Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Centrum pro rodinu Ráj Pavlovice pořádalo během prázdnin řadu příměstských táborů, ze kterých přinášíme fotografie.

Září 2014 Číslo 8 Ročník 20

 Rosteme ve víře - Desatero

 Stránka pro mládež

 Světec měsíce

 Slovo z Charity  Z Centra pro rodinu Ráj

 Úvodník P. Jan Tomiga, trvalý jáhen

 Rozhovory se Zdeňkem Mlčochem, jáhnem s P. Stanislavem Čevelou s P. Františkem Urbanem s P. Markem Glacem

 Liturgický kalendář

 Likvidace lepry

 Církevní dětský domov Emanuel

 Dětské okénko

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

 Toulky přerovským děkanátem  Jen tak ve stručnosti  Přečetli jsme a doporučujeme  Informace

…a mnoho dalšího...

Září v liturgii

Škola základ života Snad každý z nás zná tento film režiséra Martina Friče ze studentského prostředí. Kdo by si nevzpomněl na septimána Čuřila v podání skvělého Ladislava Peška? Možná se nám, dospělým, i zasteskne na školní léta a rádi bychom se – alespoň na chvíli – zase do školy vrátili. Naproti tomu většina dětí, kterým právě začal nový školní rok, by dala nevím co za to, aby prázdniny ještě pokračovaly … Tak už to na světě chodí – vždycky víc toužíme po tom, co zrovna nemáme.  Ale nemusíme ničeho litovat. Přestože jsme už odrostli školním lavicím a aktovky na záda bychom si možná nedokázali bez pomoci druhých sami nasadit, škola se nám nevyhýbá. Nikomu a v žádném věku. Není to ale kamenná škola s učiteli a profesory, před kterými se skládají často těžké zkoušky. Je to jiná škola - Boží. Bůh nás zve do své školy, ve které nás chce naučit lásce, milosrdenství, odpouštění, pokoře. Chce nás láskyplně obejmout a utěšit naše zraněná srdce, podobně jako to dělaly laskavé paní učitelky v první třídě. Škola života, do které má pozvání každý z nás, je základem pro jiný život věčný. Jestliže chceme jednou po svém přechodu do Božího království prožívat krásu a radost z Boží blízkosti, musíme se na to také připravit. Každodenním úsilím. Každý z nás má nějaký „předmět“, který mu dělá potíže, ve kterém je slabý. Bůh nám každý den nabízí doučování. Máme jedinečnou příležitost stále znovu učit své srdce větší lásce a dobrotě, učit se od toho, který se z lásky k člověku stal jedním z nás a dal za nás svůj život. My už nemusíme plakat nad nepovedenou písemkou, máme možnost vyStrana 2

Vděčnost Podzimní dny jsou dny díků za úrodu… A v duchovním smyslu dny díkům za Boží dobrodiní. Kolik je jich. Jsme jimi obklopeni, vdechujeme je jako vzduch. Při mši svaté se modlíme „Vzdávejme díky Bohu“. Proto nezapomínejme chápat mši svatou jako oběť Bohopocty, tj. klanění a díků. Snažme se nosit v srdci živé city vděčnosti Kristu, skrze něhož a od něhož máme všechno. „Děkujeme Ti, Pane Ježíši, že jsi zemřel za naše hříchy.“ Pomodleme se tu modlitbu na všech zrníčkách růžence. Vděčnost je nejmocnější pohnutkou k získání nových milostí. „Buďte vděčni“, volá apoštol. (Podle knihy Minutěnka, Josef Hlouch) 3. 9. Sv. Řehoř Veliký, papež 5. 9. Blahoslavená Terezie z Kalkaty (Matka Tereza) 8. 9. Svátek Narození Panny Marie U svatých slavíme většinou jejich „narozeniny“ pro život věčný, to znamená den jejich smrti. Pozemské narození slavíme pouze u Panny Marie a u sv. Jana Křtitele, předchůdce Páně. A potom také o Vánocích narození Pána Ježíše. Je to jeden z nejstarších mariánských svátků a dosvědčuje víru křesťanů, že se Panna Maria narodila bez dědičného hříchu. Podle dnešního data byl stanoven den, kdy se slaví početí Panny Marie (8. prosinec). Skutečný den jejího narození neznáme. Dnešní datum se objevuje poprvé v 5. století v Jeruzalémě. Byl to výroční den posvěcení baziliky, postavené na místě, které tamní tradice označovala za místo, kde se Matka Boží narodila. Dnes tam stojí bazilika sv. Anny. Od 7. století se slaví v tento den svátek Narození Panny Marie. 12. 9. Jména Panny Marie, nezávazná památka Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl než pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská, …), tyto výklady jsou však spíše alegorické než etymologické (nauka o původu slov, o původním významu slova). Protože se toto jméno vyskytuje v Bibli poprvé u sestry Mojžíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „ Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve španělské diecézi Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září. Po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. září 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie. Při liturgické reformě za Pia X. r. 1912 pak byla přeložena na 12. září. „Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství, nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii! V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.(Lk 1, 27).“ (Z homilií sv. Bernarda, obsažených v pojednání „ Chvály panenské Matky“) 14. 9. Svátek Povýšení sv. Kříže Tento svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se už v 5. století 14. září vystavovaly k veřejné úctě věřících části dřeva z Kristova kříže. Křesťanský VýSlovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

znat svá pochybení ve svátosti smíření, udělat za nimi tlustou čáru a jít zase dál. Boží škola je laskavá, ale náročná. Přeji proto každému z nás odvahu nechat se Bohem vyučovat. Odvahu následovat svého Učitele a důvěřovat mu. Odvahu neustále trénovat to, co nás Bůh učí. Odvahu nevzdávat se při prvním nebo stále se opakujícím selhání. Odvahu požádat o milosrdenství a odpuštění. Těším se, že se všichni jako spolužáci v Boží škole života jednou sejdeme u svého Učitele. A dětem a studentům přeji, aby nový školní rok pro ně nebyl ztraceným časem, ale dokázali ho využít k rozšíření svých znalostí a vědomostí potřebných pro život tady na zemi i jednou v nebi. Jan Tomiga, trvalý jáhen

Církevní dětský domov Emanuel, Stará Ves

chod začal pak v tento den slavit dnešní svátek; v 7. století se jeho slavení rozšířilo i na křesťanský Západ. Později se zároveň vzpomínalo také na znovuzískání svatého Kříže z Persie, kam byly jeho ostatky odneseny jako válečná kořist. Císař Hérakleios je v roce 628 přinesl zpět do Jeruzaléma. „I když jsme jej dělali mnohokrát, chceme jej nyní udělat poctivě. To proto, abychom si uvědomili vlastní podstatu tohoto znamení. Je to znamení naší spásy, při kterém oslovujeme Nejsvětější Trojici. Prosíme touto krátkou modlitbou o pomoc při nesení osobního kříže, ale i o to, abychom započatý čas prožili ve společenství lásky a vzájemného obdarovávání, jak je tomu mezi jednotlivými osobami Nejsvětější Trojice.“ (R. Guardini) Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným „prostředníkem mezi Bohem a lidmi“ (1Tim 2,5). Protože se však ve své vtělené božské osobě „jistým způsobem spojil on sám s každým člověkem“, dává všem lidem „možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh“. Kristus vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho, protože on sám trpěl za nás a zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích. Kristus chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty, kteří z ní mají prospěch jako první. To se splnilo ve svrchované míře na jeho Matce, která je mnohem niterněji než kdokoliv jiný spjata s tajemstvím jeho vykupitelského utrpení. „Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž.“ (Sv. Růžena z Limy) V tom spočívá Kristovo vykoupení: „přišel... aby dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mt 20,28), to je, aby miloval „své až do krajnosti“ (Jan 13,1), aby byli „vykoupeni“... „ze svého prázdného způsobu života“, jak ho „zdědili po předcích“ (1Petr 1,18). (KKC, čl. 463n) 15. 9. Panna Maria Bolestná 16. 9

Sv. Ludmila, mučednice

21. 9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty 23. 9. Sv. Pius z Pietrelciny, kněz 26. 9. Sv. Kosma a Damián, mučedníci 27. 9. Sv. Vincenc z Paula, kněz

V letošním roce slavíme 10. výročí příchodu prvních dětí do našeho domova. Při této příležitosti si Vás dovolujeme v sobotu 27. září 2014 pozvat na společnou oslavu. V 10:00 hod. poděkujeme za uplynulých 10 let bohoslužbou v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Vsi, kterou bude sloužit olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička. Od 14:30 do 18:00 hod. otevřeme dětský domov pro všechny zájemce o prohlídku. Budete mít možnost vyzkoušet si svou šikovnost při drobných ručních pracích i sportovních aktivitách spolu s našimi dětmi. Srdečně Vás zveme ke společným oslavám i návštěvě našeho domova. Jan Tomiga, ředitel Církevního dětského domova Emanuel

28. 9. Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa Svatý Václav je jediný český světec, který se dostal do univerzálního kalendáře. U jeho jména se uvádí: kníže a mučedník. Dá se z toho souhrnně vyvodit dvojí význam: pro národ a pro víru. Jako kníže toužil po rozvoji svého lidu a bránil jeho mír vnitřní i vnější. Činil tak na křesťanských zásadách, jak ho tomu naučila jeho babička sv. Ludmila. Modleme se v tento den (a nejen dnes) za všechny, kteří tvoří zákony, vládnou, mají moc a vliv, aby všech těchto možností využili k dobru našeho národa. V Kancionálu máme krásnou modlitbu – litanie k svatým ochráncům naší vlasti. Některé prosby jsou i dnes velmi aktuální (od zoufalství v těžkých chvílích života, od náhlé a nekající smrti, vysvoboď nás Pane). 29. 9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů Michael, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh“, je v biblických textech označován jako jeden z prvních knížat (Dan 10,13.21), ochránce vyvoleného národa (Dan 12,1) a vítěz nad démonem (Jud 9, Zj 12,7). Také křesťané v něm od počátku viděli zvláštního ochránce novozákonního Božího lidu a přímluvce zemřelých před Božím trůnem. Je vzýván také při exorcismech. Jeho svátek se slaví už od 5. století ve výroční den posvěcení baziliky, zbudované k jeho poctě v Římě na Via Salaria. Spolu s ním si připomínáme další dva archanděly, kteří o sobě prohlásili, že stojí před Bohem (Lk 1,19; Tob 12,15). Gabriel znamená „Muž Boží“, nebo „Bůh ukázal svou sílu“. Jeho jméno se objevuje v knize proroka Daniela (Dan 8,16; 9,21). Zvěstoval také Zachariášovi narození Jana Křtitele (Lk 1,19) a Panně Marii narození Ježíšovo (Lk 1,26). Rafael znamená „Bůh uzdravil“. Vypráví o něm novozákonní kniha Tobiáš. Bývá vzýván jako průvodce cestujících. 30. 9. Sv. Jeroným, kněz a učitel církve


Jaroslav Branžovský

Strana 3

není klacek, kterým bychom mohli druhé kolem sebe utloukat. Středem Nebudeš lhát Kristovy pravdy je láska a ta může být „Nevydáš křivé svědectví proti bližnímu hlásána jen v mírnosti. Proto ať je nám svému.“ (5Mojž 5,20) pravda jako plášť, který druhému Osmé přikázání vypadá na první pohled málo aktuální. Kdypak se nám stane, podržíš, aby jej snadno mohl obléci. abychom svědčili před soudem? Ale už dětské zpovědní zrcadlo ví, že vlastně Vraťme se k otázce, kdy jsem povinen vystupujeme denně jako svědkové, žalobci nebo jako soudci chování jiných. ze spravedlnosti říkat pravdu, a kdy Kněz nás už v dětství naučil, že proti jsem povinen z lásky mlčet. Po předosmému přikázání hřeší, kdo na něchozí úvaze už to snadněji vystihneme: koho křivě svědčí nebo žaluje, kdo tam, kde by holá pravda neměla za náněkoho pomlouvá, kdo lže řečí nebo sledek bezpečí, mír, radost, ale vyvopřetvářkou. A život nás dospělé učí lala zmatek, trápení nebo neštěstí, tam denně, že tohle přikázání není žádná nemáme říci vše, co víme. Je vědění, teoretická úvaha, - že chrání samo které člověk může sdělovat, a jsou silidské soužití a společenství. Kde tuace, kde o tom, co ví, musí mlčet. člověk člověku už nemůže důvěřovat, kde řeč je prostředek na zamlčení prav- Mlčet říkám, ne lhát. To není jen situdy a ošálení druhého, tam začíná zákon džungle a právo silnějšího, tam právo ace politiků, diplomatů, lékařů. To je horšího člověka vítězí. Ježíš nás učí, že pravdivost chrání člověkovo osobní současnost našeho života. sebevědomí a důstojnost. Kdo se dá vést cestou Ježíšovy pravdy, ten se zbaví Jsou lidé, kteří říkají druhým do očí strachu, co si lidé o něm pomyslí. Kdo se dá na cestu pravdy, vidí vše ve hrubosti a neomalenosti a doprovázejí správných rozměrech. Básník Novalis o tom napsal: „Když uvidíš obra, napřed to tvrzením: „Já už jsem takový, že se podívej, kde je slunce - abys rozeznal, jestli to není obrovský stín trpaslíka.“ faleš nesnáším a říkám vše raději na Tolik stínových obrů je mezi námi: nad jedněmi stojí příhodné slunce protek- rovinu!“ Kolik nelásky může být ve ce, nad jinými slunce úřadu - ale osoby samy jsou trpasličí. Ježíš nás stínových slovech: „Já mu ale povím pravdu!“ obrů zbavuje. Ve světle evangelia je každý tak veliký, Nesobecká láska k pravdě bude proto jak je dobrý. pečlivě vážit chápavost druhého, jeho Jsou různé druhy lži. Je lež drzá, je lež z nouze, momentální situaci. Vycítí, kdy je čas k je lež milosrdná, jsou tucty lží a polopravd. Jsou mlčení, kdy je čas k mluvení. Počká lži ze sobecké zištnosti, ze zlomyslné snahy ochotně na vhodnou chvíli, jako to dělá ublížit. Jsou lži z nouze, když lidé při výsle- náš Pán: „Měl bych vám ještě mnoho chu za války zapírali, aby neuvedli do vězení co říci, ale teď byste to nemohli unést.“ druhé lidi. Podobná situace se stává i dnes. (Jan 16,12) Je věcí svědomí zamlčet pravdu tam, kde by Je nějaký rozdíl mezi hladkostí diplobyla použita ke zlému. Je lež milosrdná - matických polopravd a touto křesťankdyž víš, že pravda by druhému ublížila, že by ji neunesl - třebas nemocný ra- skou diskrétností? Je, a zásadní: Diplokovinou. Je i lež z lásky. Přijdeš na návštěvu, ukazují ti s radostí, jak mají za- mat hledí na svůj prospěch, ohleduplný řízený byt. Zvlášť hrdí jsou na veliký obraz - jak ten pěkně oživuje celý pokoj! křesťan hledí na prospěch druhého. A ty vidíš, že podle měřítek umění je to bezcenný kýč. Máš povědět své míně- Ještě si krátce povězme, že člověk můní, když víš, že by zarmoutilo? Máš respektovat právo člověka zařídit si byt že obelhávat i sám sebe tím, že zavírá podle svého vkusu? Máš nepravdivě pochválit? Jsem povinen vždy a každé- oči před pravdou, která je mu nepřímu povědět všechno, co vím? Na takové otázky musíme umět najít správnou jemná. „Životní lež“ se jmenuje tento odpověď, aby se nám prosté „nelži“ nestalo nepřehlednou houštinou mudro- nebezpečný stav, kdy člověk si namluví vání, co se ještě smí, a co už se nesmí. A kde jinde se jít učit správné orientaci, to, co by chtěl a žije jako by to byla než ke Kristu, který přišel, aby vydal svědectví o pravdě. Setkáním s Ježíšo- reálná pravda. Namlouváš si o sobě něvým evangeliem, s jeho duchem, se křesťan učí čestnosti, stává se pozorným co, co není pravdivé? Umíš uznat skuvyznavačem pravdy v lásce. Pokorným vyznavačem pravdy - řekli jsme si. tečnost, i když je pro tebe nepříjemná? Pokorně si uvědomuje, že plnost je jen v Duchu. Že jen Kristus může říci: já Máš zálibu v přehánění, když něco vyjsem pravda. My vidíme pravdu zde na zemi jen jako v zrcadle - a to zrcadlo pravuješ, když o někom mluvíš? Umíš má mnoho slepých míst. Kdo si to uvědomuje, je pokorný. přiznat svou chybu, nebo ji zastíráš. Vyznavačem pravdy, v lásce - řekli jsme si. Pravda bez lásky, to je nesnášenli- Umíš být diskrétní a ohleduplný? vý fanatismus. Fanatik pravdy dává Shrňme si nakonec, od čeho nás osvoto, co ví on, na roveň s absolutní bozuje osmé Boží přikázání, takto: Pravdou. Je proto odpůrcem nábo„Nemusíš se zaplétat do lží, abys zakryl ženské svobody. V dřívějších dosvé slabosti, abys pošpinil bližního, aby bách sahal po meči a stavěl hranice ses vyhnul povinnosti: Lhaní je namána upalování těch, kteří smýšleli havé, plodí nedůvěru. Nakonec ti nebujinak. I dnes pevně věří, že jen on de nikdo věřit. Žij raději v upřímnosti. má monopol na pravdu - proto po Tvůj Bůh je Pravda. Drž se ho a budeš pravdě nepátrá, jen prosazuje tu také důvěryhodný!“ svou. Pamatujme proto, že pravda P. Pavel Martinka Strana 4 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

8. PŘIKÁZÁNÍ

Svatá Mariana Barbara Cope Obětavá sestra řádu sv. Františka, která věnovala svůj život péči o malomocné. Narodila se 23.1.1838 v Heppenheimu v západní části Německa. Rodiče, Petr a Barbara Witzenbacher Cope, se po roce přestěhovali s malou Barbarou do Utice v New Yorku a pak měli 9 dalších dětí. Barbara, po základním osmiletém vzdělání, pro onemocnění otce nastoupila do továrny, aby podporovala rodinu. Cítila povolání k duchovnímu životu, ale do kláštera vstoupila až ve 24 letech v Syrakusách. V řádu sester svatého Františka 19. 11. 1862 přijala hábit a nové jméno Mariana. Začala působit jako učitelka a převzala vedení více základních škol. Starosti s administrativou však neměly být jejím posláním. Za svoji komunitu se v roce 1860 účastnila otevření prvních dvou nemocnic v newyorské oblasti. Od roku 1870 byla po šest let ředitelkou nemocnice u sv. Josefa v Syrakusách. Byla praktická, s velkou inteligencí a vynikala jak moudrostí, tak laskavostí. Často byla kritizována pro přijímání pacientů, kterými ostatní pohrdali. Jednalo se např. o osoby závislé na alkoholu. Mariana odpověděla na prosbu kněze ohledně zřízení nemocnic a škol na Havajských ostrovech, ale zvláště pak o pomoc mezi malomocnými. „Jsem hladová po té práci a z celého srdce si přeji být jednou z vybraných, jednou z privilegovaných pro oběť za spásu duší chudých ostrovanů. Nebojím se žádné nemoci, vždyť sloužit opuštěným nemocným je mým největším potěšením.“ S šesti sestrami řádu svatého Františka přijela v listopadu 1883 Mariana do Honolulu. Převzala nemocnici v Oahu pro 200 malomocných pacientů. Sestry ji upravily a pod vedením matky Mariany bylo zde po dvou letech dosaženo velkého zlepšení životních podmínek i v léčení pacientů s leprou, kteří sem byli dováženi ze všech ostrovů. V lednu 1884 se Mariana setkala poprvé s apoštolem malomocných, p. Damiánem de Veuster. O dva roky později propukla nákaza i u něho a Mariana o něj pečovala. S nástupem nové vlády na Havajských ostrovech roku 1887 začali být cizinci nevítaní a nemocnici v Oahu měli úředníci zavřít. Vyvstala otázka: Kdo se bude starat o postižené malomocenstvím? Tyto vyhoštěné čekal život pouze v Kalaupapa na ostrově Molokai. Matka Mariana s několika sestrami přicestovala mezi tyto malomocné na ostrov Molokai v r. 1888, pár měsíců před smrtí otce Damiána. Čekala na ně mimořádná pracovní zátěž. Matka Mariana si však udržela optimismus, klid a víru v Boha. Měla velkou úctu k lidem kolem sebe a uměla se pro ně obětovat. Sestry učila, že je jejich úkolem zpříjemnit život nemocným, trpící uklidňovat a vést je cestou pokoje. Svůj život matka Mariana skončila na Havajských ostrovech v 80ti letech přirozenou smrtí. Svatý otec Benedikt XVI. Marianu blahořečil 14. 5. 2005 a dne 21. 10. 2012 ji prohlásil za svatou. Památku sv. Mariany si připomínáme 9. srpna. tým spolupracovníků redakce Začátkem července byl do přerovské farnosti jmenován nový jáhen, Zdeněk Mlčoch. Rád bych pozdravil všechny čtenáře farního časopisu. Je mi 26 let, pocházím z Ratají u Kroměříže. Otec arcibiskup Jan mě ustanovil od 1. 7. do Přerova a Předmostí jako Vašeho nového jáhna. Co se týká mé víry, pocházím z věřící rodiny a již od útlého věku jsem ministroval. Vyrůstal jsem bez otce, jen s mamkou, které vděčím za vše, co pro mě kdy vykonala. Musím také zmínit, že s mou výchovou hodně pomáhali babička s dědou. Otec již nežije, ale mám jednu sestru. Do svých patnácti let jsem žil v Otrokovicích. Zde jsem také navštěvoval základní školu a hodiny náboženství. Po základní škole jsem vystudoval Průmyslovou školu technologie potravin v Praze. Ihned po maturitě jsem nastoupil do Teologického konviktu v Olomouci a následně do semináře, kde jsem byl až do letošního června. 21. 6. jsem přijal jáhenské svěcení v Olomoucké katedrále. O kněžství jsem začal uvažovat už jako malý, když jsem ministroval, ale pak se tato myšlenka nějak vytratila. Člověk měl úplně jiné zájmy, ale ministroval jsem samozřejmě dál. Až na střední škole jsem opět pocítil, že to, co dělám, mě úplně nenaplňuje, že má cesta vede jinudy. Jsem člověk, který je rád mezi lidmi, a také rád slouží druhým. Proto jsem se nad sebou zamyslel a řekl si: „Člověče, co když tě Pán volá ke kněžství?“ Tak jsem se za to začal modlit. Stále více a více jsem pociťoval Boží blízkost a rozhodl jsem se podat si přihlášku do semináře. Má žádost byla otcem arcibiskupem přijata. Myslím si, že mě hodně ovlivnil příklad kněží, se kterými jsem se dostal do styku jako mladý. Těch duchovních autorit bylo v mém životě více. V prvé řadě to byli kněží v Otrokovicích, u kterých jsem měl vždy dveře otevřené. Za mého pobytu se jich tam vystřídalo hodně. Ale také misionáři Panny Marie Neposkvrněné, kteří působili v Kroměříži a osm let jezdili do Ratají, kde jsem bydlel před nástupem do semináře. Právě za jejich působení v Ratajích jsem se rozhodoval o kněžství a oni mi v tom velmi pomohli. Na závěr bych něco málo prozradil o svých zájmech. Rád si poslechnu dobrou hudbu, jak se říká: od Bacha až po Vlacha. Jako mladý kluk jsem hrával na tři hudební nástroje. Mám rád turistiku, jízdu na kole a sem tam si zajdu i zaplavat. Už se těším na naši spolupráci ve farnostech a také, až Vás všechny poznám. Od mladých až po starší generaci. Jsem rád, že mě o. arcibiskup poslal do Přerova, na Hanou.  Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

Strana 5

Milí čtenáři. Prázdninový čas nám každoročně přináší změny kněží ve farnostech děkanátu. Rádi bychom Vám představili nové kněze, kteří byli ustanoveni v našem děkanátu.

P. Stanislav Čevela Narodil jsem se 13. května 1956 v Uherském Hradišti. Mládí jsem prožil v obci Salaš u Velehradu, kde jsem navštěvoval 1.-5. třídu ZŠ, a poté 6.-9. třídu na Velehradě. Střední školu jsem absolvoval na Gymnáziu v Uherském Hradišti v letech 1971-75. Od roku 1975 do roku 1979 jsem pracoval v Let Kunovice n. p.; tento pracovní poměr byl v letech 1976-78 přerušen vojenskou základní službou. V roce 1979 jsem nastoupil studium na CMBF v Litoměřicích a v roce 1984 jsem byl vysvěcen na kněze. Mým prvním působištěm až do roku 1989 byla Olomouc u sv. Václava, kdy jsem nastoupil jako administrátor v Hodolanech. Po sametové revoluci jsem byl ustanoven kaplanem ve Slavičíně. Zde jsem se zdržel jen krátce a odešel do Štítné nad Vláří, kde jsem působil do roku 1994, a dále pokračoval do Nového Hrozenkova až do roku 1996. Poté jsem se na šest let vrátil zpět do blízkosti rodiště – do Střílek. V roce 2002 začalo mé nejdelší - dvanáctileté působení ve Štěpánově u Olomouce. Od července letošního roku jsem byl ustanoven duchovním správcem v Kokorách a zároveň administrátorem farností Penčice a Majetín.

P. František Urban Vážení bratři a sestry z přerovského děkanátu. Jakožto nový duchovní správce farností Tovačov a Lobodice využívám příležitosti zdejšího děkanátního časopisu, abych se krátce představil. Narodil jsem se roku 1977 v Prostějově, ale dětství jsem prožil v obci Pěnčín (farnost Laškov) na pomezí prostějovského a olomouckého okresu. K bohatému a radostnému životu v mém případě do velké míry napomohla skutečnost, že rodiče mě obdařili ještě 6 dalšími sourozenci – je nás celkem 7 bratrů. Studoval jsem na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (tehdy ještě čtyřletém), kde se upevnila má touha stát se knězem. Na toto poslání jsem se připravoval rok v Teologickém konviktu v Litoměřicích a pět let v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Jeden rok svého života jsem také strávil v Novém Jičíně, a to jako sociální pracovník v jednom z tamních domovů důchodců. Službu jáhna jsem vykonával ve farnostech Hluk a Ostrožská Lhota (děkanát Uherské Hradiště). Po vysvěcení na kněze roku 2004 jsem působil nejdříve 3 roky jako kaplan ve Valašském Meziříčí, poté samostatně ve farnostech Březová u Uherského Brodu a Starý Hrozenkov (děkanát Uherský Brod). Z rozhodnutí otce arcibiskupa nyní přicházím do Tovačova a Lobodic, a tím i zpět na „hanáckó hródo“. K tomuto kroku zřejmě přispěla i skutečnost, že vyučuji na Teologické fakultě v Olomouci. Budu to tak mít na univerzitu rozhodně blíž, než když jsem dojížděl z moravskoslovenského pomezí v Bílých Karpatech, na které ovšem velice rád vzpomínám. Děkuji Vám všem za dosavadní snahu budovat Boží království v jednotě s církví a prosím i nadále o spolupráci. Pamatuji na Vás v modlitbách, a také Vás všechny prosím o modlitbu. Jak praví klasik: aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil...

P. Marek František Glac Narodil jsem se 23. září roku 1981 rodičům Jiřímu a Jiřině Glacovým v Holýšově, kteří mi při křtu dali jméno Marek František. Své dětství a mládí jsem tedy prožil spolu se svými 6-ti sourozenci v západních Čechách, v nádherném předhůří Šumavy, v povodí řeky Radbuzy. Od 17 roků jsem bydlel ve Chvalnově, kam jsme se přestěhovali. V Kroměříži jsem tedy dokončil SOU – mechatronik na COPT (Centrum odborné přípravy technické) a poté, co jsem si na AG (Arcibiskupském gymnáziu) vykonal náhradní vojenskou službu, jsem se již intenzivněji rozhodoval a připravoval na své povolání. Po teologickém studiu a jáhenském svěcení jsem dostal dekret do Kojetína. Na tento rok, který jsem prožil již v tomto (přerovském) děkanátu, velmi rád vzpomínám. Po „jáhenském“ roce jsem byl vysvěcen (2010) na kněze a rok jsem strávil jako novokněz ve Vyškově. Poté jsem byl ještě dva roky ve Zlíně a rok v Holešově, než jsem se stal administrátorem v Horní Moštěnici. Krom této farnosti spravuji ještě farnosti Beňov a Starou Ves u Přerova a filiálky Dobrčice a Přestavlky. Zájmy, chutě a sklony: Mam rád LIDI – chci jim naslouchat. SPORT: Mám celkově rád pohyb... Nejraději hraji tenis, v zimně snowboard a turistiku. JÍDLO: Myslím, že jsem se už v tomto ustálil a „zbaštím“ s chutí téměř každé jídlo, ale asi trochu preferuji „zdravou“ stravu,... Mám rád jablka, banány, borůvky... PITÍ: Nemám moc rád čaj – ten piju jen když jsem třeba nemocný a nebo když je chladno....ale chce to citron a med ! HUDBA: Pohodová, melodická, s výstižným textem – spíš česká,... Trochu brnkám i na kytaru. FILMY: Vojenské, akční, pohádky... , ale i jiné - musí mít „šťávu“ a kvalitu. KNIHY: S krátkým, stručným a výstižným obsahem. BARVA: Tmavě červená, černá, stříbrná, bílá,... Také někdy vytvářím obrazy – když je čas, chuť a inspirace ;) Strana 6


 Likvidace lepry . Milí čtenáři, možná jste už někdy něco málo zaslechli o Likvidaci lepry (LL), křesťanské organizaci, která již přes 22 let usiluje o léčbu lepry (malomocenství). Na počátku byla pouhá idea, nápad a myšlenka, která skrze modlitbu a konkrétní postupné kroky se přetavila v dobrého bojovníka proti malomocenství – nemoci – s níž se setkáváme v biblickém světě i v životě Ježíšově. Sám však nikdo neobstojí, je důležité hledat dobré spojence, dobré partnery, kteří napomohou dobré nápady co nejlépe a nejúčinněji realizovat. Proto jsme i my hledali, a také jsme nalezli! Potvrdilo se nám tak přísloví „kdo hledá, najde“. V našem „boji“ proti lepře jsme získali opravdu dobrého a udatného spojence, jímž je německá organizace DAHW, vskutku opravdoví profesionálové! Tato organizace působí již od r. 1957 a svoji činnost vykonává na více než 300 místech světa (prakticky ve 40 zemích). Kromě DAHW máme své partnery i v Indii, kteří řídí dvě nemocnice sv. Josefa - v Bhilai Pahari a v Phulapahari. Obě byly vybudovány a stále jsou podporovány z prostředků LL. V současnosti podporujeme další projekty v Kolumbii, Libérii a v Indii. Jedná se převážně o finanční podporu leprostanic (stanic malomocných), která zahrnuje náklady provozní, náklady na léky, obvazový materiál a jiné. Kromě malomocenství se podílíme i na léčbě tuberkulózy a onemocnění buruli. Naše činnost a její rozsah jsou podmíněny počtem a štědrostí dárců. V této souvislosti můžeme poznamenat, že i ve Vaší farnosti máme dárce, kteří se svými dary podílejí na odstraňování utrpení mnoha nemocných a na okraj společnosti vytlačovaných lidí. Všem dárcům tímto děkujeme! Jsme jim opravdu vděčni za to, že můžeme pomáhat a být nadějí pro malomocné (vděk samých nemocných nedokážeme ani vyjádřit). Zároveň chceme přizvat k tomuto dílu milosrdenství i další. Bohatství, kterým oplýváme a pomocí něhož se snažíme pomáhat, jsme získali a získáváme pomocí poměrně malých, ale vytrvalých a pravidelných darů. Někdy se jedná o částky v rozmezí 200 – 300 Kč. Milí čtenáři, sestry a bratři, pokud by těchto pouhých pár vět ve Vás vzbudil o zájem více poznat naši činnost, rádi přijedeme. Pro všechny zájemce uspořádáme poutavou přednášku, včetně bohaté fotodokumentace. Více informací o nás můžete rovněž získat na: www.lepra.cz; nebo také na tel. číslech 222 514 201; 603 555 995. Lze nám také napsat na e-mail: [email protected] nebo na adresu: Likvidace lepry, Josefská 43/4, 118 00 Praha 1 Pokud budete chtít přispět na naši činnost, můžete tak učinit na účet našeho konta: 2400259272/2010 S přáním Boží přízně Vás všechny zdravíme, za tým LL Vám žehná P. Dr. Vojtěch Eliáš prezident LL, biskupský vikář AP

Dne 20. července slavil bývalý přerovský jáhen, nyní novokněz P. František Ponížil v kostele sv. Michaela na Šířavě mši svatou, kterou společně s ním koncelebroval P. Jan Adamík. Nyní P. František působí jako kaplan ve farnosti Valašské Klobouky. Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

Strana 7

Milí chlapci a děvčata. Na té naší zeměkouli je něco moc zvláštního - žijeme totiž v čase. Postupně jsme si my, lidé, vytvořili kalendáře a hodiny, abychom čas lépe pozorovali a měřili. A tak se již v kalendáři objevil měsíc ZÁŘÍ a s ním nový školní rok. Poděkování za úrodu Slunce již zapadlo za obzor, ale jeho světlo na západě zespodu svítilo a ozařovalo nebe. Mraky plující po obloze nepropustily svou temnotou žádný paprsek, a tak ještě více vynikly zlaté, až do červena zbarvené pásy posledního denního světla. Všude bylo ticho a jen ve vodě se odrážela krása nebe. Vítr si pohrával se žloutnoucím listím na stromech a vše usínalo v tiché kráse. Ptáčci se již vydali na dalekou cestu, aby je nestihl chlad a studené počasí, proto nikdo nezpíval. Ticho přerušilo jen vyskakování zvědavých rybek a kačenky dnes gagaly jen tiše. Vyprávěly si o tom, že děti jsou již ve škole, a že jim začal nový školní rok. Vůbec si nevšimly, že se na ně usmívají krásné stříbrné a zlaté vlnky. Šuměly krásnou píseň o Dobrém králi jménem Václav. Ta nejkrásnější vlnka Bečvinka pozdravila a všem řekla: „Dobrý král Václav věděl, že všechno na tomto světě máme od Boha, svého Stvořitele, jen on dává všemu růst a o vše se stará a své dílo nikdy neopustil.“ Hrdličky, které poslouchaly, hned začaly cukrovat: „Naše město Přerov a všechna městečka a vesnice okolo něj mají úrodnou půdu, ze které často vyvěrají prameny uhličité vody. Na zahradách, polích a v sadech je vždy velká úroda, a to již od nepaměti.“ Vlnky na řece se třpytily a poskakovaly a přitom vzpomínaly, jak bohaté byly trhy na Horním náměstí, a také nezapomněly podotknout, že se o sv. Václavu slavilo a děkovalo Bohu za úrodu. Bylo to radostné posvěcení i s napečenými koláči a tancem. Než všichni usnuli a nad vodou se rozprostřela tma, bylo slyšet podzimní větřík, jak fouká a zpívá si. Co že si to zpívá? No, že si lidé každý rok nosí svou novou vypěstovanou úrodu do kostela k požehnání a v průvodu děkují, prosí a děti krásně zpívají. Maria, tvé jméno plné slasti, ať je velebeno v naší vlasti. Chválu tvoji každý jazyk zpívej, každé srdce důvěrně tě vzývej! (Píseň z kancionálu) Milí přátelé, prosím, přijměte pozvání ke spolupráci a k aktivnímu prožívání liturgického roku. Pod názvem SPOLEČENSTVÍ LORENCO nacvičujeme na různá vystoupení a pořádáme programy pro děti i dospělé. Budeme rádi, když se zapojíte třeba jen do těch programů, o které budete mít zájem. Prvním velkým vystoupením v tomto školním roce je v neděli 21. prosince ŽIVÝ BETLÉM, je to společné vystoupení na námětí T. G. Masaryka. V prosinci pro děti na Sonusu připravujeme SVATÉHO MIKULÁŠE. Ke krásnému prožití vánočních svátků na ŠTĚDRÝ DEN a na BOŽÍ HOD odpoledne při SETKÁNÍ U BETLÉMA zpíváme koledy a čteme vánoční příběhy. Od září začínáme nacvičovat Moravskou besedu a staré tance na MASOPUST, při kterém děláme sbírku na misie. Prosíme všechny ženy a muže, děvčata, chlapce, každého věku, kteří se rádi pobaví a nebojí se zasmát, nebo dokonce udržet si svou postavu v lehkosti, přijďte! Vrcholem našeho vystoupení bývá PAŠIJOVÁ KŘÍŽOVÁ CESTA, kterou začínáme vždy nacvičovat první neděli po Popeleční středě. Na Květnou neděli v kostýmech čteme pašije při mši svaté. Na závěr školního roku bývá společné ČTENÍ Z BIBLE za doprovodu varhanní hudby. PŘIJĎTE SE DOMLUVIT NA SONUS V NEDĚLI 14. ZÁŘÍ V17.30 HODIN. Za společenství LORENCO Libuše Calábková

Strana 8


Pozdrav ze semináře Pokoj a dobro, drazí farníci a čtenáři časopisu Slovo pro každého, pěkně Vás zdravím ze svých rodných Říkovic v předvečer odletu do věčného Říma. Rád bych se s Vámi podělil alespoň o jeden krásný zážitek z letošních prázdnin. V létě se snažím vycestovat na místa, na která se během roku běžně nedostanu. A máme to tak asi všichni. Spousta z nás volí cestu k moři – do oblíbeného Chorvatska, jiným stačí prostředí hor a čistého vzduchu, turistika, zajet si k chatě … Mým přáním bylo už pár let navštívit místa, která jsou spojená s životem a působením Jeho Svatosti Benedikta XVI. Bohu díky se to tento rok podařilo a potkalo nás mnoho příjemných chvil. Jako první místo jsme navštívili Traunstein. Tam měl mladý Joseph Ratzinger ve svých 24 letech svou primiční mši svatou. A jak píše ve svém životopise, byl zde vysvěcený spolu se svým bratrem Georgem. „Bratr sloužil mši brzy ráno a já posléze po něm.“ Byl to rok 1951. V témže městě jsme také zavítali do kněžského semináře sv. Michaela. Přišli jsme k bráně a nevěděli, jestli je možné vstoupit do zahrady. Zazvonili jsme a s velikou ochotou nás pustili až na půdu této budovy. Dostali jsme se do seminární kaple, která je obnovená v modernějším stylu než dříve, a také jsme pokračovali do soukromých pokojů seminaristů. Seminář prošel značnou rekonstrukcí, působil spíše jako hotel. Velice krásný. Nachýlil se večer a my se přemístili vlakem na známé mariánské místo Alltöting. Patří mezi největší a nejnavštěvovanější poutní místa Bavorska či celého Německa. Překvapilo nás, kolik kostelů se nachází na jenom place. Napočítali jsme devět. Jsou tam samozřejmě i hotely, studenstké domovy, kde jsme přespali. Sotva jsme přišli k náměstí, autem jel kněz v černé klerice, vystoupil a vyptával se, co tam děláme. Vedl nás na místo, kde nás nechali přespat a za solidní cenu jsme byli vděčni za zázemí pro tuto noc. Mše svatá a růženec v noci na tomto místě nebyla samozřejmost, spíš svým způsobem nádhera. Když jsem usínal, nemohl jsem se dočkat rána … Další den nás vítala docela maličká vesnička Marktl Am Inn. Zde se to všechno stalo. Byla to sobota a ne kdovíjaká. Na Bílou sobotu roku 1927, 16. dubna, se zde narodil Joseph Alojz Ratzinger, který byl o necelé 4 hodiny později pokřtěn. U stejné křitelnice jsme se také postavili my, prošli jsme si dům, ze kterého je nyní muzeum, koukali na exponáty jako osobní pektorál (náprsní kříž biskupa), berlu, mitru či primiční oznámení z roku 1951. Nechávali jsme se naplňovat géniem loci. Navzdory tomu, že celý den pršelo, jsme dostali od paní pokladní deštník, který si tam nějaký turista zapomněl. Říkala, že mají plno takových deštníků. Že si můžeme i vybrat. Dali jsme si oběd v místní restauraci a pokračovali vlakem na další místo – Freising. Zde byl J. Ratzinger arcibiskupem a byl zde také konfirmován na biskupa. Když zde přijel už jako papež, měl promluvu v nynější katedrále od ambonu, ke kterému jsme se šli podívat. Pod katedrálou v kryptě jsou uloženy ostatky sv. Korbiniána biskupa, se kterým papež Benedikt kolikrát srovnával svůj putující život. Oba došli do Říma. Zde jsme také přespali za moc krásnou cenu. Platili jsme jen deset euro, přičemž jsme byli také pohoštěni snídaní. Hostitelé byli neobyčejně laskaví. Další zastávkou nedaleko odtud byl Mnichov a jeho krásná světlá katedrála. Podivovali jsme se, v jakém havarijním stavu katedrála byla v letech 1945 – 1946 po bombardování nacisty. Po prohlídce Mnichova jsme byli opravdu unavení, tolik míst a tolik kroků, co jsme měli v nohou. Nicméně jsme museli – chtěli bojovat a jeli jsme dál do Nürnbergu. Místo je známé svými Nürnbergskými procesy, pochody hitlerovských vojsk, ale také svou krásou a zachovalou jiskrou. Opravdu nádherné město. Snad nejhezčí, co jsme navštívili. A jak jsme zjistili, je pověstné svými adventími trhy. Zde jsme byli na mši svaté, ze které jsme byli trochu vyplašeni, možná trochu rozčarováni. Možná jsem začal chápat stesk Benedikta XVI., co se s liturgií děje a jak může být degradována … Ještě ten večer jsme dojeli do Regensburu. I když jsme se snažili najít nocleh, nepodařilo se. Bylo to na nás příliš drahé. A tak jsme si rozestlali v místním parku pod stromy, zabalili se do spacáků a nikdo o nás nevěděl. Až v 5:30 ráno, když všude kolem nás začaly rachotit sekačky, sbíječky a jiné hlučné nástroje naší doby. Němci jsou opravdu pracovitý národ. Brzy ráno byla mše svatá v katedrále. Tam ji sloužili 4 kněží v boční kapli. Byla to opravdu krásná liturgie. Po bohoslužbě jsme se osmělili a vešli do sakristie. Chtěli jsme se zeptat, jak se dostaneme ke hrobu sv. Wolfganga, který nechal zřídit naše biskupství v Praze. Ještě před tím nás však napadla myšlenka zeptat se, kde by se dalo levně nasnídat. A to je ten důvod, proč se tolik rozepisuji o jedné cestě po Bavorsku. Když jsme došli do jedné kavárny, ptal jsem se, kolik stojí ten a ten štrúdl. Paní mi ochotně sdělila cenu. Přeložil jsem to klukům. Zaslechla, jak se spolu bavíme a pravila: „Vy jste Češi, že ano? A já na to, že: Ano! A vy jste Polka?“ Ona odvětila, že Češka. Tak jsme se mohli dál plynule a bez veškeré slovní bariéry bavit o tom, co v Německu vlastně děláme. Ptala se na to. Tak jsme prozradili, že putujeme po místech, která jsou něčím spojená s životem Benedikta XVI. Ona odpověděla: „Vážně? Já vídám denně jeho bratra. Chodí do kostela odnaproti. Každé ráno, když jsem jdu do práce, ho vidím, jak se tam jde modlit.“ V ten čas do nás udeřil jakoby blesk. Abych nemluvil za druhé, do mě určitě. A protože jsem byl zbrklý a zvědavý, nakreslila nám plánek, kde Georg Ratzinger bydlí. Že je to asi deset minut cesty odtud. Asi to byla velká drzost, jen tak … ale když jsme došli k onomu krásnému domu, uviděli jsme schránku: Georg Ratzinger, bitte keine Reklame einwerfen … čili, žádnou reklamu, a posléze zvoSlovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

Strana 9

nek, osmělili jsme se. Vyšla sestřička v bílém, boromejka, a já na ni spustil anglicky. Když jsem dal všechny věty dohromady, velice optimisticky a s úsměvem mi odpověděla německy, že mi nic nerozumí. Na druhý pokus to vyšlo. Řekla nám, ať tady počkáme. Že se zkusí zeptat. Zůstal jsem v pozoru, zda jsem nepřeslechl, a proto se ještě jednou zeptal: „A je otec Georg tady, doma?“ A ona: „Ano, je doma. Počkejte tady.“ A dál se usmívajíc odešla do dřevěných dveří, zabouchla a byl klid. Nevěděl jsem, jestli se mi to jen zdá. Setkat se s papežovým bratrem? Zcela spontánně jsme s klukama šli k sobě, zavřeli oči a modlili se o setkání, které nastane. A plni vděčnosti chválili dobrého Boha. 10 minut a nic se nedělo. Začali jsme si říkat, když odejdeme, stihneme vlak do Pasova. Nevíme, na čem jsme. Ale zůstaneme. 15 minut, 20 minut … stále nic. Ovšem v tu ránu se rozsvítilo za dveřmi. Slyšel jsem, jak mi tluče srdce. Bylo mi v tu chvíli krásně. Tušil jsem, že to vyjde. Měl jsem pocit, jako kdysi, když jako malý chlapec přicházím k rozsvícenému vánočnímu stromečku a těším se na překvapení. Podobné překvapení v sobě skrýval otec Georg. Sestřička se opět mile usmála a gestem ukázala, ať ji následujeme. Vešli jsme přes jedny dveře, druhé mírně pootevřené a viděl jsem, že pater Georg sedí za stolem, u kterého dává novinářům, životopisci, své rozhovory. Vešli jsme. Vypadal unavený, nemocný. A přece při síle. V plném vědomí. Byla z něj cítit radost. Přistupovali jsme pomalu k němu, podávali mu ruce a zdravili křesťanským pozdravem. Řekli jsme, že jsme seminaristé přicházející z Čech. A stále stejnou formulaci, že navštěvujeme místa spojená s jeho bratrem. Že ho máme moc rádi a vzpomínáme. Že byl i v České republice, odkud pocházíme, roku 2009. Ale musím se přiznat, že jsem byl v takovém stresu, že říct rok 2009 byl pro mě nadliský výkon. Vypadlo mi to z hlavy. Nevěděl jsem, jak dále pokračovat. P. Georg na sebe prozradil, že anglicky neumí. Umí německy a bavorsky. V Bavorsku jsou hrdí na svůj dialekt, proto ho jistě zmínil. Připomněl jsem mu, že i on byl v Česku, pamatoval si, že byl v Praze. A také zmínil Brno a ptal se, jestli také patří do naší republiky. Pán, který před půl rokem oslavil 90. narozeniny se s námi bavil, jako bychom se neměli ničeho bát. Nebylo třeba. Byl plný Kristova pokoje a věřím velké trpělivosti. Přijímal nás ve SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU svátečním obleku jako opravdový elegán a jak se sluší a patří Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční na Kapel Maistra Řezeňských vrabčáků. (Pěvecký chlapecký modlitby mládeže! V září se budou konat 12.9.2014 katedrální sbor v Řezně). Asi po 15ti minutách se zvedl, řekl, v 19:30 ve farním kostele v Přerově. Po duchovním ať vyčkáme, a došel pro nějaké památky na dnešní setkání. programu následuje malé agapé na faře. Byly to stříbrné mince ze svatořečení Jana XXIII. a Jana Pavla Zvou animátoři přerovského děkanátu. II. Později jsem se dočetl, že celkový počet těchto mincí je na MINISTRANTSKÁ POUŤ V KROMĚŘÍŽI 2014 Proběhne 6. 9. 2014 na Arcibiskupském gymnáziu. Odjezd od fary z Přerova v 8:30hod. a předpokládaný návrat kolem 17:00hod. Přihlásit se můžete do 31. 8. 2014 u otce kaplana Pavla nebo jáhna Zdeňka. Při přihlášení dostanete informace co s sebou.

světě 700. Tři nyní byly darovány Čechům. Poprosili jsme o požehnání, klekli si před ním. Požehnání pronesl v latině. Byl čas se rozloučit. Nedalo se vyjádřit slovy poděkování a vděčnost za vstřícnost a otevřenost. Slovy nikoliv. V Pasově jsem neměl jiné myšlenky než na ono setkání. Přikládám fotografii. Velký vděk otci Georgovi, Matce Boží, dobrému Bohu a jeho svatým. Deo gratias! Josef Hovád

Počítačový kurz pro začátečníky Oblastní charita Přerov pořádá kurzy práce na počítači pro seniory. Kurz se skládá ze sedmi lekcí, které probíhají vždy v pondělí na Centru SONUS, Palackého 17a. První skupina od 13 do 14:30 hod. a druhá skupina od 14:45 do 16:15 hod.. Cena kurzu je 450,- Kč. Přihlásit se můžete u Martiny Krejčířové tel.: 777 729 521 nebo 581 209 298. Potravinová sbírka Oblastní charita Přerov pořádá v době od 28. 9. do 7. 10. 2014 potravinovou sbírku. Hlavním dnem sbírky bude neděle 5. 10. 2014. Sbírka proběhne ve všech kostelích v Přerově vždy po mši svaté. Potraviny však bude možné donést v průběhu celého týdne buď do sídla Oblastní charity Přerov, na ul. 9. května 82 (každý den od 8 do 16 hod.), nebo na Centrum SONUS (v pondělí od 9 do 16:30 hod. a ve čtvrtek od 9 do 11 hod.), a nebo do kanceláře Římskokatolické fary, Kratochvílova 6 (v pondělí a ve středu od 9 do 12 hod a od 14 do 16 hod.). Vhodné jsou potraviny, které jsou trvanlivé, jako je mouka, olej, sůl, těstoviny, luštěniny, konzervy, instantní polévky, cukr, rýže, sušenky a jiné. Lidí, kteří se ocitají v tíživé situaci, je stále více. Vybrané potraviny budou proto použity pro osoby a rodiny, které se v průběhu roku ocitnou v nouzi. Na potravinovou pomoc nevyužíváme prostředky z Tříkrálové sbírky. Tu využíváme na pomoc většího rozsahu a trvalejšího charakteru, např. nákup pračky, postelí apod. Všem, kdo se do sbírky zapojí, ze srdce děkujeme. Martina Krejčířová Strana 10


CO PRO VÁS PŘIPRAVUJEME NA ZAČÁTEK PODZIMU? V Ráji v Pavlovicích: v neděli 7.9. od 10 do 18 h - DEN OTEVŘENÉ BRÁNY CENTRA PRO RODINU RÁJ v pátek 12.9. od 10 h - BESEDA PRO MAMINKY na téma: „JAKÝ JE MUŽ A CO BY O TOM MĚLA ŽENA VĚDĚT“- Petr a Hana Školoudovi 19.-21.9. – VÍKEND PRO TÁTY S DĚTMI – tradiční expedice plná dobrodružství pro tatínky i jejich děti, v pátek večer pro táty beseda s psycholožkou Mgr. I.Smékalovou, pro děti program. TÁTOVÉ, MŮŽETE PŘIJET I JEN NA VEČERNÍ PŘEDNÁŠKU!!!! ve středu 24.9. od 17 h RODIČOVSKÁ SKUPINA od 25.9. KURZ MANŽELSKÉ VEČERY od 1.10. KURZ PRO RODIČE – KERO v pátek 3.10. od 17 h – USPÁVÁNÍ BROUČKŮ 17.10. – BESEDA PRO MAMINKY 24.-26.10. – VÍKEND PRO MAMINKY, STARŠÍ DCERY I BABIČKY – přednášky F.Böhmové, tvoření, hry, vycházka V Přerově na centru Sonus: v neděli 28.9. od 17 h – PŘEDNÁŠKA vojenského psychologa Mgr.Františka Zakopala na téma: „VZTAHY V RODINĚ“ v neděli 12.10. od 17h – PŘEDNÁŠKA psycholožky Mgr. Ireny Smékalové na téma: „NEJVĚTŠÍ POTŘEBY DĚTÍ A RODIČŮ“ V Hradčanech: v sobotu 13.9. od 14 h DRAKIÁDA – soutěže v dračích dovednostech, hry a soutěže na poli pro všechny generace, občerstvení zajištěno, dárky pro všechny děti V případě zájmu bude o podzimních prázdninách 27. až 29.10. na Ráji PODZIMNÍ TÁBOR s přespáváním. Proto se hlaste co nejdříve u H. Krejčí na tel.: 774 984 190 nebo emailu: [email protected] Pravidelné programy v Ráji: HERNA A ZAHRADA – pondělí 9 17h, středa – 9 – 15h a pátek – 9 -16h MODLITBY MATEK – pondělí v 10h KERAMIKA – pondělí 15:30-18h TANEČNÍ POVYRAŽENÍ – taneční a dramatický kroužek pro děti – 10 Kč /lekce - pondělí 16 – 17 h od 22.9./ KLUB STODOLA– pro děti a mládež - pondělí 12 – 17:30h, pátek 12 – 16h Více info u J. Skřečkové 733 114 747, email: [email protected], www.raj-pavlovice.cz Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

Strana 11

Rodina je základem, ať se nám to líbí či nikoliv.

Papež František Na otázku, jakou důležitost dnes má rodina, Svatý otec reagoval: „Řekl bych, že je důležitá nejenom v evangelizaci nového světa. Rodina je důležitá a je nezbytná pro přežití lidstva. Nebude-li existovat rodina, přežití lidské kultury bude ohroženo. Rodina je základem, ať se nám to líbí či nikoliv.“ Papež František: Rodina je základem, ať se nám to líbí či nikoliv. RADIOVATICANA. Česká sekce Vatikánského rozhlasu. [online]. © 20032013, datum publikování 29. 7. 2013, [cit. 2013-12-10], přeložila Jana Gruberová. Dostupné z: . Rodina sílí modlitbou I. Chci se vás zeptat, drahé rodiny: modlíte se někdy v rodině? Někdo ano, to vím. Avšak mnozí mi řeknou: ale jak? Přece stejně jako ten celník, to je jasné: pokorně a před Bohem. Každý na sebe pokorně nechá spočinout Pánův pohled a prosí Jeho dobrotu, aby přišla k nám. A jak v rodině? Zdá se totiž, že modlitba je osobní záležitost a navíc v rodině nikdy není dost příhodného času a klidu ... Ano, to je pravda, ale je také otázkou pokory, uznat, že potřebujeme Boha jako celník. Všechny rodiny potřebují Boha, všechny! Potřebují Jeho pomoc, Jeho sílu, Jeho požehnání, Jeho milosrdenství, Jeho odpuštění. A k tomu je zapotřebí jednoduchosti. K modlitbě v rodině je nezbytná prostota. Společná modlitba „Otče náš“ u stolu je snadná. I modlitba růžence v rodině je velmi krásná a dodá spoustu síly! A také modlitba za sebe navzájem! Manžela za manželku, manželky za manžela, obou za děti, dětí za rodiče, za prarodiče… Modlit se za sebe navzájem. To je modlitba v rodině a modlitba činí rodinu silnou. Papež František: Rodina sílí modlitbou. RADIOVATICANA. Česká sekce Vatikánského rozhlasu. [online]. © 2003-2013, datum publikování 27. 10. 2013, [cit. 2013-12-10], přeložil Milan Glaser. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19029>. K tématu modlitby je dobré si znovu přečíst také Pastýřský list Advent 2013od arcibiskupa Jana Graubnera a zaměřit se v něm na pasáže o modlitbě. Ke stažení na : http://www.ado.cz/system/files/pastyrsky_list_k_prvni_nedeli_adventni_2013_0.pdf

Farnost Horní Moštěnice Moštěnský kostel patří mezi nejstarší kostely na Přerovsku. Svědčí o tom i výzkumy archeologů, kteří nedávno před opravou kostela tu objevili pod podlahou stříbrnou záušnici z 10. - 11. stol. a drobnou minci parvus z období vlády Václava II.(1283 - 1305). Pod kruchtou byla nalezena a vyzvednuta část elipsovité pískovcové desky, asi pozůstatek podoltářní desky. U bočního oltáře sv. Anny byla pod podlahou objevena náhrobní deska z pískovce, která kryla vstup do cihelné krypty, postavené za období renesance. Před bočním oltářem sv. Jana Nepomuckého byla vykopána náhrobní deska s letopočtem 1562. První písemné záznamy o Moštěnici jsou z r. 114, kdy byla obec církevním zbožím a náležela k přerovskému arcidiakonátu. Je zapsáno, že fara stála v Moštěnici už v r. 1274. K moštěnské farnosti příslušelo i několik obcí v okolí. Za biskupa Zdíka bylo přeloženo biskupské léno od kostela sv. Petra ke kostelu sv.Václava v Olomouci. První jméno zdejšího kněze známe z r. 1464. Byl to kněz Mikeš. Zdejší kostel navštěvovali nejen věřící podléhající moštěnské vrchnosti, ale i poddaní z Dobrčic, Přestavlk, Říkovic a Újezdce, podléhající vrchnosti Říkovských z Dobrčic, kteří se hlásili k husitům, později po letech k nekatolické církvi a často činili zdejším kněžím potíže. Ale i moštěnští páni se nechovali často dobře. Je zaznamenáno, že bohatý šlechtic Joachim Zoubek ze Zdětína odcizil z kostela 3 pozlacené kalichy a nechtěl je vrátit. V 16. stol. působili v Moštěnici luteráni, v r. 1583 tu byl kazatel Václav, který nebyl řádným knězem. Nejvíce utrpěla moštěnská farnost za třicetileté války. Duchovní správa tu zanikla už počátkem války. Valaši vypálili celou obec i kostel, zničili tři oltáře. Po nich přišli Uhři a dokončili dílo zkázy. (Možná od nich byla poškozena náhrobní deska z r. 1562, nalezená archeology. Uhři hledali zlato). Pobořili a vykradli, co se dalo. Zůstaly jen zvony. Duchovní správa byla obnovena až v r. 1625 za faráře Jiřího Domazeliuse. V této válečné době sem bylo přifařeno mnoho obcí: Beňov, Dobrčice, Přestavlky, Stará Ves, Říkovice, Vlkoš, Kanovsko, Věžky, Lověšice, Kyselovice a polovina Bochoře. Pro nedostatek kněží ještě v r. 1650 Domaželice, od r. 1657 dokonce Chropyně. Nejhorším obdobím pro Moštěnici byl rok 1643, kdy si tu vybudovalo obrovStrana 12 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

ské množství švédského vojska vojenský tábor. Moštěnice byla tenkrát městečkem, ale Švédové vypálili až na osm domů celou obec, kostel a faru. Pobořili i moštěnskou tvrz. Skoro všichni obyvatelé Moštěnice vymřeli a po válce sem byli přivedeni noví osadníci. Prvním knězem po třicetileté válce byl Filip Crna, Polák. V r. 1654 zavedl českou matriku. V r. 1742 byl pozdně středověký moštěnský kostel přestavěn na barokní. Ale za pruských válek sem přišlo 300 opilých pruských vojáků, okradli faráře, kaplana, a pak vypálili celou obec i s kostelem a farou. Dá se říci, že šťastnější období zažívala farnost za pánů hrabat Troyerových, kteří tu sídlili po tři generace, t. j. sto let. V r. 1755 předal olomoucký arcibiskup Julius Troyer léno Moštěnici svému bratru Krištofu, hraběti z Troyeru ze štýrského arciknížectví. V kostele se provedly různé přístavby, kostel byl vybaven velkými sochami andělů. Zásluhou P. Ant. Sommera byly postaveny kaplanky, zřízena farní zahrada atd. Je zaznamenáno, že se zasloužil o kostel i o obec. V přerovském děkanátě se stal děkanem i okresním školdozorcem. Do r. 1831 se pohřbívalo na hřbitově, rozloženém v oválu kolem kostela, od tohoto roku na novém (současném) hřbitově. Poslední památkou na starý hřbitov je kamenná deska s kovovým křížem, stojící blízko farní zdi. Je to náhrobek říkovského sládka Samohrda z r. 1798. V r. 1851 byl v moštěnském kostele pokřtěn budoucí arcibiskup ThDr. A. C. Stojan. Koncem 19. stol. za faráře Vincence Obrátila byla provedena důkladná rekonstrukce kostela a místo slunečních hodin na fasádě kostela zavedeny věžní hodiny. V 1. světové válce byly odebrány tři zvony pro válečné účely, ale po válce díky Msgre. Dr. Inocenci Obdržálkovi byly dodány zvony nové. Také za 2. světové války byly odebrány 4 zvony, po válce za působení duchovního správce P. Františka Hegra byly vysvěceny 4 zvony nové. Od r. 2006 začala generální oprava zdejšího kostela, která spěje zdárně ke konci. Všichni zdejší občané cítí radost nad tak krásným dílem. V minulém století spravoval moštěnskou farnost nejdéle P. František Heger. (1958 - 2001). Od r. 2001 do r. 2003 se tu vystřídalo několik kněží. V období 2004 - 2008 tu působil P. Kryštof Klat, od r. 2008 do nedávna P. Bedřich Horák a před krátkou dobou jsme přivítali nového duchovního správce P. Marka Františka Glace. CÍRKEVNÍ MOVITÉ PAMÁTKY A LEGENDY O NICH Nejstarší movitou památkou, nepočítáme-li samotný kostel, je nedávno objevená náhrobní deska z pískovce, patřící zemřelému šlechtici Janu Barskému z Barště. Nápis na ní je ve staročeštině a nese datum 1562. O pár let mladší je náhrobní deska moštěnského šlechtice Jana Bohuslava Zoubka za Zdětína. Je na ní údaj 157. (čtvrtá číslice nečitelná). U zámecké zahrady stojí na rozcestí kříž s letopočtem 1700. V tomto místě stávala dříve vysoká šibenice. Na své mapě ji měli zakreslenou i Švédové. U beto-nového mostu přes Moštěnku stojí po pravé straně sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1711. Nechal ji postavit vládyka Jan Václav Říkovský z Dobrčic. Chtěl přejet přes rozvodněnou Moštěnku přes chatrný most. V obavách slíbil sv. Janu, že mu nechá postavit sochu, pokud se mu s povozem nic nestane. Opravdu se mu podařilo přes most přejet bez úhony, ale hned potom se most zřítil. Vladyka slib splnil. V r. 1720 nechali Žalkovští ze Žalkovic (nová moštěnská vrchnost) postavit sochu sv. Floriánovi na návsi. K soše se váže pověst. Někdy před tímto rokem stál před svým statkem nějaký sedlák a jedl koláč. Šel okolo žebrák a žádostivě se na koláč díval. Sedláka to dopálilo, vzal bič a pohrozil mu slovy: „Táhni, žebroto!“ Žebrák se zle zamračil. „Za to, cos udělal, ti do tří dnů vyhoří dům!“ A opravdu prý ten dům vyhořel a s ním celá ulice. A proto byl postaven Floriánek, patron hasičů. V r. 1722 nechal postavit moštěnský občan Václav Nesrsta na svém pozemku kapličku Bolestné Panny Marie, která stojí dodnes, ale o pár metrů dál a obnovená. Někdy se jí také říká švédská kaplička, protože při kopání narazili dělníci na kostry, které přičítali švédským vojákům. Náš moštěnský kostel Nanebevzetí Panny Marie je považován za vzácnou kulturní památku a je přísně střežen archeologickou památkovou péčí – NPÚ. Marie Špalková Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 8, Září 2014

Strana 13

Začátek pastoračního roku Od pondělí 1. září 2014 včetně začíná vyučování náboženství v Přerově pro žáky základních a středních škol, viz rozvrh na straně sedm. Žehnání školních tašek bude při mši svaté v neděli 7. září v 10:30 v kostele sv. Vavřince. První středeční mše svatá pro školní děti bude 10. září v 18:30. Pokračování přípravy mládeže na biřmování bude v neděli 7. září v 19:30 na Sonusu, příprava dospělých na biřmování ve čtvrtek 4. září v 17:30 na Sonusu. Katecheze pro dospělé budou takto: Katecheze pro dospělé s farářem budou bývat místo čtvrtku v pondělí a první setkání bude v pondělí 1. září v 17:30 na Sonusu. Biblické hodiny s jáhnem budou bývat také v pondělí v 17:30 na Sonusu a první bude 8. září. V Předmostí na faře se budou v pondělí večer v 18:45 střídat Náboženství pro dospělé s kaplanem (1. září) a Encykliky s kaplanem (8. září). Všechny tyto katecheze bývají jednou za čtrnáct dnů a kromě loňských účastníků zveme také další zájemce. Příležitost ke svaté zpovědi na začátku školního roku bude v pátek 5. září 2014 od 16:00 do 18:00 v kostele sv. Vavřince. Budou zpovídat tři kněží. Setkání pro evangelizaci Myslím si, že naše farnosti fungují docela dobře, a děkuji všem, kdo jsou zapojeni do různých farních služeb. Vidím ale, že bychom jako křesťanské společenství měli být více otevření vůči těm, kdo pravidelně do kostela nechodí. K opravdovému křesťanskému životu totiž přirozeně patří také zájem o druhé a tedy i snaha přiblížit druhým křesťanskou víru (evangelizace) nebo jim pomoci v jejich lidských potřebách či nouzi (služba). Přitom si ale nejsem jistý, jaký konkrétní způsob zvolit. Co lidé kolem nás potřebují? Co je může oslovit? Co je v našich silách? Co chceme dělat my? A co by chtěl Bůh? Proto jsem se rozhodl začít Setkání pro evangelizaci. Abychom se za tyto věci modlili, o nich přemýšleli, mluvili a snad také časem konkrétně začali dělat něco víc pro druhé. Na programu setkání bude vždy nejdříve modlitba (adorace, mše svatá, růženec apod.), pak kratší přednáška k tématu evangelizace a služby a v závěru bude prostor k diskuzi. Setkání plánuji zhruba jednou za tři týdny. Budu rád, když se vytvoří skupinka těch, kdo budou chodit pravidelně, ale zároveň přivítáme i ty, kdo se zúčastní jen občas. Budu také vděčný těm, kdo sice na tato setkání chodit nebudou, ale budou se modlit na stejný úmysl: „Za růst opravdového křesťanského života naší farnosti“ První setkání bude ve čtvrtek 11. září 2014 v 18:30 v kostele sv. Vavřince a pak budeme pokračovat buď na faře nebo na Sonusu podle počtu účastníků. Zatím se sice přihlásilo jen deset farníků, ale věřím, že se ještě někteří přidají. Prosím, zapište se do archů vzadu v kostelích, nebo se přihlaste přímo u mne, abych věděl, s kým zhruba mohu počítat a jestli budou stačit prostory fary nebo využijeme sál na Sonusu. Druhé setkání plánuji na středu 1. října 2014, kdy začneme v 18:30 mší svatou v kostele sv. Vavřince. Duchovní obnova Tradiční duchovní obnova na Velehradě bude v termínu 7. - 9. listopadu 2014. Více informací najdete na plakátku na straně 13. Program bude stejný jako v minulých letech a letošní téma: „Abrahám - Na cestě víry“ Přihlásit se můžete v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově. Cena za ubytování a stravu za jednu osobu je od 840,- Kč do 1.060- Kč dle ubytování. Při přihlášení se vybírá nevratná záloha 100,- Kč a zbytek se doplatí při nástupu v kanceláři poutního domu. Pro koho je cena příliš vysoká, tak se může domluvit se mnou na slevě, a podobně ten, kdo je ochoten podpořit účast druhých finančním darem. Prosím, přihlaste se co nejdříve, nejpozději do 26. října. Knihovna a prodejna Od září budou opět pokračovat posezení u kávy a čaje po nedělní deváté mši svaté. Zároveň chci připomenout, že farní knihovna a prodejna jsou otevřeny také každé pondělí a středu vždy od ranní mše svaté do 12:00 a pak odpoledne od 14:00 do 16:00. Všechny zveme. Potravinová sbírka Velmi vítám tuto aktivitu naší charity, o které se dočtete na straně deset. Nedoporučuji dávat peníze lidem na ulici, ale raději pomozte lidem v nouzi tímto způsobem. Děkuji. P. Pavel Hofírek

Schůzky společenství křesťanských žen V druhém pololetí roku 2014 budou schůzky křesťanských žen na Sonusu takto: 2.9., 16.9., 30.9., 14.10., 11.11., 25.11., 9.12. V roce 2015 budou schůzky takto: 6.1., 20.1., 3.2., 17.2., 3.3., 17.3., 31.3., 14.4., 28.4., 12.5., 26.5., 9.6., a 23.6. Strana 14


 Přečetli jsme a doporučujeme… . Youcat

Modlitební knížka pro mladé

„Modlit se znamená svěřovat se Bohu úplně se vším. Modlit se znamená mlčet a naslouchat. Znamená to vpustit Boha do každodenního života, do sebe a do svých vzpomínek, zkrátka do všeho, co říkáš, co si myslíš a co děláš. Bůh už udělal velký krok směrem k tobě. Cesta modlitby právě začíná i pro tebe, ale tobě stačí udělat jen malý krůček. Povzbuzujeme tě k němu.“ To jsou slova autorů knihy na úvod. Kniha má sice podtitul Modlitební knížka pro mladé, ale přínosem jistě bude i pro starší. Na úvod autoři uvádějí Malou školu modlitby, kde uvádějí 10 zásad pro modlitbu, která jsou obecně platná. Například Rozhodni se, Buď věrný v maličkostech, Dopřej si čas na modlitbu, Připrav si vhodné místo, Modli se spolu s pozemskou i nebeskou církví, Využívej příležitostí… Ke každé zásadě je připojeno několik vět. V další části knihy nalezneme modlitby na každý den v týdnu ve dvou týdenních celcích. Jsou zde jak žalmy, modlitby světců i jiných křesťanů, modlitby z Písma svatého. Ráno jsme vybídnuti k prosbě za nový den a večer ke zpytování svědomí a k hodnocení uplynulého dne. Ve třetí části knihy nalezneme modlitby pro různé příležitosti od různých autorů i z Písma svatého. Knihu vydalo v roce 2012 Karmelitánské nakladatelství. Přeji duchovní užitek z této knihy. Jaroslav Branžovský

Sobota 20.9. Neděle 21.9. Pondělí 22.9. Úterý 23.9. Středa 24.9.

Čtvrtek 25.9.

Sobota 27.9. Neděle 28.9. Pondělí 29.9.

9:00 15:00 19:30 17:30 18:45 17:00 9:00 15:30 17:00 18:30 19:30 8:45 19:30 10:00 14:30 17:00 13:00

Centrum Sonus Přerov u hvězdárny Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Pavlovice, fara Stará Ves, kostel Stará Ves, Emanuel Centrum Sonus Přerov, Šířava

18:30 Přerov, Šířava Úterý 30.9. Středa 1.10. Čtvrtek 2.10. Pátek 3.10. Sobota 4.10. Neděle 5.10. Pondělí 6.10.

16:00 Centrum Sonus Pavlovice, fara 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 17:00 Pavlovice, fara 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 17:30 Předmostí, kostel 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara


Schůzka ministrantů Drakiáda Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Redakční rada časopisu Modlitba za Charitu Rodičovská skupina CPR Mše svatá pro školní děti Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Kurz Manželské večery, viz str. 11 Mše svatá k výročí dětského domova a Den otevřených dveří, viz str. 2 Přednáška: Vztahy v rodině, viz str. 11 Adorační den na Šířavě do 13:00 a 18:30 18:00 společné zakončení s požehnáním Hodová mše svatá na Šířavě Dnes není večerní mše svatá v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Kurz pro rodiče – KERO, viz str. 11 Setkání pro evangelizaci Úklid kostela, skupina „A“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Uspávání broučků CPR Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Ekumenická panelová diskuze Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Katecheze pro dospělé Náboženství pro dospělé s kaplanem

Strana 15

Sob

n

Nedělní bohoslužby v Přerově jsou v kostele sv. Michala na Šířavě v 7:30, v kostele sv. Vavřince v 9:00, v 10:30 (zvláště pro rodiny s dětmi) a v 18:30. Nedělní mše svatá v Předmostí v kostele sv. Marie Magdalény je v 8:45. Sobotní večerní mše svatá je v kostele sv. Vavřince v 18:30.

Pondělí 1.9.

Úterý 2.9. Čtvrtek 4.9. Pátek 5.9. Sobota 6.9.

Neděle 7.9.

Pondělí 8.9. Středa 10.9. Čtvrtek 11.9. Pátek 12.9. Sobota 13.9. Neděle 14.9. Pondělí 15.9.

Úterý 16.9. Čtvrtek 18.9.

16:00 17:30 18:45 16:00 15:00 17:30 19:00 16:00 8:00 8:30 15:00 17:30 10:30 15:00 10:00 19:30 17:30 18:45 16:00 18:30 8:45 18:30 19:30 10:00 19:30 14:00 17:30 10:30 15:00 17:30 16:00 17:30 18:00 18:45 16:00 15:00 16:00 17:30 19:00

Přerov a Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Kroměříž Přerov, Šířava Předmostí, kostel Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Pavlovice, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Hradčany Přerov, sv. Vavřinec Dluhonice Přerov u nemocnice Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, kaple PMB Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Začátek vyučování náboženství, viz str. 7 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Katecheze pro dospělé s farářem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Svatá zpověď na začátku školního roku Ranní mše svatá Arcidiecézní pouť ministrantů, viz str. 10 Prohlídka kostela s výkladem, viz str. 14 Mariánské večeřadlo Žehnání školních tašek Prohlídka kostela s výkladem, viz str. 14 Den otevřené brány CPR 10:00 – 18:00 Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Setkání pro evangelizaci, viz str. 14 Modlitby matek Beseda pro maminky CPR, viz str. 11 Děkanátní modlitby mládeže Drakiáda CPR Modlitby Fatimského apoštolátu Hodová mše svatá v kapli v Dluhonicích Pobožnost u kapličky Panny Marie Společenství Lorenco, viz str. 8 Setkání seniorů Katecheze pro dospělé Modlitba růžence v kapli Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „B“ Setkání františkánského společenství Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Víkend pro táty s dětmi, viz str. 11

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Zdeněk Mlčoch, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka říjnového čísla je 24. září 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents