Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Březen 2008

Číslo 3 Ročník 14 Úvodník

Jan Tomiga, trvalý jáhen

Liturgický kalendář

Rosteme… liturgika Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Rosteme… biblistika

Sociální učení církve Laborem Exercens

Dětské okénko

Stránka pro mládež

Interděkanátní florbalový fturnaj 2008 Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov - Ráj Církevní památky

Jen tak ve stručnosti Světec měsíce

svatá Kateřina Švédská

Svatý Šarbel Machlúf

Libanonský světec spojuje křesťany i muslimy

Pořad velikonočních bohoslužeb přerovského děkanátu

… a mnoho dalšího…

Pieta z nově rekonstruované kaple Panny Marie Bolestné, stojící před kostelem svatého Vavřince v Přerově.

Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 14, Březen 2008

Nebojte se! Vstoupili jsme do nového měsíce, měsíce března, ve kterém se potkává doba postní se Svatým týdnem a především s Velikonocemi. Možná si ještě vzpomeneme na různá předsevzetí, která jsme si na začátku postu dávali. Nyní přichází čas, kdy bychom měli zhodnotit, jak se nám je daří plnit. Někdo možná zjistí, že mu svatopostní doba protéká mezi prsty – už zase budou Velikonoce a já jsem zase stejně jako loni, předloni, …, nesplnil, co jsem si předsevzal. Nezoufejme. Není až tak důležité, jestli jsem si každý pátek odřekl maso, zda jsem chodil poctivě každou neděli na křížovou cestu… Ne že by tyto věci byly nepodstatné, to jistě ne. Ale jejich splnění bez našeho vnitřního obrácení se k Bohu by bylo plané, bez užitku. Mohli bychom propadnout jen sebeuspokojení – to jsem ale, Pane Bože, dobrý, že jsem splnil, co jsem si předsevzal… Pokud však je náš vztah k Bohu na stejné úrovni jako na Popeleční středu, jestli jsme si během postu nezamilovali Boha zase o kousek víc, pak je všechno naše úsilí a snaha o sebezdokonalování marná. Máme tedy nejvyšší čas ještě „zapracovat“ na svém vztahu k Bohu. Máme ještě čas se zastavit, říct: „Pane, tady jsem“, odevzdat celý svůj život do Jeho rukou. Bůh nám zatím ještě tento čas dopřává. A dává nám také krásnou liturgii Svatého týdne, aby nás touto naší osobní proměnou provázela. Můžeme s Ježíšem skutečně prožívat jeho poslední večeři na Zelený čtvrtek. Můžeme s ním strávit chvíle úzkosti v Getsemanech, procházet bolestí a utrpením Velkého pátku, beznadějí a očekáváním Bílé soboty. A pak naplno prožít radost ze Vzkříšení. Toto vše Boží Syn prožil kvůli každému z nás - kvůli mně se potil krví, já jsem mu stál za to, aby se nechal zbičovaný, s trny zabodnutými do hlavy, potupně vláčet ulicemi Jeruzaléma. Já jsem mu stál za to, aby

Strana 2

2. 3. 8. 3. 9. 3. 15. 3.

Březen v liturgii

4. neděle postní Sv. Jan z Boha, kněz 5. neděle postní Slavnost sv. Josefa Tato slavnost je letos přeložena na tento den, protože 19. 3. je středa Svatého týdne. 16. 3. Květná neděle 20. 3. Zelený čtvrtek Evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a apoštol Pavel podávají zprávy o tom, co Ježíš při poslední večeři učinil s chlebem a vínem nového, neslýchaného, vymykajícího se řádu starozákonní velikonoční večeře i jiných posvátných židovských hostin. A přikázal: „To čiňte na mou památku“ (památka - v řeckém původním textu anamnesis). Toto jeho ustanovení platí pro všechny časy: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ Je třeba si uvědomit, že slovo „památka“ může mít různou významovou hloubku. Na památku můžeme věnovat nějakou věc, např. vázu, knihu. Dar na památku má osobnější ráz, když jsme ho sami vytvořili, nebo když věnujeme vlastní podobiznu, fotografii. Památkou může být ustřižený pramínek vlasů. Syn podobný otci je matce také zvláštním způsobem památkou na vzdáleného nebo zemřelého otce. Velikonoční večeře, pesachový seder, znamená pro věřící židy také hlubokou památku. Památku na vysvobození z Egypta, z tamní poroby a genocidy. Není to tedy jen vzpomínka na dávnou minulost a předání tradice mladé generaci, ale spíše zpřítomnění, aktualizace oné dávné události. Každý účastník - žid - má s vděčností Bohu vidět sebe sama jako účastníka toho dávného vysvobození, ale zároveň očekávat dokonalé vysvobození v budoucnosti: v obřadu jsou totiž obsaženy i motivy očekávání mesiáše. Při poslední večeři se Ježíš loučil se svými učedníky. Brzy už nebude přítomen tak jako dosud, jeho dílo vykoupení bude naplněno smrtí na kříži. Chce dát památku, která by učedníkům připomínala jak jeho samého, tak jeho vykupitelskou oběť. Uznáváme-li Ježíšovo božství, není těžké přijmout, že svou božskou mocí a ve své lásce mohl dát nesrovnatelně víc, než můžeme dát podle svých pouze lidských možností my. Mohl zpřítomnit své dílo vysvobození ze hříchu a smrti mnohem dokonaleji, než pesach zpřítomňoval vysvobození z Egypta. Ze svědectví Písma poznáváme úžasnou pravdu víry, že Ježíš při poslední večeři dal na památku sama sebe: „Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu, skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím.“ (Katechismus katolické církve, čl. 1413) Vyplývá to z textů evangelistů a apoštola Pavla o poslední večeři, z poučení a napomenutí apoštola Pavla o přijímání Kristova těla a krve, z části Ježíšovy řeči o chlebu v Janově evangeliu a z následujícího rozhovoru s učedníky. Potvrzují to i nejstarší mimobiblické doklady o praxi a chápání Ježíšova ustanovení poslední večeře. V eucharistii se Kristus dává jako „památka“ svému Otci tím, že nekrvavě zpřítomňuje svou oběť kříže. Činí to v našem středu, mezi námi. Dává se nám, aby se stal obětí církve; jen s ním a skrze něho je naše oběť čistá, svatá a dokonalá. Dává se nám bohatě ve svatém přijímání jako zdroj posvěcení a síly. Protože někteří křesťané v pozdějších dějinách církve, zejména od 11. století, ulpěli a uvízli více či méně jen na povrchu slova „památka“, a tím svou víru a hlásání velmi ochudili, církevní magisterium vícekrát potvrdilo pravou víru v eucharistii, hlavně na sněmu v Tridentu (v letech 1545-63). K tomu, co bylo krátce shrnuto v předchozích dvou odstavcích, bude třeba se stále vracet. Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 14, Březen 2008

jeho Matka prožívala pod křížem bolest nad ztrátou jediného Syna. To vše udělal Ježíš pro mě. A jak na to odpovím já? Mou odpovědí by měl být radostný život s Kristem s důvěrou, že když mu odevzdám svůj život, On mě provede životem takovým způsobem, jaký si neumím sám vůbec představit. Můj život bude zbavený strachu, protože ho bude mít ve svých rukách Ten, který přemohl smrt. Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl mít strach. Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa. A tento někdo je Láska... Jen On se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“. (Jan Pavel II.) Nebojme se prožít letošní Velikonoce v opravdové Boží blízkosti, nebojme se odevzdat se beze zbytku Bohu, který nás miluje, nebojme se Mu důvěřovat. Jan Tomiga, trvalý jáhen

Karmelská duchovní obnova

rok 2008 Pro děvčata od 14 do 18 let 1. 3. Strach (Lk 9,24) 17. 5. Maria, naše sestra (Lk 1,39-56) Pro děvčata od 18 do 30 let 16. 2. Hněv (Mt 5, 42-44) 19. 4. Nenávist (Mt 5,22) 21. 6. Žít pro druhé (Řím 14,7) Prosím, vezmi si s sebou: Především otevřené srdce, Písmo svaté a osobní věci

Děvčata, která mají zájem, prosím o telefonické či písemné kontaktování se na adresu: Klášter sester karmelitánek „Institut Naší Paní z Karmelu“ Mariánské nám. 56 763 14 Zlín-Štípa Tel. 577 914 262 [email protected]

„To čiňte na mou památku!“ Ježíš chtěl, aby se stůl večeřadla rozšířil do všech dob, do celého světa. I nám chce v eucharistii dávat sebe sama. „Večeřadlo Páně, stole přesvatý, na němž spočívalo Tělo Páně! Ohnisko božské lásky zanícené Ježíšem na hoře Sionu, hoř, zvyš svůj plamen a zaněť celý svět.“ (sv. Petr Julián Eymard) 21. 3. Velký pátek V tento den se od pradávna neslaví eucharistie, nýbrž jen liturgická památka, skládající se ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání. Součástí bohoslužby slova jsou přímluvy, které jsou dnes obsáhlejší než obvykle. Modlíme se za církev, papeže, služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, jednotu křesťanů, za židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za politiky a státníky, za trpící. Někteří lékaři zkoumali podle Turínského plátna i podle archeologických výzkumů ukřižování. S anatomickými poznatky popsali jak velmi tělesně Kristus trpěl a prohlásili, že smrt ukřižováním je nejhorším způsobem popravy, jaký kdy člověk vymyslel. Nepatrným projevem naší spoluúčasti na Kristově utrpení za naše hříchy je dnešní půst - od masa a újma v jídle. V tento den je také začátek novény k Božímu milosrdenství. 22. 3. Bílá sobota Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává vzkříšení. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření. V noci pak slaví církev Velikonoční vigilii. Od nejstarších dob je tato noc zasvěcena Pánu (Ex 12,42), aby podle napomenutí evangelia byli věřící, s hořícími lampami v rukou, podobni lidem, kteří očekávají Pána, až znovu přijde, aby je nalezl jak bdí, a přivedl je ke svému stolu. Po krátké slavnosti velikonoční svíce uvažujeme o tom, co Pán Bůh od počátku konal pro svůj lid a když se blíží den vzkříšení, jsme spolu s těmi, kteří se narodili ve křtu, povoláni k hostině, kterou Pán svou smrtí a zmrtvýchvstáním připravil svému lidu. 23. 3. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“. (Sobota byla podle žid. kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle je tedy „oslavou Velikonoc“ - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání. 25. 3. Úterý velikonoční Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti 30. 3. 2. neděle velikonoční, Svátek Božího milosrdenství Volba první neděle po Velikonocích jako svátku Milosrdenství má svůj hluboký teologický smysl, který vyjadřuje těsnou souvislost mezi velikonočním tajemstvím vykoupení a tajemstvím Božího milosrdenství. Tuto souvislost ještě zdůrazňuje novéna (devítidenní modlitba korunky) k Božímu Milosrdenství před tímto svátkem, která začíná na Velký pátek. Pán Ježíš spojil s tímto svátkem veliké přísliby: „Kdo toho dne přistoupí k Prameni života, ten dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ (Den. 300) Pramenem života je přitom svátost smíření a Eucharistie. „V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milosti vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží.“ (Den. 699) Pro ty, kteří se pokládají za veliké hříšníky, pro které už není Božího odpuštění, Pán Ježíš zároveň vzkazuje: „Ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“ (Den. 699) 31. 3. Slavnost zvěstování Páně Podle Českého misálu, časopisu Amen 04/97, internetu připravil J. Branžovský


Strana 3

Liturgické knihy: současnost a minulost

Liturgické knihy obsahují texty, které se používají při liturgii, jimiž se uskutečňuje dialog člověka s Bohem. Tyto texty jsou především slovem Kristovým, protože on slaví liturgii a my se k jeho slovu - modlitbě - připojujeme: jeho prostřednictvím (skrze něj) mluví Bůh k nám a jeho prostřednictvím my voláme k Bohu. Zde spočívá podstata Kristova kněžství – být prostředníkem mezi člověkem a Bohem. Liturgické texty se pojí se slovem v liturgii, ony jsou čteny, zpívány a přednášeny v průběhu liturgického slavení. Komplexita slavení však nespočívá jen v textu, ale i v neverbálních prostředcích spásonosného dialogu, které vyjadřují náš vnitřní postoj i naše ztotožnění se s liturgickým textem. Liturgický text se skládá sice ze slov, jimiž jsou naše myšlenky zformulované a vyslovené, ale také definuje neverbální liturgické prostředky. Vlastnosti liturgických textů plynou z jejich poslání: zpřítomňování slavených událostí z dějin spásy v uskutečňování dialogu s Bohem, vše má biblický základ. Jak se vyvíjely liturgické texty – liturgické knihy? Současné liturgické knihy: Liturgické texty obsahují o Nejprve (doba apoštolská) se jednalo o napodobování toho, čeho byli přítomní ficiální liturgické texty vydasvědky a následně vypravovali o tom, co od očitých svědků (apoštolů) slyšeli. Později né ke slavení bohoslužeb začínají vznikat písemné záznamy pro uchování textu a oživení paměti. v církvi. Právo vydávat tyto Dále, díky herezím, vznikaly vzorové texty, připravené významnými osobnostmi (círtexty má: kevní otcové), někdy jim byly tyto texty pouze připisovány. Následně byly formulo- latinsky: Po schválení pavány závazné texty, aby jejich obsah nebyl narušován a překrucován. Jednalo se o bipežem – editio typica blické texty pro liturgii a pro předsedajícího pronášené jménem celého společenství. (vzorové vydání), římská První sbírky liturgických textů sestavené dle toho, kdo jich měl používat: sakramenkongregace pro bohoslužtáře, lekcionáře, antifonáře. V dějinách vzniku liturgických knih je třeba jmenovat: bu a dohled nad udělováLibeli misae – kompletní mešní formuláře pro některé příležitosti a misály – všechny ním svátostí mešní texty bez ohledu na to, pro které uživatele byly určeny. - v národních jazycích: Po Závazné liturgické knihy upravené a vydané dle rozhodnutí Tridentského sněmu. potvrzení textů vatikánTyto liturgické knihy poprvé definují, že pro dané liturgické slavení (křest, mše, skou kongregací příslušné zpověď, adorace, atd.) všichni její vysluhovatelé všude v církvi konají vždy totéž. biskupské konference Liturgické knihy po druhém vatikánském koncilu – jsou znovu uspořádané dle uživatelů. Tyto knihy obsahují: neměnné texty (pravidelně se opakující), texty určené kaplan Jindřich k výběru pro určité příležitosti, vzorové texty (myšlenky k dalšímu zpracování).

Svátek Božího milosrdenství

Svátek Božího milosrdenství slavíme první neděli po Velikonocích (letos 23. 4.). Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě sestře Faustyně bylo při zjevení svěřeno poselství o Milosrdenství určeném celému světu. Je to den velké amnestie pro všechny, zvláště pro hříšníky. „V tento den,“ řekl Pán Ježíš sv. Faustyně, „jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“ (Den. 699) Svátek Milosrdenství nemá být jen dnem zvláštní oslavy Boha v tomto tajemství, ale také dnem milosti pro všechny lidi a zvláště pro hříšníky. Pán Ježíš totiž obdařil tento svátek velkými přísliby. Největší z nich je spojen se svatým přijímáním přijatým v tento den. Je to příslib „úplného odpuštění vin a trestů“, čili stejné milosti, kterou dostáváme pouze ve svátosti křtu. Přípravou na svátek má být novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Božímu milosrdenství (začíná na Velký pátek, trvá devět dní). „V té novéně,“ slíbil Ježíš, „udělím duším veškeré milosti.“ (Den. 796) Jakým způsobem máme slavit tento svátek? Pán Ježíš si přeje, aby v tento den byl slavnostně posvěcen obraz Božího milosrdenství a také veřejně čili liturgicky uctěn. Kněží mají v tomto dni mluvit lidem o velikém a nevyčerpatelném čtveru Božím milosrdenství. Mají-li mít věřící užitek z velkých darů, které chce Pán dát každému člověku, je třeba: aby byli v milosti posvěcující (po svátosti smíření), aby neměli zalíbení v žádném hříchu, aby plnili podmínky úcty k Božímu Milosrdenství (důvěra a činná láska k bližnímu) a přistoupili v ten den k „prameni života“ čili ke svatému přijímání. Jako první slavila svátek Milosrdenství s povolením svého zpovědníka sv. Faustyna. Od roku 1944 bylo na poutním místě v Krakově Lagievnikách každou první neděli po Velikonocích ctěno Boží milosrdenství. 23. ledna 1995 papež Jan Pavel II. na prosbu polských biskupů souhlasil, aby ve všech polských diecézích byla po názvu 2. neděle velikonoční doplněna slova „čili Božího milosrdenství“. Dnes je 2. neděle velikonoční, díky dekretu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti ze dne 5. května 2000, slavena na celém světě jako neděle Božího milosrdenství. (Pozn. red.: Den. = F. Kowalská, Deníček, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2001) Převzato z internetu Strana 4


Za křesťanskou duší O papeži se na americkém kontinentě hovořilo vždy a všude v tom smyslu, že se jeho osobě dostává lepšího přijetí, než jeho poselství, kterým oslovuje přímo ve snaze o nápravu. Ono tomu tak ovšem bylo i v případě Ježíšově, i jeho osoba byla lépe přijímána než jeho slova. V Severní Americe ze zhruba 260 milionů obyvatel bylo 90 milionů katolíků, v Jižní a Střední Americe ze 400 milionů je katolíků 370 milionů. Svatý otec navštívil v roce 1983 Argentinu po oné válce o Falklandy (Malvíny) s Angličany. Už před válkou měla Argentina vojenskou vládu, mučení bylo běžné a také 14 tisíc nezvěstných. Biskup. který protestoval proti vládě, zemřel při autonehodě, při níž se sešlo až mnoho náhod. Biskupská konference protestovala. A do toho přiletěl 6. dubna do Buenos Aires papež. Ihned se setkal s presidentem Raulem Alfonsínem a členy vlády a hovořil s nimi o nutnosti respektovat legitimní svobody jednotlivců. rodin a spolků. Zopakoval to v městě Bahia Blanca a třech dalších a hovořil o výslechu a umučení Krista jako symbolu, který u nich nabyl nové reality a výmluvnosti. Sedmatřicátá pastýřská poutní cesta v roce 1988 zavedla Svatého otce do Paraguaye. Vládl tam prezident, generál a diktátor Alfredo Stroessner, a to již od roku 1954, od vojenského puče. Celou zemi měl pod kontrolou tento již osminásobný prezident za pomoci armády a vládnoucí strany Colorado. Součástí papežovy návštěvy bylo i setkání s opoziční skupinou. Prezident to papeži zakázal. „Je-li zpráva z Asunciónu pravdivá“, řekl papež pro Radio Vaticana, „pak do Paraquaye nepůjdeme.“ Světová média se toho chytila, tato událost neměla obdoby. Ihned se k papežskému mluvčímu dostavil vyslanec Papalar s tvrzením, že předseda biskupské konference je oportunista, a to je příčina prezidentova zásahu. Mluvčí mu doporučil, aby si věc vyřešili a zdůraznil „demokratickou cestou“. Za čtyři hodiny Papalar telefonoval, že se vše urovnalo a poděkoval mu za radu. „Tak přece jen nechají papeže jet do Paraquaye“, rozesmál se Jan Pavel II. Nato hned po příletu využil příležitosti a vyzval k morální očistě země. „Svoboda, spravedlnost a spoluvláda a účast na ní jsou předpoklady k vytvoření skutečné demokracie.“ Prezident ale odpověděl ještě za papežovy návštěvy – pozatýkal politické oponenty a zvýšil útlak církve a bojovníků za lidská práva. Ale slova, jež pronesl Jan Pavel II., nebyla zapomenuta. Za 9 měsíců byl diktátor, prezident a generál v jedné osobě svržen vojenským pučem.

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (20. pokračování – druhý díl) K nejdůležitějším cestám patřila papežova návštěva Kuby. Jak těžké klání přinesla již příprava, je vidět z tzv. papežových kubánských bodů. Castrův režim začínal být pod tlakem. když „odešel ruský pokladník“. V roce 1988 přiletěl na Kubu newyorský kardinál John O’Connor. V havanské katedrále se mu dostalo obrovského aplausu a byl „bombardován papírovými kuličkami“ se jmény politických vězňů. Nechal je sesbírat a ve čtyřhodinovém jednání, podle Castrova zvyku vždy od ½ 12 do ½ 4 ráno o nich jednal, neboť to byla první z podmínek Jana Pavla II. k možnému příletu na Kubu. Castro se rozzuřil a zakázal vyložit tiskařský stroj za půl milionu dolarů, který pro potřeby církve zakoupilo Německo. V roce 1992 Castro vyhlásil, že Kuba není ateistický stát, ale sekulární (světský). Kubánský katolicismus tak nebyl zahnán pod zem, jako v některých zemích. Na to papež jmenoval havanského biskupa kardinálem a úsměvně mu diktátor 26. listopadu 1994 povolil nosit červený kardinálský klobouk. Předseda papežské rady pro spravedlnost a mír, kardinál Roger Etchegaray, začal jednat s kubánským vůdcem o papežově návštěvě. Následovalo pozvání od kubánských biskupů pro papeže. Poté byl 19. listopadu 1994 přijat na soukromé audienci v Římě Janem Pavlem II. Fidel Castro. Pozval papeže k návštěvě Kuby a ten mu úsměvně poděkoval za „povolení přijmout pozvání kubánských biskupů“. Zůstávalo vyřešit další papežovy podmínky – jaký bude osud 900 zbývajících politických vězňů v Castrových věznicích a požadavek Svatého otce, aby se Vánoce na Kubě slavily poprvé od revoluce veřejně. Castro odpověděl, že je to obtížné uprostřed sklizně cukrové třtiny. Přítomný papežův mluvčí Navarro na to řekl, že by mu papež rád veřejně poděkoval hned, jak vystoupí na letišti z letadla. Castro tedy ustoupil se slovy: „Mohlo by se to tak udělat jen letos.“ Vyřešila se i podmínka volna z práce o Vánocích i udělení víz pro kněze a řeholnice – do několika dnů obdržela 57 příslušných víz asi polovina těch, kteří hodlali na Kubě evangelizovat. Šéfka kubánské vlády pro náboženské záležitosti tvrdila, že nemají dostatek dopravních prostředků pro případnou papežovu návštěvu, ale nepřijala nabídku katolických nadací Adveniat a Meserior se slovy: „Tak chudí zase nejsme.“ Konečně 21. ledna 1998 se koná na havanském letišti uvítací ceremoniál. Při přivítání Castro řekl, že Kubánci jsou oběťmi dějin. Papež zase sdělil ostrovnímu lidu, že se oni musí stát architekty vlastního osudu, tedy i dějin, a odešel k papamobilu. Na chvíli se zdálo, že Fidel si chce k němu přisednout, ale vedle papeže již seděl kubánský primas. V Santa Clara napadl papež monopol státu na vzdělání a řekl, že rodiče rozhodují o tom, jak mají být děti vzdělávány eticky, obsahem i nábožensky. Mluvil volně, lehce citoval básníka José Martího: „Kubo, dbej o své rodiny, aby tvé srdce zůstalo čisté.“ 23. ledna nejdříve hovořil ke dvěma stům tisícům mladých, večer pak na havanské univerzitě. Následující ráno se objevil v Santiagu na papežově mši Fidelův bratr Raul. Papež zde požehnal sošku Panny Marie od Božího milosrdenství z El Cobre (místo, kde došlo k prvnímu osvobození otroků a kde Carlos Manuel Cispeda vyrobil první kubánskou vlajku – pozn. aut.) a řekl, že církev obranou náboženské svobody brání svobodu každého jedince. Dav reagoval skandováním: Libertad! Libertad! a Viva! Viva! Krásně se to odráželo od pohoří Sierra Maestra zpět k papežskému oltáři.


Strana 5

V Havaně končila kubánská cesta Jana Pavla II. Mše svatá na náměstí Revoluce (dříve José Martího) za účasti Fidela a Raula a celého stranického a státního aparátu. Milion Kubánců, zbytek u televize. Homilie byla přerušována skandováním Libertad! Libertad! Svatý otec ve svém posledním vystoupení na Kubě kritizoval ekonomické embargo USA vůči Kubě, protože jím trpí ti, co nic nezavinili. Je to nespravedlivé, netrpí představitelé vlády, ale všichni lidé. „Kuba“, řekl

papež, „má křesťanskou duši. Nastal čas vydat se po nových cestách,“ Pozorovatelé tvrdili, Fidel Castro vypadal zamyšleně a budil dojem člověka, který by rád šel ke zpovědi k jedinému muži na světě. Možná přemýšlel, že přece jen mohl dát jednomu svému spisu jiný název než: „Dějiny mne zprostí viny.“ Proti sobě stáli dva muži, z nichž jeden začínal cítit, že správnou volbu učinil ten druhý. Pět dní na Kubě ukázalo, že Jan Pavel II. měl větší sílu, než kdysi papež Řehoř VII. roku 1077 v Canosse vůči císaři Jindřichu IV. – ten měl klatbu. Sílu Jana Pavla II. představovala pravda o člověku v evangeliu: Člověk a Bůh, Bůh a člověk patří k sobě. (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal

Bohoslužba – škola pro správnou četbu Bible

Písmo svaté vypráví na více místech, jak to lidé Starého zákona dělali, aby rozuměli Božímu slovu. Například při velikonoční večeři bylo dětem vysvětlováno, jak rozumět obřadům jako památce na vyjití z Egypta a vymanění se izraelského národa z egyptského otroctví (Ex 12,25). Slovo Boží pak lidé slyšeli při bohoslužbách. Ze všech forem čtení Písma svatého a poslouchání Bible je bohoslužba slova při nedělní mši svaté tou nejdůležitější. To, co se děje neděli co neděli, skutečně seznamuje účastníky bohoslužeb se slovem Božím a může v posluchačích také probudit radost, kterou má Boží slovo lidem přinášet. Místo pro Boží slovo – V dřívějších dobách bylo evangelium předčítáno od oltáře. Zásluhou druhého vatikánského koncilu dostává Písmo svaté v kostelích a kaplích své vlastní místo: je to takzvaný ambon (čtecí pult), který je stolem slova Božího. Je samozřejmé, že ambon musí být z lodi kostela dobře viditelný; musí být tedy umělecky vytvořený. Mnoho služebníků Slova – Stejně jako každá škola, tak také dobrá škola četby Bible potřebuje kompetentní učitele. Skrze koncil a prováděcí nařízení máme v Církvi v kostelích mnoho učitelů (spolupracovníků a spolupracovnic), kteří musí pracovat se zvěstování Božího slova. Jsou to kněží, lektoři, komentátoři, přední zpěváci, zpěváci v kostelních sborech. Každá tato osoba má svůj zvláštní úkol. Když jsou lidé pro všechny tyto služby, pak se rozvíjí velká úcta vůči Písmu svatému a jeho samotná hodnota. Bohoslužba slova jako vrcholná forma čtení Bible – Vrcholnou formou zacházení s Písmem je čtení a umění předčítání, zvěstování a poslouchání při liturgii. Bohoslužba totiž začíná přípravou srdce: skrze vědomí a vyznání svých vin a zpěvem Kyrie se připravujeme na přijetí slova Božího: Žalm mezi prvním a druhým čtením prohlubuje téma čtení; evangelium je pak vysvětlováno kázáním; ve vyznání víry vyjadřujeme náš souhlas se slovem Božím a v přímluvách se modlíme za celý svět, který má Boží slovo přijmout. Bohoslužba slova při nedělních mších svatých je právě modelem k tomu, jak má čtení Bible vypadat. Je to škola slova Božího. Jsou tam obsaženy totiž všechny části, které patří ke správnému čtení Bible: četba, modlitba, odpověď víry, přímluvy. Poznávat mnohotvárnost biblických textů – Skrze uspořádání čtení se bohoslužba slova stává školou slova Božího, už jen díky samotnému bohatství textů; a také díky mystagogicko-pedagogickému výběru textů v průběhu církevního roku. Bohoslužba tedy není jen nějaké bodové dění, ale stojí na větší spojitosti biblických textů a liturgického roku. Podporovat zdravé sebevědomí posluchačů – Také platí snaha, na rozdíl od toho, jak to bývá v sektách, darovat věřícím zdravé sebevědomí, že v jejich životě díky návštěvám bohoslužeb hraje Písmo svaté důležitou roli. Samozřejmě, že věřící jsou povzbuzováni k tomu, aby naslouchání Slovu osobně prohlubovali. Vychovávat k úctě vůči slovu Božímu – V naší době jsou knihy zbožím, od kterého se pomalu, také díky internetu, začíná upouštět. Vnější zacházení má podpořit hledání hloubky ukryté v Písmu a učinit viditelným, jak hodnotná je Bible. Úryvky z Písma svatého vztahující se k bohoslužbě slova jsou například: Kniha Nehemiáš 8,1-12; Lukášovo evangelium 4,16-30, též Lukáš 24; Skutky apoštolů 20,7-12. Kéž tedy máme vždy na paměti při mši svaté také důležitost bohoslužby slova! jáhen Zdeněk Arcibiskupství olomoucké Vás srdečně zve na

Diecézní pouť do Svaté země

9. - 16. 10. 2008 osmidenní varianta 9. - 18. 10. 2008 desetidenní var. se zájezdem na Sinaj

Osmidenní: 15 690,- Kč + 25,- USD (cena zájezdu 11 990,- + let. taxy 1600 + palivový příplatek 2100,-) Desetidenní: 17 690,- Kč + 105,- USD (cena zájezdu 13 990,- + let. taxy 1600 + palivový příplatek 2100,-)

PŘIHLÁŠKY a program pouti s dalšími informacemi u všech kněží olomoucké arcidiecéze a také: Arcibiskupství olomoucké, Mgr. Štěpán Sittek tel.: 587 405 434, 731 600 020; e-mail: [email protected]

Strana 6

Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava

Exercicie pro muže

Kdy: 30. 4. – 4. 5. 2008 Kde: Exerciční dům na sv. Hostýně Začátek 30. 4. v 18.00, konec 4. 5. ve 12.00 hodin

Téma: Dobrodružný život křesťana exercicie povede:MUDr. Jitka Krausová, OV Cena: 1.650,- Kč (jednolůžkový pokoj se soc. zařízením) 1.400,- Kč (dvoulůžkový pokoj se. soc. zař. na chodbě) S sebou: můžete si přivézt buben Přihlášky: [email protected], mobil: 731 625 606


Sociální učení církve LABOREM EXERCENS Důležitost odborů Na základě těchto práv mají pracující právo spolčovací čili právo na vytváření spolků na obranu zájmů lidí zaměstnaných v různých povoláních. Těmto spolkům se říká odbory, kde jde o zákonitá práva v poměru k podnikatelům a majitelům výrobních prostředků. Existují odbory rolníků i lidí pracujících duševně, stejně tak i odbory zaměstnavatelů. Katolická sociální nauka se nedomnívá, že by odbory byly odrazem třídního boje a ideologie. Jsou to sdružení, které se snaží o dosažení sociální spravedlnosti a zákonitých práv podle různých povolání, ale není to „boj proti druhým“. V tomto společenství se musí spojit jistým způsobem ti, kdo pracují, i ti, kdo disponují výrobními prostředky nebo jsou jejich majíteli. Práce spojuje lidi a v tom záleží její společenská síla. Odbory nemají ráz politických stran bojujících o moc a nemusí podléhat usnesením politických stran, ani nemusí být s nimi příliš spjaty. Jinak se snadno dostanou do rozporu s tím, co je jejich vlastním úkolem – je zajišťování zákonitých sociálních práv pracujících a stanou se nástrojem pro cizí záměry. Odbory v boji za zákonitá práva svých členů používají metodu stávky. Je to určité ultimatum, adresované odpovědným činitelům a hlavně zaměstnavatelům. Tuto metodu pokládá katolická sociální nauka za oprávněnou za příslušných podmínek a ve správných mezích. Stávka je však prostředek krajní, proto se nesmí zneužívat zvláště ke stranickým machinacím. Důstojnost zemědělské práce Všechno, co bylo řečeno o důstojnosti lidské práce, můžeme vztahovat na práci zemědělců, protože zemědělství dodává společnosti statky nutné pro každodenní život. Osoba tělesně nebo duševně postižená Je jedním z nás a plně se podílí na našem lidství. Diskriminace ze strany zdravých vůči slabým a nemocným je zavrženíhodná. Práce zde je podřízena důstojnosti člověka a ne bezohlednému hospodářskému zisku. Přesto, že jde o úkol složitý, je nutno, aby správné chápání práce vedlo k situaci, v níž by postižený člověk cítil, že není odstrčen na okraj světa práce ani závislý na společnosti, ale že je plnoprávným občanem. Právo a problém vystěhovalectví Stěhování za prací je prastarý jev a stále se opakuje. Člověk má právo opustit svou rodnou zem a jít hledat v cizině lepší životní podmínky. Odchází člověk spojený s dějinami, tradicí, kulturou a začíná život spojený s jinou kulturou a jazykem. Emigrace je jisté zlo. Je třeba dělat všechno, aby toto zlo neneslo s sebou větší škody ve smyslu mravním, ale naopak, přineslo dobro v životě osobním, rodinném a společenském vystěhovalce a to jak zemi, do které přichází, tak vlasti, kterou opouští. Pro pracovní poměr s přistěhovalcem musí platit stejná měřítka, jako pro vztah ke každému jinému pracovníkovi v této společnosti. Je nutno se řídit zásadou, aby kapitál sloužil práci a ne práce kapitálu.

V. kapitola Prvky spirituality práce Zvláštní úkol církve Protože práce je ve své subjektivní stránce vždy činností osobní – činností osoby - , vyplývá z toho, že se jí účastní celý člověk, tělo i duch bez ohledu na to, zda je to práce manuální či duševní. A celému člověku je určeno evangelní poselství spásy. Je potřeba tato poselství vnitřně přijmout. Člověk stvořený k obrazu Božímu dostal příkaz podmanit si Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 14, Březen 2008

Encyklika Jana Pavla II.

zemi se vším, co je na ní, spravovat svět spravedlivě a uznáním Boha jako Stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír. Člověk stvořený k Božímu obrazu, má prací účast na díle Stvořitelově a má podle svých schopností je dále rozvíjet a doplňovat. Popis stvoření, které nalézáme už v první kapitole knihy Genesis, je současně jakési evangelium práce. Křesťany vůbec nenapadá, aby stavěli proti sobě díla, která vytvořili lidé svým důvtipem a svou silou a Boží moc, jako by rozumný tvor byl soupeřem Stvořitele. Spíše jsou přesvědčeni, že vítězství lidského pokolení jsou znamením velikosti Boží a plodem nevýslovného úradku. Z toho vyplývá, že křesťanské poselství neodvrací lidi od budování světa, ani je nevybízí k zanedbávání dobra svých bližních, ale spíše je k tomu zavazuje ještě přísněji. „Věřící mají uznávat vnitřní povahu všeho stvořeného, jeho jednotu k oslavě Boha a mají si navzájem pomáhat ke světějšímu životu.“ Kristus – člověk práce Ježíš „dobrou zprávu“, která mu byla svěřena, nejen hlásal slovy, ale především naplňoval skutkem – neboť sám byl člověkem práce – práce řemeslné, jako Josef z Nazareta. Tak také jeho učedníci podobně byli dělníci – rybáři, lékař, pastýř, rolník, stanař a vykonávali i jiné obory práce. Svatý apoštol Pavel říká: „ ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž“. Odtud tedy plynou napomenutí o práci, která mají charakter příkazu. Jak lidská činnost z člověka vychází, tak k němu i směřuje. Když člověk pracuje, nemění jenom svět a společnost, ale zdokonaluje i sám sebe. Toto je tedy pravidlo pro lidskou činnost – aby byla podle Božího plánu a Boží vůle v souladu s pravým dobrem lidstva a ponechala člověku jako jedinci možnost rozvíjet své povolání do plnosti. Člověk má větší cenu pro to, co je, než pro to, co má. Pot a trápení, jak jsou v nynějších podmínkách lidstva nezbytně spojeny s prací, dávají křesťanu a každému člověku povolanému k následování Krista možnost účastnit se skrze lásku na díle, které Kristus přišel naplnit. V lidské práci nalézá křesťan část kříže Kristova a přijímá ji v témže duchu vykoupení, v jakém Pán přijal za nás svůj kříž. Na jedné straně se potvrzuje, že kříž je ve spiritualitě lidské práce nezbytný, ale na druhé straně se v tomto kříži odhaluje nové dobro, které má v práci počátek. Dáno v Castel Gandolfo, dne 14. září o svátku Povýšení svatého kříže roku 1981, ve třetím roce mého pontifikátu. Papež Jan Pavel II. Připravil František Adamík

Velikonoční rekolekce pro katechety 11. 4. – 13.4. 2008 se uskuteční na Velehradě – Stojanově přednáší otec biskup Mons. Pavel Posád

Zajeďte na hlubinu a vyhoďte sítě

Přihlášky posílejte písemně, telefonicky nebo e-mailem přímo do poutního domu Stojanov. Kontakt: Poutní dům Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad, tel. 572 571 531 e-mail: [email protected] Těšíme se na setkání s vámi na posvátném Velehradě.

Strana 7

Velikonoční tajemství

Mnoho lidí dnes ani neví, proč slavíme Velikonoce. Nejsou to jen svátky jara. Na jaře ten, kdo byl mrtev, překonal smrt a vstal k novému životu. Nemyslím tím žádnou nadpřirozenou bytost. Myslím na historickou osobu, o jejíž existenci žádný člověk nemusí pochybovat. Myslím na Učitele z Nazareta, Ježíš Krista. Byl ukřižován a na kříži zemřel jednou z nejkrutějších smrtí, kterou člověk vymyslel. Ježíše znaly tisíce lidí. Po jeho smrti ho viděly živého stovky z nich. Mnozí s ním mluvili, dotýkali se ho a dokonce s ním jedli a pili. Zachoval se nám dopis apoštola Pavla, který píše svým přátelům v Korintě, že se Ježíš po svém vzkříšení ukázal dokonce více než pěti stům lidí najednou a dodává: většina z nich dosud žije, a tak se tedy mnozí o tom mohou přesvědčit z jejich osobního svědectví (1Kor 15, 1-8). Nejednalo se tu o překonání klinické smrti, ale o zcela nový způsob existence. Ježíš Kristus totiž nebyl obyčejný člověk, byl to Boží Syn. Od srdci k srdci, od úst k ústům se nese radostná zvěst, že Ježíš žije. On je živým Pánem nebe i země. Ježíšovo vzkříšení dává jedinečnou naději na překonání smrti každému, kdo v něho věří. Naději na život, kdy smrt je už navždy bezmocná. Vítězství života v jarní přírodě nám brzy - už v létě zevšední a stane se samozřejmostí. I tato jedinečná zpráva o vzkříšení nám zevšedněla. Vždyť v dnešní době je tolik lidí, kteří o Ježíšově vítězství nad smrtí nic nevědí, nebo o něm pochybují. Šťastní jsou ovšem ti, kteří tuto zprávu přijali a uvěřili jí. Do jejich života vstoupila naděje, která se s ničím nedá srovnat. Prozařuje i těžké chvíle života - když se mi něco nedaří, když mě někdo zklame, když nejsem zcela zdráv... Vím, že i když se nějaký úsek mého života nevydaří, konečné vítězství je přece jisté!

Velikonoční přání

Vajíčko vystřihni z tvrdšího kartonu. Vyzdob ho zvenku jako kraslici nebo polep barevným papírem. Vystřihni proužek papíru s obrázkem a poskládej ho do harmoniky podle šipek. Čárkované linky pod postavičkami prostřihni. Potom vytvaruj podle nákresu a vlep do vajíčka. Na zadní stranu vajíčka nezapomeň připsat přání a také věnování. Jistě tím někomu uděláš velkou radost. Milí chlapci, děvčata a rodiče! Přeji vám, abyste užitečně prožili zbytek postní doby a radostně vstoupili do Velikonoc, neboť Velikonoce jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky, jsou plné naděje a radosti ze Vzkříšení! Alena Pizúrová Strana 8


Postní duchovní obnova

Již tradiční postní duchovní obnova pro mládež i dospělé se konala v sobotu 23.února 2008 od 9 hodin na centru Sonus. Obnova byla vedena P. Františkem Petrikem, který ač věkem starší kněz, je duchem velmi mladý. Na programu byly celkem tři promluvy - dvě ráno a jedna po obědě. První promluva začala modlitbou, písničkou a slovy, že si zahrajeme bobříka mlčení. Moc se nám hrát nechtělo, ale nakonec jsme přistoupili na tuto hru. Po první promluvě následovala krátká přestávka, během níž byla možnost jít ke svátosti smíření nebo si jen tak popovídat s knězem – a bylo jich tam opravdu dost, a nebo se jen tak občerstvit. Účastníků se na Sonusu sešlo kolem 30. Po obědě následovala křížová cesta v kostele. Pak jsme se přesunuli opět na Sonus, kde jsme vyslechli poslední - třetí promluvu a byla možnost se zeptat i na pár otázek. Duchovní obnovu ukončila mše svatá, která se k našemu údivu konala na Sonusu. Při mši se podávalo pod obojí. Následovalo závěrečné požehnaní a rozloučení se s knězem. Tato obnova nám zabrala celý den, ale prožili jsme jej vesele. Petr Haneštík

POZDRAV Z TEOLOGICKÉHO KONVIKTU

Všechny vás farníky i čtenáře časopisu zdravím, právě před psaním tohoto článku jsem se rozloučil s menší skupinkou studentů z naší farnosti, kteří společně s jáhnem Zdeňkem měli křížovou cestu pro posluchače Rádia Proglas. Jejich návštěva mě velice potěšila. Za poslední dva měsíce jsem prožil spoustu nových zkušeností. Tou první, o které bych vám chtěl vyprávět, byla praxe. Tu jsem strávil společně se svým spolužákem, Radkem Búbelou z Bystřice pod Hostýnem, v Nemocnici Milosrdných sester sv.Vincence de Paul v Kroměříži. Náplní naší práce bylo setkávání s nemocnými, vyslechnutí jejich problémů, popovídání si s nimi a určité povzbuzení a potěšení, aby nebyli tolik osamoceni ve své nemoci. Je mnoho lidí, kteří jsou v nemocnici a nikdo se za nimi nepřijde ani podívat. Navíc v době, kdy jsme tam působili, byl vyhlášen zákaz návštěv z důvodu chřipkové epidemie. Tato nemocnice se nachází v těsné blízkosti Arcibiskupského gymnázia a zámku v centru města. Více než nemocnice je to léčebna dlouhodobě nemocných. Nemocnice má přibližně 100 pacientů v pěti odděleních. Většina pacientů byla zcela odkázána na pomoc druhých. Byla to pro mě zase nová zkušenost, kdy se člověk setká se stářím, nemocí a smrtí. Poslouchání tolika osudů bylo hodně přínosné. Mnohé byly pěkné a příjemné, ale mnoho lidí také mělo velice těžký život a spoustu problémů. Ale potvrdilo se mi, že když člověk žije s Kristem v Boží náruči, tak není nikdy sám. Druhým zážitkem byly exercicie. Polovina nás byla v Kroměříži a druhá polovina v Rokoli ve východních Čechách. Já jsem je prožil v Kroměříži. Exercicie pro nás připravil bývalý spirituál semináře P. Adam Rucki. Během pěti dnů jsme si vyslechli celkem 13 přednášek. Nechyběla ani každodenní mše svatá a adorace. Během exercicií začínala i postní doba, a tak jsme se na ni mohli i více připravit. V konviktu nám začal také letní semestr a s ním znovu studium. Hlavně jazyků - latina, řečtina a němčina. Blíží se i květen, a to je čas, ve kterém pořádá konvikt misie. Letos budeme působit v Hradci Králové. Jedná se o velkou akci a je potřeba se na ni už nyní připravovat. Připravujeme ve skupinkách obsáhlý a pestrý program pro lidi do farnosti a rovněž budeme chodit do škol. Přeji vám ještě požehnaný zbytek postní doby a radost z Kristova zmrtvýchvstání. Lukáš Urban Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 14, Březen 2008

Strana 9

V sobotu 26. 1. 2008 od 9 hodin se ve dvou tělocvičnách ZŠ U Tenisu v Přerově uskutečnil premiérový ročník interděkanátního (tj. meziděkanátního) turnaje mládeže ve florbalu. Tento mezi mladými (a nejen jimi) velmi oblíbený sport přilákal na tuto akci okolo 110 florbalu chtivých farníků nejrůznějšího věku z blízkého okolí, ale i jiných děkanátů. Ti byli dle svého stáří rozděleni do tří věkových skupin a celkem do pěti kategorií. Kategorie byly rozděleny takto: holky 1.-5. třída, kluci 1.-5. třída, holky 6.-9. třída, kluci 6.-9. třída a středoškoláci. Posledně jmenovaná kategorie byla smíšená, kdy v každém z družstev musely během zápasu hrát minimálně 2 zástupkyně něžného pohlaví. Naše farnost měla jako jediná zastoupení ve všech pěti kategoriích. Středoškoláci Po slavnostním nástupu všech 16 zúčastněných družstev jsme se společně pomodlili pod vedením otce Jindřicha Peřiny a pak již mohly naplno vypuknout líté boje. Družstva hrála systémem každý s každým, pouze v nejpočetněji zastoupené kategorii kluků z 6.-9. tříd byly rozlosovány dvě skupiny, kdy první dvě družstva z každé z nich postoupila do semifinále a následně, podle v něm dosažených výsledků, do finále či boje o 3. místo. Družstva nastupovala ve složení 4+1, resp. 3+1 (v menší tělocvičně). Nad dodržováním pravidel, jejichž základy se učili těsně před a hlavně v průběhu celého turnaje ☺, bděla svým ostřížím zrakem dvojice nyní již zkušených rozhodčí vybavených pronikavě znějícími píšťalkami, jmenovitě pánové Michal Punčochář a Jan Slivka. A že se jim to snad celkem dařilo svědčí i fakt, že nebyl podán žádný oficiální protest na jejich rozhodování, i když těch neoficiálních by se několik našlo… Holt i rozhodčí je jen člověk a nemůže vidět všechno… Ale teď již k výsledkům celého turnaje. V nejmladší kategorii kluků z 1.-5. třídy zvítězil tým s názvem Metal Tovačov, který ve všech třech utkáních porazil svého jediného soupeře, Křižáky Přerov, s impozantním skóre 12:0. Poněkud kuriózní situace nastala v kategorii holek 1.5. třídy, kdy se do soutěže přihlásilo pouze družstvo Berušky Přerov, čímž se zároveň stalo celkovým vítězem této kategorie. Aby to však děvčatům nebylo líto, že si vůbec nezahrají, pomíchaly se se stejně starými chlapci a mimo soutěž svedly mezi sebou boj na ostří nože s maximálním nasaStarší kluci zením, ve kterém zjevně dominovaly obrany nad útoky, neboť toto utkání skončilo bez branek. V již zmiňované nejvíce obsazené kategorii starších kluků z 6.9. třídy se do finále probojovaly týmy Tvrdé kameny Přerov a All Stars Všechovice. I přes mohutné povzbuzování domácích fanynek z Přerova se z vítězství, po výhře v poměru 4:1, zaslouženě radovali chlapci ze Všechovic. V zápase o konečné třetí místo zvítězil Újezd nad týmem Starší děvčata Barani Vlkoš nejtěsnějším rozdílem 1:0. Do kategorie stejně starých děvčat z 6.-9. třídy se přihlásila pouze dvě družstva, a to Přerovačky Přerov a Sněženky Újezd. Po 3 vzájemných kláních zvítězily cérky z Újezda s celkovým skóre 11:3. Domácím děvčatům nesporně mnohem lépe vyhovoval větší prostor ke hře, neboť v posledním utkání, které se jako jediné hrálo ve velké tělocvičně, dokázala remizovat 3:3. V poslední kategorii středoškoláků si vavříny nejcennější, a s nimi i velký památeční koláč, odvezl tým Všechovic, který nepoznal hořkost porážky a po zásluze zvítězil před družstvy Děsnej doják (Přerov), Vepři (Brodek u Přerova) a Žeranovice. Po slavnostním vyhlášení výsledků a závěrečné modlitbě se okolo 14 hodiny aktéři tohoto (troufáme si tvrdit velmi zdařilého) florbalového klání rozprchli do svých domovů s pocitem hezky prožitého času ve společenství se svými kamarády a vrstevníky. Závěrem chceme poděkovat nejen otci Jindřichovi za zorganizování turnaje, ale i všem nejmenovaným pomocníkům, bez kterých by to nešlo zvládnout ☺. Honza, Vašek, Natálka a Ivanka Slivkovi Středoškoláci - Všechovice

Interděkanátní florbalový turnaj 2008

Strana 10

Slovo pro každého Číslo3, Ročník 14, Březen 2008

Právě probíhá kurz Manželské večery - od 14. 2. do 10. 4. 2008. Kurz Manželské večery je určený pro všechny manželské páry. Nezáleží na tom, zda jste na začátku svého manželství, nebo už máte za sebou kus společné cesty, ani na tom, jestli procházíte náročným obdobím, máte potíže, nebo prožíváte manželství bez problémů. Manželské večery jsou pro každou dvojici, která chce budovat pěkný a trvalý vztah. Cílem kurzu je poskytnout manželům v příjemném prostředí nové informace a podněty, aby spolu mohli diskutovat o všech důležitých oblastech vztahu muže a ženy. Kurz vznikl v Anglii v r.1996 a u nás se pořádá na různých místech od r. 2004 (www.manzelskevecery.cz). Každé setkání začíná večeří, následuje přednáška, po které mají manželé příležitost si spolu popovídat o tématu večera i o dalších otázkách, na které ve spěchu všedního dne často nenacházíme čas. Soukromí každého páru je respektováno. Skupinová diskuse není součástí kurzu. Témata jednotlivých večerů jsou: Vybudovat pevné základy, Umění komunikace, Řešení konfliktů, Síla odpuštění, Rodiče a rodiče partnera, Dobrý sex, Láska v akci, Slavnostní závěrečná večeře Tohoto kurzu se momentálně účastní 15 manželských párů. Další kurz začne v říjnu 2008. Zájemci, kteří se chtějí dozvědět o kurzu více, se mohou zúčastnit závěrečného večera 10. 4. v restauraci Na Jižní. Přihlaste se – tel. 731 604 120.

Jak se pařilo v maskách, aneb EXIT akce IV. Žila byla za sedmero horami a sedmero řekami krásná a líbezná princezna. Byl pátek odpoledne a jí se vůbec nechtělo sedět doma a nudit se, a tak se rozhodla, že zajde na párty. Vystrojila se, jak nejlíp mohla, a před pátou už venku troubil princ s plným autem. Rytíř, Karkulka, skejťák i Pipi dlouhá punčocha se sardinkovali vzadu, zatímco ona mohla na přední sedačku. Nemůže si přece pokrčit šaty! Zabouchla za sebou dveře a hurá na pařbu! A na jakou? Přece na Karneval disko do Pavlovic ☺! Nojo. Byl pátek 1. 2. 2008 kolem 17 hod a do Pavlovského kulturáku se to scházelo a sjíždělo opravdu velkolepě – od známých klasik jako princezna, indián či kouzelník, přes kuriozitky typu „twix – dvě tyčinky v jednom obalu“ až po neidentifikovatelné převleky, jejichž majitelé nedokázali slovně popsat, co vlastně jsou ☺. Nálada se stupňovala, sál plnil. Na parketě bylo pořád plno – pokud jsme tam zrovna nepředváděli své taneční kreace, tak se soutěžilo, a to třeba v podtancovávání šňůry, nebo (velmi zjednodušeně řečeno) „dostaň kuličku do branky partnera“ ☺☺. Taky nás navštívila Popelka se svým princem a zatančili nám třeba walz, quickstep nebo tango, a dramatický soubor Septima C předvedl skvělou show, která by se dala nazvat: „Co všechno jsme vám nechtěli zahrát“. Večer měl skvělou atmosféru a grády. Brzo potom přišlo na řadu i slosování vstupenek, a tak si někteří šťastlivci odnášeli domů třeba houpací síť, nafukovací pneumatiku, nebo třeba pankáčovou paruku ☺. Byl to skvělý den a myslím, že všichni si odnesli pěkné vzpomínky a úsměv na tváři. Kostýmy byly velkým přínosem, užili jsme si s nimi spoustu legrace a člověk se ani tolik nestyděl :“) Díky všem účastníkům, kteří prokázali hromadu fantazie,odvahy a umění skvěle se bavit bez alkoholu. Těšíme se na příště ☺ Peti Připravujeme navíc pro velký zájem další NEALKODISKOTÉKU v pátek 4.dubna od 17 hodin!

Mateřské centrum Ráj Pavlovice u Přerova 5 Projekt „Profesionalizace MC v Olomouckém kraji“ Pondělí

Úterý

Středa Čtvrtek Pátek Sobota

16:00 – 18:30 hod 18:45 – 19:00 hod 8,30 – 12:00 hod (možnost objednání oběda) 9:00 – 17:00 hod

Angličtina pro začátečníky – 2 skupiny Břišní tance Klub maminek s dětmi Zakázkové krejčovství– šití oděvů na míru, drobné opravy oděvů, výměna zipů, návrhy a šití společenských šatů… (M. Zbořilová) 16:45 – 19:00 hod Tvořivá dílna– pro rodiče i prarodiče s dětmi – zavolat předem – kapacita omezená 16:45 – 17:45 pro dívky, 18:00 – 19:00 pro ženy Břišní tance 17:45 – 18:45 hod – pro ženy a dívky Cvičení pro radost 19. března 16:00 – 18:00 hod, Zrcadlo – odpoledne pro krásu a pohodu všech maobjednejte se týden předem na tel 731 604 120 minek – kadeřnice, pedikúra, manikúra, masér 18:30 – 21:00 hod – v Přerově Na Jižní Manželské večery 15:00 – 17:00 hod – spolčo dětí 5 – 12 let Miniexit 17:00 – 20:00 hod – pro mládež od 12 do 25 let Exit club Příprava snoubenců na manželství – 2 setkání 8. března – téma: komunikace, odpuštění. Exit akce V. – Eko akce - jarní úklid Pavlovic a okolní přírody 8. 3. od rána do oběda (uzený kabanos pro všechny zúčastněné od obce Pavlovice) Modlitby matek – tentokráte v sobotu 15. 3. od 20:00 hod. Přejeme všem za tým Centra pro rodinu Ráj požehnané Velikonoční svátky!


Školoudovi

Strana 11

Tovačovsko: Kříže – tiší svědkové minulosti…

Těchto sedm zastavení může být cílem nejen některé nedělní odpolední procházky, ale i výletu na kole, pokud někdo pojede Tovačovskem. Naše hanácká krajina je velmi často oživena křížem, sochou nebo Boží mukou. Tyto stavby vyjadřují nejen zbožnost našich předků, ale připomínají i osudy lidí a události minulých dob. Mnohé však již jen mlčí, protože je zapomenuto, proč byly postaveny. A tak na nich zbylo jen jméno dárce či tvůrce této dnes již málem zapomenuté památky. Pan Zdeněk Klobouk z Klopotovic posbíral pověsti o křížích v jejich katastru, a tak vám nabízím jeho vyprávění: „V okolí naši obce (Klopotovic) se nachází sedm pomníků (církevních – pozn. autora) a každý z nich má svoji historii. Tedy sedm zastavení – jakoby na každý den v týdnu jedno. Pojďme tedy a zastavme se krátce u každého z nich… Nejstarším pomníkem Klopotovic je socha patrona obce sv. Jana Nepomuckého, stojící před kaplí. Je mnohem starší než samotná kaple, pochází z roku 1740 a ke kapli byla postavena v roce 1883, kdy byla za starosty Martina Mézla restaurována a přemístěna. V jejích základech se má nacházet schránka se seznamem všech tehdejších obyvatel obce.

Kříž na místním hřbitově je z roku 1855. Původně stával na konci obce u rozcestí silnice a polní cesty do Tovačova. Jeho předchůdcem byl kříž dřevěný, který však byl při jedné vichřici vyvrácen. U tohoto kříže se občané Klopotovic loučili s každým zesnulým, než byl odnesen na tovačovský hřbitov. Po zřízení samostatného hřbitova v Klopotovicích byl v roce 1949 přenesen tam.

Kříž z roku 1882 stojí při polní cestě z Klopotovic do Tovačova – u vodárny. Byl postaven na přání umírajícího dvaadvacetiletého Aloise Gálička z čísla 24 a posvěcen tovačovským farářem P. Josefem Sychrou 5. července 1882. Někdy po 1. světové válce kříž značně poškodila vichřice. Protože rodiče Aloise Gálička byli již mrtví, nechali kříž opravit Čeněk Klobouk a Josef Krátký.

Kloboukův kříž je z roku 1912 a stojí na polní cestě vedoucí z Klopotovic k silnici Tovačov-Prostějov. Vytvořil jej kojetínský sochař Smýkal. Kříž dali postavit manželé Kloboukovi. Jejich syn František (*7. října 1877) studoval teologii v Olomouci a pak v Římě, tam byl také 28. října 1903 vysvěcen a sloužil svou první mši svatou. Když nemohl slavit svou primici v tovačovském kostele, rozhodli se Františkovi rodiče za peníze, našetřené na primici, postavit kříž. P. František Klobouk se vrátil z Říma již jako kněz, který na papežských univerzitách získal nejen doktorát teologie, ale i doktorát filozofie a titul bakaláře církevního práva. Působil v Olomouci a v Kroměříži. Dosáhl hodnosti čestného papežského komořího, od roku 1939 byl děkanem kolegiátní kapituly kroměřížské a farářem u Panny Marie. Zemřel 14. listopadu 1949. Kříž, který stojí u „hradské“ silnice Klopotovice-Věrovany byl postaven na památku tragické události, která se stala ve čtvrtek 4. prosince 1924. Josef, syn rolníka Jana Klobouka z čís. 5, jel z cukrovaru s vozem, na němž vezl náklad řepných řízků. Naložený vůz sjel na krajnici (snad při vyhýbání jinému povozu) a dvacetiletý mladík se snažil zabránit jeho převrácení. Vůz ho přimáčkl k zemi a smrtelně zranil. Rodiče dali na místě postavit kříž, který 30. května 1926 tovačovský farář P. Josef Polášek posvětil. Pomník, který stojí u silnice z Klopotovic do Biskupic na rozcestí s polní cestou k lesíku, je dílem sochaře Antonína Becka z Kroměříže. Byl postaven v roce 1866, prý stojí nad hrobem několika rakouských vojáků, padlých v bitvě u Tovačova 14. července 1866.

Poslední zastavení bude u pomníku, který byl postaven v roce 1946 na místě střelbou rozbitého kříže jako dík za konec 2. světové války. Socha Panny Marie Svatokopecké má nápis: „Na památku zpustošení Klopotovic v květnu L.P. 1945 postavili místo zničeného kříže tuto sochu L.P.1946 rodáci Klopotovští v Texase P. Josef Klobouk a jeho bratr Karel, farmář“. Oba pocházeli z domu č. 5 v Klopotovicích, žili v Needville v Texasu. Socha byla posvěcena 9. května 1946 proboštem Juliem Půdou OPraem ze Sv. Kopečka. Podle zápisů p. Antonína Indráka zpracovala Zdeňka Mollinová Strana 12


Biřmování v Přerově V sobotu 5. dubna v 10:00 v kostele sv. Vavřince bude mše svatá s udělováním svátosti biřmování. Biřmování má přijmout 20 mladých a 14 dospělých biřmovanců z farností Přerov a Předmostí a 4 biřmovanci z farnosti Troubky. Všechny Vás prosím o modlitby za naše biřmovance, aby pro ně přijetí biřmování bylo skutečně krokem k opravdovějšímu životu s Bohem a přijetím darů Ducha svatého. Před biřmováním plánujeme společné setkání biřmovanců s biskupem a na samotnou mši svatou jste samozřejmě zváni také Vy všichni. Nejenom proto, že je velkou slavností, že mši svatou bude v naší farnosti sloužit a biřmování udělovat biskup, ale také proto, abychom naše biřmovance doprovázeli modlitbou při společném slavení liturgie. Biřmovanci se na přijetí svátosti připravují od září 2006 a jejich příprava bude vrcholit duchovní obnovou na Svatém Hostýnu týden po Velikonocích. Na této obnově je ještě několik míst volných i pro další farníky. Doufám, že slavnost biřmování povzbudí také ostatní dospělé, kteří ještě biřmováni nebyli, aby se přihlásili a tuto svátost křesťanské dospělosti také v budoucnu přijali. Pokud bude zájem, tak by příprava dospělých mohla začít v září 2008. Příprava mládeže bude začínat v Přerově nejdříve v září 2009. Postní duchovní obnova Děkuji otci Benediktu Križanovi O.Carm. za vedení duchovní obnovy na Sonusu na začátku postní doby. Také děkuji všem, kdo zajišťovali jídlo a vše další potřebné. Z rozhovorů s lidmi mám dojem, že se postní duchovní obnova po všech stránkách vydařila a byla pro účastníky duchovním povzbuzením. I já jsem měl radost, že sál na Sonusu byl plný (viz fotografie) a obnovy se zúčastnilo asi sto farníků nejen z Přerova. Zvukový záznam přednášek je možné si objednat v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově.

Vybíráme… Na opravu střechy fary v Přerově máme vybráno ve sbírkách a darech 236.650,- Kč a v půjčkách od farníků 125.000,- Kč. S přislíbenou podporou města 200.000,- Kč bychom v této chvíli měli připraveno 561.650,- Kč, což je více než čtvrtina předpokládaných nákladů. Do dvou milionů nám ovšem stále hodně chybí a proto prosím o štědrost ve sbírkách či osobních darech. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Na opravu fasády kostela v Předmostí máme vybráno ve sbírkách a darech v tuto chvíli 49.434,- Kč. Také zvažujeme, jakým způsobem zorganizovat brigádu a část prací (oklepání omítky znehodnocené vlhkostí) udělat sami. V Předmostí, stejně jako v Přerově, budeme i nadále pokračovat v účelových sbírkách každou třetí neděli v měsíci. Pokud nezapomenu, tak to také vždy předem v ohláškách oznámíme. Z darů od farníků na bohoslovce jsem jim oběma předal o Vánocích příspěvek farnosti na jejich studia. Protože většina darů byla anonymních, tak Vám, dárcům, děkují mým prostřednictvím. A já opět prosím, abyste ve své štědrosti pamatovali nadále i na naše bohoslovce.

Zahrada v Předmostí Již delší dobu jsem uvažoval o tom, jak upravit a jak využívat zahradu za farou v Předmostí. Bylo mi jasné, že případné úpravy dají hodně práce a bez pomoci a zapojení farníků se dělat nedají. Nedávná brigáda některých farníků mne povzbudila, že nejsem sám, kdo si přeje zahradu hezčí. Kromě úklidových prací, kterých je tam ještě dost, je jistě už načase začít přemýšlet nad tím, k čemu by mohla být zahrada využívána a jak by měla vypadat. Vzhledem k tomu, že většinu peněz teď plánujeme použít na opravu fasády kostela, tak asi půjdou úpravy zahrady jen malými krůčky, ale přesto by bylo dobré mít plán. Proto budu hledat ochotné spolupracovníky, kteří celou zahradu a dvůr za farou zaměří a připraví plány, ze kterých by mohl zahradní architekt vyjít a navrhnout konečný vzhled celého prostoru. Píši o tom proto, že bych rád slyšel názory, co by na farní zahradě mohlo být a jakým způsobem by chtěli farníci zahradu v budoucnu využívat. Sám si nejsem jist. Například: Vybudovat uprostřed vodotrysk? Nebo naopak bramborové pole? Nebo fotbalové hřiště? Předem děkuji za Vaše názory, rady a pomoc. Děkuji zvláště těm, kdo se do prací na faře, farní zahradě či v kostele dosud zapojili. Fotografie z farních akcí Především návštěvníci našich farních webových stránek si jistě už před mnoha měsíci všimli, že se tam neobjevují žádné nové fotografie z farních akcí. A také už dlouho nebyly žádné nástěnky s fotografiemi v kostele. Příčina je bohužel velmi prostá: nedokáži si najít čas a fotky pro internet či nástěnky připravit. A to byly dřív fotky mým koníčkem :-( Proto hledám ochotného farníka či farníky, kteří by se této práce ujali. Jedná se hlavně o protřídění fotografií, jejich ořezání a případné úpravy a následný výběr těch nejvhodnějších pro zveřejnění na internetu a na nástěnkách, příprava webových galerií a fotek na nástěnky. Znalost práce na počítači je nutností. Ostatní rád vysvětlím při osobní domluvě. Také chci poprosit všechny, kdo na různých farních akcích fotíte, abyste fotky emailem nebo na CD apod. poslali či přinesli na faru. A my pak z nich mohli vybrat několik ke zveřejnění a do farního archivu. Děkuji. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 14, Březen 2008

Strana 13

Svatá Kateřina Švédská

Svatá Kateřina se narodila v roce 1331 ve Vadsteně, ve Švédsku. Přišla na svět jako dcera Brigity a jejího chotě Ulfa Gudmarssona. Už ve čtrnácti letech ji rodiče provdali za šlechtice Eggarta z Kyrenu, člověka invalidního. Oba si při sňatku slíbili zdrženlivost. Kateřina o něj s láskou pečovala. Jako věrná průvodkyně doprovázela Kateřina svou matku Brigitu roku 1349 do Říma, kde chtěla matka působit ve prospěch svého nově založeného řádu. V Římě se dvacetiletá dcera mezitím dověděla o smrti svého manžela a rozhodla se, že už zůstane zcela u své matky. Ve svém domě v Římě poskytovaly útočiště mnoha poutníkům a studentům ze severských zemí a nacházely jim kněze, hovořící jejich jazykem. Roku 1372 se vydaly do Svaté země, a po návratu z této pouti Brigita v Římě zemřela. Kateřina se pak vrátila do vlasti, kde se stala abatyší kláštera, matkou založeného. Roku 1379 dosáhla schválení řádu brigitek a její zásluhou byla matka Brigita již osmnáct let po své smrti svatořečena papežem Bonifácem IX. Svatá Kateřina i Brigita jsou pochovány ve Vadsteně. Papež Inocenc VIII. schválil roku 1484 Kateřininu úctu. Ostatky byly vyzdviženy v roce 1489. Je patronkou proti předčasnému porodu a potratu, zřejmě kvůli její celoživotní zdrženlivosti; také proti povodni. V kalendáři je její památka 24. března. Jaroslav Branžovský

Libanonský světec spojuje křesťany i muslimy

„Bůh touží po tom, abychom všichni byli svobodní a šťastní. Lidé však hledají štěstí tam, kde ho nikdy nenajdou, totiž na zemi a v hmotných statcích nebo v jiných lidech. Plné štěstí můžeme najít jen tak, že se v lásce spojíme s Kristem.“ Jak aktuálně nám tato slova znějí! A přitom nás od jejich autora dělí celé jedno století a ještě k tomu vzdálenost tisíců kilometrů. Toto i mnohá další poselství pochází od sv. Šarbela Machlúfa, libanonského světce, který prožil většinu svého života v klášteře a téměř 25 let žil jako poustevník v úplném zřeknutí se světa. Vedl neobyčejně přísný život pokání a oběti, každodenně se od půlnoci do rána modlil před svatostánkem, i při velké zimě jen v lehkém řeholním hábitu. Již krátce po smrti se jeho hrob stal vyhledávaným cílem poutníků z Blízkého východu i celého světa, a to jak křesťanů, tak muslimů. Sv. Šarbel, vzor dokonalého mnicha, je považován za jednoho z největších divotvůrců 19. století. Zvláště dnes, tváří v tvář množícím se konfliktům mezi „západním“ – křesťanským světem a světem muslimským, je přímluva sv. Šarbela, uctívaného věřícími obou náboženství, velmi potřebná. V této době si navíc připomínáme výročí 30 let od svatořečení (9. října 1977), 110 let od úmrtí (24. prosince 1898) a 180 let od narození (8. května 1828) sv. Šarbela Machlúfa. Právě s tímto světcem se nyní můžete seznámit díky knížce, kterou v lednu připravila Římskokatolická farnost Kojetín ve spolupráci s Maticí cyrilometodějskou v Olomouci. Brožurka chce jednak představit život sv. Šarbela i úctu k němu, jednak nabídnout tradiční modlitby k tomuto světci – novénu a litanie. A protože život žádného člověka nelze zcela vytrhnout z prostředí, ve kterém vyrůstal, nalezne čtenář v knize i základní informace o maronitské církvi a o Libanonu. Knížka vychází s církevním schválením Arcibiskupství olomouckého a za cenu 45 Kč ji seženete v každém křesťanském knihkupectví, objednáním u Matice cyrilometodějské (www.maticecm.cz, [email protected]), nebo ji lze získat i na faře v Kojetíně. Římskokatolická farnost Kojetín

Hromniční pouť matek

V sobotu jsme měly možnost poprvé se zúčastnit hromniční pouti matek ve Šternberku. Z Přerova nás přijelo 7 matek. Pouť začala modlitbou růžence, po níž následovala mše svatá s biskupem Josefem Hrdličkou. Při mši svaté byl průvod s rozžatými svícemi kolem hlavního oltáře, při kterém jsme myslely na své děti. Následoval oběd a přednáška sestry Veroniky z komunity Blahoslavenství, která na nás silně zapůsobila. Odpoledne byla adorace s odevzdáváním jmen dětí do košíčku. Všechny nás překvapila velká účast – asi 500 matek zaplnilo obrovský kostel. Díky dobré organizaci proběhlo vše bez problémů. Byl to velice pěkně strávený sobotní den. Na úplný závěr jsme měly možnost prohlédnout si faru a pozdravit se s otci Antonínem Pechalem a Janem Frantou, kteří působili v naší farnosti. Myslím, že tato pouť se stane tradicí, a doufám, že za rok pojede z Přerova více matek. Také vyřizujeme pozvání na Pouť manželů ve Šternberku, která se bude konat 5. 4. 2008 Matky z Přerova☺

Strana 14


POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK

VELKÝ PÁTEK

VELIKONOČNÍ VIGILIE

18:00 18:00

15:00 ☼, 18:00 17:15 ☼, 18:00

21:00 20:00

17:00 17:00 16:00 18:30 17:00 18:00 15:30

15:00 17:00 17:00 16:00 17:00 19:00 15:00 ☼, 18:00 15:30

20:00 18:00 20:00 18:00

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

PŘEROV

Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

FARNOSTI

DĚKANÁTU

Beňov Bochoř Brodek u Přerova Citov Domaželice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice nad H. Penčice Prosenice Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves u Př. Tovačov Troubky Vlkoš

19:00

16:00 18:00 17:00 18:00 18:00 19:00 19:00

15:00☼, 16:30 16:00 15:00

18:00 22:00

17:00 18:00 19:00 15:00 ☼, 19:00

19:00 19:30 21:00 21:00

☼ křížová cesta, + velikonoční požehnání dokončení ze strany 16

Pátek 4.4. Sobota 5.4.

Neděle 6.4. Pondělí 7.4. Středa 9.4. Čtvrtek 10.4. Sobota 12.4. Neděle 13.4. Pondělí 14.4. Úterý 15.4. Středa 16.4. Čtvrtek 17.4.

18:00 20:00 20:30

19:00 9:00 10:00 17:30 19:00 9:45 19:30 16:00 17:30 17:30 18:30 15:00 17:30 19:00 17:30 19:30 18:45 16:00 16:00 17:30 19:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Předmostí Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus


9:30 9:00 10:30 8:30 10:30 9:00, 14:00+ 9:00 10:30 11:00 7:30 7:30 10:30 7:45 7:30 9:00 10:30 9:00 7:30 7:30

7:30 9:30 9:00 10:30 8:50 10:30 9:00 9:00 10:30 11:00 7:30 7:45 7:30 9:00 10:30 9:00 7:30 7:30

Může dojít ke změnám bohoslužeb.

Nácvik biřmování Setkání biřmovanců s biskupem Biřmování v Přerově Mariánské večeřadlo Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Liturgika s jáhnem Besedy nad katechismem na Sonusu Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela – skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Florbal – Ženy Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava mládeže po biřmování Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Příprava dospělých po biřmování Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Strana 15

j

Velikonoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude ve středu 12. března od 16:00 do 18:00 hod. a v sobotu 15. března od 8:30 do 11:00 hod. Velikonoční zpověď v Předmostí bude v pondělí 17. března od 17:00 hod. Také se zpovídá od 10. března každý všední den ráno u sv. Vavřince od 7:30 do 8:30.

Neděle 9.3.

Pondělí 10.3. Úterý 11.3. Středa 12.3. Čtvrtek 13.3. Pátek 14.3. Sobota 15.3.

Neděle 16.3. Pondělí 17.3. Úterý 18.3. Středa 26.3. Čtvrtek 27.3. Pátek 28.3. Sobota 29.3.

Pondělí 31.3. Úterý 1.4. Středa 2.4. Čtvrtek 3.4.

8:45 Kostel v Předmostí 14:30 Kostel sv. Michaela 14:30 Kostel v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost sv. Josefa 9:00 Centrum Sonus 9:30 Předmostí 8:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Horní Moštěnice 19:00 Přerov, U Tenisu 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:00 Kostel v Předmostí 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Velikonoční svátky 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus Svatý Hostýn 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 9:00 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu Slavnost Zvěstování Páně 16:00 19:30 8:45 19:00 20:00

Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svatá zvláště pro děti Křížová cesta – Ekumenická modlitba Křížová cesta pro děti Setkání mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Velikonoční svatá zpověď v Přerově Mše svatá pro děti Úklid kostela – skupina „B“ Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava na biřmování dospělých Mše svatá ze slavnosti sv. Josefa Mše svaté: Přerov 18:30 a Předmostí 8:45 Schůzka ministrantů v Přerově Schůzka ministrantů v Předmostí Velikonoční svatá zpověď v Přerově Děkanátní setkání mládeže Florbal - Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství seniorů Velikonoční svatá zpověď v Předmostí Liturgika s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Pořad bohoslužeb je na straně 15 Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Redakční rada časopisu Úklid kostela – skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Víkendová duchovní obnova biřmovanců Mše svatá v latině Schůzka ministrantů v Přerově Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Děti Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Setkání společenství křesťanských žen Schůzka akolytů Úklid kostela – skupina „A“ Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jindřich Peřina, Zdeněk Klimeš, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka dubnového čísla je 26. března 2008.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents