Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Červen 2010 Číslo 6 Ročník 16  Úvodník P. Bedřich Horák  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře Kapitolky z dějin naší spirituality Až do krajnosti  Rosteme ve víře - Liturgika Uspořádání liturgického prostoru

 Naplnil se čas mezi vdechnutím a vydechnutím  Rozhovory s P. Janem Křtitelem Františkem Václavem Morávkem, O.Praem.

 Církevní Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně  Dětské okénko  Stránka pro mládež Jak to na nás ďábel zkouší Ministrantský den

 Z Centra pro rodinu Ráj  Pouť na Svatý Hostýn  Slovo z Charity Povodně 2010

 Svatý Florián na nás pamatoval  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce Sv. Ivan, poustevník  Přečetli jsme a doporučujeme Tak kázal Vianney

 Informace … a mnoho dalšího…

Putování přerovských rodin na Svatý Hostýn Sobota 6. června 2009 Křížová cesta Letos vycházíme v sobotu 12. června 2010 v 9:00 od parkoviště pod Svatým Hostýnem.

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

Červen v liturgii

„Pršelo a blejskalo se sedm neděl,“ tato slova starého spirituálu nám minulé dny možná bezděky proletěla hlavou. Pořád deštivé počasí, voda se hromadí, někde až přespříliš. To nejsou zrovna podmínky pro radostné prožívání přítomnosti. A přece, v tyto dny nám církev nabízí svátky, které jsou pro nás povzbuzením a posilou. Kristus dává za nás své Tělo a Krev, dává nám pokrm, který nám dodá energii na cestě tímto životem směrem k věčnosti, který nás utužuje i v těch nelehkých okolnostech, jež na nás doráží. Slavnost „Božího Těla“ je touto příležitostí hlouběji si uvědomit toto tajemství Boží lásky k nám. Boží láska, milosrdenství, také vynikají při slavení Božského Srdce Ježíšova, pro nás probodeného kopím, z něhož vytryskla krev a voda. Všechno to zastřešuje Nejsvětější Trojice, jejíž vztahy dokonalé lásky mezi jednotlivými božskými osobami se promítají i do lidského společenství a působí tam. Bůh miluje lidstvo, miluje člověka jako vrchol svého stvoření. Proto zachránil lidstvo před úplnou zkázou, do které jej dovedl hřích, který stále, od Adama a Evy, gradoval. Zachránil ho v osobě Noema a jeho rodiny z vod potopy, která zaplavila svět jako ono zlo hříchu, které se tak rozmohlo. Právě o této potopě světa zpívá onen zmíněný spirituál a po úvodních slovech v rýmu dodává: „Noe nebyl překvapenej, on to věděl.“ On věděl od Boha, že má učinit opatření před zkázou, která se valila na svět, věděl hlavně, že Bůh ho neopustí. Bůh po skončené povodni sklenul na obloze duhu jako znamení, že Zemi už nepostihne podobná katastrofa. Dřevo archy a spravedlivý Noe jsou předobrazy Syna člověka nejvýš spravedlivého, Ježíše Krista, který skrze dřevo kříže definitivně zachránil svět před katastrofou hříchu; duhová smlouva zase předznamenává Novou smlouvu, kterou Ježíš s lidstvem ve své osobě uzavřel. Ani my, stejně jako Noe, nebuďme překvapeni, když v rozmarech přírody, ale i v dalších událostech, které se staví proti nám, se projevují následky zla a hříchů, včetně hříchů každého Strana 2

1. 6. 3. 6. 5. 6. 9. 6. 11. 6.

12. 6. 15. 6. 19. 6. 21. 6. 24. 6.

29. 6.

Sv. Justin, mučedník Slavnost Těla a Krve Páně Sv. Bonifác, mučedník Sv. Efrém Syrský Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Bez stálého spojení s Bohem, který je pramen a zdroj pravé lásky, a který má své srdce otevřené pro každého člověka, nemohou lidé mezi sebou žít v láskyplných vztazích. Ano, právě spojení s Ježíšem, který má otevřené srdce plné lásky, nám umožňuje milovat a být milováni! Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, pramenem tělesného i duchovního života. O svátku Božského srdce jde také o střed božsko-lidské Kristovy bytosti, o jeho lásku, která se ujímá všech lidí: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna, abychom skrze něj měli život.“ Kdyby svět zapomněl na „srdce“ a zavládl by v něm jen rozum a vůle, stal by se chladným, chudým a krutým. Boží Syn přišel na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má otevřené své srdce pro každého člověka. Je pro nás útěchou a oporou, že nad každým bdí Boží srdce, které má nekonečnou lásku i moc a říká při všech bolestech: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3). Boží srdce se nechává na kříži otevřít, aby v něm každý člověk mohl najít odpuštění, pokoj, úkryt, útočiště, pevnost, zázemí a domov. Ve světě, který se odloučil od Boha, a který je zohyzděný hříchem, ve světě, ve kterém vládne nemilosrdná moc, nespravedlnost, tvrdost, bezohledné zájmy a nelidské ideologie, můžeme, tak jako svatý Jan ve večeřadle, přijít ke Kristu a položit svou hlavu na jeho srdce, které bije pro jednoho každého z nás! /Podle Josefa Hrbaty, Světlo v temnotách/ Neposkvrněné Srdce Panny Marie Sv. Vít, mučedník Sv. Jan Nepomuk Neumann, biskup Sv. Alois Gonzaga, řeholník Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Biblické zprávy o podivuhodných událostech okolo Janova narození a Ježíšovy výroky o Předchůdci dosvědčují, že již prvotní církev prokazovala Janu Křtiteli obzvláštní úctu a vážnost. Podle Ježíšových slov je přece víc než prorok (Lk 7,26), je největší mezi všemi lidmi (Lk 7,28), to on je „ten, o němž je psáno (Mal 3,1): „Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu“ (Lk 7,27). K tomu přistupuje i evangelní zpráva o jeho mučednictví, která mu již od počátku přisoudila stejně velkou úctu jako apoštolům a jáhnu Štěpánovi. Datum Janova svátku 24. června vzniklo na křesťanském Západě a podle Lukášova evangelia (1,36a) bylo určeno na šest měsíců před svátkem Narození Páně. Oba dny (24. červen a 25. prosinec) připadají právě na osmý den před prvním dnem následujícího měsíce. Již ve 3. století nejen v souvislosti s termínem Vánoc, ale i s dějinami spásy, byl velký význam připisován slunovratům. Protože se od letního slunovratu délka dne krátí, zatímco po zimním slunovratu roste, vidí sv. Augustin v obou termínech slavnostní kosmické potvrzení slov Janova evangelia: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30), /A. Adam, Liturgický rok/ Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

z nás. A vězme zároveň, že Kristus, jehož velké svátky v červnu budeme slavit, nechal na sobě doslova vybouřit se všechno to zlo, aby jej lidstva zbavil. Vězme a věřme, že nás nenechá utonout v záplavě zla všeho druhu, ale skrze ni nás převeze k pravému životu a štěstí. P. Bedřich Horák Cyrilometodějské slavnosti

VELEHRAD 2010 4.7. 7:30 mše svatá 13:00 doprovodný program 16:00 mše svatá pro ZP 19:30 koncert 20:00 adorace v bazilice 24:00 mše svatá 5.7. Národní pouť mše svaté v bazilice: 6:30, 7:30, 8:30, 9:45 10:30 slavnostní mše svatá na nádvoří před bazilikou 15:00 byzantsko-slovanská liturgie sv. Jana Zaltoústého

Po slavnosti Seslání Ducha Svatého jsme vstoupili do liturgického mezidobí (doba během roku). Jedná se o období 33 nebo 34 týdnů, které nepatří k žádné liturgické době. Tato část liturgického roku nemá vlastní specifický ráz, neslaví se v ní zvláštním způsobem nějaký aspekt Kristova tajemství. Spíše se toto tajemství připomíná v celé jeho plnosti, zvláště o nedělích (srov. Calendarium Romanum, 43). Tvoří jej dva úseky: první, mezi dobou vánoční a postní, se zaměřuje především na život a začátek veřejného působení Ježíše Krista; druhý, mezi dobou velikonoční a adventní, zpřítomňuje život a působení Kristovy církve, zahájené letnicovými událostmi. Oba úseky jsou tedy od sebe odděleny velikonočním okruhem, počítání je však průběžné; proto po Letnicích nezačínáme 1., ale (letos) 10. týdnem v mezidobí. Každý rok končí stejně - 34. týdnem, jehož obsahem je téma eschatologie - posledních věcí člověka a světa, vhodně otevřené slavností Ježíše Krista Krále a uzavírající celý liturgický rok. Toto pojetí liturgického mezidobí jako jednoho celku zavedené reformou II. vatikánského koncilu je odlišné od původního uspořádání, kdy velikonoční a vánoční okruh oddělovala dvě nezávislá období: doba po Zjevení Páně a doba po Duchu svatém. Neděle těchto období se nazývaly 1., 2., 3., ... neděle po Zjevení Páně (po Duchu svatém). Liturgickému mezidobí přísluší zelená liturgická barva. Papež Inocenc III. (1198-1216), autor prvních pravidel pro používání liturgických barev, ji nazval "barvou střední", jež nemá ani slavnostní ani smutný ráz. Jako barva jarního osení, které dává naději na dobrou sklizeň, se zelená stala v liturgii barvou křesťanské naděje. Jaroslav Branžovský


Strana 3

Až do krajnosti (o našich misionářích doby barokní)

Před rozporuplně vnímaným Koniášem však působili v Čechách také další dva významní misionáři. Prvním je P. Albrecht Chanovský (1601-1643), který pocházel ze šlechtické rodiny, učil na jezuitských řádových školách, a poté se věnoval jednadvacet let misiím, hlavně v jihozápadních Čechách. Zemřel v pověsti svatosti a je pohřben v klatovských katakombách. Druhým je P. Bedřich Bridel (Fridrich Bridelius; 1619-1680), rodák z Vysokého Mýta, profesor poetiky a rétoriky, poté 15 roků misionář ve východních Čechách. Známe ho již z dřívějších „Kapitolek“ jako největšího českého barokního básníka nesmírné hloubky, ovlivněného španělskou mystikou tereziánského Karmelu. Jeho touha a palčivá žízeň po Bohu neznala mezí, a také jeho láskou naplněný život byl dovršen obětí – zemřel v Kutné Hoře poté, co se při službě nemocným během morové epidemie sám nakazil. Dlužno podotknout, že závazek ošetřovat nemocné i za cenu života složilo více jeho řádových spolubratří. Oba tito misionáři – a nejen oni - žili podobným způsobem života. Procházeli pokojně krajinou, bez asistence a ochrany vládní moci. Na cestách se modlili, po příchodu do vesnice svolávali zvonečkem obyvatele, aby je vyučovali pravé víře, katechismu či náboženským písním, které si pak lidé prozpěvovali při práci, popř. dále upravovali – a právě z toho se zrodila naše lidová píseň. Dětem rozdávali obrázky, dospělým knížky, navštěvovali rodiny a nemocné, vysluhovali svaté svátosti, kázali, učili modlitbě. Žili velmi skromným způsobem života, často o chlebu a vodě, nebo se živili chudou stravou prostého lidu; přespávali tam, kde jim nabídli pohostinství, nebo i někde na seně či na slámě. Jejich pokora a horlivost bez nátlaku získávala duše, žitému evangeliu nebylo možno odolat. Nemáme zde prostor, abychom mohli citovat z Bridelových básní nebo z Tannerova životopisu P. Chanovského, proto mi nezbývá než doporučit Vám, čtenářům, tuto nádhernou četbu k případnému vyhledání a prostudování. Chtěl jsem tímto článkem především učinit zadost spravedlnosti a upozornit alespoň na nejvýznamnější zástupce našich barokních misionářů (stálo by zato připomenout např. i osobnost P. Martina Strakonického), jejichž práce byla tak často a tak dlouhou dobu z ideologických důvodů znevažována. Kéž bychom se dokázali poučit z jejich horlivosti a lásky ke Kristu Pánu a Jeho Matce. Spolu s nimi, jakož i s autory filmu „Pokání“ se můžeme ptát: „K čemu je cesta, která nevede do chrámu? Možno dodat: A k čemu je život, který nevede k Bohu?!“ P. Miroslav Jáně

K čemu je cesta, která nevede do chrámu? Touto myšlenkou končí známý gruzínský film T. Abuladzeho „Pokání“, pojednávající o praktikách totalitního režimu, plný symbolů výmluvnějších než cokoliv jiného. A právě tato věta by nás mohla doprovázet i v pokračování našich úvah o barokní době na našem území; vždyť právě chrám, jakožto místo Božího přebývání mezi námi lidmi, stává se centrem pozornosti barokního člověka. K oltáři se svatostánkem směřuje celý jeho život. Kostely se stávají dominantami krajiny – vesnic, měst i samot. Také některé městské ulice jsou komponovány tak, aby jejich vyústění bylo, ne-li přímo a skutečně, pak alespoň symbolicky nebo vizuálně, ve dveřích kostela (viz například Josefská ulice na Malé Straně v Praze). Také příroda je sama o sobě chrámem Božím – místem setkání s Nejvyšším, což je umocněno drobnými sakrálními objekty, citlivě zařazenými do kraje, jak o tom byla řeč v minulých „Kapitolkách“. A právě tato krajina byla posvěcena kroky a modlitbami četných misionářů, zvláště z Tovaryšstva Ježíšova, z nichž někteří skončili dokonce jako mučedníci (např. P. Matěj Burnatý, P. Vít Weisman a další). Není smyslem tohoto článku zabředávat do historických podrobností, ale spíše upozornit na jejich obětavost a nasazení pro Kristovo evangelium a pro spásu nesmrtelných duší, které se vlivem protestantismu vzdálily od plnosti katolické víry a pramenů věčného života, jimiž jsou sv. svátosti. V centru našeho zájmu budou zvláště tři z těchto misionářů. Asi nejznámějším z nich je díky Jiráskovým spisům, Havlíčkovým epigramům a vytrvalé protikatolické propagandě prvorepublikové i komunistické, P. Antonín Koniáš. Narodil se v roce 1691 v Praze a působil jako lidový kazatel a misionář více než třicet let. Kázával někdy až pětkrát denně, a to tak sugestivně, že občas při svých promluvách i omdléval, což ovšem nebylo v době barokní nikterak výjimečné. Přestože mimo jiné vyhledával bludařské knihy a začerňoval mylné texty v nich, a nebylo-li to možné, pak mnohé i sám pálil, nedá se říci, že by právě v tomto spočívalo jádro jeho činnosti, jak se mu to často klade za vinu. Nelze samozřejmě tehdejší dobu poměřovat dnešními měřítky a také případná asistence donucovacích složek veřejné moci patřila díky nařízením tehdejšího císaře Karla VI. k běžným jevům. Mnohem důležitější však je skutečnost, že P. Koniáš byl hluboce zbožným, velmi chudě a asketicky žijícím řeholníkem, někdy i trochu fanatickým, avšak zcela zapáleným pro svého milovaného Krista. Šíříce kvalitní českou katolickou literaturu, byl oblíbeným kazatelem a misionářem, který se nevyhýbal hlásání Božího slova v žádném prostředí, takže by mohl být v tomto i pro dnešní dobu příkladem. Jeho úvahy o nesmírné lásce Boží k nám, rady pro manžely apod. doposud neztratily nic ze své aktuálnosti. Ačkoliv je někdy stavěn do kontrastu s Komenským, je tomu tak zcela neprávem, vždyť v době kdy „Komenský volal po cizích žoldnéřích, Koniáš po horlivých učitelích katolické víry“ (cit. dle J. Bílý: Jezuita Antonín Koniáš. Osobnost a doba. Praha, Vyšehrad 1996). Je známo, že některá jazyková díla učitele národů byla vydávána i v jezuitské tiskárně v pražském Klementinu! Celoživotní horlivou službou vyčerpaný P. Antonín zemřel v roce 1760. Jeho myšlenky a kázání lze s klidným svědomím P. Bedřich Bridel, SJ doporučit k rozjímání. Strana 4 Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

Uspořádání liturgického prostoru Dispozice liturgického prostoru se v dějinách měnila, přičemž oscilovala mezi dvěma základními pojetími: kruhové a podélné. Kruhové stavby kladou do středu oltář a lépe odpovídají pokoncilní liturgii, jejích nevýhodou je obtížná kolokace presbytáře a vizuální kontakt kněze s věřícími, kteří stojí v kruhu kolem. Naproti tomu podélné stavby, formují věřící jako putující Boží lid, ukazují hierarchickou strukturu, ale vedou spíše k pasivní účasti a vizuální kontakt je obtížnější, než v prvním případě. V současné době se hledají i jiná řešení a dispozice, které jsou jistou kombinací, či úpravou těchto dvou základních. Liturgický prostor však definuje a je pro něj určující rozmístnění hlavních liturgických míst: oltář, sedes, ambon, křtitelnice, svatostánek, zpovědnice … Oltář v pohanských náboženstvích bylo místo určené k zápalným obětem (altare pochází od adolere – spalovat), současně to však bylo i vyvýšené místo (altare je také složeninou alt (altus - vysoký) + ara (arere – pálit)). Toto etymologické vyjádření však se plně neshoduje s křesťanským oltářem, protože v prvotní církvi se jednalo o stůl Páně (1Kor 10, 21) a tento dřevěný přenosný stůl sloužil jako oltář i v prvních křesťanských bazilikách. Následně začíná i při eucharistii převládat aspekt oběti a důsledkem je, že oltář se stává fixním a kamenným. Celý vývoj oltáře a jeho forem je dán liturgií a tedy pokoncilní liturgie nám ukazuje na jedinečnost a centrální postavení oltáře, který je obrazem Krista, základního kamene. V kostele má být jen jeden oltář a má být jeho optickým středem, ne geometrickým. Oltář je oddělen od stěny, aby se mohl obcházet. Symbolicky má znázorňovat dvojí skutečnost eucharistie, která je obětí (obětní oltář) i hostinou – večeří Páně (stůl Páně). Oltářní kámen není povinný. Oltář není místem, na nějž se odkládají různé věci. Svatostánek je místo, kde se uchovává eucharistie pro tyto účely: návštěva nemocných a umírajících, kterým se podává eucharistie jako viatikum (cimborium, pixida – přenosná schránka), k adoraci, eucharistickým pobožnostem a osobní modlitbě (monstrance), jako jistá „rezerva“ při udělování sv. přijímání (cimborium). V prvním tisíciletí se eucharistie uchovávala v sakristii a následně, s rostoucí eucharistickou úctou, byly pro ni zřizovány v kostele nejrůznější místa – svatostánky. Nakonec obsadil svatostánek místo nejčestnější, střed kostela a celá výzdoba i architektura k němu směřovala. V době barokní se oltář stal jistým podstavcem mohutnému svatostánku, který dominoval celému presbytáři. Bohatě zdobená struktura měla poukázat na vítězství a exaltaci Krista v eucharistii, jehož stálou přítomnost pod způsobou chleba protestanti popírali. V dnešní době se v liturgii zdůrazňuje centrální místo oltáře, není to svatostánek, který se přesouvá do boční kaple, avšak špatné umístění svatostánku nesmí vést ke snížení či vymizení eucharistické úcty. Sedes je sedadlo určené pro kněze, ze kterého on řídí, předsedá liturgickému shromáždění. Dějiny znají jen katedru – sedadlo pro biskupa, které v Římě ve starokřesťanských bazilikách stálo ve středu apsidy a bylo ze stran obklopeno sedadly přisluhujících kněží. Původně však toto místo bylo určeno císaři a papež seděl po jeho pravé straně na konci sedadel. Toto bylo místo, na kterém seděl Ježíš při poslední večeři. V okamžiku,


kdy v Římě končí císařství, papež přejímá centrální císařovo místo, stalo se to za papeže Řehoře Velkého. Mimo Řím biskupové zachovávají původní pozici pravé strany a zde umisťují své katedry, jejichž původ je synagogální (Mojžíšova katedra, která dávala moc svazovat a rozvazovat a ta byla Kristem předána apoštolům a jejich nástupcům – biskupům). Tato dispozice byla uchována až do II. vatikánského koncilu, nyní, dle římského vzoru, se katedry stěhují do středu biskupských kostelů. Katedra je symbolem biskupské moci a úřadu, který biskup vykonává v rámci jeho poslání - tria munera: moc kněžská, učitelská, královská. Ambon je vyvýšené místo určené ke zvěstování radostní zprávy o Kristově vzkříšení, jak nám je zachytily spisy NZ. Místo, pultík na čtení, pochází ze synagogy, kde sloužilo k četbě biblických textů. Prvotní křesťané tuto praxi přebrali a ve starokřesťanských bazilikách ambon dosáhl velkého rozvoje. Ambon stával uprostřed lodi, byl vyvýšen, měl několik míst pro čtení textů ze SZ, NZ a pro evangelium. Hlásalo se z něj Kristovo vzkříšení a o Velikonocích z něj jáhen zpíval exultet – tudíž vedle ambonu stál svícen (kandelábr) pro velikonoční svíci. Následně se ambon posouvá na stranu lodi a vzniká z něj kazatelna. Teprve II. vat. koncil klade při liturgii do popředí důležitost Božího slova a tudíž opětně zavádí ambon, jako místo pro přednes liturgických čtení. Většinou se jedná o čtenářské pultíky, jejichž teologické a symbolické stránce se nevěnuje pozornost. Ambon má být důstojným místem a přirozeně poutat pozornost věřících naslouchají Boží slovo. Křtitelnice. První křestní místo máme v domovním kostele Doura Europus v Mezopotámii, předtím se křtilo v tekoucí vodě. Následně v blízkosti kostelů vznikala baptisteria – křest ponořením, ale vznikaly i kamenné křtitelnice (v době románské na severu Evropy) pro křest politím. V současné liturgii máme obojí praxi křtu, což vede k tomu, že dnešní křtitelnice by měly splňovat dané podmínky. Důležitým prvkem je umístění křtitelnice v interiéru kostela: dříve v blízkosti oltáře, dnes se upřednostňuje křestní kaple, nebo při vchodu do kostela. Místo pro věřící. Církev, není nějakou strukturou, ale v prvé řadě společenstvím. To znamená, že je třeba vyloučit vše, co by mohlo překážet „svobodné a spontánní aktivitě“ celého společenství v průběhu liturgického slavení. Věřící musí: vidět, slyšet, zpívat, sedět, stát, jít v procesí a aktivně se účastnit na liturgii skrze pestrost svých služeb – celý prostor tomuto musí odpovídat a tuto činnost umožňovat. Různost liturgických služeb může poukazovat na nutnost rozlišení jednotlivých prostor uvnitř církevní stavby, ale nikdy se nemá jednat o nějakou formu separace. Spíše se upřednostňuje architektonicky nezdůrazňovat rozlišení uvnitř Božího lidu, který je královským kněžstvem. Všichni věřící jsou povolání Božím slovem a shromážděni kolem Krista – oltáře, aby přinášeli duchovní oběti; proto hlavními body liturgického slavení je ambon a oltář, věřící jsou circumstantes – stojící kolem. Forma liturgického prostoru má tedy odpovídat na tyto základní požadavky. Jacek Brończyk, jáhen

Strana 5

Naplnil se čas mezi vdechnutím a vydechnutím. (Poslední rozloučení s milosrdnou s. Malvínou) Je začátek měsíce března roku 2009. Manžel se po operaci již cítí dobře, a tak jedeme do Domova seniorů v Radkově Lhotě vyprávět o naší návštěvě - 63. země – Číně, kterou jsme v předminulém roce navštívili. Starouškové nás opět s radostí vítají. Při promítání filmu ani nedutají. Pak následují otázky, na které se snažím odpovědět. S radostným pocitem „dobře splněného úkolu“ si jdeme do kanceláře vypít šálek kávy. Vítá nás smutný pohled dříve vždy usměvavé Danušky Nesvadbové. Co se stalo? „Paní učitelko, dnes Vás nepotěším. Mám pro Vás smutnou zprávu.“ Usedám na nabídnutou židli ke kávě. Oči sklouznou na smu-

teční oznámení. Z vůle Nejvyššího odešla na věčnost

s. Malvína Vyvialová Milosrdná sestra sv. Kříže zemřela v úterý 10. března 2009 v Kroměříži po životě naplněném modlitbou, obětavou službou a utrpením neseným ve spojení s Kristem. Nyní bude stále u Pána, v něhož věřila a který je Vzkříšení a Život. Kéž ji dovede do věčného domova, kde už není smrt, ale věčná radost. V kanceláři se rozhostilo ticho. Smutek naplnil mou duši. I káva zůstává studená. V úterý 17. března 2009 se loučíme se sestrou Malvínkou při mši svaté v kapli sester svatého Kříže na Koper-

níkově ulici v Kroměříži. Na hřbitově je pak její tělo uloženo na místo dočasného odpočinku. Zde se setkáváme s panem ředitelem DS Radkova Lhota Skácelem a zdravotní sestrou. Kytičky bílých květů jsou posledním pozdravem. Vzpomínání v kruhu Malvínčiných spolusester a rodinných příslušníků na společenské místnosti končí slovy sestry Jany Petrášové, provinční představené: „S naší zemřelou spolusestrou nás spojuje modlitba a naděje na budoucí společenství s ní ve slávě.“ Nezapomínám. Několikrát v roce procházíme historickou křížovou cestou poklonit se dobrému, vzácnému, obětavému a trpělivému člověku s neutuchajícím optimismem i moudrostí. Emilie Charbutová – Vaško

Křesťanská akademie Přerov vás zve na přednášku

Adopce nablízko Barbora Botková vás seznámí se svým pobytem v Kongu, kde jako dobrovolnice nasadila část svého života ve službě těm nejpotřebnějším. Také vysvětlí, co vlastně adopce nablízko znamená Jste zváni do centra Sonus ve středu 9. června 2010 od 16:30 hodin Per ipsum et cum ipso et in ipso est tibi Deo Patri omnipotenti in unitate Spiritus Sancti omnis honor et gloria per omnia sæcula sæculorum

S vděčností Bohu za dar života, víry a povolání Vám s radostí v srdci oznamuji, že v sobotu 26. června LP 2010 v katedrále sv. Václava v Olomouci přijmu z rukou Jeho Excelence Mons. Jana Bosko Graubnera, arcibiskupa olomouckého, metropolity moravského

Svátost kněžského svěcení

Setry karmelitánky zvou dívky od 18 do 30 let na

Duchovní cvičení do Kláštera Sester Karmelitánek ve Štípě u Zlína 12. – 16. 7. 2010 Přihlášky zasílejte do 3. 7. 2010 na adresu: Sestry Karmelitánky, Mariánské nám. 56, 763 14 Zlín-Štípa. E-mail [email protected] Strana 6

Za tento nezasloužený dar i za všechny, kteří mě na této cestě provázeli modlitbou a obětí, chci spolu s Vámi poděkovat Bohu v neděli 27. června LP 2010 ve 12.30 hodin ve farním kostele Krista Dobrého Pastýře v Tarnowě v Polsku při slavení

Primiční mši svaté Jacek Brończyk, jáhen Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

Milí čtenáři, při příležitosti slavných slibů pátera Jana Křtitele Františka Václava Mrákavy, O.Praem. v kanovnickém řádu premonstrátů, které bude skládat v den slavnosti Narození sv. Jana Křtitele, svého řeholního patrona v Opatském kostele v Želivě, jsme s ním pro Vás připravili rozhovor. Z celého svého kněžského srdce Vás zdravím! V Přerově jsem prožil asi deset let svého života, bylo to v letech 1974 – 1984. Pracoval jsem v chemických závodech. Navštěvoval jsem pravidelné mše svaté v chrámu sv. Vavřince, u sv. Marie Magdalény, sympatické světice Kristova vzkříšení v Předmostí a někdy také u sv. Michaela na Šířavě. Bydlel jsem na ubytovně Chemik, kde jsem toho vlastně nejvíce za celý svůj život nastudoval jako samouk z teologie a z jiných disciplín, více než na obou dvou fakultách, ať už v Litoměřicích, nebo v Prešově na východním Slovensku. Když tu mluvím o dvou fakultách, podotýkám, že toho mám po dvou více. Dvoje občanství - slovenské a české, dvoje trvalé bydliště – na Slovensku Zubné a v Čechách klášter Želiv, a především dva liturgické rity, byzantský či řecký a latinský či římský. Takže dnes dýchám oběma plícemi, východními i západními, jak by řekl papež Jan Pavel II. Nejkrásnější roky svého kněžství jsem prožil na východním Slovensku v prešovské diecézi (dnes už arcidiecézi). Mou nejzamilovanější farností bylo město Humenné. Dnes jsou v Humennom tři řeckokatolické farnosti a spravuje je osm kněží. Za mého působení to byla jen jedna velká farnost, kterou jsme spravovali tři kněží. Těžko si asi v moravských poměrech dovedete představit, kolik to bylo kněžské práce. Jen ve zkratce. Prvopátkový týden od pondělí do pátku, šest hodin ve zpovědnici. K tomu návštěvy nemocných a vysluhování svátosti v nemocnici, výuka náboženství na všech třech stupních, o nedělích a o slavnostech čtyři svaté liturgie východního obřadu atd. Stejně jako pobyt v Přerově mi dal mnoho do kněžského života po stránce vzdělání, tak Humenné mi dalo mnoho, co se týká kněžské pastorační moudrosti, z které čerpám i dnes v Čechách. Působil jsem ještě ve farnosti Zubné, dvacet kilometrů od Humenného, kde mám slovenské bydliště, a ve farnosti Petrová na Bardějovsku. Nyní jsem už čtvrtý rok v klášteře u premonstrátů v Želivě, kde chci své kněžství korunovat slavnými kanovnickými sliby. U řeckokatolických kněží je nepsané pravidlo, že na faře má být kněz, který žije v manželství a svobodný kněz má mít řeholní společenství. To jsem nalezl u želivských premonstrátů. Proč právě premonstráti? Šíleně miluji bílou barvu a radostnou velikonoční spiritualitu. Naopak nesnáším černou barvu a pesimismus. Věci v církvi i ve světě odmítám vidět černými anebo růžovými brýlemi, ale učím se je chápat v bílé atmosféře Velikonoc a Letnic. Zvláště zdravím přerovskou mládež - budoucnost církve. V mých farnostech mladí lidé - šikovní chlapci a něžně krásná děvčata - byli pro mě vždy tou nejlepší oporou, když jsem chtěl v pastoraci zavést něco nového. Srdečně zdravím všechny Přerováky a jejich duchovní pastýře a posílám své kněžské požehnání. Za vyznání děkuje redakce

Církevní Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Rád bych opět informoval veřejnost o stádiu, v jakém se nachází církevní mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Před několika týdny jsme obdrželi zprávu, že Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně byla zařazena do rejstříku školských právnických osob s účinností od 1. 9. 2010. V současné době se dokončuje stavební projekt, který řeší potřebné úpravy předepsané zákonem o provozu mateřské školy. Projekt počítá s kapacitou jednoho oddělení, tedy pro 25 dětí, prostory však umožňují zřídit i druhé oddělení, bude-li v budoucnu o církevní školku zájem. Předpokládáme, že stavební úpravy by mohly začít s prvními červnovými dny. Jejich objem není veliký, proto by mohly být skončeny v závěru července. V měsíci srpnu by mateřská škola měla být vybavena vším potřebným, co je nutné k provozu. Dnes je také již známa osoba, která bude mateřskou školu vést. Řídit ji bude paní Marie Přecechtělová z Drahlova, která má v oboru učitelství s předškolními dětmi cenné zkušenosti. Věřím, že v budoucnu dojde i k rozhovoru s paní ředitelkou, která Vám, čtenářům, bude moci prozradit něco ze své práce s dětmi a třeba i ze svého osobního života. Připravuje se též zápis do Mateřské školy sv. Josefa v Kojetíně. Mohou se jej zúčastnit rodiče s dětmi, které ve školním roce 2010/11 dovrší 3 roky. Zápis proběhne na Domě sv. Josefa v Kojetíně, Komenského nám. 49, v prvním poschodí budovy ve čtvrtek 3. června od 10 do 11 hodin a v pátek 4. června od 15 do 17 hodin. Případné dotazy je možné vznést v daném místě a v nabídnutém čase. Přikládáme i číslo bankovního spojení účtu u České spořitelny: 188 094 3369 / 0800. Toto dílo je totiž podporováno jen Nadačním fondem Josefy a Marie Mildnerových, faráře Františka Fučíka a Františky Bíbrové i dalšími případnými dárci. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají a ujišťují nás o své podpoře. Za nadační fond Mgr. P. Pavel Ryšavý Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Měsíc červen je velmi důležitým měsícem nejen pro vás, kteří se ve škole snažíte ještě si vylepšit známky na vysvědčení, ale také pro bohoslovce a jáhny, kteří čekají na svá svěcení pro službu Bohu a lidem. Jsou to mladí muži, kteří uslyšeli Boží hlas ve svém srdci a dobrovolně se rozhodli, že budou po celý svůj život sloužit Bohu a také nám, kteří chodíme do kostela, do náboženství a různých společenství. Knězem se člověk může stát až po několikaleté přípravě v semináři (duchovní příprava) a na Teologické fakultě (škola). U nás tato příprava trvá běžně 6 let. Pak je kandidát vysvěcen na jáhna a až po určitém čase na kněze.

Svátost kněžství Lidé jako takoví jsou si podobní, ale každý je povolán k jiné službě. Víra nám říká, jak důležitá je služba kněze. Kněz stojí mezi Bohem a lidmi jako prostředník spásy a vede je k životu věčnému. Když Bůh uzavřel s Izraelem Starou smlouvu, ustanovil i kněžstvo. Veleknězem se stal Mojžíšův bratr Áron a jeho synové. Všichni byli pro úřad posvěceni zvláštním obřadem. Ježíš staré kněžstvo zrušil a ustanovil kněžstvo Nové smlouvy. Sám se stal jediným a věčným knězem. „…Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.“ (Žid 4,14). Kněžství obecné: Křtem jsme se stali bratry Ježíše Krista, a tak máme podíl na jeho kněžské (posvěcující) moci. Apoštol Petr říkal: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý…“ (1 Petr 2,9) Kněžství služebné: Ježíš dal apoštolům příkaz slavit oběť Nové smlouvy a udělovat svátosti a chtěl, aby se tato moc předávala v církvi až do konce světa. V církvi jsou tři posvěcující služby církve: biskupská, kněžská a jáhenská. Jednotlivci jsou k nim posvěcováni zvláštním obřadem - vkládáním rukou biskupa. BISKUPOVÉ jsou nástupci apoštolů. Jejich hlavním úkolem je hlásat evangelium. Řídí místní církev a udělují svátosti, zvláště svátost kněžství a biřmování. Udržují spojení a jednotu s nástupcem svatého Petra – papežem. KNĚŽÍ mají kněžskou moc a jsou podřízeni biskupovi. Spolu s biskupy tvoří jediné kněžstvo. Slaví svátost smíření, eucharistii, udělují pomazání nemocných, ve výjimečných situacích se souhlasem biskupa také biřmují. JÁHNOVÉ nemají kněžskou moc, mohou udělovat křest, uchovávat a rozdávat Eucharistii, asistovat u církevních sňatků, požehnat novomanžele, nosit umírajícím svaté přijímání, udělovat svátostiny, pohřbívat mrtvé, ale také řídit charitativní činnost. Alena Strana 8


Jak to ďábel na nás zkouší

Spolčo cetiletých „Už ho nebudeš muset od modliteb, práce nebo spánku odvádět dobrou knihou, kterou má doopravdy rád; postačí mu k tomu inzeráty ve včerejších novinách. Bude plýtvat časem nejen v rozhovorech s lidmi, které má rád, ale i s těmi, které rád nemá, a o věcech, které ho nudí. Můžeš ho přimět k tomu, aby dlouhé hodiny nedělal vůbec nic. Pobízej ho, aby byl vzhůru dlouho do noci, ale ne při hlučných zábavách; ať tupě hledí na vyhaslý oheň ve studeném pokoji. Zkus zabránit všem zdravým a nesobeckým činnostem, které se nám nehodí, a zároveň mu za ně jako náhradu nedávej nic, takže on jednou řekne stejně jako jeden můj bývalý pacient, když sem dolů (myšleno peklo) přišel: „Teď vidím, že jsem většinou nedělal ani to, co jsem dělat měl, ani to, co mě bavilo.“ „Když padne orel, vyhrávám já; když padne panna, prohráváš ty.“ Rady zkušeného ďábla, C. S. Lewis Mnohé z taktik, které ďábel používá, jsou velmi jednoduché, ale efektivní. Teď už to vím. Co s tím udělám? Nechám to tak? Nebo se mu postavím a budu bojovat? Mám to ve svých rukou! Je jen na mně, kterou cestou se dám, který směr si zvolím, nebo zda budu přešlapovat na místě. Jsem svobodný. Mám možnost volby. Celý můj život je jen v mých rukou. Jen já sám jsem za svůj život zodpovědný. „Rozhodni se, co chceš dělat, rozhodni se, co jsi za to ochotný dát, stanov si priority a dej se do práce.“ Lamar Hunt Jsme tady nejen pro všechny cetileté, ale i pro ostatní, co chtějí strávit čas ve společenství, pokecat si, zazpívat, něco nového se dozvědět a duchovně načerpat. Každé pondělí v 19 hodin v bočním křídle fary v Přerově.

Emily

Ministrantský den V sobotu 15.5. se na přerovském nádraží shromáždila malá skupina ministrantů pod vedením otce Miroslava a jáhna Jacka. Naším cílem byl ministrantský den v Olomouci, který se v naší arcidiecézi koná každé 3 roky. Již ve vlaku nešlo přehlédnout, že nejsme jediní ministranti mířící do olomouckého semináře a početné skupinky v Olomouci dávaly tušit slušnou účast. Bylo se taky čeho účastnit. V semináři pro nás připravili bohatý program zahrnující hry a soutěže pro ty mladší a přednášky pro starší ministranty. Rozlehlou budovou semináře se proháněly skupinky chlapců (i děvčat) pod vedením bohoslovců a v přednáškovém sále jsme vyslechli zajímavé přednášky o psychologii, liturgice a křesťanské hudbě. Samozřejmě jsme se zúčastnili mše svaté, mladší ministranti dokonce i s otcem arcibiskupem. Po dobrém obědě a krátké prohlídce semináře jsme se vydali na cestu domů, kterou jsme si zpestřili o návštěvu katedrály sv. Václava. Vraceli jsme se poučeni, posilněni (a to nejen jídlem) a hlavně plni radosti nad krásně stráveným dnem. Pavel Berka Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 16, Červen 2010

Strana 9

Ohlasy: Kurzu jsme se s ženou Hedvikou od roku 2008 zúčastnili již potřetí - tentokrát jako vedoucí pár. Manželi jsme už 15. rok. Jako jeden z velkých přínosů kurzu vnímám možnost strávit každý týden společný čas pouze se ženou - manželský večer. Ačkoli by se mohlo zdát, že mi kurz už nemá co dát, opak je pravdou. Téměř v každém probíraném tématu jsem vždy objevil něco nového, co mne dříve tolik neoslovilo. Také bylo zajímavé sledovat, jak se v mezičase (od absolvování prvního kurzu) můj náhled a náhled mé ženy vyvíjel – například při probírání tématu „jazyky lásky“ jsme s ženou došli k závěru, že si oba prioritně potřebujeme projevovat naši lásku fyzickým kontaktem a sdílením - v tom jsme dříve nebyli zajedno. Za sebe musím říct, že projevovat fyzický kontakt (nesexuálně) je pro mne velký problém, a to z důvodu mé introvertní povahy i z výchovy v dětství. Na zlepšení tohoto projevu lásky vůči své ženě chci teď vědomě pracovat. Z kurzu jsem si odnesl rovněž vůli k pravidelnému sdílení času jen se ženou, což se nám dosud příliš nedařilo. Uvědomil jsem si, že když se můžeme věnovat jen sobě navzájem (udělat si rande), náš vztah to prohlubuje a je nám spolu dobře. Zdeněk Krejčí - 8. května jsem se zúčastnil pěší poutě rodin na Svatý Hostýn. Naše záhorská skupina vycházela v 5 hodin ráno z Oseka za krásného východu slunce, čerstvého vlhkého vzduchu, „Zdeňovou“ trasou polních cest, luk a lesů. Jedni poutníci se k nám přidali u Dřevohostic a další v Lipové. Chůze v terénu, pozorování přírody a společná modlitba růžence mě v určitých chvílích naprosto odpoutala od všech starostí a shonu dnešního světa. U vodní kaple, kde jsme se občerstvili po náročném výstupu, jsme se setkali s poutníky z Hranic a Vlkoše. Naše putování ukončila mše svatá, kterou sloužil P. Piotr Wardecki. Moc se mi líbilo, když otec vzpomínal, jak jsme cestou rozbalovali své batohy a občerstvovali se a posilňovali tělo. Vybídl nás, abychom teď v tuto chvíli rozbalili u Panny Marie každý svůj duchovní batoh a nechali také svou duši občerstvit a posilnit Boží milostí. Petr Školoud - Pravidelné setkávání chlapů se koná každou sudou středu v Pavlovicích, v prostorách Centra pro rodinu Ráj. Zaměřuje se na potřeby a spiritualitu muže. Společně trávený čas obsahuje sdílení chlapů, zamyšlení nad potřebami a úkoly mužů a otců v dnešní uspěchané době, čtení z knihy a bubnování. Jsme jedna z mnoha skupin mezinárodního chlapského hnutí. Skupinky spolu navzájem komunikují a pořádají společné večery. V květnu jsme u nás měli na návštěvě skupinu „Modlitby otců“ z Kelče. Účast na společném sdílení mi umožňuje se zastavit a načerpat klid a pokoj pro mé srdce, což pak ocení hlavně moje rodina. :-) Zdeněk Babáček - Zveme vás na duchovní a relaxační víkend pro manželské páry, který bude 18.-20.června na Hoře Matky Boží v Králíkách. Na víkendu se budeme zamýšlet společně s MUDr. Jitkou Krausovou nad tématem DUCHOVNÍ PŘÍČINY OSOBNÍCH A MANŽELSKÝCH KRIZÍ. Na víkendu bude kněz P. Milan Palkovič z Vel. Losin. Ještě je několik míst volných, informace na tel.: 731 604 120. - NA ZAHÁJENÍ PRÁZDNIN bude ve středu 30.června od 17 hodin v Ráji v Pavlovicích. Zveme všechny rodiny s dětmi. Možná, že přijede i princ s princeznou na koni a svezou vás :-) Strana 10


Pozvánky: - v červnu budou probíhat tyto programy: COOL-NA – klub pro děti od 11 let – každé pondělí od 16,30 hodin. Vede Jana Lehká. VÝTVARNÁ DÍLNA – jen v úterý 8.6. od 17 hodin – Mokré filcování – taštička, přísp. 120 Kč RADOVÁNEK – každý čtvrtek od 8 do 12 hodin dopoledne pro maminky s dětmi. Cvičení na overbalech, drobné tvoření, zpívánky s dětmi, pohádka... 10.6. – lekce břišních tanců. KLUBKO – každý čtvrtek od 16 do 18 hodin – tvořivý ekokroužek pro děti od 7 do 10 let. HORO, HORO, OTEVŘI SE - HRAVÉ ODPOLEDNE PRO RODIČE S DĚTMI – „...na sv. Jána otvírá se brána pokladů....“ - v pátek 18.6. od 15,30 h jednoduché tvoření v Oáze (20 Kč), pak přesun k mamutovi na Čekyňský kopec, hledání tajemné brány do podzemí, poklad, táborák, zpěv při kytaře (30 Kč přísp. na poklad) TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – v sobotu 19.6. od 14 hod. – Keramika na zahradě – venkovní trpaslíci, přísp. 35 Kč dosp./hod, děti 20 Kč. - poskytuje Bc. M. Řezníčková z Olomouce v Ráji v Pavlovicích poslední středu v měsíci -tentokrát- 23. 6. od 10 do 17 h. Je nutné se objednat u koordinátorky na tel.: 775 153 652. - ještě nemáte plány na prázdniny? Pojeďte s námi! 24. – 30. července na Velehrad - týden v kolébce naší kulturní historie společně s jinými rodinami. Ubytování v domově mládeže A.G. Velehrad. Bohatý program pro děti i rodiče. Přihlášky a info- Z. Babáček – 733 114 747, email: [email protected] - Přihlášky jsou k vyzvednutí v CPR RÁJ nebo je zašleme e-mailem.

- bude v době letních prázdnin přístupná každý všední den od 8 do 12 hodin ve dnech 7. července – 13.srpna – v Ráji v Pavlovicích. 3 srpna můžete přijet na celodenní program – DEN PRO MAMINKY – čeká vás zajímavá přednáška z rodinného života, tvořivá dílna, vzájemné sdílení i břišní tance. Pro děti bude připraven program. Informace na tel.: 731 604 120. - TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – 28.7. od 16 hodin– v Pavlovicích CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ – v neděli 22.8. od 13 hodin v Pavlovicích ZPÍVÁ CELÁ RODINA – v neděli 29.8. od 14 hodin v Hradčanech na výletišti Hana Školoudová

Pouť na Svatý Hostýn. V úterý 25. května jsme vykonali pouť na Svatý Hostýn. Byla to již patnáctá pouť přerovských seniorů. První pouť 3. června 1997 byla rovněž na Svatý Hostýn. Za 14 let jsme navštívili celkem 23 poutních a památných míst. Do Bystřice p. H. jeli někteří autobusem, druzí vlakem; sešli jsme se až v autobusu, který nás vyvezl na Svatý Hostýn. Když nás 20 Přerováků vstoupilo po 9. hodině do chrámu, byli jsme překvapeni. Kostel byl zaplněn, jak o velké pouti. Přijeli totiž poutníci s charitou ze Zlína a Slušovic. Mši svatou sloužil nový zlínský kaplan, který přijal počátkem května v Hradci Králové kněžské svěcení. Potěšilo nás, že přivítal i hrstku přerovských poutníků. Na závěr mše svaté nám všem udělil také novokněžské požehnání. Protože Panna Maria vyslyšela naše prosby za příhodné počasí a jistě na nás shůry vzpomínala i paní doktorka Macků, která nás ubezpečovala, že při našich poutích bude pěkně, mohli jsme venku vykonat a pomodlit se Křížovou cestu. Někteří šli i na druhou mši svatou v 11 hodin. Ve 12 hodin jsme se sešli před bazilikou k modlitbě Anděl Páně a šli jsme se pomodlit do kaple k plačící Panně Marii z La Salette Mariánské litanie. Prosili jsme i za celou naši přerovskou farnost; za ty, kteří s námi nemohli putovat, za naše kněze a jáhna, který se připravuje na kněžské svěcení, za děti, které půjdou k prvnímu svatému přijímání, za naši vlast a zdárný průběh voleb i za kněze Jana Adamíka, s kterým jsme se zde nemohli setkat, protože je ve zlínské nemocnici. Většina z nás se vracela ve 13 hodin domů do Přerova. Podobnou pouť chystáme příště ještě zopakovat na Velehrad a na Svatý Kopeček. Františk Menc


Strana 11

Povodně 2010 V květnu 2010 zasáhly Moravu opět povodně. Vyplaveny byly obce na severní i střední Moravě a po 13 letech byly znovu zaplaveny Troubky na Přerovsku. Kromě Troubek postihla na Přerovsku povodeň také další obce, např. Císařov, Prosenice, Prusy, Říkovice, Kozlovice. Do pomoci obcím postiženým povodněmi se zapojily jednotlivé pobočky Charity Česká republika. Po prvním týdnu pomoci budou v aktivitách patrně dále pokračovat zejména Charity Hranice, Přerov a Kojetín. V Troubkách pak pomáhá přímo diecézní středisko Arcidiecézní charity Olomouc, jejíž zástupce je členem povodňového štábu v obci Troubky. Během pátku 21.5. a soboty 22.5. navštívili pracovníci Charity ČR, Českého červeného kříže, Člověka v tísni a ADRY celkem 400 rodin postižených povodněmi, aby zjistili jejich potřeby a nabídli pomoc. Členkou pracovního týmu byla za Oblastní charitu Přerov Bc. Eva Tkadlecová.

Arcidiecézní charita Olomouc má k dispozici zásoby čisticích a hygienických prostředků a dále nářadí a zařízení potřebná k úklidu a vysoušení po záplavách. Tyto věci průběžně distribuuje do postižených obcí, a to na základě vlastního průzkumu, nebo požadavků občanů, zástupců obcí a měst. Bližší informace o dalších možnostech pomoci získáte na tel.: 588 519 088 či na [email protected] Chcete-li se zapojit do pomoci lidem postiženým povodní, můžete tak učinit buď přispěním na povodňové konto 5015003434/5500, var.symbol: 333 nebo zasláním SMS zprávy ve tvaru DMS POVODNE2010 na číslo 877 77. Je také možné přispět přímo do sbírkových kasiček, a to na Farním úřadě v Přerově, Kratochvílova 6, v sídle Oblastní charity Přerov, 9. května 82 nebo v sídle Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby, Šířava 27. K 25. 5. 2010 se na sbírkovém kontu shromáždilo celkem 2 093 400 Kč a z DMS zpráv získala Charita ČR na pomoc zaplaveným celkem 1 910 000 Kč. Děkujeme. Martina Krejčířová

Svatý Florián na nás pamatoval. Oslava patronicia kostela sv. Floriána v Bochoři byla letos zvláště sváteční a pěkně připravená. Před sto léty byl v obci založen hasičský sbor. Od té doby drží nad ním svou ochraňující ruku náš oblíbený patron, svatý Florián, římský plukovník, mučedník pro víru 3. století. Hasiči se na slavnostní mši dostavili ve stejnokrojích s velkým množstvím dorostu všech věkových kategorií. Hned zrána se Florián ohlásil tradičně pořádnou přeháňkou, i když potom přes den bylo hezké počasí. Při mši svaté v nazdobeném kostele otec Piotr Wardecki požehnal hasičský prapor, který má hasiče sjednocovat při službě bližním. Promluvu zaměřil k evangeliu podle sv. Jana (13, 31nn), v němž jsme slyšeli, jak Pán Ježíš, než odešel do nebe, zanechává učedníkům, tedy i nám, to podstatné pro život: odkazuje na lásku. Pro dnešní svět je láska většinou jen pouhou povrchní citovou záležitostí. Ale to je jen začátek lásky, protože pocity jsou krátkodobé. Dnes jsou takové a zítra jiné. Po nich následuje obvykle prázdnota. Opravdová láska však přichází tam, kde pocity končí. Pravá láska je rozhodnutí: chci tě mít po svém boku a pomáhat ti, i když znám tvé chyby. Právě ve starostech všedního dne se láska především projevuje. Pánu Ježíši jde o to, abychom kolem sebe dokázali vidět bližního - toho, kdo potřebuje naši pomoc. Pokud Ježíš žil ve světě, učil nás milovat druhé a my se to také máme učit. I služba hasiče je službou bližnímu, on dává a nasazuje často i svůj život při požárech, povodních a všelijakých obtížných situacích. Hasiči se snaží žít své heslo: „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci“, jak si to napsali i na hasičskou zbrojnici. Svou promluvu ukončil otec Piotr prosbou ke sv. Floriánu, aby se za nás přimlouval a pomáhal nám učit se nesobecky žít. Mše pokračovala za doprovodu lidové hudby, a také místní schola přispěla zpěvem. Po mši svaté ještě P. Piotr požehnal novou hasičskou stříkačku s tím, že je dobře, že ji máme, ale abychom ji nemuseli potřebovat. Děkujeme otci Piotrovi za pěkné a přátelské společenství, které vytvořil při bohoslužbě, na které byl přítomen i starosta obce pan I. Michna se svým zástupcem. Otče Piotře, Pán Vám odplať! Marta Kornelová Strana 12


Církevní mateřská škola v Přerově Po prvním termínu zápisu dětí do naší církevní školky jsme propadli velkému rozčarování, když rodiče přišli zapsat pouze pět dětí. Pro otevření školky potřebujeme dětí pětadvacet. V následujícím druhém termínu se sice zapsalo dalších deset dětí, ale určité zklamání ve mně zůstalo. Při předběžném průzkumu jsme totiž měli zapsáno a počítali jsme s dvaceti dětmi, jejichž rodiče měli zájem o církevní mateřskou školu, a byli jsme si jisti, že těch dalších pět dětí už se jistě najde. Když ale došlo na skutečný zápis, tak si to rodiče poloviny dětí rozmysleli a z různých důvodů své děti do církevní školky dát nechtějí. Přitom zájem rodičů je tím hlavním důvodem, proč o vznik církevní školky usilujeme, a tento projekt nás stál už hodně sil. Těch dalších pět dětí se sice skutečně našlo, ale dohromady to v této chvíli znamená celkem patnáct zapsaných dětí. Z tohoto důvodu vyhlašujeme ještě třetí termín zápisu na čtvrtek 3. června 2010, který je určen nejen pro věřící rodiče, ale skrze plakáty a sdělovací prostředky zápis nabízíme všem rodičům, kteří jsou ochotni akceptovat křesťanské zaměření mateřské školy. Pokud se nepřihlásí dostatečný počet dětí, tak školku nebudeme moci zřídit. Pokud bude zájem mezi rodiči dostatečný, tak zůstane konečné rozhodnutí o zřízení církevní mateřské školy v Přerově na zastupitelstvu města. Bez podpory města se totiž neobejdeme. Pokud zastupitelstvo na svém zasedání 14. června 2010 podporu naší církevní školce schválí, tak začne závod s časem, aby se vše stihlo připravit k datu plánovaného zahájení provozu tj. září 2010. Příprava na biřmování Plánuji, že od září 2010 začneme v Přerově přípravu na přijetí svátosti biřmování. Bude-li ovšem o tuto přípravu zájem. Přihlásit se mohou mladí i dospělí. Přihlaste se co nejdříve přímo u mne. Při krátkém osobním setkání pak s každým vyplníme přihlášku k biřmování. Přihlásit se mohou ti mladí, kteří v září nastoupí na střední školu a všichni starší, kteří dosud biřmováni nebyli. K přípravě se mohou připojit také ti, kdo jsou již biřmovaní, ale chtějí si své křesťanské znalosti obnovit či prohloubit. Během prázdnin si chci promyslet, jak bude tentokrát příprava probíhat. A to také podle toho, kdo se na přípravu přihlásí. Uvažuji, že by v každé skupince biřmovanců mohl být také aspoň někdo již biřmovaný, kdo by mohl s přípravou pomáhat. Kdo je ochoten takto pomoci a zapojit do přípravy biřmovanců, tak se u mne také přihlaste co nejdříve. Děkuji. Opravy Ve farnosti Přerov nás během prázdnin čeká výměna oken na faře. Ve farnosti Předmostí se budou opravovat kamenné portály dveří farního kostela. V kapli v Dluhonicích se plánuje výmalba interiéru. Uvažujeme také o dalších akcích, ale ty zatím nejsou jisté. Děkuji všem, kdo finančně podporují naše farnosti. Svatovavřinecké hody Hody v Přerově letos připadnou na neděli 8. srpna 2010. Tentokrát na hody opět zvu všechny kněze, kteří v Přerově působili nebo z Přerova pocházejí. Věřím, že někteří z nich přijedou a budete se s nimi moci setkat při odpoledním programu nebo s některými již při dopoledních bohoslužbách. Opět prosím farníky ochotné pomoci se zajištěním průběhu svatovavřineckých hodů, aby se přihlásili u mne. Čas rychle letí a naše hody tu za chvíli budou. Poděkování Děkuji všem farníkům, kteří jakýmkoliv způsobem svojí prací a časem pomáhají v našich přerovských farnostech. Jsem vděčný a vlastně i hrdý na to, že většina našich farních aktivit stojí na dobrovolné práci ochotných a obětavých členů farnosti. V pondělí 28. června 2010 od 18:00 všechny tyto naše spolupracovníky zvu na setkání na přerovské faře. P. Pavel Hofírek


Strana 13

Sv. Ivan, poustevník Bývá uváděn mezi českými ochránci a stojí na úsvitě našich dějin jako hlasatel pravdy, že pro duchovní život je užitečné usebrání v tichu samoty. Úcta k Ivanovi je omezena na místo ve sv. Janu pod Skalou, které se nachází asi 6km od hradu Karlštejna. O jeho životě nemáme mnoho spolehlivých zpráv. Zakládají se na staroslověnské legendě o sv. Ivanu, známé z několika ruských opisů. Ve vyprávěních se traduje, že existovala staroslověnská legenda O poustevníku Ivanovi již v X. století, jejíž originál se nedochoval. V roce 1598 se konala první pražská pouť, která měla svá pokračování. V záznamu B. Bridla je uvedeno, že při pouti v roce 1656 bylo u svátosti smíření a pak u sv. přijímání na tři tisíce lidí. Výmluvná jsou i různá uzdravení. Na kanonizační proces však nejsou žádné podstatné podklady. Prof. Josef Vašica uvádí, že Ivan pocházel z křesťanské rodiny, v níž Gostomysl měl s manželkou Alžbětou vedle syna Ivana ještě Sifrida a Evarda. Ivan se později dostal do benediktinského kláštera v Korveji v Sasku, kde se stal mnichem. Pak zatoužil po poustevnickém životě. Usadil se v údolí Berounky v Čechách. Podle některé legendy byl za jedné z německo-českých válek podezříván jako špión a varován od křesťanů, kteří ho navštěvovali. Přečkal tedy válku na jiném místě a po ní se vrátil. Podle Bergleovy rytiny z r. 1805 i příběhu zpracovaného V. Kašparem míval Ivan kázání pro větší okruh posluchačů. Dle jiných pramenů jako by byl neznámý až do doby setkání s knížetem Bořivojem, který byl pokřtěn od sv. Metoděje. Když byl Bořivoj se svou manželkou Ludmilou na hradu Tetíně, vyjel si prý na lov a střelil laň, která svým mlékem živila poustevníka. Tak došlo k setkání, po němž byl Ivan pozván na hrad Tetín. Návštěva se uskutečnila snad hlavně proto, že ji Ivan chtěl využít k přijetí svátostí. Setkal se i s Ludmilou a jídlo i pití prý odmítl. Do jeho jeskyně ho doprovázel kněz Pavel a Ivan prý po něm poslal knížeti list, v němž uvedl svůj původ. Ve skále u Loděnického potoka žil údajně 42 let. Před smrtí měl Ivan dle legendy přání, aby Bořivoj dal později vystavět v místě jeho jeskyně kapli. Bořivoj u jeskyně nechal postavit nejen kostel ke cti Jana Křtitele, Ivanova patrona a vzoru, ale i malý klášter, který obsadil dvěma kněžími, z nichž jeden měl být Ivanův žák Dobroslav. Později klášter převzali benediktini. V roce 1661 byl postaven nový kostel a v něm uloženy ostatky objevené ve starém kostele v r. 1589. Výstavba kláštera s úpravou jeskyně byla dokončena v roce 1731. Té předcházela přestavba kostela. Ostatky prozkoumané antropologem prof. E. Vlčkem se týkají zejména robustního muže, který se živil rostlinnou potravou a žil ve vlhké jeskyni asi do 50 až 55 let. Vedle těchto ostatků, přisuzovaných Ivanovi, byly zjištěny ve skříňce částečné ostatky dalších dvou mužů. Pod Ivanovou kapličkou je také sousoší, jak Ivan přijímá kříž z rukou sv. Jana Křtitele. Motiv se vyskytuje častěji a navazuje na legendu, v níž se Ivanovi zjevil Jan Křtitel, když chtěl Ivan odejít z tohoto místa, protože ho soužili zlí duchové. Jan mu prý řekl: „Chceš se stát zbabělcem v Kristově službě a nevíš, že já pro něho obětoval život?“ Pak mu prý dal kříž se slovy: „Tímto křížem s ďáblem zacházej a přemůžeš ho!“ Jaroslav Branžovský

Přečetli jsme a doporučujeme. Tak kázal Vianney

sbírka kázání sv. Jana Maria Vianneye

Kázání aktuální i po 150ti letech Když jsem před léty četl životopis sv. Jana Marie Vianneye, velice mě zaujala skutečnost, že dokázal probudit živou víru i u těch, kteří k ní byli lhostejní. V životopise jsem sice četl o tom, že se hodně modlil, postil, důvěřoval Pánu Bohu, trpělivě nesl nespravedlivá příkoří a všemožně dával příklad života podle víry především sám; ale vždy mě ještě zajímalo, co asi těm lidem říkal, že se v tak velké míře obraceli, přistupovali ke svátostem a dělali pokání. Jsem rád, že v rámci Tiskového apoštolátu můžeme nyní vydat 10 kázání tohoto velkého světce. Asi mi po jejich přečtení dáte za pravdu, že neztratila nic ze své aktuálnosti a působivosti. Možná, že se někdo pozastaví nad častým vykreslováním hrůz pekla. Tento světec věděl, o čem mluví a jak velké hodnoty jsou ve hře. Pro své posluchače mluvil srozumitelnou řečí své doby. Po dobrém ovoci mnoha obrácení poznáváme, jakými úmysly jsou tyto řeči neseny - totiž láskou, která touží po záchraně každé duše. Naším přáním je, aby i tato brožura prospěla těm, kdo ji budou číst, k opravdovějšímu životu z víry a ke hledání způsobu, jak co nejsrozumitelněji předávat věčné pravdy lidem naší doby. o. Marek Dunda Knihu vydal Tiskový apoštolát FATYMu a je k dispozici také na internetu na stránkách www.fatym.com, stejně jako další tituly. K dispozici je např. sbírka modliteb „To promodlím“, „A nezapomeň na modlitbu“, „Základy křesťanské víry“ velmi stručné a jasné vysvětlení toho, o co v křesťanství jde. Srozumitelné i lidem, kteří o víře nevědí vůbec nic. Používáme je jako dárek pro ty, kteří nějak o víru projeví zájem. Text s církevním schválením brněnského biskupa. 44 stran + obálka, A6, příspěvek na tisk 5 Kč a mnohé další. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Strana 14


dokončení ze str.16 Středa 23.6. 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:15 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 24.6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 19:30 Přerov, fara 19:45 Centrum Sonus Sobota 26.6. 9:30 Olomouc, katedrála Neděle 27.6. Pondělí 28.6. Úterý 29.6. Středa 30.6. Čtvrtek 1.7. Sobota 3.7. Neděle 4.7. Pondělí 5.7. Čtvrtek 8.7. Sobota 10.7. Úterý 13.7. Čtvrtek 15.7. Sobota 17.7. Středa 21.7. Čtvrtek 22.7.

Sobota 24.7. Neděle 25.7. Středa 28.7. Sobota 31.7. Úterý 3.8. Středa 4.8. Pátek 6.8. Sobota 7.8. Neděle 8.8.

17:30 Dluhonice 12:30 Tarnow, Polsko 14:30 Chvalnov 16:00 Centrum Sonus 18:00 Fara v Přerově Slavnost sv. Petra a Pavla 9:00 Fara v Přerově 17:00 Pavlovice, fara 19:30 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 14:00 Tovačov 17:30 Předmostí, kostel 17:30 Újezdec 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 9:30 Podolí 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Dluhonice 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Čekyně 14:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec Moravská Třebová 17:30 Újezdec Velehrad 8:45 Předmostí, kostel 10:20 Domaželice 15:00 Předmostí, kostel 16:00 Pavlovice, fara 17:30 Podolí Pavlovice, fara 19:30 Fara v Přerově Svátek Proměnění Páně 17:30 Předmostí, kostel 17:30 Dluhonice Přerov


Mše svatá pro školní děti Program dramatického kroužku Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 21.6. v 18:00 Katecheze pro dospělé Modlitby matek Kněžské svěcení: Jacek Brończyk, Marek Glac, Jan Šimoník Mše svatá v kapli v Dluhonicích Primiční mše svatá – Jacek Brończyk Primiční mše svatá – Marek Glac Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání spolupracovníků farnosti Přerov Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí v pondělí 18:00 Redakční rada časopisu Táborák pro rodiny CPR Ráj Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „B“ Primiční mše svatá - Jan Šimoník Mariánské večeřadlo Mše svatá v kapli v Újezdci Slavnostní mše svatá - P. Jacek Brończyk Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Poutní mše svatá v kapli v Podolí Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá v kapli v Dluhonicích Modlitby Fatimského apoštolátu Úklid kostela, skupina „C“ Mše svatá v kapli v Čekyni Adorační den farnosti Přerov Tichá adorace od 14:00 a od 18:00 společné zakončení adorace a požehnání a 18:30 mše Úklid kostela, skupina „A“ Arcidiecézní setkání mládeže 22.7. - 25.7. www.ado.cz/mtrebova2010 Mše svatá v kapli v Újezdci Dovolená pro rodiny s dětmi viz str. 11 Hodová mše svatá v Předmostí Hodová mše svatá v Domaželicích Eucharistická adorace a požehnání Tvořivé odpoledne pro rodiny CPR Ráj Mše svatá v kapli v Podolí Den pro maminky Schůzka akolytů Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí ve čtvrtek 18:00 Mariánské večeřadlo Mše svatá v kapli v Dluhonicích Svatovavřinecké hody v Přerově

Strana 15

Společná modlitba růžence v Přerově je každé pondělí od června do října v 18:00 v kapli sv. Jiří a každé úterý v 18:30 v kostele sv. Michala.

Sobota 5.6. Pondělí 7.6. Úterý 8.6. Středa 9.6.

Čtvrtek 10.6.

Pátek 11.6. Sobota 12.6. Neděle 13.6. Středa 16.6. Čtvrtek 17.6. Pátek 18.6.

Sobota 19.6.

Neděle 20.6. Pondělí 21.6.

Úterý 22.6. Středa 23.6.

8:00 17:30 17:30 16:00 17:00 16:30

Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus

18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Předmostí, fara 17:30 Centrum Sonus 19:45 Centrum Sonus Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 9:00 Svatý Hostýn 9:45 17:30 19:15 15:00 17:30 19:00 15:30 18:30

Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí Přerov, sv. Vavřinec

19:30 Fara v Přerově Králíky 9:30 Olomouc, katedrála 14:00 Předmostí, fara 17:30 Podolí Odpoledne a večer 10:30 Čekyně 16:00 Přerov, Michalov 17:00 Přerov, Šířava 16:00 Centrum Sonus 18:00 Předmostí, kostel 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Ranní mše svatá v latině Mariánské večeřadlo Liturgika s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Tvoření CPR Ráj: Mokré filcování Adopce nablízko přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro školní děti Setkání katechetů děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Lekce břišních tanců CPR Ráj Katecheze pro dospělé Modlitby matek Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Putování přerovských rodin na Hostýn sraz v 9:00 na parkovišti pod Hostýnem Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Modlitby Fatimského apoštolátu Adorace mládeže Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Hravé odpoledne CPR Ráj viz str. 11 Mše svatá pro děti s předáváním vysvědčení z náboženství v Přerově Táborák pro děti na závěr školního roku Víkend pro manželské páry viz str. 10 Jáhenské svěcení Tvořivé odpoledne pro rodiny CPR Ráj Mše svatá Táborák mládeže Poutní mše svatá v kapli v Čekyni Ekumenický program v Michalově Koncert duchovní hudby Setkání společenství seniorů Mše svatá ze slavnosti Narození sv. Jana Křtitele Katecheze pro dospělé v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „A“ dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Miroslav Jáně, J. Brończyk, jáhen, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 30. června 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents