Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Duben 2008

Číslo 4 Ročník 14 Úvodník

Vlastimil Rudolf, trvalý jáhen

Liturgický kalendář

Rosteme… biblistika Rosteme… liturgika Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Sociální učení církve Sollicitudo rei socialis

Dětské okénko

Stránka pro mládež

Pozdrav ze semináře Interděs v Horní Moštěnici

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov - Ráj Církevní památky

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách

Příprava na Velikonoce ve Vlkoši Jen tak ve stručnosti

Romské komunitní centrum Lačo Jilo Světec měsíce

Svatý Anselm z Canterbury

Umlčený zvon

… a mnoho dalšího …

Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

Snad každý zná starou křesťanskou anekdotu o tom, proč byly ženy vybrány k tomu, aby se jako první u hrobu Páně dozvěděly, že byl vzkříšen. Protože bylo naprosto jasné, že si to nenechají pro sebe a velmi rychle se o tom dozvědí ostatní. Všichni tak získali možnost uvědomit si tu úžasnou událost: „Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Není tu, byl VZKŘÍŠEN.“ Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou. Ten, který na sebe vzal všechny hříchy světa, obětoval se za nás, vstal z mrtvých. JEŽÍŠ ŽIJE. Ježíšovo vzkříšení je jedním ze základních pilířů křesťanské víry. Bez jeho vzkříšení by byl náš život pouhé NIC. Byl by prázdný, neměl by cíl. Neobsahoval by to podstatné, ten přesahující rozměr. Nutně by musel být vymezen naším narozením a okamžikem naší smrti. Skrýval by v sobě nevyhnutelnou konečnost. Zánik. Zmar. To zní hodně pesimisticky. Ale náš život není a nemůže být pesimistický, protože jsme se křtem znovu zrodili z vody a z Ducha svatého, a proto velmi dobře víme, že díky Pánu Ježíši máme přístup k životu věčnému. Ne tedy konečnost, ale nekonečnost. Ne zánik a zmar, ale věčnost, optimismus a trvalá radost. K naší jistotě přispěly i ony starověké ženy, které přišly k Ježíšovu hrobu. Od okamžiku, kdy se jim Ukřižovaný zjevil jako Vzkříšený znovu k životu, věděla starověká křesťanská obec, že vše, co zvěstoval a vykonal, bylo správné, že to bylo z Boží vůle a dle Božího plánu. Ježíšovo vzkříšení není pouze soukromou událostí mezi ním a Bohem, tj. Synem a Otcem. Pro něho neexistovalo nic důležitějšího než vůle Otce, jehož jméno má být posvěceno. Ježíš lidem ukázal cestu. Cestu poslušnosti a lásky, veliké lásky, kterou si nesl v sobě. To nás zavazuje. Jsme to my, kteří jsou plně zodpovědni za naplnění Strana 2

Duben v liturgii 2. 4. 6. 4. 11 .4. 13 .4. 16. 4. 19. 4.

20. 4. 21. 4. 23. 4. 24. 4. 25. 4. 27. 4. 29. 4. 30. 4.

Sv. František z Pauly, poustevník, zakladatel řádu paulánů Třetí neděle velikonoční Sv. Stanislav, biskup a mučedník Čtvrtá neděle velikonoční, neděle Dobrého pastýře Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Sv. Bernardetta Soubirousová Výroční den zvolení Benedikta XVI. Pamatujme v tento den na Svatého otce Benedikta XVI. v modlitbě, aby mu Pán dal všechny dary, které potřebuje ve své náročné službě, poslal mu dobré a oddané spolupracovníky a nám dal k papeži úctu a věrnost. Pátá neděle velikonoční Sv. Anselm, biskup a učitel církve Sv. Vojtěch, biskup a mučedník Sv. Jiří, mučedník Sv. Marek, evangelista Šestá neděle velikonoční Sv. Kateřina Sienská, panna a učitelka církve, patronka Evropy Sv. Pius V., papež

Velikonoce jsou oslavou přechodu ze smrti do života. Tak jako Izraelité byli Mojžíšem vyvedeni z Egypta, byli jsme my vyvedeni Ježíšem ze zajetí hříchu. Ukřižováním a pohřbením vrcholí Ježíšovo ponížení, které započalo jeho vtělením. Bůh na sebe vzal lidství se vším všudy, zůstal Bohem, ale zřekl se slávy, ve svém božství se ztotožnil s lidstvím až na nejzazší hranici naší existence. Celý Ježíšův život byl poukazem na Otce, milosrdného Boha, který hledá ztracené ovce až na dně propasti. Svým sebezmařením otevřel Ježíš cestu přes moře beznaděje, zániku, zmaru. Neutekl před smrtí, ale svobodně ji přijal, a tím ji zbavil ostnu definitivního konce. V Kristu se sama smrt stala přechodem, zrozením pro věčnost, pro společenství s Bohem. Křížová cesta nekončí uzavřením hrobu. Pak by byla jen zbytečnou připomínkou marnosti všeho snažení. Nekončí v uzavřené skále, ale v nekonečné otevřenosti Božího království. Křesťanství zbavené živé víry ve zmrtvýchvstalého Krista je jen jednou z mnoha ideologií, možná, že propracovanou, hezky do sebe zapadající, ale nic neřešící. Pramenem našeho snažení, zdrojem účinnosti svátostí, důvodem platnosti našich morálních zásad je živý Ježíš Kristus. Teprve zmrtvýchvstáním byla definitivně prokázána platnost Ježíšova vystoupení a kázání. Ježíš přinesl zvěst o blízkosti dobrého Boha Otce, který je s námi právě v naší slabosti, pádu, osamocení. Smrtí Ježíše by vzala za své i tato představa Boha. Právě vzkříšení je definitivním potvrzením moci této nesmírně něžné služebné Boží lásky. Ježíš zemřel pro naše hříchy, ale to by samo o sobě na naší situaci nic nezměnilo. On byl poté vzkříšen pro naše ospravedlnění. Zemřel - a věčně žije. Základním obsahem našeho křtu je smrt starého člověka a zrození člověka nového v Kristu. To není obraz, metafora, to je skutečnost, do které musíme vrůstat svým myšlením a životem. Nestačí vyznat svými ústy Ježíše jako Pána, musíme také uvěřit ve svém srdci, že žije, abychom se mohli opřít o skutečnou, neuvěřitelně blízkou přítomnost Zmrtvýchvstalého. V opačném případě je náš život jen těžkou a namáhavou cestou předsevzetí, závazků, plněním bobříků jednotlivých ctností. Marie byla onoho nedělního rána u hrobu celá utrápená a uplakaná ne proto, že by potřebovala něco v životě poopravit, ale protože jí vzali Pána. Jediné jeho slovo ji proměnilo tam, kde byla, aniž by se něco vnějšího změnilo. Pán nepřišel, aby poopravil náš život, ale aby si jej vzal. Do bezpečí nekonečné Boží lásky. (Petr Beneš, Amen 4/2008) Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

odkazu našeho Pána Ježíše Krista. Z toho plyne, že máme být nositeli toho nejlepšího, co nám Pán Ježíš dal - nositeli lásky. Trvale pamatujme na to, co pro nás Pán Ježíš učinil, připomínejme si to v modlitbách, rozjímání, meditacích. Pokusme se každý sám za sebe přinášet druhým více lásky a bude lépe všem.

Vlastimil Rudolf, trvalý jáhen

Liturgie velikonočních nedělí žije obzvlášť intenzivně z velikonočního tajemství jako jednoty Kristova umučení, smrti a oslavení. To spočívá nejen ve zmrtvýchvstání, nýbrž i v nanebevstoupení Páně a seslání Ducha svatého. První čtení se předčítají vždy za Skutků apoštolů. Sledujeme život, vzrůst a svědectví prvotní církve. Druhá čtení rok po roce střídavě z 1. listu apoštola Petra, 1. listu apoštola Jana a Zjevení svatého apoštola Jana. Tyto texty svou radostnou vírou nejlépe odpovídají duchu velikonoční doby. Evangelia 2. a 3. velikonoční neděle vypravují o zjeveních zmrtvýchvstalého Krista, 4. velikonoční neděle nám představuje Krista Dobrého pastýře. Na tři následující neděle jsou vybrány úryvky z Ježíšovy řeči a modlitby po poslední večeři („Řeč na rozloučenou“ a „Velekněžská modlitba“ z evangelia sv. Jana). Pro velikonoční dobu je k dispozici pět prefací, které mají společný verš: „Vždyť naše velikonoční oběť je tvůj Kristus“. Následuje v jednotlivých prefacích pět myšlenek: „Ježíš Kristus je pravý velikonoční Beránek“, „Nový život v Kristu“, „Kristus žije a přimlouvá se za nás u Otce“, „Obnova všeho skrze vzkříšeného Krista“, „Kristus je naším knězem i obětí“. Podle Českého misálu, časopisu Amen 04/08 připravil J. Branžovský

Bible – kniha víry pro Církev

Knihy Písma svatého pojednávají mnoha způsoby o víře, ke které jsou lidé vyzýváni. Na některých místech v Bibli je výslovně řečeno, že knihy Písma svatého chtějí vést k tomu, aby se člověk pevně rozhodl pro Krista a v něj také věřil. Například to čteme v evangeliu podle Jana 20,30-31: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ V této době přichází k člověku mnoho informací, lidé jsou neustále v něčem učeni a vyučováni. Každý člověk se musí soustavně nově učit a vzdělávat. Proto lidé dnes potřebují také nějaké učení pro růst svojí víry. Každý člověk má nějaké svoje dobré i špatné zkušenosti, u kterých je potřeba, aby je viděl ve světle víry. Bible je směrnice víry. V Písmu svatém je víra prvních křesťanských obcí sepsána jako směrnice víry pro všechny následující doby a pokolení. Aby Církev mohla Božímu Slovu stále více a hlouběji rozumět, je jí přislíben Duch svatý jako dar. Význam Písma svatého pro víru Církve je zvýrazněn druhým vatikánským koncilem, který k nám promlouvá zde ve Věroučné konstituci o Božím zjevení Dei Verbum 21: „Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života.“ Příklad víry ve Starém zákoně. Písmo svaté Starého zákona nám staví mnoho příkladů víry před oči: Abraháma, který se ve víře nechal Bohem vést, a tak se stal vzorem ve víře také pro křesťany (Gen 12-25). Evangelia nám pak ukazují především učedníky jako „žáky“ v Ježíšově škole, kteří ve víře museli růst a stali se pak také zvěstovateli víry (Gal 3; Řím 4). Říká se, že příklady táhnout. Kéž jsou pro nás biblické postavy, které také prožívaly svoji živou víru, vzorem ke snaze neustále prohlubovat svoji osobní víru. a tím také vztah k živému a milujícímu Bohu. Zdeněk Klimeš, jáhen

Modlitby matek v Přerově

Z historických dokumentů jsme se dozvěděly, že Modlitby matek v Přerově začaly v postní době přesně před 10 lety. Vůbec nám nepřipadá, že ten čas tak rychle letí ☺ Začaly jsme v době, kdy většina z nás, maminek, měla malé děti a myšlenka Modlitby matek se nám moc líbila. Zřejmě Božím řízením nám přišla zpráva o tomto společenství, protože dodnes nevíme od koho. První člověk se kterým jsme se kontaktovaly, byla paní Růžena z Brna koordinátorka hnutí v naší republice, která nám poslala další informace a brožurky, podle kterých se modlíme stále. Hnutí Modlitby matek vzniklo v druhé polovině devadesátých let v Anglii a jeho zakladatelkou je Veronika Walser. Skupinky, jejichž členy jsou lidé z různých církví i kultur např. v Číně, Mexiku, Rusku, Americe a Francii, vytvářejí nepřetržitý proud modliteb za děti. V naší republice působí už 350 modlitebních skupin. V Přerově se scházíme na Sonusu jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek večer. Naše společenství už navštívilo hodně maminek, některé jsou zde od začátku a další se přidávaly nebo i odcházely. Jsme společenství otevřené a zvány jsou všechny maminky, které se chtějí modlit za své děti, rodiny a vytvářet společenství modlitby ☺ A pokud by si chtěly vytvořit svoji modlitební skupinku, rádi jim předáme informace nebo kontakty na hlavní koordinátorku. Společná modlitba a často i zpěv s kytarou jsou pro nás radostnou chvilkou a posilou. Markéta Fojtů Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008 Strana 3

Liturgické knihy pro slavení mše svaté a dalších svátostí a svátostin

Základní knihou, která se používá pro slavení mše svaté, je Český misál. Tato kniha obsahuje texty modliteb předsedajícího při mši svaté. Současná podoba Českého misálu, která obsahuje schválený překlad Římského misálu doplněného vlastními texty pro slavnosti, svátky a památky našich národních světců, pochází z roku 1983.

K dalším důležitým knihám používaným při slavení mešní liturgie patří: - Mešní lekcionář • nedělní – obsahuje 3 roční cykly (označený I) • feriální – doba adventní, vánoční, postní a velikonoční - každý rok se opakují stejné texty (II); liturgické mezidobí: první čtení se střídá ve dvou cyklech, evangelium se čte každý rok stejné (III – liturgické mezidobí 1. - 17. týden; IV – liturgické mezidobí 18. - 34. týden) • pro mše ke cti svatých a o posvěcení kostela – obsahuje vybrané perikopy pro slavnosti a svátky, popř. i památky (V) • k různým příležitostem – pro mše spojené s určitými obřady a pro mše za různé potřeby (VI/1); pro votivní mše a pro mše za zemřelé (VI/2) - Mešní zpěvy – liturgické mešní texty, které přísluší celému shromáždění - Evangeliář – slavnostně zdobená kniha obsahující evangelní perikopy z mešního lekcionáře - Mešní řád a preface opatřené notami – výtah z Českého misálu - Mezizpěvy opatřené notami – obsahují české zpěvy s odpovědí lidu (v naší arcidiecézi se nejčastěji používá text zhudebněný P. Josefem Olejníkem) - Sbírka přímluv – obsahují přímluvy seřazené dle předem daných pravidel (k těmto přímluvám je možno dodat další prosby dle vhodnosti a potřeby společenství)

Kromě těchto důležitých knih, které se používají při slavení mše svaté, potřebuje kněz ještě jiné knihy, které nesou společné označení Rituál (sbírka deseti samostatně vydávaných liturgických knih pro slavení svátostí a svátostin): - Křestní obřady – rituál je koncipován dle počtu křtěnců a dle toho, zda je křest udílen při mši. Vlastní obřad křtu má dva základní momenty: bohoslužba slova a křest malých dětí. - Uvedení do křesťanského života – obřady katechumenátu a iniciačních svátostí. - Úcta eucharistie mimo mši svatou – svaté přijímání mimo mši svatou, adorační pobožnosti a eucharistické průvody. - Obřady pokání – obsahuje podrobný popis slavení svátosti smíření a návody pro slavení kající pobožnosti. - Obřady pomazání nemocných a péče o nemocné – svátostná péče a pastorace nemocných, ale i starých lidí. - Svatební obřady – slavení svátosti manželství. - Obřady řeholních slibů – vzorové texty obřadů při skládání řeholních slibů. - Pohřební obřady – texty, jimiž církevní společenství doprovází své zemřelé.

Strana 4

-

Benedikcionál – soubor textů určených pro slavení svátostin (obřad žehnání a konkrétní způsob slavení). Obřady exorcismu – modlitby za uzdravení.

Další soubor osmi liturgických knih, jichž se používá při slavení některých svátostí a dalších obřadů, které koná zpravidla biskup (některé může konat i jím pověřený kněz), se nazývá Pontifikál: - Obřady biřmování - Svěcení jáhnů, kněží a biskupů - Ustanovení lektorů, akolytů a přijetí mezi kandidáty jáhenství a kněžství - Svěcení opata a abatyše - Zasvěcení panen - Svěcení olejů - Svěcení kostela, oltáře, kalicha a pateny - Korunovace obrazu nebo sochy Panny Marie

Pokud chceme mít seznam liturgických knih kompletní, musíme se seznámit ještě s dalšími třemi knihami: - Denní modlitba církve – breviář: existuje vydání s úplným obsahem všech částí DMC především pro kněze a řeholníky nebo užší verze určená pro laiky; latinská edice má čtyři svazky. - Caeremoniale episcoporum: obsahuje pokyny pro slavení liturgie za předsednictví biskupa, přičemž biskupská liturgie je vzorem i pro ostatní bohoslužby. První sbírky podobných pokynů pro papežské bohoslužby se jmenovaly Ordines Romani, později při jednotlivých katedrálách a významnějších kostelích vznikaly Liber ordinarius nebo Ordo divinorum. První Caeremoniale episcoporum bylo vydáno po Tridentském koncilu; pokyny aplikované na bohoslužby za předsednictví kněze nesou název Manuale ritum. - Martyrologium: původně seznamy mučedníků, později i ostatních světců. V úpravě po druhém vatikánském koncilu je tato kniha oficiálním církevním seznamem všech světců uctívaných na různých místech světa a v různých dobách. kaplan Jindřich

Ekumenická křížová cesta v kostele na Šířavě - 9. 3. 2008 Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

Teologie osvobození, konverze a odpadlictví

Během pravidelných generálních audiencí a při zahraničních cestách se papež Jan Pavel II. snažil být v kontaktu i s církevními představiteli, kteří plně nepřijali závěry druhého vatikánského koncilu. Neměl to tehdy v částečně rozdělené církvi snadné. Napětí v pokoncilní době mezi těmi, kteří souhlasili, aby církev přijala nové formy svého působení, a mezi těmi, kteří naopak v neměnnosti viděli záruku stability, se prohloubilo. Navíc po Pavlu VI. zdědil papež řadu problémů: latinskoamerickou „teologii osvobození“, která pro svou blízkost s marxismem byla těžko přijatelná; řešil nejtroufalejší jmenování a také konflikt s arcibiskupem Marcelem Lefebvrem, který otevřeně odmítl přijmout závěry koncilu, provázely celý papežův pontifikát. V bytě apoštolského nuncia v Nikaragui zazvonil 22. února 1983 telefon. Nunciovi se ozval vatikánský sostituto Somalo: „Montezemolo, přileťte prvním letadlem, papež chce okamžitě vidět vás, arcibiskupa Obanda a biskupa Barniho.“ To kurie si dělala starosti o potíže a bezpečnost papeže v sandinovském státě, který měl zanedlouho navštívit. Ostatně první zkušenosti v Managui, kde první oslovení nuncia znělo „soudruh nuncius“, což sice téměř hraničilo s komikou, i když s ošklivou pachutí, tomu nasvědčovaly. Nyní zase, jak se dozvěděl papež, Daniel Ortega nechtěl nuncia pustit k přivítání vzácné návštěvy. Zároveň sdělil, že nechce, aby papež byl viděn s arcibiskupem Obandou, což Montezomolo nepřipustil, neboť arcibiskup byl předsedou biskupské konference, a tak konečná dohoda zněla, že biskupové budou po celou dobu spolu a spolu i pojedou. Neuvěřitelné, našel se autobus s odříznutou střechou a Ortega byl spokojen. Kněze – ministra zahraničí – poslal do Indie a další hodlal „uklidit“. Jan Pavel II. nechtěl nechat tzv. „teologii osvobození“ žádné náhodě a rozhodl se letět. Jedna z nepřijatelných idejí této teologie, rozšířené na území Nikaragui, Salvadoru a Guatemaly hlásala tzv. „lidovou církev“, kterou propagovala sandinovská vláda. Pokoušela se nahradit skutečnou církev. Ve vládě byli například tři kněží: jeden ministrem zahraničních věcí, druhý ministrem kultury a třetí – jezuita – řídil sandinávský literární program. Vláda, tedy i oni, vykonávala nátlak na biskupy a kněze, skandalizovala je a chtěla je zkorumpovat. V Salvadoru zase zuřila občanská válka mezi vlastní armádou a partyzány Martího. Arcibiskup Oscar Romero , kritik režimu pro porušování lidských práv, byl 24. března 1980 zavražděn přímo u oltáře. Klíčem ale byla

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (21. pokračování)

Nikaragua. Papež přiletěl do Managuy 4. května 1983. Casaroli s Motezomolou mu ještě v letadle ukázali na letištní ploše Ernesta Cardenala, kněze, ministra kultury. Ortega přestavoval vládu. Když došli ke knězi – ministru – tento smekl baret a poklekl na jedno koleno. Jan Pavel II. mu přátelsky pokynul a vyzval ho: „Upravte si vztahy s církví.“ Znělo to jako vyzvání. Onen kněz ovšem na otázku reportéra, co mu papež řekl, odpověděl: „Neklekejte přede mnou. Jsem člověk, jako vy.“ Otec Roberto Tucci a Piervincenzo Giudici, vrchní technik radia Vatikán, zjistili přede mší Svatého otce v Nikaragui, že vedle jejich přenosové aparatury je instalována i druhá, nezávisle kontrolovaná aparatura. Na dotaz, co to znamená, dostali odpověď, že vládní garnitura chce být připravena na všechny události. Sandinovci v průběhu mše rušili vykřikováním: „Lidová moc!“ V průběhu papežova kázání byly zapojeny vládní mikrofony a v okamžiku, kdy hovořil o tom, že je nemožné, aby se lidová církev stavěla nad legitimní kněze, začali sandinovci do „náhradních“ mikrofonů křičet a místní technici dokonce sklopili papežův mikrofon. To už přetekla i míra jeho shovívavosti a z jeho úst zaznělo ostré: „Silencio!“ Mše přece jen byla dokončena, ale vtom sandinovci požadovali, aby z jejich aparatury místo závěrečné písně při odchodu Svatého otce z pódia byla hrána sandinovská hymna. Jan Pavel II. je předešel, uchopil svou berlu úplně zespodu, přešel na okraj pódia a mával davům do rytmu závěrečné písně. Díky televiznímu přenosu do celé Střední Ameriky přinesla snaha znesvětit mši svatou opačný výsledek. Miliony lidí byly šokovány vulgárním chováním sandinovců a jejich mýtus se začal pomalu rozplývat. Byl to zvláštní pohled na zdvižené levice se zaťatou pěstí a papeže, sloužícího mši svatou, do níž televize neustále prostřihávala obrovské portréty Césare Augusta Sandina (1893/95-1934), národního hrdiny, Marxe a Lenina. V oněch devíti dnech zahraniční cesty navštívil Svatý otec i Kostariku, Panamu, Guatemalu, Salvador, kde se modlil u hrobu zavražděného arcibiskupa Romera, Honduras, Belize a Haiti, v níž uvedl kritiku vládnoucího režimu Duvalierovy rodiny. K „teologii osvobození“ byly vydány v Římě pokyny. Říká se v nich mimo jiné: dobro a zlo nelze přijímat pouze v ryze politických kategoriích, třídní boj není v souladu s křesťanským chápáním dějin, církev nesmí být stranickou a nepatří k žádné společenské nebo ekonomické třídě, Kristově smrti na kříži nelze připisovat politický symbol utlačovaných za novou společnost a lidová církev nemůže eucharistii redukovat jen na oslavu lidu v jeho boji; totalitarismus je zlem, protože potlačuje svobodu člověka. Mezi 17. září 1926 a 5. 8. 2007 leží téměř 81 let života kardinála Lustigera, o jehož jmenování hovořil Svatý otec jako o nejtroufalejším za svého pontifikátu. Áron Jean-Marie Lustiger se narodil polským židovským rodičům. Během války byl mladý Áron vychován ve Francii v Orléans, v katolické francouzské rodině, přijal katolickou víru (konvertoval) a 25. 8. 1940 byl pokřtěn jako JeanMarie. Jeho matka Gisele Lustiger byla z Francie deportována do Osvětimi, kde v roce 1943 v koncentračním táboře zemřela. Lustiger na Sorboně vystudoval literaturu, filozofii a teologii. V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a na univerzitě působil 15 let jako studentský kaplan, v roce 1969 byl jmenován farářem v Paříži. Za deset let nato, tedy v roce 1979, jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem v Orle-


Strana 5

áns a roku 1981 pařížským arcibiskupem. Lustiger při té příležitosti řekl: „Jsem rozený Žid a tím zůstanu, třebaže to pro mnohé bude nepřijatelné.“ Byla to prorocká slova. Sloužil jako terč nesmyslných útoků, často býval v karikaturách znázorňován s rohy jako Lucifer. Vypracoval zprávu o stavu francouzského katolicismu, která se dostala do Vatikánu. Podle ní byla francouzská církev mocnou, protože byla propojena s politickými řády po více jak 150 let. Po hrůzovládě z let 1789-1793 se církev rozštěpila. Část se vrátila k mocným a tato frakce za druhé světové války podporovala Pétainův kolaborantský režim a dokonce se přidala k Lefebvrovu odmítnutí závěrů druhého vatikánského koncilu. Dala zároveň možnost vzniknout vzájemně se vylučujícímu křesťanskému marxismu. Nato vznikla druhá církevní frakce a chtěla být rovněž církevní mocí. Tolik říká Lustigerova analýza. Jan Pavel II. řešil své rozhodnutí jmenovat syna polských židů kardinálem v modlitbách na kolenou v kapli své papežské rezidence. Monsignor Dziwisz, papežův sekretář, v době Lustigerova jmenování na pařížský a de facto francouzský katolický trůn, mu řekl: „Jste plodem papežovy modlitby.“ Kardinál založil Radio Notre Dame a televizní společnost KTO – vše ve prospěch ekumenismu, proti rasismu, Le Penovskému nacionalismu a euthanasii. Byl to nakonec on, kdo doprovázel Svatého otce na jeho historické cestě do Izraele v roce 2000. Tento známý člen Francouzské akademie věd měl elegantní smysl pro humor, dokonce i tehdy, když už upoután na invalidní vozík prohlásil: „Brzy se setkám se zakladatelem akademie kardinálem de Richelieu.“ Byl to Lustiger, který začal opět s evangelizací Francie, a to od studentů a intelektuálů. Lefebvrovo odpadlictví proti tomu ztělesňovalo nejextrémnější verzi katolicismu. Požadovalo vlastní moc ve spojení se státní mocí a odmítlo druhý vatikánský koncil jako celek. Mohlo způsobit rozkol v římsko-katolické církvi. Jan Pavel II. se s francouzským arcibiskupem Lefebvrem Křesťanská akademie v Přerově Vás zve na večer připravený Petrem Šerým

Putování do Santiaga

Petr Šerý z Valašských Klobouk se věnuje hudbě a jde za Ježíšem. Pouť trvala 62 dnů a ušel okolo 2000 kilometrů a prožil na ní jedinečná svědectví Boží přítomnosti. „Putoval jsem bez jídla a bez peněz a zažil jsem tu nejkrásnější vnitřní radost, kterou bych přál všem.“ Přednáška se koná na centru SONUS ve středu 9. dubna 2008 v 18 hodin. Srdečně zve KA Přerov Strana 6

setkal krátce po svém zvolení. Arcibiskup potom sdělil novinářům doslova: „Mně se jako papež nezdá, nemá žádný charakter.“ (John Walsh – John Paul II., str.182) Bylo se těžko domluvit, i když papež věřil, že v církvi mají místo i ti, kteří chtějí i nadále užívat předkoncilní ritus, ovšem jen když přijmou za oficiální liturgii církve misál Pavla VI. (Ratzinger – interview – 20. 9. 1997). Navíc v říjnu 1984 byl vydán indult (povolení) používat i tridentský ritus obsažený v římském misálu z roku 1962, který byl v platnosti až do II. vatikánského koncilu. Měl tedy Lefebvra uspokojit. Arcibiskup jím pohrdl, jeho nesouhlas byl nejen liturgický, ale i teologický. Papež se domníval, že základním pilířem koncilu je Deklarace o náboženské svobodě (Dignitatis humanae), Lefebvre ji označil jako bludnou nauku, heretickou (kacířskou). Koncil byl prý bezvěreckým činem a změna liturgie to prý potvrdila. Opravdová krize vypukla 15. června 1988, kdy arcibiskup ohlásil záměr vysvětit čtyři nové biskupy – své stoupence. Svěcení bylo sice v jeho pravomoci, ale neměl papežův mandát, aby právě tyto kněze vysvětil. Církevně tedy podle práva nebylo svěcení dovoleno, ale z hlediska svátostí bylo platné. To by znovu znamenalo schizmatickou církev. 5. května sice podepsal arcibiskup formuli o smíření, ale soukromně 6. května řekl kardinálu Ratzingerovi, že 30. června biskupy vysvětí. Ten ale trval, že Lefebvre musí přijmout pokoncilní učení církve. Arcibiskup 24. května napsal papeži, že je pro něj absolutně nezbytné mít „církevní autority, které sdílejí naše obavy a pomohou nás chránit před duchem II. vatikánského koncilu a duchem Assisi“, a že biskupy vysvětí. Jan Pavel II. odpověděl, aby se Lefebvre vrátil na cestu smíru. Ten ovšem nereagoval a biskupy vysvětil. 1. července kardinál Bernard Gantin, prefekt kongregace pro biskupy, podepsal edikt (nařízení), že arcibiskup spáchal schizmatický akt, a proto jsou Lefebvre, čtyři biskupové a biskup na odpočinku, který se obřadu zúčastnil, exkomunikováni a každý, kdo bude tento rozkol podporovat, bude exkomunikován (vyobcován) z církve. Přesto papež Jan Pavel II. vydal apoštolský list, kterým ustanovil komisi pro smíření s těmito členy lefebvristického hnutí, kteří vůdce hnutí nechtějí následovat. Dá se říci, že Lefebvre byl „opožděnou obětí“ Francouzské revoluce a víc nenáviděl moderní dobu než miloval „Řím“. Domníval se, že tradiční církev v oficiálně katolickém státě Francii patří ke státní moci z Kristovy vůle. Dodnes nejsme zbaveni rozdělení Kristovy církve a ono odpadlictví k tomu přispívalo. Naděje nemůže žít jen z našich slz, ale modlitba za jednotu církve byl stálý úkol, za který papež Jan Pavel II. Pána prosil, a v jehož prospěch činil mnohé kroky. (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal Florbalový turnaj vícečlenných rodin uspořádaný pod záštitou přerovského zpěváka Pavla Nováka.

FLOORBALL QUINTA CUP

Turnaj se koná ve čtvrtek 8. května 2008 od 9.00 hodin v tělocvičně ZŠ U tenisu v Přerově.

Přihlásit se může každá rodina, která má minimálně 3 děti základní školou povinné. S těmito třemi dětmi utvoří rodiče pětičlenné družstvo. Rodiny s více dětmi splňujícími podmínku mohou mít náhradníky. Zápisné za 1 rodinu činí 250 Kč. Přihlásit se můžete nejpozději do pondělí 5. května u kaplana P. Jindřicha Peřiny na adrese [email protected] nebo na tel. 604 980 955. Občerstvení zajištěno. Sportovní oblečení a obuv se světlou podrážkou podmínkou. Vlastní hole jsou výhodou.


Sociální učení církve SOLLICITUDO REI SOCIALIS Encyklika Jana Pavla II. o starosti církve o sociální otázky ze dne 30. prosince 1987 Předmluva k encyklice Sollicitudo rei socialis

Encyklika vydaná dvacet let po encyklice Populorum progressio odráží péči církve o sociální otázky konce osmdesátých let 20. století, kdy nezaměstnanost a hospodářský úpadek ohrožovaly život milionů lidí nejen v rozvojových zemích, ale i v hospodářsky vyspělých zemích. K hospodářským a sociálním problémům rozvojových zemí se přidaly ještě další těžkosti. Negramotnost, obtížný, ne-li nemožný přístup k vyššímu vzdělání, různé formy vykořisťování, útlaku a diskriminace, obrovská zadluženost, která od roku 1960 do roku 1993 vyrostla z 18 miliard dolarů na 1,5 bilionů dolarů! Zarážející je, že vedle nesmírné bídy se některé privilegované skupiny stávají otroky majetku a nemyslí na nic jiného, než na nepřetržité nahrazování věcí věcmi ještě dokonalejšími. Tento vulgární materialismus (konzumismus) překrývá nejhlubší tužby člověka, které, přes vnější bohatství, zůstávají neuspokojeny. Svatý otec vyzvedává angažovanost pro chudé. Láska k chudým, kterou by měl projevovat každý křesťan, je napodobením Kristovy lásky a ta by měla zahrnovat velké zástupy hladovějících, žebrajících, bezdomovců, lidí bez lékařské péče a bez naděje na lepší budoucnost. Papež připomíná, že by se měla provést reforma mezinárodního obchodního systému, zatíženého protekcionismem a reforma světového měnového a finančního systému, který je dnes považován za nevyhovující. Některé rozvojové země by měly zreformovat své politické režimy a nahradit úplatkářské, diktátorské nebo autoritářské režimy demokratickými, které umožňují občanům podíl na správě věcí veřejných. Nutnou podmínkou a spolehlivou zárukou rozvoje každého člověka a každého státu je zdravé politické společenství, právní jistota a respektování lidských práv.

I. kapitola Úvod Hlavním nástrojem předávání sociálního učení církve je učitelský úřad římských biskupů, který počínaje encyklikou Rerum novarum jako základem, z něhož vycházejí i ostatní dokumenty, se znovu a znovu zabýval právě tímto námětem. Mezitím magisterium uveřejnilo k výročím vydání oné encykliky různé další dokumenty k sociální otázce. Encykliku Populorum progressio vydal papež Pavel VI. dne 26. března 1967. Platnost této encykliky je zřejmá i dnes. Z téhož podnětu poslala papežská komise Iustitia et pax oběžník synodám katolických východních církvi a biskupským konferencím. Žádala v něm o mínění a návrhy, jak nejlépe prohloubit její nauku a případně jak ji aktualizovat. Chci sledovat dva důležité cíle. Na jedné straně chci dát najevo, jak si vážím historického dokumentu Pavla VI.a jeho učení a na druhé straně bych chtěl na Petrově stolci posílit kontinuitu, ale i současně aktualizaci sociální nauky. Dnešní doba se krátce před začátkem třetího křesťanského tisíciletí vyznačuje všeobecně rozšířeným očekáváním jakoby nového „adventu“, který se určitým způsobem dotýká všech lidí, poskytuje příležitost prohloubit nauku zmíněné encykliky a podívat se, jaké obzory otevírá do budoucna.

II. kapitola Co je v encyklice Populorum progressio nového Již při svém vzniku vzbudil dokument Pavla VI. všeobecnou pozornost pro svou novost, kontinuitu a neustálou aktualizaci sociální nauky církve. Je třeba si všimnout roku 1967, kdy papež Pavel VI. vydal tuto encykliku a nás vyzývá, abychom tento dokument přijali ve spojitosti s druhým vatikánským koncilem, který skončil dne 8. prosince 1965. Encyklika Populorum progressio se jeví jako dokument, ve kterém se uskutečňuje učení koncilu. Církev dobře zná člověka, je si vědoma své povinnosti „zkoumat znamení doby a vykládat je ve světle evangelia“ a stejně si uvědomuje poslání sloužit. Tak se liší od úlohy státu. To, co je v encyklice nového, můžeme shrnout do tří bodů. První bod spočívá už ve skutečnosti, že nejvyšší autorita církve vydala dokument určený církvi a všem lidem dobré vůle, a že probírá otázku, která se zdá na první pohled čistě hospo-


dářská nebo sociální. Pojem rozvoj národů pochází ze slovníku společenských a finančních věd. Tu pojednává encyklika Populorum progressio otázku postavení dělníků. Mohlo by se zdát, že „rozvoj“ i „postavení dělníků“ se vymyká oprávněným zájmům církve jako náboženské instituce. Je třeba zdůraznit mravní a kulturní povahu problematiky, jež opravňuje nutnost, aby církev do této oblasti zasahovala. Když se církev zabývá „rozvojem národů“, jejich zaměřením k životní praxi a k mravnímu jednání lidí, nemůže být obviňována, že překračuje zvláštní oblast své kompetence. Druhý bod – novota encykliky Populorum progressio je v šíři obzoru, s níž pojednává o tom, co se obecně označuje jako „sociální otázka“. Problémy na pracovištích nebo v dělnickém a odborovém hnutí určité země nebo oblasti nesmějí být pokládány za rozptýlené bez vzájemné spojitosti, protože v rostoucí míře závisejí na vlivu činitelů, které leží mimo hranice jednotlivých oblastí a národů. Z hospodářského hlediska je nyní mnohem více zemí rozvojových, než hospodářsky vyspělých. Tím je také mnohem více lidí, jimž se statků a výhod přinášených rozvojem nedostává, než těch, kteří těchto dobrodiní mohou využívat. Je to znamení, že zde jde o problém nerovnoměrného rozdělování životně důležitých prostředků, které byly původně určeny pro všechny lidi, stejně tak problém nerovnoměrného rozdělení užitku, který z nich plyne. Za tento stav nejsou odpovědny zaostalé národy, tím méně nějaká osudovost závislá na přírodních podmínkách či na souhře životních podmínek. Dnes záleží nejvíce na tom, aby všichni byli přesvědčení a cítili, že tato záležitost se přímo dotýká svědomí, které je zdrojem mravních rozhodnutí. Novost encykliky nespočívá v historickém potvrzení celosvětového významu sociální otázky, jako spíše v tom, že připojuje morální hodnocení této skutečnosti. Proto také osoby zodpovědné za veřejné záležitosti i jednotliví občané bohatých zemí mají podle příslušného stupně své odpovědnosti mravní povinnost brát zřetel při svých osobních a veřejných rozhodnutích na tento univerzální vztah a na vzájemnou závislost mezi svým chováním a bídou tolika miliónů lidí. Je to povinnost solidarity. Rozvoj nesmí spočívat v hromadění bohatství za cenu zaostávání množství lidí bez náležitého zřetele na společenskou a duchovní stránku člověka. (pokračování příště) Připravil František Adamík

Strana 7

Milá děvčata a chlapci, 23. dubna si připomínáme svátek sv. Vojtěcha, biskupa, mučedníka, patrona naší české země. Vydali jsme se za ním do polského Hnězdna. Je rok 996. Požádali jsme pražského biskupa Vojtěcha, aby nám krátce řekl něco ze svého života. Zajímalo nás, proč není v Praze, ale v Polsku a jaké má plány do budoucnosti. Vojtěch: „Narodil jsem se na hradě Libici nad Cidlinou, kde od pradávna sídlil náš rod Slavníkovců. V mládí jsem studoval v Magdeburgu, kde jsem se naučil německy a latinsky. Když jsem se vrátil do vlasti, byl jsem u toho, jak těžce umíral první český biskup Dětmar. Naříkal, že neplnil dost dobře své pastýřské povinnosti, že byl příliš shovívavý k šlechticům, kteří měli jen povrchní víru. Byl jsem jeho lítostí otřesen. Udělal jsem předsevzetí, že budu vždy věrně a přesně plnit Boží příkazy, abych mohl jednou lehce odejít na věčnost. Bylo mi teprve 27 let, když mne kníže Boleslav II. a jeho vladykové zvolili za Dětmarova nástupce. Měl jsem strach z odpovědnosti, ale volbu jsem přijmout musel. Snad si šlechta myslela, když jsem mladý, že budu ještě povolnější, než můj předchůdce. V tom jsem je zklamal. Bojoval jsem pevně proti pohanským zvykům, proti mnohoženství, proti dávání lidí do otroctví, proti krevní pomstě. Tím jsem si ale znepřátelil pány. Dvakrát jsem odešel do Říma, abych se duchovně posílil, poradil se s papežem. Poprvé jsem se vrátil plný naděje, že světlo Kristovo přece jen zapudí pohanské neřesti. Byl jsem však zklamán. Zvláště mocný rod Vršovců nechtěl o lásce k bližnímu nic vědět. Před mýma očima spáchali krevní mstu na slabé ženě - pro manželskou nevěru. Rozrušen jejich zlobou, vydal jsem se ihned na druhou cestu do Říma. Svatý otec Řehoř V. mi radil neustoupit. Jen v tom případě, že by mě Čechové nepřijali, smím odejít jako misionář do některé pohanské země. Vrátil jsem tedy zpátky. Ještě jsem do Čech nevkročil, když jsem se dověděl strašnou zprávu. Přemyslovci se svou čeledí vpadli neočekávaně na hrad Libici, kde pokojně žili moji bratři·s rodinami. Příbuzní nebyli připraveni na obranu, a proto utekli do kostela, který je ve všech křesťanských zemích uznáván za posvátný azyl. Dokonce i v pohanských dobách měly chrámy právo azylu. Přemyslovci na to nedbali. Když povraždili hradní služebnictvo, zamkli kostel a zapálili ho. Strašné! Když na to vzpomenu, zdá se mi, že slyším křik a pláč dětí a žen, úpěnlivé modlitby svých bratrů. Všichni uhořeli, zatímco vrahové se jim potupně posmívali, že K svatému VOJTĚCHU ani příbuznost s biskupem není Slavníkovcům nic platná. Jenom bratr Radim tam nebyl. Byl se mnou v Římě. Bůh jim to odpusť. Marie Holková Chápete už, že jsem odbočil z cesty a místo do Čech jsem šel do PolZpívám píseň našim otcům, slavným kdysi Slavníkovcům, ska. Polský kníže je mým přítelem. Až sem mi došel z Prahy vzkaz: chci za národ úctu vzdát, úctu vzdát. Nevracej se domů, nestojí o tebe. To rozhodlo. Mám-li zemřít mučednickou smrtí, ať jsou mými vrahy raději pohané cizí krve, než moji Záře jejich slávy letí vlastní krajané. Již v příštím roce odejdu hlásat Kristovo evangelium dějinami po staletí, slabým příklad víry dát; víry dát. pohanským Prusům. Chtěli jste na rozloučenou duchovní slovo, tady je: Biskup Vojtěch Pánu slouží, Bud'te celými křesťany, polovičatost se našemu národ k Bohu povést touží, Pánu nelíbí“ aby láska mohla vzplát, mohla vzplát. Pohané ho nenávidí, za svou lásku zlobu sklidí, přesto má je všechny rád, všechny rád.

Měl jsi stádo černých ovcí, nešlo s tebou k svému otci, nechtěli tě doma mít, doma mít. Jejich zloba, jejich viny zahnali tě do ciziny símě víry jinde sít, jinde sít.

K nebi stoupáš cestou úzkou, krví kropíš zemi pruskou, krví chceš všem víru vlít, víru vlít. Rudá růže umučení žárem lásky duše mění, aby mohly věčně žít, věčně žít.

Můj svatý Vojtěchu, mám v tobě útěchu, přímluvcem já tě chci mít, svatě žít, své církvi k prospěchu, můj svatý Vojtěchu, dle tvého vzoru chci žít.

Strana 8

Sv. Vojtěch to řekl výborně, ale co to znamená být celým křesťanem? To znamená milovat Boha, milovat bližní a pomáhat jim plnit opravdově a poctivě všechny povinnosti, nejen náboženské. To ovšem není lehké. K tomu potřebujeme Boží pomoc a o tu musíme prosit. Víme, že sv. Vojtěch byl pohany, kterým šel hlásat Krista, umučen. Dal život za Ježíše a hlásání evangelia. Děkuji všem chlapcům a děvčatům za nacvičení a opravdové předvedení pašijové křížové cesty a čtení pašijí.

Liba Calábková


Milí farníci, milí bratři a sestry, POZDRAV ZE SEMINÁŘE v pravidelném cyklu příspěvků ze života v konviktu a semináři je dnes řada na mně, tak mi dovolte, abych alespoň pár řádky připomenul uplynulé období našeho seminárního života. I když nyní prožíváme velikonoční radost ze Zmrtvýchvstalého Krista, odskočím na okamžik ještě do postní doby. Nevím jak Vám, ale nám bohoslovcům připadla letos nějaká „krátká“. Nebo alespoň hrozně rychle uběhla... Kolikrát si říkám, že mnoha lidem, kteří chodí do práce nebo do školy to ale musí utíkat ještě mnohem rychleji než nám, kteří přece nějaký ten prostor pro zklidnění vždycky v semináři zajištěný máme. Během postní doby jsme měli velmi hezké rekolekce s otcem biskupem Josefem. Člověk se mohl zase tak víc ztišit a uvědomit si, co vlastně prožíváme a na co se připravujeme. A díky poetickému výkladu Danielova kantika z breviáře, do kterého se otec biskup zcela vžil, nám tato rekolekce zůstane určitě dlouho v paměti. A taky modlitba tohoto kantika už pro nás nebude stejná jako předtím☺. Prošli jsme od Stvoření, přes vesmír, velryby, rybičky v akváriích, kopce a kopečky, mokro i horko, překonali Mont Everest, abychom nakonec došli ke konkrétnímu člověku, který oslavuje svého Stvořitele. A to všechno během 20ti minut v lavicích seminární kaple☺. Další akcí, která se už pomalu stává tradicí, bylo pásmo postní hudby a slova, které si připravil náš seminární sbor. V zaplněném kostele sv. Michala zaznělo několik čtení z Písma svatého a hudební skladby napříč staletími (od 6.stol. až po zpěvy z Taize). Mohli jsme se tak ještě více „naladit“ na přicházející svátky a na odjezd domů. Svatý týden a Triduum jsme již mohli prožívat doma, mezi svými blízkými. Pevně věřím, že to byl pro nás všechny požehnaný čas, a že jeho plody zužitkujeme v naší další formaci. Já osobně se cítil fajn, když jsem se mohl zase na chvíli vrátit na „své domácí“ místo v kostele a prožít Velikonoce uprostřed Vás. Po návratu do semináře se náš život vrací do svých kolejí. Čeká nás škola, formace, ale také akce, na které se bohoslovci vždycky těší. Jednou z nich je např. víkend s biskupy a taky 1. bohoslovecká pouť na Sv. Hostýn, která se uskuteční 5. dubna. V některém z dalších čísel Vám o nich napíšu něco víc. Rád bych také na závěr ještě ze srdce poděkoval Vám všem za modlitby a podporu, kterou nám poskytujete. Dovolil bych si tentokrát jmenovitě poslat veliké poděkování Společenství žen v Domech s pečovatelskou službou na Trávníku a v Předmostí za jejich dary a všem Vám též popřát hodně radosti z Kristova Na tuto akci Vás srdečně zvou bohoslovec vítězství. Pavel Šupol a kaplan pro mládež P. Jindřich. Těším se na setkání s Vámi v Přerově nebo na těchto stránkách. Ríša Vysloužil

,,Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky“

Tak tato věta se stala heslem našeho letošního interděkanátního setkání mládeže. Ptáte se, co ta předpona ,,Inter“? Letošní rok se totiž jednalo o setkání mladých, přibližně ve věku od 14 do 32 let ze dvou děkanátů, a to přerovského a hranického. Akce se konala v sobotu před Květnou nedělí 15. 3. 2008 v malebné vesnici poblíž Přerova, v Horní Moštěnici. Scházet jsme se začali již okolo 8:45 u tamní fary, kde nás čekali usměvaví organizátoři. Postupně přijížděly větší i menší skupiny mladých a začalo vřelé vítání. Mnozí z nás se dlouho neviděli, jiní se doposud neznali, což se muselo samozřejmě napravit. Pak se ale rozezvučely zvony z věže kostela Nanebevzetí Panny Marie, jež nás svým libým hlasem zvaly na mši svatou, která naše setkání zahájila. U Stolu Páně se sešel nezvyklý počet kněží z obou děkanátů. Hlavním celebrantem byl otec Pavel Stuška, který nyní slouží jako spirituál na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po slavení mše svaté následovala skvělá a velmi působivá přednáška otce Pavla Stušky s názvem ,,Být křesťanem je povolání nebo poslání?“ Otec Pavel vycházel z Poselství Svatého otce Benedikta XVI. k XXII. světovému dni mládeže. Přednáška se skládala ze tří částí, jež byly uvedeny svědectvím mladých lidí a křesťanskými písničkami s videoklipy. Kladl velký důraz na živý vztah s Pánem Bohem skrze pravidelné slavení mše svaté nejen v neděli, měsíční svátost smíření, každodenní modlitbu a četbu Písma svatého. Když dozněla poslední slova přednášejícího, všichni povstali a sjednotili se v modlitbě Anděl Páně. Následně jsme se přesunuli do tamní školní jídelny, jejíž chodby zaplavila libá vůně vynikajícího oběda. V odpoledním programu nastala volba možností. Někteří z nás si zvolili besedu s paní Pavlíkovou s názvem ,,Zase mám čtení v kostele“, kde se dozvěděli spoustu zajímavých poznatků o předčítání z Písma svatého a vystupování na veřejnosti. Jiní se ponořili do tajuplného světa nazvaného ,,Liturgie včera, dnes a zítra“ s otcem Josefem Pelcem. Prošli zajímavou historií vývoje slavení liturgie, seznámili se s nejrůznějšími gesty a symboly při liturgii. Na závěr se otec Josef pokusil srovnat západní a východní křesťanskou tradici a sdělil nám svůj názor na podobu mše svaté ve formě, v níž byla sloužena před II. vatikánským koncilem a na možnosti účasti na mši sv. v této formě. Další nabídkou byla beseda ,,Manželství a vlastní rodina – bude to nuda nebo dobrodružství?“, v které nám manželé Paláskovi poodhalili


Strana 9

Na závěr bychom chtěli předat pár postřehů a názorů na INTERDĚS: * Velmi mě potěšila celková organizace setkání, pestrost a zároveň propojenost jednotlivých nabídek přednášek, nechybělo ani sportovní utkání. Měl jsem velkou radost především z duchovních možností – adorace, slavení svátosti smíření, připravená liturgie slavení mše svaté. A nemohu zapomenout na výborný oběd. Byl jsem rád s vámi. otec Pavel Stuška

* Na setkání mládeže se mi velmi líbila atmosféra, která tam panovala.Schola ze Všechovic, která zpívala celou mši, byla velmi dobře sehraná a čišela z ní radost z toho, že smí zpívat Pánu.Velmi zajímavá byla přednáška P.Pavla. Během celého odpoledne byla možnost přijmout i svátost smíření, nebo jen tak adorovat v Boží blízkosti. Myslím si, že se setkání velmi povedlo, a už teď se těším na další. ☺ Ludmila Jemelková, Drahotuše

* I přes nejednoduchou dopravní dostupnost se do Horní Moštěnice dostavil hoj-

ný počet mládeže ze dvou děkanátů, ze které od začátku vyzařovala přátelská nálada a radost. Radost ze setkání nejen mezi sebou navzájem, ale i mezi námi a Kristem byla patrná ve mši sv., kterou jsme zahájili setkání. Jan Šimonik, Tovačov

* Na takovém setkání jsem byla poprvé. Moc se mi líbila beseda s názvem ,,Manželství a vlastní rodina – bude to nuda nebo dobrodružství?“ Myslím, že bylo fajn, když si člověk mohl vybrat program. Petra Husárová, Přerov * Na tuto akci jsem se těšila už dlouho dopředu. Když jsem uslyšela, že tam bude zpívat naše Všechovická schola, těšila jsem se ještě víc. Otec Pavel měl působivou přednášku, na kterou se jen tak nezapomene. Potkala jsem po nějaké době známé kamarády a množství mladých mě opět ujistilo, že nejsme sami, kteří se snaží jít proti proudu. Také kněží našich farností nás ujistili svými modlitbami a povzbudili nás v našem snažení. Byl to příjemně strávený den v Boží blízkosti.

Nové webové stránky od dubna 2008:

Maruška Cíchová, Všechovice

3

www.raj-pavlovice.cz

Termíny nejbližších akcí: Setkání chlapů na Centru v Pavlovicích – v sobotu 19. 4. od 19 hodin - zpěv, bubnování, čtení a beseda nad knihou Johna Eldredge – „Pozor, srdce muže!“ Modlitby matek – v pátek 11. 4. od 20 hodin Zrcadlo –odpoledne pro maminky- masér, kadeřnice, pedikúra-manikúra- ve středu 16. 4. od 16 hodin Exit club – každý pátek klubové setkání pro mládež z širokého okolí – 16:45 až 20 hodin Exit akce - v pátek 4. 4. od 17 hod – „On-line disko párty“ - v sobotu 10. 5. – „Natři si židli“ – den plný her i práce se židlemi info u Peti – 776 810 451

Foto z odpoledne pro maminky - Zrcadlo

kouzlo správné křesťanské rodiny. Nejprve jsme se s nimi vrátili do doby jejich seznámení, prošli spolu několik let čistého a krásného vztahu, jež završila svatba - no kde jinde, než v kostele. Do roka jim Pán daroval největší poklad, jaký mohli dostat, děťátko. Následně přišli i další sourozenci, ať už vlastní, či adoptovaný bratříček. Manželé nám svým životem dosvědčili, jak nádherné může být manželství, svěříme-li jej našemu Pánu, jenž nás všechny nesmírně a hluboce miluje. Ti, jež mají šikovné ruce, mohli předvést svůj talent v tvořivých dílnách a vytvořit tradiční i netradiční záložky. Pořadatelé ale nezapomněli ani na ty, kteří dávají přednost pohybu a sportu. Hrál se florbal, kde se utkalo pět špičkových družstev. Po duchovní stránce se naskytla možnost očistit svá srdce ve svátosti smíření a prohloubit svůj vztah s Pánem při adoraci. V 16 hodin pak nastala ta smutná chvíle, kdy přišlo loučení. Jirka a Jíťa, kteří nás bezpečně provázeli celým programem, pronesli děkovná slova a skvělá schola ze Všechovic nás doprovázela při východu z kostela svou strhující hudbou. U kostela stál autobus, který nás odvezl zpět do Přerova. Nikdo však neplakal, neb víme, že se zase sejdeme, a pokud ne o prázdninách na Aktiv8 na Velehradě, pak tedy zase příští rok. Už teď se moc těším. A nezapomeňte: ,,Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky“ J. a M. J.

Připravujeme: Pěší pouť rodin na Svatý Hostýn – ve čtvrtek 8. 5. Původní skupina z farností otce děkana vychází z Vlkoše, další skupina půjde jinou cestou z Pavlovic u Přerova. Je možné se cestou přidat k oběma skupinám. Společné setkání a slavení mše svaté bude v odpoledních hodinách na Svatém Hostýně. Podrobnosti zašleme na plakátku do farností. Den otevřených dveří v Centru pro rodinu Ráj – v úterý 20. 5. – celý den Poznejme se navzájem - setkání rodin z jednotlivých farností – v neděli 25. 5. odpoledne Přednáška psycholožky Mgr.Marcely Prvé na téma Nadané děti a přístup k nim – ve středu 28. 5. v 17 hodin Strana 10


Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách

První historická zmínka o Kokorách je v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Kostel se hřbitovem prý založili na stejném místě, kde stojí nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, Oldřich a Bušek z Kokor před rokem 1370 (do tohoto roku byly Kokory přifařeny k Přerovu) a 11. ledna 1371 si ve smlouvě vyhrazuje Zbyněk z Kokor „kostelní podací“ (patronátní právo ke kostelu). První zmínka o kokorském plebánu (faráři) je z 20. dubna 1373, byl jím Buškův syn Racek (Raczko) z Kokor, jenž „maje dosti statků farářských, zřekl se svého dědického podílu ve prospěch bratra Stacha“. První popis kostela je až z roku 1633, kdy farář Martin Rzekiecki (Kolčinský) na příkaz kardinála Dietrichštejna podal zprávu konsistoři, že farní kostel v Kokorách je „starý, malý, jen 10 sáhů dlouhý a 4 široký, v presbytáři goticky klenutý, v lodi má rovný strop, má 3 oltáře ze dřeva stejně jako dvojitý kůr, na dolním kůru positiv s 5 rejstříky.“ Po třicetileté válce zbylo v Kokorách jen 24 osedlých, dalších 26 domů bylo pustých, v přifařených vsích podobně. Zubožený majetek 10. dubna 1663 koupili olomoučtí jezuité, kteří drželi Kokory až do zrušení řádu v roce 1773; od nich je převzal po 7. září 1773 Studijní fond ve Vídni. Farář Martin Bernardus Janáč 2. dubna 1690 žádal o povolení postavit nový hlavní oltář, protože „starý je červy prožraný“, děkan Tichý 26. března 1694 potvrdil, že kokorský kostel je „ve stavu bědném“. 4. května 1761 se stal zdejším farářem Václav Piltzinger, na základě jeho opakovaných žádostí měly být v roce 1788 zahájeny opravy farního kostela a k bohoslužbám měla být po dobu oprav používána kaple sv. Františka Xaverského. Kvůli válce dal Studijní fond v roce 1789 opravit kostel jen provizorně, takže podle úřední zprávy z roku 1801 byl kostel stále na spadnutí a tak malý, že polovice farníků musela při bohoslužbách stát venku. Přestavba do dnešního tvaru začala až za faráře Tobiáše Raphaela Schmidta. 20. května 1807 požádal o povolení konání bohoslužeb v panské stodole, protože kostel hrozí zřícením. To stavbu konečně popohnalo, ale znehodnocení měny a státní bankrot v napoleonských válkách vedly k tomu, že nový kostel byl jen o málo větší než starý (a za křivé obvinění rokytnického hospodářského správce z „vytunelování“ kostelních peněz určených na stavbu museli kokorští pykat v „horovni“ – rokytnickém zámeckém vězení). 11. listopadu 1808 požádal P. Schmidt konsistoř o povolení posvěcení novostavby a 8. prosince 1808 nový kostel posvětil. Stavba skončila roku 1809 obnovou krytého dřevěného schodiště k hlavnímu vchodu. V kostele byla opět umístěna křtitelnice z roku 1771 a také staré oltáře, na nové nebylo. (Nový hlavní oltář byl postaven až v adventu 1830 a 1. ledna 1831 sloužil farář Joseph Link mši sv. „za dobrodince, kteří na ten oltář můj též díl obětovali“, ofěra „na nejnutnější kosSlovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

telní věci“ se konala až 13. února 1831.) Také dva staré zvony byly tehdy převěšeny na novou zvonici. Po katastrofálním požáru obce v srpnu 1850, kdy vyhořela také fara, odešel starý P. Link na odpočinek do Kroměříže, k 1. září 1850 si vzal jako administrátora expozitu z Rokytnice Jana Miksche, který se po jeho smrti stal 26. června 1854 kokorským farářem. 3. června 1852 získal P. Miksch povolení postavit v kostele dva nové boční oltáře. Roku 1854, kdy žilo v celé farnosti 3257 „katolíků moravského jazyka“, byl pořízen nový hlavní oltář nákladem 1270 zl. konv. měny, z nichž kostel dal 620 zl. a zbytek dobrodinci. Oltářní obraz „Nanebevzetí Panny Marie“ je z roku 1871, namaloval jej Leopold Schulz. V roce 1866 byla postavena nová kostelní střecha a na ní sanktusová věžička. Farář Daniel Deutsch v září 1883 dojednal stavbu nové sakristie a zvětšení kostelních oken. Do výklenku po zrušeném okně v průčelí kostela dal roku 1886 zhotovit sochu sv. Josefa Pěstouna. Roku 1887 pořídil věžní hodiny. V roce 1896 byla opatřena první dvě malovaná okna a 24. června roku 1897 dokončena nová věž posvěcením a upevněním vrcholového kříže. K opravenému vchodu dal postavit sochy sv. Václava a sv. Ludmily od kroměřížského sochaře Antonína Tomáše Becka. V roce 1905 byly ke schodišti před kostelem postaveny sochy Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. V červnu 1911 posvětil prelát Jindřich Geisler nové varhany. V roce 1917 musely být kokorské zvony odevzdány pro válečné účely, zůstal jen nejstarší zvon z roku 1477. V létě 1921 byly přestavěny schody ke kostelu a vyměněny za 60 žulových stupňů, na nichž jsou dodnes čitelná jména jednotlivých dárců. Za faráře Ignáce Korhoně se v adventu 1921 poprvé svítilo v kostele elektřinou. Díky velkorysému daru preláta Jindřicha Geislera byl v roce 1922 zcela předělán svatostánek na hlavním oltáři, oltář mramorován a pozlacen spolu se sochami. Na boční oltáře přišla řada v roce 1925. 8. dubna 1923 posvětil prelát Geisler tři nové zvony. (Ty však byly zabaveny a odvezeny k rozlití 23. března 1942.) V roce 1929 získal kostel čtvrtý boční oltář Panny Marie Lurdské a v roce 1931 další barevné okno s obrazem sv. Terezie od Ježíše. Z odkazu pana Antonína Horáka byly zakoupeny elektrické reflektory k hlavnímu oltáři – v té době převratná novinka. V r. 1934 byly elektrické rozvody zasekány do zdí a kostel po asi 100 letech nově vymalován. Poslední den války – 8. května 1945 - kostel utrpěl přímý zásah těžkým dělostřeleckým granátem. To už byl od 1. září 1944 kokorským farářem Vladimír Gibala. Kostel byl opraven v roce 1946 a celý omítnut brizolitem, nové elektrické věžní hodiny zaplatil v roce 1951 MNV Kokory. Strana 11

19. listopadu 1963 byl kokorský kostel prohlášen státní kulturní památkou. 21. května 1965 začala oprava vnějšku kostela, který musel na pokyn památkářů dostat tradiční vápennou omítku. Generální oprava pokračovala v roce 1968 novou krytinou kostelní střechy, roku 1971 byl celý kostel vymalován, položena nová dlažba v presbytáři z kubánského mramoru, restaurovány obrazy Křížové cesty a opraveny varhany. V roce 1972 byla položena nová dlažba v sakristii, v roce 1973 opravil restaurátor Karel Benedík všechny tři oltářní obrazy. Farář Vladimír Seget dal v roce 1980 do kostela umístit no-

vý svatostánek, obětní stůl „versus populum“, ambon a sedilie, vyrobené podle návrhu ing. arch. Ludvíka Kolka z Brna, posvěcené 13. února 1981. 7. října 1990 posvětil generální vikář Erich Pepřík nové zvony „P. Maria“ a „Sv. Anežka“, 28. ledna 1993 byly v kostele nainstalovány elektronické varhany místo červotočem zničených píšťalových, ze kterých byl ponechán jen prospekt. Protože do dneška uplynulo už více než čtvrt století od generální opravy, bylo nutno opět se pustit do důkladné opravy interiéru i exteriéru kostela.

Zdeňka Mollinová

Příprava na Velikonoce ve Vlkoši

Ve vlkošské farnosti každoročně prožíváme hlubší přípravu na prožití velikonočních událostí. Celou postní dobu jsme se snažili s dětmi naplňovat heslo: Modlitba, půst, almužna, to je činnost záslužná. Během postu zveme děti spolu s ostatními věřícími na pobožnosti křížových cest. Děti pak procházejí jednotlivá zastavení křížové cesty a nesou obyčejný dřevěný kříž podobně jako Pán Ježíš. Mám velikou radost, když vidím, že i malé děti rády přicházejí, aby se modlily a střídaly v nesení Ježíšova kříže. Velmi si vážím rodičů a prarodičů, kteří s nimi do kostela přicházejí a slovem i příkladem jim předávají víru a učí poznávat Boha. Dalším velkým snažením pro děti v postní době je odřeknutí si nějaké dobroty nebo sladkosti, aby dokázaly ovládat svou vůli. Peníze, které si ušetří, mohou věnovat pro dobrou věc a zapojit se do projektu „Mosty“, kterým již tradičně podporujeme Papežské misijní dílo. Naše děti mají možnost během celé postní doby kupovat „cihličky“, ze kterých stavíme mosty mezi jednotlivými kontinenty. Z výtěžku této akce jsou podporovány děti v chudých částech světa. Taková pěkná tradice, která už se vidí jen málokde a není příliš známá, je ta, že děvčata na Květnou neděli chodí s májem a zpívají pašije o umučení Krista, o tom, že už je tu Květná neděle, že se blíží velikonoční svátky. Zpívají i o Panně Marii, která řekla Bohu své ano, prožívala bolestné utrpení s Ježíšem, stála pod křížem, držela jeho mrtvé tělo, byla svědkem těchto bolestných událostí, ale nakonec prožila radostné setkání se Vzkříšeným Kristem. Věřím, že takovéto prožití postní doby může nejen dětem, ale i nám pomoct hlouběji poznávat Boží lásku k nám a načerpat opravdovou velikonoční radost.

Sobotní Velikonoční Vigilie v Předmostí.

Markéta Matlochová

Strana 12


Biřmování a příprava Tuto sobotu 5. dubna 2008 bude v našem kostele sv. Vavřince udělovat svátost biřmování otec biskup Mons. Josef Hrdlička. Přijetím svátosti biřmování člověk vstupuje do křesťanské dospělosti. Jako dospělý si pak nese odpovědnost za svůj křesťanský život na prvním místě on sám. Má se modlit, účastnit bohoslužeb, číst Bibli, žít podle přikázání apod. už nejenom proto, že ho k tomu vybízí a vedou druzí, ale hlavně na základě svého vlastního rozhodnutí. Přijetí svátosti biřmování není vrcholem křesťanského života, ale spíše jeho začátkem. Znamením toho je i skutečnost, že setkání přípravy na biřmování nekončí, ale pokračují. Ovšem s jednou zásadní změnou: Setkání přípravy po biřmování jsou dále dobrovolná. Mohou být pomocí ve snaze o opravdový duchovní život. Jistě se nedá říct, že člověk, který chce svou víru dále prohlubovat, musí chodit každých čtrnáct dnů na Letní křesťanský tábor společné setkání nad katechismem či Biblí. Vždyť pro děti od 6 – 15 let jistě může i sám číst duchovní literaturu, účastnit se Tábor se koná ve Valašské Polance řady bohoslužeb, navštěvovat duchovní přednášky, 26.7. – 9.8. 2008, sledovat duchovní programy v rádiu či televizi apod. bude stát cca 1 400,- Kč. V praxi je ale skutečnost jiná. Většinou jen pravidelná společná setkání s jasným programem člověka donutí Tak neváhej a mrkni na www.taborpreov.estranky.cz, najít si na „vzdělávání“ ve víře čas. Všechno ostatní kde najdeš více informací, zpravidla končí jako nesplněná předsevzetí, zbožná ty Ti také mile a moc ráda sdělí hlavní vedoucí přání a vzdušné zámky. Proto chci vybídnout nejen Jana Lehká - tel.: 777 571 692, [email protected] letošní biřmovance, aby ve svém „učení se“ víře nebo její zástupce nepřestávali, ale povzbuzuji také všechny již dříve Emily Šmídová - tel.: 775 048 038, [email protected]. biřmované, aby si hledali způsob, jak ve svém Upozornění: kapacita tábořiště je omezena! křesťanském životě dále růst. Protože pokud naše víra Přihlásit se můžeš do 4. května 2008. nesílí, tak slábne.

Vybíráme na opravy Na opravu střechy fary v Přerově máme vybráno ve sbírkách a darech 289.998,- Kč a k tomu máme půjčky od farníků 125.000,- Kč; celkem máme tedy připraveno 415.000,- Kč. Na opravu fasády kostela v Předmostí máme vybráno ve sbírkách a darech 55.187,- Kč. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Pastorační setkání V souvislosti s dočasným přerušením činnosti pastoračních rad jsem psal, že se budu snažit hledat další způsoby, jak s farníky komunikovat a jak se radit o věcech života farnosti. Jedním ze způsobů by mohla být pastorační setkání s předem daným tématem, na které zvu všechny farníky, kteří mají o dané téma zájem nebo se v dané věci chtějí aktivně zapojit. Napadla mne zatím tři témata.

Farní zahrada O prvním jsem se zmiňoval už v minulém čísle. Ve čtvrtek 10. dubna 2008 v 19:00 zvu na faru v Předmostí ty, kteří chtějí říct svůj názor nebo se zapojit do diskuze nad tím, jak by mohla vypadat a k čemu by měla sloužit farní zahrada v Předmostí.

Fotografie z duchovní obnovy přerovských biřmovanců, která se konala na Svatém Hostýně ve dnech 29.-30. 3. 2008.


Kaple sv. Jiří V pondělí 21. dubna 2008 v 19:00 zvu na faru v Přerově ty, kdo mají jakýkoliv nápad či se chtějí společně zamýšlet nad dalším využíváním kaple sv. Jiří na Horním náměstí. Výhledově se totiž uvažuje o generální opravě kaple s přispěním města a Ministerstva kultury. Podle zamýšleného způsobu využití, by se pak měla provést i případná úprava interiéru. Jsou to sice ještě velmi daleké plány, ale bude dobře o tom začít uvažovat už teď. Dětské mše svaté Ve čtvrtek 24. dubna 2008 v 19:00 zvu na faru v Přerově ty, kdo se chtějí vyjádřit či dát své návrhy ohledně průběhu dětských mší svatých v Přerově. A zvu také ty, kteří by se rádi aktivně do slavení těchto bohoslužeb zapojili.

P. Pavel Hofírek

Strana 13

Romské komunitní centrum Žížalka je sociálně aktivizační centrum pro rodiny s dětmi, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Docházejí k nám zejména maminky s dětmi předškolního věku z ulice Kojetínské, které se chtějí něco zajímavého naučit, a ve společenství Kojetínská 1946, Přerov s ostatními příjemně prožít dopolední hodiny. Uživateli mohou být i děti bez doprovodu rodičů starší tří let, jestliže mají vypěstované základní hygienické návyky. Náš program: - „školička hrou – Mateřské centrum“ - rozumová výchova, výtvarná výchova, hudební výchova, sociální návyky, hygiena, hudební výchova, procvičování motorických schopností. Zaměřuje se na předškolní výuku dětí formou her, říkanek a písniček. Dále: Žížalka má otevřeno vždy - tvůrčí činnosti pro maminky s dětmi - kurz keramiky, práce s textiliemi, pondělí až pátek od 8.30 do 11.30 hodin. batika, ubrousková technika, kurz vaření, šití aj. - poznávací výlety a vycházky do okolí, návštěvy výstav, hry a besídky - pro rodiče nabízíme dále poradenství v sociální oblasti, v oblasti výchovy, výživy, školní docházky aj., besedy a přednášky.

Romské komunitní centrum Lačo Jilo - Dobré srdce

V odpoledních hodinách probíhá program nízkoprahového zařízení Romského komunitního centra Lačo jilo – Dobré srdce. Do centra přicházejí děti školního věku. Napíší si zde úkoly a připravují se na další vyučovací den. V podnětném a jim nakloněném prostředí si společně hrají a sportují. Děti mají možnost pracovat s keramikou, textilem, malovat, hrát společenské hry, pracovat na PC a účastnit se sportovních turnajů a výletů. Centrum navštěvuje denně průměrně 15 dětí. Do činnosti obou center se zapojuje na 50 dětí ve věku od 4-15 let a cca 20 dospělých.

V průběhu celého roku 2007 se uskutečnily tyto akce: Jarní prázdniny - sáňkování v Čekyni, vycházky do okolí Přerova - soutěž o nejlepšího sněhuláka. Letní prázdniny - výlet Hranice na Moravě a okolí, Olomouc, Rožnov pod Radhoštěm, Helfštýn, Kroměříž, Šternberk, vycházky do Michalova a okolí Přerova, návštěva Ornitologické stanice. Dále jsme navštívili Mosty 2007 tj. setkání a společné hry zdravých a zdravotně a mentálně postižených dětí. Policie města Přerova nám předvedla ukázku práce psovodů. Děti si během roku vyslechly přednášky o hygieně, o drogách a alkoholu a dále přednášky o vaření a stolování. Dále jsme navštívili Festival tělesně a mentálně postižených.V prosinci se uskutečnila

mikulášská a vánoční besídka. Na práci centra se rovněž podíleli studenti Střední pedagogické školy v Přerově, studenti Caritas Vyšší odborné školy sociální v Olomouci a University Tomáše Bati ve Zlíně Fakulty humanitních studií, a to v rámci odborných praxí. Během roku jsme aktivně spolupracovali se základními školami v Přerově, Armádou spásy Přerov, KAPPOU-Help, Městskou policií a s Odborem sociálních služeb a zdravotnictví města Přerova. Vladimíra Přehnalová a Pavla Bajerová

Strana 14

Fotografie z křížové cesty, kterou si již tradičně připravily děti a mládež z přerovské farnosti pod vedením Liby Calábkové, jež se konala na Květnou neděli 16. 3. 2008 v kostele sv. Michaela na Šířavě. Také dopoledne se mládež zapojila do liturgie Květné neděle čtením pašijí při mši svaté pro děti. Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

Svatý Anselm, biskup a učitel církve

Je zřejmě nejslavnějším církevním spisovatelem po sv. Augustinovi a sv. Tomáši Akvinském. Narodil se roku 1033 v severní Itálii v městě Aosta. Vstoupil do benediktinského kláštera ve Le Bec ve Francii. Když jeho tamní převor a velký učitel Lanfrank odešel jako arcibiskup do Canterbury, stal se roku 1063 jeho nástupcem a později i opatem. V roce 1093 byl povolán na arcibiskupský stolec v Canterbury, odkud musel dvakrát odejít do vyhnanství. Nesmlouvavě se zasazoval o nezávislost církve na království. Anselm je autorem mnoha filozofických, teologických a mystických spisů, dostal název „otec scholastiky“. Spisovatelskou činností získal věhlas, takže se o něj zajímali i papežové a vladaři a mnozí ho prosili o radu. Jeho spisy byly přepisovány po celé Evropě. Za pozornost stojí i jeho prostá poučení, vyvozovaná ze všedních příhod. Jeden opat si mu stěžoval na neposlušnost svých mladých svěřenců, ale Anselm mu poukázal na to, že i takový prospěšný pokrm jako je suchý chléb, by malému dítěti, které potřebuje hlavně mléko, uškodil. Podobně mladí potřebují laskavost a trpělivost, bez které jim přísnost škodí. Bez lásky roste v mládeži nedůvěra a nenávist ke všemu dobrému. Zlatník, dělaje zlatou nádobu, musí zlato ohýbat, tvarovat a hladit, podobně vychovatel musí mít jako hlavní zásadu lásku. Jednou uviděl mladíka, hrajícího si s uvázaným ptákem, kterého chvílemi pouštěl a zas přitahoval. Vyvodil z toho poučení, že podobně si zahrává s dušemi ďábel. Lidé navyklí hříchu chtějí volnost a jen se poněkud povznesou, jsou provázkem svých náruživostí taženi od ďábla zpět do nepravostí. Svobody mohou dojít, jen když s Boží milostí přetrhnou ten provázek zlých návyků. Anselm zemřel 21. 4. 1109 v Canterbury, svatořečen byl 1494 a roku 1720 byl prohlášen za učitele církve. J. Branžovský

P. Karel Dachovský - Umlčený zvon

Román Umlčený zvon napsal P. Karel Dachovský v letech 1985–86 podle vyprávění františkána P. Jana Bárty, se kterým prožil 6 let (1974–79) v tajném františkánském klášteře v Liberci. P. Jan Baptista Bárta, vlastním jménem Josef, vstoupil po maturitě v Praze k františkánům. Počátek jeho řeholního života poznamenala válka a nucené nasazení v Německu, kde zažil nálety. Ke konci války mohl dostudovat, byl vysvěcen na kněze a působil v Kadani. Na počátku 50. let působil v Praze, pracoval na disertační práci a při jejím přepisování v noci jej zastihlo přepadení klášterů a internace řeholníků. Z internačního kláštera v Želivě se mu podařilo uprchnout a tajně působit jako kněz a kazatel. Později byl zatčen, tvrdě vyslýchán, bit a nakonec ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let do vězení. Ve vězení strávil, mimo jiné i mezi vrahy, 16 let. Po svém propuštění začal organizovat tajně řeholní život a mnoha kněžím i sestrám umožnil studovat teologii v tajném semináři. Kniha se dobře čte „jedním dechem“. Pomůže nám nahlédnout do řeholního života v době svobody i nesvobody, seznámíme se s životem člověka, který se zcela odevzdal Kristu, i když zůstal sám sebou se svým cholerickým temperamentem. Knihu vydalo nakladatelství Řád, má 155 stran, stojí 130 Kč. Začátkem 90. let vycházel román na pokračování v časopisu Anno domini. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský dokončení ze str.16 Neděle 27.4. 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus Pondělí 28.4. 17:30 Centrum Sonus Úterý 29.4. 16:00 Centrum Sonus Středa 30.4. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově Čtvrtek 1.5. Slavnost Nanebevstoupení Páně 20:00 Centrum Sonus Sobota 3.5. 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Přerov, Předmostí 17:30 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu Neděle 4.5. 10:30 Újezdec Pravoslavný chrám 19:30 Centrum Sonus Pondělí 5.5. 17:30 Centrum Sonus Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 14, Duben 2008

Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže po biřmování Besedy nad katechismem na Sonusu Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela – skupina „A“ Schůzka akolytů Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Modlitba matek Mše svatá v latině Schůzky ministrantů Mariánské večeřadlo Florbal – Muži Poutní mše svatá v kapli v Újezdci Ekumenická velikonoční bohoslužba Setkání mládeže Liturgika s jáhnem Strana 15

Se změnou času se posouvá začátek večerních mší svatých ve středu a pátek v Přerově v kostele sv. Vavřince na 18:30 hod. Podle toho se také mění začátky pobožností či setkání, který jsou se mší spojeny. Například páteční adorace od 16:00 v kostele sv. Vavřince bude o půl hodiny delší a společné zakončení začíná v 18:00. j

Sobota 5.4. Neděle 6.4. Pondělí 7.4. Středa 9.4. Čtvrtek 10.4. Sobota 12.4. Neděle 13.4. Pondělí 14.4. Úterý 15.4. Středa 16.4. Čtvrtek 17.4.

Pátek 18.4. Sobota 19.4. Neděle 20.4. Pondělí 21.4. Středa 23.4. Čtvrtek 24.4. Sobota 26.4.

10:00 17:30 19:00 9:45 19:30 16:00 17:30 17:30 18:00 18:30 15:00 17:30 19:00 9:00 9:30 19:00 17:30 19:30 18:45 16:00 16:00 8:45 17:30 19:00 20:00 19:00 8:45 19:30 16:00 17:30 19:00 17:00 18:30 19:30 15:00 17:30 19:00 14:44 16:00 19:00

Přerov, sv. Vavřinec Předmostí Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Dřevohostice Horní Lhota Přerov, U Tenisu Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Kojetín Přerov, sv. Jiří Přerov, U Tenisu

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svatá s udělováním biřmování Mariánské večeřadlo Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Besedy nad katechismem na Sonusu Liturgika s jáhnem Přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela – skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Pastorační setkání: Farní zahrada Bohoslužba, františkánské společenství Setkání františkánského společenství Florbal – Ženy Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava mládeže po biřmování Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Úklid kostela – skupina „A“ Příprava dospělých po biřmování Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitba matek Víkendové soustředění scholy Víkendový výlet ministrantů Florbal – Muži Mše svatá pro děti Setkání mládeže Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Pastorační setkání: Kaple sv. Jiří Přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Redakční rada časopisu Úklid kostela – skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Pastorační setkání: Dětské mše svaté Prezentace křesťanské hudby Poutní mše svatá v kapli sv. Jiří Florbal – Děti dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jindřich Peřina, Zdeněk Klimeš, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka květnového čísla je 23. dubna 2008.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents