Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

V pondělí 4. července 2011 slavil ve svém rodišti Morkovicích-Slížanech primiční mši svatou přerovský novokněz, bývalý jáhen, P. Libor Churý. První mši svatou v Přerově bude sloužit v neděli 17. 7. 2011.

Červenec-Srpen 2011 Číslo 7 Ročník 17  Úvodník P. Bedřich Horák

 Putování po významných i méně známých poutních místech Sloup  Kříž  Dětské okénko  Z Centra pro rodinu Ráj

 Liturgický kalendář

 Rozhovor s Petrem Káňou

 Rozloučení P. Jacka Brończyka

 Zápisky ze Svaté země

 Představení se P. Wojciecha Zapióra  Jen tak ve stručnosti

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

 Slovo z Charity Postní almužna 2011  První svaté přijímání  Pouť na Svatý Kopeček  Světec měsíce Svatý Bonaventura, Svatá Lydie  Přečetli jsme a doporučujeme... Babičky a andělé  Informace ... a mnoho dalšího...

Červenec a Srpen v liturgii

Jsou prázdniny, doba dovolených. Pro novináře to bývá „okurková sezona“, kdy se nic až tak zvláštního neděje, a proto vyhledávají nějaké nepodstatné věci a rozvedou je do velkých rozměrů. Způsobí, že se mezi lidmi o tom hodně mluví, ale jakmile se objeví něco důležitějšího, hned tato mediální kauza utichne tak rychle, jako začala. I když ani v rámci liturgického roku v tomto období nejsou nejdůležitější doby ani svátky, ani se na nejbližší dobu nepřipravuje žádná mimořádná událost místní či celosvětové církve, přesto v životě skupin či jednotlivců koná Bůh vždy podivuhodné věci. I když je doba prázdnin, Bůh je nemá, na nebeských dveřích nenajdeme nápis „podniková dovolená“. A přesto je Bůh stále svěží, stále plný energie a vnímavá duše může s Bohem stále zakoušet zajímavé a dobrodružné příběhy. A nemusíme právě cestovat po exotických krajinách či pěstovat adrenalinové sporty. Obyčejný výlet do nedalekých kopců či procházka kolem řeky může přinést dostatek relaxace a zajímavé příhody. Ale také není nutné omezovat nevšední zážitky jenom na období dovolené, na čas odpočinku. I v pracovním procesu, při běžné činnosti, ba dokonce i na lůžku, k němuž je připoután nemocný, lze zakusit věci, které člověka povznesou, které posílí jeho chuť k životu. Je potřeba jen mít srdce otevřené, vnímavé k těmto skutečnostem, za kterými v pozadí stojí Bůh. Přímo na začátku letošních prázdnin jsme slavili svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Při liturgii zazněl tento úryvek Matoušova evangelia: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.“ Všichni potřebujeme „vypnout“, nabrat nový dech. Určitě je dobré změnit na chvíli prostředí, kde se Strana 2

1. 7. 2. 7. 4. 7. 5. 7. 6. 7. 11. 7. 15. 7. 16. 7. 22. 7. 23. 7. 25. 7. 26. 7. 29. 7. 31. 7.

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie Sv. Prokop, opat Slavnost sv. Cyrila a Metoděje, patronů Evropy Sv. Marie Goretti, panna a mučednice Sv. Benedikt, patron Evropy Sv. Bonaventura, biskup a učitel církve Panna Maria Karmelská Sv. Marie Magdaléna Sv. Brigita, řeholnice, patronka Evropy Sv. Jakub, apoštol Sv. Jáchym a Anna, rodiče Panny Marie Sv. Marta Sv. Ignác z Loyoly, kněz a řeholník

1. 8. 4. 8. 5. 8. 6. 8. 8. 8. 9. 8. 10. 8. 11. 8. 14. 8. 15. 8.

Sv. Alfons z Liguori, biskup a učitel církve Sv. Jan Maria Vianney, kněz Posvěcení římské baziliky Panny Marie Svátek Proměnění Páně Sv. Dominik, řeholník Sv. Terezie Benedikta od Kříže, patronka Evropy Sv. Vavřinec, jáhen a mučedník Sv. Klára, panna Sv. Maxmilián Maria Kolbe, kněz a mučedník Nanebevzetí Panny Marie „Dnes slavíme největší mariánský svátek – slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Víra v nanebevzetí Panny Marie má v církvi velmi starobylé kořeny. Ve východní církvi se svátek Nanebevzetí slavil už v 6. století pod názvem „Uspěnije“, čili „Zesnutí Panny Marie“. O Mariině Nanebevzetí píší církevní Otcové, zvláště sv. Jan Damašský. Pravdu o Nanebevzetí Panny Marie slavnostně definoval papež Pius XII. jako dogma dne 1. listopadu 1950 svou apoštolskou konstitucí „Munificentissimus Deus“ těmito slovy: „Je Bohem zjevená pravda víry, že neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria po naplnění svého pozemského života byla s duší i tělem přijata do nebeské slávy.“ Moji milí, podobně jako hovoří evangelisté o prázdném hrobu Krista Pána, hovoří zbožná legenda z prvokřesťanských dob o prázdném hrobu Panny Marie: „Tomáš, apoštol, který chtěl všechno sám vidět a zakusit, nebyl přítomen, když zemřela Matka Ježíše Krista – Maria. Přišel, když už byla pochována. Bolem se mu zachvělo srdce, utíkal k hrobu, neboť bez matky se mu zdál být život smutný. Kam jste ji položili? – volal jako kdysi svatá Máří Magdaléna. Opět se zachvěl. Pán mu dal důkaz jako kdysi, když mu ukázal jizvy po hřebech. Hrob Panny Marie byl prázdný! Jenom příjemná vůně naplnila jeho duši. Maria zde není! Bylo to příjemné zklamání, z něhož Tomášova duše cítila jistotu Ježíšovy lásky.“ Bratři a sestry, tělo Panny Marie bylo kdysi monstrancí Krista Pána. Z její panenské krve se utvořilo Ježíšovo tělo. A Pán Ježíš přece nemohl tuto svatou schránku, tuto Boží archu, ponechat rozkladu a porušení. Proto si ji vzal k sobě do nebe, aby nám všem dal příklad toho, že vděčnost Boha je nekonečná a bezmezná. Moji drazí, skutečně můžeme říci, že nejkrásnější vlastností lásky je vděčnost. Matka Boží věděla, že přijmout Boha do svého života znamená Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

člověk po většinu roku pohybuje, zabývat se jinou činností, než tou, která nás převážně zaměstnává. Ale i ta nejúžasnější dovolená může přinést další stresy a starosti, když některé věci nevyjdou, když se přihodí něco neočekávaného; člověk, místo toho, aby si odpočinul, vrátí se ještě ztrhanější a nervóznější. Je tu však i jiná relaxace, která není spojena s takovými riziky, jež nás mohou potkat na dlouhých cestách. Tuto relaxaci nám nabízí Ježíš, jak jsme před chvílí zmínili. Když mu dokážeme odevzdat všechny naše starosti a bolesti, stresy a únavu, když dokážeme na sebe přijmout jeho jho lásky a učíme se od něj, jak s tímto jhem zacházet, tehdy člověk nalezne odpočinek, po kterém se mu notně uleví. Prázdninovým ideálem je zkombinovat fyzický a duševní odpočinek s odpočinkem ducha, s odpočinkem v Ježíšově přítomnosti. Kéž se nám to daří! Ať s otevřenýma očima srdce zakoušíme mnoho povznášejících chvil, aby toto období nebylo pro nás fádním a nudným, aby nebylo jen „okurkovou sezónou“! P. Bedřich Horák

18. 8. 19. 8 20. 8. 21. 8. 22. 8. 24. 8. 29. 8.

též přijmout Kalvárii. Svoje „FIAT – Staniž se mi podle slova tvého“ vyslovila při Zvěstování i na Kalvárii. A přesto dokázala plesat vděčností, když vyzpívala své „Magnificat – Velebí má duše Pána“. Tento její chvalozpěv vděčnosti prorážel nebesa. Bratři a sestry, Panna Maria plesala, že přijala do svého těla živého Boha. Stala se nejsvětějším svatostánkem, který nebyl ani z cedru, ani ze zlata, ani z drahokamů. Byla to živá Láska, živé Srdce, které milovalo bez výhrad, a proto se ho nedotknul ani stín hříchu. Moji milí, víme, že Panna Maria byla počata bez poskvrny dědičného hříchu. To byl vznešený dar Nejsvětější Trojice. Mariin souhlas s přijetím Syna člověka do svého těla a přitom zůstat vždy panensky čistou a krásnou – to byla už její spolupráce s Boží milostí. Blahoslavená Panna podle dialogu s archandělem Gabrielem pamatovala na svůj slib čistoty a panenství, když anděl hovořil o Božím mateřství. To je pro nás jasný důkaz, že Maria měla svobodnou vůli ve svém rozhodování. Jako taková – krásná ve své svobodné vůli – darovala Božímu Synu své tělo. Přátelé Boží, duše, která čistou láskou milovala Boha, a tělo, které se úplně odevzdalo Bohu, budou jednou slavit své vzkříšení a mariánské nanebevzetí. Kdo s Pannou Marií vyslovil a celým pozemským životem naplňoval její „STAŇ SE“, ten bude s Pannou Marií jednou žít slavně korunován v nebi na věky věků. Amen.“ (podle stránek farnosti Kardašova Řečice). Sv. Helena Sv. Jan Eudes, kněz Sv. Bernard, opat a učitel církve Sv. Pius X., papež Panny Marie Královny Sv. Bartoloměj, apoštol Umučení sv. Jana Křtitele

Doba dovolených a prázdnin je dobou, kterou nám Bůh dává právě k odpočinku. Je dobré se naučit odpočívat tak jako svatý Jan: na Ježíšově Srdci. Odpočívat, čili spočívat na Ježíšově Srdci, můžeme nejen v době modlitby, ale právě i mimo ni, ať o samotě, či mezi lidmi, v rodině, na ulici, v metru, či na pracovišti… Dovolená, prázdniny, jsou vhodnou příležitostí pro vybočení ze zajetých kolejí a pro vnímání toho všeho, pro co už máme uzavřené oči. Aby se člověk opravdu celkově zotavil, je dobré dát odpočinout nejen tělu, ale umožnit zotavení a pokoj i duši. Zotavení těla Sám Ježíš se často odebíral na "opuštěné místo" do přírody, aby se zotavil. Neboj se proto s Ním vyjít ani ty! Nech se naplňovat rytmem přírody, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům, ale i tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapky rosy... Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, a pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil. Tak v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se. Zotavení psychiky Psychika člověka je nejvíce znavená konflikty s lidmi z našeho okolí. Člověk prožije největší odpočinek tím, že se s druhými smíří. Zlo ohrožuje pokoj a život. Dobrota a láska naproti tomu vytvářejí pokoj a radost ze života. Věci, které nás ze strany druhých ohrožují, nevyřešíme tím, že druhé budeme nenávidět, nýbrž tím, že je budeme v moci Božího Ducha milovat. Toto je také tajemství Ježíšovo. Jen tak najdeme pokoj a zotavení. Neboj se odpouštět z celého srdce, jen tak překonáš každou nenávist a všechny blokády. Zotavení duše Člověk byl Bohem obdarován nesmrtelnou duší. Tímto je mu podoben a má i možnost přímého kontaktu s Bohem. Nejjistější zotavení pro člověka je tedy v Bohu, původci veškeré síly... Předstup v tichu před Boha, uvolni se a promlouvej v hloubi svého bytí: „Pohleď, Bože, zde jsem.“ Promlouvej takto tak dlouho, až se zcela zotavíš. Takto k němu můžeš promlouvat kdykoliv a kdekoliv... Pak mlč a v pokoji mu naslouchej. Když cítíš, že jsi v nitru svého bytí připraven dále komunikovat s Bohem, pak se modli: „Můj dobrý Otče, jsem tvé dítě. Ty mě miluješ a jsi všemocný.“ Nech tyto věty znít ve svém srdci, než si uvědomíš, že v Bohu je tvoje pravá jistota, která je pramenem tvého zotavení. Neboj se takto s Bohem komunikovat každý den, nebo raději i několikrát denně. (podle Tomislava Ivančiče) Jaroslav Branžovský


Strana 3

Rozloučení s P. Jackem Brończykem V době, kdy vychází toto číslo Slova, už otec Jacek působí na novém místě – v Rožnově pod Radhoštěm. Přijměte, milí čtenáři, tento rozhovor jako jeho rozloučení. Otče Jacku, kdybys měl krátce zhodnotit své působení v našich farnostech: Jak se ti u nás líbilo? Ve Vašich farnostech se mi velmi líbilo. Je to tu u Vás takové perfektní, přesné. Všechno má svá pravidla, režim. Čistý liturgický zpěv, všichni mají zpěvníky. Líbí se mi krásný kostel sv. Vavřince. Hodnotím, že po skončení mše si lidé povídají před kostely, že to společenství ještě pokračuje venku. Setkal jsem se tu s otevřenými, sympatickými lidmi, s lidmi žijícími s nadějí. Jak se ti u nás bydlelo na faře? S ubytováním, i se stravováním jsem byl velice spokojen. Bydlel jsem na faře spolu s panem děkanem Pavlem Hofírkem a jáhnem. Ráno a večer jsme se společně modlívali breviář a také jsem se účastnil farních společenství. Jsem rád za zkušenost z živých společenství, kterou jsem u Vás mohl načerpat. Zvláště chci poděkovat otci Pavlovi za jeho cenné rady, které jistě přinesou plody v mém kněžském působení. A také za milé společenství kněží v děkanátu. Děkuji Pánu Bohu za krásně strávený čas u Vás v Přerově i v Předmostí. Chceš něco vzkázat našim farníkům na rozloučenou? Ano – děkuji Vám za Vaši víru, zbožnost. Chci Vám vzkázat, že jste velmi důležití pro Vaši farnost, město, Církev. Možná přemýšlíte o svém životě, jaký je: zda dobrý, či méně dobrý… Chci Vás ujistit, že Bůh Vás velmi miluje. Je zajímavé, že polský národ v dějinách přijal křesťanství od Čechů. Zasloužil se o to jako jeden z prvních český světec svatý Vojtěch, misionář. A tak je tu jakýsi pomyslný dluh Poláků vůči Česku. Kdybys měl srovnat víru u vás v Polsku a víru u nás… V Polsku je 95 % obyvatel pokřtěných. Ale to, co je problémem v celé Evropě, je i problémem v Polsku – postupující sekularizace. To, že se lidé účastní bohoslužeb, je jistě pěkné, ale nestačí taková religiozita, kdy člověk chodí do kostela tak trochu ze strachu před Pánem Bohem, bojí se pekla, ale ve svém životě klade na první místo konzum. Za takový jeden z projevů víry v praxi považuji, když rodiče se společně s dětmi modlí, společně prožívají víru, jsou zaměřeni k Bohu. V tom vidím naději na obnovu křesťanství. Děkujeme za Tvé působení ve farnosti a vyprošujeme Ti do dalších let mnoho Božích milostí. Jan Berka

Představení se P. Wojciecha Zapióra Pan děkan Pavel Hofírek mě požádal, abych něco napsal o sobě do děkanátního časopisu, protože od letošního července začínám působit v přerovském děkanátu, a to ve farnostech Kokory, Majetín a Penčice. Jmenují se Wojciech Zapiór, česky se určitě lépe vyslovuje Vojtěch, a pocházím z Polska. Narodil jsem se 1. března 1981 ve městě, které všichni dobře známe, ale bohužel z této horší stránky v Osvětimi, kde byl za II. světové války nacistický koncentrační tábor. V Osvětimi jsem chodil do základní i střední školy, a pak jsem v roce 2000 nastoupil do Kněžského semináře v Krakově, kde jsem studoval celých šest roků. 3. června 2006 jsem přijal kněžské svěcení z rukou biskupa diecéze Bielsko-Biala Tadeusza Rakoczego. Moje první působiště jako kaplana bylo v Kaniowie, je to malá dědina, vzdálená asi 20 km od Osvětimi. Zde jsem strávil dva roky mého kněžského života. Poté jsem požádal biskupa BielskoBiale diecéze, aby mi dovolil působit v České republice. A tak jsem se stal nejdřív kaplanem v Kyjově, a po roce administrátorem farnosti Vracov. Češtinu jsem se více méně naučil sám, což také na začátku nebylo jednoduché. Po dvou letech mého působení ve Vracově mě otec arcibiskup Jan Graubner povolal do farností Kokory, Majetín a Penčice, kde od 5. července začínám své působení. Někdo mi položil dotaz, jaké mám záliby a co mám rád. Tak především se rád učím cizí řeči a zajímají mě vlaky, ale to tady není důležité. Myslím si, že důležité je, aby si člověk především dobře plnil své kněžské povinnosti. K tomu jsme přece jako kněží povoláni, sloužit nejenom Bohu, ale i lidem. Mé nové působiště považuji jako výzvu, nikdo z nás neví, jaké má Pán Bůh plány, a co pro každého z nás připravil. Už dnes se modlím, aby dobrý Pán požehnal nejenom mně, ale především mým novým farníkům. V tomto krátkém představení bych Vás chtěl poprosit o modlitbu a budu vděčný za každé dobré slovo a pomoc. Všem přeji hodně Božího požehnání a radostí. Ať nám všem Pán Bůh žehná. P. Wojciech Zapiór Strana 4


Sloup Milí čtenáři, v prázdninovém putování po poutních místech se zastavíme v Brněnské diecézi u Panny Marie Bolestné ve Sloupu. Městys Sloup je severní vstupní branou do chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Na jeho území se nachází archeologické nálezy, které dokazují lidské osídlení již v pravěkých dobách. Nicméně existence Sloupu se datuje od poloviny 11. století a první věrohodný písemný doklad pochází z roku 1373. Snad by ještě stálo za to zmínit, proč se městys jmenuje Sloup. Je to z prostého důvodu – název je odvozen od osamělého skaliska, které vévodí vstupnímu areálu do Sloupsko – Šošůvských jeskyní, majícího tvar sloupu. Vraťme se však nyní k našemu poutnímu místu. Jeho historie se začala psát podstatně později než vznikla obec. Hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu (majitel rájeckého panství, a tím i Sloupu) ve 20. letech 18. století objevil v brněnském klášteře minoritů dřevěnou sochu Panny Marie Bolestné. Socha pocházela z Itálie, kde byla vytvořena neznámým umělcem v polovině 15. století. Hrabě si sochu vyžádal pro svoji manželku Karolinu. Manželé, kteří měli ke Sloupu zvláštní vztah, uložili sochu Panny Marie ve sloupském mlýně Vavřince Severy. Socha se stala předmětem úcty jak mlynářovy rodiny, tak dalších obyvatel Sloupu, i těch, kteří přijížděli do mlýna kvůli mletí. Brzy došlo k zázračnému a jinak nevysvětlitelnému uzdravení nemocné mlynářovy dcery. Zpráva o zázraku se roznesla po okolí. Začali přicházet první poutníci. Na žádost hraběte Karla Ludvíka povolilo olomoucké biskupství stavbu dřevěné kaple, která stála poblíž hraběcího letního sídla. Do kaple byla přenesena socha Panny Marie. Sem zajížděl každý pátek kaplan z Doubravice, kam Sloup patřil, sloužit mši svatou. Poprvé se tak stalo 18. července 1730. Poutníků přibývalo a stále potřebnější se jevila stavba kostela. Záměr jeho postavení ohrozila v roce 1737 smrt hraběte Karla Ludvíka. Ujala se jej ale manželka zemřelého, hraběnka Karolina. Projekt kostela dala vypracovat vídeňskému architektu Isidoru Marcellu Canavale, který později projektoval stavbu zámku v Rájci. Stavební práce řídil boskovický stavitel Vavřinec Merta. Stavba byla zahájena v r. 1751. Veškeré náklady hradila hraběnka Karolina. Jak se traduje, nikdo nepracoval na stavbě v rámci robotní povinnosti uplatňované jinak až do roku 1780. Všichni dostávali za svoji práci mzdu. Na severní straně chrámu zůstala zachována původní kaple, i když prošla přestavbou. Sloupský barokní chrám patří k významným architektonickým památkám. V průčelí mezi věžemi je vysoký přes 30 m, chrámová loď ve tvaru želvy, symbolizující ochranu Panny Marie, je široká 30 m a dlouhá 40 m, dvě věže s oplechovanými báněmi jsou vysoké 40 m. Nad hlavním portálem vchodu je latinsky psaný nápis: „Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky“. Věže zdobí ve výklencích umístěné kamenné sochy sv. Magdalény, sv. Marty, sv. Cyrila a sv. Metoděje, jejichž autorem je brněnský sochař Ondřej Bleiberg. V interiéru chrámu upoutá hlavní oltář z černého a červeného mramoru, těženého v Těšeticích na Kroměřížsku. Mohutná chrámová klenba je vyzdobena malbami od vídeňského malíře Kašpara Sambacha, pozdějšího ředitele vídeňské malířské akademie. Je zde znázorněno nanebevzetí Panny Marie a její oslava. Cestou k hlavnímu oltáři vidíme na podlaze chrámu náhrobní desku. Je to vstup ke kryptě, v níž je pochována hraběnka Karolina, zemřelá ve Sloupě roku 1759. Hlavní oltář ohraničují čtyři vysoké sloupy z černého mramoru, mezi nimiž je nahoře bílou holubicí znázorněný Duch Svatý, níže Bůh Otec v lidské podobě a velikosti. Pod ním ční veliký dřevěný kříž s přehozeným bílým rouchem. Mezi sloupy stojí dřevěné sochy cherubů v životní velikosti a v jejich středu pod křížem socha Panny Marie Bolestné, vyřezaná z lípového a topolového dřeva a zdobená zlatem a stříbrem, na klíně s tělem Spasitelovým sňatým z kříže. Na hlavě Bohorodičky i jejího Syna jsou položeny pozlacené koruny požehnané papežem Janem Pavlem II. v Římě v roce 1996. Kolem sousoší se rozlévá zář paprsků. Vzácný dřevěný svatostánek a umělecké ozdoby hlavního oltáře jsou dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigla a pozlacovače Vincence Kutálka. Hlavní poutě jsou v pátek před Květnou nedělí a třetí zářijovou neděli na svátek Panny Marie Bolestné. Pro představu o velikosti poutí ve Sloupě – v roce 2011 přijalo svaté přijímá-ní na Květný pátek asi 2500 věřících. P. Libor Churý Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011 Strana 5

 Kříž .

Nezmohli se na odpověď. Petr tasil krátký meč (gladius). Předstoupil před Ježíše a mávl mečem šikmo vzhůru. Uťal ucho služebníku velekněze Malchusovi. Ten si chytil poraněnou hlavu a naříkal. Ježíš pevně uchopil zraněného jednou rukou a druhou „se dotkl jeho ucha a uzdravil ho“ (Lk 22,51). Římany přešla trpělivost. Zajali Ježíše, zkroutili mu ruku dozadu tak, aby se kotníky jeho pravé ruky dotýkaly zad a současně mu šlápli patou na pravý nárt. Chrámoví strážci ho uchopili za druhou ruku, otočili ji dozadu a svázali obě ruce provazem, který ještě omotali kolem krku. Byl to běžný způsob spoutání, ale začátek Kristova utrpení. Pak někdo strčil do Ježíše a celý zástup se dal na pochod před bosým zajatcem i za ním. Apoštolové se kromě Petra a Jana rozprchli, jakmile si stráže všimly, že jdou za nimi. Ježíš byl odveden z Getsemanské zahrady vchodem Antoniovy tvrze. Cesta vedla přes nevelký pahorek zvaný Sion a když sluhové odemkli vrata Kaifášova a Annášova domu a průvod vstoupil do dvojitého dvora, byli štastni, že nevzbudili nadměrný rozruch. Na dvoře byly rozsvíceny další lampy. Členové velerady si ve spěchu přicházeli prohlížet zajatce. Také Kaifáš sešel pomalu a v dobré náladě po schodech na dvůr. Zálibně si několikrát pohladil svůj vous čtverhraného střihu. Nařídil, aby předvedli Ježiše k jeho tchánu Annášovi. To byl diplomatický tah. Na okamžik se zasnil. Slušelo se, aby právě on zahájil výslech. Kromě toho Kaifáš dobře vědě1, co jeho tchán udělá, že předá vězně nejvyššímu knězi a veleradě k odsouzení. Sanhedrín neboli velerada v Jeruzalémě byl nejvyšší židovský soudní dvůr. Měl 71 členů, farizeů a saduceů, předsedal mu velekněz jmenovaný římským správcem. Tento soud mohl jen navrhnout trest smrti. Ukládat jej mohl jen římský správce, kterým byl Pontius Pilát. Jeho oficiální titul byl prokurátor a byl i finančním a vojenským správcem této římské provincie - Judeje. V případě Ježíšově měli Židé nenáviděného Piláta v pasti. Protože při zatčení pomáhali římské legie císaře Tiberia a kdyby přitom Pilát nepotvrdil navržený trest - smrt, bylo by to pro krále Heroda Antipu výhodné, poslal by zprávu císaři Tiberiovi do Říma a... Ze snění ho vytrhl Jidáš. Aniž velekněz pootočil hlavu, bez zájmu nařídil: „Zaplaťte mu třicet stříbrných, jak bylo dohodnuto.” Stalo se. Jidáš si při počítání pomáhal kýváním hlavy, jak padaly mince do jeho zpocených dlaní, pak se uklonil, poděkoval a nasypal peníze do měšce, který ukryl v záhybech svého šatu. Prodal svého Mistra, který mu slíbil život věčný. Annáš nevzal zajatce ani do domu. Když stráže dostrkaly a dotáhly Krista na jeho dvůr, vyšel starý Nasi (tak mu Kaifáš říkal) do podloubí. Sedl si a prohlížel si Ježíše. Věděl o něm,

Zajetí a soud Olivová hora byla svědkem krásných chvil Krista s apoštoly, ale zároveň i jeho smrtelné úzkosti a jeho zajetí. Nakonec si ji vybral i pro své Nanebevstoupení. Kristovo zatčení se odehrálo v Getsemanské zahradě. V Ráji, v jiné zahradě, začalo drama hříchu porušením Božího příkazu. První lidé neodolali svádivému hlasu ďábla a sáhli po zapovězeném ovoci. Byli vyhnáni z Ráje právě tak, jako když zahradník vytrhne plevel. Teď je v Getsemanech zkoušena poslušnost nového Adama, Krista, v Boží zkoušce. Rozdíl leží v taktice svůdce. Adam je sváděn přitažlivostí ovoce. Ježíš je sváděn děsivou vizí, jakoby ďábel šeptal: „Vyhni se tomu, nemáš to zapotřebí.“ Ježíš se rozhodl. Je lépe nést hříchy druhých a padnout pod touto tíhou, než být hříchem rozvrácen. Buďme nyní s ním v Jeho chvílích nejtěžších. Ani vánek nepohnul listím oliv v Getsemanské zahradě. Bylo ticho. I potok Cedron, chladný a černý, se valil svým korytem přes omleté kulaté kameny směrem k údolí Hinnom. Výprava římských vojáků a chrámové stráže, farizeů a saducejských předáků v čele s Jidášem a velitelem právě vyšla Zlatou bránou směrem k Olivové hoře s pochodněmi, lampami, meči a holemi. Tento zvláštní útvar náhle zastavil. To Jidáš zavolal k sobě náčelníka legií a zákoníků. „Nahoře nic neuvidíte, jen postavy unikající do tmy. Bude to ten, kterého políbím. Toho se chopte a dávejte pozor, až ho budete odvádět.“ Byl to dobrý nápad. Úloha pro ostatní bude jen jít za Jidášem k muži, kterého políbí. Toho zatknou. Polibek při pozdravení byl buď projevem přátelství, nebo znamením úcty žáka k učiteli. Učitel Ježíš, jeho Mistr, nabídl Jidášovi přátelství. A přece se Jidáš rozhodl zradit ho právě polibkem. Mezitím Ježíš dokončil modlitbu a za několik okamžiků spatřil přes listí mladých oliv pochodně a lampy a slyšel lidské hlasy a řinčení zbraní. Vrátil se k Petrovi, Jakubovi a Janovi a řekl jim: „Přišla chvíle, kdy Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků. Vstaňte a pojďme! Přichází ten, který mě zradil.“ Všichni tři apoštolové rychle vyskočili a Jakub s Janem běželi onen kousek cesty zpět, aby varovali ostatní. Petr zůstal u svého Mistra. V následujících okamžicích se zahrada naplnila lidmi, hlukem a světly. Osm apoštolů s Markem uteklo na dohled na druhou stranu zahrady. Ve světle pochodní bylo dobře vidět Kristovu postavu i Petra, stojícího vedle. A teď vystoupil apoštol, který až do této chvíle chyběl - Jidáš Iškariotský. S předstíraným překvapením rozpřáhl ruce a s úsměvem na tváři přistoupil k Mesiáši: „Buď zdráv, Mistře!“ Oběma rukama objal Ježíše a přitiskl rty na jeho tvář. Kristus se na něj podíval s politováním. „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Na odpověď nebyl čas. Stráže, vojáci, kněží, zákoníci, farizeové a další stáli okolo. Ježíš vystoupil kupředu: „Koho hledáte?“ „Ježíše Nazaretského“, zazněla odpověď. Ježíš ukázal oběma ukazováčky na sebe. „Já jsem to.“ Kruh kolem se začal stahovat. Ježíš opakoval zřetelně podruhé: „Koho hledáte?“ Znovu odpověděli: „Ježíše Nazaretského.“ „Řekl jsem, že jsem to já, tedy jestliže hledáte mne, nechte tyto, ať odejdou“ a Kristus ukázal na přiblíživší se apoštoly. Útočníci si dodali odvahy a vykročili kupředu, zato Jidáš se vytratil, zmizel v davu a ve tmě. „Jako na lotra jste na mě vyšli s meči Dnešní pohled do nádvoří Kaifášova domu. a kyji. Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezajali jste mě.“ Strana 6 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

že je inteligentní, vyzná se v Zákoně, nepotrpí si na výstřed- věcí. Byli to sluhové z chrámu, ale ani dvě odpovědi nebyly nosti a že, jak obrazně lidé říkali, žádná skvrna nelpěla na le- stejné. Byly dokonce tak různé, že bylo zjevné, že svědčí křimu jeho roucha. Proč tedy chtěl být Mesiášem? Třetí rok vě. Velekněz povolal svědky vyššího řádu, ale ani ti se nestupňoval napětí nejdříve v rodné Galilei, pak v Jerichu a v shodli ve své výpovědi nad Ježíšovým výrokem: „Zničte tento Jeruzalémě. Jeho hlavní zásadou bylo hlásat lásku a lidé zača- chrám a ve třech dnech jej opět postavím.” Ježíš tím myslel li odpadávat od chrámu a šli za ním, opustili půdu a práci. To- své tělo, jinak řečeno překoná smrt, oni se domnívali, že Šaho já soudit nebudu, rozhodl se Annáš. Toho ať soudí Kaifáš lamounův chrám. Neshodli se ani v tom, co řekl, ani jak a kde a s ním tento hrdelní zločin, ačkoliv jaký; zamyslel se. Proto to řekl. Ježíš celou tu dobu mlčel. Kaifáš byl ve slepé uličce. se jen formálně zeptal Ježíše, proč učí kacířským věcem. „Já Napřímil se ve svém velekněžském hávu, jehož součástí byl jsem mluvil před světem zjevně,“ řekl Ježíš se zdvořilostí, s náprsník Božích rozhodnutí, na němž byla vyryta na dvanácti jakou všichni respektovali Annášův věk. drahokamech jména dvanácti izraelských kmenů, a v kuželo„Proč se ptáš?“ Podle Zákona vězeň nikdy nesměl být vyslý- vité pokrývce hlavy, a zvolal prosebně i zoufale: „Zapřísahám chán předběžně a svědectví mohlo být podáno jen prostřed- tě při živém Bohu, abys nám pověděl, jsi-li Syn Boží?” Nenictvím svědků. „Zeptej se těch, doufal v odpověď. Ježíš však nemlčel: „Ty jsi řekl. Ano, já kteří slyšeli, co jsem mluvil.“ jsem. Avšak pravím vám: napříště uvidíte Syna člověka sedět Vtom jeden ze strážců přistoupo pravici Všemohoucího a přicházet v oblacích nebeských.” pil k Ježíši a udeřil ho do tváře. Veleknězi se viditelně ulevilo. Když svědci selhali, Ježíš se „Takhle odpovídáš nejvyššímu přiznal sám ke své vině. To stačilo. Celá velerada to mohla knězi?“ Ježíš zavrtěl hlavou. dosvědčit. Kaifáš se rychle rozhodl. Oběma rukama roztrhl „Mluvil-li jsem zle, vydej svěsvůj šat od límce dolů, což bylo typické znamení pohany dectví o zlém. Jestli dobře, proč a smutku, ačkoliv to Zákon zakazoval (Leviticus 10,6) mě biješ?“ Annáš se pousmál, a zvolal: „Slyšeli jste rouhání? Co o tom soudíte?” pokrčil rameny, vstal a rozkáOdpověděli v trapném souzvuku: „Hoden smrti.” Ježíš stál zal, aby Ježíše odvedli ke Kaiklidně a mírnýma očima hleděl z jednoho na druhého. Neřekl fášovi. nic. Když Kaifáš ohlásil, že se líčení přerušuje, nesmělo se Noc byla chladná. Strážní v totiž soudit v noci, někteří soudcové s tváří hněvem zkřivenou pláštích se choulili kolem ohně přistupovali k Ježíši, plivali mu do tváře, jiní ho bili pěstmi, v železném koši. Mezi ohřívajícími stál také Jan. Předtím sle- až se mu zatmělo před očima. Jan byl na dvoře, a kyž uslyšel doval s Petrem strážné se zajatcem, a protože vrátnou dělala o Mistrově odsouzení, odešel rozšířit tragickou zvěst jedna ze služek, která věděla o dobrých vztazích jeho rodiny s to Bethanie, veleknězem, vpustila ho dovnitř. Jan ji požádal, aby mohl veaby to oznájít i jeho přítel a zaručil se za něj. Vrátná si posvítila lampou mil Ježíšově na Petra a zkoumavým pohledem se zeptala: „Nejsi snad jematce. den z učedníka toho člověka?“ Petr se zarazil, polkl a zahučel: Kristus ne„Nejsem.“ Jan ho zavedl k ohni a Petr s vyhrnutým pláštěm odpovídal a zachumlán až po bradu si nahříval ruce. V koutě dvora si ani strážkohout načechrával peří a nakřáple zakokrhal. Stráže mluvily cům, jejichž o Ježíšově zajetí, Jan a Petr mlčeli. Jeden z pochopů z nich agresivita nespouštěl oči. Po chvíli ukázal prstem na Petra. „A ty jsi vzrůstala. jeden z nich,” řekl. Petr vrtěl hlavou: „Mýlíš se. Nejsem.” Ostré políčOd Annášova domu se ozval hluk. Po schodech sestupovali ky padaly na strážní se zajatcem uprostřed. Petr vystrčil hlavu z pláště, aby jeho tváře se podíval, a tu jeden z nich, příbuzný toho, který v Getsemazprava i zlenech přišel o ucho, vykřikl: „Tenhle byl určitě s ním. Vždyť va, pádné rány do hlavy, prsou a břicha. Když se zhroutil je to také Galilejec!" Petr se zapřísahal a řekl: „Člověče, ne- bolestí, udeřili ho do tváře, což ho opět napřímilo, a to byl pro vím, o čem mluvíš.“ Kdesi ve vzdáleném rohu dvora kohout ně pokyn k plivání.Vzali kus hadru, zavázali mu oči, tančili zamával křídly, protáhl krk a zakokrhal. Stráže šly právě s kolem něho, hrubě mu nadávali a dobírali si ho: „Jsi přece Kristem kolem ohně a Petr se rozpomněl na jemu určená prorok! Hádej, kdo tě udeřil.“ Začala se mu podlamovat Ježíšova slova: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě kolena, takže ho podpírali, dokud se nevzpamatoval a pak ho zapřeš.“ Petr se chvíli jakoby nevěřícně díval za Kristem, bili znova. Byl přece veleradou odsouzen k smrti a jejich zahalil si hlavu pláštěm, dal se do pláče a ustupoval do tmy. sadistické pudy tak vyplouvaly na povrch. Došla zpráva, že si V Kaifášově domě zaujímali členové velerady svá místa v tro- velekněz přeje, aby byl vězeň hned za svítání doveden do jitém půlkruhu. Zapisovatelé zasedli každý na jednom konci. chrámu. Strážci vzali vodu a otřeli Ježíše hadrem, kterým měl Přečetli seznam členů počínaje veleknězem a konče nejmlad- zavázené oči. Na dvoře začínalo svítat, když byl Ježíš ším členem. Byli tu všichni, i když k odsouzení jich stačilo schopen sám se postavit. Levita, stojící na nejvyšší chrámové 23. Následovala obžaloba, kterou přednesl Annáš ve stoje, že věži, přiložil dlaně k ústům a zavolal dolů: „Slunce právě Kristus se prohlašoval za Mesiáše, pravého Syna Božího, vychází.“ Hluboko pod ním se otázal kněz: „Je obloha a tím se dopustil rouhání proti Bohu a zneuctění chrámu. Ve- osvětlena až k Hebronu?“ To bylo město za Betlémem lekněz vyzval Ježíše třikrát, aby se hájil. Nedostal odpověď. vzdálené 27 km. Zaznělo. „Ano!“ Na nádvoří chrámu Pronikavé oči obžalovaného zato probíraly obličej za obli- přiložilo několik trubačů k ústům dlouhé stříbrné trouby čejem, řadu za řadou a uviděly mezi soudci i své dva tajné a třikrát zadulo v mohutném signálu, jehož zvuk proletěl učedníky. Z několika stran na něho doléhaly otázky, ale on městem. V té chvíli v Jeruzalémě začal den. Bylo 5 hodin 44 jim neodpovídal. Na řadu přišli svědkové obžaloby, předstou- minut ráno - pátek - dnešní Velký pátek. pili, udeřili se v prsa a odpřisáhli obžalobu i mnoho jiných (Pokračování příště) Rostislav Dočkal Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011 Strana 7

Milí chlapci a děvčata Prázdniny jsou pro vás ty nejpěknější chvíle a jsou to také dny, kdy mnoho cestujete. Přesto se možná rádi vracíte domů, neboť v mnoha farnostech máte o prázdninách hody. Někde se říká pouť. Slavnost na památku svatého, kterému je zasvěcen kostel, nebo kaplička. Tento rok vyprávím příběhy o starém Přerově, neboť je to již 755 roků, co se stal Přerov městem. Jak by mohlo vzniknout město bez řeky. Tak i k nám z Beskyd teče řeka, která otevírá Moravskou bránu. „Komunikační tepnu“, po které již dávno a dávno vedla cesta, po níž kráčeli utrmácení lidé a Bečva jim byla osvěžením. Tak se tu začali pomalu usidlovat lidé. Voda se vždy třpytila ve slunci a vlny omývaly břehy....

Slavíme hody Tichý srpnový podvečer se snáší nad řekou Bečvou. Nebe je jak pomalované proužky barvy bílé, modré a šedé. Připadá to, jako když přidáte do barvy více vody a kápnete klovatinu…. V klidné Bečvě se zrcadlí nebe a na okraji vysoké javory a za nimi stíny domů. Je ticho, jen kačenky rozráží vodu a zanechávají na ní kola. Když dorazí ke kamenným hradbám je již skoro tma. Jen měsíc se na nebi široce usmívá a posílá své temné světlo dolů na město. Vítr se zvedne a objeví se vlnky. „Krásný večer kačenky, zítra je v kostele sláva“, pozdraví Bečvinka. „Jaká, diví se kačky.“ „Je svatého Vavřince.“, zatřpytí se vlnka a pohlédne k nebi. „Možná, že spadne nějaká hvězda, jako slza, která promění srdce člověka.“ „Podívejte se, tam je oheň a tam další! To je připomínka toho, že Svatý Vavřinec byl upálen na rožni v městě Římě.“ „A proč ho vlastně lidé upálili?“, pokřikovaly vesele kačenky a byly dosti zvědavé, co jim Bečvinka odpoví. Vlnka se nazvedla, zaleskla a tichým hláskem zašuměla: „Římskému císaři se zdálo, že má málo peněz a chtěl mít ještě víc. A španělský jáhen Vavřinec pomáhal papeži, a tak císař myslel, že by mohl mít všechny poklady církve. Jenže poklady církve nejsou peníze a drahokamy, ale….“ odmlčela se vlnka, „tak nás vlnko nenapínej“ vykřikly do ticha kačky... No tenkrát a už je to moc a moc dávno to byli slepí, chromí, nemocní a chudí z celého Říma. A Vavřinec je přivedl před císaře se slovy: „Zde je naše věčné bohatství. Císař se tak rozzlobil, že nechal Vavřince upálit.“ „Přerované si tohoto velkého muže vybrali za patrona a zasvětili mu svůj kostel pod hradbami. Vavřinec je blízko Pána Ježíše a tak se přimlouvá za město. Hody to je společné slavení a radost z velkého daru.“ Tu se vítr utišil a na město padala tichá noc. Jen nad hradbami a nad věží kostela svítil měsíc. Vše bylo skryto ve věčných dějinách města a lidu v něm žijícího. A v dáli, není důležité odkud, bylo slyšet prosbu: „Svatý Vavřinče, patrone našeho města, prosíme tě, ať stále nové a nové generace hledají pro naše město ten opravdu pravý poklad, který se nikdy nezmenší a který vždycky vynáší, protože je uložen ve všech a všude. Pouze oči ho těžko hledají, ale srdce ho dobře vidí.“ A nad spícím městem se prostírá svatý tisíciletý klid a mír. SVATÝ VAVŘINČE, ORODUJ ZA NÁS…

Obrázek zobrazuje malířovu představu o Božím království, kde uprostřed sedí Bůh a svatí se přimlouvají u jeho trůnu. Zleva vidíme například svatou Agátu a vedle ní stojí svatý Vavřinec, patron Přerova a přerovské farnosti. Strana 8


Zprávičky z minulých dní: DĚKANÁTNÍ MODLITBY V PŘEROVĚ – 18. června proběhly tradiční děkanátní modlitby za nová kněžská a řeholní povolání a za obnovu rodin. Tentokrát se uskutečnily v Přerově v kostele sv. Vavřince. Naše CPR Ráj a Církevní MŠ nabídly rodičům, kteří se chtějí zúčastnit modliteb, hlídání jejich ratolestí. Máme radost, že této nabídky využili rodiče 29 dětí. A co jsme nabízeli pro děti, když se jejich rodiče duchovně sytili? Děti si mohly zasportovat a využít některé atrakce na farní zahradě. Ve vnitřních prostorech na centru Sonus jsme měli pro děti tvořivé dílničky, kde si mohly vyrábět šperky z korálků a tímto výrobkem udělat potom radost sobě nebo i svým blízkým. Zajímavým a krásným tvořením bylo stanoviště, kde se tvořily magnetky z krásných barev a tvarů z mechové gumy. Velmi lákavým bylo tvoření šperků z korálků – náramky a náušnice dle vlastní fantazie. Poslední tvořivé stanoviště bylo zaměřené na výrobu zvířátek z toaletních ruliček. Přišel nás na Sonus pozdravit i sám otec arcibiskup Jan. Věříme, že se dětem čas s námi líbil. Veronika Rychtová A jaký byl ohlas rodičů? „Moc se mi tento nápad líbil. Obvykle chodíme s manželem a dětmi na mši svatou všichni společně, ale pak se moje pozornost vždy dělí na dvě strany – k dětem a k Bohu. Letošní děkanátní modlitby jsem si však mohla prožít naplno, duchovně načerpat, a přitom jsem si byla jistá, že je o děti spolehlivě postaráno. Zato patří dík nejen CPR Ráj, ale i Církevní mateřské škole v Přerově a farnosti Přerov!“ A.P.

Pozvánky: Během letních prázdnin se v Ráji v Pavlovicích u Př. nebudou uskutečňovat některé celoroční programy, ale máme pro Vás bohatou nabídku letních programů:  HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE S DĚTMI od 1.7. do 26.8. 2011 každý všední den od 8-12 hodin, příspěvek 30 Kč na rodinu, není nutné se předem přihlašovat  DEN PRO MAMINKY ve čtvrtek 14.7. od 8 do 16 hodin - beseda s Mgr. Monikou Sikorovou na téma: „CO MŮŽU UDĚLAT PRO ŠŤASTNÉ MANŽELSTVÍ“, výroba originální nákupní tašky, relaxace, odpočinek, Foto z akce Horo, horo, otevři se v Oáze v Předmostí sdílení, možnost objednání oběda za 50 Kč, je nutné se předem přihlásit. Příspěvek na besedu je 30 Kč, na tvoření originální nákupní tašky 30 Kč. Je možné během besedy využít hlídání dětí, 1 dítě 50 Kč, 2 děti 80 Kč, 3 děti 100 Kč – hlídání je nutné předem nahlásit. Děkujeme.  KERAMIKA PRO RODIČE S DĚTMI - ve čtvrtek 18.8. od 16 hodin s lektorkou Lenkou Mrázkovou, přihlaste se prosím předem. Děkujeme.  CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ - v neděli 28.8. 2011 od 13 hodin v Pavlovicích u Přerova - tradiční dobrodružné odpoledne pro celé rodiny.  PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY – jsou už obsazeny Informace a přihlášky u Věry Zapletalové [email protected], 605 335 694. V Oáze v Předmostí z důvodu stavebních úprav nebudou v létě probíhat žádné aktivity. Také klub maminek v Domaželicích bude pokračovat až v září. Přejeme Vám všem požehnané letní dny a ať se Vám i nám všem podaří v čase našich dovolených obnovit síly pro rodinu i pro naši práci.  Za tým CPR Ráj Hana Školoudová Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

Strana 9

 Představujeme křesťanská společenství…. Česká křesťanská akademie (ČKA) je nezávislé sdružení občanů, které je otevřeno nejenom křesťanům všech církví, ale i lidem hledajícím a těm, kteří cítí odpovědnost za uplatňování křesťanských kulturních a morálních hodnot ve společnosti. Toto sdružení bylo založeno po listopadu 1989 a pod dnešním názvem Česká křesťanská akademie existuje od roku od roku 1993. Sdružení navázalo na práci podzemních teologických a filosofických kroužků z doby před listopadem 1989. Prezidentem ČKA je Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík. Kolektivními členy akademie jsou Asociace kolegií katolických lékařů, Svatojosefská společnost pro Poličku a okolí, Společnost pro církevní právo, Křesťanské občanské sdružení ve Vsetíně a Vysokoškolské katolické hnutí Praha. V rámci ČKA také pracuje např. Unie katolických žen. Místní skupinu České křesťanské akademie v Přerově založil ing. František Kopečný v roce 2003. Za dobu existence místní skupiny proběhla v Přerově řada přednášek na témata z různých oblastí. Například z oblasti misií, poutních cest, pronásledování křesťanů ve světě, etické výchovy, etiky v médiích, církevního práva, postavení církve a státu, evoluce, ekologie, ekonomiky, sebepoznání, zvonařství, církevní... Přednášející jsou odborníci ve své oblasti působení, často veřejně známí. Většinou jedou do Přerova několik desítek i set kilometrů. Přednášky bývají přibližně čtyři za rok, většinou na pastoračním centru SONUS. Všichni jste srdečně zváni na přednášky, jejichž téma Vám bude blízké. Pavel Bernard

 Noc kostelů v Říkovicích, chrám Páně sv. Anny….

V dnešní době je určitě důležité, aby lidé znovu objevili Boží milost, která byla kdysi normou pro všechny. Dnes se Bůh očima lidí vidí jinak. Jako něco, co zatěžuje, něco co dává příkazy a mate svobodu člověka. A řekl bych, že je to právě naopak, tak jako plno hodnot v dnešním světě. Proto je dobré, když se lidem Bůh ukazuje právě tam, kde doopravdy je. Mnozí z nás jsou v kostele denně, někteří v neděli, ale většina lidí tam zajde jen z tradice, či vůbec. Tak se otevřely 27. května 2011 kostely pro širokou veřejnost. Také Říkovice se do této akce zapojily. Na úvod se rozezněl kostelní zvon a po jeho ztišení se kostelem nesl zpěv litanie. Program byl rozdělen na čtyři bloky. V prvním bloku KOSTELNÍ byl vysvětlen smysl stavění kostelů, historie říkovického kostela a děti označovaly věci i sochy. Velká pozornost byla u módní přehlídky - co nosí kněží. Druhý blok byl nazván SVÍČKOVÝ. Za zpěvu mariánské písně děti nesly kostelem zapálené svíčky a pokládaly je před oltář do slova AVE. Pak jsme se zaposlouchali do varhanní skladby a nadčasového příběhu. Po prosbách prokládajících zpěvy z Taizé si děti protáhly tělo a s radostí zazpívaly ukazovací píseň. Na třetí blok PROHLÍDKOVÝ snad čekal každý. Byla možnost projít se kostelem, podívat se na opravené varhany, jaký je pohled z kazatelny a ve věži si zazvonit na zvon sv. Anny. Čtvrtý blok ZÁVĚREČNÝ už svým názvem říkal, že se blíží konec akce. Na dobrou noc byl přečten večerníček, od srdce se zazpívala píseň Madona a všichni plní dojmů odcházeli domů. Akce Noc kostelů byla v Říkovicích poprvé. Programem provázeli katechetka Mgr. Elen Pospíšilíková a varhaník Josef Hovád. O zdařilou akci se zasloužili i manželé Pitnerovi, paní Smékalová, členky Živého růžence, všechny děti a ti, kteří se přišli podívat. Záštitu nad touto akci měl otec P.Piotr Wardecki, který nás doprovázel ve svých myšlenkách až z daleké Francie. Elena Pospíšilíková a Josef Hovád

Strana 10

V Sobotu 18. června se konaly v kostele sv. Vavřince v Přerově Děkanátní modlitby za nová kněžská a řeholní povolání a za obnovu rodin. Zahájilo se v 16 hodin modlitbou růžence a následovalo krátké slovo otce děkana, zpěvy s rozjímáním, adorace Nejsvětější svátosti a v 18 hodin otec arcibiskup Jan Graubner sloužil mši svatou. Po ní následovalo předávání vysvědčení z náboženství dětem přerovského děkanátu a vše ukončilo neformální setkání na farní zahradě u grilování. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

Milí čtenáři, přinášíme Vám ještě jedno představení dalšího člena přerovského děkanátu, tentokrát nového jáhna Petra Káni, který byl ustanoven pro službu ve farnosti Přerov. Petře, co tě první napadlo, když ses po svěcení dozvěděl, že půjdeš do Přerova? Že bych měl jít do živé a fungující farnosti, ve které jsou i některé, pro mě nové, oblasti pastorace. Prý by to tak nějak mělo být, alespoň podle toho, co jsem slyšel. Spolu s ostatními nově vysvěcenými jáhny jsme totiž už před svěcením věděli, že jedním z případných jáhenských míst by měl být právě Přerov, a proto jsme se už dopředu trochu vyptávali a „zjišťovali terén“. Byl jsi v Přerově už někdy, nebo to tu vůbec neznáš? Zdejším městem jsem většinou jenom projížděl, a proto se těším, že ho poznám i z jiného pohledu. Nejen zvenku, ale i zevnitř. Musím také říct, že jsem se hned v prvních dnech po svěcení zastavil na zdejší faře a byl jsem mile překvapený. Neobáváš se trochu skočit rovnou do jáhenské služby? Přece jen jsi teď byl několik let v semináři, kde jste se připravovali většinou jen teoreticky... Zvenku to může vypadat, že příprava byla většinou teoretická, ale už během seminární přípravy jsme měli nejrůznější praxe (pracovní, zdravotní, aj.) a v době volna jsme pak pomáhali ve svých domácích farnostech, kde jsme přišli do kontaktu jak s lidmi, tak jsme se mohli setkat s tím, jak to ve farnosti funguje. Takže i když spousta věcí bude, jak se říká „naživo“ a může to vzbuzovat určité obavy, tak se na to spíš těším. A teď pár osobních otázek, aby tě farníci lépe poznali. Z jaké rodiny pocházíš, co dělají rodiče, máš sourozence? Pocházím z Valašska, malé vesnice Návojná, patřící do farnosti Nedašov, z věřící rodiny. Mám tři sourozence, starší vdanou sestru a dva mladší bratry. Maminka vystřídala několik zaměstnání a momentálně pracuje ve dřevařské výrobě, tatínek pracuje jako restaurátor. Valašsko je tradičně hodně věřící oblast, jak se to projevilo na tvé víře? Prostředí určitě mělo svůj význam v tom, že jsem od malička byl vychovávaný ve víře. Kromě toho moji osobní víru ovlivnilo také to, že jsem měl příklad života podle víry u svých rodičů, u kterých jsem od nejmladšího věku mohl vidět, že je pro ně víra důležitá a snaží se podle ní žít. V pozdějším věku jsem pak také dostal svobodu v tom, jestli chci i já žít podle toho, v čem jsem byl vychovaný. Toto byly asi dva důležité momenty, které ovlivnily můj osobní postoj k víře, která se nakonec stala důležitou součástí i mého života. Jak uzrávalo tvoje rozhodnutí stát se knězem? Jak už to bývá, na rozhodnutí mělo vliv mnoho věcí. Z těch nejdůležitějších bych ale asi mohl zmínit především tři momenty. Prvním by bylo věřící zázemí v době dětství a dospívání. Možná v důsledku toho, z jakého prostředí jsem vyšel, jsem například u spolužáků na střední škole vnímal, jakoby jim něco v životě chybělo a snažili se to najít v tom, co nabízel svět okolo nich. V konfrontaci s prostředím, které bylo úplně jiné, než na jaké jsem byl zvyklý, ve mně možná paradoxně rostla touha pomoci lidem najít i jiné hodnoty, než jaké nabízí tento svět. Druhým by byli blízcí kamarádi na střední škole. Bydlel jsem s nimi na společném privátě. Někteří byli nevěřící a další zpochybňovali katolickou církev. V dlouhých večerních rozhovorech pak po mně chtěli vysvětlit nebo obhájit některé věci, týkající se víry. Chtěli mi tak ukázat, že buď katolická církev, nebo víra v Boha nemá smysl. Já jsem ale, znovu možná paradoxně, v jejich námitkách nacházel příležitosti, jak hledat odpovědi na vlastní otázky a případně pomáhat druhým, v nacházení správných odpovědí na jejich otázky. Třetím momentem pak byly vzory kněží, které jsem měl možnost potkat. Jakou školu jsi dělal předtím, než jsi šel studovat teologii? Jak jsem už říkal, tatínek je restaurátor. Od dětství jsem tak přicházel do kontaktu s tímto řemeslem, které se nakonec zalíbilo i mně, a tak jsem se přihlásil na střední odbornou školu do Luhačovic, kde jsem se vyučil v oboru uměleckořemeslného

zpracování dřeva. Jsem tak umělecký truhlář a řezbář. A co dívky? Měl jsi tehdy nějakou? Měl, a i když se mi zpočátku do vztahu moc nechtělo, tak jsem to nakonec ,zkusil‘ a byla to krásná zkušenost. Jsi spíš sportovec nebo máš raději klid a knížky? Když sedím dlouho nad knížkou, tak se těším, až si pořádně zasportuji a na druhou stranu, když je toho sportu moc, tak si rád odpočinu při knížce . Čtu rád skoro cokoliv a co se týká sportu, tak se také skoro žádnému nebráním. Když bych ale měl být konkrétní, tak z knížek nepohrdnu dobrým klasickým románem, moc rád mám samozřejmě i duchovní literaturu (anebo komiks  ). Ze sportu by to byl hlavně fotbal, hokej, kolo, lyže. Ty jsi během studia jeden rok přerušil a dokonce ses vydal na delší dobu do Svaté země, je to pravda? Ve třetím ročníku se mi naskytla příležitost pracovat jako dobrovolník v Jeruzalémě, v domě pro německé poutníky. Této možnosti jsem proto využil, vzal si rok přerušení a byla to krásná zkušenost. Jednak jsem mohl pracovat a hlavně poznávat Svatou zem a zdejší kulturu. V Jeruzalémě jsem strávil tři měsíce a od nového roku jsem pak byl půl roku zaměstnaný jako dělník na pile. Tento „volný“ rok pro mě byl velkým darem, a to, možná překvapivě, především z toho důvodu, že jsem mohl získat zkušenost práce. Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se ti ve farnosti líbí! Redakce

Dne 12. 6. se za opět deštivého počasí uskutečnilo další rodinné sportovně zábavné odpoledne Den v Čekyni.


Strana 11

Milí čtenáři, přinášíme Vám novou pravidelnou rubriku, ve které nás bude nový přerovský jáhen Petr Káňa provázet po Svaté zemi prostřednictvím zápisků, které pořídil během svého pobytu. V následujících příspěvcích bych se s Vámi rád podělil o některé své zážitky ze Svaté země. Na úvod uvedu několik informací pro lepší orientaci. Po 2. ročníku v semináři jsem dostal nabídku pracovat jako volontér (dobrovolný pomocník) v Jeruzalémě, v německém poutním domě. Během 3. ročníku jsem nad tím přemýšlel a nakonec se rozhodl, že této příležitosti využiji. Po vyřízení potřebných dokladů jsem pak strávil tři podzimní měsíce roku 2008 (od září do konce listopadu) v Jeruzalémě.

Poutní dům s názvem St. Paulus-Haus stojí naproti Damašské brány, a tak nebyl problém dostat se hned do centra starého Jeruzaléma, který zahrnuje třeba horu Moria (na níž stojí známá Omarova mešita), nebo nejvýznamnější místa pro nás křesťany, nacházející se v bazilice Božího hrobu. Samotný poutní dům má na starosti řád Anglických panen a kromě asi pěti sester (dvě z nich, Romana a Miriam, byly ze Slovenska a právě přes Miriam jsem se tam dostal) tu pracovalo několik arabských zaměstnanců (Ptáte-li se proč Arabové, tak především proto, že byli věřící. V Izraeli totiž tvoří drtivou většinu věřících právě Arabové.) a několik dobrovolníků, převážně z Německa. Během tohoto vzácného času ve Svaté zemi jsem si zaznamenával do zápisníku některé dojmy, které ve mně různá místa a prožité situace zanechaly a právě některé z nich tu uvedu. Nyní Vás tedy konečně zvu ke čtení, zápisků ze Svaté země...

stydět a hanbit všichni, kdo proti tobě planou hněvem, budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji. Budeš je hledat, ale nenajdeš ty, kdo na tebe dorážejí; budou jak nic, naprostá nicota, ti, kdo proti tobě válčí. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc.« Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Hle, učiním tě okovaným smykem na mlácení, novým, z obou stran ostrým. Budeš mlátit a drtit hory, s pahorky naložíš jako s plevami. Rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivý vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se chlubit Svatým Izraele.“ (41, 8-16) První dny byly především o seznamování se s prostředím, jinou kulturou (dům stál v arabské čtvrti), mentalitou lidí a o poznávání nejbližších míst. Neděle 31. 8. Po příletu do Tel Avivu mě sestra Miriam odvezla do Jeruzaléma, kde jsem se ubytoval v St. Paulus-Haus, v malém pokojíku pro volontéry. K mojí velké radosti byl pokojík vybavený vlastním sociálním zařízením  Po ubytování jsem šel poprvé do města. S lehkým běháním mrazu po zádech jsem míjel Araby, pokřikující a pobíhající všude kolem. Prošel jsem Damašskou branou a pak dál tržištěm až k bazilice Božího hrobu, kde jsem zůstal na mši, kterou tam zrovna měla skupina italských poutníků. Večer jsem z terasy pozoroval neustálý ruch u Damašské brány. Taky jsem se poprvé vylekal. Když jsem při návratu vycházel z Damašské brány, skupina chlapců hodila na zem dělobuch. Já, „masírovaný“ z domova tím, jak je v Izraeli nebezpečno, jak jsou tady časté sebevražedné atentáty, jsem se samozřejmě pořádně lekl, ale zároveň mi bylo útěchou, že tento výbuch nepolekal jenom mě, ale i policisty, kteří u brány hlídali. Později jsem si ale zvykl, protože jsem se dozvěděl, že právě tímto večerem začínal muslimský postní měsíc Ramadán, který slaví především mladší generace také tím, že hází dělobuchy. Pondělí 1. 9. Můj první pracovní den. Ráno jsem se domluvil se sestrou Ruth (představená domu), že budu mít tzv. plný volontariát, což znamená sedm hodin práce denně a jeden den v týdnu volno. Denní program pak vypadal takto: 7:00 snídaně, 7:30 – 12:30 práce, 12:30 – 13:00 oběd, 13:00 – 15:00 práce, od 15:00 volno.

Úterý 2. 9. Dnes jsem se chtěl zajít podívat na Omarovu mešitu. Ta je přístupná pro turisty jen do deseti hodin dopoledne, což Sobota 30. 8. Svou cestu do Svaté země začínám v jsem zjistil až později, a tak jsem to nestihl. Potkal jsem ale arabPraze-Stodůlkách, kde nocuji na faře sv. Jakuba Staršího. ského chlapce Mohameda, který mě zavedl na vyhlídku, ze které Ráno bych měl vstávat ve čtyři hodiny, abych si stihl dát byla pěkně vidět nejen mešita, ale i zeď nářků. Odsud jsem pokrakávu a v pět hodin metro a autobus na letiště. Na let se čoval do židovské čtvrti, na horu Sión a ke hrobu krále Davida. moc těším, ale zároveň mám obavy z toho, co mě čeká Dneska jsem měl také možnost poznat místní „příživníky“. Chlapec Mohamed mě zavedl na vyhlídku a tam chtěl nějaké peníze. U (hlavně z jazyka). Věřím ale, že to nějak půjde. V tomto rozpoložení jsem si večer před spaním otevřel hrobu krále Davida jsem pak potkal staršího muže, který mě vzal, Písmo, kde jsem v knize proroka Izajáše četl: „A ty, Izra- a že mi toto místo ukáže líp. Potom chtěl také peníze. Zamrzelo eli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem vyvolil, potomku mě, že jsou tu lidé, kteří pro cizího člověka nedokážou něco udělat Abrahama, mého přítele, tebe jsem vychvátil z končin nezištně a spíš ještě využívají jeho neznalosti, ať už jazyka, nebo země, zavolal jsem tě z odlehlých míst, řekl jsem ti: »Ty místních poměrů. Dnes jsem tak poznal i tu druhou, smutnější stránku Svatého města. jsi můj služebník, tebe jsem vyvolil, nezavrhl jsem tě.« Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostli- I tato zkušenost ale byla důležitá. Přivedla mě k očekávání lepších vě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, věcí a příjemnějších překvapení, které také přišly. Petr Káňa, jáhen budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Hle, budou se Strana 12 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

Změny v děkanátu Z farnosti Kokory odchází P. ICLic. ThDr. Jiří Koníček a novým administrátorem farností Kokory, Majetín a Penčice byl jmenován P. Mgr. Wojciech Zapiór, který dosud působil ve Vracově. Z Přerova odchází P. Mgr. Jacek Piotr Brończyk, který byl ustanoven kaplanem v Rožnově pod Radhoštěm. Kaplanem v Přerově byl jmenován P. Mgr. Ing. Libor Churý, který je také novým kaplanem pro mládež našeho děkanátu. Novým jáhnem v Přerově je Petr Káňa. Z Kojetína odchází P. Mgr. Pavel Martinka, který byl ustanoven kaplanem v Uherském Brodě. Novým jáhnem v Kojetíně byl jmenován Stanislav Trčka. Všem duchovním, kteří z našeho děkanátu odcházejí, děkuji za jejich službu a přeji jim, aby je na jejich nových místech provázelo Boží požehnání a pomoc. Nové duchovní v našem děkanátu vítám. Opravy V Předmostí pokračuje generální oprava varhan a je skoro hotova oprava výmalby presbytáře. Na faře v Předmostí se bude během prázdnin dělat jen menší oprava topení a příprava místnosti pro aktivity Centra pro rodinu. Prosíme o dary na zaplacení oprav v kostele sv. Magdalény. V Přerově letos žádné větší opravy neplánujeme a prosíme o dary na zaplacení dluhů farnosti z akcí minulého roku. Děkujeme. Adorační den Nejbližší akcí je adorační den farnosti Přerov ve čtvrtek 21. července u sv. Vavřince (druhý adorační den máme ještě 29. září v kostele sv. Michala). Prosím ochotné farníky, aby se zapsali do rozpisu adoračních služeb, který je v kostele sv. Vavřince vzadu na stolku. Adorační dny jsou rozděleny do všech farností naší arcidiecéze tak, aby se každý den roku v některém z kostelů lidé modlili před Eucharistií, a přáním je, aby tato adorace trvala celý den. Bohužel lidí ochotných zapojit se do modlitby je tak málo, že naše adorace je pouze od 14:00 do 18:00, kdy následuje společné zakončení a svátostné požehnání. Pokud by se v rozpisu letos zaplnila všechna místa, tak bychom mohli příště dobu adorace prodloužit a časem skutečně mít celodenní adoraci tak, jak má být. Co bylo a co plánujeme Děkuji všem, kdo se podíleli na přípravě a průběhu děkanátních modliteb za rodiny a duchovní povolání, které byly letos u nás v Přerově. Také děkuji všem, kdo v našich farnostech v uplynulém školním roce jakkoli pomáhali. Hody v Předmostí jsou v neděli 24. července a tradičně je bude mít novokněz - bývalý přerovský jáhen, letos P. Libor Churý. Přerovské svatovavřinecké hody budou v neděli 7. srpna 2011. Program organizovaný farností vidíte vpravo. Program oslav pořádaných městem je na plakátech. Prosím farníky ochotné pomoci se zajištěním hodů, aby se přihlásili u mne nebo v zákristii. Je předběžně domluven termín duchovní obnovy farnosti Přerov na Velehradě 18. - 20. listopadu 2011. Kdo o účasti uvažuje, tak si může termín poznačit do kalendáře. Další informace a možnost přihlášení bude od září. Mohou se přidat také věřící z jiných farností. Vyučování náboženství v Přerově začne od 1. září včetně a rozvrh bude v příštím čísle našeho časopisu. P. Pavel Hofírek

S v a t o v av ř i n e c k é h o dy v P ř e r o vě

Sobota 6. srpna 2011 MŠE SVATÁ V PŘEDVEČER SLAVNOSTI Kostel sv. Vavřince v 18:30 hod. SLAVNOSTNÍ NEŠPORY A PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ Kostel sv. Vavřince v 19:30 hod. Neděle 7. srpna 2011 HLAVNÍ HODOVÁ MŠE SVATÁ: P. PAVEL RYŠAVÝ Kostel sv. Vavřince v 9:00 hod. ZAHÁJENÍ HODŮ Náměstí TGM v 10:15 hod. Promluví primátor města Přerova Ing. Jiří Lajtoch a děkan P. Pavel Hofírek. SETKÁNÍ PO MŠI SVATÉ NA FAŘE U KÁVY A ČAJE Fara v Přerově od 10:00 hod. HODOVÁ MŠE SVATÁ: P. PAVEL RYŠAVÝ Kostel sv. Vavřince v 10:30 hod. ADORACE A SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ Kostel sv. Vavřince ve 14:00 hod. NOVOKNĚŽSKÉ POŽEHNÁNÍ Kostel sv. Vavřince ve 14:30 hod. Bude udělovat P. Libor Churý. PROHLÍDKA KOSTELA SV. VAVŘINCE S VÝKLADEM Kostel sv. Vavřince v 15:00 hod. O historii kostela sv. Vavřince, sochách a obrazech v našem kostele, bude mluvit paní Zdeňka Mollinová. SPOLEČNÉ SETKÁNÍ NA FARNÍ ZAHRADĚ A V CENTRU SONUS Farní zahrada od 15:00 hod. BESEDA „TŘINÁCT LET KNĚŽSKÉ SLUŽBY V KOJETÍNĚ“ – P. PAVEL RYŠAVÝ Centrum Sonus v 16:00 hod. VEČERNÍ MŠE SVATÁ Kostel sv. Vavřince v 18:30 hod.

Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 17, Červenec-Srpen 2011

Všechny srdečně zveme. Strana 13

Postní almužna 2011

Farnost

Již třetím rokem se konala v postní době akce „Postní almužna“, která probíhala ve spolupráci s kněžími a farníky v celém přerovském děkanátu. Farníci po celou postní dobu dobrovolně vkládali do papírových schránek, které si mohli vyzvednout v kostele na Popeleční středu, svou almužnu a tyto schránky pak přinášeli zpět na Květnou neděli. V jednotlivých farnostech poté proběhlo sečtení celkového výtěžku všech schránek. Jednotlivé částky z farností převzala Oblastní charita Přerov, jejímž prostřednictvím bude výtěžek z Postní almužny přerozdělen mezi potřebné, a to ve spolupráci s děkanem a kněžími z přerovského děkanátu. Postní almužna v přerovském děkanátu činí 56 960 Kč.

Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací Postní almužny a především těm, kteří se zúčastnili. Martina Krejčířová

 Pouť na Svatý Kopeček…. V úterý 31. května 2011 jsme se vypravili po 14. letech opět na Svatý Kopeček. Byla to šestnáctá pouť přerovských seniorů. Tento den, na svátek Navštívení Panny Marie, byl poutním dnem stejnojmenné svatokopecké baziliky. Patnáct se nás sešlo již ve vlaku a autobusu. Ale někteří přijeli autem nebo o autobus později, takže v 9 hodin nás na mši svatou přišlo 27. Slavení mše svaté však bylo prosté, bez varhan a ministrantů. Otec Klement přišel k oltáři s hůlkou, ale mši svatou sloužil radostně, jasným, silným hlasem. Po mši svaté nám přišel povědět o vzniku a dějinách baziliky. V roce 1633 dal olomoucký měšťan a obchodník J. Andrýsek vybudovat na vrcholu svahu směrem k Olomouci kapli, zasvěcenou Panně Marii s milostným obrazem Panny Marie Svatokopecké. Za třicetileté války kaple zanikla, ale v letech 1669-70, podle návrhu italského architekta G. P. Tercally, ji nahradili premonstráti z Klášterního Hradiska, na jejichž pozemku původní kaple stála, barokním kostele Navštívení Panny Marie. Svatyně má 8 kaplí. První, vpravo od vchodu je svaté Pavlíny, patronky Olomouce. Otec Klement nám pověděl o výzdobě, freskových malbách, rozměrech i o rozsáhlé opravě v posledních letech, která mohla být dokončena zejména díky pomoci norských fondů. Svatý Kopeček spravují od roku 1990 opět premonstráti. (V roce

Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Domaželice Dřevohostice Horní Moštěnice Kokory Pavlovice u Přerova Prosenice Přerov Přerov-Předmostí Rokytnice u Přerova Říkovice Stará Ves Tovačov Troubky Vlkoš

Výtěžek 960,3 658,1 607,2 448,1 800,2 280,3 012,2 407,4 307,1 905,9 250,1 982,645,2 017,2 174,5 593,6 200,4 715,-

1950 byli odtud násilně odsunuti.) Milostný obraz Panny Marie ve středu hlavního oltáře korunoval 21. května 1995 při své návštěvě blahoslavený papež Jan Pavel II. Anděl na pravé straně má na ruce zavěšený bílý růženec, který rovněž věnovat bl. Jan Pavel II. Otec Klement nás přes kněžiště a zákristii přivedl na rozsáhlé nádvoří se sousoším sv. Norberta a ambit, v jehož středu je oválná kaple Jména Panny Marie, kde je jednou ročně – 12. září sloužena mše svatá. V 11:30 hodin jsme se ještě společně sešli v bazilice při modlitbě Loretánských litanií. Prosili jsme i za naše nemocné sestry a bratry, přerovskou farnost, děti, mládež, za kněze a našeho tehdy ještě jáhna Libora, který se v té době připravoval na kněžské svěcení. Po polední modlitbě při hlasu zvonů se nás většina s poutní bazilikou rozloučila a někteří se vydali pěšky po nově upravené cestě dolů od chrámu na autobusovou zastávku do Samotíšek. Příští rok se vydáme na pouť do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Velehrad. František Menc

 První svaté přijímání …. V letošním roce se 5. června opět po letech konalo v Předmostí první svaté přijímání dětí. Při mši svaté, kterou sloužil kaplan P. Jacek Brończyk přijalo 7 dětí poprvé svátost Eucharistie. I když v kostele právě probíhá restaurování a výmalba presbytáře a bylo tam postaveno lešení, pílí ochotných farníků byl liturgický prostor upraven a vyzdoben tak, že nic nenarušovalo slavnostní slavení mše svaté. Strana 14


Svatý Bonaventura, biskup a učitel církve Žil ve 13. století. Původně se jmenoval Jan Fidanza a když byl jako dítě těžce nemocný, přinesla ho matka k sv. Františkovi z Assisi, aby mu požehnal. Později, když se uzdravil, přivedla svého syna znovu, aby poděkovala Františkovi za uzdravení. Ten prý zvolal nahlas: „Buona ventura“(jaká to šťastná událost) a od té doby se chlapci jinak neřeklo. Později studoval v Paříži a vstoupil do františkánského řádu. Dosáhl doktorátu teologie, stal se sedmým generálem františkánů, jichž bylo v té době asi 30 000, a kardinálem biskupem v Albanu. Papež Řehoř X. ho pověřil přípravou a vedením druhého lyonského koncilu. Na něm hájil zájmy především žebravých řádů. Je možné, že díky tomu zachránil řád menších bratří a také ostatní žebravé řády, zejména dominikány, před zánikem. Jeho závěru se však Bonaventura nedožil. Zemřel několik dní před jeho koncem, v neděli 15. července 1274. Prý se přátelil se sv. Tomášem Akvinským, který zemřel jen o čtyři měsíce dříve. Sv. Bonaventura je nazýván i druhým zakladatelem františkánského řádu, protože naplnil řeholi novým duchem a zorganizoval řád nově a účinně. Byl také důležitým teologem, který vnesl do teologie jasnou systematiku, krátkou formu a lásku. Jeho díla vydají na devět velkých svazků, přestože měl málo času. Svatořečen byl 18. května 1482 a je řazen mezi největší učitele církve. Je patronem františkánů, teologů, dělníků, nosičů břemen, výrobců hedvábí, dětí.

Svatá Lydie Pochází z maloasijské Thyatiry. Pravděpodobně z důvodu obchodu se nastěhovala do města Filip, které bylo římskou kolonií a mělo výsadu římského občanství. V tomto městě blízko Egejského moře byla římská vojenská posádka a hlavně hodně bohatých lidí. Právě ti si mohli u Lydie dovolit nakupovat drahou barvu na látky ze středomořského hlemýždě, ostranky purpur, i látky od ní obarvené. Skutky apoštolské ji nazývají obchodnicí s purpurem a ctitelkou jediného Boha. Apoštol Pavel přišel do Filip, kde nebyla synagoga a zřejmě nevěděl, kudy kam. Říkalo se, že ve městech bez synagogy se starozákonní věřící scházejí v sobotu u řeky. Tam našel skupinu žen, zvaných proselytky, které se seznámily se starozákonními knihami a sešly se tam k modlitbě. Právě Lydie té skupině snad pro svou větší vzdělanost předsedala, když k nim přišel Pavel při své druhé misijní cestě roku 5053. Lydie ochotně i s ostatními vyslechla zvěst evangelia a přijala základy víry. Bůh jí otevřel srdce a ona s nadšením přijala Boží slovo. Dovedla k Pavlovi i svou rodinu a i všichni ostatní z jejího domu se seznámili s učením Krista a přijali křest. Lydie pak poprosila Pavla a Silase slovy: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty.“ (Sk16,15) Pavel řekl, že její naléhavé pozvání přijali. Když později po věznění a bičování byli propuštěni, opět zašli k ní a ona je s otevřenou náručí přijala, jakoby to byl sám Ježíš. Svůj život podřídila nauce, kterou oni přinesli, využila milosti a žila dál v rozjímání evangelia a skutcích milosrdenství. První křesťané si jí pak vážili a ctili ji jako světici. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Babičky a andělé Eduard Martin Eduard Martin (pseudonym PhDr. Martina Petišky, syna spisovatele Eduarda Petišky) napsal mnoho knih rozličných žánrů. V jeho tvorbě nalezneme verše (Můj Faust, Nespálené deníky, Srdečné pozdravy z Titaniku, Česká kniha mrtvých, Brandýský poutník, O cestách ke světlu …), povídky (Manželka z Venuše, Vybraná tajemství profesora Kesslera, Přízraky doktora Frankensteina, Sherlock Holmes na cestách...), divadelní hry (Královské vteřiny, Jeden mladý muž z Jerusalema, Já, Charlotta, císařovna mexická …), eseje (Heraldické eseje …), meditace (Slova do ticha), romány (Prorok, Déšť). Eduard Martin jako „sběratel a archivář“ postřehů ze života zachycuje radostné i smutné příběhy svých bližních do krátkých vyprávění, která předal svým čtenářům už v pěti knížkách (Andělské vteřiny, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí, Andělské dopisy a Schody do ráje). Život přijímá jako možnost mít rád, usmívat se, potěšit, podělit se o svá pozorování, své zkušenosti a o jejich poselství. Jeho příběhy, jež tvoří jakási jádra povídek, v sobě nesou přesah, metaforu a nabízejí poznání, které se nevztahuje pouze ke konkrétnímu vyprávění, ale mělo by se dotýkat i životní situace toho, kdo onen příběh čte. Ze zachycených životních postřehů prosvítá naděje tak potřebná pro život každého z nás. Knížka Babičky a andělé je nenásilnou meditací ve formě „encyklopedie dětských otázek“ a odpovědí babičky. Čtenáři v ní najdou odpovědi na ožehavé otázky, jaké děti mohou klást. Kouzelná svěžest dětských pohledů a otázek je schopná pojmenovávat svět nezvykle, někdy překvapivým způsobem, a tím vést dospělé k novému pohledu na svět. Knihu vydalo roku 2011 Karmelitánské nakladatelství, má 168 stran, cena 149 Kč. Tuto knihu i mnohé jiné jeho publikace můžete zakoupit na faře v Přerově, ve farní knihovně a prodejně. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 7, Červenec-Srpen 2011

Strana 15

Sob

n

Všechny srdečně zveme na Svatovavřinecké hody v Přerově, které budeme letos slavit v neděli 7. srpna 2011. Celý program najdete na straně 13.

Neděle 17.7.

9:00 Přerov, sv. Vavřinec

Čtvrtek 21.7.

8:45 Přerov, sv. Vavřinec 14:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Přerov, sv. Vavřinec

Sobota 23.7. Neděle 24.7.

17:30 Dluhonice 8:45 Předmostí, kostel

Úterý 26.7. Čtvrtek 28.7. Sobota 30.7. Pondělí 1.8. Čtvrtek 4.8. Sobota 6.8. Neděle 7.8. Čtvrtek 11.8. Sobota 13.8. Pondělí 15.8. Středa 17.8. Čtvrtek 18.8. Sobota 20.8. Čtvrtek 25.8. Sobota 27.8. Neděle 28.8. Čtvrtek 1.9.

Sobota 3.9. Neděle 4.9. Pondělí 5.9.

Předmostí, kostel Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Podolí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Čekyně Přerov 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Újezdec Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 9:00 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 CPR Ráj Pavlovice u Přerova 17:30 Dluhonice 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:00 Fara v Přerově 15:00 16:00 15:00 17:30 16:00 8:45 9:00 17:30 17:30

17:30 Podolí 13:00 Pavlovice u Přerova Přerov 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 19:45 Fara v Přerově 17:30 Předmostí, kostel 15:00 Přerov, pod nemocnicí 16:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

První nedělní mše svatá novokněze P. Libora Churého v Přerově Úklid kostela, skupina „A“ Adorační den farnosti Přerov Tichá eucharistická adorace od 14:00 Společné zakončení adorace a svátostné požehnání Mše svatá v kapli v Dluhonicích Hody v Předmostí Mši svatou bude sloužit P. Libor Churý Adorace a novokněžské požehnání Setkání františkánského společenství Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá v kapli v Podolí Začátek přípravy rodičů na křty dětí Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá ze svátku Proměnění Páně Mariánské večeřadlo Mše svatá v kapli v Čekyni Svatovavřinecké hody viz str. 13 Úklid kostela, skupina „C“ Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá v kapli v Újezdci Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Keramika pro rodiče s dětmi Františkánská duchovní obnova Mše svatá v kapli v Dluhonicích Úklid kostela, skupina „B“ Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na říjen, listopad a prosinec Mše svatá v kapli v Podolí Cesta pohádkovou říší Začátek vyučování náboženství v Přerově Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Mariánské večeřadlo Společná modlitba u kapličky Panny Marie pod nemocnicí Začátek přípravy rodičů na křty dětí

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka zářijového čísla je 17. srpna 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents