Časopis přerovského děkanátu V pondělí 30. prosince přijel do Přerova biskup Mons. Josef Hrdlička, aby požehnal koledníkům Tříkrálové sbírky na jejich cestu, k jejich záslužnému úkolu. V kostele sv. Vavřince se jich z olomoucké diecéze shromáždilo na dvěstěpadesát.
Leden 2014 Číslo 1 Ročník 20 Úvodník P. Pavel Bilinski Liturgický kalendář Rosteme ve víře - Desatero 3. přikázání
Přečetli jsme a doporučujeme
Z Centra pro rodinu Ráj
Světec měsíce
2014 – Rok rodiny
Rosteme ve víře Sakrální stavby na Pražském hradě
Slovo z Charity
Dětské okénko Stránka pro mládež Z Mateřské školy sv. Josefa v Kojetíně
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Duchovní cvičení Velehrad 2014 Cena Křesadlo 2013 Jen tak ve stručnosti Informace …a mnoho dalšího...
1. 1.
Prožíváme stále vánoční dobu, radostné koledy stále znějí v našich chrámech, přicházíme k jesličkám, abychom se poklonili Božskému Dítěti. To vše líbezné a milé v nás však nesmí přehlušit vědomí o tom, proč se to všechno stalo. Ne proto, abychom jednou za rok slavili milé svátky, radovali se z rozsvícených světel, šli do kostela a po Novém roce se opět vrátili do běžného života, do našich všedních starostí... Kdybychom takto uvažovali, uniklo by nám to podstatné. To, co je vyjádřeno ve čtení druhé neděle vánoční v listu apoštola Pavla Efesanům: „On nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem.“ A apoštol Jan ve svém Prologu tuto myšlenku vyjadřuje slovy: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili z Boha.“ Kristus přišel na svět proto, aby nás učinil Božími dětmi. Aby nás mohl zahrnout Božími dary. Aby nás učinil spravedlivými. Abychom už nebyli dětmi hříchu, ale aby každý z nás byl „novým člověkem“, který žije v Boží milosti. P. Pawel Bilinski
Strana 2
2. 1. 5. 1. 6. 1.
Leden v liturgii Slavnost Matky Boží Panny Marie Světový den modliteb za mír „Ve jménu Páně do nového roku! S plností vnitřní energie, s bezmeznou důvěrou v Boží pomoc, s veškerou rozhodností učinit tento rok svatým. To znamená skládat jeden svatý úkon ke druhému. Dát tomu roku nejbohatší náplň. To se stane, budeme-li vedeni trojí snahou: Hluboce a vroucně se ponořovat do Boží přítomnosti Co nejvíc být myslí v něčem svatém povznášejícím Ve všem se ovládat, ke všemu jít srdcem milujícím, vše naplnit láskou, vším růst v milosti Boží. Tímto si ale umiňuješ nebo slibuješ velké věci, ale uvaž radostně: Mnohem více je ti slíbeno od Boha, který své sliby plní“. (Josef Hlouch, Minutěnka) Sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve Druhá neděle po Narození Páně Slavnost Zjevení Páně Radostně děkujme Bohu Otci, že nám dal účast na podíle věřících ve světle, že nás vytrhl z moci temnoty a převedl do království svého milovaného Syna; v něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů. (Kol 1,11-14) Bůh nás neponechal v otroctví nevědomosti, hříchu a smrti. Nechal se spoutat časem a prostorem, abychom se my mohli stát svobodnými Božími dětmi. Stal se smrtelným člověkem, aby všechny národy vyvedl z temnoty smrti do světla věčné slávy. Vzdal se své moci a vznešenosti a zcela bezbranný a ponížený podstoupil vítězný zápas s mocnostmi zla. Skryl se zvědavým a senzacechtivým zrakům, dal se však poznat lidem čistého srdce. Maria s Josefem s tichou radostí a úžasem hledí na Boha, svého Pána malé bezbranné dítě v jeslích; podobně i pastýři již nemeškají a s důvěrou přicházejí poklonit se dítěti - Spasiteli. Mágové z Východu podnikají dlouhou a nepohodlnou cestu, aby padli k zemi před Mesiášem a štědře jej obdarovali; nic jim nevadí, že ten Mesiáš je tolik nepodobný králům a mocným tehdejšího světa, že je to chudé, bezbranné, na pohled obyčejné dítě. Také dnes se Bůh v tichu a skrytosti dává poznat všem lidem. Každého volá jménem, ke každému přichází s láskou a nabídkou přátelství. Zůstává skryt našim zrakům, ale otvírá nám oči víry a dává nám „vidoucí“ milující srdce. Oslava Zjevení Páně se může stát i naší osobní oslavou, díkůvzdáním za nesmírně cenný dar víry, padnutím na tvář před Spasitelem, který nás nesmírně obdaroval a jemuž tolik dlužíme. Poznali jsme svého Boha zůstáváme věrní tomuto poznání, jsme ochotní následovat ho i po dlouhých a nepohodlných cestách? Dokážeme ještě naslouchat jeho tichému hlasu, anebo se jen pídíme po hřmotných a zázračných znameních? Je naše touha po Bohu silnější než naše lenost, pohodlnost, světská moc a sláva? Jakmile (mudrci) uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2, 10-11) Zlato - pro své fyzikální vlastnosti se zlato stalo symbolem neměnnosti, věčnosti, dokonalosti. Barva zlata jej určila jako symbol nebeského světla a pravého poznání. Čištění zlata v ohni je obrazem utrpení, jež Bůh v našem pozemském životě dopouští, aby je proměnil v náš prospěch. Zlato je také symbolem královské moci a důstojnosti, a největší ze tří božských ctností, lásky. Také my obětujeme novorozenému Pánu zlato, když jej uznáváme za krále celého světa. (sv. Řehoř Veliký) Odevzdáváme mu zlato, když jej milujeme jako nejvyšší Dobro a bližního když milujeme z lásky k Bohu. Přinášíme mu nejcennější dar, když mu obětujeme své radosti i starosti, své úspěchy i prohry, své štěstí i utrpení, sebe samé ve spojení s eucharistickou obětí jeho Syna. Kadidlo - jeho dým stoupající vzhůru symbolizuje modlitbu, jež vystupuje k Bohu; jeho vůně představuje ctnosti, jež jsou ochranou před pokušením a nástrahami zla; pryskyřice nepodléhající zkáze je obrazem nesmrtelnosti. Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Přečetli jsme a doporučujeme… . Po provaze ke Kristu Max Kašparů „Věnuji těm, kteří nepřestávají hledat.“ Tato slova jsou uvedena na jedné z úvodních stránek knihy známého autora, lékaře, teologa, člena sekulárního řádu želivských premonstrátů. „Když zahouká siréna na naší škole, je to výzva dobrovolným hasičům, aby se shromáždili u hasičské zbrojnice. Jejich povolání se mění pak v poslání: zachraňovat lidské životy a majetek. Když v neděli ráno zvoní zvon, je to pozvání k účasti na bohoslužbách. Když na konci mše svaté zní: „ Jděte ve jménu Páně,“ mění se naše nedělní povolání v celotýdenní poslání.“ Právě o tomto pozvání, které zaznělo již v evangeliu, pozvání k následování, ke vstřícnému kroku, uvažuje Max Kašparů a nabízí nikoliv hotové řešení. Závěry z přečteného je každý čtenář pozván si udělat sám. O tomto pozvání k následování Krista, o hledání, je v knize užíváno názvosloví z jiných oborů. Nejedná se o horolezectví, ale o provazochodectví. Následování Krista můžeme přirovnat k cestě po provaze, který musí být dobře uvázán. Kotvou je naše pevné rozhodnutí a uzlem naše vůle. Naše hříchy, nebo také hříchy jiných, které nás zraňují, pak představují kamení v nůši na zádech, kterého je třeba se zbavit, abychom jím nebyli strženi dolů. Podobně je třeba se zbavit i falešných představ o Bohu, druhých i o sobě. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2013, má 112 stran, Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský
12. 1.
17. 1. 18. 1. 20. 1. 21. 1. 24. 1. 25. 1. 26. 1. 28. 1. 31. 1.
Každá naše byť sebekratší, ale upřímná modlitba je kadidlovým zrnem obětovaným v pokoře Pánu. A naše touha po Bohu je tím uhlím v kadidelnici; je-li rozžhavená, stoupá k Bohu nepřetržitý dým našich modliteb bez ohledu na náš čas a naše síly; pohasne-li, Bohumilý dým chval a proseb se ztrácí, byť bychom času a sil měli nadbytek. Myrha - symbolika myrhy vychází z její vůně, hojivých účinků a hořké chuti. Vůně myrhy symbolizuje vůni ctností, hořká chuť je obrazem utrpení a strastí pozemského života. Používání myrhy při pohřbívání vedlo k tomu, že se myrha stala také symbolem smrti. Chceme Bohu obětovat vzácný dar myrhy? Odhoďme tedy svoji pýchu, falešný pocit nezávislosti a síly. Bez Boha nic nejsme a nic nemůžeme. Přijměme za svou Boží vůli, zemřeme sami sobě, abychom už nežili my, ale žil v nás Kristus. Darujme se Bohu jako obětní dar, připodobme se Kristu ukřižovanému..., a spolu s ním vstaneme k věčnému životu. Hle, dnes náš život prozářilo podivuhodné světlo, Bůh před našimi zraky zjevil svou spásu! Učinil nás mocnými a bohatými, když nás uschopnil v nenápadných a obyčejných věcech vidět veliké Boží činy. Když nás nepředstavitelně obdaroval, takže každý záblesk Božího světla, každá zmínka o něm a myšlenka na něj nás naplňuje nevýslovnou radostí. Poklekněme před Dítětem, před svým Pánem, skrze něhož je všechno stvořeno a vykoupeno. Otevřme mu pokladnice svého srdce a darujme mu svoji lásku a věrnost, vzdejme mu čest a chválu, obětujme mu své modlitby, starosti i utrpení. Darujme mu sami sebe. Přijme nás s otevřenou náručí jako své děti, zazáří v nás, promění nás v děti světla, aby i skrze nás mnozí přišli ke Světlu. Svátek Křtu Páně Na konci vánoční doby slavíme svátek Křtu Páně. Jak bychom mohli nejlépe pochopit tuto událost? Bylo vůbec potřeba, aby pouhý člověk Jan Křtitel pokřtil Boha a člověka Ježíše Krista? Vždyť pokřtít znamená totéž co omýt, ale v Kristu přece nebyla žádná nečistota! Janův křest byl křest pokání, a ten přece našemu Pánu nepřísluší, vždyť neměl žádný hřích. Navíc Pán Ježíš byl již obřezán, aby naplnil zákon, a Janův křest nebyl součástí mojžíšského zákona. Přesto čteme v Matoušově evangeliu 3, 13: Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. A tak je třeba říci, že Kristus měl být pokřtěn, ba dokonce, že bylo vhodné, aby byl pokřtěn. Ne snad proto, že by se měl očistit, ale aby sám očistil vody, které tak byly omyty a posvěceny Kristovým tělem, které nepoznalo hřích. I když tedy Kristus sám nebyl hříšník, přece na sebe vzal hříšnou přirozenost a podobu hříšného těla. Přijal tedy křest, ne že by jej sám potřeboval, ale protože byl potřebný pro naši tělesnou přirozenost, kterou při Vtělení přijal Boží Syn. Kristus byl pokřtěn, aby starého Adama úplně ponořil do vody. Pán Ježíš si přál být pokřtěn, protože sám chtěl udělat to, co měl pak přikázat jiným, proto říká dále v Matoušově evangeliu 3, 15: Je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost. A to je spravedlnost: udělat sám to, co si přeji, aby druzí dělali; aby tak byli povzbuzeni mým příkladem. Kristus tedy nepřišel, aby jen naplnil Starý zákon, ale také aby započal to, co patří do Nového zákona. Proto chtěl být nejen obřezán, ale také pokřtěn, aby každého člověka přivedl ke křtu. Ten, který zřejmě křest nepotřeboval, jej přijal, aby ti, kteří jej potřebují, se nezdráhali jej přijmout. Ať proto nikdo neodmítá koupel milosti, vždyť Kristus neodmítl koupel pokání. podle Sumy teologie III., ot. 39, čl. 1 a 2 zpracoval P. Romuald Rob OP Sv. Antonín Veliký, opat Panna Maria, Matka jednoty křesťanů; Týden modliteb za jednotu křesťanů Sv. Fabián a Šebestián, mučedníci Sv. Anežka Římská, panna a mučednice Sv. František Saleský, biskup a učitel církve Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola Sv. Timotej a Titus, biskupové Sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve Sv. Jan Bosko, kněz Jaroslav Branžovský
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2043
Strana 3
3. PŘIKÁZÁNÍ PAMATUJ, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL! Když Mojžíš oznamoval Izraelitům Desatero, říká jim o třetím přikázání toto: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče ani tvůj host. V šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všechno, co je v nich a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20, 217) Tak tedy zní toto přikázání v originále. Je tam kladen důraz na odpočinek. A to nejen pro člověka, ale i pro zvířata, vše má odpočívat, vše má prožít tento den v klidu! Potřebuje člověk unavený, než byl v sobotu. Bůh nám dal tento odpočinek, tento klid? Určitě! Člověk není mrtvý stroj bez citu a de- tento den jako svůj, „oddělil jej jako chu, ale je to živá bytost, jejíž síly nejsou neomezené. Nakonec i stroj se svatý“, jde tedy o posvěcení tohoto dne unaví, potřebuje údržbu, tím spíše člověk. A Bůh to člověku ukládá, protože nějakým posláním, aby si člověk udělal nás stvořil z lásky a chce, abychom zde žili co nejdéle a ne si život zkra- čas setkat se ve společenství s ostatními covali. Proto nám Bůh dává den odpočinku, aby člověk občerstvil své síly na bohoslužbě, kde se konečně zastaví po a zachoval si zdraví, svůj život. Jako se střídá den a noc, jaro, léto, podzim týdenním shonu před Bohem a poděkuje a zima, tak se v určitém rytmu střídá práce a odpočinek. Člověku je tento mu, vzdá mu chválu a požádá jej o porytmus velmi užitečný. A dokonce tento sedmidenní týden má své hluboké žehnání do toho dalšího týdenního shonu opodstatnění. Lidé už se několikrát pokoušeli tento rytmus práce a odpočin- a také posvětil sám sebe. ku změnit. Z dějin francouzské revoluce jsou příklady, že revoluční tribunál, A zde nám církev určuje způsob svěcení: aby ze života odstranil všechno křesťanské, zavedl místo sedmidenního světit neděli a svátky účastí na eucharistýdne dekády, týdny o deseti dnech. A vypráví se, že do parlamentu přišli tii, mši svaté. Platí pro všechny katolické sedláci a říkali: „My bychom to ještě vydrželi pracovat devět dní za sebou, věřící od 7 let, pokud nejsou omluveni ale naše koně to nevydrží.“ A tak chtě nechtě se vrátili k biblickému usta- vážnou příčinou. Katechismus k tomu novení. Každý dospělý, kdo ve všední den poctivě pracuje, cítí, že na odpo- říká: „O nedělích a dalších zasvěcených činek nestačí jen noční spánek, ale že po šesti dnech práce potřebuje nutně svátcích jsou věřící vázáni povinností den volna, aby zrekreoval své síly. Je známé staré přísloví: „Kdo v neděli zúčastnit se mše svaté. Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše zúčastní, kdevydělává, prodělává“ přinejmenším na svém zdraví. Životní rytmus lidského života, to, aby člověk svůj život prožíval harmonic- koliv se koná katolickým obřadem, buď v ky a radostně, vyžaduje pravidelné střídání práce a odpočinku. Každé své- den svátku, nebo večer předcházejícího volné narušení tohoto rytmu přináší člověku nejen materiální, ale především dne.“ (Kán 1247) Ti, kteří o tuto povinmorální škody. Bůh neodsuzuje jenom ty, kteří pracují v neděli, ale i ty, kteří nost nedbají, dopouštějí se těžkého hřízahálejí ve všední dny. Většina lidi touží v neděli po troše klidu, i těm méně chu. věřícím i nevěřícím vadí v neděli přílišný hluk. Přiženil se do jedné vesnické Měli bychom se na to umět dívat trochu farnosti mladý muž z Čech, nepokřtěný, nevěřící, ale celkem povahově jinak, nebrat to jako strohou povinnost, dobrý. A říkal: „Tady se mi líbí, tady se v neděli nepracuje. Doma to bylo v ale jako dar, milost, že mohu s ostatními věřícími toto nedělní společenství vytváneděli právě opačně: stále v pracovním a stále se něco dělalo.“ Nejčastější otázka zní: a to v neděli nesmíme opravdu nic dělat? V zásadě řet, že ji mohu učinit plnější a krásnější. platí, že by měl člověk ustat od práce, kterou koná po celý týden ve všední Ze svátosti křtu mám na to plné právo. dny. Měl by si skutečně odpočinout. Ale jsou situace, kdy se nelze některé Protože patřím k tajemnému tělu Krispráci a činnosti v neděli vyhnout, nemá-li vzniknout větší škoda. Vyžadují to tovu, svou účastí mohu církev posílit, ale v určitých zařízeních nepřetržité provozy, nejnutnější služba nemocným v zároveň získat posilu a posvěcení i pro nemocnicích, v dopravě, v zemědělství. Víme, že Pán Ježíš uzdravoval sebe. Když ve vaší rodině bude někdo nemocné i v sobotu. Jeho nepřátelé mu vytýkali, že tím ruší sobotní klid. Ale chybět u nedělního stolu, pocítíte, že to on jim odpověděl: „Je někdo mezi vámi, kdo by měl jedinou ovci a ta by mu není ono, možná budete mít i menší rav sobotu spadla do jámy, že by ji hned neuchopil a nevytáhl? A oč větší cenu dost, budete na něho vzpomínat. A když má člověk než ovce! Proto je dovoleno v sobotu konat dobré skutky.“ (Mt někdo z věřících z farního společenství dobrovolně chybí v nedělním shromáž12,9) A jinde říká: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je dění, tak to také není celé, jeho místo Syn člověka pánem i nad sobotou.“ (Mk 2,27) Je třeba si uvědomit, že tento sváteční odpočinek a klid je z Božího přikázá- zeje prázdnotou. ní, a proto jeho zbytečné a svévolné porušování není pro věřícího nějakou Dřív lidé říkávali: „Nejdu-li v neděli na maličkostí, ale může být i těžkým hříchem. Nepodceňujme to, neboť jde o mši svatou, tak to žádná neděle není.“ naše dobré fyzické zdraví, ale také o dobro duchovní, morální. Jistě může se Ano, není to neděle, den Páně, den svástát, že někdo si ten odpočinek představuje asi takto: Dopoledne v neděli spí, teční, protože nebyl ničím posvěcen. Taprotože v sobotu dlouho do noci seděl u televize nebo flámoval, v poledne se ké nestačí poslouchat mši svatou z roznaobědvá a potom jde na fotbal nebo do hospody. On sice odpočívá, ale to hlasu nebo televize. To může být poasi nebude ten správný odpočinek, proto půjde v pondělí do práce možná víc vzbuzením pro nemocné, nebo pro ty, Strana 4 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
kdo je opatrují a nemohou se vzdálit, ale nikoliv pro zdravé a schopné. Mše svatá v sobotu večer s nedělní platností byla spíše myšlena pro ty, kteří z vážných důvodů by se v neděli do kostela nedostali kvůli zaměstnání nebo vystřídání se u dětí, ale nikoliv pro pohodlí věřících. Sice tím ten věřící svou „povinnost“ splnil, ale sama neděle nevyzní pro něho jako den „sváteční“. Opět jedno svědectví. Přiženil se mladý muž do věřící rodiny. Říká: „Doma jsem do kostela nechodil, snad někdy o Vánocích. Svatba byla v sobotu. V neděli ráno manželka vstala a jela s rodiči do kostela. Mě nechala spát. Když jsem se probudil, oblékl jsem si po starém zvyku montérky a dělal nějaký úklid. I druhou neděli mě nechala spát. Třetí neděli jsem to už nevydržel a zeptal se jí: „To bych s vámi nemohl také jet? Ale proč ne, já jsem tě nechtěla nutit, na to musíš přijít sám.“ A dodal: „Víte, když se člověk obleče do svátečních, už se více cítí člověkem. A v kostele leccos slyším, co mě tak trochu rýpne, co mě pozvedne nebo ukáže, co je dobré a zlé.“ Ano, člověk je více člověkem, když světí neděli tak jak to chce Bůh, když
odpočívá a jde do společenství věřících, protože tímto právě rozvíjí svůj duchovní rozměr, a tak se může pak snadněji stát harmonickou osobností. Katechismus připomíná: „Účast na společném slavení eucharistie je svědectvím příslušnosti a věrnosti Kristu a církvi. Tímto způsobem věřící dosvědčují své společenství víry a lásky. Zároveň společně vydávají svědectví o Boží svatosti a své naději ve spásu. Vzájemně se posilují pod vedením Ducha svatého.“ A dále: „Ustanovení dne Páně přispívá k tomu, aby byla všem dána možnost mít také dostatek volného času a klidu k životu rodinnému, kulturnímu, společenskému a náboženskému.“ P. Pavel Martinka
Svatý Giuseppe Moscati Lékař, který bral své povolání jako příležitost ukazovat Boží lásku, léčil nejen tělo, ale i duši. Pochází z Beneventa v Itálii. Narodil se 25. 7. 1880 zbožnému Františkovi, který byl předsedou místního soudu a Růženě de Luca. Tito manželé měli 9 dětí, Giuseppe byl sedmý. Pravidelná společná modlitba byla v rodině samozřejmostí. Již v r. 1881 se rodina přestěhovala do Ancony, kde byl otec jmenován radou apelačního soudu. Později se rodina přestěhovala do Neapole. Giuseppe měl od dětství rád chvíle modlitby, duchovní četby a rád ze svého kapesného rozdával almužny. Když mu otec ukazoval nemocnici pro nevyléčitelně nemocné, myslel přitom, jak později uvedl, na pomíjivost všech věcí. Od mládí chodíval denně k svatému přijímání. Později říkával: „Kdo přijímá denně sv. přijímání, má ohromnou sílu a dokáže překonat utrpení života i pokušení.“ Byl klidné, vyrovnané povahy a v mládí projevoval na svůj věk velkou moudrost. Po maturitě, již v 17ti letech, začal studovat lékařskou fakultu v Neapoli. Už když se rozhodoval pro studium lékařství, plánoval apoštolát mezi lékaři a nemocnými. Od dětství měl k nemocným vřelý vztah a později chápal povolání lékaře jako alternativu kněžského povolání, jako službu potřebným, kteří trpí, a tím i Bohu. Lékařský diplom s nejlepšími výsledky obdržel v r. 1903. V roce 1906 při erupci Vesuvu obětavě zachraňoval zraněné a nemocné při evakuaci z budovy, která se bezprostředně potom, co ji s posledním opustil, zhroutila. V nemocnici se Giuseppe osvědčil jako velmi dobrý lékař, byl vynikajícím diagnostikem a v jeho zájmu byla péče o celého člověka, nejen o tělo, ale i o duši. V roce 1908 byl jmenován asistentem, o tři roky později adjunktem, stal se vedoucím oddělení pro nevyléčitelně nemocné. Poměrně brzy začal také přednášet na klinice a z oboru lékařství napsal 32 knih. Jeho vědecké práce udivují nejen odborností, ale i krásným slohem. Navíc jsou proniknuty i náboženským obsahem a jsou v nich známky apoštolského působení. Jako profesor patologické anatomie prováděl výzkum na poli biochemie. Jeho úžasné vědecké myšlení bylo stejně lidské i náboženské. Pokrok uměl spojovat s tím, co bylo již známo a nemá být opomíjeno. Snad díky jeho vztahu k eucharistii zůstával přes všechna svá postavení a hodnocení pokorným a otevřeným ke všem pacientům. Přes pracovní zatížení účastnil se denně mše svaté a též se modlil růženec. Mimo práci v nemocnici měl osobní ordinaci a zrána chodil i do chudinských čtvrtí Neapole. Těžce nemocným radil nejprve povolat kněze, protože nejdříve je třeba myslet na spásu duše, potom na zdraví těla. Ač lékař těla a vědec, duši měl za důležitější než tělo, ale přesto se snažil pro nemocné udělat z lékařského hlediska maximum. Mnohé rodiny navštěvoval bezplatně a stejně tak léčil v sirotčinci v Pompejích. Velkou část příjmů vynaložil na léčení svých bezplatných pacientů, nejchudším zastrkával další peníze pod prostěradlo. Mohl žít v luxusu, ale rozdával svůj majetek i sebe. Všechnu svou naději vkládal v Krista a říkal: "Odchodem do nebe se skončí všechny problémy. Máme naději jít tam rychle. Ježíš je naší nadějí. Vložme do Ježíše celý náš život, a dosáhneme tím nebe." (Summarium, §148) Giuseppe byl trpělivý a pro nemocné byl povzbuzujícím andělem. Upozorňoval na hodnotu utrpení. A kde věda nemohla nic dělat, to otevřeně přiznal a vyzval k modlitbě a k důvěře Pánu, který může vyléčit i tehdy. K vlastnostem, kterými žil, patřilo přátelství a pravda. Mimořádnou péči věnoval těm, kteří se vraceli z fronty. V letech 1915 - 1918 byl ředitelem vojenské nemocnice. V té době přednášel fyziologickou chemii a pak klinickou chemii. Rok před smrtí se u něj objevily veliké bolesti hlavy a rakovina. Říkal: „Třesu se jako pružina, ale velmi doufám v modlitbu a sebeovládání“. Ve věku 47 let zemřel náhle a v posledních slovech se obracel na Boha, kterému se zcela odevzdal. Svatý otec Pavel VI. ho blahořečil v roce 1975 a prohlášen za svatého byl v roce 1987 blahoslaveným papežem Janem Pavlem II. tým spolupracovníků redakce Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Strana 5
Sakrální stavby na Pražském hradě 2. část V minulém čísle jsme pojednali o katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V tomto čísle představím ostatní sakrální stavby. Text o bazilice sv. Jiří pochází z knihy Staropražské pověsti a legendy od Julia Košnáře. Text jsme lehce upravili a převedli do moderní češtiny. Mapku s popisem míst, o nichž budeme hovořit, naleznete pro připomenutí v minulém - prosincovém čísle Slova.
kvůli tmě nic neviděla. Po chvíli se jí zdálo, že vidí své komnaty na Tetíně, a že slyší bušení na dveře a cinkot zbraní. Světice omdlela a spadla na zem. Když ji služebné vzkřísily, tak se jí ptaly, co ji tak rozrušilo. Svatá kněžna správně tušila, že je to znamení blízké a násilné smrti, kterou jako mučednice podstoupila na hradě Tetíně, kde se uchýlila před Drahomírou. Na Tetíně na hřbitově u kostela sv. Kateřiny byla několik let pochována. Když se sv. Václav ujal vlády, rozhodl se, že nechá převézt do Prahy tělo své drahé babičky, která ho vychovala. Vyslal tedy na Tetín posly s knězem Pavlem (bývalým kaplanem sv. Ludmily). Poslové začali odkrývat hrob a našli shnilé víko rakve, a proto chtěli přestat s prací. Pavel odtrhl víko, až při tom upadl. Ukázalo se, že tělo sv. Ludmily je zcela neporušené. Při převozu těla vzal s sebou kněz Pavel i kámen pokropený krví světice, která na něj padla, když umírala. Kámen je vystaven ve zvláštním výklenku ve zdi kaple, ve které je Ludmila pohřbena (kaple sv. Ludmily je na obrázku – pozn. red.). Na tetínském hřbitově, kde bylo původně pochováno tělo sv. Ludmily, se od té doby nepohřbívalo. Kdykoliv tam někoho pochovali, jeho tělo bylo v noci vytrženo ze země. Pro místní lid byl zřízen zvláštní hřbitov při tamním kostelíku sv. Michala, vzdáleném asi půl hodiny. Při kostele sv. Jiří byl zřízen hřbitov, na kterém bylo podle vlastního přání pochováno mnoho vzácných lidí, kteří chtěli po smrti odpočívat blízko této starobylé svatyně, v jejíchž kryptách jsou ostatky tolika domnělých svatých.
Bazilika sv. Jiří s areálem zrušeného kláštera Kostel sv. Jiří na Pražském hradě je všeobecně považován za nejstarší dochovaný chrám v Praze. Ani tento kostel není původní. Není pochybnosti, že první kostelík (snad je to nynější krypta, nazývaná kaplí sv. Mikuláše, pod presbytářem) vystavěl kníže Vratislav, syn prvního křesťanského knížete a jeho manželky Ludmily. Tento kostel byl nahrazen větším, když zde blahoslavená Mlada (sestra Boleslava II.), založila po roce 973 klášter benediktinek, do kterého pak sama vstoupila. Tehdy zřejmě nechala upravit původní kostel, aby vyhovoval potřebám kláštera. Bohužel i tento chrám vyhořel v roce 1142 při dobývání hradu Konrádem Znojemským, který zapálil dřevěné hradby kolem kostela. Když byla abatyší Anežka, sestra krále Přemysla Otakara I. (1200 – 1228), byl již kostel znovu vyzdoben. Roku 1541 postihla chrám další pohroma – požár, při kterém shořel celý Pražský hrad i s větší částí Malé Strany. Proto bylo nutné kostel znovu opravovat a při této přestavbě byly provedeny velké změny, které ukazuje i průčelí pocházející z té doby. V klášteře byly vychovávány dcery českých králů a bohatých šlechticů. Řeholnice šily mešní roucha, nad nimiž žasl i papež, který je od sester dostal darem v 10. století. Karel IV., který při kostele postavil vysokou kapli sv. Ludmily (tělo světice odpočívalo do té doby v menší kapli u jižní věže Kostel Všech svatých nebo ve věži samé), propůjčil abatyši svatojiřského kláštera knížecí Kostel Všech svatých na Pražském hradě nechal hodnost a právo spolukorunovat české královny. Tak to bylo po staletí, založit král Přemysl Otakar II. v roce 1263 jako dokud Josef II. klášter i kostel v roce 1982 nezrušil. Památná svatyně královskou kapli. Kostel je umístěn v budově od té doby pustla, celé zařízení bylo rozkradeno, ale chrám byl v ne- Starého královské paláce a sousedí s Vladislavdávných letech jakž takž opraven (kniha vyšla v roce 1933 – pozn. ským sálem. Karel IV. nechal původní kapli přebudovat Petrem Parléřem na bohatě zdobenou red). V kostele jsou pohřbena česká knížata Bořivoj I. (jeho tělo bylo prý dvoupatrovou jednolodní gotickou stavbu, podle přeneseno Vratislavem), jeho synové Spytihněv a Vratislav a také Bo- královské kaple Sainte Chapelle (kaple v paláci leslav pobožný. V jihovýchodní kapli, do které se vchází z presbytáře, francouzského krále sv. Luvíka). je nádherný náhrobek s tělem svaté Ludmily, o které se zachovaly tyto Kostel Všech svatých byl poničen při požáru roku 1541, kdy z něj zbyly pouze obvodové zdi. pověsti: V kostele sv. Jiří visí po levé (severní) straně hlavního oltáře starobylý Kostel byl obnoven sestrou krále Rudolfa II. v kříž, který se vždy potil krví, když měl umřít některý člen právě roce 1580. Obnovená kaple byla vysvěcena 20. panujícího přemyslovského rodu. Tak to bylo i za sv. Ludmily, která se 8. 1580 arcibiskupem Antonínem Brusem z Mopřed ním ráda modlila. Když se pod ním jednou modlila, tak jí spadla helnice. Kostel má gotický presbytář, renesanční na čelo krůpěj z Kristova těla. Ludmila se polekala, zvedla hlavu, ale loď s dvěma kaplemi. Vnitřní zařízení je barokStrana 6 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
ní. Kůr je pravděpodobně dílem K. I. Dienzenhofera. Na kůr se dá projít z Vladislavského sálu. Barokní varhany byly do kostela přeneseny r. 1969 z kostela ve Skapcích. V roce 1588 byly do kostela přeneseny ze Sázavy ostatky sv. Prokopa. O necelé dvě staletí později (v roce 1768), byly ostatky přemístěny ze středu presbytáře do boční kaple, kde jsou dodnes. Od roku 1788 sloužil kostel jako kaple Tereziánského ústavu šlechtičen, který sídlil v nedalekém paláci. Ústav založila Marie Terezie v roce 1755. Dne 8. 1. 1339 Karel IV. jako markrabě moravský založil v Praze kapitulu (sbor kněží, který se stará o bohoslužbu u katedrálního nebo kolegiátního kostela). Kanovníky byli mistři (profesoři) z Karlovy koleje. Zakládací listina určovala, že kanovníci nemají mít mnoho bohoslužeb, aby se mohli věnovat potřebám studentů. Probošt (představený kapituly) a později i děkan (zástupce probošta) kapituly směli nosit pontifikálie (mitru, berlu, pektorál, prsten, pontifikální rukavice, punčochy a střevíce). Kapitula byla třikrát obnovena (v letech 1623, 1884 a 1987). V současnosti jsou obvykle kanovníky (členy kapituly) kněží, kteří působí v akademické sféře. Každou neděli odpoledne je v kostele Všech svatých mše svatá. Kaple sv. Kříže Kaple sv. Kříže stojí na II. nádvoří Pražského hradu a přiléhá k jižnímu křídlu Nového paláce. Byla postavena při přestavbě hradu za Marie Terezie v letech 1756 – 1764. Autorem oltářního obrazu Krista na kříži je František A. Palko. Obraz vznikl v roce 1762. Později byla kaple přestavěna v klasicistním slohu v letech 1852 – 1856. V té době proběhly barokní úpravy interiéru a osazení soch sv. Petra a Pavla do jejího severního průčelí. Mezi roky 1960 – 1963 byla kaple přebudována, aby zde mohla být expozice Svatovítského pokladu. Expozice byla instalována v roce 1961 a byla zde do roku 1989. Po Sametové revoluci byla kaple z bezpečnostních důvodů uzavřena. V roce 2011 se do kaple vrátila expozice části svatovítského pokladu. Otevření expozice je plánováno do roku 2021. Vystaveno je celkem 139 předmětů. Součástí expozice nejsou předměty (převážně relikviáře), které se používají při liturgii. Poklad celkem obsahuje více než 400 položek. Svatovítský poklad V trezorech katedrály sv. Víta leží poklad, jehož hodnotu nelze vyčíslit. Nejcennější z celého pokladu jsou ostatky svatých. Lidé je z úcty dávali do zlata, neboť nic dražšího neměli. Počátky pokladu sahají do doby knížete Václava (relikvie sv. Víta). První evidence pokladu je z roku 1069. Asi nejvíce relikvií přibylo do pokladu za vlády Karla IV., velkého ctitele ostatků svatých. Karel získal do pokladu spoustu vzácných relikvií, např. lebku sv. Lukáše. Je malým zázrakem, že se tak velká část pokladu uchovala přes všechny pohnuté časy až do dnešní doby. O pokladu pojednává publikace A. Podlahy a E. Šittlera Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. V souvislosti s expozicí části pokladu vyšel v péči Ivany Kyzorové Katalog Svatovítského pokladu (dle dostupných informací obsahuje pouze položky z expozice). Historii pokladu můžete najít na stránkách Metropolitní kapituly http://www.mekapha.cz. Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Představovat zde korunovační klenoty, by – dle našeho názoru – bylo nošením dříví do lesa. Podle dr. Herdy (vedoucí oddělení uměleckých sbírek Hradu) je nejcennějším předmětem tzv. Korunovační kříž: „Obsahuje předměty Kristova umučení. Byl pořízen Karlem IV. a už za jeho vlády byl kříž považován za nejvýznačnější předmět království, ještě před svatováclavskou korunou." Korunovační kříž je z ryzího zlata, je asi 62,5 cm vysoký. Příčné břevno měří 41,5 cm. Kříž byl zhotoven kolem roku 1354. Od počátku 16. stol. byl stavěn na oltář při korunovaci. Z vůle Karla IV. měl být trvale uložen na Karlštejně. O důležitosti kříže pro císaře svědčí i fakt, že ho nechal opatřit třicetikilovým podstavcem ze zlata. Karel dobře věděl, že v případě války je nutné zaplatit armádu (králové běžně brávali na žold ze svatovítského pokladu). Kříž v sobě obsahuje relikvie, vztahující se ke Kristově umučení: dřevo kříže, dva trny, část hřebu, provazu a houby. Relikvie jsou uloženy ve schránkách zakrytých křišťálem. Kříž je zdoben 22 modrými kameny a 12 pravými perlami. V kříži jsou zasazeny kameje (drobné sochy z polodrahokamů). V kříži je šest velkých achátových kamejí a jedna safírová s řezbou Kristovy tváře (41 x 26 mm). V roce 2003 byl proveden restaurátorský průzkum a při té příležitost vyšel v časopise National Geographic obsáhlý článek o této relikvii. Kříž jsme také mohli vidět ve filmu Ďáblova lest. Více informací najdete na internetových stránkách http://www.korunovacni-klenoty.cz. Zrušený kostel Panny Marie Jednolodní kostelík zasvěcený Panně Marii nechal postavit v letech 882 – 884 kníže Bořivoj I. Byla to nejstarší sakrální stavba v Praze a druhá nejstarší v Čechách. Kostel tvořila obdélníková loď s půlkruhovou apsidou, která byla zvenku polygonální (mnohoúhelníková). Měl rozměry zhruba 7,5 x 6 m. V kostele se našly zbytky hrobky přemyslovských knížat. Byl zde pohřben Spytihněv I. s manželkou. Kostel byl přestavěn v 11. století a ve 13. století vyhořel a nebyl obnoven. Ze severní části kostela se zachovaly zbytky zdiva, část opukové podlahy a základy oltáře. Tyto pozůstatky kostela se nacházejí v Obrazárně Pražského hradu vedle průjezdu mezi II. a IV. hradním nádvořím. František Ponížil, jáhen Strana 7
Milí chlapci a děvčata, přeji vám v novém roce mnoho Božího požehnání, úspěchů ve škole a radosti v duši. O jednotě Na obloze se houpaly těžké černé mraky a vítr si s nimi pohrával. Každou chvíli na ně volal: „Pustíte ty sněhové vločky, nebo ne?“ Sluníčko se snažilo na lednové obloze alespoň paprsek vyslat na zem mezi mraky, ale moc se mu to nedařilo. To spíše začaly poletovat vločky, jako chomáčky vaty. Voda v řece poskakovala ve svém korytě mezi kousky ledu. Celé nebe se odráželo na hladině vody a tak není divu, že paprsek sluníčka přivolal krásnou vlnku Bečvinku. „Dobrý den rackové, dobrý den kačenky,“ volala vlnka a za chvíli slyšela odpověď, neboť je slušné se pozdravit. Na břehu poskakovali havrani a kavky a odněkud přihopsal zajíček, a také přiběhla divoká kočička. „To je krásně na světě!“ volal zajíček a všichni mu kývali, že to tak je. „Dnes děti tady nebruslí, ani tady na břehu nesáňkují,“ začal vzpomínat zajíček.“ Moje maminka mi vyprávěla, že děti lyžovaly celý leden na „spojce“. Po Vánocích měly nové lyže, a tak je běžely vyzkoušet na břehy Bečvy nebo na „spojku“. „Ale zajíčku, dnes už to tak není a na „spojce“, která spojuje koleje, jsou zahrádky. Copak to nevíš?“ napomíná ho kočička. „Já jsem si jen vzpomněl, jak se dokázaly děti krásně bavit a byly moc šťastné.“ „Ale je leden a děti v náboženství se učí o tom, že se modlíme za jednotu křesťanů,“ připomněla Bečvinka. „Co to vlastně je?“ zakrákala vrána. „V Písmu svatém je napsáno, že Pán Ježíš před svým zatčením chtěl svým učedníkům odkázat to, co považoval za důležité, prosil svého Otce za jednotu, aby byli všichni jedno, a tak byla jedna církev jako jedna velká rodina. Apoštolům před poslední večeří umyl nohy, a tím chtěl říci, že se nemají povyšovat jeden nad druhého. Ale časem na to lidé zapomněli.“ Bečvinka zesmutněla: „Ale moc tomu nerozumím, to asi není dobře, když si lidé poroučí.“ Kačenka se hned přidala: „Ani není správné si myslet, že já mám pravdu, že jsem chytřejší a silnější?“ Racek, který naslouchal, zamával křídly a zavolal: „Ne, nesmíš! Je to moc těžké uznat, že jsou dobří i ti, kteří se nám nelíbí.“ Tak to když dávám něco kamarádům, nesmím být nespravedlivý?“ vyptával se havran. Vítr nazvedl vlnku Bečvinku a ona zvolala: „Je nutné modlit se a naslouchat Bohu. Dnes lidé pochopili, že se musí všichni modlit za jednotu, ale nejdříve doma v rodině, ve farnosti, a pak je to jednoduché modlit se i s druhými církvemi, aby bylo na zemi dobře.“ Vlnka se zatřpytila a chválila Pána, svého Stvořitele, a rackové i havrani vzlétli k oblakům, kačenky se vesele houpaly na vlnkách a kočička se zajíčkem pospíchali se uložit do teplých pelíšků, neboť je zábly pacičky. A nad řekou se snesl krásný mír, to jak se všichni společně modlili za lásku a odpuštění, a také za mír ve světě. Hádanka o mudrcích Doplň chybějící písmena. Každé smíš použít jen jednou. D D D D, H, K K, L L L, P, R R, Ř, S S S, T T, V V V, Z Z, Ž. --Y- --A--I-I --Ě--U -A-A-O-A-I -E -E-I–OU - A - O - - Í. Děkuji všem, kteří se zúčastnili na ŽIVÉM BETLÉMU a na všech vánočních a adventních vystoupeních. Přeji vám mnoho Božího požehnání v novém roce. Pozor! Nový rok je před námi, a tak vás zase zvu k další spolupráci. Liba Calábková Křest Když byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordánu, ozval se z nebe hlas. Co všichni uslyšeli? Dosaď písmena místo čísel: 5151
2E
3IL14ANÝ
3Ů2 6YN,
K5ERÉH1 26E3 6I 4Y41LIL! 1 = O, 2 = J, 3 = M, 4 = V, 5 = T, 6 = S.
Strana 8
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Pozdrav ze semináře Milí Boží přátelé, chci vám nejprve popřát spolu se všemi bohoslovci radost a hojnost Boží milosti do nového roku. Přestože máme mnoho důvodů očekávat i v dalším roce nové starosti a obtíže, které nás potkají, máme jako křesťané pevnou jistotu v Boží přítomnost a vedení, které nám bude vždy nablízku. Ještě než se ale vrhneme do nového roku, zbývá mi dopovědět, co se událo v kněžském semináři v prosinci. Jako každým rokem, i letos se konala v semináři mikulášská besídka. Každý ročník si připravil krátkou vtipnou scénku, kterou přispěl do společně prožitého večera. Hosty byli jak bohoslovci, konvikt, představení a personál semináře, tak i naši vyučující z fakulty a otcové biskupové. Besídkou nás provázeli bohoslovci 4. ročníku, kteří na sebe vzali podobu pohanských bohů z řeckých bájí. Jednotlivé ročníky vystoupily s připravenými příběhy. Zvlášť pěkné bylo představení 5. ročníku, kteří prokázali své zkušenosti a herecký talent ve své scénce Cement Gump, která byla inspirovaná slavným filmem Forrest Gump. Fotky z této i jiných scének si můžete prohlédnout ve fotogalerii na webových stránkách našeho semináře: www.knezskyseminar.cz Hned další den po mikulášské besídce začala postní duchovní obnova, kterou nás provázel otec biskup Josef Hrdlička. Rekolekce byla zaměřená na novou encykliku papeže Františka Lumen fidei, Světlo víry. Postupně jsme rozjímali různá témata, která nám encyklika nabízí. Otec biskup mluvil také velmi výstižně a důrazně o významu a důležitosti svátosti smíření pro život každého křesťana. Svátost smíření pro nás může být nejen místem odpuštění, ale také místem posilnění pro boj s hříchem a se svými slabostmi. Po krásné duchovní obnově nás už na fakultě čekal závěr zimního SETKÁNÍ MLÁDEŽE semestru, který s sebou nese různé zápočty, referáty, recenze. Takže PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU jsme doháněli zbylé úkoly, abychom se mohli s klidným srdcem Animátoři přerovského děkanátu zvou na první vydat domů na vánoční prázdniny. Ještě než jsme se rozjeli do modlitby mládeže roku 2014, které proběhnou domovů, konal se v semináři adventní večer. Při tomto setkání druhý pátek v lednu: 10.1.2014 v 19:30 ve vystoupil zejména seminární sbor, který si nacvičil několik skladeb farním kostele ve Staré Vsi. Po duchovním s adventní tematikou. Rovněž i další nadaní bohoslovci přispěli programu bude následovat „Alfa pro mládež“ svým hudebním nadáním k společnému prožití krásného adventního s názvem KDO JE TO JEŽÍŠ. času. Další den jsme se již rozprchli do svých farností vstříc Těší se animátoři a kaplan pro mládež vánočním svátkům. S přáním radostného prožití nového roku, Jenda Berka
Z Mateřské školy sv. Josefa v Kojetíně… . Začínáme Nový kalendářní rok a ve vzpomínkách se ještě vracíme k tomu předešlému, který končí pro děti i dospělé radostnou dobou, dobou vánoční. Je krásné prožívat s dětmi čas očekávání. Před Vánocemi se děti nejdříve těší na Mikuláše - přichází každým rokem, donese dáreček a promluví k duši malého človíčka, v čem dělá radost ,,nebi“ a v čem je zapotřebí se zlepšit. Pak následuje období nacvičování vánočního pásma pro Ty, které máme rádi a kteří mají rádi nás a přijdou se na nás podívat. Nacvičování bývá dlouhé a náročné, ale starší děti už ví, že námaha není marná. Když se dílo podaří, radují se s radujícími rodiči, přáteli i se seniory na charitě. Svoji snahou mohou předávat malé ,,světélko“ do tohoto pozemského putování ostatním, tak jak to zpívaly v závěrečné písni a při předávání malého rozsvíceného betlémka rodičům: ,,Moje malé světélko, chci aby svítilo, svítilo, svítilo….“ Na začátku nového roku přejeme sobě i Vám, aby světýlka dobrých skutků a modliteb hořela po celý rok 2014. Marie Přecechtělová Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014 Strana 9
OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 OHLÉDNUTÍ: Tvoření adventních věnců v pátek 29.11. na Ráji a v sobotu 30.11. na Sonusu
Adventní varhanní koncert a jarmark v Pavlovicích
POZVÁNKY: 15.1. od 17 h - RODIČOVSKÁ SKUPINA -svépomocná - METODA PŘIROZENÝCH A LOGICKÝCH DŮSLEDKŮ 19.1. od 14:30 h - Dětský karneval v Hradčanech 24.1. od 10 h - BESEDA PRO TS Archa v Rajnochovicích zve děti od 8 do 15 let na křesťanské jarní prázdniMAMINKY – Komunikace v nové pobyty - SNĚŽENKY 2014. Termín pro děkanát Přerov je 24.–28. 2.2014 rodině – začátek v 10 hod, H. Školoudová 29.1. – od 17 h - začátek kurzu JAK UČIT DĚTI ODPOVĚDNOSTI s lektorkou Mgr. Marií Kaňovskou –celkem 3 středeční podvečery - další dvě části 5. a 19.2. PŘIPRAVUJEME: Pátek 14.2. od 19 h – Valentýnský večer pro manžele Pavlovice Neděle 16.2. od 15 h - DEN PRO MANŽELSTVÍ – Přerov – Sonus + hlídání dětí 21.2. –BESEDA PRO MAMINKY 24.2. – 27.2. – JARNÍ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR – Pavlovice – více info příště 14.-15.3. Postní víkend pro maminky 4.-6.4. – VÍKEND PRO MAMINKY S MLADŠÍMI DCERAMI 26.4. VELIKONOČNÍ PLES Hana Školoudová Více informací u J. Skřečkové - tel.: 733 114 747 , email:
[email protected] www.raj-pavlovice.cz Strana 10 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
2014 – ROK RODINY
Modlitba bl. Jana Pavla II. za rodinu
V tomto roce si připomeneme 20. výročí Bože, Roku rodiny vyhlášeného Organizací spood něhož pochází každé otcovství jených národů. Česká biskupská konfena nebi i na zemi, rence vyhlásila rok 2014 Rokem rodiny. Otče, který jsi Láska a život, učiň, Biskupové chtějí pozornost zaměřit na rodinu, která je dnes aby se každá lidská rodina na zemi stala vystavena mnoha tlakům, ale zároveň je místem, kde chce skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy Ježíš přinášet uzdravení a spásu. Papež František svolal na a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky, podzim roku 2014 mimořádnou synodu o rodině, která má skutečným chrámem života a lásky pomoci „hlásat evangelium při současných výzvách týkajípro generace, které se neustále obnovují. cích se rodiny“. Učiň, Jak se můžeme k Roku rodiny přidat my? Můžeme začít aby tvá milost vedla myšlenky i skutky manželů s uzdravováním a obnovováním naší vlastní rodiny a také k dobru jejich rodin i všech rodin na celém světě. v našich rodinných společenstvích. Inspirujme se, hledejme podněty, začínejme každý den, nevzdávejme to, neuzavírejUčiň, me se sami do sebe, nebojme se svědčit ostatním o našich aby mladé generace nalezly v rodině vlastních zápasech i dobrech, přijatých od Boha... silnou podporu pro své lidství Centrum pro rodinný život Olomouc připravilo pro tento rok a růst v pravdě a lásce. materiály pro společenství manželů s promluvami papeže Učiň, Františka, které zveřejnilo české vysílání radia Vatikán. I zde aby láska, posílená milostí svátosti manželství, můžeme nacházet inspirace k uzdravení našich rodin. Texty byla silnější než každá slabost a každá krize, pro manželská společenství jsou ke stažení na adrese kterými někdy naše rodiny procházejí. www.rodinnyzivot.cz, a také na našem webu www.rajpavlovice.cz/aktuality A konečně, na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta, dej, aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny Malá ochutnávka k prvnímu setkání: ….Rodina, aby mohla mohla plodně naplnit své poslání prospívat, musí nutně užívat tři slova. Chci je zopakovat. Tři uprostřed všech národů země. slova: dovol, děkuji a promiň. To jsi tři klíčová slova! Žádejme o dovolení, abychom v rodině nepůsobili potíže: Skrze Krista našeho Pána, „Smím udělat toto? Nebude ti to vadit?“ Děkujme, děkujme který je Cesta, Pravda a Život na věky věků. z lásky! Řekni, kolikrát denně děkuješ svojí manželce a svéAmen. mu manželovi? Kolik dní projde bez poděkování, bez vyslovení slůvka díků? A poslední je omluva. Všichni chybujeme a někdy se v rodině a v manželství někdo urazí a někdy – jak se říká – létají talíře! Říkají se silná slova. Poslyšte však tuto radu: nikdy neskončete den, aniž byste se smířili. Pokoj se v rodině denně obnovuje! Nevymlouvat se a říci: promiňte mi; a začíná se znovu. Dovol, děkuji, promiň. Užívejme tato tři slova v rodině. Odpouštějme každý den! … Papež František: Rodino, prožívej radost z víry. RADIOVATICANA. Česká sekce Vatikánského rozhlasu. [online]. © 2003-2013, datum publikování 26. 10. 2013, přeložil M. Glaser. Dostupné z:
.
Aby manželé nevzdali práci na obnově své rodiny, je potřebné to odevzdat do Božích rukou a za naše rodiny se modlit. Hana Školoudová
Setkání koledníků s biskupem otcem Josefem Hrdličkou V pondělí 30. 12. 2013 se do Přerova sjelo na 250 koledníků z různých částí naší diecéze. Přijeli k nám koledníci z Luhačovic, Konice, Olomouce, Bystřice pod Hostýnem, Vyškova a samozřejmě také „naši“ koledníci z obcí na Přerovsku. Dopoledne oslavili společně s otcem biskupem mši svatou, na které jim otec biskup udělil požehnání. Otec biskup připomněl tradici Tří králů a její biblické kořeny až do Starého zákona. Na závěr mše pak udělil koledníkům požehnání, které koledníci ponesou těm, ke kterým půjdou. Odpoledne se koledníci sešli v Klubu Teplo, a.s. na koncertě Pavla Nováka mladšího, kde si společně zazpívali vánoční, ale i jiné písničky. Koncert uzavřela oblíbená autogramiáda. Každý koledník si mohl odnést fotografii s věnováním Pavla Nováka. Za Oblastní charitu Přerov bych ráda poděkovala všem, kdo nám pomohli toto setkání zorganizovat, ministrantům, sboru, farnicím, které pomáhaly s občerstvením a všem, kdo se na setkání podíleli. Martina Krejčířová Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014 Strana 11
Duchovní cvičení na Velehradě pro rok 2014 . 30.1.- 2.2. 21.2.- 23.2. 27.2.- 2.3. 7.3.- 9.3. 10.3.- 12.3. 14.3.- 16.3. 23.3.- 26.3. 28.3.- 30.3. 7.4.- 11.4. 25.4.- 27.4. 12.5.- 16.5. 15.6.- 21.6. 27.6.- 29.6. 13.7.- 17.7. 17.7.- 20.7. 27.7.- 31.7. 30.7.- 2.8. 17.8.- 21.8. 24.8.- 29.8. 24.8.- 29.8. 7.9.- 10.9. 6.10.-10.10. 24.10.-26.10. 7.11.- 9.11. 4.12.- 7.12. 9.12.-13.12.
Duchovní cvičení pro katechumeny a pokřtěné v dospělosti (do pěti let od křtu) Víkendová duchovní obnova pro všechny, kteří pečují o kostel (+ praktická část pro aranžéry květin) Duchovní cvičení na téma "Jak správně prožít postní dobu" Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty Duchovní cvičení pro kostelníky a akolyty Duchovní cvičení (nejen) pro členy Matice svatoantonínské Postní duchovní cvičení pro manžele Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu) Duchovní obnova pro zaměstnance Charity Duchovní obnova formou večeřadla pro mládež Duchovní cvičení s Pannou Marií Duchovní cvičení pro řeholnice Duchovní obnova formou večeřadla pro rodiny a mládež Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvičení pro varhaníky a chrámové zpěváky Duchovní cvičení pro vysokoškoláky Duchovní cvičení pro trvalé jáhny a jejich manželky Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvičení s Pannou Marií Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu) Víkend gregoriánského chorálu Adventní duchovní cvičení Adventní duchovní cvičení
P. V. Řehulka Mons. V. Šíma P. V. Kasan OSB Mons. V. Šíma Mons. V. Šíma P. J. Čunek SJ P. J. Žaluda SDB P. S. Peroutka SJ P. B. Vitásek jáhen J. Maxa P. J. Hladiš SJ Mons. J. Šich jáhen J.Maxa, P.Š.M.Filip OP Mons. A. Opatrný Mons. A. Opatrný P. A. Dabrowski OFM P. M. Kabrda SDB P. M. Javora P. M. Altrichter SJ P. A. Krasucki OP P. M. Kabrda SDB P. J. Hladiš SJ P. S. Peroutka SJ Petr Hudec Mons. V. Šíma P. A. Dabrowski OFM Změny exercitátorů vyhrazeny
Dvoulůžkový pokoj
220
250 Ubytování Jednolůžkový pokoj na den Pokoj s příslušenstvím - 2 osoby 270 Pokoj s příslušenstvím - 1 osobu 320 Strava na den
Snídaně, oběd, večeře
180 - 250
Přihlášky posílejte na adresu: Poutní a exerciční dům Stojanov Salašská 62, VELEHRAD 687 06 tel. 572 571 531, fax: 572 571 420 E-mail: [email protected], Skype: stojanovvelehrad
Cenu Křesadlo 2013 převzala dobrovolnice MP v Přerově… . Tento rok se uskutečnil v Olomouckém kraji již třetí ročník udílení ceny Křesadlo, která oceňuje osoby vykonávající dobrovolnickou činnost. Celou akci nejlépe charakterizuje její motto: „Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci“. Letošní ročník předávání cen proběhl v pondělí 16. prosince v 19.00 hod. ve dvoraně Arcibiskupského paláce v Olomouci. Zde byly osmi vybraným dobrovolníkům předány certifikáty a samotné ceny v podobě funkčních ručně zhotovených křesadel. Po udílení cen následoval koncert Marty Kubišové. Mezi oceněnými byla také naše dobrovolnice Simona Vondráková, která se do dobrovolnické činnosti zapojila již v roce 2012. V současné době dochází pravidelně každý týden ke dvěma klientům Maltézské pomoci. Za aktivní zapojení Simoně velice děkujeme a gratulujeme ke krásnému ocenění. Jitka Bílková Strana 12
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
O jednom draku, dvou princeznách a třech dračích hlavách Upozornění: Není určeno k předčítání dětem před spaním. Za sedmero horami, za sedmero řekami bylo jedno malé království. Tak malé, že ostatní králové je neměli zakreslené ani na svých vojenských mapách. Ale v tom království si většina lidí myslela, že právě u nich je střed (nebo v jejich domorodé řeči „pupek“) světa. A jak to v královstvích bývá, tak mělo svého krále, který byl po smrti královny stále ještě tak trochu jako bez obou rukou, a také svého královského šaška, který zároveň zaskakoval jako králův rádce, protože k zaměstnání dvou lidí nebylo v královské pokladnici dost zlata. A hlavně mělo to království dvě krásné a moudré princezny s dobrým srdcem. Inu, matka se nezapře. A lidé v tom království navzdory svému zvyku stále si na něco stěžovat, žili vlastně šťastně a spokojeně. Až jednou… Po tom světě létal také jeden drak. Drak se třemi hlavami. Takový ten, který se živí princeznami. Jak občas říkával: „Raději bych vykrmené tele, ale co se dá dělat, to je můj úděl, jednou za čas sežrat nějakou tu princeznu.“ A není se mu co divit, ony ty dnešní princezny jsou až příliš často jen kost a kůže. To si pak takový drak moc nepochutná. A ještě se bál, aby od nich tu nemoc, s tím divným cizím názvem, nedostal. Když byla totiž taková princezna jak kost a kůže, a přitom si myslela, že je hezká, tak bylo i tomu drakovi jasné, že má nejen nemocný žaludek, ale i hlavu. A poté, co se v novinách dočetl o nemoci šílených krav, tak si začal dávat mnohem větší pozor na to, co žere. Takže, ta trojhlavá saň přiletěla nakonec i do toho malého království. A jako obvykle přímo na hradní nádvoří s jasným ultimátem: „Králi, dej mi jednu svoji princeznu, nebo zničím celé tvé království. Domy rozbořím, lidi rozdupám a hrad spálím.“ Z jedné jeho tlamy vyšlehl oheň, z druhé síra a třetí oznámila, že na vyplnění požadavku zůstávají králi tři dny a tři noci. Drak totiž zrovna nikam nespěchal a vůbec měl ve zvyku dávat lidem čas, aby se s osudem smířili, všechno pak šlo snáze. Na hradě zavládla panika. Celá královská armáda o síle šesti mužů vzala nohy na ramena ještě dřív, než drak dořekl první slovo. Takže bude třeba sehnat nějakého rytíře, to by napadlo asi každého. Ale králi se zdály jakékoliv výzvy zbytečné, znal totiž své poddané a věděl, že sice nejsou zas tak zlí, ale pro druhého by drakovi pod pařáty neskočili. Jen šašek a rádce v jedné osobě trval na svém a říkal: „Jen ať lidé vědí, co všechno je v sázce. Jen ať vědí, že jde o jejich domy a jejich životy.“ Po 3 dny čekali, jestli se přeci jen někdo nenajde. A nenašel. Zbývala poslední noc. Teď se musí rozhodnout. V královské síni jsou král a jeho dvě dcery. Kterou z nich vybere? Kterou pošle? Král se trápí a nejenže nemůže spát, ale také se nemůže rozhodnout. „Šašku, můj rádce, co mi poradíš?“ Šašek chvíli mlčí, takovou trochu delší chvíli mlčí. Tak jak to míval ve zvyku, protože většinou se mezitím král rozhodl sám, a šašek vždy mohl jen moudře pronést: „Jak myslíš králi, ať je podle tvého.“ Jenže tentokrát byl král skutečně v koncích a bezradně čekal, co mu jeho jediný rádce poradí. Tentokrát mu na pomoc přišly princezny samy. Nejdříve ta starší s rozhodností a odvahou řekla: „Otče, netrap se. Já půjdu. Ať se lid a království zachrání. Já se svého života vzdám.“ Vtom se ale ozvala i ta mladší: „Otče, i já jsem připravena raději obětovat svůj život, než vidět to, jak ty se trápíš, a lidé umírají. Ať se moje sestra stane budoucí moudrou královnu a mne nechej jít, ať takto mohu odplatit tvoji lásku a starost o nás.“ Král byl potěšen statečností a láskou svých dcer, ale rozhodnout ani tak nedokázal. Proto se až vyčítavě dívá na šaška: „Proč pořád mlčíš? Řekni něco.“ „Můj králi, vím, že máš obě své dcery rád láskou opravdovou a hlubokou. Když bys jednu z nich poslal na smrt, tak bys už nikdy nemohl v klidu spát, když bys je obě zachránil a viděl hořet své království a poddané umírat, tak by ses trápil neméně. Těžká rada. Ale přece jen jedna možnost by tu byla. Nechej jít obě, ať na drakovi zůstane ten úkol vybrat tu, která zachrání království. I tak ti bude pukat srdce bolestí, ale můžeš být hrdý na své dcery a zachráníš mnoho životů a budoucnost království. Lepší radu nemám.“ Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Taková rada se králi nelíbila ani za mák. Jenže svítání už ťukalo na okenice a žádné jiné řešení ho nenapadalo. Král plakal, když princezny odcházely. Ony svoje slzy před ním skrývaly, aby vypadaly statečnější a nepřidávaly k otcově bolesti další trápení. Všichni se asi v té chvíli modlili, aby se stal zázrak. Starší dcera vystoupila pravou branou na nádvoří a mladší dcera levou branou. „Zlý draku, vyber si jednu z nás, dodrž své slovo a všechny ostatní v našem království nech na pokoji. Sežer jednu z nás a pak odejdi pryč a už se nevracej.“ Hned jak se objevily, tak se drakovi zablesklo ve všech jeho šesti očích. To byly aspoň princezny, ne ta vyžlata, která musel jíst předtím. Postavy krásné, masa hodně, tuku tak akorát. Tak si představoval zdravou stravu. Sliny mu kapaly ze všech tří tlam. První se ozvala pravá dračí hlava: „Tu brunetu chci. Ta je k přímo nakousnutí.“ Jenže levá dračí hlava to viděla úplně obráceně: „Já chci tu blondýnu. Ta je úplně k sežrání.“ Tak začala neústupná hádka, ve které se ani jedna z hlav neštítila vytáhnout nechutné věci z minulosti: „Posledně to bylo podle tebe a jedly jsme pak samý silikon.“ „A když jsi vybírala ty, tak jsme pak dvě hodiny musely seškrabávat ty vrstvy chemie, než jsme se dostaly na kůži.“ „A ty sis tehdy spletla princeznu se zahradníkem.“ „A ty, ty…“ Prostřední dračí hlava s neskrývaným pohrdáním nad žabomyšími spory těch dvou jen otráveně pronesla: „Tak se konečně dohodněte. Chvíli si zdřímnu a až budete domluvené, tak mne vzbuďte na tu svačinku.“ Jenže ty dvě krajní hlavy byly velmi, ale opravdu velmi neústupné. Hádaly se celý den, celou noc a pak ještě další den a možná by se hádaly dodnes, kdyby drak nechcípl hlady. A to bylo v tom malém království radosti! Z dračích kostí udělaly prolézačky pro děti z mateřské školky a fotky tří dračích hlav se dostaly do všech učebnic občanské nauky jako varování, že umět se domluvit, je otázka života a smrti. Princezny dostaly velké medaile za statečnost, šašek vyznamenání za moudře vychytralou radu a král se začal trápit zase jinými starostmi. Tentokrát jaké ženichy pro své dvě dcery sehnat. Ale to už je úplně jiná pohádka. Kontrolní otázka: Která hlava zavinila, že drak umřel hlady? P. Pavel Hofírek Strana 13
Dne 5. prosince se na Sonusu konala tradiční Mikulášská nadílka. Písničky zpívala schola Boží Bang.
Čtvrtou adventní neděli jsme na náměstí TGM v Přerově měli možnost opět zhlédnout Živý betlém, který nastudovalo Společenství Lorenzo pod režisérským vedením Liby Calábkové.
Vážení přátelé, chlapci a děvčata, muži a ženy v každém věku. Tančíte rádi? Každý rok nacvičujeme na MASOPUST tanec MORAVSKOU BESEDU a MAZURKU. Při nacvičování se nejen zasmějeme, ale také dosti procvičíme. Chybí nám radostní tanečníci a tanečnice. Setkání je vždy v neděli na Sonusu v 17,30 hodin. Těší se na vás společenství LORENCO Strana 14
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Netradiční pohádka Ano, správná odpověď je, že to zavinily všechny tři dračí hlavy. Nejenom ty dvě neústupné, ale také hlavně ta moudrá hlava svým mlčením. Bylo pod její úroveň zapojovat se do hloupé hádky těch dvou ostatních, ale způsobené neštěstí samozřejmě dopadlo také na ni. Příběh může mít více významů a podobností s našimi životy. Například je kritikou neochoty poctivých a dobrých lidí vstupovat do politiky. Je snazší ukázat na hloupost a špatnost těch „nahoře“, než sami převzít část odpovědnosti za společnost, jejíž jsme součástí. Jenže následky nakonec dopadnou vždy na všechny. Podobně v mezilidských vztazích je snazší být tím, kdo je „nad věcí“, než se nechat vtáhnout do často nesmyslných a neřešitelných sporů. Ale pokud nám na druhých skutečně záleží, tak je přece nemůžeme nechat sobě napospas. Možná také na rodinu by se hodil obraz jednoho těla s více hlavami. Můžeme mít jiné názory, můžeme se dohadovat, ale pokud jsme vzájemně propojeni, tak ublížit druhému vždy znamená ublížit zároveň také sobě. V konkrétních situacích je jistě třeba moudrého rozlišování a neexistuje žádný universální návod, jak se zachovat. Někdy je třeba mluvit, jindy mlčet. Netradiční pohádka měla připomenout, že moudré mlčení je někdy tou nejhloupější chybou. A že zlo není jen plodem jednání „těch špatných“, ale často i následkem nečinnosti „těch dobrých“. Finanční situace farností Přehled hospodaření farností Přerov a Předmostí by měl být v březnovém čísle časopisu, až bude hotová účetní uzávěrka roku 2013. Podle mých orientačních záznamů jsme na tom momentálně dobře. V Přerově máme všechny dosavadní práce na faře zaplaceny a do nového roku vstupujeme s částkou zhruba 50.000,- Kč, což je vzhledem k průběžným režijním výdajům farnosti skoro jako nula, ale i to pokládám za úspěch. V Předmostí máme z uplynulých let našetřeno zhruba 300.000,- Kč, což sice není na nějaké větší opravy, ale něco málo bychom v tomto roce pořídit mohli. Moje webové stránky V červenci jsem předal své předchozí internetové aktivity jiným. Ambit, adresář českého katolického internetu, teď funguje pod webem Simeon.cz na adrese ambit.simeon.cz a akce Čtyřicet dnů bez alkoholu pokračuje na stejné adrese www.40da.cz s novým správcem. Na místo toho jsem založil své osobní stránky www.pavelhofirek.cz určené pro přátele a známé, kde najdete některé mé texty, kázání apod. Není toho sice mnoho, protože při běžných pastoračních povinnostech nezůstává příliš volného času, ale i tak mne pár pozitivních reakcí potěšilo. Proto jsem se rozhodl zveřejnit tuto adresu v časopise také pro ostatní, kteří budou mít zájem se na webové stránky podívat, a snad tam najdou i něco užitečného. Ekumenický týden modliteb Opět chci povzbudit k účasti na ekumenických bohoslužbách 13. - 15. ledna 2014 v Přerově, viz kalendář na straně 16. Abychom se mohli všichni zúčastnit těchto bohoslužeb, tak výjimečně nebudou mše svaté v pondělí večer v Předmostí a ve středu večer v Přerově. Kromě společné modlitby za jednotu křesťanů a letos také modlitby za naše rodiny je to zároveň příležitost setkat se s křesťany z ostatních církví a uvědomit si, jak máme uprostřed naší „ateistické“ společnosti k sobě vlastně velmi blízko. P. Pavel Hofírek
Pondělí 3.2. Úterý 4.2. Čtvrtek 6.2.
Sobota 8.2. Pondělí 10.2. Středa 12.2. Čtvrtek 13.2.
Pátek 14.2. Neděle 16.2.
17:30 18:45 16:00 15:00 17:30 19:00 9:00 18:00
Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel
18:45 16:00 8:45 17:30 19:00 19:30 19:00 9:45 15:00 19:30
Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014
Dějiny umění s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „B“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Mše svatá pro nemocné se společným udílením svátosti pomazání nemocných Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Setkání rodičů přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Valentýnský večer pro manžele CPR Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro manželství CPR Příprava mládeže na biřmování Strana 15
Sob
n
Všechny zveme na naše farní plesy, viz str. 14: Přerov, Městský dům: Sobota 18. ledna 2014 ve 20:00 hod. Tovačov, Hasičská zbrojnice: Sobota 1. února 2014 ve 20:00 hod.
Pátek 10.1. Sobota 11.1.
19:30 9:00 17:30 17:30 17:00
Stará Ves Centrum Sonus Čekyně Podolí Armáda spásy
Úterý 14.1. Středa 15.1.
17:00 16:00 17:00 17:00
Evangelický kostel Centrum Sonus Pavlovice, fara Husitská modlitebna
Čtvrtek 16.1.
8:45 16:00 17:30 19:00 19:30 20:00 15:00 14:30 19:30 17:30 18:45 16:00 15:00 17:30 19:00 10:00 9:00 9:45 18:45 9:00 17:00
Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, Městský dům Centrum Sonus Hradčany Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Centrum Sonus Předmostí, fara Předmostí, fara Fara v Přerově Pavlovice, fara
18:00 8:45 17:30 19:30 8:00 16:30 20:00 19:30 16:00
Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, fara Tovačov Centrum Sonus Centrum Sonus
Pondělí 13.1.
Sobota 18.1. Neděle 19.1. Pondělí 20.1. Úterý 21.1. Čtvrtek 23.1. Pátek 24.1. Sobota 25.1. Neděle 26.1. Pondělí 27.1. Středa 29.1.
Čtvrtek 30.1.
Sobota 1.2. Neděle 2.2. Pondělí 3.2.
Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz
Strana 16
Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Schůzka ministrantů Mše svatá Bohoslužba slova Ekumenická bohoslužba u Armády spásy Dnes není večerní mše svatá v Předmostí. Ekumenická bohoslužba u evangelíků Kavárna pro seniory Rodičovská skupina CPR Ekumenická bohoslužba u husitů Dnes není večerní mše svatá v Přerově. Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Katecheze pro dospělé Setkání rodičů přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Farní ples v Přerově, viz str. 14 Schůzka animátorů mládeže děkanátu Dětský karneval Příprava mládeže na biřmování Dějiny umění s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Beseda pro maminky CPR, viz str. 10 Akce pro ministranty Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Encykliky s kaplanem Redakční rada časopisu Jak učit děti odpovědnosti Začátek kurzu CPR, viz str. 10 Mše pro školní děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Farní ples v Tovačově, viz str. 14 Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí
Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka únorového čísla je 29. ledna 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.
Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 1, Leden 2014