Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Listopad 2005

Číslo 10 Ročník 11 Úvodník

jáhen Miroslav

Liturgický kalendář Rosteme ve víře

Církev a její pohled na eschatologii, smrt… Rozhovory se sestrou Laetitií

Kaple sv. Vendelína v Kozlovicích Adventní čas

Dětské okénko

Stránka pro mládež Pouť do Olomouce Uspávání broučků

Toulky přerovským děkanátem - Kojetín

Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek

Dětský růženec ve Vlkoši Slovo z Charity

Světec měsíce sv. Klement I. Informace

… a mnoho dalšího…

Letecký pohled na farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kojetíně. V nové pravidelné rubrice Toulky přerovským děkanátem vás budeme postupně seznamovat s jednotlivými farnostmi našeho děkanátu. Úvodní slovo má Kojetín.

Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005

Listopad v liturgii

Všech svatých

Když se řekne slovo svatý, může nás napadnout jistá falešná představa člověka, který je „dokonalost sama“. Jiná představa se noří mně. Vzpomínám si na leč velice prostomyslnou, ale přesto mě milou komedii Slunce, seno a pár facek. Zvláště pak na postavu duchovního a jeho ženského komanda. Někomu se také může vynořit představa poťouchle obráceného zbojníka, majícího oči v sloup a ruce jaksepatří dozadu. Jde o Lotranda Ukrutného z jedné Drdovy pohádky. Jistě tyto obrazy jsou pouze některé možné karikatury svatých v uvozovkách. O tom, že mohou mít jistou vypovídající hodnotu, se asi přít nebudeme. Co je to však svatost? Nechme promluvit jednoho byzantského teologa ze 14. století. Říká nám důležitou věc: Už v tomto životě si člověk vytváří orgány pro život věčný! Podává příklad: Co nám může dát tělo než v posledku ponurost a pomíjivost? Věčnost nám předat nemůže a ani nepředá, protože ji prostě nevlastní. Přesto však člověk ponořený do života Zmrtvýchvstalého a věčně živého Božího Syna Ježíše Krista, je už nyní ve věčnosti. On je naší věčností. Člověk, hledící na světlo Kristovy přítomnosti v našem životě, si tak utváří duchovní zrak. Člověk, naslouchající Kristovu hlasu ve svém životě, si tak vytváří duchovní sluch. Člověk, cítící drahocennou vůni Ducha svatého, naplňující celý vesmír, si tak vytváří duchovní čich. Koho však uvidí člověk, až opustí své tělesné orgány, až vykročí vstříc Bohu, když jeho duchovní orgány se budˇ nerozvinuly, nebo jen chabě? Nezůstanou ti, co toto opomněli, ve tmě své nenavratitelné slepoty, hluchoty a bezcitnosti? Položili jsme si otázku, co je to svatost? Je to cesta k otevírání se Kristu. Abychom, až jednou prohlédneme, se mohli radovat, že vidíme toho, koho jsme celý život hledali. Nemusím snad už citovat učení církve, které nás vyzývá v koncilních dokumentech, že k této svatosti jsme povoláni všichni bez rozdílu a není to záležitost jenom nějaké jakoby privilegované osoby. Číslo v apokalypse, se kterým se rády ohánějí mnohé sekty, 144 000 zachráněných lidí, majících své šaty vyprané v krvi Beránkově, není psáno proto, aby ukázalo omezenost vyvolených. Nese poselství symbolu. Znamená 2x12x1000. Tedy celý Boží Strana 2

1. 11. 2. 11. 4. 11. 9. 11. 10. 11. 11. 11. 17. 11. 20. 11. 22. 11. 27. 11. 30. 11.

slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny věrné zamřelé památka sv. Karla Boromejského, biskupa svátek posvěcení Lateránské baziliky památka sv. Lva Velikého, papeže památka sv. Martina, biskupa památka sv. Alžběty Uherské slavnost Ježíše Krista Krále památka sv. Cecílie, mučednice 1. adventní neděle svátek sv. Ondřeje, apoštola

V měsíci listopadu nám církev připomíná konec našeho života a také konec tohoto světa, příchod Krista k poslednímu soudu a dovršení všeho stvoření. Poslední neděli liturgického mezidobí slavíme slavnost Ježíše Krista Krále. Sobotou 34. týdne v mezidobí končí liturgický rok.

Ježíš Kristus - Pán a Král - je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici... (Gaudium et spes 45)

PŘIBLÍŽILO SE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15)

* JEŽÍŠOVO KRÁLOVSTVÍ SE NEPROSAZUJE ÚDERY MEČE, ale uskutečňuje se svědectvím a nasloucháním pravdě a roste láskou, jíž Kristus povýšený na kříž lidi k sobě přitahuje.

* BUDOVÁNÍ BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ NEMŮŽE NIKDO A NIC ZMAŘIT. Ani satanova moc. Ta totiž není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor. I když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu, a i když jeho činnost působí vážné škody duchovního rázu a nepřímo i fyzického každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně, a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak „my víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28). * VŠICHNI LIDÉ JSOU POVOLÁNI vstoupit do království. Kdo se tam chce dostat, musí přijmout Ježíšovo slovo: „Slovo Páně se přirovnává k semeni, které se zasévá na pole: kdo je poslouchají s vírou a přiřadí se ke Kristovu malému stádu, přijali už království. Semeno potom vlastní silou vzklíčí a roste až do doby žní.“

* PŘÍCHOD SVÉHO KRÁLOVSTVÍ USKUTEČNÍ KRISTUS VELKÝM TAJEMSTVÍM VELIKONOC: svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním. „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Všichni lidé jsou voláni k této jednotě s Kristem. Přicházející království se král-Mesiáš chystá uskutečnit Velikou nocí (paschou - přechodem) své smrti a vzkříšení. CÍRKEV VEJDE DO SLÁVY KRÁLOVSTVÍ JEDINĚ PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO POSLEDNÍCH VELIKONOC, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení. Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným triumfem církve, cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla, po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe. Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít

*


lid jak Starého, tak i Nového zákona a jeho početní mnohost přes všechny věky je udána číslem plnosti 1000. Jinými slovy všichni lidé, kteří svěřili, svěřují a ještě svěří kormidlo svého života do rukou Krista, tito lidé uvidí Boha nejen nyní, ale i tváří v tvář ve věčnosti. Nenechme si tuto podívanou ujít už dnes, natož navěky. Amen.

jáhen Miroslav Bambuch

podobu posledního soudu, a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa.

* V JEŽÍŠOVI „JE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ VELMI BLÍZKO“; on volá k obrácení a k víře, ale také k bdělosti. NEBESKÝ KRÁLI, KTERÝ JSI VŠUDE PŘÍTOMEN A VŠECHNO NAPLŇUJEŠ, POKLADE VŠEHO DOBRA A PRAMENI ŽIVOTA, PŘIJĎ, PŘEBÝVEJ V NÁS, OČISŤ NÁS A SPAS NÁS. TY, KTERÝ JSI DOBRÝ. PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ !

Jaroslav Branžovský

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH

Dnes bych se s vámi rád zamyslel nad původem, smyslem a účinky Svátosti pomazání nemocných. Myslím, že Svátost pomazání nemocných je jakousi „Popelkou“ mezi ostatními svátostmi, navíc stále ještě velmi často spojována s různými předsudky a pověrami. Proto si zaslouží alespoň těchto pár řádek na zamyšlení. Kde se tato svátost vzala ? V Písmě svatém nacházíme jako základní impuls k ustanovení Svátosti pomazání nemocných slova apoštola Jakuba: „Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného. Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“ (Jak 5,14-15).

Komu se má pomazání udělovat ? Může se udělit před chirurgickým zákrokem (operací), který vzbuzuje starost a obavy. Sám jsem ji takto uděloval několika věřícím od osmadvacátého roku věku. Může se udělit starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není na nich vidět žádnou nebezpečnou nemoc. Již Cicero říkal, že „samo stáří už je nemoc“. Svátost se může opakovat, když se nemocný uzdravil z choroby, při níž dostal pomazání, nebo když se mu během téže nemoci přitíží. Zvláštní případ Může se udělit i nemocným dětem, mají-li už dostatečné užívání rozumu, aby mohli pocítit posilu z této svátosti Tomu, kdo pozbyl užívání rozumu nebo je v bezvědomí, se udělí svátost, může-li se předpokládat, že kdyby byl při vědomí, byl by jako věřící o pomazání požádal. Nemá se však udělovat nemocnému, který je už mrtev. Pouze je-li pochybnost, zda je nemocný opravdu mrtvý, může se mu tato svátost udělit podmíněně.

Co je nezbytné o Svátosti pomazání nemocných vědět ? Už se nemá nazývat „poslední pomazání“, ale „Svátost pomazání nemocných“ - je to tedy svátost pro nemocné, a ne pro umírající; má se udílet věřícímu, už když začíná mít pro nemoc nebo stáří potíže, a ne až na konci života. Má dopomocí k úplné spáse, ne jenom ke zdraví; přihlíží ke zdraví celé osoby s jejími potřebami jak duchovními, tak hmotnými. V první řadě tedy nejde o fyzické uzdravení, ale o ulehčení mysli nemocného. Milost této svátosti pomáhá nemocnému nést břemeno nemoci či stáří, aby lépe snášel utrpení. Je to svátost víry, a nikoli jakási magie. Má se přinést v době nemoci a ne v „poslední hodince“, na kterou bývala odkládána (až když je člověk v bezvědomí, na sklonku života). Je to svátost celého společenství, a ne jenom jednotlivce. Je velmi užitečné slavit tuto svátost společně a za účasti členů rodiny.


Jak dojde k udělení svátosti ? Po úvodních obřadech je pomazáno čelo jako sídlo myšlení a ruce jako sídlo jednání, to znamená celá osoba. Přitom se přisluhující modlí: „Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní“ otec Michal Strana 3

Co je to eschatologie? Obecně ji můžeme charakterizovat jako nauku o pos-

Církev a její pohled ledních věcech a naplnění dějin světa i jednotlivého člověka v Kristu. Eschatolona eschatologii, smrt… gii dělíme na – individuální, která se zabývá smrtí, posmrtným životem, soudem,

očistcem, peklem a nebem a – obecnou, která mluví o druhém Kristově příchodu, vzkříšení mrtvých, o obecném soudu a konci světa. Rád bych se v tomto článku krátce vyjádřil k problematice smrti. Jak tedy chápat smrt? Listopad je dušičkový měsíc, kdy člověk více než jindy myslí na své zemřelé a klade si přirozeně otázku týkající se smrti, což je legitimní, protože smrt je událost, se kterou se setká každý z nás, a vyvolává v člověku nejistotu z něčeho neznámého a nepoznaného. Pohled na smrt se v Písmu svatém a v teologii vyvíjel. Nejprve přetrvávaly společné názory z archaického světa, které opěvovaly život. Cílem bylo vychutnávat si slasti života a zemřít v co nejstarším věku. Bezdětnost, předčasná smrt, dokonce i nemoc, byly chápany jako trest – následky hříchu. Věřilo se, že po smrti člověk sestupuje do ŠEOLU – což je místo, které bylo odděleno od prostoru živých, byl to prostor bez komunikace, bez vztahů, bez možnosti chválit Boha. Rozvinula se silně souvztažnost mezi nemocí a smrtí. Být nemocný se rovnalo být mrtvý, proto nemocní museli žít mimo společenství, odděleně od ostatních, např. malomocní, kteří bývali označováni jako nečistí. Nemocí se rozuměl stav člověka, který je opuštěný, vydaný nicotě. Nemoc se vnímala jako trest za hřích, který spočíval v tom, že Bůh přestal člověku žehnat. S takovým chápáním šeolu vyvstal zásadní problém pokud je Bůh Bohem živých, tak nemůže vstoupit do šeolu, což by ale omezovalo jeho moc. Později se ve Starém zákoně začíná pohled na smrt odmytologizovávat. Např. v Deuteroizaiáši – v písni o Božím služebníku - se smrti dostává pozitivního významu. Nemoc a smrt jsou už zde chápány jako zástupné utrpení, stávají se cestou pro toho, kdo patří Bohu, který svým utrpením otvírá druhým život a jako trpící se stává jejich zachráncem. Smrt již není nicotou a trestem bez návratu, ale naopak se stává silou očištění a proměny. Další změnu v chápání smrti můžeme vidět v Žal-mech. Např. v Žalmu16 – zaznívá jistota, že Bůh je silnější než šeol a v Žalmu73 – pojmenovává žalmista zdánlivosti, ubohosti a nicotnosti zdejšího štěstí, zdůrazňuje že společenství s Bohem je silnější než zánik těla. Nový zákon přebírá myšlenky Starého zákona a přejímá vše dosavadní, ale dává oněm skutečnostem nový význam díky umučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš jako pravý Bůh i člověk prochází jako spravedlivý zkušeností smrti, sestupuje do šeolu a činí z tohoto místa bez komunikace, bez vztahovosti a nicoty, prostor své přítomnosti. Jednodušeji řečeno, Bůh skrze Krista smrt zrušil a překonal. Smrt se tedy pro člověka stává pouze přechodem do nového života s Bohem. V knize Zjevení 20,13 sv. Jan se vyjadřuje v tom smyslu, že samotná smrt je proti Bohu, tento stav pomine a bude jen život. Sv. Pavel v 1Kor 15 píše o smrti, která bude zničena jako „poslední nepřítel“. Co je mezi smrtí a vzkříšením? Pokud nechápeme „poslední den“ jako okamžik individuální smrti, ale jako poslední konec dějin, napadá nás otázka, co je mezi tím? Etiopská kniha Henochova (asi 150 př. Kr.) líčí svou představu, že spravedlivý zůstávají ve světle, kolem životodárného pramene a hříšníci jsou odděleni a očekávají soud v temnotě. Podobně se k tomu vyjadřuje i kniha Ezdrášova (asi r.100 po Kr.) slovy: „Spravedliví jsou odměňováni a bezbožní zakoušejí trápení již v přechodném stavu.“ Prvotní církev v Novém zákoně sdílela víru Izraele – v evangeliích se nám zachovaly dvě zprávy o přechodném stavu: Lk 16,19-29 (příběh o boháči a Lazarovi) – tento text je jasným svědectvím víry prvotního křesťanstva v „onen svět“ a Lk 23,43 (rozhovor ukřižovaného Ježíše s kajícím lotrem) – z tohoto rozhovoru je jasně patrné, že Ježíš má absolutní moc otevřít ráj ztraceným, tedy otevření ráje je přímo spojeno s jeho osobou. Společenství s Kristem po smrti je tedy křesťanskou výpovědí o „přechodném stavu“, Kristus sám je rájem, světlem a pokojem. Prvotní církev tedy nepopisuje přechodný stav jako místo, nýbrž je úzce spjat s osobou Krista. Papež Benedikt XII. (r.1336) ve své dogmatické bule píše: „Duše zemřelých, které nepotřebují očištění, nemusejí přetrvávat v přechodném stavu, ale jsou přímo vzaty do nebe.“ Později se začíná označovat přechodný stav jako očistec – místo, kde duše prochází očištěním. Prvotní církev o očistci uvažovala na základě praxe modlitby za zemřelé, což nachází svou oporu v jednom biblickém textu (2 Mak 12,41-4). A zároveň si kladla otázku ohledně nezbytnosti jisté „očisty“ těch zemřelých, kteří nezemřeli v dostatečném stavu svatosti a nedokončeném pokání, aby mohli vidět Boha. Duše, která je po své smrti v očistci, sice ještě strádá, že není spojena s Bohem, ale má již jistotu v tom, že jinam než k Bohu její cesta nepovede. Tertulián pojímá očistec jako purgatorium (což můžeme volně přeložit jako očistný tábor) – duše trpí a odpykává trest za své hříchy a čeká, až splatí svůj dluh do „posledního haléře“. Tertulián tvrdí, že toto vězení je pro všechny, vyjma mučedníků. Všichni lidé bez výjimky musí do tohoto vězení. Proti tomu se staví Cyprián s již známou vizí, že toto vězení je jen pro ty, kteří to potřebují. Cyprián tvrdí, že mučedníci a vyznavači přichází do nebe ihned po smrti a odpad-líci, kteří nečiní pokání, odcházejí do zatracení. „Průměrní“ křesťané prochází i po smrti pokáním. Takto je formulována základní teze západního učení o posmrtné očistě - pokračování a dokončení pokání po smrti.Východní pojetí očistce je pojímáno trochu jinak – očistec je chápán jako proces proměny člověka, který se sjednocuje s Kristem a dorůstá do svatosti. Klement mluví o očistném ohni, kterým je samotný Bůh - oheň stravující, nebo Kristus (podle knihy Zjevení) a v tomto ohni se duše postupně proměňuje v pneumatické (duchovní) tělo. Modlitba za zemřelé je prosbou, aby se člověk co nejrychleji očistil od nečistoty hříchu, odložil všechny své přetvářky, protože v očích Božích si stejně nemusí na nic hrát a připodobnil se plně Kristu. Milí Boží přátelé, Ježíš často opakuje apoštolům povzbudivá slova „nebojte se“, tak ani my se nebojme, protože pokud budeme pevně spojeni poutem lásky, již tady na naší pozemské pouti, s Ježíšem, tak nás, jak píše sv. Pavel, „ani smrt od této lásky neodloučí“. Vždyť on je vítězem nad smrtí. Smrt je okamžikem, kdy se setkáme s tím, ke kterému jsme se celý život obraceli a na kterého jsme se těšili, až ho uvidíme tváří v tvář. Vždyť on není Bohem mrtvých, ale Bohem živých a my jsme ve křtu dostali povolání k věčnému životu s Ním. jáhen Tomáš Strana 4


Rozhovory

Dnes jsme připravili rozhovor se setrou Miladou Popelovou Sr. Laetitia, OSU, která pochází z našeho děkanátu.

Narodila jsem se v Říkovicích. Můj tatínek pocházel z Přerova, a tak nás spojovalo toto město s našimi příbuznými. Pro mne každá jejich návštěva znamenala něco slavnostního, protože maminka byla vždy velmi pohostinná. Na svět jsem přišla o Svatodušním pondělí 25. května 1931, v době odpoledního požehnání, kterého se v kostele zúčastnili starší sourozenci. Příští neděli – o slavnosti Nejsvětější Trojice - jsem přijala svátost křtu v našem farním kostele sv. Anny. V raném dětství jsem hodně churavěla. Maminka jen s bolestí sledovala, jak ze mne život uniká…Pomyslila si: „Toto dítě není pro tento svět.“ – Slova prorocká? Na přímluvu sv. Terezie od Dítěte Ježíše jsem se nakonec uzdravila. V rodině jsem vyrůstala se šesti sourozenci. Sestry voršilky jsem poznala až v měšťanské škole v Přestavlkách. Od počátku na mne velmi dobře působil klid a jejich přívětivost. Byla jsem s nimi stále v kontaktu a v červenci r.1949 jsem vstoupila do jejich noviciátu v Batizovcích na Slovensku. Jako půlroční novicka jsem ale byla s ostatními násilně vyvezena do Modry, kde jsme musely pracovat na polích. Pak nás převezli do továrny v Hanušovicích, tam jsme spřádaly len. Cílem našeho dalšího nuceného putování byly Hejnice, kde jsme zase pracovaly v JZD. Z poslední továrny ve Vratislavicích nad Nisou nás poslali do Ročova u Loun. Zde, jako zdravotní sestra v Dětské psychiatrické léčebně, jsem se ráda starala o problematické děti. V roce 1985 jsme se mohly soustředit pod Charitu v Jiřetíně pod Jedlovou. Pobyla jsem zde tři roky, vypomáhala jsem v kanceláři, ale pak jsem byla poslána do pastorace v Chlumci nad Cidlinou. Kvůli tomu jsem si v Hradci Králové udělala tříletý Katechetický kurz. Dětí na katecheze bylo dost i v okolních vesnicích. Bohužel, v průběhu doby, v tomto kraji nějak poklesl zájem o duchovní věci, a tak jsem po devítileté službě přešla do komunity v Praze. V naší Základní církevní škole jsem vyučovala náboženství, pak jsem také připravovala ke svátostem. A protože jsem již od mládí toužila pracovat u dětí, tak se teď i jako důchodkyně těším s dětmi v naší Církevní mateřské školce (máme 50 dětí). I když jsou děti malé, tak se v nich dá krásně probouzet křesťanský život a láska k Bohu. Za dar života a řeholního povolání děkuji mým zbožným předkům, ale také všem, kteří věří, že duchovní povolání je požehnáním pro celý svět, a proto o ně Boha prosí. Tímto upřímně zdravím všechny krajany a všem přeji, aby také z našeho kraje vyrůstala zdravá kněžská a řeholní povolání. Za rozhovor děkuje redakce

Kaple sv. Vendelína, opata v Kozlovicích

Kozlovice byly od nepaměti přifařeny jen podstavec. Druhý kříž na opačném konk Přerovu, usedlíci chodili na nedělní ci obce stojí dosud, na podstavci má reliéf mše svaté do šířavského kostela sv. Mi- Bolestné P. Marie, na zadní straně datum chaela Archanděla (ke kterému také ve 1858. („Onen na cestě k Raclavicim od nás postavený kamený kříž podobně v 14. století platili desátky) nebo do farní- dobrém stavu udržeti..se zavazujeme.“ - Revers obce Kozlovic 15.9.1876.) Po zrušení roboty se zhruba od roku 1850 začaly ve vsích stavět místo dřeho kostela sv. Vavřince. Na pouť chodili věných zvoniček zděné kaple. Podle vročení na makovici zvoničky pod křížKozlovičtí na Sv. Hostýn. Roku 1852 žilo v Kozlovicích 206 kem by měla pocházet místní kaple sv. Vendelína z roku 1872. Je majetkem lidí ve 39 domech. Na návsi byla pravdě- obce. Dokončena byla až roku 1876, kdy „našu letošim rokem s přispěním podobně dřevěná zvonice – podle naříze- zdejších občanu vystavenou kaplu ke cti a chvále sv. Vendelina, kterou jsme i ní císaře Josefa II. musela být v každé slušným v gothickém slohu vystaveným oltářem ku sloužení mše sv. opatřili, obci, zvonívalo se jednak třikrát denně pro všecky budoucí časy udržeti a v nejlepším pořádku zachovati chceme.“ k modlitbě (klekání), dále se zvonilo na (Revers obce Kozlovské 15.9.1876.) V nice nad vchodem byla umístěna polypoplach a k „hodince“ – umíral-li někdo, chromovaná štuková socha sv. Vendelína jako pastýře mezi ovcemi, rozbitá zvuk zvonu na to upozornil všechny, aby při pokusu o ukradení na podzim 2000. Kaple byla posvěcena v říjnu 1876 se modlili za duši umírajícího. Zemřel-li (XIX. neděli po sv. Duchu) P. Arnoštem Vychodilem, přerovským farářem. někdo bez „hodinky“, zvonily se mu Roku 1883 opravili kapli farníci a zavěsili do ní nové obrazy Dobrého Pa„hrany“ po nejbližším klekání – zvonek stýře a P. Marie Svatohostýnské, které posvětil přerovský farář a děkan P. Kase „podtrhoval“ dvěma údery za muže, jetán Sláma. V roce 1893 dala vdova Johana(?) Rybková na památku svého třemi za ženu. Podobně se vyzvánělo při zemřelého manžela Františka postavit u kaple kříž, po jehož stranách jsou sovynášení rakve s nebožtíkem „na posled- chy Bolestné P. Marie a sv. Jana Evangelisty. Na přední straně podstavce je ní cestu“, dokud vůz s rakví neopustil nápis: „Pochválen buď / Svatý kříž, / na němž zemřel / Pán Ježíš.“ Na zadní katastr obce. (To bylo u kříže u cesty do straně je nápis: „Nákladem Rodiny / Rybkové / čís. 37. z Kozlovic. / 1893.“ Přerova. V roce 1874 tam byl postaven Obec postupně vybavovala kapli liturgickými potřebami, aby mohla požákamenný kříž „Nákladem Jana (a) Bar- dat o mešní indult. „Roku 1899 darovala obec Kozlovská pozlacený kalich bori Dokoupil“, který byl opraven v roce s ozdobami za 80 zl.“ Roku 1901 byla pro kapli v Kozlovicích koupena bílá 1935 při úpravě veřejného prostranství u kasule. školy. Někdy v uplynulých letech spadl 12. 2. 1900 arcibiskup Theodor Kohn vyhověl žádosti farníků a vydal a byl soudruhy odstraněn, na místě zůstal mešní indult: nad altare portatile (oltářní kámen s ostatky svatých) se v KozloSlovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005 Strana 5

vicích trvale směly sloužit dvě mše svaté ročně. Votivní mše svatou „za poctivou obec Kozlovskou“ se v kapli konávala o svátku Povýšení sv. Kříže (výročí posvěcení), další „tichá“ o svátku sv. Vendelína. Indult platil na deset let, pak měl být obnoven. Při generální vizitaci v roce 1903 při audienci v Přerově z vděčnosti „starosta, radní a z výboru obce Kozlovské oznámili Jeho knížecí arcibiskupské Milosti, že jej obec Kozlovská jmenovala svým čestným občanem. Nejdůstojnější kníže arcibiskup byl tím potěšen velmi a děkoval. V pátek 4. září 1903 byl farář (P. Zavřel) s deputací obce Kozlovské u Jeho knížecí arcibiskupské Milosti Dr. Theodora Kohna ve Skaličce – starosta Vyplel František a radní odevzdali Jeho Milosti diplom čestného občanství.“ Zcela mimořádnou slavností byla mše svatá při svěcení nové školy: „Škola nová v Kozlovicích – jednotřídka – postavena na paměť 60tého Jubilea Jeho Veličenstva Císaře Pána. Posvětil na slavnost Jména Bl. P. Marie v neděli 11. září 1910 farář přerovský P. Ignác Zavřel, kázání měl rodák Kozlovský P. Alois Jemelka Superior T.J. z Prahy - a promluvu vdsp. farář - za přítomnosti i konsistorního rady a viceděkana J. Vyhnánka z Pavlovic, 2 vlpp. kaplanů a 2 farníků povolení Nejdůst. k.a. konsistoře 22. srpna 1910 č. 12 100. P. Jemelka s povolením Nejdůst. k.a. konsistoře měl i dopoledne mši svatou v kapli Kozlovské a promluvu.“ Kaple byla opravena roku 1921. Vymaloval ji Karel Čada, malíř pokojů v Oseku, který vymaloval také kaple v Oldřichově a v Radvanicích. „V neděli 4. 9. 1921 byla v Kozlovicích znovu posvěcena kaplička sv. Vendelína, opravená péčí a obětavostí dobrodinců. Kázal místní rodák P. Paternus Josef Kubáč SDS, farář z Brna-Husovic, po kázání P. Ignác Zavřel posvětil kapli a nové sochy Božského Srdce Páně a P. Marie Lurdské, načež následovala slavná mše svatá. Odpoledne slavnost pokračovala lidovou veselicí v zahradě pana Kučery.“

Další oprava následovala roku 1925, v roce 1930 byla na střechu nasazena nová oplechovaná věžička a „v neděli 14. 9. 1930 byla v 9 hodin sloužena farářem (P. Františkem Přidálkem) mše svatá za poctivou obec Kozlovskou a při té příležitosti posvěceny v Kozlovicích nové sochy sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského.“ Roku 1932 byla kaple celkově opravena firmou Fr. Měsíček, umělokamenictví Kozlovice, jak uvádí pamětní deska vpravo od vchodu. Od roku 1935 byl mešní indult rozšířen o třetí mši svatou, obětovanou za poctivou obec Kozlovskou, která se sloužila v kapli vždy 1. května. Novoroční velká mše s asistencí, obětovaná za mládence a panny z Kozlovic, se konávala v šířavském kostele ještě po 2. světové válce. Při mši sv. 1. 5. 1937 se v Kozlovicích výjimečně konalo první slavné sv. přijímání školních dětí z Kozlovic. Válku kaple přečkala beze škody díky odvaze místních farníků. V březnu 1942 měl být odebrán její zvon pro válečné účely. Zachránil ho pan J. Veverka. Během několika hodin odlil z náhradního materiálu nerozeznatelnou napodobeninu, která byla odevzdána místo očíslovaného a již zapsaného zvonu, takže když 29. 7. 1945 slavili v Kozlovicích „Národní den“, mohli začít „v 9 h ráno zavěšením zachráněného zvonu místní kaple, který po celou válku spolu s bronzovou plaketou TGM z místního pomníku schovával pan František Hradil. Výnos z lidové veselice byl rozdělen na obnovu památníku TGM a rozšíření kaple.“ (K tomu už nedošlo). Na Květnou neděli 3. 4. 1955 byla vyhlášena celonárodní „Jarní směna“, při níž měli občané provést jarní úklid ulic a veřejných prostranství. K 10. výročí osvobození měly být obce co možná zkrášleny, a proto byly povoleny i brigádnické úpravy a opravy církevních objektů. V Kozlovicích bylo také upraveno okolí kaple (100 odpracovaných hodin). Důkladnou obnovou kaple svatého Vendelína prošla v roce 1974 v rámci „akce Z“. Roku 1990 byla její střecha pokryta měděným plechem. Poslední oprava zvenku byla provedena městem letos. Svatý Vendelín, opat, je znázorňován jako mladý muž v pastýřských šatech s pastýřskou lopatou nebo holí v ruce. U nohou mu zpravidla leží ovečka - symbol dobytka, jehož je ochráncem před nemocemi. Svatý Vendelín byl prý synem skotského krále. Bylo mu dvacet let, když se rozhodl ke kajícné pouti do Říma. Putoval na zapřenou, jako chudý poutník. Při návratu si kdesi u Trevíru vyprošoval jídlo a šlechtic, jemuž statek patřil, jej pokáral: „Mladý, zdravý chlap, a nestydí se žebrat, místo aby pracoval!“ Vendelín se zastyděl a požádal o službu. Stal se pasákem dobytka. V jeho péči pánův dobytek prospíval, pán jej chválil a ostatní služebníci naň začali žárlit. Proto požalovali, že prý Vendelín vyhání dobytek na pastvu příliš daleko od statku, Pán si jejich sdělení ověřil - za Vendelínem zajel. Našel pasoucí se stádo na úbočí vzdáleného kopce a klečícího Vendelína pohrouženého v modlitbu. Rozzlobil se, protože byl přesvědčen, že stádo opravdu nemůže dojít do večera zpět do chléva, a Vendelín pokorně poslouchal jeho výtky. Pak mu řekl: „Upokoj se, pane. Stádo bude včas v ohradě.“ „Leda by se stal zázrak,“ vztekal se šlechtic a jel zpátky. Jenže po návratu zjistil, že Vendelín je už s dobytkem doma. Pán pochopil, že jeho mladý pasák není obyčejný člověk, prosil Vendelína za odpuštění a aby svou křivdu nějak napravil, postavil pro něho poustevnu, aby se mohl nerušeně věnovat modlitbě a rozjímání. Brzy o Vendelínově zbožném životě uslyšeli mniši z nedalekého kláštera v Tholey, vyhledali ho a zvolili opatem. V tomto sárském klášteře prý asi sedmdesátiletý sv. Vendelín roku 617 zemřel. Zdeňka Mollinová

2. setkání lektorů se uskuteční dne 19. 11. 2005 ve velkém sále kurie AO na Biskupském nám. 2 v Olomouci. Začátek je v 10 hodin, předpokládaný konec v 15 hodin. Setkání je zaměřeno na rozvíjení a prohloubení lektorské služby ve farnostech. Účast je třeba potvrdit do 14. 11. 2005. Podrobnosti naleznete na plakátku v kostele.

Strana 6

Silvestr v Tatrách

aneb Jak křesťansky prožít příchod Nového roku

27. 12. – 2. 1. 2006 – Vysoké Tatry – Tatranská Lesná V nabídce je program pro rodiče i děti – sport, sněžné, zábavné a tvořivé hrátky a také samozřejmě i duchovní program. Podrobné informace naleznete v Oldinu č. 10/2005, nebo na plakátku.


Adventní čas

Advent – slovo odvozené od slovesa advenire – přicházeti, přijíti, příchod. To slovo vyvolává otázku, kdo či co přichází. Od spousty lidí dostaneme nejspíše odpověď, že „Vánoce, Vánoce přicházejí.“Jenže on přichází Spasitel. Vánoce jsou narozeninami Ježíše Krista. Advent je jedna z největších křesťanských slavností. Doba očekávání příchodu Spasitele má každoročně jinou délku trvání, ale je vázána a čtyři neděle před Vánocemi. Začíná první nedělí adventní, která je zároveň počátkem nového církevního roku (letos 27.11.). Končí vigílií (svatvečerem), tedy předvečerem Hodu Božího vánočního, Štědrým dnem. Ten připadá každoročně na jiný den v týdnu a podle toho se mění délka adventu. Nejkratší je, když Štědrý den připadá na neděli. Pak trvá tři týdny a jeden den. Naopak nejdelší je tenkrát, když Štědrý den připadá na sobotu. Po poslední adventní neděli pak čekáme na Hod Boží vánoční ještě týden. V tom případě trvá advent přesně čtyři týdny. Advent v dnešní době má dvojí podobu – církevní a zvykovou. Svými texty, modlitbami a výzvami je toto období neopakovatelné. Je to čas, kdy je očekáváno narození Spasitele – čas radostný – vystřídaný radostnými Vánocemi. Víme, jak církevní rok pokračuje dál. Opakuje příběh Ježíšova života, jeho dětství a přípravu na velké poslání, období činného života, kdy Kristus koná dobro, uzdravuje a hlásá království Boží. Jeho spor se zákoníky a farizeji vyvrcholí v dramatu Velikonoc. Kristus zemře na kříži a třetího dne vstane z mrtvých. Vystoupí do nebe a z něj se snese milost Ducha svatého. Podíváme-li se na církevní rok z hlediska tohoto příběhu, je to i vyprávění o lidstvu a o nás samých. Z toho nám vyvstane, proč v adventu – v radostné době – oblékají kněží roucha barvy fialové – barvy kajícnosti, sebezpytující barvy meditace. Advent je totiž i dobou, která připomíná, kam se až může člověk dostat, dopustí-li se vzpoury proti Božímu řádu. Tato doba je tedy i přípravou na druhý příchod Kristův na konci časů. Krásnou tradicí adventní jsou roráty, každodenní mše svaté ke cti Panny Marie, jejíž svátek Neposkvrněného početí slavíme 8. prosince. Jméno mají od prvého slova mešního formuláře: „Roráte coeli desuper et nubes pluant justum. Rosu dejte nebesa shůry a oblakové dštěte spravedlivého.“ Staročeské dštěte je od slova déšť a slova o rose zase znějí jako prosba rolníka za úrodu. Jenže další slova posuzují smysl do oblasti dštění plamenů: „Rozestup se země a vydej Spasitele.“ Jsou to slova proroka Izaiáše – mají sílu volání po posledním soudu. Neděsí se rozestupu země, neboť Spasitel, který má vyvřít, je Spravedlivý a propast podsvětí se nedotkne spravedlivých. Liják spravedlnosti bude pro ně rosou osvěžení. Naše země má k rorátům dlouholetý vztah. Původně byly slouženy v adventu jen v sobotu, ale pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (od 1344), velký ctitel Panny Marie, a císař Karel IV., ochránce mariánské úcty, docílili, že našim zemím byla dána výjimka, aby roráty byly slouženy i v ostatní dny v týdnu včetně nedělí. Stejně jako bohoslužby jsou roráty nazývané zpěvy, znějící při rorátních mších. Nepocházejí ovšem z doby Otce vlasti, ale až z doby před Bílou horou. Rozsah textu mně nedovoluje rozepsat se alespoň o některých adventních zvycích u nás šířeji. Adventní doba ještě i zpočátku po druhé světové válce u nás vypadala jinak. Protože býval advent dříve dobou klidnou a ne dobou shánění, byl dobou mnoha zvyků. Lidská pospolitost byla vidět při přástkách nebo dračkách peří. Vřelé sousedství, dobré vypravěčky, ale i staříčci, naplňovali dlouhé podzimní večery veselými i vážnými příběhy. Nejsem venkovské dítě, bylo tomu tak i v Přerově. My, děti, jsme tak znaly vše o různých nemocích, obtížích života a snad každé generace se dotkla válka. Ptámli se sám sebe, proč ten obraz adventních večerů je ve mně stále, není to ani tak nostalgie, je to cosi ze zapomenutého štěstí dětských let, kdy celá rodina měla na sebe čas. Otvírala se nám tajemství dávných dějů, moudrost odeznělých kultur (třeba v příslovích, pořekadlech), byli jsme zařazeni do řetězu tradice. Lidé uměli zpívat a bavit se navzájem. Oblíbeným adventním zvykem jsou dodnes adventní kalendáře. Starý zvyk se jmenoval Jeruzalém. Poprvé se objevuje v souvislosti s dětstvím Johana Sebastiana Bacha. Jeruzalém si děti dělaly samy. Vzaly si dvě větší papírové čtvrtky vedle sebe, nakreslily na ně siluetu města, kostelní věže, brány, domy s nastřiženými okénky. Dvě čtvrtky papíru se zatočily k sobě do podoby válce a byly slepeny. Jeruzalém byl postaven v pokoji, nikoli uprostřed. Navečer byla do středu válce umístěna svíčka a byla-li jediným světlem, vrhala po stěnách tajemný stín. Najednou byli všichni uprostřed Jeruzaléma, děti otevíraly jedno okénko za druhým před každým vyprávěným příběhem, třeba i svým. Jeruzalém stále víc zářil. Tedy hodně odlišné od dnešních adventních kalendářů, kde ze zvyků zbyl jediný, počet otevíraných okének. V adventu přichází svatý Mikuláš, jehož úcta se rozšířila po celém křesťanském světě. K oslavám svátku světce, který se narodil kolem roku 250 v severoafrické Lykii v městě Pataře, se u nás připojuje celá společnost, i když hodně lidé spíš slaví jen folklorně pojatý předvečer církevního svátku s předáním dárků dětem. Jistě se s příběhem tohoto biskupa z města Myry na jižním břehu Malé Asie „vytasí“ pátého prosince někdo z Vašich známých. Zažitým zvykem je opatřit si adventní věnec, doplněný fialovou stuhou, která odpovídá bar-vě liturgického období, a čtyřmi svícemi podle počtu adventních nedělí. Dále jsou to betlémář-ské práce a zlaté jmelí, přinesené do křesťanství sv. Bédou Ctihodným. Zlatá barva je znamením světla a slunce. K adventním zvykům patří také barborky, snítky ovocných stromů, uříznuté na svátek sv. Barbory (4.12). Postavené na teplé místo v bytě, na Vánoce vykvetou. Protože rozkvetlé mají značit zdraví a zdar, připojíte-li podle starého zvyku ke každému rozkvetlému pupenu papírek s tímto svým přáním, záhy zjistíte, že tato pověra tak trošku „nefunguje.“ Rozšířeným zvykem, který se udržel, jsou adventní obchůzky. Barborky (4.12.) a Lucie (13.12.), méně Perchty (ženy bíle oděné) a Brůny (bílý kůň). Karnevalový rys obchůzek vysvětluje jejich dávný základ. Advent je tedy přípravné období na Vánoce i na druhý Kristův příchod na konci věků. Úchvatná adventní doba má rozevírat netušené hloubky lidské duše. Měla by být tichou přípravou přicházejících Vánoc. Kéž jsou požehnané! Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005

Připravil Rostislav Dočkal

Strana 7

Dětské okénko

Milé děti, listopad je měsícem krásných podzimních barev. Listí, které padá ze stromů, je krásně vybarvené, že ani pan malíř nedokáže tak malovat. Kaštany a žaludy nás přímo volají k vytváření různých figurek a ozdob. Z červených šípků a jiných přírodnin můžeme vyrobit růženec, nebo ozdobu na okna a na hřbitovy.

Jako křesťané se řídíme církevním rokem, aby se naše přátelství s Ježíšem stále zpevňovalo a stále prohlubovalo. Církevní rok začíná první adventní nedělí - letos již 27. listopadu. Adventní čas je vymezený čtyřmi týdny, kdy očekáváme radostnou událost, narození Pána Ježíše. Adventní cesta nám pomůže dobře se připravit na Vánoce. Na letošní cestě vás čeká 27 zvonečků, přesně tolik, kolik je dnů o letošním adventu. Prozatím jsou zvonečky smutné, nikdo je nevybarvil. Ale vy to můžete napravit. Vybarvěte zvonečky jak nejlépe dovedete, aby mohly o vánocích Pánu Ježíši vesele zahrát k narozeninám. Pozor, není to tak jednoduché. Každý den, kdy splníte alespoň dva úkoly, smíte vybarvit jen jeden zvoneček. Jaké úkoly? Budou to dárky Pánu Ježíši, ovšem žádná povinnost není dárek. I když dostanete nápovědu, můžete si sami vymyslet mnoho dalších úkolů: celý den budu mít dobrou náladu a někoho rozveselím a potěším; půjdu ve všední den na mši svatou; pomůžu mamince v kuchyni nebo s úklidem; přinesu staršímu člověku nákup, uhlí ze sklepa, nebo za něho umyji schodiště; pomodlím se alespoň jeden desátek růžence; pořádně se připravím a přijmu svátost smíření; přečtu si kousek z Bible; celý den nebudu nic mlsat; nebudu se celý den dívat na televizi, přestože mě to dnes láká …atd. Když vymaluješ více než 15 zvonečků, namaluj si velký zvoneček , vystřihni a pověs do okna.

Strana 8

Drakiáda 9. 10. 2005


Bible

HMYZ


Připravila Liba

Strana 9

Pomalu se stává i v naší farnosti zvykem, že ministranti jedou na víkend mimo domov. V dubnu jsme byli s otcem Antonínem Pechalem a Janem Frantou na faře v Dolní Bečvě, odkud nám zůstává v paměti výlet na Radhošť.

Stránka pro mládež

M MIINNIISSTTRRAANNTTII PPÁÁNNĚĚ,, VVEELLEEBBM MEE P PÁÁNNAA,, C CH HV VA ALLM MEE A AO OSSLLA AV VU UJJM MEE H HO ON NA AV VĚĚK KY Y!!

Letos jsme se vydali na sever, do Hrabišína u Šumperku. Asi patnáct mladých ministrantů doprovázel bratr jáhen Tomáš. Vaření bylo svěřeno Michalu Punčochářovi a Honzovi Spáčilovi. V pátek odpoledne jsme pospíchali na nádraží a čekali, co se bude dít. Po zakoupení společné jízdenky jsme se rozloučili s našimi drahými rodiči a vydali se vstříc dobrodružnému víkendu. České dráhy nám připravily určité časové zpoždění, a tak nám autobus ze Šumperka ujel, takže jsme šli na místo pobytu pěšky. Byla to taková devítikilometrová procházka. Po cestě jsme si ještě zahráli pár her a šli spát. Druhý den nás čekal výlet. Šli jsme směrem k místu zvanému Skřítek. Po cestě jsme hráli několik málo her a užívali si i rozhledu na nádhernou přírodu. Čas nás přitom nemilosrdně tlačil. Před sebou jsme měli putování o délce celkem 25 km. Návrat se konal asi v 17 hodin. Čekala nás mše svatá, kterou sloužil nám dobře známý otec Ondřej Jirout. Posílá srdečné pozdravy všem přerovským farníkům. Na závěr dne nás ještě čekal fotbalový zápas a táborák. Nastala noc, nastalo jitro, neděle. Ráno jsme začali snídaní a potom bohoslužbou slova. Ta proběhla celkem v pořádku, jen jsme se poučili, že příště si vezmeme ke zpěvu hudební doprovod, nebo budeme vše recitovat. Poté jsme si sbalili své věci a vyrazili na cestu k vlaku. Tentokrát nebylo před námi devět, ale jen čtyři kilometry. Musíme poděkovat Pánu Bohu za to, že nám vyšlo celý víkend krásné počasí, nikomu se nic nestalo a všichni jsme byli spokojeni. „Deo gracias“ Lukáš Urban

Manželství – radost i problémy a co s tím?

Na toto téma k nám v pátek 21. 10. 2005 přijel přednášet otec Damián Němec, dominikán z Olomouce. Vyprávěl nám o zážitcích a zkušenostech svých známých. Dozvěděli jsme se, že ideální manželé nemusí mít dvacet dětí, že je zcela normální, když si lidé po delší době žití ve společné domácnosti tzv. lezou na nervy. Uváděl nám příklady prožívání manželství v jiných náboženstvích např. u muslimů. Povídali jsme si o vztazích před manželstvím. Přednáška byla velmi poučná a zajímavá. Všichni jsme odcházeli naplněni radostí a o něco chytřejší. Bylo to super. Je to však jen jedna z variant, jak prožíváme páteční večer jednou za čtrnáct dní po mši pro mládež. Děláme po každé něco jiného. Třeba si jen tak povídáme, hrajeme nějaké hry, přečteme si příběh. A hlavně prožíváme společenství, kde se necítíme sami, kde nejsme jediní věřící, kde si můžeme s někým promluvit o víře, aniž bychom pak museli poslouchat, že je to trapné a kdyby Bůh byl, tak.... Mše pro mládež a vše co se děje poté, je pro všechny, tak se neboj a přijď se aspoň podívat, my nekoušem☺ Twixíc Strana 10

Vybrali jsme z Oldinu…

Den otevřených dveří církevních škol

Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži: sobota 3. prosince, od 9 do 12 hod. Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově: čtvrtek 8. prosince, od 15 do 17 hod. Stojanovo gymnázium Velehrad: středa 14. prosince, od 9 hod. a pak každou středu po předchozí telefonické domluvě s ředitelem Čeňkem Zapletalem od 9 do 12 hod.

Adventní duchovní obnova

Ve dnech 25. – 27. 11. 2005 se koná v Přístavu v Rajnochovicích tradiční Adventní duchovní obnova. Letos je pod vedením P. Jaroslava Norberta Žušky, O.Carm. Chceš-li obnovit svůj vztah k Bohu, druhým i k sobě, ztišit se, abys zaslechl Boží hlas či načerpat novou duchovní sílu pro svůj život, neváhej a přijeď!


P PO OU UŤ ŤD DO OO OLLO OM MO OU UC CE E ZZA AO OBBN NO OV VU UR RO OD DIIN N A N O V Á K N Ě Ž S K Á A NOVÁ KNĚŽSKÁ A Ř A ŘEEH HO OLLN NÍÍ PPO OV VO OLLÁ ÁN NÍÍ

V sobotu 15. 10. 2005 byli pozváni farníci děkanátu Přerov otcem arcibiskupem do olomoucká katedrály svatého Václava. Důvodem tohoto pozvání byly modlitby a prosby za obnovu našich rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Toto pozvání adresuje arcibiskup Jan už několik let každý rok všem děkanátům naší arcidiecéze s pozváním buďto do Olomouce anebo na Velehrad, kam to mají děkanáty ze Slovácka blíž. Z naší farnosti se naplnil jeden autobus. V 16 hodin jsme v katedrále začali modlitbou svatého růžence, kterou měli připravenou farníci z Vlkoše v čele s P. Slawomirem. V 17 hodin už za účasti otce arcibiskupa přišla na řadu adorace před Nejsvětější svátostí a tu měli se zpěvem a hudebním doprovodem připravenou farníci z Kojetína pod taktovkou P. Pavla Ryšavého. V 18 hodin pak vyvrcholila naše pouť slavením mše svaté, kterou celebroval otec arcibiskup v doprovodu kněží přerovského děkanátu. Ke slavnostnosti této mše svaté přispěli farníci z Přerova a Předmostí – četbou Božího slova a především zpěvem chrámového sboru tvořeného farníky obou našich farností, pod taktovkou paní Dostalové a s varhanním doprovodem paní Žatecké. Podmanivá síla zpěvu nás i tentokrát přesvědčila o své působivosti. Po svatém přijímání zazněla rozvážnější skladba Pange Lingua a na závěr jsme se duchovně vrátili k oslavám Velkého jubilea slavnostním hymnem: „Kriste náš, včera i dnes“. Před půl osmou večer jsme pak po více než tříhodinovém modlitebním maratonu objednaným autobusem směřovali k domovu. Na tvářích poutníků bylo cítit pokoj jako ovoce několikahodinového ztišení. Při zpáteční cestě zaznívaly spokojené ohlasy nad dobře stráveným odpolednem: „Pro mě to bylo povzbuzení, byla to změna - jiné prostředí, hodně lidí, slavnostní atmosféra s o. arcibiskupem,…“ Snad jedinou nesouhlasnou připomínku bylo možné zachytit - a to na adresu střední a mladší generace přerovské farnosti, která byla zastoupena jen velice skromně. Velké poděkování patří jedinému zástupci z řad našich ministrantů – Pavlíku Sýkorovi. Za čestnou reprezentaci u oltáře ti, Pavlíku, děkujeme. Kéž Pán vyslyší prosby a dá nám zdravé rodiny a nové svaté kněze. otec Michal

Uspávání broučků

Jedno podzimní odpoledne jsme se s dětmi sešli na faře, abychom uspali broučky, ještě než začne zima. Nejmenší děti přišly se rodiči, kteří jim pak pomáhali s plněním úkolů. Nejprve jsme ve farní učebně vyráběli muchomůrky, a když jsme vyšli na zahradu, objevili jsme v trávě spoustu hříbků. Ty byly pojmenované jako naše děti, a tak si každý musel najít ten svůj. Pro děti, které ještě neumí číst, je to nesplnitelný úkol, ale za pomoci starších kamarádů a maminek se všem podařilo najít svůj hříbek, který si každý přilepil na bundu jako jmenovku, aby nás broučci poznali. A mohli jsme vyrazit! Cesta byla dlouhatánská, vyšli jsme až za Vlkoš. Během cesty jsme měli zastávky a maminky nám četly pohádky. Dověděli jsme se, co se broučkům přihodilo, a pak jsme jim pomáhali. Měli jsme správně poskládat obrázky zvířátek, najít berušku, pro broučky postavit domečky a nemocnému broučkovi zazpívat písničku. Děti by ještě zpívaly, ale protože už se začínalo šeřit, vyrazili jsme na cestu zpět, abychom po tmě nezabloudili. Na faře jsme si zapálili své krásné lampičky, zazpívali broučkům ukolébavku, pomodlili se a chtěli jsme jít spát. Ale ti starší si vzpomněli, že broučci nám vždy připraví odměnu. Tak nezbylo, než se vydat se světýlkem na průzkum zahrady. Všichni hledali a hledali, až jsme skutečně objevili poklad. Všech 22 „broučků“ dostalo sladkou odměnu, rozloučili jsme se, popřáli jsme si dobrou noc a se světýlkem jsme se vydali na cestu domů. Celé odpoledne se nám vydařilo, odcházeli jsme plní krásných zážitků a myslím, že na ně budeme všichni dlouho vzpomínat. M. Matlochová

Česká biskupská konference odsouhlasila změnu textů pro Liturgický kalendář

Patero církevních přikázání: 1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid. 2. Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok. 3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době. 4. Zdržet se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny. 5. Přispívat církvi na její potřeby.

Zasvěcené svátky: Slavnost Narození Páně (25. 12.) Slavnost Matky Boží, Panny Marie (l. 1.)

Církev doporučuje stejně slavit také: Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, Těla Krve Páně, Neposkvrněné Početí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a Všech svatých. Liturgický kalendář bude u jmenovaných svátků uvádět: ”Zasvěcený svátek” nebo ”Doporučený svátek”. Posty: Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od masa i újmy v jídle. Zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let. Každý pátek, pokud na něj nepřipadne liturgická slavnost nebo významná oslava, je dnem pokání. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Celá postní doba je časem kající praxe církve. Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst alespoň jednu hodinu.


Strana 11

Toulky přerovským děkanátem

Milí čtenáři, chtěli bychom do pestré nabídky našeho časopisu zařadit novou pravidelnou rubriku s názvem Toulky přerovským děkanátem. Cílem by mělo být stručné představení jednotlivých farností, které jsou součástí našeho děkanátu, abychom měli možnost vzájemně se obohatit nejen o informace, ale také o to, co sousední farnosti prožívají, s čím se mohou pochválit a co se jim osvědčilo. A protože farnost Přerov nemusí být vždy ve všem první ☺, úvodní slovo jsme dali P. Pavlu Ryšavému z farnosti Kojetín.

Kojetínská farnost a její okolí

Od 1.9.1998 je farářem v Kojetíně P. Pavel Ryšavý. Kromě sídelní farnosti (včetně obcí Uhřičice a Popůvky) spravuje též Měrovice nad Hanou, Křenovice u Kojetína a Polkovice a od 1.7.2001 také farnost Lobodice. Od 1.7.2005 je k jáhenské službě v těchto farnostech ustanoven Mgr. Miroslav Bambuch.

V Kojetíně s asi 6 500 obyvateli dochází pravidelně na nedělní bohoslužbu 220 věřících. Do náboženství se v roce 2005/06 přihlásilo 23 dětí. Kojetínský farní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie (posvěcen r. 1741). Na území farnosti se též nachází hřbitovní kaple Panny Marie Bolestné, kaple sv. Anny, kaple sv. Jana Nepomuckého a v Popůvkách kaple sv. Prokopa. Nedělní bohoslužba ve farním kostele začíná v 9:00 hodin. Přestože v obci Uhřičice není žádný sakrální prostor, na přání farníků se konají bohoslužby i zde, a to jednou za čtrnáct dní v úterý, v budově bývalé školy. V Měrovicích (cca 600 obyvatel) do kostela chodí kolem 70 věřících – tato farnost je specifická vysokým zastoupením obyvatel Romské národnosti. To se projevuje i v jejich účasti na bohoslužbě, což je v případě tohoto etnika neobvyklé. Do náboženství se letos přihlásilo 17 dětí. Měrovická farnost je svěřena do ochrany sv. Bartoloměje, kostel byl posvěcen r. 1911. Nedělní bohoslužba je v 7:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. V Křenovicích (cca 430 obyvatel) se nedělní bohoslužby zúčastňuje cca 60 věřících. V této farnosti je nejnižší průměrný věk častníků bohoslužeb z přerovského děkanátu – asi 38 let. Do náboženství je přihlášeno 7 dětí. Farní kostel v Křenovicích (posvěcen r. 1902) nese titul sv. Jana Nepomuckého, nedaleko obce se nachází kaple sv. Anny. Nedělní bohoslužba je v 10:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. V Polkovicích (cca 550 obyvatel) chodí na nedělní bohoslužbu asi 20 věřících. Do náboženství není přihlášeno žádné dítě. V Polkovicích je kostel zasvěcen sv. Bartoloměji (postaven r. 1909). U obce se nachází i kaple sv. Anny. Nedělní bohoslužba je v 7:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. V Lobodicích (cca 730 obyvatel) dochází na nedělní bohoslužbu asi 45 věřících. Tato farnost byla jako první z přerovského děkanátu spravována excurrendo – od roku 1954, po úmrtí posledního faráře P. Josefa Pelíška. Do náboženství zde také není přihlášen nikdo, děti navštěvující druhý stupeň však chodí na výuku náboženství v Tovačově, kam dojíždí do školy. Kostel v Lobodicích je zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Nedělní bohoslužba je v 10:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem.

Schola účinkuje při významných příležitostech liturgického roku. Mládež společně rozjímá nad Písmem svatým a schází se k modlitbě každý pátek po bohoslužbě. Každých čtrnáct dní se schází skupinka asi 10 seniorů k četbě Písma svatého. Ministranti mívají schůzky každých čtrnáct dní v sobotu odpoledne. V průběhu roku navíc farnost pořádá rozmanité akce pro děti: karneval, pěveckou soutěž Haleluja, dětský den, prázdninové čtvrtky, podzimní florbalový turnaj, výlet k zahájení náboženství, Mikulášskou nadílku a vystoupení u jesliček. Farní knihovna, otevřená od února 2004, nabízí své služby dvakrát do týdne a je možné si vypůjčit přes tisíc titulů. V podzimním čase, po celý měsíc listopad, se v naší farnosti již po několik let koná prodej náboženské literatury, tržba se pohybuje okolo 15 tisíc korun.

Charita Kojetín funguje od r. 2001, v současnosti provozuje pět zařízení: Azylový dům pro matky v tísni, Klub romských dětí a žen, Denní stacionář sv. Josefa pro seniory, Charitní ošetřovatelskou službu a Charitní šatník. Charita velmi dobře spolupracuje s farností při pořádání rozličných programů pro děti i pro dospělé. Spolupráce se projevuje také při konání Tříkrálové sbírky, kdy 26 skupinek koledníků osloví všechny domácnosti ve městě i okolních vesnicích.

Zvláštnosti je fungování nadace při farnosti, která je stará více než sto let a nikdy nebyla zrušena. Nadace vznikla s cílem starat se o sirotky a formovat výchovu dětí. Majetkem nadace jsou dvě budovy, v současnosti využívané Charitou Kojetín. Tím je původní záměr dobrodinců splněn – služba potřebným. Nynější název zní Nadační fond Josefy a Marie Mildnerových, faráře Františka Fučíka a Františky Bíbrové. P. Pavel Ryšavý

O historii, současnosti i připravovaných akcích se všichni zájemci mohou informovat na našich farních stránkách, které byly oceněny jako příkladné a dány za vzor ostatním farnostem diecéze. Jejich adresa je http://www.kojetin.cz/farnost/. Strana 12 Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005

Jen tak ve stručnosti

Poděkování

Děkuji všem, kdo akce v naší farnosti podporujete ať už vlastní prací nebo finančními dary. Bez Vaší pomoci pouze z peněz ze sbírek bychom toho mnoho neudělali. Pán Bůh zaplať.

Předmostí

Topení v kostele sv. Vavřince

Tuto neděli by měl být znovu otevřen kostel sv. Vavřince. Práce na topení budou ještě chvíli pokračovat. Jsme zvědaví, jak nám bude nové topení fungovat a jaká bude konečná cena všech prací. Zatím jsme na topení ve sbírkách a darech vybrali 268.478,- Kč.

Na odvlhčení kostela máme vybráno ve sbírkách, darech a půjčkách 75.653,- Kč. Na nové zábradlí k hlavnímu vchodu kostela se zatím vybralo v darech 4500,- Kč. Jako první část prací na kostele zakoupíme přístroj na odvlhčení zdiva kostela. Předpokládáme, že se s firmou dohodneme na splátkovém kalendáři. Pokud by nám kraj či město v příštím roce finančně pomohlo, tak bychom mohli s pracemi na odvlhčení pokračovat. V Předmostí se vybralo ve sbírkách a darech na misie celkem 7.301,- Kč.

Pavel Hofírek

Přerov

Letošní práce na kapličce před kostelem se pomalu blíží ke konci. Zbytek zůstane ještě na příští rok, kdy počítáme, že ve spolupráci s městem a státní dotací budou všechny práce dokončeny. Na faře již byla vybetonována podlaha půdy a zbývá ještě letos upravit schodiště na půdu. Na opravu střechy fary máme v darech, sbírkách a půjčkách vybráno 389.337,- Kč. Vyrábějí se nové dřevěné okenice do věže kostela sv. Michala, na které se ve dvou sbírkách a darech vybralo 12.618,- Kč. V Přerově se vybralo ve sbírkách a darech na misie celkem 25.203,- Kč.

Fotografie na této straně jsou ze Svatováclavského pečení hostií a z prací na novém topení v kostel sv. Vavřince.


Strana 13

Dětský růženec ve Vlkoši

Od roku 2003 - roku růžence, se ve Vlkoši po celý říjen modlíme v kostele růženec po skupinkách. Každý den v týdnu vede růženec jiná skupina - např. členové živého růžence, muži, ženy, děti, ministranti, mariánky nebo otec Slávek. Letos na děti připadla středa, a tak jsme se po 4 říjnové středy scházeli k modlitbě růžence především s dětmi. Postupně jsme se seznamovali se všemi tajemstvími radostného růžence,

růžence světla, bolestného a slavného růžence. Společně jsme modlitbami a zpěvy rozjímali o životě Panny Marie a Ježíše. Starší školáci nám vždy přečetli úryvek k zamyšlení a ti mladší zas vymalovali obrázky jednotlivých tajemství, kterými jsme postupně zaplňovali nástěnku u sochy Panny Marie. Hned v prvním týdnu jsme zjistili, že se Pán Ježíš jako dvanáctiletý chlapec ztratil v Jeruzalémě, a že ho Panna Maria a svatý Josef našli v chrámě. A víte, kde byste našli každou středu v říjnu vlkošské děti, které chtěly poznat Pána Ježíše a být jeho přáteli? Přece v našem kostele, každý týden nás tam bylo víc a víc. Mít přátele a kamarády je úžasná věc a my jsme poznávali toho nejlepšího přítele - Pána Ježíše. Když máte opravdového přítele, můžete mu důvěřovat, všechno mu říct a když máte přítele v nebi, můžete ho prosit. My jsme si skutečně uvědomovali, že Bůh je uprostřed nás a prosili jsme každý týden na jiný úmysl - za naše rodiny, za kamarády, spolužáky a učitele, za misie a za děti naší farnosti, které se letos při-pravují na 1. svaté přijímání. Chtěla bych všechny děti, které přicházely na růženec, velmi pochválit, protože byly vždycky hodné, pozorné, pěkně se modlily a zpívaly. Myslím, že si některá tajemství zapamatovaly a něco nového se o Pánu Ježíši zase dověděly. Markéta Matlochová

Žehnání kříže mezi Kojetínem a Uhřičicemi

Pravděpodobně každé malé dítě z Kojetína či Uhřičic ví, že mezi těmito obcemi se nacházejí tzv. „Křižíky“. Odpověď na otázku, proč se tak tomuto místu říká, už však každý znát nemusí. Kamenný kříž, který tomuto místu dal název, se ještě donedávna ztrácel mezi keři a vysokou trávou na druhé straně silnice, vedle tovačovské železniční trati. Tento pískovcový kříž, vysoký téměř pět metrů, pochází z roku 1749, jak se můžeme dozvědět z nápisu na druhé straně podstavce. Přední strana pak letopočtem 1886 připomíná rok opravy. Podstavec je ozdoben reliéfem Panny Marie, Ježíšovy Matky, stojící v zármutku pod křížem, na kterém umírá její Syn. Symbolem její nesmírné bolesti je meč, pronikající do srdce Matky Boží. Reliéfní výzdobu podstavce dotváří zobrazení nástrojů Kristova umučení: trnové koruny, kopí, kterým mu byl probodnut bok, houby namočené do octa – nápoje, který dostal na utišení žízně, a kalichu, symbolu utrpení, které se Ježíš rozhodl přijmout. Jako mnoho dalších náboženských objektů v okolí našeho města i tento kříž donedávna chátral. Díky skupině dobrovolníků, jejichž práci koordinoval pan Josef Psík, a především díky restaurátorovi panu Josefu Miklášovi, se však v měsíci září podařilo kříž opravit a jeho nejbližší okolí vyčistit, aby tato památka minulých staletí mohla projíždějícím připomínat křesťanskou minulost jejich národa. Opravený kříž byl pak v neděli 25. září 2005 znovu požehnán při krátkém obřadu, kterého se zúčastnilo na 50 osob z Kojetína i Uhřičic. Jiří Gračka

Milí farníci, bratři a sestry,

Slovo

ve středu 26. října 2005 otec Pavel Hofírek slavnostně požehnal prostory nového zaříz Charity… zení Oblastní charity Přerov Chráněná dílna sv. Terezičky pro duševně nemocné, která zahájila svůj provoz v červenci letošního roku, bude sloužit lidem, kteří v důsledku psychické nemoci museli opustit své zaměstnání a jimž nemoc zabránila žít na dlouhou dobu normálním způsobem života. Cílem dílny je poskytnout těmto lidem zázemí, v němž se znovu, pomalu a postupně, naučí pracovním návykům. Patronkou dílny je sv. Terezie z Lisieux. Chceme na tomto místě poděkovat všem, kdo se zasloužili o vznik dílny, paní PhDr. Blance Rektorové za Nadaci duševního zdraví, řediteli Úřadu práce v Přerově panu Ing. Michalu Langošovi a firmě Katos a.s., která pro dílnu nabídla vhodnou pracovní činnost a prostory. Rádi bychom poděkovali také všem, kteří se na obřadu a jeho přípravě podíleli. Především otci Pavlu Hofírkovi za jeho slova, která, jak doufáme, podnítí mnohé k finanční pomoci novému charitnímu dílu, paní Janě Žatecké za její pomoc s hudebním doprovodem, všem našim zaměstnancům, bez jejichž obětavé služby bychom nemohli naplňovat naše poslání a všem farníkům, kteří nás podpořili svou účastí na žehnání dílny i svou modlitbou. Za Oblastní charitu Přerov děkuje Ing. Marta Valenčíková

Strana 14


Svatý Klement I.

Původně byl pohanem a později se stal třetím nástupcem svatého Petra v Římě v letech 88.- 97. Zažil ještě apoštola Barnabáše a slyšel jeho kázání, nechal se od něj pokřtít a Barnabáš ho přivedl k Petrovi. Ten Klementa určil za svého nástupce. On to však nechtěl zpočátku přijmout a proto byli římskými biskupy zvoleni nejprve Linus a Anakletus. Je možné, že byl také spolupracovníkem svatého Pavla, o kterém se mluví v listě Filipanům a členem císařské dynastie flaviovské. Zahynul prý za císaře Traiana v pověstných mramorových dolech v Chersonesu. Byl tam akutní nedostatek vody a dělníkům hrozila smrt žízní. Když Klement uviděl jehně, jak stále kopytem hrabe na jednom místě, vyhloubil tam otvor, ze kterého vytryskl pramen. Zuřící císař ho dal s kotvou na krku svrhnout do moře. Klement I. napsal důležitý dopis, adresovaný korintské církvi, který se zachoval v rukopisu bible z pátého století. Prozrazuje důkladnou znalost Písma a zběhlost ve stoické filozofii. Klement si přál, aby zůstali papeži věrní i vzdálení křesťané. Přisuzuje se mu také série apokryfů, nazvaných Klementské apokryfy. Je patronem: kameníků, pracovníků s mramorem, kloboučníků, námořníků; proti dětským nemocem, dětí; proti vodnímu nebezpečí; při vichřici a bouřce. Jaroslav Branžovský

Velká špagetová loupež

Sraz je 18. 11 v 17:30 hodin na Sonusu, zakončení bude 20. 11. mší svatou v 10:30 hodin v kostele sv. Vavřince. Zváni jsou všichni od 12 do 16 let. Podrobnosti naleznete na plakátcích. Kontakt: Iva Svačinová 608 755 232

Fotografie z Ekumenického setkání, které se konalo 25. 9. 2005 na Sonusu. Účastni byli P. Pavel Hofírek a za církev československou husitskou Josef Bobrovský.

dokončení ze strany 16 Pondělí 28.11. 17:30 Centrum Sonus Úterý 29.11. 16:00 Centrum Sonus Středa 30.11. 19:00 Fara v Přerově Čtvrtek 1.12. 19:00 Centrum Sonus Pátek 2.12. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus Sobota 3.12. 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Neděle 4.12. 16:00 Centrum Sonus Pondělí 5.12. 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí Středa 7.12. 19:00 Fara v Přerově Čtvrtek 8.12. Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 20:00 Centrum Sonus Pátek 9.12. 17:00 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Přerov, sv. Vavřinec Vidče Neděle 11.12. 16:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Slovo pro každého Číslo 9, Ročník 11, Říjen 2005

„S tebou mě baví svět.“

aneb jedeme dál…

víkendová akce pro tatínky s dětmi proběhne od 8. do 11. 12. 2005 na chalupě „Krásná samota“ u Vidče. Kontakt: J. Adamík 724 094 803

Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Schůzka lektorů a akolytů Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu Program pro mládež děkanátu Pobožnost první soboty 2. adventní podvečer Mikulášská besídka pro děti Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Pastorační rada farnosti Přerov Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Koncert duchovní hudby Víkendová akce: S tebou mě baví svět 3. adventní podvečer Setkání mládeže Strana 15

Informace

Společné modlitby a vzpomínku na zemřelé na hřbitově v Přerově

v neděli 6. listopadu 2005 v 16:00 hod. povedou Josef Bobrovský (církev československá husitská), Libor Raclavský (církev pravoslavná), Pavel Hofírek (církev římskokatolická). Všechny ke společné modlitbě zveme.

Neděle 6.11.

9:45 Fara v Předmostí 16:00 Přerov, hřbitov 17:45 Centrum Sonus

Pondělí 7.11.

16:00 17:30 18:45 17:00

Středa 9.11.

19:00 Čtvrtek 10.11. 20:00 Pátek 11.11. 17:00 19:00 Sobota 12.11. 9:00 Neděle 13.11. 17:30 19:30 Pondělí 14.11. 17:30 Úterý 15.11. 16:00 Čtvrtek 17.11. 9:00 19:00 Pátek 18.11. 18:00 18:45

Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus

Sobota 19.11. 9:00 Centrum Sonus Neděle 20.11. 15:00 Centrum Sonus Pondělí 21.11. 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí Úterý 22.11. 17:00 Centrum Sonus Středa 23.11. Čtvrtek 24.11. Pátek 25.11. Sobota 26.11. Neděle 27.11.

19:00 20:00 17:00 19:00 8:00

Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

9:00 9:45 16:00 19:30

Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 email: [email protected] web: www.farnostprerov.cz

Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společné modlitby na hřbitově v Přerově První přípravné setkání organizátorů, pomocníků, účinkujících Živého Betléma Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Úvodní setkání s rodiči přípravy dětí na první svaté přijímání Schůzka lektorů a akolytů Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Schůzka ministrantů Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání mládeže Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Státní svátek, ranní mše svatá v 9:00 hod. Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu Program pro mládež děkanátu Víkendová akce pro mladé: Velká špagetová loupež – viz str. 15 Setkání františkánského společenství Farní shromáždění Setkání seniorů Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Přednáška Křesťanské akademie P. Linhart: Pěšky z Nazaretu do Betléma Redakční rada časopisu Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen 2006 Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 1. adventní podvečer – Poezie a hudba Setkání mládeže dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Michal Šálek, jáhen Tomáš Strogan, J. Branžovský, A. Pizúrová, R. Dočkal, V. Zavadilík. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prosincového čísla je 23. listopadu 2005.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents