Časopis přerovského děkanátu Prosinec 2008 Číslo 11 Ročník 14
Z Centra pro rodinu Ráj
Úvodník
Adventní věnec
P. Bedřich Horák
Rosteme ve víře… Santo subito!
Střípky ze života papeže Jana Pavla II.
Pouť do chrámu sv. Pavla v Polešovicích Bible a my 2008 Dětské okénko
Stránka pro mládež
Anketa – církevní vzdělávací zařízení
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Putování po Izraeli Rozhovory
S Petrem Kulíkem, evangelickým farářem
Duchovní obnova na Velehradě Jen tak ve stručnosti Světec měsíce
Svatá Barbora, mučednice
Pořad vánočních bohoslužeb
… a mnoho dalšího…
Prosinec v liturgii Adventní zamyšlení Stále na něco čekáme - na autobus, ve frontě, až na nás přijde řada v obchodě, na úřadě či u lékaře, na výplatu, čekáme jak se vyvinou určité věci, jak se zachovají lidé v našem okolí. Čekání patří do života, protože člověk nemá v moci uspíšit mnoho věcí, nemůže si vše zařídit, aby to bylo hned. Na druhé straně ale člověk má povinnost přičinit se o věci, které lze učinit hned, nebo v co nejbližší době. Tedy nečekat, až to „nějak“ dopadne. V každém případě ono čekání, stejně jako sám život, má být stráveno smysluplně. Žijeme v překotné době, kdy jsme zavaleni různými povinnostmi a úkoly – mnohé z nich si přidáváme my sami a nejsme schopni se z toho vymanit. Pak se dostáváme do stresu, že nejsme schopni věci zvládnout. Ale zároveň si možná nutnost určitých povinností vštěpujeme, protože vědomě či podvědomě chceme oddálit důležitější věci, které jsou pro nás nepříjemné. Někteří dokonce utíkají před zlým a náročným světem do neskutečného, virtuálního světa televizních seriálů, filmů, internetových stránek, počítačových her či jiných náhražek skutečnosti. A tak jsme zaměstnáni (nebo se sami zaměstnáváme) spoustou záležitostí ne až tak důležitými, a přitom nám unikají věci podstatné. Čekáme, že náročné záležitosti nějak pominou, nějak se rozplynou. Ale jsme na velkém omylu. Všechny ty náročné věci se budou hromadit, až nám jednou přerostou přes hlavu. Tak je to i s duchovním životem člověka, s jeho vztahem k Bohu a se zaměřením všech skutečností života k němu. Každý člověk má daný určitý čas – dobu svého pozemského života. Ten má naplnit co nejefektivněji – ale pozor na to, aby se nedostal do stadia svého sebepotvrzování – snahy dokázat druhým a především sám sobě, jak je schopný, jak je dobrý. Toto nebezpečí hrozí i v prožívání náboženského a duchovního života. Efektivnost má spočívat v tom, jak pěstujeme svůj osobní vztah s Bohem, jak ve světle našeho vztahu konáme své každodenní povinnosti a dokážeme se stavět oněm těžkým a nepříjemným věcem, jak se v Boží přítomnosti dokážeme radovat, jak dokážeme odpočívat. Bůh nám dává svůj čas, řecky kairos, který je časem příhodným, časem milosti, časem jeho přítomnosti. Nabízí nám ho vždycky, a někdy opravdu výrazným způsobem. Je na nás, abychom ho dokázali přijmout a využít, protože v tomto čase s Bohem a s pomocí jeho darů dokážeme spoustu věcí vyřešit, dát do pořádku, načerpat vnitřní pokoj, vyrovnanost. Zároveň je ale tento čas časem zkoušky, časem, kdy nás Bůh očišťuje a připravuje nás na další úkoly. Připravuje nás především na příchod Ježíše Krista, na setkání s ním tváří v tvář, na věč-
Strana 2
3. 12. 6. 12. 8. 12. 13. 12. 25. 12. 26. 12. 27. 12. 28. 12.
Sv. František Xaverský Sv. Mikuláš, biskup Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie Sv. Lucie, panna a mučednice Slavnost Narození Páně - Hod Boží vánoční Svátek Sv. Štěpána, prvomučedníka Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty Svátek Svaté Rodiny Adventní doba je jako jaro v přírodě, kdy se vše obnovuje, vše je svěží a zdravé. Tak v nás má advent také působit – obnovit nás a uzdravit, abychom byli schopni přijmout Krista, ať k nám přijde v jakékoli podobě. O Vánocích přichází jako malé dítě, maličké a bezmocné, odkázané na svou matku a na vše, co mateřská láska dává. Učme se od Ježíše a Marie! Chceme-li opravdu, aby nás Bůh naplnil, pak se musíme pokorou vyprázdnit ode všeho, co je v nás sobecké. Poselství adventu lze shrnout do několika slov: Přijde, přišel, přichází - Bůh, který nás miluje. PŘIJDE Spasitel a zachránce lidí, Ježíš Kristus, se na konci časů definitivně zjeví „ke spáse těm, kdo ho očekávají“ (Žid 9,28). Očekávání budoucnosti pro nás tedy nemusí být zdrojem strachu a úzkosti, ani kdyby nás potkaly sebetěžší okamžiky. Vždyť: „naše budoucnost je v Božích rukou!“ PŘIŠEL Kristus na svět již přišel. Sdílel náš život a zvěstoval, že člověk může být zrozen k naplněnému životu bez konce. Smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním nám k němu otevřel cestu. „On, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9). PŘICHÁZÍ Kristus přichází i do našich životů. Můžeme se s ním setkávat již nyní. Skrze víru, modlitbu, četbu Bible, život ve společenství církve a skrze svátosti. Můžeme od něj čerpat inspiraci a sílu pro náš život. V každém člověku mu navíc můžeme i sloužit (srv. Mt 25,40n). „Já jsem s vámi po všechny dny...“ (Mt 28,20).
Vánoce nejsou prázdnou vzpomínkou, ale vytvářejí přítomnost. V evangeliu podle sv. Matouše je Ježíšovo narození chápáno jak splnění Izaiášova proroctví: „ Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi.“ Ježíš je tedy ten Bůh s námi. Církev učí, že není pouze Božím poslem jako proroci před Ním, ale skutečně pravým Bohem, který sestoupil do světa a do života člověka a člověčenství vůbec. Nepřichází na svět jako idea, teorie, duchovní záblesk. Bůh se zjevuje v jednom konkrétním člověku – v Ježíši Kristu. Když chce být Bůh v mém životě konkrétní, není mi to často na překážku? Nejsou v ohrožení má přání? Dnes se vám narodil Spasitel“. Dnes! Nebo se toto poselství ze dne na den změní jako vysílané zprávy? Dnes! Koho očekáváme dnes? Co ode mě dnes čeká? Jde v mém životě o Boží vůli, nebo se točím jen okolo sebe? Co se mnou Bůh plánuje? (o. biskup V. Judák).
Jaroslav Branžovský
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
ný život s ním v blaženosti. A to vyžaduje trpělivost a vytrvalost, která se projevuje i v čekání od Boha těch menších věcí, než je právě život věčný. Ale v tom čekání na příchod Božího království v plnosti, spojených s koncem tohoto světa, je potřeba i jisté netrpělivosti (mnozí z nás, přiznejme si to, by jej chtěli co nejvíc oddálit). Ano, v ní se má projevit naše touha po setkání s Ježíšem, v ní se má projevovat podřízenost pozemských věcí a vztahů našeho vztahu k Ježíši. Ať tedy adventní doba není pro nás jen přípravou na Vánoce (ve všech významech)! Ať i v nás zaznívá aspoň trochu z toho toužebného volání prvních křesťanů Marana tha – „přijď Pane Ježíši“! Ať v tomto světle dokážeme čekat tím správným způsobem – využívat dobře nám svěřený čas a od Boha ať čerpáme odvahu řešit všechny životní problémy, i ty nejméně příjemné! P. Bedřich Horák
Farníci z Přerova a Předmostí si Vás dovolují pozvat na
14. Farní ples
který se koná 17. 1. 2008 od 20,00 hodin
v závodním klubu SME na nábřeží Dr. Edvarda Beneše v Přerově K tanci a poslechu hraje skupina ROKY Cena slosovatelné vstupenky s místenkou je 150,-Kč Prodej vstupenek od 21. 12. 2008 na faře Přerově v úřední hodiny a v neděli po ranních bohoslužbách.
VIZMEŽ PACHOLÍČKA
V tomto čísle časopisu, které nás má provázet po celou posvátnou dobu adventní a přivést až k oslavě Narození Páně, bych se rád společně s vámi alespoň stručně zamyslil nad úctou k božskému Dítěti a oslavou jeho příchodu na svět tak, jak byla vnímána v toku dějin. Ačkoliv se zobrazení Matky Boží s Děťátkem na rukou začíná vyskytovat v křesťanské ikonografii velmi záhy – již ve starověku, lze vystopovat samostatnou úctu k Ježíšovu dětství až od středověku, zejména díky sv. Františkovi z Assisi – onomu hlasateli „velikého Krále“ a ctiteli jeho lidství – nejen ve slávě, ale především v chudobě a poníženosti (podobně to bude později vnímat i sv. Terezie, která si ke svému jménu zvolí přídomek „od Dítěte Ježíše a svaté Tváře“). Privilegovanými „místy“ setkání s touto „Boží slabostí“ jsou právě betlémská jeskyně, kříž a svatostánek. František také jako první vytváří jesličky, aby lidem přiblížil atmosféru prvních Vánoc a především neslýchanou pokoru Božího Syna, s kterou přijal naše lidství. Od Krista vítězného a oslaveného, aniž by se ovšem na tuto pravdu zapomínalo, se přenáší těžiště pozornosti na rozjímání o jeho pozemském životě a v lidech se probouzí soucit s utrpením toho, který se stal jedním z nás, stejně jako veliká radost z jeho příchodu na svět. Tato radost na nás dýchá např. již z Ostrovské písně z 2. poloviny 13. století, ale především pak z písní vánočních (předchůdkyň toho, co dnes nazýváme koledami), které se nám zachovaly v zápisech pocházejících z 15. století: Stalať se jest věc divná, Narodil sě Emanuel, Vizmež pacholíčka. Právě z posledně jmenované přímo tryská radost, vyjádřená ve slovech: „Blaze, že jsme dočekali té milosti nové, ještoť jsú dávno žádali staří prorokové“ či „veselme se, křesťané, Buoh se nám narodil, což jest Adam byl zavadil, Ježíš vysvobodil; radujme se s anjely, děkujíc z milosti...“ Netřeba snad ani připomínat mnohé gotické Madony tzv. „krásného slohu“, ať už zobrazené prostřednictvím deskové malby nebo mistrně sochařsky vytvarované (za všechny lze uvést Madonu roudnickou či skulpturu Madony šternberské). Právě u nich můžeme spatřovat dotvrzení vánočního příběhu v něžně pojatém zobrazení Boží Matky s Dítětem, které bývá zachyceno v různých podobách: od rozverného Ježíška, hrajícího si jako každé jiné dítě, přes hlubokou mystickou symboliku božského Snoubence až po „nového Adama“, který od své Matky – „nové Evy“ přijímá jablko, aby připomněl a především odčinil hřích našich prarodičů v ráji. V gotickém malířství se také poměrně často objevuje motiv Narození Páně, většinou jako součást většího christologického cyklu, jak je tomu např. u Mistra vyšebrodského oltáře. Velice poetickým dojmem s až mystickou atmosférou působí obraz Adorace hlubocké od Mistra třeboňského. To, co však míníme pod pojmem české či moravské Vánoce, se vší jejich krásou a poezií (ovšem bez příměsi komerce), má svůj původ v baroku, které se natolik usadilo do tváře naší krajiny a podvědomí jejích obyvatel, že nás ovlivňuje (v kladném smyslu slova) dodnes. Právě v této době se tak nebývale šíří kult božského Dítěte, které je však zároveň Králem celého světa se všemi atributy své vlády (koruna, jablko, skvostný šat). V našem prostředí se jedná o tzv. Pražské Jezulátko, jehož výtvarné zpodobení je známé takřka po celém světě. Vánoční atmosféra zachycená např. spisovatelkou Boženou Němcovou v její Babičce nebo idylka Ladových obrázků by bez baroka nebyla možná. Je to období rozporuplné, kterému ale přes určitou větší péči o věci vnější rozhodně nechybí hloubka života hluboce zakořeněného v Bohu, především je však charakterisováno velkým důrazem na citový prožitek. Tak kupříkladu ve Svatoroční muzice Adama Václava Michny z Otradovic, mj. autora písně Chtíc, aby spal a mnohých dalších dodnes známých a užívaných skladeb, zve k adoraci Dítěte celé stvoření: „Sem, všickni ptáčkové, k Pánu pospíchejte, vy, lesní žáčkové líbezně spívejte... osypte kvítkami, ten kvíteček krásný, ozdobte hvězdami to slunýčko jasný... ó kráso rozmilá, ó růže spanilá!“ (píseň Pozdravení děťátka Ježíše). Také všichni lidé, a to v jakékoliv životní situaci, jsou zváni do Betléma: „K jesličkám překrásného děťátka rozmilého pospěšte, ó hříšníci...“, ale též „k jesličkám, ó človíčku, pozdravůj holubičku, poďte duše čistotné...“, či „k jesličkám zarmoucený, tu budeš potěšený, pospěš srdce smutné...“ (píseň Zvání k jesličkám Pána Krista). Koleda Veselé vánoční hody má zase svůj původ u největšího z našich barokních básníků, jezuity P. Bedřicha Bridela. Ten však, ve skladbě pojmenované Jesličky, s podtitulem Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození, kromě radosti spojené s narozením Vykupitele vnímá také jeho další osud, který jej povede přes utrpení až ke smrti na dřevě kříže. Z krásy baroka, včetně toho, co převzalo z dob předcházejících, se rodí také celé bohatství naší lidové kultury. Realita Kris-
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Strana 3
tova příchodu se už neodehrává jen kdysi dávno ve vzdálené Svaté Zemi, nýbrž sestupuje do našeho současného prožívání – a to především díky liturgii; vždyť na oltáři se stává přímo hmatatelně přítomným Ten, který se před dvěma tisíciletími narodil v judském Betlémě. Proto se v koledách setkáváme se jmény současníků jejich autorů („Ondrášo, Matóšo, viš-le co se stalo?“) a Česká mše vánoční J. J. Ryby, podobně jako spousta dalších skladeb, je nemyslitelná bez koloritu prostředí, ve kterém vznikla. Proto také tradiční lidové betlémy jsou plné lidiček v českých a moravských krojích, s nářadím, které znali z běžného života. Leckterý pantáta či panímáma se mohli poznat v postavičkách vyřezávaných některým z jim známých řezbářů... Již méně idylická, zato však o Boží blízkosti stejně vypovídající, jsou díla současných autorů, jako např. cyklus Advent na sídlišti malíře V. Bláhy, kde Panna Maria v požehnaném stavu prochází mezi moderní sídlištní zástavbou, či sítotisk se slámou L. Severové, který byl vydán i jako vánoční pohlednice s příhodným citátem z Prologu Janova evangelia (Jan 1,10-11), kde můžeme spatřovat božské Dítě, jak leží v jeskyňce mezi paneláky... K hlubokému ponoření do rozjímání nad Mesiášovým příchodem na svět nás pro změnu zvou vánoční motivy v díle Bohuslava Reynka, jehož dílo je tolik spjato s krajinou Vysočiny kolem Petrkova… Běžně se má zato, že Vánoce – na rozdíl od Velikonoc, kde se hovoří již o utrpení a smrti – jsou právě proto tolik populární, že nekladou na člověka žádné nároky. To maličké Novorozeňátko v jesličkách je opravdu tak milé a zdánlivě nic po nás nechce. A přece: jako křesťané víme, že je to jen velmi povrchní pohled; Bůh touží po naší lásce (a ta je někdy velmi náročná, až to bolí – však to také jistě sami dobře znáte) a právě o tomto Maličkém je psáno, že „do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali“. Ježíšův pozemský život tvoří jeden celek a právě v této celistvosti spočívá i jeho spásonosná hodnota. Velmi dobře to bylo vyjádřeno i v hlubokých textech vánočních písní v olomouckém kancionálu Boží cesta; tak např. v písni Zpívala Synu Matička (č. 63) slyšíme slova: „Ježíšku milé Děťátko, sen libý sni, přikvapí na tě zakrátko řad těžkých dní“. Snad ještě působivější jsou potom slova prvních tří slok písně Tichá noc (č. 73): „Tichá noc, přesvatá noc, vše jal sen, Josef jen s Pannou Marií u jeslí bdí, tam kde spanilý Ježíšek spí, anděly opěvován... Tichý sen, bolestný sen, zakrátko plénky své změní v potupný nachový plášť, zpěvy andělské v krvavou zášť, jesličky v bolestný kříž... Tichý sen, přeslavný sen! Člověka Spasitel z hrobu povstane oslavený, ďábel navždy je přemožený, nebeský nastane mír...“ To, k čemu má směřovat naše vánoční radost, je potom obsaženo v posledních dvou slokách, kterými také zakončíme tuto dnešní kapitolku z naší spirituality: „Tobě chci odevzdati srdce své nemocné, shlédni na mne jen, božské Dítě, budu uzdraven okamžitě, Děťátko, spas duši mou... Tichá noc, přesvatá noc! Hle, Bůh náš je druh náš, přišlo spasit nás Pacholátko, ó, přijď ke mně též, Jezulátko, naroď se i v duši mé, naroď se i v duši mé!“ Přeji Vám všem dobré prožití doby adventní a radostné setkání s Tím, který jediný má moc naše srdce bezezbytku naplnit a přetvořit. jáhen Miroslav
Bratři a sestry. Jak jistě víte, za svaté apoštoly Petra a Pavla děkujeme Bohu společně v jedné slavnosti. V den této jejich slavnosti bývají také často ve světě kněžská svěcení. Slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla, stejně jako svatého Jana Křtitele (24. června) a Nanebevzetí Panny Marie, mají v římskokatolické liturgii také své vlastní vigilní mše svaté. To samo už liturgicky odkazuje na veliký význam, který je těmto oběma sloupům Církve přisuzován. Vigilní mše svatá je večerní mší svatou, takzvanou vigilií, která se slaví už v předvečer samotné slavnosti, a pak se samozřejmě slaví také mše přímo v den slavnosti. Jedná se o dvě mše s rozdílnými mešními texty, kdy každá mše má vlastní čtení, modlitby a prefaci. Věřící se tak mohou účastnit dvou různých slavnostních mší, které se týkají jedné slavnosti. Společná slavnost na připomínku těchto dvou apoštolů se slaví od poloviny třetího století ve stejný den, tedy 29. června. Den 29. června není dnem smrti těchto obou apoštolů Petra a Pavla, ale dnem údajného přenesení jejich relikvií do katakomby na Via Appia, která se nachází v blízkosti dnešního kostela San Sebastiano v Římě. Ve čtvrtém století se konaly v Římě na tento den současně tři mše (jinak pouze o Vánocích): jedna se konala ve sv. Petru ve Vatikánu, druhá u sv. Pavla za hradbami a třetí v katakombách na Via Appia, kde oba tito apoštolové byli nějakou dobu pohřbeni a uctívání. Pozdější úpravy v liturgickém kalendáři se vrátily ke společnému slavení dne 29. června. Pravoslavná církev zná v době od svatodušního oktávu do dne před dnem svatých Petra a Pavla jednu postní dobu, která se nazývá apoštolský půst. Karolinskému teologovi a patriarchovi Paulinu z Aquleje (asi 750-802 před Kristem) jsou připisovány oba latinské hymny „Aurea luce et decore roseo“ a „Felix per omnes festun mundi cardines“, které jsou složeny právě pro slavnost Petra a Pavla. Na základě těchto dvou básní pak vznikla papežská a vatikánská hymna „O Roma felix“ – „Ó šťastný Řím“. „O Roma felix“ blahoslaví město Řím. Je mnoho důvodů, proč také blahopřát městu Římu. Paulinus z Aquileje nechává vyznít onen jediný: život a smrt těchto dvou velkých apoštolů Petra a Pavla, kteří v Římě misionářsky působili a jako praví svědkové víry tam také položili své životy. „Ó šťastný Říme! Smrt apoštolských knížat tě ozdobila purpurem jejich krve. Jejich život, ne však tvoje krása a tvá moc, ti dává prioritu přede všemi městy tohoto světa.“ Oltář nad mučednickým hrobem ve svatém Petru spojuje vzpomínku na vydání života těchto apoštolů se vzpomínkou vydání sebe sama Ježíše Krista, který padl v oběť římské světové moci, ale skrze jeho lásku, jeho utrpení a jeho smrt osvobodil svět z nutnosti neustálého obětování se. Ne přežívající potentáti, ne opancéřovaní cézarové, ale svědkové víry Petr a Pavel v jejich bezbrannosti jsou světlem veškerého světa. Za to chválíme Boha, neboť upomínka na tyto veliké apoštoly, Jeho svědky, nás činí radostnými. Kéž tedy máme vždy na paměti, že tito dva velicí apoštolové a svědkové Boží, Petr, jako hlava všech křesťanů a Pavel apoštol národů, patří k sobě! Svatí Petře a Pavle, orodujte za nás! P. Zdeněk
Strana 4
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Střípky ze života papeže Jana Pavla II. Asi málokterá smrt jedince zahýbala světem natolik, jako papežovo úmrtí 2. 4. 2005. Jsem světský člověk – laik, ale jedno vím: Jan Pavel II. nám zanechal velmi silný odkaz a příklad v podobě svědectví svého života, modlitby a učení. Připadá mi, a nejen mně, jakoby odešel Kristův vzdálený učedník. Publikovaný text není ani úplným životopisem papeže, ani záznamem všech jeho pontifikálních činů. Chce jen přispět k portrétu papeže, na kterého se nedá zapomenout, a za onen portrét odpovídá autor. Výběr z jeho autorizovaného životopisu od George Weigela „Svědek naděje“ (879 stran) a zhruba další desítka knih a materiálů mi dávají možnost vyslovit skutečnost, že Jan Pavel II. byl papežem všech lidí. Vždyť kolik skromnosti je ukryto v jeho slovech brzy po zvolení: „Když udělám chybu, opravte mě.“ Dovolil to, aby sám mohl lépe vést. Jeho tři sociální encykliky – Laborem exercens, Sollicitudo rei socialis a Centissimus annus – svědčí o empatii s těmi, kteří vytvářejí hodnoty, a přesto trpí nedostatkem. Například ona poslední varuje před trhem ovládaným „zákony džungle“, který vládne v politickém, právním a institucionálním vakuu toho kterého státu. Sám pak zřídil Papežskou akademii sociálních věd, v nichž i my máme zastoupení mezi zhruba 30 akademiky z celého světa dr. Bedřichem Vymětalíkem, nám Přerovanům známým, a nejnověji prof. Lubomírem Mlčochem z Univerzity Karlovy. Papež doslova vlil novou krev do žil církvím křesťanských zemí. Přitom to neměl jednoduché, vedl lodičku církve v globálním rozbouřeném moři světa a vedl ji výjimečným způsobem, vždyť svět chvílemi vypadal už zase jako v době předválečné, zejména po 11. září 2001. Nebál se říci ne. Jestliže 13. 8. 1961 byla v Berlíně postavena zeď a 11. 11. 1962 byl zahájen druhý vatikánský koncil, reagoval již tenkrát Karol Wojtyla a poté už jako papež Jan Pavel II. slovy: „Ne, již nikdy více žádnou válku!“ Dle toho také jednal s hlavami států i v OSN. Jeho cesty vedly i do válečných ohnisek jako zprostředkovatel smíření – např. na Falklandské ostrovy, do Velké Británie, Irska, Argentiny, do střední Afriky, na Balkán, do Izraele, Iráku atd. Do koncilních jednání i všech pozdějších zásadně vnesl ústřední místo člověka v křesťanském pohledu a otevření se světu prostřednictvím evangelia. Otevřeně hájil lidská práva. Na základě závěrů koncilu rozvinul v církvi ekumenismus, liturgii v národních jazy-
(závěrečná část)
cích, obnovil podíl laiků na životě církve. Za její pochybení se několikrát omluvil. Papež Jan Pavel II. miloval především Krista, jeho Matku Pannu Marii a „každého“ člověka. Proto k jeho hrobu ve Svatopetrské bazilice přijíždějí denně tisíce lidí – o víkendech až 20 tisíc. On totiž doslovně již za svého života vstoupil do lidských příbytků, do lidských srdcí, stal se jakoby členem jejich rodin, ne papežem. Projevovalo se to při jeho setkáních s lidmi na jeho poutních cestách a oni lidé se dnes ptají a debatují o tom, co by tomu řekl on. Byl papežem i pro mnohé nevěřící, kteří dodnes říkají, že z našeho papeže šla láska, že má rád i je. Projevovali patřičnou úctu jeho osobě i jeho názorům, stanoviskům a myšlenkám. To bylo zřejmé i u médií, kterým přímo říkal, že na nich leží velká odpovědnost, aby přenášely i přinášely pořady, které učí porozumět zemím a kontinentům odlišných kultur a vzájemné úctě. Samozřejmě byl také za své aktivity kritizován, a to zejména ze strany tradicionalistické opozice v církvi, která mu vyčítala přílišnou pokrokovost, nadměrnou otevřenost vůči světu a za důraz na prosazování závěrů druhého vatikánského koncilu. A on jej realizoval: jasně formuloval víru, otázky nauky víry, říkal je světu otevřeně a chápal, že je svět někdy vidí jinak. I s námi byl Jan Pavel II. pevně spojen. Na biskupa byl vysvěcen na svátek sv. Václava, v naší zemi byl třikrát – v dubnu 1990, v květnu 1998 u příležitosti svatořečení blahoslavených Zdislavy a Jana Sarkandera, a v dubnu 1997 u příležitosti oslav milénia mučednické smrti svatého Vojtěcha. Během svého dlouhého pontifikátu blahořečil 1345 a svatořečil 483 velkých postav církve. Za 27 let je to průměrně 18 osob svatořečených ročně; kdo tohle kritizoval, nebral v úvahu, že to bylo po dvou světových válkách a totalitních režimech celého světa, které křesťanství nepřály, a které křesťany pronásledovaly, mučily a zabíjely. Papež Jan Pavel II. byl cele oddán Matce Boží – Panně Marii. Jeho „Celý Tvůj“ bylo oním vyjádřením. Druhým bylo „Bůh je LÁSKA“. Až neitalský papež, v jehož biskupském znaku byl květ, připomněl Římanům, že ROMA se pozpátku čte AMOR. Jeho odkaz křesťanům a všem lidem tohoto světa zní: „Otevřete brány Kristu“ a „Nebojte se!“ Beatifikační proces Jana Pavla II., jehož postulátorem je polský kněz Sławomir Oder, začal 28. 6. 2005. Nebojím se, že tento velký papež bude zapomenut.
Rostislav Dočkal
Autor prosí čtenáře minulého čísla, aby na str. 6 v 5. odstavci škrtli slovo Zelený, v 7. odstavci slovo Velký a v 1. odstavci druhého sloupce slovo Bílá. Posunul totiž Velikonoce roku 2005 o 1 týden a čtenářům se tímto omlouvá. Data i dny jsou správně.
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Strana 5
14.–16. listopadu prožilo společně 13 maminek a 16 dcer TVOŘIVÝ VÍKEND v Dřevohosticích. Byla to možnost, aby maminky a dcery strávily spolu čas při tvoření, hrách i povídání, lépe se poznaly, obnovily své vztahy... V pátek jsme zahájily program mší svatou a večer jsme se seznamovaly, povídaly si, zpívaly, a některé maminky zakončily pozdní večer modlitbami za naše rodiny. Sobotní dopoledne maminky pod vedením lektorky Lenky Mrázkové malovaly hedvábné šátky a dcery si povídaly o radostech a starostech v rodině a přitom navlékaly korálky, před polednem se proběhly na hřišti a zahradě. Polední slunečný čas strávila každá maminka procházkou se svou dcerou. Potom bylo odpoledne pro děvčata – maminky jim pomáhaly s malováním šátků, tašek a triček. V podvečer jsme všechny při svitu svíček relaxovaly tancem břišních tanců. Večer si pro nás připravila Lenka Pchálková povídání o tom, jak je potřebné přiznat si bolesti a křivdy z dětství a odpustit našim maminkám, abychom mohly zdravě vychovávat naše dcery. Po přednášce měla každá maminka prostor ke sdílení svých radostí i starostí. Ty jsme pak v hluboké noci odevzdaly Bohu v modlitbě. Nedělní ráno začalo ranní mší svatou, po ní jsme posnídaly, popovídaly si o tom, co nás v rodině těší, a čím bychom mohly druhé potěšit. Na závěr jsme si sdělily, jak se každé z nás víkend líbil, co každé z nás přinesl. Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravách a organizaci akce.
MALÉ ADVENTNÍ DUCHOVNÍ ZASTAVENÍ - ve čtvrtek 11. prosince opět zavítá do našeho děkanátu Františka Bohmová z Ostravy, která s námi popřemýšlí O POKOŘE A PÝŠE. Bude to v rámci malé adventní duchovní obnovy, která začne v 17,30 hodin v kostele sv. Vavřince v Přerově modlitbou růžence za naše rodiny (možnost svátosti smíření). V 18 hodin oslavíme společně s o. Pavlem Hofírkem mši svatou a v 19 hodin bude na Sonusu přednáška. Večer ukončíme modlitbou za obnovu našich srdcí i rodin. Zakončení asi ve 21 hodin. Srdečně zveme zájemce ze všech generací.
Pouť do chrámu sv. Pavla v Polešovicích
K ZAMYŠLENÍ: Bůh nám sdělil proč existujeme: Jsme stvořeni pro naplněný život Bůh nám sdělil, kdo je On, kdo jsme my a jaký je smysl světa, do něhož nás postavil. Bible říká prostě: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska“ (1Jan 4,8). Každá láska je vždy dynamická, neklidná, žádostivá se rozdávat. Každá pravá láska překypuje, šíří se, chce se dělit o to, co vlastní. Proto tento Bůh, který je láska, rozdává svou lásku, radost a život tím, že nás stvořil. Pouze expanzivní povaha lásky, rozšiřující sebe sama, může vysvětlit vtělení, život můj i váš. Aby Bůh mohl sdílet své nekonečné bohatství, stvořil člověka, promlouvá k němu, zachraňuje ho a ukazuje mu cestu k sobě. Ježíš říká: „Přišel jsem, aby lidé měli život, život v celé plnosti“ (srv. Jan 10,10) Skrze spojení s Ježíšem tvoří Bůh v člověku nový život. Na nás je jen pozvat Ježíše do svého života. Příležitost je k tomu i nyní, právě zde, při čtení tohoto textu. (podle Johna Powella) Přejeme všem čtenářům časopisu Slovo i nám samotným, abychom v tomto adventním čase víc než kdy jindy uklidili ze svého srdce vše přebytečné a udělali si v něm dostatek místa pro Ježíše i pro všechny blízké :-) ... Ať nás všechny vždy naplňuje radost z nového Ježíšova narození.... Za děkanátní Centrum pro rodinu Ráj přejí Petr a Hana Školoudovi
V sobotu 11.10. se vypravil autobus poutníků z farností P. Sławomira Sułowského (Vlkoš, Říkovice, Stará Ves) na zdařilou pouť. V roce apoštola Pavla jsme se vydali do Polešovic u Uherského Hradiště, kde je mu zasvěcen chrám. Při společné modlitbě a zpěvu nám cesta rychle uběhla. Farnost se připravovala na nedělní hody, na kterých bývá až 250 krojovaných farníků.Uvítal nás P. Vít Hlavica, který nás seznámil s historií nádherného kostela. Připomněl, že původní klášter byl vypálen husity z tábora u Nedakonic, duchovní byli upáleni. Následovala mše svatá, kterou celebroval otec děkan. Po prohlídce Polešovic jsme dobře poobědvali na Velehradě. Po obědě následovala prohlídka baziliky na Velehradě, a také hrobu arcibiskupa A.C. Stojana a pomodlili jsme se slavný růženec. Nakonec jsme vyslechli nezapomenutelné zpěvy 300 českých a slovenských bohoslovců dle řeckokatolického ritu. Pak jsme v kapli exercičního domu „Stojanov“ vyslechli velmi zajímavou duchovní promluvu P. Jakuba, františkána z Uherského Hradiště, věnovanou Božímu Slovu v našem životě. Všichni jsme si zde nakoupili náboženskou literaturu, hlavně jsme si vybírali knižní dárky pro děti a přibrali i poutní oplatky. Cesta domů proběhla v přátelské a poutnické atmosféře. Všichni účastníci si přáli podobnou pouť zopakovat. Strana 6
František Sečka
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Adventní věnec… V posledních letech se v prosincových hasičských statistikách množí požáry v domácnostech, způsobené běžně prodávanými „adventními věnci“. Jejich prodejci se hájí, že neprodávají svícny, ale „vánoční dekorace“, že se čtveřice svíček na ozdobeném věnci z umělé hmoty zapalovat nemá. Proč je tedy označují jako adventní věnce? Bez přibývajícího světla postupně rozsvěcovaných svíček přece mizí jakákoliv symbolika tohoto předmětu a rozhodně by se neměl nazývat „adventní“. Pravému adventnímu věnci bude příští rok právě 170 let. Vznikl na okraji hamburského předměstí Horn v opuštěné zemědělské usedlosti „Ruges Huus“, kterou její majitel, hamburský obchodník Karl Sieveking, dal v roce 1833 i s pozemkem k dispozici mladému zanícenému evangelickému pastorovi Johannu Heinrichovi Wichernovi, aby zde vybudoval první domov pro děti ulice. Johann Wichern byl zakladatelem evangelického charitního díla „Diakonie“ a tzv. „vnitřní misie“ v Německu. Jeho „Ústav pro záchranu opuštěných a těžce vychovatelných dětí“ se rychle rozrůstal. V Ruges Huus přibývaly další budovy, hospodářství, dílny. Ústav vychovával dobré křesťany a poctivé řemesl-
níky, z „Ruges Huus“ se stal vzorový „Rettungshaus“ – záchranný dům. V roce 1855 už bylo po celém Německu sto takovýchto domů. Chovanci Ruges Huus se těšili na Vánoce jako všechny děti. Zvlášťe ti nejmenší se neustále ptali, kdy už přijde Ježíšek? Aby jim čekání zpříjemnil, vzal pastor Wichern kolo od vozu, omotal je jedlovými větvičkami a na jeho obvod upevnil devatenáct malých červených svíček a čtyři velké bílé. Takto vytvořený svícen zavěsil v modlitebně ústavu a 1. prosince 1839 při ranní společné modlitbě zapálil první svíčku. Tak pokračoval po celý advent až do Štědrého dne, kdy místo svícnu rozsvítil vánoční stromek. Protože každou neděli byla v modlitebně tzv. „nedělní škola“, kterou navštěvovali i hosté z města, rychle se po celém Hamburku rozkřiklo, jakou hezkou novotu v ústavu mají. Netrvalo dlouho a vynález pastora Wicherna byl napodobován. Do roku 1850 se rozšířil po celém severu Německa a po sousedních protestantských zemích. Emigranti jej zanesli i do Severní a Jižní Ameriky. V roce 1851 se v Cáchách poprvé objevil v kostele. Kolem roku 1860 se stal „adventní věnec“ ve zjednodušené podobě se čtyřmi „nedělními“ svíčkami běžnou součástí vánoční výzdoby německých domácností. Do konce 19. století dosáhl obliby i na katolickém jihu Německa a v Rakousku-Uhersku, už byl označován jako německý lidový vánoční obyčej. Ve 20. století se dostal i k nám, nejprve do evangelických sborů, a pak se rozšířil všeobecně. Barevnost věnce se liší podle toho, zda jej vytvořili katolíci nebo evangelíci. Shodují se jen v zelené barvě naděje. Zatímco v katolickém prostředí je dodržována adventní fialová liturgická barva svíček i ozdob, evangelíci dávají přednost původní Wichernově barevné kombinaci – červená znamená krev Spasitele, prolitou pro spásu lidstva, bílá spasení. Strakaté „vánoční dekorace“ mají s adventním věncem společný jen tvar. Zdeňka Mollinová
7. sjezd Hnutí Křesťan a práce
V sobotu dne 22. listopadu se konal sjezd Hnutí Křesťan a práce dále jen KAP. Sjezd zhodnotil 4leté období své činnosti a zvolil předsednictvo. Předsedou hnutí je Ing. Jiří Konečný z Brna a místopředsedkyní paní Stanislava Jechová z Prahy. Hnutí se zabývá uplatněním sociálního učení církve do praktického života. Pořádá mimo jiné semináře a přednášky. Téma letošního semináře bylo: Migrace a mobilita pracovních sil. Hnutí je začleněno do evropských struktur - Hnutí evropských křesťanských zaměstnanců EBCA – MTCE se sídlem v Bruselu. Toto evropské hnutí ve spolupráci s národními organizacemi vydalo tzv. Bílou knihu s názvem „Za sociálně spravedlivou Evropu“, která se zabývá řešením zásadních sociálních otázek. Bílá kniha byla přeložena do češtiny a zahrnuje i příspěvek KAP. Text Bílé knihy je na www.hkap.cz, stejně jako i aktuální informace o činnosti hnutí. Tématem sjezdového jednání bylo omezení nedělní práce. V Německu, Francii, Rakousku i v Polsku vznikla sdružení mnoha organizací pod názvem Aliance pro svobodnou neděli. Obdobná aktivita probíhá také na Slovensku, kde je podporována Nezávislým křesťanským odborovým svazem /NKOS/. Referoval o tom místopředseda NKOS p. Peter Novoveský. Hnutí KAP chce tuto iniciativu, směřující hlavně k omezení prodejní doby o nedělích a svátcích, podporovat doma. Toto opatření upevňuje rodinu, sociální vztahy, psychické zdraví člověka i plnění náboženských povinností. Evropský parlament bude jednat 16. 12. 2008 o směrnici EU č.2003/88/EG, upravující den odpočinku v týdnu. Výše uvedená hnutí podporují přijetí dodatku č.1 k této směrnici ve znění: „Minimální čas /den/ odpočinku je zásadně určen na neděli“. Aktivity hnutí, které není odborovou organizací, přispívají k sociálnímu smíru v naší společnosti Latiok, mandátní komise
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Bible a my 2008
Již potřetí se děti z Vlkoše zúčastnily dějepisné soutěže „Bible a my“, která má za cíl rozvíjet historické a biblické znalosti žáků základních škol a studentů středních škol. Celá soutěž se dělí na 3 kola. Základní (školní) kolo proběhlo začátkem listopadu na jednotlivých školách, pak následovalo okresní kolo a na závěr kolo regionální. Do okresního kola do Hranic na Moravě jsme vyslali tři reprezentantky – Valerku Procházkovou, Terezku Matlochovou a Janičku Boháčovou. Holky soutěžily za I. kategorii, která je určena pro žáky I. stupně základní škol. Tématem jejich soutěžních otázek bylo tentokrát umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista podle Matouše. Soutěže v jejich kategorii se zúčastnilo přes 40 dětí a všem našim finalistkám se podařilo umístit v první polovině. Nejlépe se umístila Valerka Procházková, která vybojovala 4. místo a hned za ní skončila na 5. místě Terezka Matlochová. Děvčatům blahopřejeme a děkujeme za pěknou reprezentaci naší školy a farnosti. Markéta Matlochová
Strana 7
Milí chlapci a děvčata! Když budete tento časopis číst, bude již doba adventní nebo možná i vánoční. Nejdříve vzpomenu dobu adventní – dobu, kdy se připravujeme na Vánoce. Má své kouzlo, avšak dnes toto kouzlo můžeme najít opravdu pouze v kostele! Bez přípravy nejsou opravdové radostné Vánoce. Jestliže chceme něco prožít skutečně dobře, připravujeme se na to - třeba na své narozeniny, na různé výlety a podobně. Ti co sportují nebo na něco hrají, dobře vědí, jak důležitá je příprava. Dnes se již ve škole málo mluví o adventu a možná ani my, křesťané, se nesnažíme a nebereme tuto úžasnou dobu dostatečně vážně. Dříve se v adventu na ranních mších svatých, které byly slouženy ke cti Panny Marie, začínalo slovy písně „Roráte, coeli, désuper...“ (Rosu dejte nebesa, shůry), od nichž byl odvozen i název těchto mší „roráty“ nebo „rorámina“. První takové písně jsou již z 15. století. Staročeské rorátní písně patří po hudební stránce k nejkrásnějším českým duchovním výtvorům. Narodil se Kristus Pán, veselme se.... Po adventu přicházejí vánoční svátky nenápadně, ale určitě se každý na ně těší. Prastarým zvykem je stavění jesliček podle vzoru sv. Františka, který jako první svolal lidi do stáje mezi živá zvířata, aby připomněl, jaké to bylo při narození Pána Ježíše. Děvčata pomáhají doma mamince péci vánoční cukroví a všichni již nacvičují vánoční koledy. V Přerově je krásným zvykem mít živý Betlém, a také na Boží hod vánoční v kostele u Betléma zpívat a recitovat Jezulátku. Mnoho lidí se v tento zázračný den přichází do kostela podívat na náš Betlém, a tak pomůžeme rozzářit srdce lidí tím, že jim zahrajeme a zazpíváme koledy.
V HOSTINCI NEMÁME JEDINÉ MÍSTO
Karlovi bylo dvanáct a chodil teprve do páté třídy. Dvakrát totiž propadl. Byl to takový velký, pomalý dobrák, ale mezi dětmi byl oblíbený. Vždycky byl milý, ochotný a měl ustavičně dobrou náladu. Jaksi samo sebou se stal ochráncem nejmenších dětí. Největší událostí školního roku bylo jako pokaždé vánoční představení. Karel toužil hrát pastýře s flétnou, ale paní učitelka mu svěřila důležitější roli - měl hrát hostinského. Karel se tak nebude muset učit mnoho textu a svým vzhledem určitě dodá odmítnutí noclehu Josefovi a Marii na síle. Před představením se sál zaplnil rodiči a příbuznými do posledního místečka. Nikdo však neprožíval kouzlo Vánoc silněji než Karel. Když nadešla jeho chvíle, Josef zvolna kráčel jevištěm a podpíral přitom Marii. Josef zabušil na dřevěné dveře připevněné do papírových kulis. Právě na to Karel v roli hostinského čekal. „Co chcete?“ zeptal se zhurta, jakmile je uviděl. „Hledáme nocleh.“ „Tak ho hledejte jinde. Hostinec je plný až po střechu.“ I když Karel stál možná příliš nehybně, zněl jeho hlas velmi rozhodně. „Pane, hledali jsme už všude, ale marně. Máme za sebou dlouhou cestu a jsme k smrti unaveni.“ „V hostinci pro vás místo nemám,“ namítl Karel zamračeně. „Prosím vás, pane hostinský, buďte od té dobroty, moje žena Marie čeká dítě a potřebuje si někde odpočinout. Určitě pro ni nějaké místo najdete. Už nemůže dál.“ V tento okamžik hostinský poprvé jakoby roztál a pohlédl na Marii. Následovalo dlouhé ticho. „Ne! Jděte pryč!“ šeptala nápověda za kulisami. „Ne,“ opakoval Karel automaticky. „Jděte pryč.“ Josef k sobě zarmouceně přitiskl Marii, která mu položila hlavu na rameno, a odcházeli ze scény. Místo toho, aby hostinský Karel zabouchl dveře, zůstal stát na prahu a díval se za vzdalujícím se párem s otevřenou pusou a se slzami v očích. Z ničeho nic se představení zamotalo. „Josefe, nikam nechoď!“ zavolal Karel. „Vrať se i s Marií ke mně!“ a s širokým úsměvem navrhl: „Můžete přespat v mém pokoji.“ Podle mínění některých ten hlupák Karel celou vánoční hru zkazil. Ale pro jiné, a byla jich většina, tohle vánoční představení bylo nejkrásnější ze všech, které v životě viděli. Z knihy Vánoční příběhy pro potěchu duše Chtěla bych Vám všem poděkovat za pomoc lidem v misiích. Nedávno jsem po dlouhých letech dostala dopis od české misionářky v Africe. Moc vám děkuje za Vaše modlitby a dárky! Přeji Vám i rodičům radostné a požehnané Vánoce. Liba
Strana 8
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Setkávání rodin s předškoláky
Milí předškoláčci, maminky a tatínkové. Chtěly bychom Vás pozvat na pravidelná setkávání rodin, tzn. maminek, tatínků a sourozenců, kteří mají doma předškoláčka. Setkávání by měla být ve čtvrtek 1x za 14 dní od 16:30 hodin na centru Sonus. Program bude trvat asi 1 až1,5 hodinu. Cílem setkávání je zejména předškolní výuka náboženství, kterou bude vyučovat katechetka Alena Pizúrová. Pro ostatní bude připraven individuální program ve skupinkách – mladší děti, děti školou povinné a rodiče. Chtěly bychom, aby se tato setkávání stala pro Vás chvílí odpoutání od starostí a obrácením se k vnitřnímu klidu. První setkání se uskuteční ve čtvrtek 11. 12. 2008 v 16:30 hodin na Sonusu. Srdečně zvou Eva Prinzová,
Jarmila Skřečková a Alena Pizúrová
Školka, základka, střední škola, či něco jiného?
Jak jste již pravidelně otcem Pavlem informováni, schází se v Přerově pracovní skupinka asi 7 lidí, včetně paní Vyvozilové z Olomouckého arcibiskupství, jenž má na starosti církevní školství arcidiecéze. Skupinka se v souladu s přáním otce arcibiskupa Jana Graubnera zaobírá myšlenkou zřídit také v Přerově nějaké církevní školní zařízení. Proto, abychom zjistili potřebu a přání Vás, přerovských farníků i z okolních farností přerovského děkanátu, připravili jsme anketu, která by měla ukázat, co se jeví jako potřebné. Anketa proběhne v neděli 14. prosince 2008 ve všech přerovských kostelech, v Předmostí, a také v kostelech nejbližších farností v okolní Přerova takto: před závěrečným požehnáním rozdají ministranti všem účastníkům bohoslužby (do lavic i stojícím) anketní lístky, které pak společně s knězem vyplníme. Své odpovědi na otázky budeme zatrhávat, takže nebude potřeba pero. Po vyplnění necháme anketní lístek na lavici a ministranti je po skončení bohoslužby opět sesbírají. Vzor anketního lístku jsme otiskli do našeho časopisu proto, abychom Vám poskytli dostatek času k zamyšlení. Jestliže z ankety vyjde potřeba tohoto zařízení, tzn. že budete jeho vybudování všemi možnými způsoby podporovat, a že budete také ochotni své dítě do něj přihlásit, bude před námi velký, složitý, ale radostný úkol. Zřízení křesťanské školy či školky nám poskytne důležitý prostor pro morální, citovou a citlivou výchovu našich dětí a budoucí generace. O potřebnosti i prospěšnosti takové výchovy v současné době jistě není pochyb. Vzpomeňme, že při křtu svých dětí jsme se my, rodiče, před Bohem zavázali, že své děti povedeme k víře a životu s Bohem. Myslím, že v tomto nelehkém úkolu nám bude škola či školka velkou pomocí. S důležitostí křesťanské výchovy, stanoviskem ČBK i s dokumenty Kongregace pro katolickou výchovu se budeme mít možnost seznámit v příštích číslech Slova pro každého. Alena Pizúrová
Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 14, Listopad 2008
Chtěl bych upřímně poděkovat Vám, milí animátoři, za kvalitní přípravu a Vámi věnovaný čas pro organizaci Disko-karnevalu pořádaného v sobotu 15. listopadu 2008 na Sonusu pro mládež děkanátu Přerov. Také Vám děkuji za veškerou námahu a čas věnovaný náročné přípravě Církevního silvestru. Kéž Vám Bůh žehná a všechnu Vaši starost o mládež děkanátu Vám odplatí! Vaši vděční mládežníci spolu s kaplanem pro mládež
Strana 9
Putování po Izraeli
Ve dnech 11. až 20. října jsme se s některými lidmi našeho přerovského děkanátu zúčastnili pouti do Svaté země. Na tuto pouť nás pozvala již šedesátiletá hlava naší diecéze u příležitosti roku Bible. Kdo by takovou nabídkou pohrdl? Sehnat pár rozkutálených mincí, nějaké to oblečení, podívat se večer na zprávy, zda-li se na Blízkém východě neděje něco nekalého, a …. My z Troubek, a bylo nás 5, jsme si vybojovali až v dalekém Zábřehu u cestovní kanceláře, že nás autobus vyzvedne pěkně doma - to se cítíme být i na faře, jelikož je naše. Vše to začalo pohodově. Pohodově to také skončilo, ale nepředbíhejme. Sešli jsme se půl hodiny před půlnocí u voňavého farního kafe a sem tam někdo vyšel ven, jestli náhodou autobus nejede. Jel, a důkazem je přiložené foto. Nejdříve jsme museli absolvovat složitou proceduru na bratislavském letišti ve 4 ráno. Členové izraelské společnosti El-al nám pokládali různé všetečné otázky. Přihlásili jsme se jedné úžasné mladé slečně, která se ptala, zdali někdo nehovoří rusky. Pan farář zastřihal ušima, vždyť co se v mládí naučíš…. Neuspěl. A pak pokaždé, když se setkával s izraelskými celníky, musel jít stranou….a po chvíli vždy nějak prošel. Konečně Zaslíbená zem po tříhodinovém letu s občerstvením - zdarma, no nekupte to. Tel-Aviv. Hlavní město, nebo druhé hlavní město spolu s Jeruzalémem. Odtud naše kroky směřovaly do nejmalebnější části Izraele, do Galileje. Je to pěkný kout plný zeleně, olivových sadů, banánovníků i jiných palem. Sám Ježíš zde strávil své dětství a mládí, včet-
Vzpomínání…
ně puberty i rané dospělosti. Po jeho stopách jsme také víceméně putovali. Tedy až na horu Sinaj v Egyptě, kde byly stopy velbloudů a před pár tisíciletími i muže, který donesl zemi Desatero. Víte, jak se jmenoval? Kdo by ne, že? Galileji vévodí Tiberiadské sladkovodní jezero a je zvláštností, že odtud všech 5 milionů obyvatel Izraele pije vodu. Že by chodili tak daleko pro vodu? Ale ne, od toho tam mají systém vodovodů. Ovšem pijí trochu příliš, jelikož hladina jezera stále klesá. Zemí protéká známá řeka Jordán. U ní stával a křtil Jan, který pokřtil i Ježíše. U nazelenalých vod této památné řeky jsme si i my připomněli komu patříme a znovu jsme se k Němu přihlásili. Na to nás kněží řádně zlili vodou. Proč? Na památku našeho křtu. Trochu se nám ty Ježíšovy stopy pomíchaly a ze zelení oplývající Galileje Ježíšova mládí jsme vstoupili do Judské pouště a do hor. Ano tam leží svaté město Jeruzalém a hned vedle za vysokou betonovou zdí palestinský Betlém. Obě místa, i když velice rušná, v sobě nesou tolik, že člověk může doslova cítit přítomnost událostí zde odehraných, ač před dávnými věky. Narození Ježíše, ukřižování i místo prázdného hrobu, odkud vstal z mrtvých. Také jsme nemohli nesestoupit k moři zvanému Mrtvé. Proč sestoupit? Tož, však je 400 m pod hladinou oceánu. Pro zdatné plavce upozornění, znak se tu opravdu plavat nedá, protože nohy zůstávají ve vzduchu. Je to husté - tedy jako koncentrace minerálů a solí - ale chodit se po něm ještě nedá, jak to uměl Ježíš po zmíněném jezeře.
Od Mrtvého moře do Egypta je to ještě nějaký kousek cesty, ale autobusem a zpěvem z kancionálu se dá zvládnout leccos. I usnout při hodinové katechezi. Egypt je země velkých překvapení. Řidič nás rychlostí světla přenesl pár set kilometrů k hoře Sinaj, kam jsme časně ráno, přesněji ve dvě, zamířili spolu s beduíny, několika sty poutníky zvláště z Ruska, dále s velbloudy a další zvěří. Východ slunce v pět ráno byl impozantní, ale návrat z výšky 2700 m dolů, to bylo něco. Mnozí pochopili Mojžíše, kde se vzala síla roztříštit desky Zákona po návratu z hory při pohledu na odpadlý Izrael. Ovšem my jsme neodpadli a ještě téhož dne smočili svá znavená těla v Rudém moři, třetím v pořadí, co do koupání na územní Izraele. Pouť končila tam kde začala, na troubecké faře. Co nám přinesla? Koupání ve třech mořích a jednom jezeře? Zeměpisné vykolíkování míst, kde jsme byli? Především hlubší vnímání zvěsti Písma svatého, reálnou představu zjevení se Boha člověku právě v oněch místech. Od těch míst hovoří k nám až do Troubek, Přerova, ba i ke každému jednotliMarcela Roubalová vě, a to i dnes.
Pana Komárka jsem znala jako věřícího z kostela a schopného varhaníka. Lépe jsem ho mohla poznat v roce 1970, kdy jsme oba nastoupili do přerovské hudební školy, tehdy pod názvem: Lidová škola umění.Ujal se výuky hromadného předmětu – hudební nauky, kterému se učitelé snažili vyhnout. Ačkoliv tento předmět nebyl u žáků v oblibě, pod vedením pana Komárka se stal oblíbeným. Netrval na biflování dat a jiných méně důležitých věcí, zato dovedl upoutat ukázkami různých slohových období, známých i méně známých skladeb, zajímavostmi ze života skladatelů, ale hlavně se více zpívalo. Změna k lepšímu byla znát u každoročních závěrečných zkoušek. Pan Komárek byl uznávaným učitelem u kolegů, ale ocenění od ředitele se nedočkal. Nástup normalizace nás vyvedl z nadějí na přijatelnější politickou situaci. V roce 1973 byl pan učitel postaven před životní rozhodnutí: Buď zanecháte všech návštěv kostela a činností spojených s vírou, nebo musíte okamžitě opustit školu. Bylo to jednoznačné, kličkovat se nedalo. Nebylo žádné slitování s živitelem rodiny a otcem tří dětí. Snažila jsem se kolegy přesvědčit, aby společně podnikli něco na jeho záchranu, ale strach byl větší. O rok později jsem totéž musel prožít i já. Pana Komárka jsem ještě zažila jako schopného sbormistra v chrámovém sboru. Vzpomínám na jeho preciznost, žádný hlas nesměl „ujet“, tak dlouho nacvičoval obtížná místa, až byly všechny hlasy čisté a on byl spokojen. Uznávala jsem ho také jako dobrého varhaníka, pro něhož improvizace, nám klavíristům úplně cizí, byla koníčkem. Dovedl ukázat, co všechno se dá na tomto královském nástroji vyloudit. Myslím, že nám byl a bude vždy vzorem dobrého člověka, hluboce věřícího katolíka a výborného muzikanta. Kéž ho Pán odmění a dá mu pokračovat v nejkrásnějším umění – hudbě – i v nebeském království! Anna Zatloukalová
Strana 10
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Milí čtenáři, přinášíme Vám rozhovor s nově jmenovaným farářem Evangelické církve v Přerově. Co Vás přivedlo k tomu jít studovat teologii? Začnu „od Adama“... Mým oblíbeným předmětem na gymnáziu byl dějepis. Mohl za to jednak můj bratranec (toho času student historie), jednak náš gymnaziální profesor dějepisu. Oba dva uměli velice poutavě vyprávět o událostech dávno minulých. Ve 3. ročníku gymnázia jsem tedy o své budoucí profesi měl vcelku jasnou představu: stanu se historikem. Zájem o historii se u mě nadále prohluboval. Nakonec jsem podal přihlášky na pět českých univerzit – obor historie. Přijali mě na Filosofickou fakultu v Brně – obor historie a novořečtina. Nadešla však maturita... a těsně po ní, doma ve svém pokojíčku, jsem se z milosti Boží obrátil. Přijal jsem Ježíše jako Pána a Spasitele nad svým životem. Záhy mi bylo jasné, že jednou půjdu studovat teologii. S tímto předsevzetím jsem šel do Brna studovat historii a novořečtinu! Po víc jak půlroční noční můře jsem definitivně přerušil studia v Brně a začal se připravovat na přijímačky na Evangelickou teologickou fakultu v Praze. Mrzelo mě velice, že jsem tím promarnil jeden rok – ale to jen chvíli. Dávno už totiž vím, že to celé brněnské martyrium bylo zahrnuto do Boží vůle. Nastoupil jsem na pár měsíců do práce – lisoval jsem odpad (papír, igelity, atd.). Tam jsem si teprve uvědomil, jak toužím ještě studovat! A jak strašně toužím studovat právě teologii, která je tou jedinou cestou k farářskému povolání. Zároveň mi tím dal Bůh celý jeden rok na to, ujasnit si, kým se vlastně chci stát. Nevím, nevím, zda bych měl tolik elánu a chuti do teologie, kdybych ji šel studovat ihned po gymnáziu. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné... Proč jste se rozhodl stát farářem? Co Vás k tomu přivedlo? To jsem tak trošku nakousl v předchozí odpovědi... Když se nás - prváků na ETF UK - ptali, kdo nás přivedl na nápad studovat teologii, s odpovědí jsem si nedělal přílišné starosti. Napsal jsem tehdy (jako jediný) do onoho dotazníku odpověď: „Duch svatý“. Vždyť to byla pravda! Nikdy bych teologii sám od sebe studovat nešel. Do onoho úžasného dne obrácení k Pánu Ježíši jsem chodil do kostela jednou za čas a hlavně kvůli mamince. Daleko častěji jsem navštěvoval s kamarády různé zábavní podniky a hospody… Zároveň zdůrazňuji, že teologii jsem šel studovat jen kvůli vidině budoucí farářské služby. Jistě však onen Původce mé životní cesty používal lidi kolem mě daleko dříve – jen jsem to nevnímal. Rád vzpomínám například na mou rozmluvu s babičkou (tehdy již vdovou po vysokomýtském faráři Adolfu Dvorském). Říkal jsem jí: „Neboj babičko, já ti dědečka nahradím. Stanu se farářem.“ Bylo mi sotva 6 let! Její celoživotní vzpomínky na život na faře mě provázely a provází i nyní. Ještě dnes, když si povídáme, mně připomíná: „Peťulko, pamatuj na to, že farářské povolání je to nejtěžší a zároveň nejkrásnější povolání ze všech.“ Jak na Vás dosud působí „působiště“ Přerov? Velice dobře. Byt jsme si již v průběhu prázdnin zařídili a bydlíme zde rádi. To je základ. Domov však netvoří jen střecha nad hlavou či nový nábytek. Daleko důležitější jsou lidé kolem nás, přerovské křesťanské společenství. Vždyť co si budeme namlouvat... Toto je mé první opravdové „působiště“. Jsem farářnováček. Potřebuji kolem sebe neustále vnímat obyčejný lidský zájem o sblížení, modlitební podporu i pomocnou ruku. Jakým způsobem lze zvýšit zájem mladých o bohoslužby? To je samozřejmě velice těžká a palčivá otázka. Netroufám si na ni vlastně ani odpovědět, neboť jsem farářem teprve chvíli. Pro-
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
to se na ni pokusím odpovědět spíše obecně. Zájem mladých lidí o bohoslužebný život lze zvýšit nejprve modlitebními zápasy. Pokud tento problém nebudeme předkládat našemu Pánu na modlitbách, je jeho úspěšné řešení předem ztraceno. Potřebujeme v první řadě být od Pána obdařeni vhledem do současné situace, moudrostí a rozhodností. To nám někdy chybí. Rádi bychom měli kostely plné mladých a zapálených křesťanů... Ale ať jsou slušně oblečení a učesaní,ať nevyrušují, ať nadšeně zpívají písně pět set let staré – a to navíc za jediného možného doprovodného nástroje: varhan. Měli bychom také Pána církve prosit za lásku k mladým lidem, za pohotovost promíjet jim jejich výstřelky, za odvahu poskytnout jim prostor. Až nás Bůh tímto obdaří, budou se dít nové, nečekané věci. Říkal jsem, že to bude znít příliš obecně... Líbí se Vám v Přerově? V Přerově se nám líbí, jen si na něj ještě musíme zvyknout. To přijde pomalu a nenápadně. Prozatím se zde moc neorientujeme. Já mám dost mizernou paměť na názvy ulic (neznal jsem je ani v Odrách, kde jsem bydlel dvacet let). Ještě hůř jsou na tom mé orientační smysly. To se časem poddá... Jaká je Vaše oblíbená zpěvačka, zpěvák, skupina? Já poslouchám převážně rockovou a metalovou hudbu. Oproti většině lidí mně tento styl hudby uklidňuje a motivuje k práci. Vzpomínám si, jak mi moje maminka domlouvala, že nemám metal poslouchat. „Vždyť to je satanská hudba!“ To však není vůbec pravda. Ano, existují satanisticky orientované metalové skupiny, ale ty já zásadně neposlouchám. Před pár lety jsem ke svému velikému překvapení zjistil, že po světě hraje obrovské množství křesťanských metalových kapel. Z nich mé nejoblíbenější jsou tyto: „Antidemon“ z Brazílie, „Embodiment“ z Velké Británie či třeba „Encryptor“ z Panamy. Ale jak jsem naznačil: při poslechu dobré hudební skupiny se neptám, zda její členové jsou, či nejsou křesťané.
Jaké je Vaše oblíbené zvíře? Je to tzv. „mořská kráva“. Viděl jsem ji jen několikrát – a vždy pouze na televizní obrazovce, ovšem i tak mě toto zvíře „učarovalo“. Je totiž úžasně pomalé a líné a ve vodě vydává hluboké tóny podobné bučení normální krávy. Prostě kouzelné stvoření... Jaká je Vaše oblíbená barva? Modrá. Pokud nás někdy přijdete navštívit, poznáte to sami. Dokonce i stěny dvou pokojů jsem - bez vědomí a souhlasu manželky - nechal natřít na modro. Jaká je Vaše povaha? To je otázka na tělo! Myslím si, že jsem vcelku přívětivý
Strana 11
člověk. Mám smysl pro humor, který však mnohdy hraničí až s „lumpárnami“. Jsem rád ve společenství, samota mě po pár hodinách začne děsit. Jsem ovšem také často nespokojený – ne však s druhými lidmi, nýbrž sám se sebou. Pořád bych chtěl vydávat lepší a lepší výkony – ať už v profesním či soukromém životě. Dlouho mi coby křesťanovi trvalo, než jsem uvěřil, že Bůh mě přijímá takového, jaký jsem a že jen On má moc ze mně udělat lepšího člověka. V pubertě jsem se domníval, že jsem bytostný flegmatik. To ovšem nejspíše souviselo s onou pubertou. Tehdy mi opravdu bylo všechno jedno... Letos mě však kolegové vikáři ujistili, že jsem cholerik, ale že nemám být smutný (já jsem spíš zuřil) – že prý i cholerik může být dobrým farářem. Tak uvidíme... Co byste vzkázal našim čtenářům? Milí bratři, milé sestry, nikdy nezapomínejme na to, že církev Kristova je jen jedna. Přestože jsou mezi jednotlivými církvemi mnohé rozdíly, tak Ten nejdůležitější nás spojuje: Ježíš Kristus, který každého z nás vysvobodil z temné moci hříchu a dává nám již nyní zakoušet něco z té nádhery přicházejícího nebeského krá-
Duchovní obnova na Velehradě
lovství. Čím opravdověji se budeme scházet v jeho Duchu, v jeho lásce, tím méně budeme mít chuť řešit druhotné rozdíly mezi církvemi. Přeji Vám plnost Božího pokoje - toho pokoje, který nenahlodá žádná lidská zloba či nenávist… toho pokoje, který nás nevede k lenosti a lhostejnosti, ale naopak motivuje a přímo burcuje k práci na Boží vinici.
Petr Kulík se narodil dne 3.1.1982 v Moravské Třebové. Vyrůstal v Odrách, kde také chodil do tamního evangelického sboru. Rok po dokončení Gymnázia v Novém Jičíně, kde se mj. seznámil se svou nastávající ženou Michaelou Kostelníkovou, nastoupil na Evangelickou teologickou fakultu UK v Praze (2002-2007). Roční vikariát úspěšně absolvoval ve FS ČCE v Hodslavicích pod vedením bývalého přerovského br. faráře Lubomíra Červenky. V září 2008 nastoupil jako farář FS ČCE v Přerově. Se svou manželkou Michaelou mají syna Jeremiáše. Za rozhovor děkuje redakce
Poznali Ježíše a uvěřili Kristu… Tak s tímto předsevzetím jsme se v pátek 7. listopadu vydali na jedno z našich nejkrásnějších poutních míst, a to na Velehrad.V tamějším poutním a exercičním domě Stojanově jsme se chystali strávit víkend poněkud netradičně. 36 věřících různého věku i stavu, nejen z přerovské farnosti, se těšilo na chvíle ticha, modlitby a duchovního růstu pod vedením otce Pavla Hofírka. Mezi exercitanty byli také jeho rodiče. Takže dohled nad správným průběhem celé akce byl zajištěn ☺. Obnovu jsme zahájili páteční večeří a ukončili jak jinak než nedělním obědem ☺ Přestože byl program nabitý, necítili jsme se unaveni. Krátké promluvy střídaly chvíle ticha, které každý mohl využít podle svého. Buď k meditaci, četbě či krátkému odpočinku. Během promluv, kterých bylo celkem pět, nás otec provedl Novým zákonem. Znovu jsme si připomněli některé momenty ze společného putování Ježíše a apoštolů. Jak chvíle radosti a pokoje, tak také momenty strachu a beznaděje. Opět jsme měli možnost, díky spoustě volného času k rozjímání, si opravdu vnitřně uvědomit Boží lásku k nám a naši tak slabou a nedostačující odpověď na ni. Každý den jsme ráno zahájili společnou modlitbou růžence a večer pak ukončili tichou adorací. Během soboty jsme mohli ve volných chvílích využít příležitosti k duchovnímu rozhovoru s otcem Pavlem a odpoledne měl každý z nás možnost přijmout svátost smíření. Zpovídat přišli též další tři kněží z Velehradské farnosti, takže se dostalo opravdu na každého ☺ Všichni jsme se snažili dodržovat při exerciciích tolik potřebné silentium. Někdo byl v této snaze úspěšnější, jiný už méně. Ale snažili jsme se všichni!! Zažili jsme tak opravdové ztišení a živý rozhovor s Bohem. Jako by se během tohoto listopadového víkendu zastavil čas. Ti odvážnější dokázali dokonce vypnout i své mobilní telefony a úplně se odpoutat od všedních starostí a každodenního stresu. Odměnou nám všem pak (jak pevně doufám) byla radost a pokoj v srdci. Že tomu tak opravdu bylo jsme se mohli přesvědčit při nedělní debatě. Z osobních svědectví a reflexí na tato duchovní cvičení bylo znát, jak silné momenty na Stojanově během tohoto krátkého času mnozí z nás prožili. Každý si z vyslechnutých promluv odnesl nějaké to povzbuzení a novou naději. Abychom nezapomněli, nad čím vším jsme se během těchto dnů zamýšleli, dostali jsme od Otce hlavní myšlenky a odkazy Písma též v tištěné podobě. O naše tělesné blaho se staraly řeholní sestry kongregace sv.Cyrila a Metoděje i laický personál. Všem patří vřelý dík. Všichni jsme se shodli na tom, že pokud to bude možné a dáli Pán, rádi bychom takové exercicie absolvovali znovu. Vždyť jak řekl Otec Hofírek na závěr poslední promluvy: „Čím více žijeme s Kristem, s tím větší lehkostí dokážeme snášet útrapy života.“ Simona Vondráková
Strana 12
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Ekumenické modlitby Děkuji všem, kdo se zúčastnili společných ekumenických modliteb za naše město a stát v pondělí 17. listopadu. Podle mého názoru a také některých přítomných to bylo velmi pěkné modlitební setkání. Byť každý ze zástupců jednotlivých církví mluvil na dané téma jinak, bylo zřejmé, že zvolený cíl modliteb je nám všem společný a také pro všechny důležitý. Jedná se totiž nejen o modlitbu za politiky a ty, kdo rozhodují, ale také za nás za všechny. Pokud si přejeme, aby společensko-politická situace u nás byla lepší, tak musíme začínat od modlitby. Také chci všechny pozvat na ekumenická modlitební setkání, která budou v lednu. Termíny a místa jsou uvedena dole v diáři. Modlitby u nás a u pravoslavných plánujeme na postní a pak na velikonoční dobu, podobně jako tento rok. Opravy a finance Letošní část oprav fasády kostela sv. Marie Magdalény v Předmostí včetně výměny ciferníků a okenic ve věži stála 463.626,- Kč. Díky dotacím a darům farníků máme peníze na zaplacení této částky, ale i nadále v měsíčních účelových sbírkách vybíráme na fasádu, protože bychom rádi opravu v příštím či dalším letech dokončili. Bude záležet na tom, jestli se nám podaří získat další dotace či ne. Kostel teď vypadá trochu nezvykle s věží do červena, částí původní zelené a částí holého zdiva, ale aspoň je teď nepřehlédnutelný. Uvnitř byl kostel částečně vymalován a příští rok plánujeme ještě vymalování zákristie a zpovědní místnosti. V příštím roce bychom také rádi o kousek pokročili s farní zahradou. V Přerově jsme zaplatili první splátku nové střechy 600.000,- Kč a do konce roku musíme zaplatit ještě druhou splátku 400.000,- Kč, tedy tento rok celkem jeden milion korun. Ve sbírkách a darech na opravu střechy jsme dosud vybrali 646.000,- Kč, dále jsme dostali příspěvek města 200.000,- Kč a farníci nám poskytli půjčky v celkové hodnotě 215.000,Kč. Peníze tedy na letošní splátky máme, ale přesto opět prosím o další dary, protože budeme muset zaplatit ještě ten druhý milion z celkové ceny a také vrátit půjčky farníkům. Předem děkuji za Vaši štědrost. Připomínám, že na přijatý dar ať už v hotovosti nebo poslaný na účet farnosti můžeme vystavit potvrzení k odečtu od základu daně z příjmu. Do konce prosince je čas pro ty, kdo toho chtějí využít pro tento kalendářní rok. Těm, kdo nám poslali své finanční dary převodem na účet a známe jejich adresu, vystavíme potvrzení a pošleme. Nové aktivity ve farnosti V tomto čísle časopisu se dočtete o anketě, kterou chceme zjistit zájem farníků o katolickou školu či školku v Přerově a také to, jaký postoj má většina farníků k tomuto záměru. Z dosavadních rozhovorů vím, že někteří by církevní školu přivítali a někteří s tím naopak nesouhlasí a dále je řada těch, kterým na tom nezáleží. Zajímá mne, který z těchto postojů mezi farníky převládá. Pokud bude velká skupina farníků pro založení církevní školy či školky, pak bude ještě třeba zjistit, co konkrétně jsou pro tento záměr ochotni udělat a se kterými dětmi můžeme případně počítat. Setkávání ohledně nových aktivit v centru Sonus prozatím skončila s tím, že se rýsují tři akce pro příští rok, které bude třeba ještě konkrétněji domluvit, a zároveň stále hledáme další farníky do pracovní skupiny, která by společně uvažovala nad dalším směrem rozvoje centra Sonus. Pokračují adorace a modlitby za nové aktivity v naší farnosti, zatím nepravidelně. Kéž nám Bůh jasněji ukáže, co On sám má v plánu s naší farností a městem. Zdá se, že jednou z nových aktivit budou podzimní duchovní obnovy na Velehradě, protože ta první letošní se vydařila. Měl jsem z ní radost a ani se mi nechtělo vracet zpátky. Věřím, že byla k duchovnímu prospěchu účastníků. Při hledání nových aktivit nechci ovšem zapomenout na to vše, což už v naší farnosti funguje mnohdy už řadu let. Děkuji všem, kdo se zapojují a pomáhají při organizování různorodých farních aktivit a modliteb. Děkuji za Váš čas a za Vaše úsilí. Kéž práce pro farnost a pro druhé je pro Vás radostí. Pán Bůh zaplať. P. Pavel Hofírek
dokončení ze str.15 Úterý 6.1. 16:00 Středa 7.1. 18:00 19:00 Čtvrtek 8.1. 8:45 17:30 20:00 Sobota 10.1. 9:00 Neděle 11.1. 9:45 Pondělí 12.1. 17:00 Úterý 13.1. 17:00 Středa 14.1. 16:00 17:00 Čtvrtek 15.1. 15:00 17:00 19:00 Sobota 17.1. 20:00
Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Evangelický kostel Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Husitská modlitebna Přerov, sv. Vavřinec Armáda spásy Centrum Sonus Přerov, Klub SME
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Setkání společenství křesťanských žen Mše pro děti s přípravou na přijímání Setkání liturgické skupiny Úklid kostela, skupina „A“ Setkání dospělých po biřmování Modlitby matek Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Ekumenické modlitební setkání Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Ekumenické modlitební setkání Úklid kostela, skupina „B“ Ekumenické modlitební setkání Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Farní ples v Přerově Strana 13
Svatá Barbora, mučednice
Narodila se ve 3. století v Nikomedii, dnes Turecko. „Markéta s drakem, Barbora s věží, Kateřina s kolem, to jsou tři svaté panny“. To je rčení o třech svatých pannách Markétě Antiochijské, Kateřině Alexandrijské a Barboře. Od 14. století patřila Barbora k nejoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců, a v 15. století byla tato mučednice přiřazena ke skupině 14 pomocníků v nouzi. Od dávných dob je Barbora také jedním z nejoblíbenějších jmen. Žila ke konci 3. století, byla obdivována její mimořádná krása, její učenost a její bystrý rozum. Přicházela ke skupině křesťanů, kteří se ukrývali před pronásledováním. Její otec, nepřítel křesťanů, se rozhodl jí bránit ve styku s nimi. Když přijala křest, její otec ji udal u místodržícího, kde byla mučena a popravena. Barbora zemřela asi roku 306, je patronkou horníků, sedláků, architektů, pokrývačů, zedníků, kovářů, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelectva, umírajících, pomocnice v nouzi. Významným kostelem zasvěceným sv. Barboře je chrám v Kutné Hoře.
Jaroslav Branžovský
Přečetli jsme a doporučujeme Adventní a vánoční zamyšlení
Viliam Judák
Doba adventní a vánoční je často poznamenána spěchem a neklidem. Kolik je třeba toho stihnout : úklid, pečení a vaření, nakupování. Navíc se blíží konec roku a s ním různé termíny, které není dobré „prošvihnout“. Zamyšlení nitranského biskupa Viliama Judáka k době adventní a vánoční jsou vhodnou inspirací, abychom prožili svátky Božího sebedarování opravdu křesťansky. Kniha vyšla v Karmelitánském nakladatelství roku 2007, má 110 stran, cena 99 Kč. Přibližně 100 krátkých článků, kdy přečtení jednoho zabere asi 1 minutu, nás pozvolna uvádí do doby adventní, všímá si i světců, se kterými se během adventu setkáváme (sv. Barbora, sv. Mikuláš), provází nás Vánocemi i dobou po Vánocích, která ovšem má vztah k Ježíšovu dětství, jeho obětování v chrámě a povzbuzuje nás, abychom prožívali dobu vánoční i během roku. „Když ses do sytosti vynadíval na dítě v jesličkách, tak se jen jednoduše neotoč a nechoď pryč. Udělej jeho ruce svýma rukama, jeho úsměv svým úsměvem. Jeho srdce svým srdcem. V každém poznej svého bratra, svou sestru. Když jim setřeš slzy, podělíš se s nimi o jejich starosti a radosti, tehdy se Boží Syn narodil v tobě a Ty se můžeš radovat a slavit Vánoce po celý rok.“ Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Milí farníci, bratři a sestry, rok 2008 se blíží ke svému závěru a ten je pro pracovníky Charity České republiky již tradičně spojen s přípravami Tříkrálové sbírky, která probíhá vždy v prvních lednových dnech nového roku. Než Vás na počátku ledna 2009 osloví Tři králové a poprosí o příspěvek pro lidi v nouzi, ráda bych Vás seznámila s tím, jak byl využit výtěžek Tříkrálové sbírky 2008. V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obcích vybralo celkem 568 028,- Kč. Tato částka byla rozdělena na dvě části. Prvních 238 572,- Kč bylo Charitou České republiky použito na humanitární pomoc u nás i v zahraničí. Druhá část 329 456,- Kč se vrátila zpět do Přerova. Z této částky bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito 70 000,- Kč. Jde o pomoc rodinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Za 100 000,- Kč byly pořízeny polohovací postele a jiné kompenzační pomůcky, jako antidekubitní matrace, pokojová WC a jiné k zapůjčení pro imobilní a částečně mobilní občany a klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Za 140 000,- Kč byl zakoupen schodolez, který zpřístupní imobilním klientům aktivity, konající se v sále centra SONUS (v prvním patře budovy). Schodolez bude rovněž sloužit imobilním nebo částečně mobilním klientům Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby a návštěvníkům sídla Oblastní charity Přerov. Zbývajících 19 456 Kč bylo využito na podporu Občanské poradny.
Tříkrálová sbírka 2009 se bude v Přerově a okolních obcích konat ve dnech od 2. do 11. ledna 2009. V Přerově bude probíhat v neděli 4. 1. a v úterý 6.1. 2009. Každá skupinka se skládá z vedoucího, který má sebe u průkazku vystavenou Charitou České republiky a zapečetěnou pokladničkou se znakem Charity České republiky, a dvou až tří koledníků. Protože je organizace sbírky náročná, hledáme jako každý rok spolupracovníky. Prosíme tedy rodiny z farnosti, aby se nebály vyslat malé děti jako malé koledníky, velké děti (starší 15 let) a rodiče jako vedoucí skupinek. Hledáme také ženy ochotné pomoci s přípravou občerstvení. Pomůžete tak dobré věci. Zájemci se mohou hlásit do 10.12. 2008 u Martiny Krejčířové, tel. 777 729 521 nebo 581 209 298. Až tedy na ulici potkáte Tři krále nebo zazvoní u vašich dveří, prosím, nezavírejte před nimi svá srdce. Přinášejí požehnání do vašich domovů a Váš příspěvek pomůže lidem, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Přejeme všem lidem dobré vůle krásné, požehnané a pokojné svátky vánoční a šťastné vykročení do nového roku. Martina Krejčířová Strana 14
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Pořad vánočních bohoslužeb PŮLNOČNÍ
24. 12. 2008 Středa
SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 25. 12. 2008 Čtvrtek
SVÁTEK ŠTĚPÁNA
SV.
26. 12. 2008 Pátek
31. 12. 2008 Středa
MATKY BOŽÍ PANNY MARIE 1. 1. 2009 Čtvrtek
Přerov
Sv. Vavřinec Předmostí Šířava
15:00, 22:00 21:00
9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30
9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30
8:00, 17:00 15:00
9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30
24:00 21:00 20:00 19:00 22:30 20:00 20:30 15:00, 22:00* 22:30 20:00 20:00 21:00 22:00 21:30
7:30 9:30 9:00 10:30 8:50 7:30 10:30 9:00, 14:00 adorace 9:00 10:30* 11:00 7:30 7:30 8:50 10:30 10:30 7:45
7:30 9:30 9:00 10:30 8:50 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 10:30
17:00 mše s † (29. 12.) 17:00 + adorace (30. 12.)
7:30 9:30 9:00 10:30 8:50 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 11:00
Farnosti děkanátu Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Domaželice Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice Pavlovice u Př. Penčice Polkovice Prosenice Přestavlky Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky n. B. Vlkoš
† děkovná pobožnost
20:00* 20:00 21:00 23:30
7:30 9:00 10:30
22:00 15:00, 23:00 21:30
9:00 11:00 7:30
* bohoslužba slova
pokračování ze str.16 Středa 24.12. Čtvrtek 25.12. 15:00 Pátek 26.12. 16:30 Sobota 27.12. 19:00 Pondělí 29.12. 19:00 Úterý 30.12. 15:00 Středa 31.12. Sobota 3.1. 16:30 Neděle 4.1. 14:00 Pondělí 5.1. Úterý 6.1.
17:00 mše s † (30. 12.) 16:00 mše sv. s † 17:00, 23:00 adorace 18:00
7:30 8:50
7:30 8:50 10:30
7:45 10:30 7:30 9:00
7:45
10:30 9:00 7:30 7:30
18:00
7:30 9:00 10:30
17:00 17:00 mše sv. + adorace 19:00
9:00 7:30 7:30
Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.
Vánoční svátky Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, U Tenisu Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Silvestr, Nový rok Fara v Předmostí Předmostí, kostel
19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus Slavnost Zjevení Páně
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008
Rozpis bohoslužeb viz tabulka výše Setkání u betléma Koncert duchovní hudby Florbal – Muži Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Rozpis bohoslužeb viz tabulka výše Mariánské večeřadlo Adorační den Předmostí: Tichá adorace od 14:00 a společné zakončení v 17:00 Setkání mládeže po biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v pondělí v 18:00 dokončení na str.13 Strana 15
Vánoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v pátek 19. prosince od 16:00 do 18:00 a v sobotu 20. prosince od 8:30 do 11:00. Dále se zpovídá každý všední den ráno od 15. do 23. prosince vždy od 7:30 do 8:30. Vánoční svatá zpověď v Předmostí bude v pondělí 22. prosince v 17:00. j
Neděle 7.12.
8:45 Předmostí, kostel 16:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec
Pondělí 8.12. Úterý 9.12. Středa 10.12. Čtvrtek 11.12.
8:45 16:30 17:30 18:00 19:00 19:00 19:00 20:00
Pátek 12.12. Sobota 13.12.
19:30 17:30 19:00 17:00
Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Sobotín Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, U Tenisu Přerov, sv. Vavřinec
19:30 17:30 17:30 19:00
Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec
18:00 18:00 15:00 17:30 19:00 16:00 8:30 9:00 19:00 9:45 16:00 17:00 8:45 16:00
Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Přerov, Nám. TGM Předmostí, kostel Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus
Neděle 14.12. Pondělí 15.12. Úterý 16.12. Středa 17.12. Čtvrtek 18.12. Pátek 19.12. Sobota 20.12. Neděle 21.12. Pondělí 22.12. Úterý 23.12.
Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2
Strana 16
telefon: 581 217 079
[email protected] www.farnostprerov.cz
Mše svatá zvláště pro děti Koncert duchovní hudby Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Kavárna pro seniory Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro děti – roráty s přípravou na první svaté přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Setkávání rodin s předškoláky - viz str. 9 Liturgika s kaplanem Adventní duchovní obnova – Mše svatá Obnova – Promluva Františky Böhmové Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Modlitby matek Víkend pro tatínky s dětmi Koncert duchovní hudby Modlitby Fatimského apoštolátu Florbal – Ženy Přednáška P. Pavla Dokládala – Fatima Pak v 18:00 růženec a v 18:30 mše svatá Setkání mládeže po biřmování Svatý Pavel v textech Písma, Sonus Biblická hodina s jáhnem Adorace s modlitbou za nové aktivity ve farnosti Přerov Koncert duchovní hudby Mše svatá pro děti - roráty Úklid kostela, skupina „B“ Setkání dospělých po biřmování Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Vánoční svatá zpověď v Přerově Vánoční svatá zpověď v Přerově Schůzka ministrantů Florbal – Děti Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Živý betlém Vánoční svatá zpověď v Předmostí Úklid kostela, skupina „A“ Setkání společenství křesťanských žen pokračování na str.15
Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Klimeš, Miroslav Jáně, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.
Uzávěrka lednového čísla je 29. prosince 2008.
Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.
Slovo pro každého Číslo 11, Ročník 14, Prosinec 2008