Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Tentokrát v Toulkách přerovským děkanátem zavítáme do farnosti Tovačov, kterou spravuje P. Milan Mičo.

Únor 2006 Číslo 2 Ročník 12 Úvodník P. Pavel Hofírek

Liturgický kalendář Rosteme ve víře Jak se zpovídat

Farní kostel sv. Marie Magdaleny Faráři, kteří působili v Předmostí …

8. kontingent vojenské policie v Iráku

Toulky přerovským děkanátem - farnost Tovačov

Jen tak ve stručnosti

Jak chápat postavu Ježíše, muže z Nazareta

Kandidát blahořečení A. C. Stojan

Sociální učení církve Mater et Magistra

Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 12, Únor 2005

Vybrané myšlenky z prvního misijního sympozia Tříkrálová sbírka 2006

DVD – Muž pro každé počasí Informace

… a mnoho dalšího

Únor v liturgii Paradoxní Nevím, jaké bude počasí ve chvíli, kdy budete tento úvodník číst. Když ho píši, tak jsou právě mrazy, které novináři nazvali „ruské“. Nemohu si pomoct, ale v této souvislosti se mi stále vrací ono velké strašení globálním oteplováním. Příliš mi to nejde dohromady a mám pochybnosti. Bude to jen další teorie, která se nepotvrdí? Dobře si pamatuji, jak nás strašili tím, že naše planeta bude přelidněná, lidé se neuživí… A teď se růst populace zastavuje a navíc naopak slyšíme, a to nejen u nás, že vymíráme. Nevím, nejsem odborník na počasí. Jedna věc se ovšem zdá zřejmá: Globální oteplování může znamenat lokální ochlazení. Což je situace, kterou právě zažíváme a je poněkud paradoxní. Jaký závěr si z toho může člověk udělat? 1. Nevěřme sdělovacím prostředkům. Novináři hledají silná slova, neuvěřitelné příběhy a šokující skutečnosti. Pravda a hlubší souvislosti (a někdy i ty základní) se v této honbě za „zajímavým zpravodajstvím“ ztrácí. 2. Berme s rezervou tzv. „vědecké poznatky“, o kterých v novinách a televizi slyšíme. Současná věda jistě není tak primitivní, aby se něco důležitého dalo vysvětlit během dvouminutového vstupu ve zprávách nebo článkem v novinách. 3. Smiřme se s tím, že život a svět je paradoxní. Tedy, česky řečeno, plný rozporů a protikladů. Život nejde snadno předvídat a porozumět mu není vždy lehké. Totéž zažíváme v křesťanském životě. Duchovní život může být také často plný paradoxů. Jistě to znáte už také sami z vlastní zkušenosti: Hřích a selhání, které nás vyburcuje k opravdovějšímu úsilí o dobro. Úspěšný dobrý skutek, který přinese pýchu a nezdravou sebejistotu. Zklamání a smutek, které přivedou člověka k opravdové radosti. Ani v duchovním životě se všechno nedá vysvětlit za dvě minuty nebo popsat v jedné knize. I my křesťané můžeme být v pokušení zjednodušených pohledů a předčasných závěrů. A přitom nás Bůh stvořil k paradoxnímu životu, kterým nás připravuje na to největší a nejpřekvapivější – setkání s Ním, tváří v tvář.

Bůh rozbíjí naše jistoty a nabízí jen sebe. P. Pavel Hofírek Strana 2

2. 2. 3. 2. 6. 2. 9. 2. 10. 2. 11. 2. 17. 2. 21. 2. 22. 2.

Svátek Uvedení Páně do chrámu Sv. Blažej, mučedník Sv. Pavel Miki a druhové, mučedníci Sv. Apollonie, panna a mučednice Sv. Scholastika, řeholnice Panna Maria Lurdská Sv. Alexius a druhové, řeholníci Sv. Petr Damiani, biskup a učitel církve Stolec svatého apoštola Petra, svátek „Ty jsi Petr, tobě dám klíče od nebeského království“ (Mt 16, 1319) Petrova služba je „základem“, skálou pro celou budovu Božích vyvolených. Klíče jsou symbolem výkonné moci, jak administrativní, tak právní nebo učitelské. Petr bude rovněž cestou, po níž se bude Kristovo slovo a jeho spásonosné působení dále rozlévat na křesťanské společenství. „Svazovat a rozvazovat“ představuje konkrétní uplatnění moci „klíčů“. Zásahy apoštola vykládají a mezi lidmi a v čase zpřítomňují Kristovu spásonosnou vůli. Nejde tu jen o moc odpouštět hříchy , ale je to mnohem širší prohlášení o úkolu napomínat, povzbuzovat a přinášet spásu, kterým má církev sloužit věřícím. (Misál na každý den liturgického roku) 23. 2. Sv. Polykarp, mučedník Po celý únor letos prožíváme první část liturgického mezidobí, která končí Popeleční středou (letos 1. března). O nedělích nasloucháme evangeliu sv. Marka. Setkáváme se s Ježíšem, který uzdravuje nemocné s rozličnými chorobami. Ježíš není lékařem. Jeho prvním úkolem je kázat, tedy zvěstovat evangelium. Jeho činy však ukazují, že evangelium není bezmocná řeč, ale moc Boží k záchraně člověka. Svátek Uvedení Páně do chrámu slavíme čtyřicátý den po Narození Páně, lidově se nazývá Hromnice. Kdysi se nazýval „hypapanté“, to znamená setkání s Pánem, na památku přinesení dítěte Ježíše do chrámu a jeho setkání se Simeonem. Simeon a Anna se setkávají se Spasitelem Zachráncem. Jde o setkání oblažující! Stařec, který toho ve svém životě už tolik zažil, nyní prožívá vrcholné štěstí, uviděl Spasitele. Nic většího už mu svět nemůže ukázat ani dát. Setkání s Pánem - to je chvíle naplnění a milosti! Setkání s lidmi tak často zraní, zabolí, poskvrní, znejistí, zatíží a naplní smutkem... Naproti tomu setkání se Spasitelem - Zachráncem má moc uklidnit, potěšit, očistit, posvětit, nasměrovat a zachránit. Nebojme se proto být ve stálém „setkání s Pánem“. (J. Hlouch, Minutěnka, str. 40) V Jeruzalémě to byl jeden z největších svátků a odtud se rozšířil po celém světě. Pokud prameny sahají, byla liturgie svátku spojována s procesím, a tak je tomu až dodnes. Symbolika světla se spojovala se symbolikou slunečního světla. Kristus byl v biblické době nazýván nezanikajícím sluncem spravedlnosti. Tak církev mohla proti pohanskému uctívání slunce vystupovat tím, že světlem uctívala a symbolizovala své slunce - Krista. Pro křesťana je světlo znamením radosti, naděje a připomínkou blízkosti Boží. Vlastnosti fyzického světla ukazují na Kristovu vykupitelskou činnost. Světlo působí, že se odhalují skutečné hodnoty, dále působí jako oživující prvek na organismus. Kromě toho světlo přináší bezpečí, potěšuje a přináší radost. Světlo přináší radost, ke které nás Kristus povolal. (Podle knihy „Obnovená liturgie“, str.228) Připravil Jaroslav Branžovský


Jak se zpovídat (pokračování)

Jak přistupovat ke svát. smíření ? Ve vědomí věřících je silně zakořeněn právní přístup ke svátosti smíření. Znamením takového přístupu jsou dotazy typu: „Je to a to hřích?“ V takto formulovaném dotazu zpravidla ani nejde o očistu svědomí, ale o existenci nějakého zákona či církevního nařízení, jehož třeba jen náhodné překročení člověk považuje za hřích. Sem paří vyznání hříchů jako nedobrovolných provinění nebo dokonce jako i nevědomého porušení církevního nařízení, např. nebyl jsem v neděli na mši svaté, protože jsem byl velmi nemocen, apod. Člověk přistupující k hříchu z právního hlediska si určuje sám podle vlastního úsudku, jakých přestupků se proti přikázání dopustil. O jaký přístup tedy usilovat ? Nelze jednoduše právní přístup zavrhnout. Ale od něj je třeba směřovat k přístupu osobnímu. V osobním přístupu ke svátosti smíření je hřích především přerušením nebo narušením synovských vztahů. Naše zkušenost hříchu pevně závisí na dialogu s Bohem jako osobou. Čím hlubší a důvěrnější je tento dialog, tím větší je vědomí hříchu. Tento přístup je třeba považovat za základní a prvořadý. Zpověď v osobním chápání je pak znamením, že se člověk-hříšník vrací k Bohu. Často místo na Boha myslíme na to, co řekneme a abychom na něco nezapomněli. Nestyďme se proto za písemnou přípravu. Jak často přistupovat ke svátosti smíření ? Existuje zpověď z povinnosti a ze zbožnosti. Katechismus

Farní kostel sv. Marie Magdaleny

říká, že věřící je povinen se vyzpovídat jedenkrát za rok z těžkých hříchů, aby mohl přistupovat ke svatému přijímání. Tradice církve a zkušenost nám však zdůrazňuje, že je velmi užitečné často a horlivě přistupovat k této svátosti i s lehkými hříchy. Osvědčená je pravidelná svátost smíření jedenkrát za měsíc. K této měsíční pravidelnosti nás vede vědomí, že je nám svátost smíření osvobozujícím návratem k Bohu, zdrojem Boží milosti a radosti a nejlepší prevencí proti dalšímu hříchu.

Jak začít a jak končit ? Věřící se v dospělosti někdy ostýchají užívat stejných formulí, kterých užívali v dětství. Ony však mají svou hloubku a opodstatnění. Vyjadřují to, co má být skutečně v našem srdci. Na začátku: „Vyznávám se pokorně z hříchů, kterých jsem se dopustil od poslední svátosti smíření, kterou jsem vykonal před …“ Je možné připojit i předsevzetí, které jsem si u minulé zpovědi dal. Závěrečná formule vyjadřuje to, co je dokonce nutné k platnosti – moji lítost a mou touhu se změnit, napravit: „Toto jsou mé hříchy, upřímně jich lituji a s Boží pomocí bych se chtěl polepšit.“ Navíc tento závěr ozřejmí zpovědníkovi konec vyznání. Slovo zpovědníka na závěr Není větší bolestí pro zpovědníka než slyšet: „Já žádné hříchy nemám.“ Protože svátost smíření odhalí stav duchovního života věřícího, chtěl bych poděkovat za krásné a hluboké svátosti smíření, odrážející hlubokou touhu po Bohu, po smíření s Ním a s druhými. Pro kněze jsou takové zpovědi velikým povzbuzením a radostí v jeho službě. otec Michal

Faráři, kteří působili v Předmostí od roku 1661

Administrátorem Předmostí byl od 1. 1. 1937 ustanoven P. Ladislav Staněk, nar. 21. 2. 1903 v Prostějově, ord. 5. 7. 1927 v Olomouci. Administratura trvala 17 měsíců, protože dva presentovaní kněží po seznámení se stavem farní budovy a místními poměry raději resignovali. 23. 6. 1935 udílel v Předmostí biřmování světící biskup Jan Stavěl z Olomouce; biřmovanců bylo 260. Karel Gamba, nar. 11. 1. 1890 v Kostelci, ord. 1914, farář v Petřvaldu u Příbora, musel dokázat, že se nestal německým státním příslušníkem, když v říjnu 1938 neutekl před německou armádou, která 10. října Petřvald obsadila. Konečně 30. 12. 1938 byl presentován na faru v Předmostí a 9. 1. 1939 byl investován. Dosavadní administrátor P. Staněk odešel do Kojetína. Na podzim 1947 farář Gamba těžce onemocněl. Od 9. 11. 1947 jej zastupoval jako provisor P. František Výstup, dosavadní kooperátor v Pavlovicích u Přerova, nar. 16. 4. 1911 ve Stříbrnicích, ord. 5. 7. 1936 v Olomouci. Spravoval farnost až do 25. 7. 1948, kdy se P. Gamba vrátil z nemocnice; jenže zlepšení farářova stavu nevydrželo dlouho. Zemřel 12. 8. 1948. Administraturou farnosti byl pověřen dosavadní II. kooperátor v Přerově P. Alois Zatloukal, nar. 18. 6. 1919 v Císařově, ord. 2. 7. 1944 v Olomouci. 10. 10. 1948 zorganizoval dětskou pouť autobusem na Sv. Hostýn. Po ní ho udaly dvě školačky z Předmostí, které ho obvinily z nepřátelství k novému režimu. 25. 10. 1948 byl zatčen a až do 23. 2. 1949 byl ve vyšetřovací vazbě v Olomouci, kde u něho propukla otevřená plicní TBC. Propuštěn byl 6. 10. 1952 v tak vážném zdravotním stavu, že pro něho 19. 11. 1952 žádali arcibiskupskou konsistoř o dispens od breviáře. (15. 2. 1954 se stal administrátorem v Dolním Újezdě, kde zemřel na faře 1. 5. 1994 a byl na tamějším hřbitově pochován.) Po zatčení P. Zatloukala dojížděl od října 1948 jako provisor excurrendo do Předmostí I. přerovský kooperátor P. Josef Veselý, nar. 17. 1. 1918 v Nivnici, ord. 5. 7. 1942 v Olomouci. Vypomáhali mu a bohoslužby v Předmostí sloužili přerovský katecheta P. Alois Havel, kooperátor v Kostelci u Holešova P. Miroslav Liška a salesián P. František Socha z Přestavlk u Přerova. (pokračování příště) Připravila Zdeňka Mollinová


Strana 3

Jak chápat postavu Ježíše, muže z Nazareta

Milí Boží přátelé! Měsíc uběhl a já se znovu dostávám ke psaní dalšího článku, ve kterém se vám pokusím opět poodkrýt něco málo z tajemství Ježíšova života. Tentokrát bych se rád zaměřil na tituly, které se připisují Ježíšově osobě. Pokud pozorně čteme Nový zákon, můžeme se tam často setkat s různými tituly, které se týkají Ježíšovy osoby – je jich přibližně kolem padesáti. Nejčastěji se mluví o Ježíši jako o Proroku, Synu Božím, Kristu, Mesiáši, Pomazaném, Pánovi, Veleknězi, ale taky se o Ježíši mluví jako o vtěleném Božím Slově, což je vyjádřeno řeckým slovem Logos. Jak rozumět těmto Ježíšovým titulům? Když o někom hovoříme jako o lékaři, učiteli, inženýru, malíři atd. pak tituly, které připisujeme těmto lidem se týkají jejich funkce, nebo chcete-li profese, či zaměstnání. Avšak v případě, že malíř přestane malovat a bude mít jiné zaměstnání, pak o něm už nebudeme hovořit jako o malíři. U Ježíše Krista je tomu jinak. Řekneme-li větu: Ježíš je Syn Boží, Pán, Velekněz, Mesiáš…, pak tyto tituly nebudou vyjadřovat pouze Ježíšovu funkci (to co dělá), ani se nebude jednat o pouhé přiřazení titulu, ale půjde zde o úplnou identifikaci daného titulu s osobou Ježíše. Jinak vyjádřeno: Ježíš není Pán, Velekněz… ve své funkci, ale ve své podstatě, z čehož vyplývá, že Ježíš se Pánem či Spasitelem nestal v průběhu svého pozemského života, nýbrž tím vším od počátku skutečně je. Chceme-li správně rozumět významu Ježíšových titulů, musíme je umět správně aplikovat. Například řekneme-li o Ježíši, že je Mesiáš, pak musí zároveň platit tvrzení, že Ježíš není Mesiáš v tom smyslu jako si ho představovali Ježíšovi současníci. Přičemž nesmíme zapomínat, že všechny tyto tituly nesou sebou i svůj starozákonní význam, který ovšem u osoby Ježíše dostávají svůj nový význam, ve kterém se projevuje přesah Nového zákona nad Starým. Ve Starém zákoně nezachraňuje Izraelity osoba Mojžíše, nýbrž učení skrze něj dané; oproti tomu svět nezachránila Ježíšova nauka, jeho učení, nýbrž nás zachránila postava Ježíše – muže z Nazareta a jeho životní příběh. Ježíšovo učení má být sice pro náš život podstatné a máme ho přijímat jako dar a Boží pomoc na naší cestě do nebeského království, ale přitom nesmíme zapomínat, že svůj smysl má pouze ve spojení s osobou Ježíše Krista. Strana 4

Nyní k některým titulům podrobněji. Prorok Ježíš se sám tímto titulem na některý místech Písma označuje (Mk 6,4 Lk 4,24 atd.). I Ježíšovi současníci ho takto vnímají, a je to logické, protože prorokem se označoval ten, kdo zjevoval Boží vůli, byl jeho vyslancem a Ježíš přece byl poslaný Otcem a zároveň zjevoval vůli svého nebeského Otce. Navíc se v Ježíši naplňují všechna starozákonní mesiánská proroctví, takže Ježíš je prorokem v pravém slova smyslu. Syn člověka V evangeliích najdeme toto označení celkem 82x. Nenajdeme však žádný výrok typu: „Já jsem Syn člověka.“ Ani jeho učedníci neřeknou: „Ty jsi Syn člověka“, ale vždy je toto označení použito ve 3 os. – tedy mluví se o Ježíši jako o Synu člověka. Jsou známy 3 skupiny těchto výroků – první skupina se vztahuje k pozemskému životu a moci Ježíše, druhá k jeho utrpení a třetí k jeho oslavení. Tímto titulem je naznačeno jak Ježíšovo poslání jako člověka, tak zároveň i jeho budoucí oslavení při vzkříšení. Kristus – Mesiáš – Pomazaný Tento titul patří k nejvíce se vyskytujícím v evangeliích (535případů) i v Pavlovských listech (cca 400x). Svůj původ má jako ostatní tituly ve SZ. Má silnou vazbu na davidovsko-královský mesianismus. Pomazaný ve SZ mohl být jen král (Saul, David…). Proto tento titul je i úzce spojený s označením Syn Davidův. Ježíš se v evangeliích nikdy tímto titulem neoznačuje, ovšem nikdy ani neřekne, že Mesiášem není a vždy tento výrok od druhých lidí přijímá (příklad výroku z Janova evangelia: Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to - ten, který k tobě mluví.“ (Jan 4,25). Ježíš o sobě jako o Mesiáši nemluví, protože dobře znal představy svých současníků - o Mesiáši jako politickém zachránci Izraele, ovšem tato představa byla v rozporu Ježíšovým mesiášstvím. Ježíš přišel na svět, aby přinesl spásu všem bez rozdílu a ne, aby nastolil politický mír. Proto své mesiášské tajemství plně zjevuje až po svém vzkříšení. Syn Boží Tímto titulem se označovali především v době starozákonní faraóni, císařové a králové. Proto se ani tímto titulem, s ohledem na své současníky, Ježíš sám neoznačuje. I zde hrozí nepochopení ze strany jeho posluchačů. Ježíš sám o sobě hovoří jako o synu a oslovuje Boha ABBA „Otče“. Nebývalo zvykem, aby někdo říkal o Bohu, že je jeho Otec. Pán Septuaginta překládá tímto výrokem hebrejské Adonaj a JHWH – proto by toto označení Ježíše mohlo naznačovat jeho božství. Nejvíce se s ním setkáme v Pavlových listech. Velekněz S tímto titulem se ve spojitosti s Ježíšovou osobou setkáme pouze v listě Židům. Můžeme říci, že tento titul se pojí s Ježíšovým lidstvím, protože úkolem kněze bylo reprezentovat lid před Bohem. Kněz přinášel oběti za lid. Ježíš nejen, že se sám stává neopakovatelným obětním darem, ale sám tuto oběť přináší. Ježíš se tedy identifikuje s tímto titulem a je veleknězem nejen ve své funkci a poslání, ale i ve své podstatě. Logos (Slovo) Tento výraz zaznívá na začátku Janova evangelia a odkazuje na Ježíšovo božství. Věčné Slovo, které bylo od počátku, na sebe bere naše hříchem porušené lidství a dokonalým způsobem se nám zjevuje, protože chce, abychom ho poznávali, a tím se mu přibližovali. V Řecku slovo Logos užívali stoikové, jako označení pro vnitřní život, ale nikdy by nepřijali spojení: Slovo se stalo tělem. To je novum, které s sebou přináší díky Kristu až Nový zákon. Několik slov závěrem Milí Boží přátelé, asi bychom našli ještě spoustu titulů, kterými byl označován Ježíš ať už v Písmu sv. nebo církevními otci a ani bychom se tomu neměli moc divit, protože lidská řeč není schopná vyjádřit hloubku Ježíšovy osoby jedním slovem. Tyto tituly nám mají více Ježíše přibližovat. Nesmíme především zapomínat, že neukazují pouze Ježíšův úkol, funkci ale On se jimi přímo identifikuje. Přeji tedy vám i sobě, abychom nejen poznávali tajemství Ježíšovy osoby s čím dál větší touhou, ale zároveň, aby se toto poznání odráželo v našem praktickém životě a na našem vztahu k Bohu. (dle C. V. Pospíšil, Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel) Připravil jáhen Tomáš


Jmenuji se P. Milan Mičo a rád bych představil svou farnost Tovačov, která spadá do Přerovského děkanátu. V Tovačově máme dva kostely: farní kostel sv. Václava a kostel sv. Jiří – tzv. hřbitovní, kde se konají pohřební mše a bývá tu mše i na sv. Jiří a Všech svatých. O tento kostel se farníci sami starají a opravují ho. V neděli se u nás ve farním kostele sejde cca 200 lidí, ale mezi nimi jsou i lidé z Klopotovic a Ivaně. Pak máme v Tovačově kapli sv. Anny, v Ivani kapli sv. Floriána a v Klopotovicích kapli sv. Jana Nepomuckého, která je nedávno opravená. Hodiny náboženství navštěvuje 36 dětí, vyučuje se ve škole a učí paní katechetka. Nedělní mši svatou máme každou neděli v Tovačově ve farním kostele sv. Václava v 9 hod. dopoledne. Aktivních ministrantů je v průměru 12. Máme taky scholu, ve které zpívá 8-10 dětí. Ve farnosti jsou i různá společenství, mezi nimiž najdeme společenství seniorů, společenství žen a pořádají se příležitostné přednášky pro seniory. V měsíci květnu farnost pořádá každoročně zájezd. Při letošní Tříkrálové sbírce se vybralo v naší farnosti 31.500 Kč. Něco málo z aktuálního života naší farnosti: 8. ledna (na svátek Křtu Páně) byla v Tovačově představena vánoční hra Čtvrtý král. Podle ohlasu se všem přítomným líbila. Tato co do obsahu neobvyklá hra Tří králů uzavřela dobu vánoční a vynaloženou aktivitu kolem Tříkrálové sbírky, která se v naší farnosti konala o den dříve, tedy v den sobotní. Podobná vystoupení se konají příležitostně, podle inspirace. Před touto vánoční hrou byly v kostele naposledy hrány pašijové hry. Možná vznikne i určitá tradice tohoto druhu. Jedna tradice se již však vytvořila. Má společenský charakter, v minulosti to nebývalo v životě farností tak obvyklé, jako dnes. O tom však už „poreferuje“ přímý organizátor tohoto dějství.

Toulky přerovským děkanátem

Vážení čtenáři, protože se kvapem blíží sobota 11. února, kdy ve 20:00 v sále hasičské zbrojnice v Tovačově začne už náš 12. farní ples, je mým JEDINÝM cílem Vás prostřednictvím tohoto článku na tento ples srdečně pozvat. Ale teď vážně: dostal jsem příležitost, abych zároveň z pozice jednoho z mnoha pořadatelů a mála návštěvníků seriózně něco napsal o přípravě a průběhu tovačovských farních plesů. Rozhodl jsem se jí využít, protože pořád potřebujete prezentovat před publikem (to bylo 6P!), před přáteli, posluchači, spoluobčany, zkrátka okolím, veškerou pozitivní činnost, ale hlavně sám sebe ☺. V mládí mě učili, abych se dělil, a tak se s Vámi podělím o zkušenosti z příprav a zážitky z plesů, když to nic nestojí. Jo, a vstupenka na ples stojí 40 Kč. Tak teda: ze všeho nejdůležitější je rozhodnout se včas, zda vůbec farní ples bude. Jednou se nám stalo, že jsme se do příprav pustili až po Novém roce, ale i přes komplikace se pak ples povedl. Možná nejdůležitější je udělat ze sebe hlavního manažera a jenom ostatním z týmu rozhodit úkoly, ať se snaží, když je to nenapadlo (doufám, že mě letos zase nikdo nepředběhne). Pak je důležité zajistit sál. V Tovačově z důvodů: 1)menších rozměrů 2)jiných upřednostňujeme hasičárnu. Ještě by byla k dispozici sportovní hala, ale tam by se ta stovka návštěvníků opticky ztratila. Je také nutné vybrat vhodný termín, aby se zrovna v době konání farního plesu nekonal nějaký jiný a lidi tak nemuseli pořád kvůli losování tomboly přebíhat ve tmě a mrazu z haly do hasičárny. Potom můžeme kontaktovat muzikanty. My střídavě zveme 3 kapely, Rolling Stones nebo Chinaski nedoporučuji. Bez kapely a zajištěného sálu nemá cenu v přípravě pokračovat, protože těžko někdo bude chtít tančit na parkovišti za doprovodu gramofonu. Návštěvníky plesu potěšíme např. koláčky a minerálkou či pivem, připravenými na stole v sále, ale míváme k dispozici i jiné tekutiny a poživatiny, např. párky, jednohubky, guláš, brambůrky, víno, tvrdý alkohol… Pro zpestření plesu si mládež z farnosti párkrát připravila vtipnou scénku, nebo netradičně provedenou písničku, zatím jen v úvahách zůstalo pozvání profesionálního tanečního páru (aby lidi viděli, jak se to dělá) nebo kouzelníka (to by ale lidi neviděli, jak se to dělá). Vrcholem večera je pro značnou část hostů asi losování tomboly, poněvadž po předání cen se většina odebere do svých domovů k zimnímu spánku (v létě k letnímu, to dá rozum, ale to zas nebývají plesy). Nějaké věci se do tomboly kupují, ale některé lidi věnují sami (výhodou je, že se můžete zbavit nepotřebných zachovalých věcí a ještě vypadáte před ostatníma jako grand) a přinášejí je předem i při příchodu na ples, takže se občas stane, že někdo vyhraje cenu, kterou sám věnoval. Ale co, radost z výhry na jediný z dvaceti zakoupených losů to pokazit nemůže. Příprava plesu je celkem v pohodě, ale nejhorší je úklid. Mytí nádobí, podlahy, praní ubrusů… To bylo pár spíš organizačních záležitostí v lehčím stylu, na dalších řádcích bych chtěl popsat svoje zážitky, pocity. Největší dřina přichází ráno a odpoledne v den plesu (a pak ten úklid). Je potřeba připravit stoly v sále, místo pro muzikanty, vyzdobit sál, přivézt potraviny a nanosit je do patra… Bývám utahaný, že se mi večer ani na ples nechce. Taky neumím tancovat, ale to nevadí, i přesto jdu. Poslední roky jsem nevynechal žádný. Člověk si tam může uvolněně povykládat se známými, seznámit se s neznámými, anebo i zablbnout při moderní muzice (tomu neříkám tanec), kterou muzikanti taky zvládají. Po skončení plesu už jen tak sedíme s partou a bavíme se až do rána. Jsme úplně vyřízení, tak si jdeme na chvilku schrupnout a pak na mši. Těší mě, že v posledních letech křivka účasti zase stoupá, že na farní ples do Tovačova jezdí i lidi z okolí, že přijdou i lidi, kteří nechodí do kostela ani se nepovažují za věřící (zvlášť, když jsou u nás dva plesy současně a oni jdou raději na farní). Přeji si, aby tradice farních plesů pokračovala dál, a aby se rozšířila i na jiné akce. Za organizátory plesu a sám za sebe Franta Lízal, Tovačov Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 12, Únor 2006

Strana 5

22. 5. 1851 5. 6. 1876 1876 1876 - 1887 1887 - 1888 1888 - 1908 1896 1897 1907 1908 - 1917 1910 1912 (15. 8.) 1916

narozen v Beňově u Přerova vysvěcen na kněze v Olomouci arcibiskupem Fürstenbergem kaplan ve Štítech (dříve Šilperk) kaplan v Příboře expozita ve Svébohově, okres Šumperk farář v Dražovicích u Vyškova doktorem filosofie poslancem říšské rady ve Vídni svolal na Velehrad 1. unionistický kongres probošt v Kroměříži u sv. Mořice založil časopis Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje hlavní organizátor slavnostní korunovace sochy Panny Marie na Svatém Hostýně založil na Velehradě Cyrilometodějský misijní úřad

1917 - 1921 1918 1920 1. 10. 1920 11. 1. 1921 3. 4. 1921

11. 5. 1923 29. 9. 1923 3. 10. 1923

sídelní kanovník metropolitní kapituly poslanec Národního shromáždění v Praze senátor kapitulní vikář olomoucké arcidiecéze papež Benedikt XV. jej jmenoval olomouckým arcibiskupem a moravským metropolitou byl vysvěcen na biskupa papežským nunciem arcibiskupem Klementem Micarou (spolusvětiteli byli nitranský biskup Karol Kmeťko a Karel Wisnar, světící biskup olomucký) onemocněl raněn mozkovou mrtvicí zemřel ve své rezidenci v Olomouci pohřben v Královské, nyní Stojanově kapli na Velehradě

S přípravnými pracemi ke Stojanově beatifikaci (prohlášení za blahoslaveného) začal již v roce 1948 olomoucký arcibiskup ThDr. Josef Karel Matocha. 14. 7. 1965 počal diecézní beatifikační proces 1. zasedáním vyšetřující komise. Po více než 20 letech byl tento ukončen posledním – 67. zasedáním komise a 25. 8. 1987 byla její akta předána Kongregaci pro svatořečení v Římě. O „tatíčku“ Stojanovi byly napsány tisíce stran. Popsat život tohoto kněze, lidumila, je nad možnosti stránkami omezené. Vybral jsem pro ilustraci této osobnosti jen tohle. Stojan, kam přišel, zakládal na vesnicích lidové knihovny s českými knihami. Na svém druhém místě v Příboře (kde kdysi působil jako kněz sv. Jan Sarkander) se o něm traduje, že proto stále neměl ani co na sebe. A tak jeden manželský pár mu daroval 100 zlatých na zakoupení kožichu. Stojan peníze ovšem poslal na venkov na knihy a v zimě se objevoval dál ve starém kabátě. Proto mu raději manželé beraní kožich koupili sami. Nedosti na tom. Stojan měl na faře jedny boty, druhé měl u obuvníka na opravě. Jenže na faře se zastavil pocestný, který šel po delší době z nemocnice v Novém Jičíně v rozbitých botách pěšky do Frýdku. Stojan mu dal své jediné boty, a protože byla sobota, zalezl pod duchnu. V tom pro něj přišli, aby šel zaopatřovat. Vzal tedy boty pana děkana, který už spal, a když se vrátil, postavil je jakoby nic na místo. Ráno poslal k obuvníkovi, jenže druhé boty ještě nebyly opravené, a on měl sloužit nedělní mši svatou. Musel tedy s pravdou ven a mši svatou odsloužil v „děkanských botách“. Antonín Cyril Stojan byl člověk veskrze činorodý. Potřeboval získat na své projekty peníze. Vymyslel celkem tři loterie a vymohl jejich povolení na úřadech. Jedna se jmenovala Velehrad a její výnos 10 576 zlatých byl Velehradu také věnován. Bouře poničila věž zdejší baziliky, vymyslel tedy loterii novou pro opravu věže, pro kterou mu úředníci začali říkat, kdykoli za nimi šel: „Jdou Věže velehradské“. Třetí byla věcná loterie Stojanov (los stál 5 Kč), tedy exerciční dům, ke kterému položil základní kámen a vysvětil ho 13. 5. 1922. Dnes se tam konají četné akce včetně těch, kterých se můžete zúčastnit i Vy! V roce 1904 byl Stojan jmenován papežským komořím s titulem Monsignore. Vedl dvě delegace do Říma k papeži. Tu první, delegaci poutníků svatohostýnských v roce 1912, pro korunovaci Panny Marie Svatohostýnské korunkami. 21. 7. je přijal papež Pius X. požehnal 1095 drahokamů a perel korunky a proti všem zvyklostem pozval poutníky do pracovny a poprvé v životě se zde s poutníky vyfotografoval. Na Svatém Hostýně stojí tedy od roku 1912 Panna Maria s korunkami, požehnanými papežem, nad plastickým obrazem porážky Tatarů. Podruhé vedl 700 člennou pouť do Říma již jako arcibiskup - první pouť v samostatné ČSR. Sloužil mši svatou v bazilice sv. Petra v Římě, u oltáře sv. Václava, za účasti našeho vyslance ve Vatikánu dr. Kybala. Měl soukromou a poté i společnou audienci u papeže Benedikta XV. Za první světové války 1914 - 1918 rozeslal 26 tisíc kusů knih do vojenských nemocnic, založil v roce 1916 Cyrilometodějský misijní úřad a zachránil život dr. Kellerovi, odsouzenému k smrti za protihabsburské spiknutí. Olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Mons. ThDr. Antonín Cyril Stojan byl již během svého života člověkem v Evropě natolik známým a zapáleným pro věc Božího díla, že i svatý don Bosco mu dopisem z 27. 1. 1888 poděkoval z Turína ze jeho činnosti pro misie v Ohňové zemi. Stojan byl také trojnásobným jednatelem: 1. Matice svatohostýnské (11 tisíc členů), Jednoty velehradské (5 tisíc členů), Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje (50 tisíc členů). Strana 6 Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 12, Únor 2006

Umíme si asi představit onu administrativní práci. Přitom kázal, zpovídal, křtil, pochovával, zůstal superiorem uršulinek v Přestavlkách – hřbitov měly ve Staré Vsi. Toto vypětí sil se projevilo již v roce 1922, kdy v sakristii ve Staré Bělé při pontifikální mši omdlel vyčerpáním. 11. 5. 1923 ochrnul na polovinu těla a zemřel po pátém záchvatu mrtvice 29. 9. 1923 ve 13:07 hodin, jak konstatoval ošetřující lékař MUDr. Cinek. Balzamované ostatky olomouckého arcibiskupa „putovaly“ nejprve do katedrály sv. Václava v Olomouci, odtud po železnici na Velehrad, ke Stojanovu a do baziliky velehradské, kam jej naposled doprovodila Omladina. „Dal se cele do služeb Božích“, tak hovořil papežský nuncius Msgre. Marmaggi v olomoucké katedrále, „je v náručí Boží“, dodával polský prelát Ledochowski, který sloužil rekviem na Velehradě. A. C. Stojan pomohl za svého života vybudovat 139 nových kostelů, 64 farních budov, opravit 159 kostelů a 29 far, ustavil 112 duchovních správ. Letos 11. 1. uplynulo 85 let od okamžiku, kdy jej papež Benedikt XV. jmenoval olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským. Kdo z nás dokázal naplnit tak jako Stojan své biskupské životní krédo: „Mám jen to, co jsem dal“. Tiše odpočívá v dříve Královské, nyní Stojanově kapli na staroslavném Velehradě, vedle moravského markraběte Vladislava Jindřicha a čeká na Den Vzkříšení. Připravil Rostislav Dočkal

Sociální učení církve MATER ET MAGISTRA

Encyklika Jana XXIII z 15. května 1961

Veřejný majetek Tímto se však neupírá státu nebo jiným veřejným organizacím právo na vlastnictví i výrobních prostředků. Veřejný majetek je zvláště oprávněn, když jde o případy, které „propůjčují vlastníkům velikou moc, že nemůže být přiznána soukromým osobám, nemá-li být ohrožen zájem celku“. Stát a veřejné organizace mohou zvětšovat své vlastnictví jen tehdy, když to zcela zřejmě vyžaduje správně chápané obecné dobro a nehrozí-li nebezpečí, že bude tím příliš omezeno nebo dokonce potlačeno soukromé vlastnictví. Státní a veřejné hospodářské podnikání má být svěřeno těm občanům, kteří vynikají odbornými znalostmi, charakterovou vyspělostí a smyslem pro odpovědnost vůči společnosti. S právem na soukromý majetek je nerozlučně spojena sociální funkce majetku. Ten, kdo má větší množství statků hmotných nebo duchovních, má je k tomu, aby je využíval k dobru a prospěchu ostatních. Sociální funkce majetku ať soukromého či státního pochází ze samotného práva na vlastnictví. Zde se naskýtá možnost pro dobročinnost a křesťanské charitativní působení. Kristus Pán říká - neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez … A cokoli jste udělali pro jednoho z mých bratří, pro mne jste udělali. III. část Nové stránky sociální nauky Dějinný vývoj ukazuje stále jasněji, že zásada spravedlnosti musí řídit nejen poměr mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ale i vztahy mezi různými hospodářskými odvětvími a mezi kraji hospodářsky více nebo méně vyspělými uvnitř země. Mnoho zemědělců opouští rodnou půdu a stěhuje se do zalidněnějších oblastí nebo do měst. Podobá se to hromadnému útěku z venkova. Z toho vyvstávají pro lidsky důstojný život občanů nesnadno odstranitelné těžkosti. Tento problém dnes postihuje téměř všechny státy. Co je třeba podniknout, aby byly zmenšeny nerovnosti v pracovní výkonnosti mezi oblastí zemědělskou, průmyslovou a odvětvím služeb, aby zemědělci netrpěli pocitem méněcennosti?

Rovné postavení Je třeba venkovu prospět v základních otázkách. Patří k nim budování dopravní sítě, zásobování pitnou vodou, bytová výstavba, zdravotnictví, rozvoj všeobecného školství, odborné vzdělání a vše, co slouží k povznesení duševního života a odpočinku. Je nezbytné, aby stát prováděl racionální zeměděl-


skou politiku z hlediska daní a poplatků, sociálního pojištění, tvorby cen a vybavení zemědělských podniků. Pokud jde o výměry daní, spravedlnost žádá, aby zatížení bylo úměrné rozdílným platovým možnostem občanů. Příjmy zemědělců ovlivňují nepředvídatelné okolnosti a nesnadno se shromažďuje potřebný kapitál k rozvoji. Proto vlastníci kapitálu raději ukládají své peníze v průmyslu než v zemědělství. A zemědělci si nemohou půjčovat peníze na vysoké úroky. Sociální pojištění a zabezpečení Pro zemědělce je třeba stanovit dvojí druh pojištění – jeden druh na zemědělské výrobky a druhý pro samotné zemědělce. Sociální pojištění může být považováno za jeden z prostředků ke zmenšení příliš velkých rozdílů v životní úrovni.

Pravidla trhu Cena zemědělských výrobků je spíše odměnou za rolníkovou práci než výnosem vloženého kapitálu. Papež Pius XI. v encyklice Quadragesimo anno učí, že k uskutečnění obecného dobra patří správný poměr nejen mezi mzdami , ale i mezi cenami výrobků různých hospodářských odvětví, jako je například zemědělství, průmysl a jiné. Jelikož zemědělské výrobky slouží k uspokojení základních lidských potřeb, je třeba stanovit ceny tak, aby si je mohli kupovat všichni. Bylo by nespravedlivé, kdyby z těchto důvodů byli rolníci nuceni žít ve stavu trvalé hospodářské diskriminace tím, že by jim nebyla poskytnuta kupní síla k tomu, co potřebují k důstojné životní úrovni. Práce rolníků nejenže živí celou lidskou společnost potravinami všeho druhu, ale dodává ve stále větší míře suroviny i průmyslu. Snaží-li se zemědělci vlastními silami zlepšit výnos zemědělské práce, pak mohou právem požadovat, aby stát jejich úsilí podporoval, a tak přispíval k uskutečnění obecného dobra.

Nepoměr mezi půdou a obyvatelstvem Mnohé země jsou jen řídce osídleny a mají nadbytek zemědělské půdy. Jiné země jsou osídleny hustě a trpí nedostatkem půdy k obdělání. Jsou země, jejichž půda je schopna poskytovat bohatou úrodu, avšak primitivní formy obdělávání nedovolí uskutečnit požadované výnosy. V jiných zemích jsou formy obdělávání tak dokonalé, že nadbytek produkce je pro národní hospodářství přítěží. Za takových okolností žádá lidská solidarita a křesťanské bratrství, aby si národy navzájem pomáhaly jak výměnou zboží, tak i pracovními silami. (pokračování příště) Připravil František Adamík

Strana 7

Milé děti! Po bílém a studeném lednu nás čeká měsíc únor, o kterém se říká: Únor bílý, pole sílí. Zimní sporty jsou tedy ještě před námi, a to nejen v televizi, kde můžeme vidět Zimní olympijské hry z Turína. Turín pro nás není neznámé město, určitě vám připomíná světce, který se staral o opuštěné chlapce – dona Boska. V modlitbách se můžeme obracet na tohoto světce, aby chránil všechny mladé sportovce při sportovním zápolení.

Dětské okénko

2. února - UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU – lidově Hromnice Svíčka, která se světí v ten den, se jmenuje HROMNIČKA, zapalovala se při bouřích v létě. Když si člověk zapálí svíci v těžké životní situaci, nebo v nebezpečí, je to výraz důvěry v Boha. Když Josef a Maria poprvé přinesli Ježíše do chrámu, nazval ho stařec Simeon „světlem k osvícení pohanů“.

Rodinné bruslení na rybníku v Přerově. Spočítáš, kolik je tu zobrazeno listů?

Strana 8


Dne 11. února 1858 spatřila čtrnáctiletá Bernadetta Soubirousová ve skalní jeskyni „de Massabielle“ poblíž Lurd (LOURDES) ve Francii Pannu Marii. K jeskyni, v níž vytryskl pramen vody, přichází od té doby velké množství poutníků, mezi nimi velký počet různě postižených a nemocných. Někteří byli i uzdraveni. Ne náhodou se 11. únor připomíná jako Světový den nemocných. Měli bychom pamatovat na nemocné v našem okolí a udělat jim něčím radost. Láska má bohatou fantazii, určitě sami najdete ten nejlepší způsob, jak nemocné potěšit.

Než začne POPELEČNÍ STŘEDOU - 1. března - období čtyřicetidenního půstu, které končí o VELIKONOCÍCH, je tu VESELÝ MASOPUST. Slaví se u všech evropských národů a národů s křesťanskou tradicí. Vrcholem masopustu je úterý, a to je důležité mít smysl pro humor, radost a nebát se smíchu, tance a masky. I my nemáme zapomínat na karnevaly. Popeleční středa pak na nás volá: Dost karnevalů a šibřinek, dost již tanců a různých převleků, je čas přemýšlet nad KŘÍŽEM PÁNA JEŽÍŠE!

Hodnota úsměvu

Úsměv nestojí nic a přináší mnoho. Obohacuje toho, kdo jej přijímá, bez toho, že by ochuzoval toho, kdo jej dává. Trvá jen chvilku, ale vzpomínka na něj je někdy věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel. A nikdo není tak chudobný, že by jej nemohl darovat. Úsměv vytváří v domě štěstí, ve starostech je oporou a je citlivým znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve znechucení vrací odvahu, ve smutku je útěchou a pro každou bolest je přirozeným lékem. Je dobře, že si jej nemůžeme koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu od chvíle, kdy se dává. A kdybys někoho potkal, a neměl by pro tebe úsměv, přestože na něj čekáš, buď velkorysý a oblaž jej svým úsměvem ty, protože nikdo tak nepotřebuje úsměv, jako ten, kdo jej nemá pro jiné.

Vyznač této stonožce nejkratší cestu, kterou má jít, aby si neušlapala své malé nožičky.


Obr áz ek si můž eš vyba rvit jako omal ován ku. A neza pom eň se při tom usmí vat!

Strana 9

září – prosinec 2005 Ve středu 22. září 2005 v 18:30hod. pražského času odlétáme z terminálu Jih vojenským speciálem TU 154 na čtyř a půl hodiny trvající let do Basry. Republika se s námi loučí překrásnou scenérií mraků plujících pod námi. Slunce zapadá a my míříme na jihovýchod, kde nás čeká náš úkol. Úkolem kontingentu je dohled nad činností irácké policie, výcvik irácké policie v Policejní akademii a v IPTC (Iraqi Police Training Centrum – tréninkové centrum irácké policie) na základně Shaibah, policejní zabezpečení sil Mnohonárodní divize jihovýchod [MND (SE)]. Než jsme ale vyrazili na tříměsíční misi, museli jsme absolvovat důkladnou přípravu, která se uskutečnila ve Vyškově. Příprava 8. kontingentu vojenské policie (VP) byla zahájena v pondělí 8. srpna. Učíme se základy arabštiny, mezinárodního práva, topografii, procházíme zdravotnickou přípravou, zdokonalujeme taktiku, přesuny kolon, střílíme, dozvídáme se něco o kulturním a náboženském prostředí cílové země i o právních aspektech a mandátu naší mise. Kromě výuky dostáváme očkování proti několika nemocem, které by nás v Iráku mohly postihnout. Vyvrcholením celé přípravy bylo třídenní komplexní cvičení. Nepřetržité zaměstnání celého kontingentu probíhá ve srubovém táboře VVP Dědice. Simulují se situace nebezpečí, změny situací bojového nasazení, ochrany VIP osob a činnost, která by nás v Iráku měla čekat pravidelně, každý všední den. Poslední večer ve Vyškově se konala bohoslužba v kostele v Dědicích. Modlitby při této bohoslužbě byly zaměřeny na jednotlivé příslušníky kontingentu a jejich rodiny. Další den proběhlo vyhodnocení a slovo velitele na závěr přípravy. Teď bychom měli být plně připraveni na vyslání do irácké pouště. Poslední dny doma příslušníci kontingentu využívají náhradního volna, které jim bylo uděleno za nepřetržitý výcvik, aby si zařídili poslední osobní věci před odletem a užili si čas společně strávený se svými rodinami. 16. září 2005 v 10:00 hodin pod sochou Jana Žižky v Praze na Vítkově nastupuje celý 8. kontingent připravený k odjezdu do mise MNF na území Iráku. Slavnostní řeč k našemu odjezdu pronesli: ministr obrany Ing. Karel Künhl, genpor. Ing. Pavel Štefka a brig. gen. Oldřich Kubát. K vojákům promluvili také kaplan kontingentu a samozřejmě velitel. Po odpochodování jsme odjeli do hlavního sálu Ministerstva obrany na Valech, kde jsme se společně s rodinami a přáteli občerstvili na připraveném rautu. Pro polovinu příslušníků následoval poslední víkend ve vlasti a příprava na odlet. (pokračování příště)

Strana 10

npor. Mgr. P. Jaroslav Knichal, vojenský kaplan


Vybrané myšlenky z prvního misijního sympozia konaného v Praze

Milí čtenáři, protože z vašich ohlasů víme, že vás výběr z přednášky Mons. kardinála Tomka zaujal, přinášíme vám ještě úryvek z přednášky P. Martina Sedloně z řádu Oblátů P.M a promluvy Mons. kardinála Tomka při mši svaté. Nikdo z nás jistě nepochybuje, jak je důležité, když člověk na vlastní duši pocítí to, co říká Ježíš, že je blaženější dávat než brát. Chtěl bych vás připravit na to, že tato situace není příliš růžová, že člověku, který se snaží něco dělat, se může klidně stát, že narazí na těžkosti, odmítnutí, nepochopení. Ale jeden příklad za všechny: nedávno za mnou přišla jedna žena. Byla trochu smutná, trochu naštvaná. Do její farnosti přišel nový kněz, který nechal odstranit kasičku na pomoc misiím. Samozřejmě se můžeme setkat s nepochopením. Jeho důvodem byla potřeba sehnat peníze na střechu kostela. Každý z nás se jistě s něčím takovým setkal. Je tu jedno nebezpečí. Nám se často stává, že považujeme to materiální - důsledek, za to nejhlavnější. Ale tak to není. Neexistuje činnost nejprospěšnější, i špatná modlitba může např. z člověka udělat farizeje. Je třeba si uvědomit, že cílem je spojení s Bohem. Naše posvěcení. I při pomoci misiím. Cílem je svatost a dokonalost. Ne, že budeme mít dokonalá díla, dokonalé výsledky. Je třeba se dívat „Božíma očima“. Najednou se stane, že člověk, když čte dopisy z misií, jak tam děti umírají hlady, začne nenávidět ty, kteří brání, pomlouvají misijní pomoc. Ale naše pomoc musí být hlídána láskou. A to se pozná ve chvíli, kdy je člověk konfrontován s tím, že mu někdo brání, že se nedaří. V tu chvíli poznáte, jestli jdete k Bohu, jestli vás to posvěcuje. Křesťanská dokonalost nespočívá v úspěchu či rentabilitě, ale v lásce. Pravá dokonalá láska nepřestává ani k těm, kteří mi v té bezchybnosti překážejí. Až v konfrontaci s realitou poznáme, jak na tom naše láska je. „Jestliže milujete jen ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Jestliže činíte dobrodiní jen těm, kteří ho činí vám, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť to dělají i pohané.“ Když Matka Tereza vyprávěla, jak se daří jejímu dílu, říkala: „My chceme jenom vykonávat Boží dílo. O prostředky se musí postarat Bůh. Když nám je nepošle, znamená to, že si tu věc nepřeje.“ Matka Tereza dokázala jít za tím, co považovala za správné. Ale nikoho neobviňovala, když se jí nedařilo. P. Špidlík kdysi vyprávěl, že nejvíc kontemplativní člověk, kterého kdy potkal, byla jeho maminka. Vzpomínal, jak si kdysi jako student zařídil brigádu. Naslibovali mu, jak to bude výhodné. On tam chodil, pracoval, ale dostal asi jen polovinu. Samozřejmě se naštval, přišel domů a naříkal, jaká je to nespravedlnost. Maminka mu řekla: „Tomášku, tady si pěkně sedni a přemýšlej, co ti tím Pán Bůh chtěl říct.“ To, co chce Bůh říct, není hned čitelné na první pohled. Ale je důležité, abychom tento pohled neztratili. Někdy se člověk setká s nepochopením i uvnitř církve. Ale ono to nemusí být ani nepřátelství a nepochopení, ale může to být cesta, jak nás sám Bůh vede kudy jít a kudy nejít. Možná je to ovlivněno mojí zkušeností. Ale jaksi to tak vidím i kolem sebe. Lidé, kteří dělají a hodně dělají, na druhé straně šíří zlobu a nenávist k těm, co nic nedělají. Když jsem v pastoraci a připravuji na křest, tak rodičům, kteří jsou opravdu mimo, říkám aspoň za jakých okolností (promiňte ten výraz) křest funguje. Mluvíme o křtu, kdy, co, a já říkám: „Podívejte se: Hitler byl pokřtěný, Stalin byl pokřtěSlovo pro každého Číslo 2, Ročník 12, Únor 2006

ný, Hess – šéf Osvětimi byl pokřtěný, ale jestli to není jen jakýsi hezký rituál, tak platí: čím víc se vám podaří ze svého dítěte vychovat menšího sobce, tím víc bude křest fungovat. To je cesta, ke které jsou povoláni všichni. Jinak je křest studna, která je zasypána kamením. (P. M. Sedloň)

Myšlenky ze mše svaté, která předcházela misijnímu sympoziu - z promluvy Mons. kardinála Tomka. Jaká asi byla první církev, kterou si Kristus shromáždil okolo sebe před odchodem z naší Země? Malá skupinka lidí. A přitom má Kristus Pán odvahu nechat jim takový obrovský úkol. Nejenže jich bylo málo, ale někteří i pochybovali. Někteří pochybovali i o jeho božství. Slyšeli svědky mluvit o vzkříšení, viděli ho před sebou, a přece se jim to všechno zdálo jakési divné, nereálné. To byli pragmatici, realisté, které máme i dnes mezi sebou. Podobně jako Tomáš, který rázně prohlásil: „Dokud se sám nepřesvědčím, dokud se ho nedotknu…“ To je náš způsob myšlení. Měřit všechno. Víra je cosi víc, něco, co překonává všechny tyto kategorie a jde o mnoho dále. Kristus Pán i jeho vzkříšení a božství, to je kategorie, kterou nelze takto měřit a analyzovat. Ani elektronika nám nepomůže, pokud chybí víra. On tu víru předpokládá, ale jde dále, i pochybujícím dává možnost, jako dal Tomášovi. I když máme nějaké pochybnosti o jeho misii, musíme se přesvědčit a jít za jeho hlasem. Co řekl, neřekl jen pro své věřící, kteří byli s ním, to říká neustále v každé generaci, každý den a každému věřícímu. Jeho hlas zaznívá i dnes a je to slovo silné, když říká: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi, jděte tedy… Cítíte sílu toho tedy jako důsledek toho, že je mu dána všechna moc? Římský text používá přesnější výraz: Božská moc. On ji má bezpochyby. Od Otce. Je v něm moc Ducha. Síla této moci, autority, kterou má nad celým světem a celým lidstvem, nejen nad lidstvem jeho generace, ale nad lidstvem, které vidí přes sebou až do konce světa. V síle té moci je posílá. Je mi dána všechna moc, jděte tedy… To je ta moc, kterou nás vysílá, to je ta Pavlova dynamis. Jděte tedy a učte … Získejte za učedníky všechny národy…Jak získat za učedníky? Jak učit všechny národy, když je jich tolik a stále rostou? Když Kristus Pán říká tato slova, tak je kolem něj pár apoštolů. Tehdy bylo celkově o mnoho lidí méně než

V sobotu, 21. ledna 2006, se v sále SME Přerov konal tradiční již 11. farní ples. Strana 11

dnes. Nyní stojíme před větším úkolem, co se týká množství lidí, než kolik jich měl Kristus Pán. Někdo si možná říká: Proč mám kamsi chodit, když mám misii doma? To je pravda, ale přece jen musíme mít tu otevřenost ducha, duše, na celý svět, na všechny národy a nesmíme se izolovat zde, protože pak bychom nebyli pravými učedníky. Učte všechny národy… I my musíme nějak přispět k tomu, aby se všude hlásalo jeho slovo. Jistěže nemůžeme všichni vzít kufříky a jít do Afriky nebo někam jinam, ale to neznamená, že na misie můžeme jednoduše zapomenout, protože tu máme svoje misie, svoji zahrádku, kde si chceme pro sebe něco pěstovat. Přece jen s ohledem na svět je ta naše zahrádka něco mnohem menšího. Když někdo začne mluvit a říká: nechte na pokoji všechny národy a náboženství, vždyť oni mají tak krásnou kulturu, a stejně se každý nakonec spasí… Jsme v té samé situaci, jaká byla v době Krista Pána. Uvědomme si to. A on přesto říká: učte všechny národy, křtěte je! Křtít. Není to v rozporu s dialogem? Copak chceme násilím někoho křtít, jak to kdysi dělali někteří panovníci, když dobyli nové území? Historie nedaleká co se týká času i zeměpisu. Křtěte je! A pěkně ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého! Tím z nich vytvoříte církev. Tím je připojíte k Ježíši Kristu! Naroubujete je na ten vinný kmen! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Měl jsem za těch 16 let úřadu hrozné zkušenosti. I takové: A co vlastně chcete v té džungli, v té Amazonii? Co, prosím vás, tam chcete obracet? Proč chcete obracet domorodce v Argentině! Vždyť oni se cítí tak dobře a jsou spokojeni s tím, co mají! Nemají problémy, ani problémy svědomí, tak proč je máme rušit? Nechte je! Spásu? Zdraví! To jim přineste! Léky, medicína, to je pomoc! A ostatní? Nechejte je, ať zemřou ve svém bludu, ale spokojení. Proč je rušit? Nejdříve z nich musíme udělat lidi, potom z nich můžeme dělat křesťany. Jako by to byly dva druhy lidí s úplně jinou přirozeností. Nejdříve z nich dělat lidi. Nejdříve humanita, potom křesťanství. A mezi tím je zeď. Jako kdyby to, co je křesťanské, nebylo také autenticky lidské. Ty zdi si někdy stavíme i my sami. Učte je všechno zachovávat, všechno, co jsem vám přikázal. Je to náročné, to jistě, ale je to nepochybně lidské. Hluboce lidské. A my to všechno máme šířit po světě. Ale ne sami. To je to nejdůležitější, protože jinak bychom se mohli klidně sbalit a jít, utéci strachem a říct si: copak já sám mohu udělat? S určitou beznadějí. Ne ze strachu, ale z odpovědnosti za ten velký úkol, který je na nás naložen. To přece nemůže být úkol pro mě. Misie? Co my sami můžeme dělat v dnešním světě, když např. Indie odmítá misionáře, když se Japonci vnitřně uzavírají před misiemi, protože je to pro ně příliš náročné, když, když, když… Naše síla není v našich silách. To je něco jiného. Hle já jsem Strana 12

s vámi až do konce světa. To je ono. To je naše síla. Já jsem s vámi. Víte, co to znamená? Začněme znovu: … Je mi dána veškerá moc… a na konci: …já jsem s vámi až do konce světa. Až do konce světa. Dá se říci také – až na konce světa. Na každém místě, ale i časově – do konce. On je s námi. Sám Kristus, Bohočlověk a náš bratr, kterého chceme a máme ohlašovat všem národům. Toto poselství, tento misijní mandát, který zanechal církvi, inspiroval tisíce a tisíce misionářů, inspiruje i dnes a je to mandát, který je stále platný a je stále urgentní. Výkřik sv. Pavla, který Sv. otec cituje na začátku encykliky, platí i dnes: „Běda mi, kdybych nehlásal evangelium.“ Připravila Alena PŘÍPRAVA NA MANŽELSTVÍ pro snoubence, kteří se rozhodli uzavřít církevní sňatek Termíny: únor – květen, začátek 24. 2. 2006 Kurz bude probíhat 2x měsíčně (celkem 7 setkání), vždy v pátek od 17:30 do 19:30 hod. v sále arcibiskupské kurie, Biskupské nám. 2 v Olomouci. Témata: Rozdíly mezi mužem a ženou, komunikace a partnerský dialog, krize vztahu a řešení problémů, odpuštění, city a pozornosti, sexualita a rodičovství, svátost manželství, manželský slib… Zájem o kurz je třeba nahlásit předem (do 17. 2.) na: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc, e-mail: [email protected]

I letos se v lednu konal již tradiční týden společných modliteb křesťanských církví za jednotu křesťanů.

Ženy a dívky, 15. 12. jsem poslala do Prahy 220 obvazů, které jste upletly pro nemocné leprou. Před několika dny jsem dostala zprávu, že zásilka v pořádku došla a také poděkování za obvazy. Paní Brejehová nám všem přeje požehnaný rok 2006 a děkuje za vše dobré, co jsme vykonaly v minulém roce. V pletení obvazů stále pokračujeme, kdo můžete, připojte se. Také přijímám finanční částky na zakoupení příze Sněhurka, ze které se obvazy pletou. Přeji Vám pevné zdraví, Boží požehnání a chuť do pletení v tomto roce 2006. Upřímné zaplať Pán Bůh. Žofie Kornelová


Jen tak ve stručnosti

Rok 2005

Přehled pastoračních údajů a financí za rok 2005 vidíte v přiložených tabulkách. K některým údajům chci doplnit hlavní položky. Částky jsou zaokrouhleny a uvedeny v tisících korun (kromě jednotlivých sbírek). Rok 2005

Celkový stav na začátku roku 2005 Stav účtu na začátku roku Dluhy k 1. lednu 2005 Příjmy roku 2005 Sbírky Dary Příjmy za církevní činnosti Příspěvek státu či obce Nájmy a ostatní příjmy Přijaté půjčky Výdaje roku 2005 Bohoslužebné výdaje Mzdové výdaje Režijní výdaje Opravy Odeslané sbírky

Na potřeby diecéze Havarijní fond Na seminář Na církevní školství Na charitu Svatopetrský haléř Na misie Na pomoc Asii

Přerov

Předmostí

+ 255

+ 27

70.200,14.900,22.676,26.734,18.237,27.799,25.203,47.397,-

11.400,1.500,5.283,4.047,3.803,4.449,7.301,7.677,-

345 90 2.284 1.015 624 19 450 91 85 1.989 28 105 354 1.011 253

27 0 251 186 24 1 0 20 20 97 0 0 49 2 45

Přerov

Rok 2005

Křty Svatby Pohřby Náboženství

Přerov 38 7 94 125

Předmostí 1 0 6 13

Příspěvek státu či obce: na opravu kaple před kostelem město 150 a ministerstvo 300. Nájmy a ostatní příjmy: nájmy centrum Sonus 48, náhrada za zvony 20. Režijní výdaje: topení 127, vodné-stočné-dešťová voda 42, tisk časopisu 64, elektřina 36, telefon a internet 29, katolický týdeník 36. Opravy: oprava kaple před kostelem 518, stavební práce na faře 268, nové topení v kostele 162, opravy zákristie sv. Vavřince 27, oprava varhan na Šířavě 25. Nákup majetku a ostatní výdaje: projekt nové střechy na faru 42, vybavení zákristie sv. Vavřince 28, projekt opravy kaple 18, ozvučení na Sonus 15, projekt topení do kostela 7, zábradlí ke kapli sv. Jiří 6, knihy a učebnice 17. Dluhy: splátky nového topení 300, splátka oprav na faře 53, půjčky od farníků 85. Stav účtu na konci roku: sbírky a dary na topení 176, sbírky, dary a půjčky na střechu 143, dar na opravu kříže před kostelem sv. Michaela 50, sbírky a dary na okenice věže kostela sv. Michaela 13, dary na bohoslovce 11.

Předmostí

Režijní výdaje: plyn 21, elektřina 21, vodné-stočné-dešťová voda 4, poplatky bance 2. Opravy: oprava hasícího přístroje a plynového kotle 2 Ostatní výdaje: poplatek kněžský hrob 1 Dluhy: půjčky od farníků 20 Stav účtu na konci roku: sbírky, dary a půjčky na odvlhčení kostela 87, dary na zábradlí 5.

Nákup majetku a ostatní výdaje 148 1 Vrácené půjčky 90 0 Celkový stav + 202 + 161 Do roku 2006 na konci roku 2005 V tomto roce plánujeme v Přerově pokračovat v opravách Stav účtu na konci roku 640 181 kaple před kostelem a pokračovat v opravách na faře. Na kapli Dluhy k 31. prosinci 2005 438 20 je dotace přislíbena. Pokud bychom dostali také velký finanční příspěvek od města na opravu střechy na faře, tak se do této akce budeme moci pustit. Pokud ne, tak z vlastních prostředků uděláme další přípravné práce a budeme nuceni samotnou střechu odložit na později. Přece jen dva miliony jsou pro naši farnost hodně. V Předmostí žádáme o dotaci na odvlhčení kostela město a také třetím rokem kraj. Věřím, že v tomto roce se už aspoň část prací udělá.

Poděkování

Chci opět velmi poděkovat všem, kdo přispěli svými dary na opravy v našich farnostech. Zvláště v Přerově se vybralo letos mnohem více a mohli jsme udělat kus práce. Prosím o podporu také v tomto roce 2006. Na začátku minulého roku jsem měl trochu obavy, jak všechny ty opravy zvládneme zaplatit, ale nakonec jsme skončili v plusu a tak mám radost. Děkuji také všem, kdo našim farnostem věnují svůj čas a síly a také je prosím o další aktivní zapojení do života našich farností. Prosím i další, aby zvážili, jestli by se nemohli zapojit do nějaké služby pro farnost. Děkuji.

Postní duchovní obnova

Bude v Přerově v sobotu 4. března 2006. Přednášky budou v sále centra Sonus a v kostele bude celý den možnost eucharistické adorace. Obnova začne v 9:00 první přednáškou a skončí slavením mše svaté v 18:30 v kostele sv. Vavřince. Program přednášek a modliteb bude na celý den a bude také zajištěno občerstvení a jednoduchý oběd tak, aby nikdo nebyl nucen odcházet domů. Bude sice možnost přijít třeba jen na přednášky, ale doporučuji využít možnosti strávit celý den v klidu mimo domácí starosti. Duchovní obnovu povede P. Petr Vaculík SDB a její téma bude „Čistota srdce“. Kvůli zajištění všeho potřebného prosím přihlaste se v zákristiích přerovských kostelů nebo v Přerově na faře (příspěvek 50,- Kč). Také prosím ženy, které by byly ochotné se postarat o zajištění občerstvení, aby se přihlásily přímo u mne. Děkuji. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 12, Únor 2006

Strana 13

Tříkrálová sbírka 2006

Slovo

Milí bratři a sestry! z Charity… Tříkrálová sbírka 2006 skončila a právě teď je ten správný čas seznámit vás s jejími výsledky. Sbírka se konala ve dnech 2. až 9. ledna 2006 a kromě Přerova se do ní zapojilo dalších 35 obcí. Letos koledovalo 122 skupinek, z toho 42 v Přerově. Celkem jsme vykoledovali 531 831 Kč. V samotném Přerově činil výtěžek 86 983,50 Kč. Nejvyšší částku v kasičce měla paní Libuše Calábková, také díky přerovským farníkům, a to 13 258 Kč. Průměrný výtěžek na kasičku je 4 359 Kč. Vybraná částka byla odeslána na konto Sdružení Česká katolická charita a po jejím přerozdělení se zpět do Přerova vrátí 65%. Oblastní charita Přerov chce finanční prostředky získané ze sbírky využít na pomoc pro rodiny s dětmi, které se během roku dostanou do tíživé životní situace. Dále na koupi kompenzačních pomůcek pro imobilní a částečně mobilní klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Část výtěžku bude také použita na založení Terapeutické školičky pro duševně nemocné, kteří tu budou mít možnost pozvolna se připravit na práci v Chráněné dílně sv. Terezičky. Na humanitární pomoc České katolické charity v zahraničí je určeno 10% z celkové částky. Česká katolická charita pomáhá v zemích jako je Pákistán, Rumunsko, Etiopie a v řadě jiných zemích podle aktuální potřeby. Oblastní charita Přerov Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a vedouděkuje všem štědrým dárcům, kteří přispěli do cím skupinek, studentům, pedagogům a ředitelům středních škol, které se do sbírky zapojily kasiček tříkrálových ko- – Střední zdravotnické školy, SOŠ a SOU Šířava a Gymnázia Jakuba Škody. Děkujeme také ledníků a pomohli tak na otci Pavlu Hofírkovi a všem kněžím přerovského děkanátu, starostovi města Přerova, pracovníkům Městského úřadu a starostům okolních obcí, řediteli a pracovníkům Policie Přerovsku shromáždit ČR a Městské policie Přerov, bez jejichž podpory a spolupráce by sbírka nebyla možná. celkem 531 831,- Kč na pomoc lidem v nouzi Děkujeme všem, kdo nepřehlédli naši výzvu a zapojili se do sbírky. Za všechny dary pro potřebné děkujeme a přejeme vše dobré do nového roku. Martina Göblová u nás i v zahraničí. Zúčastněná obec/město Beňov Bochoř Brodek u Přerova Buk Císařov Citov Čechy Domaželice Dřevohostice Hradčany Horní Moštěnice Kokory Křtomil Lazníky Lipová Líšná Nahošovice Pavlovice

Částka (Kč) 11 626, 50 23 205, 50 18 891, 50 5 830 8 694 13 361 4 335 6 619 9 988 7 034 32 940 18 613 10 417 9 510 5 742 4 630 3 373 13 003

Prosenice Přerov (Dluhonice – 5 176,50 Kč; Henčlov – 9 677,50 Kč) Přestavlky Radkovy Radkova Lhota Radslavice Radvanice Rokytnice Říkovice Stará Ves Sušice Tovačov Troubky Tučín Turovice Věžky Vlkoš Želatovice

14 328 86 983, 50

5 500 3 248, 50 2 460 19 531, 50 6 599, 50 16 554, 50 9 582 12 200 9 123, 50 31 239 41 245, 50 9 163 4 709 6 774 27 647 7 130

Charita Kojetín děkuje a informuje V sobotu 7. ledna 2006 v dopoledních hodinách se v Kojetíně a okolních vesnicích uskutečnila Tříkrálová sbírka, jejímž organizátorem je Charita Kojetín. Do ulic vyšlo celkem 27 skupinek koledníků, z toho v městě Kojetíně 16. Díky vaší štědrosti bylo vybráno celkem 88.197,- Kč. Podle jednotlivých obcí byl výsledek následující: Děkujeme všem, kteří otevřeli našim koledníkům Kojetín 44.202,50 Kč dveře a přispěli jakoukoli částkou do pokladniček. Křenovice 11.023,- Kč Vybraná částka byla odeslána na společné celorepuMěrovice nad Hanou 4.621,50 Kč blikové konto sbírky. Z něj bude část použita na Uhřičice 8.527,- Kč humanitární pomoc v zahraničí a větší část se pak Polkovice 10.835,- Kč vrátí zpět naší charitě. Jak s vrácenou částkou Lobodice 8.988,- Kč naložíme, se dozvíte na konci roku. Ještě jednou také děkujeme všem malým koledníkům i vedoucím skupinek za pomoc, bez které bychom se neobešli. Strana 14

Helena Gračková, ředitelka Charity Kojetín


Svatý Petr Damiani, biskup a učitel církve

Narodil se v Ravenně roku 1007, po studiích začal vyučovat. Vzdal se místa a odešel do poustevny Fons Avellana. Po svém zvolení převorem přísně reformoval řeholní život. To udělal i v jiných krajích Itálie. Ostře vystupoval proti nezdrženlivosti duchovních a prodávání církevních úřadů. Neúnavně bojoval za čistotu církve. V bouřlivých dobách podporoval římské papeže skutky, spisy, posláními k uskutečnění reformy v církvi. Papež Štěpán IX. jej jmenoval kardinálem a biskupem v Ostii. Zemřel roku 1072. Jaroslav Branžovský

Muž pro každé počasí

Anglický film režiséra Freda Ziinnemanna z roku 1966, který byl oceněn šesti Oskary, nás přenese do doby vlády krále Jindřicha VIII. Když papež Klement VII. nechtěl dát souhlas k zneplatnění jeho prvního manželství s královnou Kateřinou a k novému sňatku s její dvorní dámou Annou Boleynovou, prohlásil se král za hlavu anglické církve. Odmítnutí Pozvánka na tohoto aktu se považovalo za vlastizradu a trestalo smrtí. Vysoký státní úředník, lord – kancléř Tomáš More, vzdělaný který se uskuteční muž a otec čtyř dětí, si je vědom v sobotu 11. února 2006 nebezpečí. Setkáme se s ním v sokolovně v Kokorách. v situaci, kdy přichází chvíle Začátek ve 20:00 hodin, rozhodnutí: zůstat věrný svému ukončení v ranních hodinách. přesvědčení, své víře, nebo souhlasit a mít moc, být K tanci hraje skupina SILVEN. oblíben. I král Jindřich VIII. si Dovoz i odvoz autobusem jej vážil a radil se s ním. Vždyť je přece možné něco jiného říkat v rámci okresu po dohodě zajištěn. a něco jiného si myslet a ve státním zájmu a pro zachování míru Předprodej vstupenek: a pořádku v zemi je třeba nedbat Božích zákonů. Sir Tomáš podobné Okresní kancelář KDU-ČSL úvahy nabízené přáteli i svými blízkými odmítá, a tak přichází o (Palackého ulice 1) přátele, majetek, svobodu a nakonec o život. Jeho příběh je Informační centrum svědectvím o věrnosti své víře, i když z toho neplynou žádné zdravotně postižených (Přerovanka) výhody. A také o správném rozlišování: Co mi to přispěje pro Slosovatelná vstupenka s místenkou 80 Kč. věčnost? Film vyšel nově na DVD. Je v původním znění s titulky Těší se na vás pořadatelé a osobně jej doporučuji. Jaroslav Branžovský

Lidový bál

dokončení ze strany 16 Popeleční středa Středa 1.3. Čtvrtek 2.3. Pátek 3.3. Sobota 4.3. Neděle 5.3. Pondělí 6.3. Úterý 7.3. Středa 8.3. Čtvrtek 9.3. Pátek 10.3. Sobota 11.3. Neděle 12.3. Pátek 17.3.

19:00 20:00 17:00 18:45 19:30 17:30 18:45 16:00 18:00 19:00 18:00 18:45 9:00 9:45 17:00

Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec


Mše svaté s udělováním popelce Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Schůzka lektorů a akolytů Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Postní duchovní obnova v Přerově více informací na straně 13. Setkání mládeže Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá s přípravou dětí na přijímání Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů Setkání na faře v Předmostí u kávy a čaje Mše svatá s otcem arcibiskupem Strana 15

Informace

Všechny zveme na postní duchovní obnovu v Přerově v sobotu 4. března 2006 v centru Sonus a v kostele sv. Vavřince. Více informací na straně 13.

Památka sv. Blažeje

Pátek 3.2.

Sobota 25.2.

17:00 18:45 19:30 17:30 18:45 16:00 18:00 18:00 19:00 19:00 18:00 18:45 9:00 9:00 9:00 17:00 17:30 19:00 20:00 17:00 18:45 9:45 19:30 16:00 16:00 17:30 18:45 16:00 17:00 19:00 19:00 18:00 18:45 8:00

Neděle 26.2. Pondělí 27.2.

9:00 Centrum Sonus 15:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus

Neděle 5.2. Pondělí 6.2. Úterý 7.2. Středa 8.2. Čtvrtek 9.2. Pátek 10.2. Sobota 11.2. Pondělí 13.2. Středa 15.2. Čtvrtek 16.2. Pátek 17.2. Neděle 19.2. Pondělí 20.2.

Úterý 21.2. Středa 22.2. Čtvrtek 23.2. Pátek 24.2.

Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Svatoblažejské požehnání v Přerově bude po mších svatých, které začínají v 8:00 a v 18:00 hod. v kostele sv. Vavřince Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Setkání mládeže Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Mše svatá s přípravou dětí na přijímání Schůzka vedoucích dětí a mládeže Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež Program pro mládež Setkání františkánského společenství Sobotní ranní mše svatá (SFŘ) Schůzka ministrantů Modlitby Fatimského apoštolátu Besedy nad katechismem Pastorační rada farnosti Přerov Modlitby matek Biblická hodina s kaplanem Elipsa, katecheze pro mladé Setkání na faře v Předmostí u kávy a čaje Setkání mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství seniorů Dogmatika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Redakční rada časopisu Besedy nad katechismem Mše svatá zvláště pro mládež Program pro mládež Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Schůzka ministrantů Dětský karneval Besedy nad katechismem dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Michal Šálek, jáhen Tomáš Strogan, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 22. února 2006.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents