Časopis přerovského děkanátu
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Vsi
Kostel svaté Anny v Říkovicích
Březen 2006 Číslo 3 Ročník 12 Úvodník P. Pavel Ryšavý
Liturgický kalendář Rosteme ve víře
Farní kostel svatého Prokopa ve Vlkoši s interiérem
Mohl Ježíš podlehnout pokušení? František Navrátil 1841 - 1866 Setkání varhaníků
Sociální učení církve Mater et Magistra Dětské okénko
Střípky z konviktu
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2005
8. kontingent vojenské policie v Iráku
Toulky přerovským děkanátem - farnost Vlkoš, Stará Ves a Říkovice Co nového v Polkovicích? Jen tak ve stručnosti
Dva tituly do vaší knihovničky Informace dalšího
… a mnoho
Březen v liturgii Postní plátno Půst je pro nás nádherná pobídka pro začínající dobu postní. Ano, zvykli jsme si, že postní dobu začínáme a končíme přísným půstem od masa. Na Popeleční středu a na Velký pátek si dokážeme pořádně potrápit svůj žaludek, který během dne zpívá nejrůznější melodie hladu. Druhý den cítíme jakési vítězství: „Ano jsem dobrý, dokázal jsem to, ještě nejsem takový slaboch, abych si nedokázal něco odepřít.“ Ale není to trochu málo a není v tom vidět jen zase to naše já, které zas dostalo svoji příležitost, aby se ukázalo? Ve středověku se začaly v mnohých kostelech zahalovat oltáře s jejich plastikami a obrazy, kříže i relikviáře, aby v době pokání tato mnohdy umělecká a skvostná díla ustoupila do pozadí. Proč? Vždyť celá sakrální výzdoba má věřícího člověka uvádět v Boží úžas a obdiv nad Božím majestátem. Jedno je jisté, že tato praktika měla napomoci, aby věřící právě v době postní vnímali daleko více svou hříšnost. Proto jim bylo zabráněno hledět na krásné oltáře a relikvie. To znamená, byl to jakýsi půst očí. To je nádherné, půst očí! A proč nepřidat půst dalších našich smyslů? To by bylo, kdybychom nechali postit své smysly - půst očí, chuti, hmatu, sluchu, čichu… Co by to znamenalo v nadcházející době postní? No samozřejmě že nic lehkého. Ale pro toho, kdo ví, co všechno Ježíš Kristus z lásky ke mně podstoupil, to nebude tak těžké a bude to projevem lásky a vděčnosti… Půst očí Kolik informací získáváme pomocí očí? A jak mnoho se tím naše paměť zanáší a nezbývá potom místo na věci Boží. Nejenže chtivě hledíme na nemravné fotografie, obrazy a televizní pořady…. Jak mnoho také věnujeme pěkným věcem, které nemusí být hříšné, ale odvádí nás od Boží skutečnosti…. Jestliže nám lékaři říkají, chraňte si oči, tak já musím říci: „Chraňte oči před zvědavostí.“ Nedovolte očím, aby podlehly zvědavosti televize, novin, časopisů, smyslným pohledům…Stačí sklopit oči anebo je zavřít… Půst chuti Znáte to velmi dobře: „Mám na něco chuť“ (něco sladkého, káva, cigaretu…). Nemusíte si znepříjemňovat chuť, jak to dělali někteří světci, že si dávali do jídla popel, aby z něj neměli žádný požitek, ale nevybírejte si vždy to, co vám chutná. Není to víc, než jednodenní hladovění? Strana 2
1. 3. 5. 3. 12. 3. 19. 3. 20. 3. 25. 3. 26. 3.
Popeleční středa První neděle postní Druhá neděle postní Třetí neděle postní Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie Slavnost Zvěstování Páně Čtvrtá neděle postní
Popeleční středou vstupujeme do doby postní. Je to den přísného postu, to je zřeknutí se pokrmů z masa teplokrevných živočichů, a půst újmy, to znamená pouze jednou za den se najíme dosyta. Jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je tato doba přípravou na obnovu křtu o Velikonocích. Postní období je i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otcova. Toto období začíná udělováním „popelce” sypáním popela na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu” (Mk 1,15). Těmito slovy započal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. (Poznámka: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela na hlavu: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš"). Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti a smírnému odčiňování hříchů. Křesťan, konající pokání za hříchy, se připodobňuje Kristu, který obětoval svůj život jako výkupné za hříchy všech lidí. Přivtělením ke Kristu jsou křesťané spojeni v jedno společenství, takže svatost jednoho je dobrodiním pro ostatní a hřích jednoho škodí i druhým. Opravdové pokání nese s sebou tedy vždy i smíření s církví. V liturgii se projevuje vážný ráz této liturgické doby vynecháním zvolání „Aleluja“, vynecháním chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ o nedělích, oltář se kromě čtvrté neděle postní nezdobí květinami, užívá se liturgických rouch fialové barvy. Je důležité si uvědomit, že půst není cílem, je pouze prostředkem. Prostředkem k tomu, abychom se přiblížili více k Bohu. Kdo z nás si může říci, že vše v jeho životě je v naprostém pořádku? Doba postní nám nabízí určitý odstup. Můžeme omezit sledování televize, zábavy, zřeknout se věcí dovolených, příjemných, ale nikoli nezbytně nutných k životu, najít si více času pro pohled do svého nitra a pro Boha. Pomocí pro prožívání doby přípravy na Velikonoce nám může být postní předsevzetí. Opět je nutné si uvědomit, že předsevzetí není cílem, pouze prostředkem pro aktivní přípravu na obnovu našeho křestního slibu o Veliké noci. Vycházíme z našeho života. „Každý víme, kde nás bota tlačí“, říkal P. Jiří Viačka, nám jistě dobře známý bývalý přerovský děkan. „Každá postní doba je darem pro náš duchovní život. Važme si ji, nevíme, zda příští rok nám bude dopřána“, to jsou slova jedné obětavé ženy ze západních Čech, která během následujícího roku náhle zemřela. „Zkus v postní době ze svého života něco odstranit, co ti bere čas a co není tak důležité a potřebné. A do uvolněného prostoru vpusť Boha...“ (P. Aleš Opatrný) „…ironií osudu je, že když někdo odmítá půst dobrovolně, obvykle ho pak musí tím přísněji držet nedobrovolně, v podobě nařízené diety. To ten dobrovolný je příjemnější.“ (P. Ladislav Kubíček) Vhodným prostředkem příprav na velikonoční svátky je slavení křížové cesty. Jedná se o pobožnost, jejímž základem je rozjímání o Kristově utrpení a smrti na kříži. Při křížové cestě si připomínáme vykupitelské dílo Ježíše Krista, který se pro nás stal člověkem, trpěl za nás a byl za nás Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Půst hmatu Jak moc máme rádi příjemné šaty, nebo pohodlí…. Vzpomínám si, jak jsem neměl rád „kousací rolák“. Nemusíme nosit žíněné roucho či žíněný pás, ale můžeme třeba tiše snášet nepříjemnou zimu v kostele – bez reptání. Nebo zas naopak nepříjemné horko v letních měsících…. Půst sluchu Potřebujeme neustále nějakou zvukovou kulisu - v podobě rádia či televizoru anebo v podobě - promiňte - neustále žvanící sousedky či našeho hostitele. Nemůžeme být na chvíli v tichu? Co bychom v tichu asi dělali? No třeba se konečně s užitkem pomodlili. Půst čichu Nepřeháníme to s tou vůní? I vůně v nás zanechávají představy. Nejednou může člověka svést vůně i k nevěře….Buďme přirození. Myslím, že můžeme také potom hodně ušetřit….. To je jen má malá nabídka, jak využít tuto vzácnou dobu postní, abychom trochu potrápili svoje smysly, které nás tolik svazují s touto zemí a brání nám vystupovat k Božím výšinám. Přemáhejme s Boží milostí své smysly a nenechávejme je vítězit, vedou nás často jen k hříchu, a tedy i daleko od Boha. AMEN P. Pavel Ryšavý
ukřižován a uvažujeme o smyslu jednotlivých zastavení. Křížová cesta je rozjímáním o ceně našeho vykoupení, o zlobě hříchu, o velikosti lásky toho, který se za nás obětoval. Dává nám příklad vytrvalosti a věrného plnění Boží vůle, posiluje pro překonávání nesnází každodenního života, ukazuje smysl utrpení a učí nás následovat Ježíše na cestě kříže. Křížová cesta je tvořena 14 zastaveními, začíná Ježíšovým odsouzením a končí jeho uložením do hrobu. Je určena jak ke společnému, tak soukromému slavení. Tradiční forma připomíná svým uspořádáním pouť; věřící postupně obcházejí jednotlivá zastavení (většinou kříže s obrazy jednotlivých scén), u každého zastavení se čte či pronáší krátká úvaha, která je zakončena společnou modlitbou. Cestou od jednoho zastavení k druhému se mohou zpívat vhodné písně, v průvodu se také mohou nést rozžaté svíce. Nejvíc užitku z modlitby má ten, kdo dovede smysl jednotlivých zastavení přímo promítat do svého denního života. Při odsouzení Krista myslí např. na nespravedlivý posudek, který právě musí snášet, při pádech na své neúspěchy a poklesky, v Šimonu z Cyreny vidí své přátele, kteří mu pomáhají a vzpomene na ně v modlitbě, u čtvrtého zastavení prosí o pomoc Pannu Marii, apod. „Jsem toho mínění, že není pro duše užitečnější pobožnosti, kromě svátostí a liturgie, než dobře vykonaná křížová cesta.“ (opat C. Marmion z Maredsous v Belgii, který se připravoval na mši svatou pobožností křížové cesty.) Společné slavení křížové cesty je obdařeno plnomocnými odpustky. Jedno z prvních zobrazení křížové cesty na Západě zřídil španělský dominikán Alvares z Kordovy (r.1420). Křížová cesta byla nejprve rozdělována na 7, později na 8 a 9 zastavení (zpočátku se jednotlivá zastavení nazývala „pády“ nebo také „bolestné kroky“). Podobu velmi blízkou dnešnímu uspořádání měla křížová cesta karmelitána Paschy, rozdělená na 15 zastavení, a křížová cesta holandského kněze Adrichema (r.1585) o 12 zastaveních. Ještě v 17. století byly křížové cesty až o 19 zastaveních. Dnešní forma křížové cesty se 14 stálými zastaveními vznikla v 17. století ve Španělsku. Odtud se hlavně zásluhou kapucínů dostala do Itálie, do Francie a později i do dalších zemí. Připravil Jaroslav Branžovský
Za pár dnů vstoupíme do doby postní. Podobně jako advent, je to čas určený ke ztišení, k obnově srdce. Toto 40ti denní období je směřováním k hlubšímu proniknutí do tajemství Velikonoc. Doba postní je čas duchovní obnovy. Co je to duchovní obnova? Je to čas usebrání, čas zastavení se a ztišení, čas nového rozhodnutí se pro život s Bohem, čas sebereflexe a reflexe vlastního života, vztahů, manželství a rodiny, čas znovuuvědomění si, kdo jsem, i odkud a kam směřuji. V užším slova smyslu má svá pravidla a zákonitosti. Zkušeností je, že musí člověk opustit svůj dům, svůj každodenní pracovní a rodinný kolotoč a odcestovat na vhodné místo. Takovým bývají často exerciční a poutní domy, nebo jiná odlehlá místa nabízející nezbytný klid. Kde vznikla myšlenka duchovních cvičení? Duchovní cvičení jsou výsledkem zápisků, které si sv. Ignác (14911556) zaznamenal během své konverze. První už za své dlouhé rekonvalescence z těžkého zranění nohy. Říká se, že těch zápisků bylo na tři sta stran. Po uzdravení opustil rodnou Loyolu a po příkladu svatých se jako poutník vydal na cestu do Svaté země. Cestou se zastavil v Panny Marie na Montserratu a v Manrese. V Manrese zůstal skoro rok, který strávil v rozjímáních, jiných modlitbách a skutcích pokání. Zde se mu dostalo nových a hlubších duchovních zážitků, zkušeností a osvícení, a jejich záznam tvoří základ knížky Duchovní cvičení. Zvláště je třeba se zmínit o zážitku a osvíceních ze srpna r. 1522 na břehu řeky Cardoner: Sám píše, že se mu tam jakoby otevřel vnitřní zrak, že poznal a pochopil mnoho věcí z duchovního života i z tajemství víry, že mu pak vše připadalo jako nové. Tento základ Duchovních cvičení byl následující léta tříben a zdokonalován, ať už na základě vlastní zkušenosti, nebo když vedl svými Duchovními cvičeními druhé, zvláště za let studia v Paříži, kdy se právě z exercicií zrodili první „tovaryši“ apoštolské skupiny, kterou založil. Exercicie a rekolekce Jednou za rok, je vhodná „týdenní“ duchovní obnova. Takové říkáme exercicie, a bývá zaměřena na různé skupiny věřících – exercicie pro vysokoškoláky, zdravotníky, svobodné ženy, manžele apod. Kratší obnovu, třeba víkendovou nebo jednodenní, nazýváme rekolekce. Duchovní obnovu vede exercitant, který má za den několik přednášek - zamyšlení, které jsou námětem k rozjímání. Vedle těchto je zde prostor pro společnou modlitbu růžence, adorace, breviáře apod. Dny ticha a rozjímání poskytují prostor k hlubší přípravě na svátost smíření. Mlčení Pro duchovní obnovu je důležité ticho. Mlčení - kromě společné modlitby a mše svaté - je prostředkem ke ztišení vnitřnímu, které se dostavuje až po několika dnech mlčení vnějšího. Nemáme-li ticho, jsme jako ten, kdo stojí u auta a chce, aby jelo, když nemá načerpáno. I to auto nic nedělá, jen stojí a čerpá pohonné hmoty. I my potřebujeme toto zastavení se, nic nedělání a čerpání. Přeji vám odvahu a odhodlání k zajetí na hlubinu. otec Michal
Jak prohloubit svůj duchovní život ?
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Strana 3
Mohl Ježíš podlehnout pokušení?
Milí Boží přátelé! I když se nám to některým může zdát neskutečné, opět vstupujeme do doby postní, která nás má připravit na slavení Velikonoc. Doba postní, jak víme, trvá ne náhodou 40 dní. Izraelský národ strávil 40 let na poušti, aby dozrál ke vstupu do zaslíbené země. Také Ježíš po svém křtu strávil 40 dní na poušti, kde se postil a nechal se pokoušet od ďábla. Proto bych se rád tentokrát zamyslel nad smyslem jeho zkoušek. Tuto událost popisují pouze synoptická evangelia. Jan ji vynechává, neboť se snaží ve svém evangeliu zdůraznit především Ježíšovo Božství. Je vůbec možné, aby Ježíš mohl být pokoušen? Pokud věříme v Ježíšovo plné Božství i lidství a vyznáváme, že nám byl jako člověk podoben ve všem kromě hříchu, pak z toho vyplývá, že mohl být pokoušen. Pokušení, zkouška, není totiž hříchem, a patří k životu každého člověka. Protože Ježíš vzal na sebe opravdu vše kromě hříchu, pak nemohl být ušetřen ani od pokušení, se kterým bojuje každý člověk. Jistě by někteří z vás mohli namítnout, že se pokušení neslučuje s důstojností vtěleného Slova, ovšem Ježíšovy zkoušky musely být reálné, jinak bychom popřeli i reálnost Ježíšova lidství. Jeho zkoušky se dávají do souvislosti jak s pokušením Adama, tak i pokušeními Izraelitů během jejich putování pouští. Satan podrobuje zkoušce Ježíšův synovský vztah k Otci. Tyto útoky jsou opakováním Adamova pokušení v ráji (KKC 538). Ježíš tedy obstál tam, kde neobstál Adam a později ani Izraelité. Proto o Ježíšovi mluvíme jako o novém Adamovi. Jako totiž starý Adam nám svým hříchem způsobil odloučení od Boha, tak nový Adam – Kristus- nás svým vítězstvím nad ďáblem přivádí zpět k Bohu. Ježíš ve zkouškách projevuje svou plnou poslušnost božské vůli. Musíme si uvědomit, že Ježíšovi současníci očekávali od Mesiáše, že se stane jejich pozemským králem a vysvobodí je z moci Římanů. Proto podstata Ježíšových zkoušek spočívala v jeho vnitřním zápase - jestli se rozhodne pro mesiášství trpícího služebníka a zřekne se tak politického úspěchu, který se mu velmi silně nabízel. Mohl Ježíš podlehnout pokušení a říci svému poslání NE? Ježíš, jak víme, byl plně člověkem, a proto měl stejnou svobodu se rozhodnout, jako máme my. Ovšem otázkou je, co si předStrana 4
stavujeme pod pojmem svoboda. Pokud svobodu vnímáme jen jako rozhodnutí mezi dobrem a zlem, tak ji vnímáme dosti omezeně. Když svobodu zúžíme pouze na možnost či nemožnost zhřešit, na možnost či nemožnost volit správně, pak jsme neobjevili pravý význam tohoto Božího daru. Svoboda je něco mnohem většího – nespočívá v možnosti zvolit si zlo a zhřešit, ale je to spíše schopnost poznat mezi různými dobry to nejvyšší a rozhodnout se pro něj. Samozřejmě při každé zkoušce je možné neobstát. I Ježíš mohl ze své lidské vůle říct NE svému poslání, mohl se stáhnout a Mesiáše „nedělat“, ovšem to by nebyl věrný sám sobě ani svému nebeskému Otci. Ježíš se skrze tyto zkoušky učí jako člověk poslušnosti a plně podrobuje svou lidskou vůli, vůli Božské. Když je člověk zkoušen a je vystaven tlakům, tak většinou v těchto situacích poznáme, co v něm je. I Ježíš v těchto zkouškách pomalu odhaluje svou pravou identitu. Vrcholně ji odhalí až při zkoušce největší, a to při sebevydání na kříži. Uvažujme chvíli v intencích, že by Ježíš své poslání nepřijal a neobstál by - ani tehdy by se to nedalo chápat jako hřích, protože by neporušil žádný zákon. Přece i když by kdokoliv z vás měl nadání stát se lékařem, a přesto si zvolil jiné povolání, tak se tím proti ničemu neprohřešuje. Sv. Bonaventura píše: „I bez utrpení by byl Kristus oslaven na těle i na duši, ovšem my bychom bez jeho utrpení zůstali porušeni na duši i na těle.“ Hříchem by bylo, kdyby podlehl pokušením ďábla a šel cestou královského mesianismu , tedy kdyby přijal roli, do kterého ho chtěli napasovat jeho současníci. Jaký je význam Ježíšových zkoušek? Můžeme říci, že je především zjevitelský - Ježíš nám znovu zjevuje, podobně jako při svém křtu, své pravé mesiášské poslání, přičemž zjevuje i vůli svého nebeského Otce. Tyto zkoušky mají také význam spasitelský. Ježíš nám ukazuje, nejen že jako člověk nebyl ničeho ušetřen, vše vzal na sebe kromě hříchu, ale také že vítězí nad pokušením ďáblovým, před kterým jsme my, lidé, neobstáli. Několik slov závěrem Milí Boží přátelé! Skutečnost Ježíšových zkoušek je velkým povzbuzením pro nás pro všechny. Ježíš jako člověk prochází stejně jako my zkouškami a musí stejně jako my s nimi bojovat a odolávat jim. Proto bych rád přál vám i sobě, abychom dokázali stejně jako Ježíš ve svých zkouškách vítězit, vždyť nejsme na to sami, ON je pořád s námi, jak nám to slíbil. Pokud budeme bojovat s Ním, tak není a nemůže být zkouška v našem životě, ve které bychom neobstáli. Zároveň vám přeji radostnou přípravu na slavení tajemství Ježíšova umučení a zmrtvýchvstání. Doba postní, ať je pro nás všechny příležitostí přiblížení se k Bohu! (dle C. V. Pospíšil, Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel) Připravil jáhen Tomáš
„Farní sáňkování“ na Hostýně.
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
9. března je tomu právě 140 let, co zemřel přerovský děkan a farář Mons. František Navrátil František Navrátil, jedna z nejvýznamnějších osobností Přerova 19. století. 1841 – 1866 Narodil se 30. 3. 1788 v Dubanech u Prostějova, arcikněžství hrubobysstudoval v Olomouci a tamtéž byl 4. 9. 1816 od třického ustanoven, a když roku 1857 toto arcikněžství dílem v šternknížete arcibiskupa Trautmannsdorfa vysvěcen berské proměněno bylo, byl za důvěry všeobecné i tento úřad svěřen. I Jeho Svatost papežská Pius IX. vyznačil jej v roku 1859 pro jeho a poslán k 16. 12. 1816 jako kaplan do Přerova. Mladý kněz neohroženou udatnost v zastávání svaté víry a stolice apoštolské si brzy získal s tím, že jej učinil čestným komořím, čím se spolu stal i monsignorem. mezi přerov- (Získal - jak píše Struschka - pro papeže Pia IX. 1600 dobrovolníků skými velkou z Přerova a okolí, kteří odjeli do Říma na obranu papežského státu oblibu a dě- v boji o sjednocení Itálie. Titul papežského komořího „neměl tehdá kan a farář žádný farář na Moravě a ve Slezsku a hlavně ne, když byl z obecného František lidu. Z toho důvodu byl ve slavnostním procesí zaveden do kostela, Zoubek v něm kde mu byla publikace papežská předána. Tehdy tá slavnostní hostina získal velkého trvala tři dny. Bylo známo, že Monsignor byl velmi pohostinný.“ – pomocníka Hanáčtí bojovníci pak dostali v r. 1863 pamětní medaile „Pro Petri i přítele. sede“.) I světská odměna by ho nebyla minula, kdyby neuprositelná Když se smrt ho nebyla před druhotinami svými, které v r. 1866 v měsíci září Přerovem se slaviti měly a při které příležitosti se mu naznačený řád Františka v září roku Josefa odevzdati měl, na věčnost dne 9. března 1866 povolala. 1831 přehnal Jak již podotknuto, žil jen pro zvelebení cti a slávě Boží a časné a věčnejprve strašlivý oheň, poté prudké lijavce a k né blaho svých svěřených. Odtud přišlo, že mnoho v duchovním círdovršení všeho asijská cholera, jedním z organi- kevním životě se zde stalo; byť by také ne sám všechno podnikl, tak zátorů pomoci byl právě kaplan František Na- dodával aspoň mladistvým silám chuť. Tak pečoval o vnitřní a zevrátil, který si získal velkou důvěru lidí jako lé- vnitřní ozdobení farního kostela. Za vldp. arcikněze obdařen oltář sv. čitel, protože místní lékař Herzig se tak bál ná- Josefa milostmi, stal v r. 1860 altare privilegiatum in perpetuum, za kazy, že odmítal jakýkoliv kontakt s nemocný- něho založeno bratrstvo sv. Anny r. 1862 a oltář sv. Anny stal se pro mi. To mu však nevadilo, aby si spolu s lékární- údy bratrstva taktéž privilegovaným, taktéž in perpetuum. R. 1842 kem Koženým nestěžovali u místodržitelství byly renovovány všechny oltáře ve farním kostele a pozlacen svatoa konsistoře na kaplana, že nedovoleně léčí stánek; r. 1845 varhanář A. Hanáčík přestavěl a opravil zdejší varhaa kazí jim živnost. Faktem bylo, že P. Navrátil ny; r. 1861 byl vyměněn obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři za nodoporučoval lidem pít čaje – tedy převařenou vý, posvěcený děkanem Navrátilem 12. 8. 1861; téhož roku byla pořívodu, což při infekci šířené především závadnou zena nová Křížová cesta, kostel byl předlážděn kamennými dlaždicevodou tehdy mělo účinky přímo zázračné. mi, lavice opraveny atd. V roce 1840 farní budovu, jak nyní stojí (skoP. Navrátil působil jako kaplan v Přerově 20 let ro) od základu vystavěl, financování však bylo obtížné, podle Struscha 9 měsíců. Pak mu 2. 6. 1837 starý a nemocný ky přinesl farář Navrátil sám velkou oběť tím, že ze svého vlastního děkan Zubek předal administraturu fary. Po jmění vložil 1000 zl. a dalších 2000 zl. zapůjčil na úrok na 20 let. TaZoubkově smrti hrabě Vilém z Magnisu neměl ké hospodářské budovy u fary dal P. Navrátil postavit skoro vlastním lepšího kandidáta, takže 10. 3. 1841 konsistoř nákladem, zaplatil i část stavby farní stodoly, zcela vyhořelé r. 1845. potvrdila jeho volbu a 29. 4. 1841 se P. Navrátil Za jeho doby povstala kaple Bolestné Panny Marie u Kozlovic z rumu stal přerovským farářem. (byly postaveny kaple dvě - kaple u pramene byla obnovena r. 1852 Jeho kaplan a nástupce P. Arnošt Vychodil o v jednoduchém empírovém tvaru, na vyvýšenině nad ní byla postaveněm napsal: Franc. Navrátil byl muž ctihodný na r. 1856 kaple Bolestné Panny Marie „v poli“, spíše malý kostelík.) a všestranně vzdělaný, pilný a velmi pohostin- Uvedeny byly Školní sestry z III. řádu sv. Františka, pro ně krásná ský. Jako jeho předchůdce byl i on přítel mláde- budova při kostele sv. Michala vystavěna (r. 1857) a tentýž chrám že, a proto se státi nemohlo, než že i on r. 1849 s nákladem asi 7000 zl. uvnitř a zvenku opraven a ozdoben, zařízení děkanem a školdozorcem přerovského děkanství mnoha bratrstev a spolků, vše to svědčí o jeho pečlivosti. On byl též, se stal. Povýšení jeho hleděl také dobře upotře- což divno při jeho stáří, zvláštním podporovatelem vlasteneckého biti, neb jeho přičiněním mnoho škol se dílem snažení, a proto byl údem množství vlasteneckých spolků. Snad byl vystavělo, dílem opravilo. Tak na jeho naléhání jediným na Moravě v tom ohledu. se školy pavlovská, prosenská a vlkošská vysta- R. 1848 vehementně protestoval proti poněmčování přerovských škol. věly, školní budovy chropyňská, moštěnská a ci- P. Deutsch, tehdejší předmostský kaplan, napsal: „Zvláště r. 1848, tovská slušně opravily. - Též se jeho spolupřiči- když Přerované v krátkozrakosti své chtěli všechno, především ale něním zdejší farní škola stala farní hlavní ško- školy zněmčiti, postavil se on, co jejich děkan a farář, všemožně na lou; jako k jeho nemalé cti to slouží, že se uve- odpor, ačkoliv mnoho nemilého snášeti musel.“ Podporoval vlastenecké „Slovanské Besedy“ (první byla uspořádána 3. 2. 1861 v sále dení školních sester v Přerově vřele ujal. Pro jeho neunavenou pilnost byl tedy od nejdů- hostince „U bílého koníčka“, její koncertní i taneční část se setkaly stojnějšího velepastýře pana arcibiskupa Bedři- s velkým úspěchem a výnos byl určen pro novou městskou nemocnici cha hraběte z Fürstenbergu v roku 1853 za kon- Na Loučkách.) sistorialního radu povýšen a r. 1856 co správce R. 1858 prolomil „josefinské a bachovské ticho kolem Velehradu“ Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Strana 5
první hromadnou poutí kněžstva a věřících přerovského děkanátu na Velehrad, kterou sám vedl, „farář a děkan prvního českého města na Moravě co horlitel Cyrillo-Methodějský“ a pouť od té doby organizoval každoročně. Při miléniu sv. Cyrila a Metoděje roku 1863 začal psát matriky, účetní knihy a přípisy městu česky, teprve pak se objevila čeština i v aktech města. P. Deutsch napsal, že byl „vykřičen co Ultra-Slovan ... dopisoval i konsistoři a nejd. arcibiskupovi česky, což snad za urážku považováno bylo, tím více, že v celé diecési se nic podobného nedálo.“ Od 4. do 11. 7. 1863 se na Velehradě konaly oslavy milénia příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Struschka píše: „Procesí ze všech slovanských zemí Evropy se ve velkém počtu dostavila. Z Přerova samého přišlo duchovními vedené procesí v počtu 500 osob. Po dobu celé slavnosti byl na Velehradě arcibiskup pražský kardinál Schwarzenberg a olomoucký kníže arcibiskup Fürstenberg, který slavnost zakončil; pak ještě tři biskupové, 12 prelátů, 1730 kněží a víc jak půl milionu křesťanů slovanského původu. Němci z Moravy se této slavnosti nezúčastnili, právě naopak tuto krásnou a velikou slavnost ze strany policejní a politické brzdili, ale jejich námaha zůstala bezpředmětná.“ 30. 8. 1863 se v sále hostince „U bílého koníčka“ (na místě dnešního Městského domu) konala slavnostní cyrilometodějská beseda, mezi řečníky byli také prof. Deml a Fr. Náprstek z Prahy.
Že (Mons. Navrátil) při takovém všestranném podniknutí mnoho protivenství utrpěl, samo sebou se rozumí. Při takových okolnostech není se tedy co diviti, že neočekávaná smrt všechny poděsila. Jak jej všichni co otce milovali, svědčí nejlepší, že při jeho pohřbu dne 12. 3. as 30 kněží se zúčastnilo, ačkoliv počasí nad míru špatné bylo. Byl to průvod, jakého v Přerově snad brzy nebude. Nepřehledné množství lidí doprovodilo milovaného k poslednímu odpočinku. Pochován byl na žádost svých přátelů v Šířavském chrámu Páně sv. Michala v kapli pod kůrem stojící. Pohřben byl od veledůstojného pana preláta školastika Arthura svobodného pána z Koenigsbrunna. Pohřební řeč činil důstojný pán Ignat Wurm, spiritual v Brně a poslanec zemský pro města Přerov, Kojetín a Tovačov, tak dstj. p. Arnošt Vychodil. Věčná sláva budiž tedy památce jeho! Administrátorem byl 3 léta a 9 měsíců - farářem plných 25 let – od r. 1849 děkanem - zemřel 9. března 1866, těsně před 78 narozeninami. Arcikněz Navrátil působil tedy v Přerově skoro plných 50 let, nejdéle ze všech kněží Přerovských. O pět let později napsal o Přerově anonymní autor příspěvku „Z mé cesty po Moravě“ v čísle 189 Moravské orlice z 18. 8. 1868: „Přerov náleží i za našich časů mezi nejpokročilejší města markrabství moravského. Hlavní původci ruchu národního bohužel odpočívají již v hrobce tmavé, aniž zanechali následovníků sobě rovných. Míníme tu arcikněze Navrátila a starostu Kramáře, kteří oba pílí příkladnou křísili tu vědomí národní, budíce lid ze sna živého a učíce jej, aby poznal sebe a ctil zvyk i jazyk svůj co drahé pozůstatky po otcích slavných. ... Jinak musíme říci, že život průmyslový a národní spíše tu tuhne a nikoliv se nevzmáhá jak dříve. Nikde tu není ruchu, všude schází podnikavost potřebná; a přec jest tu třeba práce namáhavé, má-li obyvatelstvo slovanské odolati živlu cizímu a orientálskému. Proto vyzýváme všechny muže uvědomělé, aby dbali o rozkvět školství, řemesel a průmyslu národního, dokud ještě čas a doba příznivá kyne.“ Připravila Zdeňka Mollinová
Setkání varhaníků - J. S. Bach v chrámové hudbě
Katedrální vzdělávací středisko liturgické hudby a zpěvu uspořádalo 4. února 2006 ve velkém sále Arcibiskupské rezidence v Olomouci setkání varhaníků, sbormistrů a zpěváků s panem prof. Petrem Šeflem, který je znalcem staré hudby a specialistou na tvorbu J. S. Bacha. Přednášku na téma: „Přínos J. S. Bacha chrámové hudbě a jeho vliv na růst a rozvoj osobnosti varhaníka a jeho služby“ doplňoval hudebními ukázkami z CD nosičů a hrou na cembalo. Druhá část přednášky byla spíše koncertem, při němž zaznělo 7 skladeb z Duchovních písní J. S. Bacha. Zpěv Kláry Kartákové, interpretky barokní a klasicistní hudby, doprovázel pan profesor na cembalo. Prof. Šefl poutavě vyprávěl o Bachově Bachova tvorba je pevným zákla- Na závěr našeho setkání jsme byli práci, o tom, jak Johann Sebastian dem studia hudby. Nemusíme hrát jen obohaceni prožitím mše svaté v kateBach (1685-1750) hudbou žil, hudbě „Bacha“, ale bez něj chybí práci hu- drále sv. Václava. Otec biskup Josef učil a k hudbě vychovával nejen své debníka základ. Vždyť téměř všichni Hrdlička ve své homilii také připoděti. Bach vytvořil hudební literaturu velcí skladatelé se od Bacha učili. mněl J. S. Bacha jako upřímného pro všechny v té době známé nástroje Abychom pochopili, co nám hud- opravdového křesťana, který svoji a pro hráče všech úrovní - od naprosto ba říká, musíme ji co nejvíc znát velkolepou a po celém světě proslulou začínajících až po špičkové mistry a vnímat její krásu. hudbu tvořil především k Boží chvále. hudebníky. Do kostela patří každá krásná a u- Svá díla nepodepisoval svým jménem, Přednáška byla pro nás všechny velmi přímná hudba, která vyjadřuje ale pod každou skladbou uváděl inspirující. Ráda bych se s vámi prosduchovní věci (třebas i beze slov). „S.D.O.“, tedy Soli Deo Omnipotenti třednictvím našeho časopisu podělila o Kvalitním uměním je možno kul- – K chvále Bohu všemocnému. několik myšlenek z přednášky pana tivovat, vést k trvalým hodnotám, Ať už jsme varhaníci, hudebníci profesora: k uvědomování si krásy. a zpěváci nebo ne, myslím, že vše, co Je přínosné se vracet ke klasické Bach je těžký, obtížný, ale přece děláme, bychom měli po vzoru J. S. hudbě, nejde stále jen hledat nové od něj nebudeme utíkat – to je jako Bacha dělat se stejnou pohnutkou a se a nové a přitom ztrácet a zavírat do bychom chtěli snížit vrchol Sněžky, stálou myšlenkou na Boha a jeho lásku archivů cenné poklady dřívější doby. aby byl snáze dostupný… k nám. Jana Žatecká Strana 6 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
MATER ET MAGISTRA
Sociální učení církve Encyklika Jana XXIII z 15. května 1961
Sociální spravedlnost a ekonomické vyrovnání mezi národy na různém stupni hospodářského rozvoje. Problém naší doby Jedním z nejzávažnějších problémů je najít správné vztahy mezi zeměmi hospodářsky vyspělými a státy méně vyvinutými. Jedny žijí v nadbytku a druhé strádají v nouzi. Pomoc trpícím zemím je tím naléhavější, že státy na sobě stále více vzájemně závisí, takže nemůže být trvalý a plodný mír, jestliže v jejich hospodářském a společenském postavení jsou příliš velké rozdíly. Jsme všichni spoluodpovědni za národy trpící nedostatkem. Proto je třeba, aby u všech, zvláště u majetných, bylo povzbuzováno vědomí této povinnosti. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska? Pomoc v nouzi Víme dobře, že nadměrná produkce zemědělských plodin, která přesahuje spotřebu, může způsobit určitým vrstvám občanů značné potíže. Z toho plyne, že bohatší země jsou povinny pomáhat chudším a hladovějícím národům, jestliže ty jsou v mimořádné tísni. V některých zemích nese vinu na hladu zaostalý způsob hospodaření. Aby to bylo odstraněno, je nutno pomoci lidem k odborné přípravě. Také musí mít k dispozici kapitál, aby mohli náležitě vybavit své hospodářství. Mnoha mladým lidem je dána příležitost, aby si studiem na vysokých školách hospodářsky vyspělých národů osvojili přiměřené vědecké a technické znalosti. K tomu přistupují finanční úvěry od mezinárodních finančních institucí, takže tím mohou vznikat nové ekonomické aktivity. Starost o budoucnost stále většího počtu obyvatel a veliká nouze vyžadují vyrábět více a dokonalejším způsobem. Současně žádá nutnost i spravedlnost, aby vyrobený národní produkt byl přiměřeně rozdělen mezi všechny členy společenství. Rozvoj zemědělství, průmyslu a služeb musí být vzájemně koordinován. Zvláště vyspělé země se musí mít na pozoru, aby neupadly v pokušení pomáhat hospodářsky slabším zemím s úmyslem působit na jejich politický život ve svůj prospěch a k získání nadvlády. To by byl pokus o nastavení nového druhu kolonialismu a přivedlo by to k napětí a ohrožení světového míru. Správný řád hodnot Rozkvět vědy a techniky nejsou hodnoty nejvyšší, nýbrž jen prostředky k dosažení vyšších hodnot. V hospodářsky vyspělých zemích jsou lidé, kterým nezáleží na správném řádu hodnot. Buď přehlížejí a zcela zanedbávají duchovní hodnoty nebo je otevřeně popírají. Na druhé straně však podporují pokrok vědy, techniky a hospodářství a přeceňují hmotný blahobyt, v němž namnoze vidí smysl svého života. Následkem toho může pomoc, kterou tyto bohaté národy poskytují chudším
Kouzelnický tábor v Bradavicích
Kdy: od 16. 7. do 23. 7 2006, odjezd z nástupiště 9 ¾ Kde: v Březové u Uherského Brodu pro děti od7 do 11 let Cena: 1 100 gateonů (Kč) Případné informace zodpoví Jana Lehká tel: 777 571 392 Přihlášky naleznete na faře nebo v zákristii.
Arcidiecézní pouť ke cti sv. Jana Sarkandra se koná v sobotu 6. 5. v 10 hod. v katedrále sv. Václava v Olomouci.
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
zemím znamenat skryté nebezpečí a určuje jejich jednání. Proto podrývat mravní smýšlení jednoznačně znamená jednat nečestně a těžce se na těchto národech proviňovat. Katolíci v rozvojových zemích nejsou v úsilí o hospodářský a sociální rozvoj pozadu za ostatními občany. Uznání proto zasluhuje stále větší péče poskytovaná mladým Afričanům a Asiatům, aby mohli studovat na evropských a amerických univerzitách. A dále snaha o vyškolení odborníků ve všech odvětvích, kteří jsou ochotni se odebrat do rozvojových zemí a tam pomáhat svou odbornou prací. Ze statistik je zřejmo, že v méně vyspělých zemích klesá dětská úmrtnost díky lékařské a hygienické pěči, přitom počet narozených dětí neklesá a průměrný věk vzrůstá. Počet narozených dětí převyšuje úmrtost, ale nevzrůstá úměrně k tomu hrubý národní produkt. Životní podmínky se nezlepšují, naopak se dále zhoršují. Aby se zabránilo krajní nouzi, mnozí se uchylují k antikoncepci, kontrole porodnosti – k interrupci, která znamená úmyslné zbavení života nenarozených dětí. Stav problému Díváme-li se na poměr mezi růstem obyvatelstva a možnostmi výživy ze světového hlediska, nejsou zde důvody, že by v budoucnu měly vzniknout nesnáze. Boží moudrost vložila do přírody téměř nevyčerpatelné možnosti a lidem je dáno tolik duševních schopností, že mohou přispět k využití přírodních darů. K řešení problému se nesmí volit cesty, které se příčí Bohem stanovenému mravnímu řádu. Lidé se musí snažit používat vědeckých a technických poznatků a naučit se poznávat a ovládat přírodní síly. Dosažené úspěchy vědy a techniky opravňují k téměř neomezeným nadějím do budoucna. Úcta k životu Plození lidského života je výsadním právem rodiny, která je založena na nerozlučném manželství jednoho muže a jedné ženy. Předávání lidského života je osobní úkon, a proto je vázáno na nedotknutelné zákonitosti Boží, které nikdo nesmí opomíjet a překračovat. Nesmí se užívat prostředků a způsobů možných při rozmnožování života rostlinného a zvířecího. Výchova k zodpovědnosti Je velmi důležité, aby mládeži se dostalo důkladného vzdělání a náboženské výchovy, což je právo a povinnost rodičů. Kdo na sebe vzal velký úkol spolupracovat s Bohem při vzniku života a výchově dětí, nesmí se vyhýbat žádným obětem. Ve své prozřetelnosti dal Bůh lidem dosti prostředků, aby mohli důstojně plnit povinnosti spojené s plozením a výchovou dětí, avšak tyto úkoly lze plnit velmi těžko, jestliže lidé zaslepeně zneužívají prostředky v rozporu s lidským rozumem a se svou vlastní sociální přirozeností a tím narušují Boží plány. (pokračování příště) Připravil František Adamík
Celostátní setkání animátorů v Litomyšli
se uskuteční v Litomyšli, ve dnech 13. - 19. 8. 2006. Je určeno pro mladé lidi ve věku od 16 do 26 let. Uzávěrka přihlášek je do konce května! P. Vít Zatloukal a P. Kamil Obr
Postní rekolekce pro katechety se uskuteční od 24. do 26. 3. na Velehradě a povede ji arcibiskup Jan Graubner. e-mail:
[email protected]
Strana 7
Milí chlapci a děvčata! V měsíci březnu prožíváme dobu postní, kdy se připravujeme na velikonoční svátky. Je to důležité se dobře připravit, ale vrchol, ZELENÝ ČTVRTEK, VELKÝ PÁTEK, BÍLOU SOBOTU, VELIKONOČNÍ VIGILII A NEDĚLI ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, „vkládáme do Božích rukou“,vždyť Ježíš Kristus je vítěz. MISIJNÍ KOLAČ Snad se nám příprava na Velikonoce lépe bude chápat, když si vzpomeneme 4. neděle postní „Laetare“ – rana školu. Musíme se na zkoušky dobře připravit a potom už je Bůh, který vidí dostná nebo starým názvem do našeho srdce a nabízí nám svou pomoc. Mnohý z vás je sportovec a dobře „Družebná“ - je neděle, kdy naví, jak tvrdá je příprava, než se jede na závody, a když vyhrajeme, děkujeme pečeme koláče a před kostelem je jen a jen Bohu. prodáváme za dobrovolný příspěV době postní se společně modlíme křížovou cestu. vek. Výtěžek je určen pro chudé
Dětské okénko
a hladové děti na misiích. Tímto dobrým skutkem určitě nezapřeme název této neděle – družebná, kdy se družně hostíme a ještě nemyslíme jen na sebe. Jediný koláč může mít velikou cenu lásky a přinést radost tomu, kdo si ho sám nemůže upéci.
Kdo byl s Pánem Ježíšem při poslední večeři?
Najdi mezi písmenky jména těch, kteří byli s Pánem Ježíšem při poslední večeři. Postupovat můžeš nahoru, dolů, vlevo, vpravo, šikmo, ale nesmíš přeskakovat písmenka. Začít můžeš, kde chceš. Pro přehlednost můžeš každé nalezené jméno vybarvit.
Strana 8
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Bůh nás má rád a moc mu na nás záleží. Proč mu nevěříme? Bůh mluví skrze lidi, přestože to tak nemusí někomu připadat, i když to někdy nechápeme. Nastane však čas, kdy vše pochopíme. Nejde ale všechno vědět hned, vždyť by nám z toho praskla hlava. Nemuseli bychom ani žít, kdybychom věděli, jak vše dopadne. Kdybychom hned znali důvod všeho nám to spíše jako trest, je to tak dění. Bůh nás stvořil a ví vše, proč tak učinil. A jedině tak, jak správně. Proč si stále stěžujeme na to udělal, je to správně. I když se to někdy nezdá a připadá vše, co není zrovna tak, jak si představujeme? Bůh nemá taková měřítka jako lidé (hezký x škaredý, chytrý x hloupý, chudý x bohatý). To jen člověk musí mít vše rozdělené a rozškatulkované a všechno nějak pojmenované. Nemůžeme vše vědět, všechno mít a vypadat všichni stejně, vždyť bychom se pak navzájem nepoznali. Je to tak lepší, pestřejší. Všechno má výhody a zároveň nevýhody. Proč nechápeme, jak moc nás má náš Pán rád? Proč ho prostě a jednoduše nemáme rádi taky? Proč musíme mít pro vše vysvětlení? Naše duše je stvořena z lásky, není tak těžké mít rád. Kamarádům, přátelům, rodině říkáme: „Mám Tě rád.“ A co to tak říct někdy Jemu? Je mnohem snazší něčemu věřit, když to vyslovíme. Je mnohem snazší věřit Pánu, když si sami sobě připustíme: „Bůh mě má rád.“ Nikdy není pozdě, nikdy není nic beznadějné, nikdy není nic ztracené, nikdy není všechno špatně, nikdy není nic moc hrozné, protože Bůh nás má rád. Jana, Ludmila, Emílie
Stránka pro mládež
STŘÍPKY Z KONVIKTU Milé sestry a bratři, už potřetí mám možnost podělit se s Vámi o dojmy ze života v Teologickém konviktu. Čas nám tu utíká poměrně rychle a první dva měsíce nového roku byly bohaté na zajímavé události, o kterých bych se rád zmínil. První týden po návratu z vánočních prázdnin jsme strávili především „aklimatizací“. Doháněli jsme resty v učení, zbavovali se nadbytečných kil (co člověk doma za 14 dní přibere, aby pak v semináři měsíc shazoval ☺) a připravovali se na zahájení praxe. Patří totiž k seminárním zvyklostem, že v průběhu roku věnuje každý student nějaký čas praktické činnosti – aby načerpal sílu do učení, aby získal zkušenosti, aby se učil být pro druhé a s nimi… Měli jsme na výběr několik možností – hospice, nemocnice, kněžské domovy, ústavy pro postižené atd. Já, spolu se dvěma bratry, jsem se rozhodl strávit oněch 14 dní v Dětském hospici v Malejovicích u Kutné Hory. Je to zařízení určené pro nemocné děti a jejich blízké sloužící především k respitní (odpočinkové) péči. Při léčení těžce nemocného dítěte se někdy stává, že je léčba neúspěšná, bývá proto ukončena a nemocné dítě je z nemocnice propuštěno domů. Mezi koncem léčby a případným koncem života může uplynout poměrně dlouhá doba, která je ovšem pro dítě stále dobou žití. Ve snaze pomoci dětem a jejich rodičům na tomto těžkém úseku cesty, začaly ve světě vznikat dětské hospice (první v r. 1982 v Anglii). Hospic v Malejovicích je prvním zařízením tohoto druhu u nás. I když je zde řada věcí ještě ve stádiu rekonstrukce, je schopen fungovat a poskytovat dětem a rodičům potřebné zázemí. První týden naší praxe jsme strávili především čerpáním informací (knihy, video, kontakty s lidmi), exkurzemi (např. Kardiocentrum pro děti v Motole), fyzickou prací (odstraňování sněhu, montáž nábytku), případně jinou činností potřebnou v té dané chvíli (př. práce na PC). Druhý týden jsme pak měli možnost vidět praktické fungování hospice. Na týdenní pobyt sem přijela jedna romská rodina z Mostecka. Ke dvěma dětem domácích (3 a 7 let) nám tak přibyly ještě 3 další děti a jedna větší slečna. A tak jsme celý ten druhý týden měli veselo. Hráli jsme si s dětmi, povídali si, chodili sáňkovat, koukali na video, pracovali s nimi úkoly do školy… Bylo toho zkrátka docela dost, odvezl jsem si spoustu krásných zážitků a vůbec se mi nechtělo zpátky. Ale čekaly nás týdenní exercicie (v tichu) určené především k tomu, aby se člověk zastavil, zamyslel, zklidnil a otevřel Bohu k naslouchání. První polovinu bratří měl na starosti P. Petr Vaculík SDB v Kroměříži a já, spolu se zbytkem kluků, byl na mariánském poutním místě v Rokoli „pod dohledem“ P. Adama Ruckého. Naše exercicie neměly jednotné téma, ale každý den jsme věnovali něčemu jinému, např. svobodě, důležitosti ztišení a naslouchání, modlitbě, vnitřnímu uzdravení atd. Kromě přednášek, rozjímání a „obecného duchovního programu“ (mše sv., adorace, breviář) jsme trávili hodně času také v okolní krásné přírodě, což nám otec Adam vřele doporučoval. Mezi mé nejkrásnější zážitky patří chvíle strávené v tamní Schönstattské svatyňce a též okamžiky rozjímání v zimní přírodě. Kde jinde byste totiž mohli zažít, jak vás na běžkách předjíždí sestřička v řeholním oděvu s úžasným úsměvem na tváři a pomalu mizí za horizontem…☺ Byly to v Rokoli chvíle vskutku požehnané a kromě duchovní posily jsem si odnesl také několik receptů jako památku na výbornou kuchyni… Po návratu z exercicií nám nezbylo nic, než se snést opět z nebeských výšin na zem a začít chodit znovu do školy. Režim se vrátil do starých kolejí, ale občas s ním také trochu „zatřeseme“. Naposledy to bylo při oslavě narozenin 4 našich spolubratří (jejich věk dá dohromady cifru 143), kdy jsme měli úžasné hody (s prasečí hlavou uprostřed stolu), promítali si fotky, zpívali a vzpomínali na to dobré, co nám pobyt v konviktu přinesl a přináší. A toho rozhodně není málo… Všem Vám ze srdce přeji plné prožití postní doby a těším se na shledání o Velikonocích. V modlitbě zůstává, ale také o ni prosí Richard Vysloužil Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006 Strana 9
Dne 22. 9. 2005 v 18:30 hodin středoevropskému času odlétáme vojenským speciálem TU 154 na čtyř a půl hodiny trvající let do Basry. Po večeři v letadle někteří spí, jiní se dívají z okýnek. Pak už ve tmě pod sebou vidíme zářící Bagdád a několik dalších svítících měst. Po klidném letu najednou prudce klesáme na přistání. Manévr je velmi rychlý, aby pilot letadla nedal příležitost těm, kdo by se nás mohli pokusit sestřelit, také osvětlení je vypnuto. Vidíme velká zářící světla v jinak ztemnělé zemi. Je zřejmé, že se jedná o hořící ohně. Dlouhé plameny spalující přebytečný plyn při výrobě nafty v ropných rafinériích rudě září tmavou nocí nad pouští, ve které právě přistáváme. Na letišti Basra přistáváme 23. 9. kolem 01:00 hodin Teplota je tu asi 30°C. Posunujeme si hodinky o dvě hodiny vpřed., což je rozdíl proti středoevropskému času. Čekáme na vyložení zavazadel a naložení první poloviny starého kontingentu, který střídáme. Čekání je dlouhé a trochu napjaté, protože nevíme, co nás přesně čeká. Po 3 hodinách si všichni oblékáme neprůstřelné vesty, nasazujeme přilby, všichni si berou rovněž zbraně a nastupujeme do vozidel. Nakládací skupina nakládá zavazadla na Tatru a lidé nasedají do Land Roverů, nebo džípů. Transport vyráží na hodinovou jízdu po iráckých silnicích směrem k základně Shaibah – našemu budoucímu několikaměsíčnímu bydlišti. Cesta na základnu je naše první setkání s nebezpečím útoku. Právě na tyto situace jsme se během výcviku připravovali. Střelci jsou ostražití, to co dlouho cvičili se stalo realitou, naštěstí bez incidentů. Po příjezdu nás čeká přivítání a provizorní ubytování na základně spolu s částí starého kontingentu. Zatím nemůžeme obsadit naše trvalá místa, protože jsou ještě obsazena týmem, který nám předává techniku, informace a materiál. Touto dobou je zde nesnesitelné horko. Na místní teploty je opravdu třeba si zvykat postupně. Předávají se věci, zbraně, funkce a povinnosti. Vznikají přitom často nesnáze a někdy až antipatie některých lidí. Všichni se těšíme na to, až budeme kompletní. Aklimatizujeme se, což stojí mnoho potu. Slunce stojí kolmo nad hlavou a teplota se pomalu šplhá k bodu 45°C. Základem přežití je doplňování tekutin, což znamená třeba i 7 litrů vody za den u lidí, kteří jsou venku, nebo v neprůstřelných vestách. Dnem 25. 9. začíná v britské polní nemocnici pracovat náš chirurgický tým (3 lékaři a 3 sestry) pod vedením mjr. MUDr. Aleše Kopřivy. Tým se hned zapojuje do práce a podílí se na operacích 2 amerických vojáků raněných výbušným systémem. V úterý 27. 9. v 10 hodin velitel 7. kontingentu pplk. Pavel Chovančík předává operační úkol veliteli 8. kontingentu pplk. Romanu Gottfriedovi. Tímto okamžikem přebírá nový velitel kontingentu plnou zodpovědnost za činnost české jednotky v místě nasazení. Dnes se chirurgický tým zúčastnil pietního aktu - rozloučení se zabitým dánským vojákem. Dále se tým také zúčastnil i běhu na 10km, organizovaného v rámci vojenské základny Shaibah, kde výtěžek z povinného zápisného je využit na humanitární účely (výzkum onemocnění rakovinou). Ve středu 28. 9. v 8 hodin nastupuje 8. kontingent k slavnostnímu nástupu, aby si připomněl státní svátek České republiky, a to oslavu patrona naší země svatého Václava. Na tomto nástupu kaplan kontingentu krátce připomenul život sv. Václava. Potom nám velitel popřál vše nejlepší ke státnímu svátku a při této příležitosti vyhlásil první sportovní den velitele kontingentu. Večer jsme měli první slavnostní bohoslužbu ke cti sv. Václava. Druhá část příslušníků 8. kontingentu vojenské policie se na tříměsíční misi vydala v podvečer 29. 9. speciálem z Ruzyňského letiště. Našim hlavním úkolem je vedení výuky v kurzech Policejní akademie a na IPTC (tréninkové centrum irácké policie) na základně Shaibah. Ve spolupráci s ostatními jednotkami zabezpečujeme i ochranu vnitřního perimetru základny Shaibah formou patrolování. V neděli 2. 10. po vyhlášení rozkazu velitele jsme měli první nedělní bohoslužbu za dobu, kdy je zde kompletně nový kontingent. Protože neděle je pro nás pracovní den, je volno až večer. Situace v celém Iráku je hodnocena jako zhoršená, ale relativně stabilní. Tento stav je charakterizován přípravami na nadcházející referendum (15. 10.). Objevuje se posílení přítomnosti jednotek USA, jejichž úkolem je pomoc se zabezpečením bezpečného prostředí pro všelidové hlasování. Dne 4. 10. začíná v muslimských zemích největší náboženský svátek – Ramadán je označován jako měsíc, ve kterém byl poprvé Mohamedovi vyjeven Korán. Půst v průběhu Ramadánu je jedním z hlavních pilířů islámské víry dodržovaný všemi muslimy. Ramadán je v pořadí devátým měsícem v muslimském lunárním kalendáři a připadá vždy na jinou část roku (vždy o 11 dní dříve). Zahájení Ramadánu je dáno postavením Měsíce. Ramadán je měsícem svatého půstu. V tomto období je pravidlem jíst vydatné jídlo před úsvitem. Oddaný muslim se postí od svítání do soumraku (nejí ani nepije). Půst v Ramadánu není pociťován jako příkoří, ale je v něm spatřován duchovní přínos a obohacení. Též dává možnost pocítit hlad a tudíž přispívá k sympatizování s chudými. Po večerní motlitbě, která je uzavřena přijímáním datlí, nebo vody, po vzoru Proroka Mohameda, následuje slavnostní jídlo zvané »Ifta«. Je tradicí, sdílet toto jídlo s rodinou, nebo s přáteli a s hosty. (pokračování příště) npor. Mgr. P. Jaroslav Knichal, vojenský kaplan Strana 10
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Již několik měsíců společně putujeme po děkanátě. Poznáváme naše farnosti, jejich správce a život. Je to cenný nápad, protože stále o sobě víme málo, i když nás dělí někdy jen několik kilometrů. Poznávat se je jistě dobrá věc, tak do toho… Jmenuji se P. Slawomir Sulowski a pocházím z polského Krakova. Mnohým z vás, zvlášť Přerovákům, se nemusím dlouho představovat: strávil jsem v přerovské farnosti dva krásné roky hned po mém příchodu z Polska. Bylo to těsně po povodni. Když jsem se naučil aspoň trochu mluvit česky, odstěhoval jsem se do Vlkoše, kde bydlím dodnes. Tady jsem od září 1999 a spravuji tři farnosti přerovského děkanátu: Vlkoš, Říkovice a Starou Ves. Vlkoš je poměrně velká vesnice, má 741 obyvatel. Není to však celá farnost. Patří k ní ještě obec Věžky, s 207 obyvateli, odnedávna spojená s Vlkoší krásnou, osvětlenou cyklostezkou, kterou rádi využívají i farníci, aby se dostali do kostela. Ve Věžkách je krásná obecní kaple Nanebevzetí Panny Marie. Bohoslužby jsou tam však jen jednou za měsíc ve všední dny. Všechny mše svaté s nedělní platností jsou ve farním kostele ve Vlkoši. Patronem farnosti je sv. Prokop, opat sázavský. V části Vlkoše, která se jmenuje Kanovsko, máme také kapli svatých Cyrila a Metoděje. Farnost Vlkoš měla velké štěstí: skoro stále měla faráře v místě, u sebe. Mým předchůdcem byl P. Vavřinec Mitáček, který zde pobýval 26 let a svou láskou a úsměvem si získal srdce farníků. Je pohřben na místním hřbitově, přímo u zdi kostela. Jen jeden rok byla vlkošská fara prázdná a kněží dojížděli z Přerova. Myslím si, že i tato skutečnost způsobila, že je Vlkoš stále živou farností. Dvou nedělních bohoslužeb (v sobotu večer a v neděli ráno) se účastní kolem 150 osob. Tři katechetky vyučují v náboženství více jak 30 dětí. Kromě vyučování pro ně připravují i jiné aktivity, jako různá „vyrábění“ či akce v přírodě. Řada aktivních farníků se stará o kostel a chod farnosti: údržbu a úklid kostela a fary, vedení farní knihovny, přípravu poutí, táborů nebo mimořádných akcí pro děti jako je mikulášská nadílka či Živý Betlém. (Ten byl letos přípraven poprvé skupinou maminek s dětmi, a tak vystřídal vánoční besídku u jesliček. Bylo to moc pěkné!). Před dvěma lety vznikl také farní sbor, který pod vedením varhaníka zkrášluje především sváteční liturgii. Tento článek píši na faře v Březové, kde tráví se mnou jarní prázdniny 10 ministrantů z mých farností, a právě jsem pocítil vůni oběda a pomyslel, že tu rozhodně nejsme hladoví! I toto je důležitá pomoc farníků, sám bych tento výlet nebyl s to připravit.… I když je stále ve Vlkoši na čem pracovat, i když tu zdaleka není všechno dokonalé… (a je vůbec někde?), je také za co děkovat. Farnost Říkovice je podstatně menší. Ze 457 obyvatel obce jen skupina kolem padesáti lidí chodí pravidelně do kostela. Patronkou farnosti je sv. Anna. Kostel v novorománském slohu byl postaven na začátku 20. století, je nevelký, ale krásný a farníci se o něj nesmírně obětavě starají. Ve farnosti není fara. Proto jsme se v nedávné době rozhodli udělat v kostele malou změnu. V boční kapli, která dosud sloužila jen jako sklad všeho možného, jsme udělali farní místnost. Oddělili jsme ji od kostela zdí a dveřmi, udělali lepší okna, topení, nábytek. Teď tam právě katechetka vyučuje náboženství, setkávají se tam farníci, konají se tam přípravy ke svátostem. V brzké době tam chceme zřídit i malou farní knihovnu. Farnost rozhodně potřebuje „omládnout“. V kostele a v náboženství je velmi málo děti a mládeže – můžeme je spočítat na prstech jedné ruky. Zato všichni „dříve narození“ farníci se rádi zúčastňují všech akcí, hlavně poutí, pořádaných vždy společně pro všechny mnou spravované farnosti. Ženy v Říkovicích tvoří také společenství živého růžence: modlí se růženec velmi horlivě a jednou za měsíc máme společné posezení. Já tomu říkám pro legraci „dívčí klub“ a ony to ví, a jsou to opravdu radostná setkání. Za nesmírně krásnou, rodinnou atmosféru, která vládne nejen na těchto setkáních, ale vůbec ve farnosti, moc děkuji. Teď se trochu zapotíme. Když se chceme z Říkovic dostat do Staré Vsi, musíme jít nejprve přes koleje a potom dva kilometry stále do kopce. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Vsi je velký a vysoko na kopci, proto jej krásně uvidíte jak od přerovské strany, tak i z cesty od Holešova či od Hulína. Jenže s kostelem je to jako s dětmi: malý kostel, malá starost, velký kostel, velká starost… A ten náš je opravdu veliký. Již několik let se ho snažíme opravovat. Proto se i vás odvažujeme poprosit o pomoc… Stará Ves má 498 obyvatel. Jenže farnost je větší, protože k ní patří ještě obec Přestavlky. Její obyvatelé (237) jsou pro celou farnost velkou posilou. V Přestavlkách je také zámek se zámeckou kaplí Nanebevstoupení Páně, kde se konají bohoslužby dvakrát za měsíc. Farnost Stará Ves nemá „svého“ faráře již dvacet let. Byla spravována excurrendo několika duchovními správci, kteří se často střídali. Dva roky ve farnosti bydlí trvalý jáhen s rodinou, pan Jan Tomiga. Společně s ním a pastorační radou se snažíme organizovat život farního společenství. Pan Tomiga je navíc ředitelem Církevního
Toulky přerovským děkanátem
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Strana 11
Co nového v Polkovicích?
Současná doba v naší zemi, která odmítá víru v Boha, přináší do života farností nejrůznější těžkosti. Jedna z těch nejzřetelnějších je nedostatek kněží a úbytek věřících. Do tohoto problému se dostala i farnost Polkovice. Obec Polkovice patřila do roku 1911 do farnosti Klenovice. Je zvláštní, s jakým nasazením, na počátku minulého století, občané Polkovic se zasadili, aby byl v jejich obci postaven kostel. Podařilo se to v roce 1908 a to během 2 měsíců (na stavbě pracovalo 100 zedníků!) Kostel sv. Bartoloměje se tak stal středem náboženského života celé obce. Od 1. 7. 1911 mají Polkovice svého faráře, a jsou od tohoto roku samostatným právním subjektem. Tzn. má určité výsady - mezi ty nejdůležitější patří, že věřící mají právo na nedělní mši svatou, a jelikož má své matriční knihy, je možné v kostele uzavírat svátost manželství a udělovat svátost křtu. dětského domova Emanuel, který je ve Staré Vsi. Bohužel farnost se nedočkala ani 100 letého výročí Naší radostí jsou pokračující opravy kostela a děti, kterých přichází do kostela poměrně dost, někdy i dvacet. Méně jich založení a byla k 1. 1. 2006 dekretem (D-348/05) pana archodí do náboženství a na páteční setkání „dětského klubu“, cibiskupa Jana Graubnera zrušena a sloučena s farností ve kterém se hraje, vyrábí a sportuje. Mnohé z nich jsou ještě Kojetín. Co vedlo pana arcibiskupa k tomuto právnímu opravdu malé a mají radost, když si po nedělní bohoslužbě kroku: odebrání právní subjektivity farnosti a dalších vylosují krtka nebo ježka, kterého si mohou vzít na týden výsad? Tato fakta: nedostatek kněží a statistické údaje o s sebou domů. Máme radost, že přicházejí, přestože v zimě je farnosti; v nynější době, ačkoliv obec má asi 600 obyto pro ně opravdu náročné: v posledních mrazivých týdnech vatel, dochází pravidelně na nedělní bohoslužbu asi 20 jsme měli v kostele teplotu -6 °C! Na konec i dospělí chodí věřících. Už 5 let nikdo nedochází do náboženské výdo kostela trochu podle počasí: když je teplo je jich i 80, ve chovy; za posledních 15 let bylo pohřbeno katolickým velké zimě někdy jen 30. Stará Ves je rozhodně farností, kde obřadem 56 věřících, svátost manželství v kostele přijalo je stejně moc práce na kostele, jak na pastoračním poli. Kéž 5 párů a pokřtěno bylo 60 dětí. Je to málo? Bohužel jako kněz jsem v Polkovicích zažil, že jsem začínal mši svaby se to podařilo dělat stejnoměrně! Teď jsem se zhrozil, když jsem uviděl, kolik jsem toho tou úplně sám a během mše svaté přišla jen jedna paní. Jelikož pan arcibiskup musí vycházet ze skutečnosti, napsal. Nakonec však nemůžu nevzpomenout na nemocné kolik bude mít kněží v letošním roce, přistoupil k toz mých farností. Skoro dvacet z nich navštěvuji pravidelně muto nestandardnímu kroku - zrušení farnosti a sloučení každý měsíc. Vím, že nám vyprošují hodně Božích milostí, že s farností Kojetín. Zrušení nepostihlo letos jen Poljsou pro nás obrovským zázemím modlitby a obětí. Za to kovice, ale i farnosti Jestřabice, Stupava, Domašov u děkuji a prosím o další modlitební podporu. Šternberka, Domašov nad Bystřicí, Hraničné Petrovice. Za všechny mé farnosti a farníky Bohu díky! Farnost Polkovice pozbyla dekretem o zrušení a sloučeMoc zdravím všechny čtenáře P. Slawomir Sulowski ní výsady, o kterých bylo psáno výše. Co se týká bohoslužeb, nebude prozatím nic měněno, uvidíme v červnu Věda a víra tohoto roku, jak se bude celá záležitost nedostatků kněží Arcibiskupství olomoucké vás při příležitosti Dne učitelů odrážet i v našich farnostech… zve na přednášku na téma: Věda a víra, kterou přednese Jistě i v Polkovicích jsou věřící, kteří touží po sváprof. RNDr. Julius Krempaský, DrSc., fyzik a filozof. tostném životě, který má sílit jejich víru v každodenním Přednáška se koná 25. března od 10.30 hod. ve velkém boji. Dnešní věřící se musí asi pomalu připravovat, že sále arcibiskupské kurie v Olomouci. Předcházet ji bude chtějí-li a touží-li si víru udržet, musí o ni bojovat, musí mše svatá v 9.30 hod. v katedrále. pro ni hodně obětovat. To znamená musí vyhledávat žiNa setkání s vámi se srdečně těší vé společenství církve, kde jejich víra bude posilována Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký. společnou modlitbou, vzájemným povzbuzením a svěPřípadné informace: Zdislava Vyvozilová, Arcibiskupství olodectvím příkladného života. Jen takto mohou křesťané moucké, Biskupské náměstí 2, 779 01 Olomouc, v tomto sekularizovaném světě obstát. tel.: 587 405 243, e-mail:
[email protected] A co bychom my dokázali udělat pro svou víru? Vzali Křesťanská akademie Přerov vás zve na přednášku bychom auto a dokázali se účastnit mše svaté v jiné fardoc. Dr. Františka Kunetky, Th.D. nosti, když u nás není? Jsme ochotni vyhledat jiné křesVýznam svátečního dne v žido-křesťanské tradici ťany ke společné modlitbě či četbě Písma svatého? teologický význam židovského sabatu a křesťanské neděle Neztrácím naději, jestliže křesťanství se v Koreji v jejich liturgickém rozměru. udrželo bez kněží 150 let, tak je to možné i u nás. Ale je Přednáška se koná v úterý 7. března 2006 v 17 hodin nutná opravdová láska ke Kristu, k jeho učení, k církvi i na centru Sonus. k lidem. P. Pavel Ryšavý Strana 12 Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Jen tak ve stručnosti
Postní doba
Chci opět povzbudit k dobrému prožití postní doby. Toto období roku by mělo být „jiné“. Například určitou střídmostí a jednoduchostí života, která nám nechá více prostoru pro věci duchovní. K postní době patří také dodržování postních předpisů a pravidelná účast na pobožnostech křížové cesty. Také doporučuji vhodná postní předsevzetí. Doporučuji předsevzetí dvojí. První, které se týká přímo našeho vztahu k Bohu, nejspíše v životě modlitby. A druhé, které má spíše charakter vnější, materiální a konkrétní, např. půst, odřeknutí se televize apod. Je vhodné, aby i odřeknutí si něčeho mělo v sobě pozitivní náboj. Např. peníze, které ušetřím na jídle, cigaretách, kávě či alkoholu dám na dobrý účel, ať už charitativní či misijní. Prvotním cílem postní doby je přiblížit se k Bohu a nikoliv odříkání si samo o sobě. Správně prožívaná postní doba se může stát jedním z nejpěknějších období roku.
Přerov
V Přerově pokračujeme ve vybírání na nové topení v kostele sv. Vavřince. V této chvíli prakticky na měsíční splátky. Topení je hotové a celkem nás stálo 465.500,- Kč. V poslední účelové sbírce v neděli 26. února 2006 se vybralo 26.450,- Kč. V darech a sbírkách jsme už vybrali celkem 392.350,- Kč. Zbývá tedy vybrat ještě 73.150,- Kč a tato akce bude uzavřena. Dále pokračujeme v opravách na faře zateplením pokojů, úpravou sociálních zařízení Ve středu 22. 2. 2006 se v Sedmikrásku na centru Sonus konal karneval. a vymalováním. Chceme připravit další práce na faře a také dokončení opravy kaple před kostelem sv. Vavřince. Podle finančních možností bude v pracích dále pokračovat.
POSTNÍ
DUCHOVNÍ OBNOVA s P. Petrem Vaculíkem SDB
9:00 9:45 10:30 11:15 12:00 13:30 14:00 14:30 15:30 17:00 18:00
Téma: Jak očistit své srdce První postní promluva v sále Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem Druhá postní promluva v sále Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem Jednoduchý oběd na Sonusu Křížová cesta v kostele Třetí postní promluva v sále Program ve skupinách v učebnách Konference, prostor k dotazům v sále Mše svatá v sále Jednoduché pohoštění a posezení na závěr obnovy
Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince v Přerově Sobota 4. března 2006
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Předmostí
V Předmostí stále vybíráme na odvlhčení kostela. V poslední účelové sbírce 26. února 2006 se vybralo 5.311,- Kč a celkem máme vybráno ve sbírkách, darech a půjčkách 95.294,- Kč. Na zábradlí ke vchodu do kostela jsme zatím dostali dary v celkové částce 6.200,- Kč. Tato částka sice ještě nestačí, ale vypadá to, že časem budeme moci zábradlí pořídit.
Ti naši politici
Jistě sledujete politické dění v naší republice. Já bohužel také, naštěstí jen zpovzdálí. Nenapadá mne nic slušného ani pozitivního, co bych k politické situaci u nás mohl říci. Ale přeci jen. Chci připomenout větu, kterou řekl už někdo hodně dávno, ale která je stále aktuální a pravdivá. „Máme takové politiky, jaké si zasloužíme.“ nebo jinak „Máme takové politiky, které jsme si zvolili.“ nebo ještě jinak „Naši politici jsou takoví, jací jsme i my sami.“ Jsou stejně dobří či špatní, jako jsou dobří či špatní všichni občané, každý z nás. Nadáváme-li na politiky, tak vlastně nadáváme sami na sebe. Často se stává, že ten, kdo kritizuje, tak je sám ještě horší. Svůj nesouhlas či zklamání vyjádřeme spíše než nadáváním a rezignací naopak svojí účastí ve volbách a volbou těch, kteří jsou aspoň o něco lepší…
Pavel Hofírek
Strana 13
Tříkrálová sbírka 2006
Milí bratři a sestry, v minulém čísle jsme v tabulce výsledků sbírky uvedli chybně částku v obci Dřevohostice. Omlouváme se a údaj opravujeme. Celková částka byla 531 831, 00 Kč Martina Göblová Částka (Kč) 11 626, 50 23 205, 50 18 891, 50 5 830 8 694 13 361 4 335 6 619 19 988 7 034 32 940 18 613 10 417 9 510 5 742 4 630 3 373 13 003
Zúčastněná obec/město Beňov Bochoř Brodek u Přerova Buk Císařov Citov Čechy Domaželice Dřevohostice Hradčany Horní Moštěnice Kokory Křtomil Lazníky Lipová Líšná Nahošovice Pavlovice
Prosenice Přerov (Dluhonice – 5 176,50 Kč; Henčlov – 9 677,50 Kč) Přestavlky Radkovy Radkova Lhota Radslavice Radvanice Rokytnice Říkovice Stará Ves Sušice Tovačov Troubky Tučín Turovice Věžky Vlkoš Želatovice
Slovo z Charity… 14 328 86 983, 50 5 500 3 248, 50 2 460 19 531, 50 6 599, 50 16 554, 50 9 582 12 200 9 123, 50 31 239 41 245, 50 9 163 4 709 6 774 27 647 7 130
První zasedání Pastorační rady (PR) přerovské farnosti v letošním roce 2006 se konalo ve středu 15. února. Přítomno bylo 10 členů PR. Předseda PR P. Pavel Hofírek seznámil se změnou člena PR za společenství františkánů. Místo Petra Prinze je novou členkou Veronika Rychtová. Tím bylo třeba rovněž určit nového zástupce do Ekonomické rady. Většinou hlasů byla zvolena Ing. Marta Valenčíková. Byl diskutován termín letošních svatovavřineckých hodů v Přerově, plánovaných na neděli 6. srpna 2006. Setkání otce arcibiskupa Jana Graubnera se členy ekonomických a pastoračních rad přerovského děkanátu bude v pátek 17. března 2006. Začne společnou mší svatou již v 17 hod. Vlastní jednání se členy rad bude pak na Sonusu. Se stručnou zprávou o našich aktivitách vystoupíme i za přerovskou farnost. Pokračovali jsme v rozpravě k „Roku farnosti“ o duchovním životě. Jeho vrcholem je liturgie, kterou je třeba dobře připravit. Vedle kněze je to úkol zejména akolytů, lektorů, ministrantů, scholy, sboru. K duchovnímu růstu slouží pobožnosti: adorace, křížové cesty, májové, růženec atd. K povzbuzení a utvrzení víry jsou exercicie, duchovní obnovy a modlitební společenství. František Menc
Informace z Pastorační rady
dokončení ze strany 16 Středa 29.3. 18:00 Centrum Čtvrtek 30.3. Pátek 31.3. Sobota 1.4. Neděle 2.4. Pondělí 3.4. Úterý 4.4. Středa 5.4. Čtvrtek 6.4. Sobota 8.4. Pondělí 10.4. Strana 14
18:30 19:30 20:00 17:00 19:15 9:00 9:45 19:30 17:30 18:45 16:00 17:00 19:30 15:00 19:30 8:00 17:00
Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Kostel v Předmostí
Kavárna pro seniory - Radek Wojnar: Diagnostika očí a léčba bylinami Mše svatá s přípravou dětí na přijímání Redakční rada časopisu Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Schůzka lektorů a akolytů Velikonoční svatá zpověď 15:00 – 17:00 Besedy nad katechismem Velikonoční svatá zpověď 8:00 – 11:00 Velikonoční svatá zpověď v Předmostí Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Svatý Cyril Jeruzalémský, biskup a učitel církve
Narodil se z křesťanských rodičů kolem roku 315 v Jeruzalémě. Roku 348 se zde stal biskupem. Třikrát byl od ariánů vypovězen do vyhnanství, kde strávil celkem asi 16 let. O jeho pastorační činnosti svědčí promluvy, kterými připravoval katechumeny na přijetí křtu. Jeho „Katecheze“ jsou důležitým svědectvím o víře a liturgii té doby. Cyril použil poprvé slovo „proměnění“. V roce 381 se zúčastnil druhého všeobecného církevního sněmu (1. konstantinopolského). Zemřel 18. března 386 v Jeruzalémě. Roku 1893 byl prohlášen za učitele církve. Jaroslav Branžovský
Tomáš Halík – Noc zpovědníka
Kniha, kterou Vám chci představit, se jmenuje Noc zpovědníka a nese podtitul Paradoxy malé víry v post-optimistické době. Napsal ji P. prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík, profesor sociologie University Karlovy, farář Akademické farnosti Praha a prezident České křesťanské akademie. V šestnácti esejích se zde autor zabývá společenskými problémy naší doby. Rukopis knihy napsal v době své dovolené v poustevně kláštera v Porýní v červenci a srpnu 2005, kam se autor uchýlil za klidem, tichem a do kontaktu s přírodou a rytmem liturgie i meditací. V jednotlivých kapitolách probírá např. – eskalaci násilí (Volám násilí!), roli médií, prolínání kultur, dialog vědy a víry (Utrpení věřícího vědce), baví se v kapitole Králík, který hraje na housle. V kapitole Křesťanství druhého dechu čtenář nalezne kritické úvahy o stavu společnosti, o současných proměnách náboženství, humorné šlehy do vlastních řad, filozofické meditace nad paradoxními biblickými výroky a mnoho dalšího. Skrze množství individuálních vyznání se zpovědník – autor – dotýká tváře dnešní doby, odhaduje přicházející otřesy a proměny světa. Čtenář se tak může důkladně zamyslit nad stavem světa, tajemstvím víry, i nad sebou samým a ještě zakusí malinkou radost. Knihu, která zvítězila v soutěži Katolický novin o nejlepší knihu roku 2005, vydalo Nakladatelství Lidové noviny, vydání první, stran 252. Doporučená cena 255,- Kč. Rostislav Dočkal
Setkání ve Šternberku
Tradiční pouť manželů se koná ve Šternberku v sobotu 25. března. Mši svatou ve farním kostele bude sloužit v 10 hod. P. Vojtěch Kodet, O.Carm. Ve 12 hod. bude společný oběd v budově lesnického učiliště. Zde bude od 13 do 15 hod. pouť pokračovat katechezí P. Vojtěcha Kodeta. Bližší info: Římskokatolická farnost Šternberk, Farní 3, tel.: 585 013 714, e-mail:
[email protected]
Až k prolití krve
Radostné poselství P.MUDr. Ladislava Kubíčka
Sestavila Marie Svatošová
Když jsem loni četl knihu „Vůle Boží - Zbožná fráze?“, kterou napsal P. Ladislav Kubíček, velmi mne zaujal jak její obsah, tak i její autor a jeho život. Proto jsem uvítal možnost seznámit se více s životem P. Ladislava prostřednictvím knihy „Až k prolití krve“. Když byl 11. září 2004 P. Ladislav na své faře v Třebenicích zavražděn, zjistilo se z jeho kartotéky, že si dopisoval s více než dvěma a půl tisíci lidí. Byla to jeho korespondenční farnost. Mnoho z nich se rozhodlo podělit s ostatními se svými vzpomínkami a svědectvím o svém duchovním vůdci, P. Ladislavovi. Někteří zapůjčili dopisy, fotografie. A tak se před námi objeví jak mozaika poskládaná z kamínků i život Otce Ladislava, poskládaný ze vzpomínek a dopisů těch, které duchovně vedl, kteří se u něj zpovídali, navštěvovali ho, pomáhali mu v často nelehkých podmínkách v severočeském pohraničí, nebo byli jeho spolužáky a spolupracovníky. Mnoho lidí je překvapeno, že si ještě po letech přesně pamatují slova, která jim P. Ladislav říkal. Jeho dopisy i po letech neztrácejí nic na aktuálnosti. Jsou to všechno jasné, známé věci a přece, proč nás tak zaujmou? Protože často chceme uvažovat a jednat složitě. I když byly některé rady uděleny v konkrétních situacích, mohou být poučením, obohacením i pro nás. Například, když si P. Ladislavovi, který byl lékařem, stěžovali lidé na nespavost, místo polykání prášků na spaní a návštěvy lékaře doporučoval zachovat klid a využít tyto chvíle k modlitbě za umírající. „Nikdy nevíte, kolik modliteb a za koho je právě potřeba.“ P. Ladislav byl knězem Mariánského kněžského hnutí. V zásvětné modlitbě se mimo jiné také modlí: „Také Ti slibujeme (Panno Maria) věrnost evangeliu, které budeme hlásat neporušeně a statečně až k prolití krve, bude-li to třeba.“ Evangelium hlásal nejen slovy, ale celým svým životem i smrtí. Kniha se čte velmi dobře, všem ji doporučuji. Poznají tak krásu, ale i náročnost života v plnění Boží vůle. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství roku 2005, má 360 stran, stojí 189 Kč. Přeji hezké čtení.
Jaroslav Branžovský
Víkendy s duchovním programem pro osamělé matky Termín a místo konání víkendů: 31. 3. – 2. 4., exerciční dům Český Těšín Víkend je určen pro maminky, které z nejrůznějšího důvodu vychovávají své děti samy. Program je pouze pro maminky a povedou jej MUDr. Jitka Krausová a P. Josef Červenka. Čas bude rozdělen mezi zamyšlení nad Písmem, možností soukromého rozhovoru s knězem, společnou modlitbou a příležitostí ke svátosti smíření. Cena pobytu je asi 550 Kč. V ceně je zahrnuto ubytování a strava. O přihlášku na víkend a bližší informace o setkání si napište na adresu: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc. Tel.: 587 405 250, e-mail:
[email protected]
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006
Strana 15
Informace Sobota 4.3. Neděle 5.3. Pondělí 6.3. Úterý 7.3. Středa 8.3. Čtvrtek 9.3. Pátek 10.3. Sobota 11.3. Neděle 12.3. Pondělí 13.3. Úterý 14.3. Středa 15.3. Čtvrtek 16.3. Pátek 17.3.
Neděle 19.3. Pondělí 20.3.
Úterý 21.3. Středa 22.3. Čtvrtek 23.3. Pátek 24.3. Sobota 25.3. Pondělí 27.3.
9:00 14:30 8:45 19:30 17:15 17:30 18:45 17:00 16:00 18:00 19:00 17:15 18:00 18:45 9:00 9:45 17:00 17:30 16:00 17:00 20:00 16:15 17:00 18:00
V noci ze soboty na neděli 26. března 2006 se mění čas. Začátek večerních bohoslužeb v Přerově ve středu, čtvrtek a pátek se posouvá na 18:30 hod.
Křížové cesty budou v pondělí v Předmostí v 17:15, v pátek u sv. Vavřince 45 min. před začátkem večerní mše a v neděli ve 14:30 v kostele na Šířavě a v Předmostí. Centrum Sonus Předmostí, Šířava Kostel v Předmostí Centrum Sonus Kostel v Předmostí Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus
19:30 Centrum Sonus Slavnost sv. Josefa 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 19:00 Fara v Přerově 19:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus Slavnost Zvěstování Páně 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus
Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2
Strana 16
telefon: 581 217 079
[email protected] www.farnostprerov.cz
Postní duchovní obnova viz str. 13 Pobožnosti křížové cesty Mše svatá zvláště pro děti Setkání mládeže Pobožnost křížové cesty Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Přednáška Křesťanské akademie viz str.12 Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá s přípravou dětí na přijímání Besedy nad katechismem Pobožnost křížové cesty Mše svatá zvláště pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Modlitby Fatimského apoštolátu Besedy nad katechismem Setkání františkánského společenství Setkání s rodiči přípravy na přijímání dětí Modlitby matek Pobožnost křížové cesty Mše svatá s otcem arcibiskupem Setkání členů pastoračních a ekonomických rad farností děkanátu s otcem arcibiskupem Setkání mládeže Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Setkání společenství seniorů Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Setkání vedoucích dětí a mládeže Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež Program pro mládež Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Besedy nad katechismem dokončení na str. 14
Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Michal Šálek, jáhen Tomáš Strogan, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka dubnového čísla je 29. března 2006.
Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.
Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 12, Březen 2006