Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Leden 2008

Číslo 1 Ročník 14 Úvodník

P. Jaroslav Knichal

Liturgický kalendář

Rosteme… biblistika Bible – rodinná kronika národa božího

Rosteme… liturgika

Kdy ponejprv křesťané slavili Vánoce?

Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Sociální učení církve Populorum Progressio

Dětské okénko

Stránka pro mládež

Církevní silvestr v Pavlovicích

Pozdrav z Teologického konviktu

Interděkanátní florbalový turnaj

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov - Ráj Církevní památky

Jen tak ve stručnosti Světec měsíce

sv. Fabián a Šebestián

V naší arcidiecézi letos prožíváme Rok Bible.

Pro nás všechny je to výzva, aby nejen v našich domovech Bible nechyběla, ale kéž je pro nás knihou, kterou otevíráme co nejčastěji. Vždyť stačí denně přečíst jen několik málo veršů a jejich myšlenka nás bude provázet po celý den.

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

Leden v liturgii Biblická zpráva o mudrcích je kusá: přišli, poklonili se a opět mizí. Už nikdy více o nich nebudeme nic slyšet. Zůstala po nich kromě darů pouze výzva. Pro toho, kdo hledá i pro toho, kdo již objevil Pravdu. Ten, který hledá, musí počítat s řadou překážek a ta nejtěžší, největší a nejméně pochopitelná přichází téměř na konci hledání. Nejednou touto překážkou může být ten, který – již uvěřil. Překonat kousek cesty může být pro někoho velmi náročné. Přijmout s vírou v Boha i lidsky padající a Bohem pokaždé pozvedávanou církev, se pro leckoho může zdát být jako jeden z klíčových problémů. I přesto však jako tři mudrci, může vstát a znovu jít. Dobrodružná cesta k Bohu nekončí křtem. A nekončí ani v církvi. Ta není cílem, je pouze prostředníkem. Nebo možná průvodcem. I my tedy, kteří jsme dennodenně obdarovávání Boží přítomnosti mezi námi, kteří se s Bohem můžeme setkávat už po léta v modlitbách, kteří jsme si navykli Bohu tykat a rozhodovat o tom, zdali ho přijmeme nebo odmítneme ve svátostech, jsme občas konfrontováni tím jedním či dvěma (třemi, osmi, deseti) pohany, kteří přicházejí, aby mezi námi hledali krále svého života, pevný bod svého tápání, smysl své existence, ideál vzájemného mezilidského soužití. Vděčnost za dar a uvědomění si toho, že jsme byli obdarováni, nás má vést k vděčnosti, a ne k závisti či vyvyšování se nad druhé. Protože právě nově příchozí nám mohou otevírat oči, srdce i naše životy, abychom je vpustili mezi sebe a dovolili jim najít v našem středu Boha, který se narodil jako člověk. Prosme v tomto novém roce, když si připomínáme skutečnost, že Bůh se v lidském těle zjevuje každému, kdo ho hledá, a nejenom nám, abychom se nikdy nestali překážkou, která zabrání dalším hledačům poznat Ježíše takového, jaký doopravdy je. Abychom jim neukazovali krále, kterého jsme si vytvořili my sami, ale dovolili jim poznávat Krále, kterým je On sám, protože jím prostě je. Strana 2

P. Jaroslav Knichal

1. 1.

Slavnost Matky Boží, Panny Marie S církví si připomínáme den, kdy byl Ježíš obřezán a bylo mu dáno jméno Ježíš, jak jej nazval anděl. Obřízka byla znamením smlouvy mezi Bohem a izraelským národem. Tato obřízka začleňuje i Ježíše do konkrétního lidského společenství. Jeho jméno naznačuje, že v něm Bůh uskuteční něco nového, co převyšuje podobu smlouvy starozákonní: v Ježíšovi Bůh zachraňuje a přináší plnost života. 6. 1. Slavnost Zjevení Páně / sv. Tři králové „Jakmile mudrci uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. (Mt, 2,10-11)“ Pro své fyzikální vlastnosti se zlato stalo symbolem neměnnosti, věčnosti, dokonalosti. Barva zlata jej určila jako symbol nebeského světla a pravého poznání. Čištění zlata v ohni je obrazem utrpení, jež Bůh v pozemském životě dopouští, aby je změnil v náš prospěch. Zlato je také symbolem královské moci a důstojnosti, a největší ze tří božských ctností, lásky. Také my obětujeme novorozenému Pánu zlato, když jej uznáváme za krále celého světa (sv. Řehoř Veliký). Odevzdáváme mu zlato, když jej milujeme jako nejvyšší dobro, a bližního, když milujeme z lásky k Bohu. Přinášíme mu nejcennější dar, když mu obětujeme své radosti i starosti, své úspěchy i prohry, své štěstí i utrpení, sebe samé ve spojení s eucharistickou obětí jeho Syna. Kadidlový dým stoupající vzhůru symbolizuje modlitbu, jež vystupuje k Bohu, vůně kadidla představuje ctnosti, jež jsou ochranou před pokušením a nástrahami zla, pryskyřice nepodléhající zkáze je obrazem nesmrtelnosti. Každá naše sebekratší, ale upřímná modlitba je kadidlovým zrnem, obětovaným v pokoře Pánu. A naše touha po Bohu je tím uhlím v kadidelnici. Je-li rozžhavená, stoupá k Bohu nepřetržitý dým našich modliteb bez ohledu na náš čas a naše síly, pohasne-li, Bohu milý dým chval a proseb se ztrácí, byť bychom měli času a sil nadbytek. Symbolika myrhy vychází z její vůně, hojivých účinků a hořké chuti. Vůně myrhy představuje vůni ctností, hořká chuť je obrazem utrpení a strastí pozemského života. Používání myrhy při pohřbívání vedlo k tomu, že se myrha stala také symbolem smrti. Chceme Bohu obětovat vzácný dar myrhy? Odhoďme tedy svoji pýchu, falešný pocit nezávislosti a síly.Bez Boha nic nejsme a nic nemůžeme. Přijměme za svou Boží vůli, zemřeme sami sobě, abychom už nežili my, ale žil v nás Kristus. Darujme se Bohu jako obětní dar, připodobme se Kristu ukřižovanému a spolu s ním vstaneme k věčnému životu. (Podle časopisu Amen 1/2000.) 13. 1. Svátek Křtu Páně Na konci vánoční doby slavíme svátek Křtu Páně. Jak bychom mohli nejlépe pochopit tuto událost? Bylo vůbec potřeba, aby pouhý člověk Jan Křtitel pokřtil Boha a člověka Ježíše Krista? Vždyť pokřtít znamená totéž, co omýt, ale v Kristu přece nebyla žádná nečistota! Janův křest byl křest pokání a ten přece našemu Pánu nepřísluší, vždyť neměl žádný hřích. Navíc Pán Ježíš byl již obřezán, aby naplnil zákon, a Janův křest nebyl součástí mojžíšského zákona. Přesto čteme v Matoušově evangeliu 3, 13: Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. A tak je třeba říci, že Kristus měl být pokřtěn, ba dokonce, že bylo vhodné, aby byl pokřtěn. Ne snad proto, že by se měl očistit, ale aby sám očistil vody, které tak byly omyty a posvěceny Kristovým tělem, které nepoznalo hřích. I když tedy Kristus sám nebyl hříšník, přece na sebe vzal hříšnou přiroSlovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

program na rok 2008

541 239 264; Vranov u Brna 7, 664 32 e-mail: [email protected]; www.dc-vranov.katolik.cz

MLÁDEŽ HLEDAJÍCÍ SVÉ ŽIVOTNÍ POVOLÁNÍ: vždy v sobotu od 9.30 do 17 hod. Petrov - 12.1., 9.2., 15.3. duchovní obnovy - 5.4., 17.5., 14.6., 18.10., 8.11., 13.12. Exercicie - 30. 6. – 5. 7., 7. 7. – 12. 7.

OSTATNÍ SKUPINY VĚŘÍCÍCH: 28.2. - 2.3. Pro všechny: „Svátosti“ - postní duchovní obnova 27.4. - 30.4. Senioři, nemocní, invalidní 1.5. - 4.5. Ženy a matky 22.5. - 25.5. Manželé 15.6. - 18.6. Mariánští ctitelé 18.9. - 21.9. Zdravotníci TROJÍ BDĚNÍ: ve svatyni Narození Panny Marie 21-23hod. Velkopáteční 21.3.2008, Svatodušní 10.5.2008, Adventní 29.11.2008

17. 1. 18. 1. 21. 1. 24. 1. 25. 1. 26. 1. 28. 1. 31. 1.

zenost a podobu hříšného těla. Přijal tedy křest, ne že by jej sám potřeboval, ale protože byl potřebný pro naši tělesnou přirozenost, kterou při Vtělení přijal Boží Syn. Kristus byl pokřtěn, aby starého Adama úplně ponořil do vody. Pán Ježíš si přál být pokřtěn, protože sám chtěl udělat to, co měl pak přikázat jiným, proto říká dále v Matoušově evangeliu 3, 15: Je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost. A to je spravedlnost: udělat sám to, co si přeji, aby druzí dělali; aby tak byli povzbuzeni mým příkladem. Kristus tedy nepřišel, aby jen naplnil Starý zákon, ale také aby započal to, co patří do Nového zákona. Proto chtěl být nejen obřezán, ale také pokřtěn, aby každého člověka přivedl ke křtu. Ten, který zřejmě křest nepotřeboval, jej přijal, aby ti, kteří jej potřebují, se nezdráhali jej přijmout. Ať proto nikdo neodmítá koupel milosti, vždyť Kristus neodmítl koupel pokání. (podle Sumy teologie III., ot. 39, čl. 1 a 2 zpracoval Romuald Rob) Památka sv. Antonína Velikého, opata až 25. 1. Týden modliteb za jednotu křesťanů Památka sv. Anežky Římské, panny a mučednice Památka sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve Svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola Památka sv. Timoteje a Tita, biskupů Památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve Památka sv. Jana Bosko, kněze Jaroslav Branžovský

Bible – rodinná kronika národa božího

Když čteme Bibli, je dobré si také uvědomit, že tato „kniha knih“ je určitou rodinnou kronikou národa božího. Národ boží, tedy Izraelité, ve Starém zákoně přisuzovali veliký význam tomu, že velké skutky živého Boha, které vykonal svému národu, nebudou nikdy zapomenuty. Jeden takový zajímavý příklad je uvedený v Knize Josuově. Tam čteme, že když boží národ po putování na poušti vešel do zaslíbené země, nechal Jozue přinést z řeky Jordánu na památku dvanáct kamenů. A k tomu dává vyvolenému národu následující vysvětlení - „Josue tedy povolal dvanáct mužů, které z Izraelců určil, po jednom z každého kmene, a řekl jim: ,Jděte před schránou Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu. Každý si vyzvedne na rameno jeden kámen, podle počtu kmenů Izraelců. To bude mezi vámi znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: , Čím jsou pro vás tato kameny?‘, odpovíte jim: ,Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy; když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily.‘ Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky.“ (Jos 4,4-7). Jedna jedenáctiletá dívka kdysi napsala jednomu biskupovi dopis, ve kterém se vyjádřila, že Bible je báječná. V Bibli se může dovědět mnoho, o čem ještě nikdy neslyšela. Děvče dále pokračovalo, že je to nádherné mít víru, protože když někomu není dobře, je zde modlitba. Na závěr děvče dodalo, že se také rádo modlí. V tom málu, co ono děvče napsalo, je obsaženo to, co je dobré připomenout. Totiž že skrze Bibli se dovídáme o zázračných a ohromujících skutcích božích; z toho pak vychází víra, která nás vede přirozeně k modlitbě. Bible – dějiny národa božího. Písmo svaté je určitým druhem, jak jsem již uvedl, „rodinné kroniky národa božího“. Stejně jako my v našich rodinách vzpomínky předáváme dále, uchováváme památné fotografie a zakládáme rodinná fotoalba, tak má také Církev jedno takové vlastní „rodinné album“, jednu takovou „rodinnou kroniku“: Písmo svaté. Můžeme v něm listovat, a přitom se dovídáme, kdo je tímto lidem božím. Z vyprávěných dějin je viditelné, jak sám Bůh vede svůj národ a celé lidství a zve je k rozhovoru. Také se dovídáme, jak lidé na tuto nabídku Boha odpověděli. Můžeme tedy Písmo svaté srovnat s rodinnou kronikou či rodinným albem. Když si prohlížíme alba, pak vždy přicházíme k opětnému údivu; na mnohé se opět rádi rozpomínáme. Především však si prohlížíme alba často s druhými lidmi; tak to dělají rodiče a prarodiče, kteří svým dětem a vnoučatům vyprávějí o minulosti, a přitom samozřejmě tuto vzpomínanou minulost udělají zase živou a důležitou pro současnost – zpřítomní ji. Děkovná zpráva velký činů božích. Lidé, dokonce celý národ, dělají zkušenost s volajícím a zachraňujícím Bohem. A pak vyprávějí o těchto zkušenostech. Tak přetrvává předávání zážitků z potkání se se samotným Bohem v izraelských rodinách; zprávy o chování Boha ke svému lidu; vyprávění o Ježíšovi a sbírka Ježíšových slov. Protože je Písmo svaté „rodinnou kronikou božího národa“, vypráví pak Bible děkující, chválící působení Boha v dějinách vyvoleného národa a také odpovědi lidu Božího na toto vyvolení. Skrze čtení Písma svatého vrůstáme stále více do dějin Boha s lidmi. Písmo čteme skutečně správně, jestliže to v nás probouzí touhu chválit Boha a děkovat mu za jeho veliké činy pro lidi.


Strana 3

Kniha vzpomínek. Stejně jako každá kronika, tak je také Písmo svaté knihou vzpomínek. Tyto vzpomínky jsou velmi ceněny těmi, kteří Písmo svaté slyší a čtou. Ve starozákonním národě božím bylo obvyklé, že důležitá slova Písma svatého – jako například zákon přikazující milovat Boha celou svou silou, a Desatero Božích přikázání – se psala na malé lístečky a tyto byly upevněny na čelo, ruce a veřeje domu. Tak zůstane vzpomínka živá. Kniha obnovy Církve. V Církvi se vyskytovaly neustále nové snahy, kdy lidé chtěli svůj život stavět na evangeliu a své jednání z něho vyvozovat. Jako příklad si připomeňme osobu svatého Františka z Assisi a jeho hnutí. Také v naší moderní době objevují lidé Slovo Boží: Poselství horského kázání je stále více viděno jako jedna cesta k překonání násilí; modely křesťanských obcí svatého Pavla také přinášejí obnovu Církve. Skrze Písmo svaté zůstává v Církvi vzpomínka na působení Boha pro svůj národ živá. A současně vyvstává také neustálé volání k obnově lidského nitra. Ježíš nás ujišťuje, že bude s námi. On s námi nadále zůstává také v živém Slově božím. jáhen Zdeněk

Kdy ponejprv křesťané slavili Vánoce?

Prožíváme nejkrásnější svátky celého roku, při kterých slavíme příchod Božího Syna na tuto zem. Přestože vánoční čas dokáže přetvářet atmosféru ve společnosti i v našich rodinách, je důležité si připomenout, že se nejedná o svátky nejdůležitější. Hlavními křesťanskými svátky jsou totiž svátky vzkříšení, a tak není nic zvláštního, že i vánoční liturgické texty zmiňují Vánoce především jako svátky našeho vykoupení, i když v popředí stojí tajemství vtělení – početí a zrození. Každý z nás jistě rád slaví narozeniny a je nádhernou tradicí, že slavíme také den zrození zachránce pro všechen lid. Se slavením a také s určením Ježíšových narozenin to však nebylo tak jednoduché. Když se podíváme do historie a budeme zkoumat staré dokumenty a zalistujeme v Depositio episcoporum (kalendářní seznam úmrtí římských biskupů) nebo v Depositio martyrum (seznam úmrtí mučedníků), pocházejících od Dionísia Filocala z roku 354, tak zjistíme, že Vánoce se slavily v Římě teprve v roce 339. Možná se může zdát slavení narozenin Ježíše až téměř od poloviny čtvrtého století jako příliš velký skluz, ale nesmíme zapomenout, že plné pochopení Kristova poslání pramení až z jeho smrti a vzkříšení, a o vzniku církve v plném slova smyslu můžeme hovořit teprve od slavnosti Letnic. Další historické období je následně spojeno s rozmachem víry po světě, ale i se stále se opakujícím pronásledováním křesťanů. Zavedení svátku Ježíšova narození se vysvětluje jako reakce křesťanů na pohanský státní svátek Natale Solis invicti – narozeniny nepřemožitelného boha Slunce. Tento svátek zavedl císař Aurelián roku 274 ke cti syrského boha slunce z Emesy v naději, že mu pomůže upevnit jeho obrovskou říši. Jako obranu proti tomuto svátku zavedla římská církev slavnost narození Krista jako „Slunce spravedlnosti“ a „Světlo světa“. Stanovení data Kristova narození je otázkou teoretickou a již ve třetím století máme první pokusy o určení tohoto data, které evangelia neuvádí, přičemž se vycházelo z tehdejší symboliky Krista – Slunce. Kalendářně obrátili pozornost k rovnodennostem a slunovratům, domnívali se, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu a následně, dle Lk 1,26, se Kristus narodil o zimním slunovratu. I když se nám dnes tyto pokusy zdají být pochybnými, přesto rozhodujícím podnětem je „pokřesťanštění“ pohanské praxe, kterému je třeba dát teologický základ. Slavení Vánoc se v církvi ujalo ve 4. století a následně se rozšířilo po Evropě a na Východ. Důvodem k tomu byl i boj s ariány, kteří popírali Kristovo božství, a tudíž narození Bohočlověka. Liturgická oslava narození Ježíše se tak zároveň stala vyznáním víry Nicejského koncilu, svolaného roku 325, kde byl arianismus odsouzen. Přestože neznáme přesné datum narození Ježíše Krista, stávají se pro nás každé Vánoce zdrojem nezměrné naděje. Příchodem Božího Syna na svět se totiž začínají odehrávat události, které mají své završení v Ježíšově smrti a vzkříšení. Závěrem Vám přeji, ať si hlubokou vánoční radost a Boží pokoj uchováte v srdci i po celý následující rok.

kaplan Jindřich

Strana 4

Fotografie z Předmostí – Vánoční besídka konaná 30. 12. a Troubení před půlnoční před kostelem sv. Maří Magdalény 24. 12. 2007.


Zrychlený chod času Vatikánský státní tajemník kardinál Agostino Casaroli ve své přednášce „Helsinky a nová Evropa“, přednesené 2. dubna 1990 v Parmě, prohlásil, že jednou z příčin změn ve střední a východní Evropě byla helsinská jednání v roce 1975, týkající se lidských práv. Nejzajímavější ale bylo, že v jeho přednášce chybělo nesčetněkrát veřejně vyřčené přesvědčení Jana Pavla II., že nikdy neuzná Evropu po druhé světové válce podle sfér rozdělení vlivu v Jaltě. Casaroli připisoval papeži velké zásluhy za podporu lidem, kteří hájili za železnou oponou dodržování lidských práv. Řečeno budiž ze skromnosti nevyvýšil papeže nad jiné. To musela učinit jiná, například politická autorita a zároveň odpovědět lidstvu na zajímavé otázky, týkající se rychlosti, stylu a výsledku změn v Evropě v roce 1989. Proč se tak stalo a jak se to mohlo stát nenásilně (s jedinou výjimkou Rumunska)? A proč namísto autoritativních režimů došlo převážně k vytvoření režimů demokratických. Václav Havel tehdejší politická autorita - těšící se pozornosti celého světa, věděl proč. Československý prezident za devatenáct dní po Casaroliho projevu prohlásil při přivítání Svatého otce na jeho první návštěvě u nás mimo jiné: „… přišel posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a klidného porozumění, posel bratrské jednoty v rozmanitosti.“ Věděl, že Jan Pavel II. byl oním nepostradatelným mužem, který připravil revoluci svědomí, bez níž by v roce 1989 nedošlo k nenásilné politické revoluci. Jak to tedy bylo na konci osmdesátých let? 11. října 1988 se Jan Pavel II. dostavil do Paláce Evropy ve Štrasburku před Evropský parlament. Čtyřicet let odmítal připustit, že železná opona je v Evropě přirozenou hranicí. „Nastává čas“, prohlásil papež, „zbavit se stalinistické mentality dělení Evropy na východní a západní, aby mohla jednoho dne nabýt rozměrů, které jí dává geografie a historie. Tato historie obsahuje křesťanství, víru, která hluboce poznamenala dějiny všech evropských národů, řeckých a latinských, germánských a slovanských. Evropa musí usilovněji hledat svou duši, prameny své jednoty a rozmanitosti…. Hlubší historické kořeny moderních

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (19. pokračování) možností demokracie spočívají v křesťanských dějinách Evropy. Evropa musí přijít s vizí lidské budoucnosti, v které věda, technologické schopnosti a umění nevylučují, ale projevují víru v Boha. Humanismus zrozený z biblické víry je historickým dědictvím Evropy a zárukou její svobody a pokroku v budoucnosti“. Třista devadesát pět dní před pádem Berlínské zdi a dvanáct let před rokem 2000 žil Jan Pavel II. svou vizí již v jednadvacátém století. Zrychlený chod dějin začal 8. dubna 1988 stažením sovětských vojsk z Afgánistánu. 29. dubna Michail Gorbačov při setkání s ruskými církevními představiteli uznal úlohu křesťanství a slíbil nový zákon o svobodě svědomí. 23. srpna došlo v pobaltských republikách, Litvě, Lotyšsku a Estonsku k demonstracím proti připojení těchto kdysi nezávislých států v roce 1940 k sovětskému impériu. Zvedalo se Polsko, Maďarsko, 10. října došlo ke změnám i ve vedení v Československu. 16. listopadu bylo v Estonsku uzákoněno, že estonské zákony mají přednost před moskevskými. 11. ledna 1989 ohlásilo Maďarsko, že povoluje opoziční politické strany, 18. ledna byla v Polsku Solidarita uznána jako nezávislá odborová unie a 18. června ve volbách získala 99 křesel ze sta možných v novém Senátu. Stala se v Polsku vládnoucí silou. Po čtyřiceti letech se 12. září vlády ujal první nekomunistický předseda ve střední a východní Evropě. 10. září otevřelo Maďarsko své hranice s Rakouskem, 18. října rezignoval ve Východním Německu Honecker a 9. listopadu padla Berlínská zeď mezi Východem a Západem. I v dalších satelitech Sovětského svazu se ledy pohnuly. V Československu se ale režim pokoušel represemi udržet svou moc. Od prosince 1987 organizoval rolník Augustin Navrátil, věřící katolík, již třetí celonárodní petici za náboženskou svobodu. Již za minulou petici za náboženskou svobodu ho dali do psychiatrické léčebny, a to protestoval jen proti odstraňování kapliček a křížů, nyní, když rozšířil své protesty za svobodu projevu, shromažďování, svobodu tisku a právní záruky smluv, skončil na psychiatrickém oddělení vězeňské nemocnice. K petici se přidávali i protestanté a nevěřící, kardinál František Tomášek, primas český, vybídl lidi k podpisu petice, protože „zbabělost a strach opravdovému křesťanu nesluší“. 21. února byl Václav Havel, mluvčí Charty 77, odsouzen k devíti měsícům vězení. 25. března byl pokojný průvod se svíčkami za náboženskou svobodu v Bratislavě rozehnán vodními děly, psy, obušky a slzným plynem. Tyto události spolu s tou nejvýznamnější se staly prologem k činu, který vešel ve známost jako „sametová revoluce“. Svatořečení Poláka Alberta Chmielowského a Anežky České 12. listopadu 1989 v Římě poskytly Janu Pavlu II. příležitost promluvit k několika tisícům věřících z Československa zcela otevřeně. Řekl: „Blahoslavená Anežka Česká, která je dnes svatořečená, zemřela pravděpodobně v roce 1282. Více než sedm století si Češi říkali, že až bude Anežka Česká konečně kanonizována, stane se nějaký zázrak. Ona měla ve svém životě co činit s utrpením stejně jako katolíci z Čech, Moravy a Slovenska dnes. Nepřipouštěla náhody, ale připouštěla prozřetelnost s jistotou, že všechno přejde, ale Kristovy pravdy navždy zůstanou. To je ponaučení, které vám všem dává nová světice, svým drahým krajanům. Vše, k čemu na zemi dochází, je chtěno nebo dopuštěno Nejvyšším, takže muži i ženy mohou žíznit nebo toužit po pravdě, směřovat k ní, hledat ji a dosáhnout! A nic tomu nezabrání.“ Naši věřící se vraceli domů sjednoceni a do týdne byla provedena nenásilná „sametová revoluce“ (svaté Anežky České). Došlo k ní 17. listopadu 1989 večer na Národní třídě v Praze, mezi Vltavou a Václavský náměstím. S povolením úřadů pochodovaly tisíce studentů, aby si připomněly padesáté výročí smrti Jana Opletala,


Strana 5

studenta, zavražděného nacisty. Objevila se i hesla proti režimu. Studentům se do cesty postavila policie v bílých helmách a protiteroristické jednotky v červených baretech. Pokojná demonstrace studentů s holýma rukama byla napadena policejními jednotkami, studenti zbiti, zraněni a mnozí předvedeni k výslechům. 19. listopadu byla v Praze Václavem Havlem vytvořena opoziční organizace Občanské fórum a katolická Verejnosť proti násiliu vznikla v Bratislavě. 24. listopadu Václav Malý, devětatřicetiletý kněz bez státního souhlasu, takto topič hotelu Meteor, přečetl na demonstraci na Václavském náměstí obrovskému davu dopis churavého kardinála Františka Tomáška: „Občané Čech, Moravy a Slovenska… Nesmím mlčet v okamžiku, kdy jste se spojili v protestu proti velké nespravedlnosti. Dále již čekat nemůžeme. Nastal čas, abychom jednali. Pozvedněte svůj hlas. Náboženskou svobodu nelze oddělovat od jiných občanských práv. Svoboda je nedělitelná.“ 28. listopadu se vzdala komunistická strana moci. 7. prosince odstoupil předseda vlády, 10. prosince prezident Husák a 29. prosince 1989 se v katedrále sv. Víta zpívalo na oslavu Havlova nástupu do funkce prezidenta slavné „Te Deum.“ Po změně režimu se první papežova návštěva v naší vlasti uskutečnila o sobotě a neděli 21. a 22. dubna 1990. Do té doby snad jediným bývalým občanem Československa, který se za 40 let setkal s papežem zblízka, byl Slovák Ján Bernardič, tenkrát už švýcarský občan, který střežil papeže jako člen Švýcarské gardy (poté diecézní kněz v Basileji – pozn. autor). Nyní se mohl s Janem Pavlem II. setkat takřka každý. Prezident Havel v uvítacím projevu na letišti Ruzyně za přítomnosti kardinála Tomáška uvítal papeže slovy: „Vaše Svatosti, drazí spoluobčané, nejsem si jist, zda vím, co je to zázrak. Do země zdevastované ideologií nenávisti přijel posel lásky, přijel živý symbol kultury… Během dlouhých desetiletí byl z naší země vykázán Duch. Mám tu čest být svědkem okamžiku, v němž její půdu políbil

¨

apoštol duchovnosti… (Nejsem si jist, zda podobná slova kdys znovu uslyšíme – pozn. autora). Papež přicestoval na pastorační návštěvu s poselstvím, vyzývajícím k porozumění mezi národy, církvemi a lidmi. Účast poutníků na mších celebrovaných Svatým otcem v Praze, na Velehradě i v Bratislavě přesáhla očekávání. Na Velehradě za účasti půl milionu poutníků dokonce oznámil, že svolává zasedání biskupského synodu pro Evropu a připomněl svou encykliku Slovarum apostoli (Slovanští apoštolové), kterou napsal jako připomínku svatých Cyrila a Metoděje. Velehradské bazilice pak věnoval svůj dar – Zlatou růži. K druhé návštěvě Svatého otce – první v samostatné České republice – došlo 20.21. 5. 1995, kdy papež přijel jako poutník po Čechách a Moravě, u příležitost svatořečení blahoslavených Zdislavy z Lemberka a Jana Sarkandra. Kanonizační slavnosti se konaly na neředínském letišti v Olomouci za nepříznivého počasí, před čtvrt milionem poutníků z Čech, Moravy a Slezska, Slovenska i odjinud, za účasti diplomatů dvanácti zemí, např. z Indonésie, USA, Francie, Německa atd. Mši koncelebrovalo 900 kněží z 1300 přítomných. Semknutost spjatost, láska, zvítězila nad vším, cítit byla veliká síla věřících. Vyvrcholením bylo odpolední setkání s mladými lidmi na Svatém Kopečku u Olomouce v neděli, 21. 5. odpoledne. Po uvítání Jana Pavla II. premonstráty a rektorem Univerzity Palackého profesorem Jařabem zazněla manilská hymna Neboť Bůh měl svět tak rád. Setkání začalo písní Andělé nade mnou bdí, potom pokračovalo pantomimou neslyšících studentů na téma Mistře dobrý, co mám dělat? Střídaly se žánry a vystoupení a poté papež vyzval mládež ke zpěvu, zpíval i on sám a za chvíli i celý Svatý Kopeček. Nezapomenutelný dojem: „Ať je Svatý Kopeček plný mladých oveček“, rozloučil se Svatý otec s poutníky. O dva měsíce později - 1. a 2.července 1995 - zavítal papež už do samostatné Slovenské republiky, aby v Košicích kanonizoval tři kněze, tzv. Košické mučedníky: Melichara Grodeckého, nar. 1584, SJ, Štěpána Pongráce, nar. 1583, SJ a kněze Marka Štěpána Križina, nar. 1588(89), které v náboženských válkách na příkaz sedmihradského knížete J. Rákocziho zavraždili v noci ze 6. na 7. září 1619, první dva stětím, protože neustoupili od katolické víry. Potřetí Svatý otec přijel 25.- 27. dubna 1997, aby se zúčastnil výročí 1000 let od umučení svatého Vojtěcha. Centrem jeho pobytu byl Hradec Králové. Při bohoslužbě 27. dubna pochválil společné svědectví protestantů a katolíků v nedávné době pronásledování. Jan Pavel II. vůbec pronesl celou řadu pochval, vstřícných prohlášení a omluv, vyšel druhým vstříc až tam, kam dosud žádný papež „nevkročil“ a během svého pontifikátu navštívil 129 států světa. Šly za ním zástupy proto, že on byl pro ně posledním známým prostředníkem mezi zemí a nebem, a protože lidé chtěli věřit jako on: bez váhání a bez výhrad. (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal

II. arcidiecézní setkání katechetů

na Velehradě – Stojanově ve dnech 8. – 10. 2. 2008. Téma setkání: Slovo Boží v životě a poslání církve - katecheta a Bible Přednáší: Otec arcibiskup Jan Graubner, Mons. ThDr. Josef Šelinga, Ph.D. a Doc. Dr. Ludvík Dřímal, Th.D. Přihlášky posílejte písemně, telefonicky nebo e-mailem přímo do poutního domu Stojanov Kontakt: Poutní dům Stojanov, Valašská 62, 687 06 Velehrad, tel. 572 571 531, e-mail: [email protected] Strana 6 Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

Sociální učení církve LABOREM EXERCENS III. kapitola Konflikt práce a kapitálu v přítomném úseku dějin Rozměry konfliktu Základní problematika práce navazuje na první texty Bible. Z tohoto hlediska se práce jeví jako velká skutečnost mající základní vliv na zlidštění světa, který odevzdal Stvořitel člověku. Je to skutečnost úzce spjatá s člověkem i s jeho rozumovou činností. Tato pravda obvykle vyplňuje lidský život a rozhoduje o jeho ceně a smyslu. Práce, která je spojena s námahou a úsilím, nepřestává být dobrem, takže se člověk láskou k práci rozvíjí. Tento kladný a tvůrčí, výchovný a záslužný ráz lidské práce musí být základem i současného hodnocení práce a rozhodování o ní v souvislosti s právy člověka. O tom svědčí mezinárodní deklarace a rozličné pracovní zákoníky. Problém vyvstal na základě velkého konfliktu, který vznikl spolu s rozvojem mezi světem bohatých a světem pracujících, tzn. mezi úzkou a vlivnou skupinou podnikatelů a širokou masou lidí, kteří se účastní výrobního procesu prací. Dělníci nabízejí svou práci, dávají své síly k dispozici skupině podnikatelů, kteří se řídili zásadou největšího zisku a snažili se za práci dělníků určovat co nejnižší mzdy. K tomu přistupovaly i jiné prvky vykořisťování, vyplývající z nedostatečné bezpečnosti práce a nedostatečně zajištěného zdraví a života dělníků. Onen konflikt nalezl svůj výraz v ideologickém boji mezi liberalismem a marxismem a změnil se v soustavný boj vedený nejen metodami ideologickými, ale také politickými. Cílem je uskutečnění sociální revoluce a zavedení socialismu a nato komunistického režimu v celém světě. Život v takovém systému je znám jak z literatury, tak z praktických zkušeností. Je však nutno vrátit se k základním problémům lidské práce. Zásada – práce má prvenství před kapitálem – se týká bezprostředně výrobního procesu. Práce je vždy prvořadou účinnou příčinou, a kapitál jako souhrn výrobních prostředků je pouze nástrojem. Tato zásada je zjevná pravda, vyplývající z dějinné zkušenosti člověka. Z první kapitoly Bible se dovídáme, že člověk si má podmanit zemi. Tato slova se vztahují na všechna bohatství, která v sobě skrývá viditelný svět a která jsou člověku k dispozici. Ale toto bohatství nemůže sloužit člověku jinak než prostřednictvím práce. S prací je spjat také neustálý problém vlastnictví. V každém vývojovém stupni práce se člověk setkává s prvotním darem, jejž poskytuje příroda a sám Stvořitel. Ekonomismus a materialismus Nelze oddělovat kapitál od práce a tím méně stavět proti sobě konkrétní lidi stojící za těmito pojmy. Správný pracovní systém může být systém, který v samých základech překonává protiklad mezi prací a kapitálem a snaží se o své uspořádání podle uvedené zásady prvenství lidské práce bez ohledu na to, jaké úkoly pracovník vykonává. Práce byla oddělena od kapitálu a byla k němu postavena do protikladu a kapitál byl postaven proti práci, jako by to byly dvě síly bez původce stojící v téže „ekonomické“ perspektivě. V takovém přístupu k problému byl zásadní omyl, který můžeme nazvat omylem ekonomismu. Záleží v tom, že na lidskou práci se pohlíží výlučně z hospodářského zorného úhlu. Tento zásadní omyl myšlení je omylem materialismu, pokud ekonomismus přímo nebo nepřímo zahrnuje přesvědčení o prvenství a nadřazenosti toho, co je hmotné, kdežto to, co je duchovní a osobní podřizuje přímo nebo nepřímo hmotné sku-


Encyklika Jana Pavla II.

tečnosti. V dialektickém materialismu je člověk chápán a zachází se s ním tak, jako by byl závislý na tom, co je hmotné. Toto lze překonat jen tak, že bude uznáno prvenství osoby před věcí, práce před kapitálem jakožto souhrnem výrobních prostředků. Práce a vlastnictví Je zřejmé, že když se hovoří o protikladu práce a kapitálu, nejde jen o abstraktní pojmy nebo o „bezejmenné síly“ působící v hospodářské výrobě. Za oběma pojmy stojí konkrétní lidé – pracující a majitelé výrobních prostředků. Proto k tomuto procesu patří problém vlastnictví. Encyklika Rerum novarum uvedla nauku církve o právu na soukromé vlastnictví zahrnující i výrobní prostředky. Tato zásada se rozchází s programem kolektivního zřízení, jak ho vyhlásili marxisté. Liší se také od programu kapitalismu praktikovaného v liberalismu a v politických zřízeních na něm postavených. V tomto druhém případu záleží rozdíl ve způsobu chápání práva na vlastnictví. Křesťanská tradice nikdy nehájila toto právo jako absolutní zásadu, ale vždycky je chápala v souvislosti společného práva všech na užívání bohatství celého stvoření. Právo na soukromé vlastnictví je podřízeno právu na společné užívání. Vlastnictví podle učení církve nikdy nebylo chápáno tak, aby mohlo být společenským protikladem práce. Nabývá sepředeším prací, aby práci sloužilo. Toto se týká také vlastnictví výrobních prostředků. Nesmějí být vlastněny proti práci, ani pro vlastnění samé, protože mají sloužit práci. Statky jsou určeny pro všechny a všichni mají právo je užívat. Tyto návrhy hovoří o společném vlastnictví výrobních prostředků, o účasti pracujících na správě a ziscích podniků, o finanční spoluúčasti na podnikání a podobně. Uznání spravedlivého postavení práce a pracujícího ve výrobním procesu proto vyžaduje různé úpravy v oblasti práva na vlastnictví výrobních prostředků. Stanovisko „tvrdého“ kapitalismu vyžaduje revizi, aby se uskutečnila reforma z hlediska práv člověka chápaných ve smyslu spojení s jeho prací. To nelze provést zlikvidováním soukromého vlastnictví výrobních prostředků z rukou jejich majitelů a nestačí k jejich uspokojivému zespolečenštění. Tyto prostředky přestanou být vlastnictvím jisté společenské skupiny, stanou se vlastnictvím zorganizované společnosti a budou podléhat správě jiné skupiny osob, které nevlastní výrobní prostředky, ale mají moc a proto s nimi disponují. Nová skupina může rozhodovat dobře, jedná-li se o prvenství práce, ale může tyto úkoly plnit špatně, když si vyhrazuje monopol v řízení výrobních prostředků a disponování s nimi a necouvá ani před porušováním základních práv člověka. O zespolečenštění je možno hovořit tehdy, až se každý na základě své práce bude moci pokládat za spolumajitele velkého pracoviště, na němž pracuje spolu s ostatními. Personalistické hledisko Zásada prvenství práce před kapitálem je tedy požadavek náležející k řádu společenské morálky. Pracující člověk žádá nejen spravedlivou mzdu, ale také aby i v samotném procesu cítil možnost, že prací na společném díle zároveň uvědoměle pracuje „na svém“. Učení církve vždy zdůrazňovalo, že lidská práce je hodnota hospodářská a že má také hodnoty osobní. Proto z hlediska osoby neztrácí platnost v teorii ani v praxi. V opačném případě se tu ztrácí sám člověk. (pokračování příště) Připravil František Adamík

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Jestli jste dávali v kostele dobrý pozor, jistě jste slyšeli, jak nás bratr jáhen Zdeněk v kázání nabádal k tomu, abychom nezapomínali děkovat. I já bych chtěla poděkovat všem – děvčatům, chlapcům i jejich rodičům za obětavé nacvičování a především vystoupení na Mikulášské besídce, Živém Betlému i Setkání u jesliček. Jistě jste svým vystoupením udělali radost nejen těm, kteří se na vás přišli podívat, ale také sami sobě. Díky vám. Liba Také bych vám ráda popřála do nového kalendářního roku 2008, aby vám Pán Ježíš žehnal v každém vašem poctivém snažení, ať se vám daří vše, co začnete, a nikdy nezapomínáte Bohu děkovat za jeho dary a milosti.

Strana 8


Církevní silvestr v Pavlovicích

Advent není jen doba přípravy na narození Ježíše Krista, ale začíná jím také nový církevní rok. S tím souvisí i církevní silvestr a na jeho oslavě se již druhým rokem sešla mládež ze všech koutů přerovského děkanátu. Po loňské úspěšné akci v Dřevohosticích jsme se letošní rok přesunuli do Pavlovic u Přerova. Sešli jsme se 1. 12. a oficiální název celé akce zněl: „Rájská párty aneb předávání Pavlošů“. Jak už samotný název napovídá, letošní církevní silvestr se odehrával ve stylu rozdávání filmových ocenění a konkurence byla opravdu veliká. Hodnoceny byly připravené scénky různých farností hned ve třech kategoriích a každá byla opravdu nadupaná skvělými vystoupeními zdatných herců. Kategorii Drama ovládla scénka Lízátko, zahraná od holek z Troubek. Dále se v zmiňované kategorii objevila Hospoda, předvedená mládeží z Přerova a dramata Sněhurka a sedm trpaslíků a Karkulka, s autory z Kokor a okolí. Druhou kategorií byl Romantický film a nad scénkou První rande, hranou Pavlovičáky, zvítězili Kokorčáci a spol. se svými Rozmary počasí. V poslední a asi zároveň i nejtěžší kategorii Muzikál se nakonec radovali z prvního místa přerovští mládežníci se svým Zvěstování Gabrielem. Uznání si ale určitě zaslouží i pěkný muzikál Máj, jehož autory byla mládež z Pavlovic. Po vyhlášení těchto výsledků byly ještě předány zvláštní ocenění. Cenu za nejlepší mužskou roli dostal Laďa Kašpárek. Získal ji za své vystoupení v romantickém filmu První rande. Nejlepší ženskou herečkou se po úžasném výkonu v scénce Máj stala Peťa Školoudová a nejlepší vedlejší roli ztvárnil Martin Vilímek v dramatu Hospoda. Poslední ocenění dostala Evča Netopilová za své esoterické bubnování, kterým nás doprovázela po celý večer. Hlasování prováděla odborná porota, ale prostor ocenit ty nejlepší scénky dostali i všichni diváci. Uzávěrka Ceny publika je ale až na konci prosince, a tudíž ještě nejsou známy její výsledky. Ještě před samotným předáváním Pavlošů jsme si všichni společně zahráli venku hru, ve které bylo naším úkolem dát dohromady tajemný text sestavením jeho útržků, jež byly rozvěšeny na stromech v okolí kostela. Museli jsme si ale dávat pozor na dotěrné paparazzi, kteří se nám snažili vyfotit obličeje, a tím nás připravit o cenné body. Po tom všem jsme se pořádně navečeřeli, pobavili se u hudebního vystoupení otce Strogana, který nás přijel navštívit, a zakončili tento úžasný večer společnou adorací v kostele. Poté se většina mládeže rozjela domů. Byli však i tací, kteří přespali na faře a ráno šli v Pavlovicích ještě také na mši svatou. Celá akce se určitě velmi vydařila a obrovský dík patří všem organizátorům, kněžím, všem co si nachystali skvělé scénky a jakkoliv se podíleli na průběhu celé akce, a také v neposlední řadě všem zúčastněným, kteří dokázali společně vytvořit báječnou atmosféru. Určitě se všichni moc těšíme na další podobné akce a na další církevní silvestr ☺. Rosťa Brhlík & Kamila Rajtarová

POZDRAV Z TEOLOGICKÉHO KONVIKTU

Milí čtenáři časopisu, již se stalo pravidlem, že se na tomto místě setkáváte se zprávami ze semináře a konviktu. V minulém čísle psal Richard o přípravách na mikulášskou besídku v semináři. Je to akce, jež se každoročně opakuje a slouží k šíření dobré předvánoční atmosféry v semináři. Této akce se pravidelně zúčastňují i biskupové a vyučující z fakulty. Každý ročník má vyhrazený čas, kdy uvede v tělocvičně na pódiu svou scénku, kterou připravil. Samotnému vystoupení předchází mnohahodinové úsilí, aby se vše povedlo a dobře dopadlo. O přestávce je slavnostní večeře ve formě švédských stolů, kde je rovněž možnost se chvíli zastavit třeba s vyučujícími fakulty. Samotná mikulášská, nebyla pro mne novinkou, znám ji již z Arcibiskupského gymnázia, kam tento nápad přešel původně ze semináře. ☺ Mikuláš ovšem nezapomněl přijít mezi nás do konviktu a každého obdarovat nějakou tou maličkostí. Z této nadílky máte i následující fotografii. Na krajích můžete vidět dva vietnamské kněze. Jsou to otec Jan (vpravo) a Josef a jsou z řádu verbistů. V České republice jsou již 4 měsíce a učí se česky. Dělají velké pokroky. Jejich úkolem, po zvládnutí jazyka, bude oslovovat věřící jejich národnostní menšiny u nás. V novém roce nás čeká praxe. Každý ročník má mít jiné zaměření, a tak budeme letos pomáhat dva týdny v různých zdravotnických zařízeních po celé republice. Jedná se o hospice, LDN, domovy důchodců, domovy pro staré kněze atd. Hned po praxi nám začnou týdenní exercicie. V semináři a kolem to opravdu velmi žije a člověk zde každý den zažívá nové a nové věci. V novém roce Vám všem přeji, aby se Vám dařilo nalézat stále více času na bližní a také a Pána. S přáním pokoje v novém roce Lukáš Urban


Strana 9

Interděkanátní florbalový turnaj

dětí a mládeže pořádaný pro děkanát Přerov, Hranice, Holešov a Kroměříž se uskuteční v sobotu 26. 1. 2008 v tělocvičnách ZŠ U Tenisu v Přerově. Začátek bude v 9:00 hodin.

Zápolení proběhne v těchto kategoriích: 1. Děti od 1. do 5. třídy (chlapci a děvčata samostatně) 2. Děti od 6. do 9. třídy (chlapci a děvčata samostatně) 3. Středoškoláci (smíšená družstva; v každém družstvu alespoň dvě děvčata) V každém družstvu může být přihlášeno šest až deset hráčů.

Snímek účastníků předvánoční víkendové akce tatínků s dětmi „S tebou mě baví svět“ pořádané o víkendu 8. – 9. 12. 2007.

Zápisné za první dvě kategorie činí 150 Kč za družstvo a 200 Kč pro středoškoláky.

Jednotlivá družstva se mohou přihlásit kaplanovi pro mládež P. Jindřichu Peřinovi do pátku 25. ledna 2008 na adrese [email protected] nebo na telefonním čísle 604 980 955. O drobné občerstvení bude postaráno. S sebou si vezměte sportovní oblečení a obuv se světlou podrážkou; vlastní hole jsou výhodou. Srdečně zvou kaplani pro mládež zúčastněných děkanátů.

Strana 10

Ve čtvrtek 6. prosince navštívil přerovskou Charitu prezident České katolické charity Mons. Josef Šich.


Ve středu 12. prosince 2007 jsme prožili na Sonusu adventní zastavení s pastorační asistentkou Františkou Böhmovou z Ostravy a vyslechli jsme si úvahy o pokoji v srdci. Františka měla kromě vlastních zkušeností s hledáním pokoje pro nás připraveno také mnoho názorných pomůcek pro zapamatování toho, co jsme slyšeli (např. hadí kůži, klidnou hladinu, housenku Julii…). Sešli se lidé všech generací – od mládeže až po seniory – a pro každého bylo to téma oslovující. Těšíme se na další setkání s Fanynkou, možná už v postní době.

Co chystáme v nejbližší době: Benefiční koncert Evy Henychové – v pátek 11. 1. 2008 od 17 hodin – v Pavlovicích u Přerova – v kulturním domě. Vstupné dobrovolné – svou účastí podpoříte činnost Centra pro rodinu Ráj o.s., hlídání dětí bude pro zájemce zajištěno v Mateřském centru Ráj Pro mládež – projekt Exit I v roce 2008!- každý pátek od 16:30 do 19 hodin na Centru Ráj v Pavlovicích u Př.- EXIT club – diskuse, témátka, hry, názory, lidičky… při úvahách nad evangelizačním pořadem Exit 316 hledáme svou cestu, odpovědi na otázky i nová přátelství. Klub je otevřený všem mladým človíčkům i z jiných farností, věřícím i nevěřícím. Nejbližší témata: strach, odvaha, radost. Není třeba se předem hlásit. Přijďte to zkusit! Další Exit akce pro mládež: Sobota 12. 1. 2008 od 16 hodin na Centru Ráj v Pavlovicích u Přerova – Čajovna pod kokosem – přijďte si pokecat s přáteli při vůni čaje, svíček a příjemné muzice + bonus - hodinka s písničkářkou a kytaristkou Evou Henychovou live! ☺ Příjemné posezení, velké menu čajů, vstupné dobrovolné Pátek 1. 2. 2008 od 17,30 hodin v KD v Pavlovicích u Přerova – Karneval disko párty – další ze série EXIT nealko diskoték –tentokrát v maskách ☺. Projekce videoklipů, taneční vystoupení, skvělá muzika, soutěže, tombola, tradičně velký výběr nealko nápojů ...Vstupné – v masce 30 Kč, v civilu 50 Kč Chlapi, pozor!!! Sobota 26. 1. 2008 - Expedice YETTI – při dobrých sněhových podmínkách den prožitý na běžkách v Záhorské krajině, popř. v Hostýnských horách, sraz ráno v 8,30 u fary v Pavlovicích u Př. Nebude-li sníh ani na horách, tak bude setkání chlapů tradičně večer od 18 hod. na Centru pro rodinu. Případné návrhy a dotazy na tel. 739 245 905 Petr Š.

13.1. – 15.1. 23.1. – 26.1. 29.2. – 2.3. 13.3. – 16.3 28.3. – 30.3. 3.4. – 6.4. 11.4. – 13.4. 15.4. – 19.4. 23.4. – 27.4. 7.5. – 10.5. 13.5. – 17.5. 18.5. – 22.5. 1.6. – 5.6. 5.6. – 8.6. 27.6. – 29.6.

Duchovní cvičení na Velehradě 2008

Duch.cvič. pro akolyty a pastorační pracovníky Příprava na postní dobu Duch.cvič. pro členy a příznivce Matice Svatoantonínské Postní duchovní obnova Víkend pro seniory /Centrum pro rodinu/ Duch.cvič. pro členy a příznivce Matice Velehradské Rekolekce pro katechety Duch.obnova pro pracovníky charit Duch. cvičení pro všechny Duchovní cvičení pro všechny Exercicie s Pannou Marií Duch.cvič.pro akolyty a pastorační asistenty Duchovní cvičení pro všechny Duchovní cvičení pro manžele Duchovní cvičení formou večeřadla


Mons. J. Graubner P. M. Kabrda, SDB Mons. J. Graubner P. F.Petrík P. S. Peroutka, SJ P.P. Ambros, SJ Mons. P.Posád Mons. J. Šich P. S. Peroutka, SJ P. M. Kabrda, SDB P. J. Hladiš, SJ P. P. Ambros, SJ P. J. Čupr, SJ P. F. Petrík P. Š. M. Filip, OP

Bližší informace naleznete na www.stojanov.cz Přihlášky posílejte na adresu: Římskokatolická duchovní správa Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad Tel. 572 571 420, 572 571 531 e-mail: [email protected]

Mateřské centrum Ráj Projekt „Profesionalizace MC v Olomouckém kraji“ 16:00 – 17:15 Angličtina pro začátečníky Pondělí 17:15 – 18:30 Angličtina - 2.skupina 18:45 – 20:00 Břišní tance pro pokročilé Úterý 16:00 – 18:00 Tvořivá dílna - nutno se vždy předem přihlásit, kapacita omezená 8. 1. - malování na kameny, 15. 1.- ubrousková technika - obrázky, dekorace 22. 1. - zdobené květináče, 29. 1. - výroba šperků 18:00 – 19:00 Břišní tance - začátečnice Středa 8:30 – 12:00 Setkávání maminek s malými dětmi besedy, sdílení, zpívánky a hrátky s nejmenšími (možnost objednání oběda) Čtvrtek 18:00 – 19:00 Cvičení pro radost, zdraví a krásu Pátek 16:00 – 18:00 Přednáškový pátek 1x měsíčně 4. 1. - Dobrodružství manželství 2.díl - „Komunikace v rodině“ Bc. Petr Školoud 16:00 – 18:00 Zrcadlo – 1x měsíčně - odpoledne pro krásu a pohodu všech maminek kadeřnice, pedikúra, manikúra, masér - 18. 1. 20:00 – 22:00 Modlitby matek - 1x měsíčně - 25. 1.

Strana 11

Kaplička svaté Anny v Tovačově-Anníně

Když Ernest hrabě Kuenburg v roce 1793 převzal těžce zadlužené dědictví po svém otci Franzovi, hledal cestu, jak výnos tovačovského panství zvýšit. Jako jiní šlechtičtí velkostatkáři té doby přistoupil na relativní osamostatnění poddaných a náhradu robot ročním poplatkem. Už jeho otec založil kolonii „Zádvoří“ (dnešní Arnoštov), mezi jejíž osadníky rozdělil půdu panského dvora v Oplocanech. Další pozemky chtěl získat vysušením nevýnosného Skašova, třetího největšího rybníku na Moravě. Skašov měl asi 574 ha. Jeho rušení začalo před rokem 1765, brzy potom, co Kuenburgové získali tovačovské panství. Na získaných pozemcích hospodařil panský velkostatek, část měli v nájmu tovačovští měšťané. Rybník byl definitivně vypuštěn v roce 1784 a postupně přeměňován na pole a louky. Racionální úvaha vedla Ernesta z Kuenburgu k založení nové vsi na západním břehu Skašova. V roce 1795 se oženil s Annou hraběnkou Choryňskou a dva roky nato se jim narodilo první dítě – syn Jan. Šťastný otec uspořádal velikou slavnost, v tovačovské matrice je poznamenáno, že kromě všech hraběcích úředníků doprovázelo mladou hraběnku při úvodu také 180 „faeminis rusticalibus“ – venkovských žen ve svátečních krojích. Když byly v roce 1798 podepisovány nájemní smlouvy s budoucími osadníky nové vsi, už měla jméno „Annadorf“ – byla čestným darem mladé matce. Stavět se začalo ihned a roku 1799 už stálo prvních sedm usedlostí a další byly postaveny během příštího roku. Nejstarší písemná zmínka o místní kapli je ale teprve z roku 1864, to už byl „Annov“ od roku 1850 součástí Tovačova. Podle popisu tovačovského faráře v „Kirchliche Topographie“ v roce 1854 v obci žádná kaple nebyla – dá se tedy soudit, že byla ve stylu tzv. lidového baroka postavena někdy v desetiletí 1854-1864, pravděpodobně místním stavitelem. Před tím měla obec nejspíš jen jednoduchou zvoničku. Kaple stojící na křižovatce cest Tovačov–Oplocany–bývalý dvůr Ludvíkov je zasvěcená sv. Anně, patronce Annína, a sloužila ke zvonění klekání a soukromým pobožnostem. Je v ní malý oltáříček s obrazem sv. Anny, vyučující Pannu Marii, jehož autor není znám. Trvalý mešní indult kaple neměla – o povolení „hodové“ mše svaté na svátek sv. Anny se muselo každým rokem žádat. K ozdobě oltáře darovala v roce 1927 paní Brázdová sochu Panny Marie Lurdské a později rodina Čáplova „Kalvarii“ – vyřezávaný pozlacený krucifix se soškami Bolestné Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, tělo Krista bylo vyřezáno ze santalového dřeva. Sousoší přivezl z Říma asi před 100 lety jeden z jejích předků. Bohužel je spolu s dalším vybavením kaple 9. dubna 1998 ukradli neznámí zloději.

Kaple svatého Jana Nepomuckého v Klopotovicích

Klopotovičtí občané si na počátku 19. století chtěli postavit vlastní kostel. Nutila je k tomu okolnost, že tehdy pro blátivé cesty nemohli pravidelně navštěvovat bohoslužby v Tovačově. Do Tovačova se chodilo po mezích a „polničkách“, a tak se většina obyvatel Klopotovic do kostela nedostala. Za pomoci dnes již neznámých dárců a ze společných peněz obce se započalo se stavbou v roce 1807. Byly vykopány a založeny základy, ale stále nebyl dořešen spor, zda se bude stavět kaple nebo rovnou filiální kostel. To zpozdilo dokončení stavby o rok, kostel nakonec povolen nebyl, a tak byla kaple dostavěna v roce 1809, někde se uvádí rok 1810 – to byla pravděpodobně kaple posvěcena a získala mešní indult, směly se v ní nejen konat pobožnosti, ale také pravidelně sloužit mše svaté. Stavba stála celkem 4000 zl. Velká kaple postavená na místě staré zvonice je klenutá, na její věž byl zavěšen starý obecní zvon. Roku 1853 byla kaple zvenčí olíčena a opravena její střecha. Dřevěný oltář byl obnoven v roce 1859 – stolařskou a zlatičskou práci dělal mistr Metul z Kojetína, sochy andělů byly dovezeny od řezbáře Koblischeka nebo Korsitzkého ze Šternberka. Uvnitř byl postaven zpěvácký kůr. V roce 1882 koupila obec dva nové zvony, které byly za 1. světové války odebrány pro válečné účely. V srpnu 1918 obec pořídila nový zvon ze železa, ne z bronzu – snad proto, aby se v dalších válkách nemusel odevzdávat. V roce 1942 zavedli klopotovičtí v kapli elektrické osvětlení, koupili nový lustr a po straně oltáře umístili sochu Panny Marie Svatohostýnské, u které konávali pobožnosti, protože všechny pouti byly zakázány. V roce 1944 si jako pendant sochy Panny Marie pořídili sochu Božského Srdce Páně a dali vsadit nová barevná okna s obrazy sv. Václava, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Josefa a sv. Antonína. Při přechodu fronty došlo v katastru Klopotovic a Ivaně k tankové bitvě, obec silně utrpěla, stodoly a několik stavení vyhořely, skoro každý dům měl díry od granátů a kulek. Snad ani jedno okno ve vsi nezůstalo celé. Také kaple byla hodně poškozena zásahem granátu, ale už první mírovou neděli se tu konala děkovná bohoslužba – jako zázrakem nikdo z místních nepřišel za bojů o život. Obětavostí obyvatel a celé farnosti se už v roce 1945 mohly v kapli opět konat pravidelné bohoslužby. V roce 1971 zahájili místní farníci svépomocí generální opravu kaple – vyměnili dlažbu, opravili vnější i vnitřní omítky, v roce 1975 už byla kaple vymalována, vyměněny okapy, věž a střecha natřena. Další oprava pláště kaple se uskutečnila v roce 1989. Podle zápisů p. Antonína Indráka a „Kirchliche Topographie“ P. Gregora Wolnyho zpracovala Zdeňka Mollinová Strana 12 Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

Ekumena Jako každý rok budou v lednu v Přerově společné ekumenické modlitby za jednotu křesťanů. Tentokrát místo pěti modlitebních setkání budou v lednu jenom tři a další ekumenické bohoslužby pak plánujeme během roku. Modlitby budou v pondělí 14. ledna v prostorách Armády spásy, v úterý 15. ledna v husitské modlitebně a ve středu 16. ledna v evangelickém kostele. Začátek je vždy v 17:00 hod. Pro zdůraznění důležitosti ekumenických setkání a aby bylo snadnější se jich zúčastnit, tak v toto pondělí nebudou ani liturgika ani besedy nad katechismem a ve středu nebude večerní mše svatá v kostele sv. Vavřince. Prosím, přijďte na ekumenická modlitební setkání. Vybíráme na opravy V příštím čísle časopisu bude přehled příjmů a výdajů našich farností za rok 2007. Hlavní velké opravy, které nás ve farnostech čekají, budou v Přerově nová střecha na faře, kterou chceme udělat tento rok, a v Předmostí fasáda kostela, kterou budeme moci udělat pouze v případě získání dotace. V Přerově máme na střechu vybráno ve sbírkách a darech 165.000,- Kč a v půjčkách od farníků 125.000,- Kč. Celkem tedy 290.000,- Kč. Ve farnosti Předmostí na účel oprav kostela máme připraveno 36.000,- Kč. V obou farnostech je to zatím jen malá část odhadovaných nákladů a tak i v tomto roce budou pokračovat pravidelné účelové sbírky na tyto akce a prosíme také o další finanční podporu jak dary, tak i půjčkami. Předem děkujeme. A také děkuji Vám všem, kdo jste podporovali naše farnosti v roce 2007. Pán Bůh zaplať. Nálepky pro děti Od první neděle adventní rozdáváme po mši svaté dětem nálepky starozákonních postav, které vydalo katechetické centrum. Tyto nálepky jsou určeny pro neděle do konce června. První neděli jsme zároveň rozdávali sešitek, kam si děti mohou nálepky vlepovat a obrázky domalovávat. Pokud ještě některé z dětí tento sešitek nemá, tak si ho může vyzvednout v zákristii. Občas se stává, že některé z dětí není na nedělní mši svaté z důvodu nemoci nebo proto, že je s rodiči na mši svaté v jiné farnosti. V takovém případě by mu pak v sešitku jedna postavička chyběla. Tu pak může získat účastí na mši svaté ve všední dny např. na středeční dětské mši svaté, kdy rozdáváme tradiční malé nálepky určené pro obrázky kostelů. Tyto malé nálepky je možné pak v zákristii vyměnit za nálepku s tou biblickou postavou, která dítěti chybí. Sešitků i nálepek máme zatím dostatek. Pro rodiče jen připomínám, že je možné také tyto nálepky využít ke společnému povídání o životě biblických postav. REKLAMA Postní duchovní obnova Tradiční postní duchovní obnova v Přerově bude v sobotu 9. února EVČ s.r.o. Příprava a realizace staveb 2008 od 9:00 v centru Sonus a ve farním kostele. Obnova je celodenní Arnošta z Pardubic 676, 530 02 Pardubice a bude zajištěn také společný oběd. Z tohoto důvodu je opět nutné se www.evc.cz předem přihlásit a zaplatit příspěvek na náklady 50,- Kč. Přihlásit se PSS Přerovská stavební a.s. Stavební práce můžete v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově a to Skopalova 2861/7, 750 02 Přerov co nejdříve, protože letos začíná postní doba velmi brzy. Letošní www.pss.cz duchovní obnovu bude dávat P. Benedikt Križan O.Carm. Všechny srdečně zveme ke společnému zahájení postní doby. ERDING Inženýrská a dodavatelská činnost Kosmákova 2195/28, 615 00 Brno Postoje při bohoslužbě www.erding.cz Na setkání liturgické skupiny jsme se dohodli, že sjednotíme postoje při mši svaté s většinou ostatních farností. Konkrétně se jedná o tři malé změny. Po přímluvách se posadíme a při přinášení obětních darů nebudeme stát, ale sedět. Pak vstaneme o něco dříve a to již při odpovědi na výzvu kněze: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve.“ Také budeme stát při modlitbě po přijímání. Jistě jste si těchto malých změn již všimli a věřím, že se brzy stanou pro všechny samozřejmostí. V této souvislosti připomínám starou zásadu, že v cizím kostele se člověk přizpůsobuje místním zvykům a naopak vůči cizím návštěvám v našich kostelech jsme tolerantní, dělají-li něco trochu jinak. Farní adresář Děkuji všem, kdo se již přihlásili k našim farnostem a zapojili se do farního adresáře. Zatím máme zapsáno v Přerově a Předmostí dohromady asi 260 farníků, tedy zhruba každého čtvrtého. V Předmostí jsme začínali dříve a máme tam již zapsáno asi 100 farníků, což je zhruba polovina účastníků bohoslužeb. Nejjednodušší je zastavit se po mši svaté na faře, kde je možné údaje během pěti minut vyplnit. Nebo se obrátit na mé spolupracovníky kaplana a jáhna nebo pověřené farníky: František Menc, Marie Spáčilová, Jaroslav Adamík, Ladislav Chodil. Původně jsem chtěl s každým promluvit osobně aspoň půl hodinky, ale vidím, že to není v mých silách. Proto nakonec nezbývá nic jiného, než stihnout vše vyplnit rychleji. Přesto moje nabídka osobního setkání a rozhovoru dále trvá pro ty, kdo mají zájem a ozvou se. Život farnosti Znovu chci připomenout, že život farnosti stojí na ochotě konkrétních jednotlivých farníků aktivně se zapojit a něco udělat pro farnost či pro druhé. To se týká nejen nezbytných prací a služeb jako jsou úklid, výzdoba kostela, kostelníci, zpěv apod., ale také organizování různých farních akcích. Během rozhovorů nad zápisy do adresáře vidím, že většina farníků si váží a má radost z rozmanité nabídky farních aktivit v Přerově. Proto musím znovu poděkovat všem, kdo věnují našim farnostem svůj čas a úsilí. Jistě jsou i věci, které se nedaří. Např. neslavný konec mší svatých pro mládež a pátečního setkávání mládeže nebo visící otazník nad dalším fungováním Sedmikrásku či malá účast na Mariánském večeřadle v Předmostí. Přesto stále zůstává mnoho věcí, za které můžeme a máme Bohu i lidem děkovat. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

Strana 13

Růženec pro děti

Od roku 2002, který papež Jan Pavel II. vyhlásil Rokem růžence, se v naší vlkošské farnosti v měsíci říjnu hlouběji snažíme prožívat tajemství růžence a společně se jej v kostele modlit. Každý den vede modlitbu růžence jedna skupina farníků – muži, ženy, členové živého růžence a také děti. Ty letos přicházely každou středu. Na modlitbu se dnes často zapomíná, nebývá na ni čas, ale je v dnešní době velmi potřebná, máme za co prosit a za co děkovat. A modlitba dětí má před Bohem velikou cenu, protože děti mají čistá srdce, nepošpiněná hříchem. Letos většinou přicházely ty nejmenší děti i s maminkami nebo babičkami, nebylo jich mnoho, ale soustředěně se modlily, zpívaly a prosily na různé úmysly: za dětský misijní kongres, za papeže Benedikta XVI., za chudé děti ve světě, za čas věnovaný modlitbě a za jejich kamarády a spolužáky. Děti během celého měsíce října postupně poznávaly tajemství slavného růžence. Musím říct, že i předškoláci pěkně zvládli promodlit tu půlhodinku růžence. Odměnou jim vždycky byl krásný květ získaný do vázy a všichni tak společně nasbírali celou kytici pro Pannu Marii. Věřím, že tyto naše malé děti jednou vyrostou i duchovně díky modlitbě, ke které je vedou rodiče, když jim víru svým osobním příkladem předávají.

Roráty ve Vlkoši

Každoročně pro děti připravujeme večerní adventní setkávání – roráty. Děti letos přicházely každý adventní pátek do kostela s rozsvícenými lampičkami, které svým světlem rozzářily kostel. Píseň Ejhle, Hospodin přijde provázela naše očekávání na dvojí příchod Ježíše (oslavu narození Ježíška v Betlémě i přípravu na jeho příchod na konci světa). Zpěv doprovázely holky hrou na kytaru a flétny. Každý týden jsme se zaposlouchali do různých adventních příběhů, které dětem četly maminky. Povídali jsme si o slavení adventu, o přípravě na Vánoce, o dobru v každém člověku, o andělech… V kostele jsme měli dětskou adventní nástěnku s jesličkami, kterou jsme postupně zaplňovali zvířátky. Doma si každý mohl ještě své adventní snažení (dobré skutky, modlitby…) zaznačit do obrázku adventního věnce, a tak postupně připravovat své srdce na Ježíšův příchod. Při závěrečném setkání jsme si promítli kreslený příběh o narození Pána Ježíše, který dětem přiblížil události v Betlémě. Věřím, že tento adventní čas strávený při rorátech v kostele přiblížil dětem to dlouhé očekávání Štědrého dne, prohloubil jejich vědomosti a obohatil jejich vztah k Ježíši. M. Matlochová

Svatý Fabián a Šebestián, mučedníci

Papež Fabián, vážený a ctěný, vládl od r. 236 do 250., rozdělil duchovní správu Říma na sedm okrsků. Zemřel jako jedna z prvních obětí při Deciově pronásledování křesťanů. Svatý Šebestián (Sebastiano, Sébastien), jeden z nejslavnějších světců celé křesťanské církve, přichází na svět někdy ve třetím století našeho letopočtu v římské šlechtické rodině (jeho otec přišel do Říma z Narbonnu, matka pocházela z Milána). V Římě Šebestián i vyrůstá - od útlého dětství přitom cítí touhu pomáhat pronásledovaným křesťanům. Z důvodu této své touhy vstupuje proto Šebestián jako dospělý do římského císařského vojska a za čas se stává důvěrníkem samotného císaře Diokleciána - ví tak z první ruky, jaké má císař záměry a ve které části Říma chce proti křesťanům vystoupit, může tak křesťany před císařovými vojáky varovat. Když se císař dozví, že voják Šebestián, kterého si velmi vážil, je věřící křesťan, Šebestiána kázal svázat a připoutat ke sloupu ve vojenském tábořišti a přikázal lučištníkům, aby jej probodali šípy. Šebestián má zemřít pomalu a v bolestech... Ale Šebestián nezemře - s pomocí sv. Ireny Kastulovy, vdovy po sv. Haštalu (Kastulu), která jej v bezvědomí odnese domů, se pozvolna ze svých ran zotaví. Pak se, již zdravý Šebestián vypraví za Diokleciánem - věří přitom, že svým „zmrtvýchvstáním“ přiměje císaře k obrácení a k víře v jednoho Boha. Ale Dioklecián se zachová docela jinak - kyji a sochory nechává Šebestiána utlouci k smrti. Jeho tělo pak nechá vhodit do městské stoky, aby je křesťané nenalezli. Ale sv. Lucina Anicia po zvláštním vidění nechává Šebestiánovo tělo vyhledat a 20. ledna roku 288 pochovat v katakombách - nad nimi, na Via Appia, pak nechává kolem roku 370 papež Damas postavit nad Šebestiánovým hrobem kostel, stojící dodnes. Roku 680 zuří v Římě morová rána, která náhle ustane, když je v chrámu San Pietro in Vincoli zřízen oltář ke cti sv. Šebestiána - od těch dob je Šebestián uctíván jako patron proti morové nákaze... Jaroslav Branžovský

Strana 14


Uplynulý rok 2007 zůstal za dveřmi a své vlády se ochotně ujímá rok nový. Rok 2007 nám připomněl desetileté výročí „přírodní katastrofy – povodně“, která byla tichým varováním změny smýšlení lidí – ve víru v Boha. Toto nás vybízí ohlédnout se za cestou, kterou jsme s pomocí Boží se všemi starostmi a radostmi ušli. Za tento vzácný dar a za každé nové ráno jsme povinni s pokorou Bohu poděkovat a být si vědomi jeho velkého milosrdenství. Jak málo lidí Bohu děkuje – „Bože přijmi mé díky i za ně“! Poděkování, slova díků a pokora však ztrácejí v dnešní uspěcha- a výzdobu kostelů sv. Michaela na Šířavě a sv. Jiří né společnosti své místo. Nezapomínejme proto na slova díků Vám také upřímné poděkování. a používejme je u těch, kteří si je zasluhují. Slova díků náleží i Společenství křesťanských žen. Poděkovat patří všem duchovním a přisluhujícím při mši svaté – Připomínám například „Růžencové pobožnosti“ (sestr. zvláště p. ing. Mencovi (za jeho krásně zpívané žalmy) a ing. Kornelové a Opravilové E). Činnost společenství je Kopečnému, kteří se hlavně ve všední dny podílejí na důstojnos- velmi rozsáhlá a různorodá. ti mše svaté. Taktéž poděkování zasluhují pan Punčochář sen. V naší farnosti jsou i jiné činnosti, které zasluhují a paní Šrotová, kteří vykonávají přípravné práce před začátkem zmínku a pozornost – příprava kostela pro konání oba po skončení mše svaté ve všední dny. řadů svátosti křtů, svatebních obřadů aj., jednak děkuNelze přehlédnout i ochotu pana Jiřího Machaly z farnosti Před- jeme L. Calábkové a také mužům, kteří provádějí námostí, který bez vyzvání a ochotně u oltáře předčítá Slovo Boží. ročné práce spojené s výzdobou u příležitosti VelikoPoděkování zasluhují i ženy a maminky ze všech tří skupin, kte- noc a Vánoc. ré střídavě zabezpečují a provádějí pečlivě úklid prostoru našeho Úklidové práce farních prostor, pomocné stavební prá„Svatostánku“. Upřímný dík za vaši ochotu a obětavost. ce, také zasluhují poděkování. Není možno si nevšimnout celoroční péče o důstojnou květino- S ochotou jsou uskutečňována pravidelná setkání u kávou výzdobu, někdy i uměleckou. Vám paní Lužná a M. Vyma- vy a čaje po deváté mši svaté. Čtyřem skupinám žen, zalová také děkujeme. Všem, kteří celoročně pečují o čistotu které s pečlivostí a chutným pohoštěním tato setkání připravují, patří srdečné poděkování. V neposlední řadě je nutno ocenit činnost redakční rady, která velmi pečlivě připravuje a vydává děkanátní časopis – Slovo pro každého, ve kterém nás informuje o činnosti naší farnosti, přibližuje nám životy svatých, postupně seznamuje se všemi církevními památkami našeho děkanátu (zásluhou paní Mgr. Mollinové). Své místo zde mají i stránky pro mládež, děti a jiné. Závěrem vyslovuji poděkování všem, kteří nám vytvářejí prostředí k rozjímání o Boží prozřetelnosti a umožňují prohlubovat křesťanskou dokonalost. Do nového roku 2008 přeji všem duchovním i farníkům hojnost Božího požehnání, pevné zdraví, osobní spokojenost, pevné rodinné a farní soužití. K tomu všemu ještě hojnost pokoje a míru v naší malé, ale krásné zemi. Přeje M. Dostalíková dokončení ze str.16 Sobota 26.1. 19:00 Přerov, U Tenisu Neděle 27.1. 19:30 Centrum Sonus Pondělí 28.1. 18:45 Fara v Předmostí Středa 30.1. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 31.1. 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus Sobota 2.2. Svátek Uvedení Páně do chrámu – Hromnice Přerov, Předmostí 16:30 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu 20:00 Tovačov Neděle 3.2. 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus Středa 6.2. Popeleční středa - Mše: 19:00 Fara v Přerově Čtvrtek 7.2. 19:00 Centrum Sonus Sobota 9.2. 9:00 Centrum Sonus Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 14, Leden 2008

Florbal – Muži Setkání mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela – skupina „C“ Příprava na biřmování dospělých Mše svaté: Přerov 8:00 (latinsky) a 18:30 Předmostí 8:45 Schůzky ministrantů Mariánské večeřadlo Florbal – Ženy Farní ples v Tovačově Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava na biřmování mládeže Přerov 8:00 a 18:00 - Předmostí 18:00 Schůzka akolytů Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Postní duchovní obnova v Přerově Strana 15

V měsíci lednu všechny zveme ke společným ekumenickým modlitbám za jednotu křesťanů, které budou v Přerově v pondělí až středu 14.-16. ledna 2008. V měsíci únoru se můžete přihlásit na postní duchovní obnovu s P. Benediktem Križanem O.Carm., která bude v sobotu 9. února 2008 v centru Sonus v Přerově. j

Sobota 5.1.

Neděle 6.1. Pondělí 7.1. Úterý 8.1. Středa 9.1. Čtvrtek 10.1. Sobota 12.1. Neděle 13.1. Pondělí 14.1. Úterý 15.1. Středa 16.1. Čtvrtek 17.1. Sobota 19.1. Neděle 20.1. Pondělí 21.1. Úterý 22.1. Středa 23.1. Čtvrtek 24.1.

8:00 9:00 16:30 19:00 20:00

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, Předmostí Fara v Předmostí Přerov, U Tenisu Přerov, Klub ČEZ Přerov 19:30 Centrum Sonus 15:00 Centrum Sonus 16:00 17:30 16:00 16:00 9:00 18:00 8:45 17:30 20:00 19:00 9:45 19:30 17:00 17:00 16:00 17:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Armáda spásy Církev husitská Centrum Sonus Církev evangelická

15:00 17:30 19:00 9:00 19:00 9:45 19:30 16:00 17:30 17:30 16:00 19:00 8:45 17:30 19:00 20:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, Předmostí Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svatá v latině Schůzky ministrantů Mariánské večeřadlo v Předmostí Florbal – Děti 13. farní ples v Přerově Tříkrálová sbírka a také v pondělí 7.1. Příprava na biřmování mládeže Výstava fotografií ze Svaté země bude otevřena do neděle každý den 15:00-17:00 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Liturgika s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Sedmikrásek - první v roce 2008 Mše svatá pro děti s přípravou k přijímání Úklid kostela – skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Společné ekumenické modlitby v Přerově Společné ekumenické modlitby v Přerově Kavárna pro seniory Společné ekumenické modlitby v Přerově Není večerní mše svatá u sv. Vavřince. Úklid kostela – skupina „B“ Příprava na biřmování dospělých Setkání s rodiči přípravy dětí na příjímání Schůzky ministrantů Florbal – Ženy Pastorační rada farnosti Předmostí Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství seniorů Liturgika s jáhnem Besedy nad katechismem na Sonusu Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Úklid kostela – skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Pastorační rada farnosti Přerov Modlitby matek dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jindřich Peřina, Zdeněk Klimeš, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 23. ledna 2008.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents