Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu V neděli 18. září 2011 byla v Lýskách slavnostně požehnána nová Boží muka. Článek s fotografiemi naleznete na straně 15.

Říjen 2011 Číslo 9 Ročník 17  Úvodník P. Pavel Ryšavý  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře  Bratr Teodor proti nepříteli

 P. Ignát Wurm

 Zápisky ze Svaté země

 Měrovický kostel slavil 200 let

 Generální oprava varhan

 Přečetli jsme a doporučujeme  Ministrantský turnaj… YOUCAT  Jen tak ve stručnosti  Kříž  Slovo z charity  Dětské okénko  Světec měsíce  Stránka pro mládež  Pořad bohoslužeb děkanátu  Z Centra pro rodinu Ráj  Informace ... a mnoho dalšího...  Slovo z charity

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Říjen v liturgii

Modlitba svatého růžence Začíná měsíc modlitby sv. růţence. Je to velká příleţitost pro nás, pro naše rodiny a pro naše farní společenství, abychom v této modlitbě objevili velkou pomoc – účinný prostředek, který pomáhá věřícím rozjímat o ţivotě našeho Pána Jeţíše. Tato modlitba je zvýrazněna zvláště v tomto měsíci. Zvykli jsme si bohuţel, ţe po uplynutí nějaké doby vše odkládáme… Není naším úkolem objevit a pevně zařadit, jinak se nic v našem ţivotě nemůţe měnit. Zdá se, ţe mnoho z nás tuto modlitbu odmítá, a má k tomu své důvody. Je to příliš dlouhá a nezáţivná modlitba. Nemám tolik času a neumím se tak soustředit. Toto všechno a moţná další jiné liché důvody, které plynou z lenosti a vlaţnosti nám zabraňují, abychom se modlili tuto krásnou a nám prospěšnou modlitbu. Vzpomínám na jednu námitku ohledně mechaničnosti modlitby sv. růţence, na kterou bylo krásně odpovězeno. Jedna dívka odmítala modlitbu sv. růţence, ţe je mechanická a nic jí neříká. Jeden kněz jí moudře odpověděl. Věděl, ţe chodí s chlapcem, a tak jí řekl: „Řekl Vám, ţe Vás Váš chlapec miluje?“ „Ano, říká mně to často.“ „A nevadí Vám to?“ „Ne. Naopak, touţím to slyšet. Tato slova mě nemohou omrzet. Jak ráda je slyším.“ „Vidíte, je to podobné, jak s opakováním modlitby Zdrávas Maria a Otče náš v modlitbě sv. růţence. Pannu Marii ani Jeţíše Krista neomrzí, kdyţ opakujete slova modlitby.“ Odloţme tedy obavu, ţe mechaničnost je problém modlitby. Nikoliv, je to zas jen výmluva. Růţenec patří k modlitbě, v níţ se učíme modlitbě srdce, tedy naprostému přilnutí k Bohu. Neustále slyším nejrůznější kritiky a nářky na současné dění. Kolik času tomu věnujeme. Změníme něco, kdyţ o tom budeme debatovat? Jak mnoho tímto ztrácíme času. Nebylo by snadnější a prospěšnější Strana 2

1. 10. Sv. Terezie od Dítěte Jeţíše, panny a učitelky církve 2. 10. Svatí andělé stráţní Existence andělů, bytostí duchovních, je pravda víry a církev je uctívá, poněvadţ oni spolupracují na spáse lidí. Dává se jim tento titul „Stráţcové“, protoţe nás ochraňují a přimlouvají se za nás. Učení o andělech stráţných se opírá o některé přesné texty Písma sv., např. „Neboť andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech tvých cestách“ (Ţ 90, 11.) „Neboť vám pravím, ţe jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého nebeského Otce“ (Mt 18, 10) „V té chvíli se objevil anděl Páně a světlo zazářilo v kobce, vzbudil Petra a řekl mu: Rychle vstaň!“ (Sk 12, 7). Tato víra v anděla stráţného byla velmi často potvrzena v ţivotě světců, např. sv. Františka Římská cítila často ochranu svého anděla, kdyţ ji pokoušel ďábel. Sv. Rajmund z Peňafortu pocítil jeho přítomnost při probuzení. Sv. Izidor zakusil, ţe za něho pracoval, kdyţ byl v kostele. Sv. Gemma posílala jeho prostřednictvím dopisy svému duchovnímu vůdci, atd. Liturgická úcta k andělům stráţným se objevuje ve středověku r. 1411 ve Valencii ve Španělsku, kdyţ město potřebovalo ochranu. Papeţ Sixtus V. potvrdil tuto památku v roce 1590 i pro Portugalsko. V Římě byla zavedena zvláštní památka v roce 1608. 4. 10. Sv. František z Assisi, řeholník 7. 10. Panna Maria Růţencová Liturgický svátek Panny Marie Růţencové, původně P. Marie Vítězné, zavedl papeţ Pius V. na poděkování za vítězství nad Turky u Lepanta 7. října 1571. Papeţ Lev XIII. potom tento svátek potvrdil a zároveň do Loretánských litanií přidal invokaci o Královně posvátného růţence (1883). Růţenec se stal od 12. století nejznámější poboţností, při které rozjímáme o událostech ze ţivota Krista a Panny Marie. Od roku 2003 se k tajemstvím radostným, bolestným a slavným připojuje ještě 5 tajemství světla. Celý růţenec má tak 200 Zdrávasů a 20 Otčenášů. Sv. Dominik byl podle legendy vyzván k jeho modlitbě a bl. Alan de la Roche se stal jeho největším šiřitelem (15. stol.). V dalších stoletích se růţenec modlíval i v rodinách, nejen v klášterech. U cisterciáků a kartuziánů se při kaţdém zdrávasu poklekávalo, coţ vyţadovalo i určitou fyzickou námahu. Dnes se klade hlavní důraz na rozjímání, které má doprovázet celou poboţnost. „Modlitba růţence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím ţivotě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na ţivot Kristův. Mariánská úcta je křesťansky oprávněná a správná; nebyla to dobrá chvíle, kdyţ se někteří domnívali, ţe kvůli pravé úctě k Bohu je třeba přerušit spojení s Kristovou Matkou. K tomu ale nedošlo náhodou. Člověk má totiţ sklon přeceňovat to, co miluje. Tak se do vztahu k Panně Marii dostalo leccos přehnaného a blouznivého. K tomu přistupovaly vlivy legend, lidová touha obklopit milované postavy mimořádnými jevy a vyplnit jejich ţivot zázračnými událostmi. Dále sentimentalita, sklon k nasládlosti a změkčilosti. Toto všechno napáchalo v oblasti mariánské úcty hodně zla. Nelze se tedy divit tomu, ţe se proti Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

vzít do rukou růženec a modlit se? Uděláme víc, než si myslíme. My nalezneme klid a využijeme plodně čas, a navíc ho posvětíme… Je na čase zařadit modlitbu sv. růžence do svého denního programu. Já mohu slíbit, že budete objevovat krásu modlitby, která Vám otevře náruč Boží a Vy budete zakoušet a prožívat blízkost Boží a Panny Marie, jejich láskyplnou dobrotu. P. Pavel Ryšavý

tomu zvedla kritika všeho druhu, oprávněná i neoprávněná, a že leckteří opravdoví lidé nenacházejí k Marii cestu. Chtějí se vymanit z přepjatostí a pokřivenin, nedokáží však rozlišovat, a proto odhazují vše. To je ale veliká ztráta, protože dějiny křesťanské zbožnosti ukazují, jak dokonale je propojena pravá mariánská úcta s bdělým smyslem pro křesťanskou pravdu.“ (R. Guardini, O modlitbě) 12. 10. Sv. Radim, biskup 15. 10. Sv. Terezie od Ježíše, řeholnice, učitelka církve 16. 10. Sv. Hedvika, řeholnice 17. 10. Sv. Ignác Antiochijský, biskup a mučedník 18. 10. Sv. Lukáš, evangelista 23. 10. Sv. Jan Kapistránský, kněz 28. 10. Sv. Šimon a Juda, apoštolové

Jaroslav Branžovský

Ctnosti a neřesti – Moudrost a lehkomyslnost Dnes bych se rád zamyslel nad ctností moudrosti. Tato moje volba je jistě ovlivněna také slavností svatého Václava, neboť po přečtení liturgických textů z této slavnosti a následném zamyšlení jsem si uvědomil, že svatý Václav patřil mezi lidi, kteří touto ctností vynikali, neboť se o něm říká jako o nemnoha dalších vládcích, že byl moudrým vladařem. Jako neřestný protipól moudrosti bych zmínil lehkomyslnost. Moudrost, jak jsem nastínil v minulém čísle, patří mezi ctnosti přirozené, tedy dosažitelné lidským úsilím. Moudrost je brána jako základ a předpoklad všech ctností, neboť je řídí a dává jim pravidla a míru. Podle Katechismu se jedná o schopnost praktického rozumu rozeznat v každé situaci, co je naše pravé dobro a zvolit přiměřené prostředky k jeho konání. Proto se jí také říká praktická moudrost. Je to ctnost, která je na hony vzdálená pouhé sečtělosti, teoretickému poznání, idealismu. Poznání je pro ni sice důležité, ale součástí je také chtění a jednání. Moudrost přetváří získané poznání do moudrého rozhodnutí, které se následně také uskutečňuje. V tomto procesu hraje zajisté důležitou roli zkušenost, jak dané rozhodnutí dopadne. Smysl pro realitu na rozdíl od pouhé teorie vědění. Moudrý člověk tedy musí stát nohama pevně na zemi a pravdivě si pamatovat své zkušenosti. Nenechat se svést k falšování skutečnosti. Protože naše rozhodnutí nevedou vždy k dobrému cíli, je vhodné nechat se poučit, což je dalším požadavkem moudrosti. Poučení pak nemusí být nutně jen ze zkušenosti vlastní, ale moudrý člověk ví, že se dá poučit i ze zkušeností druhých. Ke ctnosti moudrosti patří také jasnozřivost, čímž se míní schopnost rychlé orientace v nepředvídatelném, kdy se člověk i v nečekaných okolnostech dokáže rozhodnout pro dobro. Praktická moudrost má však také háček. Na rozdíl od teoretické moudrosti nemá nikdy jistotu či záruku uskutečnění cíle. Moment nejistoty je její nedílnou součástí, se kterou se snaží bojovat předvídavost, která odhaduje, zda zvolené jednání povede k uskutečnění cíle. Nikdy však předvídavost nedodá takovou jistotu, která by starost úplně odstranila. Toto poznání patří k moudrému člověku. Jistota bezstarostnosti není moudrostí. Zde se člověk setkává se svou konečností a zranitelností. Moudrý člověk si uvědomuje, že jeho jednání může mít důsledky, s nimiž nelze počítat. Proto jsou předvídavost a také obezřetnost nejdůležitějšími složkami praktické moudrosti. Na obrázku proto můžeme vidět ženu se třemi tvářemi, v nichž se zračí přístup moudrého člověka ke světu. Zadní hledí do minulosti, z níž čerpá ponaučení pro současnost. Tvář v zrcadle před ní pak upozorňuje, že je třeba myslet také na budoucnost. Na druhém obrázku můžeme vidět lehkomyslně roztančenou dívku. Nehledí na minulost ani na budoucnost, užívá si. Její tvář je naplněna smíchem a marnivostí. Tím však rozhodně nechci říct, že moudrý člověk musí být zamračený lakomec. Jak praví zlaté pravidlo: ctnost je vyvážený střed mezi dvěma neřestmi. Citát: Pravá moudrost je v štěstí okrasou, v neštěstí oporou. (Aristoteles) P. Libor Churý Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Strana 3

 Představujeme křesťanská společenství…. Boží Bang – dětská schola Na nedělních mších pro rodiny s dětmi zpívá jednou za 14 dní dětská schola. Ale kde se tu vlastně vzala? Její historie se začal psát jiţ v roce 1995, kdy se jejího vedení ujali Kristýna Sopouchová a Tonda Doupal. Schola se postupně začala rozrůstat a jezdit na pravidelné soustředění na jaře a na podzim. Poté se jejího vedení ujali Soňa Hubíková, Jana Přibylová, Jana Spáčilová a Jana Sýkorová. Schola se dále rozrůstala a zlepšovala svůj repertoár, aţ se jejího vedení ujala Klára Adamíková, pod jejímţ vedením schola dostala svoje nynější jméno „Boţí Bang“. A kde se vlastně vzalo takové jméno? Odpověď je jednoduchá, vymysleli si ho samy děti na soustředění v Lipníku nad Bečvou. Od soustředění v Dubu nad Moravou má schola i svá krásná trička, které si zde děti samy vyrobily. Dále scholu vedla Verča Tesková a v roce 2008 pod jejím vedením natočila schola své první CD ve studiu Pavla Nováka, které nazvala „Kapky Boţí radosti“. Poté se scholy ujala Emily Šmídová, pod jejímţ vedením se uskutečnil v roce 2010 historicky první koncert scholy. A od začátku tohoto školního roku scholu vede Klára Tšponová a Vašek Slivka. A kdy vlastně má zkoušky? Schola zkouší kaţdý pátek v 16 hodin na Sonusu a zpívá kaţdou druhou neděli na mši svaté pro rodiny s dětmi (1030). Mimo to občas zpestřuje jiné akce farnosti Přerov, jako například setkání pletařek z celé Moravy či Noc kostelů. Co mám dělat, pokud se chci přidat? Je to velice jednoduché, přijít některý pátek v 16 hodin na Sonus. Všichni zpěváci a muzikanti jsou srdečně vítáni. Klárka a Vašek

 Životní jubileum…. Dne 24. července 2011 oslavila krásné ţivotní jubileum 90 let naše členka Ţivého růţence, paní Molnárová. Poblahopřát jí přijeli i zástupci Matice Svatohostýnské, kteří přinesli téţ upomínkový dárek k tomuto krásnému dni. K jejím krásným kulatým 90. narozeninám přejeme mnoho zdraví, spokojenosti, pohody, Boţí poţehnání a ochranu Matky Boţí do dalších let. Členky Ţivého růţence. Josef Hovád

 Bratr Teodor proti nepříteli…. Bratr Teodor byl cisterciáckým mnichem ve francouzském klášteře Panny Marie od Septfons. Byl nucen bojovat v napoleonské armádě, která táhla do Ruska. Kdyţ byla tato armáda ohroţena ruskou strategií spálené země, musela se dát na ústup. Jednoho dne stanul oddíl s bratrem Teodorem, vyčerpaný hladem a únavou, před ruskou armádou. Co dělat? Vrátit se? Nemoţné! Bojovat? Na to nebylo pomyšlení. Náhle vystoupil důstojník s tasenou šavlí v ruce před oddíl a zavelel: „Stateční, za mnou!“ Nikdo se nehnul. Nebo přece? Jeden jediný muţ: bratr Teodor. „Chcete-li, půjdu sám,“ řekl. Klekl si do sněhu a před zraky kamarádů se pomodlil jeden desátek růţence. Pak vzal svou zbraň a s odvahou, jako by za ním stál oddíl 10 000 muţů, vyrazil vpřed. Kdyţ ho Rusi spatřili, mysleli si, ţe je to léčka, ţe se mají zabývat tímto jediným vojákem, a zatím je obklíčí ostatní armáda. Nechali děla i všechno zaopatření být a dali se na útěk. S obdivuhodnou prostotou náš hrdina prohlásil: „Viděli jste, že stačí jeden desátek, aby nás zachránil před pohřbem.“ Důstojník sňal své vlastní vyznamenání a připnul je na hruď bratra Teodora. Zaslal P. Pavel Ryšavý Strana 4

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

 P. Ignát Wurm, čestný občan města Přerova…. V těchto dnech vzpomeneme nejen v Přerově, ale i v Olomouci, Kojetíně, Tovačově a jiných obcích významného člověka, katolického kněze, etnografa, redaktora, literárního publicistu, poslance říšského sněmu ve Vídni a zemského sněmu za Přerovsko a svého Čestného občana P. Ignáta Wurma. Nejen, že je tak trochu zapomenut, ačkoliv 100. výročí jeho úmrtí je uvedeno v některých kalendářích, ačkoliv v mnoha městech a obcích jsou po něm pojmenovány ulice, ale tím přibližujeme život těch, kteří šli před námi a často jim i splácíme dluh. U nás v Přerově spojuje Wurmova ulice Komenského třídu s Čechovou ulicí, v Olomouci je takto pojmenována ulice vedoucí z Masarykovy třídy k arcibiskupství. Začněme trochu neobvykle. Čestným občanem města Přerova byl P. Ignát Wurm jmenován v roce 1867 „pro věrné hájení zemských práv“, podle § 9 Moravského obecního zřízení z roku 1864, kterou spolu s novelami přijala později i nově vzniklá Československá republika. Podle výše uvedeného paragrafu zde stojí: „Obce mohou československým státním občanům, kteří o říši, o zem nebo obec zvláštní zásluhy si získali, čestné občanství propůjčiti.“ Jednalo se o právo osobní, propůjčené osobám žijícím a nebylo ho možno později zrušit. Wurmovou byla v Přerově pojmenována dřívější Louční ulice mezi třídou Komenského k ulici Čechově. Stalo se tak v souvislosti s novou výstavbou ulic směrem k Loučkám a obecní zastupitelstvo tak učinilo na svém zasedání 13. 12. 1901. Tenkrát byly pojmenovány i ulice Havlíčkova, Nerudova a Sušilova. Ignát Wurm se narodil 12. 7. 1825 v Kloboukách u Brna, studoval na Gymnáziu v Kroměříži. Poté vstoupil do brněnského alumnátu pro studenty bez prostředků, a dále studoval v Brně na Teologické fakultě. 25. 7. 1850 byl tamtéž vysvěcen na kněze a působil jako kaplan v Mutěnicích a v Dědicích u Vyškova. Již tenkrát vystupoval proti pronásledování a častému překládání kněží, kteří povzbuzovali národ k zachování identity, které se díky

tomu zmírnilo. Roku 1859 se stal správcem Ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Začal literárně tvořit a do roku 1865 redigoval Kalendář Morava. Zapojil se do zvelebení Velehradu a založil Matici Velehradskou. Sledoval archeologické vykopávky a v roce 1863 se aktivně účastnil oslav Milénia příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Od roku 1866 přešel do Olomouce a stal se vikářem olomoucké katedrály sv. Václava a sekretářem olomoucké kapituly. Již dříve v Brně a zejména v Olomouci spolupracoval s hudebním skladatelem Pavlem Křížkovským (1820-1885). Vydal Kancionál svatojánský, po Šteyerově druhý nejvýznamnější. Ještě současný Kancionál převzal více jak 25 písní z něj. Při všem zatížení ale na prvním místě byla u něj pastorační služba. Byl i politicky aktivní. Už v roce 1860 byl vyslán na jednání do Vídně s biskupem Strossmayerem k připravované ústavě, později o tom napsal vzpomínky. Roku 1861 byl zvolen poslancem Moravského sněmu a říšské rady ve Vídni za Přerovsko, v nichž nás zastupoval po třicet let (1861-1891). Spolu s hrabětem Belcredim a Aloisem Pražákem založil státoprávní stranu. Z politiky odešel v roce 1891, když premiér Eduard Taaffe, jehož podporoval, přestal mít porozumění pro české národní zájmy. 14. 9. 1896 se v Přerově sešel valný sjezd Katolické strany národní (staročeši), jejich poslanci byli také P. Ignát Wurm s P. František Weber. Sjezd se konal v sále Akciového pivovaru. Rezoluci tenkrát navrhl P. Karel Bilčík, farář v Rokytnici u Přerova. Z této strany se stala sloučením se stranou křesťansko-sociální v roce 1919 Československé strana lidová. Wurm se začal v 80. letech věnovat etnografii - uspořádal první národopisné výstavy výšivek v roce 1885 v Němčicích a Ořechově. A nejen to. 27. 5. 1900 zastupoval v Praze na přednáškách o Moravě, kterou organizovala Moravsko-slezská beseda, nemocného Františka Bartoše (1837-1906) dialektologa, pedagoga a etnografa. Připomněl, že k nejvýznamnějším projevům lidové tvorby patří lidové píseň a ornamenttika a vyzval k uchování národní identity a individuality Görrosovým citátem: „Nebuďme jako .... olovo, které se do každé formy vtlačiti dá“, za což byl odměněn bouřlivým potleskem. V 90. letech po nepatrném škrábnutí

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

dostal otravu krve a musela mu být amputována pravá ruka. Po dlouhé rekonvalescenci oslavil v roce 1905 osmdesátiny, kde se mu dostalo mnohých blahopřání a uznání. Počátkem roku 1911 onemocněl a 4. 10. 1911 zemřel v Olomouci. Je zde pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně. Z tehdejšího nekrologu: Zemřel P. Ignát Wurm, dómský vikář, arcibiskupský rada, konsistorní assesor v Olomouci, Assesor biskupa ďakovanského, konsistorní rada diecéze bosensko-srěmské, čestný rada řecko-katolické konsistoře ve Lvově, nositel Zlatého kříže s korunou, bývalý říšský a zemský poslanec, zakladatel a první předseda Občanské záložny v Olomouci, spoluzakladatel a předseda Vlasteneckého muzea v Olomouci, zakladatel záložen v Přerově, Kojetíně, Tovačově, Křelově, Slatinicích atd., čestný občan Přerova, Kojetína, Tovačova, Klobouk u Brna a jiných obcí, zakládající člen Národopisné společnosti česko-slovanské aj. Rostislav Dočkal Spoluzakladatel Vlasteneckého muzea v Olomouci (dnes Vlastivědného muzea v Olomouci) s Janem Havelkou Z příbuzenstva: Josef Wurm, starší bratr, politik od r. 1848; Josef Svatopluk Wurm, synovec, přídomek Čejkovský, novinář, první moravský dopisovatel Národních listů. O Wurmově ulici, Slovo pro každého č.9/2009. Strana 5

 Měrovický kostel slavil 200 let…. Poslední srpnovou neděli si věřící i další obyvatelé Měrovic nad Hanou společně s pozvanými hosty připomněli významné výročí, 200 let od posvěcení farního kostela. Příprava události byla zahájena už na počátku roku a svou pomoc při ní ústy svého starosty Ladislava Bařiny slíbila i obec. Paní Zdeňka Mollinová, která se léta zabývá církevní historií přerovského děkanátu, připravovala už od února výstavu o dějinách kostela a farnosti. Nástěnky informující o jednotlivých událostech dotvořila bohatá obrazová dokumentace i historické dokumenty, a také ukázka některých liturgických předmětů. Pozvání na slavnostní den přijal jako hlavní host Mons. Ladislav Hučko z Prahy, biskup řeckokatolického exarchátu na území naší země, který má zároveň v rámci České biskupské konference na starosti péči o národnostní menšiny. V Měrovicích je totiž výrazně zastoupena romská populace a někteří z nich se hlásí k řeckokatolické církvi. Právě z tohoto důvodu se biskup Hučko stal hlavním celebrantem mše svaté, která v měrovickém kostele sv. Bartoloměje začala v neděli 28. srpna 2011 o půl jedenácté dopoledne. Průvod k bohoslužbě vyšel krátce před jejím začátkem ze stavení Hromadových vedle kostela. Kromě duchovních a ministrantů v něm šli i zástupci obce v čele se starostou Ladislavem Bařinou, který nesl jubilejní svíci – dar obce na památku dvoustého výročí kostela. Slavnostní atmosféru v kostele dotvářela květinová výzdoba a zpěv sboru pod vedením varhaníka Františka Navrátila. Zástup lidí, kterých se sešlo asi 150, zcela zaplnil kostel a některým účastníkům tak nezbylo než bohoslužbu sledovat zvenčí. Kromě místních farníků, mezi nimi i velkého počtu Romů, se bohoslužby zúčastnila i řada věřících z okolních obcí. Biskup Hučko, kterého přátelská atmosféra viditelně těšila, se ve svém kázání zaměřil na kostel jako symbol – místo, kde se věřící shromažďují ke společné modlitbě a vytvářejí tak jedno společenství, ale také jako symbol příslušnosti k víře. „Když se o někom chce říct, že je věřící, řekne se, že chodí do kostela. ‚Chodit do kostela‘ znamená veřejně se přiznat ke své víře a není to tak dávno, co takové chození vyžadovalo mnohdy i velkou odvahu,“ řekl ve svém kázání Mons. Hučko. Pozornost obrátil také k soužití romské populace s ostatními obyvateli: „Někteří lidé mohou být problémoví, není možné z toho ale vinit všechny nebo třeba házet vinu jen na stát. Nezačne-li každý člověk od sebe, k nápravě dojde jen těžko,“ uvedl biskup a vyzval přítomné Romy: „Právě vy jste tu velmi potřební, abyste dávali dobrý příklad pro většinu obyvatelstva.“ Kázání pak uzavřely prosby, které kromě češtiny zazněly také v romštině a slovenštině. V závěru mše svaté poděkoval místní duchovní správce všem, kdo se zapojili do příprav na oslavu jubilea, starostovi, i těm, kdo uklidili a vyzdobili kostel. Využil také této příležitosti k připomenutí životního jubilea 85 let, které oslavil měrovický varhaník František Navrátil, a poděkoval mu za službu, kterou v místním kostele i v okolních obcích koná již 70 let. Romští zpěváci zkrášlili bohoslužbu jednou písní a za zvuku hudebních nástrojů pak po mši svaté doprovodili biskupa Hučka ke škole, aby zde otevřel zmíněnou výstavu. Ti, kdo si ji toho dne nemohli prohlédnout, mají stále možnost tak učinit na obecním úřadě. Pro pozvané hosty obec také zajistila slavnostní oběd. Kromě biskupa Hučka a vedení obce se ho zúčastnilo několik kněží, mezi nimi administrátor farnosti Pavel Ryšavý s jáhnem Stanislavem Trčkou, přerovský děkan Pavel Hofírek nebo farář ze sousedních Němčic Tomáš Strogan, a také několik místních farníků, pro které bylo pozvání ke stolu odměnou za pomoc při bohoslužbách a péči o kostel. Nedělní odpoledne uzavřelo svátostné požehnání v kostele a následná přednáška o dějinách farnosti, kterou si připravila autorka výstavy Zdeňka Mollinová z Přerova. Oslava výročí pomohla měrovickým občanům, aby si uvědomili, jaký význam pro ně má kostel, který zdobí jejich obec. Lidé stárnou a umírají, ale kostel zůstává. Je symbolem křesťanství a vypovídá mnohem víc, než naznačila prožitá slavnost. Odehrávají se zde mnohé významné okamžiky lidského života. Když je lidem nejhůře a dostávají se do situací, s nimiž si neví rady, vždycky si do kostela najdou cestu a hledají zde pomoc. Bůh na nás umí čekat, ale nám čas utíká… Proto nezapomeňme na to, že máme kostel, že patří všem, a že je zde pro všechny. P. Pavel Ryšavý, farář Strana 6

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

 Přečetli jsme a doporučujeme. YOUCAT - Katechismus pro mladé Z předmluvy papeže Benedikta XVI. Milí mladí přátelé! Po 2. vatikánském koncilu (1962– 1965) a ve změněné kulturní situaci mnozí lidé pořádně nevěděli, čemu vlastně křesťané věří, čemu církev učí, jestli vůbec ještě něčemu může učit a jak to všechno začlenit do kultury, která se od základu změnila. Proto si kladli otázky: Nepřežilo se křesťanství jako takové? Může být rozumný člověk dnes ještě věřící? Tyto otázky si poctivě kladli i dobří křesťané. Proto vás vybízím: Studujte Katechismus katolické církve pro mladé! Přeji si to z celého srdce. Katechismus vám nebude vždycky hrát do noty. Nebude vám život nijak usnadňovat. Bude totiž od vás požadovat nový život. Bude vám předkládat poselství evangelia jako drahocennou perlu (srov. Mt 13,46), za kterou člověk musí dát úplně všechno. Proto vás prosím: Studujte katechismus vášnivě a vytrvale! Obětujte na to čas svého života! Studujte jej v tichu svého pokoje, čtěte si v něm ve dvou, s přítelem, vytvářejte studijní kroužky, sdílejte se po internetu. Využívejte všech způsobů k dialogu o víře! Jak s knihou pracovat? Katechismus pro mladé zprostředkovává úhrn katolické víry, tak jak byla předložena Katechismem katolické církve (KKC) z roku 1997, ovšem jazykem přiměřeným mladému člověku. Kniha je psána formou otázek a odpovědí, za každou odpovědí jsou v hranatých závorkách připojeny číselné odkazy na články v KKC pro další upřesnění a prohloubení. Následný komentář má čtenářům poskytnout dodatečnou pomoc, aby dokázali lépe pochopit danou otázku a její význam pro vlastní život. Katechismus pro mladé navíc nabízí v průběžném postranním sloupci doplňující texty, jako jsou shrnující definice, citáty z Písma svatého, citáty svatých a spolehlivých učitelů víry. V samém závěru najdeme rejstřík pojmů, který umožňuje snadno si vyhledat konkrétní místa v textu.

Svědectví Nikolause Magnise, na tiskové konferenci při představení „Youcat“: Proč je „Youcat“ skutečně také dílem mladých? My mladí jsme spolupracovali především při diskusích a při formulacích otázek. Je třeba říci, že Youcat není napsaný „slangem“ mladých, ale ani jazykem výhradně teologickým, který by mohl pochopit jen ten, kdo studoval teologii. Na čtenáře se obrací seriózním způsobem. Spolupracovali jsme také jinými způsoby. Například jsme shromáždili sbírku fotografií a obrázků z našeho života a tímto způsobem jsme propojili své otázky a texty v jeden celek. Proč název „Youcat“? Za název vděčí mladým. Kvůli krátkosti všichni nazývali projekt jménem „JuKat“, což jsou první slabiky slov „Jugend“ (německy „mládež“) a „katechismus“. Potom někoho napadlo napsat to v této podobě. A Svatý otec tento název „přijal za svůj“. Má nějaký význam i grafické zpracování obalu knihy? Alexander, který byl zodpovědný za grafiku, dostal nápad a řekl: „Udělejme knihu žlutou. Žlutá je barva katolické církve. Na žlutou obálku pak umístníme „Y“ tvořené kříži, vytvořenými mladými, kteří se na vzniku katechismu podíleli. „Y“ znamená „young“, „youth“ nebo „you“ („mladý“, „mládež“ nebo „ty“). Pro nás však žlutá obálka znamená více než pouhé grafické ztvárnění; je to program a poselství, vyslané všem mladým katolíkům na světě. Německy říkáme: „ZEIGT FARBE!“ To znamená: „Přiznejte svou barvu, ukažte, kdo jste! Neskrývejte se! Nemějte strach, že jste věřící! Jste křesťané, katolíci, a buďte na to hrdí!“ Všichni mladí v Madridu dostali„Youcat“ darem od Svatého otce, protože je to pro něj důležité, neboť mladí jsou pro něho důležití, protože on v ně má důvěru. On nám mladým říká: „Musíte vědět, v co věříte, musíte poznat svou víru se stejnou přesností, s níž odborník na informatiku zná operační systém počítače, musíte ji poznat tak, jako hudebník zná svou skladbu; ano, musíte být ve víře zakořeněni hlouběji než generace vašich rodičů...“ Petr Káňa, jájen

 Kříž . Mezitím mladý apoštol Jan rozšířil zprávu o odsouzení Ježíše v Jeruzalémě. Nejdříve navštívil dům Markova otce, kde probíhala poslední večeře, pak Petra a několik dalších apoštolů, ale poté běžel i do Betánie k Lazarovi, Marii, Martě, ale především aby to sdělil co nejšetrněji Kristově Matce. Všichni plakali, ale zejména Spasitelova Matka Maria byla rozhodnuta jít do Jeruzaléma. Uvědomila si, že ze synových úst slyšela o tom, co ho čeká. Kristus předpověděl, že zemře v Jeruzalémě. Chce být s ním. Byla u něj, když začal dýchat, chce být s ním, až vydechne na kříži naposled. Římané převzali ukřižovaní od Féničanů jako odstrašující prostředek, který „zdokonalili“ poté, když na Via Apia mezi Kapuí a Římem ukřižovali po porážce Spartakova povstání šest tisíc otroků. Úředník, odsuzující člověka k ukřižování, stále používal větu: „Pone crucem servo“ (Vlož otroka na kříži). Příčné břevno, které odsouzenec nesl, se jmenovalo patibulum a část, která byla na popravišti v zemi - stipes crucis. Tzv. nízký kříž byl vysoko nad zemí vztyčen asi jen dva a půl metru. To vše se míhalo Janovou hlavou na cestě za Ježíšem, matce ale připomínal slova a dokonce i modlitby, které její Syn pronesl při poslední večeři a vyprávěl jí o jeho zatčení i soudu. Zatímco byl uvězněný Barabáš přiveden ze sklepení a propuštěn, stál Ježíš po celou dobu po odsouzení před Pilátem zády k davu. Jeden z vojáků jej vzal za Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

ruku a odvedl na malý dvorek k bičování. Uprostřed něj stály do země zapuštěné asi metr vysoké patníky, každý s dvěma železnými kruhy; Ježíše přivedli k nejbližšímu, svlékli, přehnuli a obě ruce přivázali ke kruhu na druhé straně. Kohorta posádky se postavila kolem dvora vně i uvnitř na stráž. Římské bičování se nazývalo „poloviční smrt.“ Nebývalo spojováno s žádným jiným trestem. Také oba zločinci, zloději, kteří měli téhož dne zemřít, bičováni nebyli. Pouze Ježíš. Přistoupil voják pověřený bičováním, stanul za odsouzencem, rozkročil se, rozmáchl a kožené řemínky karabáče (flagellum), na jejichž konci byly přišity silné rybí kosti a vedle zase kousky řetězu, zasvištěly vzduchem. Dopadly na záda, kůstky a řetízky se ovinuly kolem boků a zanechaly stopy až na prsou. Ježíšova kolena poklesla a s námahou se opět narovStrana 7

nala. Vojáci to kvitovali s uznáním. Znovu dopadly řemínky, tentokrát níž a narazily na kůži. Ježíšovy rty se pohybovaly souběžně mezi ranami v pomalém, těžkém rytmu. Utrpení trvalo okolo tří minut. Přihlížející tribun poté zarazil kata a spokojil se s tím, že pohledem na bičovaného zjistil pohyby hrudníku při dýchání. Byly krátké a rychlé. Proto poslal dva muže pro studenou vodu a ručníky. Omytí odsouzence nebylo ze soucitu, nikdo z vojáků ho nelitoval, ale mělo přivést k jasnému a bolestnému vědomí. Přinesli znovu šarlatový plášť, yzop, rostlinu, podobající se třtině, a z věder se suchým trním, rozmístěných kolem dvora, jež se používalo na podpal, spletli z onoho trní korunu. Vložili mu ji lehce na hlavu a s úsměšky mu ji poopravovali, zatímco trny rozdíraly kůži. Klaněli se mu, klekali před ním a volali: „Ať žije židovský král!“ Poté ho políčkovali a plivali mu do tváře. Když nechutná zábava skončila, uvázali Ježíši kolem beder roušku a oblékli ho. Čekající dav mezitím prořídl, jednak si Barabášovi stoupenci odvedli vraha, jiní spěchali do chrámu a pro třetí byl příliš nádherný den. Přiváděli Ježíše z uzavřeného dvora, z bičování. Byl to děsivý pohled, až se tajil dech. Mokré vlasy pod trnovou korunou a stěží poznatelný člověk v rysech obličeje. Horní částí oděvu prosakovala krev. I Pilát, když pohlédl na zbičovaného Krista, vstal, přistoupil k němu, uchopil a zvedl jeho ruku a zvolal k davu: „Ecce Homo!“ (Ejhle, člověk!) Ale velekněží a zástup křičeli znovu: „Na kříž! Na kříž!“ Pilát vztáhl ruku a hluk se utišil: „Jsem nevinen krví tohoto spravedlivého,“ a odcházel pomalu do budovy. Již podruhé tak použil věty ze židovského očišťovacího rituálu (Dt 21, 6-9). Nechal si zavolat Abenadara a přikázal zhotovit dřevěnou tabulku v hebrejštině, latině a a aramejštině. Nápis bude znít: „Ježíš Nazaretský, židovský král.“ Když se to dověděli kněží, žádali okamžitě slyšení u Piláta. „Nepiš židovský král, nýbrž že řekl, že je židovský král,“ prosili zdvořile. „Co jsem napsal, zůstane.“ Pilát se ušklíbl a slyšení skončilo. Nápis byl proveden a voják ji nesl před zbičovaným Kristem. Za Ježíšem byli zařazeni dva lupiči a před průvodem jel jezdec na koni. Každému z odsouzenců byl naložen na pravé rameno tzv. „strom“, příčné břevno ke kolmé části kříže, která byla už zaražena na popravišti a používala se několikrát. Příčný trám byl z cypřišového dřeva asi 15 cm široký, 10 cm silný a dva metry dlouhý. Vážil mezi 15-20 kg, uprostřed podlouhle vydlabán, aby zapadl do svislého trámu. Ježíšova zápěstí byla svázána tak, aby mezi rukama zůstala vzdálenost oné šířky břevna. Trám byl položen na pravé rameno a provlečen mezi svázanýma rukama tak, aby třetina délky směřovala dopředu a zbytek směřoval šikmo dozadu k zemi. Cesta na Golgotu (lat. Kalvárii) byla dlouhá něco přes kilometr. Nejprve stoupala úzkou uličkou, pak začínala prudce klesat. Kolem domů se navíc tísnili poutníci, obyvatelé se shromažďovali i na rovných střechách, lidé se snažili přečíst jména na tabulkách, legionáři zatlačovali dav ke zdem příbytků často i kopími. Ježíš pod svým břemenem klopýtal, každá nerovnost bičovanému působila s nákladem na rameni a v nohou bolest. Vykročil jednou nohou, druhá už neměla sílu, i když ho setník nutil, aby pokračoval. Tělo ztratilo rovnováhu,

nemohl uvolnit ruce od trámu, sklouzl na pravé koleno a oba lokty. Hlava, zalitá potůčky krve a potu, vytékajícími zpod trnové koruny přes pravou tvář, mu klesla dopředu podél trámu, který se nejprve opřel jedním koncem o zem a pak se svezl vedle Krista. Abenadar udělal to nejvhodnější. Rozhlédl se kolem a spatřil ramenatého černovlasého venkovana s mohutnými svaly. Kývl na něho a poručil mu, aby vzal trám a nesl ho. Jmenoval se Šimon z Kyrény (Tripolis v Lybii), kde žilo v té době dost židů. Snad přišel slavit Paschu, snad si něco vyřídit. Mnoho o něm nevíme, snad jen to, že dvěma synům dal jména Rufus a Alexander. Udělal, jak mu poručil setník. Zvedl trám a jezdec vpředu se dal pomalu do pohybu. Kyréňan šel za Ježíšem cestou, která teď stoupala do příkrého kopce k Efraimské bráně. Jeruzalémské ženy, sdružené v dobročinném spolku (chaburat ir), se také shromáždily a litovaly Krista. Ten se zastavil a hlasem k nepoznání změněným řekl s obrovskou námahou: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, plačte samy nad sebou a nad svými dětmi. Neboť přijdou dny, kdy lidé řeknou: Blaze neplodným! Blaze lůnům, která neporodila, a prsům, které nekojily! Tehdy řeknou horám: Padněte na nás! A pahorkům: Přikryjte nás! Neboť činí- li toto na stromě zeleném, co se bude dít na suchém?“ (Ježíš byl oním stromem zeleným, hříšníci suchým. Některé z oněch žen se skutečně ještě za čtyřicet let dožily dobývání Jeruzaléma a zakusily nevýslovné hrůzy. – pozn. aut.) Via Dolorosa – Cesta bolesti – pokračovala za bránou stoupáním dalších asi sto kroků. Nahoře dal setník povel k zastavení. Golgota byl skalnatý vyvýšený výběžek nad místem, kde se sbíhaly silnice. Šlo o popraviště, na němž k nebi trčely tři holé kůly. Opodál se shromáždil dav a mezi ním velekněží. Ježíš se pokusil o úsměv, když zahlédl mezi lidmi svou matku. Když se jejich oči setkaly, beze slova k němu vztáhla ruce. Doprovázeli ji její švagrová Marie, matka Jakuba Mladšího, Salome, žena Zebedeova, Marie Magdalena a apoštol Jan. Po rozmluvě s katem nařídil setník ukřižovat nejprve Krista. Jeden z lotrů začal hlasitě vykřikovat, že není lupič a zloděj, ale odpůrce mocných v Jeruzalémě, a jestli kradl, bylo to z těchto, a ne z osobních důvodů. Druhý zloděj se třásl strachy, bál se. Šimon z Kyrény složil na zem za Ježíšem trám. Tři vojáci, kteří nesli tabulky se jmény odsouzenců, se postavili vedle křížů na stráž. Na tmavé skále, připomínající lebku (odtud její pojmenování), bylo vše připraveno na znamení. Čtyři vojáci obstoupili každého vězně a začali je svlékat. Pouze oid

Strana 8

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

kolem beder jim byl ovinut kus látky a volný konec zastrčen vzadu za pás. Kat srovnal příčný trám za Ježíšem, vzal ho za ruku a povalil na záda. Vyrovnal mu trám za hlavou, vojáci mu klekli na ruce, trny se zaryly do rozbité hlavy. Dva asi třinácticentimetrové čtverhranné železné hřeby kat zatloukl kladivem do obou zápěstí, překročil jeho tělo a dal pokyn, že je možné trám zvednout. Dva vojáci nadzvedli dřevo na koncích a zvedli Ježíše na nohy. Pak se přidali další dva, nadzvedli ukřižovaného a s pomocí žebříku připevnili příčný trám hlubokým zářezem na svislý kůl. Kat přibil ze žebříku nahoru ještě tabulku se jménem, pak klekl před patou kříže. Dva vojáci uchopili nohy za lýtka a podle předpisu byly přibity pokrčené nohy pravá přes levou, aby se odsouzenec mohl opřít o hřeby a povytáhnout vzhůru. Popravčí provedl totéž s oběma dalšími odsouzenci. Po celou dobu se snažil Jan Marii uchránit zdrcujících pohledů na syna a odvedl ji s ostatními o kousek dál a držel na svých prsou, aby nic neviděla. Ježíš byl ukřižován. Paže rozepjaty ve tvaru otevřeného písmene V, nesmírně krutá bolest v zápěstí, tuhnutí ramen a svalů, možnost vdechnout, ale ne vydechnout, pokud se nepovytáhne opřením o přibité nohy, čímž uvolní hrudní koš, s tím musel Ježíš bojovat nesčetněkrát. Zástup přihlížejících řídl. Bylo po poledni a jedna žena v zástupu se obrátila ke svému muži a prohodila, že je nějak špatně vidět. To vzbudilo pozornost, na oblohu se podívali i ostatní, ale byla bez mráčku, jen její bledá modř se měnila v tmavší odstín. Začalo se stmívat. Někteří usoudili, že se blíží bouře a vraceli se branou do města. Ale nehřmelo, neblýskalo se, nebylo z čeho. Za chvíli se bezmračná obloha setměla tak, že bylo možno se upřeně dívat do slunce a vše pomalu zahalil soumrak. Lidé se báli, ptali se, co to je. Jiným temnota také připomínala blížící se písečnou bouři, jenže nepřicházela. Temnota nastala na celém tenkrát známém světě. (Flegon napsal, že zatmění zažila Evropa takové, jakého nebylo pamětníka. Bylo to ve 4. roce 202 olympiády. V poledne bylo vidět hvězdy. Zemětřesení v Nikáji (koncily v roce 325 a 787 po Kr.) způsobilo velké škody. Tertulián našel v římských archívech zprávu o světovém zatmění, které si znalci nedovedli vysvětlit. Tento římský patristický filosof žil 160 - 222 po Kr. - pozn. autor). Ptáci ztichli. Stromy, keře, květiny se v bezvětří ani nepohnuly. Majetek odsouzených připadal podle zákona státu, tedy oněm vojákům, přiděleným ke každému kříži. Směli si rozdělit jejich svršky. Setník Abenadar tedy obešel kříž a vzal Ježíšovy věci. Prvnímu vojáku hodil obnošené sandály, druhému bílý pruh látky, třetímu zkrvavený plášť a sám si nechal jeho pás. Ostatní vojáci si rozdělili svršky zlodějů. Jedna část zbyla, Ježíšova tunika, spodní šat, prosáklý Spasitelovou krví. Rozhodl, že budou o ni losovat. Když začali, Ježíš zvedl oči k nebi a řekl nahlas: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Bylo to tak nečekané, že i u vojáků vyvolal úžas, když prosil o odpuštění za ty, kteří ho ukřižovali jako zločince a losovali o jeho oděv, ale i za farizeje, saduceje a za lidi celého světa. Takové bylo pojetí jeho lásky. Ukřižované opouštěly síly. Zloděj po levici, který svůj čin omlouval, pohlédl na Krista a vybuchl v hněvu: „Jsi-li Mesiáš, pomoz sobě i nám.“ Mlčenlivý odsouzenec po Kristově pravici se povytáhl na zkrvavených nohou a pokáral ho: „Ty se Boha nebojíš? My trpíme spravedlivě a máme odplatu za své viny. Ale tenhle nic zlého neučinil.“ Zdlouha se nadechl: „Pane, rozpomeň se na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš se vztyčil, nabral dech a odpověděl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Strašně zeslábl. Ztráta krve u něj byla větší než u obou lotrů, kteří nebyli bičováni, on byl i bit, nejedl a nepil od minulého večera. Začala Kristova poslední hodina na kříži. Hrstka lidí kolem Golgoty už sestávala z několika těch, kteří Ježíše milovali a z vojáků. Obloha zůstávala zahalena černým závojem. Ježíš pohlédl na hlouček těch, které miloval. Jan držel jeho matku kolem ramen, na druhé straně stála sestra jeho matky, Marie Kleofášova, Marie Magdaléna a hlouček přihlížejících. Kristus očima i hlavou pokynul Janovi a ten se s Pannu Marií rozhodl přistoupit blíže. Vojáci zpozorněli, ale Abenadar přikázal, aby se čehokoliv zdrželi, a tak Kristovi nejbližší se zastavili až těsně před křížem. Z Ježíšových rtů splynulo: „Matko, hle, tvůj syn.“ Maria pohlédla na Jana. Ježíš teď nespustil oči z Jana: „Synu, hle, tvé matka.“ Jan se podíval vzhůru Kristovi do očí a přikývl. Porozuměl. Minuty utíkaly, Galilejský neměl k smrti daleko. Nabral dech, vytáhl se za zápěstí vzhůru a vydechl: „Eli, Eli! Lema sabachtani!“ (Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil!) Někteří mysleli, že volá Eliáše, ale Ježíš nevolal proroka. Volal svého Otce. V agónii, když mozek přecházel zkratem do bezvědomí, kterýsi z vojáků nabodl houbu nemočenou v octě

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

na kopí a zvedal ji k Mesiášovým rtům, ale ten nepil a vydal mocný hlas: „Otče, do tvých rukou poroučím ducha svého.“ A poté zazněla poslední dvě slova: „Dokonáno jest.“ Jeho tělo se na kříži sesulo. Skonal. Ozval se zvuk připomínající stádo prchajících zvířat. Země se otřásla a úzká trhlina se rozestoupila a „běžela“ od Golgoty přes silnici, jeruzalémskou bránou městem do chrámu, kde roztrhla oponu oddělující velesvatyni od ostatního chrámu, od vrchu až dolů, tento symbol Boží nepřístupnosti. Ježíšova smrt tak odstranila tuto překážku a otevřela cestu k Bohu. Čára rozestoupení země pak pokračovala dál k východu, otevřela hroby na hřbitově, otřásla zdí, překročila Cedron a zamířila k Mrtvému moři, zanechávajíc stopu na zemi, v horách i na skalách. Setník a vojáci zděšeně vyskočili, pohlédli na Krista, na oblohu, na skály, na rozestoupenou zemi. „Ten člověk byl opravdu Syn Boží,“ řekl setník Abenadar. Díval se za Ježíšovou matkou a jeho přáteli, kteří se poněkud vzdálili. Všiml si muže, spěchajícího ke Golgotě. Podle oblečení to byl zámožný člověk. Přicházel Josef z Arimatie. Dnes stojí před očima nás všech Kříž, vztyčený mezi nebem a zemí. Kříž je zrcadlo nastavené světu a Ten, který na něm zemřel, byl člověk i Bůh. Díváme se Naň s úctou a vděčností za oběť, kterou Kristus přinesl. Jestliže na Velký pátek uctíváme Kříž, ctíme toho, který se nezalekl bolesti ani smrti. Šel cestou pravdy, důsledně až do konce. Šel proti zlu a na zlo nikdy neodpovídal zlem. Věděl, že jde cestou oběti vlastního života. Velkým pátkem ale dějiny spásy nekončí a nekončí jím ani příběh života našeho Pána. Denně k němu vzhlížíme, denně před ním klekáme, často se s ním setkáváme v Eucharistii a Kříž držíme s růžencem i v posledních chvílích života. Cesta tedy nekončí u Kristova hrobu - cesta víry jde dál, víry v Krista, který je Cesta, Pravda a život - Vzkříšení a život. Proto je marné hledat Jej mezi mrtvými. Básník Petr Linhart to vyjádřil ve verších, když viděl ze soumraku ženu, klečící a modlící se pod křížem u Božích muk v polích: Vytáhla hřeby, poprvé pravý, podaná ruka, pohyb hlavy, podruhé levý. Světla a nadpozemské jevy Naposled třetí Muž sestupuje s kříže Jdou spolu nocí, Syn, Bůh a dobrodějka Jdou spolu nocí Je svatá, tichá, velká.... Rostislav Dočkal

Strana 9

Milí chlapci a děvčata Na začátku měsíce října jsme děkovali za úrodu. Možná je to pro některé z vás zvláštní, vždyť máte plné obchody potravin z celého světa. Dříve to tak nebylo a lidé si vážili toho, co se jim na poli a v zahradách urodilo. V měsíci říjnu také více myslíme na misie. 23. října budeme slavit „MISIJNÍ NEDĚLI“. Misionáři často ve svých dopisech popisují, jak lidé v některých zemích hladoví. Jsou to většinou země, kde není dostatek vody a také úrodné půdy. Pro místní obyvatele je vypěstovaná úroda opravdovým darem Božím. Bože chválíme Tebe… Po řece Bečvě tiše plují barevné listy ze stromů, které ji lemují na jejím toku z Valašských hor až do úrodné Hané. Mezi kobercem listí sedí na vodě kačeny a spokojeně se nechávají ohřívat posledními teplými paprsky podzimního sluníčka. Rybky se prohání těsně u břehu a ve své zvědavosti vyskočí trošinku nad vodu a tím ji zčeří. U jezu se listí zastaví, jako by nechtělo spadnout do té hloubky a zatočit se v pěně a víru padající vody, krásně vonící. Ale proud jim nedá dlouho přemýšlet. Pod jezem se podzimní silný vítr opře do vody a vlny se zvednou do velké výše a tu se zaleskne vlnka Bečvinka. Kolem ní vynořují své hlavy malé rybky. Bečvinka se celá nazvedla a zašuměla rybkám: „Musím vám říci, drahé rybky, že tady na pravém břehu nebyly žádné továrny, chemické závody, ani ty hrozné budovy zabarvené odpadovým prachem. A…“, na chvíli se odmlčela, „a také tu nestál ten most u Dluhonic, který je jak z měsíční krajiny. Byla tam jen malá továrnička na mýdlo.“ Rybky hned pohotově zamrskaly ocasními ploutvemi a nedůvěřivě zakroutily očima. Vlnka pokračovala nešťastným hláskem: „Lidé tam měli sady a zahrádky a krásnou trávu pro svůj dobytek. To není tak dávno, možná si to některé babičky pamatují!“ Vlnka se natočila a pokračovala: „No a na tom levém břehu také nebyly továrny ani teplárna. Za kasárnami město končilo a byl tam veliký statek. Říká se ,úrodná Haná‘ a ona byla opravdu úrodná. Od cukrovarských domků již bylo až po letiště samé pole, které patřilo tomu statku a kam chodily ženy na sezónní práce, a také svým dětem pro dobré mléko. Voda z Bečvy se často vylila a přinesla z Beskyd na pole a louky novou úrodnou zemi.“ Rybky naslouchaly podivné řeči Bečvinky a ona pokračovala: „Tam, jak jsou odpady teplárny, byly krásné louky a vysoké stromy, a také překrásné rybníčky a v nich škebličky, rybky a nádherné vážky, no prostě pohádka! Říkalo se tomu ,Stará Bečva‘. Bylo to zaniklé rameno Bečvy. A v některých jezírkách se dalo koupat, což bylo kouzelné.“ Sluníčko se schovalo za mraky a vlnka se jen na chvíli nadzvedla a zašuměla do celého prostoru a nad celým krajem bylo slyšet: „Lidé věděli, že za celou svou úrodnou zemi musí děkovat Bohu. On ji stvořil tak krásnou. On dává růst rostlinám a sesílá z mraků vody. Bůh nechce, aby lidé ničili jeho dílo, ale aby byli moudří, vždyť mají rozum a poznání.“ Začalo se stmívat a celá země chválila Boha. Bože Otče na nebi, Každý tvor Tě velebí. Celá země zpívá si, Žes ji stvořil do krásy. A ten náš svět Bože chraň, Drž nad ním svou mocnou dlaň. I nade mnou, který v něm, chci zůstat Tvým dítětem Liba Calábková Strana 10

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Vzpomínky na Madrid 2011 V Kristu zapustit kořeny, na Něm postavit základy, pevně se držet víry. Rozumně uvažující člověk uzná, že to se dá prakticky kdekoliv. Tak proč se, prosím vás, někdo kvůli tomu trmácí až do Tarragony a posléze do Madridu? Řekněte mi jeden rozumný důvod! Cesta je daleká, autobus starý a vratký, natečou vám nohy a osedí se zadek, budete nevyspalí. Když už jste tam, nacpou vás na jednu hromadu (na nějaký stadion, či do tělocvičny) se spoustou prakticky cizích lidí, sprch je málo, záchodů ještě míň. Budou vás budit brzy ráno, abyste se stihli dopravit na program (které-mu – pokud se nekoná v českém centru – nebudete rozumět). Mezitím se rozpustíte vedrem, neboť v 1930 večer teploměr ukazuje 36 °C a nemýlí se. Na jídlo si budete muset počkat ve frontě a nebudete si jisti, zda je to poživatelné. Papeže rozhodně zblízka neuvidíte, pokud se na program s ním nedostavíte nejméně několik hodin před. Kudy půjdete, budou kolem vás hlučet Italové, Portugalci a Francouzi (těch totiž bývá nejvíc a dávají to velice sebevědomě najevo). Na vybraný program se dostanete jen zřídka, neboť milion poutníků se do jednoho sálu prostě nevleze (i když jsou dobří). A celé to stojí kopec peněz. Tak proč to teda celé neprožít u obrazovky doma v obýváku, kde mi všechno přeloží, papeži uvidím do tváře, jídlo i WC mám po ruce hned a fouká mi tu klimatizace? Proč teda? No, těžko se to popisuje, ale kdo může pochopit, pochop! Jan Pavel II. řekl, že když papež volá mladé lidi, ti za ním rádi jdou, ale že ve skutečnosti jdou za Kristem. No, a když na vás zavolá Kristus, že má pro vás něco připraveného, co je potřeba prožít a objevit, těžko se tomu odolá. Předem si všechny těžkosti nepřipouštíte a po akci na ně rychle zapomenete. A nejjistější způsob, jak je za pochodu překonávat, jsme vyzkoušeli letos – každý den jsme měli úmysl – za někoho, za vztahy, za překonání nějaké těžkosti, za pomoc v boji proti konkrétnímu hříchu..., vymysleli jsme toho dost. Ono se totiž na řidiče, který nejede, když vy máte stihnout program, čeká s klidnějším nitrem, když víte, že tahle vaše oběť může někomu vyprosit pokoj v duši, zdraví či povolání. Člověk z toho má i kolikrát radost. (Už mě napadlo, že si to zavedu i do svých běžných šedivých dnů.) Za další, při těchto setkáních se jakoby většina promlouvajících spikla a jejich slova se týkají přesně toho, co prožívám, toho, na co hledám odpověď, co mě už dlouho trápí. Výsledkem je, že člověk je z každé promluvy naprosto unešený a nadšený, je to jakoby někdo sbíral kousky mého poztráceného života a láskyplně je opět lepil dohromady. A výsledek je bomba, lepší než kdy předtím. Každá mše je doprovázena (v českém centru) super písněmi. I když je tu na kupě kopec lidí, co se nezná, vůbec to tak v praxi nevypadá. Všichni se na každého usmívají, mávají si, zdraví se, pomáhají si a naslouchají si, případně se seznamují a šup!, hned jsme jedna rodina. Úžasné místo na hledání přátel. Asi ne takových, jaké si odvezete domů, ale zato úžasně duchovních. V metru někomu vyměníte magnetek Přerova za obrázek a už si s Kanaďany slibujeme, jak se za sebe pomodlíme a rozvíjíme své životní příběhy. Když zaprší, schováte se pod jeden deštník s Brazilcem a spolu (i když každý ve svém jazyce) se pomodlíte. Sdělíte si zážitky z předprogramu, i když neznáte jazyk toho druhého (občas to připomíná hru Aktivity ). V ceně cesty máte i vstupy do všech muzeí, galerií a jiných památek, takže pokud si namontujete vrtuli, dost toho stihnete (ti bez vrtule se holt musí spokojit s tím, kam dojdou pěšky do zavírací doby a mezitím musí ještě stihnout jídlo). I tak ale můžete vidět spoustu kostelů, ve kterých spočívají unavení poutníci modlící se o samotě růženec, nebo s celou svou skupinkou děkují za Boží dobrodiní. Můžete se vyadorovat v každém parku, na který narazíte. Můžete si zapařit na spoustě koncertů, které chválí Hospodina a podávají celému Madridu svědectví o tom, co Bůh provádí v životech nás mladých. Možností je bezpočet, na výběr má každý. Nejúžasnější na tom všem asi je, že se celá tahle masa mladých (která masou vůbec není, všichni moc dobře vědí, kam jdou) dokáže během chvíle utišit, pokleknout a v tichosti se klanět Pánu. A být v modlitbě spojen s milionem mladých stejných jako já, a to z různých národů a ras, to už jednoho vede k zamyšlení. Najednou se mi Kristus zosobní v každém kolem mne, právě v tom „davu“, který mě na začátku tak děsil. Je tam, je živý, opravdový a milující. Víte to v hloubi svého srdce jistotou, kterou jen těžko někdo otřese. Ten, kdo ji zažil, ji zná a ví, že je pravdivá. Každý takový moment je tím nejpravdivějším, co můžu zažít. A vím, že je to přesně tak, jak to chtěl Bůh. A tuhle jistotu mi nikdo nikdy nevezme. Ani když se „dav“ zvedne a začne se ubírat bránou k metru do města a pak domů. Už mě to neznepokojí. Protože (stejně jako každý, kdo měl otevřené srdce) z takové chvíle odcházíme proměnění a jiní. A dostáváme tak heslu, které se skvělo v brožurce poutníka: Vrať se domů s cizincem: s Tebou. (Pravdivost se prověří až časem ) za madridské poutníky Emily Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Strana 11

Zprávičky z minulých dní: Oáza v Předmostí – pobočka Centra pro rodinu Ráj Letní prázdniny už jsou v nedohlednu, a tak zase začíná etapa školního roku, který je věnován našemu společnému setkávání. Ti, kdo jste navštívili Oázu před letními prázdninami, tuto naši pobočku určitě nepoznáte. V létě díky šikovným mužům z farnosti proběhla na faře v Předmostí malá rekonstrukce. Díky spojení předchozí „tvořivé dílny a menšího skladu probouráním příčky, vznikl krásný prostor pro nové zázemí aktivit CPR Ráj. Prostory, které nyní máme, jsou krásně prosvícené sluníčkem a jsou velmi útulné. Díky daru získala farnost krásnou zánovní kuchyň laděnou do zeleného odstínu. A aby nám to ladilo, tak jsme sladili i zdi kuchyně do tónu zelené barvy. Kuchyň působí příjemným dojmem, který ve mně vyvolává pocit spokojeného domova. A když půjdete dál do prostor, které máme určené pro radosti všedních dnů …, užasnete nad nádhernou malbou Makové Panenky a Motýla Emanuela a útulně zabydlenou místností. Dětem, maminkám i tatínkům se v našich nových prostorech určitě bude líbit. V. Rychtová

Týdenní program v Oáze v Předmostí:

Radovánek - setkávání maminek i tatínků s dětmi každé pondělí a čtvrtek od 9:00-11:00. Příspěvek 40 Kč/rodina. Programem provází Veronika Zapletalová nebo Jana Lehká. Odpolední herna pro rodiče s dětmi – úterý 16 -18 hodin. Je vám doma smutno? Přijďte do naší nové herny v Oáze. Příspěvek 30 Kč/rodina. Kukátko do nebe – Přijďte každý lichý pátek do Oázy od 9-10 hodin. Zahrajeme si, pomodlíme za děti i s dětmi. Příspěvek 10 Kč/rodina. Programem provází Veronika Rychtová, Jana Lehká. V případě většího zájmu maminek z Přerova budeme jednat o přesunutí Kukátka do prostor Sonusu. Besedy a přednášky z rodinného života – 1x za měsíc v pondělí se uskuteční dle zájmu. Odpolední akce pro rodiny – 1x za měsíc v pátek Budeme rádi, když za námi zavítáte. Na všechny se společně těší tým CPR Ráj.

Pozvánky: Víkend pro matky s dcerou v Dřevohosticích – 4.-6.11. na téma: ADVENT A VÁNOCE V RODINĚ - duchovní prog-ram, beseda, společné hry, adventní tvoření Víkend pro táty s dětmi na Arše v Rajnochovicích 18.-20.11. dobrodružství v přírodě, hry, soutěže, výlety, beseda o otcovství, bubnování, duchovní program Víkend pro muže - 9.-11.12. na téma STOPY NAŠICH RODIČŮ V NÁS s psychoterapeutem Martinem Bušinou - tří interaktivní besedy, zážitkové programy, bubnování, duchovní program Na všechny víkendové akce se můžete hlásit už nyní – [email protected] V sobotu 19.11. bude na Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích DEN PRO RADOST - celodenní akce pro rodiče, kteří jsou z nejrůznějších důvodů na výchovu svých dětí sami. Více v plakátku. Chcete, aby nějaká beseda nebo přednáška byla přímo ve vaší farnosti? Neváhejte a ozvěte se, vy zajistíte prostor a my zajistíme přednášejícího na téma, které si vyberete (nabídka témat na webu) a pomůžeme s hlídáním dětí. Přejeme Vám krásný barevný podzim a těšíme se na Vás při některém z našich programů. Více na www.raj-pavlovice.cz nebo 731 604 120 Za tým CPR Ráj Hana Školoudová Strana 12

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Kromě poznávání míst, jsem si musel zvykat i na místní podnebí . A v této souvislosti jsem zažil následující událost. V těch prvních dnech tady bylo velké horko a to i v noci. A proto, než jsem si trochu zvykl, tak jsem spával s puštěným ventilátorem a otevíral si okno a dveře do dvora, abych měl alespoň nějaký průvan. Jednu noc jsem také tak usnul, a když jsem pak v noci procitl a pohnul nohou, vyskočila mi z postele „krásná“ velká kočka a utekla ven. K tomu bych jenom rád dodal, že během dne bylo možné vidět takové „pěkné“ velké kočky, jak na ulicích dojídají zbytky jídla a prolézají kontejnery a koše. Od té doby už jsem pak raději na noc zavíral. Ne, že bych se koček bál, nebo je nechtěl nechat vyspat u svých nohou, ale bál jsem se představy, že se některé ráno vzbudím s kočkou pod hlavou...  24.9. Výlet se sestrou Miriam do Galileje Jeli jsme zde hlavně pro dva slovenské volontéry, kteří pomáhali u kostela sv. Petra ve městě Tiberias. Během této cesty jsme v Nazaretě navštívili baziliku Zvěstování, kostel Sv. Josefa, místní starobylou synagogu, kde Ježíš začal své veřejné působení poté, co na sebe vztáhl starozákonní proroctví (Lk 4,16-21). Také vykopávky vedle baziliky, na kterých je vidět, jak dřív také vypadaly nazaretské domy. Překvapilo mě, že to mnohdy byly upravené vykopané jeskyně. Kromě Nazareta jsme také navštívili Kánu Galilejskou, Horu Blahoslavenství, kostel Primátu svatého apoštola Petra, postavený na místě, kde Ježíš předal Petrovi moc klíčů (Mt 16, 18-19), Tabghu, kde Ježíš rozmnožil pět chlebů a dvě ryby pro tisíce lidí a nakonec jsme se zastavili ve městě Tiberias, ležícím na břehu Galilejského jezera, kde jsme vyzvedli zmíněné slovenské volontéry. Jednotlivá místa jsou od sebe vzdálená jenom pár desítek kilometrů, proto jich bylo možné navštívit tolik. Z celého tohoto krásného dne mě však nejvíc zaujalo následujících pár postřehů: Ráno jsme projížděli kolem skupiny mužů, kteří stáli na určených stanovištích a čekali, až je někdo najme na práci. Tak jak to bylo už v době Ježíšově, který o najatých dělnících mluví v jednom ze svých podobenství (Mt 20,1-16). Tato praxe námezdních dělníků je

zde až dodneška. Jsou určená místa, kam přichází muži, kteří nemají práci a potřebují si vydělat na živobytí a na těchto místech si je případně najímají ti, kteří potřebují udělat třeba nějakou jednodenní práci. Oblast Galileje je od Jeruzaléma vzdálená asi 180 km a zbožný Žid považoval za povinnost, aby alespoň třikrát do roka vykonal pouť do Jeruzaléma. Uvědomil jsem si, že Ježíš byl docela často na cestách mezi Jeruzalémem a Galileou. Během cesty jsme měli možnost se sestrou Miriam mluvit o spoustě věcí. Z toho, co říkala, mě zvlášť zaujala tato její myšlenka: „Kdo každý den nevolá alespoň jednou k Bohu, neprosí o pomoc Ducha svatého do svých situací, je ateista, který spoléhá jen na vlastní síly. Denně totiž potřebujeme pomoc Boha v různých situacích.“ 30. 9. Zvyky Arabů Dnes jsem si všiml, že když Sami (jeden z arabských zaměstnanců) dával sestře Miriam talíř od svačiny, tak na něm nechal kousek chleba. Bylo mi divné, proč to nedojedl, a když jsem se na to potom ptal, tak mi sestra Miriam vysvětlila, že je to jeden z místních zvyků. Arabové i židé prý nechávají vždy trochu jídla na talíři. Ve starých dobách bývalo prý u Židů běžné, že například při žních nechávali něco z úrody na poli pro chudé, aby z toho mohli žít (Rút 2,3). Tento týden, než srpek měsíce na obloze dosáhne tvaru arabského půlměsíce, mají muslimové volno. Kdo nutně nemusí, tak nepracuje a ani děti nechodí do školy. Já jsem to osobněji prožil, když jsem vyvážel odpadky do kontejneru na ulici. Musím přitom projet bránou, kterou mi otvírá vrátný Samir (další z arabských zaměstnanců). Tak jsem tedy jel i dnes. Když jsem přijel k bráně, tak by nebylo nic zvláštního na tom, že mi otevřel jeho syn, kdybych pak při návratu neviděl Samira, jak sedí na schodech školy. On mě celou dobu viděl, ale místo aby mi přišel otevřít on, tak poslal svého syna. Jiný z dalších Arabů, který tam v tu dobu byl, mi pak vysvětlil, že Samir je muslim, a protože má volný týden, tak tu bránu otevřít prostě nemůže. Když je volno, tak je volno. Petr Káňa, jáhen

Bohoslovci Čech, Moravy a Slovenska Vás srdečně zvou na

8. POUŤ BOHOSLOVCŮ NA VELEHRAD v sobotu 8. října 2011 Tyto bohoslovecké poutě mají svůj počátek v roce 1863, u příležitosti 1000. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Velkým propagátorem těchto poutí byl pozdější olomoucký arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan. Poutě byly obnoveny po roce 1989. Program pouti v bazilice na Velehradě: 915 představení jednotlivých seminářů; (Bratislava, Nitra, Badín, Košice, Prešov, Spiš, Praha a Olomouc) 1030 mše svatá za bohoslovce a nová kněžská povolání, hlavní celebrant Mons. Josef Kajnek, pomocný biskup královehradecký, koncelebrují představení všech kněžských seminářů Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Strana 13

 Generální oprava a údržba varhan v Předmostí…. Možná leckoho překvapilo, že od letošního května farníkům pravidelně přicházejícím na bohoslužby, či náhodným návštěvníkům, nezní v kostele v Předmostí hudba ze zdejších varhan, a zpěv lidu je provizorně doprovázen hrou na keyboard. Důvod je prostý - píšťalové varhany procházejí generální opravou. Původní varhany Karla Neussera s 1 manuálem, pedálem a 9 rejstříky, postavené kolem roku 1880, se v našem farním kostele sv. Maří Magdaleny v Předmostí nedochovaly. Jim podobné varhany lze nalézt v Penčicích a ve Staré Vsi. Nynější varhany byly postaveny v roce 1951 krnovskou firmou RiegerKloss s opusovým číslem 3129. U těchto varhan je pneumatická tlaková traktura s kuželkovými vzdušnicemi. Varhanní skříně jsou dvoudílné, v levé skříni najdeme hlavní měch se vzduchovody a motorem, nad nimi trakturu, vzdušnice a píšťaly I. manuálu a části pedálu, vpravo pak žaluziovou skříň s píšťalami II. manuálu, a před ní druhou část píšťal pedálu, pod nimi vzduchovod a menší měch. Téměř u zábradlí kůru je umístěn hrací stůl se 2 manuály a pedálnicí. Najdeme tu také 30 rejstříkových sklopek (21 rejstříků-hlasů, 8 spojek, tremolo). Dne 14. srpna 2010 na žádost přerovského pana děkana P. Pavla Hofírka proběhla prohlídka varhan. Provedl ji organolog olomoucké arcidiecéze pan Mgr. Jan Gottwald, následně vypracoval nález a vydal doporučení na jejich generální opravu vzhledem k velice neutěšenému stavu nástroje. Jistě stojí za zmínku i to, že dle zkušeností varhanářů se má generální údržba, resp. oprava, provádět po 10, maximálně 20 letech provozu varhan, a předmostské varhany za svých 60 let (kromě drobných oprav) žádnou generální údržbu nepodstoupily. Při výběrovém řízení dne 1. 12. 2010 zvítězila nabídka firmy Jaroslav Stavinoha – varhany s.r.o. z Valašské Bystřice. Z této nabídky a záměru na generální údržbu varhan v našem kostele vyplynula možnost opravy ve dvou variantách. Varianta A - kompletní generální oprava stávajícího pneumatického nástroje s finančním rozpočtem 465 000 Kč. Varianta B by obsahovala kromě generální opravy i provedení elektrifikace nástroje s použitím původního hracího stolu, a to v ceně 950 000 Kč. Po důkladném zvážení a vzhledem k náročnosti akce (a to i finanční) byla výběrovou komisí vybrána varianta A. Realizace celé akce byla zahájena dne 16. 5. 2011. Varianta A obsahuje mj. tyto úkony: Oprava hracího stolu –demontáž klávesnic, pedálů, rejstřík. ovládání, vyčištění a výměna poškozených částí, odstranění el. instalace a osazení nového ovládacího panelu, nové osvětlení pedálu. Konzervování proti červotoči. Oprava píšťal – demontáž a vyčištění, oprava poškozených částí, likvidace červotoče, nakonzervování, nástřik prospektových píšťal. Oprava vzdušnic – demontáž, oprava, vyčištění píšťalnic, kancel a kuželových ventilů, výměna míšků ventilů, zhotovení nových těsnění rejstříkových kancel, likvidace červotoče, nakonzervování. Oprava měchů a vzduchovodů - např. konzervování, výměna rolet, těsnění, vyčištění traktury, revize ventilátoru. Oprava varhanních skříní – důkladné vyčištění, likvidace červotoče, oprava žaluziové skříně, konzervace, vyčištění podlahy v prostoru skříně, utěsnění stropu nad ventilátorem. Montáž píšťal a seřízení všech funkcí varhan, intonace a ladění. Akce obnovy nemovité kulturní památky byla Oficiální termín ukončení generální opravy je konec října 2011. v roce 2011 provedena s využitím příspěvku S největší pravděpodobností se termín zkrátí a varhany budou předány poskytnutého Ministerstvem kultury z programu do užívání po 10. říjnu. Do konce roku 2011 bychom měli opravu Podpora obnovy kulturních památek (i pomocí půjček) zaplatit, následně pak obdržíme přislíbenou dotaci. prostřednictvím obcí s rozšířenou působností Zájemci o bližší informace mají možnost nahlédnout do následujících a také z příspěvku olomouckého kraje. dokumentů: Organologická prohlídka varhan v kostele sv. Maří Magdalény Přerov Předmostí a záměr na jejich generální údržbu – Jan Gottwald, arcidiecézní organolog; Záměr na generální údržbu varhan v kostele sv. Maří Magdaleny Přerov Předmostí – Jaroslav Stavinoha; Zápis o výběrovém řízení – Jan Gottwald a členové hodnotící komise a Zpráva o gen. opravě a údržbě varhan – vývěska s fotografiemi v kostele sv. Maří Magdaleny v Předmostí. Všem, kdo se jakkoli zasloužili a podílejí se na generální opravě varhan v našem kostele v Předmostí, tj. pan děkan P. Pavel Hofírek, pan organolog Mgr. Jan Gottwald, pan varhanář Jaroslav Stavinoha se spolupracovníky, pan Karel Kamarád a další, všem jim patří náš veliký dík. Velké poděkování patří také Vám všem, kdo na této opravě máte jakýkoli finanční podíl, kdo zdárnému průběhu a dokončení opravy pomáháte svými modlitbami, i Vám, kdo se zapojujete do úklidu kostela a kůru, všem Vám za Vaši štědrost, pomoc a duchovní podporu veliké „Pán Bůh zaplať“! Zde Vás nadále prosíme o Vaši přízeň a další pomoc, protože oprava varhan ještě není úplně dokončena a bude stát ještě další práci, peníze, úsilí i modlitby. Proto děkujeme i všem, kdo i dále pomohou a svými možnostmi přispějí k zdárnému dokončení díla, které, jak věříme, bude sloužit ke cti a chvále Boží. „Dobrý Bože, náš Pane, prosíme o pomoc a požehnání. Svatá Cecilie, oroduj za nás.“ Jana Žatecká Strana 14 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

 Nová Boží muka v Lýskách…. Nedělního odpoledne 18. září 2011 při uvítání místních i přespolních, kdož přišli do Lýsek na slavnost žehnání Boží muky, bylo řečeno: „Stojíme na místě, kterému se říkalo U Panenky Marie, a mělo by se tak říkat i nadále. Stával zde již v době roku 1830 „slópek“ se soškou Panny Marie Svatohostýnské, v kapličkovité schránce se stříškou, zakončenou malým křížkem. Kolem byly vzrostlé túje, šeříky, celoročně upravované okolí. Z blízkosti tohoto místa je vidět až na Svatý Hostýn. Bylo zde místo Mariánské úcty našich lýseckých předků. Tradičně se zde konaly po celý měsíc květen májové pobožnosti. Lidé se uměli společně modlit a zpívat mariánské písničky. Pamatujeme, že tak bylo v době i ještě několik let po druhé světové válce. Pak nastoupil režim totality. Veřejné náboženské scházení bylo nežádoucí, sloupek mariánské úcty vadil, nebo stál v této době a zmizel. V rodinách také zmizela křesťanská víra. Místo zde začalo být divokou skládkou všemožného odpadu. Místo osiřelé a ještě „udušené“. Zůstalo jen v povědomí starších občanů. Po povodních v roce 1997, které zaplavily část naší obce a dlouhodobě se uklízely následky, několik lidí začalo s renovací i tohoto místa. Nově byl zhotoven zde stojící sloupek s obrázkem. A tak pod obrázkem bývají květiny i plamínek světla. Před časem, kdy paní Miková přišla a vyjevila svůj záměr, v Lýskách na místě U Panenky Marie postavit Boží muka, bylo to překvapivé, ale usilovné – a dnes Boží muka stojí v plné kráse. Krojovaný průvod s hudbou, doprovázený hlasem zvonu kaple našeho patrona obce – svatého Antonína Paduánského, přivedl všechny přítomné ke slavnostnímu žehnání nové Boží muky a dříve již postaveného sloupku s obrázkem. Slavnostní obřad vykonal přerovský pan děkan, otec Pavel Hofírek. Tato nová kaplička Boží muky je poselstvím dalším generacím, uchovat křesťanský charakter Evropy, na kterém se evropské země vytvořily a rozvíjely. Nechť je životním potěšením dárkyni a slouží všem, ke zdraví duše i těla! František Hradil

 Ministrantský turnaj v malé kopané…. V sobotu 17. 9. se v Přerově na hřišti ZŠ Svisle uskutečnil turnaj v malé kopané, pro ministranty přerovského děkanátu. I přesto, že pořádání této akce nebylo oznámeno kněžím s dostatečným časovým předstihem, tak někteří z nich dokázali dát dohromady potřebný počet hráčů a zástupci jejich farností se tak turnaje mohli zúčastnit. Bylo pět družstev. Tři z pořádající farnosti Přerov (Přerov-A, Benfika Přerov, Dáni Přerov), jedno z Tovačova a z Kojetína (KFC Kojetín). Nejdříve se hrálo systémem každý s každým o umístění ve skupině a podle toho pak hrála jednotlivá mužstva o první až třetí místo a o umístění. Zápasů bylo dost a všechna byla odehrána s velkým nasazením, za což patří velký dík jak samotným hráčům, tak také jejich „trenérům“ (kněžím) ve farnostech  Nemalé poděkování patří také zkušenému rozhodčímu panu Punčochářovi, který tento turnaj „odřídil“ zkušeným a klidným způsobem. Také díky našemu kaplanovi pro mládež P. Liboru Churému za to, že tento turnaj zahájil jak duchovně, tak čestným výkopem a díky také všem divákům. Jednotlivé týmy se umístily v tomto pořadí: 1. místo: Tovačov; 2. místo: Benfika Přerov; 3. místo: Přerov-A; 4. místo: KFC Kojetín; 5. místo: Dáni Přerov. A už teď se těším na podobnou akci zase někdy příště. Petr Káňa, jáhen Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Strana 15

Duchovní obnova Základní informace najdete dole v rámečku. Jen připomínám, že se mohou přihlásit také farníci z ostatních farností, a prosím všechny, kdo se chtějí obnovy zúčastnit, aby se přihlásili do neděle 6. listopadu 2011. Zároveň prosím o modlitby, aby duchovní obnova byla pro všechny dobou prožitou s Bohem a chvílí přiblížením ke Kristu. Vybíráme… V Přerově vybíráme peníze na vrácení půjček farníkům, kterým v této chvíli dlužíme 643.000,- Kč. V Předmostí vybíráme na zaplacení podílu farnosti za výmalbu presbytáře a generální opravu varhan a v této chvíli nám chybí vybrat ve sbírkách a darech ještě 99.000,- Kč. Oprava varhan by měla být dokončena už během několika dní a díky půjčkám od farníků budeme schopni zaplatit vše včas. Všem dobrodincům Pán Bůh zaplať. Ekumena Všechny zvu na ekumenické setkání v neděli 9. října 2011 v 17:00 na Sonusu. Bude mít formu panelové diskuse s možností kladení otázek zástupcům jednotlivých církví. Dále budou v neděli 6. listopadu 2011 tradiční společné modlitby za zemřelé na přerovském hřbitově a ve čtvrtek 17. listopadu v 17:00 v kostele sv. Vavřince bude ekumenická bohoslužba za město Přerov a za vlast. Také máme již předběžně naplánovány termíny společných modliteb na začátku ledna příštího roku. Kurz lektorů Už před řádkou let proběhl v našem děkanátu kurz pro lektory a tak je čas uspořádat tento kurz znovu. Skládá se ze čtyř setkání, z nichž první dvě přednášky jsou vhodné pro všechny věřící a nejen pro ty, kdo chtějí číst při bohoslužbách. První přednášku bude mít biskup Mons. Josef Hrdlička v pátek 25. listopadu 2011 v 18:30 v sále Centra Sonus v Přerově a druhou přednášku o týden později Doc. Petr Chalupa, Th.D. v pátek 2. prosince 2011 také v 18:30 na Sonusu. Pro ty, kdo již teď čtou při bohoslužbách, a pro ty, kdo uvažují, že se v budoucnu zapojí do služby lektorů, budou pak následovat ještě dvě setkání začátkem roku 2012 s Mg.A. Martinou Pavlíkovou zaměřené na praktickou stránku lektorské služby. Farníky ze všech farností děkanátu na tento kurz do našeho Centra Sonus srdečně zveme. Kolik se má dávat do sbírky? Každou neděli se v kostelích vybírají peněžní dary od přítomných věřících, které jsou prakticky jediným zdrojem financování našich farností. Kolik má člověk do takové sbírky dát? Co je málo? Co už je moc? Správně tušíte, že u každého člověka to bude jiné a tak není jednoduché dát přesnou odpověď. Z pohledu farnosti je odpovědí dávat tolik, kolik farnost potřebuje. Ale když se podíváme na stav našich kostelů a far, tak nám dochází, že farnost nebude mít peněz nikdy dost, protože je toho ještě tolik, co by se mělo udělat. První odpovědí by tedy bylo: „Čím víc, tím líp.“ Ale kolik dát, když mi musí zůstat i na jiné věci? Strana 16

Z pohledu Písma svatého je odpovědí dávat biblický desátek. Kdo z nás se ale dokáže vzdát celých deseti procent svých příjmů a darovat je na dobrý účel? Nejen pro farnost, ale také třeba na charitu apod. Mnohým se zdá, že je to příliš mnoho. Biblický ideál je pro většinu ještě tak vzdálený. To nedokáží. Podobně jako je nám biblický ideál tolik vzdálený také v jiných (a důležitějších) oblastech života. Ale přesto má být jistě cílem, o který usilujeme. Mně osobně se zdá nejdůležitější duchovní význam darování peněz do sbírky. Každou neděli se totiž svým darem můžeme Bohu přiblížit. Jak? Když dáme tolik, že to pocítíme, že si toho všimneme, že nás to zabolí, že se pro to vždy znovu rozhodneme. To nemusí být obrovský dar a nemusí to být hrdinský výkon sebeobětování, ale měl by to být aspoň malinký krůček, kterým se k Bohu přiblížíme. Aspoň malé sebezapření: „Bude mi to chybět.“ Mám dojem, že pro mnohé je to jen tradiční povinnost přispět na kostel, zvyk, o kterém člověk ani neuvažuje. Tak se dá tolik, jako vždycky. A někteří bohužel dávají mince, pro které by se na chodníku nesehnuli. Jiní dávají částku, které by si ani nevšimli, že se jim z peněženky ztratila… I z takových malých darů farnost nějak přežívá a Bohu díky za ně, ale nepřinášejí duchovní užitek dárci, a to je škoda. To je mi líto. Každým malým rozhodnutím pro Boha v nás láska k Bohu roste. Kéž bychom dokázali využít i tu chvíli sbírky k malému přiblížení se Bohu. Dát tolik, že si to uvědomíme, že se pro to znovu rozhodneme. Třeba nás to i trochu zabolí, ale budeme vědět, že je to bolest růstu, růstu ve víře a důvěře. K velkorysosti. P. Pavel Hofírek

DUCHOVNÍ OBNOVA FARNOSTI PŘEROV NA VELEHRADĚ Téma: Rozlišování aneb Uvidět - Porozumět - Prožít Místo: Poutní a exerciční dům Stojanov Začátek: Pátek 18. listopadu 2011 večeří v 18:00 hod. Závěr: Neděle 20. listopadu 2011 obědem v 12:00 hod. Program obnovy: Pátek: 19:00 Promluva, 20:30 Adorace Sobota: 8:30 Promluva, 10:30 Promluva, 15:00 Promluva, 17:00 Mše svatá 19:00 Promluva, 20:30 Adorace Neděle: 9:00 Mše svatá, 10:30 Beseda, dotazy Volný čas je vhodné využít k osobní modlitbě a ztišení, abychom Boha i svůj život dokázali uvidět novýma očima. Příležitost ke svaté zpovědi bude v sobotu během dne. Duchovní obnova je určena pro dospělé a povede ji přerovský farář P. Pavel Hofírek. Jak se přihlásit: Na faře v Přerově nebo v zákristiích přerovských kostelů do neděle 6. listopadu 2011. Při přihlášení se vybírá nevratná záloha 100,- Kč a zbytek se doplatí při příjezdu v kanceláři poutního domu. Cena za ubytování a stravu za jednu osobu na dvoulůžkovém pokoji bez příslušenství je 760 Kč, na jednolůžkovém bez příslušenství 820 Kč, na dvoulůžkovém s příslušenstvím 860,- Kč a na jednolůžkovém pokoji s příslušenstvím 960 Kč. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

V pátek 23.9. 2011 uspořádala Oblastní charita Přerov na nám. Přerovského povstání „Den s charitou“. Na náměstí jsme měli umístěné stany, ve kterých jsme prezentovali činnost jednotlivých zařízení charity. Den s charitou se koná vždy kolem svátku svatého Vincence z Pauly (27.9.), který je patronem a zakladatelem moderní charitativní činnosti. Pracovníci Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby seznamovali s možnostmi péče o dlouhodobě nemocné v domácím prostředí, nabízeli možnost nechat si změřit tlak a hladinu cukru v krvi. Této možnosti využilo během dne zhruba 200 návštěvníků. V dalším stanu nabízela Chráněná dílna sv. Terezičky pro duševně nemocné prodej svých výrobků a v posledním stanu se prezentovala činnost Romského komunitního centra. V průběhu dne také proběhly ukázky první pomoci, taneční a pěvecké vystoupení dětí z Romského komunitního centra, ukázka chůze s trekingovými holemi a ukázka cvičení pro seniory. Pro děti byly připravené balónky a pro ostatní návštěvníky občerstvení a propagační materiály. Jsme rádi, že se akce vydařila, lidé se u stanů zastavovali a my jsme tak měli možnost s nimi pohovořit a představit jim přerovskou Charitu. Martina Krejčířová

Svatý Bruno, kněz Narodil se v Kolíně nad Rýnem roku 1035. Studoval filozofii, potom teologii v Remeši, kde se později stal kanovníkem, kancléřem a profesorem. Zde ho však zklamal biskup Manasse, a proto roku 1084 odchází do samoty nedaleko Grenoblu, do La Chartreuse, kde zakládá první klášter. Řád kartuziánů, podle tohoto místa nazývaný, je jedním z nejpřísnějších řeholních řádů. V podstatě se jedná o poustevníky, kteří žijí o samotě a v naprostém mlčení. To přerušovali pouze v neděli, o svátcích a při společné chórové modlitbě. Základem však zůstává modlitba a práce. Celá spiritualita kartuziánská, jak ji později formuloval Bruno a jeho společníci, se dá shrnout takto: mnich nejenom má čerpat z Boha, ale má žít zcela ponořen v Bohu. Papež Urban II. povolal Bruna do Říma jako svého poradce. Spolu s ním pak utíká před císařským vojskem do jižní Itálie a Bruno se pak rozhodl zůstat v Kalábrii, kde založil několik kartuziánských klášterů. Z nich nejznámější se staly La Torre a Santo Stefano. Odtud se spojil i s prvním klášterem v La Chartreus, takže se původní spiritualita mohla dále rozvíjet. Bruno vybízí mnichy, aby utekli ze světa a žili v poslušnosti a lásce. Tyto myšlenky opakoval i těsně před smrtí v La Torre (Kalábrie), kde zemřel 6. října 1101. Mniši ho poslechli a řád kartuziánů je snad jediný v církvi, který nemusel být nikdy reformován. Několik klášterů vzniklo i v českých zemích, např. V Praze (1342), Brně (1375), Olomouci (1388). Jaroslav Branžovský

 Díky za úrodu... Dejme Bohu a budeme mít - míru vrchovatou! V neděli 25. září jsme přinesli do našeho farního kostela sv. Maří Magdaleny plody našeho úsilí a práce, abychom děkovali za úrodu, všechna dobrodiní a milosti. Ale také abychom i prosili, aby Bůh nadále žehnal našim pracím i nám, abychom kromě statků časných usilovněji pečovali o spásu našich duší. O to vroucně prosíme skrze Krista Pana našeho. Díky za Boží dobrodiní! farníci z Předmostí

Prodloužený víkend pro tatínky s dětmi

„S tebou mě baví svět “ 2011 se bude konat 8. 12. - 11. 12. 2011 na faře v Sobotíně. Přihlášky přijímá: Albert Pazdera, mobil 724 053 977 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

SETKÁVÁNÍ LEKTORŮ SMĚŘUJÍCÍ K SOUSTAVNÉMU PROHLUBOVÁNÍ LEKTORSKÉ SLUŽBY sobota 22. října 2011, 10.00 – 15.00 hod. velký sál Kurie, Biskupské nám. 2, Olomouc Program naleznete na plakátcích.

Strana 17

POŘAD BOHOSLUŢEB DĚKANÁTU PŘEROV P. Pavel Hofírek Úřední hodiny: Po a St 10-12 a 14-16 tel. 581 217 079

P. Pavel Ryšavý Úřední hodiny: Čt 9-11 (mimo 3. Čt v měsíci) Pá 1530-1630 tel: 581 762 037

P. Bedřich Horák Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 797 940

P.Artur Górka Úřední hodiny: k zastižení na tel. 723 865 713

Přerov Sv. Vavřinec

739 190 020

farář v Oseku n. Bečvou

800 18 (1800)

800

800 18 (1800)

800 jen 1.So 1830

900, 1030, 1830

30

Bohoslužby střídavě dle rozpisu v So 1730 845 700

1800 (1700) 1800 (1700) 1600

ÚTERÝ: sudý týden

1x lichý týden 1x lichý týden

1800 (1700) 1800 (1700)

1030

730 jen 1.So

1800 (1700) 1800

900 1800 (1700) předposlední

50

18

40

50

(17 )

18

40

730

(17 )

1730 (1630)

Domaželice

1020 1800 (1640)

Pavlovice

850

1800 (1700)

různě 00

18

30

00

(17 ) 18

30

00

(17 ) 18

30

930

(17 )

1800 (1730) nepravidelně

1700 (1630) 1700 (1630)

Bochoř Říkovice

1800 (1700)

Kokory

1100 1700 (1630)

800

1800 (1700)

900

1800 (1700)

Majetín

30

16

Penčice

730

30

(15 )

1030

1. Čt v měsíci

1800 1800 1630 1800

Druhé pondělí v měsíci Třetí pondělí v měsíci Sobota s nedělní platností Sobota s nedělní platností 1800

(1700) (1700) (1530) (1700)

1800

1800

800

730

900 jen 1.So

900

1700

1000 jen 1.So

1030

1800 (1700)

715

830

1800

Citov 715

1800 (1700)

nepravidelně

1500 Domov důch.

1530 posled. v měsíci

1030

Lobodice Ivaň Klopotovice

ČTVRTEK: mše svatá střídavě 1x za 14 dní 800

Troubky Henčlov

1030 730

Dřevohostice

Tovačov - fara

1800 jen 1.So

1645 mimo 1 .So

Přestavlky

Luková Žeravice Lazníky Suchonice

900 730

Stará Ves

Radslavice

1800 mimo 1 .So

1800 (1700)

Horní Moštěnice Beňov

1800

1800 (1700)

1800 (1700)

1800

1800

nepravidelně

nepravidelně

1800

800

830

800 1600

Prosenice

745

Úřední hodiny: na faře v Oseku St a Pá 900 – 1030 a 1500 – 1530, tel. 731 621 212

Časy uvedené v závorkách platí pro zimní období.

Strana 18

30

730

Uhřičice Polkovice Stříbrnice

Tovačov

P. Paweł Bilinski,

800

Měrovice

Brodek

Úřední hodiny: Po 16-17 tel. 731 402 070

800

Křenovice

Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 759 148

P. Radek Sedlák

NEDĚLE

700

Rokytnice

Úřední hodiny: k zastižení na tel. tel. 731 626 530

SOBOTA

Kojetín

P. Pavel Šíra

P. Josef Svoboda

PÁTEK

1800

Věžky

tel. 581 746 507

ČTVRTEK

Předmostí

Úřední hodiny: St, Čt, Pá 1830-1900 tel. 581 223 037

Úřední hodiny: kromě 1. pátku St a Pá 1600-1730 ( 1500-1630)

STŘEDA

Dluhonice, Podolí, Čekyně, Újezdec

Vlkoš

P. Wojciech Zapiór

ÚTERÝ

Přerov Sv. Michael

P. Piotr Wardecki

731 621 101

PONDĚLÍ

Může dojít ke změnám bohoslužeb.

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Čtvrtek 3.11. Pátek 4.11. Sobota 5.11. Neděle 6.11.

15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Dřevohostice 8:00 9:00 16:30 9:45 15:30

Pondělí 7.11. Středa 9.11.

16:00 16:00 18:00 18:45 Čtvrtek 10.11. 8:00 8:45 17:30 19:45 Neděle 13.11. 17:30 19:30 Pondělí 14.11. 17:30 Úterý 15.11. 16:00 16:00 Středa 16.11. 15:00 Čtvrtek 17.11. 9:00 17:00 Pátek 18.11.

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí Fara v Předmostí Hřbitov v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

18:00 Velehrad

Sobota 19.11.

8:30 9:00 Neděle 20.11. 15:00 Pondělí 21.11. 16:00 Středa 23.11. 9:00 18:00 Čtvrtek 24.11. 8:45 17:30 19:00

Archa Rajnochovice Fara v Pavlovicích Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus

Pátek 25.11.

19:45 Fara v Přerově 18:30 Centrum Sonus

Sobota 26.11.

8:00 Fara v Přerově

Neděle 27.11. Pondělí 28.11. Úterý 29.11. Pátek 2.12.

9:45 19:30 17:30 16:00 18:30

Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011

Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Víkend CPR pro matky s dcerou: Advent a Vánoce v rodině Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společná ekumenická modlitba za zemřelé na hřbitově v Přerově Začátek přípravy rodičů na křty dětí Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti Schůzka katechetů děkanátu Přerov Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Modlitby Fatimského apoštolátu Příprava mládeže na biřmování O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Úklid kostela, skupina „B“ Ranní mše svatá v 9:00 Společná ekumenická bohoslužba za město Přerov a za vlast Duchovní obnova farnosti Přerov na Velehradě, viz str. 16 Víkend CPR pro táty s dětmi na Arše Den pro radost, viz str. 12 Akce pro ministranty Farní shromáždění Setkání společenství seniorů Redakční rada časopisu Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Setkání s rodiči přípravy dětí na první svaté přijímání v Přerově Modlitby matek Mons. Josef Hrdlička: Duchovní rozměr lektorské služby Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Doc. Petr Chalupa, Th.D. Úvod do Písma svatého

Strana 19

Sob

n

Společná modlitba svatého růžence v měsíci říjnu je v Přerově každý den v 18:00 a to v pondělí a čtvrtek v kapli sv. Jiří, v úterý v kostele sv. Michala a ve středu, pátek, sobotu a neděli v kostele sv. Vavřince.

Neděle 9.10. Úterý 11.10. Středa 12.10. Čtvrtek 13.10.

Pátek 14.10. Neděle 16.10.

15:00 17:00 15:00 16:00 8:45 17:30 18:00 19:45

9:45 19:30 Pondělí 17.10. 16:00 17:30 16:00 Úterý 18.10. Středa 19.10. 18:30 Čtvrtek 20.10. 15:00 17:30 19:00 Sobota 22.10. 9:00 10:00 15:00 Neděle 23.10. 10:30 Pondělí 24.10. 9:00 Středa 26.10. 17:00 Čtvrtek 27.10. 8:45 17:30 19:45 Pátek 28.10. 9:00 Sobota 29.10. 9:00 Neděle 30.10.

Přerov, u hvězdárny Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Fara v Přerově Nedašov Fara v Předmostí Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Kozlovice Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

19:30 Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec

Pondělí 31.10. 17:30 Centrum Sonus Úterý 1.11. Slavnost Všech svatých Středa 2.11.

16:00 Centrum Sonus Vzpomínka na všechny věrné zemřelé 17:15 Hřbitov v Předmostí

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 20

Drakiáda Ekumenické setkání – Panelová diskuse Přednáška Křesťanské akademie Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby Fatimského apoštolátu Modlitby matek Víkendový výlet ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Setkání společenství seniorů O svátostech s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Bohoslužba františkánského společenství Setkání františkánského společenství Setkání křesťanských pedagogů Poutní mše svatá v kapli v Kozlovicích Redakční rada časopisu Dušičková svatá zpověď v Přerově Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Ranní mše svatá v 9:00 Mše svatá pro nemocné se společným udělováním svátosti pomazání nemocných (zpovídání od 8:00) Příprava mládeže na biřmování Se změnou času se posouvá začátek večerních bohoslužeb v Přerově ve středu a pátek na 18:00. O svátostech s jáhnem Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v pondělí v 18:00 Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Dušičková pobožnost v Předmostí

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka listopadového čísla je 24. října 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 9, Říjen 2011