Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Prosinec 2010 Číslo 11 Ročník 16  Úvodník P. Josef Svoboda  Liturgický kalendář  Jak jsem putovala ke hrobu sv. Jakuba do Santiago de Compostela  Nová tradice ve Vlkoši  Rosteme ve víře - Liturgika Slovo Boží v liturgii  Putování na významná i méně známá poutní místa Maria Hilf u Zlatých hor  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Přerov se přesunul na Velehrad  Z Teologického konviktu  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce Svatý Ambrož  Přečetli jsme a doporučujeme Bruno Ferrero - Vánoční příběhy pro potěchu duše  Bible a my 2010/2011  Pořad vánočních bohoslužeb  Slovo z Charity  Informace … a mnoho dalšího…

Druhou neděli adventní uslyšíme v evangeliu Janovu výzvu: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Titianův obraz představuje svatého Jana Křtitele jako: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ (Mt 3,3)

Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

Prosinec v liturgii

Cesta adventem i životem …… Na konci cesty není cesta, nýbrž cíl! (podle Josefa Koláčka) Na konci cesty není cesta, nýbrž cíl. Na konci zimy není zima, nýbrž jaro. Na konci adventu není advent, nýbrž Narození Páně. Na konci smrti není smrt, nýbrž život. Na konci noci není noc, ale svítání. Současný shon vytvořil jakousi trvalou nespokojenost: čím více máš, tím víc bys chtěl. A kvůli tomu člověk mnohdy nepoznává, kam chce dojít, nemá nějaký přesný a definitivní účel, ale jen tak bezcílně bloumá sem a tam. Jako každý rok nám slavnost Narození Páně opět ukazuje, že naše cesta adventem i životem má cíl. Všechny lidské bytosti jsou totiž povolány, aby se staly Božími dětmi, aby žily naplněný život ve společenství s Bohem. Vánoce, Vánoce přicházejí … Blíží se vánoční svátky, což je čas, který je vzácný a lidé by jej měli prožívat pokud možno co nejkrásněji v blízkosti svých přátel, své rodiny, svých nejbližších. Je dobré si také uvědomit, že ne každá kultura nebo každá země má možnost mít tuto tradici, která se v našich českých podmínkách v této podobě uchovala. Nedávno jsem například četl o Kubě, kde Vánoce byly vyškrtnuty ze seznamů svátků roku 1969 a teprve roku 1997 byly znovu „zavedeny“ na počest návštěvy papeže Jana Pavla II. V Grónsku například mají zvyk, že kolem stromečku, který si objednávají s velkým předstihem, provozují oblíbené tance, které patří k jejich důležitým štědrovečerním zvykům. V Německu se sice slaví Vánoce podobně jako u nás, málokdo už ale ví, že právě tam má svůj původ vánoční stromeček nebo adventní kalendář. Ten je přitom starý pouhých sto let. Vymyslela ho jedna mnichovská matka, když se jí syn pořád dokola ptal, kdy už konečně Strana 2

1. 12. 3. 12. 6. 12. 7. 12. 8. 12. 13. 12. 14. 12. 21. 12. 23. 12 25. 12. 26. 12. 27. 12. 28. 12.

Sv. Edmund Kampián, kněz a mučedník Sv. František Xaverský, kněz Sv. Mikuláš, biskup Sv. Ambrož, biskup a učitel církve Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu Sv. Lucie, panna a mučednice Sv. Jan od Kříže, kněz a učitel církve Sv. Petr Kanisius, kněz a učitel církve Sv. Jan Kentský, kněz Slavnost Narození Páně Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty Svátek sv. Mláďátek, mučedníků Advent začíná první nedělí adventní, která je zároveň i počátkem církevního roku. Končí vigilií, tj. předvečerem Hodu Božího Vánočního – Štědrým dnem. Ten každý rok připadne na jiný den v týdnu a podle toho se mění délka adventu. Nejkratší je advent, když Štědrý den připadne na neděli. Trvá pak jen tři týdny a jeden den. Nejdelší je, když Štědrý den připadá na sobotu, kdy po poslední adventní neděli čekáme na Hod Boží ještě týden. Advent pak má přesně čtyři týdny. Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem, a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Evangelium první adventní neděle hovoří o druhém příchodu Páně a napomíná k bdělosti. Starozákonní čtení jsou vybrána z knih Izaiáše a Jeremiáše. Představují mesiášskou říši pokoje, v níž Mesiáš shromáždí všechny národy, volají po jeho příchodu a přislibují mesiášský „Davidův výhonek“. Novozákonní čtení vybraná z různých Pavlových listů napomínají, abychom procitli za spánku a odložili skutky temnoty. Mešní texty této neděle tak se zvláštní intenzitou obracejí pohled na Kristův druhý příchod. Evangelium druhé adventní neděle obsahuje výzvy k pokání z úst předchůdce a připravovatele cesty Jana Křtitele: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ V novozákonních čteních je Kristus zvěstován jako ten, který přináší univerzální spásu (Ř 15, 4-9), který nastolí „nová nebesa a novou zemi“ (2P 3,8-14). Zaslíbení, napomenutí a radostné očekávání charakterizují tuto neděli a soustřeďují se ve vstupní antifoně: „Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.“ (Iz 30, 19.30). Třetí neděli adventní známe pod názvem „Gaudete“ (Radujte se). To je první slovo vstupního verše vybraného z listu Filipanům: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko“(Fp 4,4). Při mši je možné použít ornát růžové barvy. Potlačuje se tak vážná fialová barva pokání a signalizuje se předvánoční radost. V evangeliu před námi opět stojí postava Jana Křtitele. V cyklu A, ze kterého budeme letos číst, se z vězení nechává vyptat Ježíše: „Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš odkazuje na to „co slyšíte a vidíte“, přičemž poukazuje na Izaiášem předpovězené Mesiášovy zázračné činy. O samotném Janovi vydává velké svědectví a nazývá ho přislíbeným poslem, který má připravit Mesiáši cesty. Novozákonní čtení z Jakubova listu vyzývá k trpělivosti až do Pánova příchodu a napomíná: „Posilněte svá srdce, neboť příchod Páně je blízko.“ (Jak 5, 7-10). Čtvrtou adventní nedělí se ocitáme v období bližší přípravy na slavnost Narození Páně. V evangeliu letos slyšíme o Josefově duševní rozpolcenosti a o andělově poselství, že může vzít Marii k sobě, protože dítě, jež očekává, pochází z Ducha Svatého a „Spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1, 18-24). V jiných letech se čte z Lukášova evangelia o zvěstování Páně (Lk 1, 26-38) a o Mariině návštěvě u Alžběty. Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

přijde ten Ježíšek. Proto vytvořila 24 okýnek, připevnila do nich sladkosti a řekla dítěti, že smí otevřít každý den jedno okénko. A až otevře poslední, je Štědrý den. Když chlapec dospěl, nechal kalendář vytisknout – a tak roku 1908 spatřil světlo světa první adventní kalendář. Také myšlenka vánočního stromečku se zrodila v Německu, a to již v 18. století. Je zajímavé občas vnímat tu různorodost tradičních obyčejů a zvyků, které vytvářejí kolorit Vánoc. Nicméně to nejpodstatnější je pro věřící křesťany to, že si připomínají narození Spasitele. Vánoce jako křesťanské svátky byly oficiálně uznány papežem Liberiem v roce 354 a to k datu 25. prosince. Poněvadž se pravoslavná církev řídí juliánským kalendářem, který představuje 14 denní posun od kalendáře gregoriánského, slaví Vánoce až 7. ledna (tzn. 25. prosince dle gregoriánského kalendáře). Mějme ovšem na paměti, že křesťanská tradice je zde pro připomenutí této události, narození Spasitele, nikoli pro oslavu data samotného. Je zajímavé si všimnout, kdo nosí dárky pod stromeček v různých zemích. V českých podmínkách je to „Ježíšek“, který určitým tajemným způsobem naděluje a obdarovává. Je podivuhodné, jak český národ coby nejateističtější národ Evropy dokázal jaksi iracionálně věřit v to, že malé miminko v Betlémě dokáže nadělovat dárky. Kolik asi abstrakce musí být v dětských dušičkách, které jsou schopny tomuto věřit :-) Je to nicméně zvyk líbezný. Věřící děti věku školního a dospělí už především vnímají onen přenesený význam slova darovat, kdy z lásky k nám Bůh daroval svého Syna a my můžeme jeho dar sdílet tím tajemným způsobem, že se navzájem také obdarováváme. Ne vánočním nadbytkem hmotného, ale také pozorností, láskou a také všímavostí k těm, kteří třeba Vánoce nemohou prožívat, tak jako my a mohou být v jakémkoli stupni duševní, tělesné nebo hmotné nouze.

Doba vánoční začíná prvními nešporami (večerní chvály) slavnosti Narození Páně (tzn. v předvečer této slavnosti, tedy večer 24. 12.) a končí v neděli po 6. lednu svátkem Křtu Páně. „O Vánocích se klaníme Bohočlověku a rozjímáme o jeho lásce. Jsme svědky tajemství krále, který se pro nás stal služebníkem. Klaníme se milosrdné lásce, která nás vykupuje. Toto klanění a rozjímání nás nabádá k účasti na díle spásy.“ (L. Pokorný: Světlo svátostí a času) Původ svátků Je na první pohled překvapující, že až do 4. století neznalo křesťanství liturgickou oslavu Kristova narození. Prvokřesťanské komunity a křesťanství prvních století vůbec bylo s takovou silou strženo do víru událostí velikonočních, Kristova Zmrtvýchvstání. Jeho definitivní vítězství tváří v tvář černé propasti smrti bylo v antickém světě něčím tak neslýchaným, že křesťané necítili potřebu liturgicky vyzdvihnout vedle Velikonoc ještě jiné události Kristova života - např. betlémské. Přitom konec starého a začátek nového roku - období zimního slunovratu byly v okolním pohanském světě významným svátkem. V době Ježíšova narození, za vlády císaře Augusta, slaví Řekové v Alexandrii v noci z 5. na 6. ledna svátek zrození Času, Aión, a sice velkým procesím s pochodněmi: je to tedy současně svátek (přibývajícího) světla. Už tehdy nese jméno Epiphaneia, Zjevení. Návrat Slunce je příliš silnou antropologickou událostí, než aby ji křesťané nechali bez povšimnutí a nedali jejímu symbolickému náboji promlouvat o velikosti nového náboženství. I oni situovali do období zimního slunovratu nejprve svátek epifanie, zjevení Boha na zemi. Od svého zavedení byl slaven jako svátek Ježíšova křtu - v něm je Ježíš poprvé ukázán jako Kristus, je zjeveno jeho božské poslání. Řehoř z Naziánu píše: „Zimní slunovrat přichází v den, kdy je božský život zjeven (epifanein) lidem: vidíš, jak světlo roste, řekni si tedy, že příchod (parúsie) pravého světla ozařuje celý svět paprsky dobré zprávy (evangelia).“ Od 4. století se k svátku Křtu Páně přidává svátek Narození Ježíšova, slavený v předcházející noci (z 5. na 6. ledna). V Egyptě byl nalezen papyrus datovaný do začátku 4. století, který obsahuje liturgické texty určené k slavení svátku Kristova narození. Při bohoslužbách byl čten úryvek ze sv. Lukáše o Ježíšově zrození, pak text o Ježíšově křtu - ale také vyprávění o svatbě v Káně, při níž svým prvním zázrakem, proměněním vody ve víno, Ježíš učinil zřejmým své božství. Roku 354 byl stanoven den slavnosti Narození Páně na 25. prosinec. Zdůrazněním skutečnosti Božího vtělení měla být postavena hráz ariánskému bludu, který popíral Kristovo božství. Původním obsahem svátku byla vedle narození i událost Kristova vtělení v lůně Panny Marie, tedy jeho vlastní příchod na svět. Teprve později se skutečnost vtělení stala obsahem samostatného svátku, Zvěstování Páně, který byl stanoven na 25. březen. Věčné zrození Kristův příchod na svět, tedy jeho zrození v čase, nás může inspirovat také k rozjímání skutečnosti jeho věčného zrození a zrození v naší duši. Při každé nedělní mši svaté vyznáváme slovy Kréda svoji víru v Kristovo božství, v jeho soupodstatnost s Otcem, v jeho věčnou nestvořenou božskou přirozenost. Vánoce, tedy čas, kdy se náš zrak upírá na bezmocné Dítě v jeslích, je vhodnou příležitostí prozkoumat pevnost a opravdovost této své víry, hlouběji se zamyslet nad tajemstvím vnitřního Božího života a nechat se zasáhnout velikostí našeho povolání - povolání k účasti na tomto společenství tří božských osob, společenství lásky. K takovému rozjímání nás vybízí i liturgické texty: při třetí mši svaté slavnosti Narození Páně se čte Prolog (začátek) evangelia sv. Jana, hymnus na druhou božskou Osobu, která se v čase stala člověkem („Na počátku bylo Slovo...“; Jan 1,1-18); tato skutečnost je zdůrazňována i v ostatních mešních textech a v textech liturgie hodin celé vánoční doby. Slavnost Narození Páně má vigilii a oktáv. Mše svatá z této slavnosti se tedy může slavit již v předvečer a slavnost trvá celých osm dní. (To např. znamená, že pátek v tomto oktávu není postním dnem.) Vlastní mše slavnosti jsou tři; jejich slavení povolil v 5.st. papež Lev Veliký. Mše svatá „v noci“, nazývaná také „andělská“, byla zavedena v 5. století v


Strana 3

Když se podíváme například do Francie, tak dárky ve Francii nosí Otec Vánoc (Pere Noël). Jde o alegorickou postavu, která je zobrazována jako starý vousatý muž, se spoustou dárků pro děti. Dostává od dětí dopisy s jejich přáními a má létající saně tažené soby. Představa Otce Vánoc jako muže s dlouhým plnovousem, v červeném obleku, se saněmi a pytlem plným hraček, je pouze americkým výmyslem, který se objevil poprvé v roce 1868 v časopise Harper´s magazine. A byla to právě Coca Cola, která z bodrého muže udělala takovýto symbol Vánoc a celosvětově jej proslavila. Mějme prosím Vánoce krásné, které neutopíme v záplavě spěchu, stresu nebo přílišných obav o to, aby se vydařily. Nechme je pomalu vstupovat do našich domovů i srdcí, aby jejich kouzlo vydrželo co nejdéle. P. Josef Svoboda

římské bazilice Panny Marie Větší. Čte se při ní část Lukášova evangelia o Ježíšově narození a o andělech zvěstujících událost pastýřům (Lk 2,1-14). Mše svatá „za svítání“ neboli „jitřní“, „pastýřská“, byla původně slavena ke cti sv. Anastázie a je z těchto tří bohoslužeb nejstarší. Čte se z Lukášova evangelia - část o klanění pastýřů (Lk 2,15-20). Epištola ukazuje Krista jako Spasitele, jehož dobrota a láska k lidem se ukázala jeho vtělením. Mše svatá „ve dne“, „slavná“ neboli „velká“, kterou sloužil papež u sv. Petra, představuje Krista jako věčné Slovo, které se stalo Tělem (evangelium), má božskou důstojnost (epištola) a je vládcem vesmíru (vstupní antifona). Vánoční oktáv byl vytvořen v 6. století. Do té doby se ke slavnosti přidružovaly svátky sv. Štěpána (26. 12.), sv. Jana Evangelisty (27. 12.) a svatých Mláďátek (28. 12.), (na Východě ještě sv. Petra a Pavla), nazývané někdy „Kristovi průvodci“. V neděli vánočního oktávu, případně 30. 12., se slaví svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa. V tento den bývá zvykem při bohoslužbách obnovovat manželské sliby. Poslední den občanského roku je připomínka sv. Silvestra I., papeže a mučedníka; večerní bohoslužby jsou slaveny na poděkování a prosbu o Boží pomoc do nového roku. Osmý den oktávu (1. 1.) je slavností Matky Boží, Panny Marie, v evangeliu se připomíná, že Kristus dostal jméno Ježíš. Slavnosti Narození Páně a Matky Boží, Panny Marie jsou tzv. zasvěcené svátky. Věřící jsou v tyto dny zavázáni církevním právem k účasti na mši svaté a k dodržení svátečního klidu. (Podle časopisu Amen, 1/97) Jaroslav Branžovský

 Jak jsem putovala ke hrobu sv. Jakuba do Santiago de Compostela. (Pokračování z minulého čísla) Cesta ubíhala den ze dne za krásného hřejivého sluníčka, vyzařujícího i ze stovek kolemjdoucích poutníků, mladých i dříve narozených, jedoucích na kole i na koni. Nestačili jsme odpovídat: „Bueno camiňo!“, bon camiňo! (Šťastnou cestu!“) Celá trasa byla lemována spoustou kavárniček a penzionů, restaurací, občerstvovacích stanic. Procházeli jsme krásnými eukalyptovými háji, obdivovali jsme krásné stromy s jedlými kaštany, políčka lemovaná ne ploty, ale asi do 80 cm vysokými kamennými hrázemi, stavěnými pravděpodobně předky zdejších obyvatel z kamenů, posbíraných na chudých políčkách. Měla jsem pocit, že zdejší vesničky, které jsme procházeli, jsou chudší, než naše, ale lidé jsou zde pracovití jako u nás, pečující o svá zvířátka, zejména krávy a koně. Po cestě jsme se často zastavovali v otevřených kostelích s typickými věžičkami a na místních hřbitovech s velkými náhrobky a tichými urnovými místy odpočinku jsme se pomodlili za zemřelé. Typickou španělskou krajinu vystřídala i část cesty, připomínající „naše“ Valašsko s malebnými zelenými stráněmi a pahorky. Během každé z tras nechyběla modlitba růžence radostného nebo bolestného, či Světla i slavného. Uzavírali jsme nová přátelství, vzájemně si sdělovali zážitky z pouti... Nemohli jsme samozřejmě zapomínat na razítka – doklad o návštěvě procházejícími obcemi i městy, místy naší pouti do „credencialu“. Ve všech ubytovnách, kam jsme každý den doputovali, panovala báječná nálada, čistota a pořádek. Bylo možno využít kuchyňky, někdy i pračky se sušičkami. V místnosti spalo někdy i 40 lidí v postelích i nad sebou ve vlastních spacích pytlích s cizími lidmi z celého světa. Lidé byli k sobě úžasně tolerantní, ohleduplní a nikdo nikomu nepřekážel, nikdo nikomu nespílal, nikdy se nikomu nic neztratilo. Lidé mluvili různými jazyky... Jediné, co mně tu chybělo, byla má špatná znalost cizích jazyků. S němčinou a ruštinou se tu domluvit nedalo. Neměla jsem v mládí tolik možností učit se mnoha světovým jazykům, jako mají dnešní mladí lidé. Proto Vám, mladí, kteří možná toto minipovídání budete číst, radím, učte se, učte cizím jazykům, není to pouhá fráze – kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem! Všechna místa našich

Strana 4


ubytoven, např. Portomarino (21,5km), Palas de Rey (24,5km), Arzua (29km), Coza (24km), Santiago de Compostela (5km) jsme si měli moţnost prohlédnout buď před mší svatou, nebo po mši svaté ve svém volnu. A najednou tu byl poslední den naší svatojakubské pouti v milostivém roce... Trochu nostalgie, ţe uţ to brzy skončí, ale i radost, ţe snad i těch pět posledních kilometrů zdoláme. Naše kroky jakoby se zrychlily, uţ zdáli na okraji města Santiago de Compostela, na vyvýšenině, uviděli jsme rozhlednu. Byli jsme brzy u ní a byla „naše“. Hbitě jsme na ni vystoupali a kochali se ve slabém oparu pohledem na vytouţené město, střeţící hrob svatého Jakuba Staršího, Santiago de Compostela. Nevím, co kaţdý z nás proţíval, ale chvíle radosti i štěstí zajisté orosily oko kaţdého poutníka. Rychlé promítnutí stokilometrové trasy, ztišení, chvíle rozjímání a radosti z toho, ţe jsme to zdolali díky našim modlitbám a přímluvám sv. Jakuba, a ţe se nám celou cestu nic zlého nepřihodilo. Všichni došli ve zdraví, někteří moţná trochu unaveni, ale to brzy přešlo a někteří moţná ztratili „nějaké to kilo“. Stálo to za to! Teď se ještě rychle proplést uličkami města a dojít ke katedrále. Ale ţluté mušličky a ţluté šipky nás opět bez problému dovedly k cíli, ke katedrále. Splnili jsme i svůj poslední úkol, po tříhodinovém čekání ve frontě na vystavení Certifikátu o pouti, na základě předloţeného, razítky přeplněného „Credecialu“. I v této dlouhé, dlouhotrvající řadě nebylo ţádných nedorozumění, dohadování se, předbíhání. Svatý Jakub to dokázal vše dobře zorganizovat. Díky Tobě, Pane, za sv. Jakuba a jeho přímluvy. Aniţ bychom si převzetí Certifikátu řádně „vychutnali“, uţ jsme spěchali na mezinárodní mši svatou, která začínala ve 12 hodin. Po menších domluvách s místními „udrţovateli“ pořádku, dostala jsem se asi o 5 minut později na mši svatou ve španělském jazyce. Vítáním poutníků z řady zemí, kteří se této mše svaté zúčastnili, mše svatá se protáhla aţ do 13:30. Na jejím konci se všem tajil dech, kdyţ houpající se obří kadidelnice vynášela naše modlitby v této monumentální bazilice nad našimi hlavami k nebesům... Poutníci se neubránili dojetí a někteří z nich začali tleskat, aby vzápětí byli upozorněni, ţe v kostele se netleská. Po odchodu z baziliky, která byla plná k prasknutí, a plni duchovního proţitku, postavili jsme se do další řady poutníků, čekajících na vstup ke hrobu sv. Jakuba. Asi po dvou hodinách se i mně dostalo této milosti, stát před hrobem apoštola, který jako první zemřel mučednickou smrtí. Modlila jsem se, děkovala, prosila a v duchu zpívala (na motiv písně Madona) – Jakube, svatý Jakube, já prošla desítky měst, doveď mne svatý Jakube na pole plné Tvých hvězd... Odpoledne jsme se ještě zúčastnili v této velké bazilice „naší“ mše svaté v boční kapli. A následovalo volno, prohlídka města, muzeí atd. V Santiagu jsme po spánku ve zdejší poutnické ubytovně a nedělní mši svaté odjeli aţ na „konec světa“ do Finisterre, k druhému nejzazšímu mysu Evropy, k Atlantiku, kde jsme nepohrdli ani koupáním v moři vod. A před našima očima, ti bystrozrací, mohli zahlédnout Ameriku. V modlitbách a křesťanských písních jsme následující den opouštěli Španělsko, abychom po povinné přestávce řidičů v Avignonu i prohlídce papeţského paláce ve 23 hodin nasedli do autobusu a po nočním přejezdu v písních a modlitbách, naplněni úţasnými duchovními proţitky spěchali ke svým blízkým, rodinám, farnostem. Díky Pánu Bohu a všem, které jsem prosila o modlitbu za zdar této pouti. I já jsem v modlitbách, milí farníci, při této svatojakubské pouti, byla v duchu s Vámi! Svatý Jakub Starší Vás všechny zve na pouť, nebudete litovat obětí, které moţná při pouti nastanou. Všechny zdraví a vše dobré v modlitbách vyprošuje všem sestra Jarka

 Nová tradice ve Vlkoši. Svatomartinské víno V neděli 14. 11. 2010 při bohosluţbě poţehnal P. Piotr Wardecki přes 30 lahví svatomartinského vína, které si přinesli místní farníci. Je to po loňské premiéře 2. ročník a občané si tuto novou tradici oblíbili. Potvrdilo se to při odpoledním setkání ve zrekonstruované farní klubovně, kde se shromáţdilo přes 80 věřících i ostatních občanů, přišli i hosté z Věţek, Říkovic a Bochoře. Ţeny přinesly zákusky a panovala zde druţná pohoda. Úvodem vysvětlil p. farář význam tohoto zvyku, který poznal v Kyjově. Zde se velice osvědčil při upevňování společenství. Velkým potleskem přítomní i hosté ocenili jeho slova, ţe je mezi námi rád a nemíní nikam odcházet. Starosta obce mu dodatečně poblahopřál k narozeninám, potěšil ho konstatováním, ţe při bohosluţbách přibývá mladých věřících. Na závěr popřál, aby se dobrá spolupráce s obcí odrazila i při péči o církevní památky, které jsou také obrazem a chloubou celé obce. František Sečka Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

Strana 5

Maria Hilf u Zlatých Hor

V adventní a vánoční době, kdy si připomínáme příchod našeho Pána a Spasitele jako bezbranného dítěte, se na svém putování vypravíme na sever, do ostravskoopavské diecéze, na poutní místo Maria Hilf (Maria Pomocná) u Zlatých Hor, které je silně spojeno s modlitbami za nastávající matky a za ochranu nenarozených dětí. Historie tohoto místa se začala psát v dobách třicetileté války, jejíţ útrapy pronikly také do slezských hor. Kdyţ Švédové přitáhli roku 1647 k městu Zuckmantlu (dnes Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo svůj majetek a zachraňovalo si holý ţivot útěkem do hor. Ţena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v poţehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boţí dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města, kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váţeným občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal Martin Tannheiser v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli. Nechala v roce 1718 zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem namalovanou Lucasem Cranachem st. (ţil v letech 1472-1553) a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil. Jiţ v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů P. Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Během deseti let byla na místě narození chlapce Martina postavena kaple a zápisy vyšetřující biskupské komise (tvořili ji kněz a dva lékaři) svědčí o tom, ţe během poměrně krátkého období došlo nejméně k pěti zázračným uzdravením. Zakrátko však bylo toto poutní místo (zvané Maria Hilf - Panna Maria Pomocná) poprvé ve velkém nebezpečí. „Osvícené“ reformy Josefa II. dosáhly i sem a v roce 1785 bylo vrchností nařízeno dřevěnou kapli zbourat. Obyvatelstvo Zlatých Hor podpořeno biskupstvím se však bránilo. Odvolání proti úřednímu rozhodnutí bylo sice zamítnuto, ale ke zbourání kaple ne-došlo, protoţe se v širém okolí nenašel nikdo, kdo by byl ochoten státní příkaz splnit. Roku 1819 Strana 6

pak bylo úředně povoleno kapli znovu otevřít. Ta však záhy nestačila rostoucímu přívalu poutníků, a tak se začalo přemýšlet o vybudování nového kostela. Jeho základní kámen byl poloţen roku 1834 a k slavnému vysvěcení došlo na svátek Narození Panny Marie 8. září 1841. Po zbudování nového kostela se počet poutníků ještě zvýšil a obliba Maria Hilf se rozšířila i mezi polské katolíky. Píle zlatohorských duchovních i obětavá láska věřících přinášely stále nové výsledky i při zvelebování poutního místa. Postupně byla vybudována kříţová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům aj. Válečné události Maria Hilf nepoškodily. Nenávist k Němcům a fanatický odpor nastupující komunistické moci vůči Kristovu učení však zanedlouho přinesly zvrat a poutní místo spělo k neodvratné zkáze. O této době se vyjádřil dnešní rektor kostela P. Stanislav Lekavý: „Je s podivem, ţe tyto útrapy [Němci] nejen přeţili, ale dokonce se domohli většího majetku, neţ jaký ztratili vysídlením. Mým názorem je, ţe je Bůh neopustil. Ztratili domovy, ale neztratili duši, kterou by jim vyrval totalitní reţim, jak to udělal v našem národě!“ V letech komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková devastace zvýrazněná „řízeným“ vandalismem. Za této neradostné situace navštívili zlatohorského duchovního správce P. Eduarda Gottsmanna církevní tajemníci, krajský i okresní, doprovázeni ordinářem Veselým. Přišli si pro písemný souhlas k demolici kostela. Tvrdě na starého nemocného kněze naléhali, ale on se nepodřídil. Vrchnost však byla rozhodnuta realizovat demolici za kaţdou cenu. Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střecha a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu. Nerovný souboj, trvající bezmála 20 roků, skončil 22. září 1973, kdy byl kostel vyhozen do vzduchu a buldozery srovnán se zemí. Protoţe se prý katovskou práci zdráhali provést místní dělníci (podobně jako jejich předchůdci před dvěma stoletími), bylo k hanebnému činu povoláno komando aţ z Brna. P. Lekavý to komentuje slovy: „Z doslechu vím, ţe tenkrát přišli za ing. Jedličkou, ředitelem Rudných dolů, kde jsem tehdy pracoval. Chtěli po něm, aby tu demolici provedl jeho závod, ale on to odmítl se slovy, ţe on přece kostel nestavěl, a proto jej ani nebude bourat! Brzy byl odvolán z funkce a musel ze závodu odejít. Mám v úctě statečnost jeho i těch mých bývalých spolupracovníků, kteří odolali politickému tlaku, a sami tak nepřispěli k likvidaci poutního místa!“ Nic nemělo připomínat, ţe zde kdysi stával chrám. Vše, co dokumentovalo Boţí lásku a moc, muselo zmizet, včetně dopisů s díky za uzdravení. Buldozery dokonaly dílo zloby a zlikvidovaly bezpočet děkovných mramorových destiček, mnoţství berlí a protéz, obvazů a podobného materiálu, který sem na důkaz svého uzdravení odkládali vděční poutníci. Pouť ve zlatohorském farním kostele u příleţitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie v srpnu 1989 však dávala tušit, ţe víra v pohraničí ţije, ţe Maria stále oslovuje svůj lid. Uţ tehdy zazněla neohroţená kritika státních potratových praktik a šířila se samizdatová literatura, přibliţující slavnou i tragickou historii nedalekého poutního místa. Záhy po revoluci, v únoru 1990, byl ustaven přípravný výbor pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

22. dubna téhož roku Svatý otec Jan Pa-vel II. za nadšené účasti statisíců věřících posvětil na Velehradě základní kámen pro stavbu nové mariánské svatyně. Bylo rozhodnuto. Maria Hilf opět povstane. Při následné srpnové pouti ve farním kostele a křížové cestě na horu, věřící spolu s otcem biskupem Josefem Hrdličkou děkovali za dar svobody a prosili, aby znovu ožila úcta k Bohorodičce, aby se v celé naší vlasti prohlubovala víra v jejího Syna. Tato pouť vyjadřovala veliké úsilí chránit klíčící životy. Hora Boží dar nad Zlatými Horami se tak definitivně stala místem modliteb k Panně Marii Pomocné za všechny nastávající matky a za ochranu nenarozených

dětí. Další měsíce probíhaly ve znamení horečné, nekonečně obětavé práce přípravného laického výboru pro obnovu poutního místa. Definitivní souhlas s obnovou poutního místa udělilo olomoucké arcibiskupství v dubnu 1991. Další osudy přibližuje P. Lekavý: „Výstavba začala v roce 1993, do tří let pak byl kostel postaven a vysvěcen. Za další tři roky byl po-staven poutní dům a pak toto laické společenství předalo celý objekt církvi. Všechno bylo financováno ze sbírek a z darů tuzemských i ze zahraničí, ale bez dotací ze státních prostředků.“ A dále pokračuje: „Projev zbožnosti, lépe řečeno forma zbožnosti se změnila, ale člověk zůstává člověkem. Lidé věří, že na poutních místech, kde se dějí mimořádná znamení, je Bůh vyslyší, zvlášť když jde o naléhavé prosby.“ Dne 23. září 1995 poutní kostel posvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Kostel je zasvěcen P. Marii Pomocné, a to právě v roce vydání encykliky „Evangelium vitae“ Svatého otce Jana Pavla II. V roce 1996 byl dobudován a dne 17. srpna 1996 posvěcen klášter - poutní dům za účasti světícího biskupa Josefa Hrdličky. Od 31. srpna 1996 se poutní místo stává součástí nové Ostravskoopavské diecéze. Libor Churý, jáhen

Slovo Boží v liturgii Bohoslužba a zpěv

Hudba a zpěv jsou fenomény, které nacházíme tam, kde je člověk. Hudba je komunikační prostředek; je vyjádřením duševních a duchovních skutečností, vede a utváří společenství. V primitivních náboženstvích se užívá hudby, protože má na posluchače velký účinek, hudbou jsou vzývána božstva. Baroko – přináší nové hudební znaky, střídání nástrojoZpěv a liturgie Kristus jako účastník židovských bohoslužeb zpíval. Přijí- vých skupin. Vznikají oratoria – duchovní protějšek opery. mal i pozvání na svatbu a hostiny – i tady se zpívalo. Zpívalo Oratorium na biblické texty nachází své užití v liturgii (Case i při Poslední večeři: „Když zazpívali chvalozpěv...” rissimi, Charpentier, Händel). Kantáta je několikadílná sklad(Mk 14,26-). ba, kde se střídá árie, sbor a recitativ. Poetické kázání, básnicStarověká svědectví o křesťanském zpěvu jsou: Plinius, ká reflexe na čtené texty při bohoslužbě. Jen Bach napsal 4 Eusebius, Klement Alexandrijský, Tertullián a mnoho dalších ročníky kantát pro neděle a svátky. V 18. století vzniká kantácírkevních otců dosvědčuje zpěv křesťanů při liturgii. Třetí tová mše – Bachova mše H-mol. K dokonalosti byla dovedea čtvrté století je poznamenáno tvorbou hymnů, zpěv textu má na i stavba varhan, barokní literatura pro varhany je velmi umocnit jeho kerygmatickou sílu. Ve 4. stol. má církev již bohatá. Píší se fugy, preludia a tokáty. svobodu a se slavnostním rázem bohoslužeb se rozvíjí i zpěv, Klasicismus přináší rozvoj instrumentálních forem, v liturvznikají různé školy při kostelech a v klášterech. gii je omezena hudba církevními i světskými výnosy. Nápř.. Před gregoriánskou reformou existoval v Římě tzv. staro- missa brevis – zhudebnění některých částí mše, na ostatní římský zpěv, který obsahoval jednoduchý nápěv pro lid a také preludují varhany, nebo missa sollemnis – instrumentální vysólové zpěvy. Řehoř Veliký se snažil o uspořádání zpěvu v bavení a sólisté, při slavnostních příležitostech: Te Deum, průběhu liturgického roku; podporoval pěvecké školy ve měs- Benediktus. Za hlavní skladatele „mší“ můžeme považovat: tě, zřídil i scholu cantorum. Z ní se prezentovali sólisté pro Haydna, Mozarta, Beethovena. přednes Graduálu. Nejstarší prameny gregoriánského chorálu Doba romantismu pokračuje v tradici vídeňských klasiků, jsou tónáře – začátky textů jednotlivých zpěvů jsou seřazeny rozvijí se varhanní a instrumentální hudba. Jmenujme: Fr. dle 8 chorálních tónů, představu-jí počátky hudební teorie. Schubert, G. Verdi, H. Berlioz; u nás Antonín Dvořák – StaNejstarší notový zápis máme ve středověku. bat Mater, na Moravě Pavel Křižkovký. Asi po roce 1000 se objevuje nová forma zpěvu gregoriánVe 20. století nejsou již velká hudební i duchovní díla urského chorálu, jsou to: tropy, sekvence, liturgická dramata na čena pro liturgii. Z našich umělců té doby bych jmenoval: J.B. chorální nápěv. V 11. až 15. století vznikají ordinária, nová Förstera, L. Janáčka, B. Martinů, P. Ebena. propria pro svátky, mariánské antifony, veršovaná oficia. Ve Lidová duchovní píseň středověku probíhala velká hudební tvorba – sekvence a troLidová duchovní píseň vzniká překladem aklamací, tropů, py, které značně zredukoval Tridentský koncil. Řehoř XIII. hymnů a sekvencí z latiny do národního jazyka. významným reformuje chorál, přičemž se projevují humanistické tendenpísním patři: Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave, Boh ce. O další reformu chorálu se snaží Pavel V., upravuje gravšemohúcí, Jezu Kriste, štědrý kněže. Pražská synoda roku duál a vzniká tzv. medičejský chorál. Posledním z papežů, jež 1402 mluví jen o těchto čtyřech písních. se snažili o reformu chorálu, byl Pius X., který přijal za svou V 15. století vznikají mnohé latinské písně, tato tvorba je reformu chorálu ze Solesmes ve Francii. velmi rozšířena i v Čechách. Od 16. století jsou důležitým prvkem roráty, avšak jejich Polyfonie a liturgie Počátky polyfonie spadají do 9. století, významnou úlohu první rukopisy jsou z 15. století. Latinský chorál je podkládán pro polyfonii hrála Notrdamská škola v Paříži: ars antiqua: českým textem, a proto i lidové písně užívají latinských počátky polyfonie (Leoninus, Perotinus), ars nuova: do r. (chorálních) nápěvů. 1430 (Filip de Vitry), za Jana Lucemburského přišla do Čech. V baroku máme bohatou hudební tvorbu a rozvoj lidové V 15. století se objevují polyfonní ordinária, píší se motety liturgické písně – Adam Michna z Otradovic. a balady. P. Jacek Brończyk


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Doba adventní se svými krásnými symboly - adventním věncem s čtyřmi svíčkami, liturgickou fialovou barvou, lampičkami, které nosíme na roráty a různými adventními cestami, nebo kalendáři, nám otevírá brány nebe. Co asi Maria vařila malému Ježíši k narozeninám? Přichází Spasitel světa, Vykupitel ... světlo velké. Aleluja! A znovu jsou tu ty nejkrásnější svátky v roce -Vánoce. Kdo by z vás měl čas číst časopis, když určitě budete mít spousty krásných knih pod stromečkem. Tak jen krátce - narození Ježíše Krista se slaví 25. prosince! Štědrý den, to je ještě advent - den půstu. Teprve až vyjde první hvězdička, pak se může slavit a jíst. Dříve se děti snažily nejíst a hlavně nemlsat, aby viděly zlaté prasátko. Měla jsem v úmyslu vám napsat krásný vánoční příběh, ale v mnoha křesťanských časopisech pro děti a v knihách jsou tak krásné příběhy a historky s vánoční tématikou, že se zalíbí celé rodině. Někdy si říkám, že často otevřená televize nám zapomíná nabídnout povídky a pohádky, které mluví o narození Pána Ježíše. Přeji vám děti, ať Vánoce prožijete v radosti, z toho, že jste dokázaly potěšit lidi kolem sebe a že znáte to nejdůležitější: Narodil se Kristus Pán, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se! Vyšla hvězdička nad Betlémem, září svou zalila celičkou zem. Zpěv a ples radostně zněl, že se nám narodil Bůh Spasitel. Andělé snáší se na zemi níž, vezou nám na křídlech nebeskou říš. Holubičky Přilétly dvě holubičky, usedly si na jesličky. Chránit budou Boží spánek, nebo křídly dělat vánek, by hovělo sobě sladké Boží robě. Až se vyspí, zavrkají- poklonu mu udělají.

Cesta do Betléma

Vánoční růže

Pomoz pasáčkovi najít správnou cestu do Betléma.

Poznáš, které dvě růže na obrázku jsou stejné?

Požehnané a radostné Vánoce Vám přejí Alena a Liba

Strana 8


Církevní Silvestr v Pavlovicích u Přerova Po příjezdu do Pavlovic u Přerova jsme se usadili, Peťa Zlámal nás přivítal a řekl hodně zajímavých a organizačních věcí. Jakmile skončilo přivítání, rozběhli jsme se všichni do aktivit. První aktivitou bylo vyrábění svíček jakýchkoliv barev a tvarů. Druhou pak byly stolní hry a tam se hrála třeba Evropa, Bang, Aktivity, atd… Jako další byla tvořivá dílna, v níž jsme si mohli vyrobit krabičky, taštičky a přáníčka a ještě jsme si mohli nechat udělat hennu. V devět hodin večer jsme šli do kostela na adoraci, při níž na kytaru hrála Emily. Po adoraci jsme povečeřeli chléb s krabí pomazánkou a vrátili jsme se buď do čajovny, nebo do aktivit. V čajovně jsme se seznámili s knížkami, které jsme si vzali z domu a z některých jsme si kousek přečetli. Pak už následoval návrat domů. Miroslava Šocová

 Představujeme křesťanská společenství. Společenství Modlitby Matek (MM) Chtěla bych Vás tímto seznámit s modlitební skupinou MM. V naší farnosti MM mají trvání více jak 10 let. Od této doby se zde vystřídalo mnoho maminek. Některé maminky chodí pravidelně, některé přišly třeba jen jednou. Scházíme se každý čtvrtek večer v 19:45 - jedenkrát za 14 dní. Letos od září nově v bočním křídle fary, kde můžeme k modlitbě využít kapli. Struktura MM zůstává stejná. Používáme knížečky MM, které nám zaslala koordinátorka pro ČR Růžena Fialová z Brna. Společně se modlíme modlitby z brožury, následuje desátek růžence nebo úryvek z Písma, potom je prostor pro každou maminku zvlášť, kdy odevzdává Pánu své děti v tichu před Svatostánkem. Jakmile se vystřídají všechny maminky, je prostor k díkům a prosbám. Vše co se během modlitby řekne, je vázáno „mlčenlivostí.“ Po modlitbě je prostor k povídání. V době adventní a postní máme adoraci v kostele, kde je účast maminek větší. Naše společenství je otevřené všem, kteří mají touhu a potřebu se za své děti modlit. Chtěla bych tímto především vyzvat mladší maminky na mateřské dovolené k založení další skupinky MM a odevzdávat tak své radosti a starosti o děti Pánu. Pokud to některou maminku oslovilo, naplňuje mě to radostí. Přijď mezi nás, rádi tě přijmeme. A pokud bude potřeba, pomůžeme se založením nové skupinky MM. Za maminky Mirka Punčochářová Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

Strana 9

Ohlédnutí: Kurz efektivního rodičov-ství – Minulý týden jsme úspěšně zakončili osmitýden-ní kurz efektivního rodičov-ství – krok za krokem. Kurz probíhal v Ráji v Pavlovicích a zú-častnilo se ho 16 rodičů, pod vedením lektorky Marie Kaňovské z Hranic. Jak již název napovídá, je výchova běh na dlouhou trať. Dozvěděli jsme se nové poznatky jak vychovávat naše děti s láskou, jak jim více porozumět, ale zároveň jim dávat jasné hranice. V mnoha praktických cvičeních jsme si mohli získané vědomosti vyzkoušet a pomocí domácích úkolů jsme se nové přístupy snažili uplatňovat i doma se svými dětmi. Všem tento kurz doporučuji. Centrum pro rodinu bude kurz na jaře příštího roku opět pořádat. Veronika Rychtová Den otevřených dveří v Ráji v Pavlovicích byl v pátek 12. listopadu. 2x v roce máme otevřené dveře, ale srdce máme otevřené každý den :-) Víkend tatínků s dětmi v Dřevohosticích – Expedice Hubert - Rok se s rokem sešel … a děti se mohly těšit na několik dní strávených jen s tatínky. Maminky si mohly doma odpočinout a tatínci nám dokázali, že se dokážou o děti skvěle postarat. 1. adventní víkend byl u nás ve znamení jarmarků a adventního koncertu V sobotu bylo pletení adventních věnců a minijarmark v Předmostí V neděli byl adventní koncert v kostele Sv.Jiljí v Pavlovicích a jarmark v kulturním domě. Všechny tyto akce byly velmi vydařené a sešlo se na nich přes 350 účastníků. Děkujeme všem pomocníkům i hostům, kteří takto podpořili činnost Centra pro rodinu Ráj.

TEMNÉ NOCI DUŠE - víkend pro chlapy středního věku – 16 – 18.12. na Arše v Rajnochovicích Ahoj bratře, zveme tě na setkání, kde se budeme společně s dalšími chlapy zamýšlet nad temnými hodinami našeho života. Rameno k rameni ale i tváří v tvář budeme v těchto nejtemnějších chvílích hledat šanci a výzvu k obnovení našich životů, k pochopení toho podstatného a k péči o vlastní duši. Dotkneme se bosýma nohama sněhu, budeme se sdílet v potní chýši, od srdce se smát a možná ještě víc… Mgr.Martin Bušina - psychoterapeut Program: outdor, sdílení, bubny, modlitba..., Ubytování: v chatkách, Cena: 350 Kč (díky dotaci MPSV a Olomouckého Kraje), S sebou: buben, tužku, deník, přezůvky, spacák… Na víkendu bude přítomný kněz P. Kamil Obr. Přihlášky a informace: Petr Školoud – 739 245 905. Pokojné prožití adventní doby a radostné prožití vánočních svátků se znovunarozeným Kristem v našich srdcích i rodinách přeje za celý tým Centra pro rodinu Ráj Hana Školoudová :-) Strana 10


 Přerov se přesunul na Velehrad.

 Z Teologického konviktu.

Tak a máme tu opět advent … No a jak už se v Přerovské farnosti pomalu ale jistě stává tradicí, vyrazili jsme spolu s otcem Pavlem Hofírkem na Velehrad trochu se duchovně obnovit. Vše probíhalo během jednoho listopadového víkendu, a to od 19. do 21. listopadu v poutním a exercičním domě Stojanov. Od předešlých let (letos jsme se na Stojanov společně vydali již potřetí) se ten letošní skoro v ničem nelišil. Jen nás bylo opět o něco více (letos už skoro 60!), ale kapacitu Stojanova jsme zatím nenaplnili ani z poloviny, takže pořád je co zlepšovat  . Akce se zúčastnili nejen farníci z Přerova a dalších farností děkanátu (Penčic, Laškova, Brodku u Přerova), ale i Lutína, Uherského Brodu, Brna a dokonce i z Bratislavy. Takže jsme to vlastně měli i se zahraniční účastí. Snad jsem na žádnou z farností nezapomněla, a jestli ano, tak mi to jistě odpustí. Jako každý rok, nechyběli ani manželé Hofírkovi. Přestože pan děkan rodičovského dohledu jistě dávno nepotřebuje, rádi jsme je mezi sebe přijali. Většina exercitantů setrvala po celou dobu, ale byli i tací, kteří mohli zůstat jen den či dva. Mají můj obdiv, že i přes nedostatek času absolvovali aspoň část tohoto pobytu. Nebylo to určité lehké v polovině odjet, nebo naopak nastoupit, jak se říká do „rozjetého vlaku“. Téma znělo jasně: „Duchovní život, aneb proč Bůh stvořil vodu.“ Byla jsem překvapena, co vše se k této větě může vázat a s ní souviset. Soustředili jsme se nejen na náš duchovní život jako takový, ale také jsme zabrousili do mezilidských vztahů, a to nejen mezi křesťany, ale mezi lidmi vůbec. Během těch necelých tří dnů, což byl dle mého názoru velmi krátký čas, s námi prošel otec Pavel Písmo křížem krážem. Přestože byly promluvy velmi výživné, necítili jsme se být zahlceni, protože po promluvě vždy následoval prostor určený pro rozjímání, přemýšlení či jiné zpracovávání právě nabytých informací. Své nezastupitelné místo na duchovních cvičeních má samozřejmě i svátost smíření, ke které jsme měli příležitost po každé promluvě. V sobotu odpoledne si na nás pan děkan dokonce přizval i posilu v podobě dalších dvou kněží. Prostě komfort po všech stránkách! Každý večer jsme pak mohli zakončit v přítomnosti Pána Ježíše při společné adoraci. Při ní jsme mohli nejen tiše rozmlouvat s Pánem, ale i společně zazpívat za doprovodu kytary. Díky Emily! Osobně otce děkana velmi obdivuji s jakým zápalem, energií a stále stejnou kvalitou vše absolvoval. Muselo to být pro něj velmi náročné, jak po fyzické tak po psychické stránce. K celkově dobré pohodě a hladkému průběhu přispívala i starostlivá péče sester řádu Svatého Cyrila a Metoděje a dalšího civilního personálu poutního domu, za což jim patří velký dík. A co jsem si z této duchovní obnovy odnesla já osobně? Hodně asi záleží, v jakém rozpoložení člověk na takovou obnovu jede, na co je v danou situaci citlivý a co se ho aktuálně vnitřně dotýká. Při závěrečné diskuzi jsme měli možnost se se svými pocity a zážitky podělit s ostatními. Já osobně jsem se utvrdila hlavně v tom, že je třeba se pořád snažit a aktivně prožívat každý okamžik, spolupracovat s Kristem v každé chvíli, uvědomovat si jeho neustálou přítomnost. Neoddělovat ten náš civilní a duchovní svět. K tomuto mě napadá jedna humorná, ale velmi nosná připomínka otce Pavla: „…měli bychom být s Kristem tak spojeni, že si ani nevšimneme, že jsme již zemřeli…“ Další důležitou pasáží pro mě bylo vysvětlení že: „…duchovní život je stavba: základem je život těla, pak život rozumu a emocí, pak duchovní život a vrcholem je mystika.“ Je nutné se zabývat všemi těmito složkami, nejen těmi vyššími…. Takže už to nebudu déle odkládat a k tomu zubaři si fakt dojdu…  No, to byl jen takový malý pokus o humor, mimochodem, otec Pavel dokázal opět své umění dobře načasovaného a zvoleného vtipu pro malé odlehčení právě probíraného tématu. Myšlenek bylo spousta, a kdybych časem náhodou některé začala ztrácet, stačí mrknout do „papírů“ (Otec nám totiž jako každý rok připravil velmi praktickou pomůcku v podobě vytištěných výpisků z jednotlivých přednášek) a opět se mi vše vybaví. Ach jo, škoda že ta další je až zase za rok…

Milí farníci, bratři a sestry,

Simona Vondráková


rád bych Vám alespoň stručně přiblížil Teologický konvikt a život v něm. Konvikt je místo, kde žije společenství mužů, kteří se chtějí více poznávat a připravovat se na službu kněžství. Student se připravuje po dobu jednoho roku k přijetí do kněžského semináře a na Teologickou fakultu. Příprava v konviktu se týká lidské, intelektuální i duchovní formace. V konviktu se učíme hlavně jazykům: latina, živý jazyk (angličtina, němčina nebo italština) a řečtina. Také máme hodiny katechismu, spirituální teologie, liturgiky, duchovní literatury a Písma. Každý pátek nás navštíví zajímavý host, jenž nám vždy řekne něco zajímavého o službě, kterou vykonává nebo o oblasti, ve které je odborníkem. Mimo vyučování máme čas určený na studium. Do naší přípravy patří i duchovní formace. Den začínáme společnou modlitbou a modlitbou breviáře. Každý den slavíme mši svatou a rozjímáme nad texty Písma. Dvakrát do týdne se scházíme na modlitbu růžence a také na adoraci. V našem programu je dostatek času i na rekreaci a na různé aktivity, které si sami řídíme. Seminář má svou tělocvičnu, kterou využíváme nejčastěji pro florbal nebo fotbal. První týdny jsme strávili v duchu vzájemného seznamování se jak mezi sebou, tak i s prostorami semináře a s Olomoucí. Hned první pátek za námi přijeli naši biskupové z Čech a Moravy, aby s námi při slavnostní mši svaté zahájili nový školní rok. Po mši následoval slavnostní oběd a setkání biskupů se svými svěřenci. Další týden jsme byli na třídenní brigádě v klášteře u sester Svatého kříže v Kroměříži. Byli jsme na sklizni jablek, a tak jsme měli příležitost se pořádně protáhnout a svou prací alespoň trochu pomoci. Seznámili jsme se s místními sestrami, které se také starají o staré a nemocné kněze a každý den byla možnost vyjít na prohlídku krásné Kroměříže. V říjnu jsme jeli poprvé domů na volby. Ještě před odjezdem jsme se rozloučili s naším bratrem z ostravsko-opavské diecéze, který poznal, že cesta kněžství pro něho není ta pravá. V konviktu tedy zůstává 20 českopolsko-ukrajinských studentů. 28. října jsme si připomínali Den české státnosti, a tak jsme jeli na výlet do Vídně. Navštívili jsme mimo jiné také hrobky císařů, které leží pod kapucínským klášterem. Po této prohlídce jsme měli čas navštívit mnohé pamětihodnosti. Při návratu jsme se zastavili v Mikulově, kde jsme slavili mši v místním kostele. Na závěr bych Vám chtěl poděkovat, za Vaše modlitby, kterými mě i mé bratry podporujete. Na setkání s Vámi se těší Jan Berka, bohoslovec

Strana 11

Poděkování Znovu děkuji všem, kdo svými dary a půjčkami podporují naši farnost Přerov i farnost Předmostí. Když přemýšlím nad tím, co se nám letos podařilo všechno udělat, tak je až neuvěřitelné, že jsme schopni zaplatit všechny faktury. Nová okna na faře v Přerově včetně vymalování a dodělávek nás stála zhruba jeden milion korun (fara teď vypadá jako dům, kde je radost bydlet). Zřízení církevní mateřské školy v prostorách Centra Sonus stálo zhruba 950.000,- Kč (podpořilo nás arcibiskupství darem 400.000,- Kč a město Přerov dotací 100.000,- Kč) a další opravy a vymalování Sonusu stály 150.000,- Kč. Letošní splátky nové střechy fary jsou 400.000,- Kč. Restaurování kamenného portálu kostela v Předmostí stojí 100.000,- Kč a příslušný podíl farnosti (25 tisíc) se nám již podařilo v účelových sbírkách vybrat. Firmám jsme tedy letos schopni zaplatit, ale kolik nám zůstává dluhů u farníků raději ani nepočítám. Věřím, že se nám podaří v příštím roce peníze postupně vracet. Ještě jednou všem děkuji a prosím o další pomoc. Podrobnější vyúčtování roku 2010 by mělo vyjít v únorovém čísle našeho časopisu. Také děkuji těm, kdo ve farnostech pomáhají přímo svojí prací ať už při pravidelných službách ve farnosti nebo při výjimečných akcích, jako byly například nekončící úklidy po výměně oken a malování. Ohlédnutí za duchovní obnovou A také děkuji těm, kdo se zúčastnili duchovní obnovy na Velehradě a společně tam vytvořili jedinečnou duchovní atmosféru. Měl jsem z obnovy radost a cítil jsem se tam jako kněz na svém místě. Mám jistě radost z toho všeho, co se podařilo ve farnostech opravit a vybudovat, ale ještě větší radost mám tehdy, když mohu být svědkem či dokonce být součástí budování a růstu duchovního života lidí, jejichž jména znám a kteří mi dovolili do svého života nahlédnout. Toho si vážím a děkuji za to.

Vážení a milí čtenáři, rádi bychom Vám představili nakladatelství REFUGIUM Velehrad – Roma, které vzniklo v roce 1995 jako součást činnosti jezuitského Centra Aletti v Olomouci. Nakladatelství čtenáři nabízí rozsáhlé bohatství duchovních evropských tradic Západu i Východu. Reflektuje dědictví ignaciánské spirituality. Do edice nakladatelství Refugium patří zejména souborné dílo Tomáše kardinála Špidlíka, studie ruského myšlení, prameny spirituality, dále studijní texty Centra Aletti či současné otázky. Vydané knižní tituly nakladatelství REFUGIUM si můžete prohlédnout a také zakoupit v přerovské farní knihovně, kde budou všem po celý prosinec 2010 k dispozici.

Vánoce Většina lidí se jistě těší na vánoční svátky. Vím ale, že jsou i někteří, kteří se netěší nebo mají z Vánoc dokonce strach. Nejčastěji proto, že zůstávají sami a (o Vánocích více než kdy jindy) cítí tíhu samoty nebo smutek z toho, že jim chybí ti, se kterými Vánoce prožívali dříve. Často i ten, kdo se na Vánoce těší, má v sobě zároveň i jakousi úzkost, jestli se podaří na svátky všechno připravit, jestli vše dobře dopadne, jestli bude uprostřed rodiny ta správná atmosféra, jestli si užije ty letošní svátky aspoň tak, jako ty předchozí roky. Někdy jakoby všeobecná radost a pohoda v člověku odstartovala neodbytný pocit prázdnoty a marnosti, když si uvědomuje, že ono je to vlastně všechno jinak. Kromě obecně lidského prožívání svátků se vším, co v našich krajích k Vánocům patří, je pro nás, pro křesťany, důležité snažit se každoročně znovu přemýšlet a objevovat tajemství Božího příchodu na svět. Boha přicházejícího v člověku, aby byl člověku blíž. Nám lidem blíž. Člověk na jednu stranou touží, aby byly Vánoce pořád, a na druhou stranu si to nedokáže představit. Chceme být s druhými neustále šťastní, ale v praxi zjišťujeme, že to nejde. Člověk by si přál, aby ty letošní Vánoce byly ty nejkrásnější, ale ví, že totéž si přál loni a totéž si bude přát příští rok. Jak velká je v nás touha a jak je nemožné ji naplnit. Kéž bychom uvěřili a zakusili, že jen Bůh sám může naplnit přítomnou chvíli mého života zcela a úplně. A totéž dokáže Bůh udělat s následující vteřinou a znovu a znovu. Pak se můžeme na věčnost těšit a nemusíme z ní mít strach. Pak můžeme pochopit, že věčnost už začala, že je tady, v této přítomné chvíli. K čemu je dobrá vteřina, minuta, hodina mého života, pokud jsem v ní nevnímal přítomnost Boží? Takový čas je k ničemu, takový čas nám utekl mezi prsty. Nebo snad přece jen. Kéž každou vteřinou bez Boha v nás roste touha a odhodlání, že ta příští vteřina už bude jiná. Tou příští vteřinou začne můj život s Bohem. P. Pavel Hofírek Strana 12


Svatý Ambrož, biskup a učitel církve Sv. Ambrož je společně se sv. Jeronýmem, sv. Augustinem, na jehož obrácení měl vliv a sv. Řehořem Velikým označován za učitele západní církve. Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn vysokého římského správního úředníka. V Římě vystudoval řečnictví a práva. Kolem roku 370 byl poslán do Milána, aby spravoval provincie Emilii a Ligurii. A právě tehdy tam vzplál boj mezi pravověrnými a ariány, především po smrti ariánského biskupa Ausencia. Ambrož zakročil, aby uklidnil rozpálené mysli dvou proti sobě stojících frakcí a jeho autorita byla taková, že navzdory tomu, že byl prostým katechumenem, byl provolán za milánského biskupa. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. V Kancionálu máme pod číslem 061 Ambrosiánský chvalozpěv „Bože, tebe chválíme“, také píseň č. 217 „Kriste, světa Spasiteli“. Sv. Ambrož zemřel na Bílou sobotu 4. 4. 397. Jeho atributem je včelí úl. Legenda vypráví, že když ho jako dítě napadl roj včel, nic se mu nestalo. Také se uvádí, že mu do úst nanesl med. Je to pravděpodobně symbol jeho píle, výmluvnosti a sladkosti jeho řeči. Dalším atributem je metla, jako symbol pokání. Pokáral císaře Theodosia za jeho krutost a ten se veřejně kál. V církvi se svatý Ambrož nejvíce proslavil svojí Ambroziánskou liturgií, která se podobá liturgii východní a například v Miláně se používá dodnes. Ambrož je patronem včelařů, voskařů, cukrářů, včel, domácích zvířat. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Vánoční příběhy pro potěchu duše Bruno Ferrero Kdysi dávno svolala zvířata sněm. Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce?“ Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda.“ Liška se připojila se svou představou: „Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly.“ Do řeči se jim vložil medvěd: „Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!“ Slyšet se dala také straka: „Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit.“ ¨ Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!“ A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?“ Vůl se zastyděl, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé?“ Vánoční příběhy spatřily světlo světa, když si křesťané začali vyprávět o narození Ježíše Krista. Už v Lukášově evangeliu stojí, že betlémští pastýři pověděli, co jim bylo zvěstováno, „a všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.“(Lk 2, 18). Příběhy slouží právě k tomu, aby se z nich lidé něco dozvěděli. Bruno Ferrero nám ve své knize nabízí zábavné i poučné příběhy, podobné těm, které známe z jeho dřívějších knih. Tentokrát jsou zarámované časovým úsekem od adventu do Tří králů a naplněné vánoční tematikou. Myslím, že nám mohou posloužit k plnějšímu a usebranějšímu prožití doby, která, jako každý rok, tak rychle uteče. Knihu vydalo nakladatelství Portál roku 2003 a má 140 stran. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 16, Prosinec 2010

 Bible a my 2010/2011. Na konci listopadu proběhla okresní kola soutěže Bible a my, kterou vyhlašuje ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici. Smyslem soutěže je rozvíjet a doplňovat historické a biblické znalosti žáků a studentů. Jedná se o soutěž dějepisnou, týkající se všeobecného přehledu a znalostí vycházejících, z křesťanské evropské tradice, zařazenou MŠMT mezi soutěže typu C. Soutěž je rozdělena do 4 věkových kategorií a pro jednotlivé kategorie byla letos vypsána následující témata: Od stvoření světa po Abraháma, David, Jonáš a List sv. apoštola Pavla Římanům a Galaťanům. Naše okresní kolo se konalo v Hranicích na Moravě a zúčastnilo se ho téměř 80 žáků a studentů – vítězů školních kol. Za Přerov se soutěže zúčastnili 2 studenti Gymnázia Jakuba Škody: Terezie Matlochová a Michal Lévy. Oba ve své kategorii obsadili 1. místo a postupují do celorepublikového kola. Blahopřejeme, děkujeme za reprezentaci a do finále přejeme hodně štěstí. Mile mě překvapilo hodnocení organizátorů, když chválili všechny soutěžící za stále se zlepšující výsledky. Rok od roku je prý vidět, že se děti na soutěž víc a víc připravují a prý především ti „nekosteloví“. Soutěžící, kteří se zúčastnili soutěže letos poprvé, ji hodnotili velmi kladně a byli rádi, že se o ní dověděli. Kéž takto nadšených soutěžících z našeho okolí přibývá! Markéta Matlochová Strana 13

Pořad vánočních bohoslužeb ŠTĚDRÝ DEN

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ

SVÁTEK SV. RODINY

MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE

24. 12. 2010 Pátek

25. 12. 2010 Sobota

26. 12. 2010 Neděle

31. 12. 2010 Pátek

1. 1. 2011 Sobota

15:00, 22:00 21:00

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

8:00, 17:00 15:00

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

7:30 11:00 9:00 10:30 10:20 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 10:30

17:00 mše s † (30.12.) 16:30 + adorace

7:30 11:00 9:00 10:30 10:20 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 10:30

20:00* 20:00

7:30 11:00 9:00 10:30 10:20 7:30 10:30 9:00, 14:00 adorace 9:00 10:30* 10:30 7:30 7:30 8:50 10:30 10:30 7:45

20:00 20:00 21:00

7:30 8:00 9:00

22:00 15:00*, 21:30 21:30

8:30 8:30 9:30

Přerov Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

Farnosti děkanátu Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Domaželice Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice Pavlovice u Př. Penčice Polkovice Prosenice Přestavlky Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky n. B. Vlkoš

† děkovná pobožnost

23:00 21:00 19:00

23:30 15:00, 22:00* 22:30 20:00 20:00 21:00 21:30

* bohoslužba slova

17:00 mše s † 17:00, 23:00 adorace 18:00

7:30 8:50

7:30 8:50 11:00

7:45 9:00 7:30 8:00

7:45

10:30 8:30 8:30 9:30

15:30 mše s †

7:30 8:00 9:00

17:00 17:00, 23:00 adorace 18:00

8:30 8:30 9:30

Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.

Milí farníci, bratři a sestry, rok 2010 se blíží ke svému závěru a ten je pro pracovníky Charity České republiky již tradičně spojen s přípravami Tříkrálové sbírky, která probíhá vždy v prvních lednových dnech nového roku. Tříkrálová sbírka 2011 se bude v Přerově a okolních obcích konat ve dnech od 1. do 14. ledna 2011. V Přerově bude probíhat ve čtvrtek 6.1. a v neděli 9.1. 2011. Každá skupinka se skládá z vedoucího, který má u sebe průkazku vystavenou Charitou Česká republika a zapečetěnou pokladničkou se znakem Charity Česká republika, a 2-3 koledníků. Protože je organizace sbírky náročná, hledáme jako každý rok spolupracovníky. Prosíme tedy rodiny z farnosti, aby se nebály vyslat malé děti jako malé koledníky, velké děti (starší 15 let) a rodiče jako vedoucí skupinek. Hledáme také ženy ochotné pomoci s přípravou občerstvení. Pomůžete tak dobré věci. Zájemci se mohou hlásit do 10.12. 2010 u Martiny Krejčířové, tel. 777 729 521 nebo 581 209 298. Až tedy na ulici potkáte Tři krále nebo zazvoní u vašich dveří, prosím, nezavírejte před nimi svá srdce. Přinášejí požehnání do vašich domovů a váš příspěvek pomůže lidem, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Přejeme všem lidem dobré vůle krásné, požehnané a pokojné svátky vánoční a šťastné vykročení do nového roku. Martina Krejčířová Strana 14


dokončení ze str.16 Pondělí 20.12. 16:00 17:00 17:30 Úterý 21.12. 16:00 Středa 22.12. 17:00 18:00 Čtvrtek 23.12. 8:45 19:45 Pátek 24.12. Neděle 26.12. Středa 29.12. Čtvrtek 30.12. Pátek 31.12. Neděle 2.1. Pondělí 3.1. Úterý 4.1.

Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Vánoční svátky Troubky

16:30 Přerov, sv. Vavřinec Troubky, Henčlov 9:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Centrum Sonus Silvestr a Nový rok 18:00 Troubky 23:00 Troubky 9:45 16:00 16:00 17:30 14:00

Předmostí, fara Troubky, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel

Středa 5.1.

16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Přerov, sv. Vavřinec

Čtvrtek 6.1.

Slavnost Zjevení Páně

Sobota 8.1. Neděle 9.1. Pondělí 10.1. Úterý 11.1. Středa 12.1. Čtvrtek 13.1.

Neděle 16.1. Pondělí 17.1. Úterý 18.1. Středa 19.1. Čtvrtek 20.1.

19:30 17:00 17:00 16:00 17:00

Přerov Centrum Sonus Přerov Centrum Sonus Armáda spásy Evangelický kostel Centrum Sonus Církev husitská

15:00 17:30 19:00 19:00 15:00 17:30 16:00 18:00 8:45 17:30

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

9:00


Koncert duchovní hudby Vánoční svatá zpověď v Předmostí Biblická hodina s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Příležitost ke svaté zpovědi Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Rozpis bohoslužeb je na straně 14 Bohoslužba slova pro děti s hranou vánoční scénkou Koncert duchovní hudby Svatoštěpánské koledování Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Zkouška scholy dospělých Rozpis bohoslužeb je na straně 14 Silvestrovské setkání seniorů Tichá adorace v kostele a ve 24:00 společný přípitek farníků na faře Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Novoroční vánoční koncert „Rybovka“ Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Adorační den farnosti Předmostí 18:00 společné zakončení adorace Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá pro školní děti s přípravou na první svaté přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Tříkrálová sbírka Schůzka ministrantů Tříkrálová sbírka Příprava mládeže na biřmování Ekumenická modlitba Ekumenická modlitba Kavárna pro seniory Ekumenická modlitba Dnes není večerní mše svatá u sv. Vavřince. Úklid kostela, skupina „B“ Liturgika s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Setkání animátorů mládeže děkanátu Biblická hodina s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé

Strana 15

Vánoční svatá zpověď v Přerově bude v kostele sv. Vavřince takto: pátek 17. prosince od 16:00 do 18:00, sobota 18. prosince od 8:30 do 11:00, každý všední den od 13. do 23. prosince vždy od 7:30 do 8:30.

Pátek 3.12. Sobota 4.12.

Pavlovice u Přerova 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:30 Fara v Předmostí 15:00 Troubky, kostel 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:45 Fara v Přerově Sobotín

Neděle 5.12. Pondělí 6.12. Úterý 7.12. Středa 8.12. Čtvrtek 9.12.

Pátek 10.12. Sobota 11.12. Neděle 12.12. Pondělí 13.12. Úterý 14.12. Středa 15.12. Čtvrtek 16.12.

Pátek 17.12. Sobota 18.12. Neděle 19.12.

18:30 18:00 9:45 19:30 17:00 16:00 18:00

Přerov, Šířava Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec

15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Rajnochovice 16:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Přerov, sv. Vavřinec 8:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:00 Přerov, nám. TGM Troubky 8:30 Troubky, kostel 14:00 Troubky, kostel 15:00 Troubky, kostel 16:00 Troubky, kostel

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Víkendové soustředění přerovské scholy Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Farní mikulášská nadílka Mikulášská besídka pro děti Biblická hodina s jáhnem Setkáni společenství křesťanských žen Koncert duchovní hudby Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Liturgika s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek – Adorace S tebou mě baví svět, víkendová akce pro tatínky s dětmi Koncert duchovní hudby u sv. Michala Rorátní zpěvy a modlitby pro dospělé Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání františkánského společenství Mše svatá pro děti s lampičkami a s přípravou na první svaté přijímání Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Víkend pro chlapy, viz str. 10 Vánoční svatá zpověď od 16:00 do 18:00 Koncert duchovní hudby Vánoční svatá zpověď od 8:30 do 11:00 Akce pro ministranty Živý betlém Adventní duchovní obnova: Mše s promluvou Mons. Josefa Hrdličky Promluva Mons. Vojtěcha Šímy a adventní koncert Scholy gregoriana svitaviensis Předvánoční zpovídání a adorace Požehnání, zpívané nešpory a ukončení duchovní obnovy dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka lednového čísla je 29. prosince 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents