Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Apoštolským listem Porta fidei vyhlásil papež Benedikt XVI. „Rok víry“. Jeho oslava začala 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí 24. listopadu 2013, o slavnosti Ježíše Krista Krále. Cílem tohoto roku bylo lépe poznat a vyznat svou víru. Využili jsme jej?

Listopad 2013 Číslo 10 Ročník 19

 Rosteme ve víře Umění prvotních křesťanů

Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně

 Rosteme ve víře - Desatero

 Rozhovor s novým evangelickým farářem Markem Zikmundem

 Světec měsíce

 Jen tak ve stručnosti

Občanský průkaz křesťana

 Pořad bohoslužeb děkanátu Přerov

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Přečetli jsme a doporučujeme

 Slovo z Charity

 Stránka pro mládež

 Informace

 Pozdrav ze semináře

 Z Centra pro rodinu Ráj

 Úvodník P. Pavel Šíra

Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

…a mnoho dalšího...

Listopad v liturgii

Drazí věřící, Pán nám opět po roce svěřuje radostnou povinnost a duchovní práci – vyprošovat trpícím duším v očistci milost ukončení jejich trápení s přenesením do nebeského domova, anebo jim alespoň vymoci co možná největší ulehčení. Neměli bychom být lhostejní. Možná, že buddhisté či hinduisté by si řekli: „Však zaslouží, co trpí a Bůh je přece spravedlivý a do nebe stejně jednou přijdou, tak ať trpí po zásluze…“ Ale my nejsme toho názoru. My máme mít Ducha milosrdenství, nezištné lásky, odpuštění a slitovnosti. To je Ježíšův Duch, Boží Duch a také Duch náš. Duch Svatý, kterého nám Otec se Synem s láskou seslali po Ježíšově Nanebevstoupení. Pokud bychom neměli touhu pomoci potřebným, právem bychom mohli dostat od Pána výtku, že nemáme jeho ducha, anebo nedej Bože slyšet: „Neznám vás.“ To bychom pak ještě sami rádi prosili o milost možnosti napravovat chyby a hříchy v očistci. Když jste v nemoci či úrazem museli trpět velké bolesti, nepřáli jste si, aby vám někdo pomohl, abyste tak strašně nemuseli trpět? Jak byste tehdy byli vděční tomu, kdo by vás bolesti zbavil, nebo ji aspoň zmírnil. A očistec je mnohem horší, než pozemská trápení. Přirovnáván bývá k dočasnému peklu. Může trvat desítky let… Osobně znám případ, kdy duše ubožáka, který si sáhl na život, dostala od Boha příležitost upozornit na svou bolest až po 200 letech. Na takovém místě většinou tzv. „začne strašit“. Místní kněz odsloužil za něj mši svatou, duši se ulevilo a přestalo to. Podle svědectví Marie Simy z Rakouska, která trpěla a zvláště se modlila za duše v očistci, které si za ní chodily pro úlevu a občas vypověděly něco o očistci, jsou mnohé duše i na „očistcovém dně,“ kam mají Strana 2

V listopadu nám Církev staví před náš zrak konec lidského života a konec světa. Týká se to především začátku měsíce, kdy slavíme Slavnost všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zemřelé, a potom také nedělí ke konci liturgického mezidobí. Téma posledních věcí člověka (tzv. Individuální eschatologie) otvírají hned na začátku listopadu dva významné svátky. Svátek nebe a svátek očistce. Připomínka údělu, kterému se nevyhne žádný z nás: smrt (pokud ovšem nás na zemi nezastihne druhý Kristův příchod, srovnejme 1Kor 15, 51), soukromý soud a věčný život – s Bohem, nebo bez Boha. Závěr listopadu pak splývá s koncem liturgického roku, a ten je již tradičně věnován eschatologii obecné, tj. Eschatologii celého světa a lidstva. Poslední týden liturgického roku začíná slavností Ježíše Krista Krále.. 1. 11. Slavnost všech svatých Svatí jsou chloubou tvé církve a v nich nám dáváš příklad, oni jsou naši přátelé, zastánci a pomocníci a mezi nimi v nebeském Jeruzalémě je náš domov, k němuž putujeme s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. (z preface) Předchůdcem dnešní slavnosti je svátek všech mučedníků, který se začal slavit ve 4. století na Východě. V syrském obřadu byl zasazen do doby velikonoční, na 13. května, v byzantském obřadu na neděli po Seslání Ducha svatého. V Římě se podobný svátek objevuje v 7. století. Církev tehdy dostala darem od byzantského císaře Pantheon, dřívější pohanský chrám. 13. května roku 609 jej papež Bonifác IV. zasvětil Matce Boží a všem svatým mučedníkům. Z výroční oslavy posvěcení tohoto chrámu se postupně vyvinul svátek všech mučedníků. V 9. století jej papež Řehoř IV. přeložil na 1. 11., posléze byl svátek rozšířen na celou církev a stal se svátkem nejen mučedníků, ale všech svatých, uctívaných i neznámých. 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé V liturgii dnešní Vzpomínky není smutek, ale spíš velikonoční naděje na vzkříšení. Ukazují to již nadpisy prefací, které je možno použít: Zármutek a křesťanská naděje tváří v tvář smrti; Kristus zemřel za všechny; Kristus je vzkříšení a život; Z pozemského života do nebeské slávy; Kristovo vítězství nad smrtí nám otevřelo život. Ve vstupním verši (1Sol 4, 14; 1Kor 15,22) se zvěstuje účast na tajemství Kristově: „Jako Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu“. V této víře se také modlíme: „Posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme“ (denní modlitba). V Ježíši Kristu nám zazářila naděje, že vstaneme z mrtvých: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný (z preface). Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Církev na ně pamatuje při každém slavení eucharistie, přimlouvá se za ně a prosí Boha, aby je uvedl do svého království (srv. eucharistická modlitba). Zvláštní vzpomínku na věrné zemřelé začali jako první slavit benediktini v Cluny v 10. století. K jejímu zavedení významně přispěl clunyjský opat sv. Odilo (r. 1048), který je označován za patrona duší v očistci. 4. 11. Sv. Karel Boromejský, biskup 9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky Císař Konstantin daroval Římské církvi rozlehlé palácové stavby s okolními pozemky a nechal na nich roku 324 vystavět baziliku ke cti Nejsvětějšího Vykupitele. Začátkem 10. století byla dodatečně zasvěcena Janu Křtiteli a Janu evangelistovi a od té doby se jí říkalo Sv. Jan v Lateráně. Pozemek pro stavbu původně patřil senátoru Plautiovi Lateranovi, odtud získala bazilika své jméno. Podle nápisu, který na ni dal umístit papež Klement XII. (1730-40), je „matkou a hlavou všech kostelů v hlavním městě a na celém okrsku zemském“. Je katedrálním kostelem papeže jako římského biskupa (nikoli chrám sv. Petra). Výročí posvěcení chrámu patří k nejstarším a nejvýznamnějším Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

přístup i zloduchové. Utrpení tam je nevýslovné. Na rozdíl od zavržených však mají naději, že jednou vyjdou a budou v nebi. Myslím, že je ještě něco, co je vhodné zde v těchto souvislostech zmínit: Kdo si v životě velmi ctí a váží mše svaté, po smrti mu mše svaté velmi mnoho pomáhají. Některé duše dokonce dostanou úlevu, že mohou očistec opustit na dobu, kdy se za ně slouží mše svatá a být na ní účastny. Naopak, kdo mší svatou pohrdal nebo si jí málo vážil, trvá dlouho, nežli mu mše začnou ulevovat. Obyčejně jejich ovocem spravedlivý Bůh pomůže těm, kterým duše během života na zemi ublížila.

svátkům Páně. Je především oslavou Emanuela, Boha, přebývajícího mezi námi a poděkováním za milosti, kterými nás ve svém chrámu obdarovává. 10. 11. Sv. Lev Veliký, papež a učitel církve 11. 11. Sv. Martin, biskup 12. 11. Sv. Josafat, biskup a mučedník 13. 11. Sv. Anežka Česká, panna 15. 11. Sv. Albert Veliký, biskup a učitel církve 17. 11. Sv. Alžběta Uherská, řeholnice 18. 11. Posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla Nad hrobem sv. Petra ve Vatikáně a nad hrobem sv. Pavla při cestě do Ostie dal císař Konstantin Veliký postavit baziliky. Tyto baziliky ve 4. století posvětili papežové Silvestr I. a Siricius; výročí jejich posvěcení se slavilo v Římě už od 11. století společně 18. 11. Svatopetrská bazilika byla přestavována od poloviny 15. století a v dnešní podobě byla posvěcena 18. 11. 1626. Bazilika sv. Pavla byla v roce 1853 zničena požárem, znovu postavena a 10. 12. 1854 posvěcena. Slavení památky jejich posvěcení rozšířené na celou Církev je připomínkou významu těchto apoštolských knížat, podobně jako výročí posvěcení baziliky S. Maria Maggiore připomíná mateřské poslání Panny Marie. 21. 11. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě 22. 11. Sv. Cecílie, panna a mučednice 23. 11. Sv. Klement I., papež 24. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále „Každá mešní modlitba končí slovy: „jenž žije a kraluje“. Nebo „jenž žiješ a kraluješ...“ Je to slovo bezmezné důvěry. Modlíme se k tomu, jenž má všecku moc na nebi i na zemi. On je Beránek, jenž přijal od Otce knihu se sedmi pečetěmi, jak píše Zjevení sv. Jana (kap. 5.), v níž jsou osudy lidstva, Církve i každého z nás. To znamená: osudy všech jsou svěřeny Kristu pro jeho vykupitelské dílo, i když je ovšem má v moci v důsledku svého Božství. Žije a kraluje – ale též „miluje nás“ (Zj 1,5). Ovšem, je to i slovo napomenutí, aby Kristus vládl nejen nad námi, nýbrž i v nás. Blažen, kdo může ke každé své prosbě dodat: „Ježíši, žiješ a kraluješ ve mně – svou vůlí, svou láskou.“ Čím plněji a dokonaleji v nás může vládnout, tj. čím dokonaleji jsme mu oddáni, tím ochotněji a mocněji užívá Ježíš své moci k naší ochraně, posvěcení, štěstí. A kdyby člověk musel naříkat, že mu svět ubližuje, hlavní jest a o to jde, aby si mohl říci: „Ježíš, můj Bůh, ve mně žije a kraluje“. (Minutěnka, J. Hlouch)

Bůh miluje duše v očistci v jejich lásce k němu a svaté oddanosti do jeho rukou a touží jim pomoci. Nemůže však ani on přestoupit zákon, který sám vyhlásil, že za všechny milosti někdo musí prosit, anebo se nezištně obětovat. Tu milou povinnost očekává od nás, přičemž ani my za to nepřijdeme zkrátka. Výstižně to vystihuje biblický výrok: „Komu milosrdenství, tomu milosrdenství, komu meč, tomu Jaroslav Branžovský meč.“ My také budeme jednou 30. 11. Sv. Ondřej, apoštol prosit o milosrdenství. Neměli bychom si místo něj přát meč… Milí farníci, bratři a sestry, Drazí, skrze mne vás prosí ubo- v brzké době se opět rozběhnou přípravy dalšího hé duše, které ještě nepřišly do ročníku Tříkrálové sbírky. Je tedy čas, seznámit Vás nebe, abyste neopomněli ani s tím, jak jsme využili výtěžek ze sbírky roku 2013. jeden den do 8. 11. navštívit je V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obna hřbitově a cokoliv se tam za cích vybralo celkem 690 980 Kč. Částka byla rozdělena na dvě části: 281 943 Kč bylo ně pomodlit s čistým srdcem. Charitou České republiky použito na humanitární pomoc u nás i v zahraničí, druhá Ony samy vám to nezapomenou část 409 037 Kč se vrátila zpět do Přerova. Z této částky bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito 90 000 Kč. Jde o pomoc roa Bůh sám je štědrý. V Polsku se mezi lidmi ujala dinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. velmi vítaná praxe, že dušičko- Za 80 000 Kč byly pořízeny kompenzační pomůcky pro péči o umírající. Pro Charitní vý oktáv tam věřící praktikují až pečovatelskou službu byl za 100 000 Kč zakoupen automobil pro zvýšení dostupnosti do konce měsíce. A Bůh to od této služby pro klienty ve vzdálenějších obcích našeho děkanátu. Dále byla podpořena nich s radostí přijímá. Věřte, že činnost Setkávání seniorů SPOLU, a to částkou 40 000 Kč a činnost Charitní pečovaby měl stejně velkou radost i z telské služby částkou 89 000 Kč. Dalších 10 000 Kč jsme odeslali na fond pomoci při vás. Sám jsem to vyzkoušel už povodních v Čechách. Všem, kteří se na Tříkrálové sbírce 2013 podíleli, ze srdce děkujeme. Protože je organizace sbírky náročná, uvítáme každého, kdo by se chtěl do také. A víte, že jsem nelitoval? Žehnám Vám z Rokytnice k roz- organizace sbírky zapojit. Potřebujeme hlavně děti a vedoucí kolednických skupinek. hodnutí pomáhat duším, jak to Zájemci se mohou hlásit do 10. 12. 2013 u Martiny Krejčířové, tel. 777 729 521. Martina Krejčířová jen půjde. P. Pavel Šíra + Za Oblastní charitu Přerov Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 3

Umění prvotních křesťanů  Pozdrav ze semináře . Přemyslovský palác v Olomouci Na Václavském náměstí v Olomouci stával přemyslovský hrad. Biskup Jindřich Zdík (pravděpodobně syn pražského děkana a kronikáře Kosmy nebo jiného pražského kanovníka) zde nechal postavit románský biskupský palác. V současnosti jsou zbytky této stavby součástí Arcidiecézního muzea. Na obrázku je model biskupského paláce s přilehlým kostelem sv. Václava. Biskup Zdík byl zvolen 22.3. 1126 pátým olomouckým biskupem a po návratu z Wormsu, kde byl vysvěcen na biskupa, vysvětil rotundu sv. Jiří na hoře Říp. Kostel svatého Václava, který stál na místě dnešní katedrály, byl založen na vnitřním hradě na začátku dvanáctého století údělným knížetem Svatoplukem. Po Svatoplukově smrti se stavební práce utlumily. Posvěcení nedokončené budovy proběhlo 30. 6. 1131. Této konsekrace se zúčastnil mj. i kníže Soběslav. Zdík roku 1137 podnikl pouť do Svaté země, kde byl velmi okouzlen řeholní kapitulou při bazilice Božího hrobu. Svoji budoucí katedrálu svázal s bazilikou Božího hrobu. Přímo od patriarchy Viléma dostal ostatek sv. Kříže a zavedl svěcení kněží podle jeruzalémské tradice. Kostel sv. Václava byl zastřešen roku 1141. Po svolení metropolity přenesl ve stejném roce své sídlo ke kostelu sv. Václava a zřídil zde kapitulu o 12 členech. Původní olomoucká katedrála sv. Petra byla zhruba v místech, kde je dnes Rektorát univerzity Palackého. U této původní katedrály byla pouze čtyřčlenná kapitula, kterou tam nechal biskup na dožití. Kostel sv. Václava byl trojlodní románskou bazilikou. Lodě byly odděleny čtyřmi páry pilířů. Vyvýšená střední loď byla ukončena apsidou (oltářní částí, obvykle půlkruhovou). Boční lodě byly pravděpodobně také ukončeny apsidami. Presbytář byl vyvýšen devíti stupni nad úroveň podlahy kostela. Pod bazilikou byla krypta. Strop baziliky byl dřevěný. V průčelí baziliky byly dvě hranolovité věže, jejichž šířka odpovídala šířce bočních lodí. Věže údajně neměly v přízemí a v prvním patře okna. Palác byl inspirován stavbami, které viděl Zdík na svých cestách po světě. Dvoupodlažní palácová budova tvořila severní křídlo komplexu, byla vzdálená cca 12 metrů od kostela a byla s ním rovnoběžná. Půdorys stavby byl obdélníkový (25x10 m). V současnosti se zachovaly pouze severní a západní obvodové zdi původního paláce, v patře západní zdi trojice dvojitých sdružených oken a nad sebou umístěných vstupních portálů a zdi dvou velkých severních pokojů jsou proraženy trojicí velkých trojitých oken (na obrázku) a trojicí oken dvojitých. Okna paláce jsou jediným důkazem jeho unikátní sochařské výzdoby. Výzdoba oken je importem ze zahraničí. Architektonická úroveň paláce převyšovala nejen tehdejší stavby na Pražském hradě, ale i hranice českých zemí. Prostor mezi biskupským palácem a bazilikou vyplnil úzký a protáhlý rajský dvůr (21x8 m), který byl ohraničen románským ambitem (čtvercovým ochozem, otevřeným do dvora nebo zahrady). Východní část ambitu přiléhala k domu kapituly. V přízemí tohoto domu můžeme předpokládat kapitulní síň a v patře ložnici (dormitář). Západní část ambitu přiléhala ke spojovací chodbě mezi palácem a bazilikou. Podrobnější informace můžete najít v knize prof. M. Pojsla Dvanáct století architektury. František Ponížil, jáhen Strana 4

Milí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. Rád bych se s Vámi podělil o několik okamžiků z minulých týdnů. Jako každým rokem, i letos měli bohoslovci před začátkem dalšího roku formace, týdenní duchovní cvičení - exercicie. Poprvé se však konaly na sv. Hostýně pod vedením bývalého spirituála P. Adama Ruckého. Bohužel nepříznivé počasí nám nedovolilo plně zakusit a vychutnat klidnou atmosféru Hostýnských vrchů. Exercicie byly opravdovou obnovou, při které jsme znovu zakoušeli obrovskou dynamiku duchovního života, kterou v nás tvoří Duch Svatý, když ho necháme působit. Takto připraveni jsme odjížděli do Olomouce, kde nás čekali nové výzvy a úkoly. Mezi úkoly, které jsou nám bohoslovcům milé, je například i pořádání ministrantského turnaje ve florbalu. V den slavnosti sv. Václava se již tradičně sjíždí týmy ministrantů do Olomouce, aby oslavili patrona naší arcidiecéze. Dopoledne slouží otec biskup Josef mši svatou ke cti tohoto světce, kterému je zasvěcena olomoucká katedrála. Každým rokem přibývá nejen ministrantů, ale i lidí, kteří si uvědomují potřebu společně prosit patrona politiků za obnovu naší vlasti. Po mši svaté jdou ministranti do kněžského semináře, kde je čeká vydatný oběd a po něm samotný turnaj. V letošním roce byly nově dvě věkové kategorie florbalistů a celkem jsme hostili 12 mužstev. Ve starší kategorii (1620 let) zvítězilo bezkonkurenčně družstvo z farnosti sv. Václava v Olomouci. V mladší kategorii (1216 let) pak tým z Prušánek. Vítězná mužstva obdržela kromě bohatých cen také Pohár otce rektora. Protože 28. září je rovněž adorační den semináře, bohoslovci zakončili den společnou adorací v katedrále a slavnostními zpívanými nešporami. Turnaj se, dáli Pán, bude konat i další rok a bylo by pěkné vidět i mužstvo z přerovské farnosti. V říjnu se naši bohoslovci zúčastnili setkání seminaristů z Moravy, Čech a Slovenska. Toto setkání se koná každé dva roky na Velehradě. Letos byla na programu společná mše, po které byla přednáška prof. Rupnika SI o povolání ke kněžství. Na jeho přednášku následovala debata ve skupinkách, kde se mohli bohoslovci více seznámit s poměry v jiných zemích a seminářích. Setkání bylo zákončeno mariánskou pobožností, kterou vedli řeckokatolíci z Prešova. Tento měsíc se na Vás obracím hlavně s prosbou za modlitbu za nás, bohoslovce třetího ročníku, kteří máme přijmout kandidaturu jáhenství a kněžství. O co se jedná? Kandidatura se někdy také nazývá „duchovní zasnoubení“. Podobně totiž, jako zásnuby předcházejí svatbě a uvádí období, kdy se budoucí manželé chtějí více poznávat a poctivě se připravit na přijetí svátostného manželství, tak v obřadu kandidatury vyjadřuje kandidát před církví svou touhu připravit se k přijetí svátosti jáhenství a kněžství. Závěrem Vám děkuji za Vaše modlitby za kněžská a řeholní povolání, které jsou dnes tak potřebné. S pozdravem Jenda Berka


1. PŘIKÁZÁNÍ V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ! aneb o víru je třeba se starat V minulém čísle jsme mohli číst o víře, o tom, jak se má víra prakticky projevit v našich základních postojích k určitým skutečnostem našeho života - Víra se nemůže projevit jen v tom, že v neděli jdu ze zvyku do kostela, nebo jednou za rok ke svátostem, nebo že dáme pokřtít dítě, pak je přinutíme ke svatbě v kostele a budeme si přát církevní pohřeb... Víra musí být znát na našich vnitřních postojích - k Bohu, k lidem, k majetku, k práci, k bolesti, k manželství - zkrátka ve všech životních situacích by měla být moje víra poznat, i kdybych o ní nemluvil. Ovšem k tomu člověk nedospěje hned - i víra si vyžaduje stálý růst, určité dozrávání, abychom dospěli k závěru sv. Pavla: ,,Vím, komu jsem uvěřil a jsem si tím jist...“ A toto zrání, dospívání ve víře, to už je také naše starost, i to nám ukládá 1. přikázání. Bůh nám dal začátek víry jako dar už na počátku našeho života, při křtu. Dal nám ji jako semeno, které se má probudit, a potom růst také naší přičinlivostí, dal nám ji jako světlo, které má stále svítit a k tomu je třeba, abychom je udržovali z určitých zdrojů, které máme k dispozici. Možná znáte výrok sv. Jana Boska, který po něm opakují i současní papežové: „Největším nepřítelem katolíků je jejich vlastní nevědomost ve víře.“ Žádné pronásledování či útisk nemůže věřícím tolik uškodit jako nevědomost ve víře. Proč tolik věřících v minulosti ztratilo víru? Protože ji neznali... Z víry jim zůstalo několik náboženských úkonů, spíše zvyk, kterými si zpestřovali určité události svého života, ale víra nijak neutvářela jejich život... První přikázání nám na prvém místě ukládá, abychom se ve víře vzdělávali. Je to celoživotní úkol. Nikdy nemohu říci: „Už toho vím dost..“ Nestačí říci: „Vždyť chodím každou neděli do kostela, to stačí...“ Jistě, kdo pozorně naslouchá Božímu slovu, může se v lecčems poučit a povzbudit. Ale jak jsme zapomětliví - vyjdeme z kostela a už nevíme, o čem bylo evangelium. Proto je nutné vzdělávat se i doma. A na prvém místě číst Písmo svaté, Bibli. To je základní zdroj naší víry, ta obsahuje zjevené Boží pravdy. „Veškeré Písmo je Bohem vdechnuté a je užitečné k učení, usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl způsobilý ke každému dobrému dílu...“ (2Tim 3,14), tak píše sv. Pavel a sv. Jeroným dodává: „Kdo nezná Písmo, nezná Ježíše Krista - jak ho může následovat?“ Je to jistě smutné, když v naší současnosti katolický věřící ani neví, jak Písmo vypadá. Co všechno si lidé dokážou koupit, - ale na Bibli už nemají - jak nás v tom předčí mnohé sekty, jak se učí celé odstavce Písma zpaměti, aby pak ohromovali nevědomé věřící... Další kniha, která by měla být po ruce v každé rodině, je Katechismus katolické církve anebo Youcat (Katechismus pro mladé) - najdeme v něm základní informace o své víře, normy pro mravní život, poučení, když člověka napadne nějaká pochybnost. Dále je dobré občas si něco přečíst z dějin církve, nebo také dobré životopisy svatých - ti nám ukazují, jak uváděli evangelium v praktický život, jak zápasili se svými slabostmi, jaké byli jejich postoje k určitým skutečnostem z jejich života. Dávají nahlédnout do hlubšího duchovního života, ukazují, že byli lidé jako ti ostatní, kromě jednoho, nezůstali na povrchu... Pro každého věřícího je také důležité, aby sledoval současný život církve - je to až zarážející, jak je dost věřících, kteří se o současný život církve vůbec nezajímají. Jak pak mohou odpovídat na otázky těch, kteří se jich ptají? V dnešní době máme možnosti: Radio Proglas nebo TV Noe. Jistě, není na všechno čas, a také není nutné všechno přečíst a všechno slyšet, ale když pro své náboženské vzdělání neuděláme nic, nemůžeme také nikomu nic předat. Druhý, naprosto nezbytný zdroj našeho růstu ve víře je modlitba. Ano, modlitba, ale nesmíte ji brát jako mechanické odříkávání naučených slov. Člověk může odříkat celý růženec nebo odezpívat celý kancionál, a při tom se vůbec nemodlit – nesetkat se s Bohem. Tak přece berme modlitbu jako setkávání s Bohem, jak dialog s ním, a pochopíte, jak pravdivé je tvrzení: „Kdo se modlí, tak i věří, kdo se přestává modlit, přestane i věřit....“ Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

Nevěříte? Když mi někdo bude vyprávět o určitém člověku - jaké má vlastnosti, co vše dobrého vykonal atd. Dobře, ale co je mi to platné, dokud se s ním osobně nesetkám, dokud si spolu trochu nepromluvíme - teprve potom ho mohu lépe poznat a může se mezi námi vytvořit určitý vztah... Podobně mohu o Bohu mnoho vědět, mohu i dost podrobně znát Písmo svaté a třeba i teologii, ale dokud se s Bohem nesetkám, dokud s ním nebudu mluvit, nebudu asi ani věřit v pravém slova smyslu. Snad budu uznávat jeho existenci, ale Bůh mi bude vzdálen, pro můj život to nebude téměř nic znamenat.. Vezměme si dva manžely - vezmou se, začnou společný život, ale mají moc starostí - stavějí nový dům, zařizují si byt - stálý spěch a na sebe nemají čas – začnou se jeden druhému odcizovat a jedné chvíle zjistí, že už si nemají co říci – a rozcházejí se... Tak je tomu někdy mezi člověkem a Bohem - člověk nemá čas Bohu poděkovat, poprosit ho, setkávat se s ním - člověk si mysli, že ještě věří - ale jednou přijde nějaký náraz a zjišťuje, že už mu to nic neříká... Bůh je mu cizí... Proto Pán Ježíš vyzývá k modlitbě: „Modlete se stále..“ Ježíš často doporučuje modlitbu osobní: „Když se modlíš, vejdi do své světničky...“ Ano, k setkávání s Bohem potřebuji chvíli ticha, osamělé místo, Boží chrám... a nebudu se omezovat na naučené texty a budu také při modlitbě i chvíli mlčet, abych mohl naslouchat... A právě tak doporučuje Pán modlitbu společnou: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ Společná modlitba ve věřící rodině je nutným pojítkem mezi členy rodiny, mezi jednotlivými generacemi. Je to setkání rodiny s Bohem, ale také duchovní setkání jednotlivých členů rodiny - Ježíš spojuje, nerozděluje. Děláte velkou chybu, když se v rodině nescházíte den co den ke společné modlitbě. Přece jen každá věřící rodina už by měla být takovým modlitebním společenstvím, ve kterém by rostla jak víra, tak i láska.. A třetí zdroj růstu ve víře, který také nemůžeme minout je liturgie – bohoslužba: Strana 5

„Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu sloužit“, (Lk 4,8) říká Ježíš. V liturgii se co nejvíce setkáváme s posvátnem, s tajemstvím. Bůh se nám v ní sděluje svým Slovem, jak zjeveným, tak vtěleným v Ježíši Kristu. Dvojí stůl je zde připraven pro věřícího: stůl Božího slova a stůl Božího Těla. To obojí se nabízí k posílení naší víry a lásky, i naděje, důvěry v Boha. A k tomu, aby člověk měl čas vzdávat Bohu úctu, k tomu nám má pomoci i den k tomu určený, neděle. Kdo zanedbává neděli, zanedbává svou víru, jeho víra bude ponenáhlu vyhasínat, až se ztratí úplně... Kdo se vzdaluje od oltáře, vzdaluje se nejen od společenství věřících, ale vzdaluje se i od samého Boha... Říká se velmi často v dnešní době: „Víra se žije ve společenství...“ Jestliže s tímto společenstvím někdo nežije, ztrácí s ním spojení, nemůže ve

své izolaci dost dobře žít svou víru... Proto je tak důležité pro věřícího křesťana darovat to, co má, a to je jedna hodina Bohu účastí na liturgii... To jsou tedy tři zdroje, ze kterých máme čerpat, aby naše víra rostla, abych dozrál k onomu Pavlovu vyznání: „Vím, komu jsem uvěřil a jsem si tím jist...“ Je to vzdělávání se ve víře, je to denní modlitba, je to svěcení neděle účastí na liturgii... Jsou také ale otázky pro zpytování svědomí: jak se věnuji vzdělávání ve víře, jak se věnuji modlitbě, jak prožívám neděli, chci se účastnit nedělní bohoslužby spolu s farním společenstvím...? To by mohl být i námět na přemýšlení před svátostí smíření! P. Pavel Martinka

Svatá Bonifacia Rodriguez Castro Bonifacia Rodriguez Castro byla prostou služebnicí, která se uprostřed každodenního života dokázala otevřít Božímu daru. Jádrem její duchovnosti bylo sjednotit modlitbu a práci. Narodila se v Salamance, ve Španělsku, 6. června 1837 do rodiny řemeslníka. Její rodiče Juan a Marie Natalie byli hluboce věřící a dbali především na vzdělání ve víře svých šesti dětí, mezi nimiž byla Bonifacia nejstarší. Poté, co ukončila základní školu, vyučila se řemeslu výrobce lan a provazů. Po smrti otce, od svých 15 let pomáhala matce živit rodinu. Potřeba pracovat, aby měli z čeho žít, začala vytvářet její pevnou osobnost. Poznala těžké podmínky pracující ženy jejího věku – vyčerpávající pracovní doba a skrovný plat. Jakmile překonaly první finanční potíže, Bonifacia si otevřela svoji vlastní dílnu na výrobu lan a jiných výrobků. Měla velkou úctu k Panně Marii a Svatému Josefu. Svědectví jejího života oslovilo skupinu dívek ze Salamancy, a ty ji začaly navštěvovat v nedělních odpoledních a o svátcích. Cítily se tak svobodnější od nástrah tehdejší doby. Bonifaciin dům a dílna se tak staly jakýmsi začátkem pro vznik centra prevence pro pracující ženy v 19. století. Společně se rozhodly vytvořit společenství Neposkvrněné Panny Marie a svatého Josefa. Dílna se tak stává malým centrem duchovnosti věnované Panně Marii a sv. Josefovi. Bonifacia cítila povolání k řeholnímu životu. Její velká oddanost Marii vytvářela v jejím srdci sen stát se dominikánkou v klášteře Maria de Duenas v Salamance. Bonifacia se svěřila do rukou Pána s rozhodnutím stát se dominikánkou, ale katalánský jezuita Francisco Butinyá y Hospital jí navrhl založení společné kongregace Služebnic sv. Josefa, s čímž Bonifacia ochotně souhlasila. Společně s dalšími šesti ženami ze spolku sv. Josefa iniciovala komunitní život v Salamance, ve svém vlastním obchodě, 10. ledna 1874. Šlo o nový model ženského řeholního života, který je spojený se světem práce ve světle kontemplace Svaté rodiny. V domech kongregace chtěly vytvořit ovzduší nazaretské dílny. Služebnice svatého Josefa nabízely nezaměstnaným ženám práci, aby tak předcházely nebezpečí ztráty jejich ženské důstojnosti, která je ohrožovala hlavně mimo domov. Řeholnice nenosily hábit, pracovaly bok po boku s laickými ženami. Byl to odvážný způsob řeholního života, který ovšem nacházel překážky u diecézního kléru. Biskup po čase jmenoval nové vedení komunity, což mělo za následek nesváry mezi sestrami. Nové vedení upravuje i cíle kongregace. Ponižování, odmítání, pohrdání a pomluvy padly na Bonifacii a donutily ji opustit Salamancu. Jedinou její odpovědí bylo ticho, pokora a odpuštění. Jako řešení konfliktu navrhla Bonifacia založení nového společenství v Zamoře a s touto prosbou se obrátila na biskupa. V Zamoře věrně naplňuje prvotní cíle kongregace. Poskytuje útulek dívkám – služkám bez práce - a připravuje je na důstojný život, kde mohou pracovat jako křesťané a budovat svůj vztah k Bohu. Mezi pracujícími dokáže vytvořit mezilidské vztahy vzájemné rovnosti, přátelství a respektu. Dokonce když v roce 1901 udělil papež Lev XIII. kongregaci schválení, komunita v Zamoře je z něj vyloučená. Ani toto odmítnutí neoddělí Bonifacii od jejich dcer v Salamance, stále je má ráda a z jejích úst nevyjde slovo stížnosti. Bonifácie následovala Pána Ježíše v jeho nazaretských letech, snažila se sjednotit modlitbu a práci v jednoduchosti každodenního života. Ústředním prvkem Bonifaciina poslání bylo preventivně působit ve prospěch chudých pracujících žen v kritických situacích, vytvářet pro ně prostor pro práci a důstojný život. Obklopena láskou své komunity v Zamoře zemřela 8. 8. 1905. Blahořečena byla blahoslaveným papežem Janem Pavlem II. dne 9. 11. 2003 a Benedikt XVI. ji 23. 10. 2011 svatořečil. tým spolupracovníků redakce Strana 6


 Občanský průkaz křesťana . „Věřím v jednoho Boha…“; tato slova opakujeme každou neděli během bohoslužby. Co znamenají slova této modlitby, jak vznikla, a jde vůbec o modlitbu? Takové otázky nás mohou někdy napadnout, když recitujeme nebo zpíváme „Krédo“, tzn. Vyznání víry. Blíží se nám pomalu závěr roku víry, během něhož jsme se snažili nejrůznějšími formami, přednáškami, modlitbou, katechezemi, dojít snad k hlubšímu poznání: Co je víra? Co ode mě víra žádá? Komu a v co vůbec věřím? Oč v této modlitbě vlastně jde, k tomu nám mohou sloužit následující řádky. Slova „Vyznání víry“, této modlitby, jsou jakýmsi identifikačním znamením, průkazem křesťana. Nejen katolická církev, ale i většina protestantských církví se spojuje každou neděli, nebo při jiných příležitostech k této modlitbě. Jestliže je ale tato modlitba naším OP (občanským průkazem), měli bychom ji znát, vědět, co znamenají jednotlivá slova a části této modlitby – asi tak, jako známe údaje na svém občanském průkazu. Proto bych se v následujících řádcích s Vámi rád rozdělil o malé zamyšlení ohledně modlitby Vyznání víry. K tomu je nutné udělat nejprve kratičký výlet do historie. Zkusme si představit situaci křesťanů v prvním nebo druhém století po Kristu: vznikají jednotlivé církevní obce, spojené v celek církve. Křesťanští myslitelé, teologové a filosofové, usilovně promýšlí to, co Kristus zvěstoval, a co zanechali svatopisci v knihách Písma svatého. A bylo potřeba se sjednotit na základních principech křesťanské víry a chránit ji před pokřiveným soukromým výkladem některých lidí té doby, kteří např. odmítli celý Starý zákon, který prý popisuje „zlého“ Boha, zatímco Ježíš Kristus hlásá „Bůh je láska“. A tak se křesťané snaží zformulovat v několika slovech nebo větách, co je vlastně jádrem jejich víry. Vlastně už v Listu Římanům (Řím 10,9) najdeme první slavnostní vyznání křesťanské víry: „Ježíš Kristus je Pán!“ Je jasné, že důraz všech těchto vyznání byl kladen na božství Ježíše Krista, jeho jedinečnost v Božím plánu spásy lidstva, a také poznání Boha jako Trojice božských osob. V 1.–3. století vzniká několik různě dlouhých a různě formulovaných vyznání víry. Těmto formulím se nejprve říkalo „symbolon“, toto řecké slovo totiž označovalo v antickém Řecku a Římě polovinu pečeti, která sloužila jako poznávací znamení. Když se potkali dva lidé, kteří si měli vyměnit důležité informace, navzájem prokázali svoji identitu tím, že přiložili k sobě každý svoji část pečeti – a tím byla ověřena totožnost jejího nositele. „Symbol víry“ je tedy znamením ke zjištění totožnosti a znamením společenství věřících křesťanů. Symbol víry byl zpočátku zejména přísahou, neboli vyznáním, na základě kterého byl dospělý člověk pokřtěn. Je dobré si uvědomit, že tato praxe zůstala až do dnešních dnů: při křtu je člověk (případně rodiče malého dítěte) třikrát dotazován na svoji víru: „Věříš v Boha Otce?“ – „Věříš v Jeho Syna?“ – „Věříš v Ducha svatého?“. Tímto vyznáním člověk vlastně dává přísahu, vyjadřuje svoji víru, a tak se uskutečňuje to, co vyjádřil předchozí papež Benedikt XVI. na počátku své první encykliky Deus caritas est (Bůh je láska). Píše tam: „Uvěřili jsme v Boží lásku…Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou (Kristem), která otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření.“ První staletí křesťanství dalo vzniknout několika různě formulovaným „symbolům víry“. Nejznámější z nich jsou dvě, která používáme při liturgiích: Apoštolské vyznání víry (kratší formulace, její jméno je odvozováno od toho, že prý jednotlivé články tohoto vyznání vyslovili samotní apoštolové) a Nicejskocařihradské vyznání víry (delší, slavnostnější, a také obsáhlejší, je „vyzrálejší“ formulací křesťanské víry, tak jak bylo toto vyznání přijato na církevním koncilu roku 381 v Cařihradu/Konstantinopoli). Nyní se zaměřme na samotný obsah „Kréda“. Jak už jsem se zmínil, celý text je rozdělen do tří částí, vztahujících se k jednotlivým osobám Boží Trojice. „Věřím v Boha Otce…“ Když velký teolog, sv. Tomáš Akvinský, komentuje tato slova, říká, že (1) v tu chvíli se odevzdáváme Bohu svým životem, odevzdáváme mu vlastní existenci, jeho Boží vůli, důvěřujeme Bohu – mohli bychom to shrnout do slov: „Věřím Bohu“; (2) ale zároveň tím také vyznáváme svoji víru v to, co nám Bůh zjevuje, co říká. To bychom mohli vyjádřit slovy“ „Věřím Boha“; (3) věřit znamená vidět v Bohu budoucnost svého života, budoucnost celého lidstva, vidět Boha jako toho, k němuž se celý vesmír vrací: „Věřím (směrem) do Boha“.


Všechny tyto tři aspekty víry se pak společně obracejí k tomu, co v Krédu následuje: Bůh je Otec všech a počátek všeho (Stvořitel nebe i země), On stvořil všechno z ničeho na základě své vůle a lásky, která vychází z Boží Trojice. Druhý oddíl Kréda nás posouvá k osobě Ježíše Krista („Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista“). Vždyť on je tím, kdo nám představuje osobně Boha, nejen jakožto poselství o vzdáleném pánovi, ne jako proroci starozákonní doby, ale Ježíš říká: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14, 9) – protože platí, že „Já a Otec jedno jsme“ (Jan 10, 30). Tento oddíl obsahuje několik zvláštních obratů: „Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha“. Tato slova byla výsledkem obrany křesťanské víry proti útokům těch, kdo v prvních staletích snižovali význam Ježíše a považovali ho jen za jednoho z proroků, považovali ho jen za prostého člověka. Proto Krédo takto polopaticky vysvětluje: Kristus je Bůh (zrozený) z Boha, Syn je stejným Bohem jako Otec – tak jako pochází paprsek světla ze světla. A proto je pravý Bůh z pravého Boha. Tato druhá část Kréda představuje život Krista, Božího Syna: ten, který je od počátku u Otce, se stává člověkem v těle Panny Marie – kvůli nám („pro nás a pronaši spásu…“); byl „ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben“. Ale po svém Zmrtvýchvstání se vrací k Bohu Otci. Třetí oddíl Kréda se zaměřuje na třetí Osobu Boží Trojice, na Ducha Svatého. Ten je zaslíben Ježíšem („Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ Jan 14, 26). Tato část Vyznání se dále zabývá dílem, které koná Duch Svatý ve světě. A právě proto je v této části zmíněna církev – jakožto pravé dílo Boha (živené přítomností Ducha Svatého), nejen nějaké dílo lidské. A přítomnost Ducha Svatého také působí další účinky, které tu jsou zmíněny: (1) vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů; (2) očekávám vzkříšení mrtvých; (3) očekávám život budoucího věku. Letos o Slavnosti Krista Krále bude zákončen Rok víry společným slavnostním přednesením Vyznání víry. Ať naše odpověď „Věřím!“ je pronesena s vědomím, že každý z nás se křtem stal svědkem víry – zodpovědným nejen za svůj život a za svoji víru, ale také za její předávání budoucím generacím! P. Josef Mikulášek

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Nádherně květinami vyzdobené hroby a večer zář tisíce svíček, to je začátek listopadu. Chodíme na hřbitotovy a slavíme Slavnost Všech svatých, a také se modlíme za všechny zemřelé. Proto tolik světla a nádherných květin. Křtem jsme se stali Božími dětmi a Bůh je věčný a my žijeme věčně. Když člověk zemře, jeho duše je u dobrého Boha. Až přijde Pán Ježíš na tuto zemi na konci času, bude vzkříšené i tělo. To je děti skutečnost, kterou najdeme v Písmu svatém a o které se nebojte často přemýšlet. Na konci měsíce listopadu si můžeme nachystat adventní kalendář. Připomíná nám, že se blíží Vánoce. Adventní kalendář nám připomene smysl a význam čtyř neděl přípravného času, a také nám pomůže zkrátit čekání na Štědrý den. První takový barevný adventní kalendář byl vytištěn již v roce1908 v Mnichově. Možná v některých rodinách na začátku Adventu vystřihujete nebo vyrábíte z různého materiálu Betlém. Postupně přidáváte figurky a o Vánocích leží v jesličkách Ježíšek. Milá děvčata, určitě maminkám pomáháte v kuchyni. Mám pro vás návrh – upečte na svátek sv. Martina „Martinské podkovičky“. Svatý Martin, když jel vesnicí, jeho kůň ztrácel podkůvky. Žebráci je zvedli a ony se proměnily v pečené podkovičky. Tak na památku se o sv. Martinu pečou podkovičky a vypráví se o tom, jak si máme vzájemně pomáhat. Liba Calábková

Poznáš svaté? Svátek těchto svatých si připomínáme v měsíci listopadu. Chtěli jsme vám je představit, ale zpřeházeli se nám obrázky a sami si s tím nevíme rady. Dokážeš nám pomoci a správně přiřadit obrázek ke krátkému životopisu světce? … a hádanka na závěr Víš, který Svatý se nemůže dostat do nebe? Strana 8


Miss World 2013: Jsem proti zákonům povolujícím interrupce Filipínský senát přijal rezoluci, kterou se vyjadřuje ke skutečnosti, že nová Miss světa 2013, Megan Lynne Young, přinesla Filipínám poprvé tento titul. Parlamentní rezoluce o ní říká, že „je zářivým symbolem pokoje a inspiruje generaci mladých žen k tomu, aby si osvojily základní hodnoty lidství“. Filipínští senátoři se tak rozhodli zřejmě s ohledem na to, jak se prezentovala v médiích. 23 letá žena ještě před svým zvolením hovořila v interview pro televizi ABS-CBN nikoli o potřebě míru ve světě, důležitosti životního prostředí anebo o tom, že se jí daří udržovat štíhlou linii, přestože má hodně ráda čokoládu… Na otázku, jaký druh krásy má nejraději, zaskočila tázající se žurnalistku odpovědí: „Krásu narozených dětí. Jsem proti interrupcím a věřím v manželství jako nerozlučné spojení muže a ženy na celý život.“ Když byla otázána na postoj k návrhu filipínského zákona o reprodukčním zdraví, který byl zablokován Nejvyšším soudem, nová Miss světa řekla: „Jsem pro život. Pokud zákon povoluje zabíjení lidských bytostí, jsem proti němu.“ Žurnalistka se pak pokusila přimět krásnou Filipínku alespoň k pozitivnímu názoru na antikoncepci. Misska však odpověděla: „Sex patří do manželství.“ „Cože“, diví se žurnalistka, „dívka tak krásná jako vy neměla ve svých 23 letech ještě žádný vztah?“ „Když nějaký muž vyvíjí nátlak tímto směrem, je třeba jasně postavit meze, protože si nezaslouží ani přátelství, natož vztah. Pokud se však zapírá a čeká, znamená to, že o něj stojí,“ řekla letošní Miss World. převzato z Radio Vatikan

Ministrantský víkend ve Velkých Losinách

SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU

Ministrantský víkend, konaný dvakrát do roka, se již stal v našem děkanátu traAnimátoři přerovského děkanátu dicí. A proto i letos na podzim vyrazili ministranti na jeden víkend mimo své dozvou na tradiční modlitby movy. Tentokráte na faru do Velkých Losin, což je nedaleko Sobotína, odkud pomládeže, které probíhají vždy chází náš jáhen František. Na tento víkend vyrazilo celkem 15 nejen přerovských druhý pátek v měsíci. ministrantů. Páteční večer se nesl v duchu vybalování, postupného společného seV listopadu se budou konat znamování a společné večeře. Den byl zakončen společnou modlitbou a krátkými 8.11. v Troubkách. informacemi, co se bude dít následující den a hlavně, kdy se vstává. V sobotu Sraz bude v 19:30 u kostela, hned ráno byla společná mše svatá v místním kostele, kterou sloužil přerovský odkud půjdeme vzpomenout kaplan otec Pavel a u oltáře mu přisluhoval jáhen František a 3 ministranti. Zbyna naše zemřelé. Poté bude tek usedl pokorně do lavic, aby se účastnil mše svaté, pro mnohé v netradiční pona místní faře prezentace z Ria. zici, jako lid. Po mši následovala krátká přednáška o historii kostela, kterou nám Těší se animátoři povyprávěl jáhen. Poté následovala konečně snídaně, na niž byly párky a kaplan pro mládež. s čerstvým rohlíkem, který byl možný zapíjet dobrým a teplým čajem. Když se všichni najedli, vyrazilo se na krátkou vycházku po okolí. Během ní bylo možno vidět krásný dřevěný kostel v Maršíkově, kapličku Boží Trojice v lese, výhled na Sobotín a elektrické ohradníky, které mnozí vyzkoušeli, zda opravdu fungují tak, jak mají. A k překvapení všech skutečně fungovaly . Po tomto krásném výletě následoval oběd - ohřátý guláš, uvařený již s předstihem v Přerově a odpolední odpočinek, který každý mohl využít, jak chtěl. Až si každý trochu odpočinul, šlo se znovu ven na plac před farou, kde se hrály nejrůznější hry. Od buldoků, přes vyvolávku až po vybíjenou. Až nastal čas večeře, šlo se večeřet. Na večeři byl pro vyvolené (takže pro všechny) ještě guláš, který bylo třeba za každou cenu sníst. Povedlo se. Potom následoval krátký odpočinek a večerní stezka po vesnici, která byla zakončena krátkou modlitbou u kapličky. Pak už byl na programu jen spánek. Nedělní ráno se neslo ve znamení úklidu a balení, protože již nastal čas odjezdu. Před tím se šlo ještě na mši, kterou sloužil místní otec Milan Palkovič. A pak už hurá domů… Vašek Slivka

… a ještě malá pochvala … O třetím říjnovém víkendu (18. - 20. 10.) zavítali na losinskou faru ministranti z Přerova. Někteří zde již byli v minulosti. Sobotní den začali mší svatou v našem farním kostele. Po snídani se byli podívat u kaple Nejsvětější Trojice nad Maršíkovem, kde bývají tradiční poutě. V neděli byli na mši a pak odjeli domů. Musím ministranty pochválit za vzorný a pečlivý úklid. Těším se někdy příště na shledanou. Dana Ponížilová, pastorační asistentka Velké Losiny Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 V polovině října se v centru Sonus uskutečnila přednáška psycholožky Mgr. Ireny Smékalové na téma: JAK NÁM NAŠE PŘEDSTAVY BRÁNÍ PROŽÍVAT PŘÍTOMNOST aneb NAUČME SE PŘIJÍMAT SKUTEČNOST. Zde je malé ohlédnutí jedné maminky: DÁVEJME PŘEDNOST TOMU CO JE - Přestože druhou říjnovou neděli počasí zvalo k podzimní procházce, dali jsme s manželem přednost besedě o prožívání přítomnosti, kterou vedla psycholožka Mgr. Irena Smékalová. A za sebe mohu říct, že to bylo užitečně a inspirativně strávené odpoledne. Podle aktivního zapojení mnoha účastníků odhaduji, že jejich dojmy byly podobné. Přinejmenším jsme dostali hodně podnětů k přemýšlení nad tím, jakým způsobem prožíváme realitu a zda je žádoucí (a možné) něco měnit? Téma povídání se odvíjelo od dvou základních pozic, které v životě naplňujeme. V první pozici bohužel přizpůsobujeme své chování podle toho, jaká očekávání na nás kladou druzí lidé – počínaje rodiči, přáteli, učiteli a ostatními lidmi, se kterými jsme pravidelně v kontaktu. Naopak v druhé pozici jsme těmi, kdo si o druhých lidech vytvářejí představy a očekávají víceméně jejich naplňování k naší spokojenosti – a to nám také neprospívá. Psychologické zkušenosti odvíjející se od životních příběhů mnoha lidí, kteří sdělovali na „smrtelné posteli“ své prožitky (viz. kniha B. Ware, „Čeho před smrtí nejvíce litujeme“), jsou ale takové, že pro psychické zdraví a pocit plně prožitého života není dobré představy a očekávání přeceňovat (ať už své či ostatních). Spíše je dobré postupně a opakovaně naučené stereotypy myšlení (a následného chování) odbourávat – doslova „setřásat ze své hlavy“ jako listnaté stromy každoročně obnovují a očišťují svoji korunu od starého a nefunkčního listí. Čím více bude naše jednání v souladu s tím, jaký život si přejeme žít, tím více budeme schopni prožívat autentickou radost, ale budeme i ochotni nést zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Zkrátka řečeno – svůj životní „scénář“ si každý má psát sám, protože to vyplývá z podstaty svobody, která nám byla svěřena. Držet život ve svých rukou je těžké, někdy bolestivé, ale právě toto přináší ovoce „štěstí“  , schopnost budovat dobré vztahy a rovnováhu mezi tím, co mohu (chci) dát a co smím přijmout. Způsob, jakým pracujeme se svými představami, se odráží na našem vnímání reality, která pak může být různě zkreslená (příměr kostelní vitráže, kterou prosvítá světlo podle toho, jak je sklo zabarveno). Skutečnost tak vidíme podle předem daných (vložených) parametrů v naší hlavě...a to je škoda! Také neustálé vracení se do minulých prožitků (zejména „recyklování“ starých zranění a negativních myšlenek) ovlivňuje silně naše prožívání přítomného okamžiku. Podobně i úzkostlivé lpění na naší představě o budoucnosti znemožňuje prožít skutečnost tady a teď, takovou, jaká je. Své sdělení zakončím citátem, „Svět je takový, jaký jej vidíme.“ Přála bych sobě i vám, aby se nám dařilo čím dál více dívat se na svět s úžasem a pokorou malého dítěte. A aby tento postoj přerostl v trvalou vděčnost za každičkou vteřinu našeho života. Pavlína Geryková VÍKEND TÁTŮ S DĚTMI POZVÁNKY: RODIČOVSKÁ SKUPINA pro účastníky kurzů Efektivního rodičovství bude v pondělí 11. listopadu od 17 h v Pavlovicích na téma Radosti a strasti výchovy. Připomeneme si principy efektivního rodičovství a podělíme se o to, jak se nám daří je v praxi uplatňovat. Letošní VÍKEND PRO MATKY A DCERY bude 15. – 17. listopadu v Pavlovicích. Téma je „OSEDLANÝ JAZYK“. Na programu opět zajímavý program společného tvoření, her a soutěží i besed. ... Pohádku pro všechny účastnice a přednášky pro maminky, starší dcery a babičky vede Mgr. Ing. Františka Böhmová - pastorační asistentka z Ostravy. Je vdaná a má 3 děti. Přednáší pro ženy, manžele i širokou veřejnost. Po dobu přednášky pro starší dcery a maminky (a babičky) bude připravena pro mladší dcery interaktivní beseda a hry. Těšit se můžete na společné chvíle jen pro vás dvě, vzájemnou inspiraci, společné tvoření, zamyšlení nad životem i odpočinek. Víkend je vhodný pro maminky s dcerou ve věku od 10 let. Účast mladších dcer nebo babiček je po dohodě také možná. PRAVIDELNÉ PROGRAMY: MODLITBY MATEK - každé pondělí 10-11 h a taky 1. pátek v měsíci v tutéž dobu. CHLAPI - 1 x za 2 týdny středy 20-22 h (6.11., 20.11., 4.12.,18.12.) P. Školoud tel.: 739 245 905 HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE A PRARODIČE S DĚTMI – je otevřená v pondělí 9-17 h a v pátek 9-16 h, (ve středu jen po předchozí telef. domluvě na čísle 733 114 747). Příspěvek dobrovolný. KERAMIKA - každé pondělí od 16 do 18 h pro dospělé i děti. Není potřeba se předem hlásit. Více informací o akcích i pravidelných programech a přihlášky u Jarmily Skřečkové - tel.: 733 114 747 , email: [email protected] , www.raj-pavlovice.cz Strana 10 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

Přednáška lektorky preventivních programů na školách Bc. Petry Zlámalové pro rodiče předškolních a školních dětí i pro všechny ostatní, které zajímá téma: „BEZPEČNOST DĚTÍ NA INTERNETU“ – v úterý 19. listopadu od 18:30 h v Přerově v centru Sonus. Děkujeme za dobrovolný příspěvek na realizaci přednášky. PŘEDADVENTNÍ DOPOLEDNE PRO MAMINKY S DĚTMI I BABIČKY – v pátek 29. listopadu od 9:30 h v Pavlovicích – tvoření adventních věnců, drobné tvoření s dětmi, nápady a inspirace pro prožívání adventu a Vánoc TVOŘENÍ ADVENTNÍCH VĚNCŮ V PŘEROVĚ NA SONUSU –v sobotu 30. listopadu od 15 h – hry a tvoření pro děti, minijarmark na podporu Centra pro rodinu Ráj, výroba adventních věnců (s sebou polystyrénový kruh a 4 svíčky), možnost posezení s přáteli u kávy, čaje, či svařeného vína ADVENTNÍ VARHANNÍ KONCERT A JARMARK v Pavlovicích – v neděli 8. prosince – od 13 do 18 h – KONCERT v kostele sv. Jiljí ve 14:30 h, JARMARK s tvořivými dílničkami v prostorách fary, dvora a Stodoly MALÁ ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA – ve čtvrtek 12. prosince – 17 h mše svatá v kostele sv. Vavřince v Přerově, v 18 h přednáška Mgr. Františky Böhmové na téma: JAK SE NECHAT VÉST DUCHEM SVATÝM“ - centrum Sonus v Přerově ZÁKLADNÍ INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ v Centru pro rodinu Ráj - Nevíte si rady s různými oblastmi života? Potřebujete získat nezávislý pohled někoho jiného na svou situaci? Potřebujete ve své situaci podporu nebo radu? Základní poradenství je určeno pro rodiny s dětmi a jejich členům, kteří řeší především vztahové či výchovné problémy, soulad rodiny a práce, mezigenerační vztahy apod. Na krátké rozhovory se nemusíte objednávat a probíhají kdekoliv v prostorách centra, obvykle v přítomnosti hrajícího si dítěte. V případě potřeby delšího rozhovoru je nutné se objednat, dle potřeby zajistíme i hlídání dětí. Poradce bude vaším „průvodcem“ při hledání možných řešení. Zároveň vám může zprostředkovat další odborné služby, včetně dalšího poradenství. Poradenství je poskytované zdarma, probíhá po dobu školního roku pravidelně 1x týdně v pondělí odpoledne v době otevřené herny a zahrady našeho centra. Zároveň je poradenství k dispozici u všech pobytových aktivit. Kontakt: 731 604 120 Hana Školoudová

 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně… . Dne 2. září 2013 začal v mateřské škole nový školní rok. Je to čtvrtý školní rok v historii mateřské školy s názvem Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Tato škola v Kojetíně má však mnohem bohatší historii. První církevní mateřskou školu požehnal kroměřížský probošt Cyril Stojan. Zahájila svůj provoz v roce 1899 a jejími provozovateli byla Kongregace sv. Františka Svatého kříže. Dům, ve kterém se nacházíme, spolu s charitním zařízením, se dnes jmenuje Dům sv. Josefa, kdysi Dům Svaté rodiny. Od historie zpět k současnosti. Na začátku školního roku jsme se potýkali s personálními problémy. Vzhledem k tomu, že počet dětí se v mateřské škole zvýšil z původních osmnácti při zahájení provozu v roce 2010 na třicet čtyři, hledali jsme ještě jednu pracovní sílu pro péči o děti v odpoledních hodinách. K naší radosti prosbu vyslyšely sestry z Kroměříže, z České provincie Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Od září k nám do domu sv. Josefa dojíždí sestra Immaculáta. Nemá to s našimi dětmi lehké, odpolední odpočívání nepatří u dětí k oblíbeným činnostem. Přesto mohu říci, že si na sebe rychle přivykly. Spolupráce s kongregací sester je po dlouhé době v Kojetíně něčím novým a radostným. Kéž by tomu tak bylo i pro sestřičky! Nemohu opomenout i ostatní civilní zaměstnance mateřské školy, kteří se starají o nám svěřené děti. Od otevření mateřské školy zde pracuje školnice Věra Musilová. V roce 2012 nastoupila Jana Chvátalová, asistent pedagoga. Pracuje ve třídě s integrovaným dítětem. Podle potřeby zabezpečuje také dohlídávání dětí. Od září letošního roku u nás pracuje nově také paní učitelka Alžbeta Kučová, které byla přidělena třída s mladšími dětmi. Jak jsem se již zmínila, ve školní roce 2013-14 je zapsáno 34 dětí. Máme ze všech radost, především z toho, že si nové děti již zvykly na prostředí mateřské školy. Velikou radost nám dělají maličké děti při ranní modlitbě. Nebylo zapotřebí dlouhého vysvětlování. Přirozeně se zapojily do modlitby. Stejně tak se připojily k velkým dětem, které se s otcem Pavlem Ryšavým modlily růženec, napojeni na celosvětovou modlitbu dětí / Milion dětí se společně modlí …/. Starší děti vykonaly také krátkou adoraci, při které Pánu Ježíši projevily lásku slovem i poskládáním šípků ve tvaru srdce. Letošní prosluněný, všemi barvami zářící podzim, nás vybízí, abychom se radovali ze všeho krásného, co Bůh pro nás stvořil. I dětskou duši stvořil krásnou, schopnou této čisté, nestrojené radosti. Marie Přecechtělová Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 11

Milí čtenáři, přinášíme Vám rozhovor s novým evangelickým farářem v Přerově Markem Zikmundem. nějšího, s vazbami místních lidí k regionu trvající po dlouhé generace. To se projevilo i ve sboru. Boskovický evangelický sbor sice není zrovna velký, s počtem členů kolem 600, s průměrnou účastí při bohoslužbách asi 50. Ale je zde hojně zastoupena střední generace a díky tomu je tady hodně dětí. Musím říct, že práce s dětmi a konfirmandy tvořila podstatnou část mé činnosti: pravidelná setkání, víkendovky, výlety, tábory. Samozřejmě u toho nezůstalo, jako farář jsem sloužil všem generacím. Své programy měla střední generace, dospělí při biblických hodinách, maminky s dětmi, pěvecký sbor se pravidelně scházel a občas zpíval při bohoslužbách a příležitostně i při vánočních koncertech. Pro členy sboru a celou veřejnost Jak jste se dostal ke studiu teologie? Podnětů k tomu bylo dost, nicméně rozhodl jsem se k tomu jsme pořádali tzv. kavárničky, besedy s hostem k nejrůzaž půl roku před maturitou. Ovlivnilo mě prostředí mláde- nějším tématům. I díky tomu se o evangelících v Boskoviže, navíc můj bratr-dvojče již v té době studoval teologic- cích vědělo. kou fakultu. Ne bez vlivu byl i můj dědeček, v té době již Na co jste kladl důraz? dávno po smrti, který byl dlouho profesorem a děkanem Především na nedělní bohoslužby. Ty jsou místem shrotehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. máždění celého sboru kolem vzkříšeného Krista, zde se Maturoval jsem ovšem na strojní průmyslovce, a když tvoří společenství – mezi Bohem a člověkem i mezi lidmi jsem podával přihlášku na teologii, vedení školy zalapalo navzájem. Neděle je v tomto smyslu opravdu výjimečný po dechu a nechtělo mně dát k tomu povolení. Nakonec ja- den, den oddělený pro oslavu našeho Pána uprostřed jeho kási vyšší instance z Národního výboru rozhodla, že mám lidu. Nejsilnější okamžiky jsem prožíval, když jsme stáli právo přihlášku podat, a tak jsem od září 1987 začal stu- dospělí, děti, mládež kolem stolu Páně při vysluhování eucharistie, svaté večeře Páně. Odtud začíná a napájí se dovat v Praze. všechno ostatní dění ve sboru a v celé církvi. Takže jste „sametovou revoluci“ prožil jako student. Ano, a docela naplno. Už od příchodu do Prahy jsme se Vedle toho jsem si ověřil, že církve nemohou žít samy pro někteří studenti zapojovali do nejrůznějších podpisových sebe, ale mají tu být jako světlo světa a sůl země pro celou akcí na podporu politických vězňů, účastnili se demonstra- společnost. Naše nezastupitelnost začíná v modlitbách za cí, chodili jsme na bytové semináře, např. k prof.Hejdán- druhé a projevuje se ve službě svědectví, charitativní-diakovi a jiným osobnostem, kterým nebylo umožněno ofici- konické pomoci, v obraně slabých, např. v souvislosti s álně učit. Když se nakonec režim zhroutil, zažívali jsme protiromskými pochody, a vůbec ve vyzdvižení důstojnosti euforii. Ta samozřejmě nemohla trvat moc dlouho, nicmé- každé osoby. V neposlední řadě jako křesťané jsme vděčni za takové hodnoty jako je svoboda a demokracie a vážíme ně vděčnost ze získané svobody mě neopustila dodnes. si těch, kdo čelili totalitním režimům. To všechno nás Odkud jste přišel do Přerova? vybavuje k tomu, že máme za co děkovat a víme, na co Do Přerova jsme přišli z Boskovic, kde jsme byli 12 krás- nezapomínat. ných let. Ale abych to vzal po pořádku, první sbor, kde S tím souvisí i otevřenost ekumenická. Zvláště za různých jsem působil nejdříve jako vikář a následně jako farář byl pobytů v zahraničí jsem si uvědomil, čím dobrým nás, Žatec, v severozápadních Čechách. Rád na ten čas vzpomí- evangelíky, mohou obdařit a inspirovat katolické i pravonám. Je to sbor malý, tvořený z velké míry lidmi, kteří při- slavné zdroje. šli po válce z Volyně. Bylo to velice milé prostředí, i když Co byste řekl víc o svém rodinném zázemí? tamní společnost je dodnes ovlivněna poválečným krutým Moje žena Marta rovněž pochází z evangelické rodiny. odsunem Němců a následným přílivem Čechů z vnitrozeVystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, obor německý mí, z nichž mnozí tam šli výhradně ze zištného důvodu. jazyk pro první i druhý stupeň. Učila na Základních škoTakže se tam tvořila nová společnost, z velké většiny bez lách v Žatci i v Boskovicích, dokud neodešla na mateřskou tradičních pout ke konkrétním městům a vesnicím. Volyňdovolenou. Je také múzicky obdařená, hraje na klavír, varští Češi sem přišli s vděčností, že se mohou vrátit do země hany, ráda pracuje s malými dětmi, věnuje se nejrůznějsvých předků a díky nim vznikly nové evangelické sbory. šímu rukodělnému tvoření. Máme tři dcery, Janu (8 let), Do Žatce jsem přišel v roce 1994 a bydlel jsem na velmi která chodí do třetí třídy, Alena (5) navštěvuje křesťanskou rozlehlé, původně německé faře. V roce 1997 jsem se ožeškolku a Lydie (3) se těší, že do školky nastoupí příští rok. nil a od té doby mě vším provází má žena Marta. Jsem Pánu Bohu vděčný za každou z nich, a také jim za to, Na podzim roku 2000 jsem dostal pozvání do sboru v Bosže šly se mnou sem do Přerova. Vytrhnout rodinu ze znákovicích, kam jsem nastoupil v létě 2001. Rádi jsme se mého a milého prostředí je podobné jako přesadit rostlinu vrátili na Moravu. do jiné půdy. Tak jsme rádi za každý projev přátelství, V Boskovicích to bylo asi jiné, než na severu Čech… který nám zde pomáhá zapustit kořínky. To tedy bylo. Dostali jsme se do prostředí mnohem tradičZa rozhovor děkuje redakce Strana 12 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Odkud pocházíte? Narodil jsem se v roce 1966 na Vsetíně, vyrůstal jsem v evangelické rodině, jako nejmladší ze sedmi sourozenců. Oba moji rodiče byli aktivní v tamním Horním sboru, kde jsme nalezli skvělé zázemí. Křtil a konfirmoval mě bratr farář Emil Ženatý, poté tam působil bratr farář Jan Blahoslav Šourek. V té době nás bývalo na schůzkách mládeže i přes čtyřicet – to nás nemohlo neovlivnit, i přes nepřízeň normalizačního režimu. Jsem rodičům vděčný, že nás nasměrovali k životu víry a v církvi.

Co nás čeká Společná ekumenická modlitba za město a stát v evangelickém kostele v pondělí 18. 11. v 17:00, na kterou všechny zveme. Jistě všichni vidíme, jak moc naše společnost Boží pomoc potřebuje. Na zakončení roku víry v neděli 24. 11. bude při všech mších svatých slavnostní vyznání víry, při kterém budeme držet v rukou kříže, které si přineste a které budou na závěr také požehnány. Mohou to být kříže k pověšení do bytů i křížky k nošení při sobě.

Další ročník akce pro tatínky s dětmi se blíží! „S tebou mě baví svět 2013“ se uskuteční na faře ve Staré Vodě u Bruntálu. Tatínkové a děti udělejte maminkám v adventním čase chvilku pro sebe. Akce proběhne 5. - 8. 12. 2013. Přihlášky přijímá a na všechny se těší zástupce pro propagaci A. Pazdera, mobil 724 053 977.

Odpoledne o slavnosti Ježíše Krista Krále v neděli 24. 11. v 15:00 na Sonusu budu mít přednášku „Zamilovanost jako duchovní zkušenost“. Přednáška se na víkendu matek setkala s pozitivním ohlasem a tak ji mírně upravenou chci nabídnout také všem farníkům. Přednáška je určena pro dospělé věřící křesťany a bude trvat asi dvě hodiny. Všechny zvu. Letos nekupujte adventní věnce a v sobotu 30. 11. v 15:00 na Sonusu využijte možnost si je sami vyrobit. Vše potřebné připraví Centrum pro rodinu, které zajistí také program her pro děti, aby mohla přijít celá rodina. Může to být pěkný společný vstup do Adventu. Ostatní Stručná informace o žádostech farností našeho děkanátu o navracení farního majetku bude v příštím čísle časopisu. Také snad bude víc co psát o opravě pramene pod nemocnicí a plánované opravě kaple sv. Jiří. Děkuji všem, kdo naše farnosti finančně podporujete svými dary. Pán Bůh zaplať. P. Pavel Hofírek

Středa 4.12. Čtvrtek 5.12.

Sobota 7.12. Neděle 8.12. Pondělí 9.12. Úterý 10.12. Středa 11.12. Čtvrtek 12.12.

20:00 8:45 16:00 17:30 19:30

Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Stará Voda 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:30 Předmostí, fara 13:00 Pavlovice, fara 14:30 Pavlovice, kostel 19:30 Centrum Sonus Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus

Setkání chlapů CPR Úklid kostela, skupina „A“ Mikulášská besídka pro děti Katecheze pro dospělé Modlitby matek S tebou mě baví svět, viz výše Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Jarmark a tvoření CPR 13:00 – 18:00 Varhanní koncert, viz str. 11 Příprava mládeže na biřmování Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Papežské encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá malé duchovní obnovy Malá adventní duchovní obnova s Františkou Böhmovou, viz str. 11 Zkouška scholy dospělých

 Duchovní služba ve Fakultní nemocnici Olomouc . Ve Fakultní nemocnici v Olomouci funguje stálá duchovní služba. Kaple Božího milosrdenství je v přízemí „modré budovy“ (na orientačním plánu pavilon „A“). Kaple je otevřena každý den od 6:00 do 20:00 Každou neděli v 13:30 je mše svatá, od 13:10 příležitost ke svátosti smíření. Kontaktní telefon na dispečink duchovní služby: 733 789 731. František Ponížil, jáhen Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

Strana 13

POŘAD BOHOSLUŽEB DĚKANÁTU PŘEROV P. Pavel Hofírek Úřední hodiny: Po a St 10-12 a 14-16 tel. 581 217 079

P. Pavel Ryšavý Úřední hodiny: Čt 9-11 (mimo 3. Čt v měsíci) Pá 1530-1630 tel: 581 762 037

P. Bedřich Horák Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 797 940

P.Artur Górka Úřední hodiny: k zastižení na tel. 723 865 713

P. Piotr Wardecki Úřední hodiny: St, Pá hodinu po mši tel. 581 223 037 731 621 101

PONDĚLÍ

ÚTERÝ

STŘEDA

ČTVRTEK

PÁTEK

SOBOTA

NEDĚLE

800

800

800 18 (1830)

800

800 18 (1830)

800 jen 1.So 1830

900, 1030 1830

Přerov Sv. Vavřinec

00

Přerov Sv. Michal

730 Bohoslužby střídavě dle rozpisu v sobotu v 1730 Bohoslužby střídavě dle rozpisu ve čtvrtek v 1730

Podolí, Čekyně, Újezdec Dluhonice Předmostí

1800

Kojetín

700

845 700

ÚTERÝ:

Uhřičice Polkovice Stříbrnice

sudý týden 1x lichý týden 1x lichý týden

Úřední hodiny: k zastižení na tel.

1700 (1800) předposlední

1630 (1730)

farář v Oseku n. Bečvou

850 různě

1700 17

00

1700

930

1600

800

00

(18 )

nepravidelně

Říkovice

900

1800 1800

Majetín

730

1800

1030

Penčice 1830

Suchonice Druhé pondělí v měsíci Třetí pondělí v měsíci Sobota s nedělní platností

1830

1700 (pouze v letním období) 1700 (pouze v letním období) 1600

1800

Citov Tovačov Tovačov - fara

800

730

900 jen 1.So

900

1700

1000 jen 1.So

1030

1800

715

830

1800 1800

715

1800 (1700)

nepravidelně

1500 Domov důch.

1530

posled. v měsíci

1030

Lobodice Ivaň Klopotovice Troubky

ČTVRTEK: mše svatá střídavě 1x za 14 dní 1700 (1800)

1700 (1800)

1700 (1800)

pouze růženec

pouze růženec

pouze růženec

Henčlov

1700 (1800)

Bochoř

800

1700 (1800)

1800 (1700)

800

1700 (1800)

800

1700 (1800)

830

1030

pouze růženec

1600 (1700)

Prosenice

745

Úřední hodiny: na faře v Oseku St a Pá 900 – 1030 a 1500 – 1530, tel. 731 621 212

Časy uvedené v závorkách platí pro letní období.

Strana 14

1020

1700 (1800)

Vlkoš

Brodek

P. Paweł Bilinski,

730

1740 (1850)

1640 (1800)

Pavlovice

Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 759 148

1030 900

1730 (1800)

Domaželice

Rokytnice

Úřední hodiny: Po 16-17 tel. 731 402 070

730 jen 1.So

730

1740 (1850)

P. Pavel Šíra

P. Radek Sedlák

1030

1700 (1800)

Dřevohostice

Luková Žeravice Lazníky

Úřední hodiny: k zastižení na tel. tel. 731 626 530

1700 (1800)

Přestavlky

739 344 024

P. Josef Svoboda

1800 jen 1.So

1645 mimo 1 .So

Stará Ves

Věžky

900 730

1700 (1800) 1700 (1800) 1600

1700 (1800)

Horní Moštěnice

Radslavice

1800 mimo 1 .So

1700 (1800)

Měrovice

Beňov

1800

1700 (1800)

Křenovice

Kokory

P. Wojciech Zapiór

00

Může dojít ke změnám bohoslužeb.


 Přečetli jsme a doporučujeme… . Děti se ptají, odborníci odpovídají

Eva Muroňová, P. Tomáš Cyril Havel

„Témata, kterými se zabývá tato kniha, nás poprvé napadají ve věku, kdy jsme dětmi. Jsou to ty otázky, jimiž takříkajíc osaháváme svět, ba rozhlížíme se kolem. Patří neodmyslitelně k dětství. To ale vůbec neznamená, že jsou to jen nějaké dětské otázky. Přemýšlení nad životem, smrtí, dobrem a zlem nás provází celý život. Vyhýbat se tomu by znamenalo nebrat vážně nejen Boha a naši víru, ale i život sám.“ (kardinál Duka) Často se ptáme nejen v životě z víry, ale i v běžném životě na mnoho věcí, pátráme po odpovědi na naše otázky. Je to vlastně dobré znamení, pokud se ptáme. Pokud se totiž ptáme, tak žijeme, přemýšlíme a máme zájem o věci a skutečnosti kolem nás. Kdysi prý někde při evangelizaci visel plakát s nápisem: „Ježíš má odpo-věď na Tvé otázky.“ Někdo na něj napsal: „Na jaké otázky?“ Některé otázky dětí nás mohou i pobavit svou „vážností“ problému. Například: „Líbí se Bohu, co mu zpíváme v kostele, i když se to nelíbí mně?“ „Kdo stvořil Boha?“ „Jak to, když první lidé byli Adam a Eva, tak jsou vykopávky právěkých lidí?“ „Už dal Bohu někdy někdo facku?“ „Jak by se mohl útočník trefit, když Boha nevidí?“ Ale není facka jako facka. Jsou rány citové, zasahující srdce. Ty jsou často bolestivější a zanechávají následky na dlouho, někdy na celý život... A protože Bůh je láska, tak každý lidský prohřešek proti lásce zraňuje přímo jeho a smysl jeho díla…“ odpovídá mimo jiné na tuto otázku jedna ze známých osobností PhDr. Jiřina Prekopová. Z dalších osobností odpovídají David Eben, František Kunetka, František Václav Lobkowicz, Tomáš Machula, Ludmila Muchová, Adolf Pintíř, Mireia Ryšková, Vladimír Smékal, Marie Svatošová, Tomáš Tyc, Marek Orko Vácha. „Tuto knihu bychom nedrželi v ruce, kdyby nebyly děti, které se ptají. Nebyla by ale ani sepsána, kdyby nebyli dospělí, kteří se ptají spolu s nimi. Ptát se, hledat, přiblížit se neznámému, to vše provází náš život už od dětských let... Otázky dětí a odpovědi odborníků zaznamenané v této publikaci chtějí pomáhat rodičům nebo křesťanským vychovatelům sdílet s dětmi jejich otázky a promýšlet možné odpovědi. Chtějí být podnětem k dalšímu hledání.“ (Eva Muroňová, Tomáš C. Havel). Vydalo nakladatelství Petrinum České Budějovice, vydavatel časopisu Duha, jako svou druhou publikaci. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Čtvrtek 21.11.

Pátek 22.11. Sobota 23.11. Neděle 24.11.

Pondělí 25.11. Úterý 26.11. Středa 27.11. Čtvrtek 28.11. Pátek 29.11. Sobota 30.11.

Pondělí 2.12. Středa 4.12.

16:00 17:30 19:00 19:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Hruška 10:00 Olomouc, katedrála Olomouc Při všech mších svatých 9:45 Předmostí, fara 15:00 Centrum Sonus 19:30 18:45 16:00 9:00 15:00 17:30 19:00 9:30

Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Dřevohostice 8:00 Fara v Přerově

15:00 19:30 16:00 17:30 18:45 18:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec


Setkání františkánského společenství Katecheze pro dospělé Setkání rodičů přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Víkendové potáborové setkání Den diecéze, viz www.ado.cz Akce pro ministranty Vyznání víry s žehnáním křížů, viz str. 13 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Přednáška: Zamilovanost jako duchovní zkušenost, viz str. 13 Příprava mladých na biřmování Papežské encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Předadventní dopoledne CPR, viz str. 11 Víkendové soustředění přerovské scholy Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen Tvoření adventních věnců, viz str. 11 Vigilie za počatý lidský život Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dějiny umění s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Mše svatá pro děti s lampičkami

Strana 15

Sob

n

Se změnou času se posouvá začátek večerních bohoslužeb v Přerově v kostele sv. Vavřince ve středu a pátek na 18:00. Přehled pravidelných bohoslužeb farností našeho děkanátu najdete na straně 14.

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé 8:10 Předmostí, kostel 9:30 Předmostí, hřbitov Neděle 3.11. 9:45 Předmostí, fara 15:30 Hřbitov v Přerově 19:30 Centrum Sonus Pondělí 4.11. 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Úterý 5.11. 16:30 Centrum Sonus Středa 6.11. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 20:00 Pavlovice, fara Čtvrtek 7.11. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově Pátek 8.11. 18:00 Velehrad 19:30 Troubky Sobota 9.11. 9:00 Centrum Sonus Pondělí 11.11. 17:00 Pavlovice, fara 18:45 Fara v Předmostí Úterý 12.11. 16:00 Centrum Sonus Středa 13.11. 16:00 Centrum Sonus 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 14.11. 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Pátek 15.11. Pavlovice, fara Rajnochovice, fara Pondělí 18.11. 16:00 Fara v Přerově 17:00 Evangelický kostel 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Úterý 19.11. 18:30 Centrum Sonus Sobota 2.11.

Středa 20.11.

Čtvrtek 21.11.

15:30 18:00 19:00 20:00 8:45

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Mariánské večeřadlo Dušičková pobožnost v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Ekumenická modlitba za zemřelé Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dějiny umění s jáhnem Papežské encykliky s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro školní děti Setkání chlapů CPR Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Katecheze pro dospělé Modlitby matek Víkendová duchovní obnova na Velehradě Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Schůzka ministrantů Rodičovská skupina CPR, viz str. 10 Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu Úklid kostela, skupina „B“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Víkend pro matky a dcery CPR, viz str. 10 Víkend pro mladé biřmovance děkanátu Setkání seniorů Ekumenická modlitba za město a stát Dějiny umění s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Přednáška Centra pro rodinu: Bezpečnost dětí na internetu, viz str. 11 Modlitby za Charitu Mše svatá pro školní děti Schůzka katechetů děkanátu Setkání chlapů CPR Úklid kostela, skupina „A“

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prosincového čísla je 27. listopadu 2013. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents