Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Již druhou desítku let mohou farníci z Předmostí slavit pouť ke cti svaté Maří Magdalény s novoknězem a po odpolední svátostné adoraci si odnést novokněžské požehnání. „Prosme proto všichni vroucně a vytrvale za našeho bohoslovce Jana a nová kněžská a řeholní povolání.“ farníci z Předmostí

Září 2012 Číslo 8 Ročník 18  Úvodník P. Pavel Šíra

 Slovo z Charity Oblastní charita Přerov slaví 20 let  Světec měsíce  Zápis do CMŠ v Přerově na rok 2013/14  Pozdrav ze semináře  Pouť přerovského děkanátu do Francie

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Rosteme ve víře

 Stránka pro mládež

Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

 Z Centra pro rodinu Ráj  Vzpomínky se vrací  Jen tak ve stručnosti  Rozvrh vyučování náboženství  Události let 1945-48  Přečetli jsme a doporučujeme  Informace ... a mnoho dalšího...

Září v liturgii Drahé sestry a bratři v Kristu! Srdečně vás všechny zdravím na začátku měsíce září, kdy se děti opět navracejí ke svým školním povinnostem. Mnohým z nás skončila doba dovolených, a tak se také musíme pomalu navracet ke svým stavovským povinnostem. Na rozdíl od dětí však nám dospělým by mělo záležet nejen na rodině, ale i na Církvi, vlasti a míru v celém světě. Jistě vám neuniklo, že jakýsi „vnější“ pokoj, kterému jsme se dosud jakž takž těšili, je ten tam. Naše země prožívá stres z restitucí, Slovensko napětí uvnitř církve, na blízkém východě je strach z možné vojenské hrozby a o fámách Blízkých pohrom v Evropě včetně Čech slyšíme ze všech stran. Pán nás na takové doby předem upozornil, ale my nemůžeme opovážlivě spoléhat na jeho Milosrdenství, aniž bychom o ně neprosili. Právě nyní nás k tomu potřebuje víc než kdykoliv předtím. Jistě není náhodou, že Matka Boží nás v Medžugorie opět naléhavě prosí o intenzivní modlitby za mír. Když to na začátku lidé podceňovali, válka je zastihla jako zloděj. Kdyby se proti tomu nedalo nic dělat, Bůh by k tomu mlčel. Lucii z Fatimy Maria řekla, že modlitbou růžence lze odvrátit všechny katastrofy včetně války. Růženec je také tvůrcem pokoje v rodinách a společnosti. Brzy oslavíme památky Panny Marie Bolestné a Růžencové.

3. 9. 7. 9. 8. 9. 12. 9.

14.9.

Neměli bychom být dnes už moudřejší, mnohem vroucněji následovat příklad naší Matky a poctivě se denně růženec modlit při jakýchkoliv povinnostech? Anebo když nedejbože přijde pohroma, budeme se také my vymlouvat, že za to může zlozvěstný rok 2012 a ne naše duchovní lenost? Cítíte, jak hloupý je humbuk kolem tohoStrana 2

Sv. Řehoř Veliký, papež Sv. Melichar Grodecký, kněz a mučedník Svátek Narození Panny Marie Jména Panny Marie, nezávazná památka Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská…), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické (nauka o původu slov, o původním významu slova). Protože se toto jméno vyskytuje v Bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15, 20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve Španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září. Po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. září 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie. Při liturgické reformě za Pia X. roku 1912 pak byla přeložena na 12. září. „Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství, nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii! V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta Panna se jmenovala Maria.(Lk 1, 27).“ (Z homilií sv. Bernarda, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“) Svátek Povýšení sv. Kříže Svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se už v 5. století 14. září vystavovaly k veřejné úctě věřících části dřeva z Kristova kříže. Křesťanský Východ začal pak v tento den slavit dnešní svátek; v 7. století se jeho slavení rozšířilo i na Západ. Později se zároveň vzpomínalo také na znovuzískání svatého Kříže z Persie, kam byly jeho ostatky odneseny jako válečná kořist. Císař Hérakleios je roku 628 přinesl zpět do Jeruzaléma. Významu svátku Povýšení svatého Kříže předcházejí dvě události jedna ze Starého, druhá z Nového zákona. Jak je psáno ve Starém zákoně, každý, kdo byl uštknut hadem, měl se podívat na měděného hada, kterého zhotovil Mojžíš a vztyčil na kůl. Když na něj nemocný pohlédl, uzdravil se. (srov. Nm 21, 4b-9). Na tuto událost navazují a rozvíjejí ji novozákonní spisy. Sv. apoštol Pavel píše Filipanům: „Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při JežíSlovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

to roku, zatímco dobrý nebeský Otec sám nám nabízí účinné řešení? Dokdy Ho budeme opakovaně ignorovat? Vždyť tušíme, že času je málo. O Boží dobrotě máme svědectví při biblických pohromách. Bůh byl ochoten zachránit celé mnohatisícové město kvůli deseti spravedlivým. Je jisté, že všichni věřící celého přerovského děkanátu mohou zachránit i sami celý národ. Ale záleží na každém jednom z nás. K vašemu správnému rozhodnutí Vám všem ze srdce žehná P. Pavel Šíra

15.9. 16. 9 21. 9. 23. 9. 27. 9. 28. 9.

Dne 10. srpna si přerovská farnost každoročně připomíná svého patrona sv. Vavřince, jemuž je zasvěcen farní kostel v Přerově.

29. 9.

šově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán“. (Flp 2, 6-11) Je zde zdůrazněn protiklad ponížení - povýšení. Povýšení zde nelze chápat ve smyslu získání výhod nebo prestiže, naopak – znamená vlastně ponížení a utrpení, které Pán Ježíš z lásky k lidem dobrovolně přijal. Evangelium podle Jana dodává: „Ježíš řekl Nikodémovi: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ (Jan 3, 13-17) Středem Ježíšovy noční rozmluvy s Nikodémem je úvaha o příhodě s hadem na poušti, o níž čteme v prvním čtení dnešního svátku. Paralela je zřejmá: po vyvýšení z prvního příběhu nastupuje Kristovo ponížení z Listu sv. Pavla Filipanům a následné povýšení. Životu, který získal uštknutý pohledem víry na znamení hada, odpovídá „život věčný“, který dává Ježíš povýšený na kříž tomu, kdo v něho a jemu věří. Povýšením na kříž se projevuje spasitelská láska: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna." (v. 16) Smrt a oslavení Ježíše Krista jsou propojeny v tomto znamení lásky. Podle Jana je Kristovo povýšení na kříž, tj. jeho pascha (pozn.: tj. přechod – i ve významu ze smrti do života), kořenem spásy a zjevením jeho lásky. V ukřižovaném Ježíši je soud druhotný vzhledem k odpuštění a ke spáse. Panna Maria Bolestná Sv. Ludmila, mučednice Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty Sv. Pius z Pietrelciny, kněz Sv. Vincenc z Paula, kněz Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa Modleme se v tento den (a nejen dnes) za všechny, kteří tvoří zákony, vládnou, mají moc a vliv, aby všech těchto možností využili k dobru našeho národa. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů Michael, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh“, je v biblických textech označován jako jeden z prvních knížat (Dan 10, 13.21), ochránce vyvoleného národa (Dan 12,1) a vítěz nad démonem (Jud 9, Zj 12, 7). Také křesťané v něm od počátku viděli zvláštního ochránce novozákonního Božího lidu a přímluvce zemřelých před Božím trůnem. Je vzýván také při exorcismech. Jeho svátek se slaví už od 5. století ve výroční den posvěcení baziliky zbudované k jeho poctě v Římě na Via Salaria. Spolu s ním si připomínáme další dva archanděly, kteří o sobě prohlásili, že stojí před Bohem (Lk 1, 19; Tob 12, 15). Gabriel znamená „Muž Boží“, nebo „Bůh ukázal svou sílu“. Jeho jméno se objevuje v knize proroka Daniela (Dan 8,16; 9, 21). Zvěstoval také Zachariášovi narození Jana Křtitele (Lk 1, 19) a Panně Marii narození Ježíšovo (Lk 1, 26). Rafael znamená „Bůh uzdravil“. Vypráví o něm novozákonní kniha Tobiáš. Bývá vzýván jako průvodce cestujících.

30. 9. Sv. Jeroným, kněz a učitel církve

Jaroslav Branžovský

Na svátek sv. Václava, hlavního patrona olomoucké arcidiecéze a naší vlasti, si Mons. Jan Graubner připomene 20. výročí jmenování olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským. Do této funkce jej jmenoval již zesnulý papež Jan Pavel II. K tomuto jubileu mu srdečně gratulujeme a v modlitbách vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a přejeme mu mnoho sil v jeho náročné službě. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

Strana 3

Víra Teologie nás učí, že Bůh ve svém svobodném rozhodnutí volá člověka k víře, která vzniká na základě komunikace mezi Bohem a člověkem. Víra i její přijetí má dialogický charakter. Není víry bez Boží iniciativy. Bůh se nám daruje. Ale není ani víry bez následné odpovědi člověka. Víra je tak setkáním milosti, která je dávána z Boží iniciativy se svobodnou vůlí člověka. Aby mu ji Bůh ulehčil, dává se poznat v Kristu. Mluvíme-li o víře křesťanské, pak se jedná o víru v Ježíše Krista, a to hned ve dvou ohledech – víra, která je od Krista přijatá a víra, která Krista vyznává. Ježíš Kristus umožňuje víru jako takovou, neboť je tváří neviditelného Boha. Proto je víra v Boha nutně spojena s osobou Krista. Víra jako nauka a víra jako vztah Často je víra chápána jako souhlas s ucelenou naukou, což nelze popírat. Nicméně autentická víra je mnohem víc. Pouhý souhlas s naukou je redukcí víry na soustavu pravd. Víra v Boha, který se zjevuje, je víra v jiného Boha, než je bůh filosofů. Ten je pouze poznáním rozumu. Víra je ale také odpovědí na pozvání Boha. Je poznáním osoby. Podobně, jako je tomu i v mezilidských vztazích. Nepřijímáme jakýsi kodex osoby druhého, ale postupně ho poznáváme. Ve vzájemném dialogu se naše prvotní seznámení rozvíjí a prohlubuje. Aby poznání bylo možné, osoba se musí dát poznat. Bůh tak činí v Ježíši Kristu. Bůh se nestal člověkem proto, aby do nás natloukl katechismus. Přišel k nám, aby nám přinesl radostnou zvěst pro náš život a pro naši spásu. Potřebujeme si proto osvojit jazyk zvěstování, který objasní víru nikoli jako znalost určitých pouček, nýbrž jako konkrétní a osvobozující odpověď na zásadní otázky našeho života. Víru si proto nelze plést se znalostmi katechismu. Ten poskytuje odpovědi na otázky, které se teprve rodí z křesťanské víry. Ale nehodláme opakovat nějaké poučky. Víra se osvědčuje rozumem, a ten je Božím darem. Avšak víra je víc než rozum. V prvním Janově listu se dočteme, že k Bohu se přibližujeme lásky-

plným jednáním: „Kdo miluje, poznává Boha.“ Ten, kdo jedná jako Bůh, porozumí Bohu a pozná ho. Tomu se dostane milosti víry. Víra v bibli K podobnému závěru dojdeme také, když se na víru podíváme biblicky. I zde si můžeme všimnout, že před naukou je vztah. Nejdříve přichází komplexní poznání osoby a až poté následuje nauka. Celou Biblí se táhne jako červená nit odvolávání se na víru praotců. Abraham se nejdříve setkal s Bohem, uvěřil mu, rozvinul vztah, a až mnohem později přichází nauka v podobě desatera. Starozákonní víra je spolehnutím se na to, že Bůh dodrží své slovo. Není nejdůležitější souhrn náboženských pravd, ale jde o zakoušení být osloven Bohem. Nicméně víra není bezobsažná. Víra od nejstarších počátků vyžaduje mravní odpověď člověka. Věřící člověk má nejen důvěru v Boha, ale také ho poslouchá. Taková praktická víra se rodí z bázně Boží, což je však jiná vlastnost než strach z Boha. Nový zákon ctnost víry dále posunuje. Jejím ohniskem se stává právě osoba Ježíše Krista. Jeho moc, jeho učení, jeho smrt za naše hříchy a jeho zmrtvýchvstání, jeho božský původ. Apoštol Jan vnímá víru jako důvěru, která se projevuje odevzdáním se a přilnutím. Niterný vztah ke Kristu, který ústí do vztahu s Otcem, vede ke snaze popsat a sdělit druhým lidem, co to víra vlastně je a čemu věřím. Dochází tak k jistému posunu chápání víry od vztahu k obsahu. Obsahem víry jsou pravdy, které se dále předávají jako drahocenné dědictví otců. Víra však není věc, která je daná jednou provždy. Je v nádobě hliněné, která je velmi náchylná k poškození. Víra roste s pochopením a znamená spíše jít určitou cestou, která s sebou nese také překážky a hledání. To nás vede k vědomí, že si nikdy nemohu být jist kvalitou své víry, jak nás navádí otec nemocného chlapce v Mk 9,24: „Pomoz mé nedůvěře!“ S komplexností pojmu víry a s těžkostí jeho pochopení se vyrovnává i list židům: „Víra je podstata toho, v co doufáme, přesvědčení o věcech, které nevidíme.“ Víra je tedy o skutečnostech, které existují, ale které jsou našim schopnostem nedosažitelné. Jejich dosažitelnost víra přislibuje. (pokračování příště) P. Libor Churý

Oblastní charita Přerov slaví 20. let Letos uplynulo 20 let od vzniku Oblastní charity Přerov. Ta vznikla 3. února 1992 a její snahou bylo poskytnout zdravotní péči pacientům v domácím prostředí. V několika dalších letech se k ošetřovatelské službě postupně přidala služba pečovatelská a od roku 2000 postupně vznikají také centra služeb sociální prevence, tj. Romské komunitní centrum, Občanská poradna a Setkávání seniorů SPOLU. Charita, která byla v prvních letech založena z velké části na práci dobrovolníků, se za 20 let změnila v profesionální organizaci, která dnes zaměstnává 34 stálých zaměstnanců z řad zdravotních sester, pečovatelek, sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. Během roku poskytne Oblastní charita Přerov služby cca 900 klientům. Oslavy 20. výročí existence Oblastní charity Přerov připravujeme na měsíc říjen, a měly by proběhnout ve dvou dnech. Na středu 10.10. 2012 od 17 hod. je připravena beseda se zakladateli, která proběhne na Centru SONUS. A na čtvrtek 11.10. 2012 chystáme slavnostní mši svatou a koncert v kostele sv. Vavřince. Na druhý den oslav přislíbil svou účast také o. arcibiskup Jan Graubner. Více informací a podrobný program najdete během měsíce září na letáčcích. Na oslavy srdečně zveme všechny farníky a příznivce charitního díla. Martina Krejčířová Strana 4


Svatá Kateřina Drexel Kateřina Drexel věnovala svůj život snaze o zlepšení života indiánů a Afroameričanů. Narodila se 26. listopadu 1858 ve Filadelfii ve Spojených státech Amerických jako druhá dcera Františka Antonína Drexela a Hany Langstroth. Její otec byl dobře známým bankéřem a lidumilem. Oba rodiče vštěpovali svým dcerám vědomí, že jejich bohatství je jim pouze zapůjčeno a má být sdíleno s ostatními. Na výletě do západní části Spojených států viděla Kateřina strádání domorodých Američanů – indiánů. Tento zážitek v ní probudil touhu zlepšit životní podmínky těchto lidí, a to byl začátek její podpory misií ve Spojených státech. První školu, kterou založila, byla indiánská škola svaté Kateřiny v Santa Fe v Novém Mexiku (1887). Později, když v Římě navštívila papeže Lva XIII. a žádala ho o misionáře pro několik indiánských misií, které jako laik financovala, byla překvapena, když slyšela papežovu poznámku, aby se sama stala misionářkou. Po poradě se svým duchovním vůdcem, biskupem Jamesem O'Connorem, se rozhodla cele se odevzdat Bohu a věnovat se službě Americkým indiánům a Afroameričanům. Přes své bohatství byla chudá v duchu a skrze své poslání žila jednoduchý život, jen se základními potřebami. Založila Sestry Nejsvětější svátosti, které měly přinášet evangelium a radost z eucharistie indiánům a Afroameričanům. 12. února 1891 složila Kateřina své řeholní sliby. Důležitou náplní kongregace bylo zakládání škol pro domorodé Američany a Afroameričany. Jejich služby zahrnovaly i náboženské vzdělání, sociální pomoc, návštěvy po domech, v nemocnicích a ve vězeních. Kateřina viděla, že mnoho Afroameričanů žije stále v nesvobodě, v nevyhovujících podmínkách, jako zemědělští pachtýři nebo špatně placené služebnictvo, bez vzdělání a ústavních práv. Mnoho jich také trpělo útlakem na plantážích. Cítila důležitost změny rasistických postojů ve společnosti. Potřeba kvalitního vzdělání se před ní vynořila a ona hovořila o této potřebě s těmi, kdo sdíleli její zájem o nerovnost ve vzdělání pro Afroameričany. V průběhu svého života otevřela, obsadila pracovníky, a přímo podporovala téměř 60 škol a misijních stanic, zejména na západě a jihozápadě Spojených států. Korunou její vzdělávací činnosti bylo založení Xavier University v Louisianě v roce 1925. Byla to jediná převážně afroamerická katolická instituce poskytující vyšší studium ve Spojených státech. Ve své klidné cestě Kateřina zkombinovala zbožnou a naprostou závislost na Boží prozřetelnosti s rozhodnou aktivitou. Na základě iniciativy Kateřiny Drexel si byla církev ve Spojených státech schopna uvědomit hlubokou potřebu domácího apoštolátu mezi domorodými Američany a Afroameričany. Posledních 18 let svého života byla kvůli vážné nemoci téměř nepohyblivá. V těchto letech se ponořila do adorace a kontemplace, jak toužila od útlého dětství. Zemřela 3. března 1955. Kateřina zanechala svým Sestrám Nejsvětější svátosti a nám všem čtverý mocný odkaz: - svou lásku k eucharistii, ducha modlitby, a svůj pohled skrze eucharistii na jednotu všech lidí; - svého nezdolného ducha k odvážným iniciativám k uchopení sociální nespravedlnosti mezi menšinami – sto let před tím, než stejná záležitost vyvolala obecný zájem ve Spojených státech; - svou víru v důležitost kvalitního vzdělání pro všechny a svou snahu toho docílit; - naprosté darování sebe a svého majetku v nezištné službě obětem nespravedlnosti; Kateřina Drexel byla blahořečena Janem Pavlem II. 20. listopadu 1980 a mezi svaté byla zařazena 1. října 2000. Z anglického originálu přeložil P. Libor Churý

Zápis do CMŠ v Přerově na rok 2013/14 Vážení farníci, rodiče, děti! Církevní mateřská škola v Přerově začíná třetí rok svého působení v přerovské farnosti. V uplynulých dvou letech postupně vzrůstal zájem o naši mateřskou školu, která měla naplněnou kapacitu 24 dětí. Při posledním zápisu bylo přijato 26 dětí, tedy2 děti nad kapacitu školky a zájemci z řad veřejnosti museli být také odmítnuti. V tomto školním roce máme 15 předškolních dětí, které odejdou příští rok do školy, a tím se uvolní stejný počet míst. Proto jsem se rozhodla stanovit průběžný zápis dětí pro rok 2013-14 Farnosti Přerov a okolních farností již od tohoto září do konce kalendářního roku. Od ledna 2013 pak bude vyhlášen zápis pro širokou veřejnost. Zveme proto všechny zájemce k návštěvě naší mateřské školy, a to po tel. domluvě na čísle 734 435 069. Je možné zaslat vyplněnou přihlášku elektronickou poštou - naleznete na webových stránkách naší mateřské školy www.cms-prerov.cz. Iveta Frýdková Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

Strana 5

 Pozdrav ze semináře…. Drazí farníci, zdravím vás z olomouckého semináře, kde zanedlouho zahájíme nový akademický rok. Během měsíce června se mně i mým spolužákům podařilo úspěšně zvládnout všechny zkoušky, a tak můžeme pokračovat do dalšího roku studia na fakultě. Závěrem roku opustil náš ročník jeden bohoslovec, takže do druhého ročníku má pokračovat 8 bohoslovců, z toho čtyři z Moravy a čtyři řeckokatolíci z Ukrajiny. Ke konci června nás čekaly velké slavnosti v podobě jáhenských a kněžských svěcení. Tyto události pro nás mohou být příležitostí k děkování za nové dělníky na Kristově vinici a prosbě o věrnost a vytrvalost v jejich službě. Někdo si může postesknout nad nízkými počty novosvěcenců, vždyť jáhny máme jen dva a novokněze tři. Je také dobré zamyslet se, co můžeme my dělat pro nová kněžská a řeholní povolání. Každý může přispět svým vlastním jedinečným způsobem. Je tolik cest, jak podporovat a snažit se připravit dobrou půdu pro růst nových povolání. Především se snažme o dobré křesťanské rodiny, vychovávat děti k víře, vytvářet dobré farní společenství, zúčastnit se pouti za povolání,… ale na prvním místě se vytrvale modleme za nová povolání. Během prázdnin mě čekalo několik praxí. Hned první týden v červenci jsem vyrazil na Velehrad, kde mě čekala týdenní praxe v sakristii basiliky. Byli jsme tam celkem čtyři bohoslovci, takže práce nebylo mnoho a my strávili docela příjemný týden. V půli července mě čekala praxe s mládeží. Stejně jako loni jsem jel na akci zvanou Antiochia. V letošním roce jsme byli na Znojemsku ve farnosti Olbramkostel. Spolu se mnou přijelo na Antiochii pět děvčat a společně jsme se snažili oslovit místní lidi, pro které jsme pořádali různé akce. Pro děti jsme nachystali dětské odpoledne, letní kino, Antiolympiádu a třeba i noční bojovku. Starší ročníky jsme zase pozvali na společné posezení na faře. Každý den byl provázen modlitbou za tamní farnost a soukromou adorací, takže jsme celé dva týdny prožili také duchovně. Po krátkém pobytu doma jsem se vydal na víkendovou brigádu na sv. Hostýn. Každý víkend tam určený bohoslovec pomáhá při bohoslužbách a na začátku srpna tato služba čekala i mne. Při této praxi jsem ministroval a pomáhal v sakristii během soboty a neděle, kdy přicházelo mnoho poutníků navštívit místní basiliku. Je krásné vidět tolik křesťanů putujících na Hostýn, aby mohli děkovat či prosit o přímluvu Panny Marie. V září nám začínají pětidenní exercicie na Velehradě, které povede otec Kabrda, spirituál pražského semináře. Po této duchovní obnově už zapějeme hymnus Veni Sancte Spiritus, kterým s pomocí Boží zahájíme nový rok naší formace. zdraví Jenda Berka

 Pouť přerovského děkanátu do Francie . V Nevers jsme se zastavili v klášteře, do něhož ve svých 22 letech vstoupila Bernadetta Soubirousová, jíž se v jejich rodných Lurdech jako 14 leté dívce 18 krát zjevila Panna Maria. Bernadetta byla drobného vzrůstu (v dospělosti měřila jen 137 cm) a od dětství trpěla astmatem. V neverském klášteře zemřela ve svých 35 letech na TBC kostí. Její tělo bylo bez jakéhokoliv ošetření pohřbeno v jednoduché dřevěné rakvi do země pod dlažbou kaple sv. Josefa v klášterní zahradě. Protože se na její přímluvu stalo několik lékařsky zdokumentovaných uzdravení, byla v r. 1925 prohlášena za blahoslavenou. Jak bývá při ta kové příležitosti zvykem, byla následně její rakev vyzvednuta. K velkému údivu všech bylo tělo pružné a neporušené, jakoby právě zemřela. Po důkladném lékařském ohledání a zdokumentování, bylo v nové rakvi opět uloženo do stejného hrobu. Když byla po dalších uzdraveních, které se staly po r. 1925 Bernadetta v r. 1933 prohlášena za svatou, její tělo znovu exhumovali a shledali ve stejném stavu jako před 8 lety. (Někteří dokonce tvrdili, že její tvář byla ještě půvabnější). Řeholnice převlékly zcela ohebné tělo své spolusestry do nového hábitu, uložily je do skleněné rakve a umístily do boční kaple klášterního kostela, aby k ní moStrana 6

hli lidé přicházet a modlit se. Také my jsme v tom kostele nedaleko skleněného sarkofágu slavili mši svatou. Po ní jsme směli u rakve pokleknout a zblízka přes sklo při modlitbě pozorovat Bernadettinu tvář, jemné řasy očí, které se zavřely před 133 lety. Po prohlídce města Nevers jsme přenocovali opět ve Formuli 1 a ve středu ráno pokračovali přes Středofrancouzský masiv dále na jihozápad do nejznámějšího poutního místa Francie. V pozdním středečním odpoledni jsme po 760 km jízdě dorazili do Lurd. Zde v r. 1940 uvízl se svou rodinou při útěku před nacisty a několik týdnů pobýval syn bohatého pražského žida - spisovatel Franz Werfel. Francie byla už obsazena Němci, hranice do Španělska pevně uzavřeny. Sám o tom píše: „Ve chvíli velké životní tísně jsem slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a budeli mi dopřáno dospět k spásonosnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve, než se pustím do nějaké jiné práce.“ Tak jako v nesčetných jiných bezvýchodných situacích se i v tomto Werflově případě zachovala Panna Maria tak jako vždy - jako dobrá Matka - a on jí za to splnil svůj slib. Proto jsme mohli dávno před naší poutí číst jeho dokumentární román Píseň o Bernadettě, který poutavě a věrohodně líčí dobu a okolnosti vztahující se ke zjevení Panny Marie v Lurdech. Od prvního zjevení 11.2.1858 sem k Massabielské jeskyni za těch 154 let připutovaly milióny lidí. Přibližně 7000 nemocných deklarovalo písemně náhlé uzdravení. (Přísná mezinárodní lékařská komise a následně Svatý stolec z nich uznaly jen 68.) Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

Ale daleko více lidí se tady uzdravilo duševně a duchovně. Je to úžasné místo, člověku je tady tak dobře, jako dítěti v náručí maminky. Byli jsme moc rádi, že jsme zde mohli strávit 2 ½ dne a 3 noci. První večer po ubytování v hotelu Aliance jsme slavili mši sv. v kapli sv. Patrika, která je součástí moderní betonové baziliky sv. Bernadetty, nedávno postavené 200 m vzdušnou čarou přes řeku Gava de Pau, naproti jeskyni zjevení. Hned po mši sv. jsme se ve 21 hod. zúčastnili světelného průvodu, při kterém se tisíce lidí v čele s nemocnými na vozíčkách a jejich asistenty modlí růženec prokládaný Lurdskou písní. Poutníci z jednotlivých národů mohou vyslat svého zástupce, který se jejich jazykem do mikrofonu před průčelím Růžencové baziliky podílí na modlitbě růžence. (Zazněla i čeština.) Je krásné naslouchat, jak směsice nejrůznějších jazyků odpovídá, chválí Boha a jeho Matku a vidět, jak se k tmavnoucí obloze za zpěvu „Ave, ave, Maria“ pozvedají tisíce svící, jak osvětlená socha Panny Marie „pluje“ na nosítkách nad hlavami lidí. Náš průvodce nesl českou vlajku. (Když jsme tak malý národ, musíme o sobě dát více vědět). Stejný nápad měli i jiní poutníci z naší vlasti. Ve světle svící jsme rozeznali v davu ještě 2 další české vlajky. Druhý den pobytu (ve čtvrtek) jsme ráno navštívili komplex 3 kostelů, které jsou přimknuty k Massabielské skále, vypínající se nad řekou Gavou. První zde byl vybudován kostel nad jeskyní zjevení. Dnes se mu říká Krypta, protože později přímo nad ním byl postaven další - horní kostel - bazilika Neposkvrněného početí Panny Marie. Třetím a největším ze 3 kostelů je jako podstavec předsunutý před oba předchozí - Růžencová bazilika s dvěma obloukovými rampami (symbolizujícími otevřené náručí Panny Marie), které umožňují vozíčkářům bezbariérový přístup až do horního kostela. V Růžencové bazilice jsou ve dvou bočních kaplích a presbytáři krásně zpracované výjevy 3 růženců: radostného, bolestného a vítězného. Ztvárnění tajemství „Který tě, Panno, v nebi korunoval“ (tzv. česká kaple) bylo financováno ze sbírek českých, moravských a slezských poutníků do Lurd, které organizovalo 6 kněží – rodných bratrů Kolískových (rodáků z Protivanova). Ztvárnění čtvrtého růžence světla je vyobrazeno na průčelí baziliky krásnou mozaikou. V Kryptě jsme pak s našimi dvěma kněžími slavili mši svatou. Všechny stěny všech tří kostelů (i chodeb a předsíní), které nejsou zrovna ozdobeny obrazy či sochami, jsou důsledně obloženy tisíci tabulkami s poděkováním za vyslyšení proseb. Tato němá svědectví vypovídají velmi silně o Boží lásce a moci Panny Marie. Protože ani tyto 3 kostely postupem času nestačily návalu poutníků, byla ke 100. výročí lurdských zjevení vybudována asi 500 m od jeskyně Zjevení podzemní bazilika sv. Pia X., která pojme 22 tisíc poutníků. Ve čtvrtek odpoledne jsme navštívili Bernardettin rodný mlýn a městskou šatlavu – malou zamřížovanou místnost, kde bydlela její rodina (6 lidí) po bankrotu, tedy v době, kdy se jí zjevila Panna Maria. Byly to velmi velmi těžké podmínky pro zdraví i psychiku jak rodičů, tak nemocných dětí, totální chudoba ve vlhkém bytě. Proto Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

dnešnímu člověku zcela neskutečně zní výpověď jejich tehdejších sousedů, vykonaná pod přísahou, při zahájení procesu blahořečení Bernadetty. Stojí tam: „Soubirousovi se spolu nikdy nehádali – ani rodiče mezi sebou, ani děti. Každý den se ráno i večer společně modlili.“ Navštívili jsme též hrob Soubirousovy rodiny na místním hřbitově. V 17 hod odpoledne jsme se zúčastnili eucharistického průvodu, při kterém do davu lidí shromážděného na prostranství před Růžencovou bazilikou sestoupí v monstranci Ježíš Kristus pod způsobou chleba a za doprovodu opět tisíců poutníků se odebere – nesen knězem - do podzemní baziliky, kde je krátká adorace a požehnání nemocných. Právě při tomto požehnání se dějí uzdravení. Následující den – v pátek jsme s našimi kněžími směli slavit mši svatou přímo v jeskyni, kde se ta, která sama sebe nazvala Neposkvrněné početí, zjevila chudému, nemocnému děvčeti, aby opět varovala lidi před nevěrou a vyzývala je naléhavě k modlitbě a obrácení. Jasně zde dala najevo, jak je Bohu milá a ve svém dopadu také mocná modlitba růžence. Mše sv. v jeskyni Zjevení byla pro mě osobně jedním z nejhlubších zážitků celé pouti. Navíc skrze pevně zabudovanou kameru, která snímá jeskyni 24 hod denně, mohli být (po našem sms-avízu) naši drazí doma u počítačů na dálku s námi účastni nejsvětější oběti. Tento den jsme měli osobní volno. Někteří je využili ke koupeli ve vodě o teplotě 5-10 °C ze zázračného pramene. Mnozí z nás strávili část odpoledne na křížové cestě po jižním svahu Massabielské hory. Jednotlivá zastavení jsou vytvořena jako figurální scény v nadživotní velikosti umístěné v lesoparku. Tak působivou, dějově věrohodnou, sochařsky do detailů jemně propracovanou křížovou cestu jsem ještě neviděla. Třebaže jsem o Lurdech mnoho slyšela, četla a rozjímala v tzv. lurdských jeskyních, je to nic v porovnání s tím, co jsem zde zažila. (pokračování příště)

Růžena Jurečková

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Jistě jste se měli o prázdninách báječně, ale teď již začíná nový školní rok. Je před vámi jako tajemství a vy toto tajemství budete den co den s pomocí Boží odkrývat. Bude to někdy velké dobrodružství, které nikdy nekončí. Přeji vám v novém školním roce mnoho dobrých spolužáků a laskavých učitelů. Úcta Na břehu řeky Bečvy se v podzimním sluníčku vyhřívala kačenka. Trochu spala a málem jí pavouček, který soukal své nitě přes květy vratiče, celou omotal. Sluníčko se usmívalo na modré obloze a prohlíželo se v Bečvě, která se loudavě ubírala svým korytem směrem k Troubkám. A protože bylo již září a vítr měl za úkol honit babí léto a dětem draky, pořádně se zatočil, rozvířil klidnou hladinu vody. Vlnky se zvedly a sluníčko na nich vytvořilo úžasné hvězdičky. Ta nejkrásnější vlnka s hvězdičkou byla Bečvinka. „Dobrý den,“ volala na spící kačenku, ale místo ní ji odpověděla vlaštovka, která sbírala poslední hmyz před svým odletem do teplých krajin. „Dobrý den, Bečvinko, tak již dětem začíná škola. Zase sedí ve svých třídách a učí se nové věci. Než se vrátím, ani je nepoznám.“ „Jo, poznáš, poznáš“, zamňoukala kočička, která si vykračovala tak tiše na svých jemných pacičkách, že ji nikdo neslyšel. „Děti budou zlobit a neposlouchat učitele, jak to vždycky dělají. Myslím, že nemají k nikomu a k ničemu úctu!“ „A co je to úcta, kočičko?“ zafuněl právě přicházející a dupající ježek. „To je opravdu zvláštní slovo“, diví se Bečvinka. „Kočičko, ty jsi to slovo již slyšela.?“ A kočička si sedla, nejdříve si utřela pacičkou tlamičku a uši, aby vypadala důležitě a začala. „Když jsem tak v noci chodila po tichém městě, viděla jsem pod hradem, že tam je zbytek kostela a také školy, kde učil Jan Amos Komenský. To byl výborný učitel a chtěl, aby se děti dobře a rády učily. A jak už jsem řekla, škola je hned vedle kostela. Všechny děti ve škole se učily o Pánu Ježíši a o lásce k Bohu Otci a ke všemu, co stvořil.“ Tu Bečvinka jakoby ještě více se třpytila a tiše zašuměla: „Bůh stvořil celý svět a pořád se o něj stará. Chce, abychom ho měli v úctě“, zamňoukala kočička. Ježek, aby nezůstal pozadu, zafuněl: „Stvořil člověka.“ „Vidíte,“ řekla kočička, „miluje lidi a chce, aby se měli navzájem rádi. No, a v češtině máme slovo úcta, a to znamená krásné a svobodné přátelství, nebo také ocenění druhého člověk, a ještě poctivost.“ Vlaštovka vylétla vysoko k nebi a zpívala. „Pane Ježíši, děti, které tě znají, budou ve škole poslouchat všechny učitele a v náboženství katechety. Své spolužáky budou mít v úctě, a také všechny lidi, i to, co lidé vytvořili, no prostě všechno, co Bůh stvořil.“ Jak tam spolu zvířátka seděla a vyprávěla si o tom, jak škola dříve vypadala, a také jak se asi za toho slavného Jana Amose Komenského učilo o lásce a úctě, pomalu sluníčko odcházelo za obzor. Zvířátka se rozloučila s vlaštovkou. Ujistili jí, že na ni budou myslet v modlitbách. Bečvinka se zatřpytila tak krásně, že se všichni na sebe usmáli a ona se pomalu uložila mezi ostatní vlnky. Milí přátelé, Ráda bych vás co nejsrdečněji pozvala na nedělní přípravu společných akcí, kterými obohacujeme sebe, ale především se učíme dávat volný čas a dávat své schopnosti. Není důležitý věk, je důležitá chuť a radost ze společného setkání. Po celý školní rok nacvičujeme dramatická, pohybová, hudební a duchovní vystoupení. Učíme se mluvit do mikrofonu před publikem a s odvahou vystupovat, nebo přinášet svou velkou zkušenost a radost. Krásné zážitky máme i při nácviku tanečků. První setkání bude na Sonusu v neděli 16. září v 17:30 hodin a ostatní setkání tak budou pokračovat. Těší se na vás – za dramatický kroužek Liba Calábková Září - Karel Toman Zní zvony z dálky tichým svatvečerem: modlitba vesnic stoupá chladným šerem. Duch země zpívá: úzkost víra bolest v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave nedej zahynouti nám ni budoucím. Strana 8


Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou 14.-19.8.2012 Není lehké shrnout do pár vět celé setkání. Ač se mnohým může zdát, že bylo krátké, i za šest dnů se dá prožít ohromné množství nádherných a silných zážitků. Celé to začíná u důležitého rozhodnutí – jet na setkání. A od onoho okamžiku se začne odehrávat dobrodružství, poněvadž spousta z nás (včetně mě samé) nevěděla, do čeho to vlastně jde. A tak mohlo celé setkání mnohé účastníky překvapit, ať už příjemně nebo nepříjemně. Všichni účastníci přerovského děkanátu se sešli v úterý dopoledne, aby mohli společně odjet do Žďáru. Po příjezdu jsme byli rozděleni do příslušných ubytovacích míst, kde jsme dostali průvodce celým setkáním a zpěvníky. Potom jsme měli čas, jelikož jsme dojeli jako jedni z prvních účastníků a náš historicky první společný večerní program začínal až za dlouho. Měli jsme tak možnost zabydlet se nebo už předem trošku poznávat taje rozsáhlého města Žďáru. Při večerním programu jsme byli mile přivítáni a seznámeni s režimem setkání. Dozvěděli jsme se, že se CSM účastní přes 5300 lidí, že má své motto – „Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj,…“ (Gal 5,22) a poprvé také zazněla hymna „Kéž poznají nás po ovoci“. Celý harmonogram následujícího středečního dne začínal snídaní, po které začal společný program s ranní modlitbou, informacemi a mší svatou. Po chutném obědě jsme měli možnost jít na různé aktivity (velký výběr sportu, tvoření, dobročinné aktivity,…) nebo jen tak lenošit a od tří hodin už začínaly přednášky. Nebylo lehké si vybrat právě tu jednu jedinou přednášku z více než třiceti možností. Nakonec se to ale podařilo a myslím, že každý byl se svým výběrem spokojen. Následovala večeře a po ní večerní program s různými svědectvími a modlitbou. Čtvrteční ráno se konalo v rodinnějším kruhu diecézí a arcidiecézí, kde se modlilo spolu s krajany místo společné části se všemi účastníky. Následovala také svědectví a po nich mše svatá. Odpoledne bylo trochu volněnější, měli jsme možnost vybrat si dvě představení z mnoha koncertů a různých divadel a trošku si u nich odpočinout. Večer už opět následovala společná část se svědectvím rodičů a dvou kamarádů bl. Chiary „Luce“ Badano, kteří přijeli na CSM až z Itálie. Setkání s nimi a jejich vyslechnutí byl opravdu silný zážitek. Povyprávěli nám o životě Chiary, o jejích činech i o jejím utrpení, ve kterém stále zůstávala šťastná díky víře v Boha. Byla to nádherná tečka za celým čtvrtkem. V pátek ráno jsme si mohli zvolit společenství, ve kterém jsme chtěli prožít ranní modlitbu, a posléze již následovaly přednášky. Po obědě na nás čekaly také přenášky, tentokrát však všechny měly společné téma – byly to přednášky o modlitbě. Pak na nás čekal společný večerní program s dalšími zajímavými svědectvími, novými informacemi a večerní modlitbou. Sobotní den byl věnovaný pouti rodin. Začínalo se opět společnou částí se mší svatou, a potom už bylo celé odpoledne vyhrazeno pouti a absolvování rozličných poutních tras. Večer následoval poslední společný večerní program se svědectvími a večerní vigilií, při které měli všichni účastníci rozžaté svíce. Pohled na 5000 svící a 5000 ztišených mladých lidí musel být úžasný, jak nám také posléze řekli moderátoři. Jelikož už to byl poslední večer, nikomu se nechtělo brzo spát, a tak jsme si ještě dlouho povídali a na ubytovnách nám trošku protáhli večerku. Příští modlitby mládeže A už tu bylo nedělní ráno, při mši bylo biřmováno sedm zástupců diecézí, ale také budou 14. září v 19:30 to bylo právě ono ráno, na které se snad nikdo netěšil. Po krásné mši svaté následovala ta smutnější část posledního vyměňování kontaktů, posledního potřesení ruv kostele sv. Vavřince kou, objetí, popřání šťastné cesty, zkrátka ona nevynechatelná část loučení. v Přerově. Nemůžu mluvit za všechny, ale mně osobně se na setkání tak líbilo, že bych tam nejraději zůstala. Být mezi tou spoustou lidí, kteří byli všichni nadšeni z Krista, mě obohatilo o spoustu cenných zkušeností a opravdu krásných zážitků. Poznala jsem hromadu nových věcí, upevnila jsem si svoji víru, ujasnila jsem si cíle a věřím, že kdybych tam nejela, byl by ze mě úplně jiný člověk. Nikdy nebudu litovat toho prvního nejdůležitějšího rozhodnutí jet. Protože teď už vím, že nás poznají po ovoci, a ovocem Ducha je láska, radost a pokoj. Terezie Burianová Nezapoměňte přijet v termínu 21. – 23. 9 na Požďárské setkání na Arše v Rajnochovicích! Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012 Strana 9

O letošních prázdninách jsme s vámi prožili opravdu hodně dobrodružství. Teď jen malé fotografické nahlédnutí, v příštím čísle se dozvíte i něco ze statistických údajů. 

Přijel k nám cirkus - Pavlovice - 9.-13. 7.

Děkanátní tábor Cestou hrdinůPavlovice 16.-20. 7.

Z pohádky do pohádky - Dřevohostice - 29. 7. - 4. 8.

Tábor Církevní mateřské školy - Pavlovice - 23.-27. 7.

MISE – experimentální tábor na základně Dolní Bečva 27.7.–3.8. Strana 10

Na konec prázdnin pořádáme v Pavlovicích již tradičně dobrodružnou akci pro celé rodiny s názvem CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ. Letos se uskutečnila v neděli 26. 8. za účasti hojného počtu rodin z různých farnostínejen přerovského děkanátu.


Co pro vás centrum Ráj připravuje v nejbližších dnech? Pravidelné programy v Pavlovicích: Herna a zahrada pro rodiče a prarodiče s dětmi – pondělí, čtvrtek a pátek dopoledne, pondělí odpoledne – od začátku září Ostatní programy od 17. září Keramika – pondělí 9-11 h a 15-18 h Angličtina – úterý – 16,10 – 18 h – mírně pokročilí, 18,10 – 19 h - začátečníci Klubko – tvořivý a hravý kroužek pro děti – pondělí 15,15 – 17,15 h 17.9 – veselá dózička na dobroty, 24.9. – mořský svět, 2.10. – housenky a hadi ze dřeva, 9.10. – krabička pokladů Street dance – pátek 13,45 – 14,45 h Cool-na – klub pro děti od 6 do 15 let – pátek 15,15 – 17,15 h Modlitby matek – 1.pátek v měsíci – od 9 h Besedy pro maminky + tvoření – 1x měs. v pátek dopoledne - 21.9. – od 9 h – Láska v rodině

Další akce: Přednáška – Sexuální výchova dětí v rodině a ve škole (MUDr. M. Fridrichová) - pátek - 7.9. - 19,30 h – Přerov - Sonus Školení PPR - pátek večer a sobota dopoledne - 14.-15.9. a 5.-6.10. Pavlovice Drakiáda - sobota 15.9. - od 14 h Hradčany Hrou a pohybem–nudit se nebudem–odpoledne pro rodiny - neděle 23.9. – od 14 h – Pavlovice - zahrada Přednášky na základních školách – Etické otázky všedního dne (Bc. P. Zlámalová) – od září středa, čtvrtek, pátek Příprava snoubenců Beseda pro manžele a rodiče - Láska v rodině (H.Školoudová) – úterý 2.10. od 17 h – Přerov Sonus (možnost hlídání dětí – po domluvě) Cesta k pozitivnímu rodičovství aneb efektivní rodičovství krok za rokem (Mgr. Marie Kaňovská) – kurz pro rodiče (KERO) – čtvrteční odpoledne od 4.10. - 16,30 – 18,30 h - hlídání dětí zajištěno, je nutné se přihlásit Víkend pro táty s dětmi - 12.-14.10. – Pavlovice u Přerova Přednáška - Jak mluvit s dětmi o smrti (M. Kořenková) - úterý 23.10. od 17 h - Přerov – Sonus (možnost hlídání dětí – po domluvě) Hana Školoudová

 Vzpomínky se vrací . Vzpomínka na kněze ThDr. Josefa Vrzalíka Byl vlastně mým prvním katechetou, nepočítám-li maminku, která nás děti od útlého dětství učila o Bohu a vedla k Němu. Mému setkání s P. Vrzalíkem v první hodině náboženství předcházelo téměř dramatické utkání s třídní učitelkou. Byla jsem žákyní 2. třídy (tehdy totiž bylo povoleno chodit do náboženství teprve od 2. třídy – začínala totiž 60. léta). Vzpomínám si, že část naší třídy měla určitý den v týdnu ještě ruční práce a druhá část třídy, do které jsem patřila i já, měla mít volno. Já jsem měla v onom volnu jít do vyučování náboženství. Moc jsem se tehdy těšila. Jenže po skončení vyučování mi učitelka řekla, že volno mít nebudu, a že musím zůstat ve třídě na hodinu ručních prací. (Tohle nebylo nic zvláštního. Děti, jejichž rodiče preferovali náboženskou výchovu, to nemívaly ve škole vůbec lehké. Učitelé je mnohdy vystavovali posměchu druhých dětí, případně je veřejně shazovali před spolužáky nebo se hanlivě vyjadřovali na adresu jejich rodičů. Také často v době vyučování mluvili proti víře a proti Bohu atd.) Po krátkém dohadování se učitelka prosadila svou vůli a já (ačkoliv jsem vůbec nebyla nějaké plačtivé dítě) jsem se nahlas rozbrečela a stále jsem rušila vyučování. Učitelka se mne sice snažila uklidnit, ale já jsem tím více brečela a nahlas jsem pořád vykřikovala, že „dnes jsem měla být v náboženství a ruční práce mám mít až příští týden!“ Nakonec učitelka usoudila, že se mnou neuspěje a tak mne sama ještě velmi ráda odvedla do hodiny náboženství. Kněz mne velice přívětivě uvítal, i když jsem přišla dosti pozdě a učitelka se asi nestačila divit, že jsem v jediném okamžiku svůj pláč zaměnila za radostný smích. Jestli si to dobře pamatuji, ve třídě nás tehdy bylo 7 nebo 8 žáků ze 2. třídy na jedné škole. P. Vrzalík uměl velice poutavě vyprávět a my jsme ho měli moc rádi. Jednou nám ukazoval trny, které rostly v Palestině a které si odtamtud dovezl. Vysvětloval nám, že podobně vypadaly trny, ze kterých měl Pán Ježíš trnovou korunu. Připravil nás a přivedl k 1. sv. přijímání. Ještě dnes mám obrázek, který jsem od něho dostala na památku na tento významný den. Po skončení náboženství chodíval vždy pěšky domů do Předmostí. My žáci jsme většinou chodívali kus cesty s ním – většinou až na Most míru, tam se naše cesty rozcházely. Vykládal nám, že prý si koupil moped, ale kluci ministranti prý ho musili na něm učit jezdit. Nezapomněla jsem na něho, i když nás pak učili už jiní kněží. Vzpomínám si, že jednou pozval celou naši rodinu k sobě na návštěvu. Rodiče i já s bratrem jsme pak s ním strávili jedno nedělní odpoledne. Maminka měla dokonce schovaný lístek na památku, který nám jednou psal. vzpomínala Ludmila Křivánková Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

ThDr. Josef Vrzalík, nar. 18. 9. 1907 ve Zlíně, ord. 1. 4. 1933, do r. 1951působil jako profesor náboženství na zlínském gymnáziu, pak byl jmenován provisorem v Bělotíně. K 1. 6. 1954 byl jmenován administrátorem farnosti Předmostí. P. Vrzalíkovi byl roku 1963 ke 30 letům kněžství udělen titul konsistorního rady. V roce 1966 začal trvale churavět a jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. V dubnu 1966 se už v předmostské matrice uvádí jako zástupce administrátora ThDr. Vojtěch Tkadlčík, do té doby duchovní správce v Radkově Lhotě a od 15. 5. 1966 kooperátor v Přerově, pověřený vedením duchovní správy v Předmostí. P. Vrzalík odešel 19. 2. 1967 do invalidního důchodu a odstěhoval se k mladšímu bratrovi P. Antonínovi Vrzalíkovi, faráři ve Slušovicích. Vzdělaný, vlídný a často trpící kněz Kristův tam zemřel po těžké nemoci 25. 8. 1967 a 29. 8. 1967 byl ve Zlíně na Lesním hřbitově pochován. Strana 11

Pro koho? Pro všechny… Když jsme během prázdnin hlásili, že plánujeme začít besedy o víře pro muže od 25 do 60 let, tak se objevily hlasy, že je to diskriminace seniorů a žen. Nevěřil jsem vlastním uším, protože moje desetiletá zkušenost je právě opačná: Většina účastníků katechezí pro dospělé jsou senioři a ženy. To byl také jeden z důvodů začít něco zvlášť pro muže. Stále přitom čtyři z pěti pravidelných katechezí pro dospělé zůstávají otevřené pro všechny. Nabídka vzdělávání ve víře je v našich farnostech nezvykle bohatá a stačí si vybrat. Každý může najít něco pro sebe. Pro děti je určeno vyučování náboženství (viz rozvrh na str. 13) a také máme společenství ministrantů, scholy a dramatický kroužek. Mládež má možností ještě víc: Vyučování náboženství ve středu v 16:30 na Sonusu. Akce pod záštitou kaplana pro mládež (nejbližší děkanátní modlitba mládeže je v pátek 14. září v 19:30 u sv. Vavřince, dále se plánuje výlet mládeže, církevní silvestr apod.). Setkávání pro mladé, kteří byli letos biřmováni, a na které mohou přijít také ostatní (první setkání bude v neděli 9. září v 19:30 na Sonusu). Některé z programů Centra pro rodinu jsou také určeny mladým či s pomocí mladých počítají. Florbal pro mládež. Pro dospělé je letos tato nabídka pravidelných katechezí: Náboženství pro dospělé s kaplanem je jednou za čtrnáct dnů v pondělí v 18:45 na faře v Předmostí, první setkání je už 3. září a všichni jsou zváni. Katecheze také pro všechny dospělé pod názvem Krédo a Bible s jáhnem je jednou za čtrnáct dnů v pondělí v 17:30 na Sonusu a první setkání bude 10. září. Setkávání Společenství seniorů je jednou měsíčně v pondělí v 16:00 na faře v Přerově a je určeno pro všechny seniory a první setkání bude 17. září, tato setkání si vedou senioři sami. Setkání se mnou pod názvem Katecheze pro dospělé je jednou za čtrnáct dnů ve čtvrtek v 17:30 na Sonusu a opět je určeno pro všechny dospělé bez rozdílu, první setkání po prázdninách je 6. září a budeme pokračovat v probírání Kompendia a mohou se přidat noví účastníci. Nová skupina Besedy o víře pro muže bude mít první setkání ve čtvrtek 13. září v 17:30 na Sonusu a mohou přijít i ti muži od 25 do 60 let, kteří se dosud nepřihlásili; na probíraných tématech se společně dohodneme. Dospělí, kteří mají zájem o přípravu na biřmování, případně na křest nebo zpověď, ať se zastaví osobně za mnou, abychom se individuálně domluvili. Příprava na biřmování mládeže začne v září roku 2013. Co nového v Předmostí Kromě výše zmíněného Náboženství pro dospělé, které v Předmostí začíná, tak naopak bohužel skončila v Předmostí na faře činnost Centra pro rodinu. Důvodem ukončení aktivit byl v první řadě nezájem lidí, kdy postupně účastníků na akcích ubývalo a ubývalo, a v druhé řadě také radikálně snížené dotace na provoz Centra, které tak bylo nuceno omezit některé své aktivity. V Předmostí jsme také začali s tím, co časem bude třeba ve všech farnostech děkanátu. Prosíme ochotné farníky, aby si jmenovitě vzali na starost různé nezbytné služby pro život farnosti. Od úklidu kostela, fary, sečení farní zahrady až po drobné opravy či úkoly při bohoslužbách. Velká část těchto věcí už je nějak zajištěna, ale je třeba, aby se zapojilo více farníků tak, aby ve farnosti všechno nedělali jen dva či tři lidé. Účelové sbírky Po splacení všech dluhů budeme teď v Přerově vybírat při účelových sbírkách na dvě plánované akce: další opravy na faře (rekonstrukce sociálních zařízení a kuchyně) a generální opravu kaple sv. Jiří. V Předmostí budeme vybírat na opravu soch sv. Cyrila a Metoděje u hlavního vchodu do kostela, na které chceme požádat o dotaci. Zda dotaci dostaneme, v jaké výši, zda se bude opravovat jen jedna socha či obě a kolik bude muset zaplatit farnost, to vše se dozvíme až v příštím roce. Vybírat ale začneme už teď, abychom zvládli potřebnou částku sehnat. Ministranti První akcí pro ministranty bude diecézní pouť ministrantů na Velehradě v sobotu 8. září 2012. Sraz je ráno v 7:30 na vlakovém nádraží v Přerově a předpokládaný návrat večer v 19:06. Přihlaste se (jméno a věk) přímo u otce Libora, případně prostřednictvím farního e-mailu: [email protected] Schůzka ministrantů s vyhlášením bodování za uplynulý školní rok a prázdniny bude v sobotu 22. září v 9:00 na Sonusu. Víkendový výlet ministrantů, na který jsou zváni také ministranti z celého děkanátu, plánujeme tentokrát do Brna o víkendu 5. - 7. října 2012. Přihlášení opět u otce Libora. Duchovní obnova na Velehradě Opět zvu všechny dospělé na tradiční duchovní obnovu (nejen farnosti Přerov) na Velehradě. Letos bude o víkendu 9. - 11. listopadu 2012 a téma je „Modlitba“. Více informací najdete v příštím čísle časopisu a přihlásit se bude možné během měsíce října. Zrození šampiona Filmů, ve kterých je křesťanství ukázáno v pozitivním světle, není mnoho. Velmi příjemným překvapením tak pro mne byl film „Zrození šampiona“ (The Blind Side) z roku 2009 natočený podle skutečných událostí se Sandrou Bullock v hlavní roli. Po filmové stránce je to dílo vynikající (což nebývá u křesťanských filmů vždy samozřejmostí) a příklad rodiny, která víru nejen vyznává ústy, ale hlavně podle víry skutečně (s přirozenou samozřejmostí) žije, je neobyčejně inspirativní. Hlavní hrdinka ukazuje, že silně věřící žena může být zároveň také energická a atraktivní, že být křesťanem neznamená „být mimo“, ale spíš naopak „žít naplno“ a že čisté srdce je největší ozdobu nejen ženy. Jedna taková křesťanka by jistě dokázala obrátit Přerov vzhůru nohama. Všem doporučuji, dětem zhruba od 12 let. P. Pavel Hofírek Strana 12 Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 8, Září 2012

 Přečetli jsme a doporučujeme. Kardinál Tomášek V roce 1994 vydalo nakladatelství Zvon knihu o životě a díle Otce kardinála Františka Tomáška. Její podtitul zní :“ Svědectví o dobrém katechetovi, bojácném biskupovi a statečném kardinálovi.“ Uvádím jej, i když s částí nesouhlasím. Totiž s onou částí „ bojácném biskupovi“. Dnes z pohodlného časového odstupu se příjemně hodnotí situace, ve kterých jsme se neocitli a čelí nebezpečím, které se nás netýkaly. Strach nakonec není nic vysloveně zlého, každý jsme jej zakusili a zakoušíme a často je pro naše dobro. Otec kardinál Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce (asi 60 km od Přerova) v rodině učitele (nadučitele) a varhaníka, který zemřel, když bylo Františkovi 7 let. „Ležel na posteli a ztěžklou rukou mi udělal křížek na čelo a pomalu, s námahou, slabým hlasem řekl: Zůstaň vždycky hodný Františku, drž se Pána Ježíše, abychom se zase setkali v nebi.“ „Tatínek zemřel 9. února 1906 ve věku necelých 40 let a maminka nastoupila dlouhou a trnitou cestu pětašedesáti let svého vdovského života. Zůstala s námi, ještě malými dětmi, z nichž nejmladší Jaroslav měl teprve 6 měsíců… Dodnes nemůžeme pochopit, jak maminka mohla sama v tak těžkých podmínkách zdolat nadlidské úkoly, které jí přinášel každodenní život. V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Početné rodiny ve městě svíral nedostatek a příšera hladu. Maminka později řekla: Tehdy jsem si uvědomila jedno, děti rostou a nesmějí proto hladovět, jinak by mi umřely. Já už to musím nějak vydržet. A tak maminka sama hladověla a pro nás se snažila něco sehnat“. (ze vzpomínek otce kardinála). Kniha nás postupně seznamuje nejen s jeho životem, ale také ústy (nebo psacím strojem) pamětníků s jeho životem kněze, tajně vysvěceného biskupa a pak administrátora pražské arcidiecéze, arcibiskupa a kardinála. Cenné jsou vzpomínky všech, kteří se s ním setkali a mohli s ním spolupracovat. Otec kardinál zemřel 4. srpna 1992, v den památky sv. Jana Vianneye, patrona kněží v duchovní správě. Knihu vydalo nakladatelství Zvon roku 1994, má 209 stran a je možno si ji půjčit ve farní knihovně. Na závěr mi dovolte uvést dvě osobní vzpomínky. První je z 30. dubna 1988, kdy jsme se mohli účastnit s přáteli z přerovské farnosti a okolí audience u pana kardinála. Přítomen byl i kardinál Francesco Colasouno a dozvěděli jsme se radostnou zprávu o jmenování nových biskupů (po desítkách let). Byl to P. Antonín Liška, P. Jan Lebeda a P. Jan Sokol. Hráli jsme na kytaru a zpívali písně z Cantate či Magnificat (zpěvníků rytmických písní, některé najdeme v Hosaně). Oblíbenou písní O. kardinála byla píseň „ Slunce – Slunce ať svítí, kde jsi ty!“ Ve své promluvě nám tehdy, mimo jiné řekl: „Vy, mladí, jste nadějí, budoucností církve, národa. Jací jste a budete vy, taková bude za 20, 30 roků církev, naše vlast.“ Druhá vzpomínka se týká oslavy jeho 90. narozenin roku 1989. Jeli jsme tam tehdy s Lukášem Jurečkou z Kokor, jeho maminka nás vezla autem na nádraží, protože jsme jeli brzy ráno. Katedrála sv. Víta byla plná, Hradčanské náměstí taky. A do toho všeho se vtírala myšlenka, jak dlouho zde bude: Otec kardinál, vláda komunistů… Vždyť přece Otec Pio mu řekl, že se dožije svobody církve ve své vlasti. Dnes již víme, jak to nakonec dopadlo. A ještě jedna vzpomínka. Napsal jsem tehdy Otci kardinálovi blahopřání k narozeninám. Asi za měsíc, ani jsem na to nemyslel – kolik lidí mu asi psalo, mi přišlo v obálce poděkování za přání s obrázkem. „Jdi ve svém životě vždy cestou, kterou ukazuje Kristus a nebudeš bloudit. Proto pamatuj každý den na modlitbu, každou neděli na mši svatou, každý měsíc na svatou zpověď a na svaté přijímání.“ To jsou přeci známé věci. Jsou, ale je dobré si je připomínat. Jaroslav Branžovský

Vyučování římskokatolickému náboženství ve školním roce 2012-2013 v Přerově Vyučování náboženství v Přerově začíná od pondělí 3. září 2012 včetně. Prosíme rodiče, aby na první hodinu přišli společně se svými dětmi, a tak se mohli seznámit s osnovami vyučování, učebnicemi a katechetou či katechetkou, kteří budou děti učit. Děkujeme. Prosíme rodiče, aby vyplnili pro své děti přihlášky, které se budou rozdávat přímo v hodinách náboženství. Děkujeme. Přihlášky není třeba vyplňovat pro ty děti, které jsou zapsány v adresáři našich farností. Děti z okolních farností přerovského děkanátu, které navštěvují školy v Přerově, se mohou také přihlásit k výuce náboženství v Přerově.


Přerov - výuka v centru Sonus 1. třída středa 14:30 Bc. Emilie Šmídová 2. třída pondělí 15:00 Mgr. Alena Pizúrová 3. třída úterý 15:00 Mgr. Alena Pizúrová 4. třída čtvrtek 15:00 Mgr. Ladislav Sovadina, jáhen 5. třída pondělí 15:00 P. Libor Churý 6. třída čtvrtek 15:00 Mgr. Alena Pizúrová 7. třída středa 15:30 P. Libor Churý 8. třída čtvrtek 16:00 Mgr. Ladislav Sovadina, jáhen 9. třída úterý 16:00 Mgr. Alena Pizúrová Střední školy středa 16:30 Mgr. Ladislav Sovadina Předmostí - výuka na faře 1. - 2. třída čtvrtek 15:00 Mgr. Helena Navrátilová 3. - 4. třída čtvrtek 15:00 P. Libor Churý 5. - 6. třída čtvrtek 16:00 P. Libor Churý Strana 13

V dnešní druhé části bych se chtěl věnovat především osobě Adolfa Kajpra, vedoucího redaktora časopisu Katolík. Adolf Kajpr, kněz, jezuita, novinář, byl nejen vedoucím redaktorem, ale také zřejmě nejvýraznější postavou časopisu Katolík. Do každého čísla přispíval dvěma až třemi rozsáhlými články na aktuální témata. S jeho jménem byl časopis spjat natolik, že byl často označován jako „Kajprů Katolík“. Kajpr patřil k lidem, kteří v době 30. a 40. let dvacátého století výrazně ovlivnili tvář českého katolicismu. Jeho současníky byly tak výrazné osobnosti jako Alexandr Heidler, Silvestr Braito, Dominik Pecka, Josef Zvěřina, Antonín Mandl. Doba relativní vnější svobody duchovních a jejich politické i společenské angažovanosti byla přerušena nejprve druhou světovou válkou a poté v roce 1948 komunistickou totalitou. Právě na Kajprových osudech se odráží tato doba, a to se vším, co je pro ni typické. Adolf Kajpr se narodil 5. července 1902 ve vesnici Hředle na Kladensku. Rodiče brzy zemřeli, takže jej vychovávala teta. Přesto, že byl velice nadaný, musel se po vyjití dvojtřídky živit manuální prací. Nejdříve se učil obuvníkem, později se chtěl stát mlynářem. Rodinu mlynáře, u kterého se učil, navštěvoval příbuzný profesor z Prahy, díky němuž měl Adolf možnost seznámit se s kulturním děním i se sociálním a náboženským životem tehdejší doby. Vojenskou službu absolvoval v letech 1922-24. Poté se ještě na určitou dobu vrátil k manuální práci, ale v roce 1926 zahájil studium v kvintě Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči. V roce 1928 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Studium gymnázia dokončil externě v roce 1930. Po maturitě studoval filosofii na jezuitském učilišti v Lovani, poté teologii v Innsbrucku. Na Teologické fakultě v Innsbrucku byl mezi jeho učiteli mimo jiné také Karl Rahner. Na kněze byl Adolf Kajpr vysvěcen 26. července 1935. Po roční stáži ve Francii se vrátil do Československa, a to do farnosti sv. Ignáce v Praze. Působil i jako exercitátor, věnoval se rovněž promluvám v rozhlase a novinářské práci. V akademickém roce 1940/41 přednášel filosofii na pražské teologické fakultě. Za svoji novinářskou činnost byl na jaře 1941 zatčen a obviněn ze štvaní proti Německé říši. Byl odsouzen a odvezen do koncentračního tábora. Postupně prošel Terezínem, Mauthausenem a Dachau. V těchto táborech se setkal

s mnoha českými duchovními, s pozdějším arcibiskupem Beranem, s kanovníkem Staškem a dalšími výraznými osobnostmi. V Dachau se Adolf Kajpr snažil věnovat studiu Bible. Pokusil se také o překlad jednoho z evangelií, který mu však byl při prohlídce zabaven. Pobyt ve ztížených životních podmínkách, těžká manuální práce a nedostatek stravy se výrazně podepsaly na Kajprově zdraví. Domů z koncentračního tábora se mohl vrátit až po třech letech, poté, kdy v dubnu 1945 americká armáda osvobodila Dachau. Po návratu do Prahy působil Adolf Kajpr znovu u sv. Ignáce, kde byl znám jako výborný kazatel. Pokračoval také ve své novinářské činnosti. V létě 1945 obnovil časopis Sdružení katolické mládeže Dorost. Do konce roku vydal Kajpr deset čísel tohoto časopisu. Začátkem roku 1946 předal vedení Dorostu řádovému bratrovi, kterým byl František Mikulášek a sám se věnoval časopisu Katolík. Základní témata Kajprových článků zveřejněných v Katolíku zůstávají živá dodnes: marxismus a komunismus, otázka nacionalismu, úkoly církve a křesťanů v politice, svoboda tisku a některá další. V jeho článcích většinou nešlo o žádné teoretické rozbory, spíše o reakce na konkrétní podněty, jimiž byly například články zveřejňované v komunisty ovládaném tisku. Kajprův styl psaní se proto může zdát hodně polemický. Jeho kritika však směřovala přímo k věci, nikoliv proti osobám. Jedním z témat, kterému se Adolf Kajpr v Katolíku věnoval, byl také vztah Čechů a Slováků. Jednalo se o rozdílné postavení obou národů po druhé světové válce a jejich opětovné soužití ve společném státě. Působení Adolfa Kajpra v časopisu Katolík však trvalo pouhé dva roky a dva měsíce. Bezprostředně po únorovém převratu v roce 1948 bylo vydávání Katolíka komunisty zakázáno. Poslední číslo vyšlo 29. února. Po zákazu Katolíka mohl Adolf Kajpr ještě dva roky působit jako kazatel, zpovědník a exercitátor. Zatčen byl v březnu 1950. Byl odvezen na Pankrác, kde byl spolu s dalšími odsouzen. Celkem devět let strávil ve věznicích na Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově, kde byl znám jako duchovní i morální opora vězňů. Do vězení nastupoval Adolf Kajpr již s podlomeným zdravím, což způsobil jeho předchozí čtyřletý pobyt v nacistických koncentračních táborech. Po velké fyzické námaze dostal infarkt a 17. září 1959 ve vězení zemřel. Pohřben byl na vězeňském hřbitově v Leopoldově. Až v létě 1968 byly jeho ostatky přeneseny do jezuitské řádové hrobky na Vyšehradě. Ladislav Sovadina, jáhen V září začínají na Sonusu katecheze pro všechny na téma „Krédo a Bible“, ve kterých bych se rád věnoval jednotlivým částem apoštolského vyznání víry a místům, která jsou jim věnována v Písmu svatém. Setkání bude probíhat každé druhé pondělí. Začínáme 10. září 2012 v 17:30. Ladislav Sovadina, jáhen

Strana 14


Čtvrtek 20.9. Pátek 21.9. Sobota 22.9. Neděle 23.9. Pondělí 24.9. Středa 26.9. Čtvrtek 27.9. Pátek 28.9.

19:00 Centrum Sonus 9:00 Pavlovice, fara Rajnochovice 9:00 Centrum Sonus 14:00 Pavlovice 15:00 Přerov, Pod nemocnicí 17:30 Centrum Sonus 9:00 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově Slavnost sv. Václava 10:00 Olomouc, katedrála

Sobota 29.9.

Neděle 30.9. Pondělí 1.10. Úterý 2.10. Středa 3.10. Čtvrtek 4.10.

Pátek 5.10. Sobota 6.10. Neděle 7.10. Pondělí 8.10. Středa 10.10. Čtvrtek 11.10.

12:00 Přerov, sv. Michal 18:00 Přerov, sv. Michal 18:30 Přerov, sv. Michal

16:00 18:45 16:00 17:00 18:30 15:00 16:30 17:30 19:00 8:00 17:30 9:45 19:30 17:30 17:00

Přerov a Předmostí Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Brno Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus

8:45 Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

19:30 Fara v Přerově Pavlovice, fara 19:30 Děkanát Přerov Sobota 13.10. 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Pondělí 15.10. 16:00 Fara v Přerově 18:45 Předmostí, fara Úterý 16.10. 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Středa 17.10. 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 18.10. 17:30 Centrum Sonus Pátek 12.10.


Zkouška scholy dospělých Beseda pro maminky, viz str. 11 Víkendové požďárské setkání mládeže Schůzka ministrantů Odpoledne pro rodiny, viz str. 11 Mariánská pobožnost u kapličky Panny Marie pod nemocnicí Krédo a Bible s jáhnem Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Pouť v olomoucké katedrále a florbalový turnaj ministrantů v semináři Adorační den na Šířavě 12:00 – 18:00 Společné zakončení adorace a požehnání Poutní mše svatá v kostele na Šířavě Dnes není večerní mše svatá u sv. Vavřince Den díků za úrodu Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Beseda pro manžele, viz str. 11 Mše svatá zvláště pro školní děti Úklid kostela, skupina „C“ Začátek kurzu efektivního rodičovství Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Víkendový výlet ministrantů děkanátu Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Schůzka mladých po biřmování Krédo a Bible s jáhnem Oslavy 20 let Oblastní charity Přerov Beseda se zakladateli, viz str. 4 Úklid kostela, skupina „A“ Oslavy 20 let Oblastní charity Přerov Mše s otcem arcibiskupem a koncert, str. 4 Modlitby matek Víkend pro táty s dětmi Modlitba mládeže děkanátu Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání společenství seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Mše svatá zvláště pro školní děti Besedy o víře pro muže

Strana 15

Sob

n

Otevření kostelů k prohlídce na Dny evropského dědictví Sobota 8. září: sv. Michal a sv. Jiří 10:00 – 16:00, sv. Vavřinec 14:00 – 16:00 Neděle 9. září: sv. Vavřinec, sv. Magdaléna, sv. Michal, sv. Jiří 14:00 – 16:00 Prohlídky: sv. Michal sobota 10:00, sv. Jiří sobota 15:00, sv. Magdaléna neděle 15:00

8:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Předmostí, kostel Přerov a Předmostí 16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec

Sobota 1.9. Pondělí 3.9. Úterý 4.9. Středa 5.9. Čtvrtek 6.9. Pátek 7.9.

Sobota 8.9.

Neděle 9.9. Pondělí 10.9. Středa 12.9. Čtvrtek 13.9.

19:30 15:00 17:30 19:00 16:00 19:30

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

7:30 9:00 10:00 10:00 15:00 15:00 19:30 17:30 16:00 8:45 17:00 17:30 19:30

Přerov, nádraží Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Michal Přerov, sv. Jiří Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice Přerov, sv. Vavřinec Hradčany Přerov, kaple PMB Předmostí, fara Dluhonice Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

Pátek 14.9. Sobota 15.9. Neděle 16.9. Pondělí 17.9. Úterý 18.9. Středa 19.9. Čtvrtek 20.9.

19:30 14:00 18:00 9:45 10:30 17:30 16:00 18:45 16:00 9:00 18:30 15:00 17:30

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Začátek vyučování náboženství, viz str. 13 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro školní děti s žehnáním školních tašek Schůzka katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Svatá zpověď na začátku školního roku Přednáška CPR: Sexuální výchova dětí v rodině a ve škole Pouť ministrantů na Velehradě, viz str. 12 Bohoslužba františkánského společenství Setkání františkánského společenství Prohlídka kostela s výkladem Prohlídka kaple s výkladem Prohlídka kostela s výkladem Schůzka mladých po biřmování Krédo a Bible s jáhnem, viz str. 14 Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Besedy o víře pro muže Modlitby matek Začátek školení PPR Modlitba mládeže děkanátu Drakiáda CPR Růženec v kapli před farním kostelem Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Hodová mše svatá v kapli v Dluhonicích Dramatický kroužek, viz str. 8 Setkání společenství seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Sedmikrásek, viz str. 14 Mše svatá zvláště pro školní děti Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, Ladislav Sovadina, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka říjnového čísla je 26. září 2012. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents