Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Červen 2007

Číslo 6 Ročník 13 Úvodník

jáhen Vlastimil Rudolf

Liturgický kalendář

Krátké zamyšlení nad církví

Církevní památky

zámecká kaple v Tovačově

Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

XXVII. pouť z Krakova do Čenstochové Sociální učení církve Octogesima Advenientes

Dětské okénko

Stránka pro mládež

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov

Církevní dům Emanuel Jen tak ve stručnosti

Dobrovolníci a jejich služba

Světec měsíce Jan Nepomuk Neumann Václav Vaško kniha Dům na skále

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 13, Červen 2007

V neděli 13. května se konalo první svaté přijímání dětí farnosti Předmostí a následující neděli 20. května také v Přerově. Obě mše svaté celebroval otec Tomáš Strogan.

Červen v liturgii Bratři a sestry, uplynula doba velikonoční. Doba, ve které jsme měli příležitost slavit Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Doba radosti. Společně jsme prožili slavnost Seslání Ducha Svatého a opět jsme vkročili do období označovaného jako mezidobí. Právě označení „MEZIDOBÍ“ pro časový úsek od Seslání Ducha Svatého do adventu je poněkud problematické a zavádějící. Slovo mezidobí říká poměrně přesně, o co jde. Jde o dobu mezi dvěmi dobami, tedy mezi dobou VELIKONOČNÍ a dobou VÁNOČNÍ. Jak si jistě všimnete, cosi tam ještě chybí. Tím, co chybí, je ADVENT. Takže mezidobí není pouze obdobím mezi dvěma dobami, ale také mezi dalším časovým úsekem – adventem, který však, jak to vypadá, dobou není, protože je prakticky pojítkem (důležitým a přípravným) mezi mezidobím a dobou vánoční. Dosti složité, že. To ale ještě není vše. Pojem „MEZIDOBÍ“ v sobě ještě skrývá čekání. V našem případě čekání na narození Ježíše Krista. Mezidobí tak určitým způsobem v sobě zahrnuje i advent, protože čekání je spojeno s očekáváním. Čím tedy mezidobí je? Je samostatnou dobou? To asi ne, když je „MEZI“. Mezidobí, jak by se mohlo z pohledu křesťana zdát, je vlastně bezčasí. Proč bezčasí? Protože v bezčasí (není ani doba vánoční, ani velikonoční) se zdánlivě nic neděje, čas prostě jen tak plyne. Jenomže my bychom neměli nechat čas jen tak plynout, protože v „MEZIDOBÍ“, i když není mnoho podnětů, všechny bychom mohli a měli využít k prohlubování své víry: slavnost Nejsvětější Trojice, slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, slavnost Cyrila a Metoděje (věrozvěstů a patronů Evropy) slavnost NarozeStrana 2

1. 6. 3. 6.

Sv. Justin, mučedník Slavnost Nejsvětější Trojice „Jsou tři Božské osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.“ Tak zní v pořadí třetí základ-ní pravda naší víry. Tato pravda se nedá pochopit lidským rozumem. Pevně této pravdě však věříme, poněvadž nám ji zjevil sám Syn Boží, který se stal člověkem, Ježíš Kristus. I v přírodě jsou různá tajemství. Například, kdo dokáže pochopit, co je život? Vstupní modlitba slavnostní mše vyslovuje podobně jako závěrečná modlitba prosbu, „abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách“. Výstižné shrnutí nauky o Nejsvětější Trojici podává preface: „Neboť tys jeden Bůh a jeden Pán se svým jednorozeným Synem a Duchem svatým. Nejsi s nimi jedna osoba, ale jediné bytí v Trojici. A tys nám zjevil a my vyznáváme, že tvůj Syn a Duch svatý má s tebou tutéž jedinou slávu. Tímto vyznáním víry v pravé a věčné božství klaníme se i každé osobě zvlášť i jedinému bytí, jediné svatosti a moci.“ 5. 6. Sv. Bonifác, biskup a mučedník 7. 6. Slavnost Těla a Krve Páně Slavnost Těla a Krve Páně, nazývaná také Božím Tělem, se začíná slavit od roku 1264, kdy jí papež Urban IV. ustanovil pro celou církev. Cílem této slavnosti je uctění přítomnosti Krista v Eucharistii. Tam ve večeřadle, před vydáním se mučení a smrti na kříži, se Ježíš rozhodl zanechat sebe jako pokrm pro své věřící, kteří jej budou moci požívat tak, jak se jí každodenní chléb. Kristus přislíbil, že tento chléb bude mít pro člověka větší účinek, než pro Izraelity mana na poušti, protože jim dá život věčný. Slavnost Těla a Krve Páně můžeme považovat za shrnutí velikonočních událostí: ustanovení Nejsvětější svátosti, Kristovy oběti na kříži dovršené zmrtvýchvstáním a připomíná, že po svém nanebevstoupení zůstává Ježíš mezi námi pod způsobou chleba a vína. Průvod Božího Těla je svědectvím eucharistické úcty věřících. Připomíná nám, že Kristus je přítomný v každodenním životě všech obyvatel města či vesnice. Procesí je také pozváním k naší co nejčastější návštěvě Krista ukrytého v Nejsvětější svátosti, která se tak stane naší posilou. Ale Ježíš nemá vejít do světa jen v Eucharistii, má tam vejít v nás. Jakožto křesťané jsme s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným spojeni. On je uprostřed nás, on svým Duchem v nás bydlí jako v chrámu. A tak nás, kdo mu patříme, posílá. Ne jen jednou za rok a nejen ve slavnostním průvodu, ale denně a často v pracovních šatech do světa. Do všech zákoutí tohoto světa. K lidem, kteří jsou nám přátelsky nakloněni, i k těm ostatním. Protože on chce, aby všichni lidé došli k poznání pravdy a ke spáse. Aby se všichni mohli s ním – vzkříšeným – trvale radovat. A proto nás, křesťany, potřebuje, a proto nás vysílá do světa, když nás přitom sytí svým Tělem a svou Krví. 11. 6. Sv. Barnabáš, apoštol 13. 6. Sv. Antonín z Padovy, kněz a učitel církve 15. 6. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova „Neboť on nás miloval do krajnosti: Vydal se za nás na smrt a dal se vyzdvihnout na kříž, aby všechno přitáhl k sobě. Z jeho probodeného srdce vytryskla krev a voda, a církvi se otevřela studnice života; a všichni jsou pozváni, aby přicházeli a s radostí čerpali milost a spásu.“ (z preface slavnosti) Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 13, Červen 2007

ní sv. Jana Křtitele, slavnost Ježíše Krista Krále, a řadu svátků a památek světců. Všechny tyto slavnosti, svátky a památky jsou důvodem k tomu, abychom si opětovně uvědomili dar víry, jsou důvodem k modlitbě, ztišení či meditaci. A to jsou schody na naší cestě za Kristem, a s Kristem k Bohu. Jsou to schody obtížné a dlouhé. Snažme se jich bez ohledu na obtížnost zdolat co nejvíce, ale zdolávejme je též co nejlépe. Kvantita není postavena nad kvalitu. Jen tak se naše víra bude stále prohlubovat, bude sílit a růst. Vynaložená námaha za zisk, který z ní budeme mít, jistě stojí. Jen tak správně využijeme čas, který není dobou, a dáme mu správný smysl a náplň. Vlastimil Rudolf, trvalý jáhen

Slavnost připadá na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Podnětem pro zavedení svátku se stala zjevení sv. Markétě Marii Alacoque v Paray le Monial v letech 1673-1675. Oslavy svátku povolil Kliment XIII. roku 1765, pro celou církev jej roku 1856 zavedl Pius IX. Pius XI. jej povýšil na slavnost a vtiskl mu smírný ráz. Kristus zemřel za všechny bez výjimky: „Není, nebyl a nebude žádný člověk, pro něhož by nebyl Kristus trpěl.“ (Koncil v Quierzy, DS 624) Oslava Ježíšova Srdce je tedy oslavou našeho vykoupení, oslavou Boží vykupitelské lásky. V mešních textech lze vedle radostné oslavy zaslechnout i kající podtón. Kristus zemřel za naše hříchy, to naše pýcha a neposlušnost ho zranily, přibily na kříž a probodly jeho srdce. On, dokonalý služebník, je tedy také vzorem a výzvou k naší oddané službě Božímu království, jíž máme přispět k dostiučinění za naše viny. Smírný charakter má pak především závěrečná pobožnost před vystavenou Nejsvětější svátostí, která se skládá z litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, zásvětné modlitby a svátostného požehnání.

16. 6. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, nezávazná památka 19. 6. Sv. Jan Nepomuk Neumann, biskup 21. 6. Sv. Alois Gonzaga, řeholník

24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 28. 6. Sv. Irenej, biskup a mučedník

29. 6. Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů

Připravil Jaroslav Branžovský

Zámecká kaple Zvěstování Panny Marie v Tovačově

Mimo renesanční památky skrývá tovačovský zámek ve svém východním křídle i překrásnou raně barokní kapli s bohatou malířskou a štukovou výzdobou. Byla postavena v roce 1559 pro choť Vratislava z Pernštejna, španělskou šlechtičnu Marii Maxmilianu Manrique de Lara, známou pro svůj španělský šat jako „černá paní tovačovská“. 3. července 1612 byla kaple konsekrována olomouckým pomocným biskupem Janem Křtitelem Civallim. Sv. Jan Sarkander, který se na zdejším zámku zachránil po útěku z Holešova, v ní často sloužíval mši svatou. V roce 1641 v ní pravidelně sloužili třikrát týdně mše svaté olomoučtí jezuité, povolaní do Tovačova vlastníkem panství Juliem hrabětem ze Salmu a jeho manželkou Julií rozenou Collalto, a „obraz Spasitele, jejž některý z předků hraběte sám přinesl z Jeruzaléma, byl vystaven k veřejnému uctívání stejně jako Boží hrob o Velikém pátku, ozdobený všemi skvosty a drahokamy dam“. Obraz údajně přinesl z Jeruzaléma roku 1630 kníže Karel z Lichtenštejna. V letech 1670 - 1672 byla kaple obnovena a dostalo se jí nynější honosné malířské a štukové výzdoby. Osmiúhelníkovému interiéru dominuje oltář z černého mramoru, okrášlený bohatou architekturou. Oltářní obraz zachycuje Zvěstování Panny Marie. Po stranách jsou obrazy čtyř evangelistů. V nikách vedle vstupu jsou umístěny barokní plastiky sv. Petra a Pavla, pravděpodobně díla místního sochaře Fritsche. Nade dveřmi visí obraz Immaculaty. Roku 1852 nechal majitel Johann hrabě z Kuenburgu kapli obnovit, přeložit kamennou podlahu a krytinu střechy, na kůr umístit nový positiv a obrazy na stěnách dal renovovat olomouckým malířem A. Rabenaltem. Také „před obraz Spasitele byla zavěšena stříbrná lampa věčného světla a 2 stříbrné svícny silně pozlaceny, což všechno si vyžádalo náklad přes 1280 zl. konv. měny.“ Roku 1887 koupil velkostatek Tovačov velkoprůmyslník David rytíř Gutmann, majitel uhelných dolů v Moravské Ostravě. Opravil zámek, jehož věž „přivedl k dřívější podobě a ozdobě“ (po požáru v roce 1783 neměli Kuenburgové peníze na opravu a věž byla zastřešena jen provizorně). Protože byl „věrovyznání mojžíšského“, neměl zájem o katolickou kapli a při úpravách a přestavbách zámku dal vstup do ní prostě uzavřít. Díky tomuto opatření se kaple i její mobiliář zachovaly prakticky nepoškozené a nezměněné do dnešní doby. Celá kaple působí jako harmonický celek jak svými obrazy, tak sochami a starobylými varhanami. V roce 2002 byla dokončena renovace této opravdu krásné církevní architektury. Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 13, Červen 2007

Podle zápisů p. Antonína Indráka a „Kirchliche Topographie“ P. Gregora Wolnyho zpracovala Zdeňka Mollinová

Strana 3

Krátké zamyšlení nad církví

Milí Boží přátelé! Vy, kteří čtete mé články, víte, že se zaměřuji především na dogmatiku, ale jak se říká změna je život. Rozhodl jsem se, že tentokrát napíši krátké zamyšlení nad církví. Církev je v první řadě společenstvím lidí, kteří jsou pokřtěni a vyznávají stejnou víru. Ale je vůbec církev důležitá, nestačí mít s Bohem jen osobní vztah? Důležitá je, jinak by ji Ježíš nezaložil. Všimněte si, že modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš, nezačíná slovy Otče můj, ale Otče náš. Ježíš tady zdůrazňuje důležitost společenství, tzv. horizontální prvek víry. Pro zdravý život křesťana je důležitý jak osobní vztah k Bohu „já a Bůh“, tak zároveň uvědomit si potřebu společenství „my a Bůh“. Proto se Ježíš modlí k Otci před svou smrtí tak usilovně za apoštoly a ty, kteří uvěří, aby byli jedno. Dokonce o stejnou jednotu jaká je v samotném Bohu. Občas potkám člověka, který věří v Boha, nebo by chtěl věřit, ale vůči církvi má mnoho různých výhrad a vidí na ní kdejakou špínu, a z toho důvodu církev prý nepotřebuje - stačí mu pouze Bůh. To mě vždy mrzí, protože církev miluji, tedy přesněji řečeno, učím se ji milovat. Ale jak má správný katolík vidět církev? Předně bych řekl, že církev je jen jedna, tedy svatá, patřící Kristu, který je její hlava, ale skládá se z mnoha údů. A těmi údy jsou slabí a hříšní lidé, neboť tam, kde je člověk, tam se vyskytuje i slabost a hříšnost. Ovšem to neříkám proto, aby to vyznělo tak, že ze strany nás lidí to lepší být nemůže, ale naopak člověk právě proto, že je slabý a hříšný, by se měl pokoušet s pomocí Boží stávat se lepším. Příkladem toho jsou svatí, kteří jsou svatí ne snad proto, že by neměli hříchy, ale především proto, že s těmito hříchy a slabostmi ze všech svých sil bojovali. Ze strany člověka je církev tedy hříšná a je v ní spousta chyb, ale přesněji řečeno ty chyby nejsou v církvi, ale v lidech, kteří jsou součástí této církve. V církvi se objevují různí lidé, jedni jsou příliš úzkostliví a mají černobílé vidění všeho kolem sebe, rozdělují věci na morální a nemorální a vyvolávají v sobě pocity lítosti, trápí se ve smutku a uvažují, co udělali Strana 4

špatně a Boha vnímají spíše jako krutého soudce než milosrdného Otce, který jen čeká na jejich zakolísání. Další skupinou v církvi mohou být ti, co nedokáží žít přítomnost tady na zemi a vznášejí se v oblacích a čekají, až onen Bůh změní svět, samozřejmě bez jejich přispění, tedy Boha vnímají jako toho, který všechno, pro jejich krásné oči za ně zařídí. Pro další může být křesťanství určitou drogou – chodí do kostela jen proto, aby utekli od reality tohoto světa. A konečně jsou křesťané, kteří chodí do kostela proto, že poznali Boha který je miluje, ale zároveň má na ně nároky, protože chce, aby jejich život tady na zemi byl naplněn a byl nejen k Jeho větší slávě, ale také ke slávě Jeho církve. Křesťan by měl žít jak se lidově říká „nohama na zemi“a zároveň vědět, komu a proč uvěřil, a také by měl znát cíl svého života. Možná by vás napadly ještě další typy katolíků, ale nechtěl bych, aby toto „rozdělení“ vypadalo, že bych chtěl lidi v církvi škatulkovat, naprosto ne, myslím si totiž, že každý katolík má od každé té skupiny něco a k nějaké více či méně inklinuje. Z tohoto nám vyplývá, že lidé světla jsou na jedné straně v podstatě stejní, jako lidé tohoto světa, prožívají své problémy, žijí se svými slabostmi, ale že patří do církve, jsou na nich chyby viditelnější než na ostatních lidech Vzpomínám, když jsem o prázdninách, ještě jako bohoslovec, pracoval na brigádách v různých továrnách a lidé se dozvěděli, že studuji teologii, tak měli někteří vůči mně určité předsudky. A když jsem řekl při práci např. nějaké „méně slušné slovo, nikoliv však sprosté“, tak to velmi zveličovali, i když sami mnohdy mluvili jako „dlaždiči“. A jejich vysvětlení: „ty tak mluvit nemůžeš, protože jsi věřící“. Na straně druhé jsou tito lidé jiní, protože ve svém životě mají oporu v Bohu a svěřují své problémy Bohu, který jim pomáhá. Asi se ptáte: „Proč tady píše jak vnímá křesťany kolem sebe?“ Je to především proto, že chci ukázat, že lidé v církvi jsou dosti podobní lidem mimo církev, ale přesto by se měli snažit být lepšími. Dostali totiž tu milost, že jsou křesťany, mohou čerpat ze svátostí a z pokladu víry, a to je velký Boží dar a hřivna, kterou by měli využít jak pro sebe tak, pro druhé. Stát se pro tento svět světlem všem

kolem sebe – mnozí to dělají, ale na mnohých, a těch je bohužel víc, není moc vidět, že patří Kristu a spíše tu hřivnu zakopávají. Milí Boží přátelé! Jistě by se dalo mluvit o církvi z různých hledisek a pohledů. Ovšem pro nás je důležité mít vždy na paměti, že církev je taková, jací jsme my. Je spousta lidí i křesťanů, kteří ji kritizují a vidí na ní kdejakou špatnost a přitom si neuvědomují, že mnohdy kritizují sami sebe. Učme se církev milovat více než ji kritizovat. Učme se přispívat k tomu, aby se o naší farnosti mohlo říkat, že má jedno srdce a jednu duši. Anebo: Pohleďte jak se milují! Žít ve vztazích není jednoduché, ale právě k tomu jsme byli stvořeni. Přeji vám i sobě, abychom ve svých farnostech nacházeli přijetí a měli pocit, že tam patříme a zároveň abychom sami přispívali k tomu, aby naše farnost byla takovým domovem pro všechny věkové skupiny. Prosme o dary Ducha svatého a charismata, která jsou dána Duchem svatým pro službu druhým. Nechme, ať v nás Duch svatý působí, protože jen On nás může sjednotit, přivést si naši farnost a potažmo celou církev tam, kde ji chce mít.

otec Tomáš

Po celý měsíc květen se v Přerově konaly májové pobožnosti - vždy v pondělí, úterý a ve čtvrtek v kapli sv. Jiří na Horním náměstí. Z první májové přinášíme fotografie.


Zemětřesení a bouřkové signály V prvním papežově kázání při slavnostním uvedení do úřadu 22. října 1978 patřila výzva: „Nebojte se!“ přede-vším všem utiskovaným věřícím katolíkům na celém světě. Ale jakým tlakům čelil on, první neitalský papež, zvolený po 455 letech, první Slovan na Petrově stolci? Kardinál William Baum, církevní historik, píše ve vzpomínkách: „Nedovedu si představit nikoho jiného, kdo by byl víc připravený na papežský úřad než kardinál Wojtyla. A kardinál Agostino Casaroli ho doplňuje: „Polsko bylo příliš malé na velkou osobnost kardinála Wojtyly, který se víc hodil na papeže.“ Ten se tedy mohl cítit ve svém úřadě v pohodě, ale někteří jeho spolupracovníci se necítili v „pohodě“ kvůli němu. Světový tisk, sovětské vedení a část kolegia kardinálů byly různou měrou zvolením Jana Pavla II. šokovány.Nejvíce ze všech italští kněží, biskupové a kardinálové kurie. Ti označovali jeho nástup na Petrův stolec jako terremoto – zemětřesení – a jeho epicentrum viděli v Kurii, ústředním papežském úřadě, v jeho administrativě, v římské Kurii. Řím byla italská diecéze, Italové ovládali papežský úřad i v těžkých dobách. „My tady myslíme ve staletích,“ to byl klasický kuriální výrok. Byli zvyklí na stav, kdy „manipulovali“ papežem, tedy celou církví. Jednali tak, jakoby místní církve jiných zemí se staly už dávno římskými pobočkami. Tento model podle závěru druhého vatikánského koncilu nebyl už ve věku neustálých změn přijatelný. Ti, kteří „myslí ve staletích“, mohou mít zpoždění, pokud jde o změny. A právě toho si byl vědom i nový papež. Arcibiskup Bruno Heim, autorita v oblasti heraldiky, připravil sedm návrhů na erb Jana Pavla II. Nový papež je všechny zamítl a ponechal si svůj erb, který měl jako krakovský arcibiskup: Velké písmeno „M“ pod křížem, které reprezentovalo Marii pod Kristovým křížem, s mottem sv. Ludvíka z Montfortu – Totus Tuus (Celý Tvůj). Arcibiskup na to reagoval pohrdlivě a řekl, že praxe užívání iniciál v erbech je dávno v protikladu k vývoji heraldiky a tudíž zastaralá, biskup Jacques Martin, prefekt papežské domácnosti, se dokonce cítil uražen a poznamenal, že „erb tohoto polského papeže je citově silnější až přemrštěný ve svém duchovním významu než heraldickém přizpůsobení, tudíž nevyhovuje. Vatikánské noviny „L’Oservatore Romano“ opisovaly spíše kuriální názory, že papežův erb nesouhlasí s obvyklým heraldicky zaužívaným modelem (23. 11. 1978 – str. 4) To byl počátek tlaku kurie na nového papeže. Ovšem jejím hlavním

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (13. pokračování) problémem se stala neobhajitelná „oddanost“ tomu „jak my to tady děláme“, kterou mnoho členů kurie ztotožňova-lo s Boží vůlí. Jeden z úředníků dokonce prohlásil: „Gli stranieri (Ci-zinci) se sem , příliš nehodí.“ Sečteno a podtrženo – římská diecéze je v Itálii. Tento papež je odjinud, povedeme i jej?! Měl tedy papež to, co získal během své dlouholeté kněžské a biskupské pastýřské praxe a shledal správným, ztratit? Nikoli. Narazil sice na odpor, ale Jan Pa-vel II. dal najevo, že není člověkem, kterým by se dalo manipulovat. Už na první tiskové konferenci pro sdělovací prostředky na podzim porušil zaběhlé formality, prošel davem novinářů v Aule Blahoslavenství a odpovídal na otázky bez přípravy v angličtině, italštině, francouzštině, němčině, ruštině a polštině. V aule se shromáždilo přes 1500 žurnalistů z tisku, rozhlasu a televize. Do mikrofonu hovořil papež v úvodním slově francouzsky. Už prvními větami vytvořil dobrý kontakt se svým posluchačstvem. „Pozdravuji vás srdečně! A děkuji vám za všechno, co jste udělali a co ještě uděláte, abyste tiskem, rozhlasem a televizí zpřístupnili ty události katolické církve, které vás přivedly do Říma. Přijměte dík za příznivé informování … ale je tu jedno nebezpečí, vím, že musíte vzbuzovat zájem a pozornost veřejnosti. Vaši zaměstnavatelé vyžadují často především senzace … a tak se mnozí pouštějí do dalekosáhlých analýz problémů a pohnutek církevních osobností … což ovšem dobře víte, že nejsou povahy politické, nýbrž duchovní. Dovolím si vás vybídnout k ochotě porozumění. Budete-li psát o církvi, jejím životě a konání, snažte se zachytit skutečné, hluboké pohnutky myšlení, jednání a život církve.“ Když papež sestupoval z pódia mezi žurnalisty, snažil se ho jeden z přítomných úředníků kurie zadržet, ale Jan Pavel II. ho prostě odstrčil. A když se po nějaké době vrátil k mikrofonu, na otázku zdali pojede do Polska odpověděl: „Pokud mě oni nechají.“ Další reportér se zeptal, zdali bude dále lyžovat. „Pokud mě oni nechají,“ řekl opět papež, tentokrát s jinou razancí v hlase, jasně, pevně, s úsměvem. Jeden z přítomných reportérů prohlásil nadšeně: „Papež byl dokonalý, ten nám ale popletl hlavu. Takové setkání s žurnalisty ještě nikdy nebylo.“ Jan Pavel II. si byl vědom napětí, které vládlo, a byl rozhodnut, že „oni“ nebudou řídit jeho život ani církev. Také on myslel ve staletích a nikoho v dobách příštích nenechával na pochybách, kdo tu církev vede. Kardinál Villot, státní sekretář Svatého Stolce, zemřel 9. března 1979. Tato mezera na vrcholu centrální církevní správy dala papeži příležitost, aby přebudoval vedení Kurie, což udělal během 7 týdnů – 30. 4. 1979. Státním sekretářem jmenoval arcibiskupa a od 30. 6. kardinála Agostino Casaroliho. Jeho jmenováním zmírnil napětí v centrální správě. Šlo o nejlepšího člena diplomatické služby Vatikánu, taktika a diplomata každým coulem. Papež o něm věděl a cenil si i jeho kněžské služby, neboť Casaroli byl dříve kaplanem mladistvých římských delikventů. Ve vrcholné funkci Kurie byl spolehlivý, systematický a držel chod širších obrysů papežova pontifikátu. Státní sekretář dostal dva


Strana 5

náměstky – Španěla Eduardo Martineze Somala, bývalého nuncia v Kolumbii, který se stal sostitutem, čili zástupcem Casaroliho pro vnitřní záležitosti církve a monsignora Achille Silvestriniho, který byl jmenován „ministrem zahraničí“, tj. sekretářem výboru pro veřejné záležitosti. V prvním případě tak papež reagoval na vzrůstající počet katolíků v Jižní Americe. Navíc monsignor Andris Bačkis, rodák z Litvy, který žil v exilu, byl jmenován podsekretářem Silvestriniho. I tady bylo zjevné, kam tím papež směřuje. Litva byla katolickou součástí Sovětského svazu, k němuž byla v roce 1940 násilně začleněna. Přes veškerou proticírkevní politiku tam existovalo tajné svěcení kněží, podzemní síť kněží a řeholnic a od roku 1972 tam byl vydáván nejstarší katolický časopis v samizdatu Kronika katolické církve v Litvě. A nyní přichází litevsky mluvící papež, který bojuje za lidskou svobodu a důstojnost, člověk, který brzy po svém zvolení poslal svůj červený kardinálský „zuchetto“ tajně do mariánské svatyně ve Vilniusu, rodišti Pilsudského, Mickiewicze a Milosze. Litevci zde brzy poté založili Katolický výbor pro obranu práv věřících. Casaroliho jmenování učinilo pronásledování kněží i věřících v SSSR a jím ovládaných zemích složitější. Jan Pavel II se domníval, že by měl být hlasem těch, kteří nemají směrem na východ žádný hlas a Casaroli dokázal systematicky ale rozhodně a v tichosti dojednávat s vládami takové věci, které Jan Pavel II. veřejně zmiňoval. Ti dva se doplňovali. Za kulisami bylo sovětské vedení v šoku. Začínali chápat, že odmítnutí jaltského rozdělení Evropy papežem bylo útokem na jejich strategii. A potom, slovanský papež, schopný o-

Strana 6

slovit lidi podřízené jejich impériu v jim srozumitelné řeči, byl noční můrou vládců. Současně se stále zaměřoval na ono základní právo náboženské svobody a inteligentně tak útočil na jimi stanovenou ateizaci. Po počáteční překvapivé sovětské reakci na zvolení Karola Wojtyly se v Moskvě začaly projevovat bouřkové signály. Šéf KGB Jurij Andropov nařídil, aby byla provedena analýza zvolení papeže. Ve zprávě se říká, že Wojtylovo zvolení bylo součástí německo-americké konspirace, v níž hrál hlavní roli kardinál John Krol z Filadelfie a Polák Zbigniew Brzeziňski, poradce pro národní bezpečnost prezidenta USA Jimmyho Cartera. Cílem podle KGB byl rozklad Varšavské smlouvy a destabilizace Polska. Oleg Bogomolov v jiné zprávě správně předpokládá zesílenou činnost náboženských a jiných institucí ve střední a východní Evropě – v Litvě, na Ukrajině, včetně nacionalismu, v Bělorusku a v Polsku, oné svorce Varšavské smlouvy a mostu k východní NDR. Brzy nato se snažil papež posílit církev i u nás. Ostatně v Československu byla katolická církev nejvíce potlačovanou komunitou v celém sovětském impériu. Už v Sixtinské kapli po svém zvolení oslovil kardinála Františka Tomáška: „Stojíme blízko jeden druhému a budeme stát ještě blíž, protože teď je odpovědnost za vás předána mě.“ Toto zopakoval ve vánočním poselství a 2. března 1979 píše, že se přestáváme bát přihlásit k víře a praktikovat ji. Výsledky osobní podpory Jana Pavla II. byly imponující, a proto do Vatikánu přijel 24. ledna 1979 Andrej Gromyko, sovětský ministr zahraničí. Byl přijat papežem k rozhovoru za přítomnosti Casaroliho. Uznal, že Vatikán není v žádném případě izolován od světa a politiky. Jan Pavel II. vzpomíná, že když on sám hovořil o otázce náboženské svobody v SSSR, Gromyko řekl, že ví, že například v Bělorusku jsou kostely plné a nevzniká z toho problém ani pro věřící, ani pro sovětskou společnost. Proč kolem toho dělá papež tolik rozruchu? Svatý otec reagoval krátce: „To je víceméně to, co jsme si mysleli.“ I tak Gromyko se zachmuřenou tváří pochopil. V tom přispěchal do rozhovoru Casaroli slovy: „Víte, náš papež opravdu bojuje za lidskou důstojnost. Tak jako jeho předchůdce – Petr.“ Jan Pavel II. krátce uzavřel: „Tak jako jeho Mistr – Kristus.“ (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal


Sociální učení církve OCTOGESIMA ADVENIENTES Politická společnost Požadavek rovnosti a spolurozhodování směřuje k určitému typu demokratické společnosti. Předkládají se různé modely, některé z nich byly vyzkoušeny, ale žádný plně neuspokojuje, takže na rozhraní ideologií a praktické zkušenosti se stále bádá. Důležitá je výchova k politickému životu, která má jednotlivci zprostředkovat znalost jeho práv a připomíná nerozlučnou souvislost mezi vlastními právy a povinnostmi jednoho vůči druhému. Vědomí povinnosti a její plnění je zase podmíněno sebeovládáním, přijetím odpovědnosti i mezi uplatňováním svobody jednotlivce i partikulárních společenství. Politická činnost se má opírat o projekt společnosti, který je v sobě uzavřený, založený na představě o povolání člověka a mnohotvárnosti, v níž se toto povolání projevuje. Nenáleží státu ani politickým stranám, které by se orientovaly samy na sebe, snažit se vnucovat nějakou ideologii prostředky, které by ústily v diktaturu ducha – nejhorší ze všech diktatur. Kulturním a náboženským společenstvím přísluší, aby ve společnosti nezištně a vlastními cestami podněcovaly a rozvíjely pevná přesvědčení o podstatě, původu a cíli člověka a společnosti. Pravda nevznáší svůj nárok jinak než silou pravdy samé, která proniká do lidské mysli jemně a zároveň mocně. Ideologie a lidská svoboda Proto křesťan, který při politické činnosti, chápané jako službu druhým, chce žít podle víry, nemůže se hlásit k ideologickým systémům, které radikálně nebo v podstatných bodech se příčí jeho víře a pojetí člověka. Jinak by si protiřečil. Nemůže se hlásit k ideologii marxistické. Stejně tak nesmí křesťan přitakávat ani ideologii liberální, která tvrdí, že vyzdvihuje individuální svobodu, když ji vymaňuje z jakýchkoliv normativních omezení, podněcuje ji jen ke hledání zisku a moci. Křesťanská víra tyto ideologie převyšuje, a v některých částech je vůči nim protikladná, a to v té míře, v jaké uznává Boha. Papež Jan XXIII. ukazuje: „Je zcela namístě striktně rozlišovat mylné filosofické nauky o přírodě, o původu, smyslu a cíli vesmíru od určitých hnutí a směrů, které mají cíle hospodářské, sociální, kulturní a politické, přestože tato hnutí z oněch mylných nauk vycházela a byla jimi inspirována. Nauky jednou vypracované a stanovené zůstávají stále tytéž, kdežto ona hnutí se chovají podle neustále se měnících dějinných situací, a proto nezbytně podléhají jejím vlivům. A konečně – kdo může říci, že na těchto hnutích, pokud odpovídají požadavkům spořádaného rozumu a tlumočí oprávněné touhy lidské osoby, není též něco dobrého, co si zasluhuje uznání?“ Přitažlivost socialistických proudů Dnes jsou křesťané přitahováni socialistickými ideologiemi a jejich různými podobami, které během doby vznikly. Snaží se rozpoznávat v nich jisté tužby, které v sobě nosí. Cítí se zapojeni do tohoto historického proudu a chtějí v něm být činní. Avšak podle toho, o který světadíl a o kterou kulturu jde, má tento historický proud pod stejným názvem různou podobu, i když častěji byl a zůstává inspirován ideologiemi neslučitelnými s vírou. Tady musíme pozorně rozlišovat. Příliš často mají křesťané přitahovaní socialismem sklon ho v obecné rovině idealizovat. Socialismus se tak stává vůlí ke spravedlnosti, k solidaritě a k rovnosti. Kromě toho nechtějí vědět nic o donucovacích metodách v dějinách socialistického hnutí, která jsou nadále závislá na původních ideologiích. Mezi rozličnými variantami, v nichž se socialismus hlásá, je


Apoštolský list papeže Pavla VI.

třeba rozlišovat, abychom se podle daných okolností správně rozhodli. Rozlišování nesmí směřovat k tomu, aby byly tyto varianty pokládány za úplně oddělené a nezávislé. Musí se jasně označit konkrétní pouto, které mezi nimi existuje pro jejich původ. Tento průhled křesťanům umožní, aby uvážili, jaký stupeň angažování na této cestě je možný, aby zůstaly nedotčeny hodnoty jako svoboda, vědomí povinnosti a otevřenost pro duchovní věci, které jsou zárukou plnosti člověka. Historický vývoj marxismu Jiní křesťané se dokonce ptají, jestli historický vývoj marxismu již neopravňuje k určitému sblížení. Pozorují jistý rozklad marxismu, který se dosud prezentoval jako jednotná ideologie, jež chce vysvětlovat člověka i svět na základě vývojové teorie a tudíž ateisticky. Kromě ideologického střetávání, které veřejně rozděluje různé směry marxismu-leninismu při výkladu myšlenek zakladatelů a mimo otevřené rozpory mezi státními systémy, které dnes marxismus odvolávají, dělají někteří rozdíly i mezi různými variantami marxismu. Podle některých je stále podstatou marxismu aktivní třídní boj. Protože mají zkušenost neustálé, čím dál krutější nadvlády a vykořisťování, domnívají se, že marxismus je pouhý boj, mnohdy zcela bez dalších cílů, boj, který je třeba trvale udržovat při životě a dokonce ho stále vyvolávat. Pro jiné je v popředí vykonávání politické a hospodářské moci pod vedením jediné politické strany, která o sobě tvrdí, že jako jediná je výrazem a zárukou obecného dobra, ale přitom odmítá jednotlivcům i ostatním skupinám veškerou pravomoc k jednání a rozhodování. Podle dalších je marxismus, ať už je u moci či nikoli, socialistická ideologie, která má za základ historický materialismus a popření všeho transcendentního. Jiní jej konečně uvažují v podobě umírněnější a pro moderního člověka lákavější. Jako exaktní vědeckou metodologii, která s vysokou přesností bádá o sociální a politické realitě, jako racionální a dějinami vyzkoušené pojítko mezi teoretickým poznáním a praxí revoluční přeměny. Je tedy možné rozlišit v marxismu, tak jak je konkrétně v životě praktikován, tato různá hlediska a z nich vyplývající otázky pro rozhodování i jednání křesťanů. Liberální ideologie Na druhé straně jsme svědky obnovení takzvané ideologie liberální (liberalistické). Tento proud se uplatňuje buď ve jménu hospodářské účinnosti, nebo na obranu jednotlivce proti čím dál tím agresivnější nadvládě organizací, nebo proti totalitnímu státnímu násilí. Dnes je vidět lépe slabé stránky ideologií při pokusech realizovat je v praxi. Vždyť byrokratický socialismus, technokratický kapitalismus a autoritářská demokracie jasně ukazují, jak těžké je vyřešit velký lidský problém soužití ve spravedlnosti a rovnosti. Žít ve vysněné budoucnosti může být lacinou záminkou pro zanedbávání přítomných povinností Účinná síla křesťanské víry triumfuje nad úzkoprsými výpočty zaslepeného sobectví. Bohatší poznání člověka umožňuje lépe zvážit a vyložit základní pojem soudobé společnosti, kde člověk je současně její hybnou silou, měřítkem i cílem. Je to pojem pokrok. Pokrok bez vyšších norem nemůže člověka plně uspokojit. Po přemožení dychtivého odhodlání všechno zvážit a měřit efektivitou hospodářství a směny statků chce nynější člověk nahradit tento postoj mezilidskými vztahy. (pokračování příště)

Připravil František Adamík

Strana 7

Dětské okénko

Milí chlapci a děvčata!

ČERVEN - poslední měsíc školního roku - to je jistě pro vás krásná zpráva. V měsíci červnu je také mnoho liturgických svátků - Nejsvětější Trojice, Těla a Krve Páně, Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Neposkvrněné Srdce Panny Marie. A protože nikdo z vás mi neposlal námět, co by chtěl vědět anebo napsat v našem okénku , tak vám napíši něco na téma kněžství ☺. Na výletě se děvčata dozvěděla, že chlapec, který se s nimi kamarádí, půjde do semináře. Děvčata, které učí kněz v náboženství a která se setkávají s knězem často až na „kamarádské rovině“, nemohla v tu chvíli pochopit, proč se může mladý šikovný chlapec vzdát manželství a stát se knězem. A tak jsem se dnes rozhodla, napsat něco o kněžství. Pokud vím, tak toto povolání není vůbec v naší zemi běžné, a proto je kněží, řeholníků a řeholnic tak málo! Myslím, že kněžství je jedno z nekrásnějších povolání. Nebudu vám psát teologicky o kněžství, a také nemyslím, že je důležité psát poučky jako v náboženství. Poprvé jsem si uvědomila hodnoty tohoto povolání, když jsem si přečetla knihu Bídníci od Viktora Huga. Byla jsem uchvácena úžasnou láskou kněze, který byl pravým příkladem Ježíšovy lásky… Toužila jsem pak potkat takové kněze plné lásky… O několik roků později po ukončení přípravy na biřmování jsme pozvali kněze do restaurace na večeři. Byli jsme tam různého věku od 15 do 40 let. Všichni jsme knězi říkali „otče“, ačkoliv měl 30 let. Číšník to nemohl pochopit… Tehdy jsem přemýšlela, jak úžasné je být otcem tolika dětem. Kněz, který se nebojí milovat čistou láskou, ví, že tou láskou, kterou miluje nebeský Otec svého Syna Ježíše, miluje i jeho. A on, kněz, ji má pro narozená děťátka, batolící se děti v kostele, či brebentící předškoláky. Jak úžasné je mít kolem sebe těch spoustu dětí ve škole, chlapce ministranty, či mladé lidi. Být milujícím otcem pro matky a otce rodin, či opuštěné muže a ženy. Nakonec se stává i objímajícím otcem nemocných lidí či lidí na sklonku života, opuštěných, nebo těch, co ztratili naději na život, lidí, jež společnost odmítá a mnohých dalších. Najít pro každé své dítě slovo potěšení, aby se nikdo necítil nechtěný, opuštěný, je pro milujícího otce bez toho, že by neklečel před svým Dárcem lásky nemožné. Takový otec musí o svých dětech mluvit s Tím, který mu svou lásku nabídl již při křtu a on se jí pomalu dotýkal až do toho vrcholu. Bez každodenní adorace Ježíše nemůže nasytit tak velkou rodinu. Bez Matky Boží nemůže mít srdce „matky“. Takové srdce hořící láskou najde pouze při modlitbě růžence. A tím nejdůležitějším je objímající láska „Otce“ ve svátosti smíření. Otec, který živí Tělem Krista hladové duše a vyprahlá srdce, předává duše umírajících do rukou Božího Syna. Může být takový chlapec nešťastný? Může! - Když zapomene na lásku, na milosrdenství, na svou velkou rodinu. A že nemá ženu? Ale vždyť jich má kolem sebe tolik a navíc tu nejkrásnější na světě, Marii. Naučme se růst ve ctnostech, protože kněz si nemůže nic přivlastnit, všechno musí dát. V naší farnosti přijme svátost kněžství jáhen Jindřich - vyprošujme mu dar kněžství, který nebude jen titulem či pečetí v srdci, nebo dokonce jen šatem či kolárkem, ale živým obrazem Krista, který promění nás i celou naši společnost a ukáže na pravý obraz kněžství. Bůh, ať mu žehná a dává mu všechny dary Ducha svatého a ten největší dar Lásky! A my mu nemůžeme dát větší dar, než svou pravidelnou modlitbu růžence.

Jak sloužíš ve farnosti ty?

Jedna malá farnost se rozhodla společně se vyfotografovat. Každý, kdo ve farnosti vykonával nějakou službu, přišel na fotografování i s tím, co ke své službě potřebuje. Prohlédni si obrázek a najdi osm postav, které mají ve farnosti nějaký úkol. Dole na řádky napiš, jak se jejich funkce nazývají. Poznáš, co mají na starosti?

Příklad Panny Marie

Strana 8

Maria byla dívka z Nazareta, kterou si Bůh vybral za maminku svého Syna Ježíše. Proto ji také uctívají věřící na celém světě. Panna Maria může být příkladem nám všem. Protože je výjimečná svou… (dokončení v tajence obvodové doplňovačky). Do vnitřního čtverce doplň svislým směrem pojmenování čtyř obrázků. Každé slovo je na čtyři písmena. Potom napiš do políček po obvodu čtverce stejná písmena ke stejným číslům tak, jak ti to vyšlo ve vnitřním čtverci. Tak získáš tajenku, kterou přečteš, když budeš postupovat od šipky po směru hodinových ručiček.


Stránka pro mládež

Ministrantský tábor

Čtrnáctidenní tábor vyhrazený pouze ministrantům, na kterém prožiješ spoustu legrace, napětí a to vše zkombinované s přípravou na stále lepší službu u oltáře.

29. 7. – 11. 8. 2007

T.S. Archa Rajnochovice od 9 do 14 let Cena: 1500 Kč T.S. Archa, Košovy 196, 768 71, Rajnochovice tel: 573 391 215 Přihlášky do:10. 6. 2007 (omezeno počtem dětí) Pozor! Pro členy o. s. Sarkander 10 % sleva!

Ministrantské exercicie v semináři

Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci Pro ministranty, kteří chtějí prožít hlubší setkání s Bohem při rozjímání Písma, slavení eucharistie, ale i setkání s ostatními ministranty formou her a nejrůznějších aktivit. Akci vedou kněží a bohoslovci.

Fotografie z ministrantského dne v olomouckém semináři 13. května 2007.

20. – 25. 8. 2007

Pro kluky 14 let a starší Cena: 400 Kč AKS, P. Josef Nuzík; P. O. Box 6, Žerotínovo nám. 2; 771 11; Olomouc 1; tel:585 222 951; [email protected] Přihlášky do 10. 6. 2007

Ministrantský pobyt v Žibřidovicích 12 – 14 let Ministrantská služba vyžaduje radostné nasazení. Povzbuzení můžeš najít při zážitkovém pobytu v krásné přírodě Jeseníků na opravené faře uprostřed kopců.

9. – 13. 7. 2007

Kde: Vysoké Žibřidovice Cena: 400 Kč AKS, P. Miroslav Bambuch; P. O. Box 6, Žerotínovo nám. 2; 771 11; Olomouc 1 tel: 585 222 951; [email protected] Přihlášky do 10. 6. 2007

BLIŽŠÍ INFORMACE PŘIJDE POŠTOU PO PŘIHLÁŠENÍ Na každou výše zmíněnou akci můžeš požádat o finanční podporu svého kněze. web: http://www.ado.cz/mladez

Ministrantské exercicie v Rajnochovicích

Pro ty, kteří chtějí prožít hlubší setkání s Bohem při rozjímání Písma, slavení eucharistie, ale i setkání s ostatními ministranty formou her a nejrůznějších zážitkových aktivit. Akci vedou kněží a bohoslovci.

22. – 27. 7. 2007

ADC.M Přístav Rajnochovice 5. – 9. třída Doporučený příspěvek: 500 Kč ADC.M Přístav, Rajnochovice 12, 768 71 tel: 573 391 156; [email protected] Přihlášky do: 10. 6. 2007 Pozor! Pro členy o. s. Sarkander 10 % sleva!

Ministrantský pobyt v Provodově

Jistě víš, že ministrantská služba vyžaduje radostné nasazení. Povzbuzení můžeš najít třeba při zážitkovém pobytu na malebném poutním místě Provodov.

22. – 28. 7. 2007

Kde: Provodov Cena:500 Kč 11 let a víc P. František Sedláček; Mariánské nám. 57 763 14 Zlín - Štípa tel: 577 914 251; [email protected] Přihlášky do:10. 6. 2007


Strana 9

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov…

Centrum pro rodinu děkanátu Přerov, Pavlovice č.5, 751 11 Kontakty - e mail: [email protected] Petr Školoud 739 245 905 Mateřské centrum Ráj, Pavlovice u Př. Hana Školoudová 731 604 120 IČO: 14615240 Číslo účtu: 209541879/0300

Zprávy o květnových setkáních: Pěší pouť farností děkanátu Přerov z Vlkoše na Svatý Hostýn I přes náročnější počasí se zataženou oblohou a dešťovými přeháňkami se mnozí poutníci nenechali odradit a 8. května vyšli v 5 hodin ráno z Vlkoše pěšky na Sv. Hostýn. Cestou se připojovali další – v Říkovicích, Staré Vsi, Prusinovicích a v Hlinsku pod Hostýnem. Celkem 32 poutníků – dospělých i dětí. Této pouti se zúčastnily farnosti Vlkoš, Říkovice, Stará Ves, Přerov, Pavlovice a Prostějov. Délka celé pouti byla 28 km. Během ní byla dobrá atmosféra provázená modlitbou radostného růžence, breviáře i litanií, zpěvem, četbou a vzájemným povídáním. Na Hostýn jsme dorazili ve 13 hodin a hodinu poté pouť vyvrcholila mší svatou, kterou sloužil otec děkan Slawomir Sulowski. Přede mší se k nám připojili rodiny s malými dětmi z farností Pavlovice u Př., Osek n.B. a Olomouc. Na závěr jsme se občerstvili v restauraci poutního domu a doplnili tak síly na návrat do svých domovů. Ten už byl ale hromadnou dopravou či osobními auty. Pěší putování zvládly i děti, a tak se nelekejte kilometrů a přidejte se v příštím roce také! Díky všem organizátorům zvláště z Vlkoše i všem zúčastněným poutníkům. „Poznejme se navzájem“ – setkání rodin z farností děkanátu Přerov. V neděli 20. května 2007 od 14:30 hodin na Centru pro rodinu v Pavlovicích bylo živo. Chvíli po příjezdu se účastníci rozdělili do tříčlenných družstev podle farností. Sestavili jsme 11 družstev – Brodek u Př. - Jeleni a Profíci, Pavlovice u Př. - Šikulové, Přerov - Rychlí šneci, Osek n.B. - Osečáci, Horní Moštěnice - Jahůdky,Troubky - Dračí zuby ve výtahu, Vlkoš - Drsňáci, Orli, Delfíni, Vydry. A mohl začít děkanátní sedmiboj. Soutěžilo se v různých netradičních disciplínách – přepínání kolíčků na prádlo z jedné šňůry na druhou, jízda s plným náklaďákem poslepu, fotbalový slalom s PET lahví, sázení brambor, střelba na věže vodním proudem z plechovky… Protože soutěžících bylo hodně a při tolikém sportování a na sluníčku všem řádně vyhládlo, nakonec to byl jen pětiboj. Děti, ty mají sil většinou dvojnásob, a tak po krátkém občerstvení pokračovaly ve hrách a soutěžích, zatímco dospělí rádi poseděli a popovídali si. V podvečer jsme si všichni opekli kabanos a konečně došlo na vyhlášení výsledků Děkanátního pětiboje. Otec děkan nachystal hlavní cenu – krásný putovní pohár, který pak sám předával. Všichni účastníci soutěžili zodpovědně a s radostí, ale přece jen někteří byli v pětiboji o kapánek rychlejší a zkušenější. Byli to na 3.místě Delfíni z Vlkoše a Šikulové z Pavlovic, na 2.místě Vydry z Vlkoše a putovní pohár otce děkana si tento rok odvezly do své farnosti Dračí zuby ve výtahu z Troubek. Všichni zúčastnění dostali také sladkou odměnu. Rozcházeli jsme se až okolo 20 hodiny s radostnými a příjemnými vzpomínkami na toto odpoledne. Akce se zúčastnilo 24 dospělých a 30 dětí a mladých. Mateřské Centrum Ráj – Pavlovice u Přerova Pro chlapy: Červnové setkání chlapů bude výlet tátů s dětmi na Maminky s dětmi středa od 8,30 do 11,30 hodin pátek od 15,30 do 18 hodin kolech po cyklotrase Bečva v sobotu 16. června 2007. Sraz v 9 hodin na parkovišti u Laguny v Přerově. Zveme Besedy, přednášky, výtvarné tvoření, zpívání a tancování všechny táty i s ratolestmi, které zvládají jízdu na kole s dětmi, masáže… (nebo u taťky na sedátku) na sportovní projížďku spojenou Břišní tance – úterý od 17,15 hodin nebo od 18,45 hodin se střelbami ze vzduchovek. Nějakou svačinu s sebou, oběd Cvičení pro radost – čtvrtek od 18,45 hodin nebo další možnost občerstvení bude na trase. V případě Klub maminek v Domaželicích vždy ve čtvrtek od 16 do 18 hodin na faře deště se akce nekoná.

Strana 10


Senioři: Beňov – Klub LIMA 4. 6., 18. 6. 1x za 14 dní - pondělí od 8 do 9,30 hodin ve škole – Domaželice – Klub LIMA 1x měsíčně – v pondělí 18.6. od 9 do 11 hodin – na faře Pavlovice každý čtvrtek od 19 do 20 hodin

Pro rodiny: Dobrodružná kulturně vzdělávací akci pro rodiny s dětmi „S rodinou si hraj – projeď Olomoucký kraj!“ v neděli 24.června 2007 od 13 hodin na výletišti v Hradčanech a v okolní přírodě. Fiktivní cestování po zajímavých místech Olomouckého kraje - na 0,5 - 3 km trase v krásné přírodě – rodinná družstva můžou vycházet na trasu mezi 13. a 16. hodinou. Na programu jsou soutěže a hry související s významnými místy, tipy na prázdninové výlety v našem kraji a bohatý doprovodný kulturní program, občerstvení zajištěno. V neděli 1. července – tradiční táborák rodin na Centru v Pavlovicích.

Drazí farníci, dostal jsem malý úkol představit se. Mnozí mě znáte z kostela, a tak bych řekl jen pár věcí pro upřesnění. Jmenuji se Lukáš Urban a narodil jsem se na Velký pátek před dvaceti lety v Přerově. Ministruji od šesti let. V roce 1997 jste se modlili za mé uzdravení z těžké nemoci. Díky Bohu byly vaše prosby vyslyšeny a můj zdravotní stav je dobrý. S nástupem otce Pavla Hofírka do farnosti jsem začal studovat na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Jedním z více důvodů podání mé přihlášky do semináře bylo Boží volání, které zaznívalo z evangelií a návštěvy eucharistického Krista. V březnu jsem si tedy podal přihlášku do konviktu, přípravného ročníku Arcibiskupského kněžského semináře. Po absolvování přijímacího řízení mne přijali. Mezi mé záliby patří sport, především fotbal a florbal. Vím, že se jedná o velmi těžkou službu, ale také velmi nádhernou. Chtěl bych Vás proto všechny poprosit o modlitbu. Lukáš Urban

Ženy sobě – Vidča 2007

V neděli 6. května se konal již tradiční Den rodin v areálu v Čekyni.

Opět po roce poslední květnový víkend 22 žen opustilo své manžele a 62 dětí, aby ho prožily bez svých rodin.(No aby nám nebylo úplně smutno po dětech, tak jsme tam jedno miminko-malou Amálku měly). Také 3 duchovní P. Tomáš Strogan, P. Jaroslav Kníchal a jáhen Jindřich Peřina s námi strávili část víkendu. Dvě odvážné maminky se vydaly na náročnou trasu na kolech, ostatní jely auty. Oblíbené místo Fryšták jsme vyměnily za pěknou salesiánskou chalupu „Krásná samota“ u Vidče. Poznaly jsme prostředí, kde každý rok tráví netradiční víkend tatínci s dětmi na akci „S tebou mě baví svět“. Také my, ženy, jsme si tradičně užily společně strávené chvíle.V pátek večer jsme se blíže seznámily a probraly novinky. V sobotu den začínal mší svatou v krásné útulné kapličce. Po snídani si pro nás nachystal P. Tomáš povzbudivé povídání na téma duchovní život a diskusi na téma komunikace v manželství. Po náročném obědě spojeném s procházkou přírodou jsme měly možnost zahrát si volejbal. Večer jsme si udělaly táborák a zbytek jsme si dopovídaly u krbu. V neděli nám P. Jaroslav odsloužil mši a spěchal za svými dalšími povinnostmi. My také - následovalo balení, úklid chalupy a oběd připravený jednou z nás - (Beáto díky) a po krátké odpolední siestě odjezd. Chtěla bych poděkovat všem tatínkům, kteří na sebe převzali naše povinnosti, kněžím a všem ženám, které se zúčastnily. Myslím, že se jim stejně jako mně usadil na tváři úsměv při vzpomínce na tyto chvíle. Za maminy Pavlína Slivková


Strana 11

Milí čtenáři Slova pro každého. Církevní dětský domov Emanuel ve Staré Vsi, který mám na starosti, letos dovrší tři Pozdrav roky své činnosti. Byl jsem proto požádán, abych se s Vámi podělil o to, jak se nám i z Církevního dětem dnes daří a co prožíváme. dětského domova V současné době žije v našem domově 8 dětí ve věku 6 až 14 let. Od loňEmanuel ského léta, kdy se dva sourozenci vrátili ve Staré Vsi zpět ke své matce, máme tedy dvě místa volná. Podobná situace je i v jiných dětských domovech; zatímco před třemi roky, když jsme začínali, byla poptávka po volných místech v dětských domovech, dnes jsou i jiné dětské domovy kapacitně nenaplněny. To by mohlo vést k radosti z toho, že není potřeba děti do domovů umisťovat, ale skutečnost je trochu jiná. Dnes je trendem, že sociální pracovníci nechávají děti déle v nefunkčních rodinách, a ty pak přicházejí do domovů v horším stavu. Sami jsme zažili, že k nám přišly děti, které několik dnů nejedly… Potřeba věnovat se dětem z nefunkčních rodin je tedy stálá, jen se mění přístup sociálních pracovníků. Děti, které jsou v našem domově, mají své rodiče, kteří ale nejsou schopni z nejrůznějších důvodů se o své děti postarat. Snažíme se proto alespoň podle svých možností udržovat vztahy mezi dětmi a jejich rodiči a v některých případech se to skutečně daří. Děti jezdí své rodiče zhruba jednou za měsíc navštívit. Na jednu stranu je to jistě důležité, udržovat kontakt se svými biologickými rodiči, na druhou stranu je pro děti těžší vyrovnat se se svým pobytem v dětském domově. Zpočátku to pro některé z nich bylo velice těžké, dnes však uchopily svou situaci tak, že mají jeden svůj domov tam, kde je máma a druhý u nás ve Staré Vsi. Všechny těžkosti, které jejich rodiče prožívají, se však spolehlivě odráží na psychice dětí. Proto se snažíme s nimi co nejvíce komunikovat a vše vysvětlovat. Cílem našeho dětského domova není pouze poskytnout dětem zázemí a bezpečí, ale především je to snaha připravit je co nejlépe na jejich budoucí samostatný život. Děti si společně se svými tetami či strýci, jak své vychovatele nazývají, vaří, perou, uklízí, jezdí na nákupy, prostě snaží se žít co nejvíce tak, jak žijí děti ve fungujících rodinách. Samozřejmě se jim nevyhýbají různá nedorozumění, rozmíšky, projevy ponorkové nemoci, vždyť jich v jednom domečku žije víc, než je dnes v rodinách běžné. Zároveň se tak ale i učí sociálnímu chování – ohleduplnosti k druhým, nutnosti spolu komunikovat, umět se prosadit, ale i přizpůsobit. V těchto dnech se děti již začínají těšit na prázdniny. Některé pojedou na pár dnů ke svým rodičům či příbuzným, ale čekají je také tábory, např. s dětmi z přerovské farnosti či se salesiány z Pardubic. Vloni se nám podařilo díky sponzorovi být týden s většinou dětí také u moře v Chorvatsku, možná je i letos potká ještě nějaké podobné překvapení. Po prázdninách začnou starší děti dojíždět do škol v Přerově, nejmladší dítě pak zahájí školní docházku. Čeká nás proto náročné období, ale ještě před ním také čas odpočinku a letního obnovení sil. Chci poděkovat všem, kteří naši práci pro tyto děti podporují a pomáhají nám. Objekt, ve kterém dětský domov funguje, patří přerovské Charitě. S její pomocí jsme vloni pořídili starší osobní automobil, který je pro nás vzhledem k životu na vesnici nutností, a také jsme společně vyměnili starou děravou střechu. Dnes už nám na hlavu nekape a žije se nám proto zase lépe. Chci poděkovat také všem drobným dárcům, a to jak darů hmotných – dárků, financí, tak i darů duchovních – modliteb. To je možná ještě důležitější než materiální potřeby, protože sami si mnohdy uvědomujeme, že bez Boží pomoci je naše činnost pro děti slabá. Proto se také snažíme dát dětem příklad vlastního života s Bohem a některé z nich se k nám snaží na této cestě přidat. Za ně i za ty ostatní Vás prosím o modlitbu. Ze Staré Vsi všem vyprošuje Boží požehnání Jan Tomiga

Strana 12


Soutěž PPS V naší Biblické soutěži za měsíc duben získávají malé odměny za první místo v kategorii 1-7 let Matouš Bílek, dále v kategorii 8-11 let Barbora Bílková a v kategorii 16-99 let Jana Žatecká a Jindřich Mikšů. V neděli 17. června 2007 v 15:00 v sále centra Sonus bude setkání, na kterém vyhlásíme celkové výsledky soutěže a předáme odměny. Budou tam také zveřejněny správné odpovědi na soutěžní otázky a bude dán prostor na dotazy. Zveme všechny soutěžící i ostatní farníky.

Jen tak ve stručnosti

Předmostí Dotaci z Olomouckého kraje na zaplacení archeologického průzkumu jsme nedostali a proto budeme muset zaplatit tento průzkum sami. V plánech stále zůstávají úpravy farní zahrady a projekt na opravu fasády kostela sv. Magdalény. Díky daru na liturgická roucha jsme pro kostel zakoupili čtyři ornáty a jednu albu. Celková cena byla o něco vyšší než dar, a proto přivítáme i další příspěvky na liturgické oblečení, ze kterých by se případně mohly pořídit i další potřebné věci.

Opravy fary v Přerově Při účelové sbírce v neděli 20. května se vybralo 20.653,- Kč, a tak nám na zaplacení dosud provedených prací na faře zbývá vybrat ještě 40.224,- Kč. Pak začneme střádat peníze na samotnou novou střechu fary, která se plánuje na léto 2008. Předpokládané náklady na tuto akci budou asi jeden a půl až dva miliony korun, což je pro farnost příliš mnoho. Proto přivítáme každý dar nebo také příslib bezúročné půjčky.

Farní adresář Děkuji farníkům, kteří se přihlásili ke své farnosti a zapsali se do farního adresáře. Zatím je jich jen něco přes čtyřicet, ale věřím, že brzy přibudou další. Nejjednodušší je zastavit se na chvíli na faře po mši svaté nebo jsem také ochoten Vás navštívit doma. Kdyby se náhodou stalo, že by do Přerova přišel nový farář, tak by aspoň znal jména a adresy svých farníků. Vím, jak dlouho mi to trvalo, než jsem vás farníky aspoň trochu poznal. Zpovědní den v Přerově Před rokem jsme změnili v Přerově zpovědní den a místo čtvrtku se zpovídá každý pátek od 16:00 do 18:00 hod. Zatím ještě nevím, jaké změny a výměny kněží či jáhnů naše farnosti čekají a jaké změny v programu farnosti z toho vyplynou. Uvažuji ale o tom, jestli se zpovědní den v pátek osvědčil, nebo jestli je lepší čtvrtek případně středa a jaký čas je pro farníky nejvhodnější. Proto prosím ty z vás, kteří zpovědní termíny v Přerově využíváte nebo plánujete ke zpovědi přijít, o vyplnění malé anonymní ankety. Prosím, poznačte do lístků vložených do časopisu, jaký den a čas je pro Vás ke zpovědi nejvhodnější. Do tabulky vyznačte kroužkem ty termíny, které Vám vyhovují, a křížkem ty termíny, kdy nemůžete přijít. Volné nechte ta políčka, kdy přijít můžete, ale příliš se Vám to nehodí. Prosím také o poznačení, zda chodíte ke zpovědi pravidelně každý měsíc či nepravidelně. Případně na zadní stranu můžete připsat vzkaz. Vyplněné lístky nebo i volnou formou napsaný názor na čas a den zpovídání v Přerově, prosím přineste či pošlete na faru v Přerově nebo odevzdejte do krabičky vzadu v přerovských kostelech. Děkujeme. Příklad vyplněné ankety: Prosíme o vyplnění ankety, v který den a v kterou hodinu je pro Vás nejvhodnější čas ke zpovědi v kostele sv. Vavřince. Děkujeme.

Návod: Kroužkem označte ty termíny, které jsou pro vás nejvhodnější. Křížkem označte ty termíny, kdy vůbec nemůžete přijít. Prázdná nechte ta políčka, kdy přijít můžete, ale příliš se Vám to nehodí. Středa

Čtvrtek Pátek

14-15

X

15-16

X O

16-17

O

17-18

O

Ke svátosti smíření: chodívám pravidelně každý měsíc

18-19

19-20

20-21

X

X

X

chodívám nepravidelně

X

Ostatní Jak jsme už hlásili v kostele, do přípravného ročníku semináře do Teologického konviktu v Olomouci byl přijat Lukáš Urban. Přerov má tedy v tuto chvíli dva bohoslovce Richarda a Lukáše. Prosíme, myslete na ně ve svých modlitbách a pokud budete chtít, můžete je podpořit i finančně a případný dar na přerovské bohoslovce předat na faře. Děkujeme. V poslední době nám život na faře komplikuje pokažená kopírka, která je zároveň naší tiskárnou, takže jsme teď tak trochu jako bez ruky. Doufáme, že se ji nakonec podaří opravit, protože nová by stála hodně peněz. Olomoucký kraj nevyhověl naší žádosti o dotaci na dokončení oprava sochařských prvků na kapli Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince a proto letos v pracích pokračovat nebudeme. Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 13, Červen 2007

Strana 13

Koncert

Byla jsem na koncertu středověké hudby, která se vztahovala k Vánocům. Jako první přišlo do kostela, kde se koncert konal, několik rodičů s dětmi ve věku od dvou do šesti let. Děti byly vyzbrojené tak, jak jsou zvyklé absolvovat nedělní mši: hejna plyšáků, autíčka, svačiny a lahvičky s pitím (k dodržování pitného režimu!). Pak se prostor začal pomalu naplňovat hudbymilovnými dospělými a nakonec dorazila skupinka rodičů s dětmi stejně malými, jako ty, které si už mezitím krátily dlouhou chvíli rozebíráním oveček z vystaveného betléma, protože se nemohly dost rychle dostat ke slonovi. Tyto rodinky, které neměly (jak se později ukázalo) s křesťanstvím nic společného, si sedly i se svými potomky do předních volných lavic. Koncert byl velmi pěkný, renomovaní mezinárodně cenění hudebníci hráli a zpívali s velkou chutí a radostí. Naštěstí z kůru nebylo na spodní podkůrovou spoušť vidět. Děti z prvních dvou lavic byly neuvěřitelně ukázněné, velmi hezky se chovaly, za celou dobu nepromluvily s nikým kolem sebe ani šeptem! Při odchodu dvě z těchto dětí – asi pětiletý chlapeček s menší sestřičkou - míjeli skupinku vřeštících a pohlavkujících se katolických vrstevníků a nechápavě se na ně dívali. Jejich tatínek jim polohlasně šeptal: „To víte, asi byly prvně na koncertu a nikdo jim neřekl, že na koncertu, v divadle a na návštěvě se mají chovat hezky“. Vzápětí se ovšem dost nechápavě divil i on, když se křesťanští nevychovanci o překot křižovali před kropenkou, ale v pohlavkování a strkání nepolevili. Jejich rodiče je láskyplně a s pochopením sledovali. (E.B. – převzato z AIK)

Dobrovolníci a jejich služba

Ještě k dětem v kostele

Protože se jedná o jev, se kterým se setkáváme každou neděli, chci se s vámi podělit o naše zkušenosti. Jsou podloženy mnou jako nejstarším z pěti sourozenců (mohl jsem vidět jak to dělají moji rodiče) i vlastními zkušenostmi s našimi čtyřmi dětmi. Na návštěvu kostela je třeba děti připravovat od narození. Modlete se s nimi od jejich narození společně. Pokud nespí, ať je tatínek nebo maminka při společné modlitbě chová. Až začnou mluvit, neandělíčkujte strážníčkujte, ale stále je mějte u sebe při společné modlitbě. Děti pochopí, že se jedná o něco mimořádného a zvláštního a brzo se k vám začnou připojovat. Už mezi druhým a třetím rokem můžete prodlužovat také společnou četbu Písma. Na tu mohou navazovat volně, už v postýlce, pohádky. Až přibudou další děti, bude to snadnější, protože už budou vidět příklad starších sourozenců. Dnes se doporučuje, aby se dětem četlo denně 20 minut. Máme vynikající zkušenost s četbou samotných dětí pro celou rodinu. Moc tím získají, lze začít už od druhé třídy (i když z počátku to bývá utrpení pro rodiče, ale vydržet!). Těch 20 minut se nám zdá zbytečně dlouhých, ale odpočinek od televize a společenství rodiny je nenahraditelné. Nezáleží tolik ani na délce, jako na kvalitě. Takto od narození připravované děti můžeme bez obav brát do kostela. Ví, že nejdou na písek, ale že se setkají s Bohem (nebojte se jim to říkat!). Tak do tří let je přesto dobré se střídat na nedělních bohoslužbách. Pokud je ve farnosti jen jedna mše, může na kázání zůstat ten rodič, co si lépe pamatuje a může kázání převyprávět druhému (otcové, často to kázání je tak dlouhé, aby si boží lid náhodou něco nezapamatoval, pamatujte na rodiče malých dětí). Máme to životem ověřeno. Děti byly chváleny ve škole za krásné čtení a bohatou slovní zásobu a velmi se o večerní čtení „drali“. To je ale jen maličkost v tom krásném prožitku společenství rodiny. Ing. František Kopečný

Pracuji v ÚSP pro ženy a stále více myslím na to, jak pozvat či získat lidi na takzvanou dobrovolnou pracovní činnost. O této službě se u nás moc nemluví a přesto si myslím, že by měla oslovovat každého člověka, který touží po službě nebo pomoci člověku, nebo dokonce chce druhým přiblížit Ježíše Krista. Je to činnost lásky a láska nevidí obtíže a ne-počítá námahu. Dobrovolnictví není oběť, ale přirozený projev lidské zralosti. Přináší konkrétní pomoc tomu, kdo ji právě potřebuje a zároveň dává pocit smysluplnosti, získává nové zkušenosti a dovednosti a obohacuje v mezilidských vztazích. První májový den se uskutečnila pouť dětí ke kapličce U studánky za Starou Vsí. Dobrovolnictví není novým jevem v lidské společnosti. V každé kultuře a společnosti pomáhali ti, kteří na tom byli lépe. Nové je na tom to, že vznikají organizace a jednotlivci, aby byla dobrovolná pomoc účinnější a efektivnější. Toto organizování je buď profesionální, nebo se s ním zabývají dobrovolníci. V některých farních charitách pracují dobrovolníci u lůžka jako jednotlivci, nebo vykonávají ambulantní pomoc. V některých charitách má dobrovolnictví podobu typu „Komunitivního“. Vždy je ale významnou složkou činnosti charit, ústavu, domovů důchodců, dětských domovů atd. Proto prosím Vás, kteří máte chuť a čas třeba jednou týdně na 1 hodinu. Přijďte se třeba jen informovat, nebo napište na Email [email protected] Děkuji Liba Calábková

Strana 14


Svatý Jan Nepomucký Neumann

Narodil se 28. března 1811 v Prachaticích. Otec Filip, pletař punčoch, pocházel z Bavorska, matka Anežka z Prachatic. Z jejich šesti dětí se čtyři staly řeholníky. Na tehdejší dobu je zajímavé, že Jan šel již v sedmi letech k první svaté zpovědi a v devíti letech k prvnímu svatému přijímání. Po studiu na gymnáziu se hlásil do semináře. V Českých Budějovicích mohou přijmout z devadesáti uchazečů jen dvacet. Je přijat a během studia poznává, že ho Bůh volá jako misionáře do Ameriky. Když 6. července 1835 složil poslední zkoušky, nebyl vysvěcen na kněze. Budějovická diecéze má takový nadbytek kněží, že pro celý ročník byla kněžská svěcení odložena. V dnešní době je podobná situace těžko představitelná. Po mnoha těžkostech (nedostatek peněz na cestu, 40 dnů trvající plavba na moři se silnou bouří) se dostane do Nového Yorku, kde dlouho hledá katolický kostel. Pro nedostatek kněží musí Jan ještě před vysvěcením kázat, připravovat ke svátostem, vyučovat děti i dospělé. 25. června 1836 je vysvěcen na kněze. Do filiálek a k nemocným putuje i 80 km. Nejprve pěšky, později dostal koně. Někdy mu dělá potíže angličtina. Při zaopatřování se ptá nemocné stařenky, zda má hodně bolestí. Nemůže si však vzpomenout na anglické slovo „pain – bolest“ a přijde mu na mysl latinské dolor. Zeptal se tedy udivené paní zda má hodně dolarů, místo bolestí. Věnuje se dětem a nemocným. Studuje medicínu a sbírá léčivé rostliny. Později za ním přijel jeho bratr Václav a zůstal u něj jako kostelník, kuchař a učitel ve škole. Jan vstoupil roku 1842 do řádu redemptoristů, působil v Baltimore, v Pittsburku a dalších místech. Působil také prostřednictvím tisku, vydával katechismus pro začátečníky, pokročilé a biblickou dějepravu. Roku 1852 byl jmenován biskupem ve Filadelfii. Pomáhal s budováním farních škol, kterých v době jeho smrti bylo již 100 a založil 80 kostelů, především pro přistěhovalce z Evropy. Do Ameriky uvedl také kongregaci Chudých školských sester Matky Boží. Zemřel 5. ledna 1860. V roce 1963 byl prohlášen za blahoslaveného a před 30 lety 19. června 1977 za svatého. J. Branžovský

Dům na skále

Václav Vaško Církev zkoušená (1945 - začátek 1950). Díl 1. S odstupem téměř patnácti let se „kronikář“ katolické církve v Československu Václav Vaško vrátil k tématu poválečného nástupu komunistické totality a konfliktu mezi ní a katolickou církví. Nepokračoval v Neumlčené (Zvon, 1990) a pokusil se znovu, s novými znalostmi, zachytit hrdinské i tragické období zápasu o přežití a budoucí podobu české a slovenské katolické církve. Jedenáct kapitol knihy postupuje od prvních poválečných sporů a jejich širšího zakotvení (školský zákon, „kolakovičova aféra“ apod.) až k zlomovému únoru 1948 a jeho následkům. Kriticky se také zamýšlí nad neschopností demokratických politiků připustit si otevřeně nezměrnost komunistické agresivity a jejich touhy po moci, únor 1948 však vidí i jako výsledek všeobecného politického a společenského zhrubnutí ve vztahu ke spravedlnosti (uplatnění principu kolektivní viny na Němcích, amnestie poválečných násilností). Poúnorový konflikt mezi novým režimem a církví podává Vaško podle dnes již standardního klíče - od prvních sporů (zastavení katolických časopisů, konflikt o politickou angažovanost duchovních, Beranovo Te Deum při zvolení Gottwalda prezidentem apod.) a pokusů o jednání až k jejich krachu na jaře 1949 a otevřeně rozvratnou komunistickou politiku (Katolická akce). Neopomíjí ani následky tzv. církevních zákonů z října 1949, jejichž zneužitelnost demonstruje na tzv. Dechetově aféře. Závěrečná část knihy je věnována zahájení politických procesů s duchovními a věřícími až po první procesy s členy Orla. Tyto pasáže budou doplněny v druhém díle práce. Kniha má 255 stran a stojí 249 Kč, vydalo ji Karmelitánské nakladatelství. Může být obohacením pro všechny, které zajímá historie církve v naší vlasti a podmínky, v nichž žila za vlády komunistické strany. Jaroslav Branžovský dokončení ze strany 16 Pátek 29.6. Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů Sobota 30.6. 15:00 Majetín, hřiště Neděle 1.7. 10:30 Lověšice Středa 4.7. 19:30 Fara v Přerově 19:30 Fara v Přerově PČtvrtek 5.7. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 9:30 Podolí Sobota 7.7. 15:00 Dub nad Moravou Pátek 13.7. 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Sobota 21.7. Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Olomouc, katedrála Neděle 22.7. 8:45 Kostel v Předmostí Pondělí 6.8. Svátek Proměnění Páně Neděle 12.8. Přerov Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 13, Červen 2007

Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Primiční mše svatá – P. Ondřej Horáček Poutní mše svatá v kapli v Lověšicích Schůzka liturgické skupiny Redakční rada časopisu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Poutní mše svatá v kapli v Podolí Primiční mše svatá – P. Jindřich Peřina Modlitby Fatimského apoštolátu Adorační den farnosti Přerov Děkanátní modlitby za kněžská povolání Hodová mše svatá v Předmostí Mše svaté: Přerov 8:00 a Předmostí 18:00 Přerovské hody Strana 15

Informace Pátek 1.6. Sobota 2.6. Neděle 3.6. Pondělí 4.6. Středa 6.6. Čtvrtek 7.6. Pátek 8.6. Sobota 9.6. Neděle 10.6. Pondělí 11.6. Úterý 12.6. Středa 13.6. Čtvrtek 14.6. Pátek 15.6. Sobota 16.6. Neděle 17.6. Pondělí 18.6. Čtvrtek 21.6. Pátek 22.6. Sobota 23.6. Neděle 24.6. Úterý 26.6. Čtvrtek 28.6.

Společná modlitba růžence v kapli svatého Jiří v Přerově je od začátku června do konce září každé pondělí v 18:00 hod. Všechny ke společné modlitbě zveme.

18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:15 Centrum Sonus 8:00 Fara v Přerově 9:45 Fara v Předmostí 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Těla a Krve Páně 20:00 Centrum Sonus 16:00 Fara v Pavlovicích Svatý Hostýn 8:45 Kostel v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 10:00 Centrum Sonus 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 20:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 9:30 9:45 10:30 19:30 16:00 17:30

Fara v Přerově Olomouc, katedrála Fara v Předmostí Čekyně Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svatá pro mládež Program pro mládež Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání animátorů mládeže děkanátu Setkání mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí |Mše svatá pro děti Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Modlitby matek Táborák pro mládež viz str. 9 Přerovské putování rodin na Hostýn str.13 Mše svatá zvláště pro děti Příprava na biřmování mládeže Biblická hodina s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Pastorační rada farnosti Přerov Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Ranní mše svatá SFŘ Setkání františkánského společenství Vyhodnocení biblické soutěže Setkání mládeže Setkání společenství seniorů Besedy nad katechismem Dogmatika s otcem Tomášem Modlitby matek Mše svatá s předáváním vysvědčení z výuky náboženství v Přerově Táborák na ukončení školního roku Kněžské svěcení Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Poutní mše svatá v kapli v Čekyni Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství křesťanských žen Příprava na biřmování dospělých pokračování na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 4. července 2007.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents