z Moravy, jedna ze Slovenska a jedna z Německa. V listopadu téhož roku odjely do Mahaiky ještě další tři sestry. Roku 1934 byla po schválení tamním biskupem zřízena v nedaleké Suddii na náklady kongregace misijní kongregační filiálka, v níž sestry působily mezi zdejšími domorodými Indiány. Po visitační cestě, kterou generální představená vykonala na přelomu let 1934 – 1935, a po zjištění značných nedostatků v oblasti hygienické a mravní, které bujely v mahaiské nemocnici pro malomocné, ve které sestry pracovaly, a trvající neochoty vedení nemocnice k nápravě, rozhodla generální rada o podání výpovědi z misie v Mahaice. Přestože se činnost ve druhé misijní stanici v Suddii od počátku slibně rozvíjela, odmítl guyanský biskup další setrvání kongregace v Suddii, pokud by sestry opustily Mahaiku. Po předložení této záležitosti Apoštolskému Stolci byl 16. dubna 1935 Posvátnou kongregací de propaganda fide vydán reskript, jímž byla kongregace Neposkvrněneho Početi Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi propuštěna z misijní činnosti v Britské Guyaně. Misie v Estonsku Po ukončení misie v Britské Guyaně nabídli opět otcové jezuité kongregaci možnost účasti na misiích v Estonsku. Kongregace tuto nabídku přijala a v září roku 1936 odjelo sedm

sester do Estonska, přičemž čtyři působily v univerzitnim městě Tartu a zbývající tři v přístavním městě Pernov. Později je posílily ještě další dvě sestry. Po svém příchodu do Estonska rozvinuly výchovnou činnost u dětí předškolního věku a později i činnost charitní a sociální. V období před válkou působily v Tartu tyto sestry: M. Salvatora Běliková literní učitelka a regionální představená pro Estonsko, M. Marta Plevová literní učitelka, M. Dobromila Kubišková a M. Celesta Štohanzelová – učitelky mateřské školy, M. Assunta Pešková - švadlena. V Pernově pak byly sestry: M. Konkordie Výletová, sociální pracovnice a představená tamního domu, M. Růžena Procházková - odborná učitelka pro hospodyňské školy, M. Blažena Jedličková a M. Kalista Grůzová - učitelky mateřské školy. Po okupaci Estonska Sovětským svazem se dvě sestry musely roku 1940 vrátit do vlasti, neboť jim zde nebyl prodloužen pobyt. O rok později byly kongregací odvolány zbývající sestry. Protože však sestra M. Salvatora Bělíková měla již estonské občanství, nebyl jí německými úřady umožněn návrat. V důsledku této situace rozhodly se sestry M. Celesta Štohanzlová a M. Assunta Pešková zůstat s ní v Estonsku, kde po čas války vypomáhaly v ošetřovatelské službě. Po válce zůstaly v Tartu, kde pracovaly na zdejší klinice a pečovaly o místní kostel. Do vlasti se vrátily až v říjnu 1987, ale bez sestry Assunty, která zemřela 6. prosince 1965 v Tartu, kde byla i pohřbena. (Pokračování příště)


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Celý školní rok jste se poctivě připravovali do hodin rozličných předmětů. Každý z vás si oblíbil jinou hodinu a zamiloval nebo alespoň se nadchl některými předměty, kterým vás učitelé učili. Teď už se těšíte na prázdniny. Mnozí z vás již opouští základní školy a loučí se se svými spolužáky a učiteli. Ti starší, po zvládnutí maturity a různých zkoušek, se nám představují na tablech, a my se se zájmem díváme do výloh prodejen a hledáme známé tváře. Učit se a vzdělávat je velký dar. Čím více budeme znát a poznávat tento svět a život, tím více budeme děkovat BOHU za všechno, co nám dává, zvláště za jeho lásku, ve které objevíme pravou svobodu.

Prázdniny Jsem šťastný, mám volno. Čas pro sebe, čas pro tebe. Očekávám mnoho – slunce, oblaka, vítr, vodu, dálky, přátele. Otevři mi oči pro krásu svého světa, dej mi pozorný sluch pro hlas stvoření. Děkuji ti za ty dny volnosti. Dej, ať nasbírám sílu, abych byl laskavější. Setkám se s lidmi blízkými i cizími, děkuji Ti a prosím Tě, abych jim dovedl naslouchat, abych se přiblížil jim i jejich světu, abych jim porozuměl, neboť mám čas. Dej mi slova a činy, které dávají radost. Na všech cestách ať je se mnou tvá láska. Dej, ať se vrátím domů bohatý zkušenostmi a novou silou. Přeji vám krásné prázdniny a děkuji všem za práci ve farnosti ve vašem volném čase v tomto školním roce.

Strana 8

Liba


Naše plány versus plány Boží

Hezky se věnuju svým povinnostem a snažím se vpravit si do hlavy všechny informace, které po mně škola požaduje. A do toho všeho se hlásí o slovo svátek rodinných příslušníků a s ním se vynořuje i můj slib sladkého překvapení. Super, konečně můžu bezstarostně a legálně opustit své studijní dokumenty a věnovat světu něco ze svého tvůrčího já. S novým elánem se vrhám do kuchyně a atakuju skříňky s potřebnými surovinami. Všechno jde hladce a moje nálada uzemněná dlouhým mozkovým vypětím začíná šplhat nahoru. Přísady frčí do mísy v rytmu hudby a teplota trouby si bere příklad z mé nálady. Klape to. Napůl upečené těsto putuje ve formě na stůl, aby mohlo být obohaceno o nadýchaný krém, se kterým je čas vrátit se zpět do trouby. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění. A tak dort neputuje do trouby, ale na zem, na dveře ledničky, kredenc a polička rovněž dostane svůj podíl. Tak trochu mě to zaskočí a nevím, co dělat. Moje hlava je všemi těmi událostmi a okolnostmi trochu zmatená a jedná proti svým zvyklostem. Naštěstí se zde vyskytují i jiné hlavy, které nemají vnímání zastřené způsobenou škodou a berou vše s humorem ☺. Škody byly napraveny a způsobeným záchvatem smíchu jsem svým členům rodiny prodloužila život o nějaká ta léta. Možná to byla moje nešikovnost, možná stres nebo přepracování… Ale tak to prostě bývá. Něco plánuju, nechám se unést tím, jak to mám skvěle vymyšlené a s energií se pouštím do realizace. A pak najednou bum bác a všechno je jinak. Můj původní úžasný plán se ocitá v troskách a začínám propadat panice. Co teď? Napravovat škody? Vymýšlet nový plán? Oslava nakonec dopadla dobře, šlo to i bez dortu, místo něj jsme si dali pořádnou dávku rodinné soudržnosti a pokecu. Prostě fajn den. Bůh chce často naše plány nahradit jinými, mnohdy daleko lepšími. Jenže my se zuby nehty držíme těch svých původních a nic jiného nás nezajímá. A tak Bohu někdy „nezbývá nic jiného, než aby naše původní představy skončily rozbité na zemi“. S plány změněnými podle Něj můžeme prožít nejen fajn den, ale i celý život. Emily

Den rodin v Čekyni

V neděli 17. května odpoledne se v areálu dětského tábora v Čekyni, za účasti 64 dětí a stejného počtu dospělých, uskutečnil již tradiční Den rodin. Počasí nám oproti loňskému roku velmi přálo, a tak mohly všechny děti, ty větší už samy, ty menší ještě za doprovodu svých rodičů, plnit rozmanité úkoly na jednotlivých stanovištích v okolním lese i v tábořišti a sbírat tak razítka pro získání památečního účastnického diplomu. Skupina sportovně založených rodičů mezitím sváděla tuhé boje při volejbale či nohejbale. Po skončení všech her nám slunečné odpoledne zpestřila ukázka výcviku psů Městské policie. Pejsci nám předvedli jak umí plnit různé povely, bránit svého psovoda či zadržet pachatele. Neplánovaně jsme byli svědky akce, při které málem došlo k úrazu jednoho z příslušníků MP v roli figuranta. Naštěstí to odneslo jen roztržené tričko a menší šrám na jeho břiše... Na závěr se všichni zúčastnění sešli u táboráku, u kterého se opékaly špekáčky a klobásy nejrůznějších tvarů a chutí. Do Čekyně se za námi přijeli podívat nejen náš pan farář o. Pavel Hofírek v roli farního fotografa, ale také pan kaplan o. Zdeněk Gerhard Klimeš a jáhen Miroslav Jáně, kteří se ochotně ujali předávání diplomů a sladkých odměn všem zúčastněným dětem. Všem organizátorům této akce patří velký dík, hlavně pak panu Jaroslavu Adamíkovi, který tomu všemu velel a jako obvykle vše zorganizoval. Václav a Jan Slivkovi


Další foto na následující straně.

Strana 9

Prázdninové pozvánky:

Rodiče a prarodiče, chcete sobě i svým ratolestem zpříjemnit některý z prázdninových dní? Můžete si vybrat z naší letní nabídky.

30. 7. TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODIČE ČI PRARODIČE S DĚTMI - od 14,30 hodin – tvoření z keramiky, hry a soutěže pro děti 31. 7. DEN PRO MAMINKY S DĚTMI – přednáška s besedou o partnerských vztazích, tvořivý program, pro děti hry a soutěže, pro menší děti zajistíme individuální hlídání, strava zajištěna Poslední volná místa na tábor pro starší děti: „MISE“ - ….Jedna speciální jednotka….jeden úkol….jen společně dokážeme obstát… Letní křesťanský tábor pro starší děti a mládež – 12 až 15 let – na chalupě u Valašských Klobouk v termínu 3.-7. srpna 2009. Bližší informace a přihlášky u Peti Školoudové – 776 810 451, [email protected] 9. 8.

ODPOLEDNE PRO PRARODIČE S VNOUČATY - zábavný program pro děti i dospělé, živá hudba, občerstvení, příjemné letní setkání

2 týdny každodenních pestrých programů pro děti - od 8 do 16 hodin, strava zajištěna – cena 400 Kč/5 dní 10.- 14. 8. PRÁZDNINOVÉ POVYRAŽENÍ - pro mladší děti – od 5 do 8 let 17.- 24. 8 PRÁZDNINOVÉ POVYRAŽENÍ - pro starší děti – od 9 let do 17 let

23. 8. CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ - dobrodružné odpoledne pro rodiny s dětmi, start rodinných družstev do pohádkové říše mezi 13. až 15. hodinou. Po absolvování trasy další zábavný program v CPR Ráj. Dobrovolným vstupným podpoříte nákup hraček a didaktických pomůcek do herny pro děti. (Není nutné se přihlašovat.)

Na programy se můžete přihlásit na telefonu 731604120, nebo na email: [email protected] Krásné léto Vám za všechny z Centra pro rodinu Ráj přeje

Hana Školoudová

Foto ze Soutěže o pohár otce děkana pořádané 24. května 2009.


Strana 10

Připravme se na návštěvu Svatého otce s texty k modlitbě a rozjímání.

K duchovní přípravě na papežskou cestu vydala Česká biskupská konference spolu s nakladatelstvím Poustevník brožurku Připravme se na návštěvu Svatého otce Benedikta XVI. v České republice s podtitulem Modlitby – myšlenky – inspirace. Knížečka o 64 stránkách je určena všem, kteří z tak významné události, jakou cesta Svatého otce do naší země je, chtějí čerpat co největší užitek i pro svůj duchovní život. Brožura se skládá ze dvou částí. První je vstupní informace o návštěvě a uvedení do přípravy (str. 11-25). Dozvíte se něco o osobě papeže Benedikta XVI. i o významu a předpokládaném průběhu návštěvy. Součástí je i modlitba za šťastný průběh cesty. Druhou část (str. 27-60) tvoří materiály ke třem dnům návštěvy a zároveň ke třem jejím tématům: víře, naději a lásce. U každého z nich naleznete krátkou úvahu, biblické texty a odkazy k dalším pasážím, výroky světců, především církevních otců, citáty církevních dokumentů a konečně otázky a podněty k uvažování. „Papežská návštěva je velká událost a troufnu si říct i velký, nezasloužený dar. Jak dar využijeme, záleží na nás“, píše v předmluvě brožury předseda České biskupské konference, arcibiskup Jan Graubner, a vyjadřuje přání, aby „průvodce přípravou byl opravdu dobře využit od co největšího počtu věřících. Pak se objeví požehnané plody nejen v životě mnoha lidí, ale i celého společenství místní církve“. Brožurku si můžete koupit za 30 Kč ve farní knihovně na faře v Přerově, nebo na Arcibiskupství olomouckém (či každém jiném biskupství) nebo v prodejnách Karmelitánského nakladatelství. Alena Pizúrová (převzato z Oldinu)

XXIX. Pěší pouť z Krakova do Čenstochové. Letošní motto: Zahrňme péčí život

Ve dnech 5.-12. srpna 2009 se již podvanácté vydá na pěší pouť do svatyně Matky Boží na Jasnou Horu, spolu s tisíci polských poutníků, i skupina číslo „9“ z České republiky. Jako každý rok, tak i letos Vás srdečně zveme na „exercicie na cestě“ z Krakova do Čenstochové.

Chceme opět prožít pět dnů v modlitbě, rozjímání a skrze své oběti přinášet milost všem potřebným v našich rodinách, farnostech a v celé církvi. 152 km pěší cesty, průměrná denní trasa 25 km bez ohledu na počasí, možné i nepohodlné noclehy ve stodolách a školách (prostě je lepší být mile překvapen…) Odjezd v odpoledních hodinách 5. 8. 2009 - návrat v noci z 11. 8. na 12. 8. 2008. Termín přihlášek: do 31.7. 2009. Cena: 1200,- Kč (zahrnuje organizační účely, zdravotní pojištění, cestovné do Polska a zpět).

Zájemcům, kteří se chystají na pouť poprvé, zašleme podrobnější informace o organizaci cesty. Podrobné informace ohledně odjezdu obdržíte poštou několik dnů před odjezdem. Dotazy na tel.: 731 402 146, e-mail: [email protected] Strana 11


Kaple sv. Jana a Pavla v Popovicích

Popovice byly vždy přifařeny k Předmostí. Měly uprostřed obce na návsi malou, pravděpodobně dřevěnou zvoničku, postavenou před gruntem č. 12 podle císařského nařízení někdy kolem roku 1762. Malé levné zvonky obecních zvonic vydržely zpravidla 80 až 100 let, než se vytloukly a začaly „řachtat“. Zápis v obecní kronice k roku 1855 uvádí, že „zakoupen byl toho roku nový zvonek na zvonici, dovezl jej Silvestr Zavadil z č. 13, přičemž on sám pravil, komu asi napřed „odehrá“? A za několik dní on sám zemřel, takže mu zvonil poprvé.“ Zda byl nový zvonek zavěšen na starou zvonici nebo zda popovičtí v té době postavili zvonici zděnou, není v dostupných dokumentech udáno. Sloužila ještě přes čtyřicet let, přežila i velký požár obce v roce 1858, ale 25. srpna 1898 sděluje popovický starosta Alois Koutný c.k. okresnímu hejtmanství v Přerově, že „v obci Popovské hrozila zvonice spadnutím za tou příčinou musela se rozbourat. Namísto staré musíme stavět novou. Obracíme se na Slovutné c.k. okr. Hejtmanství, by zařidilo stran zvonice komisionelní jednání co stavební úřad. Kojíme se naději že nás v této žádosti neodmítne slavné c.k. okr. Hejtmanství a komisi co možná nejdřívé zařidí bychom se stavbou započíti mohly.“ Popovická obecní rada ovšem měla už od 15. července připravený projekt nové velké zvonice s kaplí, vypracovaný přerovským stavitelem Františkem Lazarem, a podle něho chtěla okamžitě stavět na místě staré. Hejtmanství poslalo stavební komisi do Popovic hned 5. září. Jenže do věci se vložil okresní silniční výbor a namítl, že na původním místě nesmí tak velká zvonice být, protože by příliš zužovala silnici a překážela provozu. Popovičtí se tedy při místním ohledání dohodli, že budou stavět na severním konci obce tak, aby nová kaple „průčelím byla obrácena k osadě“ a stála dva metry od okraje silnice. Do prosince 1898 byla stavba hotova. 17. února 1899 požádalo představenstvo o kolaudaci novostavby, kolaudační komise přijela 11. března 1899, vše odsouhlasila a 9. května 1899 podepsali starosta Alois Koutný a radní Josef Jurečka, Josef Pospíšil a František Suchanek revers, podle něhož „my nižepsaní členové obecního zastupitelstva v Popovicích tímto za všechny občany vyjádřujeme a zavazujeme, že nově vystavěnou kapli v naší osadě pro budoucí časy v dobrém stavu zachováme, a všeliké opravy na svůj náklad pořidíme.“ V srpnu 1899 byla ke kapli postavena socha Panny Marie, darovaná obci manželi Aloisem a Annou Koutných. Bohužel ani v obecní kronice ani v kronice farnosti není zápis o tom, proč si popovičtí vybrali zasvěcení nové kaple svatým bratřím Janovi a Pavlovi a kým byla posvěcena. Pravděpodobně se tak stalo 26. června 1899 a světitelem byl předmostský farář Josef Matyáš. Zdeňka Mollinová

Strana 12


Vybíráme na opravy Ve farnosti Přerov máme vybráno na letošní splátky nové střechy fary ve sbírkách a darech 208.000,- Kč. Zbývá nám tedy do konce roku vybrat ještě 192.000,- Kč. Pokud se bude dařit a budeme mít nějaké volné finanční prostředky, tak chceme vyměnit aspoň část oken na faře. Ve farnosti Předmostí máme vybráno na fasádu kostela ve sbírkách a darech 191.000,- Kč a v půjčkách od farníků 90.000,- Kč. Do částky půl milionu krajské dotace nám chybí ještě půjčky v hodnotě 410.000,- Kč. Všem dárcům a také těm, kdo jsou ochotni půjčit peníze farnosti na půl roku bez úroku, děkuji. Pán Bůh zaplať.

Šarlatový a černý V edici levných DVD za 49,- Kč vyšel starší americký televizní film „Šarlatový a černý“ z roku 1983, který byl natočen podle skutečných událostí z konce druhé světové války v Římě. Film nejen ukazuje obdivuhodnou obětavost a odvahu monsignora O´Flahertyho, ale svým uměleckým a dramatickým zpracováním jistě osloví diváky i dnes. Film byl již asi dvakrát uveden v televizi, ale na DVD se objevuje v češtině poprvé. Všem vřele doporučuji. Ekonomická rada farnosti Přerov Ve volbách ekonomické rady získal nejvíce hlasů a byl zvolen členem pan František Menc. Dále jsem jmenoval za členy rady paní Zdeňku Mollinovou a paní Jitku Bílkovou, které byly na druhém a třetím místě. Slib všichni složili v neděli 31. května 2009 při deváté mši svaté a brzy se sejdeme na prvním setkání. Zároveň děkuji členům předchozí ekonomické rady farnosti Přerov za jejich práci pro naši farnost.

Ozvučení na Šířavě V kostele sv. Vavřince jsme doplnili ozvučení o nové mikrofony u ambonu a u sedes a také jsme pořídili mikrofon pro scholu do presbytáře a také pro zpěváka na kůru. Věřím, že je zase o něco lépe slyšet. Indukční smyčka pro neslyšící funguje již několik let. V kostele v Předmostí jsme vyměnili mikrofon na obětním stole a uvažujeme také o nových mikrofonech k ambonu a k sedes. To by ovšem byla už nákladnější záležitost a tak s tím musíme počkat, dokud nebudeme mít zaplacenu opravu fasády. Nejstarší ozvučení je v kostele na Šířavě a rozhodně by potřebovalo modernizaci. Bohužel tam není možné zlepšování po částech, ale je třeba udělat větší část prací naráz. Cena nového ozvučení by byla asi 80.000,Kč za materiál plus cena za práci. Minimální část, kterou je nutné udělat zaráz by stála asi 50.000,- Kč. Nové ozvučení v kostele sv. Michala bych velmi uvítal, protože vím, že mám slabý hlas, hlavně po ránu. Ale vzhledem k tomu, že musíme vybírat na splátky nové střechy na faře a okna fary jsou ještě mnohem starší než rozhlas na Šířavě, tak teď nemůžeme dělat sbírky na ozvučení kostela sv. Michala. Pokud se ale najdou dárci, kteří budou chtít přispět právě na ozvučení kostela na Šířavě, tak takové dary rozhodně s radostí přivítám. A ve chvíli, kdy se takto vybere prvních 40.000,- Kč, tak modernizaci rozhlasu na Šířavě začneme. Komunitní centrum Předmostí Pracovní skupina, která chce vytvořit v budově fary v Předmostí místo setkávání a rozmanitých aktivit, se sešla už na dvou pracovních schůzkách. Druhého setkání se účastnili také lidé z arcidiecéze, kteří mají své zkušenosti s podobnými projekty. Uvědomili jsme si, že zřízení komunitního centra je opravdu velký a náročný úkol. Dá se říct, že je to úkol nad síly farnosti a to nejen ve smyslu finančních nákladů na generální opravu budovy fary, ale také ve smyslu zajišťování každodenního programu a provozu takového zamýšleného centra. Proto je nutné dokázat se podívat a hledat spojence za hranicemi farnosti Předmostí a to jak v rámci diecéze tak také na prvním místě mezi všemi občany města Přerova. Jako první dva klíčové a podstatné kroky k realizaci se ukázaly tyto dva úkoly. První: Zjistit, co je v místní části Předmostí skutečně potřeba, jaké aktivity tam chybí, co by lidé uvítali, do čeho by se s chutí zapojili. Hodně věcí již v Přerově i v Předmostí funguje a proto nebude tak snadné objevit, čím novým život v Předmostí obohatit. Asi začneme anketou mezi farníky v Předmostí a později bude nezbytné také oslovit širokou veřejnost této místní části. Druhý úkol: Najít spolupracovníky a to nejen z řad jednotlivců, ale také organizací, spolků, firem apod., se kterými bychom společně dokázali vytvořit skutečně živé místo setkávání a aktivit nejen různorodých co do obsahu, ale skutečně určených pro všechny. Samotná farnost má síly na zajištění programu jen na několik hodin týdně, ale věřím, že ve spolupráci s ostatními subjekty je možné komunitní centrum v Předmostí uvést v život a zaplnit jeho program. Věřím, že takové centrum Předmostí potřebuje. Jako bych už viděl před očima uprostřed sídliště krásnou budovu fary s rozkvetlou zahradou, ve které se s radostí a samozřejmostí setkávají všichni slušní lidé a nacházejí zde jakousi oázu klidu a pohody. Místo vzájemného porozumění a přirozený střed občanské komunity. Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 15, Červen 2009

P. Pavel Hofírek

Strana 13

Víkendovka „Ženy sobě“.

A je to! Letošní 8. ročník pro maminky přerovské farnosti je již minulostí- příjemnou a radostnou. Po Fryštáku, Vidči a Lhotě jsme poznaly malebný kraj Šternberska, vesnici Újezd u Uničova - Pavlína to opět bravurně zvládla na kole! Nevím, čím jsme si to zasloužily, asi tou péčí o naše rodiny, ale tyto, pro nás ženy, vskutku sváteční dny měly opravdu „pět P “ – překrásné prostředí, pěkné počasí, poučné přednášky, pestré pokrmy a pět páterů - no uznejte, že jsme si připadaly jako princezny! Opět po čase jsme mohly vzájemně sdílet své radosti i starosti všedních dnů, zasportovat si, polenošit, duchovně pookřát, či zapět při kytaře - i když ta toho moc nevydržela, zato my jsme ten nápor zvládly. Holt, chce to trénink! Letos naši společnost ozvláštnily 2 miminka, Martínek a Vítek, a kromě nové posádky a našeho stálého „velitele“, otce Jaroslava, taky další bývalí kaplani přerovské farnosti : domácí P. Antonín Pechal, Jindřich Peřina a Tomáš Strogan . Příjemně nás překvapil otec Zdeněk Klimeš nevšední přednáškou o svátosti smíření, odlehčenou špetkou humoru, ale taky postřehy zpovědníka. A tak zase máme na co vzpomínat a čerpat z prožité duchovní síly, která nás tímto vydařeným víkendem provázela. Díky! Díky moc 20 manželům, 60 dětem a 3 vnoučatům za tyto požehnané chvíle. Beáta Orálková

Koncert v Beňově.

U příležitosti výročí narození arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana se 22. května v Beňově, v kostele svatého Františka z Assisi, konal koncert, který zahájila slečna Hana Bělařová hrou na chrámové varhany. Účastníky přivítal pan Zbyněk Batěk a uváděl část programu, ve které vystoupili děti z mateřské školky a žáci základní školy Beňov. Zazpívali několik lidových písní, zahráli na flétny a elektronické varhany. Dále slovem provázela paní Oldřiška Kratochvílová a představila Komorní orchestr mladších žáků, poté se přidal dětský pěvecký sbor Primavera a Komorní smyčcový orchestr ze ZUŠ Bedřicha Kozánka z Přerova. Zazpívali a zahráli lidové a duchovní písně, dirigoval pan Ondřej Kratochvíl. Na závěr zahrál na chrámové varhany pan Stanislav Smoček. Všichni sklidili dlouhotrvající potlesk, hlavní pořadatelé obdrželi růži, mezi nimi i pan Bohumil Kratochvíl, kterému patří největší poděkování za uskutečnění krásného koncertu. Po koncertě byly sbory v budově základní školy na malém pohoštění. Na faře - v muzeu arcibiskupa A. C. Stojana mohli návštěvníci koncertu také zhlédnout stálou výstavu k poctě zdejšího rodáka. Foto www.benov.cz. Yveta Hrbasová Centrum pro rodinný život nabízí

„CESTOU VÍRY, NADĚJE A LÁSKY“

Morava 6. 7. - 12. 7. Hostýnské vrchy, poutní domy na Sv. Hostýně 12. 7. - 19. 7. Litovelské Pomoraví, ekocentrum Sluňákov, Horka nad Moravou Čechy 25. 7. - 1. 8. Krkonoše, penzion Marianum, Janské Lázně Pobyt pro prarodiče s vnoučaty, pokoje s vlastním soc. zařízením hotelového typu.

Více informací včetně přihlášky naleznete na www.rodinnyzivot.cz nebo získáte přímo na Centru pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 779 00 Olomouc. Tel.: 587 405 250, e-mail: [email protected] Více informací na plakátcích.

Strana 14

Sestry karmelitánky zvou děvčata od 20 do 30 let na

DUCHOVNÍ OBNOVU,

která se uskuteční ve dnech 13.– 17. 7. 2009 v klášteře ve Štípě.

„PANE, KDE BYDLÍŠ? POJĎTE A UVIDÍTE“

Sestry karmelitánky zvou děvčata od 15 do 19 let na

DUCHOVNÍ OBNOVU, která se uskuteční ve dnech

21.– 24. 7. 2009 v klášteře ve Štípě.

Kontaktní telefon a adresu najdeš na plakátcích.


Svatý Efrém Syrský, jáhen

Narodil se v křesťanské rodině roku 306 v Nisibisu. Je nejvýznamnějším představitelem křesťanství syrského jazyka a povedlo se mu jedinečným způsobem spojit povolání teologa a básníka. Vyrostl a formoval se u Jakuba, biskupa Nisibisu (303-338), a spolu s ním v tomto svém městě založil teologickou školu. Byl vysvěcen na jáhna a intenzivně žil životem místní křesťanské komunity až do roku 363, kdy Nisibis padl do rukou Peršanů. Efrém pak emigroval do Edessy, kde pokračoval ve své činnosti kazatele. Zemřel v tomto městě roku 373 jako oběť nákazy při ošetřování nemocných morem. Neví se s určitostí, zda byl mnichem, ale v každém případě je jisté, že zůstal po celý život jáhnem, přijal celibát a chudobu. Takto se ve specifice svého kulturního výrazu jeví společná a základní křesťanská identita: víra a naděje - naděje, která umožňuje žít v tomto světě v chudobě a cudnosti a přitom skládá všechno své očekávání v Pána - a nakonec láska, až k sebedarování v péči o nemocné morem. Svatý Efrém nám zanechal velké teologické dědictví: jeho rozsáhlé dílo lze rozdělit do čtyř kategorií: spisy psané jako řádná próza (polemické traktáty anebo biblické komentáře); díla poetické prózy; homilie ve verších a nakonec hymny, které představují určitě tu nejrozsáhlejší část Efrémova díla. Je to autor bohatý a zajímavý z mnoha hledisek, ale zejména z hlediska teologického. Specifikem jeho díla je to, že se v něm snoubí teologie a poezie. Chceme-li se přiblížit k jeho nauce, musíme hned od začátku mít na zřeteli právě to, že se přistupuje k teologii poetickou formou. Široce upřednostňuje protikladné obrazy, které mu slouží ke zdůraznění tajemství Boha. Když Efrém mluví o Eucharistii, používá dvou obrazů: doutnající nebo žhavé uhlí a perlu. Žhavý uhlík je vzat z proroka Izaiáše (srov. 6,6). Je to obraz serafína, který bere žhavý uhlík, aby jej přiložil na rty proroka a očistil je; křesťan se pak dotýká Uhlíku, kterým je Kristus sám, a požívá ho: „V tvém chlebu skrývá se Duch, který nemůže být pozřen; v tvém vínu je oheň, který nelze pít. Duch v tvém chlebu, oheň v tvém vínu, hle, div našimi ústy přijatý. Serafín nemohl do svých prstů vzít uhlík, který se dotknul jen úst Izaiášových; Ani prsty jej nevzaly, ani ústa nespolkla, ale obojí nechal nás učinit Pán. Oheň sestoupil s hněvem, aby zničil hříšníky, avšak oheň milosti sestoupil na chléb a tam zůstává. Namísto ohně, který člověka ničí, požili jsme oheň v chlebu a byli oživeni. “ (Hymnus De fide 10,8-10). Podle všeobecně dnes rozšířeného mínění je prý křesťanství evropským náboženstvím, které později rozšířilo kulturu tohoto kontinentu do jiných zemí. Skutečnost je však mnohem složitější, poněvadž kořen křesťanského náboženství je v Jeruzalémě, ve Starém zákoně a v semitském světě. Křesťanství neustále čerpá z tohoto kořene Starého zákona. Jeho rozšíření směřovalo v prvních stoletích jak na západ, do řecko-latinského světa, kde pak inspirovalo evropskou kulturu, tak na východ, až do Persie a do Indie, kde v semitských jazycích přispělo k vytvoření specifické kultury s jejími vlastními výrazy a identitou. Podle Vatikánského rozhlasu (Katecheze Benedikta XVI.) Jaroslav Branžovský

Přečetli jsme a doporučujeme. Učednictví

Vojtěch Kodet V těchto dnech vychází v Karmelitánském nakladatelství již 13. svazek z cyklu Na minutu. Na pozadí biblických textů se autor P. Vojtěch Kodet v knížce zamýšlí nad tím, co to znamená být dnes Kristovým učedníkem. Jeho krátké Úvahy jsou rozděleny do pěti částí, přibližujících podstatu učednictví - vztah ke Kristu, život z Božího slova, život z Ducha svatého, život z eucharistie - a také spiritualitu Matky Kristovy, první a největší učednice Páně. Podstata křesťanského života nespočívá v tom, že chodíme do kostela, že máme větší nebo menší povědomí o článcích víry. Jádra křesťanství se začínáme dotýkat v okamžiku, kdy pochopíme a na vlastní kůži prožijeme, že Bůh je ten, který si nás zamiloval. (Vojtěch Kodet) Je možno si ji také zakoupit v naší farní knihovně. Přeji hezké čtení. Alena Pizúrová dokončení ze str.16 Středa 1.7. 19:30 Čtvrtek 2.7. 15:00 Sobota 4.7. 9:30 17:30 Středa 8.7. 19:30 Čtvrtek 9.7. 8:45 Pondělí 13.7. 18:00 Úterý 14.7. 16:00 Neděle 19.7. 8:45 15:00

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Lověšice Kostel v Předmostí Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Jiří Centrum Sonus Kostel v Předmostí Kostel v Předmostí


Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „B“ Poutní mše svatá u kaple v Lověšicích Mariánské večeřadlo Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání františkánského společenství Hodová mše svatá v Předmostí Adorace a požehnání Strana 15

V sobotu 13. června 2009 bude smírný eucharistický průvod z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn. V 8:30 hodin bude v kostele sv. Jiljí v Bystřici mše svatá a po ní vyjde z kostela eucharistický průvod na Svatý Hostýn, kde bude ve 12:00 hodin Te Deum a svátostné požehnání. j

Sobota 6.6. Neděle 7.6. Úterý 9.6. Středa 10.6. Čtvrtek 11.6. Pátek 12.6. Sobota 13.6. Neděle 14.6. Pondělí 15.6. Čtvrtek 18.6.

Pátek 19.6. Sobota 20.6. Neděle 21.6. Pondělí 22.6. Úterý 23.6. Středa 24.6. Čtvrtek 25.6. Sobota 27.6. Neděle 28.6. Pondělí 29.6.

9:00 Svatý Hostýn 17:30 Kostel v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Fara v Přerově 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Těla a Krve Páně 19:30 Centrum Sonus Svitavy 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 10:00 Centrum Sonus 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Fara v Přerově 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 9:30 Olomouc, katedrála 10:30 Čekyně 19:30 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 9:30 Olomouc, katedrála 9:45 Fara v Předmostí 15:00 Postřelmov Slavnost sv. Petra a Pavla 16:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Putování přerovských rodin na Hostýn Sraz v 9:00 u parkoviště pod Hostýnem Mariánské večeřadlo Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje U čaje s farářem pro mladé Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá pro školní děti Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Modlitby matek Víkendový výlet ministrantů Ranní bohoslužba SFŘ Setkání františkánského společenství Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání spolupracovníků farnosti Setkání společenství seniorů Biblická hodina s jáhnem Svatý Pavel v textech Písma, Předmostí Mše svatá pro školní děti s předáváním vysvědčení z náboženství a pak táborák Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Jáhenské svěcení Poutní mše svatá v kapli v Čekyni U čaje s farářem pro mladé Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Setkání dospělých po biřmování Modlitby matek Kněžské svěcení – Miroslav Jáně Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Primiční mše svatá P. Miroslava Jáně Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Začátek přípravy rodičů na křty dětí

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Klimeš, Miroslav Jáně, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 8. července 2009.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents