Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Rok svatého Pavla 28.6.2008 - 29.6.2009

Z rozhodnutí Apoštolské penitenciárie pověřené Svatým otcem je možné v roce dvoutisíciletého výročí narození sv. Pavla získat plnomocné odpustky ve všech kostelích při veřejné pobožnosti ke cti sv. Pavla, Apoštola národů, a při zahájení i ukončení jubilejního roku.

Dále v kostelích zasvěcených sv. apoštolu Pavlovi každý první pátek, první neděli v měsíci a také 29. den v každém měsíci. Kromě kostelů sv. Pavla také v katedrále v Olomouci a v bazilikách Velehrad, Svatý Hostýn a Svatý Kopeček u Olomouce.

Červen 2008 Číslo 6 Ročník 14
Úvodník

P. Pawel Bilinski


Liturgický kalendář
Rosteme…

biblistika

Čtení Bible s dětmi


Vzpomínka na kněze doc. ThDr. Františka Janhubu
Jak se nám vede…
Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.


Slavnostní otevření poutní cesty Svatý Hostýn - Velehrad
Můj pobyt v USA


Oslava výročí narození arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana
Dětské okénko


Stránka pro mládež

Víkend animátorů Floorball Quinta Cup 2008


Z Centra pro rodinu Ráj

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008


Pouť na místa zjevení Božího milosrdenství a projevení ďábelské nemilosrdnosti
Rozhovory

S panem Miloslavem Šváčkem


Jen tak ve stručnosti
Slovo z Charity


Světec měsíce Svatý Bonifác

… a mnoho dalšího…

3. 6. 29. června budeme slavit slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů. Den předtím 28. června Svatý otec Benedikt XVI. při slavení prvních nešpor slavnosti sv. Petra a Pavla vyhlásí rok sv. Pavla, Apoštola národů. Rok sv. Pavla bude od 28.6.2008 do 29.6.2009. Chci krátce připomenout, kým byli ti dva světci, a proč jsou zváni také sloupy církve. Skrze Nový zákon můžeme sestavit cestu jejich životů a poznat svobodu Boží volby. Petr byl galilejský rybář. Se svým bratrem Ondřejem a otcem Janem trávil dny na Tiberiadském jezeře. Konal stále tutež práci: vrhal sítě, čekal, zvedal je a potom večer je opravoval na břehu. Právě jednou vrhal sítě, když šel okolo Ježíš a řekl jemu a jeho bratrům: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí“. (Mk 1,17) Tak začal jeho mimořádný příběh. Od té chvíle, po smrti Ježíšově, chodil po Palestině, odešel do Antiochie a nakonec do Říma. V Římě zůstal natrvalo. Nejen svým hrobem, ale i svým pověřením zůstal v těch, kteří po něm následovali, až do dnešního nástupce Benedikta XVI. na katedře sv. Petra. Odlišná byla cesta sv. Pavla, zvaného Apoštol národů. Dříve „pořádně“ pronásledoval církev a pak pořádně hlásal Krista. Ale od začátku. V době, kdy byl Ježíš ukřižován, byl asi v Jeruzalémě. Jako syn žida z Tarsu se zdokonaloval v biblických studiích v Jeruzalémě u slavného učitele Gamaliela. Ve svém horoucím zápalu pro zákon se domníval, že prokáže čest Bohu pronásledováním církve. Ale Ježíš na něho čekal na jeho cestě do Damašku: „Šavle, Šavle, proč mně pronásleduješ?“ Šavel byl schopen jen breptat: „Kdo jsi Pane?“. Sv. Pavel stal se křesťanem, pořádným křesťanem, do té míry, že mohl říci: „Nežiji už já, žije ve mně Kristus“. Kristus se stal jeho vášní. „Kristova láska nás pudí“, píše 2Kor 5,14. Svatý Petr a Pavel byli umučeni v Římě při pronásledování křesťanů za císaře Nerona v roce 64. Ať tento rok zasvěcený sv. Pavlovi krásně prožijete! Ať je sv. Pavel pro vás příkladem na cestě k Pánu. Jsem na něj hrdý. P. Pawel Bilinski Strana 2

Červen v liturgii

Sv. Karel Lwanga a druhové, mučedníci 5. 6. Sv. Bonifác, biskup a mučedník 6. 6. Sv. Norbert, biskup 11. 6. Sv. Barnabáš, apoštol 13. 6. Sv. Antonín z Padovy, kněz a učitel církve 15. 6. Sv. Vít, mučedník 19. 6. Sv. Jan Nepomuk Neumann, biskup 21. 6. Sv. Alois Gonzaga, řeholník 24. 6. Narození sv. Jana Křtitele 28. 6. Sv. Irenej, biskup a mučedník 29. 6. Sv. Petr a Pavel, apoštolé 30. 6. Svatých prvomučedníků římských V Olomoucké arcidiecézi Výročí posvěcení katedrály V měsíci červnu prožíváme letos druhou část litugického mezidobí. O nedělích nasloucháme evangeliu sv. Matouše. Na poslední červnový týden připadají dvě významné slavnosti, slavnost Narození sv. Jana Křtitele a slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů. Obě slavnosti mají vlastní vigilii, slavnost sv. Petra a Pavla patří mezi deset zasvěcených svátků (v obecném církevním kalendáři, tedy nikoli u nás). Obsah obou slavností dobře vystihují jejich preface, z nichž uvádím podstatné části: Slavnost Narození sv. Jana Křtitele „Neboť on, Kristův předchůdce, je největší z těch, kdo se narodili z ženy. Dřív než se narodil, setkal se s Kristem, zaplesal radostí v mateřském lůně, a z jeho narození se mnozí radovali. Jana jsi vyvolil ze všech proroků, aby ukázal na toho, který jako Beránek vzal na sebe všechen náš hřích. Jana jsi vyvolil, aby vodou posvátného Jordánu pokřtil toho, který nás křtí Duchem svatým. A když vykonal všechno, cos mu uložil, své svědectví o Kristu zpečetil vlastní krví, a tak oslavil tvé jméno.“ (z preface slavnosti) Biblické zprávy o podivuhodných událostech okolo Janova narození a Ježíšovy výroky o Předchůdci dosvědčují, že již prvotní církev prokazovala Janu Křtiteli obzvláštní úctu a vážnost. Podle Ježíšových slov je přece víc než prorok (Lk 7,26), je největší mezi všemi lidmi (Lk 7,28), to on je „ten, o němž je psáno (Mal 3,1): „Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu“ (Lk 7,27). K tomu přistupuje i evangelní zpráva o jeho mučednictví, která mu již od počátku přisoudila stejně velkou úctu jako apoštolům a jáhnu Štěpánovi. Datum Janova svátku 24. června vzniklo na křesťanském Západě a podle Lukášova evangelia (1,36a) bylo určeno na šest měsíců před svátkem Narození Páně. Oba dny (24. červen a 25. prosinec) připadají právě na osmý den před prvním dnem následujícího měsíce. Již ve 3. století nejen v souvislosti s termínem Vánoc, ale i s dějinami spásy, byl velký význam připisován slunovratům. Protože se od letního slunovratu délka dne krátí, zatímco po zimním slunovratu roste, vidí sv. Augustin v obou termínech slavnostní kosmické potvrzení slov Janova evangelia: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30), (A. Adam, Liturgický rok, Vyšehrad 1998, str. 222). Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů „Neboť tys je učinil sloupy církve, aby utvrzovali její víru: Petr stál v čele těch, kdo vyznali Krista, a shromáždil první obec věřících ze synů Izraele; Pavel ukázal, co znamená v Krista věřit, a stal se učitelem národů. Podle milosti, kterous jim dal, oba pracovali na jednom díle a přijali korunu spravedlnosti, připravenou od tebe všem, kdo milují našeho Pána, Ježíše Krista.“ (z preface slavnosti) Koncem měsíce června jsou udělována jáhenská a kněžská svěcení. Pamatujme proto v modlitbách na všechny, kteří tuto svátost přijímají, aby věrně žili své povolání a prosme také za všechny jejich budoucí farníky.

Jaroslav Branžovský

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Proč číst Bibli, na to nám mohou dát odpověď také například úryvky: Žalm 119,9, Žalm 119,11, 1Petr 1,23, 1Jan 5,13 nebo Řím 15,4. Co je cílem společného čtení Bible? Dítě, které je často Bibli vzdáleno, se učí už od útlého věku zacházet s Božím slovem. Děti se při společném čtení Bible také stále více dovídají o Bohu. Spasené dítě se tím učí stále více důvěřovat nebeskému Otci. Dítě se tím už odmalička učí samozřejmým denním „chvílím, stráveným v klidu a tichu s Bohem a Božím slovem“. Příprava – Dospělí by sami měli mít své pravidelné chvíle strávené v klidu a tichu s Bohem a Božím slovem. Toto setkávání by se mělo připravit modlitbou. Rodič či dospělý by měl vybrat pro dítě snadno přivlastnitelný biblický text. Tento text by neměl být dlouhý, ale ohraničený o délce asi deseti veršů. Dospělý by si pak měl dopředu připravit zajímavé otázky, na základě kterých by mohl vést rozhovor s dítětem o přečteném textu. Dále nějaké pracovní pomůcky, jako například pracovní list na malování, různé příklady ze života vztahující se k textu, vhodný příběh, který by případně mohl text přiblížit atd. Každý rodič nebo dospělý, který chce děti ke čtení Bible nadchnout, musí pamatovat, že nejdříve on sám musí být z četby Písma svatého nadšený. Na začátek, než se začne text s dětmi číst, je důležité soustředit myšlenky dítěte. Dítěti (dětem) se má položit nějaká krátká otázka, na kterou by mohlo každé dítě kdykoli něco odpovědět. Skrze tuto otázku je také možnost dítě poznat blíže. Jedná se o otázky typu: „Cos dnes krásného prožil?“, „Co se ti dnes nejvíce líbilo?“ , „Co dělal tento týden nejraději?“, „Na co se teď nejvíce těšíš?“ atd. Nejlepší je, když se touto otázkou dokonce podaří vytvořit určitý most k biblickému textu, který je připraven k četbě. Je také možnost začít otázkou k nějakému známému či oblíbenému biblickému tématu. Děti se tak učí poznávat a opakují si důležité principy, vyplývající ze Slova Božího. Jedná se o otázky typu: „Jaké znáš druhy modlitby?“ (chvála, díky, úkon kajícnosti, prosba, přímluva, naučená modlitba, modlitba za rodiče, sourozence atd.). „Vyslyší Bůh všechny modlitby tak, jak si to my lidé představujeme?“ Někdy Bůh odpoví „ne“, někdy ale také „ano“, nebo „čekej“. Následuje modlitba, kdy dospělý s dítětem prosí o správné porozumění Božímu slovu. Tato modlitba má být krátká a přizpůsobená dětem; tak jednoduchá, aby si mohlo dítě v duchu říci: „To přece také dokážu!“, např. Davidova modlitba – „Otevři mi Bože oči, abych mohl vidět zázraky tvého Zákona.“ Zde můžeme dát dětem dost prostoru k dotazům, týkajícím se modlitby, a vysvětlit nebo zopakovat jim, co modlitba znamená. Nyní následuje samotná četba Bible, kdy s dětmi čteme i několikrát vybraný biblický text. Pochopení smyslu textu začíná u dětí většinou teprve při druhém, někdy i třetím přečtení textu. Také se můžeme v četbě po jednotlivých verších s dětmi střídat. Máme-li více Biblí doma, pak dáme pozor, abychom měli stejné vydání – např. čteme-li z Nového zákona, není vhodné, aby dítě četlo text z ekumenického překladu a my měli katolické vydání Nového zákona. Jsou tam odlišnosti. Nyní následuje přemýšlení o přečteném textu. Dětem pokládáme již zmíněné připravené otázky. Zde je také možné děti vyzvat, aby text převyprávěly, „Ó, Jezu, tys mou nadějí, nebo také zahrály scénu vyjajen na tě spoléhám, dřující obsah textu. Kladenými ni nelkám, ni se nechvěji, cílenými otázkami máme vykdyž tebe, Jezu, mám.“ tvořit rozhovor o biblickém textu. Např.:Text o Bartimaiovi z Mk 10, 46 – 52. Zde klademe otázky typu pozorovacího: Narodil se 22. 3. 1922 ve Vnorovech jako poslední „Kdo je podle tebe hlavní posz devíti dětí v rodině malorolníka. Po maturitě v roce tavou tohoto příběhu?“ „Jaký 1941 na strážnickém gymnáziu se rozhodl ke studiu bohosloví v Olomouci. problém měl ten muž na okraji Na kněze byl vysvěcen 5. července 1946 v Olomouci, pak ustanoven kaplanem ve farnosti Slušovice (1946/48). V září 1948 byl uvězněn v Uherském Hradišti za pobuřování proti recesty?“ „Co tento muž volal, žimu a „nevhodný vliv“ na mládež. Po návratu z vězení byl ustanoven kaplanem v Opavěkdyž se dověděl, že v blízkosti Kateřinkách (1949/50). V roce 1950 internován do tábora nucených prací v Želivě a Hájku u je Pán Ježíš?“ Otázky porozuKladna. Po propuštění nastoupil na vojnu k PTP (1953/54). Návrat do civilu neznamenal mění textu: „Kdo je to učednástup do duchovní správy, neboť nedostal státní souhlas. Třináct let pracoval jako traťový ník?“ „Bartimaios volá – Synu dělník u ČSD. Davidův, co tím myslí?“ „Co je Při uvolnění politických poměrů byl v roce 1967 ustanoven administrátorem ve farnosti to víra? Znáš pro to jiné sloStražisko a potom 1969 administrátorem ve farnosti Přemyslovice a excurendo administrávo?“ Otázky k rozhodnutí se: torem ve farnosti Stražisko (1969/72). Normalizace v 70. letech jej vrátila znovu na deset „Představ si, že Pán Ježíš jde let zpátky ke krompáči až do odchodu do důchodu v roce 1982. Poté opět působil v duteď zde kolem, co bys chtěl chovní správě jako kaplan ve farnostech Ostrava-Vítkovice a Ostrava-Mariánské Hory (1982/84) a ve farnosti Valašské Meziříčí (1984/85). V roce 1985 se stal duchovním správvolat? Bartimaios ho následocem sester sv. Kříže ve Štípě (1985/90) a poté farářem ve farnosti Hluk (1990/95). val, proč lidé následují Ježíše?“ Závěrečnou duchovní činnost a pohodové stáří prožíval v Domově důchodců v Radkově Nebojme se tedy otevírat Lhotě ve farnosti Blazice. Písmo svaté dětem a ukazovat Zaopatřen svátostmi zemřel v pondělí 5. května 2008 v nemocnici v Kroměříži na Malém jim Boha a Pána Ježíše, jeho Valu. Rozloučení se zemřelým se konalo při mši svaté 14. května 2008 v kostele svaté Allásku a veliké skutky k dobru žběty ve Vnorovech. Poté bylo tělo zesnulého uloženo do země na hřbitově ve Vnorovech. lidí. Zdeněk Klimeš, jáhen REQUIESCAT IN PACE !

Čtení Bible s dětmi

P. Pavel Zíbal

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Strana 3

Vzpomínka na kněze doc. ThDr. Františka Janhubu

Otec Janhuba se narodil v Zábřehu 10.12.1939 a vyrůstal v rodině s pěti sourozenci. Od jedenácti let ho vychovávala svobodná teta, maminčina sestra. Vystudoval bohoslovecký seminář v Litoměřicích, kde v roce 1962 přijal kněžské svěcení. Jeho prvním působištěm se stal Přerov, odkud odešel na dvouletou vojenskou službu a kam se po jejím absolvování na celých dalších pět roků vrátil. Z Přerova otec František odešel do Postřelmova, kde během svého působení provedl generální opravu kostela. Od roku 1977 byl přeložen do farnosti Zábřeh, kde byl tehdy biskupem Josefem Vranou jmenován děkanem. Neustále se vzdělával, získal doktorát z církevních dějin a stal se vyučujícím této své milované vědní disciplíny na Teologické fakultě v Litoměřicích. V roce 1990 byl biskupem Janem Graubnerem přeložen jako farář do Zdounek, odkud zároveň spravoval dalších sedm přilehlých farností a v nich uskutečňoval mnohé opravy kostelů a kaplí. Zasloužil se také o obnovení tradičních poutí ke kapli Matky Boží Bolestné nedaleko Nětčic. Otec František si však velmi přál zúročit a předávat dál své znalosti z oboru církevních dějin mladým bohoslovcům. Naskytla se mu příležitost v podobě konkurzu, vyhlášeného Řeckokatolickou teologickou fakultou v Prešově. Byl většinou hlasů přijat jako vedoucí Katedry církevních dějin. Po svém čtyřletém pedagogickém působení v této funkci byl následně zvolen děkanem Řeckokatolické teologické fakulty. Funkci děkana vykonával po dvě volební období, tj. od roku 1996 do roku 2003. Musel tak po řadu let skloubit zároveň náročnou činnost pastorační i pedagogickou. Od pondělí do středy byl v Prešově, od čtvrtka do neděle ve Zdounkách. Byla to pro něj vyčerpávající služba a oběť, která ho však uspokojovala a naplňovala. Oporou mu byli věřící z bývalých působišť v Zábřehu a Přerově, a také ze Zdounek a okolí, kteří mu zajišťovali domácnost a pomáhali realizovat další jeho plány. Po nedělních bohoslužbách ve Zdounkách jezdíval odpoledne ještě zpovídat do domovů důchodců ve Zdislavicích a v Kroměříži, poté autem do Přerova a odtud nočním rychlíkem do Prešova, kde již v pondělí ráno pracoval na fakultě a za dva dny se zase vracel za svými povinnostmi faráře do Zdounek. Prešovská řeckokatolická arcidiecéze si jeho činnosti velice vážila a v roce 1998 ho jmenovala svým titulárním kanovníkem. Po ukončení druhého děkanského období byl však již poznamenán nemocí a cítil se značně vyčerpán. Proto požádal o přeložení na místo faráře v uvolněné farnosti ve Zvoli. Vedle kněžských povinností se věnoval především pořádání a organizaci své rozsáhlé celoživotní sbírky knih, a to vědecké historické literatury, teologických studií, i velkého množství náboženských učebnic, které převzal od monsignora Jaroslava Studeného z Klášterního Hradiska v Olomouci. Dnes je jeho knihovna na zvolské faře. Na své kněžské začátky v Přerově otec František často rád vzpomínal. Navždy si uchoval v paměti obraz své zdejší první mše svaté, kdy chrámem velebně zněla píseň „Ejhle oltář“. V Přerově bylo tehdy pět kněží většinou důchodového věku. Otec František jako mladý kaplan vyučoval zdarma náboženství na základních školách nejen v Přerově, ale i v Tovačově, Klopotovicích, Oplocanech, Staré Vsi, Přestavlkách a Radslavicích. Jako dopravní prostředek používal kolo. V roce 1968 zorganizoval u příležitosti slavnosti Božího Těla průvod z kostela sv. Vavřince přes Masarykovo náměstí, Mostní ulicí na Horní náměstí do kaple sv. Jiří, přes Žerotínovo náměstí a Wilsonovu ulici zpět do farního kostela. Když průvod přicházel zpět na náměstí, jeho konec teprve vycházel z kostela. Touto akcí se otec František znelíbil církevnímu tajemníkovi, a proto byl z Přerova přeložen. Žádný další takový průvod se už v Přerově nekonal. I na dalších působištích se otec František Janhuba o přerovskou farnost stále zajímal, od jeho založení pravidelně četl farní časopis a s velkou radostí přijal pozvání faráře Pavla Hofírka na přerovské hody. Byl především vděčný, že mohl při hodové slavnosti v kostele sv. Vavřince sloužit mši svatou a setkat se s farníky a dalšími kněžími, kteří v Přerově působili. Ještě týden před smrtí se zajímal o naši farnost, kněze a také o našeho jáhna. Zaopatřen svátostmi zemřel v neděli 11. května 2008 v nemocnici v Šumperku. Rozloučení se zemřelým se konalo při mši svaté dne 17.5 v kostele svatého Bartoloměje v Zábřeze. Tělo zesnulého bylo uloženo do země na městském hřbitově v Zábřeze. Lidé, kterým bylo dopřáno se s ním setkat a spolupracovat, ať ve farnostech nebo na fakultě, podávají svědectví o nesmírně vzdělaném, obětavém a přitom skromném člověku. Kéž mu jeho dobré skutky Pán v hojné míře odplatí! Vojtěch Cigánek a Václav Štukavec První svaté přijímání v Přerově bylo 25. 5. 2008 při deváté mši svaté. Strana 4

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Jak se nám vede po přeložení z Přerova… Milí farníci z Přerova a okolí. Rád bych vás všechny předem pozdravil a popřál vám pěkné odpočinkové jarní a letní dny. Je tomu už tři léta, co jsem se, tenkrát ještě jako jáhen, loučil se svým prvním působištěm – Přerovem. Jak víte, byl jsem vysvěcen na kněze a poslán otcem arcibiskupem do Kyjova, kde jsem pod vedením vám známého P. Josefa Lambora, trávil další krásný rok svého života. Služba v této slovácké oblasti byla opravdu jiná než na Přerovsku, a tudíž pro mě obohacující. V Kyjově jsem se setkal s řadou dobrých lidí, kteří mě přijali a dodnes zůstáváme v kontaktu, i když musím přiznat, že počáteční seznamování je pro mne vždy nepříjemné. Po čtrnáctiměsíčním kaplanování v Kyjově jsem byl poslán do Bílovic u Uherského Hradiště, protože tamní kaplan nastupoval na místo zesnulého P. Ulmana do Troubek. Na Bílovice vzpomínám také velmi rád a svým způsobem mi byli nejbližší, už jenom tím, že domů jsem to měl asi 20 minut autem. V Bílovicích jsem se cítil dobře také proto, že se jednalo o několik vesnic, které jsme spravovali. Já jsem vždycky toužil být knězem spíše na vesnici, zejména kvůli tomu, že prostředí není tolik anonymní. Na druhou stranu musím přiznat, že zde bylo práce hodně. Po desíti měsících jsem se stěhoval do Šternberka, kde jsem na faře pod vedením jistého P. Antonína Pechala. Zde je pastorace opět odlišná od předchozích působišť, a to zejména proto, že Šternberk bylo původně německé město, které po válce prodělalo změnu obyvatel. Vy, kteří jste nás navštívili, tak můžete sami posoudit, jak výjimečný je tu kostel či budova fary. Pokud byste rádi někdy k nám přijeli na návštěvu, jste srdečně zváni. Rozhodně však dlouho neotálejte, jak vidíte na svých kněžích, jsme opravdu církev putující. Vše dobré přeje P. Jan Franta

Zanedlouho tomu budou již tři roky, co jsem opustil přerovskou farnost a otcem arcibiskupem byl poslán do malebné vesničky na hranici Moravy a Slovenska, do Březové u Uherského Brodu. Měl jsem na starosti jen jednu farnost, kde stál jen jeden krásný a opravený kostel a jedna útulná a rovněž opravená fara. Březovskou farnost tvoří dvě obce – Březová a Lopeník a v neděli navštěvuje kostel kolem 250 lidí. Musím přiznat, že přechod z městské farnosti do vesnické byl pro mě zpočátku docela náročný, jelikož byl umocněn vypjatou atmosférou panující mezi březovskými farníky střídal jsem totiž kněze, který byl mezi Březovany velmi oblíben, přičemž jeho odchod nesli lidé velmi těžce. Nicméně jsme k sobě našli cestu a musím říci, že dva roky, které jsem na Březové prožil, jsou pro mě krásnou zkušeností. O tom, že jsem na Kopanicích rozhodně nestrádal, mě přesvědčil i občasný pohled na váhu (velkou oporou po celé dva roky na Březové pro mě byla farní hospodyně, která, ačkoliv loni oslavila 90 let, zvládala všechny domácí práce). Vždy jsem měl velkou radost z vašich milých návštěv. Zvláště vzpomínám na přerovské děti a vedoucí, kteří zde prožili letní tábor. V loňském roce jsem se po dvou letech působení rozloučil s Březovou a dostal nové bydliště – Šternberk, což je menší městečko čítající kolem 14 tisíc obyvatel, ovšem s farním kostelem, který patří mezi největší na Moravě. Šternberk figuruje mezi poutními místy, a to snad i proto, že je zde jedna z nejkrásnějších gotických soch Panny Marie, tzv. Šternberská Madona. Nejvýznamnější pouť, která se zde koná je Hromniční pouť matek, kdy se do Šternberka sjíždí velký zástup matek, prosících za své děti (letos i za účasti 7 přerovských maminek). Kromě šternberské farnosti máme na starosti také farnosti v blízkém okolí – Horní Loděnici, Mladějovice a Jívovou. Do těchto farností patří ještě několik vesnic, které mají své vlastní kostely - dohromady tedy máme na starosti 10 kostelů. Všechny tyto farnosti jsou poznamenané událostmi, které přišly po skončení války, kdy prakticky všichni původní obyvatelé byli vystěhováni (spíše by se hodilo říci vyhnáni) a jejich domy osídleny lidmi z moravského vnitrozemí. V současné době navštěvuje nedělní bohoslužby ve Šternberku kolem 450 lidí, v ostatních Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

farnostech se bohoslužeb účastní asi 30 až 40 věřících. Přestože to nejsou vysoká čísla, vidím u mnoha lidí opravdovou touhu žít svoji víru. Možná jste postřehli, že se o svém působení ve Šternberku nevyjadřuji v jednotném čísle. Na pastoraci totiž nejsem sám, ale je tu se mnou vám dobře známý P. Jan Franta, s nímž jsem už prožil tři roky v semináři, jeden kaplanský rok u vás v Přerově, a se kterým si i tady užiji spoustu legrace. Jelikož z Přerova do Šternberka to není až tak daleko, zvu vás na návštěvu. Na setkání s vámi se těší a radost z víry Vám všem přeje

P. Antonín Pechal

Kněžské svěcení jsem přijal v roce 2004 a jako novokněz jsem nastoupil na kaplanské místo do Vyškova. Ve Vyškově je farářem P. Antonín Štefek a spolu s kaplanem spravuje také farnosti v Dědicích, Rychtářově a Topolanech. Po roce jsem se opět stěhoval, tentokrát na sever, do dalšího děkanského města – Šumperka. O farnosti Šumperk, Nový Malín, Dolní Studénky a Bratrušov se stará pan děkan P. Vojtěch Koluš. V Šumperku jsem prožil další kaplanský rok. V létě roku 2006 přišlo další stěhování, zpátky na Hanou. Byl jsem ustanoven administrátorem v Nákle a dostal jsem na starosti také farnosti Pňovice a Skrbeň. První rok jsem bydlel provizorně v Litovli a od loňského podzimu už jsem přímo v Nákle, odkud vás všechny zdravím a vyprošuji vše dobré!! P. Ondřej Jirout Strana 5

Od prahů Naděje ... Papež Jan Pavel II. přikládal velký význam setkání katolické církve s judaismem. V jeho názorech na řešení vzájemných vztahů byl nepřetržitý posun. Při prvním setkání se zástupci římských židovských organizací v roce 1979 řekl, že „obě náboženská společenství jsou spojená a úzce příbuzná na každé rovině své vlastní, ničím nezastupitelné totožnosti“. Po pěti letech, v roce 1984, učinil další krok, když prohlásil … „mezi námi je jakési duchovní pouto, které nás úzce spojuje v Abrahámovi a skrze Abraháma s Bohem, který si vyvolil Izrael, z něhož se zrodila církev“. Za další rok můžeme slyšet papeže, že židovsko křesťanský dialog musí být jednoznačně teologický a musí se obrátit ke společnému teologickému studiu. Navrhoval zahájení náboženských rozhovorů mezi křesťany a židy, které skončily v prvním století po Kristu, kdy se cesty rozdělily. Největší židovští myslitelé 20. století – Martin Buber, Franz Rosenzweig a Abraham Joshua Heschel, se ale zabývali opačně tím, čím by se mělo lišit židovské pojímání křesťanů od všech ostatních. Problémy na onom prvním prahu Naděje, směřujícímu k vzájemnému respektování, činily otázky nedotčené téměř dva tisíce let: Jak křesťané a židé chápou vyvolenost židovského lidu? Co dnes rozumí židé a křesťané „úmluvou“? Jak chápou židé a křesťané společnou mesiánskou

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (23. pokračování) naději na dovršení Božího spasitelného díla v dějinách? Papež položil tyto otázky při oslavách 20. výročí Nostra Aetate 28. 10. 1985, této deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím, a při historické návštěvě římské synagogy 13. 4, 1986. Jeden z rozporů mezi papežem a židovskými vůdci ve světě se rozhořel kvůli přijetí rakouského prezidenta a dřívějšího generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima ve Vatikánu. Waldheim byl za druhé světové války důstojníkem německé armády. Nyní byl demokraticky zvoleným prezidentem státu, který udržoval se Svatým Stolcem plné diplomatické styky. Přijmout tedy Waldheima na audienci byla nezbytnost. A právě tohle způsobilo krizi v katolicko-židovských vztazích. 1. září 1987 přesto v Castel Gandolfu došlo k objasnění a k závazku, že Vatikán připraví oficiální dokument k dějinám antisemitismu, a že bude pokračovat sbližování mezi Svatým Stolcem a izraelským státem. Izraelští diplomaté zaměňovali Svatý Stolec s Vatikánem. Nejsou totožné, Vatikán je městský stát. Svatý Stolec je mezinárodním právním úřadem papeže, mezinárodním činitelem ve světových záležitostech, členem mezinárodních organizací, např. OSN. Protějškem Izraele v jednání nebyl Vatikán, ale Svatý Stolec. Kupodivu nebylo třeba hledat svědectví o pomoci papeže Pia XII. Židům za druhé světové války. Sám vrchní římský rabín Israel Zolli o jeho pomoci napsal: „Svatý otec rozeslal biskupům vlastnoruční list, v němž je nabádal, aby porušili klauzuru v klášterech (část, která je nepřístupná laickým osobám) a konventech (v římskokatolické církvi budova, v níž se shromažďují řeholníci či řeholnice – pozn. aut.) a poskytli v nich útočiště židovským uprchlíkům. Jeden z nich napsal: „Kněží obstarávali chléb a pasy …, kdybych se octnul nyní před Piem XII., padl bych na kolena, protože já i moje děti mu vděčíme za svou existenci.“ A tak byl 16. března 1988 vydán dokument „Pamatujme: úvahy o šoa“ (hebrejsky - ničivá smršť – pozn. aut.), tedy o holokaustu. Říká se v něm, že tři opory německého nacionalismu: rasismus, ateismus, agresivní nacionalismus byly antisemitské a antikřesťanské. Efraim Zuroff z centra Simona Wiesenthala v Jeruzalémě ale obvinil i tento dokument, že výslovně nepřijímá odpovědnost za učení církve a za účast věřících občanů na zločinech. Faktem je, že žádný čtrnáctistránkový dokument nedokáže analyzovat složitost křesťansko židovských vztahů za dva tisíce let a jejich dopad na tak složitou skutečnost, jakou byl nacismus. Přesto byla v roce 1992 uzavřena základní dohoda mezi Svatým Stolcem a státem Izrael a poprvé od roku 70 po Kristu tak mohli katolíci a židé zahájit teologické rozhovory. Zůstává nezodpovězenou otázkou, zda mají praktikující nábožensky založení židé na nich zájem. Faktem zůstává, že Svatý otec Jan Pavel II. kladl prahy k tomu, „aby jedno byli“ pravoslavní, řeckokatolíci, protestanté, katolíci i židé. Je-li takový práh Naděje položen na Skále, pak se jistě najdou po čase i otevřené dvéře… (pokrač. příště) R. Dočkal

Slavnostní otevření poutní cesty Svatý Hostýn - Velehrad se uskuteční 3. - 4. července 2008

Pouť bude zahájena 3. 7. svátostným požehnáním v 8.15 hod. na Sv. Hostýně, po něm bude společný odchod směr Zlín. Předpokládaný příchod do Zlína v 18.30 hod., poté společná mše svatá ve farním

kostele sv. Filipa a Jakuba za účasti biskupů. Pokud budete mít zájem o nocleh ve Zlíně, prosíme o nahlášení, nejpozději do 10.6.2008, na telefonní číslo: 573 381 693. 4. 7. v 7.00 hod. se odchází ze Zlína na Velehrad od kostela sv. Filipa a Jakuba a předpokládaný příchod na Velehrad je před 18.00 hod. Zde program navazuje na Dny lidí dobré vůle, více na www.velehrad2008.cz Zpáteční cestu z Velehradu si zajišťuje každý sám. S sebou si vezměte svačinu, dobrou náladu a pohodlné boty. První den cca 24 km a druhý den cca 28 km. Informace na tel: 573 381 693 Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Strana 6

Loni o velkých prázdninách jsme měl možnost strávit šest dě setkat s tarantulemi, aligátory, velkými neškodnými patýdnů ve Spojených státech amerických. Rád cestuji, proto vouky, bizony, chřestýši, škorpiony, pouštním lvem, medjsem Bohu vděčný také za tuto možnost návštěvy USA. vědy a jiným stvořením. O zábavu jsme měli postaráno taDo USA jsem odlétal spolu se dvěma spolubratry začátkem ké cestováním po návštěvách u zbožných a mladých dučervence z letiště Ruzyně v Praze, s přeschovně chtivých Američanů. Můj pobyt v USA tupem ve Frankfurtu nad Mohanem. Velmi nás překvapila zbožnost tamních Když jsme přistáli na letišti v Houstonu obyvatel. Tam neexistuje neděle bez náv Texasu, prvním šokem pro nás byly po vštěvy kostela a víra je samozřejmostí. opuštění letištní haly vysoké teploty. Byl Nepotkali jsme tam lidi, kteří by prohlato zkrátka šok, díky kterému nám z hlašovali, že jsou nevěřící. Nevěřící jsou vy během chvíle vypadla angličtina. tam prý exotickým stvořením. Když Zkrátka jsme neměli slov a slovíčka nám jsme pak měli možnost hodně cestovat, také došla. Na letišti nás vyzvednul a přičasto jsme u silnic viděli bilbordy, které vítal náš hostitel P. Stephen Nesrsta. Tenvlastně dělaly reklamu Bohu. Ať to byly to kněz s typicky americkým jménem má nápisy typu: „Miluj Ježíše a také své české předky. Otec Stephen nás pak odbližní, protože Ježíš miluje vás!“, nebo vezl do své farnosti Fayetteville, kde žili upoutávky na Boží milosrdenství a naAmeričani českého a německého původu. bídka možnosti Božího milosrdenství poBěhem celé návštěvy USA jsme ve státě dle sv. Faustiny Kowalské atd. Texas navštívili města Houston, Austin, Poznali jsme, že v Americe lidé svoji víDallas, San Antonio, Ostrov Galveston ru skutečně žijí ve všedním životě, což v Mexickém zálivu. Zavítali jsme také do se projevuje také velkou ohleduplností státu Louisiana, kde jsme měli možnost a zájmem o druhého. A právě tím, že strávit dva dny v proslulém New Orleans. víra a Bůh je přirozenou a živou součástí Ke konci pobytu jsme navštívili známý jejich každodenního života, by pro nás národní park Big Band, který bezprostředně sousedí s Me- mohli být tamní lidé vzory. xikem. V parku se nachází poušť, teče tudy řeka Rio Gran- Jsem Bohu velmi vděčný za tak cennou zkušenost, kdy de, kde jsme také smočili své nohy a přiblížili jsme se na jsme mohl poznat jiný světadíl, kulturu, ale také vidět na pět metrů k výsostnému území Mexika. vlastní oči, že Bůh je opravdu svojí milostí a láskou přítoNa velké horko jsme si pomalu zvykali lépe, než na místní men všude. Bohu se opravdu vyplatí důvěřovat a přijmout flóru a faunu. Stejně jako v Evropě roste plevel, v Texasu Jej do svého každodenního života, který ovšem také má své naproti tomu na každém kroku narážíte na velké kaktusy radostné, ale i bolestné okamžiky. Zpívá se a říká, že Bůh všeho druhu. Fauna byla ovšem zajímavější, neboť měla na nám dává denně sílu. Kdo s ním kráčí, ten se skutečně rozdíl od květeny nohy. Proto jsme se mohli ve volné příro- nemusí bát. Bůh je s námi všude. Zdeněk Klimeš

Oslava výročí narození arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana

Oslava se konala 22. května u příležitosti 157. výročí jeho narození. Začala v 15.00 prohlídkou muzea arcibiskupa A. C. Stojana. Stálá výstava byla doplněna jarními dekoracemi. V 17.00 pak v kostele svatého Františka z Assisi začal koncert, který zahájil student Stanislav Smoček. Přítomné přivítal a slovem provázel pan Zbyněk Batěk a následovalo vystoupení žáků ZŠ z Beňova. Zazpívali písně A vy páni muzikanti, Kdyby byla Morava, Horo, horo, vysoká jsi a Teče voda, teče za doprovodu pana Bohumila Kratochvíla, zástupce ředitele ZUŠ B. Kozánka v Přerově. Ve hře na flétny a na elektronické piáno se představily děti Mateřské a Základní školy Beňov. Dojemnou píseň na duchovní text s názvem Já bych chtěl mít Pane Tvou lásku zahráli a zazpívali Bohumil a Ondřej Kratochvílovi. Všichni byli odměněni potleskem. Vyvrcholením večera bylo vystoupení Komorního orchestru mladších žáků a dětského pěveckého sboru Primavera ze ZUŠ B. Kozánka z Přerova. Zahráli a zazpívali písně Proměny, Rostó, rostó, Chválím tě, země má a sklidili mohutný, dlouhotrvající potlesk. Na závěr zahráli na chrámové varhany Stanislav Smoček a beňovský varhaník Richard Weis. Poděkování, opět potlesk a kytice z rukou pana starosty obce Ivo Pitnera obdrželi Ondřej a Bohumil Kratochvílovi za nácvik a uskutečnění krásného koncertu, paní ředitelka Mgr. Eva Vyhňáková a paní učitelka Mgr. Ivana Bělařová za přípravu žáků, paní Mgr. Zdeňka Mollinová za dlouhodobou spolupráci v beňovském muzeu, paní Marie Klvaňová za květinovou výzdobu v muzeu a paní Štěpáníková za údržbu a květinovou výzdobu kostela. Sváteční večer byl zakončen opět prohlídkou muzea arcibiskupa A. C. Stojana. Další otevření je plánováno na 15. 6. od 15.00 do 16.00, zveme Vás k prohlídce i posezení s hudbou pana Caletky z Bystřice pod Hostýnem, více na www.benov.cz, zde i fotodokumentace z koncertu. Yveta Hrbasová

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Červen je pro některé z vás nejkrásnější měsíc, neboť končí škola a prázdniny jsou již před vámi. Pro radost vám a vašim kamarádům jsem připravila něco z humoru. A protože se blíží olympijské hry, tak vyběhneme na horu Olymp. Nezapomeneme se také společně pomodlit. Přeji vám na poslední písemky mnoho Božího požehnání a i když vám nevyjde vysvědčení jak má, nenaříkejte. Každý člověk má jiné dary a co se nepovedlo hned, povede se později. „Známky nedělají člověka člověkem.“ Liba

Olympijské hry

Jistě znáte olympijské kruhy, které jsou tu znázorněny. Jsou to symboly sportovních soutěží, které se konají každé čtyři roky. První olympijské hry se konaly v Aténách v novověku v roce 1896. Ovšem olympijské hry existovaly v Řecku prokazatelně již od roku 776 před Kristem. Tyto sportovní hry se konaly na počest pohanského boha Dia a jeho manželky Héry. V roce 393 po Kristu však byly zakázány a nekonaly se až do doby, kdy se této myšlenky opět chopil francouzský baron Pierre de Coubertin. Olympie, od níž pochází název olympijské hry, bylo kultovní místo, které bylo zasvěceno Diovi a Héře. V Olympii se pak také vždy konaly olympijské hry. Slovo Olympie pochází zase od hory Olymp. Je to hora ve středním Řecku, vysoká 2 917 m. Na této hoře, jak se říkalo, měli své sídlo bohové. Proč sídlili právě na Olympu? Protože na Olympu je často vidět závoj mraků. Tam měli bohové „ochranu před zvědavými pohledy lidí.“ O těchto olympských bozích si můžete sami přečíst ve starověkých bájích. Jejich jména můžete uslyšet při zapalování olympijského ohně na zahájení olympijských her.

HÁDANKY…

Počtářská hádanka Aby výsledek souhlasil, je třeba jednu vodorovnou řádku škrtnout. Zamysli se a pak jistě přijdeš na to, která to je.

Architekt má rozdělit pozemek tak, aby ke každé chatce připadl stejně velký a stejně tvarovaný pozemek. Jak to má udělat?

Vylušti křížovku!

Strana 8

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Víkend animátorů

Fara v Charvátech se ve dnech 16.-18. 5. stala svědkem jedinečného víkendu pro animátory našeho děkanátu. Vše začalo mší svatou, kterou sloužil otec Jaroslav Němec SDB spolu s naším kaplanem pro mládež otcem Jindřichem. Po večeři a vzájemných pozdravech začala přednáška otce Jaroslava na téma „Pozitivní komunikace“, při které nás seznámil s úskalími dorozumívání mezi lidmi. V sobotu ráno po vydatné snídani začala dlouhá, ale zato veselá pěší pouť do Olomouce. Tam jsme navštívili kapli sv. Jana Sarkandera, kde nám otec Jindřich sloužil mši svatou. Odtud jsme se vypravili ke katedrále sv. Václava. Ve věži Svatováclavského chrámu jsme mohli obdivovat velikost tamních zvonů. Pak jsme svižně vyrazili na vlak, abychom nemuseli po svých i zpět. Po návratu na nás čekal přímo famózní oběd. Během odpolední siesty nás navštívila delegace z olomouckého Centra pro mládež, aby nás informovala o chystaném setkání na Velehradě (Active8). K osmé hodině večer začala přednáška paní doktorky Jitky Krausové na téma hřích. K této přednášce nutno dodat, že se díky ní náš počet ztrojnásobil a že stála za to. K desáté hodině jsme ještě stihli rozdělat oheň, a tak se pekly buřty a hrálo na kytaru až k půlnoci. Po večerní modlitbě v kostele na nás už čekal vytoužený odpočinek po náročném dni. Ještě jednou děkujeme oběma výborným kuchařkám paní Jitce Tomigové a paní Marii Matušíkové i oběma přednášejícím. A hlavně otci Jindřichovi, který celou akci pro nás připravil. Petr Zlámal

Floorball Quinta Cup 2008

Malá fatra v Dřevohosticích

se uskuteční 13. června. V 19 hodin zahájíme mší svatou v kostele sv. Havla a po ní budou následovat zábavné hry a táborák. I letos je zde možno přespat (s karimatkou)

Když pan kaplan Jindřich Peřina sloužil 4. 5. letošního roku v našem kostele v Ústí u Hranic mši svatou, pozval rodiny s více dětmi školního věku do Přerova na florbalový turnaj, který se konal 8. května 2008. Protože jsme sportovně založená rodina, řekli jsem si, že to zkusíme. Cesta naší rodiny vlakem do Přerova byla příjemná, do tělocvičny ve škole U Tenisu se sešlo celkem 7 rodinných týmů. Vše zahájil zpěvák Pavel Novák, který nad turnajem převzal záštitu a s otcem Jindřichem jsem se krátce pomodlili. Týmy byly rozlosovány do dvou skupin, vítězové pak postupovali do semifinále. Můžeme říci, že zpočátku šlo spíše o oťukávání, ale v průběhu dalších utkání se všichni hráči tak vžili do hry, že byla radost sledovat, s jakým nadšením a nasazením jdou do zápasu. Rozehráli se, fandili si navzájem a k prohrám přistupovali sportovně. Obdivuhodně se do hry zapojily malé děti i maminky. Krásný putovní pohár pro vítěze si odnesla rodina Hodinkova z Nenakonic, která ve finálovém zápase porazila rodinu Smolkovu z Ústí z farnosti Hranice na Moravě, třetí místo obsadila rodina Punčochářova z Přerova Předmostí, čtvrté rodina Netočná, z Přerova, o další místa se dělily rodiny Šnevajsova z Olomouce - Hejčína, Slivkova z Přerova a Burianova z Troubek. Ceny ze své produkce (CD, VHS a knihu s věnováním) každé zúčastněné rodině předal Pavel Novák. Máte-li chuť a sportovní srdce, přijďte si za V Kojetíně se 26. 4. konala videoprezentace křesťanské hudby. rok zahrát a zafandit. Smolkovi, Ústí u Hranic

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Strana 9

Milí přátelé, květen byl plný různých setkání i milostí. Ohlédněme se za některými. Putování na Sv. Hostýn Ve čtvrtek 8. 5. jsme se připojili k tradičnímu putování farností o.děkana na Svatý Hostýn. Kromě hlavní skupinky poutníků z Vlkoše a okolí se na cestu vydala skupinka 3 tatínků – napříč Záhořím, která vyšla před pátou hodinou ranní z Oseka nad Bečvou. Počasí bylo překrásné, a tak si muži nemohli vynachválit krásu Božího stvoření na pěšinkách napříč lesy, loukami a poli. Skupinka 4 rodin s malými dětmi putovala obvyklou cestou z parkoviště v Bystřici p. H. Letos se k nám připojila také skupinka poutníků z nově vzniklého Centra pro rodinu děkanátu Hranice (2 maminky s dětmi), která putovala z vlakové zastávky v Loukově. Děti v této skupině měly krásný zážitek a výhodu – víc než polovinu cesty se střídaly v koňském sedle a pozorovaly krajinu z výšky. Na Sv. Hostýně pak všichni poutníci společně ve 14 hodin slavili mši svatou. Děkujeme za krásnou příležitost ke ztišení, modlitbě i k prožití společenství. ☺

Pracovní setkání párů, připravujících snoubence na manželství V neděli 11.5. se sešli na Centru manželé, kteří pomáhají kněžím v našem děkanátu s přípravou snoubenců na manželství. Dohodli jsme se na průběžné společné formaci párů, nákupu a čtení kvalitní literatury a na společném vzdělávacím podzimním víkendu. Uvítáme i další ochotné manžele, kteří by pomohli jak v přípravách snoubenců, tak s přednáškami a svědectvími ze života pro mládež a rodiny.

Návštěva otce arcibiskupa Jana Ve čtvrtek 15.května 2008 Centrum pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova navštívil vzácný host – otec arcibiskup Jan Graubner. Stalo se tak na pozvání otce děkana na pravidelnou schůzku kněží přerovského děkanátu, která byla tentokrát v naší farnosti. Na začátku tohoto setkání jsme dostali slovo, abychom otci arcibiskupovi i ostatním kněžím přiblížili činnost a aktivity Centra pro rodinu Ráj. Po dalších bodech programu si všichni prohlédli také zrekonstruované prostory fary a přiblížili si některé aktivity z fotografií v prostorách Centra. Máme velikou radost, že otec arcibiskup i nadále bude podporovat naši činnost a to zcela konkrétně – od 2.6. dostaneme z arcibiskupství druhý pracovní úvazek pro pastorační práci s rodinami. Děkujeme všem, kteří se zapojují do organizace prorodinných aktivit, všem, kteří je finančně, hmotně či duchovně podporují i všem, kteří se jich aktivně účastní.

„Poznejme se navzájem“ - setkání rodin z farností nejen přerovského děkanátu V neděli 25.května se opět po roce sešly rodiny z různých farností v areálu Centra pro rodinu Ráj. Přijeli účastníci z Přerova, Horní Moštěnice, Kokor, Brodku u Přerova, Troubek, Pavlovic u Přerova a Oseka nad Bečvou. Hlavním bodem tohoto setkání byla netradiční olympiáda rodinných družstev o Putovní pohár otce děkana. Ten po roce „života“ u rodiny Burianové v Troubkách vyhráli místní – rodina Mužíkova, jejichž výborně sehraný tým měl jméno „Ježci z kopca“. Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách – ždímání a věšení prádla, rychlá sklizeň jablek v sadu, stavba babylonské věže a plnění vyschlé studny. Ocenění byli všichni zúčastnění – každý tým dostal něco pro doplnění energie a také časopisy z Karmelitánského nakladatelství z Brna (Nezbeda, Duha a Naše rodina). Po troše pohybu a legrace jsme společně opékali buřty, mlsali sladké dobroty, které maminky napekly a povídali si… Na závěr mládežníci zazpívali několik známých songů s kytarou a poté se i ti největší vytrvalci odebrali do svých domovů. Další podobné setkání bude zase za rok.

O nejbližších akcích: Zrcadlo –odpoledne pro maminky - masér, kadeřnice - ve středu 11. 6. od 16 hod. Objednat týden předem na tel. 731 604 120.

Setkání chlapů na Centru v Pavlovicích – nebude 7.6. , ale až v sobotu 21.6. Tentokrát bude setkání celodenní – od rána budeme řezat a štípat dřevo. Výborný oběd i občerstvení zajištěno. Velká sekera nebo větší motorová pila vítána. Modlitby matek – v pátek 6.6. od 20 hodin

Setkání příznivkyň břišního tance - ve středu 25.6. od 18 hodin závěrečná taneční párty. Zatančíte si a dozvíte se o historii i účincích bř. tance na tělo i duši a potěšíte se vůní i chutí čajů. Vstupné dobrovolné :-) Exit club – poslední - v pátek 6.6. – 16:45 – 20 hod – téma-Povzbuzení

Exit akce – NEALKODISKOTÉKA – v pátek 20.6. 2008 od 19 hodin v Hradčanech na výletišti – pod hvězdnou oblohou…. Vstupné – 50 Kč; slosovatelné vstupenky. Info u Peti – 776 810 451 a na webu Přednáška psycholožky Mgr.Marcely Prvé na téma Nadané děti a přístup k nim – přeložena na podzim. Termín upřesníme.

Prázdniny v Ráji v červenci a v srpnu nepoběží pravidelné programy, ale chystáme pro vás několik speciálních programů. 15.8. - DEN PRO MAMINKY - tvořivý i povídací program - hlaste se předem. 18.-26.8.-PRÁZDNINOVÉ POVYRAŽENÍ pro děti školního věku- super program od 8 do 16 hodin. Strava: 2 svačiny a oběd. Cena 50 Kč na 1 den 24.8.-CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ- tradiční dobrodružná akce pro rodiny s dětmi. Info: 731 604 120 - H. Školoudová Další programy a upřesnění najdete na www.raj-pavlovice.cz

Strana 10

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Pouť na místa zjevení Božího milosrdenství a projevení ďábelské nemilosrdnosti

„Kde se projevil hřích, tím více se projevila Boží milost“. Tato slova Písma svatého se naplnila v mimořádné míře na místech, která se nesmazatelně zapsala do dějin světa a do osudů milionů lidí. Těmito místy, kam směřují kroky lidí z celého světa, se staly Krakov-Lagiewniky, místo zjevení Božího milosrdenství a Osvětim, místo projevení ďábelské nemilosrdné zloby. Na pouť koncem dubna k prosbě o Boží milosrdenství a k uctění obětí nacismu pozval otec děkan Sławomir Sułowski kněze přerovského děkanátu. Nabídku přijali P. Pavel Ryšavý, P. Radek Sedlák, P. Jindřich Peřina, P. Ondřej Jirout, P. Pavel Bilinski, a P. Jiří Koníček. Část kněží se vydala v pondělí dopoledne. Na cestě do Krakova se zastavili ve Wadowicích, v rodišti Svatého otce Jana Pavla II., v jehož nejvyšší pastýřské službě se odrazila zkušenost tohoto kraje. Útočištěm pro skupinku poutníků se stal klášter Kongregace Matky Božího milosrdenství v Krakově-Lagiewnikách, v budově, kde byla pamětní cela sestry M. Faustiny Kowalske, kterou si Pán Ježíš vyvolil, aby zvěstovala světu tajemství Božího milosrdenství. Charakteristikou pro sv. Faustinu je její velké utrpení. Ona sama uvádí, že utrpení je velká milost a ve svém deníku píše: „Toužím soucítit s utrpením bližních, své utrpení skrývat v srdci nejen před bližními, ale i před Tebou, Ježíši. Utrpení je největší poklad na zemi – očišťuje duše.“ Svědectví sestry Faustiny - k účasti s utrpením bližních a nalezení smyslu, jak utrpení proměnit ke spáse duší - se ukázalo jako nesmírně důležité právě pro místo, kde se později projevilo tak nesmírné utrpení, v nedaleké Osvětimi. Sestra Faustina byla svou soucitnou účastí nejen velkým povzbuzením pro trpící bližní, ale byla povolána k úkolu zvěstovat o Božím milosrdenství. Zoufalství lidí v utrpení a smrti, které se projevilo v nejhroznější podobě ve vyhlazovacím koncentračním táboře, má vést lidstvo k naději a důvěře v Krista, který dal příslib: „Kdo důvěřuje v mé milosrdenství, nezahyne a nepřátelé se rozbijí na úpatí mého podnoží“. Čím více se rozmnožil hřích, tím více Pán Ježíš chce projevit svoji milost: „Přeji si, aby mé milosrdenství poznal celý svět; nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství.“ Naplnění těchto příslibů a povzbuzení k šíření poselství o Božím milosrdenství jsme mohli načerpat při společném slavení poutní mše svaté v úterý ráno ve velkolepé moderní bazilice Božího milosrdenství.

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Poutní areál se z původního kláštera rozrostl o nové stavby a venkovní prostory a je zasvěcen k modlitbám a díkuvzdání za Boží milosrdenství. Zvláště působivá je kruhovitá, světlem prozářená bazilika s věží, která ční do krajiny jako maják naděje v moři rozbouřeného světa. Z místa naděje a Božího milosrdenství jsem se vydali do nacistického koncentračního tábora, který se stal symbolem zoufalství a ďábelského nemilosrdného vyhlazování. Cesta areálem likvidačního tábora se stala cestou křížovou s bolestnými zastaveními, svědčícími o systému a rafinovanosti zla, kterému byly podrobeny bezbranné oběti. Největšímu utrpení byli vystavení lidé, jejichž jediným proviněním bylo, že příslušeli k židovské národnosti. Židé z celé Evropy byli přiváženi v nákladních transportech jako ovce vedené na porážku. Tyto transporty měly svoji konečnou stanici v táboře přímo u kremačních pecí, kde byli mnozí odváděni k přímé likvidaci. Zde jsme modlitbou uctili ty, kteří touto výhni přešli k Nejvyššímu Pastýři. Přes nesmírnou hrůzu násilí, zotročování a systematické pošlapávání lidské důstojnosti se i v tomto prostředí projevila mezi vězněnými lidskost, vzájemná solidarita a pomoc. Svědectví heroické bratrské lásky a oběti vydal sv. Maxmilián Kolbe, který nastoupil do cely smrti místo spoluvězně. P. Maxmilián jako apoštol a rytíř Neposkvrněné poukázal svou obětí, že ďábelská nemilosrdnost a skvrna Osvětimi byla přemožena důvěrou v Boží milosrdenství a zasvěcením Panny Marie Neposkvrněné. Osvětim je památníkem minulého zla, avšak nyní se také stal místem modlitby, smíření a dialogu, kterému se zasvětily sestry Karmelitánky. Díky jejich modlitbám se na tomto místě, kde se projevil hřích, dnes tím více projevuje milost Božího milosrdenství a smíření. P. Jiří Koníček U příležitosti arcidiecézní pouti ke cti sv. Jana Sarkandera udělil arcibiskup Jan Graubner 10. 5. v katedrále sv. Václava v Olomouci ocenění 101 zasloužilým farníkům. Mezi oceněnými byli i manželé Marie a František Spáčilovi z Předmostí, Helena a Ladislav Vyvážilovi z Tovačova, Blažena a Bohumír Kočířovi z Tovačova a pan František Sedlář z Vlkoše. Všem oceněným gratulujeme a děkujeme. Strana 11

V přerovském děkanátu ve farnosti Penčice bydlí pan Miloslav Šváček, který nejen třicet let vykonává funkci kostelníka, ale je také už pátý rok předsedou Mezinárodního svazu katolických esperantistů (Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista) a jeho české pobočky, která je současně Katolickou sekcí Českého esperantského svazu.

Bratře Miloši, můžeš nám prozradit, jak ses k funkci s celosvětovou působností dostal a co je cílem katolických esperantistů? Mezinárodní svaz katolických esperantistů (IKUE) je laická organizace církve se sídlem v Římě, která sdružuje příznivce mezinárodního jazyka esperanta. Založen byl v roce 1910 v Paříži. Své nynější sídlo má v Římě. Sekce a členy má v mnoha státech celého světa. Usiluje o uplatnění křesťanských ideálů a šíření evangelia prostřednictvím esperanta dle příkazu Ježíše Krista: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15). Vydává časopis „Espero Katolika“ (Katolická naděje), který už existuje od roku 1903. Kromě různé jiné činnosti pořádá své kongresy. U nás byly tyto kongresy v roce 1929 v Praze, 1936 v Brně, 1995 v Olomouci, 2002 v Kroměříži a 2006 na Velehradě. V roce 2003 mě na kongrese v italském Rimini zvolili předsedou IKUE na čtyřleté období a minulý rok na kongrese v polském Pelplinu opět na další čtyřleté období. Patronát nad IKUE má otec kardinál Miloslav Vlk, který zná esperanto a nad českou sekcí otec arcibiskup Karel Otčenášek. IKUE byla uznána papežskou radou pro laiky v roce 1992.

Můžeš nám krátce objasnit, co esperanto je a jak vzniklo? Je to mezinárodní jazyk plánovitě vytvořený, jehož autorem je polský lékař Dr. Ludvík L. Zamenhof (1859-1917). Jde o nesporně geniální lingvistický výtvor, který vychází z logických principů má fonetický pravopis, využívá mezinárodně známých slovních kmenů s důmyslnou tvorbou slov, včetně jejich odvozování, a přitom jeho gramatika je zcela jednoduchá. Naučit se mu je nejméně 6x snazší, než ovládnout některý cizí národní jazyk. Má bohatou literaturu, originální i přeloženou (více než čtyřicet tisíc titulů), časopisy atd. Esperanto bylo oficiálně zařazeno mezi liturgické jazyky vatikánskou Kongregací pro bohoslužbu a svátosti v r. 1990. Můžeš nám prozradit, co Tě k esperantu přivedlo? Bylo to v roce 1955, když jsem si pročítal tehdy již zakázaný časopis pro mládež Anděl strážný, v němž vycházela rubrika s kurzem esperanta. To mě zaujalo. Řízením Boží prozřetelnosti jsem se několik dnů nato setkal ve vlaku s učitelem esperanta, u něhož jsem absolvoval písemný kurz. Pak následovaly další kurzy a v r. 1960 jsem složil učitelskou zkoušku. Zapojil jsem se do mezinárodního hnutí katolických esperantistů, kde jsem aktivní dosud. Je známo, že v období hluboké totality v sedmdesátých letech min. století jsi byl organizátorem velmi riskantní akce – katolických táborů esperantistů. Můžeš nám něco o tom povědět? V roce 1969, už pod hlavněmi sovětských okupačních tanků, jsem s panem Josefem Kobzou (který tajně studoval teologii a až po 20 letech byl vysvěcen na kněze), začal pořádat katolické esperantské tábory v jeho bydlišti v Herborticích (mezi Lanškrounem a Štíty). Bylo to nádherné společenství převážně mladých lidí i se zahraniční účastí. Podařilo se nám zorganizovat devět těchto táborů. Věděli jsme, jak riskantní činnost provádíme. Po pátém táboru navštívila Herbortice stranická delegace, která prošetřovala, co se to tam děje. Na další čtyři roky tábor zachránili blízcí sousedé - dlouholetí členi komunistické strany, kteří ujistili soudruhy z komise, že dobře znají, kdo tábor organizuje a vede, že vše je v pořádku. Protože se už nad táborem snášely černé mraky, tak jsem v roce 1977 táborníky upozornil na možný vpád StB. Bylo nám to zřejmé s podivných „houbařů“, kteří se často procházeli v lese u tábora. Strana 12

A tak ve druhém týdnu ve čtvrtek byl tábor přepaden příslušníky StB za účasti okresního (proti)církevního tajemníka. Dva roky byl připravován soudní proces, který měl sloužit k odstrašení podobných aktivit. Měli pro mne připravené tři a půl roku vězení, ale mezinárodní vlna protestů jim nakonec nedovolila svůj záměr uskutečnit. Protest vyslovil i Vatikán a velkou posilou pro mne byl dopis Sv. otce Jana Pavla II. Soud proběhl na jeho narozeniny 18.5. 1979. Nakonec jsem byl odsouzen na 15 měsíců podmíněně s odkladem na tři roky a páter Vojtěch Srna na 12 měsíců podmíněně a k zákazu vykonávání kněžské služby. Byl jsem první laik odsouzen na základě § 178 - maření státního dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi. V období až do r. 1989 jsem byl stále aktivní v katolickém esperantském hnutí. Po devíti letech, kdy mi dovolili účast na odborové rekreaci v Polsku, jsem navštívil tehdejšího předáka Solidarity a pozdějšího prezidenta Polska pana Lecha Walesu. A co bylo pak v období po „sametové revoluci“? V r. 1990 se omluvil Český esperantský svaz za mé vyhození v roce 1977. Byla obnovena činnost zakázané Katolické sekce ČES a začali jsme opět organizovat po třináctileté nucené přestávce naše katolické esperantské tábory ve velmi živé farnosti v Sebranicích u Litomyšle. Tam jsme jich uspořádali čtrnáct. Téměř na každém táboře jsme měli vzácnou návštěvu v osobě otce arcibiskupa Karla Otčenáška, otce biskupa Josefa Hrdličky a otce biskupa Josefa Kajneka, také předsedy Fatimského apoštolátu v ČR otce Pavla Dokládala a dalších milých hostů, kteří vždy pro účastníky mezinárodního tábora sloužili táborovou mši svatou v esperantu. Každým rokem pořádáme také setkání našich členů a další akce.

Na generální audienci u Sv. otce Jana Pavla II. 3. srpna 1997 na Náměstí sv. Petra ve Vatikánu zástupci IKUE P. Duilio Magnani, Dr. Antonio De Salvo a Miloslav Šváček (třetí zprava), předávají papeži misál a lekcionář v esperantu.

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Co plánujete do brzké budoucnosti? V květnu bylo třídenní setkání na poutním místě ve Vranově u Brna. Poté se zúčastním v Německu slavnostního předání Federativního kříže prezidentem za zásluhy otci Bernhardu Eichkornovi za dlouholetou obětavou esperantskou činnost na poli ekumenismu a dorozumění mezi národy. V červnu to bude účast na symposiu v Bulharsku, který pořádá Světová pravoslavná liga esperantistů s naším Mezinárodním katolickým esperantským svazem (IKUE). Koncem srpna se zúčastním 61. kongresu IKUE v Rimini v Itálii. Moje dlouholetá činnost v katolickém esperantském hnutí měla pro můj život nesmírnou cenu. Věřím, že obohatila duchovně i

mnoho jiných, zvláště mladých. Děkuji Bohu, že jsem také mohl v době totality trochu snášet příkoří pro jméno Kristovo.

Za rozhovor děkuje kaplan P. Jindřich Peřina

Bližší informace o katolickém esperantském hnutí: IKUE-Katolická sekce ČES Miloslav Šváček, předseda IKUE Tršická ul. 6, 751 27 Penčice tel.: 732 420 675; e-mail: [email protected] web: http://esperanto.cz/ikue

Doplnění k článku: Tovačovsko: Kříže – tiší svědkové minulosti… Pozorný čtenář znalý klopotovických reálií nás upozornil na některé nepřesnosti, které se do našeho textu vloudily. Děkujeme a z jeho dopisu doplňujeme: Kříž postavený na místě tragické smrti Josefa Klobouka není na „hradské“ silnici, nýbrž u silnice z Klopotovic, vedoucí na tuto „hradskou“ silnici, a Josef Klobouk byl při nehodě vozem přimáčknut k jedné z třešní, které tehdy silnici lemovaly. U cesty z Klopotovic do Biskupic nestojí zapomenutý pomníček z bitvy u Tovačova 15. července 1866, ale votivní socha Panny Marie Svatohostýnské z roku 1896, která byla postavena manželi Kloboukovými na poděkování za pomoc Panny Marie v kritické rodinné situaci. Za upřesnění děkuji. Pavel Hofírek Oprava střechy Práce na nové střeše přerovské fary jsou v plném proudu, což můžete také Svátost biřmování uděloval 25. května vidět. Děkuji všem dárcům za jejich ve Vlkoši otec arcibiskup Jan Graubner. štědrost a děkuji také městu Přerov za jeho finanční podporu. Ve sbírkách a darech se vybralo 403.598,- Kč a město nám poskytlo dotaci 200.000,- Kč a tak máme na novou střechu celkem 603.598,- Kč. Děkuji také farníkům, kteří nám poskytli půjčky v celkové hodnotě 225.000,- Kč. Také chci poděkovat těm, kdo na nás myslíte v modlitbě a sledujete předpovědi počasí stejně pozorně jako my na faře. Další práce Olomoucký kraj nám poskytl dotaci 50.000,- Kč na opravu sochařských prvků kaple Panny Marie Bolestné a pokud se nám podaří získat ještě další podporu, tak by letos mohla být celá generální oprava kaple před kostelem sv. Vavřince dokončena. V Předmostí žádáme o dotaci z ministerstva na opravu fasády kostela sv. Magdalény a pokud bude naší žádosti vyhověno, tak by se letos mohlo udělat odstranění poškozených omítek a oprava věže. Zaměření farní zahrady v Předmostí je hotovo a nyní se pracuje na celkovém návrhu zahradních úprav.

Plán na rok 2008-2009 Ve středu 25. června 2008 v 19:30 na faře v Přerově bude pastorační setkání, na kterém budeme mluvit o plánovaných akcích v našich farnostech v příštím školním roce. Zvu všechny, kdo se chtějí aktivně zapojit do organizování farních aktivit nebo chtějí přidat své návrhy a postřehy. Chci sestavit pastorační kalendář farností Přerov a Předmostí na školní rok 2008-2009, který by mohl vyjít už v příštím čísle našeho časopisu. Po dosavadních zkušenostech se osobně zaměřím spíše jen na ty nejdůležitější slavnosti a akce a ostatní aktivity budou ještě více než dosud závislé na konkrétní ochotě a zájmu farníků. Pokud se totiž ve farnosti organizuje například nějaká akce pro rodiny a nemalá část farníků si ve stejném termínu odjede na svoji vlastní akci, tak je to pro mne mimo jiné jasným znamením, že příště mám své úsilí věnovat něčemu smysluplnějšímu. Mezi těmi věcmi, na které si budu chtít vždy najít čas, stále zůstávají osobní rozhovory s farníky, zvláště rozhovory o duchovních věcech. Doufám, že příští rok bude po vnější stránce klidnější, a tak bude více času a sil pro taková setkání. Adresář farností Prosím ty, kdo se ještě nezapsali do adresáře našich farností, aby tak učinili co nejdříve. Plánuji po prázdninách udělat volby členů ekonomických rad farností a adresář chci využít jako seznam voličů. Budu rád, když v něm bude zapsána většina farníků. V této chvíli je zapsáno v adresáři dohromady v obou farnostech 356 lidí, což je zhruba třetina účastníků nedělních bohoslužeb. Těm za jejich vstřícnost děkuji. Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

P. Pavel Hofírek

Strana 13

Dnes Vám chceme přiblížit práci Charitní ošetřovatelské služby.

Jak dlouho služba funguje a kdo v ní pracuje? Služba funguje od roku 1993 a její služby zajišťuje sedm zdravotních sester pod vedením vrchní sestry paní Daniely Štolfové. Kde, kdy a komu je služba poskytována? Jde o domácí zdravotní péči, která je poskytována v domácnosti pacienta. Je zajištěna 7 dní v týdnu a rozsah služby u jednotlivých pacientů vychází z indikace lékaře dle zdravotního stavu pacienta. Služba je poskytována pacientům s akutním či chronickým onemocněním, s tělesným, smyslovým a mentálním postižením. Co konkrétně domácí ošetřovatelská péče znamená? Do ošetřovatelské péče patří takové zdravotní úkony jako rehabilitace u pacientů po cévních mozkových příhodách, po amputacích, u poruch funkcí nervového aparátu, ošetřování ran, bércových vředů, katetrů, aplikace inzulinu, odběry krve, péče o chronicky nemocné a hospicová péče (doprovázení umírajících, kteří chtějí prožít poslední dny svého života v domácím prostředí). Pro zajištění kvalitní péče a zlepšení života pacientů zapůjčujeme také kompenzační pomůcky, jako jsou polohovací lůžka, invalidní vozíky, chodítka, sedačky do vany, jídelní stolky a jiné. Co musí člověk udělat pro to, aby mohl službu využívat a kam se může zájemce obrátit pro další informace? Péče je indikovaná lékařem. Doporučujeme zájemcům, aby navštívili kancelář Charitní ošetřovatelské služby (Šířava 27, v pondělí od 14 –16 hod. a středu od 8 – 10 hod., po telefonické domluvě i mimo tuto dobu), kde se mohou dozvědět podrobnější informace podle své konkrétní situace a pak kontaktovat praktického lékaře. Martina Krejčířová

Chcete se dozvědět více o církevním životě u nás a ve světě?

Tiskové středisko České biskupské konference (TS ČBK) informuje na svých webových stránkách www.cirkev.cz o aktuálním dění v církvi doma i ve světě. Nabízí též české překlady dokumentů papeže, Svatého Stolce i oficiální dokumenty ČBK. Kromě toho upozorňuje na zajímavé akce, přednášky, pořady v médiích či knihy. Vedle českého servisu zajišťuje i anglické zpravodajství – výběr důležitých zpráv z domova i ze světa. Od začátku června 2008 se na těchto stránkách budou objevovat také rozhovory on-line s významnými osobnostmi církevního života s možností zapojení se do rozhovorů. Svým čtenářům vycházíme vstříc a upozornění na všechny zprávy jim zasíláme do e-mailových schránek. Každý pracovní den ráno a odpoledne obdrží zájemci elektronickou poštou krátké anotace všech nových článků. Tato služba je poskytována zdarma, je možné ji kdykoliv zrušit. Tiskové středisko ČBK zaručuje, že e-mailové adresy svých čtenářů nikde nezveřejní ani nepoužije k jinému účelu než k zasílání zpravodaje. Zároveň během dopoledne zasíláme výběr článků z církevních témat, které vycházejí v různých médiích. Jak je možné si službu objednat? Je to jednoduché –poslat zprávu na adresu [email protected] a napsat, o kterou z jazykových verzí máte zájem – českou či anglickou – a my vás mezi odběratele našeho zpravodaje rádi zařadíme. Prostřednictvím našeho zpravodajství budete mít okamžitý a bezplatný přístup ke zpravodajství o životě církve v naší zemi i v zahraničí přímo ve své e-mailové schránce a nic vám již neunikne. Těší nás váš zájem o naši práci a děkujeme i za názory a připomínky. Díky nim má naše práce smysl. Jiří Gračka

Strana 14

Znamení kříže

Maminka nás učila dělat znamení kříže hned, když jsme začali mluvit, možná ve dvou letech našeho věku a pak následovala modlitba. Levou ruku jsme měli položit dlaní na hruď a pravou rukou položit na čelo, hned nato na hruď, pak na levé rameno a hned na pravé rameno. Přitom jsme říkali: „Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého, amen“. Nebo můžeme říkat: „Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému, amen.“ A hned nám vysvětlila, proč to tak má být. Přiložením ruky na čelo vyjadřujeme, že to, co jsme rozumem a vírou přijali, - přiložením ruky na hruď vyjádříme, že to chceme v srdci uchovávat – a ramena mají ukázat, že chceme nést tíhu života. A amen znamená – ať se stane – potvrzení toho, co jsme řekli a rukama vyjádřili. Pak ještě znamení „malého kříže“. To palcem pravé ruky uděláme malý křížek na čelo, pak na ústa a nakonec na hruď a říkáme přitom: „Sláva Otci, i Synu i Duchu svatému, amen.“ A znamená to, že to, co jsme rozumem a vírou přijali, ústy vyznáváme a v srdci uchováváme. Takový „malý kříž“ se dělá před čtením evangelia při mši svaté. Jenže ne všichni lidé o tom vědí. Snad to kdysi věděli, ale zapomněli na to, co a proč to dělají. Proto je vidět některé lidi, že učiní místo znamení kříže nějaké záhadné „klikyháky“ někde na hrudi a pro ně je to v pořádku. Jiní zase se rozmáchnou tak, že potřebují kolem sebe ke znamení kříže dostatek místa, aby mohli širokým rozmachem se dotknout čela, pak rovněž širokým rozmachem dotknout místa někde v podbřišku a pak podobně dojde na levé a pak pravé rameno. Oba dva popsané způsoby by mohly být poněkud jiné a to podle hesla – „zlatá střední cesta“: dělejme to tak, jak nás to maminka naučila, ještě když jsme byly malé děti. František Adamík

18. ročník Akademických týdnů v Novém Městě nad Metují se koná v termínu 26. 7. – 8. 8. 2008 Více informací na plakátcích. Závazné přihlášky posílejte co nejdříve na adresu Akademické týdny, Nádražní 219, 549 01 Nové Město n Metují Tel: 491 472 182, 777 194 760

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Svatý Bonifác, biskup a mučedník

Narodil se kolem roku 673 v Anglii. Jako benediktinský mnich z kláštera v Exeteru a později v Nurslingu odešel jako misionář na území dnešního Holandska a Německa. Jmenoval se Wynfrith, papež Řehoř II. mu dal jméno Bonifác, pověřil ho misijní činností na tomto území a vysvětil na biskupa roku 722 se sídlem v Mohuči. Později se stal arcibiskupem a kladl základy církevní organizace v Bavorsku, Hessensku a Durynsku. Zřizoval kláštery a nová biskupství, svolával synody a vychovával nové misionáře. Zemřel 5. června 754 se svými 52 spolupracovníky mučednickou smrtí, když se na území dnešního Holandska chystal udělovat svátost biřmování. Je patronem Německa, zvláště diecéze Fulda a Durynska, sládků, krejčích a knihkupců. Jeho liturgický svátek slavíme 5. června.

Úvod do křesťanství

Jaroslav Branžovský

Joseph Ratzinger – Benedikt XVI. Na konci šedesátých let se mladý profesor Ratzinger stal světově známým díky knize Úvod do křesťanství. Pokouší se v ní odpovědět na otázku, co je obsah a smysl křesťanské víry. Důkladnost a hloubka, s níž zde odkrývá základní problémy křesťanské existence, je ohromující i na počátku 21. století. Za orientační vodítko svých úvah si autor zvolil text apoštolského vyznání víry (Věřím v Boha), jímž si křesťané různých konfesí udržují v živé paměti základní pravdy víry. Tyto pravdy tlumočí živým a zároveň velmi přesným jazykem. Nejprve se snaží plně porozumět tomu, co znamená víra v Boha dnes. Zkoumání různých forem racionality a kritika jednostranně technického a přírodovědného chápání člověka a světa ústí do úvah o nedělitelném vztahu víry a rozumu. Pravdy víry souvisejí těsně s celou existencí člověka: zásadně se týkají jeho rozhodování a nejsou jen záležitostí konvencí, soukromí či citů. Specifičnost křesťanské víry spočívá v tom, že křesťan nevěří v něco, ale v někoho. Víra je dialog s Božím TY, setkání s osobním Bohem-Láskou, který nám zjevuje svou tvář v Ježíši Kristu, a my v tomto setkání poznáváme smysl světa i našeho života. Úvod do křesťanství se stal bestsellerem přeloženým do více než dvaceti jazyků. Nyní vychází v novém českém překladu, který napravuje četné nedostatky předchozích vydání. Připojena je i nová vstupní esej z roku 2000, v níž autor uvažuje o dopadu klíčových společenskopolitických přeměn druhé poloviny 20. století na situaci současného křesťanství. Knihu vydalo roku 2007 Karmelitánské nakladatelství, má 285 stran, cena 347,- Kč. Je to kniha, kterou je nutno číst zvolna, překvapí nás svým pohledem na nám známé věci, o kterých už třeba ani nepřemýšlíme. Hezké čtení. Jaroslav Branžovský dokončení ze str.16 Neděle 29.6. 9:45 10:30 15:00 Pondělí 30.6. 16:00 Středa 2.7. 19:30 19:30 Čtvrtek 3.7. 15:00 Sobota 5.7. Čtvrtek 10.7. Neděle 13.7. Neděle 20.7. Pondělí 21.7. Sobota 2.8. Pondělí 4.8. Středa 6.8. Neděle 10.8. Středa 13.8. Pátek 15.8.

Fara v Předmostí Lověšice Svitavy Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 9:30 Podolí 17:30 Kostel v Předmostí 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Přerov, sv.Vavřinec 8:45 Kostel v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Kostel v Předmostí 18:00 Kostel v Předmostí Svátek Proměnění Páně 19:30 Fara v Přerově 9:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008

Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Poutní mše svatá v kapli v Lověšicích Primiční mše svatá P. Zdeňka Klimeše Začátek přípravy rodičů na křty dětí Schůzka akolytů Redakční rada časopisu Úklid kostela – skupina „B“ Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Poutní mše svatá v kapli v Podolí Mariánské večeřadlo Úklid kostela – skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Hodová mše svatá v Předmostí Adorační den v kostele sv. Vavřince Mariánské večeřadlo Mše svatá ze svátku Proměnění Páně Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Schůzka akolytů Hody v Přerově Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Strana 15

j

Příležitost ke svaté zpovědi v Přerově v kostele sv. Vavřince je každý pátek od 16:00 do 18:00 a také před každou mší svatou kromě nedělního dopoledne. Eucharistická adorace je v kostele sv. Vavřince každý pátek od 16:00 do začátku večerních bohoslužeb. Sobota 7.6.

Neděle 8.6. Úterý 10.6. Čtvrtek 12.6. Pátek 13.6. Sobota 14.6. Neděle 15.6. Pondělí 16.6. Čtvrtek 19.6. Pátek 20.6.

8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Fara v Přerově 9:00 17:30 9:45 15:00 19:30 16:00 18:00 8:45 17:30 20:00 17:30 19:00 9:00 9:00 19:30 16:00 17:30 18:45 15:00 17:30 18:30

Centrum Sonus Kostel v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Dřevohostice Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec

Sobota 21.6.

9:30 Olomouc, katedrála 16:00 Olomouc, katedrála

Neděle 22.6.

10:30 15:00 19:30 17:30

Pondělí 23.6. Úterý 24.6. Středa 25.6. Čtvrtek 26.6. Sobota 28.6.

Čekyně Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Slavnost Narození sv. Jana Křtitele 16:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 8:45 17:30 20:00 9:30

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Olomouc, katedrála

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svatá v latině Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na červenec, srpen a září Setkání františkánského společenství Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání animátorů mládeže děkanátu Setkání mládeže po biřmování Setkání společenství křesťanských žen Koncert duchovní hudby Úklid kostela – skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek Modlitby Fatimského apoštolátu Malá fatra v Dřevohosticích Schůzka ministrantů v Přerově Schůzka ministrantů v Předmostí Setkání mládeže Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Úklid kostela – skupina „C“ Setkání dospělých po biřmování Mše svatá pro děti s předáváním vysvědčení z náboženství v Přerově Jáhenské svěcení Děkanátní modlitby za rodiny a kněžská a řeholní povolání v olomoucké katedrále Poutní mše svatá v kapli v Čekyni Koncert křesťanské skupiny Paprsky Setkání mládeže po biřmování Besedy nad katechismem na Sonusu Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí v pondělí 18:00 Setkání společenství křesťanských žen Pastorační setkání: Plánování akcí na rok 2008-2009 Úklid kostela – skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek Kněžské svěcení dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jindřich Peřina, Zdeněk Klimeš, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prázdninového čísla je 2. července 2008.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Slovo pro každého Číslo 6, Ročník 14, Červen 2008