Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Květen 2011 Číslo 5 Ročník 17  Úvodník  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře – Liturgika Úloha smyslů při liturgii  Představujeme křesťanská společenství – SFŘ Přerov  Putování na významná i méně známá poutní místa Provodov  Několik vět k existenci...  Kříž  Dětské okénko  Stránka pro mládež Biřmovanci v Pačlavicích Ministrantský výlet do stověžaté matičky Prahy Arcidiecézní setkání mládeže  Z Centra pro rodinu Ráj  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce  Přečetli jsme a doporučujeme  Slovo z Charity  Informace … a mnoho dalšího…

Liturgická památka bl. Jana Pavla II. se bude v Římě a Polsku slavit vždy 22. října 1. května – v neděli Božího milosrdenství – byl v Římě blahořečen předchůdce současného papeže Benedikta XVI – Polák, papež Jan Pavel II., jehož máme jistě všichni v živé paměti. Před časem jste mohli v našem časopise číst na pokračování Střípky z jeho života. Nyní si můžete celou publikaci „Santo subito“ zakoupit ve farní knihovně v Přerově za dobrovolný příspěvek, který bude věnován na splátky střechy fary v Přerově. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

Květen v liturgii

K nejkrásnějším měsícům v roce patří květen. Je to měsíc Panny Marie, která je krásná právě proto, že velmi milovala a stále miluje každého z nás. Tuto její mateřskou lásku ke každému z nás velmi dobře poznal její nejmilejší syn, náš milovaný papež Jan Pavel II, jehož heslem bylo „Totus Tuus“, tedy: Celý Tvůj. Velmi dobře pochopil, že jedině s ní se dá dojít bezpečně ke Kristu Spasiteli každého z nás. Nezapomínejme v tomto čase ani na Jeho slavné Zmrtvýchvstání, které ještě stále plně zní v našich srdcích. Karel Wojtyla, Jan Pavel II. je blahořečen 1. 5. 2011. Je už v nebi u Pána, a i nadále hledí s láskou na svou církev a jistě je připraven pomoci každému z nás. Následujme příklad jeho života naplněného mnohými oběťmi, které dokázal proměnit v nekonečnou hodnotu, když je spojil s obětí Ježíše Krista na Kříži. Hleďme na Pannu Marii, Matku každého z nás a pozvěme ji do svých rodin i do svých životů. Ona vezme nás, naše děti i naše drahé za ruku a povede nás bezpečnou cestou ke svému Synu. Pán Ježíš na nás čeká s otevřenou náručí, miluje nás a touží náš život naplnit láskou, radostí, pokojem a nadějí. Vyjděme mu vstříc. A nezapomeňme ani na to, že právě z úst Jana Pavla II. jsme poprvé uslyšeli zaznít v našem rodném jazyce ze Svatopetrského náměstí v Římě ta nejsladší slova na světě: „Kristus Pán z mrtvých vstal! Radujte se!“Amen. Aleluja! Sestra Kateřina OV Strana 2

1. 5. Druhá neděle velikonoční „Ježíši, důvěřuji v Tebe, smiluj se nad námi a nad celým světem“ Máme ještě v živé paměti dojetí věřících z posledního poselství Jana Pavla II., které v neděli četl Mons. Sandri na Svatopetrském náměstí před polední modlitbou Regina Coeli? Odkaz Jana Pavla II. nabývá mimořádného významu právě proto, že zemřel v předvečer Slavnosti Božího milosrdenství, který sám ustanovil v jubilejním roce 2000. V témže roce Jan Pavel II. kanonizoval polskou mystičku sestru Faustinu Kowalskou, apoštolku Božího milosrdenství, která mu byla velice drahá. Na druhé straně již v roce 1980 se Jan Pavel II. zaměřil na toto tajemství ve své encyklice Dives et misericordia. O osobnosti sestry Faustiny a o významu Božího milosrdenství v pontifikátu Jana Pavla II. hovoří redaktor vatikánského rozhlasu Alessandro De Carolis: „Červený paprsek na levé straně a bílý paprsek na pravé straně obrazu znamenají krev a vodu, které tryskají z probodeného Ježíšova boku, znamenají paprsky jeho lásky: dvě cesty světla, v němž věřící všech dob mohou putovat až ke středu Ježíšova Srdce, až k jeho milosrdenství. Sestra Faustina Kowalská měla 26 let, když se jí 22. února 1931 zjevil sám Ježíš, vzkříšený a žehnající a žádal ji, aby nechala namalovat jeho obraz s dvěma paprsky, s nápisem Ježíši důvěřuji v tebe umístěným pod nohama. Zjevení, která na plátno zachytil malíř Kazimirowski, bylo určeno k tomu, aby se stalo velmi známým symbolem úcty, která z Polska v období mezi dvěma válkami stane po 70 letech, díky prvnímu polskému papeži, úctou univerzální církve. Karel Wojtyla již od svého mládí znal duchovní sílu této úcty a ještě více hloubkou tohoto učení byla proniknuta jeho biskupská služba v Krakově. 30. dubna 2000 jako papež kanonizoval sestru Faustinu, nositelku poselství jak sám řekl, které představuje adekvátní a výraznou odpověď Boží na otázky lidí dnešní doby, poznamenané hroznými tragédiemi.“ 2. 5. Sv. Atanáš 3. 5. Sv. Filip a Jakub, apoštolové 4. 5. Sv. Florián, mučedník 6. 5. Sv. Jan Sarkander, kněz a mučedník 8. 5. Třetí neděle velikonoční 14. 5. Sv. Matěj, apoštol 15. 5. Čtvrtá neděle velikonoční Tato neděle se také nazývá nedělí Dobrého Pastýře. Prosme, a nejen v tento den, za nová kněžská a řeholní povolání a také za bohoslovce a za naše duchovní pastýře. 16. 5. Sv. Jan Nepomucký, kněz a mučedník 22. 5. Pátá neděle velikonoční 26. 5. Sv. Filip Neri 29. 5. Šestá neděle velikonoční „Cítíme v hloubi duše, že se stalo něco velkého – pro nás – a tím s námi. Ressurexi – ta slova, jimiž se hlásí naší duši i celému světu Kristus Pán, oznamují nejen nevýslovnou radost, vítězství Boha nad Satanem a zlým světem, vítězství radosti nad smutkem, pravdy nad lží, práva nad násilím, milosti nad hříchem, života nad smrtí. Ta slova, ta zpráva oznamuje nevýslovné dějství: Vykoupení je nový začátek. První začátek bylo stvoření. Ježíš je začátek (Kol, 1, 15,18 – 1. Kor 15, 0). V Něm – v jeho vykoupení, které je korunováno a dovršeno vzkříšením, začíná lidstvo žít znova, nadpřirozeně, bohatěji a plněji než v ráji. Je vyzvednuto k důstojnosti dětí Božích, bratří Božího Syna, dědiců nebe.“ (Minutěnka, Dr. Josef Hlouch, biskup českobudějovický). Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

Úloha smyslů při liturgii Člověk zakouší svět pomocí smyslů, ale také se jimi vyjadřuje: Sluch – slyšení, naslouchání: není to jen receptivní proces, ale má charakter činu, aktivní činnosti. Náš Bůh je Bohem slova: základní kérygma je v tom, že Bůh promluvil. O naslouchání se v Písmu svatém mluví velmi mnoho – bylo přítomno i ve starozákonním kultu a je přítomno i v křesťanské liturgii. Ne náhodou začíná stěžejní židovská modlitba slovy: „Slyš Izraeli…“ Naslouchání textům Písma je základem jak starozákonní, tak i novozákonní bohoslužby, je výrazem víry a připravenosti. Zrak – vidění, vnímání okolního světa: pohled je důležitý výrazový prostředek, skrze zrak přijímáme většinu informací. Svatý Lev Veliký řekl, že Kristovo viditelné lidství přešlo do svátostí církve – zrak pro vnímání liturgie. Hmat – dotýkání se, dotyk člověka s okolím: jím se ujišťujeme o okolním světě. Starozákonní člověk měl zkušenost Boha, který jej a všechno stvoření obepíná. Tato důvěra v obepínajícího Boha se naplňuje v Ježíši Kristu, On žehná, On slouží, On umývá apoštolům nohy… zde se dotyk stává znamením společenství člověka s Bohem – vzkládání rukou, mazání olejem, pozdravení pokoje. Chuť – tento smysl se probouzí v člověku velmi brzy – hlad má receptivní charakter. Jídlo a pití mají bohatou náboženskou symboliku – židovská rituální večeře. Hostina je

obrazem společenství člověka s Bohem, lidí navzájem, mesiánská éra, nebeská svatební hostina. Čich – pachy a vůně působí bezprostředně, nelze jim zabránit – vůně je symbolem Boží přítomnosti, přízně a spásy. Vonící olej – symbol vyvolení, kouř kadidla – symbol oběti, modlitby a chvály. Křesťané mají být plni nebeské vůně – poznání Boha, máme vydechovat Boha. Člověk ke komunikaci potřebuje slovo, znamení. Oprávnění používat znamení v liturgii pramení nejen z antropologie, ale i z teologie, a tímto teologickým důvodem je skutečnost vtělení. Antropologický důvod spočívá v lidském těle jako reálném symbolu: duše a tělo. P. Jacek Brończyk

 Místní bratrské společenství. sekulárního františkánského řádu. Pokoj a dobro. Tímto pozdravem se po vzoru sv. Františka pozdravují jeho následovníci, mezi které patří také bratři a sestry z františkánského řádu sekulárního, tedy „světského“, scházející se v prostředí naší farnosti v současné době v počtu patnácti členů. „Třetí řád“, jak byl původně nazýván, založil sám sv. František roku 1221 pro ty, kteří nemohli vstoupit do Prvního (mužského) či Druhého (ženského) řádu. První životopisec sv. Františka z 13. stol., Tomáš z Celana, píše o počátcích františkánského hnutí: „Mnozí, šlechtici i prostí, duchovní i laici, začali se z Božího vnuknutí přidávat k svatému Františkovi, aby se pod jeho vedením navždy zasvětili Bohu. On, jako přetékající řekou, zaplavil všechny proudy nebeské milosti a nadpřirozených darů, takže půdu jejich srdcí ozdobil květy ctností. Podle jeho příkladu, pravidel i nauky se Kristova církev obnovila v obojím pohlaví a triumfuje v trojím bojovém šiku vyvolených. A všem dal směrnice pro jejich život a každému stavu ukázal pravou cestu ke spáse." Obvyklým vyjádřením podstaty našeho přičlenění k sekulárnímu františkánskému řádu je, že „se snažíme následovat Krista po způsobu, jakým to uskutečňoval svatý František, a to ve světě, každý v tom životním stavu, ve kterém se nachází“. Je to jistě pravda, avšak je to cíl, ke kterému může vést mnohdy dlouhá cesta. A tak myslím, že výstižnější bude o nás říci, že mnozí z nás vstupovali do společenství s vědomím, že potřebujeme být tak trochu neseni k tomuto cíli, a to silou slibů, kterými se zavazujeme zachovávat evangelium po vzoru sv. Františka. Nástrojem nám má být konání pokání, snaha o lásku a bratrství se všemi lidmi, chudoba či dobrovolná skromnost, a především častá modlitba a četba evangelia. Jako v každém řádu platí i u nás určitá pravidla, která jsou shrnuta v naší řeholi. Uchazeč začíná svůj život ve společenství obdobím počáteční formace, která má dva stupně – čekatelství a noviciát - a v tomto celkem asi dvou až tříletém období, má povolání možnost dozrát. Následují sliby zachovávat řeholi (neboli profese), které lze skládat třikrát pouze na jeden rok, a poté s platností do konce života. Vnějším znamením naší příslušnosti k řádu je znamení Tau, nošené např. na krku a také řádové jméno, které si každý sám volí při zahájení noviciátu. V České republice je v současné době necelý tisíc profesních členů, scházejících se asi v padesáti kanonicky ustavených společenstvích. Každé společenství má svou radu, v jejímž čele stojí ministr společenství a dále duchovního asistenta, kterým je pro naše společenství bratr Česlav z prvního řádu bratří františkánů, který za námi věrně dojíždí z Moravské Třebové. Setkáváme se pravidelně jednou měsíčně, střídají se setkání v úterý odpoledne v 16.00 na Sonusu a sobotní setkání, která zpravidla zahajujeme společnou ranní mší svatou nebo bohoslužbou slova a pokračují na Sonusu. Bratr Česlav, formátor společenství či pozvaný kněz mají pro nás připravenu promluvu či jiný duchovní program, důležitou součástí setkání je modlitba, společně čteme františkánské prameny. Vždy mě oslovovalo ono opravdové bratrství, které jsem zažila na všech úrovních setkávání františkánů. Kéž se nám daří toto prožívané bratrství šířit také dál, jak nám to ukládá jeden ze článků naší řehole: „Smysl pro bratrství ať jim dá radost a ochotu být zajedno se všemi lidmi, zvláště s nejmenšími. Ať se snaží pro ně vytvořit životní podmínky důstojné tvorů vykoupených Kristem.“ Bližší informace o našem společenství či SFŘ v České republice můžete najít na webových stránkách www.sfr.cz a http://www.frantiskani.php5.cz/. Termíny našich setkání bývají uveřejňovány v děkanátním časopisu. Rádi Vás mezi sebou uvítáme. Eva Jeronýma Prinzová Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011 Strana 3

Provodov Tentokrát se cílem našeho putování stane místo poměrně mladé, ne příliš velké, situované v malebné krajině Vizovických vrchů – kostel Panny Marie Sněţné v Provodově. Provodov leţí na rozhraní Slovácka a Valašska. Jméno osady vzniklo od činnosti prvních obyvatel, kteří doprovázeli pocestné a obchodníky přes hory plné divoké zvěře a loupeţivých hord. První písemná zmínka o Provodově pochází z roku 1412. Podle ní náleţel ke hradu Světlovu, jenţ existoval uţ před rokem 1360, a byl ve vlastnictví Albrechta ze Šternberka. Samotné poutní místo se nalézá v lokalitě zvané na Malenisku nahoře nad vesnicí. První zprávy pocházejí z počátku 18. století a je nutné je přičítat prameni zdravé vody, který se prý ukázal ve snu zboţné paní Anně Vlaštovicové, manţelce místního mlynáře Pavla Vlaštovici. Historické záznamy uvádí, ţe jenom v prvním období, v letech 1711 aţ 1735, zde došlo ke třiašedesáti zázračným uzdravením. Roku 1705 měla mlynářka Vlaštovicová sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám. V roce 1711, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Šel s ní na Malenisko. Několik kroků od velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši." A stařeček poté zmizel. Kdyţ šla na druhý den mlynářka na bohosluţby do pozlovického kostela, kam dříve byl Provodov přifařen, viděla, ţe na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, ţe lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a důrazně ji napomenul, aby o uzdravující vodě řekla i jiným. A tak od roku 1712 začínají lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů. Roku 1720 váţně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář sdělil těţce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, ţe ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Hrabě Serenyi slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou, s oltářem. Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněţné 5. srpna 1735. Od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Poutníků přibývalo, a proto byla kaplička v roce 1750 přestavěna a rozšířena. V této podobě stojí dodnes jako malý poutní kostel v barokním slohu. Jen pár kroků za kostelem je dnes zvláštní kaplička, která kryje vodní pramen, jenţ je napájen z pramene, vyvěrajícího pod hlavním oltářem. V jeho sousedství se v poutní sezóně občas konají bohosluţby pod širým nebem. Pro tyto účely je zde nově vybudován přístřešek s oltářem. Poutní kostelík má prostý a jednoduchý interiér, ve kterém vyniká nad oltářem zavěšený milostný obraz Panny Marie. Způsob, jakým je na něm Madona vyobrazena, je v našich zemích ojedinělý. Madona na něm totiţ kojí malého Jeţíše, coţ je motiv známý z byzantského starověku, ale později prakticky nevídaný. V roce 1877 byla pořízena v lese blízko kostela kříţová cesta., která byla jiţ na konci století přestavěna. Nynější, v pořadí jiţ třetí kříţová cesta (kamenná), pochází z let 1917 aţ 1918. Její mimořádností je, ţe 8 ze 14 zastavení je věnováno jako vzpomínka na padlé vojíny a poutníky z první světové války. Poutní místo Provodov, které je dnes spravováno ze Ţelechovic, je moţné navštívit prakticky kdykoliv během roku. Nedělní bohosluţby tu po celý rok bývají v 10:15 a během poutní sezóny (od 1. května do 31. října) také ve 14:30. Hlavní pouť se zde slaví v neděli okolo 5. srpna, coţ je datum starého církevního svátku Panny Marie Sněţné podle předkoncilní úpravy. Tradice tohoto data se tu zachovala a v den pouti se zde konají čtyři mše svaté. Libor Churý, jáhen Srdečně zveme lékaře, zdravotní sestry a další pracovníky ve zdravotnictví a všechny lidi dobré vůle na

Pouť lékařů a pracovníků ve zdravotnictví Uskuteční se na Svatém Hostýnu v sobotu 14. 5. 2011 V 10:15 hodin bude mše svatá, hlavním celebrantem je Mons. Josef Hrdlička V 11:30 navazuje Cesta světla - meditační poboţnost, která navazuje na tradiční poboţnost kříţové cesty. Ve 14 zastaveních se rozjímají velikonoční události, ve kterých se Jeţíš zjevuje apoštolům – aţ po seslání Ducha Svatého. Více informací najdete na plakátku. Nebudete-li se moci zúčastnit osobně, přidejte se v 10:15 alespoň virtuálně na www.hostyn.cz Zve MUDr. L. Benešová, Brno a P. Bohumír Vitásek, Olomouc Strana 4

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

Přerov, kostel sv. Vavřince 20:00 - 20:50 Zpíváme Bohu - vystupuje přerovská schola Boží Bang a biblické texty připravilo přerovské společenství cetiletých 21:00 - 21:50 Prohlídka s výkladem - po přednášce paní Zdeňky Mollinové bude prostor na dotazy. 22:00 - 22:20 Hudební vystoupení sboru Vokál - duchovní hudba v podání přerovského pěveckého sboru. 23:00 - 23:30 Smysl křesťanství dnes - po přednášce děkana P. Pavla Hofírka bude možnost dotazů. Kostel sv. Vavřince bude otevřen od 20:00 do 24:00 hodin. Sociální zařízení bude přístupné na faře v bočním křídle, kde bude také možnost posezení u kávy a čaje.

Přerov, kaple sv. Jiří 20:00 - 20:30 Prohlídka s výkladem - po přednášce paní Zdeňky Mollinové bude prostor na dotazy. Kaple sv. Jiří bude otevřena od 20:00 do 22:00 hodin

Přerov, kostel sv. Michala 20:00 - 20:30 Varhany a žestě - koncert duchovní hudby. 21:00 - 21:30 Beseda s knězem - po úvodním slově děkana P. Pavla Hofírka bude prostor na dotazy a diskuzi. 22:00 - 22:30 Prohlídka s výkladem - po přednášce paní Zdeňky Mollinové bude prostor na dotazy. 23:00 - 23:30 Varhany a žestě - koncert duchovní hudby. Kostel sv. Michala bude otevřen od 20:00 do 24:00 hod. Sociální zařízení v boční chodbě kostela.

Přerov, kostel Českobratrské církve evangelické 18:00 18:15 18:00 22:00 18:00 19:00 18:15 19:00 18:15 19:15 18:45 19:00 19:45 20:00 20:00 21:00 21:15 21:45 22:00 22:30 22:30 23:00 23:00 23:45 23:15 00:00 23:45 00:00

Připomínám si noc co noc... (Žl 77,7) Výstava ručních prací Workshop ADD Gospel 1. Prohlídka kostela s průvodci Výroba ozdob pro děti Mim v kostele - Stvoření světa Mim v kostele - Stvoření světa (podruhé) Koncert ADD Gospel 2. Prohlídka kostela s průvodci Poslech varhanní hudby Vystoupení smíšeného přerovského pěveckého sboru Vokál 3. Prohlídka kostela s průvodci Historie a současnost přerovského evangelického sboru... Noc pokročila, den se přiblížil (Římanům 13,12)

Je to noc plná lehkosti a nenucenosti, citlivosti a hloubky. Rozmanitost nabídky poskytuje mnoho možností, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru – a každý si může sám zvolit, do jaké míry se přiblíží. Smyslem je oslovit, nabízet, a zprostředkovat pozitivní zkušenost s církví. Noc kostelů 2011 je: - pozváním všech lidí dobré vůle ke společnému setkání a k objevování krásy křesťanských výtvarných a architektonických pokladů, - projevem kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u těch, kteří je dnes je obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a svoje osobní obdarování a dovednosti, - nabídkou zakotvené křesťanské spirituality, modlitby a služby potřebným, - znamením živé spolupráce křesťanských církví (ekumenismus), která zaceluje rány z minulých staletí.

POUŤ SENIORŮ úterý 31. května 2011 do poutního chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku Doprava individuální mše svatá v 900 hodin

Přerov, pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje Kostel bude otevřen od 20:00 do 23:00 hodin. 21:30 21:50 Vystoupení smíšeného přerovského pěveckého sboru Vokál

Více informací na plakátku.

Den rodin v Čekyni Sportovně-zábavné odpoledne pro rodiny s dětmi bude v neděli 15. května 2011 ve 14:30 hodin

Fotografie z poutní mše svaté v kapli sv. Jiří v Přerově v sobotu 30. 4. 2011. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

Strana 5

 Několik vět k existenci…. ...k existenci „milostné kaple Třikrát podivuhodné Matky, vítězné Královny Schönstattské“ Na mnoha místech světa jsou kostely a kapličky, zasvěcené „Třikrát podivuhodné Matce Schönstattské“. Původní svatyňka z roku 1947 byla církevně uznaná jako poutní místo a nachází se ve Vallendaru u Koblence nad Rýnem – a je zároveň střediskem mezinárodního Schönstattského apoštolského hnutí. Název „Schönstatt“ souvisí s dějinami místa. Ve 12. stol. zde měly sestry augustiniánky svůj klášter. Tehdejší biskup nazval toto místo „eyne schoene statt“ (starogermánsky), v překladu „krásné místo“ – stavební areál poblíž městečka Val- Svatyňka v Rokoli u Nového Města nad Metují lendaru, poutního místa a sídla apoštolského hnutí. V 19. století namaloval v klášteře mariánský obraz italský malíř Luigi Crosio. Olejomalbu nazval „Refugium peccatorum“ (Útočiště hříšníků). Roku 1915 byl obraz umístěn v malé kapličce v Schönstattě a obdržel titul „Mater ter admirabilis“ – „MTA“ (Třikrát podivuhodná Matka). Titul pochází z Ingolstadtu od P. Rema SJ. V době reformace byl zmiňovaný titul pro milostný obraz v Schönstattě následně převzat P. Josefem Kentenichem jako MTA. Církevnímu otci Kentenichovi byli výchovně svěřeni schönstattští gymnazisté, členové tamní mariánské kongregace, kteří se začali scházet v renovované kapličce – poblíž studijního domu pallonitů. Jejich celoživotním krédem byl apoštolát Boží Lásky a lásky ke všem bližním – pod záštitou „MTA“… Nepřestali usilovat o to, aby prostřednictvím mariánské svatyňky realizovali dílo „úmluvy Lásky“, tryskající z obrazu podivuhodné a blahoslavené Panny a Matičky Boží všem, kdo se k Ní s důvěrou utíkají… Do dnešních dnů bylo zhotoveno přes 180 věrných kopií původní svatyňky a jsou roztroušeny ve více než v třiceti zemích světa. V ČR je svatyňka umístěna v kapli v Rokoli u Nového Města nad Metují. Pro statisíce poutníků, kteří MTA v rokolském poutním místě navštěvují – je zdejší svatyňka nevyčerpatelným zdrojem a pramenem Božích milostí – splněných přání a modliteb - na přímluvu „Třikrát podivuhodné Matky Boží Schönstattské“. Kromě rokolské MTA existuje v ČR řada „filiálních (domácích) svatyněk“ s barevným vyobrazením Panny Marie s Ježíškem v náručí, které jsou uctívány také v soukromých domácnostech našich rodin v přerovském regionu… Se svatyňkou se štafetově předává také „Putovní listina“ s kontaktním adresářem průvodců MTA – členů „putovních okruhů“ a s rozpisem evropských států, v nichž koluje MTA od roku 2009 do července a srpna 2012. Podle plánu putování se v ČR uskuteční celorepublikové setkání průvodců svatyněk v předvánočním období (prosinec 2011, leden a únor 2012), poté bude následovat 8/9 2012 korunovace Panny Marie za Královnu nové evangelizace Evropy. O první neděli adventní 27.11.2011 je plánováno celonárodní setkání průvodců v Praze – v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Těm zájemcům o putovní MTA, kteří jsou zdravotně hendikepováni (trvale upoutáni na lůžko) – bude svatyňka štafetově navštěvovat také obydlí dlouhodobě nemocných ve farnostech v ČR tak, aby mohla být k dispozici všem „zainteresovaným“… Podle „Projektu 2000 Putovní svatyňky (průvodní knihy „Bůh je na cestě“)“ František Antonín Cigánek, člen SFŘ ČR Přerov

 Kříž . Velikonoční beránek byl připraven. Když ho opatrně sdělávali z rožně, všichni zvolali: „Není Boha mimo Hospodina!“ Apoštolové nebyli stejně jako ostatní tehdejší obyvatelé Palestiny vysokého vzrůstu, jen Petr je převyšoval. Nosili bílý šat s červeným lemem, všichni až na mladého Jana měli vousy nebo plnovous a nestříhané vlasy. Velel tak Zákon, který před touto marnivostí varoval. Většina z nich slyšela na dvě jména, druhé jim dal Ježíš. Ve třech případech se to trochu pletlo: byli dva Jakubové, Šimonové a Judové. Apoštol Ondřej byl málomluvný, pocházel z Kafarnaum, a byl mladším bratrem Petra, hlavy apoštolů, jemuž někdy s úsměvem říkal: „Otče Petře“. Byl učedníkem Jana Křtitele a zemřel mučednickou smrtí na kříži ve tvaru X. Nejelegantněji působil vysoký a štíhlý Bartoloměj, černovlasý, vlnitých vlasů, rodák z Káni Galilejské. Otec ho jako dítě pojmenoval Nathanael a připravil pro něj dráhu vinaře. Bartoloměj kázal po Kristově nanebevstoupení zejména v Persii, kde byl hrůzným způsobem umučen za živa ztažením z kůže. Jeho nejlepší přítel byl Filip. V Betsaidě v Galileji měl ženu, tři dcery a sestru. Byl snědý, menší postavy, družný a vtipný. Jakub Mladší (Spravedlivý), syn Alfeův, byl nejmenší z apoštolů. Když hovořil, vznikal dojem plachosti, neboť šeptal. Jeho matka Marie byla příbuznou Ježíšovy Matky. Byl starší než Ježíš, kterého znal od dětství. Jakub Mladší se modlíval vkleče tak často a tak dlouho, že mu kůže na kolenou zrohovatěla. Byl Ježíšovým bratrancem, tím druhým mezi účastníky poslední večeře byl Juda. Snad byl Jakubovým bratrem,

Strana 6

jiní ho považovali za syna a nazývali Juda Tadeáš, nebo Juda Jakubův. Také on později hlásal křesťanství v Arábii, Persii, Mezopotámii a Sýrii, kde zemřel násilnou smrtí. O Šimonu Horlivcovi nebo také Šimonu Kananejském nevíme, jak vypadal. Byl stár jako Ježíš, ale zabit byl v Egyptě až ve vysokém věku. Tomáš byl z dvojčat, měl řecký přídomek Didymos. Pracoval jako tesař v Galileji a počátkem apoštolátu rokoval s Ježíšem o výrobě nábytku a krovů domů. Matouš byl dříve výběrčím daní, celníkem, původně se jmenoval Levi a jako každý celník pracoval pro císaře na celnici na břehu Galilejského jezera blízko Kafarnaum. Obecně byli celníci považováni za lidi hříšné. Vybírali poplatky ze všeho nakoupeného v cizině a za vylovené ryby. Jméno Matouš (Matija) znamená dar Hospodinův. Právě on, který uměl číst a psát, se zeptal Krista, zdali bude jeho hostem na slavnostní večeři před celníkovým odchodem, když byl povolán k apoštolátu. Ježíš souhlasil a farizeové mu pak vytýkali, že s hříšníkem s elegantně přistřiženým vousem, upravenými vlasy a bezvadně oblečeným, jedná a stoluje. Jidáš Iškariotský, malý snědý muž kudrnatých vlasů, se vlastně jmenoval Judas iš Keriot, syn Šimona iš Keriota. Jidáš nosil pod svrchním bílým šatem koženou zástěru s dvěma kapsami, kde měl peníze. Malou pokladničku nosil v podpaží. Pocházel z Judeje a cítil se Galilejcům nadřazen. Od ostatních vyžadoval vyúčtování peněz a sám se necítil k témuž povinen. Matkou dalších dvou apoštolů - Jakuba a mladšího Jana - byla jedna ze zámožnějších žen, Salome z Betsaidy. S ostatními ženami, které pečovaly o Ježíše, ho doprovázela na jeho cestách. Oba bratři pracovali před svým povoláním k Ježíšovi u


svého otce Zebedea, bohatšího galilejského rybáře, který najímal pracovní síly. Oba odložili sítě a šli za Kristem. Ježíš měl rád mladého výbušného apoštola Jana, s nímž jednal jako se synem. Ten také dokázal na Kristově tváři vyloudit úsměv a přemlouval ho i tenkrát, když ostatní neuspěli. Starší bratr Jakub byl zase až příliš klidný. Mluvil málo, ale vždy k věci. Měl vyhraněný smysl pro spravedlnost. Z apoštolů zemřel jako první tam, kde jeho Mistr – v Jeruzalémě, 12 let od poslední večeře. Apoštol Petr byl velký, statný rybář, z jehož hlubokého hlasu promlouvalo srdce, milující Krista. Rád mluvil. Znám je jeho největší výrok víry a pokory: „Ty, Pane, víš všechno. Ty víš, že Tě miluji.“ Říkali mu Šimon (Šimon Petr, Simeon), aramejsky Kefas, což přeloženo do řečtiny je Petr – skála, kámen. Jeho původní jméno bylo Šimon bar Jona (syn Jonášův). Bydlel ve svém domě v Kafarnaum s manželkou, bratrem, který s ním lovil ryby a tchyní. Je zajímavé, že bratr Ondřej byl učedníkem Jana Křtitele, a ke Kristu se přidal se svým starším bratrem. Oba věřili rovněž, že Ježíš, Mesiáš, předělá bohoslužbu tak, aby se líbila Bohu Otci. Ježíš dal Petrovi velkou moc: „Dám ti klíče od království nebeského, a cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi.“ Slíbil mu, že ho učiní „rybářem lidí“, a ukázal na něj slovy: „Na této skále postavím svou církev a brány pekelné ji nepřemohou.“ Petr hlásal křesťanství široko daleko, ukřižován byl v Římě hlavou dolu. Oněch dvanáct bylo Kristovými učedníky, kteří se podřizovali Jeho autoritě, a potom jako apoštolé (vyslanci) vykonávali své poslání šířit křesťanství. Putovali s Kristem po celou dobu jeho veřejného působení. Ježíš kázal v různých místech a skupina se rozrůstala. Mohl si tak vybrat dalších jiných dvaasedmdesát, a mohl je rozeslat po dvojicích, aby hlásali Jeho učení. Ale teď začaly svátky, a tak se věnovali slavnosti. Petr a Jan se zabývali jehnětem, jehož vůně se linula večeřadlem. Maso bylo vzácností a jídávali ho jen o svátcích. Ostatní zaujali místa u stolu. Služebníci přinášeli poháry a talíře a kladli je před každého hodovníka z vnitřní strany stolu. Sluhové zažehli koše s dřevěným uhlím. Na sněhobílý ubrus bylo položeno upečené jehně, vedle něj leželo koření, hořké saláty a ovoce. Učedníci se dívali na Krista a ten řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, než budu trpět, neboť vám pravím, že už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v království Božím.“ Nespustili z něj oči, nerozuměli mu. Někteří si mysleli, že už Velikonoce nebude slavit, dokud Judea neuzná jeho Božství, jiní, že touží tuto zemi získat pro své království, a že je získá svou další učitelskou činností. Ježíš mezitím odložil svrchní šat, a zatímco služebník přinesl umyvadlo a džbán s vodou, aby mu nalil vodu na ruce, Mistr postavil oboje na podlahu, vzal ručník, přepásal se jím, rozhlédl se večeřadlem po překvapených obličejích a podoben služebníku se vydal kolem stolu k poslednímu místu vpravo, kde poklekl, aby umyl teplou vodou svému hostu ne ruce, ale nohy. Potom vzal mlčky ručník a osušil jím nohy protestujícího apoštola a přistoupil k Petrovi. Petr si schoval nohy pod šat. „Pane, ty mě chceš umýt nohy?“ „Co dělám já,“ zněla odpověď, „ty teď nevíš, ale pochopíš později.“ Petr namítl: „Pane, pak nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, posadil se a řekl: „Dal jsem vám příklad. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.“ V té chvíli již Satan vnukl Jidášovi myšlenku, aby svého Mistra zradil. Začal hledat příležitost, jak by jej vydal nepřátelům. Potom již s chutí jedli, oddělovali maso od kostí, utírali si prsty a namáčeli je do mísy s hořkými saláty. Začali spolu rozmlouvat Matouš s Judou, Filip s Janem, Jidáš s Jakubem... Sluha prohrábl uhlí ve velkých koších a v místnosti až 5 metrů vysoké se rozlilo příjemné teplo. Slova o poslu, který není větší než ten, kdo ho poslal na svět, tomu rozuměli a dávali najevo svůj souhlas. Ježíš zamyšleně zkoumal jeden obličej za druhým, až si byl úplně jist, že pochopili jeho vztah k Otci. Sám také trochu jedl a chvílemi poslouchal Jana, jehož hlas někdy zanikal ve všeobecném šumu. Ježíš zaslechl, že se baví o nečistotě. Vzal si slovo: „Vím, koho jsem si vyvolil. Ale aby se naplnilo písmo -“ a tu Ježíš poněkud zvýšil hlas a zdůraznil – „ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ Omočil skývu chleba ve víně, vzal ji a podal Jidášovi. Ten vstal z lehátka a s otázkou přistoupil k Ježíšovi: „Já jsem to, Mistře?“ Ježíš odpověděl: „Tys řekl. Co chceš učinit, učiň rychle.“ Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho ještě posílá nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. Jidáš totiž přijal skývu chleba, rozhlédl se a vyšel ven. Večeře pokračovala. Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, toto jest mé tělo. To čiňte na mou památku.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto je má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku.“ Potom ještě řekl: „Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Poté pokračovala slavnost. Namáčeli sousta v omáčce a jedli. Myli si ruce, živě se bavili. Ježíš mlčel. Když promluvil, oni zmlkli: „Už jen krátký čas budu s vámi,“ řekl tiše. „Tam kam jdu já, vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, „abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.“ Petr se naklonil k Ježíši: „Pane, kam jdeš?“ Kristus obrátil hlavu a přes rameno pohlédl Petrovi do tváře. „Tam, kam jdu, nemůžeš za mnou jít teď, ale půjdeš později.“ Petrovi chvíli trvalo, než odpověď strávil. Nechápal a vytasil se s novou otázkou: „Pane, proč nemohu za tebou jít teď? Svůj život za tebe položím.“ Ježíš se už neotočil: „Položíš za mne svůj život?“ řekl a zavrtěl hlavou. „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Večeře skončila. Zazpívali chvalozpěv a vyšli přes potok Cedron na Olivovou horu. V Jeruzalémě byl klid. Dvě ulice od domu, jen trochu severněji, kde večeřel Ježíš s apoštoly, totéž činil velekněz Kaifáš se svým tchánem Anaášem a se svou rodinou. O několik stovek kroků hodoval v paláci Hasmoneovců král Herodes Antipas a dále na severovýchod večeřel Pontský Pilát, římský prokurátor, se svou manželkou. Za několik hodin se všichni setkají. (Pokračování příště) Rostislav Dočkal

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Stále ještě prožíváme velikonoční radost a už je tu květen. Měsíc Panny Marie – Maminky Pána Ježíše, a protože jsme děti Boží, je Maminkou i naší, a tak za ní rádi přijdeme na MÁJOVOU POBOŽNOST, kde jí povíme všechno, co potřebujeme. Kaplička Panny Marie pod nemocnicí Cesta po levém břehu Bečvy proti proudu nás zavede do místa, kde je mnoho zahrádek. Každá zahrádka má jinou chatičku, besídku, či zahradní domek. Řeka Bečva je v tomto místě velmi veselá. Poskakuje si po kamenech v hlubokém korytě lemovaném vrbami, olšemi a různým křovím. Sluníčko se sem na ni usmívá a kačenky se pohupují po hladině. V tichém jarním ránu, kde se vzal, tu se vzal nad vodou malý ptáček a tence volá: „Bečvinko, jsi tady!“ Za chvíli se na vodě objeví stříbrná vlnka a pěnivým hláskem odpovídá: „Buď zdráv ptáčku! Jsem tady dobře u Kapličky pod nemocnicí? Je totiž máj, měsíc Panny Marie!“ Ptáček ji svým zpěvavým hláskem odpoví: „Ano, jsi tady dobře.“ Vlnka se zatřpytí, zvedne se a zašumí: „Posaď se, povím ti příběh, který jsem slyšela.“ A ptáček se posadil na větev, která se kolébala nad vodou. Vlnka mu vyprávěla příběh o kapličce, která již není a o křížové cestě, která vedla k ní. Mnoho lidí, každého věku a povolání k ní v neděli odpoledne putovalo. Nechyběly ani děti s maminkami a s mladšími sourozenci v kočárku. Přicházeli si pro požehnání a ochranu Matky Boží, také pro osvěžení z pramene, který tam vytékal. Býval tam stánek, kde si poutníci kupovali růžence a občerstvení. Potom ale přišla válka, která přináší neštěstí. Nedaleko kapličky v Optikotechně pracovali lidé na výrobě zbraní a ještě blíže kapličky stála nemocnice. Letadla nalétala na továrnu, kde se vyráběly zbraně, aby již byl konec války. Kdyby bomby spadly na určené místo, znamenalo by to smrt pro mnoho lidí, jak v továrně, tak v nemocnici. Nic takového se však nestalo. A přece kaplička dostala zásah, přímo doprostřed. Po válce lidé na to místo rozbořené snad zapomněli. Zarůstalo houštím a stávala se z něj skládka odpadů. Lidé si rozebírali zničenou křížovou cestu. Jen jeden sochař tam nad vodou vytvořil sochu Panny Marie a ta tam zůstala. Po mnoha letech tam začali lidé znovu chodit na poutě a vyprošovat si ochranu Matky Boží, ale kaplička a křížová cesta tam již nestojí. „Bečvinko“, zavolal ptáček a snesl se nad vodu „každé ráno můžeš slyšet ten nejkrásnější chvalozpěv, který tam pro Pána Ježíše a Matičku Boží zpíváme.“ Vlnka se radostně zatřpytila a tiše se vrátila mezi své přátele. Liba Calábková

Strana 8


Biřmovanci v Pačlavicích

Ve dnech 2. – 4. dubna se uskutečnila soukromá akce v Pačlavicích. Účastníky mohli být pouze ti, kteří se připravují na biřmování. Já jsem měl tu čest se účastnit. (VA) Dorazili jsme do rozlehlé fary, kde se pořádají i letní tábory. Společnost nám tu dělali kromě kněze i 3 slečny, které nám připravovali tu zábavnější část našeho programu. Nejdříve jsme si rozdělili pokoje. (anonym1) Fara byla prostorná a ve vyhřívaných místnostech i útulná. V pokojích byly postele, coţ mě překvapilo. (ZF) Na faře byla zima a ty postele taky za moc nestály. (VD) Hráli jsme hry zaměřené na týmovou spolupráci a vše jsme prokládali duchovně zaměřenými dotazníky s následnou diskuzí. (PB) Po večeři jsme hráli na dvě druţstva hru se ţidlemi, která byla velmi vtipná a napínavá. Poté si kaţdý vybral jedno zastavení kříţové cesty a měl k němu něco doplnit. (LK) Jelikoţ nás bylo 15, tak kaţdý měl 1 zastavení a závěrečnou modlitbu. (VA) Po krátké přípravě jsme se oblekli na ven, kde bylo celkem teplo, přestoţe bylo kolem 21 hod. (LK) Následovala kříţová cesta po vesnici. (anonym2) Závěr večera byl završen pohádkou od jedné z asistentek. (LK) Druhý den jsme vstávali v 7.30, coţ je brzo. (VD) Budíček byl v podobě písničky na kytaru. Poté následovala modlitba v kapli s neobvyklým Otčenášem a hned nato snídaně. (LK) Pak následovala přednáška. Nevím jak dlouhá, ale byla celkem zajímavá. (ZF) Různé otázky k sobě samému a k Bohu, přednáška o karikaturách našeho Boha, nás vyhladověly. (VA) V odpoledním klidu (a v průběhu celého víkendu) jsme s knězem konzultovali naše posuny a případné otázky – po jednom. (anonym3) Odpoledne nás čekala trasa plná aktivit, od nasazování pneumatiky na kůl, přes obracení igelitu pod sedmi lidmi, aţ po trasu „důvěry“, kde jsme šli v řetězu se zavázanýma očima. (VA) Mělo nás to naučit společné domluvě a také důvěře – vţdy to nebylo nejjednodušší, ale vše jsme přeţili. (LK) Hry byly kolektivní, tudíţ zajímavé. (ZF) V 17.00 následovala další přednáška a to na téma mše svaté. Rozebírali jsme různé části mše do hloubky, a co znamenají. Následovala mše s varhanním doprovodem. (VA)

Dále se program přenesl do formy kolektivních her a zábavy. (anonym4) Venku jsme opět byli na dva týmy, kde vţdy z kaţdého vyběhli dva, ale jeden z dvojice musel mít svého spoluhráče na zádech a ten na zádech (jezdec) musel zodpovědět otázku. Pár dvojic se během cesty k otázce natáhlo na dlaţebních kostkách. Po této hře pokračovalo na faře CASINO se zvláštním hostem jáhnem Helenkou. Vţdy zase soupeřily stejné týmy proti sobě a sázely si určitý počet bodů na svého člověka, zda uspěje v daném úkolu. Úkoly byly špica: od pití půl litru vody na čas, aţ po namotávání bonbonu na niti aţ do pusy. (LK) Šli jsme spát aţ pozdě, ale krásně se nám usínalo po pohádce od asistentky Marušky. (PB) Noc byla plná dobrodruţství. Noční procházka vesnicí s výhledem na noční oblohu je k nezaplacení, ale časem člověk prochladne. (VA) Z důvodů oprav Pačlavického kostela jsou mše přesunuty na faru, a tak jsme museli do půl deváté vyklidit faru a přesunout se do Morkovic. Takţe ranní budíček byl v 6.45, jak nepříjemné . (VA) Po snídani a rozdělení funkcí na úklid fary jsme se vrhli do práce. Vojta svědomitě a s voňavkou leštil záchody, jiní, méně stateční, si troufli třeba zamést schody nebo umýt nádobí. Po těchto akcích jsme se kaţdý za sebe sbalili. Naše rance s věcmi naplnily jáh-


novo auto, neboť nás čekala asi 4 km dlouhá cesta za Pánem Jeţíšem aţ do jáhnova rodného „městečka“ Morkovic. (MS) Po konečně duchovní hodince v místním kostele jsme dostali příkaz se shromáţdit na faře. Museli jsme pod hrozbou bez oběda napsat dlouhý text. Pak konečně dorazil oběd. (MS) Program byl vyváţeně sestaven z duchovních aktivit, her a odpočinku. Ţádná z aktivit neskončila fiaskem, myslím, ţe nám pomohly po informační stránce, navíc jsme se sami mohli aktivně účastnit. Nejvíc bych asi vyzdvihl přátelské společenství, které jsme dokázali vytvořit – ačkoli pobyt byl krátký, myslím, ţe jsme se dost sblíţili. Díky kreativní zábavě to ani nešlo jinak. Všichni řešíme náročné a důleţité úkoly v ţivotě a ve škole. Kdyţ jsme se ale v sedmi lidech postavili na malý igelit a snaţili se ho obrátit na opačnou stranu bez šlápnutí na zem, byla to pro nás úţasná zábava. (MK) Byl to váţně skvělý víkend, myslím, ţe nám dal mnoho nových záţitků a zkušeností, a ţe bychom to měli někdy zopakovat. (anonym5) Tento víkend se zdařil. Mé velké díky patří jáhnovi a třem animátorkám z Velehradu a Hradiště, kteří pro nás připravili všechen program. (VA) Celkově se mi náš biřmovací víkend líbil a určitě bych si jej rád ještě někdy zopakoval. (ZF)

Strana 9

Ministrantský výlet do stověžaté matičky Prahy Konal se ve dnech 8. – 10. dubna 2011. Našim hostitelem stal přerovský rodák P. Petr Petřivalský OFMCap. Jak se ministrantům pobyt líbil, posuďte sami. (Redakčně neupraveno a neopraveno) V pátek jse mi líbilo, že sem jel vlakem do Prahy a viděl jsem hlavní nádraží. Později jsme jeli tramvají, když jsme se ubytovali na Hradčanech taky se moc líbí. V sobotu jsem viděl kostely byli nádherné a v poledne jsem viděl vojáky a byl sem z toho překvapený a ještě dopoledne jsme byli na zahradě a viděli jsme pávy, ryby a líbilo se mi to. Později jsme viděli krápnikovou stěnu a viděl jsem hady, hlavy zbraně a zvířata. Večer jsme šli na orloj a hodně se mi líbilo metro to byla nejlepší zábava. Později jsem se potkal s kardynálem a byla mše. Kardynál nám řekl tři pravdy: pravda, dobro a krása. V neděli jsme byli v kostele Strahovská basilika. Bylo to všechno výborné a skvělé a něco jsem se naučil. Viděl jsem pěkný budovy, bylo to prostě dobrý. Večer jsme se modlili i ráno a v poledne. Naučil jsem se Románský sloh, Gotický sloh a Barokní sloh. Doprovázela nás Janička a jáhen, oni nás dobře vedli. Viděl jsem muzeum a karlův most a přál jsem si. Josef Zanáška (možná nejmladší účastník) Odpoledne v pátek jsme vyjeli vlakem, abychom o tři hodiny později dorazili do večerní Prahy. Po ubytování v klášteře a večeři jsme vyrazili na krátkou večerní vycházku po Malé straně, přestože byla tato vycházka krátká, dokázali jsme pod vedením jáhna třikrát zabloudit. pro nás, obyvatele Hané, bylo neustálé chození do kopce a z kopce nečekanou zátěží. Dobré bylo, že jsme bydleli v centru Prahy a proto jsme měli všechny pamětihodnosti na dosah. V sobotu jsme pod vedením Jany, zkušené obyvatelky Prahy z Olomouce, prolezli katedrálu a kostel sv. Jiří na Hradčanech. Poté jsme navštívili pěkný Valdštejnský komplex. Po velice jednoduchém obědě šla malá skupina lidí včetně mě na Petřín, kde jsme navštívili rozhlednu a zábavné zrcadlové bludiště. Při večerní mši svaté v Loretě jsme měli tu čest ministrovat panu kardinálovi Vlkovi, což byla velmi zajímavá zkušenost. V sobotu večer jsme si prohlédli Prahu i z druhého břehu Vltavy a někteří z nás se projeli metrem. Kryštof Mráz

Strana 10

… dojeli jsme do zastřešené haly Pražského nádraží. Pak jsme jezdili po Praze tramvajemi, až jsme dojeli na Hradčany. Po výstupu jsme došli kousek cesty ke klášteru, kde nás vítal přerovský rodák, bratr kapucín Petr. Vyšší mocí jsme byli rozděleni na mladší, kteří spali v postelích a na starší, kteří si vytahovali karimatky a připravovali se na spaní na zemi. Přátelé z Říkovic si zapomněli spacáky, tak se museli vyměnit s mladšími. Po dlouhém ubytovávání a večeři z vlastních zásob jsme se vydali na noční okruh Prahou, kde jsme prošli okolní svítící kulturní památky. Orientační umění bratra jáhna bylo teprve ve vývoji, poněvadž jsme 2x zašli do slepé ulice a museli jsme se vracet, … Marek Stejskal V Praze se mi nejvíc líbil Karlův most. Byla tam spousta soch, mezi nimi i Jan Nepomucký. Také jsme byli ve Valdštejnské zahradě kde byla krápníková stěna. Na krápníkové stěně spousta krápníků připomínala obličeje, hady a mystická zvířata. Byli jsme i v kostele jezulátka, kde jsme si mohli koupit různé suvenýry. Byli jsme také v sídlišti senátu, kde to bylo velmi pěkné. Obvzlášť se mi líbily dvě zrcadla, každé po jedné straně pokoje. Lukáš Procházka Z Prahy jsme si odnesli mnoho zážitků. Mě se nejvíce líbilo střídání hradních stráží a pohled na noční Prahu. Ale nesmím zapomenout na schůzku s panem kardinálem Vlkem, výlet na Petřín, na prohlídky různých kostelů, na spaní v kapucínském klášteře u Lorety a další bezva zážitky. Víkend byl nabit programem, takže tu nuda rozhodně nebyla. V Praze jsem nebyl poprvé, ale byl to nejlepší pobyt v Praze jaký jsem zažil.… Filip Stružka …Již při příjezdu jsme si všímali pražských památek, a také bujného, rušného života hlavního města. Večer jsme se vydali na procházku po Hradčanech a Malé straně. Zvláště pohled na majestátní Hrad a katedrálu sv. Víta v nás vyvolával pocit národní hrdosti: znaveni jsme usínali po dobré večeři. Sobotní den jsme věnovali známým památkám a pamětihodnostem. Průvodce nám dělala milá paní učitelka Janička, která nám s učitelským nadšením popisovala každý pražský kout a jejíž výřečnost nám spolu s naším kněžským doprovodem otevírala dveře do kostelů i paláců. Večer jsme se zůčastnili mše sv. s kardinálem Vlkem, a poté jsme se vydali poznávat noční život Prahy. … Pavel Berka Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

V pátek 8. dubna se okolo půl čtvrté na přerovském nádraží začala scházet velká skupina lidí – ministranti přerovského děkanátu. Tato skupina se měla vydat na společný víkend do Prahy. Cesta byla velmi dlouhá a zajímavá. Když jsme dojeli do Prahy, na nádraží na nás již čekala jáhnova známá, která se stala naší průvodkyní po dobu výletu. Poté co jsme se dopravili tramvají až k branám kláštera, uvítal nás usměvavý otec Petr. Po ubytování, večeři a odpočinku, jsme se vydali na procházku do krásné stověžaté Prahy. Sobotu jsme zahájili společnou modlitbou a snídaní, po které jsme navštívili další památky hlavního města. Prohlídku ukončila slavnostní výměna stráží u Pražského hradu, po které jsme se vydali do kláštera na vytoužený oběd. Po obědě byla krátká siesta, ve které někteří z nás vystoupali na Petřín. Asi okolo čtvrté hodiny nás otec Petr provedl po klášteře. Tato prohlídka přešla v nácvik na mši svatou. V šest hodin byla mše. Vzácnou návštěvou a hlavním celebrantem mše svaté byl Miloslav kardinál Vlk, který měl krásné a povzbudivé kázání. Po mši jsme si prohlédli Loretu a šli na večeři. Po večeři jsme vyrazili na další procházku Prahou, ze které jsme se vrátili až o půlnoci. Šli jsme spát a ráno se vzbudili. Posnídal jsme a šli na mši k premonstrátům do Strahovské baziliky. Mše byla překrásná! Po mši jsme šli vařit oběd. Sbalili jsme se a čekali na odjezd domů. Velké poděkování patří zajisté bratru Petru Petřivalskému OFMCap a našemu jáhnovi Liborovi za zorganizování pěkného výletu do Prahy. Václav Slivka Doprava byla trochu náročnější, protože jsme jeli do Prahy. Velký počet lidí nám občas omezoval práci a museli jsme se dělit na dvě nebo tři skupiny. Když jsme dorazili do kláštera, pěkně nás přivítali a ubytovali jsme se. Mladší si vzali postele a starší velkou místnost, kde spali na zemi. Poté jsme šli na noční výlet Prahou. Pro mě to byl zážitek, protože nepřebývám v Praze přes noc. Všechno se nacházelo kousek od našeho místa pobytu. V sobotu jsme viděli výměnu stráží. Divil jsem se, jak cizince zajímá Praha, protože na polední výměnu hradní stráže bylo narváno. Poté jsme viděli katedrálu sv. Víta a jezulátko. Myslím, že pro většinu z nás se stala největším zážitkem schůzka a mše s kardinálem Vlkem. Je to hodně příjemný člověk. Pak znovu večerní Praha, avšak teď to byl Karlův most a Staroměstské náměstí. V neděli jsme se prospali déle a po snídani vyrazili na mši do baziliky. Štěpán Dostal

Arcidiecézní setkání mládeže Je 16. dubna, sobota před Květnou nedělí a do centra Olomouce se sjíždí mládež z celé diecéze, aby se spolu zase po dvou letech setkala. Z olomouckého nádraží míří přímo ke katedrále, kde na ni čekají pořadatelé s mnoha potřebnými informacemi. Vstupuje do katedrály, kde na ni již čekají skvělé Paprsky a též skvělá moderátorská dvojice Kačka Stoklásková a Honza Pilař. Sedí, stojí a čeká na svého pastýře, který přichází okolo čtvrt na deset, aby promluvil pár slov ke svým milovaným ovečkám v krátké, asi hodinové katechezi, při které mimo jiné zavzpomínal na zemřelého papeže Jana Pavla II. a jeho návštěvu v Olomouci při příležitosti svatořečení Jana Sarkandra. Po katechezi do presbytáře přicházejí zástupci děkanátů s vlajkami, pod kterými se vydává mládež na pouť na Svatý Kopeček. Cesta je dlouhá, a tak hned u katedrály dostává první úkol: „Vezměte si do ruky něco hmotného, co hraje ve vašem životě až přespříliš velikou roli a co chcete, aby Bůh proměnil.“ A tak jde mládež dál na cestě ke svému cíli, povídá si a navazuje nová přátelství. A po delší době, stanoviště s úkolem: „Vezměte si člověka, za něhož chcete prosit, kterého chcete, aby se Bůh dotknul“. Už vidí cíl cesty, ale zatím je hodně daleko, proto se nezdržuje a jde. Už je skoro nadosah ke svému cíli a tak dostává poslední, závěrečný úkol: „Zkuste jít zcela v tichu, aby se vás Pán mohl dotknout a proměnit i vás samotné.“ A tak se dává do plnění úkolu, pro mnohé je to těžké, ale snažení jim ulehčuje velký kopec, na jehož zdolání musí věnovat mnoho sil, a tak jim nezbývají síly na mluvení. Konečně je všechna mládež v cíli, může se usadit v klášterním ambitu, načerpat síly a ulehčit jak svým batohům od jídla a pití, tak svým duším od hříchů při zpovědi. Po obědové pauze se rozchází na zvolené přednášky na zajímavá témata, jako například: Křesťan a hudba, Umíme se správně rozhodovat, Volontariát nebo také je v nabídce tvořivá dílna a setkání s Pánem při adoraci s řeholníky v kapli. Po hodinových přednáškách se přesouvá do baziliky Navštívení Panny Marie, aby zde slavnostně zakončila své setkání pontifikální mší svatou s Otci biskupy Janem a Josefem a kaplany pro mládež, kterou doprovázejí skvělé a úžasné Paprsky. Na závěr mše svaté Otec arcibiskup požehnal křížky z hlíny, které jí byly rozdány, aby měla památku na toto setkání. Poté už se mládež jen loučí a odjíždí domů do svých farností. Vašek Slivka

Pozvánky z Církevní mateřské školy v Přerově

V Praze bylo moc hezky. Byl to nejlepší zážitek v ži- S přáním pěkného jara zveme všechny farníky a zvláště maminvotě. Ale nejvíc se mi líbila zrcadlová síň. Doufám, že ky na krátké vystoupení dětí u příležitosti „Dne matek“ v neděli tady zase někdy pojedeme. Další skvělý zážitek byl na 8. května v sále centra Sonus v 15 hodin. Na závěr vystoupení si Karlově mostě, kde bylo hodně žebráků. Jeli jsme můžete společně zazpívat písničky s malou cimbálovkou. tramvají, vlakem a metrem. Byli jsme i v senátu na Dále v květnu plánujeme výlet s rodiči „Po stopách mamuta“ malé prohlídce. U senátu byla krápníková stěna. Cho- z Předmostí do Vinar, kde nás čeká lesní hra a snad i fotbal. dili jsme do kostela. Když jsme šli na katedrálu sv. Víta, byli jsme rádi, že naše paní to ukecala. Takže 2. burza dětského oblečení a sportovního vybavení jsme nic neplatili. Krásné bylo i staroměstské náměstí, CMŠ v Přerově bude v měsíci květnu pořádat burzu oblečekde byl i staroměstský orloj, který založil mistr Haní a sport. potřeb pro děti předškolního i školního věku. nůš. Kapucíni byli tak hodní, že jsme mohli spát Můžete přinést věci k prodeji či koupit, co potřebujete. v klášteře. To je vše. Petr Matyáš Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011 Strana 11

Fotogalerie z minulých dní: UKLIĎME SVĚT – ekoakce na úklid přírody na Hradisku v Předmostí – 2.4.

PROBOUZENÍ BROUČKŮ – Předmostí 24.3.

VÍKEND PRO MANŢELSKÉ PÁRY NA SV. HOSTÝNĚ – 11. – 13.3. „Věřím ve vzkříšení aneb jak prožívat očistec manželství“ – přednášející MUDr. Jitka Krausová PROBOUZENÍ BROUČKŮ – Pavlovice – 11.4.

Pozvánky: 

KUKÁTKO DO NEBE - modlitba za děti a s dětmi, drobná katecheze pro děti - kaţdý pátek 9 – 10 hod – liché týdny v Oáze, sudé týdny v Ráji



SETKÁNÍ CHLAPŮ – 10. 5., 24. 5. – v Pavlovicích u Př.



PORADNA PRO MUŢE A ŢENY – ve středu 18. 5. 2011 – v Pavlovicích u Př. s Bc. M. Řezníčkovou

 9. – 16. 5. JE TÝDEN PRO RODINU, naše centrum se zapojí těmito akcemi: 10. 5. DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ – na faře v Domaželicích - 8 – 12 hodin – KLUB MAMINEK S DĚTMI 11. 5. DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ v Oáze v Předmostí - 9 – 12 hodin program pro maminky s dětmi – RADOVÁNEK, odpoledne od 15 hodin výtvarné dílničky, Klubko – přísp. dobrovolný 12. 5. DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ – v Ráji v Pavlovicích u Přerova – program i prohlídka prostor 8 – 20 hodin 

ZÁCHRANA KRÁLOVSTVÍ ZLATÉ VÍLY – pátek 13.5. tvoření od 15,30 hod víly z ovčího rouna 50 Kč, zážitkové hry v přírodě s rodiči, vycházka, poklad, táborák odchod od Oázy v 17 hod, přísp. na poklad 40 Kč



VÝTVARNÉ DÍLNY V OÁZE – 6.5. KORÁLKOVÁNÍ - 200Kč, 14.5. VITRÁŢE – Tiffany- kočičku, studenti 120 Kč, dospělí 200Kč, 27.5. OBŠÍVANÁ KULIČKA – 200Kč, 4.6. PEDIG NA ZAHRADĚ, košíčky z šény, děti 100Kč, dospělí 250Kč - na všechny akce je nutné se přihlásit (774 523 522, [email protected])



DĚTSKÝ DEN – středa 1.6. – OÁZA od 15 hodin – hry, soutěže, ukázky výcviku psů a sebeobrany, RÁJ – od 8,30 hodin dopoledne pro batolata, odpoledne od 15 hodin hry a soutěže na zahradě.

Bliţší inf. a přihlášky na tel.: 731 604 120, email: rodiny.prerov.cz Strana 12

www.raj-pavlovice.cz

Hana Školoudová


Duchovní doprovázení „A pro ty, kteří chtějí žít z víry hlouběji 3. DUCHOVNÍ DOPROVÁZENÍ (k němu by se měl kněz nechat přemluvit).“ Za knězem přicházejí lidé v různých životních situacích a často se svými konkrétními problémy či otázkami. Někdy se jedná jen o podání vysvětlení či praktickou informaci, jak se na tu či onu věc dívá církev, nebo jak v konkrétní věci postupovat a co je třeba vyřídit. Jindy je to chvíle pro duchovní rozhovor, který by se v širším slova smyslu mohl také označit za duchovní doprovázení. Většinou ale mluvíme o duchovním doprovázení či duchovním vedení až tehdy, když se jedná o řadu rozhovorů, které se nezabývají jen jedním tématem, ale snaží se obsáhnout celek duchovního života člověka. Jak se člověk k duchovnímu doprovázení dostane? Například tím výše zmiňovaným způsobem, kdy na první setkání naváže další setkání a další a témata rozhovorů se postupně rozšiřují. Nebo tak, jak je psáno na začátku, když se v člověku objeví touha žít z víry hlouběji a člověk vnímá, že obvyklé prostředky duchovního života včetně svaté zpovědi, osobní modlitby a účastni na bohoslužbách mu už nestačí. Při svaté zpovědi si začíná uvědomovat, že čas je příliš krátký a že mu leží na srdci také věci, které nejsou přímo hříchy, ale mohou být pro vztah k Bohu často i důležitější. Přichází moment, kdy si uvědomujeme, že už není naší první otázkou, co nemáme dělat, ale naopak, co mám dělat. Dochází nám, že křesťanský život není na prvním místě zápasem s hříchem, ale naopak přibližováním se k Bohu v Ježíši Kristu. Někdy mají lidé o duchovním vedení zkreslenou představu, že kněz zná nějaké tajné metody jen pro zasvěcené, jak snadno poznat Boží vůli, a že nám ve všem poradí a rozhodne za nás. Lidé mohou od duchovního vedení očekávat, že kněz převezme na sebe jejich osobní zodpovědnost za jejich vlastní duchovní život. To ovšem moudrý kněz neudělá. Duchovní doprovázení má jistě za úkol pomoci s rozhodováním a s poznáváním Boží vůle, ale toto rozhodnutí musí udělat každý svobodně sám za sebe a naše úsilí slyšet Boží hlas je nezastupitelné. Proto občasná námitka, že člověk v duchovním vedení ztrácí část své svobody, když se nechává vést druhým, je nesprávná. Opravdové duchovní vedení totiž rozvíjí svobodu člověka a učí ho mnohem uvědomělejšímu prožívání života i skutečnému rozhodování. Podstatu duchovního rozhovoru můžeme vidět ve společné snaze doprovázeného i doprovázejícího naslouchat Božímu hlasu a nechat se vést Duchem svatým. Tomuto Duchu se musí oba snažit podřídit. Jedná se o naslouchání hlasu svědomí, hlasu našich myšlenek, hlasu našich pocitů a nálad, našich tužeb a obav, znamení kolem nás a hlasu, který vnímáme uvnitř modlitby a bohoslužby. Jistě se nad těmito věcmi může zamýšlet každý člověk sám, ale ve chvíli, kdy to vážně zkusí, tak vstoupí do oblasti velké životní nejistoty: Chápu to správně? Nenalhávám si to? Je to mé přání nebo Boží? Je to myšlenka či touha od dobrého ducha či od zlého? Atd. Člověk si uvědomuje, že ponechán sám sobě sám v sobě bloudí a nemá pevný bod, kterého by se chytil. Duchovní rozhovor neodstraňuje zcela tuto nejistotu našeho hledání a ani nezaručuje neomylnost našeho rozhodování, ale je pro nás chvílí, kdy tyto své nejistoty můžeme vyslovit nahlas, můžeme zaslechnout názor toho druhého, který vidí vše s odstupem, a hlavně tím říkáme Bohu, že opravdu chceme poznat jeho vůli a nikoliv najít své řešení. Proto si necháme někým druhým mluvit do svého života, protože nechceme žít podle svého, ale věříme, že ten druhý také touží poznat Boží poselství pro náš život a chce nám pomoci v tomto rozpoznávání Božích znamení. Ten druhý vedle nás nám pomáhá nést tíhu života víry, která vždy bude mít v sobě určitou dynamiku pochyb a nejistot. V tomto slova smyslu můžeme vést duchovní rozhovor nejen s knězem, ale také s přáteli, kteří sdílejí náš křesťanský pohled na svět. A také my můžeme být oporou v duchovním životě lidem kolem sebe. U kněze se ovšem předpokládá jistá duchovní zkušenost a také určitý odstup, který často naši blízcí nemají. Jejich výhodou je, že nás znají často velmi dobře, ale nevýhodou je to, že naše rozhodnutí mohou ovlivnit jejich životy a tím bývá jejich pohled na věc ovlivněn. Proto někdo raději vyhledá kněze, s kterým se osobně nezná, protože jakékoliv osobní vztahy pak nehrají roli. Jiný si naopak nedokáže představit, že by o svých osobních věcech mluvil s někým, koho dobře nezná a k němuž nemá důvěru založenou na delší době vzájemného kontaktu. V prvním případě jsme v určitém nebezpečí, že narazíme na kněze, se kterým si lidsky ne zcela sedneme. V druhém případě může být zas obtížné se hlouběji otevřít z jakési obavy, aby se náš vztah nezhoršil apod. Každopádně první období duchovního doprovázení je dobou postupného poznávání toho, s kterým mluvíme, a budováním důvěry, že můžeme říct cokoliv. Co je myšleno tím, že k duchovnímu doprovázení „by se měl kněz nechat přemluvit“? Duchovní rozhovor víceméně stojí a padá s ochotou člověka otevřít se a mluvit sám o sobě. Podle toho, jak hluboko necháme druhého nahlédnout do našeho života, tak do té míry nám přinese duchovní rozhovor užitek. Někdy si lidé říkají: „O čem bych vlastně s tím farářem měl mluvit? Co bych mu furt říkal?“ V takovém případě člověk ještě nedozrál k duchovnímu rozhovoru. Někdy se stane, že po dvou třech setkáních se vyčerpá zásoba témat, která jsem byl ochoten otevřít, a člověk naráz nemá, co říct víc. Kněz mu může pomoci a nějakým způsobem se podaří překonat období, než se důvěra prohloubí a než si vzájemně ujasníme, co od duchovního doprovázení lze či nelze očekávat. Každopádně je to ze začátku náročné a člověk bez silné vnitřní motivace a opravdové touhy po Bohu v duchovním doprovázení nevytrvá. Proto člověk sám musí být tím, kdo o duchovní rozhovor žádá a kněze „přemluví“, aby si na něj udělal čas. Pro takového si pak kněz rád čas udělá. Jak najít kněze, který by mne mohl duchovně doprovázet? Jednoduše. Pokud opravdu chci, tak musím nějakého kněze oslovit. Pokud dostanu odpověď, že takové věci nedělá či neumí, tak nezbývá, než oslovit dalšího. Interval mezi rozhovory bývá zhruba jeden měsíc i déle, takže není problém jednou za čas za ochotným knězem i dojíždět. Pokud kněz přikývne, tak stejně musím počítat s tím, že teprve po několika rozhovorech zjistím, jestli zrovna on bude tím vhodným duchovním právě pro mne. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 5, Květen 2011

Strana 13

Svatý Bernardin Sienský, kněz Narodil se roku 1380 ve střední Itálii v kraji u Sieny. Po studiích práva a uzdravení z nemoci, kterou se nakazil při ošetřování nemocných morem, vstoupil do františkánského řádu a stal se knězem. Základem jeho duchovního života byla bohoslužba a úcta k Panně Marii. Byl vynikajícím lidovým kazatelem a šiřitelem úcty ke jménu Ježíš po celé Itálii. Zřekl se všeho a hledal jen Boha. Nemluvil o pohromách, zvěstujících konec světa, jak bylo tehdy zvykem, ale především o Kristově Božské lásce. Nařčen býval z bludařství, ale vždy byla uznána jeho nevina. Zemřel roku 1444 v Aquile a roku 1450 byl prohlášen za svatého. Je patronem tkalců vlny a je vzýván proti chrapotu, plicním onemocněním a krvácení. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Z pláště a dalmatiky Max Kašparů Jan Mazanec v ediční poznámce na konci knihy vzpomíná na příhodu, kdy s jedním známým přijeli za doktorem Kašparů do Rynárce v jižních Čechách a z okna jeho domku bylo slyšet zpěv písně „Ejhle, Hospodin přijde“ (adventní píseň). Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebyla půlka července. Tato příhoda celkem dobře vystihuje náturu pana doktora, který si tu svou písničku zazpívá teď a tady, i kdyby ji všichni ostatní chtěli slyšet úplně jindy, ve „vhodnější dobu“, na „vhodnějším místě.“ Takovou písničkou jsou i jeho proslovy vyřčené jak od kostelních ambonů a kazatelen, tak od moderních řečnických pultíků konferenčních sálů. Jsou to texty netradiční: mají styl, který bychom jak v církvi, tak v oblasti psychiatrie asi nečekali. Lehkost, nadsázka, netradiční přirovnání. Někdy i dávání nových významů slovům: např. „plnič“ – ten, který jen plní svou povinnost být v neděli na mši svaté a plní si své křesťanské povinnosti, „jednoročák“ – přijde do kostela jednou za rok, „kůrovec“, „anoaleista“, apod. Kniha přináší výběr z mnoha článků a zamyšlení, proslovů, která zazněla jak v televizi v pořadu „Sváteční slovo“, nebo jsme si je mohli přečíst v tisku, zazněla v rozhlase, nebo jako homilie při mši svaté. Zaujme nás určitá neobvyklost, s jakou jsou některé skutečnosti podány. Vždy se však autor snaží ukázat na podstatu problému a nabídnout řešení. Kniha vyšla poprvé roku 2006 v nakladatelství Cesta, má 255 stran, cena 178 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

Oblastní charitu Přerov navštíví prezident Arcidiecézní charity Olomouc Ve středu 25. 5. 2011 navštíví naši Charitu P. Bohumír Vitásek, prezident Arcidiecézní charity Olomouc. Ačkoliv to nebude jeho první návštěva v Přerově, poprvé půjde o setkání se všemi pracovníky Oblastní charity Přerov. P. Bohumír Vitásek působil řadu let jako farář v katedrále sv. Václava a od 1. 7. 2010 vystřídal ve funkci prezidenta Mons. Mgr. Josefa Šicha, který tuto funkci zastával v letech 1997 – 2010. Květnové setkání pracovníků Charity s otcem Vitáskem zahájí bohoslužba v kostele sv. Vavřince v 8 hod. Po mši svaté se otec Vitásek setká při společné snídani s vedoucími jednotlivých středisek Charity a také s kněžími přerovského děkanátu. Během dne si pak prohlédne jednotlivá střediska a návštěvu završí beseda s pracovníky Charity, která proběhne od 14:30 hod. na centru SONUS. Posláním prezidenta Charity je především zodpovědnost za duchovní formování charitních pracovníků a pastorační činnost. Návštěva otce Vitáska bude pokračováním tradice posledních let, kdy se prezident Arcidiecézní charity každoročně setkával s pracovníky Oblastní charity Přerov. Na návštěvu otce Vitáska se velmi těšíme a zveme Vás ke společnému slavení mše sv. ve středu 25. 5. 2011 v 8 hod. v kostele sv. Vavřince. Za Oblastní charitu Přerov Martina Krejčířová Strana 14


dokončení ze str.16 Středa 25.5. 18:30 19:15 Čtvrtek 26.5. 8:45 9:00 17:30 19:45 Pátek 27.5. Sobota 28.5. 8:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov Fara v Přerově

15:00 Přerov, sv. Vavřinec Neděle 29.5. Pondělí 30.5. Úterý 31.5. Středa 1.6. Čtvrtek 2.6.

Sobota 4.6. Neděle 5.6. Pondělí 6.6. Úterý 7.6. Středa 8.6. Čtvrtek 9.6. Pátek 10.6. Sobota 11.6. Neděle 12.6. Pondělí 13.6. Úterý 14.6. Středa 15.6. Čtvrtek 16.6.

Sobota 18.6.

Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Svatý Kopeček 16:00 Centrum Sonus 15:00 Fara v Předmostí Fara v Pavlovicích 15:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Nanebevstoupení Páně 19:30 Centrum Sonus 9:00 Svatý Hostýn 9:45 9:00 19:30 17:30

17:30 8:45 16:00 16:00 16:00 18:30 8:45 17:30 19:45 16:00 18:30

Předmostí, kostel Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

19:30 17:30 18:00 16:00 19:00 15:00 17:30 19:00 16:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec


Mše svatá pro školní děti Nácvik prvního svatého přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Redakční rada časopisu Katecheze pro dospělé Modlitby matek Noc kostelů, viz program na str. 5 Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září Nácvik prvního svatého přijímání a příležitost ke svaté zpovědi Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje První svaté přijímání v Přerově Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Pouť seniorů na Svatý Kopeček Setkání společenství křesťanských žen Dětský den od 15:00 Dětský den od 8:30 a od 15:00 Úklid kostela, skupina „B“ Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Zkouška scholy dospělých Putování přerovských rodin na Svatý Hostýn, sraz dole na parkovišti v 9:00 Mariánské večeřadlo První svaté přijímání v Předmostí Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Svatodušní svatá zpověď 16:00 – 18:00 Svatodušní vigilie 18:30 mše svatá a 19:15 modlitby vigilie Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Modlitby Fatimského apoštolátu Setkání společenství křesťanských žen Schůzka katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „C“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Děkanátní modlitby za rodiny a za nová kněžská a řeholní povolání 16:00 začátek modliteb v kostele a souběžný program pro děti na Sonusu 18:00 mše svatá v kostele a po mši svaté předávání vysvědčení a posezení na zahradě

Strana 15

Sob

n

Májové pobožnosti v Přerově jsou každý květnový den vždy v 18:00 a to v pondělí a čtvrtek v kapli sv. Jiří, v úterý v kostele sv. Michala a ve středu, pátek, sobotu a neděli v kostele sv. Vavřince. Májové v Předmostí jsou v neděli po mši, v pondělí v 17:15, v úterý až sobotu v 18:30.

Pátek 6.5.

18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Přerov, sv. Vavřinec

Sobota 7.5. 8:00 10:00 17:30 9:45 10:30 15:00 15:00

Neděle 8.5.

Úterý 10.5. Středa 11.5.

16:00 18:30

Čtvrtek 12.5. 8:45 17:30 19:45 15:30 17:30 10:30 14:30 15:00

Pátek 13.5. Neděle 15.5.

Pondělí 16.5. Úterý 17.5. Středa 18.5. Čtvrtek 19.5.

Sobota 21.5. Neděle 22.5. Úterý 24.5. Středa 25.5.

19:30 16:00 17:30 16:00 18:30 15:00 17:30 19:00 9:00 16:00 8:00

Újezd u Uničova Svatý Hostýn Přerov, sv. Vavřinec Olomouc, katedrála Předmostí, kostel Fara v Předmostí Újezdec, kaple Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice u Přerova Fara v Domaželicích Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Fara v Pavlovicích Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Kozlovice, kaple Areál v Čekyni Přerov u nemocnice Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice u Přerova Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, pravoslavní Pavlovice u Přerova Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svatá – P. Jan Larisch Th.D. Přednáška P. Jana Larische Th.D. o P. Ferdinandu Chýlkovi Víkend matek Děkanátní pěší pouť na Svatý Hostýn Ranní mše svatá Diecézní pouť ke sv. Janu Sarkandrovi Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Hodová mše svatá v kapli v Újezdci Program školky nejen pro maminky Setkání na farní zahradě Setkání chlapů CPR Ráj Den otevřených dveří CPR Ráj 8 – 12 hod. Kavárna pro seniory Den otevřených dveří CPR Ráj 9 – 12 hod. Mše pro děti s přípravou na přijímání Den otevřených dveří CPR Ráj 8 – 20 hod. Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Záchrana království zlaté víly CPR Ráj Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá v kapli v Kozlovicích Den rodin v Čekyni Společná modlitba k Panně Marii u kapličky pod nemocnicí Příprava mládeže na biřmování Setkání společenství seniorů Biblická hodina s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Mše s přípravou na první svaté přijímání Poradna pro muže a ženy CPR Ráj Úklid kostela, skupina „C“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Akce pro ministranty Ekumenické setkání u pravoslavných Setkání chlapů CPR Ráj Mše svatá za Charitu s P. Bohumírem Vitáskem dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka červnového čísla je 25. května 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents