Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Hle, s králem průvod korouhví, kříž vpředu tajemně se skví, vždyť na něm v mukách s tělem pněl, našeho těla Stvořitel. Neměl podoby ani krásy, neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. V sobotu 21. března jsme před kostelem sv. Vavřince v Přerově mohli prožít netradiční křížovou cestu, kterou nám představilo společenství Lorenco.

Duben 2015 Číslo 4 Ročník 21  Úvodník P. Stanislav Čevela

 Světec měsíce

 Z Centra pro rodinu Ráj

 Slovo z Charity

 Jen tak ve stručnosti

 2015 Rok zasvěceného života

 Rosteme ve víře Kněžské osobnosti

 Rosteme ve víře - Desatero  Toulky přerovským děkanátem

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Přečetli jsme a doporučujeme…

 Stránka pro mládež

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

 NEK 2015 - Pramen jednoty  Dětské křížové cesty ve Vlkoši  Informace …a mnoho dalšího...

Celý lidský život je poznamenán pohybem a bez ustání „přechází“ k něčemu novému. Když se lidské embryo stává plodem, umíráme jako embryo a rodíme se jako plod, protože v opačném případě bychom opravdu zemřeli. Když pak opouštíme matčino lůno a stáváme se novorozenci, umíráme svému zárodečnému stavu. Podobně je tomu i ve všech následujících etapách našeho života. Člověk, příroda, dějiny světa i vývoj – to všechno je poznamenáno „přechodem“ od výchozí situace k něčemu novému. Vždy je třeba opustit to, čeho jsme již dosáhli (něčemu „zemřít“), abychom mohli získat něco nového (být k něčemu „vzkříšeni). Tím se řídí celý náš život a tomuto zákonu je podřízeno úplně všechno. Vidíme, že všechno, co vytváří náš život, v sobě nese stopy velikonočního tajemství – „smrti vedoucí ke vzkříšení“. Každý věřící i nevěřící člověk žije svůj život ve znamení Velikonoc. Je zde však jeden problém: není snad toto neustálé putování projevem toho, že člověk je sám o sobě nedokonalý? Jak dlouho bude tento proces trvat? Má nějaký cíl? Je jeho poslední instancí definitivní smrt a zánik, nebo nás vede k životu v plnosti, který nikdy neskončí? Odpověď na tyto otázky očekává člověk od slavení svátečních dnů. Ten, kdo je schopen slavit sváteční dny, neříká: „Všechno je marné“ nebo: „Život nemá žádný smysl.“ Slavit sváteční den znamená žít v hojnosti (jídlo, dárky…) a nehledět na plynutí času. Prostřednictvím nejrůznějších znamení, která jsou se svátečním dnem spojena, člověk ukazuje, že už nyní zakouší něco z „plnosti života“, k níž celým svým životem směřuje. Při slavení svátečních dnů přichází ke slovu paměť a naděje. Paměť nám představuje naše osobní i společné dějiny. Dějiny pokračují a nadále jsou plné nenávisti, bojů a krve. Ti však, kdo jsou ochotni žít svůj každodenní život ve světle Strana 2

Duben v liturgii Letos v dubnu prožíváme velikonoční triduum a polovinu doby velikonoční. 2. 4. Zelený čtvrtek Dopoledne koncelebruje v katedrále biskup se svými kněžími za účasti věřících Mši při svěcení olejů (Missa chrismatis). Je tím zdůrazněno společenství mezi kněžími a biskupem v den, kdy si připomínáme ustanovení svátosti kněžství. Kněží obnovují své závazky, které na sebe vzali při kněžském svěcení. Při bohoslužbě jsou svěceny oleje, které se používají celý následující rok při udělování svátostí a některých dalších příležitostech. Olej nemocných je olivový olej a užívá se při udělování svátosti nemocných. Olej katechumenů je olivový olej a užívá se při pomazání katechumenů před křtem. Křižmo je olivový olej s příměsmi vonných pryskyřic a používá se při křtu, biřmování, kněžském a biskupském svěcení, při svěcení kostela a oltáře. Při večerní liturgii, kterou začíná velikonoční triduum, si připomínáme: Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž umyl nohy svým učedníkům; ustanovení eucharistie a svátosti kněžství; zradu Jidáše; Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. Při zpěvu Sláva na výsostech Bohu se rozezní zvony, které potom utichnou až do zpěvu Sláva na výsostech Bohu při velikonoční vigilii. Říká se, že „odletí do Říma“. Na stejnou dobu se odmlčí i varhany a jiné hudební nástroje. Zmlknutí hudebních nástrojů a zvonů připomíná Kristovo ponížení. Tento „půst uší“ více zdůrazní slavnostnost oslavy Kristova vzkříšení. 3. 4. Velký pátek Dnešní den je den pokání, který vyjadřujeme mimo jiné přísným postem. Uvažujeme o Ježíšově utrpení a smrti na kříži. Během dne se neslaví mše svatá. Při obřadech Velkého pátku je ve středu naší pozornosti Kristův kříž jako zdroj odpuštění hříchů. Uvědomujeme si, že Ježíš podstoupil své utrpení za každého z nás. 4. 4. Bílá sobota Na Bílou sobotu uvažujeme o Ježíšově utrpení, smrti a jeho sestoupení mezi mrtvé. Velikonoční vigilie je oslavou Kristova vzkříšení, které se událo během noci ze soboty na neděli. Slovo vigilie je odvozeno z latinského slova vigilia a znamená bdění. Začátek liturgie probíhá venku u zapáleného ohně, který je symbolem jasu veliké noci, kdy Kristus vstal z mrtvých jako vítěz nad smrtí. U ohně kněz označí velikonoční svíci - paškál - křížem symbolizujícím Kristovo utrpení, písmeny alfa a omega, zvěstujícími, že Kristus je Bůh, počátek a konec všeho, a letopočtem daného roku, abychom si uvědomili, že i náš rok 2015 je rokem spásy, rokem pod vládou nekonečného Boha, rokem, v němž žijeme z plodů kříže. Pak do něj vsadí pět kadidlových zrn. Tato zrna symbolizují pět Ježíšových ran na kříži (v rukou, nohou a v srdci). Je tím zdůrazněno, za jakou cenu jsme byli vykoupeni. Zároveň připomínají vonné masti, které připravily ženy pro pomazání Ježíšova mrtvého těla. Svatý Petr říká: „Jeho ranami jste uzdraveni.(1 Petr 2,24). Jdou naše nohy stejným směrem jako nohy Kristovy? Kráčíme po Hospodinových stezkách? Následování Krista je vlastně chození po jeho cestě, v jeho stopách. Jeho ruce jsou ruce, které žehnaly, dávaly chléb, na kříži objímají celý svět od prvního okamžiku jeho bytí až do završení dějin. Od nového ohně zapálí kněz paškál a říká: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Během průvodu do kostela je rozsvícený jen paškál. Jako synové Izraele byli vedeni za noci ohnivým sloupem, tak křesťané jdou za vzkříšeným Kristem. V kostele se zpívá velikonoční chvalozpěv – Exsultet. Oslavuje se v něm tajemství noci, ve které nás Kristus vzdálil od hříchu. „To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu. Nic by nám neprospělo, že jsme se narodili, kdybychom nebyli vykoupeni.“ Po Slavnosti velikonoční svíce následuje Bohoslužba slova. Během ní se čte sedm čtením ze Starého zákona (nebo alespoň tři), úryvek z listu sv. Pavla Římanům a z evangelia. Po každém ze čtení následuje zpěv žalmu, nebo jiného starozákonního textu. Po něm zaSlovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

Velikonoc, mohou s klidem uvěřit tomu, který jde proti proudu lidských dějin - totiž Duchu svatému, který už nyní buduje svět lásky - , a připojit se k němu (R. Johanny). Naděje otvírá náš pohled do budoucnosti a udržuje v bdělosti naši touhu po plnosti života. Kristovo vzkříšení je jedinou cestou, jak může člověk dosáhnout „živé naděje“ (1 Petr 1,3). Kristovo velikonoční tajemství je odpovědí na všechny otázky, s nimiž se ve svém nitru setkává každý člověk. Svým Zmrtvýchvstáním nám Pán Ježíš říká, že cílem našeho putování není smrt, ale život. Základními postoji všech křesťanů v době velikonoční jsou: - radost vyjádřená zpěvem „Aleluja“: Kristus skutečně vstal z mrtvých a dal nám účast na svém vzkříšení; - svoboda prožívaná skrze velikonoční svátosti: křesťan ji dosvědčuje svým životem a pracuje na tom, aby se této svobody dostalo i jeho bližním; - bratrské společenství: Kristus vytvořil svou obětí ze všech lidí jediný národ, zničil všechno, co působí rozdělení, a očistil svou církev. Vzkříšený Pane Ježíši Kriste, ty jsi zlomil moc smrti. Vstal jsi z mrtvých a jsi s každým z nás. Otevři naše oči, abychom tě poznali při všem, co děláme. Dej nám skrze tvé vzkříšení odvahu, abychom i my povstali z hrobu svého strachu k novému životu. Amen. Radost a naději Velikonoc přeje P. Stanislav Čevela

ŽENY SOBĚ Ve dnech 24.– 26. 4. 2015 Vás zveme na „sportovně – duchovně – odpočinkový“ víkend pro všechny maminky. Opět se uskuteční v klášteře Újezd u Uničova (150kč/na noc). S sebou si vezměte přezůvky, věci osobní potřeby, jídlo a pití pro vlastní osobu na snídaně a večeře. Sobotní oběd bude zajištěn. Také sportovního ducha a dobrou náladu. Závazné přihlášky buď mailem nebo sms nejpozději do 16. dubna u Mirky Punčochářové (tel.: 608 499 104)

5. 4.

12. 4. 23. 4. 24. 4. 25. 4. 26. 4. 29. 4.

zní modlitba, která vystihuje naplnění textů ze Starého zákona v Novém zákoně. Po Bohoslužbě slova následuje Křestní bohoslužba. Průběh křestní bohoslužby je různý podle toho, zda se křtí, nebo se nekřtí, ale žehná se křestní voda (např. ve farních kostelech), nebo se nekřtí, ani nežehná křestní voda. Nejvýznamnější částí bohoslužby je obnova křestního vyznání. Obnovou křestního slibu vrcholí naše úsilí o vnitřní obnovu během postní doby. Křestní závazky obnovujeme vstoje se zapálenými svícemi od paškálu. Po obnově křestního slibu kněz pokropí všechny přítomné k připomenutí vlastního křtu. Nově posvěcená křestní voda je nalita do kropenek u vchodu do kostela a bude nám připomínat při každém příchodu do kostela naše křestní zasvěcení. Následuje bohoslužba oběti, ve které přistoupí poprvé ke svatému přijímání, kdo byli při vigilii pokřtěni. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým Zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání. Druhá velikonoční neděle (Svátek Božího milosrdenství) Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka Sv. Jiří, mučedník Svátek sv. Marka, evangelisty Čtvrtá neděle velikonoční, Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Svátek sv. Kateřina Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy

30. 4. Sv. Pius V., papež

Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Kmotra na e-mailu Marie Svatošová a Jana Maršíková

MUDr. Marii Svatošovou jistě není třeba dlouze představovat. Stála u zrodu prvního českého hospice v Červeném Kostelci a byla prezidentkou Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. Díky ní jsme se také mohli blíže seznámit s životem P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Je autorkou několika knih, které si můžeme půjčit ve farní knihovně. Kmotrovství je celoživotní závazek, a když byla už po několikáté o tuto službu požádána, chtěla odmítnout. Její zpovědník jí na to odpověděl: „Kmotrovství se neodmítá. Když to uděláš, vezmou si za kmotru nevěřící sousedku, a ta se za to dítě ani nepomodlí.“ Tak dnes těch závazků má několik desítek a naštěstí může ke všem každodenní modlitbou spolehlivě dosáhnout. Na počátku této knihy byla otázka její malé kmotřenky a návrh, že si budou mailovat (dopisovat elektronickou poštou). A tak z těchto rozhovorů, otázek a odpovědí pomocí internetu vznikla tato kniha. Ta první otázka byla kmotře, tehdy ještě ne na internetu, položena na pohřbu její maminky. Marie Svatošová říká: „Od té doby vím, že diskutovat s dítětem o křesťanství srozumitelně a zároveň pravdivě může být mnohem těžší než diskutovat s dospělým.“ A o to se právě v této knize otázek a odpovědí, přemýšlení a hledání snaží ona i její kmotřenka Jana Maršíková, tehdy v roce 2010, žákyně 5. třídy ZŠ. Kniha je vhodná pro všechny, kteří chtějí srozumitelným způsobem o víře diskutovat nejen se svými kmotřenci, ale zamyslet se také nad tím, jak bychom svou víru mohli předat někomu, kdo se ptá. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2010, má 55 stran. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský


Strana 3

Blahoslavený Edmund Bojanowski Člověk citlivý a vnímavý k potřebám jiných lidí, zvláště dětí. Narodil se 14. 11. 1814 v polské vesnici Grabonóg, přičleněné ke Gostyně. Jejich zbožná rodina původně vlastnila velkostatek, ale když otec padl v listopadovém povstání, dědictví po něm bylo zkonfiskované. Edmundova matka Terezie byla rodnou sestrou známeho generála Jana N. Umiňského z napoleonských válek i listopadového povstání. Edmund byl sice fyzicky slabší a často nemocný, ale měl inteligenci a nadání i zájem o studium humanistických věd. Od r. 1832 studoval ve Wrocławi, kde při přípravě na maturitu navštěvoval i přednášky na universitě. Od roku 1835 byl posluchačem na filosofické fakultě. Od dvaceti let překládal zahraniční literaturu. V roce 1836 odjel na studie do Berlína, které však musel pro nemoc přerušit. Všechny své síly pak věnoval výchově mládeže a charitativní práci mezi venkovským lidem. Zaměřil se zejména na osvětu a uplatnil svůj vztah k literatuře. Zajišťoval opatrování dětí, pro které i publikoval, zakládal čítárny, rozšiřoval polské časopisy, shromažďoval národopisné a pedagogické texty, udržoval kontakty se spisovateli. Za epidemie cholery věnoval všestrannou péči nemocným. Do Gostyny přivedl šedé sestry, založil domov pro nemocné a zvláště pomáhal sirotkům a nemocným dětem. V roce 1850 spojil domov pro nemocné s opatrovnickou péčí a byl v něm učitelem. Zaměřoval se na nábožensko - mravní výchovu svěřenců, a proto měl institut i kapli, v níž byla denně slavena mše svatá. Edmund Bojanowski zajišťoval také pro děti exercicie. S otevřeným srdcem a všímavým zrakem byl velmi aktivní uprostřed chudoby i duchovní bídy venkova. Jako začátek Bratrstva vychovatelek otevřel v Podrzecu nedaleko od Gostyny opatrovnu, a to s Františkou Przewoženovou, k níž se přidávaly další mladé vychovatelky. Z jejich společenství, založeného na společné modlitbě a službě vedené láskou, vznikla kongregace „Sestry služebnice Neposkvrněné P. M. Bohorodičky.“ Text řehole pro ně připravili kněží: P. Kozmian, P. Kajsiewicz a P. Semenenko. Potvrzena byla r. 1855 arcibiskupem Przyluskim a celý Edmundem založený Institut ještě arcibiskupem Miečislavem Ledochowským 27. 12. 1866. Edmundova touha po stále aktivnější práci na spáse lidí ho ve věku 54 let, po zajištění chodu Institutu, přivedla ke vstupu do semináře. Pro onemocnění tuberkulózou ho však musel opustit. Zemřel v srpnu roku 1871. Edmund byl mimořádně dobrým a citlivým člověkem vůči potřebám jiných lidí, hlavně dětí. „Každá dobrá duše je jako ta svíce, která se sama spaluje a jiným svítí“ – to často říkal a snažil se podle toho i žít. Měl dar přátelství, schopnost povzbuzovat a snažil se vždy hledat v druhém člověku dobro. Ve svém každodenním životě velmi důvěřoval Boží prozřetelnosti. Mezi blahořečené byl zařazen 13. 6. 1999 papežem Janem Pavlem II. ve Varšavě. Ten při jeho beatifikaci připomenul, že „se do paměti lidí zapsal jako srdečný člověk, který láskou k Bohu i lidem dovedl kolem sebe stmelovat různé prostředí a ve své bohaté činnosti laického apoštolátu daleko předběhl Druhý vatikánský koncil.“ tým spolupracovníků redakce

Setkávání seniorů SPOLU SPOLU funguje na centru SONUS od roku 2003. Naším cílem je nabídnout seniorům takové činnosti, které přispějí k aktivnímu prožití jejich života tak, aby nezůstávali doma sami. Snažíme se, aby činnosti podporovaly vzájemné setkávání a vedly k zachování soběstačnosti po co možno nejdelší dobu. Pravidelnou součástí našeho programu je cvičení, které probíhá vždy v pondělí a ve čtvrtek od 9 do 10 hod. V pondělí je to pomalejší cvičení zaměřené na správné držení těla, dýchání a protažení s paní Věrou Kočarovou a ve čtvrtek ve svižnějším tempu s paní Olgou Fárkovou. Na cvičení navazují v pondělí od 10:15 hod. přednášky. Témata přednášek jsou různá. Nejoblíbenější jsou cestopisné přednášky, ale velké oblibě se těší také přednášky z historie či zdravého životního stylu. Zhruba jednou za dva měsíce probíhá beseda s psycholožkou PhDr. Janou Gebauerovou a jednou měsíčně praktické cvičení paměti se zdravotní sestřičkou paní Olgou Župkovou. Jednou v měsíci nahradí přednášku rukodělná činnost. Na duben například chystáme výrobu květináčových panáčků. Od podzimu do jara běží v pondělí odpoledne od 13 do 16:15 hod. kurzy práce na počítači pro seniory začátečníky. Obsahem jsou nejen úplné základy práce na počítači, ale také si založíte vlastní e-mailovou schránku, naučíte se práci s internetem i jednoduché úpravě digitálních fotografií. Od ledna 2015 jsme do našeho programu přidali také angličtinu pro začátečníky. Výuka probíhá vždy ve čtvrtek od 10:15 do 11:15 hod. a vede ji Mgr. Emilie Šmídová. Dvakrát v měsíci v úterý od 10:15 hod., když je hezké počasí, podnikáme vycházky s trekingovými holemi do okolí Přerova. V květnu, červnu a září navíc zařazujeme do programu výlety na zajímavá místa. Letos chystáme výlet do Uherského Hradiště a Vizovic. Že je o naše aktivity zájem, o tom svědčí, i to, že nás v loňském roce navštívilo celkem 246 seniorů. Někteří přijdou jen na jednu konkrétní aktivitu, jiní se stali našimi pravidelnými návštěvníky. Osobně mám SPOLU na starosti od roku 2005 a myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavý program a prostor pro společné sdílení, setkávání a příležitost se něco naučit a dozvědět. Největší odměnou pro mě je, když se k nám senioři těší a chodí se sem rádi. O to víc mě mrzí, že se už druhý rok potýkáme s finančními problémy. Olomoucký kraj totiž rozhodl, že tyto aktivity pro seniory nebude podporovat. A tak jsme odkázáni jen na pomoc města Přerova a dobrovolné příspěvky samotných účastníků, což bohužel na uhrazení všech nákladů nestačí. Pokud byste tedy věděli o někom, kdo by byl ochotný stát se naším pravidelným sponzorem, budeme za jakýkoliv tip vděční. Jinak jste všichni na naše aktivity srdečně zváni. Pravidelný program najdete buď na vývěskách v kostele, nebo si ho můžete vyzvednout na SONUSU vždycky v době našich aktivit, nebo ho najdete v Přerovských listech, na Infotextu Kabelové televize, v Infocentru Přerovanka, v Městské knihovně nebo na webových stránkách www.prerov.charita.cz. Martina Krejčířová

Strana 4


Milí čtenáři, dnes přinášíme svědectví P. Petra Petřivalského, OFMCap, přerovského rodáka. Jak dlouho jste v řádu a o jaký řád se jedná? Jsem v Řádu menších bratří kapucínů a vstoupil jsem do něj v lednu 1999. Studoval jsem tenkrát na Pedagogické fakultě v Olomouci, hledal, kam nasměrovat svůj život. A tak jsem se jednoho dne prostě sbalil, zazvonil na klášterní bránu, ke které mi zavolali bratra Bonaventuru, a já na něho spustil: „Bratře Bonaventuro, pro lásku Boží Vás prosím, přijměte mne do řádu.“ A on na to: „Já tě přijmout nemůžu.“ Nicméně když viděl moje zklamání, dodal: „Ale zítra se tady objeví bratr provinciál a ten by mohl.“ Celé mi to dnes přijde jako „romantika“ z filmu pro pamětníky. Jako kandidáta mě provinciál přijal v červnu 1998 a v lednu 1999 jsem tedy nastoupil do olomouckého postulátu, do takové řádové přípravky. Odtud jsem přešel do Újezdu u Uničova na intenzivnější zkušební rok, kterému se říká noviciát, a v srpnu 2000 jsem skládal první sliby. A že jsem kapucín, poznáte i podle zkratky za jménem OFMCap. Teď působím jako kněz v Brně. Spolu s bratrem Gabrielem patříme do velké rodiny sv. Františka; její mužská část se skládá ze tří větví: bratří minoritů (konventuálů), bratří františkánů, kteří vznikli sloučením různých reformních proudů, a pak z kapucínů, kteří se jako reformní proud vydělili a roku 1528 osamostatnili. Ptáš se tedy na rozdíl? Svatý František je tak inspirativní, že každá z těch tří větví podtrhává něco z jeho charismatu. A to ještě nemluvíme o klariskách a o lidech, kteří žijí františkánské charisma ve světě jako tzv. terciáři. Kapucínům se na začátku také říkalo menší bratři poustevnického života – tak věříme, že z touhy po ústraní s Bohem v nás něco ještě zůstalo. Tím neříkám, že se bratři františkáni nemodlí . Druhá věc, která mě napadá: oproti minoritům a františkánům máme ve společenství více bratří, kteří nejsou kněží. Všichni jsme na prvním místě kapucíni, jen někteří z nás slouží i jako kněží. Co je to zasvěcený život, co přináší Vám osobně, církvi a celé společnosti? Řekl bych, že je to jakýsi celoživotní risk: že je možné žít s Bohem a zároveň ve společenství bratří. Ale někdy je to fuška: s Hospodinem, s bratřími i se sebou samým. Jako řeholníci bychom asi měli být znamením, že máme ve svém životě počítat s Bohem, že tady prostě je. A je-li Bůh láska, jako že ano, pak by to mělo být vidět i na našem životě: v praktických skutcích lásky i v těch ne tolik viditelných, kdy se bratr stravuje v modlitbě za druhé. Kdo Vás přivedl (nasměroval) do řeholního společenství, ve kterém nyní žijete a sloužíte? Co Vás na něm nejvíce oslovuje? Moje cesta do františkánské rodiny nebyla úplně přímočará. Pamatuji si, že na gymnáziu mě oslovila tehdy velmi populární hudební skupina Učedníci se svým pásmem „Vzpomínky na Františka“. Později jsem díky Pavlu Trhlíkovi objevil film „Bratr Slunce, sestra Luna“, a protože sám jsem byl „čerstvý“ konvertita, zasáhlo mě Františkovo obrácení. Časem mi ale František přišel moc obyčejný. Představoval jsem si, že bych mohl být „něco víc“, třeba dominikán nebo karmelitán. Nakonec mě ale Hospodin na přímluvu sv. Františka přemohl. Měl jsem jet do Itálie, abych se podíval, jak vypadá karmelitánský noviciát. Všechno ale dopadlo jinak a v Assisi jsem kapituloval. Bůh celou situaci zrežíroval tak, že mi bylo najednou naprosto jasné, kam patřím. V té době se za mne modlily „opavské“ sestry františkánky, mezi kterými mám svou křestní kmotru, a pak také klarisky-kapucínky ze Šternberka, abych rozpoznal své povolání. Co mne na františkánství oslovuje? Svatý František chtěl, abychom žili podle evangelia, byli bratry pro ostatní lidi, vycházeli k těm, kteří žijí na okraji společnosti. Zdá se mi, že být menším bratrem se mi nemůže nikdy omrzet. Aspoň doufám… Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

Rok zasvěceného života si dává za úkol „probudit svět“. V čem vidíte největší potřebu tohoto úkolu a máte, prosím, pro nás nějaké praktické rady, jak ho naplnit? To je těžká otázka. Sám sebe a druhé pozbuzuji k důvěře v Boha a k drobným skutkům lásky. Tam se ukazuje naše víra jako věrohodná, to je také univerzální řeč, které rozumí každý – i když to může znít jako klišé. Stalo se Vám v posledních dnech něco, co Vás potěšilo, udělalo radost nebo překvapilo? Nechtěl, byste se s námi, prosím, o to podělit? Mám například radost z rodiny děvčátka, které jsem nedávno křtil, nebo z krásné jarní přírody – ještě teď mne bolí nohy z výšlapu do Pálavských vrchů. Mám třeba také radost ze společenství, které se zrodilo nedávno a hledajícím lidem přiližuje Písmo. Těším se také na obnovu pro mládež, kterou připravujeme se školskými sestrami. Je něco, co byste vzkázal čtenářům našeho děkanátního časopisu? Žijte křesťanství naplno! P. Petr Petřivalský, OFMCap

Duchovní obnova nejen pro biřmovance Obnovu povede P. Pavel Hofírek Téma: Poznal i Ježí še a uv ěřil i Kristu Místo: Exerciční dům Stojanov na Velehradě Začátek v pátek 17. dubna 2015 večeří v 18:00 hod., zakončení v neděli 19. dubna 2015 obědem. Jak se přihlásit: Biřmovanci se hlásí přímo u děkana. Ostatní v prodejně na faře v Přerově. Při přihlášení se vybírá nevratná záloha 100,- Kč a zbytek se doplatí při příjezdu v kanceláři poutního domu. Přihlaste se co nejdříve. Program obnovy: Pátek: 19:00 Promluva 20:30 Adorace Sobota: 8:30 Promluva 10:30 Promluva 15:00 Promluva 17:00 Mše svatá 19:00 Promluva 20:30 Adorace Neděle: 9:00 Mše svatá 10:30 Beseda, dotazy Příležitost ke svaté zpovědi bude v sobotu během dne. Strana 5

Rozdíl mezi antikoncepcí a Přirozeným plánováním rodičovství Tenhle příspěvek jen stručně ukazuje, že mezi antikoncepcí a PPR je „principiální“ rozdíl (v tom, jak „fungují“). Morální rozdíl a všechno, co s tím souvisí, je třeba ještě vysvětlit. Je to jen nastínění JEDNÉ oblasti problému, ne úplná argumentace. Když lidé používají antikoncepci, rozhodují se vlastně pro dvě věci: 1. zda budou, nebo nebudou mít pohlavní styk (předpokládejme, že budou, jinak by se otázkou antikoncepce nezabývali). 2. jak zabránit tomu, aby při pohlavním styku, o kterém si myslí, že může být plodný, k početí nedošlo. Jinými slovy: myslí si, že pohlavní styk může vést k početí, ale tento přirozený následek vlastního chování nechtějí přijmout. A protože se nechtějí pohlavního styku zříci, sami se učiní neplodnými. S přirozeným plánováním rodičovství (PPR) je to jinak. Manželé, kteří přijali PPR, totiž na rozdíl od těch, co používají antikoncepci, vědí, že antikoncepce není vůbec potřeba. Žena je totiž po většinu (téměř 80 %) svého cyklu biologicky neplodná. Stačí se jenom naučit „číst“ příznaky jejího těla a přijmout odpovědnost za následky vlastního jednání. Uživatelé PPR (na rozdíl od uživatelů antikoncepce) přijímají skutečnost, že pohlavní styk v plodném období může vést k novému životu. A tak, když vědí, že na přijetí daru nového života nemají dost sil, jednoduše přijmou abstinenci v plodném období. Nedělají NIC, co by neplodnost způsobilo. Pouze se rozhodují, zda budou, nebo nebudou mít pohlavní styk. Když se rozhodnou mít pohlavní styk, uživatelé antikoncepce přemýšlejí o tom, jak se zbavit následků svého chování – jak se sterilizovat. Berou pilulky, jako by být ženou byla nemoc. Nasazují si kondom, aby pak zdroj mužské plodnosti (sperma) vyhodili do koše. Uživatelé PPR neuvažují o ničem „navíc“. Nemají to zapotřebí. Prostě „jdou na věc“. Uživatelé PPR mají pokaždé „nechráněný sex“. Další rozvedení Uživatel antikoncepce chápe plodnost jako věc. Tu je možné podle svých úmyslů libovolně měnit, potlačovat, ničit, zbavit se jí. Principem antikoncepce je (z pohledu uživatele) zásah „pouze na fyziologické rovině“. Tento pohled je ve své podstatě dualistický, tj. odděluje tělo (plodnost) od „osoby“ (já).

Uživatel PPR chápe (přinejmenším nevysloveně) plodnost jako výraz povolání být mužem, nebo ženou, Boží dar neoddělitelný od osoby, která je jím obdarována. Plodnost je dar a zároveň úkol – znamená přijmout ji s odpovědností a úctou k Darujícímu. Výrazem přijetí tohoto poslání k odpovědnosti je snaha o co nejlepší poznání tohoto daru, aby mohl člověk s Dárcem opravdu svobodně a odpovědně spolupracovat a o dar pečovat. Přijmout plodnost s jejími zákonitostmi znamená přijmout osobu tak, jak vyšla z rukou Stvořitele. Používat PPR znamená plánovat početí osobním způsobem, tj. svým svobodným jednáním při zachování respektu a odpovědnosti. Antikoncepce je plánování rodičovství odosobněným způsobem. Antikoncepce zde přistupuje jako něco cizorodého, co pomáhá odstranit následky vlastního jednání. Rozdíl mezi antikoncepcí a PPR nespočívá v cíli konání, protože ten je u obou situací stejný: vyhnout se početí při pohlavním styku. Ale mravnost skutku není určena pouze cílem. Jak píše Jan Pavel II. ve své encyklice Veritatis splendor, zdrojem mravnosti je především předmět skutku (tj. bezprostřední cíl, zamýšlené prostředky), dále pak cíl a okolnosti. Rozdíl mezi antikoncepcí a PPR spočívá v předmětu tohoto skutku, v použitých prostředcích: u antikoncepce je prostředkem sterilizace (zneplodnění), u PPR abstinence (zdržení se pohlavního styku. Cíl je, opakuji, v obou případech stejný. P. Karel Skočovský

Farnost Prosenice Obec Prosenice leží v jižní části Moravské brány a první známá písemná zmínka o obci je z roku 1275. Obec byla historicky přifařena do Předmostí. V roce 1784 za císaře Josefa II. byla v tehdejších Velkých Prosenicích zřízena duchovní správa pro obce Velké Prosenice, Malé Prosenice a Buk. Prvním duchovním správcem byl P. Kamil Kříž (narozen 1745), který sem přišel z Holešova v roce 1786. Za něj byl v letech 1787 – 1788 postaven kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli a sv. Antonínu Paduánskému. Dlažba v kostele byla původně z pálených cihel, později břidlicová. Střecha byla pokryta šindelem. Kostelní věž, stojící na místě bývalé obecní kaple, byla nízká. Hlavní oltář pocházel z františkánského kostela v Kroměříži, varhany z Charvát. Současně byla postavena i fara a zřízen hřbitov. Ze starých zvonů se do současnosti dochoval pouze pěkný zvon z roku 1732, zvonilo se jím patrně již v obecní kapli. V roce 1788 byly také nákladem farníků pořízeny dva bronzové zvony, v roce 1849 byly přelity zvony na větší (hrubý 255 kg a poledňáček 132 kg). Za I. světové války musely být odevzdány na válečné účely. Děti z Prosenic chodívaly do školy v Předmostí až do roku 1787, kdy byla na náklad náboženského fondu postavena škola ve Velkých Prosenicích, dnešní dům č. 41. Do školy chodily děti z obojích Prosenic, z Buku a od roku 1813 také z Radvanic. Dozor nad školou měl místní farář. Změna ve vzhledu kostela nastala v roce 1845, kdy byla postavena sanktusová věž. Do nové věže byl zavěšen sanktusový zvon o váze 26 kg. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny byly zbudovány v roce 1850. Obrazy na tyto oltáře a na hlavní oltář Strana 6


(sv. Jan Křtitel a sv. Jan Paduánský) namaloval malíř Josef Halaška z Přerova. Z darů dobrodinců byl v roce 1851 zakoupen od kamenické firmy A. Melnitzky, Olomouc, kamenný kříž, který byl umístěn u kostela. V roce 1867 byla věž zvýšena a opatřena bání a zvony byly nově usazeny. Dne 23.6.1876 provedl svatou generální visitaci kníže arcibiskup Bedřich landshrabě z Fürstenbergů. Nové varhany byly pořízeny obcí Velké Prosenice v roce 1878 od firmy Neusser z Nového Jičína za 2.200 zlatých. Také kůr byl postaven nový. Dne 8.12.1882 byl vysvěcen nový hlavní oltář, zřízena nová kazatelna a křtitelnice. K stavebním pracem většího rozsahu došlo v roce 1901. Rovný strop kostela byl nahrazen klenutým a břidlicová dlažba nahrazena dlaždičkami. V kostele umístěny nové lavice z dubového dřeva. Spolek sv. Terezie, který při kostele existoval od roku 1903, prováděl úklid kostela a očistu inventáře. Dne 11.5.1903 zde vykonal generální visitaci kníže arcibiskup a.t.d. Dr. Theodor Kohn. Při elektrifikaci obcí v roce 1911 bylo nákladem farníků provedeno elektrické osvětlení kostela. Proud dodávala elektrárna ve mlýně Jana Peterky. Boží hrob byl postaven v zákristii v roce 1913. První socha P. Marie Svatohostýnské byla posvěcena 8.9.1914. Za I. světové války přišel kostel o velké zvony, a tak v roce 1920 byl kostelu darován železný zvon o váze 353 kg. Dne 7.6.1925 byly posvěceny dva darované nové zvony ze zvonoviny o váze 413 a 127 kg. V roce 1926 byly namontovány věžní hodiny. Postupně byla instalována barevná okna s vyobrazením Božského Srdce Páně, Božského Srdce Panny Marie, sv. Josef, sv. rodina v Nazaretě, sv. Cyril a Metoděj, sv. Václav, sv. panna Barbora a sv. František Serafinský. Do kanonického bratrstva svatého růžence se přihlásilo 90 členů. V roce 1927 byl pořízen nový oltář, který věnovali manželé Charamzovi. Schody oltáře zhotoveny ze žuly, spodní část oltáře z kararského mramoru, vrchní část z bílého láského mramoru, mensa ze žuly. Do oltáře byly vloženy ostatky svatých: Viktoria, Fortunata a blahoslaveného Jana Sarkandra. Oltář světil 15.5.1927 arcibiskup Dr. Leopold Prečan. Dne 26.12.1927 Svatý otec Pius XI. ocenil zásluhy těchto zdejších farníků: Inocenc Charamza obdržel záslužný kříž „Pro ecclesia“ a František Sehnal st. obdržel záslužný řád „Bene merenti“ s diplomem. V roce 1935 byla zbořena malá a nevyhovující zákristie a postavena prostornější. Vedle ní byla postavena místnost pro Boží hrob. Dne 19.5.1938 provedl generální visitaci světící biskup Msgr. Jan Stavěl. Pro vojenské účely musely být dne 31.3.1942 odevzdány tři zvony: o váze 412 kg a 127 kg, pořízené v roce 1925, a „pozdvihovánek“ o váze 26 kg. Nejmenší zvon se po skončení války dne 1.8.1945 vrátil nazpět. Také ze zvonice v Malých Prosenicích byl sňat zvon 67,5 kg z roku 1861 a odvezen, naštěstí se také 1.8.1945 vrátil. Rovněž tak z kaple sv. Urbana v Buku byl sňat zvon o váze 26,5 kg z roku 1726. V roce 1943 byl pro zvonici v Malých Prosenicích pořízen železný zvon o váze 40 kg. Po osvobození se v roce 1945 konala na návsi slavnost Božího Těla, která po tři roky byla zakázána, neboť se nesměly konat žádné průvody, mimo pohřebních. V září roku 1947 zde byl na návštěvě biskup českobudějovický Msgr. Dr. Josef Hlouch. V roce 1948 došlo ke spojení obcí Velké Prosenice a Malé Prosenice v jednu obec Prosenice. Dne 3.3.1953 byla obec Radvanice přifařena do farnosti prosenské. V Radvanicích stojí kaple „Rozeslání apoštolů“ a bohoslužby se zde konají příležitostně. Dne 30.4.1955 byla v kostele posvěcena nově pořízená socha Panny Marie Svatohostýnské. V letech 1962 až 1963 byla na kostele a faře provedena nová brisolitová fasáda a střecha pokryta pozinkovaným plechem. Na hřbitově jsou pochováni kněží, kteří zde zemřeli: P. Cyprian Zavřel (+ 8.6.1924), P. Eduard Zlámal (+ 12.11.1933) a P. Fabiana Kubiš (+ 12.8.1946). Jejich ostatky jsou ve společném hrobu. Také je zde pochován P. František Hradil (+ 15. 1. 1961) superior kněžského semináře v Olomouci, rodák z Buku. V rodinném hrobě je pohřben mladý křesťanský aktivista Pavel Trhlík, který zahynul za nevyjasněných okolností 7.8.1992. V roce 1985 se vrátil rodák - kněz Jindřich Juráš a je zde také pohřben (+5.8.1992). Za jeho působení byl do kněžiště postaven dřevěný obětní stůl. Došlo tak k historické změně a to v tom, že kněz slouží mši sv. čelem k věřícím. V roce 1986 byly ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova odlity tři nové zvony: sv. Jan Křtitel o váze 200 kg tón d2, sv. Jindřich o váze 105 kg tón fis2 a sv. Josef o váze 63 kg tón a2. Dne 17.12.1992 navštívil farnost arcibiskup Mons. Jan Graubner. Při další návštěvě dne 23.6.1996 požehnal nově udělené symboly obce Prosenic – znak a prapor, a také nový prapor Sboru dobrovolných hasičů Prosenice a dále v roce 2001 zde provedl biřmování (po 63 letech). V letech 1997 až 1998 byla v presbytáři kostela položena nová dlažba a instalován nový obětní stůl a ambon, zhotovené z carrarského mramoru v kombinaci s červeným mramorem. Nový oltář vysvětil monsignore Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký, při slavnosti 13.12.1998. Do obětního stolu byly při této příležitosti uloženy ostatky sv. Klementa Maria Hofbauera – Dvořáka, moravského světce. V roce 2014 byl na věž instalován elektrický pohon věžních hodin. V Prosenicích a Radvanicích se každoročně koná Tříkrálová sbírka. Prázdninové setkání křesťanské mládeže Antiochie se uskutečnilo před dvěma roky na zdejší faře. V loňském roce si veřejnost také připomněla 100 let od narození ThDr. Leopolda Dýmala, bývalého faráře v Dómu Olomouc, pocházejícího z Radvanic. Na den 21.6. se připravuje odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Prosenice jsou také tradiční zastávkou nočního pochodu ze Sv. Kopečku na Sv. Hostýn, zvaného „Železný poutník“. Poutníci zde obdrží zdarma občerstvení, odpočinou si a pokračují dál. Při letošním pochodu jich bylo přes 400. Milan Pospíšilík Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015 Strana 7

Milí chlapci a děvčata. Velikonoce jsou ty největší křesťanské svátky v roce a Vánoce jsou ty nejkrásnější. Protože rádi odkrýváte tajemství, snažte se najít klíč k tomuto tajemství, proč je to tak. Vzkříšení Byla temná noc, třpyt měsíce nebyl vidět, neboť mraky zakryly jeho stříbrný svit. Když tu se najednou celá země zachvěla a vše živé tajemně jásalo. Nic nezůstalo v klidu, vše přímo vypuklo v podivný jemný andělský jásot. Byla to VELKÁ NOC! Noc, v níž Ježíš Kristus rozlomil pouta smrti a jako vítěz vystoupil z hrobu. Pán vstal z mrtvých! Jako ozvěna se tato radost táhla světem. V klidu nenechala ani mraky, které odkryly stříbrný měsíc a hvězdy, jež po obloze přímo tančily. Celá ta krása se odrážela ve vodě a vlnky se jedna po druhé zatřpytily. Země se spojila s nebem a vše se dalo do radostného zpěvu. Kdo má uši k slyšení, slyš a kdo má oči k vidění, podívej se: Pán vstal z mrtvých! Kačenky a rackové se vesele houpali na vodě a sova houkala do temného města k lidem radostnou zprávu: Pán žije! Aleluja! Dvě kočky sedící na břehu se podivily, proč slavné vzkříšení také neslaví všichni lidé. Stříbrné vlnky je ujistily, že křesťané na celém světě bdí a zpívají chvalozpěv. Vlnky se nazdvihovaly a jedna zašuměla: „Milé kočky, povím vám, jak děti v domcích, které známe z vyprávění, slavily Svatý týden a vzkříšení.“ Kočkám zasvítily oči a v té radostné chvíli přikývly. Vlnky hned se nazvedly a radostně začaly vyprávět: „Na Květnou neděli se děvčata nastrojila a s nazdobenými jedličkami šla na koledu. Koleda patří k postní době a tato neděle vyprávěla o slavném vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma. Na Zelený čtvrtek zase chodili chlapci dům od domu s klapačkami, nebo řehtačkami, protože zvony „odletěly do Říma“. Doma se vařil špenát ze zelených kopřiv a byl moc dobrý. Po mši svaté všichni odešli na společnou modlitbu, jako v Getsemanské zahradě. Na Velký pátek to bylo těžké, ten půst se musel dodržet, jedl se jenom upečený mazanec, nebo jidášek. Nejvíce se děti těšily na Velkopáteční bohoslužbu! V kostele se chodily líbat Pánu Ježíši rány. Byl to opravdu velký zážitek. Na bílou sobotu se šlo ráno do kostela - k Božímu hrobu. Potom se barvila vajíčka. Nejkrásnější jitro je na vzkříšení Boží hod. V kostele zněly krásné zpěvy a všechno bylo tak krásné, i oblečení bylo to nejslavnostnější. Po svátečním obědě se všichni chlapci a děvčata sešli a vesele běhali po jarní přírodě. Některý kluk si teprve pletl pomlázku. Pondělí velikonoční byla děvčata v kostele. Chlapci ti nikam nešli, neboť čekali se svými pomlázkami, nic nepomohlo utíkat. Celý rok si děvčata tropila žerty z mnohých, a ti teď měli právo je vyšlehat. Děvčata se vzájemně bránila. A tak se běhalo a smálo. Vždyť Pán Ježíš vstal z mrtvých, radujme se, vždyť radost je velký dar!“ Vlnka se zatřpytila a zavolala: „Nenechte si vzít radostný život ve společenství a nenechte si vzít ani ty obyčejné velikonoční zvyky. Nezapomeňte chlapci a děvčata předávat svým kamarádům tu nejdůležitější zprávu na světě: Ježíš zemřel na kříži a vstal z mrtvých, radujme se!“ Přeji vám radostné velikonoční svátky.

Vážení přátelé, děkuji všem, kdo se zapojil do akce Papežského misijního díla „Misijní koláč“. Vybralo se 1800 Kč! Všem Pán Bůh zaplať! Liba Calábková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

Pozdrav z Teologického konviktu Milí čtenáři, život v Teologickém konviktu jede na plné obrátky. Dveře tříd se otvírají a zavírají. Není času nazbyt. Vyrábíme si kartičky zejména na latinská slovíčka a nemilosrdně si je snažíme zapamatovat. Jenže zde je problém! Nesmíme opomenout svůj duchovní život. Ten je velmi důležitý. Proto denně slavíme mši svatou, modlíme se ranní chvály, modlitbu apoštolátu modlitby, Anděl Páně, atd. V programu máme také zahrnuty adorace a modlitbu růžence. V tomto živém společenství, které nás vede, bychom si měli najít podle mého názoru ještě alespoň půl hodiny denně na osobní modlitbu. Žitý vztah k Ježíši Kristu by opravdu měl být nejvyšší prioritou našeho dne. A tímto jsem ještě vše nevyjmenoval. Samozřejmě, že nechci opomenout duchovní literaturu a vedení si osobních zápisů. Často jsem zapojený do nějaké práce, ve které pomáhám k chodu celé budovy kněžského semináře, například mytím nádobí v kuchyni, utíráním podlah v kapli, službou na recepci a jiné. Také mám na starosti zpěv v Teologickém konviktu. Dvakrát za týden mám se všemi „konvikťáky“ nácvik zpěvu. Nacvičujeme zejména praktické písně nebo hymny, které poté využijeme při Ministrantský víkend slavení liturgie. Rád bych zmínil dvě akce, kterých jsme se od letošních Vánoc zúčastnili. Je proběhne ve dnech 17. – 19. 4. 2015 v Podomí (okres Vyškov) a je určen pro to praxe v domovech pro seniory. Každý z nás si vybral zařízení, ve kterém ministranty od druhé třídy. se po dobu čtrnácti dní staral o právě jemu svěřené seniory. Někdo vykonával svou praxi spíše jako zdravotní bratr, jiní zase spíše jako psychologové, nebo Zájemci o ministrantský víkend jako ten, který se snaží dobrým slovem ulehčit palčivou situaci, kterou obdostanou přihlášky od svých kněží. zvláště lidé v pokročilém věku zažívají. Já jsem měl tu čest strávit tento pro mne požehnaný čas v nemocnici Milosrdných sester v Kroměříži. Zpětně Modlitby mládeže jsem za tuto zkušenost Bohu velmi vděčný. Také jsme měli možnost strávit našeho děkanátu proběhnou v kostele týden exercicií v klášteře Schönstadtského hnutí v Rokoli u Nového Města 10.4.2015 v Brodku u Přerova. nad Metují. Zde jsme si do hloubky znovu položili otázku, zdali máme poPo modlitbě jsou všichni zváni kračovat ve své kněžské formaci. Není tajemstvím, že jsem si na tuto otázku na malé posezení na místní faře. odpověděl kladně. Zvou animátoři přerovského děkanátu Děkuji všem čtenářům, že se mnou a se všemi konvikťáky a bohoslovci, tvoří oboustranné modlitební propojení. Jako bychom touto modlitbou vytvářeli Nabídka jezuitských rytířských táborů jedno společné dílo, jeden most. Ze srdce děkuji. Pavel Fiala http://www.jesuit.cz/tabory

Postní duchovní obnova pro mládež Konala se v sobotu 28. února v Přerově. Zahájili jsme ji poněkud komorní mší svatou v kostele sv. Vavřince ve 13 hodin. Pro některé to bylo příliš brzy po obědě, ale po úvodním šoku, že nás tam bude tzv. pět a půl, se kostel začal plnit téměř až k prasknutí – do evangelia už byly obsazeny skoro všechny ministrantské židličky účastníky duchovní obnovy. Po mši svaté jsme se společně přesunuli na Sonus, kde už na nás čekala uvařená voda, zalili jsme si čaj či kávu a odebrali se do sálu. Přednášející P. Petr Cvrkal nás seznámil s tématem dnešní duchovní obnovy, kterým bylo odpouštění, rozdal nám Písmo svaté a papíry s textem dnešního evangelia a donutil nás udělat první závažné rozhodnutí tohoto odpoledne, a to, zda jsme ochotni strávit dnes pár chvil v tichu s Pánem. Po našem nejistém souhlasu k nám ještě pronesl pár slov a zadal nám náměty k přemýšlení v následujícím tichu. Zároveň nám taky nabídl možnost duchovního rozhovoru či svátosti smíření u něj a P. Martinky. Také jsme se mohli zúčastnit adorace, která probíhala po celou dobu duchovní obnovy v učebně C. Po více než hodině jsme se znovu všichni sešli v sále a poslechli si přednášku P. Cvrkala o tom, zda v sobě nemáme nějaká neuzdravená zranění a ublížení třeba z dětství. Do následujícího ticha jsme dostali za úkol napsat si dva seznamy lidí – v prvním byli lidé, kteří nás zranili, a ve druhém naopak ti, které jsme zranili my. Zamysleli jsme se, zda tam nejsou lidé, kterým jsme ještě neodpustili, a pokud ano, měli jsme se to pokusit napravit. Duchovní obnovu jsme zakončili krátkou společnou adorací. Úplně nakonec jsme se si pochutnali na „malém“ pohoštění, při kterém se tichá a klidná atmosféra změnila téměř k nepoznání :). Anička Štěpánová

Ohlédnutí za svátkem sv. Josefa v Mateřské škole sv. Josefa v Kojetíně V měsíci březnu jsme v naší Mateřské škole sv. Josefa v Kojetíně oslavovali svátek našeho patrona a přímluvce sv. Josefa. Děti postavu Ježíšova pěstouna dobře znají, přesto se v krátké katechezi dozvěděli z úst P. Pavla zase něco nového, například jaké nářadí sv. Josef používal při práci a s jakým nářadím tedy učil zacházet i chlapce Ježíše. V den svátku sv. Josefa probíhal v naší mateřské škole také zápis dětí do mateřské školy. Uvolní se nám od září pouze šest míst, které byly rychle obsazeny sourozenci již docházejících dětí a dětmi předškolními. Nebylo pro nás lehké vysvětlovat dalším zájemcům, že kapacita zařízení nám nedovoluje vzít dětí více. Myslím, že i sv. Josef měl radost z takových maminek, které vyjádřily svůj názor, že když jejich chlapce, či holčičku nemůžeme zapsat do naší mateřské školy letos, počkají, až se nám uvolní místa v roce následujícím. Většinou mají tyto maminky ještě mladší dítě, a tedy nespěchají se vstupem staršího sourozence do školky, což je od těchto maminek velmi milé a svědčí to o jejich krásném mateřském přístupu k dítěti. Děkujeme všem rodičům, kteří mají důvěru k naší mateřské škole a svěřují nám svoje děti do péče. Omlouváme se všem, které jsme z kapacitních důvodů přijmout nemohli. Marie Přecechtělová


Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 DOPOLEDNÍ BESEDY PRO MAMINKY probíhají na Ráji téměř každý čtvrtek od 10 hodin. V dubnu nás čekají tato témata: 9. 4. – Boj s nadbytečnými kily, 16.4. – Hrajeme si s dětmi - burza nápadů, 23.4. - Moje životní role a jak se mi v nich daří a 30.4. – Žena a peníze. Není nutné se předem přihlašovat. V průběhu besedy si děti mohou hrát pod dohledem v herně. Pravidelný program v Ráji v Pavlovicích jsme rozšířili o tyto aktivity: Středa 9:30 – 10:30 hodin - Cvičení maminek s možností hlídání dětí - děti je nutné předem přihlásit. Každý druhý pátek v měsíci 9 – 12 hodin – Den pro zdraví a krásu - služby kadeřnice a masérky. Pro děti k dispozici prostor herny. Je nutné se předem objednat. Nově nabízíme možnost realizovat přímo ve vaší farnosti nebo obci (více informací na webu v záložce Obce):  Přednášky o výchově dětí a vztazích v rodinách  Dopolední besedy pro maminky s tvořivým programem a pohádkou pro děti.  Interaktivní besedy pro žáky základních škol Z PREVENTIVNÍHO PROGRAMU ETICKÉ OTÁZKY KAŽDÉHO DNE realizujeme již pátým rokem. I v letošním roce v tomto programu pokračujeme, podrobnosti se dozvíte na webu. Můžete besedy žádat i ve škole, kterou navštěvují vaše děti.

Ve čtvrtek 16.4. v 17 hodin bude náhradní termín RODIČOVSKÉ SKUPINY na téma 7 NÁVYKŮ ŠŤASTNÉ RODINY. Ve čtvrtek 30. 4. v 17:30 hodin bude přednáška MEZIGENERAČNÍ VZTAHY. Oblíbená rodinná psychoterapeutka PaedDr. Jarmila Pospíšilová bude povídat o tom, jak dobře nastavit vztahy v rodině, aby se dařilo našemu manželství i našim dětem. Pro předem přihlášené děti bude zajištěné hlídání a program. Přihlášky na letní příměstské tábory jsou už v plném proudu. Termíny i přihlášky jsou na webu. Těšit se můžete i na LETNÍ TÁBOR PRO MAMINKY S DĚTMI – PUTOVÁNÍ ZA DUHOU od 10. do 14. srpna 2015 v Ráji v Pavlovicích. Pojďte s námi prožít dobrodružství při hledání ztracených barev duhy. Program: tematické hry i tvoření, besedy o rodině, výlety do okolí, načerpání psychických i fyzických sil …. Více o pravidelném programu, základním rodinném poradenství i dalších akcích na www.raj-pavlovice.cz Hana Školoudová Strana 10


MANŽELSTVÍ - cesta ke svatosti Dalšími manželi, se kterými se na této stránce seznámíme, jsou Eugenio a Marina Balmori. Za jejich příběhem se vypravíme až do Mexika. Eugenio se narodil v roce 1900 v San Louis Potosí ve vnitrozemí Mexika jako prvorozený. Jeho maminka zemřela po porodu šestého dítěte a tatínek se znovu oženil. Měl celkem deset mladších sourozenců. Otec byl zaměstnán v ropném průmyslu, takže rodina měla relativně dost peněz, ale při tolika dětech jich nikdy nebylo dost. Eugenio ve 22 letech přerušil studia strojírenství, aby nastoupil do americké ropné firmy jako projektant. Ve dvacátých a třicátých letech vrcholilo v Mexiku jedno z největších novodobých pronásledování církve. Mexická revoluce byla už od roku 1910 nepřátelská církvi; ústava z roku 1917 zrušila řády, církevní školy, omezila církvi majetek a kněžím občanská práva. V roce 1921 zorganizovala vláda dokonce atentát na Pannu Marii Guadalupskou bombou v kytici, ale nějak se nezdařil. Od roku 1926 pak tvrdé zákony v podstatě znemožnily kněžím i bohoslužebnou činnost absurdními podmínkami souhlasu, vojsko ničilo kostely. Někde bylo trestné i učit děti modlitbě, mít doma náboženské obrazy či vyslovit slovo Bůh. Zprvu pokojné protesty katolíků přešly v ozbrojené povstání. Mexiko dalo ve 20. století církvi řadu mučedníků, duchovních i laiků. Umírali (mnohdy po mučení) nejčastěji s výkřikem: „Ať žije Kristus Král!“ I přes dohodu zprostředkovanou USA roku 1929 vraždění pokračovalo až od konce třicátých let a drobné administrativní dozvuky byly do konce devadesátých let. Nenávist, smrt a její stálá hrozba – to bylo dlouhá léta pozadím tohoto příběhu. Eugenio nebyl ozbrojený cristero, ale opravdový Kristův bojovník! S hrozbou zatčení, smrti v zádech, založil 18 tajných katechetických středisek, schovával kněze doma a psal na obranu víry a církve. Roku 1931 byl přeložen do Coatzacoalcos (dále C.) Toto tehdy ropné městečko leží u ústí stejnojmenné řeky do Mexického zálivu a je dnes i turistickým centrem. I zde pokračovala jeho tajná služba. S povolením místního biskupa Eugenio doma uchovával Eucharistii, kterou pak nosil nemocným. V ilegální církevní službě se také poprvé setkal s Marinou. Marina se narodila v Acayucanu jako třetí ze dvanácti dětí. Od 13 do 15 let studovala na koleji v Tacubě, vyučila se krejčovství a po návratu domů učila dívky šít. Později pracovala v C. jako učitelka ve škole a zároveň jako instruktorka v agentuře firmy Singer – šicí stroje. Tajně katechizovala a přes velké riziko tak působila 5 let. V květnu 1936 začali Eugenio a Marina spolu chodit. Krátce poté Eugenia zavedla práce do Mexiko City a Marina mu psala: „Zdá se, že život se stal pro mne krásnějším při vědomí, že miluji a Ty mne miluješ, a že dobrý Bůh žehná a podporuje naši lásku.“ Eugenio odpověděl: „Později až budeme sjednoceni, mé poslání bude tě milovat a vidět, že naše poslání je setkávat se ve věrné radosti, která nikdy nekončí, protože je prodloužena až do nebe.“ Krásné vyjádření naděje křesťanského manželství. Chtěli žít v lásce s cílem formovat křesťanský domov. Po půlroce se sice Eugenio vrátil, ale Marina odešla pomáhat rodičům. Konečně v listopadu 1937 mohli uzavřít sňatek ve znovuotevřeném farním kostele při první veřejné mši svaté. Eugenio ale po znárodnění ropných firem roku 1938 ztratil práci, a proto se přestěhovali do Mexico City, kde se jim během čtyř let narodily tři děti. Eugenio ještě spolupracoval s otci misionáři josefíny na stavbě kostela sv. Jana Křtitele, a také jako katechista (Jde o laiky, muže nebo manželské páry, spolupracovníky kněží. Jsou odborně připraveni a formováni, mají misi církve. A působí v přidělených farnostech, kde vedou obec, vyučují, připravují ke svátostem, vedou bohoslužby slova a podobně) šířil katolický tisk. V roce 1942 se kvůli Eugeniovu zaměstnání stěhovali zpět do C. na několik měsíců, ale museli být kvůli jeho práci od sebe. Tehdy psal Eugenio Marině: „Můj jediný cíl je to, proč jsme na světě – já tě budu vždy milovat, jako ty mne miluješ. Bohu díky jsme velmi šťastní. Věř mi, že náš dům bude kaplí lásky, kde nebude jiný ideál než mys-let na Boha a milovat nesmírně jeden druhého.“ V C. realizoval Eugenio z pověření faráře stavbu kostela sv. Josefa, který se stal později diecézní katedrálou. Zde se jim narodily ještě dvě děti, poslední dítě 20 dní před jeho smrtí. 12. 5. 1946 měl Eugenio autonehodu a za dva dny v nemocnici zemřel. (V roce 1954 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Josefa.) Vdova s pěti dětmi se pak přestěhovala do Mexiko City, aby ve velkém městě snadněji uživila rodinu. Pracovala v továrně, v obchodech, ve vyšším věku v kině. Zajistila dětem dobré křesťanské a lidské vzdělání a výchovu. Všechny děti vystudovaly a získaly dobré povolání, dvě dcery měly obchodní vzdělání a ze tří synů se stali inženýr, architekt a syn Roberto Octavio byl roku 1970 vysvěcen na kněze. Jeho svěcení v Římě se Marina mohla zúčastnit. Nyní je biskupem ve státě San Louis Potosí, v diecézi Ciudad Valles. Marina zasvětila své vdovství Bohu. Spolupracovala s otci josefíny a v různých spolcích. Byla ženou modlitby a práce, měla vždy dveře otevřené pro všechny. Inspiraci k životu i k radám pro druhé hledala v rozjímání Písma a oporu v Eucharistii. Svůj duchovní život vyjádřila ve více než stovce básní, dopisech a deníku. Zemřela v 79 letech a byla pohřbena v Mexiko City, ale roku 1997 byly její ostatky přeneseny k manželovi do katedrály sv. Josefa v C. Diecézní proces ke svatořečení manželů byl otevřen v roce 1998. Po mnoha desetiletích napsal syn biskup o svých rodičích: „Jako dvě sbíhající se cesty, tak se Eugenio a Marina setkali v Bohu, formovali manželství ve víře a lásce založené na Eucharistii, ozářené jejich apoštolskou zkušeností katechistů, a s neustálou touhou získat všechny duše pro Boha.“ A přidal, že jeho rodiče toužili znát a konat Boží vůli za všech životních situací. Následovali Krista, žili křesťanský život plný víry, a to aktivně v církvi. Tak popsal jejich spiritualitu. V jejich duchovním životě měla velký význam úcta k Panně Marii a ke sv. Josefovi, Eucharistie, spojení s církví. Eugenia trápila náboženská lhostejnost okolí. Mnoho svých spolupracovníků přivedl na cestu hlubší víry. Oba dělali prostě to, co jim doporučoval Pán: evangelizovat a milovat. K pátému výročí svatby napsala Marina báseň Nové duše, ve které vidí stálou obnovu jejich duší jako dílo Boží a připodobňuje jejich duše k diamantům zraňovaným broušením, ale také stále uchovávajícím vyzařující světlo. A toto světlo Boží vyzařuje z jejich života dodnes. Převzato z Textů pro společenství manželů, zpracovala MUDr.J. Krausová (www.rajpavlovice.cz/kestazeni.html)

Hana Školoudová


Strana 11

Výkaz hospodaření farností v Kč

Přerov

VÝDAJE celkem Spotřebované nákupy celkem z toho energie PŘÍJMY celkem

2.268.944 612.687 269.848 2.517.523

257.391 117.835 40.767 304.467

595.721 239.739 59.199 746.726

81.869 54.849 43.106 216.118

289.709 187.417 132.172 617.567

318.643 57.606 30.272 348.224

248.579

47.076

151.005

134.249

327.858

29.581

VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ

Předmostí

Troubky

Bochoř

VÝDAJE celkem Spotřebované nákupy celkem z toho energie PŘÍJMY celkem

215.153 122.787 89.230 321.267

46.115 12.911 11.016 72.887

177.093 118.963 58.631 298.217

Brodek u Přerova 136.080 92.111 83.301 207.058

VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ

106.114

26.772

121.124

70.978

Výkaz hospodaření farností v Kč

Výkaz hospodaření farností v Kč VÝDAJE celkem Spotřebované nákupy celkem z toho energie PŘÍJMY celkem VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ

Vlkoš

Horní Moštěnice 739.395 132.855 70.488 717.183 -22.212

Říkovice

Beňov

Rokytnice

Stará Ves

47.319 12.670 4.460 117.670

614.196 29.251 16.486 529.592

70.351

-84.604

Tovačov

Lobodice

Citov

Prosenice

82.460 39.505 15.696 145.762

102.131 73.841 55.361 107.260

63.302

5.129

Vážení čtenáři, omlouváme se za chybu uveřejněnou v minulém čísle Slova pro každého, která zkreslila v tabulkách vyúčtování jednotlivých farností položku Spotřebované nákupy – z toho energie. Nyní ji uveřejňujeme správně a pro kontrolu také ještě jednou celkové výsledky hospodaření.

Vizitace našeho děkanátu V tomto roce otec arcibiskup vizituje jednotlivé děkanáty naší arcidiecéze. První administrativní část přerovské vizitace byla ve středu 18. března 2015, kdy z arcibiskupství do Přerova přijel kancléř P. Antonín Basler. Samotná návštěva otce arcibiskupa proběhla v pondělí 23. března 2015 a byla zaměřena na pastoraci děkanátu. Doprovázel ho prezident arcidiecézní charity P. Bohumír Vitásek. Po setkání se mnou následovalo setkání s pracovníky děkanátu, mezi které patří kaplan pro mládež, pracovníci Centra pro rodinu, zástupce katechetů, nemocniční kaplan, pastorační asistent Charity, technický administrátor a účetní. Každý jednotlivě informoval otce arcibiskupa o své službě a společně jsme mluvili o celkové situaci v děkanátu a vzájemné spolupráci. Dále následovala přednáška otce arcibiskupa pro všechny členy ekonomických a pastoračních rad všech farností našeho děkanátu. Děkuji těm členům, kteří si našli čas a na toto setkání přijeli. Otec arcibiskup posluchače seznámil s jednotlivými službami výše zmíněných děkanátních spolupracovníků, kteří mají podporovat aktivitu věřících v jednotlivých farnostech. Také mluvil o klesajícím počtu účastníků nedělních bohoslužeb a naznačil, že může být časem nezbytné provést organizační změny jako je slučování farností a případně i prodej far či kostelů. V této chvíli ale hlavně povzbuzoval ke snaze oživit křesťanský život jednotlivých farností. Zdůrazňoval, že život církve stojí na dobrovolné obětavé službě věřících a k takové aktivní účasti na životě církve vybízel a to včetně účasti na charitativní službě církve. Mluvil také o důležitosti předávání víry v rodinách a ve farním společenství a také o důležitosti svědectví víry vůči těm, kdo stojí mimo církev. Každý věřící by se měl aspoň malým dílem podílet na životě své farnosti. Jen tak mohou být farnosti našeho děkanátu živým společenství věřících, které poroste a bude přinášet plody. Je to úkol pro všechny. Eucharistický kongres v Olomouci V pátek 15. května 2015 bude program pro děti. Více informací je na přihláškách, které děti dostaly v náboženství. Prosíme rodiče o vrácení vyplněných přihlášek (také když dítě nepojede) nejpozději do 20. dubna. Děkujeme. V sobotu 16. května bude program určený pro všechny. Podrobné informace budou na letáčcích v kostelích. Kdo chce jet z Přerova společným autobusem, tak se přihlaste nejpozději do konce dubna v zákristiích přerovských kostelů nebo v prodejně na faře. Všichni jsou do Olomouce srdečně zváni. Přeji požehnané Velikonoce, padesát dnů radosti a naplnění dary Duch svatého o Letnicích. Strana 12

P. Pavel Hofírek


V dnešním čísle přinášíme portrét našich olomouckých biskupů, kteří 7. dubna společně oslaví 25. výročí svého biskupského svěcení.

Arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner se narodil 29. srpna 1948 v Brně. Dětství prožil ve Strážnici. V roce 1967 maturoval na strážnickém gymnáziu, odkud se pak hlásil do kněžského semináře a ke studiu bohosloví. Nebyl však přijat, protože neměl „dělnický původ“. Pracoval tedy jako dělník v Závodech přesného strojírenství (ZPS) v tehdejším Gottwaldově. V následujícím roce už byl přijat na Teologickou fakultu a do Kněžského semináře v Olomouci. Kněžské svěcení přijal dne 23. června 1973 v Olomouci z rukou biskupa – apoštolského administrátora Josefa Vrany. Po vysvěcení nastoupil do duchovní správy jako kaplan v nynějším Zlíně. Od října 1973 do září 1975 vykonával základní vojenskou službu. Po ní pokračoval v kaplanské službě ve Zlíně a od r. 1977 do r. 1982 ve Valašských Kloboukách. V roce 1982 byl jmenován administrátorem farnosti Vizovice, ve které setrval až do svého biskupského svěcení. Během této doby krátce spravoval mariánské poutní místo Provodov a farnost Horní Lhota u Luhačovic. Papež Jan Pavel II. ho dne 17. března 1990 jmenoval světícím biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal – spolu s Mons. Josefem Hrdličkou – z rukou olomouckého arcibiskupa Mons. ThDr. Františka Vaňáka dne 7. dubna 1990 a stal se jeho generálním vikářem. Po smrti arcibiskupa Mons. Vaňáka v září 1991 zvolil sbor konzultorů administrátorem olomoucké arcidiecéze Mons. Graubnera. Olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským ho jmenoval Svatý otec 28. září 1992. Inaugurace – slavnostní uvedení do této služby – se konala v olomoucké katedrále svatého Václava dne 7. listopadu 1992 za účasti téměř všech biskupů z Česko-slovenské federativní republiky a tehdejšího papežského nuncia arcibiskupa Giovanniho Coppy. Za jeho episkopátu kanonizoval papež Jan Pavel II. v Olomouci 21. května 1995 společně blahoslaveného Jana Sarkandra a blahoslavenou Zdislavu z Lemberka. Arcibiskup Mons. Jan Graubner je v pořadí 69. biskupem a 14. arcibiskupem na Metodějově stolci v Olomouci a jeho biskupským heslem jsou slova Panny Marie v Káni Galilejské „Quod dixerit vobis, facite“ – „Co vám řekne, učiňte“ (Jan 2,5). V rámci České biskupské konference (ČBK) je předsedou Komise pro Charitu a delegátem pro misie. V letech 2000–2010 byl předsedou ČBK, od roku 2010 zastává funkci místopředsedy. Mons. Jan Graubner se zasloužil o navázání na tradici velehradských poutí při příležitosti svátku křesťanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje a v souvislosti se státním svátkem České republiky možnosti prožít slavnostní chvíle na Velehradě nejen věřícím, ale všem lidem dobré vůle. Projekt Dny lidí dobré vůle prezentuje charitativní, vzdělávací, ekologická, sportovní a umělecká díla, jež vycházejí z hodnot, které k nám přinesli tito „apoštolové slovanských národů“. Od roku 1991 byl předsedou České katolické Charity. Jednou z jeho iniciativ je také celorepubliková Tříkrálová sbírka, jejíž výtěžek je určen na charitativní pomoc doma i zahraničí. Je duchovním rádcem sportovní organizace Orel, která vychovává mladé lidi v duchu křesťanských hodnot. V roce 2002 byl arcibiskupu Graubnerovi udělen Evropský prsten Dr. Aloise Mocka. Tato cena se uděluje jen osobnostem či institucím, jejichž působení stojí na evropských hodnotových představách o lidských právech, lidské důstojnosti a demokracii, které se zasloužily o duchovní, kulturní, politické, hospodářské a společenské sjednocení Evropy v jejích nových geografických hranicích. Ve spolupráci s Českým velkopřevorstvím Suverénního řádu maltézských rytířů a Maltézskou pomocí inicioval největší setkání lidí žijících na vozíčku ve Střední Evropě. V roce 2003 mu ministr obrany udělil záslužný Kříž I. stupně. Byl mu také udělen Řád čestné lilie v trojlístku Zlatého stupně za vynikající zásluhy o skautské hnutí a službu skautským myšlenkám. V roce 2003 mu byl jako výraz ocenění za mnoholetou obětavou práci udělen Řád sv. Floriana Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska. Pro sportovní novináře, fotbalové funkcionáře a pracovníky s mládeží inicioval konferenci na téma Etika a fotbal, na kterou přijeli nejen představitelé světového fotbalu, ale i kaplani zahraničních mužstev. Konference se zúčastnil také kardinál Bertone, bývalý státní sekretář Svatého stolce. Mons. Graubner podnítil organizaci konference na téma Společenská angažovanost podniků v současné Evropě, které se zúčastnili představitelé akademického, ekonomického i politického sektoru zemí Evropy i USA. Arcibiskup Graubner je otevřený pro dialog mezi státem a církví, podporuje neziskové organizace, školství a rodinu jako základ zdravé společnosti. Je autorem řady článků, publikací a knih jako např. Burcování, Co říkaly věci, Biřmovanci, Eucharistie, Jak si představuji farnost dnes, Zastavení u Betléma, Proste Pána žně, Duchovní obnova s Aničkou a Manželství. Dne 28. října 2008 byl Mons Graubner vyznamenán prezidentem České republiky Václavem Klausem a byl mu propůjčen Řád T.G.Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity, a lidských práv. Na okamžik, kdy se od svého předchůdce arcibiskupa Františka Vaňáka o návrhu na své jmenování pomocným biskupem dozvěděl, vzpomíná dnes arcibiskup Jan Graubner takto: „Koncem února 1990 mě arcibiskup Vaňák pozval a položil mi stručnou otázku: ‚Svatý otec vás chce jmenovat pomocným biskupem. Přijmete?‘ Namítal jsem, že na to nemám. Nedal se odradit a pokračoval: ‚Já se neptám, jestli na to máte, ale jestli poslechnete Svatého otce.‘ Potvrdil jsem, že poslušnost jsem slíbil. ‚No, tak můžeme napsat do Říma, že přijímáte.‘ A již 7. dubna jsem spolu s Mons. Josefem Hrdličkou od něj přijal biskupské svěcení.“ Téměř každý den byl podle arcibiskupa Graubnera v této době obnovy církevního života po pádu komunistického režimu nabit převratnými událostmi. „Koncem dubna jsme už na Velehradě prožívali velkou událost první papežské návštěvy v postkomunistické zemi od pádu železné opony. Mezi priority patřilo obnovení kněžského semináře a Teologické fakulty v Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

Strana 13

Olomouci, církevního gymnázia v Kroměříži a kanonizace bl. Jana Sarkandra,“ vyjmenovává. Během prvních dvou let došlo také k velké reorganizaci diecéze, do Olomouce zavítala Matka Tereza a v rámci kurie vznikla pastorační centra. První fázi návratu do normálních poměrů ukončila o půl druhého roku později smrt arcibiskupa Vaňáka, jehož nástupcem byl pak v listopadu 1992 jmenován právě Jan Graubner.

Pomocný biskup olomoucký, titulární biskup thunudrumský Josef Hrdlička Narodil se 19. ledna 1942 ve Velkých Opatovicích nedaleko Jevíčka. Maturoval v roce 1959 a poté pracoval jako pomocný dělník Adamovských strojíren v rodném městě. Pro své náboženské přesvědčení totiž nebyl doporučen k vysokoškolskému studiu. Na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic mohl nastoupit až v roce 1967 a ve studiu pokračoval i poté, co fakulta přesídlila do Olomouce. Kněžské svěcení přijal 1. července 1972 a během následujících let působil v duchovní správě farností Moravská Ostrava, Hoštejn, Hynčice, Maletín a Mírov, byl správcem farností Liptáň, Pitárné, Třemešná a Vysoká. Dne 17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem thunudrumským a pomocným biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal – společně s dalším nově jmenovaným pomocným biskupem a současným arcibiskupem Janem Graubnerem – dne 7. dubna 1990 a za své biskupské heslo si zvolil citát z Janova evangelia Vos dixi amicos („Nazval jsem vás přáteli“, Jan 15,15). Je děkanem metropolitní kapituly při katedrále sv. Václava, na Arcibiskupství olomouckém působí jako biskupský vikář pro pastoraci a v rámci České biskupské konference zasedá v Komisi pro liturgii a zastává funkci předsedy Rady pro kulturu a památky. Zdeněk Mlčoch, jáhen

PRAMEN JEDNOTY „Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.“(1 Kor 10,16-17)

V eucharistii se uskutečňuje společenství s Kristem, ale i s našimi bratřími a sestrami. Svatý Pavel v úryvku z listu Korinťanům používá dvakrát slovo „tělo“. Poprvé značí skutečné Tělo Kristovo, podruhé jeho tělo tajemné, kterým je církev. Sv. Jan Zlatoústý ve svém komentáři k tomuto úryvku píše: „Čím je totiž chléb? Je to Kristovo tělo. Čím se stávají ti, kteří je přijímají? Kristovým tělem; ne však mnoha těly, nýbrž jedním tělem. Vždyť jako je chléb jeden celek, i když je složen z mnoha zrn, a ta, i když nejsou vidět, se v něm přesto nacházejí, takže jejich rozdíl mizí v dokonalém splynutí; tímtéž způsobem jsme i my navzájem spojeni mezi sebou a všichni společně s Kristem.“ Kristovo tělo, kterým je církev, bylo vytvořeno tak, že se podobá eucharistickému chlebu, mělo stejný osud. Eucharistický chléb uskutečňuje vzájemnou jednotu údů tím, že ji naznačuje. „Ve svatém přijímání projevují věřící viditelným způsobem jednotu Božího lidu, kterou tato vznešená svátost výstižně naznačuje a obdivuhodně uskutečňuje.“ (LG 11) Jinými slovy, to, co vyjadřuje znamení chleba viditelně - jednotu nejmenších zrníček pšenice – uskutečňuje svátost způsobem vnitřním a duchovním. Uskutečňuje to, ale ne sama, samočinně, bez našeho přičinění. Já už se nemohu nezajímat o bratra, který přistupuje vedle mne k přijímání. Nemohu ho odmítnout, aniž bych odmítl Krista a sám se odtrhl od jednoty. Kdo si při svatém přijímání myslí, že všecek hoří pro Krista, ale právě předtím urazil nebo zranil bratra a neprosí ho za odpuštění nebo není rozhodnut to udělat, podobá se člověku, který potká po dlouhé době přítele, stoupne si na špičky, aby ho mohl políbit na čele a projevit mu svou lásku, ale nevšimne si, že mu přitom svými okovanými botami šlape na nohy. Ježíšovýma nohama jsou údy jeho těla, zvláště nejchudší a nejpohrdanější. Miluje tyto své „nohy“ a chtěl by křičet na onoho člověka: Nadarmo mě ctíš! Kristus, který ke mně přichází ve svatém přijímání, je týž nerozdělený Kristus, který jde i k bratrovi stojícímu vedle mne. Takřka nás svazuje dohromady v okamžiku, kdy se s námi všemi spojuje. Zde je snad hluboký smysl věty ze Skutků apoštolů: „Spojeni v lámání chleba“ (Sk 2,42). Křesťané se

Strana 14

cítili sjednoceni v lámání chleba. Paradox: spojeni v dělení. Lámání totiž znamená dělení. Přesně tak: jsme spojeni v dělení, nebo lépe ve sdílení téhož chleba! Nemůže existovat chléb, jestliže se zrnka, z nichž se skládá, nejprve „nerozemelou“. K tomu, abychom byli „rozemleti“, není nic účinnějšího než bratrská láska: snášet jeden druhého bez ohledu na rozdílnou povahu, rozdílné názory atd. Je to jako brousek, který nás brousí každý den a odstraňuje naše přirozené drsnosti. Co tedy znamená „amen“ a komu říkáme „amen“ při svatém přijímání? Podávající prohlásí: „Tělo Kristovo!“ a my odpovíme: „Amen!“ Říkáme „amen“ Tělu Ježíšovu narozenému z Panny Marie a ukřižovanému za nás, ale říkáme „amen“ také jeho tělu tajemnému, kterým je církev a kterým jsou konkrétně bratři a sestry kolem nás v životě nebo u eucharistického stolu. Nemůžeme obě podoby Kristova těla oddělovat a přijímat jednu bez druhé. Snad nám nebude příliš zatěžko říci „amen“ celému množství bratří, snad i většině z nich. Ale vždycky bude mezi nimi někdo, kdo nám působí nepříjemnosti, ať svou vinou nebo naší. Někdo, kdo je proti nám, kdo nás kritizuje, kdo nás pomlouvá. Říci „amen“ v tomto případě je těžší, ale je v tom zvláštní milost. Dokonce je v tomto úkonu jakési tajemství. Když chceme dospět k důvěrnějšímu spojení s Ježíšem nebo potřebujeme od něho odpuštění a zvláštní milost, je toto způsob, jak ji můžeme získat: přijmeme-li Ježíše zároveň s „tamtím“ bratrem nebo s „tamtěmi“ bratřími. Řekneme-li mu výslovně: Ježíši, dnes tě přijímám spolu s tímto bratrem nebo touto sestrou (a zde uvést jméno), věnuji mu pohostinství s Tebou ve svém srdci, budu rád, když ho přivedeš s sebou. Toto malé gesto se velice líbí Ježíši, protože on ví, že jsme proto museli trochu umřít. K zamyšlení Jak se mi daří přijímat bratry a sestry kolem sebe, odpouštět jim, pomáhat jim, žít s nimi ve společenství? Modlitba Pane Ježíši, dej, ať z nás Tvé Tělo tvoří jedno společenství, kde si budeme umět odpouštět a budeme se mít navzájem rádi, jako nás máš rád Ty. Petra Pročková Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 4, Duben 2015

 Dětské křížové cesty ve Vlkoši . Jak se již stalo zvykem, bývají v postní době křížové cesty v pátek určené především pro děti. Během pobožnosti nesou děti kříž, který si postupně předávají. Křížové cesty s texty pro děti vybíráme z knih, které máme v naší farní knihovně. Většinou se dva větší čtenáři střídají v předčítání jednotlivých zastavení. V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres jsme letos využili námět brněnského katechetického centra s názvem „Monstrance s drahokamy pro Ježíše“. Za účast na křížové cestě jsou děti odměňovány vystřiženým barevným papírkem, který představuje drahokam a nalepí si ho na nástěnku, kde je připravená veliká monstrance pro Ježíše. Děti se ji společně snaží ozdobit získanými drahokamy. Monstrance má svůj název od latinského slova monstrare, což znamená předvádět, ukazovat. Používá se v církvi už od 13. století a bývá z ušlechtilého kovu, nejčastěji z pozlaceného stříbra. Slouží k vystavování a uctívání toho nejvzácnějšího, co v každém kostele máme - proměněné hostie. Věřící před skutečnou monstrancí s hostií poklekají a klanějí se Ježíši Kristu v Eucharistii. Kéž i účast na křížových cestách a čas obětovaný pro Krista děti z naší farnosti upevní v jejich víře a vděčnosti Božímu Synu, za jeho oběť na kříži, ale i za to, že s námi stále zůstává pod způsobou chleba a vína v Nejsvětější svátosti, a že je nám tak blízko. Markéta Matlochová

Čtvrtek 23.4.

Pátek 24.4. Neděle 26.4. Pondělí 27.4. Úterý 28.4. Středa 29.4. Čtvrtek 30.4.

Pátek 1.5. Sobota 2.5. Neděle 3.5. Pondělí 4.5. Čtvrtek 7.5.

8:45 10:00 17:30 19:30 17:00 19:30 9:00 17:30 18:45 16:00 15:30 18:30 10:00 15:00 17:30 19:00 19:00 9:00 18:00 8:00 9:00 17:30 10:30 15:00 19:30 16:00 18:45 8:45 17:30 19:30

Pátek 8.5. Neděle 10.5.

9:00 19:30 15:00

Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Fara v Přerově Újezd u Uničova Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, kostel Újezdec, kaple Pod nemocnicí Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Svatý Hostýn Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově


Úklid kostela, skupina „A“ Beseda pro maminky, viz str. 10 Příprava dospělých na biřmování Modlitby matek Odpoledne pro mladá manželství, str. 10 Setkání vysokoškoláků Víkend matek „Ženy sobě“, viz str. 3 Slavnost sv. Jiří Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Mše pro děti s přípravou na přijímání Beseda pro maminky, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „B“ Přednáška: Mezigenerační vztahy, str. 10 Setkání s rodiči přípravy na přijímání Zkouška scholy dospělých Ranní mše svatá začíná v 9:00 První májová pobožnost Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Hodová mše svatá v Újezdci Společná mariánská pobožnost Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Úklid kostela, skupina „A“ Příprava dospělých na biřmování Modlitby matek Pěší pouť na Svatý Hostýn Ranní mše svatá začíná v 9:00 Děkanátní modlitby mládeže Den rodin

Strana 15

Sob

n

Se změnou času se posouvá začátek večerních bohoslužeb v kostele sv. Vavřince v Přerově na 18:30 hod. Večerní mše svaté bývají ve středu, pátek, sobotu a neděli.

Pátek 3.4.

9:00 Přerov, Předmostí 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:15 Předmostí, kostel 18:00 Předmostí, kostel 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Přerov, Předmostí 10:00 Předmostí, kostel 20:00 Předmostí, kostel 21:00 Přerov, sv. Vavřinec Zmrtvýchvstání Páně Pondělí velikonoční

Sobota 4.4.

Neděle 5.4. Pondělí 6.4. Čtvrtek 9.4.

Pátek 10.4. Sobota 11.4. Neděle 12.4. Pondělí 13.4.

Úterý 14.4. Středa 15.4. Čtvrtek 16.4.

8:45 10:00 16:00 17:30 19:00 19:30 19:30 20:00 15:00 19:30 16:00 17:30 17:30 18:45 16:00 16:00 18:30 10:00 15:00 17:00 17:30 19:00

Pátek 17.4. Pondělí 20.4. Úterý 21.4. Středa 22.4.

16:00 17:30 18:45 17:00 9:00

Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Brodek u Přerova Pavlovice Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Podomí Velehrad Fara v Přerově Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Nácviky ministrantů Křížová cesta Křížová cesta Velkopáteční obřady Velkopáteční obřady Adorace Božího hrobu 8:00 – 20:00 Nácviky ministrantů Adorace Božího hrobu 10:00 – 19:00 Velikonoční vigilie Velikonoční vigilie Mše svaté jsou jako každou neděli Mše svaté: Vavřinec 9:00 a 18:30, Šířava 7:30, Předmostí 8:45 Úklid kostela, skupina „A“ Beseda pro maminky, viz str. 10 Setkání františkánského společenství Příprava dospělých na biřmování Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Děkanátní modlitby mládeže Velikonoční ples CPR, viz str. 10 Schůzka animátorů mládeže děkanátu Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Modlitby Fatimského apoštolátu Encykliky s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Beseda pro maminky, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „C“ Rodičovská skupina, viz str. 10 Adorace a setkání pro evangelizaci Zkouška scholy dospělých Víkend pro ministranty, viz str. 9 Duchovní obnova, viz str. 5 Setkání seniorů Katecheze pro dospělé Náboženství pro dospělé s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Redakční rada časopisu

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Zdeněk Mlčoch, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka květnového čísla je 22. dubna 2015. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents