Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Listopad 2011 Číslo 10 Ročník 17  Úvodník P. Radek Sedlák  Liturgický kalendář Z olomouckého semináře  Rosteme ve víře – Ctnosti a neřesti Statečnost a pomluva  Představujeme křesťanská společenství… Skupinka žen … „A“ Společenství seniorů  Udílení svátosti biřmování…  Církevní památky Achún Mitúd, náš bratr Metod  Dětské okénko  Stránka pro mládež Víkend pro ministranty v Nedašově na Valašsku  Z Centra pro rodinu Ráj  Zápisky ze Svaté země  Generální oprava a údržba varhan v Předmostí…  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce Svatý Josafat, biskup a mučedník  Přečetli jsme a doporučujeme Benedikt XVI. – Světlo světa  Slovo z Charity  Informace ... a mnoho dalšího….

V měsících září a říjnu se na dvou místech přerovského děkanátu udělovala svátost biřmování. 25. září v Dřevohosticích biřmoval otec arcibiskup Jan a 1. října v Horní Moštěnici otec biskup Josef Hrdlička

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 10, Listopad 2011

Více si můžete přečíst na straně 6.

Listopad v liturgii

Říká se, a je to pravda, ţe kdyţ dva dělají totéţ, není to totéţ. Stejně tak, kdyţ se dva dívají na stejnou věc, nemusí vidět totéţ. Nastává měsíc listopad, podzim se přesunul do fáze charakterizované častějšími dešťovými dny, ponurejším obdobím, chřipkovým nádechem. Člověk by nejraději zalezl za pomyslnou pec a uţ aby to bylo za mnou i s celou následnou zimou. „Raději nevidět a ještě lépe zaspat,“ můţe si říci jeden. Jiný si však můţe všimnout, ţe i tato část roku má své krásné a příjemné. Pestrost zbarvené přírody. Svátky všech svatých a svátky rozzářených hřbitovů. Dění kolem vyznavačů cechu svatého Huberta v našich kostelích. Svatomartinské hody i se svojí pochoutkou. Svatá Aneţka Česká i dar svobody. Společné vyznání Krista jako Krále. A nakonec vstup do doby adventní skrze poţehnání věnců se svícemi a moţností navštívit roráty. Kdo chce vidět, spatří pestrost samu i uprostřed poněkud ponuřejšího počasí podzimu. Všechno toto vnější pestré dění, ale i melancholie přírody nám můţe pomoci vidět ještě něco dál. Šero a nevlídnost podzimu nám ukazuje i naší tělesnou konečnost a za ní se vynořující otázku Boha, pokud ji správně uchopíme. Nádherná pestrost přírody, ale i lidského dění v tomto období taktéţ odkazuje směrem k Tvůrci a Sjednotiteli, kdyţ to opět vezmeme za správný konec. Jeden byzantský teolog vyslovil pěknou myšlenku. Tělo i svět nám mohou dát v posledku pouze ponurost a pomíjivost. Věčnost nám předat nemohou a ani nepředají, protoţe ji prostě Strana 2

V listopadu nám Církev staví před náš zrak konec lidského ţivota a konec světa. Týká se to především začátku měsíce, kdy slavíme Slavnost všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zesnulé, a potom také nedělí ke konci liturgického mezidobí. 1. 11. Slavnost všech svatých Počátky slavení se nacházejí v Orientu, kde se jiţ v průběhu 4. století slavila památka všech mučedníků. Termín byl však v jednotlivých dílčích církvích různý. V prefaci slavnosti je vyjádřeno její tajemství: „Neboť oni jsou chloubou tvé církve a v nich nám dáváš příklad, oni jsou naši přátelé, zastánci a pomocníci a mezi nimi v nebeském Jeruzalémě je náš domov, k němuž putujeme s vírou v našeho Pána Ježíše Krista.“ Slavnost nezahrnuje pouze kanonizované svaté, ale jistě i zesnulé příbuzné a přátele. Liturgická čtení nám popisují svaté jako „velký zástup, který by nikdo nespočítal ze všech kmenů, národů, plemen a jazyků“. Kdyţ se na závěr tohoto čtení z knihy Zjevení sv. apoštola Jana říká, ţe svatí přicházejí z velkého souţení a své šaty si doběla vyprali v Beránkově krvi, je tento obrazný výraz pravdou, neboť všichni jsou ovocem velikonočního tajemství. Druhé čtení (1J 3, 1-3) spatřuje v tom, ţe nám bylo darováno být boţími dětmi, základ naší eschatologické slávy. Cesta ke svatosti a naplnění je vytyčena osmerem blahoslavenství Horského kázání (Mt 5, 112). V modlitbách kněze spoléhá modlící se Církev na přímluvy takového mnoţství svatých a prosí v modlitbě po přijímání, „abychom od tohoto stolu poutníků došli k nebeské hostině do společenství všech svatých“. 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé V Ježíši Kristu nám zazářila naděje, že vstaneme z mrtvých: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný. (z preface) Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Církev na ně pamatuje při kaţdém slavení eucharistie, přimlouvá se za ně a prosí Boha, aby je uvedl do svého království (srv. eucharistická modlitba). Zvláštní vzpomínku na věrné zemřelé začali jako první slavit benediktini v Cluny v 10. století. K jejímu zavedení významně přispěl clunyjský opat sv. Odilo (r.1048), který je označován za patrona duší v očistci. Od 11. stol. se tato památka začala šířit do dalších zemí, ve 14. stol. se začala slavit i v Římě. Z 15. stol. pochází zvyk slavit v tento den tři mše svaté. Zavedli jej dominikáni ve Valencii, papeţ Benedikt XIV. jej roku 1748 potvrdil a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 bylo toto dovolení papeţem Benediktem XV. rozšířeno pro celou církev. Kaţdý kněz můţe tedy v tento den slavit tři mše svaté, jedna z nich má být obětována za všechny zemřelé, druhá na úmysl papeţe. Modlitba za svou smrt „V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás sestry jako malé chlapce učily modlitbu za milost šťastné smrti. Byla to pro nás tehdy divná modlitba. Vţdyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho „smrtelného“. Ale léta přešla a sestry tu uţ nejsou... Ţe jednou zemřu, to je nejjistější skutečnost v ţivotě. Kde a kdy to bude – to ví jen Bůh. Ale jisté je, ţe mě vezme domů k sobě. Poté co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás volá do své milující náruče. Bože, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, dopřej mi, ale abych dobrým životem, Mychal Judge OFM (1933-2001), milující Tebe, sebe a druhé, kaplan newyorských hasičů, byl v té chvíli připraven jenž zahynul při teroristickém vstoupit do Tvé šťastné náruče.“ útoku 11.9.2001 4. 11. Sv. Karel Boromejský, biskup 9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky 10. 11. Sv. Lev Veliký, papeţ a učitel církve 11. 11. Sv. Martin, biskup 12. 11. Sv. Josafat, biskup a mučedník 13. 11. Sv. Aneţka Česká, panna


nevlastní. Člověk však ponořený do života Zmrtvýchvstalého a věčně živého Božího Syna Ježíše Krista je už nyní ve věčnosti a všechny životní události poměřuje tímto novým poznáním. Navíc člověk, hledící na světlo Kristovy přítomnosti v našem životě, si utváří duchovní zrak. Člověk naslouchající Kristovu hlasu ve svém životě si vytváří duchovní sluch. Člověk cítící drahocennou vůni Ducha svatého, naplňující celý vesmír, si vytváří duchovní cit. Až jednou naše tělesné orgány skutečně pozbudou své schopnosti vidět, slyšet a cítit, a stejně tak až radost z krásy světa i života vyprchá, potom můžeme slyšet, cítit i vidět Boha, nyní po troškách, potom naplno. Přeji sobě i vám, abychom stále více zráli v tomto duchovním vidění skutečností. P. Radek Sedlák

18.11. Posvěcení římských bazilik sv. apoštolů Petra a Pavla 20.11. Slavnost Ježíše Krista Krále Bože, tys svého jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, pomazal olejem radosti na kněze a krále. On je kněz navěky: sám sebe položil na oltář kříže jako dokonalou oběť našeho smíření a vykoupení. A on je král vesmíru: všechno tvorstvo jsi mu podřídil, aby všechno bylo podřízeno tobě v tvém království věčném: v království pravdy a života, v království svatosti a milosti, v království spravedlnosti, lásky a pokoje. A proto tě celý vesmír oslavuje a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň (z preface) Ve křtu svatém nás Bůh vytrhl z moci temnosti a převedl do své ho království. Věčným poutem nás svázal se svým Synem, Kristem Králem a dal nám podíl na jeho královské službě. Skrze naši víru a lásku se má šířit Boží království. Máme naplňovat svět Kristovým duchem, spravovat a zaměřovat všechno stvořené k oslavě Boha. Tomuto poslání však můžeme dostát jedině tehdy, upevní-li se nejprve Boží království v nás. Právě u nás samých naše královská služba začíná. Jak chceme kralovat, vládne-li nám hřích? Jak můžeme prospět Bohu, jsme-li nespravedliví? Čím posloužíme království lásky, když neumíme milovat a srdce nám sžírá nenávist? K čemu je nám světská moc a panovačnost tam, kde vítězí trpělivost a pokora? Jak se máme stát tvůrci pokoje, když šíříme pomluvy a rozněcujeme hádky? ... Bože, přijď království tvé! Znič v nás všechen hřích, spal všechno, co nás od tebe vzdaluje. Učiň si v nás příbytek, staň se naším svrchovaným vládcem. Kéž v nás nalezneš oddané a věrné služebníky, kéž tvoje království v nás zvítězí a přinese hojné ovoce. (časopis Amen, 1997) 21.11. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě 27.11. První adventní neděle 30.11. Sv. Ondřej, apoštol

Jaroslav Branžovský

 Z olomouckého semináře…. Milí farníci, zdravím Vás z kněžského semináře, kde jsme v druhé polovině září zahájili nový formační rok. Rád bych zde napsal něco málo o semináři. V současné době jsou v České republice dva semináře, a to v Praze a v Olomouci. V Praze studuje 33 bohoslovců, v Olomouci se ke kněžství připravuje 48 studentů. Na ně dohlíží čtyři představení. Na prvním místě je to rektor, který je hlavním šéfem, řídí chod celého semináře. Na pomoc má vícerektora, který má na starosti spíše personální a praktické záležitosti. Dále jsou v semináři dva spirituálové, kteří mají na starost duchovní formaci bohoslovců. Ještě před nástupem do semináře nás čekaly pětidenní exercicie na Velehradě. Při nich jsme mohli prožít pár dní v tichu v Boží přítomnosti. Po skončení exercicií jsme jeli do semináře a otec rektor zahájil nový školní rok. Po slavnostní imatrikulaci jsme začali i akademický rok na fakultě. Co studujeme? V prvním ročníku studujeme hlavně jazyky (latina, řečtina a jeden živý jazyk), filosofii a církevní dějiny. Studium je podstatně náročnější než v konviktu a zabírá velkou část dne. Mimo školních povinností máme také různé služby a akce v semináři. Volného času nám tedy nezbývá mnoho, a proto se musíme naučit s ním dobře hospodařit. Na konci září nás čekaly rekolekce, které míváme pravidelně každý měsíc. Tato duchovní cvičení nám zajistí alespoň jednou za čas jistotu odpočinku a načerpání nových sil. První velkou akcí tohoto roku bylo setkání bohoslovců na Velehradě. Týkalo se všech bohoslovců České i Slovenské republiky. Celkový počet se pohyboval okolo 360 seminaristů. Na setkání jsme odjeli v pátek 5. 10. Náš seminář byl ubytován u rodin v Uherském Hradišti, které si ochotně rozebraly bohoslovce do svých domovů. Vlastní setkání proběhlo v sobotu 6. října. Po zahájení bylo představení jednotlivých seminářů. Každý seminář se představil jiným způsobem. Od natočené videoprezentace až po různé scénky. V basilice na Velehradě jsme společně slavili eucharistickou oběť, kterou celebroval pomocný biskup královehradecký Josef Kajnek. Po skončení mše svaté šla polovina na oběd a druhá polovina měla program ve skupinkách. Poté jsme si to vyměnili. Setkání bylo zakončeno krásnou mariánskou pobožností, kterou vedli bratři z řeckokatolického semináře ze Slovenska. Poté jsme se vrátili do Uherského Hradiště, kde jsme měli besedu s farníky. U rodin jsme zůstali až do neděle. Během setkání jsme si mohli zvláště uvědomit, že nejsme v rozhodnutí jít ke kněžství sami. Mohli jsme vnímat, že ač jsme každý odjinud, a každý z nás je jiný, spojuje nás společný cíl: Plně se odevzdat do služby Kristu. Děkuji Vám za Vaše modlitby i dary, kterými pamatujete na nás, bohoslovce. Vyprošuji Vám do dalších dnů hojnost Boží ochrany a požehnání. Jenda Berka, bohoslovec Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 10, Listopad 2011 Strana 3

Ctnosti a neřesti – Statečnost a pomluva Tentokrát se spolu na chvíli zastavíme u ctnosti statečnosti, další z kardinálních ctností. Jako neřest jsem vybral pomluvu, která sice není přímým opakem statečnosti, ale často je třeba prokázat dost statečnosti, když se musí pomluvě čelit. Jednou ze základních vlastností lidského života je jeho zranitelnost. Člověk je zranitelný jak tělesně, tak také duševně. Může být zasažen ve své tělesné integritě i ve své přirozenosti. Všechna možná zranění však jsou jen předzvěstí a reprezentantem smrti, která je krajním zraněním. Statečnost je ochotou přijmout zranění a nést jeho následky. Vrcholným postojem je potom ochota zemřít. Ctnost statečnosti má zvláštní vztah ke smrti – často jí stojí tváří v tvář. Takové chápání statečnosti vedlo k oceňování mučednictví jako nejvyššího činu. Kde slábne ochota dát v sázku svůj život, tam se i statečnost vytrácí. V dnešní době, po krvavém dvacátém století a zneužívání mučednictví různými ideologiemi, je ‚svědectví krve‘ vyprázdněným pojmem. Lidé jsou příliš zhýčkaní a nechce se jim chodit s vlastní kůží na trh. Ale již v ranné církvi bylo mučednictví hodnoceno velmi opatrně. Nebylo dovoleno hlásit se k mučednictví sebevědomě sám, neboť Bůh odejme sílu tomu, kdo věří ve vlastní schopnosti svědectví krve. Asi nejdůležitější charakteristikou statečnosti je její spojení s uskutečněním dobra. Nositel statečnosti ví, co je dobro, a když jde za ním, je ochotný podstoupit i rány a zranění. Statečnému nejde o adrenalin, překonávání nebezpečí, ale o dosahování dobra. Statečnost nedělá statečností míra obtížnosti a námahy, ale míra dobra. Trpět bez zaměření k dobru může být samoúčelné a nejedná se o ctnost. Statečnost také souvisí s ostatními ctnostmi. Předchází ji praktická moudrost, umírněnost i spravedlnost. Statečnost je statečností do té míry, nakolik je informována moudrostí. Statečný není ten, kdo se neuváženě vystavuje nebezpečí, ale kdo Sandro Botticelli - Statečnost dokáže zvážit, co riskuje a co získává. Často je statečnost nutnou souputnicí spravedlnosti. Uskutečnit spravedlnost bývá totiž většinou velký problém a vyžaduje hodně statečnosti. A nemůžeme také opomenout fenomén strachu. Nemít strach neznamená být statečný. Statečnost přímo vylučuje nebojácnost, která je hluchá a slepá k realitě života. Statečnost vidí a slyší život jak je, vnímá zlo, obává se ho, ale nenechá se k němu strachem přinutit, ani se nenechá odvrátit od dobra. Strach a obavy jsou nutnými předpoklady a základy ctnosti statečnosti. Statečnost je proto často spojována s vojákem. Nejde však ani tak o vojáka, který vítězí, ale spíš o toho, který je si vědom, že padne, ale přesto jde do boje. Proto je také na alegorickém obrázku žena v antické zbroji opírající se o torzo sloupu, symbolu stálosti, s maršálskou holí v levé ruce. Svatý Tomáš Akvinský spojuje statečnost také s trpělivostí. Vojenskou hantýrkou bychom mohli říci, že nejde o jednu bitvu, ale o vytrvalost ve vlekoucí se dlouhodobé válce. Podstatu statečnosti pak vidí v trpělivém snášení. Ne proto, že by obrana byla lepší než útok. Ale proto, že teprve v případě krajního nebezpečí, které mimo obranu nenabízí jinou možnost odporu, se projevuje nejhlubší síla duše. Trpělivý si nenechá vzít radost a dobro ani přes protivenství. A ještě něco krátce k pomluvě. Pomluva je odlišná věc od nactiutrhání. Kdo pomlouvá, mluví nepravdu o druhých lidech, a tím škodí jejich dobré pověsti a podporuje mylné úsudky o nich. Pomlouvačný člověk se tak dostává do konfliktu s pravdou, protože lže, se spravedlností a láskou, protože každý má právo na čest svého jména, na svou dobrou pověst a úctu. Na alegorickém obrázku pomluvy vidíme dívku vystrkující jazyk, jako by zrovna o někom zle hovořila. V rukou drží snop slámy, neboť pomluva se šíří rychlostí ohně. U ramene jí sedí kavka, symbol klevetivosti a na šatech má různé masky, které si mění podle toho, koho pomlouvá či komu pochlebuje. Umělá noha nám má však připomenout, že pomluva přese všechno daleko nedorazí. A ještě citáty: Statečně jedná spíš ten, v bídě kdo je schopen žít. Jakmile ženy přestanou být předmětem pomluv, začnou se jim samy věnovat. Lidé jsou velmi skeptičtí, nevěří ničemu s výjimkou pomluv . Strana 4

Autor: Gaius Valerius Martialis Autor: Émile Augier Autor: Gilbert Keith Chesterton P. Libor Churý


 Představujeme křesťanská společenství…. Skupinka žen, pečující o úklid kostela sv. Vavřince – „A“ V našem časopise Slovo pro každého si na dvou posledních stranách mohou čtenáři přečíst v části nazvané Informace stručné oznámení: Úklid kostela, skupina „A“ („B“, „C“). Je zaznamenána vždy ve čtvrtek, a to i s časovými údaji: pro skupinu „A“ je to v 9 hodin, pro skupiny „B“ a „C“ v 15 hodin. Z výše uvedeného vyplývá, že náš farní kostel sv. Vavřince v Přerově uklízíme tři skupiny farnic a někdy i farníků, a to vždy jedna skupina každý týden. Skupinu „A“ tvoříme my, dříve narozené, tedy seniorky, ve skupinách „B“ a „C“ uklízejí ženy mladší. Každá naše skupina má kolem deseti členek. Sympatické je, že se dovedeme dohodnout, zastoupit a služby si vyměnit, když ty mladší, maminky, potřebují volno, například o školních prázdninách v průběhu celého školního roku, neboť ony jsou v té chvíli s dětmi na dovolené. A co vlastně v kostele uklízíme? Každá práce zde je potřebná, ať je to úklid uvnitř kostela, u oltáře a obětního stolu, v zákristii, úklid zpovědnic, čištění lavic, vysávání koberců, purifikace mešních nádob (čištění), úklid chóru a úklid kolem kostela, prostě všude je stále co zametat a uklízet. Přitom nám taková práce trvá 1 a ½ hodiny, před svátky o něco déle. A ještě si při ní povídáme, prostě jsme k sobě našly vztah. Pak nám zůstává chvilka na ztišení. Nejlépe to vše dotvrzují slova: Když jsem byla požádána o pomoc při úklidu kostela, pocítila jsem i radost, že se budu moci scházet se známými tvářemi a budu dělat z lásky k Pánu tuto potřebnou práci. Nevěřili byste, že tu získávám další sílu, důvěru a vnitřní klid. Jsem potřebná. Díky Tobě, dobrý Bože, vždyť Ty doceníš naši snahu. Milé farnice a farníci! Jsme i s Vámi vděčny těm, které v minulosti pomáhaly udržovat farní kostel a dnes už vzhledem k nemocem a pokročilému věku nemohou. Jim patří poděkování a Vám výzva s prosbou o pomoc při úklidu zase nám, které na předchozí navazujeme. I nám se občas stane, že takto nemůžeme sloužit našemu Pánu. Obracíme se na Vás, stačí tak málo, jen vzít do ruky náš měsíčník, rozhodnout se a přihlásit u paní Evy Dočkalové, Daniely Adamíkové nebo Mirky Punčochářové (podle skupin). Určitě každá skupina přivítá ráda nové posily. Vždyť všem je nám dobře v čistém, udržovaném a vyzdobeném kostele. Eva a Marta, skupina „A“

Společenství seniorů v Přerově V pondělí 19. září 2011 jsme začali již 16. rok setkávání společenství seniorů. Setkáváme se třetí pondělí v měsících září až listopad a únor až červen v 16 hodin, nyní na faře v Přerově. Naše společenství a společné setkávání začalo 23. září 1996 z iniciativy bývalého děkana, otce Josefa Lambora. Podnět však vyšel z mezinárodního hnutí křesťanů třetího věku, které vzniklo ve Francii pod názvem La vie montante (Život na vzestupu). Hlavními iniciátory hnutí v naší arcidiecézi byli P. Josef Pekárek SDB a paní profesorka Marie Mourková. Záštitu nad vznikajícím hnutím převzal otec biskup Josef Hrdlička a organizační vedení Centrum pro rodinný život olomoucké arcidiecéze. 15. června 1996 se sešlo v Olomouci 158 adeptů animátorů hnutí z jednotlivých farností (tehdy i z dnešní Ostravsko-Opavské diecéze), kde chtěli se setkáváním seniorů začít. Na otázku proč se scházíme, jsem četl pěknou odpověď, kterou řekl polský dominikánský kněz Tomasz Dostatni: „Stojím na prahu stáří a pomalu mě přestává zajímat, co na mém životě může zajímat druhé, spíš mě začíná zajímat, o co se bude zajímat Bůh, až budu stát před jeho soudem. A tam asi spíš půjde o plody mých let než o události života samé – o to, k čemu člověk dozrál, k čemu dospěl, čemu porozuměl a co se naučil … Moudrost v mládí je ctnost, ve stáří by to měla být téměř povinnost.“ A o to se také trochu snažíme. Duchovní témata jako skripta pro naše setkání připravuje Centrum pro rodinný život v Olomouci. V minulém roce jsme si osvěžili znalosti o svátostinách a svátostech, které jsou pro nás darem Boží milosti, dobroty a lásky. Letošním zářím jsme si začali prohlubovat vědomosti o darech Ducha svatého. Vedle prohloubení a rozšíření vědomostí je čas i na modlitbu, aktuální informace a přátelskou besedu. Důležité je i navázání přátelství a vědomí, že o sobě víme. Každý rok, zpravidla poslední květnové úterý, pořádáme pouť seniorů. Od roku 1997 to je už 16 poutních dnů, při kterých jsme navštívili 23 poutních a památkových míst a chrámů. Svatý Hostýn a Svatý Kopeček již dvakrát. O našich poutích Vás v našem děkanátním časopise informujeme. Zpočátku se nás setkávalo i přes 30. V poslední době, kdy probíhá celá řada zajímavých aktivit, se nás schází v průměru 15. Rádi vzpomínáme na paní doktorku Boženu Macků, která až do svého onemocnění v roce 2005 naše setkání a akce spoluorganizovala a vedla. Společenství seniorů je otevřeno pro všechny, kteří se chystají do důchodu, nebo ho již prožívají a chtějí si rozšířit náboženské vědomosti i prožívat radost ze společenství a přátelství. František Menc

Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži nabízí nadaným žákům 7. a 9. tříd základních škola a zájemcům, studium na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži ve školním roce 2012/2013 Podmínky pro přijetí do 1. ročníku šestiletého nebo čtyřletého studia: úspěšné absolvování 7. nebo 9. třídy základní školy a úspěšné vykonání přijímacích zkoušek z jazyka českého a matematiky. Žáci s vynikajícím prospěchem /vyznamenání/ mohou být přijati bez přijímacích zkoušek. Další informace získáte v sobotu 3. 12. 2011, kdy proběhne na této škole od 9 do 12 hodin

Den otevřených dveří


Strana 5

 Udílení svátosti biřmování…. Biřmování v Horní Moštěnici První říjen se stal pro farnost Horní Moštěnice velkým a slavnostním dnem. Možná však ještě důležitějším se tento den stal pro životy osmnácti lidí, kteří z rukou světícího biskupa olomouckého Msgre. Josefa Hrdličky přijali svátost biřmování, svátost křesťanské dospělosti, která pokřtěné dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha Svatého. Téměř dva roky se skupina farníků z Horní Moštěnice, Beňova, Dobrčic, Staré Vsi, Kostelce u Holešova a Lověšic pod vedením a doprovázením P. Bedřicha Horáka scházela na faře, aby společně otevírali Písmo svaté a Katechismus katolické církve, a tak lépe a důkladněji poznávali křesťanskou víru. Tato doba měla posloužit také k osobnímu růstu a byla i jakousi školou modlitby. Biřmovanci se snažili mezi sebou i vytvářet společenství, a také se několikrát modlili modlitbu večerních chval v Rádiu Proglas. Otce biskupa jsme v kostele srdečně přivítali jako nástupce apoštolů, který navštívil svěřenou církevní obec. Na úvod mše svaté zaznělo, že poslední udílení svátosti biřmování v Horní Moštěnici se konalo roku 1970. Ve své homilii zmínil otec biskup slova světice, jejíž svátek se v ten slavil – sv. Terezie z Lisieux a úžasným způsobem je dal do souvislosti s významem biřmování v životě křesťana. Připomenul, že biřmováním také získáváme dva přátele – svého kmotra na zemi a svého biřmovacího patrona v nebi. Pak následovalo samotné udílení svátosti. Pan biskup pomazal svatým křižmem, posvěceným v katedrále na Zelený čtvrtek, čelo biřmovance, na jehož rameni spočinula pravice jeho kmotra. Tak jako se zápasníci mazali olejem, aby vyklouzli nepříteli z rukou, tak má pomazání svatým olejem pomáhat v boji s Božím nepřítelem. Udílením svátosti biřmování nic nekončí, ale právě naopak – vše začíná. Naším úkolem je spolupracovat v životě s Duchem Svatým a nechat se jím vést. Richard Weis

Strana 6

A také v Dřevohosticích Předešlý rok jsem se připravoval na svátost biřmování. Protože jsem starší než ostatní biřmovanci, měl jsem přípravu zvlášť s panem (tehdy) jáhnem Liborem. Setkávali jsme se co dva týdny na faře a velice intenzivně probírali kompendium, před prázdninami pak už jen prohlubovali nejasné věci při studiu. Stále mi nedocházelo, co se se mnou při přijetí této svátosti stane. Začalo mi to vše docházet až v centru na Vranově u Brna, kde jsem se zúčastnil mých prvních exercicií v životě s otcem Havlátem. Po ukončení přípravy na biřmování jsme hledali vhodné místo a datum, kde bych tuto svátost přijal. Zvolili jsme Dřevohostice a já se tak připojil k ostatním biřmovancům. Celkově nás bylo 11. Přípravy začaly už týden před nedělí 25 .září. Postupně se vše blížilo a já měl i po svaté zpovědi. V pátek večer byla přípravná schůzka s nácvikem. Můj kmotr na ní byl se mnou. Jako jediný kmotr. Při mši jsme si sedli do lavic. Překvapilo nás, že byly prázdné, ale velice rychle jsme pochopili proč. My v nich seděli a zároveň klečeli, protože byly strašně malé a žádný normální pohyb jsme nezvládli. I přes spoustu zmatků mi byla většina věcí jasných. Při schůzce došlo k záměně, kdy byl můj kmotr nejprve považován za biřmovance, ale vše se vyřešilo. Instrukce k biřmování zněla - půjdeš jako první a ostatní budou dělat podle Tebe... Přes noc jsem úplně vše z nácviku zapomněl. Nastalo nedělní ráno. Přišla mi od mého kmotra zpráva, že nastaly nějaké komplikace v jeho práci. Hodinu přede mší mi zavolal, kmotra jsem teoreticky měl na cestě za mnou. Začala mše a já vůbec nevěděl, co mám dělat. Tak jsem se pomodlil a vyšel v čele průvodu do kostela. Stále jsem sledoval slečnu vedle mne. Průvod prošel a my se usadili. Místo, kde se mám posadit - to bylo to jediné, co jsem věděl. Otec Artur nás všechny krátce představil. Byl jsem hostem téhle farnosti, to jsem ještě netušil, co mě čeká. Při psaní dopisu otci arcibiskupovi jsem netušil, že si otec Jan celý dopis zapamatuje a přizpůsobí mu celé kázání. Hned v úvodu nám vyprávěl své vzpomínky z biřmování ve Valašských Kloboukách, kde kdysi dávno působil jako kaplan. A já znejistěl, protože o Kloboukách byla zmínka v úvodu mého dopisu. Pak jsem znejistěl podruhé, když při čtení evangelia jsem uslyšel můj citát z bible: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Mt 25,40). A už vůbec jsem nechápal, že při kázání zmínil svatého Pavla – mého biřmovacího patrona. Popisovat průběh mše zřejmě nemusím. Pro mne byla tahle mše úžasná. Nejen tím, že na ní byla část mé rodiny, ale kvůli přijetí svátosti, kterou to vše může začít. A už to začalo. Petr Doležel


Univ. prof. ThDr. Alois Musil: Achúna Mítúd, náš bratr Metod (z Brodku u Přerova) („Náš misionář, kalendář na rok 1946“, vydala Spol. Slova Božího (SVD) Bratronice, 1945)

Na první prázdniny svého studijního pobytu v Jeruzalémě jsem odjel za Mrtvé moře a po dva měsíce zkoumal tamní, tehdy skoro neznámé kraje. Do Jeruzaléma jsem se vrátil velice unaven, avšak podnikal jsem i nadále vyjíţďky do okolí. Na jedné mne trápila prudká ţízeň, a proto jsem se napil kalné vody z prastaré cisterny. Po několika dnech jsem pocítil nesmírnou ochablost. Stoupala a ráno jsem nemohl z lůţka. Po dva dny se na mne nikdo nepodíval. Třetího dne jsem ţádal sluhu, aby oznámil představenému Biblické školy, ţe jsem nemocen. Přišel s teploměrem, který visel v jeho pracovně. Vloţil mně jej pod levou paţi a po několika minutách prohlásil: „Horečku nemáte. Nic vám nechybí.“ „Nikdy jsem bez důvodu nenaříkal, otče představený. Zajedu do Tantúru, aby mne prohlédli.“ „Jak vám libo.“ Šel jsem do kuchyně, vypil číši silné černé kávy, sluha osedlal mého koně, pomohl mi do sedla a dal jsem se do Tantúru, vzdáleného dobrých šest kilometrů. Kolem Jeruzaléma pomalu, později cvalem. Krev mi bušila ve spáncích, pořádně jsem na oči neviděl, avšak bezděkým pohybem jsem přiměl hřebce, ţe ze silnice odbočil do tantúrské zahrady a do dvora. Někdo mě vzal do náruče, pozbyl jsem vědomí a přišel k sobě teprve v bílém lůţku. Viděl jsem, slyšel jsem, ale nic mne nezajímalo, ničemu jsem nerozuměl, od rána do rána ţil jsem v jakémsi polovědomí. Teprve po osmi dnech jsem uslyšel slova: „Budiţ Pán Bůh pochválen, neumře!“ Byla promluvena česky a tato mateřština mne upoutala a přiměla, ţe jsem otevřel oči a podíval se na mluvčího, avšak zmocnila se mne slabost a upadl jsem do osvěţujícího spánku. Za svitu lampy jsem se probudil a můj ošetřovatel mně po lţičkách vléval do úst nějakou vlaţnou tekutinu. „Kde jsem?“ „U nás v Tantúru.“ „Kdo jste?“ „Váš krajan, bratr Metod. Teď víte dosti; spěte dál.“ Nazítří jsem se dověděl, ţe mne po osm dní trápila hlavničková (tyfová) horečka, jeţ se udrţovala ve výši bezmála 42°C. Představený, vedoucí lékař dr. Ansgar, jenţ konal lékařská studia na universitách ve Štýrském Hradci a ve Vídni, se divil, ţe jsem ji překonal. Ošetřoval mne jeho pomocník bratr Metod, neboli, jak mu Arabové říkali, achúna Mitúd. Jmenoval se Metoděj Krejčiřík a narodil se 4. července 1860 v Brodku u Přerova ve farnosti citovské. Kdyţ mu bylo šestnáct let, vstoupil do řádu Milosrdných bratří štýrské provincie, která se jako první tou dobou vracela k dřívější přísnější kázni. Řád Maltézských rytířů jí svěřil svou nemocnici v Tantúru mezi Jeruzalémem a Betlémem. Bratr Metod byl do ní vyslán jako podlékař. Nebyl toliko podlékařem, nýbrţ i hospodářem, kuchařem, lékárníkem, neboli osou, pákou celého domu. Ještě slunce nevyšlo, a jiţ se scházeli ke klášteru nemocní a chudobní ze široka daleka. Nikým se nedali odbýt, nikomu nechtěli své potíţe vylíčit, od nikoho se nedali prohlédnouti, jedině od našeho dobrého achúna Mitúd. Sotva je uspokojil, šel připravovat léky a poděloval je jimi. Na toho, koho ponechal v nemocnici, dohlíţel, aby se řádnou koupelí zbavil rozličných příţivníků a oblékl se do čistých šatů. Potom sedl na osla a buď s doktorem Ansgarem nebo sám jel na návštěvy nemocných v okolí. Za návratu sháněl, čeho by potřebovali k výţivě. Chtěl-li míti něco lepšího k snědku, postavil se ke sporáku a sám to připravil. Od rána do večera byl na nohou a často musil k nemocným i v noci. Jeho sluţba byla netoliko namáhavá, nýbrţ mnohdy i nebezpečná. Nějaká čeleď kmene Azázmů, tábořící jiţně od Bér-Šeby, se nastěhovala do okolí Tantúru, aby ve ţních pomáhala sedlákům a za práci aby dostala obilí, potřebné na výţivu v poušti za deštivého období. Jejich ovce a kozy se popásaly na strništích a pastýři je napájeli z okolních studnic. Dva z nich se dostali do hádky u studnice pod tantúrskou zahradou. Jeden ţďuchl do druhého, ten spadl do hluboké studny a zabil se. Ostatní pastýři vzkřikli na poplach, příbuzní viníkovi se rozprchli, a ten zahlédl bratra Metoda, vracejícího se na oslu od nemocných. Ovinul ruce kolem něho a úpěnlivě prosil: „Zachraň mne! Dávám se pod tvou ochranu, mladý muţi, dachílak, já ualad!“ „Čeho jsi se dopustil?“ „Zabil jsem soukmenovce.“ „Schválně?“ „Nikoliv. Řízením Alláhovým se tak stalo.“ „Proč nepoţádáš za ochranu někoho ze svých?“ „U nás Azázmů nesmí chrániti viníka ţádný soukmenovec. Mstitel by mne zabil ve stanu ochráncově.“ „Utíkej se mnou. Alláh pomůţe tobě i mně.“ Za minutku byli v nemocnici a bratr Metod skryl viníka, jak nejlépe mohl. Potom sedl na svého osla a ujíţděl do nedaleké osady Bejt Dţály ke starostovi. Pověděl mu, co se stalo a ţádal ho o radu. „Promluvíme s náčelníkem Azázmů.“ Náčelník je přivítal, leč nepotěšil. „Domluva bude těţká, ba po tři dny, pokud vře krev, nemoţná, poněvadţ všichni příbuzní zavraţděného mají právo zabíti kteréhokoliv viníkova příbuzného.“ „Ţeny a dítky rovněţ?“ „Nikoliv, ty nesmějí zabíti.“ „Jak se mohou viník a jeho příbuzní vyhnouti smrti?“ „Rychlým útěkem. Achúna Mitúd se sám přesvědčil, jak se krví potřísněný domáhal jeho ochrany. Jeho příbuzní se rozběhli a jistě se skrývají jinde. Krví potřísněný ať se hledí dostati k uznanému soudci.“ „Kde ho tady najde?“ „My, Azázme, pracujeme na vašich pozemcích. Na tebe, starosto, se díváme jako na vrchního náčelníka Bejt Dţály. Jistě tě uznají soudcem.“ „Prosím tě, starosto, ujmi se mého chudáka a hleď mu zachrániti ţivot.“ „Učiním, bratře Mitúde, co je v mé moci. Vţdyť chceš ode mne dobré a ty nám toliko dobré prokazuješ. Kdo je mstitelem, náčelníku?“ „Jistě nejbliţší příbuzný zabitého je povinen viníka zabít, kdy a kde ho zastihne.“ Starosta vzkázal mstiteli: „Váš krví potřísněný je u mne. Určete svého zástupce.“ Příbuzní zabitého se domluvili a po třech dnech vyhlásili svého zástupce. Starosta zajel do Tantúru a za přítomnosti Metodovy pravil viníkovi: „Pošli děvče mstitelovu zástupci.“ Viník byl připraven a vybídl dospělou pannu, aby doprovodila starostu, jenţ ji odevzdal mstitelovu zástupci, řka: „Vezmi si ji v dobrém. Je tvá. Můţeš ji pojati za manţelku nebo ji provdati, za koho chceš. Je to odměna za tvé dobré sluţby.“ „A coţ je-li zasnoubena?“ „Krev ruší snubní závazek. Její snoubenec musí ustoupit.“ Starosta a zástupce viníkův hleděli přiměti příbuzenstvo mstitelovo, aby přijalo cenu krve, a to obvyklou. Zástupce mstitelův souhlasil, ale mstitel se protivil a trval na krvi samé. Tu mu hrozil starosta a jeho zástupce: „Nezmoudříš-li a neslituješ se nad svým krajanem, věru ţe povstaneme s celým svým příbuzenstvem, ba se všemi občany z Bejt Dţály, zajmeme vaše stáda a nevrátíme vám je, pokud neprojevíš souhlas s mým návrhem.“ Dokončení příště Zdeňka Mollinová Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 10, Listopad 2011

Strana 7

Milí chlapci a děvčata na začátku listopadu chodíte s rodiči na hřbitov a vzpomínáte na ty, kteří jsou již u Pána Ježíše. Na konci listopadu si vesele poskočíte, neboť začíná Advent. A ten nám chce říct, že se již začneme připravovat na Vánoce. Listopad a loučení. Nad řekou Bečvou se snáší mlha. Sluníčko na nebi je jako nevěsta pod hustým závojem. Mnoho ptáků odletělo již do teplých krajin a mezi nimi naši známí rackové. Po hladině mezi listím sem a tam se houpají kačenky: „Ga, ga ,ga, to je ale zima, kamarádi!“ Holoubci v malém hejnu se točí nad řekou a pomalu usedají na kamenitý ostrůvek, aby se napili studené vody. Vysoko v koruně topolu si usedl ptačí dravec jestřáb a v hustém křoví na břehu se prochází toulavá kočička. Číhá na nějakou myšku, pobíhající a hledající úkryt před zimou. Podzimní vítr odehnal mlhu a pohrál si s hladinou vody. Kde se vzala, tu se vzala Bečvinka. Dívá se okolo sebe a volá na všechny své přátele: „Dnes se s Vámi rozloučím. Přijdou mrazy a voda zamrzne a já se proměním v led.“ Vlnce je smutno. „Celý rok jsem byla s vámi a vyprávěli jsme si o starém Přerově.“ Zamyslí se: „Ale zase přijdu.“ „Ga, ga, ga .“ozývají se kačenky. „Všichni lidé chodí s kyticemi květin. Kam jdou?“ „NO, přece na hřbitovy, je památka Všech věrných zemřelých,“odpoví vlnka a hned dodává „i když je Přerov staré město, nemá na hřbitově kapli. Víte proč? Nebyl tam hřbitov! Kaple hřbitovní je u kostela sv. Vavřince a tam také byl hřbitov. A ještě býval hřbitov u kostela svatého Michaela na Šířavě a u starého pravoslavného kostela.“ „Teda, to bylo hřbitovů!“ ozývají se rybky z vody. „Ale byly jen malé,“ odpoví vlnka a dodává „lidé zapalují na hrobech svíce a dávají květiny a věřící se za zemřelé modlí. Pán Ježíš říká: „Kdo věří ve mně, má život věčný.“ Je jasné, že lidé žijí u Pána Ježíše. To je ta svíce a dárek k tomu je kytička. Na podzim jsou dny krátké a nad řekou Bečvou se snáší pomalu tma. Vlnka se nazvedla, usmála a řekla: „Tak, ahoj a pamatujte, i když rozloučení bolí, dá se překonat, a potom se stává vzpomínka na bolest radostí. Přeji vám nádherný Advent plný radosti, že se už zase připravujeme na Vánoce. Liba Calábková

Adventní cesta V Adventu se připravujeme na oslavu Ježíšova narození a jeho příchod na konci světa. Každý den během Adventu vybarvi jeden kámen na cestě k Betlému. Když místo symbolů v kamenech na cestě dosadíš písmena (podle klíče), dozvíš se, že nejen v Adventu, ale celý život jdeme … (dokončení v tajence)

Strana 8


Víkend pro ministranty v Nedašově na Valašsku Ve dnech 14. - 16. 10. proběhla víkendová akce pro ministranty našeho děkanátu. Tentokrát jsme se vydali na Valašsko, do farnosti Nedašov. Dohromady nás bylo 22 (19 ministrantů, kaplan P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa z Přerova a jáhen Stanislav Trčka z Kojetína). Odjížděli jsme v pátek odpoledne a vraceli se odpoledne v neděli. Na programu byla mše svatá pro mládež v pátek večer (v 19:00 hod.), po ní večeře a vzájemné seznámení při hře. V sobotu dopoledne jsme odehráli fotbalový zápas proti místním ministrantům (zápas skončil remízou 6:6 a naší prohrou na penalty). Po fotbale jsme se vydali na asi 15-ti kilometrový výšlap ke slovenským hranicím. Během této túry jsme slavili mši svatou v lese u studánky, hráli hry a na ohni si připravili oběd a pak také večeři. Večer ještě byla možnost zajezdit si na koních a dobrodružný den nám nakonec nečekaně zpestřila také pomoc s vytahováním zapadlého auta. Nedělní dopoledne jsme pak po předchozím náročném dni trávili odpočinkově, a také setkáním s Pánem Ježíšem při mši svaté. Nebudu se zde rozepisovat podrobněji, ale nechám nyní prostor pro dojmy samotných účastníků, kterým tímto také já moc děkuju za krásný společně prožitý víkend. Petr Káňa, jáhen

(TV): Suprový fotbálek; Daneček jako ukazatel skóre; ne- k tomu, abychom mohli proţít setkání s Pánem Jeţíšem… dělní mše a děcka na ní. (JN): V pátek jsme se sešli a vyjeli směr Nedašov. Po Kopce, nelíbilo se mi šlapat do kopce, ale výhled stál za to. dlouhé cestě jsme za tmy zdárně dorazili. Čekalo nás vybaSobotní oběd a večeře; noční projíţďka na koni. lování věcí, nějaké hry a večeře. (KH): Líbilo se mi: Krásný výhled na krajinu, táborák, do- V sobotu ráno jsme po snídani vyrazili na FOTBAL proti brá parta, výšlap, focení. „Jednou nohou v Česku, druhou místním ministrantům. Samozřejmě, ţe jsme je nechali na Slovensku.“ Nelíbilo: Rozloučení!!! srovnat skóre a jáhen jim pak daroval vítězství svojí nepro(...): Velice se mi tam líbilo. Bylo to zábavné a velice do- měněnou penaltou. Po fotbale jsme se šli celí špinaví přebrodruţné. Uţili jsme si hodně srandy. Viděli jsme z Holé- vléct a vyrazili jsme na túru. Po cestě jsme hráli různé hry ho vrchu slovenské hory a byly velice pěkné výhledy. Hod- a dělali dvakrát táborák, kde jsme si připravovali jídlo. ně špekáčků a klobás. A také se někteří z nás povozili na Po túře jsme došli zase za tmy, takţe nás čekala jenom koních. Túra byla velice pěkná, ale namáhavá. Ubytování sprcha a šli jsme „brzo“ spát. V neděli ráno nás čekala mše, pak oběd a úklid fary, a potom uţ hurá domů… se mi líbilo. Byl jsem spokojen. (DF): Líbilo se i opékání, sranda na pokoji, šipky a nelí- (PD): On se skoro třicetiletý chlap rozhodne jet s minitranty na víkend a ještě k tomu na Valašsko. Jiný kraj, bilo se mi chození do kopců. kouzelný kraj. Tento víkend mě obohatil o spoustu věcí. (OŢ): Nejlepší záţitek byl, jak jsme hráli „bombu, povodeň Například jsem po šestnácti letech běţel. Běh byl součástí a blesky“ a další dobrá hra byla „hutu tutu“. ranní rozcvičky a já nechtěl být poslední. (MŠ): Nejvíc se mi líbily hory a příroda. Nelíbila se mi zi- Po druhé v ţivotě jsem jel na koni a on se mnou váţně jel ma. Super byla noční jízda na koni za svitu hvězd a noční směrem, kam ho vedl pán, který na něm přijel. záţitky na túře. Například zázrak světel na obloze při Další silné kafe bylo, jak za mnou přišel kluk se špekáčkem diskotéce v sousední vsi nebo vyprošťování auta z příkopu. a řekl, ţe tam má brouky. Já jsem mu ze špekáčku sundal (JH): Mně se líbily výhledy na hory. dva mravence a kluk byl ten nejšťastnější na světě. Dokonce si s námi troufla jet jedna slečna. Obdivoval jsem (JH): Nejvíc se mi líbilo, jak jsme šli na výlet po kopcích. ji. Ona se mne stále ptala, jak to dělám, ţe mě nebolí nohy. (MB): Nejvíc se mně líbila túra a opékání špekáčků. Nohy mě bolely a dokonce natekla kolena, ale nějak nebyl (VC): Nejvíc se mi líbilo, jak jsme jezdili na koních, a jak čas tenhle miniproblém řešit. Koleno opravil lék a ráno jsme seděli u ohně. jsem o ničem nevěděl. Díky nateklému kolenu jsem mohl (MP): Líbilo se mi, ţe tam byl velký výhled a docela dobrá spát na posteli. Jen jednu noc, ale spal jsem na posteli. túra, aţ na to, ţe byla strašně dlouhá a bylo to pořád naho- Jak shrnout tento víkend? Nepopsatelné, skvělé a hlavní ru a dolů. bylo, ţe Bůh s námi byl stále i v maličkostech, které ostatní nezpozorovali. (DŠ): túry , ohniště (…): mládeţnická mše, sobotní výlet (hry, mše), táborák, sobotní fotbal (TS): Nejlepší byla hra „hutu tutu“. (TM): Jak jsme šli na státní hranici (JS): Náš ministrantský víkend začal v pátek odpoledne. Jízda vlakem se zdála býti nudná, ale večerní mše mezi mladými lidmi měla dobrou dynamiku a atmosféru. Hodně mě oslovil začátek k zamyšlení, před úvodní modlitbou. V sobotním výletu, krom her, Slovenska a dobytí vrcholu, na mě zapůsobila nejvíc mše svatá v přírodě. Názorně jsem viděl, ţe nepotřebujeme velké a honosné chrámy Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 10, Listopad 2011 Strana 9

A ještě jednou ohlédnutí za létem: - Letošní příměstský tábor „INDIÁNI“ pro děti z Přerova a okolí byl z důvodu plánovaných úprav předmostské fary v Pavlovicích. Proběhl na konci prázdnin od 22. do 26. srpna. O tábor byl velký zájem, byl plně obsazený. Zúčastnilo se ho 40 dětí ve věku od 7 do 12 let, o které se starali zaměstnanci CPR Ráj a dobrovolníci z řad mládeže. Tematika tábora byla indiánská - cílem bylo seznámit děti s životem indiánů a vztahem člověka a přírody vůbec. Každé ráno rodiče dovezli své ratolesti do Předmostí k Oáze, odkud je převážel autobus do Pavlovic do areálu Centra pro rodinu Ráj a okolní přírody, kde jsme měli zázemí. Cesta nebyla až tak dlouhá, ale pro sblížení dětí s vedoucími a mezi sebou stačila. V centru na děti čekal bohatý program, například vyrábění totemů, zjišťování důležitých informací po vesnici, batikování triček a malby na ně, hledaní pokladu, lov bizonů aj. Ve středu jsme podnikli výlet vlakem do ZOO Ostrava, kde jsme kromě běžné prohlídky měli odborný interaktivní výklad pedagoga volného času ZOO Ostrava, od kterého jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o zvířatech a některá jsme měli i možnost nakrmit. Celý tábor byl zakončen písničkami a rozdáním jedinečných diplomů. Rodiče i děti byli s táborem velmi spokojení, ocenili variantu převážení dětí do „venkovského“ prostředí. A co bude příští rok? Dá-li Pán a bude-li dost ochotných spolupracovníků, budou tábory zase.  Jana Lehká, Hana Š.

Zprávičky z minulých dní: V rámci Radovánku v Oáze v Předmostí probíhá série povídání pro maminky s malými dětmi o bezpečnosti. Jaké nástrahy čekají děti v kuchyni, v koupelně nebo na zahradě? Vzdělávací povídání nenásilně pomocí milých obrázků upozorňuje na možné nebezpečné události, které se dětem mohou přihodit doma i v okolí. Děti si tak za pomoci výkladu, her a divadélka uvědomují, co nesmí dělat a na co si mají dát pozor. Druhá beseda na téma nebezpečí otrav proběhne 3.11., další pak 10.11., 24.11. a 8.12. V Pavlovicích bude tento program pokračovat ve dnech 14.11., 21.11., 5.12. Těší se na vás Veronika Zapletalová

Pozvánky: Oáza Předmostí: 12.11. – 9-13 h - Výtvarná dílna – VITRÁŢE – ANDĚL – cena 280 Kč 18.11. – od 15,30 h - akce pro rodiny s dětmi – NETOPÝŘÍ PÁRTY 26.11. – od 14 h - TVOŘENÍ ADVENTNÍCH VĚNCŮ a MINIJARMARK Ráj Pavlovice: 11.11. od 19 h – NEALKODISKOTÉKA pro mládež v Kulturním domě 17.11. od 14 do 17 h – KURZ DRÁTOVÁNÍ – ANDĚL - cena 150 Kč 19.11. - DEN PRO RADOST - celodenní akce pro rodiče, kteří jsou z nejrůznějších důvodů na výchovu svých dětí sami 26. – 27.11. odpoledne ADVENTNÍ VÝSTAVA A JARMARK v Kulturním domě v Pavlovicích 27.11. – od 14,30 h - ADVENTNÍ VARHANNÍ KONCERT v kostele sv. Jiljí v Pavlovicích SONUS: ve čtvrtek 1. 12. bude tradiční Malá adventní duchovní obnova: tentokrát na téma „SVÁTOST SMÍŘENÍ RADOST NEBO NEPŘÍJEMNOST ?“ – v 17 h mše svatá v kostele sv. Vavřince, od 18 hodin přednáška Františky Böhmové na Sonusu, zakončení ve 20 hodin společnou modlitbou Víkend pro táty s dětmi na Arše v Rajnochovicích - 18. - 20.11. - dobrodružství v přírodě, hry, soutěže, výlety, beseda o otcovství, bubnování, duchovní program Víkend pro muţe - 9. - 11.12. na téma STOPY NAŠICH RODIČŮ V NÁS s psychoterapeutem Martinem Bušinou - tří interaktivní besedy, zážitkové programy, bubnování, duchovní program Na všechny akce se můţete hlásit uţ nyní – tel.: 733 114 747, [email protected] Sluţba hlídání dětí mimo naše programy: potřebujete si v klidu nakoupit, zařídit si něco na úřadech, napéct vánoční cukroví apod..? Můžete využít službu hlídání dětí: 1 dítě/hodina – 50 Kč, od 4. hodiny každá další 30 Kč, sourozenci 2 děti/hodina - 90 Kč, 3 děti/hodina - 120 Kč. O děti se budou starat zkušené pečovatelky s bohatou praxí. Tuto službu nabízíme každý všední den od 7 do 15 hodin po předchozí telefonické dohodě na čísle 731 604 120 Chcete, aby nějaká beseda nebo přednáška byla přímo ve Vaší farnosti? Neváhejte a ozvěte se, Vy zajistíte prostor a my zajistíme přednášejícího na téma, které si vyberete, a pomůţeme s hlídáním dětí. Přejeme Vám požehnané podzimní dny. Více na www.raj-pavlovice.cz nebo 731 604 120 Za tým CPR Ráj Hana Školoudová Strana 10


O významu samotných míst... Místa, která jsou tady ve Svaté zemi a jsou cílem poutníků, ukazují, kde Ježíš skutečně žil, kde něco vykonal a pro nás, poutníky, je zážitek být tam, kde byl sám Ježíš a kde konal divy a zázraky, kde žil. Místa na Krista ale jenom ukazují... Myslím, že je důležitější to, že Kristus žije, a my proto nemůžeme stavět naši víru na různých místech. Toto jsem si víc uvědomil dnes, když jsem viděl při pobožnosti křížové cesty, jak se k sobě velmi pěkně, slušně, uctivě a přátelsky, chovali příslušníci různých křesťanských církví, františkánský a řecký ortodoxní mnich. V tom krátkém setkání jsem vnímal bratrství a přátelství v Kristu, bez ohledu na různé tradice... Tito dva zástupci různých křesťanských církví k sobě dokázali být laskaví, byla mezi nimi láska. A toto jsem zažil na Kalvárii, na místě, kde se Láska vydala za každého z nás... A právě toto, myslím, že dělá území Izraele a Palestiny Svatou zemí. Abych to trochu vysvětlil, tak je potřeba říct, že v bazilice Božího hrobu je velká rivalita mezi některými křesťanskými církvemi (pravoslavní, františkáni, ortodoxní, koptové, aj.), které zde spravují jednotlivá místa, a proto zde také poměrně často, bohužel, dochází ke vzájemným konfliktům. Jenom pro příklad: Byl jsem svědkem toho, jak při křížové cestě, kterou zde každý pátek vede místní komunita františkánů, došlo při 12. zastavení na Kalvárii k tomu, že řecký ortodoxní mnich začal zvonit, bez ohledu na to, že se tam velké množství lidí právě modlilo a rozjímalo křížovou cestu, místo aby chvilku počkal, než toto zastavení skončí a lid bude pokračovat dál. Jeho komunita totiž spravuje právě Kalvárii, a proto, jako její zástupce, si mohl rozhodnout, co a jak se zde bude dělat. Je to pro nás možná těžko uvěřitelné, ale někdy je to tady opravdu tak. Možná by stálo za zamyšlení, jestli právě zde nechce na sebe zvlášť upozornit a ukázat svoji zlobu také ten Zlý... A v takových poměrech na mě velice zapůsobilo, když jsem viděl, že i zde došlo ke vzájemnému respektu a úctě. My jezdíme do Svaté země, abychom byli na místech a sami víc zakusili a poznali, kde žila a působila vtělená Láska. Když ale dokážeme uskutečňovat Lásku a žít podle ní, tak máme i Svatou zemi všude tam, kde jsme, a kde tuto Lásku uskutečňujeme. Ježíš není vázaný na nějaká místa, ale je všude tam, kde se vyznává jeho

Neděle 26.10., Lakiš Dnes jsem navštívil místo, kde ve starých dobách stávalo město Lakiš. Slávu tohoto města dnes připomínají už jen odkryté zbytky základů pocházející z časů, kdy ještě tato země patřila Kanaáncům. Lakiš bylo v té době opevněné a strategické město a mnoho takových měst pak získali Izraelci, když sem přišli. I na tomto je vidět veliké a mocné Boží působení v dějinách Izraele. Bůh dal svému vyvolenému lidu tuto zemi. Zemi, ve které bylo mnoho takových opevněných měst a míst, kterou obývaly jiné národy, a přesto se jí dokázal zmocnit nějaký putující národ, který se spoléhal pouze na Boha a jeho zaslíbení. Proto je šokující, a to jsem si zvlášť tady víc uvědomil, když se Izrael po získání této země, což samo o sobě bylo důkazem toho, že Bůh je s nimi a je živý, neustále od Něho odvracel. Kolikrát Bůh jedná, nebo jednal mocně i v mém životě a taky se od Něho neustále obracím k sobě, ke svým zájmům... Petr Káňa, jáhen

Adventní duchovní obnova pro dívky od 14 do 18 let

Adventní duchovní obnova pro ženy od 18 do 30 let

Jakou cenu má můj život?

Připrav své srdce i cestu Pánu s P. Romanem Janáčem, redemptoristou a se s. Vincentou Kořínkovou, boromejkou ve dnech 8. - 11. prosince 2011 Kde? Maria Hilf ve Zlatých Horách Příjezd ve čtvrtek 14-16 hod, ukončení v neděli po obědě. Cena přibližně 600,- Kč (za nocleh i jídlo) S sebou Bibli, růženec, breviář, spacák, hodinky Přihlášení co nejdříve. Kapacita je omezena. Více na plakátcích.

jméno a kde se žije podle něho... Proto nejsou až tak důležitá samotná poutní místa, jestli jsem byl v Lurdech, Fatimě nebo Svaté zemi, ale spíš to, abych měl poselství těchto míst ve svém srdci, protože pak tam budu mít i ta místa samotná. K tomuto mě přivedla uvedená zkušenost z baziliky Božího hrobu. Je to krásné a zajímavé místo, ale daleko víc se mnou zatřáslo (oslovilo mě) to, když jsem viděl vzájemnou úctu a respekt lidí k sobě navzájem.

s P. Romanem Macurou a s. Vincentou Kořínkovou ve dnech 16. – 18. prosince 2011 Kde? Frýdlant nad Ostravicí, ul. Ostravská 453 Příjezd v pátek 14-16 hod, ukončení v neděli po obědě. Cena 100 Kč za ubytování (50 Kč/noc ve spacáku) + příspěvek na jídlo dle možností. S sebou Bibli, růženec, breviář, spacák, hodinky Přihlášení co nejdříve. Více na plakátcích.


Strana 11

 Generální oprava a údržba varhan v Předmostí…. V minulém čísle Slova pro každého jste si mohli přečíst o generální opravě varhan, probíhající od května letošního roku v kostele sv. Maří Magdaleny v Předmostí. Dnes tedy pokračování, nebo lépe - závěr: Varhany byly postaveny v letech 1950/1951 firmou Rieger-Kloss (tehdy Továrna na varhany n. p.) v Krnově. Podle dostupných informací tehdejší administrátor předmostské farnosti ThDr. Alois Otzipka na zakoupení varhan za 696 000 Kčs a další opravy kostela věnoval i své úspory a odškodné za koncentrační tábor. Větší opravy na varhanách z Krnova od jejich postavení provedeny nebyly, šlo jen o drobné výměny míšků na ventilech nebo malou opravu regulátoru vzduchu, příp. doladění některého rejstříku. Je moc dobře, že investice P. Otzipky a farníků do zdejších varhan nebyla omezena na 60 let, ale že se mohla letošní generální údržbou zúročit a varhany mohou při dobré péči sloužit další desítky let. Od května tedy probíhala celková oprava, vyčištění od letitého prachu a nečistot, likvidace červotoče a konzervace, výměna míšků a těsnění, výměna povrchu poškozených kláves a částí pedálnice, atd., a intonace a naladění celého nástroje (viz předešlý článek). Začátkem října, kdy vyšel farní časopis, probíhaly na varhanách dokončovací práce. Podle předpokladu 10. října 2011 byly varhany opraveny. Při jejich kolaudaci pan varhanář Jaroslav Stavinoha seznámil přítomné s průběhem prací, varhany byly panem organologem Mgr. Janem Gottwaldem odborně a důkladně odzkoušeny a zkontrolovány (nejen vnitřní prostory varhanních skříní - těsnění, čistota, usazení píšťal atd.), ale zazněla každá píšťala a mnoho hlasových kombinací a další funkce. Byl přítomen i pan PhDr. Petr Koukal, PhD., organolog NPÚ, který na vše bedlivě dohlížel. Během předání a převzetí se nevyskytly žádné závady, byly vysvětleny určité zásady nutné ke správnému zacházení s nástrojem. Pro mě osobně bylo úžasným zážitkem zaposlouchat se, jak bez problémů (konečně ) znějí všechny tóny, vše perfektně intonuje a ladí a velice lahodí sluchu i duši. I když nejde o skvělý nástroj, pan varhanář odvedl opravdu prvotřídní práci a teď už i v Předmostí můžeme varhany považovat za vskutku královský nástroj (ale také se k nim podle toho chovat). Aby se do budoucna předešlo rozsáhlým investicím, vydal pan organolog doporučení pravidelně kontrolovat výskyt červotoče, dále varhany co nejvíce používat (pochopitelně poučenými hudebníky) a cca každé 3 roky by měl probíhat pravidelný servis. Tak jako se věnujeme v soukromí i v zaměstnání pravidelné údržbě aut, strojů a různých spotřebičů, i varhany potřebují pravidelnou odbornou péči. Je zcela na místě znovu velice poděkovat panu děkanovi P. Pavlu Hofírkovi, panu organologovi Mgr. Janu Gottwaldovi, panu varhanáři Jaroslavu Stavinohovi a jeho spolupracovníkovi a také těm, kdo umožňovali, aby práce a opravy mohly dobře probíhat. Dále si zaslouží poděkování všichni, kdo přispěli svými penězi a podíleli se na financování této nákladné akce, kdo zajistili dotace od Krajského úřadu i Ministerstva kultury, a také, kdo nezapomněli podpořit toto dílo svou přímluvnou modlitbou. Všem vám patří upřímné Pán Bůh zaplať! Protože varhany jsou v kostele především nástrojem sloužícím k liturgii a liturgické hudbě, a tedy k chvále a oslavě Boží, prosme společně našeho Pána modlitbou chrámových hudebníků:

Slavnostní mše svatá s žehnáním varhan a malý koncert s průvodním slovem při příležitosti dokončení generální údržby varhan

„Bože, při nebeské liturgii budeš oslavován písněmi chvály. Prosíme Tě, dej, aby se naše liturgická hudba pozemská co nejvíc blížila hudbě neděle 30. října 2011 v 8.45 hodin nebeské a abychom my, kteří tě zpěvem v kostele sv. Maří Magdaleny v Přerově-Předmostí. a hudbou chválíme na zemi, tě jednou takto mohli chválit v nebi. Skrze Krista, Celebrant: P. Pavel Hofírek – děkan přerovského děkanátu našeho Pána. Amen.“ Varhany a průvodní slovo: Mgr. Jan Gottwald – organolog olomoucké arcidiecéze „Svatá Cecilie, patronko hudebníků, Všichni jste srdečně zváni. oroduj za nás.“ Děkujeme všem, kdo se podíleli na zdárném provedení dobrého díla. Jana Žatecká Strana 12 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 10, Listopad 2011

Opravy Ve farnosti Předmostí byla dokončena oprava farního kostela včetně generální opravy varhan. Stále sice zůstává řada věcí, které by se měly udělat např. restaurování soch sv. Cyrila a Metoděje u hlavního vchodu nebo elektrický pohon zvonu a hodin, ale to hlavní je hotovo. Děkuji všem farníkům, kteří během let při těchto opravách pomáhali, a všem dárcům za jejich finanční dary. Děkuji také všem firmám, které se na opravách podílely, a děkuji také za finanční dotace Ministerstvu kultury, Olomouckému kraji a Městu Přerov. Při účelových sbírkách v Předmostí budeme nadále vybírat na opravu varhan, kterou jsme mohli zaplatit díky půjčkám. Zbývá nám vybrat 88.000,- Kč. V Přerově stále pokračujeme ve vybírání peněz na vrácení půjček farníkům, které nám umožnily zaplatit velké opravy v roce 2010. Všem dobrodincům Pán Bůh zaplať. Od pondělí 7. listopadu 2011 zahajuje prodej

Keramika Terezka Kromě české keramiky nabízíme výrobky chráněných dílen, trička, tašky, dřevěné hračky, svíčky od klarisek ze Šternberka, knihy nakladatelství Portál, drobné dárkové předměty a výbornou medovinu. Na vaši návštěvu se těšíme v pondělí až pátek od 9:00 do 17:30 a v sobotu od 9:00 do 12:00 v Čechově ulici č. 18 v Přerově. Tšponovi Adventní doba Advent není ideální dobou pro větší předsevzetí jako v době postní. Je totiž relativně krátký a pro většinu lidí také uspěchaný až stresující. A nějaké hlubší duchovní prožívání adventního času nám stěžuje všudypřítomná vánoční výzdoba, koledy a materiální příprava na Vánoce. Proto doporučuji spíše metodu malých krůčků a jednorázových předsevzetí. Každodenním malým krůčkem může být setkání a modlitba u adventního věnce. Nejlépe v kruhu rodiny nebo u zapálené svíčky se vzpomínkou na nepřítomné přátele a příbuzné. Jednorázovou akcí může být duchovní obnova na Velehradě nebo na Sonusu či poctivá příprava na vánoční svatou zpověď. Jak číst Bibli Písmo svaté určitě známe, není to pro nás kniha neznámá. Biblické příběhy nás provázejí od dětství a texty Písma slyšíme při každé mši svaté. A v tom už můžeme vidět první nápovědu. Je totiž podstatný rozdíl mezi tím, když texty Bible posloucháme, a tím, když je sami čteme. Jistě i naslouchání může přinášet duchovní užitek, ale velmi snadno se můžeme stát jen pasivními posluchači, kteří buď vůbec nevnímají smysl biblického textu, nebo textu sice rozumí, ale nedokáží v něm najít Boží poselství do svého vlastního života.

Prodloužený víkend pro tatínky s dětmi

„S tebou mě baví svět“ 2011 se bude konat 8. 12. - 11. 12. 2011 na faře v Sobotíně. Přihlášky přijímá: Albert Pazdera, mobil 724 053 977 Čtení nás nutí k větší aktivitě a osobní účasti. Už to, že si člověk udělá čas a že vůbec vezme Bibli do ruky. To samo o sobě může být malá modlitba, pokud Bibli bereme do rukou s opravdovou úctou. Někdo zdraví Bibli úklonou, někdo pohlazením, přiložením na čelo, někdo i políbením. Do neděle 6. listopadu 2011 je možné se přihlásit na

Duchovní obnovu na Velehradě Více informací najdete v minulém čísle časopisu a na plakátcích. Dále si můžeme sami vybrat, kterou část Písma svatého chceme číst. Nedoporučuje se číst Bibli od začátku, ale na prvním místě sáhnout po Novém zákoně a začít evangelii. Já osobně radím, že když člověk přečte všechna čtyři evangelia, tak je má přečíst ještě jednou a pak ještě jednou a tak až do konce svého života stále znovu a znovu číst slova Ježíše Krista a středem našeho čtení Bible a zároveň středem našeho života se má stát a navždy zůstat Kristus. Mezitím člověk pro obohacení a pro zajímavost otevře i Skutky apoštolů a později listy apoštola Pavla. Nakonec se dostaneme i ke knihám Starého zákona, které nám mohou připravit nejedno překvapení. Stejně důležité je, že při čtení si můžeme zvolit vlastní rychlost četby. Není totiž důležité, kolik toho přečteme, ale kolik zrna Božího slova dopadne do půdy našeho srdce a jaký užitek slovo Písma přinese do našeho každodenního života. V tom je vlastní osobní četba Písma nenahraditelná, stává se rozhovorem s Bohem. Lidé si občas stěžují, že Bůh mlčí, že ho neslyší. Při čtení evangelií zjistíme, že opak je pravdou: Říká toho tak mnoho. P. Pavel Hofírek V našem děkanátu Přerov proběhne

Kurz pro lektory Skládá se ze čtyř částí: 1. Přednáška otce biskupa Mons. Josefa Hrdličky Duchovní rozměr lektorské služby v pátek 25. listopadu 2011 v 18:30. 2. Přednáška Doc. Petra Chalupy Th.D. Úvod do Písma svatého v pátek 2. prosince 2011 v 18:30. 3. a 4. Praktické cvičení s MgA. Martinou Pavlíkovou Kultura řeči při čtení Písma svatého v úterý 17. ledna 2012 v 18:00 a v úterý 31. ledna 2012 v 18:00. Všechna setkání budou v sále centra Sonus v Přerově, Palackého ulice. K účasti na kurzu jsou zváni všichni současní lektoři a zvláště pak všichni, kdo uvažují o zapojení se do služeb čtení při bohoslužbách. Na první dvě přednášky jsou zváni také ti, kdo neplánují absolvovat celý kurz.


Strana 13

Svatý Josafat, biskup a mučedník Narodil se kolem roku 1580 ve Vladimiru na Volyňsku (v dnešní západní Ukrajině), jmenoval se Jan Kuncevič a pocházel z pravoslavné rodiny. Po příchodu do litevského Vilna (1596) se připojil k unii s římským apoštolským stolcem, k níž došlo na synodu v litevském Brestu (1595 – 1596). Při vstupu k basiliánům ve Vilně roku 1604 přijal jméno Josafat, byl vysvěcen na kněze (1609), stal se představeným kláštera v Bytni (1613) vyšším klášterním představeným (archimandritou) ve Vilně. Když se v roce 1618 stal arcibiskupem v běloruském Polocku, věděl, že nepřijímá poctu, ale těžké a nebezpečné poslání. Nepřestal však působit jako horlivý šiřitel sjednocení s Římem. Usiloval o prohloubení duchovního života věřících a o pozvednutí úrovně kněží. Byl ubit najatými vrahy při biskupské vizitaci v běloruském Vitebsku 12. listopadu 1623. Za svatého byl prohlášen v roce 1867. Jeho tělo je od roku 1949 uloženo v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Světlo světa

Benedikt XVI.

Rozhovor s Peterem Seewaldem Peter Seewald pracoval jako redaktor pro německé týdeníky Der Spiegel a Stern a pro magazín deníku Süddeutsche Zeitung. Od roku 1993 žije a působí v Mnichově jako novinář a publicista. Loni v létě v Castel Gandolfo (letní sídlo papežů nedaleko od Říma) několik dnů v týdnu navštěvoval papeže Benedikta XVI., který mu trpělivě odpovídal na jeho dotazy. Ty se týkaly několika oblastí. Můžeme nahlédnout do života modlitby Svatého otce, zamyslet se nad tím, jak náročné pro něj bylo přijmout výsledek volby papeže po smrti dnes již blahoslaveného Jana Pavla II. Další otázky se týkají např. Bratrstva sv. Pia X. a jeho čtyř biskupů, u nichž zrušil exkomunikaci. Také skandálům se sexuálním zneužíváním mladistvých kněžími se Svatý otec věnuje. Je velmi zajímavé a poučné číst, jaký je postoj Benedikta XVI. k mnohým problémům v církvi a světě, a jak je papež vysvětluje. Často se ve sdělovacích prostředcích, někdy i církevních, totiž setkáváme s předsudky a neúplnými informacemi, s tím, že se něco neuvádí, a tím se potom popisovaná skutečnost dostane do jiného světla. Další otázky se týkají také vztahu Církve a občanské společnosti s jejími současnými problémy. V závěru knihy je také přehledný životopis Benedikta XVI. a přehled jeho pontifikátu, z nějž vybírám: „26.-28. září 2009 – Apoštolská cesta do České republiky. Cílem návštěvy dvacet let po pádu železné opony je povzbudit věřící menšinu Čechů a připomenout křesťanské kulturní kořeny dnes značně ateistické země.“ Doporučuji všem, které zajímá názor papeže Benedikta XVI. nejen na dnešní svět a Církev. Knihu vydalo nakladatelství Barrister a Principal v roce 2011, má 204 stran, doporučená cena 245,- Kč. Jaroslav Branžovský Milí farníci, bratři a sestry, i když je teprve listopad, přípravy Tříkrálové sbírky 2012 se už rozběhly, a tak je ten správný čas seznámit Vás s tím, jak a na co jsme využili výtěžek z letošní Tříkrálové sbírky. V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obcích vybralo celkem 670 905 Kč. Tato částka byla rozdělena na dvě části. Prvních 281 780 Kč bylo Charitou České republiky použito na humanitární pomoc u nás i v zahraničí. Druhá část 389 125 Kč se vrátila zpět do Přerova. Z této částky bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito 80 000 Kč. Jde o pomoc rodinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Za 70 Kč byly pořízeny kompenzační pomůcky pro paliativní péči (jde o péči o umírající pacienty). Za 80 000 Kč byl koupen starší automobil pro Charitní pečovatelskou službu. Dále byla podpořena činnost Setkávání seniorů SPOLU, a to částkou 70 000 Kč, a činnost Občanské poradny částkou 80 000 Kč. Zbývajících 9 125 Kč putovalo do Nouzového fondu Arcidiecézní charity Olomouc. Děkujeme všem, kteří svými příspěvky podporují Tříkrálovou sbírku a vyjadřují tak svou solidaritu s potřebnými a trpícími. Martina Krejčířová Strana 14


Sobota 26.11.

8:00 Fara v Přerově 14:00 Fara v Předmostí 17:00 Kokory, fara 19:15 Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice KD

Neděle 27.11.

Fara v Předmostí Pavlovice, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

Pondělí 28.11. Úterý 29.11. Středa 30.11. Čtvrtek 1.12.

9:45 14:30 19:30 17:30 16:00 18:00 15:00 17:00 18:00

Pátek 2.12.

19:00 Centrum Sonus 18:30 Centrum Sonus

Sobota 3.12

Pondělí 5.12 Úterý 6.12. Středa 7.12. Čtvrtek 8.12.

Sobota 10.12.

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus AG Kroměříž Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:00 9:00 9:00 16:30 16:00

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 18:45 Fara v Přerově Sobotín

9:00 10:00 Neděle 11.12. 19:30 Pondělí 12.12. 17:30 Úterý 13.12. 16:00 17:00 Středa 14.12. 16:00 18:00 Čtvrtek 15.12. 15:00 17:30 19:00 19:00 Pátek 16.12. 16:00 Sobota 17.12. 8:30 Pondělí 19.12. 17:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Předmostí


Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen 2012 Tvoření adventních věnců a minijarmark Církevní silvestr pro mládež, viz str. 6 Vigilie za počatý lidský život Adventní výstava a jarmark v sobotu a neděli odpoledne Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Adventní varhanní koncert Příprava mládeže na biřmování O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „C“ Mše svatá malé adventní obnovy Přednáška malé adventní duchovní obnovy s Františkou Böhmovou: Svátost smíření - radost nebo nepříjemnost? Zakončení ve 20:00 společnou modlitbou Zkouška scholy dospělých Přednáška Doc. Petra Chalupy Th.D. Úvod do Písma svatého Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Den otevřených dveří, viz str. 5 Mariánské večeřadlo Začátek přípravy rodičů na křty dětí Mikulášská besídka pro děti Přednáška Křesťanské akademie Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá pro děti s lampičkami a s přípravou na první svaté přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Modlitby matek – Adorace S tebou mě baví svět Víkend pro tatínky s dětmi, viz str. 13 Bohoslužba františkánského společenství Setkání františkánského společenství Příprava mládeže na biřmování O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Vánoční svatá zpověď 16:00 – 18:00 Vánoční svatá zpověď 8:30 – 11:00 Vánoční svatá zpověď v Předmostí

Strana 15

Sob

n

V neděli 20. listopadu v 15:00 bude v sále centra Sonus v Přerově farní shromáždění. Program: Představení Církevní mateřské školy v Přerově s vystoupením dětí + Beseda o pastoraci v naší arcidiecézi s P. Petrem Bulvasem, biskupským delegátem pro pastoraci.

Pátek 4.11. Sobota 5.11.

8:00 9:00 16:30 Neděle 6.11. 9:45 15:30 Pondělí 7.11. 16:00 Středa 9.11. 16:00 18:45 Čtvrtek 10.11. 8:00 8:45 17:30 19:30 Pátek 11.11. 19:00 Sobota 12.11. 9:00 Neděle 13.11. 17:30 19:30 Pondělí 14.11. 17:30 Úterý 15.11. 16:00 16:00 Středa 16.11. 15:00 18:00 Čtvrtek 17.11. 9:00 14:00 17:00 Pátek 18.11. 15:30

Sobota 19.11. 9:00 Neděle 20.11. 15:00 Pondělí 21.11. 16:00 Středa 23.11. 9:00 Čtvrtek 24.11. 8:45 17:30 19:00 19:30 Pátek 25.11. 18:30

Dřevohostice Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí Fara v Předmostí Hřbitov v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice KD Fara v Předmostí Arcidiecéze Olomouc Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Velehrad Rajnochovice Archa Pavlovice Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Víkend pro maminku a dceru CPR Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Ekumenická modlitba za zemřelé Začátek přípravy rodičů na křty dětí Kavárna pro seniory Schůzka katechetů děkanátu Přerov Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Nealkodiskotéka pro mládež Tvoření CPR – Vitráže Sbírka na Arcidiecézní charitu Olomouc Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava mládeže na biřmování O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá pro školní děti Ranní mše svatá v 9:00 Kurz drátkování CPR Ráj Ekumenická modlitba za město a stát Netopýří párty CPR Víkendová duchovní obnova Víkend pro táty s dětmi CPR Den pro radost Akce pro ministranty Farní shromáždění, viz výše Setkání společenství seniorů Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Výroba adventních věnců CPR Ráj Přednáška otce biskupa Mons. Josefa Hrdličky: Duchovní rozměr lektorské služby

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prosincového čísla je 23. listopadu 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents