Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Listopad 2014 Číslo 10 Ročník 20  Úvodník P. František Urban  Liturgický kalendář  Světec měsíce  Rosteme ve víře Kněžské osobnosti  Rosteme ve víře Desatero  Konference hnutí Modlitby matek  Toulky přerovským děkanátem  Česká křesťanská akademie  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu  Slovo z Charity  Aktivity dobrovolníků Maltézské pomoci  Národní eucharistický kongres  Jen tak ve stručnosti  Staletá vzpomínka  Přečetli jsme …  Informace …a mnoho dalšího...

zdroj: amespurg.blogspot.cz

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Listopad v liturgi

Vážení farníci přerovského děkanátu, chtěl bych Vás pozdravit v nadcházejícím dušičkovém období, které se nám, jak zřejmě víte, v posledních letech zásluhou našeho pražského arcibiskupa Mons. Dominika Duky poněkud rozšířilo: Svatý stolec, resp. Apoštolská penitenciárie totiž odpověděla již před 2 lety na žádost pana kardinála a prodloužila věřícím v naší vlasti možnost získávat plnomocné odpustky spojené s návštěvou hřbitova, takže v letech 2012-2019 je možné získat tyto odpustky vždy od 25.10. do 8.11. včetně, samozřejmě za splnění obvyklých podmínek. Co patří k těmto podmínkám? Obvykle se zdůrazňují tři základní: stav milosti posvěcující (k němu má napomoci přijetí svátosti smíření), dále účast na mši svaté a sv. přijímání v daný den, kdy chceme odpustky získat, a do třetice modlitba na úmysl Svatého otce. K těmto třem řádným podmínkám přistupuje v dušičkovém období ještě podmínka mimořádná: navštívit daný den hřbitov a pomodlit se tam třeba v duchu jakoukoli modlitbu za duše v očistci. Proč vlastně máme odpustky získávat, k čemu je to dobré? Krátce řečeno, církev tím chce odpovědět na starost svých věřících, tedy nás všech, co můžeme udělat pro své nejbližší, kteří nás již předešli „na druhý břeh“. Živým nosíme při nejrůznějších příležitostech různé dárky, když jim chceme projevit svoji úctu, lásku, vděčnost. Zemřelí tyto dárky nepotřebují. Co ale potřebují – a my s nimi – je Boží milosrdenství. Proto je možné získat odpustky nejen pro zemřelé, ale každý z nás je může získávat také pro sebe. V čem vlastně spočívá důležitost odpustků, proč je církev nabízí? Celá praxe odpustků vyStrana 2

V listopadu nám Církev staví před oči konec lidského života a konec světa, a to především na začátku měsíce, kdy slavíme Slavnost všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zesnulé a potom také nedělí ke konci liturgického mezidobí. 1. 11. Slavnost všech svatých Počátky slavení se nacházejí v Orientu, kde se již v průběhu 4. století slavila památka všech mučedníků. Termín byl však v jednotlivých dílčích církvích různý. V prefaci slavnosti je vyjádřeno její tajemství: „Neboť oni jsou chloubou tvé církve a v nich nám dáváš příklad, oni jsou naši přátelé, zastánci a pomocníci a mezi nimi v nebeském Jeruzalémě je náš domov, k němuž putujeme s vírou v našeho Pána Ježíše Krista.“ Slavnost nezahrnuje pouze kanonizované svaté, ale jistě i zesnulé příbuzné a přátele. Liturgická čtení nám popisují svaté jako „velký zástup, který by nikdo nespočítal ze všech kmenů, národů, plemen a jazyků“. Když se na závěr tohoto čtení z knihy Zjevení sv. Apoštola Jana říká, že svatí přicházejí z velkého soužení a své šaty si doběla vyprali v Beránkově krvi, je tento obrazný výraz pravdou, neboť všichni jsou ovocem velikonočního tajemství. Druhé čtení (1J 3, 1-3) spatřuje v tom, že nám bylo darováno být Božími dětmi, základ naší eschatologické slávy. Cesta ke svatosti a naplnění je vytyčena osmerem blahoslavenství Horského kázání (Mt 5, 112). V modlitbách kněze spoléhá modlící se Církev na přímluvy takového množství svatých a prosí v modlitbě po přijímání, „abychom od tohoto stolu poutníků došli k nebeské hostině do společenství všech svatých“. 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Liturgie dnes, i když je letos neděle, upřednostňuje texty „Vzpomínky na všechny věrné zemřelé“ před texty neděle v mezidobí. Církev nabízí více možností, která čtení vybrat. Je to den, kdy se s vírou modlíme za spásu těch, kteří nás předešli na věčnost. Neumíme říci, zda jsou přímo v nebi či zda se jich týká očištění, jak učí nauka o očistci. Proto je církev nese na srdci a prosí za jejich plnou radost. „Společenství svatých“ znamená víru, že církev je tvořena i našimi zemřelými bratry a sestrami, i když je nevidíme a nežijí už s námi. Vnímáme však také rozdíl mezi „zesnulým“ a „svatým“. Zemřelý člověk totiž nemusí být ještě svatý a svatý člověk nemusí být nutně zemřelý. Ovšem svatost, jakožto podíl na Boží svatosti, má být a je nabízeným cílem každé lidské duši, ať už žijícího člověka či zemřelého, je-li Božím milosrdenstvím mu dopřáno skrze očistec dopilovat co zbývá. Ano a právě vztah k zemřelým a oslaveným křesťanům dělá z naší víry skutečnou víru, dar Boží, svatou věc. Kdyby církev putující nevyznávala svou víru v jedno jediné společenství svatých, nebyla by pravdivá. Ne nadarmo se říká, že hloubku naší víry prověřuje utrpení a smrt někoho z blízkých. Nic nebrání tomu, abychom v rámci osobního duchovního života uctívali víc svatých, než je jich oficiálně. Musíme si jen uvědomit rozdíl: totiž, že se modlíme „za“ duše v očistci, ale modlíme se „ke“ svatým v nebi. Prvním pomáháme svou láskou, druhé o lásku prosíme. Kde najít tuto hranici, kdy změnit v modlitbě ono „za“ na „ke“, vzhledem k našim zemřelým přátelům a příbuzným, o jejichž svatosti jsme osobně přesvědčeni, není jednoznačné, asi by to chtělo šestý smysl... Rozhodně bychom měli toto pouto s našimi zemřelými brát opravdově, realisticky a aktuálně. Mnohokrát slyším slova P. MUDr. Ladislava Kubíčka, který připomínal velmi často: „Není to od nás nevděčné vzpomenout si na ty naše zemřelé jen o dušičkách? Copak oni nejsou s námi po celý čas? Nepomáhají nám a zároveň neprosí nás o přímluvu a pomoc přes celý rok?“ Obzvláště silně se mi vryla jeho slova do paměti při prosbě za zemřelé: „Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, ...“ „Jaképak ODPOČÍVÁNÍ? V nebi se radostně maká. Bůh je stále činný a jeho svatí mají na Jeho činnosti svůj stálý podíl, protože mají podíl na samém Bohu.“ Takže musím říci, že díky těmto slovům na otce Ladislava pamatuji velmi často a vždy se snažím začínat tuto modlitbu: „Život věčný dej všem zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Amen.“ Ano určitě odpočinou od všech trápení a malicherností pozemského života v pravém POKOJI, to ano, ale rozhodně nesedí se založenýma rukama! K celistvosti Božího plánu s Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

chází z přesvědčení, že kromě člověkem nezbytně také patří víra ve vzkříšení. Víra ve vzkříšení těla nás přihříchů, které spácháme, existují vádí k zamyšlení nad významem úcty k tělu a všemu tělesnému. Lidské tělo také tresty, které tím na sebe není jen šatem duše, ale je jejím nezbytným výrazovým prostředkem. Stačí si uvalujeme: v případě těžkého například uvědomit, že pokud by člověk cítil k druhému v srdci lásku, ale nehříchu (pokud jej nelitujeme měl by ruce, tvář, úsměv, oči, tedy tělo, jak by mu mohl vyjádřit, že jej má z lásky ke Kristu) se jedná o rád? Gesta nejsou jen cesty lásky, ale samy o sobě jsou jejím výrazem. Dá se věčný trest – peklo, ztrátu věčtedy říct, že lásku vyjadřuje nejen duše, ale i samo tělo. Navíc sám Ježíš proného štěstí; v případě lehkého mluví na posledním soudu o tom, že spasení jsou zachráněni pro věčný život hříchu jde o časné tresty, které právě proto, že dali druhému najíst, napít, nebo že zahalili jeho nahé tělo. – pokud nejsou odčiněny poProto je silným výrazem lásky, zvláště v této naší době, naše zesnulé pohřbíkáním, sebezáporem, dobrými vat důstojně a křesťansky a zároveň být s nimi v kontaktu modlitbou, prosbou skutky ještě zde na Zemi – je přes celý rok. Obzvláště silným prostředkem jsou plnomocné odpustky prvzapotřebí odčinit posmrtně, teních osmi listopadových dnů, které bychom měli, pokud můžeme, každodenně dy v očistci. využít. (Podle stránek Farnosti Chomutov) Duše v očistci se nacházejí ve 4 .11. Sv. Karel Boromejský, biskup zvláštní situaci: na jedné straně 9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky trpí, protože nemohou vidět Císař Konstantin daroval Římské církvi rozlehlé palácové stavby s okolními Boha tváří v tvář, na druhou pozemky a nechal na nich roku 324 vystavět baziliku ke cti Nejsvětějšího Vystranu jsou si vědomy toho, že kupitele. Začátkem 10. století byla dodatečně zasvěcena Janu Křtiteli a Janu jejich utrpení je spravedlivé evangelistovi a od té doby se jí říkalo Svatý Jan v Lateráně. Podle nápisu, a zasluhují ho po právu. A prokterý na ni dal umístit papež Klement XII. (1730-40), je „matkou a hlavou tože si tyto duše samy nepomovšech kostelů v hlavním městě a na celém okrsku zemském.“ Je katedrálním hou, jsou odkázány na naši pokostelem papeže jako římského biskupa (nikoli chrám sv. Petra). Prvořadá moc. Vyprošovat jim Boží mipozornost se při slavení svátku nesoustřeďuje především na kamennou budolosrdenství je pro ně tím nejvu, nýbrž na církev, která se v ní shromažďuje. větším možným darem. Nad něj nežádají nic jiného. Proč tedy 10. 11. Sv. Lev Veliký, papež a učitel církve neprojevit svou lásku i tímto 11. 11. Sv. Martin, biskup způsobem, tedy našim zemře- 12. 11. Sv. Josafat, biskup a mučedník lým bratřím a sestrám, a to i v 13. 11. Sv. Anežka Česká, panna případě, že je konkrétně nezná- 15. 11. Sv. Albert Veliký, biskup a učitel církve me nebo třeba ani nevíme, kde se přesně v onom očistném 17. 11. Sv. Alžběta Uherská, řeholnice 18. 11. Posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla procesu nacházejí? Pokud se dnes mluví o krizi, 21. 11. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Slavení tohoto svátku se neopírá o Písmo svaté, protože to o událostech z dětkterá zaplavuje rodinu jako niství Panny Marie mlčí. Opírá se o starobylé křesťanské legendy a apokryfní čivá zátopa, můžeme i skrze evangelium Jakubovo od neznámého autora – snad již z 2. století - ve kterém plnomocné odpustky dosvědčoje uvedeno, jak byla Panna Maria svými rodiči, sv. Jáchymem a sv. Annou, vat, že církev je jako velká ropřivedena do Jeruzalémského chrámu, aby zde byla vychovávána. Rodiče ji dina: vždyť odpustky získávápřivedli a „obětovali“ Bohu – proto se svátek také původně nazýval Obětování me nezištně na pomoc našim Panny Marie. Panna Maria se v Jeruzalémském chrámu připravovala na své zemřelým. Oni pak – po očištěživotní poslání. Zde četla ve spisech proroků, učila se zpívat žalmy a rozjímala ní – mohou svou přímluvou zaBoží slovo. Její znalost Písma dosvědčuje chvalozpěv Magnificat, ve kterém se pomoci nám i dalším našim velebí Boha za to, co jí učinil. souputníkům, abychom všichni (Mariánské svátky během liturgického roku, Helena Švubová). dospěli tam, kam nás Bůh poSlavení dnešní památky má svůj původ na Východě, původně to byla připovolal, do plnosti slávy v nebi. mínka výročí posvěcení mariánské baziliky v Jeruzalémě, postavené v roce Cílem křesťana není, jak mi 543 poblíž Jeruzalémského chrámu. Bazilika byla sice v dalších stoletích zbokdysi řekla jedna zbožná žena: řena, ale křesťané na Východě slavili tento den dále. Spolu s nimi si dnes při„Aspoň ten očistec, pane farápomínáme osobní zasvěcení Panny Marie, jímž se zcela odevzdala Bohu do ři.“ Cílem křesťana je dostat se služeb díla spásy a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života. Zároveň ji do nebe. A když to bude s pouctíváme jako živý Boží chrám, jímž byla už od okamžiku svého početí. mocí druhých, tím lépe. Jak „Maria je skutečně naší sestrou, jak říká svatý Ambrož. Vedla život zcela pořekl už sv. Augustin, „všechno dobný našemu. Samozřejmě je krásné, když ji uctíváme jako Pannu a Matku je milost“. Přeji sobě i Vám, Boží, jako počatou bez poskvrny dědičného hříchu, jako vzatou do nebe. Ale abychom danou milost letos i stejně tak je i královnou talířů, koštěte a kuchyňských hrnců - a tak naší sesv příštích letech využili a přitrou - neboť stejně jako my, umývala talíře, připravovala jídlo a uklízela podspěli tak na pomoc našim trpílahu. Nedělala nic mimořádného, jen všední, obyčejné věci, které dělají i jiné cím bratřím a sestrám, zvláště ženy - ale dělala je neobyčejným způsobem: ve spojení se svým synem Ježítěm, kteří Božího milosrdenství šem. Tak jak bychom to měli dělat i my.“ (P.Stanislav Přibyl, CSsR) nejvíce potřebují. Mám-li paraSlovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014 Strana 3

frázovat název jednoho českého filmu, mohu uzavřít: Zemřelého ani odpustkem neuhodíš… P. František Urban

22. 11. Sv. Cecílie, panna a mučednice 23. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále Dnešní slavnost je nejmladším z tzv. ideových svátků. Byl zaveden roku 1925 papežem Piem XI., který v uznání královské Kristovy vlády viděl nejlepší lék proti rozkladným silám své doby. Ježíš sám před Pilátem potvrzuje „Ty sám říkáš, že jsem král.“ (Jan 18, 37; evangelium cyklu B). „Učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce“. (Zj 1, 6; druhé čtení.) On však není králem přesto, že zemřel na kříži, nýbrž právě proto, že se na kříži vydal za mnohé. Vstupní verš hovoří o Beránkovi, který byl zabit (Zj, 5, 12), modlitba nad dary mluví o „Kristově oběti … za spásu celého světa“ a o Synu, který „udělí všem národům dar jednoty a pokoje“ a vlastní preface o „knězi navěky, který sám sebe položil na oltář kříže... na vykoupení lidstva“. Slavení slavnosti Krista Krále připomíná, že se království Ježíše Krista odvozuje od jeho smrti na kříži. Jen poctivým následováním a účastí na této oběti můžeme dosáhnout podílu na tomto království. Symbolicky se to děje účastí na eucharistickém společenství, po němž prosíme „Pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království“ (modlitba po příjímání.). (Liturgie a život, Klemens Richter) 30. 11. Sv. Ondřej, apoštol Jaroslav Branžovský

Blahoslavený Jerzy Popiełuszko Kněz a mučedník 20. století, který bránil víru a lidskou důstojnost v čase totalitního režimu. Jerzy Aleksander Popiełuszko přišel na svět 14. září 1947 v Okopech u Suchowole. Pocházel z rolnické rodiny, rodiče měli malé hospodářství. Měl celkem 4 sourozence. Jerzy už od mala projevoval hlubokou zbožnost. Tichý a samotářský hoch se za svou víru nikdy nestyděl, což mu již v dětství způsobovalo množství problémů. Po maturitě vstoupil Jerzy do semináře ve Varšavě. Po prvním roce studia musel na vojnu. Kněžské svěcení přijal 28. května 1972 z rukou kardinála Stefana Wyszynskieho a 11. června téhož roku mohl odsloužit svou primiční mši. Na zadní stranu primičních obrázků si nechal vytisknout: „Bůh mě posílá hlásat svaté evangelium a léčit rány ubohých srdcí.“ Po dvou letech ve farnosti Zabki ve Varšavě působil v akademickém kostele sv. Anny, kde se věnoval medikům a zdravotnickému personálu. Roku 1980 začíná P. Jiří působit ve farním kostele sv. Stanislava Kostky. A právě zde se začíná psát poslední, tragická epizoda jeho života. Věnoval se dělníkům z ocelárny, kteří se bouřili proti komunistickému režimu. Dělníky povzbuzoval v jejich úsilí a aktivně jim pomáhal. Během stanného práva, jež bylo v Polsku vyhlášeno v souvislosti se střety sympatizantů Solidarity se státní policií, vystoupil Popiełuszko rázně proti komunistickému režimu. Na konci února 1982 slavil v kostele sv. Stanislava Kostky mši svatou za vlast. Jeho kázání vysílala Svobodná Evropa, a tak se stal známým po celém Polsku nekompromisním postojem vůči režimu. V jednom kázání řekl: „Křesťanovi nemůže stačit, že jenom odsoudí zlo, lež, zbabělost, násilí, útisk a nenávist, nýbrž musí být také autentickým svědkem, nositelem a hlasatelem spravedlnosti, dobra, pravdy, svobody a lásky.“ Vládnoucí strana se ho snažila zastrašit, a když to nepomohlo, bylo v roce 1983 připraveno falešné obvinění a byl zatčen. Zásahem duchovenstva i díky amnestii byl brzy propuštěn. Pro svou činnost se otec Jiří stal terčem hrubých útoků ze strany státních orgánů. Byl mu vykraden byt a rovněž mu někdo do něj vhodil výbušninu. V roce 1984 byl od ledna do července 13 krát vyslýchán. Byl na něj připraven plán simulované autonehody na cestě z Gdaňsku do Varšavy. Pokus připravit otce Jerzyho Popieluszka o život, tím že na jeho auto spustili lavinu kamení, ale nevyšel. Dne 19. října 1984 P. Jerzy navštěvuje farnost sv. Polských mučedníků v Bydhošti. Setkání zakončuje větou: „Modleme se, abychom byli osvobozeni od strachu a zastrašování, ale hlavně bez chtíče pomsty a násilí.“ Společně s řidičem se vrací domů, když jejich auto zastaví příslušníci komunistické tajné policie. Na sobě mají ovšem uniformy dopravní policie. Řidiče přinutí k odevzdání klíčů a donutí jej nastoupit do jejich auta. Popiełuszko je spoután a umístěn do kufru. Řidič z auta za jízdy vyskočí a zachrání si tak život. Únosci zastaví na okraji lesa nedaleko Toruńu, svázaného kněze položí na zem a bijí a mučí jej tak surově, že několikrát milosrdně omdlí. Důkladněji mu svážou ruce a nohy, do úst umístí roubík a kolem krku připraví lano. Hodí jej nazpět do auta a jedou s ním dál. Když slyší z kufru zvuky, zastaví a P. Jerzy je opět brutálně ztlučen. Na další zastávce, poblíž Włocławek, vynáší bezvládné tělo z auta, na krku upraví smyčku a za jeho zády přiváží k pokrčeným nohám další lano s asi desetikilovým pytlem kamení. Aniž by zjišťovali, zda-li je už skutečně mrtvý, hodí zohavené a svázané tělo do Visly. Ve večerních zprávách se 20. října objevila informace, že otec Popieluszko byl unesen. V kostelech se věřící modlili deset dnů za jeho záchranu, až do zveřejnění zprávy, že jeho mrtvé tělo bylo objeveno v nádrži na řece Visle. Pohřeb je národní manifestací polského odporu proti režimu. Za rakví kráčí desítky tisíc lidí. Bohoslužbu vysluhuje sedm biskupů a přes tisíc kněží. Dne 6. června 2010 je P. Jerzy Popiełuszko ve Varšavě za účasti více než 150 tisíc lidí blahořečen. Přítomna je i jeho matka, jež svého syna přežije o 29 let. Jeho památku si připomínáme 19. října. tým spolupracovníků redakce Strana 4 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Prof. ThDr. PhDr. František Dvorník (1893 – 1975) Rodák z Chomýže pod Svatým Hostýnem, maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po studiu na Teologické fakultě v Olomouci byl vysvěcen na kněze roku 1916 a krátce působil v pastoraci. Na Stojanovo doporučení od roku 1919 studuje v Praze slovanskou filologii, archeologii a byzantologii. Současně dokončuje svůj doktorát teologie v Olomouci. Ve studiu byzantské historie, literatury a jazyka pokračuje na Sorbonně v Paříži, kde dosahuje doktorátu filosofie, ale v Paříži získává i diplom z ekonomických a diplomatických dějin, studuje paleografii a diplomacii. Od roku 1925 učí na Karlově univerzitě, 1928 se stává profesorem církevních dějin Teologické fakulty University Karlovy. Roku 1938 je uvolněn k badatelské práci v britském muzeu v Londýně. Po okupaci se rozhodne zůstat v exilu. Krátce působí ve Francii a v Anglii. Pak se stává profesorem Harvardské university v USA. Roku 1965 je jmenován papežským prelátem a roku 1973 také čestným kanovníkem kroměřížským. Je autorem 33 knih a 200 studií, článků a překladů, znalcem všech slovanských jazyků. Systematicky zpracoval dějiny a kulturu starých Slovanů v knihách Raní Slované a Slované v evropských dějinách, které se v Americe staly vysokoškolskými učebnicemi. Objasnil sporné body v legendách o Cyrilu a Metoději a zpracoval nejlepší prameny o těchto světcích v knize Legendy o Cyrilu a Metodějovi, viděno z Byzance. Papež Jan XXIII. jej jmenoval poradcem II. vatikánského koncilu pro vztahy s křesťanským Východem. Velkou slávu mu získalo monumentální dílo Raně křesťanská a byzantská politická filosofie. Jeho nesmírně široký vědecký záběr ukazuje například dílo Začátky zpravodajské služby. Obdržel velkou řadu významných uznání a vyznamenání. Nadšený pracovník unionismu a ekumenismu pokračoval v unionistických sjezdech, když nebyly možné na Velehradě, tak v americkém klášteře benediktinů v Lisle u Chicaga, kde jako ředitel sjezdů v letech 1956, 1957 a 1959 byl jejich duší. Světově uznávaný byzantolog na Západě i na Východě je oceňován i v pravoslavném světě včetně sovětského. Proto mu i český komunistický režim umožňoval účast na vědeckých akcích či prožití dovolené ve své vlasti. Jako host Československé akademie věd se mohl účastnit diskuzí o Velké Moravě. Tyto studie shrnul v knize Slovanské misie u Slovanů, která vyšla i česky v roce 1970. P. František Dvorník umírá při své poslední dovolené v Chomýži roku 1975. Pohřben je u farního kostela v Bílavsku pod Hostýnem.

Mons. ThDr. Leopold Dýmal (1914 – 1995) Narodil se roku 1914v Radvanicích, farnost Prosenice, v početné rodině. Po gymnáziu v Přerově studoval teologii v Olomouci, kde dosáhl doktorátu po obhájení práce na téma Katolické kněžstvo moravské a národní probuzení na Moravě. Kněžské svěcení přijal od arcibiskupa Leopolda Prečana roku 1939. Byl kaplanem ve Štěpánově a v Kyjově, kde byl profesorem náboženství na gymnáziu, a od roku 1948 vicesuperiorem kněžského semináře v Olomouci. Po zavření semináře v roce 1950 byl rok kaplanem v Kojetíně, pak byl odvezen do kněžské internace v Želivě. Po čtyřech měsících byl propuštěn a nastoupil do dělnické profese v Hájku u Prahy. Poté byl povolán k výkonu základní vojenské služby na Slovensku, ovšem u PTP, s krumpáčem a beze zbraně. Po propuštění další rok pracoval jako dělník. Dva roky byl administrátorem v Oseku, pak byl odsouzen na rok vězení na Mírově za to, že neudal svého bývalého profesora dr. Antonína Klevetu, který vykonával kněžskou funkci, aniž by k tomu měl státní souhlas. Na amnestii byl propuštěn dříve. Dostal práci jako cestář na silnici a ořezávač stromů u cest. Rok a půl byl kaplanem v Šumperku, šest let administrátorem v Horní Libině a Mladějově. V roce 1968 se spolu s dr. Kadlčíkem zásadním způsobem zasloužil o otevření teologického studia v Olomouci, a stal se prvním rektorem obnoveného kněžského semináře v Olomouci, který musel teprve vybudovat. Po dvou letech se stal duchovním správcem olomoucké katedrály, u níž sloužil až do konce života. Velké dílo odvedl při generální opravě katedrály. Jeho zájem o historii, umění a pastýřské zaměření ho vedly k tomu, že dovedl pastoračně využít různých výročí. V té Velebí má duše Hospodina… době bývaly ve farnostech ještě hojně navštěJeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení. (Lk 1, 46-55) vovány májové pobožnosti i ve všední dny. ADVENTÍ DUCHOVNÍ OBNOVA PRO DÍVKY Několikrát připravil pro celou diecézi třicet od 18 do 30 let májových promluv, například k cyrilometos P. Robertem Mayerem OFMConv. a se sestrami boromejkami dějskému výročí nebo o blahoslaveném Janu ve dnech 11. - 14. prosince 2014 Sarkandrovi či arcibiskupu Stojanovi. Do Kde? Maria Hilf ve Zlatých Horách (Jeseníky) opravené katedrály nechal udělat moderní kříwww.mariahilf.hyperlink.cz žovou cestu od sochaře Stádníka. V dómské Příjezd: je možné už ve čtvrtek odpoledne mezi 14-16 hod. kryptě začal pořádat různé výstavy. Pracoval Duchovní obnova začíná v pátek v 16:00 hod. a končí v neděli po obědě. v kanonizační komisi diecézního procesu arciCena: dobrovolná biskupa Stojana. Byl jmenován čestným kaS sebou: Bibli, růženec, breviář, spacák, přezůvky, hodinky novníkem Metropolitní kapituly v Olomouci Přihlášení: co nejdříve. Kapacita míst je omezena. a papežským prelátem. Umírá v roce 1995 a je Kontakt: S.M.Vincenta Kořínková, pohřben v Olomouci. Zdeněk Mlčoch, jáhen e-mail: [email protected], mobil: 723 477 525 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Strana 5

10. PŘIKÁZÁNÍ

Nebuď závistivý a chamtivý „Nebudeš toužit po domě svého bližního, ani po jeho poli, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (5Mojž 5,21) Tak zní v Bibli desáté přikázání, ve kterém Bůh bere pod svou ochranu to, co patří bližnímu. Za hřích se tu vyhlašuje žádostivost cizího, závist a chamtivost, v nichž je kořen mnohých zlých činů. Ale to zlo není až ve zlých činech. Už sama závist otravuje život. Závistivec vidí u souseda nové auto - a už kope zlostně do svého „starého křápu“. Závistivec uvidí někde nový nábytek - a už si doma připadá jako ve zbořenisku, práskne dveřmi a jde do hospody. Závistivec vidí venku hezkou ženu, hodné děti – a už si doma vylévá žluč na své rodině, která nemá zdání, proč. Jistě jste si všimli, jak právě závistivci mívají plno řečí o spravedlnosti: Ten má větší plat, a to není spravedlivé! Ten má lepší místo a to není spravedlivé! A nejde mu ani o to, aby vydělal víc, jde mu hlavně o to, aby ten druhý nevydělal. Spravedlnost chce, aby pro každého bylo dost, ta je velkorysá. Závist je malicherná a nepřejícná. Všichni ostatní mají být chudí, oškliví, nešťastní - to je ideál správného světa podle srdce závistivce. Závist je sestrou chamtivosti. Závist nepřeje druhému, chamtivost přeje všechno jen sobě. Teď už chápete, jaká je to škoda, když se desáté přikázání vymazávalo z povědomí tím, že se lepilo k sedmému. Před občanským zákonem nezodpovídáš za to, co si myslíš - jen za to, co povíš, uděláš navenek. Bůh však ukazuje k samým kořenům zla. Kdo v sobě zlou žádostivost, závist, chamtivost nosí, tam je jen otázkou času a příležitosti, kdy se to provalí navenek. Je to podobné jako s rakovinou. Napřed se nákaza usadí uvnitř, v těle. Když ji tělo včas nezlikviduje, tak roste a bují. Až nakonec se nemocný nádor provalí navenek. Rozdíl je v tom, že o nákaze své duše člověk ví, může tu zlou žádostivost odmítnout, může se jí zbavit hned v počátcích. Proto Boží hlas tak energicky přikazuje: Nebuď závistivý, nebuď žádostivý cizího, zanech intrikánství. Kde se tyhle zlé nápady a pokušení v člověku vlastně berou? Po kterých předcích - Adamech - jsme ty zlé sklony v sobě podědili? Zbytečné by bylo ohlížet se vyčítavě do minulosti - lépe je hlídat si dobře přítomnost. Ty zlé nápady, žádostivosti, pokušení ty ještě nejsou hříšné, pokud se s nimi neztotožníme, pokud je energicky odmítneme. Je třeba

prokouknout jejich špatnost a hned postavit proti zlé představě ideál kladný, správný, dobrý. A ještě víc: Nejlepší ochranou proti závisti je být štědrý. Učit se radosti z dávání. Poznávat pravdivost rčení, že darovaná radost je dvojí radost. Není to snadné být štědrý k druhým místo k sobě. Výkladní skříně, reklama v televizi, vše kolem líčí pastičky luxusního a módního zboží. Kdo se nechá nachytat, pro toho se věci stávají modlou. Modla. O tomhle slovu jsme už mluvili - hned na začátku, v prvním přikázání. Okruh Desatera Božích přikázání se tak uzavírá: v desátém jsme zase na prahu prvního. Modla je to, co se staví na místo, které patří Bohu. Komu se modlou stávají věci, majetek, tam už není místa pro hlubší smysl života, lidské a mravní ideály, pro které by stálo za to žít. Právem tedy vyhlašuje desáté přikázání za hřích už hned žádostivou myšlenku, protože ta vytlačuje z člověkova srdce myšlenku na Boha. Kdo se nechá vláčet životem svými žádostmi, stane se štvancem, otrokem model. Opravdu otrokem, protože svoboda je jen tam, kde Pánem lidského srdce je Bůh. A k čemu nás desáté přikázání vede pozitivně, k čemu osvobozuje? Jednak k pěstování tužeb dobrých, ty mají svůj význam pro aktivitu, činorodost člověka. A za druhé k cvičení v sebeovládání a askezi. Původní význam řeckého slova askezis je cvičení těla ke sportovním výkonům, ale je to i cvičení ducha k lidskosti a ctnosti. Už pro dítě je důležité cvičit se v askezi. Je třeba, aby zažilo omezení a obtíže. Aby zažilo, že nemůže dostat všechno, co chce. Musí to být dobře vysvětlené a zdůvodněné - a v tom je ta potíž. Často je pohodlnější dítěti vyhovět, než s ním mluvit a vysvětlovat, že se má rozdělit o čokoládu, protože se o svou radost máme podělit. Zlé žádostivosti byly známy jako hlavní hříchy: pýcha, lakota, dychtivost po cizoložství, závist, chamtivost, hněv, lenost. Jsou to všechny projevy nezkrocených tužeb. Zdá se, že v tom výčtu schází žárlivost. Ale ta je souhrnem toho nejhoršího z hlavních hříchů dohromady. Berme tedy desáté přikázání jako ukazatele k životu lidsky důstojnému a svobodnému: „Já, tvůj Bůh, ti dávám dost dobrých darů. Nemusíš druhým závidět, a tak se zbavovat radosti z toho, co máš. Nemusíš se chamtivě pachtit do úmoru, abys měl vše, co uvidíš. Radost z dávání, ze štědrosti, je větší než radost z braní. Drž se mých přikázání a budeš žít spokojeně.“ P. Pavel Martinka

 Konference hnutí Modlitby Matek . 10.-12.10. se konala národní konference hnutí Modlitby Matek v Praze, které se zúčastnilo okolo 230 matek ze všech diecézí. Samozřejmě nemohly chybět ani matky z Přerova, i když jen na sobotní program. Vyslechly jsme poutavou přednášku Veroniky Barátové z komunity Blahoslavenství na téma: „A nepřizpůsobujte se tomuto světu, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohly poznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ Následovala mše svatá s osobitým a povzbudivým kázáním O. Šebestiána. Odpoledne jsme se sdílely ve skupinkách, odvážnější matky pak vyslovily svá svědectví o nutnosti a plodech modlitby přede všemi nahlas. Setkání ukončila společná modlitba matek. Pavlína, Mirka, Markéta Strana 6

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Farnost Křenovice u Kojetína Nejstarší zmínka o Křenovicích se nachází ve sbírce Codex Diplomaticus Moraviae, kde se uchovaly dvě listiny olomouckého biskupa Konráda I., první z roku 1322, která se týká koupě části Křenovic od Záviše z Poštátu za 100 hřiven, a druhá je darováním tohoto statku olomoucké kapitule v roce 1326. V roce 1406 koupila olomoucká kapitula zbytek vsi se svobodným dvorem od Markéty, vdovy po Janu z Křenovic, a jejího syna Petra. Až v roce 1887 si zbudovala obec nákladem dobrodinců chrám sv. Jana Nepomuckého, a tím byla vyfařena obec Křenovice v roce 1895 z duchovní správy Kojetín. Hlavním iniciátorem byl zámožný křenovský sedlák Josef Sázel. Farnost vznikla trochu z jakési rivality a hrdosti sedláků. V době, kdy byl stavěn kostel, měla obec 750 obyvatel. Stávající podobu i výzdobu vypracoval arcibiskupský stavitel Gustav Mereta. Roku 1888 byl založen hřbitov a fara vystavěna v roce 1889. V roce 1832 byla postavena na Korábě kaplička zasvěcená sv. Anně. V roce 1976 zcela nově postavena od základů. U kaple se nachází silný pramen vody. V současnosti má farnost Křenovice asi 430 obyvatel. Farní kostel je zasvěcený sv. Janu Nepomuckému (patrocinium 16.5, posvěcení 2.6.). V neděli dochází do kostela pravidelně asi 50 věřících. Náboženství navštěvuje 6 dětí. Pravidelné bohoslužby bývají ve středu v 18 hod. a v neděli v 10:30 hod. První sobotu v měsíci bývá mše sv. pro modlitební společenství tzv. Večeřadlo. Posledním farářem byl P. Josef Jan Novobilský O.P., který působil v Křenovicích do roku 1996. Od tohoto roku je farnost spravována z Kojetína. Křenovští farníci chodí každoročně na pouť do Křtin na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla a to od roku 1857. Co se týká náboženského života bývá v Křenovickém chrámu pokřtěno tak jedno dítě za dva roky, pohřby bývají 3 a svatba tak jedna za pět let. Farníci se denně scházejí v kostele k modlitbě sv. růžence a k dalším modlitbám, a tak chtějí dodržet přání posledního faráře P. Josefa Novobilského, aby farníci na kostel nezapomněli, i když v něm nebude mše sv. Toto přání do dnešní doby plní. Jedna zajímavost. V roce 2013 byla v Křenovicích v kostele sv. Jana Nepomuckého udělována sv. biřmování. Ve farnosti byl po dlouhé době tj. po 76 letech biskup! Mezi nejdůležitější osobnosti farnosti Křenovice lze považovat Jana Rozkošného (*1855, +1947), který byl dlouholetým říšským a zemským poslancem, prezidentem českého odboru Zemědělské rady moravské. V roce 1886 byl zvolen za Přerovsko-Kojetínsko do zemského sněmu, roku 1887 do říšské rady a roku 1920 do Národního shromáždění. Dne 6. března 1926 byl promován na České technice v Brně na doktora. P. Pavel Ryšavý

 Dětský růženec . Během měsíce října se děti ve Vlkoši zapojily do modlitby svatého růžence. Před každou páteční mší svatou se předmodlovaly právě děti. Modlili jsme se různými způsoby a přemýšleli nad bolestnými tajemstvími v rozjímavém růženci. Nejvíce se dětem líbil růženec zpívaný. Na nástěnce si pak každý mohl vybarvit korálek na nitce a vytvořili jsme tak během října nový nakreslený růženec, který vznikl díky našim modlitbám. Modlitby dětí, jež mají čistá srdce, mají v nebi velikou cenu. Moudří a zbožní předkové říkávali, že dětská modlitba proráží nebesa. Kéž chvíle prožité v blízkosti Matky Boží, Panny Marie a Krista, přinesou požehnání do rodin našich dětí! Markéta Matlochová Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Strana 7

Kořeny občanského sdružení (podle ně-historická, teologická a sociální témata (sonového Občanského zákoníku – za- ciální život, duchovní život, etika, umění, filopsaného spolku) Česká křesťanská sofie, pedagogika, křesťanská sociologie). Místem akademie můžeme hledat v duchov- konání byl Svatý Kopeček u Olomouce (každoně-kulturním kvasu třicátých let ročně od r. 1936 do r. 1941). V roce 1942 se dvacátého století. Po bouřlivě oslavovaném vzniku „Akademické týdny” konaly v Jaroměřicích u samostatného československého státu se období tzv. Jevíčka, v r. 1943 v Kokorách u Přerova, jak se první republiky vyznačovalo intenzivním hledáním tak akce přemísťovala podle možností v době kulturně politické identity národa. To se samozřejmě okupace. V r. 1944 se měly „Duchovní dny” vztahovalo také na náboženskou otázku. Náš první prezident T. G. Masa- konat v Ostravě, avšak gestapo vyslídilo přípravy ryk odsoudil katolickou církev jako administrativní páteř habsburské mo- a znemožnilo jejich uskutečnění. Po osvobození narchie a pro vlastenecké nadšení nového národa bylo náhle nepřijatelné, se „Akade-mické týdny” konaly opět na Svatém veřejně se přihlásit k vyznání svých rodičů. Poválečné vizi nového světa Kopečku (jubilejní 10.ročník). V letech 1946 nejlépe odpovídal rozmach vědecko-technické revoluce, provázený seku- a 1947 pak bylo toto sektání duchovní inteligence lární filozofií pozitivismu. ještě v Beskydech na Gruni, v penzionu Sv. JoseV této vypjaté protikatolicky zaměřené atmosféře se jednou z význam- fa. Ovšem rok 1948 učinil konec těmto akcím. ných duchovních osobností na Moravě stal olomoucký dominikán P. V roce 1948 byl Metoděj Habáň uvězněn, po ThDr. Silvestr Maria Braito OP. Během studií v Belgii se tam setkal s intervenci ředitele Národního divadla F. Pujmana hnutím směřujícím k duchovní obnově katolického života. To jej pak amnestován. R. 1950 byl pro ilegální pokračování přivedlo na myšlenku založit v Československu novou revue, zaměřenou v řeholním životě znovu uvězněn, po propuštění (v duchu dominikánské spirituality) na propojení intelektu s duchovním pracoval v civilním zaměstnání, v letech 1957–74 životem. Spolu se svými řeholními bratry a spolupracovníky začal vy- pastoračně v Chlumu nad Ohří. Na konci 60. let dávat revue Na hlubinu („měsíční revue pro všechny otázky duchovního se účastnil dialogu marxistů s křesťany ve filozoživota“). Vznik nové revue se setkal s vřelým přijetím, což znamenalo fickém semináři Milana Machovce i ekumeniczelenou další vydavatelské činnosti dominikánského řádu: Rozsévač, kého semináře v Jirchářích, pořádal v Praze cykly Výhledy, Rozmach nebo Katolický kazatel, který vycházel v Přerově. Zde přednášek, publikoval, navazoval mezinárodní se plně projevil spisovatelský talent dr. Braita, který zde publikoval kontakty. R. 1972 mu byl odňat státní souhlas k jednak své básnické výtvory, eseje, katechetické články a mnohé jiné. Na veřejnému působení; na odpočinku se věnoval časopiseckou produkci navázalo nakladatelství olomouckých dominikánů pastorační práci v Praze, Karlových Varech, Brně. Krystal, které vydávalo knihy s teologickou tématikou. Během svého života ovlivnil mnoho lidí a vychoPo boku Silvestra Braita stál v Olomouci další významný dominikánský val si několik následovníků. teolog P. ThDr. Reginald Dacík OP a v roce 1929 sem přišel přednášet P. Od r. 1971 do r. 1977 vedl Akademické týdny v PhDr. Metoděj Habáň OP. Ten inicioval vznik čtvrtletníku Filosofická exilu PhDr.Vladimír Neuwirth v Hünfeldu u revue, který začali vydávat profesoři bohosloveckého učiliště řádu do- Fuldy v SRN. Ve vlasti obnovil Akademické minikánů, a po šestnáct ročníků (1929–41 a 1946–48) byl jeho vedoucím týdny počínaje rokem 1991 P. Jaroslav Knittl, redaktorem (celkem ve FR publikoval kolem 80 článků, několik desítek profesor náchodského gymnázia. Po jeho smrti, kratších poznámek a stovky recenzí). Kromě toho pravidelně přispíval od r. 1994, je pořadatelem Akademických týdnů také do ostatních dominikánských časopisů. stejnojmenné občanské sdružení jako přímý Kromě přednášek v Olomouci začal Metoděj Habáň od podzimu 1929 pokračovatel tohoto díla. Dnes jsou přednášky z také vést pravidelné kurzy katolické filozofie a teologie, které měly in- Akademických týdnů, které se konají každý rok teligenci (především akademické) poskytnout pevné základy filozofie koncem července na Pavlátově louce u Nového Tomáše Akvinského (kromě Habáně i S.M. Braito, J.E. Urban ad.). Města nad Metují, zprostředkovány divákům V roce 1932 byl Metoděj Habáň spolupořadatelem Mezinárodního tomis- televize Noe. tického sjezdu v Praze a v letech 1938–42 se stal provinciálem řídícím Krátce po listopadu 1989 vzniklo v Praze občančeskou dominikánskou provincii. ské sdružení Česká křesťanská akademie (ČKA), Kurzy katolické filozofie a teologie, pořádané na Univerzitě Karlově pro které navázalo na práci podzemních teologických studenty všech studijních oborů, se setkaly s velkým ohlasem a zájmem a filosofických kroužků z doby předchozí. Stalo posluchačů. V létě 1933 proto Metoděj Habáň v Praze na Břevnově usku- se tak jednou z prvních svobodných institucí tečnil tzv. Akademické týdny. Těžištěm zhruba týdenního programu byly v demokratickém státě. U jeho zrodu stálo mnoho duchovně orientované besedy, setkání, projekce a přednášky z mnoha významných osobností, jež dnes působí v různých různých oblastí sjednocené křesťanskou názorovou platformou. Praž- sférách kultury a vědy, v církvích, ve státní správě ských Akademických týdnů se zúčastňovali také mladí moravští katoličtí i na scéně politické. Ty také rozhodly o tom, že intelektuálové a v několika z nich časem dozrála myšlenka uspořádat prvním prezi dentem takto vzniklé Křesťanské takovou akci také v domácím prostředí. Byli to zejména studenti filoso- akademie Praha se stal známý katolický teolog, fické fakulty Václav Stratil a Jan Čep, kteří se v této záležitosti obrátili o filosof, obhájce lidských práv a politický vězeň pomoc na olomoucké dominikány. Ti koupili dům „Na krásné vyhlídce“ Prof. ThDr. Josef Zvěřina. Ten však již v srpnu po zemřelých prarodičích básníka Jiřího Wolkera na Svatém Kopečku u 1990 zemřel a jeho nástupcem byl zvolen Prof. Olomouce a tam se v prvním srpnovém týdnu 1936 konal první ročník PhDr. Dr. Tomáš Halík, jeden z nejvýznamnějších Moravských akademických týdnů s velmi pestrým a zajímavým progra- žáků J. Zvěřiny. Jeho volba byla opět potvrzena v mem. Tři ročníky této akce v letech 1938–1940 byly obohaceny také o roce 1993, kdy bylo také sdružení přejmenováno výstavy soudobého mladého křesťanského umění. na Českou křesťanskou akademii a poté znovu v „Akademické týdny na Moravě” byly pořádány od r.1936 do r.1947. Byla letech1999, 2005, 2009 a 2014. V tomto roce také to setkání mladé katolické inteligence s významnými osobnostmi z du- prezident ČKA Prof. Mons. Tomáš Halík obdržel chovního, uměleckého i vědeckého světa. Přednášky zde byly na kultur- za svou spisovatelskou a osvětovou činnost nejStrana 8 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

vyšší mezinárodní uznání v podobě udělení Templetonovy ceny. V roce 1990 vznikla nekoordinovaně také Moravsko-slezská křesťanská akademie (MSKA), která má shodné cíle i činnost jako ČKA. Jde sice o zbytečné tříštění sil, ale vzhledem k již vytvořeným samostatným organizačním strukturám zatím nikdo o společné fůzi neuvažuje. ČKA vytváří prostor pro dialog mezi církvemi a společností, pro setkávání víry a kultury a podporuje rozvoj vědy, umění a vzdělání v České republice. Vydává časopisy Univerzum a Revue církevního práva. (MSKA vydává časopis Dialog Evropa XXI.) Česká křesťanská akademie je jedním z největších občanských spolků v České republice. V současné době má přes 1 800 individuálních členů, sdružených většinou v některé ze 73 místních skupin, mezi něž patří i Přerov. Síť místních skupin v jednotlivých městech pokrývá prakticky celé území České republiky. Kolektivními členy ČKA jsou Asociace kolegií katolických lékařů, Společnost pro církevní právo, Svatojosefská společnost pro Poličku a okolí, Křesťanské sdružení ve Vsetíně a Vysokoškolské katolické

hnutí Praha. Závěrem bych chtěl upozornit na nejbližší akci místní skupiny ČKA v Přerově a pozvat také na podobné akce blízké našemu programu:  13. listopadu v 17 hodin pořádá Českobratrská církev evangelická ve svém kostele v ulici Č. Drahlovského 1, k 25. výročí sametové revoluce besedu s významným českým filosofem Janem Sokolem, širší veřejnosti známého jako někdejšího kandidáta na post českého prezidenta.  Od 2. 10. 2014 do 11. 1. 2015 se v Muzeu moderního umění v Olomouci uskuteční výstava „Na hlubinu!“ jako připomínka výstav obrazů pořádaných na Sv. Kopečku u Olomouce v rámci Akademických týdnů v letech 1938-40. Jste srdečně zváni! Kamil Šromota

 Oslavy 10. výročí Církevního dětského domova Emanuel . V září letošního roku uplynulo 10 let od chvíle, kdy do Církevního dětského domova Emanuel ve Staré Vsi přišly první děti. Proto jsme v dětském domově připravili velké oslavy, které se konaly nadvakrát – nejdříve jsme v sobotu 14.9. slavili výročí s dětmi a vychovateli, kteří naším domovem během 10 let prošli. Měli jsme radost ze setkání s těmi, které jsme už delší dobu neviděli a tak bylo mnoho co povídat a zároveň při fotografiích i zavzpomínat. V sobotu 27.9. pak proběhla oficiální část oslav. Naším hostem byl Otec biskup Mons. Josef Hrdlička, který sloužil ve staroveském kostele Nanebevzetí Panny Marie mši svatou společně s ostatními kněžími, kteří na naši oslavu přijeli: P. Petr Bulvas, P.Pavel Hofírek, P. Slavomir Sulowski, P. Bedřich Horák a náš místní správce farnosti P.Marek Glac. Při mši svaté zahrála také naše staroveská schola, která je složená z dětí a vychovatelů z dětského domova a doplněná farníky ze Staré Vsi. Přestože se jednalo o oficiální část oslav, atmosféra byla velmi rodinná. Pro připomenutí můžeme uvést několik základních informací o našem domově: Církevní dětský domov Emanuel, Stará Ves, byl založený olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem 1. září 2001. Tři roky trvalo, než jsme byli zařazeni ministerstvem školství do sítě škol, což byla nutná podmínka pro zahájení činnosti dětského domova a pro jeho financování. Vlastní činnost jsme zahájili 1.7.2004 a 14.9. 2004 přišel do domova první chlapec. Kapacita našeho dětského domova je 10 dětí. Zázemí poskytujeme dětem a mladistvým ve věku od 3 let do 18, resp. do ukončení jejich přípravy na budoucí povolání, nejdéle však do 26 let. V maximální možné míře se snažíme o to, aby se náš styl výchovy podobal co nejvíce běžnému rodinnému prostředí. Domovem prošlo za 10 let jeho fungování celkem 23 dětí, jeden chlapec u nás byl dvakrát. Nejmladšímu dítěti byly v době příchodu 3 roky a 3 měsíce, nejstaršímu 15 let a 3 měsíce. V současné době máme v domově 7 dětí, nejmladšímu je 7 let a nejstarší má 21 roků. Děti navštěvují Základní školy ve Staré Vsi a v Horní Moštěnici, středoškoláci a vysokoškoláci studují v Přerově, v Lipníku nad Bečvou a v Brně. O děti se starají 4 vychovatelé, kteří pracují v týdenních směnách. Pro děti tak vytváříme stabilní prostředí, ve kterém je o ně nejen dobře postaráno, ale snažíme se naplnit i náš cíl – připravit děti na jejich budoucí kvalitní samostatný život. Také proto si děti společně s vychovateli sami vaří, perou, žehlí a uklízí. Nejvíce času nám zabere příprava do školy a návštěvy odborných specialistů, kteří nám pomáhají se zdravotními handicapy dětí. Děti i vychovatelé se aktivně zapojují také do života naší staroveské farnosti – jedna z vychovatelek je katechetkou, společně zpíváme ve schole, kam přicházejí i další děti a dospělí z farnosti. Téměř každou neděli tak máme možnost zpívat při mši svaté a aktivně se zapojit do slavení liturgie. Některé děti navštěvují hodiny náboženství; v letošním roce jedna z dívek přijala po více než dvouleté přípravě křest a přistoupila k prvnímu svatému přijímání. Život dětského domova se tak prolíná s životem farnosti a dnes už si neumíme jedno bez druhého představit … Chceme poděkovat všem, kdo nás v naší činnosti podporují a pomáhají nám, mnozí jsou i z farností našeho děkanátu. Díky jejich podpoře, pomoci i modlitbě jsme byli schopni věnovat uplynulých deset let těm, kteří naši pomoc skutečně potřebují. Proto vás chceme požádat i nadále o spolupráci, podporu a především modlitbu – jak za dětský domov a jeho pracovníky, tak především za děti a jejich životy. Děkujeme. S přáním všeho dobrého Jan Tomiga

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Strana 9

Milé děti! Také jste si všimli, že listí na stromech a keřích většinou zežloutlo, nebo je různě barevné? A když trochu foukne, lístečky pomalu padají k zemi, jako když se loďka na vlnách houpe. Pro nás, lidi, je to neviditelný vzduch, který umožňuje ten pomalý houpavý pád. Ranní mlhy jsou čím dál častější, a my se začínáme lépe oblékat. V mlze toho moc málo vidíme, jen z dálky houkat vlaky, zapínat motory aut. Tažní ptáci již dávno odletěli na jih, a ti co zůstávají, se připravují na zimu. Také mnoho ježků neúnavně sbírá a hledá co nejvíce myší, brouků a ve městech kousky pohozeného jídla. To proto, aby se mohli najíst, zakrýt listím a spokojeně spát celou zimu. Krtek zase hloubí své cestičky níž a níže pod zem. Kačenky se stále vice shromažďují, protože když je zima, přitisknou se k sobě a tiše se zahřívají jedna od druhé. Řeky a rybníky jsou plné listí. Rybky vesele z vody vykukují, zda tam není rybář, který by je mohl ulovit na vánoční svátky. Sluníčko prosvitlo mezi kapky mlhy a opřelo se svými paprsky do vody, která tu poskakovala nahoru a dolů, neboť podzimní vítr si s ní pěkně hrál. Hned tu bylo plno zlatých a stříbrných vlnek a pokřikovaly jedna přes druhou: „Končí církevní rok a bude advent.“ Všechna zvířátka již věděla, že po vzpomínce na všechny svaté a všechny zemřelé, kdy lidé chodí na hřbitovy, přijede sv. Martin na bílém koni. No, a svatá Kateřina nesmí být na ledě, nebo by Vánoce byly na blátě. Tak se to vždy říká. A i když to možná dnes neplatí, tak má být veselo, neboť končí církevní rok. Věřím, že si děti pěkně zatančíte. Adventní věnec, nebo vystřihování prvních figurek do betléma nám napoví, že se již budeme připravovat na VÁNOCE. Všechny děti, a také jejich rodiče i prarodiče a všechny, kteří se rádi baví a třeba i vzpomínají, zveme na SVATÉHO MIKULÁŠE v pátek 5.12. na 17:00 hodin na Sonus. Těšíme se na Vás společenství – LORENCO. Libuše Calábková

Strana 10

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Pozdrav ze semináře Milí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. V letošním roce nastoupilo k přípravě ke kněžství 43 bohoslovců, z toho 12 za naši olomouckou diecézi. Nový formační rok jsme zahájili týdenní duchovní obnovou na Velehradě, kterou vedl P. Mgr. Marek Dunda, ThD. Otec Marek působí ve Vranově nad Dyjí, kde je hlavou tamějšího farního týmu zvaného Fatym. Možná znáte časopis Milujte se, nebo Společenství čistých srdcí, to jsou jen dvě z mnoha aktivit, kterým se Fatym věnuje. Otec Marek má díky těmto projektům velké zkušenosti z pastorační práce, a tak duchovní přednášky často obohacoval příběhy z praxe. Tématem exercicií bylo heslo: Omnia ad Bonum adhibere – všechno využít k dobrému. Pod tímto heslem se skrývá výzva, abychom ke každé, i nepříjemné, situaci přistupovali pozitivně. Vše můžeme využít k dobrému. O sv. Františku z Assisi se vypráví tento vtip: Svatý František jde se svými druhy horami. Je horko. Ostatní brblají, ale svatý František velebí Boha za dar slunce. Za chvíli se dostanou do stinných míst pokrytých sněhem. Mnichům začne být zima a zase brblají. Ale sv. František velebí Boha za dar chládku. V tom letí nad Františkem pták. Uleví si a zasáhne přímo Františkovu hlavu. Všichni ztichnou a čekají, co na to svatý František. A on řekne: „Díky Bože, že jsi nedal křídla kravám.“ Vše využít k dobrému. Další zajímavostí letošních exercicií byly hesla, která otec Marek učí děti, ale nejen je. Jde o krátké říkanky či verše, které vyjadřují nějakou pravdu křesťanského života. Tak například: „Udělám, co mohu, zbytek svěřím Bohu“ nebo „Kde Duch svatý působí, tam se dobro násobí“. Takovýchto hesel jsou stovky, najdete je na www.fatym.com pod záložkou hesla. Po skončení exercicií na nás už čekal olomoucký seminář, kde jsme se zabydleli a zahájili nový akademický rok na fakultě. Hned v neděli po našem příjezdu bylo přineseno do olomoucké katedrály srdce sv. Jana Maria Vianneye. Protože je tento svatý patronem kněží, byla to pro všechny bohoslovce mimořádná událost. Po odpoledních modlitbách v katedrále byla přinesena relikvie do naší seminární kaple, kde zůstala až do rána u vystavené Nejsvětější svátosti a bohoslovci tak prožívali celonoční adoraci. Na závěr děkuji všem, kdo mě i ostatní bohoslovce provázíte svými modlitbami a uzavírám heslem: „Modlete se za nás bratři, ať vše běží, jak se patří“. Jenda Berka

Ministrantský víkend

SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční modlitby mládeže! V listopadu se budou konat 14.11.2014 v 19:30 ve farním kostele v Přerově. Po duchovním programu následuje malé agapé na faře. Zvou animátoři

17. – 19. října jsem se zúčastnil ministrantského víkendu. Původně jsme měli jet na zříceninu hradu Cimburk u Koryčan. Zde již probíhala jiná, nepředpokládaná akce, tak nám jáhen Zdeněk zprostředkoval azyl na nově zrekonstruované faře v Prasklicích. Bylo nás patnáct, spali jsme po čtyřech v podkroví fary. Po večeři a společné modlitbě jsme šli spát. V sobotu ráno jsme měli mši v místním kostele. Následně jsme podnikli túru na rozhlednu Brdo, odkud byl hezký výlet na okolí. Poobědvali jsme výborné řízky s chlebem a desertem tatrankou - tuto krmi zajistil otec Pavel Martinka. Cestou zpátky jsme hráli různé hry. Pak jsme šli na mariánské poutní místo Křéby. Po návratu na základnu byl táborák, a pak stezka odvahy na hřbitov, kterou ne všichni zvládli. V neděli jsme měli mši svatou v Ratajích (bydliště našeho jáhna Zdeňka). Před kostelem nám jeho maminka rozdala výborné koláče a jeli jsme domů. Víkend se mi moc líbil a těším se na další. Organizátoři se o nás dobře starali.  Tadeáš Dostal Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Strana 11

CO PRO VÁS V PODZIMNÍCH DNECH PŘIPRAVUJEME? přednáška NEJVĚTŠÍ POTŘEBY DĚTÍ A RODIČŮ – SONUS – v neděli 12.10.

CO SE DĚJE V CPR KAŽDÝ TÝDEN HERNA PRO RODIČE S DĚTMI – pondělí 9 - 17 h, středa 9 - 15 h a pátek 9 - 16 h, MODLITBY MATEK – pondělí od 10h KERAMIKA – pondělí 15:30 - 18 h, KLUB STODOLA – pro děti a mládež - pondělí 12-17 h, pátek 12-16 h, TANEČNÍ KROUŽEK PRO DĚTI pondělí 15:45 – 17:15 hod. Nabízíme také ZÁKLADNÍ MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ i zprostředkování ODBORNÉHO PORADENSTVÍ. CO PRO VÁS PŘIPRAVUJEME V TĚCHTO DNECH? V pátek 14. 11. od 17:30 h bude v Ráji v Pavlovicích PŘEDNÁŠKA rodinné psychoterapeutky PaedDr. J. Pospíšilové z Veselí nad Moravou, maminky čtyř synů. Téma: „VÝCHOVNÉ OMYLY POSPÍŠILOVÉ JARMILY aneb pár dobrých rad jak vybudovat harmonické zázemí nejen pro děti“. Během přednášky bude pro předem přihlášené děti hravý a tvořivý program. Děti hlaste nejlépe do úterý 11.11. na tel.: 733 114 747 nebo na emailu: [email protected]. Příspěvek na přednášku 50 Kč/osoba, 60 Kč/pár. Příspěvek na hlídání a program pro děti 50 Kč/dítě, 80 Kč/2 a více dětí. Rodiny se třemi a více dětmi nebo v sociální nouzi mohou požádat o slevu. V pátek 21. 11. od 17 h v Ráji v Pavlovicích Rodičovská skupina s lektorku Maruškou - nejen pro absolventy Kurzů efektivního rodičovství. Pro přihlášené děti hravý a tvořivý program. Ve čtvrtek 27.11. v 17:30 h začne v Ráji v Pavlovicích kurz MANŽELSKÉ VEČERY, hlásit se ještě můžete do 23.11. Tento kurz už s centrem od roku 2008 absolvovalo přes 50 párů V dnešní společnosti je manželství pod velkým tlakem. Mnozí jsou přesvědčeni, že je to překonaná instituce. Ti, kteří přesto do manželství vstupují, zjišťují, že udržet si v manželství pěkné vztahy není jednoduché. Pomoci k tomu můžou i Manželské večery. Cílem kurzu je udělat si na sebe čas, vyjít si po letech na rande a strávit čas příjemným i užitečným způsobem. Kurz tvoří 8 setkání. Témata jednotlivých večerů jsou: Budování pevných základů, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Manželská intimita, Láska v akci, Slavnostní závěrečný večer - V čem spočívá hezké manželství. Každé setkání začíná večeří, následuje promluva, po které mají manželé příležitost si spolu popovídat o tématu večera i o důležitých otázkách, na které ve spěchu všedního dne nezbývá čas. Soukromí každého páru je respektováno, skupinová diskuse není součástí kurzu a o svém vztahu nemusíte nikomu dalšímu nic říkat. Těm, kteří kurz Manželské večery už absolvovali, jeho autoři Nicky a Silla Leovi doporučují zhruba po dvou letech se na něj vypravit znova. Pokud se rozhodnete a budete chtít kurz navštěvovat, těší se na Vás Zdeněk a Hedvika Krejčí V pátek 28.11. 9 – 12 h – v Ráji v Pavlovicích ADVENT A VÁNOCE V RODINĚ - tvoření adventních věnců (přineste si polystyrénový kruh a 4 svíčky), hravý a tvořivý program pro děti, beseda pro rodiče – tato akce je díky příspěvku z Olomouckého kraje zdarma. V sobotu 29.11. 15 - 18 h v centru Sonus na Palackého ulici PŘEDADVENTNÍ SETKÁNÍ PRO VŠECHNY GENERACE. Těšit se můžete na VYSTOUPENÍ DĚTÍ z Církevní mateřské školy v sále (děti pak budou mít program v prostorách MŠ), OBČERSTVENÍ připravené maminkami dětí z mateřské školy (káva, čaj, svařák, koláče aj.) – vaše příspěvky budou použity na nákup hraček pro děti, POVÍDÁNÍ PANÍ MOLLINOVÉ o tradicích spojených s Adventem a Vánocemi. Připravené jsou TVOŘIVÉ DÍLNIČKY pro všechny – výroba dárků, dekorací a přáníček, můžete si VYROBIT ADVENTNÍ VĚNEC ( zájemci, přineste si polystyrénový kruh, 4 svíčky a 60 Kč), k dispozici budou větvičky různých dřevin a několik stylů dekorací. Zazpíváme si také koledy. Bude tam i drobný JARMARK společenství žen Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Přerově. Přijďte se podívat, jen tak si posedět a popovídat s přáteli. v neděli 7.12. tradiční ADVENTNÍ KONCERT A JARMARK S TVOŘIVÝMI DÍLNIČKAMI – v Pavlovicích Ve čtvrtek 11.12. od 17 h bude v Přerově MALÁ ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA - „O VYTRVALOSTI V MODLITBĚ“ začátek v kostele Sv. Vavřince mší sv. s promluvou P. Pavla Hofírka, pak pokračování na centru Sonus přednáškou Františky Böhmové. Využijte čas a zastavme se uprostřed adventu… Více informací u H. Školoudové - tel.: 731 604 120, email: [email protected] www.raj-pavlovice.cz Strana 12 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Rodina sílí modlitbou II. „Můžeme se ptát: jakým způsobem opatrujeme v rodině svoji víru? Držíme si ji pro sebe, ve své rodině jako privátní dobro, jako bankovní konto, anebo se o ni dovedeme dělit svědectvím, přívětivostí a otevřeností vůči druhým? Křesťanské rodiny jsou misionářské rodiny v každodenním životě, konají všední věci a přidávají do všeho sůl a kvas víry! A Boží Slovo nám podá poslední aspekt: rodina žije radostí. V responsoriálním Žalmu se nachází tento výraz: „ať to slyší pokorní a radují se“ (Žl 33/34,3). Celý tento Žalm je chvalozpěvem na Pána, který je zdrojem radosti a pokoje. Co je důvodem této radosti? Že Pán je blízko zkroušeným a vysvobozuje od zlého. Také svatý Pavel píše: „Radujte se stále v Pánu ... Pán je blízko“ (Flp 4,4). Rád bych dnes položil otázku: „Nosí každý radost ve svém srdci, ve svém domově?“ A každý ať si odpoví sám. Jak je na tom radost ve tvojí rodině? A odpovězte si. Drahé rodiny, vy dobře víte, že pravá radost, která se zakouší v rodině není povrchní, neplyne z věcí, z příznivých okolností... Pravá radost plyne z hluboké harmonie mezi lidmi, kterou všichni pociťují v srdci a která nám umožňuje vnímat krásu být spolu a vzájemně se na cestě životem podporovat. Základem tohoto pocitu hluboké radosti je však přítomnost Boha v rodině, přítomnost Boha v rodině, Jeho přívětivá, milosrdná a uctivá láska vůči všem. A zvláště trpělivá láska, trpělivost je Boží ctnost a učí nás, abychom vůči sobě v rodině chovali trpělivou lásku. Jenom Bůh umí vytvářet harmonii z odlišností. Pokud chybí Boží láska, také rodina ztrácí harmonii, převládnou individualismy a pohasíná radost. Avšak rodina, která žije radost víry, spontánně víru předává, je solí země, světlem světa a kvasem celé společnosti. Drahé rodiny, žijte vždy s vírou a jednoduModlitba Svatého otce chostí jako svatá Rodina Nazaretská. Ra- Svatá Rodino Nazaretská, věrná opatrovnice tajemství dost a pokoj Páně, ať jsou vždy s vámi!“ spásy: obroď v nás úctu ke ztišení, učiň z našich rodin večeřadla modlitby a přetvoř je na malé domácí círOtázky k zamyšlení ve společenství nebo v rodině: 1) Zamyslete se nad tím, jak opatrujete svou víru v rodině a po- kve, obnov touhu po svatosti, podporuj šlechetnou nádělte se o to s ostatními. mahu práce, výchovy, naslouchání, vzájemného poro2) Je víra v našem životě něčím, čeho si lidé kolem dříve nebo zumění a odpuštění. později všimnou? Je to pro ně něčím přitažlivým, co je zajímá? Svatá Rodino Nazaretská, probuď v naší společnosti 3) Daří se vám víru darovat i jiným, zažili jste někdy potřebu se vědomí posvátného a nedotknutelného charakteru roo ni dělit, protože jste jí byli tak plní…? diny, nedocenitelného a nenahraditelného dobra. 4) Zkuste se každý osobně zamyslet nad různými projevy lásky Každá rodina ať je přívětivým příbytkem dobroty ve vaší rodině. Jako inspiraci použijte slova Svatého otce, který a pokoje pro děti a pro staré, pro nemocné a osamohovoří o lásce přívětivé, milosrdné, uctivé a trpělivé. cené, pro chudé a potřebné. Ježíši, Maria a Josefe, 5) Podělte se s druhými o konkrétní jednání, které se vám s důvěrou vás prosíme a s radostí se vám svěřujeme.“ osvědčilo, aby ve vaší rodině bylo více radosti. Papež František: Rodina sílí modlitbou. RADIOVATICANA. Česká sekce Vatikánského rozModlitba vlastními slovy: Poděkujte za víru ve vašich rodinách, vzpomeňte si v modlitbě hlasu. [online]. © 2003-2013, datum publikování 27. na ty, kteří vám víru předávali. Proste o pomoc v rozlišení, kdy 10. 2013, [cit. 2013-12-10], přeložil Milan Glaser. je třeba víru chránit a utvrzovat se v ní a kdy ji máme nést dál Hana Školoudová do svého okolí. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec.“ Lk 6,36 Ježíšova výzva k milosrdenství a napodobování našeho nebeského Otce se v průběhu října ozvala hned dvakrát. V průběhu prvního říjnového týdne mohli lidé na charitu i faru přinášet trvanlivé potraviny. Akce vyvrcholila v neděli 5. října při všech mších svatých, kdy bylo možné přinést potraviny přímo do kostela. Před mší svatou i po ní vybírali pracovníci charity potraviny do označených košů. Každý přispívající obdržel malý dárek ve formě keramického srdíčka s poděkováním a výroční zprávu charity, aby si mohl udělat přehled o jednotlivých centrech a jejich prostředcích. Celou akci provázela velmi příjemná atmosféra, zapojily se i děti, které přinášely i trvanlivé cukrovinky pro potřebné. Celkem bylo věnováno: 50 kg mouky, 61 balení rýže, 31 balení luštěnin, 129 balíčků těstovin, 7 kg soli, 35 l oleje, 50 balení čaje a kávy, 84 kusů instantních potravin, 79 masových a zeleninových konzerv, 137 kusů cukrovinek, ostatní (ovesné kaše, sirupy, marmelády apod.) 37 kusů a 1 zubní pasta . Potraviny budou použity pro pomoc rodinám s dětmi, které jsou v nouzi, lidem v nouzi, s nimiž spolupracujeme skrze Občanskou poradnu a dalším potřebným. Všem farníkům patří velký dík nejen za přátelskou atmosféru, ale zejména za jejich velkou štědrost. Vždyť poskytovat pomoc potřebným je skutek milosrdenství. Další příležitost bude v průběhu listopadu, kdy se koná materiální sbírka na pomoc Ukrajině, kterou pořádá Charita ČR. S nadcházející zimou nastává na Ukrajině složitá situace. V důsledku nepokojů přišla o vlastní zdroje zemního plynu Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014 Strana 13

a uhlí i o dodávky plynu z Ruska. Nouze se netýká jen uprchlíků z míst, kde se válčí, ohroženi jsou všichni, kdo jsou odkázáni na plyn, který je na Ukrajině nejrozšířenějším zdrojem tepla. Můžete pomoci a v rámci této sbírky můžete přispívat teplým oblečení všeho druhu, věcmi jako rukavice, deky, přikrývky, spacáky, lůžkoviny, ručníky a zimní boty, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Prosíme však pouze o kvalitní a vyprané věci. Můžete je přinášet na Oblastní charitu Přerov, ul. 9. května 82, Přerov, a to denně od 8 do 15 hod. až do 21. listopadu 2014. Všem dárcům vyprošujeme Boží požehnání. Emilie Šmídová

 Aktivity dobrovolníků Maltézské pomoci . Činnost centra MP v Přerově je velmi pestrá a každý si může najít způsob, jak se do dobrovolnictví zapojit. Chtěly bychom Vás seznámit alespoň s některými aktivitami z posledního období. Dobrovolníci centra MP v Přerově již tradičně pomáhají při organizaci různých akcí občanských sdružení pro postižené občany - především Centra setkávání a Alfa handicap Přerov. Pomáhali jsme při:  celostátním závodu tělesně postižených v parku Michalov  bowlingovém turnaji pro handicapované  Alfaolympiádě, konanné v parku na Náměstí Svobody v Přerově. S organizací sportovních akcí pomáhali také mladí z farnosti, kteří se ochotně zúčastňují větších akcí a doplňují tak řady dobrovolníků. Také letos se někteří naši dobrovolníci aktivně zúčastnili pravidelného Mezinárodního setkání vozíčkářů na Velehradě. Letošní již dvanácté setkání bylo opět součástí oslav Dnů lidí dobré vůle, které se konají u příležitosti státního svátku Dne slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Dobrovolníci tak svou pomocí umožňují vozíčkářům, aby se mohli této akce zúčastnit. Ve dnech 24. a 25. října 2014 proběhl v olomouckém centru Maltézské pomoci vzdělávací kurz pro dobrovolníky moravských center. Kurz byl určen především novým dobrovolníkům zapojeným do programů Pomoc osamoceným seniorům a osobám se zdravotním postižením a Pomoc pečujícím při hlídání nemocných a zdravotně postižených. Zúčastnili se ale i dobrovolníci s delší praxí. Z našeho centra se školení zúčastnili 4 noví dobrovolníci. Každoročně se naši dobrovolníci účastní společenského večírku pro handicapované v Městském domě v Přerově, ten letošní se uskuteční na Mikuláše 5.12.2014 od 18,00 hod ve velkém sále MD. V nemocnici Přerov spolupracujeme s nemocniční kaplankou sestrou Marií Goretti. Dobrovolníci se účastní společné modlitby růžence a mší svatých. V Domově pro seniory zavedli na ergoterapii čtenářský kroužek, kde 1x týdně dobrovolník MP předčítá seniorům. Uživatelé jsou se službou velmi spokojeni. Důkazem toho, že v dobrovolnictví se meze nekladou, je také jeden z našich členů, který pracuje jako kadeřník a pro klienty Domova pro seniory uspořádá ukázky česání a také tzv „proměnu seniora či seniorky“, jak ji známe z časopisů či televize. A na závěr trochu statistiky: počet dobrovolníků 42, počet hodin, které naši skvělí dobrovolníci věnovali svým klientům od ledna do září 2014 - 1.248 hodin. Všem dobrovolníkům velmi děkujeme! Jitka Přidalová a Jitka Bílková Motto: EUCHARISTIE NOVÁ A VĚČNÁ SMLOUVA Starozákonní příslib nové smlouvy zdůrazňuje prorok Jeremiáš (31,31n). Naplňuje se v novozákonním vztahu smlouvy mezi Kristem - ženichem a Církví - nevěstou. Česká biskupská konference se rozhodla v příštím roce uspořádat první Národní eucharistický kongres od vzniku samostatné České republiky. Jednotlivé farnosti a diecéze se na něj budou připravovat šest měsíců, od začátku roku až do červnové slavnosti Těla a krve Páně – hlavního dne pro farnosti. Kongres později vyvrcholí celostátním sympoziem v Brně mezi 15. a 17. říjnem 2015. Eucharistické kongresy se v církvi konají na různých úrovních – diecézní, národní či celosvětové – od druhé poloviny 19. století. Jejich hlavním tématem je eucharistie, tedy Tělo a krev Páně v Nejsvětější svátosti, a jsou hlavním projevem úcty Strana 14 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

k ní mimo mši svatou. Vždy s odstupem několika let se věřící z mnoha zemí světa scházejí na Mezinárodním eucharistickém kongresu. Ten poslední, v pořadí padesátý, byl roku 2012 v Dublinu. Příští je se uskuteční v roce 2016 na Filipínách. V naší diecézi se Diecézní eucharistický kongres uskuteční ve dnech 15. a 16. května 2015 v Olomouci. V rámci něj je na pátek 15. května plánované setkání dětí z náboženství a církevních škol. V sobotu 16. května se budou konat mimo jiné adorace v kostelích v centru Olomouce, které budou pokračovat eucharistickými průvody z jednotlivých kostelů do katedrály, kde bude na závěr sloužena mše svatá. Ponořme se v průběhu tohoto roku do tajemství eucharistie, o níž jeden znamená: Ano, věřím tomu z celé své duše! poustevník napsal: „Eucharistie není jednou svátostí mezi ostatními, Ano, jsem si tím jistý! Ano, přijímám ho s raale svátost nejvyššího stupně, ze které vyplývají a ke které se sbíhají dostí a z lásky! Ve tvém „Amen“ věčný Otec všechny ostatní. Není to jen dar Boží: je Bohem, který se sám dává. slyší Mariino „Staň se“. Tvé „Amen“ se stává Nepředává milost: je osobou Ježíše, Pramene veškeré milosti. Svým ozvěnou Mariina „Staň se“ tady a teď. způsobem je jedinou svátostí, která není dočasná, ale věčná, neboť je samotnou přítomností Pána Ježíše, s nímž budeme žít, sdílet jeho slávu na věčnosti… Eucharistii lze shrnout do tří slov: Láska dávající Život skrze své Tělo. Láska ve své plnosti přelévající svůj vlastní Život v hojnosti skrze své Tělo počaté a narozené, zmučené a vzkříšené.“

S MARIÍ V NAZARETU – ZVĚSTOVÁNÍ „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Lk 1,31

„Existuje hluboká analogie mezi fiat, pronesené Marií v odpověď na andělova slova, a amen, které pronáší každý věřící, když přijímá tělo Páně. Od Marie se vyžadovalo, aby věřila, že ten, kterého počala „působením Ducha Svatého“, je „Boží Syn“. V souvislosti s vírou Panny se po nás v eucharistickém tajemství chce, abychom věřili, že týž Ježíš, Syn Boží a Syn Mariin, se zpřítomňuje s celým svým boho - lidským bytím pod způsobami chleba a vína.“ Jan Pavel II.: Ecclesia de Eucharistia Bůh žebrá své tělo na ženě Nazaret, 25. března. Velvyslanec Krále vpadá do jednoho domu. Překvapuje Miriam, která se modlí a přitom připravuje chléb na šabat. „Miriam, Bůh osobně mě posílá, abych ti řekl: ‚Abych mohl trpět a umřít, potřebuji tělo. Abych uzdravoval nemocné a objímal děti, potřebuji ruce. A také abych je mohl jednou roztáhnout na kříži. Aby svět byl osvícen světlem z nebe, potřebuji oči… Abych mohl milovat až do krajnosti, potřebuji srdce. Aby mě lidé mohli vidět, potřebuji tvář. Chceš mi dát své tělo, abych jím mohl sytit celý svět? Svoji krev, abych jí mohl proměnit svět?‘“ A Miriam s chvěním odpověděla: „Zde je mé tělo, tobě vydané! Zde je má krev, která bude vylita, aby ti darovala život! Mé tělo, zde je pro tebe! Mé srdce, zde je celé tvoje!“ V tomto okamžiku se zrodila Eucharistie. Začala mše svatá. Mše jeho života na zemi. Skrytý život v Nazaretu bude přípravou obětních darů. Jeho kázání na cestách bude liturgií slova. Vjezd do Jeruzaléma bude obětní průvod. Utrpení bude proměňováním. „Otče, odpusť jim!“, znějící z kříže, bude modlitbou Otče náš. Slavné vzkříšení bude přijímáním, které předjímá věčnou hostinu Beránka v nebi. Ale vše pramení tady. Jak by nám jednou mohl nechat své Tělo a Krev, kdyby je nejprve nepřijal od Marie, kdyby je nejprve na ní nežebral: to je chudoba Boží! Zde a dnes (v Nazaretu, 25. března) Bůh přijímá tělo ze ženy, jedné z nás, aby v něm mohl trpět a umřít – ten, který sám ze sebe nemůže učinit tuto zkušenost spojenou s naším lidstvím. A za třicet tři let, v Jeruzalémě, mi vrátí toto tělo, které jsem mu dal skrze Marii, abych mohl v něm být oslaven a žít navěky. Bere si mé smrtelné tělo, aby mi ho vrátil nesmrtelné. Bere na sebe mé lidské tělo, aby mi jednou vrátil tělo oslavené. Je to totéž tělo, které přijímá od Marie, jež odevzdá o třicet tři let později své církvi, která ho svěřuje každému z nás. Když kněz říká: „Tělo Kristovo“, znamená to: Zde je Ježíš, Syn Boží a dítě Mariino, on sám osobně… Věříš tomu skutečně? A tvé „Amen“ Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

K zamyšlení Při každém přijímání jsem v situaci Marie přijímající do svého nitra svého Pána, která nejprve odevzdává své tělo a duši svému Pánu. Když mi církev skrze kněze nabízí Tělo Boží, svěřuje mi své dítě jako matka vkládající své maličké do rukou drahého přítele.  Jak se připravuji na přijetí Krista v eucharistii?  Je mé Amen při přijímání Krista v eucharistii skutečným vyznáním víry?  Jsem ochotný/á propůjčit Bohu své tělo, aby mohl jít tam, kam chce, a činit skrze mne to, co chce? Modlitba Pane, každý den se k nám snižuješ stejně jako v hodinu, kdy, opouštějíc svůj královský palác, jsi se vtělil do lůna Panny; každý den jsi to Ty, kdo k nám přichází v nejpokornějším převleku skrytý v kousku chleba; každý den sestupuješ z lůna Otce na oltář do rukou kněze. Dej, ať naše duchovní oči prohlédnou a dokáží spatřit za kouskem chleba Tvoji královskou podstatu. Přeloženo z knihy Daniela Ange Eucharistie Petra Pročková Strana 15

Pastorační sněm Děkuji všem, kdo se zúčastnili pastoračního sněmu našich farností. Pomohl nám uvědomit si rozmanitost farního života a jeho bohatství. Přestože to nebylo hlavním cílem, tak se objevilo i pár konkrétních návrhů či připomínek, ke kterým se chci ještě časem vrátit. Případná další pastorační setkání by byla zaměřena na některou jednotlivou oblast farního života. Například na liturgii či charitativní práci či na technické záležitosti. Setkání pro evangelizaci Děkuji také těm, kdo přicházejí na setkání pro evangelizaci nebo se na tento úmysl modlí. Doufal jsem sice, a předběžný průzkum zájmu tomu nasvědčoval, že se zapojí více lidí, ale i tak mám radost, že se můžeme na úmysl rozvoje evangelizace a služby v naší farnosti modlit společně s těmi, kdo si na to udělají čas.

Další ročník akce pro tatínky s dětmi se blíží!

„S tebou mě baví svět 2014“ se uskuteční na faře ve Staré vodě u Bruntálu. Tatínkové a děti udělejte maminkám v adventním čase chvilku pro sebe. Akce proběhne 11. - 14. 12. 2014. Přihlášky přijímá a na všechny se těší zástupce pro propagaci A. Pazdera mobil 724 053 977.

V diskusi na faře padlo několik návrhů a postřehů: 1. Vydat příběhy našich farníků ve stylu článků Katolického týdeníku „Bůh v mém životě“, ve kterých by farníci napsali své zkušenosti s Bohem a vírou. Otázkou je, jestli by se našli farníci ochotní zveřejnit své osobní zážitky s Bohem. 2. Založit křesťanský turistický oddíl. 3. Jsou lidé, kteří hledají v kostele místo k osobní soukromé meditaci, ale nechtějí se zapojit do společných modliteb při mši svaté. Vytvořit pro ně takovou možnost. Například meditace ve stylu Taize, tedy se zpěvy v přítmí a se svícemi, třeba každý pátek večer. 4. Farnost by měla fungovat tak, že když někdo v kostele chybí, tak by měl jiný farník za ním zajít a zjistit, jak se mu daří a kde je. Farní společenství by nemělo být anonymní a netečné. 5. Měli bychom využívat média: kabelovou televizi, noviny Přerovsko, internet. 6. Lidé, kteří nechodí do kostela, jsou buď spokojení se svým životem a s těmi je zbytečné vést řeči o víře, nebo jsou to lidé nespokojení, kterým něco v životě chybí, a s těmi je možné mluvit o tom, jak žít lépe. Vhodnou formou mohou být přednášky o filozofii života, o tom, jak správné žít apod. 7. Ten turistický oddíl je vhodná myšlenka pro děti a mládež. U dospělých je naopak dobře, že jsou v turistickém oddíle spolu s nevěřícími, je to přirozená příležitost mluvit s druhými také o duchovních věcech. 8. Padl návrh zorganizovat v Přerově Kurzy Alfa (www.katolalfa.cz). K tomu by ale bylo nutno najít tým ochotných organizátorů. 9. Je zajímavé, že někdy i lidé v pokročilém věku odmítají mluvit o Bohu a vyhýbají se či odmítají duchovní témata. Pokud Vás některý z návrhů zaujal tak, že byste pro to chtěli i něco praktického podniknout, tak mi dejte vědět. Příští setkání pro evangelizaci bude ve středu 12. listopadu 2014. Začneme v 18:00 mší svatou v kostele sv. Vavřince a pak budeme pokračovat v sále na faře. K modlitbě a na setkání jsou všichni zváni. Prodej křesťanské literatury Křesťanská knihovna s prodejnou Už řadu let funguje prodej křesťanských knih na faře v Přerově a také farní knihovna. Na jednu stranu vidím jako velmi důležité, Zveme Vás do rozšířených prostor naší že je možné na faře zakoupit kancionály a základní křesťanskou knihovny s prodejnou duchovní literatury literaturu nebo si půjčit dobré duchovní knihy, ale na druhou a náboženských předmětů, která se nachází stranu se mi zdálo, že tuto možnost lidé málo využívají. Přemýšleli v Přerově na faře (Kratochvílova 6). jsme, jestli můžeme udělat něco pro to, aby naše malá prodejna a Od 18. 11. je otevřena každý všední den knihovna lépe fungovaly. v době 9 – 12 hodin a 14 - 17 hodin. Před rokem jsme prodej přesunuli na lepší místo do bývalé farní kanceláře a letos v září jsme prostory přeorganizovaly, aby zde bylo více prostoru na vystavení knih. Jako poslední krok chceme zkusit rozšířit dobu, kdy je prodejna a knihovna otevřená. Od 18. listopadu bude otevřeno každý všední den dopoledne od 9:00 (přesněji řečeno po ranní mši svaté) do 12:00 a také odpoledne od 14:00 do 17:00. Doufáme, že tak bude prodejna a knihovna lépe přístupná jak pro přerovské farníky, tak pro farníky z okolí Přerova a také pro všechny případné zájemce o duchovní literaturu. Kromě nabídky vystavených knih jsme schopni objednat jakoukoliv knihu z distribuce Karmelitánského nakladatelství. Děkuji všem ochotným farnicím, které se o prodejnu a knihovnu starají a budou starat. Přál bych si, aby se rozšířená prodejní doba osvědčila a naše prodejna s knihovnou dokázaly oprávněnost své existence. Nejde ani tak o finanční zisk, s tím příliš nepočítáme, byť trvale ztrátový provoz být také nemůže, ale o podporu duchovního života farníků a o nabídku křesťanské literatury pro všechny zájemce. Pokud budou lidé přicházet, tak to jistě všechny zapojené dobrovolnice povzbudí a rádi budeme pokračovat v tom, co má smysl. Jestliže se naopak přes všechnu snahu ukáže, že o křesťanské knihy není zájem, tak aspoň skončíme s vědomím, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Kéž by se naše prodejna a knihovna staly místem setkávání a zdrojem křesťanské inspirace do každodenního života. P. Pavel Hofírek

Strana 16

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

 Staletá vzpomínka . „Válka je největší zlo“, nadepsal můj dědeček svou fotografickou kroniku z první světové války, kterou po jejím skončení všichni nazývali Velkou válkou, v domnění, že žádná druhá už nesmí být, nebude. Jak se někteří mýlili. Jiní, mezi nimi francouzská básnířka Suzanne Renaud (1884 - 1964), manželka Bohuslava Reynka, již viděli a tušili nebezpečí další války. Ona již ve 30. letech napsala tuto nádhernou modlitbu – báseň: Chraň, Bože můj Chraň odpočinek domů uzamčených v šeře, chraň Bože, mystický vzmach napřímených žit, chraň zahrádek, jež mají růžové jen keře, nám srdcí, v kterých zhasl klid;

chraň věže se zvonem a stodoly a stájí, pastýře, jehož krok se v dáli ozývá, chraň chvíle vzpomínku, v níž slova umírají, jež nenávratně odplývá.

Prožijte prosím se mnou krátký a neobyčejný život s jednou mladou obětí Velké války. Po pádu Rakouska-Uherska došlo v roce 1918 k zániku monarchie, obdobně i v Německu, Rusku i v Osmanské říši. Náboženství v nově vzniklých státech bylo ale stále více zabarveno nacionálně. U nás došlo například ke sjednocení větví luterské a kalvínské, a vznikla tak Českobratrská církev evangelická. A právě uprostřed tohoto dění se odehrál i válečný příběh člověka, fascinující příběh jedince z celé obětované generace. Jmenoval se Jakub Kern (1897 – 1924) a většinu života prožil v Rakousko-Uhersku. Žili jsme s ním společné osudy, neboť sem patřily i naše země. Na Náměstí hrdinů ve Vídni prohlásil v roce 1982 nedávno kanonizovaný papež sv. Jan Pavel II. při bohoslužbě za blahoslavené: P. Jakuba Kerna, P. Antona Maria Schwarze a sestru Restitutu Kafkovou. P. Jakub Kern totiž sám nabídl svůj život řeholi premonstrátů za odpadlé kněze, konkrétně za premonstráta Isidora Bohdana Zahradníka. Ten porušil své řeholní sliby, odpadl z katolické církve, a stál u zrodu Církve Československé (8. 1. 1920). Kern nabídl, že bude za Zahradníka v řádu žít a konat smírné pokání. Jakub se v dětství i mládí vůbec nelišil od svých vrstevníků. Snad jen láskou k Bohu. Bavil se dokonale, miloval i ztřeštěné nápady, jako mnozí mladí. V roce 1908 vstoupil do chlapeckého semináře v Hallabrunnu ve vídeňské arcidiecézi a zároveň studoval i tamější gymnázium. V semináři vzpomínali, že před svatostánkem se často tak ponořil do modlitby, že ztratil pojem v čase. Místo k oltáři narukoval ze semináře 15. října 1915 do války k 59. pluku do Salzburgu; v lednu 1916 k 4. tyrolskému regimentu. Z důstojnické školy byl vyřazen v hodnosti poručíka a odvelen 15. 5.1916 na italskou frontu do jižního Tyrolska. Na frontě přejal velení hlídek. Prvně se přihlásili do předsunutých hlídek jen čtyři vojáci, ale počet narůstal. Jen poručíka prosili, aby se s nimi pomodlil za návrat v pořádku. Vzbuzoval takovou víru a takový obdiv a respekt, že říkali mezi sebou, máme svého anděla strážného, který s námi často ony hlídky vykonává! V poručíkově deníku čteme v neděli 10. září 1916 – „O půl páté ráno začíná prudká palba a pokračuje ještě teď o tři čtvrtě na dvanáct. V 10 hodin museli muži z čety donést munici, jeden těžce zraněn, nacházím ho už v posledním tažení …“ Ani Kern nebyl ušetřen. O den později – v pondělí 11. září 1916 byl v přední linii nedopatřením zasažen z vlastních řad. Průstřel plic a jater. Až za dva dny mohl být převezen do polní nemocnice ve Folgarii. V ráně už byla infekce. Poručík Jakub Kern se tři čtvrtě roku potácel mezi životem a smrtí. Při několika operacích mu byl nejprve odstraněn kus žebra a celkem pak přišel o osm žeber. Vše při plném vědomí, narkóza nemohla být použita. Nezemřel, přežil. Ale nikdy už nebyl úplně zdráv. Častokrát prosíval: „Bože můj, nech mě žít, dokud alespoň jedinkrát neodsloužím mešní oběť.“ Jakub Kern dostal dispens, aby mohl přijmout kněžské svěcení ještě před složením věčných slibů ve svém řeholním řádu. 1. srpna 1922 sloužil svou primiční mši svatou u školských sester ve Vöcklacbrucku, i když v noci předtím došlo u něj k chrlení krve. Vše zvládl, udělil novokněžské požehnání nejen hostům, ale i řeholníkům v klášteře. Jen krátce sloužil P. Jakub Kern jako kněz. Lidé za ním šli, protože věděli, že vše, co říká při kázání, je hluboce prožito a protrpěno. Následky válečného zranění se projevovaly stále zřetelněji. Jeho kněžské působení bylo stále častěji přerušováno dlouhodobými pobyty v nemocnici. Ale P. Kern veškeré své utrpení tělesné přijímal jako opravdovou milost za českého odpadlého kněze, řeholníka ze Strahovského kláštera, premonstráta Isidora Bohdana Zahradníka. Pater Jakub Kern zemřel v pondělí 20. října 1924 v sedmadvaceti letech ve Všeobecné nemocnici ve Vídni, a to v den, kdy měl skládat věčné řeholní sliby. Před přijetím viatika mimo jiné pronesl: „Dnes bude mé poslední svaté přijímání. Věčné sliby už budu skládat v nebi.“ Tak se stal P. Jakub Kern knězem a řeholníkem. Zemřel na následky zranění z Velké války. Jeho ostatky jsou uctívány a uloženy v opatství Gerasu v Rakousku, 18 km jihozápadně od Vranova nad Dyjí, hned za moravsko-rakouskou hranicí, což je asi hodina jízdy na kole. Památka blahoslaveného P. Jakuba Kerna, řeholníka O. Praem a kněze, je zde každoročně uctívána 20. října. Jedno ze zázračných uzdravení na přímluvu P. Jakuba Kerna prožil dnes dospělý ženatý muž, otec dětí, ročník 1971. Jako několikaměsíčnímu dítěti mu lékaři diagnostikovali zhoubný nádor na mozku s procentní prognózou. Rodina se v zoufalé situaci modlila k P. Jakubu Kernovi, aby na jeho přímluvu Bůh zachránil chlapečkův život. Nevysvětlitelné stalo se! Následující tomografická vyšetření zaznamenala: Chlapec se úplně a trvale uzdravil. Mám jedinou otázku: „Uzdraví se také dnešní svět?“ Rostislav Dočkal Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Strana 17

 Křesťanská mezinárodní solidarita . CSI (z anglického názvu Christian Solidarity International) byla založena v roce 1977, dva roky po tichých pochodech ve švýcarských městech Bernu a Curychu na podporu pronásledovaných křesťanů. Od roku 1992 působí CSI také v České republice. Česká národní organizace CSI byla založena Františkem Adamíkem, jenž se i v době komunistické totality angažoval v katolické církvi, která byla ateistickým režimem pronásledována. Tajně rozmnožoval náboženskou literaturu. Po dvou domovních prohlídkách následovaly výslechy a obžaloba ze spáchání zločinu „podvracení republiky“. Na vypracování jeho obhajoby se podílel JUDr. Ján Čarnogurský z Bratislavy, který se zasloužil o to, aby se informace o daném případu dostaly i do zahraničí. Takto se i v ústředí Křesťanské mezinárodní solidarity v Curychu dozvěděli nejen o Františku Adamíkovi, ale i o dalších pronásledovaných v Československu. V roce 1991 představitelé CSI, kteří dříve vydatně pomáhali pronásledovaným věřícím i v naší vlasti, zkoumali možnosti založení CSI v tehdejší ČSFR. Za spolupráce Františka Adamíka a Františka Kopečného, současného prezidenta CSI, byla založena Křesťanská mezinárodní solidarita také v naší zemi a již počátkem roku 1992 bylo vydáno nulté číslo zpravodaje Křesťané lidem v nouzi. Mezinárodní křesťanská solidarita (CSI) je křesťanskou organizací lidských práv, která pomáhá utlačovaným pro náboženské přesvědčení, dětem v nouzi a obětem katastrof. Tyto tři body činnosti CSI se vzájemně prolínají a doplňují. Logo: „Trpí-li jeden úd, trpí celé tělo.“ (1.Kor 12, 26) a podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,25-37). V České republice se orientujeme především na informo- Co můžete dělat vanost veřejnosti prostřednictvím našeho Zpravodaje, který Vytrvale se modlit za pronásledované a vězněné křesťany vydáváme šestkrát do roka v nákladu 6 200 kusů. Ze Zpravodaje vystřihnout protestní lístek, podepsat a neRozesíláme jej asi na 1400 adres, mezi nimiž jsou jak chat jej v zákristii. Odesílám je společně. jednotlivci, tak organizace. Přispíváme tak k lepší informo- Finančně podporovat naše bratry v nouzi. CSI je známá vanosti o náboženské svobodě a jejím porušování. Nabádá- vykupováním otroků v Súdánu a operační pomocí v krizome čtenáře k tomu, aby pamatovali na své pronásledované vých místech. Z našeho ústředí v Curychu nebo z USA a vězněné bratry a sestry ve světě. Ve větším množství jezdí lidé přímo na místo (nyní Irák a Sýrie, ale i Indie zpravodaj posíláme na poutní místa a do známých kostelů. a Nigerie) takže naše pomoc je rychlá a „Kdo rychle dává, Ve zpravodajích se zpravidla nacházejí také protestní dopi- dvakrát dává“ – naše česká CSI ještě podporuje salesiány sy, které je možné odeslat představitelům zemí, ve kterých v severovýchodní Indii, kde působil více jak 70 let otec dochází k porušování náboženské svobody. Med. Ročně je naše pomoc ve výši ca 60 000 USD. Důležitým prostředkem informovanosti o pronásledova- Když budete posuzovat naši činnost, tak pracují tři (Výných jsou také naše webové stránky www.csi-cr.cz, kde konná ředitelka za minimální mzdu a další zdarma) + řada může návštěvník získat dobrý přehled také o našich aktivi- dobrovolníků - také za Pán Bůh zaplať (jedna stará paní tách. Důležitou součástí stránek je také krátká denní mod- v HK si od dětí nechá namnožit 100 až 200kusů protestlitba, vhodná zejména pro lidi, kteří musejí pracovat s in- ních lístků, obchází kostely a sbírá podpisy a odesílá – já ternetem několik hodin denně. Na této adrese si také mů- jen 13 kusů). František Kopečný žete objednat zasílání modliteb za pronásledované křesťany na svou emailovou adresu. Na požádání přijedeme na přednášku o pronásledovaní křesťanů ve světě.

 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně . Stejně jako v jiných školních zařízeních, také u nás máme začátek školního roku za sebou. Nastoupilo nám deset nových dětí, které si brzy zvykly strávit nějaký čas bez maminky. Září bylo tedy ve znamení zvykání si a vzájemného poznávání. Liturgický kalendář nás vybízel k poznání těch, kteří nás předešli a jsou již v nebi. Povídali jsme si proto o sv. Ludmile a o sv. Václavovi. V říjnu nám pan farář Ryšavý přiblížil modlitbu růžence a my jsme se každý den pomodlili aspoň zrníčko. Krásné babí léto nás povzbuzovalo k radosti ze všeho stvořeného. Marie Přecechtělová Strana 18

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Důstojný pán si na důstojnost nepotrpěl František Lukeš P. František Lukeš působil v Hradecké diecézi a na stránkách našeho časopisu jsem již představil jeho dvě knihy („Celý život jsem se učil a stejně jsem propadl“, „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“). Tato kniha vznikla z dopisů jeho přátelům, a také jako soubor jeho zamyšlení vycházejících v Poděbradských listech od května 1991 do května 1993. Všímá si mimo jiné i určité únavy, netrpělivosti a obav, které se nejen tehdy počátkem devadesátých let projevovaly v naší společnosti, že nic nejde tak snadno a rychle, jak jsme si představovali. Upozorňuje na to, že je třeba také obnova mravní, duchovní. Zamýšlí se také nad tehdy nepředstavitelným stavem (dnes pro nás normálním) rozdělení Československa. Ve svých dopisech se věnuje jak tehdejší společenské situaci, tak také svému dětství a mládí. „Hlad jsme nikdy neměli, kus chleba byl vždycky, třeba i suchý. Někdy nám dal tatínek korunu na salám, o ten jsme se dělili všichni. Byl to opravdu nepatrný kousek. K němu jsme snědli i několik krajíců chleba. Jinak byla denně káva a chleba, třeba s margarinem nebo sádlem. Maso bylo sotva jednou týdně.“ V jednom dopise popisuje svou zkušenost s nemocí a pobytem v nemocnici. Přináší mnoho zajímavých a podnětných myšlenek, např. „Někdy si člověk myslí, že všechno překoná sám, ale opak je často pravdou. Pro mne byla tato nemoc skutečně vysokou školou života. Člověk musí prodělat i nemoc, aby byl moudřejší. Vrátil jsem se z nemocnice jako jiný člověk.“ „Člověk si někdy přivodí nemoc sám špatnou životosprávou. Člověk nesmí přepínat své síly a všechno musí brát s rozumem. Viděl jsem, že kuřáci prodělávají všechno mnohem hůře. Poznal jsem tam lidi, kteří v těžké nemoci cigarety proklínali. A přec dnes vidíme, že mladí lidé tolik kouří a navíc i děvčata. Člověk musí vlastně neustále pamatovat na své zdraví. Jeho cenu si uvědomí právě v nemocnici.“ Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2014, má 132 stran, doporučená cena 139,- Kč. Je možno si ji zakoupit v naší farní prodejně. Přeji hezké čtení. Já jsem vzkříšení a život Modlitby za zemřelé V roce 2006 vydalo nakladatelství Paulínky malou brožurku, která se nám může stát průvodcem v prvních osmi listopadových dnech, kdy zvláště pamatujeme na naše blízké zemřelé modlitbou a návštěvou hřbitovů, a také v nejbližších dnech při úmrtí někoho, kterého chceme doprovázet svou modlitbou. Pobožnost je možné použít jak při osobní modlitbě, tak při modlitbě ve společenství. Modlitba některého z biblických zpěvů na úvod nám pomůže ztišit se a obnovit svou víru v Hospodina, jenž neopouští ty, kdo v něho doufají. Pokračujeme čtením Božího slova na příslušný den. Po krátkém rozjímání předložíme Pánu své prosby. Je možné je formulovat vlastními slovy, nebo použít uvedené přímluvy. Na závěr se pomodlíme modlitbu Otče náš, závěrečnou modlitbu z příslušného dne a modlitbu „Odpočinutí věčné…“ Připojeny jsou i podmínky pro získání odpustků pro duše v očistci a několik modliteb za zemřelé. Přeji duchovní užitek z této knihy. Jaroslav Branžovský Pondělí 1.12. Středa 3.12. Čtvrtek 4.12. Pátek 5.12. Sobota 6.12. Neděle 7.12. Pondělí 8.12.

Úterý 9.12. Středa 10.12.

16:00 17:30 18:45 18:00 8:45 19:30 17:00 8:00 9:00 16:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí Pavlovice

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 19:00 Fara v Přerově 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec

Čtvrtek 11.12. 17:00 Přerov Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014

Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Mše svatá pro školní děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Mikulášská besídka pro děti Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Adventní koncert a jarmark s tvořivými dílničkami Centra pro rodinu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Setkání pro evangelizaci (18:00 mše svatá) Náboženství pro dospělé Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti s lampičkami a příprava na první svaté přijímání dětí Malá adventní obnova, viz str. 12 Strana 19

Sob

n

Prodejna křesťanské literatury a farní knihovna je od 18. listopadu 2014 otevřena každý všední den dopoledne 9:00 - 12:00 a odpoledne 14:00 - 17:00. Viz také strana 16.

Sobota 8.11. Neděle 9.11. Pondělí 10.11.

9:00 15:00 17:30 18:45 Úterý 11.11. 16:00 Středa 12.11. 18:00 Čtvrtek 13.11. 8:00 15:00 16:00 17:00 17:00 17:30 19:00 Pátek 14.11. 17:30 19:30 Neděle 16.11. 19:30 Pondělí 17.11. 9:00 17:00 Středa 19.11. 18:00 19:00 Čtvrtek 20.11. 8:45 19:00 19:30 Pátek 21.11. 17:00 Sobota 22.11. 9:00 Neděle 23.11. 15:00 Pondělí 24.11. 16:00 17:30 18:45 Úterý 25.11. 16:00 Středa 26.11. 9:00 15:30 Čtvrtek 27.11. 15:00 17:30 17:30 19:00 Pátek 28.11. 9:00 Sobota 29.11. 8:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Evangelický kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Pavlovice, fara Centrum Sonus Pavlovice, fara Fara v Přerově

15:00 Centrum Sonus 19:30 Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 20

Schůzka ministrantů Schůzka animátorů mládeže děkanátu Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Setkání pro evangelizaci Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu Úklid kostela, skupina „B“ Kavárna pro seniory Modlitby Fatimského apoštolátu Beseda s prof. Janem Sokolem, viz str. 9 Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Přednáška Centra pro rodinu, viz str. 12 Děkanátní modlitby mládeže Příprava mládeže na biřmování Státní svátek: Mše svatá v 9:00 Ekumenická bohoslužba Mše svatá pro školní děti Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Setkání s rodiči přípravy na první přijímání Modlitby matek Rodičovská skupina CPR, viz str. 12 Schůzka ministrantů Farní shromáždění Setkání seniorů Katecheze pro dospělé Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Modlitby za Charitu Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Začátek kurzu Manželské večery, str. 12 Zkouška scholy dospělých Tvoření a přednáška CPR, viz str. 12 Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen Tvoření adventních věnců a vystoupení Církevní mateřské školy, viz str. 12 Vigilie za počatý život

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Zdeněk Mlčoch, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prosincového čísla je 26. listopadu 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 10, Listopad 2014