Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Papež František se rozhodl zachovat si svůj dřívější znak, který si vybral po svém zvolení biskupem a pro který je charakteristická jednoduchost. Nad modrým štítem jsou umístěny papežské symboly, v horní části štítu je umístěn znak řádu Tovaryšstva Ježíšova: zářící slunce, v němž se nacházejí červená písmena IHS, monogram Krista. Nad písmenem H je umístěn kříž a pod monogramem tři černé hřeby. V dolní části štítu se nachází hvězda a květ nardu. Hvězda je podle starobylé heraldické tradice symbolem Panny Marie, Matky Krista a církve. Květ nardu pak představuje sv. Josefa, patrona všeobecné církve. Podle španělské ikonografické tradice je totiž sv. Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce. Papež chce použitím těchto symbolů ve svém znaku vyjádřit, že k Panně Marii a sv. Josefovi chová zvláštní úctu. Heslo Svatého otce Františka je převzato z homilií sv. Bedy Ctihodného, kněze, kde se v komentáři na úryvek Matoušova evangelia o povolání píše: „Vidit ergo lesus publicanum et quia miserando atque eligendo vidit, ait illi Sequere me“ („Ježíš spatřil celníka, a když na něj pohlédl s láskou a vyvolil jej, řekl mu: Následuj mě“.)

Duben 2013 Číslo 4 Ročník 19  Úvodník P. Wojciech Zapiór  Liturgický kalendář

 Rosteme ve víře

 Z Centra pro rodinu Ráj

 Světec měsíce

 Postní duchovní obnova ve Vlkoši

 Rok víry očima laika

 Jen tak ve stručnosti

 Vzpomínky se vrací

 Události let 1945-48

 Dětské okénko

 Přečetli jsme a doporučujeme

 Stránka pro mládež

 Informace

Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

... a mnoho dalšího...

Milování bratři a sestry, prožíváme postní dobu, a jak dobře všichni víte, v minulých dnech jsme prožívali mimořádnou událost: ve Vatikánu se konalo konkláve, které za papeže, biskupa věčného města Říma, vybralo kardinála Jorge Mario Bergoglia z Argentiny. Zvolil si jméno František. V čele katolíků tak stanul vůbec první jezuita a také duchovní z Jižní Ameriky. V moderní době je i prvním papežem, který nepochází z Evropy. Zvolení nového papeže oznámil dle staré tradice nejprve bílý kouř, který po sedmé hodině večerní vystoupal z provizorního komína nad Sixtinskou kaplí. Zhruba o hodinu později vystoupil na balkoně Svatopetrské baziliky francouzský kardinál Jean-Louis Tauran a latinsky pronesl slova: Annuntio vobis gaudium magnum; habemus Papam: Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum Dominum Georgium MariumSanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem Bergoglio qui sibi nomen imposuit Franciscum, což znamená „Zvěstuji vám radost velikou! Máme papeže! Nejdůstojnějšího Pána, pana Jorge Maria Svaté římské Církve kardinála Bergoglia, který si zvolil jméno František.“ Nový nejvyšší představitel katolické církve musel získat dvě třetiny hlasů ze 115 kardinálů mladších 80 let, kteří se do Vatikánu na volbu sjeli z celého světa. Když se papež ukázal na balkoně baziliky sv. Petra, vyzval k modlitbě za celý svět, za bratrství v církvi a za papeže Benedikta XVI. Rovněž poprosil věřící, aby se modlili i za něj. Prohlásil, že kardinálové, kteří ho zvolili, jej „šli hledat až na konec světa.“ O Slavnosti sv. Josefa se ve Vatikánu konala inaugurační mše nového papeže. Papež na ní převzal symboly své moci, prsten a vlněnou bílou štólu s vyšívanými kříži, tzv. pallium, Rybářský prsten, který odkazuje na apoštola Petra, původně rybáře; byl vytvořen z prstenu jednoho z Františkových předchůdců. Kardinálové pak vzdali papeži čest a každý mu osobně popřál.

Strana 2

Duben v liturgii Letošní duben prožíváme dobu velikonoční. Bývá nazývána také Pentekosté, Padesátidení. Velikonoční svíce, paškál, jako symbol vzkříšeného Krista stojí u ambonu, případně u oltáře. Liturgie velikonočních nedělí žije zvlášť intenzivně z velikonočního tajemství jako jednoty Kristova umučení, smrti a oslavení. To spočívá nejenom ve zmrtvýchvstání, nýbrž i v nanebevstoupení Páně a seslání Ducha. První čtení se čtou ze Skutků apoštolů s jejich zprávami o životě, vzrůstu a svědectví prvotní církve, druhá čtení rok po roce střídavě z 1. Petrova listu, 1. Janova listu a Zjevení apoštola Jana, protože „tyto texty svou radostnou vírou a pevnou nadějí nejlépe odpovídají duchu velikonoční doby“ (úvod k Lekcionáři I.) Evangelia 2. a 3. neděle velikonoční vypravují o zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše. Evangelium o Dobrém pastýři se čte o 4. velikonoční neděli. Na tři následující neděle jsou vybrána čtení z Ježíšovy řeči a z modliteb po Poslední večeři („Řeč na rozloučenou“ a Ježíšova „Velekněžská modlitba“ podle Jana). Všední dny 2. - 6. týdne velikonoční doby mají vlastní vstupní modlitby. Čtení se bere průběžně ze Skutků apoštolských, evangelium (s výjimkou velikonočního oktávu, v němž jsou zastoupeni všichni evangelisté) je vybráno z Janova evangelia. 7. 4. Druhá neděle velikonoční (Božího milosrdenství) První neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. na den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě sestra Faustyna se stala šiřitelkou poselství o Milosrdenství určeném celému světu. „V tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; at' se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat“ (Deníček, 699). Přípravou na svátek může být novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Božímu milosrdenství. Za obzvláštní zdroj milosti určil „Svátek Božího milosrdenství“ (první neděli po Velikonocích). „Duše, která (v tomto dni) přistoupí ke zpovědi a sv. přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ Novénu před tímto svátkem (od Velkého pátku do soboty před svátkem Božího milosrdenství) obdařil příslibem: „Skrze tuto novénu k Božímu milosrdenství obdařím duše všemi milostmi.“ Slovo „všemi“ znamená dosažení všech dobrodiní, o která bude duše prosit, bez ohledu na to, zda se bude modlit o milosti pro sebe nebo pro druhé. „Korunka k Božímu milosrdenství“ jako projev důvěry se doporučuje ovšem i mimo novénu a Pán slibuje, že „kdokoliv se ji bude modlit, dosáhne v hodině smrti velkého milosrdenství“. Když se modlíme Korunku, sjednocujeme se s obětí na Kříži a spojujeme se s oběťmi mší sv. na celém světě. Odvoláváme se na lásku věčného Otce, která našla svůj největší projev v bolestném utrpení Ježíše pro naši spásu. Bible je plná výroků o Božím milosrdenství. Podle staré tradice se první neděle po Velikonocích - „Druhá neděle velikonoční“ nazývá Bílá neděle - „Dominica in albi“". Tento den ti, kteří byli pokřtěni na Velikonoční vigilii, odložili svůj bílý šat - symbol světla. Bílý oděv měli odložit, ale novou zář, která jim byla udělena, tu měli uvádět do své každodennosti. Plamen pravdy a dobra, který v nich Pán zažehnul, měli pečlivě střežit, aby i do našeho světa vnášeli něco ze zářivosti a dobroty Boží. Svatý otec Jan Pavel II. si přál, aby tato neděle byla slavena jako slavnost Božího milosrdenství: ve slovu „milosrdenství“ spatřoval shrnuté a pro naši dobu nově interpretované celé tajemství Vykoupení. Žil pod dvěma diktátorskými režimy a byl ve styku s chudobou, nouzí a násilím, zakusil moc temnot, jimiž je sváděn svět i v této naší době. Zakusil však také, a to neméně silně, přítomnost Boha, který proti těmto silám staví svou naprosto odlišnou a božskou moc: moc milosrdenství. Milosrdenství klade meze zlu. Milosrdenstvím se vyjadřuje celá specifická přirozenost Boha, jeho svatost, moc pravdy a lásky. Stávejte se den po dni muži a ženami Božího milosrdenství! Milosrdenství je šatem světla, které nám Pán daroval křtem. Nesmíme dopustit, aby toto světlo zhaslo; naopak, musí v nás růst každým dnem, a tak přinášet světu radostné poselství Boha. Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

Můžeme si položit otázku, co může8. 4. Slavnost Zvěstování Páně me od nového papeže očekávat. Je Slavnost Zvěstování Páně, slavíme obvykle 25. března, devět měsíců před však těžké na ni hned na začátku Kristovým narozením. Protože letos je tento den pondělí Svatého týdne, pontifikátu odpovědět. Nově zvolepřekládá se na dnešní den. ný papež František od prvního 14. 4. Třetí neděle velikonoční okamžiku svého pontifikátu nepřestal svou skromností a prostotou šo- 21. 4. Čtvrtá neděle velikonoční Čtvrtá velikonoční neděle bývá nazývána také nedělí Dobrého pastýře. kovat svět. Říká se o něm, že během V evangeliu čteme postupně během jednotlivých ročních cyklů z Janova svého celého pastoračního působení evangelia, 10. kapitoly, Ježíšova slova, kdy uvádí nejprve podobenství o byl vždy člověkem, který měl blízko pastýři, a když jej posluchači nechápou, vysvětluje je a nazývá sám sebe k chudým a slabým, byl znám jednoduchostí svého života a tím, jak moc dobrým pastýřem. Dnešní neděli také zvláště pamatujeme na modlitby za mu záleželo na péči o chudé a socinová kněžská a řeholní povolání. álně potřebné. Jako kardinál v Bue„Každé duchovní povolání, ať už ke kněžství nebo k zasvěcenému životu, nos Aires bydlel sám v jednoduchém je velký Boží dar nám všem. Je to znamením Boží existence a velkým bytě ve druhém patře budovy arciprojevem Boží přízně. To, co si Pán Ježíš přeje, aby se i člověk účastnil diecézní kurie, která stojí vedle kasvou touhou a modlitbou na daru povolání, ukazuje, jak daleko jde se svou tedrály, často si sám vařil a po městě důvěrou k člověku.“ (podle stránek farnosti Třebíč) se pohyboval převážně v prostřed„Nových kněží přibývá pomalu, ale umírá jich hodně. Zdá se však, že to cích hromadné dopravy. Ještě večer nikomu nevadí. Nikdo nás jaksi nepotřebuje. Mladí lidé nevolají, abychom po svém zvolení telefonoval apošje dobře připravili na manželství, hlavně, že je veselá svatba. Rodiče tolskému nunciovi v Argentině a jenevolají, abychom učili jejich děti, stačí jim násobilka. Nevoláte, abychom ho prostřednictvím vyzval argenvaše staré rodiče připravili na věčnost, hlavně pohřeb s hudbou a hodně tinské biskupy a věřící, aby nejezdili věnců. Je kněz v lidské společnosti opravdu zbytečný? Teprve tehdy bude do Říma na zahájení pontifikátu, zase dostatek kněžských povolání, až lidé pochopí, k čemu kněžství je. A protože cesta je dlouhá a nákladná. nebude to asi dříve, než nastane velké prázdno po tom, co kněžská služba Ať namísto výdajů za cestu věřící dává lidské společnosti. Kdo je to kněz? Kristus sám dnes odpovídá: Je to raději věnují peníze na chudé. Ani Pastýř lidí. Je to člověk, který je kněžstvím vyňat ze svých příbuzenských jako kardinál nikdy nevyhledával svazků, který si nezaložil rodinu, aby tu byl pro druhé jako Kristův hlas, publicitu v médiích, zato pravidelně Kristův apoštol. Lidé jsou v prudkém tempu života stále nakloněni zpovídal v katedrále jako každý jiný zapomínat, že jsou lidé, stále jsou nakloněni ztrácet lidskou tvář a jednat kněz ve svém kostele a navštěvoval jako zvěř. Lidé umějí řídit kosmické lodě, ale neumějí řídit sami sebe. Lidé nemocné v nemocnicích. Zároveň vždy vystupoval jako rozhodný umějí stavět mraveniště velkoměst, ale neumějí tam být šťastní. A v tom je ochránce pravd víry a nauky církve funkce kněze, aby lidem stále připomínal, že jsou lidé a mají být lidmi; že v zásadních morálních otázkách. jsou stvořeni jako Boží obraz a mají se tedy Pánu Bohu podobat svou Jeho vstřícný postoj k přesvědčení vzájemnou láskou. Lidé jsou stále nakloněni omezovat morálku na to, co je jinověrců se mnohokrát projevil módní v té, nebo oné společnosti. A je posláním kněze vychovávat v ekumenických kontaktech a často člověkovo svědomí podle věčných neměnných norem dobra a Stvořitelova přesáhl i hranice křesťanského světa řádu. Lidé jsou stále nakloněni považovat člověka za produkt práce a vlivu svým kontaktem s židovskou obcí. prostředí. A je posláním kněze vysvětlovat, že práci dělají také koně To osvědčil také tím, že ještě v den a stroje a nestanou se proto lidmi, vždy zůstanou jen utahanými koňmi volby zaslal pozdravný telegram a opotřebovanými stroji. Že člověčenství v nás roste tím, co je nad prací vrchnímu římskému rabínovi. Už od a za prací. Když při rytí zahrady uvidíš u plotu krásu žlutého podbělu, nebo prvních okamžiků jeho pontifikátu si při práci na poli uslyšíš skřivánka.“ (podle stránek farnosti Jestřebí Hory) mnozí kladou otázku, co můžeme od 23. 4. Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka papeže Františka očekávat. Vzhledem k jeho zkušenostem a o- 24. 4. Sv. Jiří, mučedník sobnostnímu nastavení lze jistě oče- 25. 4. Svátek sv. Marka, evangelisty kávat, že bude v současné světové krizi zdůrazňovat práva chudých 28. 4. Pátá neděle velikonoční a slabých a bude s celou církví stát 29. 4. Svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy na jejich straně. Ve svém druhém 30. 4. Sv. Pius V., papež Jaroslav Branžovský projevu ke kardinálům se velmi jemně zmínil o tom, že dobře vnímá Gratulace k životnímu jubileu stáří současného kardinálského kolegia. Pochopitelně se tedy očekává, 26. dubna letošního roku oslaví že sbor kardinálů omladí, a to předekardinál Dominik Jaroslav Duka vším o biskupy z pastorace. Je třeba 70 let svého života. se modlit, aby si ke svým zamýšleTaké s Vámi se společně připojujeme ke gratulantům ným změnám vybral dobré spolupraa v modlitbě vyprošujeme Boží požehnání covníky a měl k tomu, co sám pozná, že od něj Pán chce a co má a hojnost darů Ducha Svatého. vykonat, dostatek energie, odvahy Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013 Strana 3

a světla Ducha svatého. Blíží se Velikonoce. Papež Jan Pavel II., ve své knize „Překročit práh naděje“ napsal: „Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou.“ A tento někdo je Láska... Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“. Ano, nemůžeme se bát, protože vstal z mrtvých ten, který pro nás visel na dřevě kříže; Pán opustil hrob. Bratři a sestry, „Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným“. Kámen, který zavrhli, kámen, který odmítli! Jak by se dalo lépe vyjádřit to, co se děje na Velký pátek? „Pryč s ním, ukřižuj ho, ukřižuj ho,“ volal zástup. „Musí zemřít, protože se vydával za Božího Syna.“ A Syn Boží zemřel! Kontemplovali jsme agonii Původce života. Byli jsme svědky jeho potupného konce na kříži. A dnes? Je-li hrob prázdný, žije-li, nedokázalo se, že je pravdivé, co prohlásil římský setník: „On byl opravdu Boží Syn.“ A vstal-li z mrtvých, což není opravdu v lidských dějinách úhelným kamenem a svorníkem božské konstrukce? Ano, sám Bůh na něm zbudoval novou úmluvu víry, naděje a lásky. Smlouvu života a nesmrtelnosti, protože „Pán života nezná zkázu smrti…“ Jsme svědky zázraku, svědky moci Boha. Božská moc, která je podmínkou opravdové svobody člověka, kterému hlásá: Láska přemohla nenávist. Pán vstal z mrtvých a dodává všem, kdo se podílejí na jeho vítězství nad smrtí, odvahu a sílu pokračovat v budování nového lidstva, které odmítá jakoukoli formu násilí, sektářství a nespravedlnosti. Mocně vstal z mrtvých pán života a přinesl s sebou lásku a spravedlnost, úctu, odpuštění a smíření.“ Jan Pavel II. Urbi et orbi o velikonoční neděli, 7. dubna 1996. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. (Řím 6,4) Radostné prožití velikonočních svátků vám přeje P. Wojciech Zapiór

Strana 4

Účinky lásky Ctnost lásky má v životě člověka konkrétní dopad. Projevuje se. Láska touží po jednotě. Snaží se o vzájemné bytostné prolnutí. Proto je ochotna vystoupit i ze sebe sama. Oprošťuje člověka od individualismu a egoismu. Milující myslí více na milované než na sebe. Dokonce tolik, že je schopen sebeoběti. Dokáže se zapřít ve jménu lásky. Láska je ochotna snášet zranění, při přetváření vlastního já, které je zasaženo láskou a přetvářeno. Člověk se nechá přetvářet, aby milovaná osoba mohla být více objata a mohla vstoupit do srdce toho, kdo ji miluje. Láska má nakonec vliv na všechno, co se týká života, neboť ovlivňuje smýšlení a jednání člověka. Avšak ne všechno, co vypadá jako láska k člověku, je ctností. Lidská láska je velmi často poznamenána zištností, sebestředností, sobectvím. Božská láska je inspirací, je etickou výzvou pro lidskou lásku. Díky tomu, že je nám božská láska vylita do srdcí, není pouze inspirací, ale je též milostí, která nás uschopňuje a pomáhá nám. Bůh dává božskou lásku člověku proto, aby Ho mohl milovat. láska k sobě Bližního má člověk milovat jako sám sebe. To ale klade na člověka nemalý požadavek pozitivního a vyváženého vztahu k sobě. Láska k sobě samému má být formována Boží láskou. Mám milovat sebe sama přes svůj vztah k Bohu. Správná láska k sobě může být deformována ve dvou krajnostech – jako egoismus, když dobro bližního kladu až na druhé místo, anebo jako sebepopření, když sebe zanedbávám a odsouvám do pozadí. Sebepopření se projevuje podceňováním sebe sama, pohrdáním sebou, poškozováním. láska k bližnímu Láska k bližnímu se dá praktikovat ve dvou rovinách: láska společenského charakteru – obecnější, v rodině, sousedské vztahy, pracovní vztahy, a láska osobního charakteru, která vychází z originality každého jednotlivce. Láska má mnoho podob a projevů. Ne všechny jsou uplatnitelné na každého. Specifické vztahy však nevylučují lásku k ostatním. Bude pouze jiná. láska k nepřátelům Specifikem Nového zákona je láska k nepřátelům, která je naprosto unikátně křesťanská. Ježíš o ní mluví při svém Horském kázání. Jak se může konkrétně láska k nepřátelům projevit? Slušností, úctou, ochranou dobré pověsti, neodpíráním soukromého nebo společenského uznání. Za určitých okolností je však moudré od těchto projevů lásky upustit. Pokud by jimi byl dotyčný podrážděn, pokud by je vnímal jako provokaci, pokud by dané jednání zůstalo nepochopeno. Existují však okolnosti, v nichž se nelze omluvit z projevů lásky. Je to v situaci, kdy je nepřítel v krajní nouzi. Je to v situaci, kdy nepřítel prosí o odpuštění – je mravní povinností na prosbu přistoupit, udělat vstřícné gesto. A také tehdy, kdy naše kladné jednání a překlenutí problému může napomoci vnitřní konverzi dotyčného. odpuštění Specifickým a vrcholným projevem lásky k bližnímu je odpuštění. Překračuje postoj usmíření. Nespočívá pouze v odstranění emocí. Odpuštění může za jistých okolností doprovázet povinnost žádat vyrovnání či adekvátní náhradu (např. při poškození pověsti). Na co je třeba reagovat odpuštěním? Na urážku. Tedy na vyvolávání a působení morální bolesti. V případě vzájemné urážky je povinnost usmíření na straně toho, kdo problém vyvolal, případně toho, kdo jednal závažněji. Dalším předmětem odpuštění může být křivda. Křivdou se rozumí nespravedlivé odnímání společenské čestnosti. Často se prakticky projevuje jako nařčení. V tomto případě nestačí pouze usmíření, ale je požadováno také odčinění. Obvykle se uskutečňuje veřejnou omluvou. A posledním předmětem odpuštění je poškození, které se vztahuje na nespravedlivé nakládání s materiálními dobry. V tomto případě je požadována restituce, to znamená vyrovnání, případně náhrada škody. společenský rozměr Přikázání lásky k bližnímu má také sociální dopad. Jsme vybízeni, abychom prokazovali dobro těm, kdo jsou v nouzi. Myslí se tím dobročinnost nebo jiným slovem solidarita, která znamená systematickou práci na odstraňování příčin bídy. Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

Zemřel P. Alois Kotek Kojetínský rodák, propagátor odkazu P. Šuránka Ve věku 86 let zemřel v úterý 19. března 2013 v Kroměříži P. Alois Kotek, dlouholetý farář ve Vrchoslavicích na Prostějovsku a editor spisů P. Šuránka. Rozloučení se zemřelým se uskuteční v pondělí 25. března od 14.30 hodin ve farním kostele v jeho rodném Kojetíně a po mši svaté bude jeho tělo uloženo na místním hřbitově.

Biblicky se jí říká almužna. II. vatikánský koncil rozvíjí etiku přikázání lásky jako otázku spravedlnosti, která dbá o rovnoměrné zlepšování životních podmínek, kterému napomáhá celosvětová solidarita. Konkrétně to znamená vystoupit ze svého přízemního horizontu a vnímat mezilidské vztahy v širších vazbách. Nevnímat jen sourozence či sousedy, ale též lidi z druhé strany státu, světadílu i světa. Všímat si, být dotčen jejich situací, být ochotný se nasadit pro její zlepšení. zvěstování Krista – vrcholná láska k člověku Ježíš ve svých požadavcích vychází ze starozákonní výzvy: sytit hladové, dávat pít žíznivým, oblékat nahé, přijímat pocestné, navštěvovat nemocné, osvobozovat zajaté. Povinnost lásky k bližnímu však nelze chápat jen v hmotné a sociální dimenzi. Láska jako podíl na božském životě je spojena s poznáním víry. Proto je nejdůležitější formou lásky k bližnímu apoštolát a tedy hlásání evangelia! (pokračování příště) P. Libor Churý

Svatá Gianna Beretta Molla

Lékařka a matka, která obětovala svůj život za záchranu svého dítěte. Gianna Beretta se narodila v Magentě (dnešní Miláno) 4. října roku 1922. Již v mládí ochotně přijala dar víry a křesťanského učení od svých vynikajících rodičů. Díky tomu vnímala život jako nádherný Boží dar, měla silnou víru v Jeho prozřetelnost a byla přesvědčena o nezbytnosti a účinnosti modlitby. Během středoškolského a vysokoškolského života se pilně věnovala studiu a zároveň se také aktivně zapojila do apoštolské služby pro mladé křesťany a charitativní činnosti pro chudé a seniory jakožto člen společenství svatého P. Alois Kotek se narodil 21. 1. Vincenta de Paula. 1927 v Kojetíně. Po letech stuPo získání doktorátu v lékařství a chirurgii na univerzitě v Pavii v roce 1949, otevídia a práce se dostal na pět let rá lékařskou kliniku v Mesero. Později se specializuje na pediatrii na univerzitě v do vězení za náboženskou činMilánu a s velkou láskou se věnuje maminkám, dětem, starým a chudým. Práci nost (1951–56). Následovalo v medicíně považovala za své poslání a také za dar od Boha. dvanáct let zaměstnání v TechI když je plně nasazena jako lékařka, nachází ještě dost času a sil věnovat se v rámnoplastu v Chropyni (1956–68). ci „Katolické akce“ mladým dívkám a zároveň se její radost ze života projevuje ve Kněžské svěcení mohl přijmout vášnivém lyžování a horolezectví. Právě na horách dokáže předávat svůj úžas nad až 6. září 1969 v Olomouci. Ponádherou stvoření svým mladým kolegyním. té působil ve Valašském MeziByla povolána do manželství, a s nadšením se zcela oddala „vytvoření opravdové říčí (1969–70), Malenovicích křesťanské rodiny“. Zasnoubila se s Pietrem Mollou a v době jejich zásnub zářila (1970–72), Vřesině (1972–73), štěstím a radostí, za což velmi děkovala a chválila Pána. 24. září 1955 pak uzavírá Jevíčku (1973) a Pivíně (1973– manželství v basilice sv. Martina v Magentě a je šťastnou manželkou. V listopadu 81). Naposledy byl dlouholeroku 1956 se k její neskutečné radosti stala matkou syna Pierluigiho, v prosinci tým duchovním správcem far1957 se jí narodila dcera Mariolina a v červenci 1959 dcera Laura. S prostotou ností Vrchoslavice a Pavlovice a vyrovnaností skloubila povinnosti matky, manželky, doktorky a své vášně pro u Kojetína (1981–2013). život. V září roku 1961 na konci druhého měsíce těhotenství byla zasažena dotekem utrpení – v její děloze byl nalezen nádor. Před nutným chirurgickým zákrokem, i když ví o riziku, jež hrozí jejímu těhotenství, žádá chirurga, aby zachránil život jejího dítěte. Odevzdala se cele do Boží prozřetelnosti. Sedm měsíců, které zbývaly do narození dítěte, strávila s obdivuhodnou sílou ducha a v neúnavném plnění povinností matky a lékařky. Několik dní před narozením dítěte stále důvěřovala Boží prozřetelnosti, a byla připravena nasadit za své dítě život, aby bylo zachráněno. „Pokud se musíte rozhodnout mezi mnou a dítětem, neváhejte – volte dítě, trvám na tom. Zachraňte jej.“ Nad ránem 21. dubna 1962 se narodila Gianna Emanuela. Přes veškerou snahu a péči lékařů nakonec Gianna 28. dubna umírá v nevýslovných bolestech a po opakovaných výkřicích „Ježíši, miluji tě“. Bylo jí 39 let a její pohřeb byl provázen hlubokou bolestí, ale také vírou a modlitbou. Její hrob se nachází na hřbitově v Meseru. Papež Pavel VI. připomenul Giannu na nedělní bohoslužbě 23. září 1973: „Tato mladá maminka z diecéze v Miláně cílevědomě obětovala svůj život za svou dcerku.“ Svatý otec v těchto slovech jasně odkazuje na Krista na Kalvárii a v eucharistii. Gianna byla blahořečena papežem Janem Pavlem II. 24. dubna 1994 v rámci mezinárodního Roku rodiny. Svatořečena byla dne 16. května 2004. P. Libor Churý a kol. Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

Strana 5

 Poděkování…. Koncem každého kalendářního roku – v listopadu – rozdávám úmysly pro modlitbu členům ŽIVÉHO RŮŽENCE na následující rok. Chtěla bych všem poděkovat za včasné převzetí. Také děkuji za finanční příspěvek na mše svaté, které se slouží čtyřikrát v roce za všechny živé i zemřelé členy ŽR. V tomto společenství je 66 členů a každý se modlí denně jeden desátek růžence na předepsaný úmysl v době, kterou si sám určí. Všem za tuto službu Pán Bůh zaplať. Marta Pastorková

Výročí olomouckého biskupství připomene série přednášek Letošní rok se nese ve znamení dvou významných výročí. První je spojeno s cyrilometodějskými oslavami (1150 let příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu), druhé připomíná zřízení či „obnovení“ olomouckého biskupství v roce 1063. Výročí 950 let olomouckého biskupství, si zá- 10. dubna: prof. Miloslav Pojsl jemci připomenou např. novou výstavou, která Osobnost biskupa Jindřicha Zdíka bude instalována ve výstavním sále ArcibiskupMgr. Tomáš Parma, Ph.D. ského paláce v Olomouci a v katedrále sv. Vá- 15. května: František kardinál Dietrichstein na olomouckém biskupském stolci clava s příchodem letní turistické sezóny (oficidoc. Mgr. Radmila Pavlíčková, Ph.D. ální sídlo olomouckých biskupů je veřejnosti 12. června: Stavebník a mecenáš Karel II. z Liechtensteinu-Castelcorna přístupné od května 2011) nebo také sérií nauč11. září: P. Jan Larisch, Th.D. ně popularizačních přednášek zaměřených na Rudolf Jan, arcivévoda rakouský, arcibiskup olomoucký a kardinál vybrané osobnosti olomouckých biskupů a arciPhDr. Jitka Johnová, Th.D. biskupů, mezi nimiž najdeme významné diplo- 9. října: maty, stavitele, mecenáše umění, podporovatele Kardinál Bedřich Fürstenberk spolkového života a průmyslu, ale také podpo- 13. listopadu: PhDr. Jitka Johnová, Th.D. rovatele charitativní a charitní činnosti. Olomoucký arcibiskup Theodor Kohn Přednášky jsou určeny pro nejširší veřejnost 11. prosince: P. PhDr. Jindřich Charouz, O.Praem., Th.D. a budou pořádány vždy druhou středu daného Arcibiskup-mučedník Josef Karel Matocha měsíce (v květnu až třetí středa) v prostorách Arcibiskupského paláce Olomouc. Začátek je vždy v 17.00 hodin a vstupné volné. Po skončení přednášek se zájemci mohou také těšit na prohlídku interiéru rezidence olomouckých biskupů. Aktuální informace o programu a jeho změnách najdete na webu arcibiskupskypalac.ado.cz nebo na tel. 587 405 421. Turistický provoz Arcibiskupského paláce také plánuje vydání pamětní mince a dalších upomínkových předmětů. Ve spolupráci s Centrem pro školy Arcibiskupství olomouckého připravuje výtvarnou a literární soutěž pro školy z olomouckého děkanátu. Pro školy připravujeme také prohlídky olomoucké rezidence s pracovním listem věnovaným tomuto významnému výročí. Oslavy uzavře koncert „Hudba na dvoře olomouckých biskupů a arcibiskupů“. Martin Kučera (převzato z Oldinu)

Soutěž k výročí olomouckého biskupství

U příležitosti 950. výročí obnovení olomouckého biskupství vyhlašuje Arcibiskupství olomoucké soutěž pro žáky základních a středních škol. Úkolem účastníků bude literárním či výtvarným způsobem zachytit historii nebo současnost církve v olomoucké arcidiecézi a její přínos pro společnost. Soutěž se koná pod záštitou arcibiskupa Jana Graubnera a její uzávěrka je koncem června 2013. Soutěžící jsou rozděleni do tří kategorií: první z nich je určena pro žáky 1.–5. tříd základních škol, druhá pro žáky 6.–9. tříd ZŠ a odpovídajících ročníku víceletých gymnázií; třetí kategorie je pak pro žáky a studenty všech typů středních škol. Zasílat do soutěže lze buď výtvory literární, zpracované jakoukoliv formou v rozsahu maximálně dvou stran A4, nebo díla výtvarná, opět v jakémkoli zpracování. Každý účastník smí zaslat jen jeden soutěžní příspěvek. Do soutěže budou zařazeny práce zaslané do konce června 2013. Nutné je uvést jméno a příjmení, třídu a adresu školy. Vyhlášení výsledků se uskuteční 4. října 2013 ve slavnostní dvoraně Arcibiskupského paláce. Vítězové budou oceněni a zároveň získají pro svou třídu zdarma prohlídku paláce. Oceněné práce budou vystaveny od Dnů evropského dědictví (7.–15. září) do konce září tohoto roku v prostorách Arcibiskupství olomouckého. Soutěžní příspěvky zasílejte na adresu Informačního centra Arcibiskupství olomouckého, Wurmova 9, 771 01 Olomouc. Další informace Martin Kučera, e-mail: [email protected], nebo www.arcibiskupskypalac.ado.cz. Jiří Gračka Strana 6


 Vzpomínky se vrací . P. Cyril Juroška, SDB S P. Cyrilem mne seznámila Libuška Calábková na podzim roku 1987. Tou dobou jsem se jako samouk učil hrát na varhany, protože varhany se mi vždy líbily a navíc ve farnosti Záhoří u Písku, kam jsme jezdili na návštěvu k prarodičům a příbuzným z tatínkovy strany, neměli varhaníka. Původně jsem se učil hrát ve škole na housle, takže noty jsem znal. Libuška mi tehdy řekla, že P. Cyril nabízí zájemcům, že je na varhany hrát naučí. Tak jsme do Domaželic jedno sobotní odpoledne zajeli na kole, pan farář mne přijal a po dohodě jsem k němu začal jezdit, buď do Domaželic, nebo každý pátek na mši sv. do Beňova. Zde jsem doprovázel zpěv při mši svaté a po mši mi P. Cyril řekl, co bylo špatně, jak zlepšit např. určité místo v písni, jak vytvořit předehru, mezihru, dohru, jak přejít z jedné stupnice do druhé. P. Cyrilek, jak mu všichni říkali, měl smysl pro humor. Vzpomínám, že jednou mi dával 100, Kčs (ano, československých), ať mám na autobus. Jízdenka tehdy stála z Přerova do Beňova, nebo Domaželic 3,- Kčs. Nechtěl jsem to přijmout, namítal jsem, že peníze mám, vydělám si na brigádě, rodiče mi dají. Když jsem se nechtěl nechat přesvědčit, řekl mi: „Když Ti někdo něco dává, tak si to vem. Pokud Ti to dává rád, uděláš mu tím radost. A pokud ti to dává nerad, tak ho tím potrestáš. A on už Ti to víckrát nedá.“ Na to se již nedalo nic namítnout. P. Cyril, když nespěchal, jezdíval do Beňova i zpět autobusem, případně za příznivého počasí chodíval pěšky. Posílal svým přátelům vždy k Vánocům a Velikonocům pěkná přání, často veršovaná. Díky jeho ochotě a trpělivosti jsem potom mohl sloužit příležitostně jako varhaník i v dalších kostelích našeho děkanátu. Nejsem jediný, koho P. Cyril učil hrát na varhany. Nemohu rovněž zapomenout na pana varhaníka Hrbase a pana kostelníka Zmeškala z Beňova, se kterými jsem se tehdy seznámil. Jaroslav Branžovský

Ráda vzpomínám na dobu, kdy v Přerově působil P. Doc. ThDr. František Janhuba. Dále budu už psát jen P. Janhuba, protože tituly získal až později, když byl již mimo Přerov. Byl zde krátce předtím, než nastoupil na vojnu (tehdy kněží chodili po svém vysvěcení na 2 roky na vojnu, později naopak studovali jako bohoslovci, pak museli přerušit studium a teprve po dvou letech na vojně mohli dokončit studium a byli vysvěceni na kněze). Byl velice obětavý a horlivý. Často vykládal o tom, jak v Přerově a v okolí učil celkem 600 dětí v náboženství. Tehdy ještě nebylo běžné, aby mladí kněží měli auta, a proto všude a za každého počasí jezdil na kole. Někdy se stalo, že kolo píchl a pak ho vždy přivezl k nám a požádal mého bratra Marcela, aby mu ho zalepil. Mezitím než bylo kolo spraveno, poseděl u nás a pohovořil s námi. Vzpomínám si také, že kdysi (protože neexistovaly žádné učebnice pro výuku náboženství) nakoupil knihy, které používali věřící v Československé církvi. Byla to obdoba našeho katechismu. Všechna místa v knize, kde se text lišil od naší katolické věrouky, začernil tuší. Pak přinesl knihy k nám a my všichni jsme mu pomáhali prolistovat každou knihu a začernit příslušná místa. Tyto knihy pak používal k výuce náboženství. Věnoval se historii. Uměl zajímavým způsobem nám, mladým, přiblížit každé období našich dějin. Byl také ochoten s každým diskutovat nebo dokonce pomoci mu s nějakým úkolem ve škole. Vzpomínám si, že jsme si např. měli dosti často připravit referát o našich spisovatelích, případně nějaké téma z dějepisu a já jsem se šla poradit s P. Janhubou. Něco mi řekl sám a navíc mi přichystal příslušnou literaturu (měl hodně knih), kde jsem načerpala nové vědomosti, které potom kromě mne nikdo neměl. Bylo proto jisté, že tyto školní úkoly jsem pak mívala nejlepší z celé třídy. Také mi pravidelně půjčoval knihy na čtení a byl ochoten mi odpovídat na moje dotazy a vysvětlovat vše, co jsem chtěla znát. Uměl také sehnat náboženské knihy. Tehdy se totiž žádná náboženská literatura nevydávala, a pokud někdo něco měl, získával to ze zahraničí, což také nebylo jednoduché. Jinak všichni „přežívali“ s časopisy a knihami, vydanými ve 40. letech a dříve. Vzpomínám, že jednou se moji rodiče zmínili o tom, že by si velmi rádi přečetli Dějiny od Ráčka. P. Janhuba slíbil, že je obstará a skutečně je za nějaký čas přinesl a dokonce nám je daroval. Můj bratr také vzpomínal na to, jak se věnoval ministrantům. Často je zval k sobě na faru. Za totality totiž neexistovaly žádné klubovny, kde by se mohla věřící mládež scházet. P. Janhuba pro ně vymýšlel program a samozřejmě hráli také hry. Jednou se stalo, že kluci spolu začali zápasit a vůbec nereagovali na napomenutí kněze, aby toho nechali. P. Janhuba je prý tehdy polil vodou a oni se ihned uklidnili. Ludmila Křivánková Vážení a milí čtenáři, právě jste dočetli poslední příspěvek, který nám přišel z vašich vzpomínek na zesnulé kněze, působící v přerovském děkanátu v letech minulých. Chceme poděkovat Vám všem, kteří jste přispěli svou vzpomínkou a nám ostatním připomněli ony statečné kněžské osobnosti, které se Vám vryly do myslí i srdcí. Pokud by nám chtěl ještě někdo z vás poslat svou vzpomínku, rádi ji zveřejníme. redakce


Strana 7

Chlapci a děvčata! Velikonoční doba stále trvá a radost, kterou jsme si přáli o Velikonocích, můžeme prožívat celý měsíc duben. Je to radost z toho, že nám Pán Ježíš otevřel cestu k věčnému životu. Byl vzkříšen! To slovo se dobře vyslovuje, ale někdy je třeba se zamyslet. Teď na jaře je to velmi jednoduché, neboť celá příroda vypráví o svém Stvořiteli a pomáhá nám pochopit i vzkříšení. Jen se chlapci a děvčata dívejte kolem sebe na louky, stromy, květiny, nebe a ptáky a všechno živé. Stačí jen teplé paprsky slunce a vše se rozvine do úžasné krásy. Svět se zaplaví tím nejkrásnějším zpěvem, bzukotem a šumem. A to je chvíle, kdy nám lidem nezbývá než se na sebe usmívat a radovat se z cesty k věčnému životu s Pánem Ježíšem. „Slovo svatý je významově spojeno se slovy světlo, svit, svět. Tyto spojitosti ukazují, že svatý znamená zářící. Velmi často se také setkáváme s tím, že o nich mluvíme jako o světlech, která zářila v temných dobách dějin a ukázala cestu, ale podala i doklad, že světlo vítězí nad temnotou. Bez povšimnutí nesmíme ponechat ani to, že svět je to, co se skvěje před naším zrakem. Slovo svět označuje původně to skvělé Boží dílo, které není lidmi a hříchem poničeno. Z toho pak plyne, že svatí jsou ti, kdo nám představují člověka takového, jak si ho přeje Bůh.“ (Petr Piťha)

Svatý Vojtěch Svatý Vojtěch se narodil kolem roku 956 na hradě Libici. Pocházel z rodu Slavníkovců. Devět let (972-981) strávil v Magdeburku v blízkosti arcibiskupa Adalberta, jehož jméno při biřmování přijal. V roce 981 byl vysvěcen na kněze prvním pražským biskupem Dětmarem a po jeho smrti nastoupil na jeho místo (983). Do jeho diecéze patřilo kromě Čech a Moravy také Slezsko, část jižního Polska a dnešního Slovenska. Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžským manželstvím a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici. Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine, pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Po pěti letech v úřadu Vojtěch v roce 988 opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do řeckého kláštera ve Valle Luca a nakonec do reformního benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde s podporou papeže složil 17. dubna 990 řeholní slib. Na přání papeže se v roce 992 vrátil do Prahy a založil benediktinský klášter v Břevnově. Při návratu z druhého pobytu v Římě dostal zprávu o vyvraždění svého rodu Přemyslovci (995) a odešel hlásat evangelium pohanským Prusům (996). Vojtěchova misionářská činnost však skončila hned na samém počátku: sedm Prusů ho 23.4.997 probodlo svými oštěpy. Z Hnězdna, kde byl pohřben, byly jeho ostatky převezeny v roce 1039 do Prahy a byly uloženy na Pražském hradě, kde později kníže Spytihněv I. založil novou baziliku a dal ji zasvětit společně sv. Vítu, sv. Václavu i sv. Vojtěchu.

Přilítlo jaro z daleka

Vítězslav Hálek

Přilítlo jaro z daleka a všude plno touhy, vše tlačilo se k slunci ven, že snilo sen tak dlouhý. Vylítly z hnízda pěnkavy a drobné děti z chýše, a pestré kvítí na lukách přesladkou vůni dýše…. Strana 8

Liba


Jarní víkend pro ministranty se uskuteční ve dnech 12. – 14. dubna 2013. Tentokrát bychom se vypravili do nedalekých Otrokovic, kde bychom spali v klubovně na faře – na karimatkách. Zúčastníme se mší svatých v místním kostele sv. Vojtěcha. Jistě bude čas i na nějaké hry jak v klubovně, tak na hřišti, případně i na soutěže s místními ministranty. V sobotu bychom vyrazili na výlet do chřibských lesů. Předpokládaný odjezd vlakem by byl v pátek v 16.14 hod. z Přerova. Sraz je v 15.50 hodin na vlakovém nádraží. Předpokládaný návrat v neděli ve 12.35 hod. S sebou: kartičku zdrav. pojišťovny, spacák, karimatku, vhodné oblečení na ven i dovnitř (může být chladno), dobrou obuv, přezůvky, svačinu na cestu (popř. i jako večeři na pátek). Cena: 200,- Kč (zahrnuje jízdné, pobyt, stravu). Pokud by byl problém pouze v penězích, zkuste se ozvat na faře, nějak se dohodneme. Přihlášku se zálohou 100 Kč je potřeba odevzdat do 7. dubna, nejlépe u jáhna.

Modlitby mládeže alias křížová cesta v netradičním provedení Už jste někdy zažili velice netradiční, emočně a duchovně nabitou křížovou cestu? My ano! A to díky nezvyklému hudebnímu doprovodu. Mluvené slovo totiž vhodně doplňovaly videoklipy interpretů z celého světa. Díky technice jsme vše mohli sledovat na velkém promítacím plátně, které bylo umístěné blízko hlavního oltáře. Vše se odehrálo v pátek 8. března po večerní mši svaté v kostele sv. Vavřince v rámci pravidelných modliteb mládeže přerovského děkanátu (každý druhý pátek v měsíci). Zvaní byli protentokrát nejen mladí, ale farníci všech věkových kategorií. Přestože se v ten den opět nečekaně ochladilo, sešlo se nás dostatečné množství a společně jsme tak mohli prožít nezapomenutelné okamžiky. Naše srdce plála a chválila Boha. Ona hodina a půl (na křížovou cestu velmi netradiční délka) nám tak utekla jako nic. Tímto děkujeme všem zúčastněným za společenství modlitby a věříme, že nelitovali stráveného času. Velké díky ale patří především otci Liborovi, který tyto pravidelné každoměsíční modlitby organizuje. Otče, díky za Vaše nové nápady a impulsy. Simona Vondráková

Léto bez tábora? To přece nemyslíte vážně!

Letos se všechna tato potěšení odehrají ve stanové základně v Pístovicích u Vyškova a budeme na ní mít celých 14 dní, a to od 1. do 14. července 2013. Malchut nám už teď otvírá své brány a volá nás (Co to znamená? Přijeďte a uvidíte.)

Už po 8. se letos sešel táborový tým složený z přerovské a okolní mládeže, aby zorganizoval letní tábor pro děti. Všichni jsme jako děti letními tábory prošli – a zanechaly v nás nesmazatelnou stopu. Především v tom, že léto bez tábora není pro nikoho z nás tím pravým létem. A tak, když už jsme dětskému věku odrostli, rozhodli jsme se toto potěšení poskytnout dalším generacím . Aspoň pár dnů strávit mimo civilizaci, bez vymožeností moderního světa (divte se, ale ono to bez nich taky jde!), uprostřed přírody poznávat nové kamarády, objevit schopnosti, o nichž jsme nevěděli, že v nás jsou, zkusit jít až na hranice svých možností a možná ještě kousek dál, zakusit potěšení z překonání sama sebe (a příležitostí k tomu bude bezpočet). Pokud by se mezi vámi našli rodiče nebo farníci, kteří by byli ochotní nám přispět či nás podpořit čímkoliv, od brambor, zavařenin, ovoce, hmotných darů, které by se daly použít jako ceny, starších prostěradel nebo zbytků látek, až po finanční příspěvek, budeme velmi rádi a velmi vděční, Pán vám to určitě odplatí. Na závěr bychom rádi upřesnili, že vedoucí za tuto svou aktivitu nepobírají žádnou mzdu ani příspěvek, děláme to, protože chceme a protože nás to baví. Každý, kdo by se našeho letošního dobrodružství rád zúčastnil, najde přihlášku na faře a v zákristii v Přerově nebo na www.taborpreov.estranky.cz. Bližší informace případně podá V. Slivka, hlavní vedoucí, nebo je naleznete na plakátu či webových stránkách. Táborový tým Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013 Strana 9

Sobotu před Květnou nedělí určil papež Jan Pavel II. k tomu, aby se mladí lidé setkávali společně se svým biskupem. Tato krásná tradice se naplnila i tento rok, a tak jsme se, my, mladí z Přerova a okolí, 23. 3. ráno setkali na přerovském nádraží. Sešlo se nás 17 + otec Libor. V 7:24 jsme tedy vyrazili na nádherné moravské poutní místo Velehrad. Postupně na cestě se naplňoval vlak dalšími mladými a na konečné zastávce ve Starém Městě vznikl mohutný dav. Už po krátkém úseku naší pouti jsme začali pociťovat velkou zimu, ale i tak nás dobrá nálada neopouštěla. Po registraci jsme pokračovali dál po stopách Cyrila a Metoděje a potkávali organizátory, kteří byli dobově oblečeni a zadávali nám různé úkoly, jako desátek Růžence, což naše skupinka v čele s otcem Liborem zvládla myslím na jedničku, dále meditovat nad obdrženým citátem a další. Byla to moc pěkná cesta! Důkazem naší dobré nálady bylo třeba zpívání písní s otcem, jako např. stylově - Bože, cos ráčil atd. V 10 hod. byl zahájen společný program v bazilice, která se opravdu zaplnila do posledního místa! Úžasné! Následovala krásná svědectví, při kterých jsme mohli slyšet a uvědomit si, jak Pán mění a naplňuje lidské životy! Nesmělo chybět přivítání otce arcibiskupa Jana a jeho katecheze, ve které bylo povzbuzení pro nás, mladé, že jedině život s Bohem stojí za to! Poté ve 12 hod. následoval oběd z vlastních zásob a ve 13:30 začaly přednášky, kterých bylo dosti na výběr a všechny lákavé, jako např. Kdo vlastně jsem?, Modlitba a život, Křesťan a politika atd. A také možnost adorace. Celý náš den vyvrcholil mší svatou. Promrzlí, ale šťastní jsme vyrazili zpět domů. Závěrem bych chtěla všem poděkovat! Vždy na těchto setkáních si uvědomím, že nejkrásnější je svět viděný očima víry! Tento rok se bude slavit Setkání mladých v Rio de Janeiru, kam se asi většina z nás nedostane. Ale známá socha Krista, která má rozpažené ruce, nám říká, že Pán čeká na každého z nás a zahrnuje nás obrovskou láskou! Verča Tesková

VÝJIMEČNÝ KONCERT Dnes čtyřčlenná folkrocková kapela působí na hudební scéně už 23 let a posluchače zaujala především originálním hudebním zpracováním biblických žalmů, ale také vlastních textů s nadčasovou tematikou. Téměř 25 tisíc prodaných nosičů (kritikou velmi dobře přijatých alb), přes 850 koncertů nejen v tuzemsku, ale i na Slovensku, v Polsku, Německu, Holandsku, Francii, Švýcarsku a Irsku, společné vystoupení s Filharmonií Hradec Králové a především léta zkušeností dala Oborohu jistotu a přesvědčivost při koncertním provedení skladeb. Ústřední postavou a autorem písní je kytarista a zpěvák Slávek Klecandr. Tentokrát se můžeme těšit na velikonoční písně a žalmy. Všichni jste srdečně zváni. Vstupné je dobrovolné. Jak uvádí jedna z recenzí jejich koncertu „Při poslechu skladeb Oborohu musí mít člověk pocit, že slyší hrát a zpívat umělce, kteří mají velký dar od Boha.“ Chystá se opět jednodenní výlet pro mládež z celého děkanátu – v sobotu 27. dubna. Vydáme se na jih, najít několik schránek, které jsou součástí Cyrilometodějského cachingu. Příští modlitby mládeže budou v kostele Sešli bychom se v Přerově na vlakovém nádraží nejpozději v 7:30. v Předmostí 12. dubna 2013 od 19:30 Cestovat budeme vlakem a pěšky, návrat bude buď ve čtyři nebo v šest – hodin. Tentokrát se sejdeme podle počasí, sil a nálady. k eucharistické adoraci. Případné dotazy směřujte na o. Libora nebo na Katku Stokláskovou. Strana 10


DOBYTÍ JIŽNÍHO PÓLU V době jarních prázdnin od 18. do 22. února 2013 se na Centru pro rodinu v Pavlovicích uskutečnilo prázdninové povyražení. Cílem bylo dobýt jižní pól. Za pomoci dvou polárníků Scotta a Amundsena se děti hned v pondělí rozdělily do dvou družstev soutěžících o jeho zdolání. Celý týden se děti podrobovaly výcviku jak obstát v těžkých a drsných podmínkách. Ke konci týdne jsme mohli vidět 16 zdatných polárníků schopných zúčastnit se této expedice. V čele dvou vůdců, se nakonec oběma skupinkám podařilo po dlouhé cestě vztyčit vlajku na samém vrcholku jižního pólu. Odměnou jim pak byl táborák. Počasí nám celý týden přálo i k bobování a postavení iglú, takže si to všichni jaksepatří užili. Za tým vedoucích Weru Kužílková

Postní víkend pro ženy V podvečer 8. března jsme se sešly v kostele sv. Jiljí v Pavlovicích, kde jsme prožitím křížové cesty zahájily již tradiční 24 hodinovou postní duchovní obnovu s F. Böhmovou. Pro letošní setkání si Fanynka nakonec vybrala jako téma dvě ze tří božských ctností – víru a naději. Po radostném uvítání a večeři jsme měly první zamyšlení. Fanynka nám kladla na srdce, abychom byly v tichu (samy s Bohem), a abychom udržely na uzdě touhu popovídat si. Ráno jsme začaly společný den nevšední ranní modlitbou a po snídani začala přednáška O víře. Následovalo rozdělení do skupinek a společné sdílení. Po chutném obědě a krátkém odpočinku se pokračovalo druhou přednáškou O naději a pak opět ve skupinkách. K večeru jsme měly možnost jít ke svátosti smíření a nakonec byla o. Arturem sloužena mše svatá. Na závěr našeho setkání měla každá možnost říci, co ji oslovilo, co se jí líbilo. Kolem 18 h jsme se odpočaté a posilněné rozjely ke svým nejbližším. Hedvika Krejčí Pozvánky

VELIKONOČNÍ PLES 13. 4. od 20 hod v KD v Pavlovicích u Př. - rezervace vstupenek 731 604 120 RODIČOVSKÁ SKUPINA – LÁSKA A ŘÁD V RODINĚ – ve středu 17. 4. od 17 hod v Ráji PROBOUZENÍ BROUČKŮ – 26. 4. od 17 hod, sraz za KD v Pavlovicích, pak zámecká zahrada PĚŠÍ POUŤ RODIN NA SV. HOSTÝN – ve středu 8. 5., mše sv. ve 14 hod – info.: P.Školoud 739 245 905 DEN PRO RODINU – v neděli 12. 5. odpoledne - v Přerově na farní zahradě a na Sonusu (v rámci Týdne pro rodinu 13.-19.5.) www.raj-pavlovice.cz Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

Strana 11

KURZ MANŽELSKÉ VEČERY aneb jak budovat šťastné manželství Kurz Manželské večery tvoří 8 setkání a jeho záměrem je pomoci všem manželským párům posílit a prohloubit jejich partnerský vztah. Kurz dává manželům výbornou příležitost strávit čas spolu jako pár, a přitom se zabývat důležitými otázkami svého manželství. Manželské večery jsou velmi praktické, pomohou vám získat a osvojit si důležité dovednosti, abyste mohli vytvořit hezké manželství na celý život. Každý večer dostanete příležitost užít si spolu dobrou večeři a přitom naslouchat a povídat si. Budete mít jako pár dostatek času k rozhovoru o tématu večera. Skupinová diskuse není součástí kurzu, soukromí párů je plně respektováno. Kdo kurz vytvořil? Kurz vytvořili Nicky a Sila Leeovi v roce 1996. Leeovi patří k zaměstnancům Holy Trinity Brompton v Londýně. V tomto sboru anglikánské církve vznikly také celosvětově populární kurzy Alfa. Leeovi žijí v manželství více než 25 let a mají čtyři děti. Manželské večery se dnes konají ve více než 28 státech světa. Na téma manželství již Leeovi přednášeli mnoha tisícům párů, jsou spoluautory Knihy o manželství, které se od jejího vydání v roce 2000 prodalo kolem 100.000 výtisků. Kurz Manželské večery pořádají v Holy Trinity Brompton třikrát ročně s průměrnou účastí kolem sta párů na každém běhu. Více na www.manzelskevecery.cz Jak kurz probíhá? Každé setkání začíná večeří při svíčkách. Následuje promluva, po které mají manželé příležitost si spolu popovídat o tématu večera. Vše probíhá v příjemném prostředí a přátelské atmosféře. Z témat kurzu: vzájemné poznávání svých potřeb, efektivní komunikace, řešení konfliktů, síla odpuštění, vyjadřování lásky partnerovi, jak dobře vycházet s rodiči a rodiči partnera, sexuální intimita, děláme si na sebe čas a společná zábava. Kurz, ačkoliv je založen na křesťanských principech, velmi prospěje všem manželským párům, ať už se o křesťanství zajímají nebo ne. Centrum pro rodinu Ráj pořádá kurzy Manželské večery od roku 2008 1 až 2 běhy ročně. V letošním roce chystáme jarní a podzimní kurz. Jarní kurz bude probíhat po osm úterních podvečerů od 23. dubna vždy od 17:30 hodin (čas je možné posunout na později tak, aby vyhovoval všem přihlášeným párům) na faře v Pavlovicích u Přerova v klubu Stodola. Cena je 1400 Kč za pár (16 večeří, nealko dle výběru každý večer a 2 příručky účastníka) Přihlášky u Hedviky Krejčí na tel.: 774 984 190 nebo na emailu: [email protected] Kapacita kurzu je omezená, přihlašujte se proto co nejdříve. Manželství je jako zahrada – pokud na něm budeme pracovat – zazelená se a rozkvete. Je jaro a to je výborná příležitost! Krásné a požehnané dny vám přeje Hana Školoudová

 Postní duchovní obnova ve Vlkoši…. Ve čtvrtek 14. 3. 2013 po večerní mši svaté proběhla ve farní klubovně ve Vlkoši postní duchovní obnova. Velmi poutavá a zajímavá byla promluva a následná beseda s P. Horákem, farářem z Horní Moštěnice. Zaměřil se na eucharistii a její předobrazy ve Starém zákoně. Velmi zajímavě mluvil o prorocích a smlouvách, které Hospodin uzavřel s vyvoleným národem, a o jejich častém porušování ze strany Izraelců. Vtipná byla odpověď na dotaz na přechod Izraelců Rudým mořem při jejich odchodu z egyptského zajetí. „Pokrokoví“ badatelé se snažili vysvětlit tuto nevysvětlitelnou událost tím, že Izraelci znali cestu přes močály místo přes moře, a tak se zachránili. Odpovědí byl dotaz k těmto badatelům, ve kterých močálech tedy utonulo celé faraonovo vojsko. P. Horák, který studoval v Římě, nadchl přítomné farníky z Vlkoše a Bochoře. Duchovní správce farnosti otec Piotr litoval, že víc farníků si nedovedlo udělat čas v postní době na tuto kvalitní a fundovanou besedu. František Sečka

 Zápis dětí v Církevní mateřské škole v Přerově…. Ve dnech 18. 3. a 19. 3. 2013 proběhl oficiální zápis do naší mateřské školy. Celkem se ucházelo o místo 19 rodičů pro své děti ve věku 2,5 až 5 let. Přednostně bylo přijato 8dětí z praktikujících rodin a rodin, které mají sympatie k církvi. Tito rodiče zapsali své děti po vyhlášení průběžného zápisu v září letošního školního roku. Budou k nám chodit děti z Přerova, Radkovy Lhoty a Henčlova. Máme radost, že se k nám hlásí stále více dětí a pro příští školní rok plánujeme vyhlášení průběžného zápisu už od září 2013. Iveta Frýdková Strana 12


Přeji požehnané Velikonoce Nevím, nevím, jak se nám podaří prožít letošní velikonoční obřady. Když píšu tyto řádky, tak zbývá jen pár dnů do Velikonoc a venku je pořádný mráz umocněný ostrým větrem a v kostelích je velmi nepříjemná zima. Tak si většina z nás Velikonoce určitě nepředstavuje. Právě to by ale mohl být odrazový můstek k hlubšímu pochopení Velikonočních událostí. Věci nejsou tak, jak si přejeme, život není tak šťastný a příjemný, jak bychom chtěli. Přirozenou lidskou reakcí je snaha věci změnit a napravit, aby byly podle našich představ. V praxi pak narážíme na dvojí problém, že to občas prostě nejde a že často svou dobře míněnou snahou více pokazíme, než vylepšíme. Zvláště když se snažíme napravit ty druhé kolem sebe. O Velikonocích ale vidíme Krista, který se řídí jinou logikou jednání. On nechce věci měnit podle svých představ, ale chce plnit vůli Nebeského Otce. Není to tak, že by Ježíš nechtěl změnit lidi kolem sebe včetně farizeů, ale On to nechce udělat násilím. Ježíš chce přesvědčit druhé o opravdovosti Boží lásky tím, že On sám je ztělesněním Boží dobroty. V tomto smyslu je bezbranný vůči lidské zlobě a raději nechá ublížit sám sobě, než by ublížil člověku. Bůh nestojí o vynucenou poslušnost člověka, ale touží po tom, aby lidé plnili Boží vůli z rozhodnutí svého vlastního srdce. Kristus visící na kříži je Bohem prosícím o lidskou lásku. A nám lidem to dělá problém pochopit. Bůh, který prosí, přece nemůže být Bohem, nebo ano? Velikonoční události nás vedou k tomu, abychom Boha poznávali novým způsobem. Nejen jako svrchovaného vládce vesmíru, ale také jako milujícího Otce toužícího po lásce svých dětí a ochotného podstoupit a obětovat cokoliv, aby se Jeho děti obrátily zpět na správnou cestu. Událost vzkříšení nám pak ukazuje, že ve chvíli, kdy člověk dává z lásky vše, tak získává ještě mnohem víc, než je možné si v tomto světě představit či přát. Věci a život nebudou nikdy takové, jaké chceme, pokud nebudeme chtít totéž, co chce Bůh. Přeji požehnané Velikonoce a odvahu svěřit budoucnost do Božích rukou. Anketa o čase půlnočních bohoslužeb Současné počasí spíše připomíná Vánoce a tak je vhodná chvíle informovat o výsledcích ankety ohledně času začátku takzvaných půlnočních vánočních bohoslužeb. Děkuji všem, kdo v anketě vyjádřili svůj názor. Výsledky v Předmostí jsou zcela jednoznačné. Nejvíce hlasů dostal začátek bohoslužby ve 21:00. Konkrétně pro 17:00 bylo 5 hlasů, 18:00 – 4, 19:00 – 4, 20:00 – 20, 21:00 – 49, 22:00 – 25, 23:00 – 4 a 24:00 – 8. Když jsem vypočetl z těchto hlasů průměr, tak to vyšlo přesně na těch 21:00 hod. Čas začátku bohoslužby v Předmostí by tak zůstal stejný jako v minulých letech. V Přerově bylo sice nejvíce hlasů pro čas 22:00, ale také bylo velké množství hlasů pro časy dřívější. Konkrétně pro 17:00 bylo 47 hlasů, 18:00 – 35, 19:00 – 39, 20:00 – 76, 21:00 – 97, 22:00 – 153, 23:00 – 21 a 24:00 – 42. Průměr vyšel na 20:48 hod. Dále jsem uvažoval tak, že kdo dal hlas konkrétnímu času, tak snad bude ochoten přijít na bohoslužbu o hodinu dříve či o hodinu později. Když jsem tedy přičetl k jednotlivým časům také hlasy pro sousední hodiny, tak to vyšlo takto: 17:00 – 82, 18:00 – 121, 19:00 – 150, 20:00 – 212, 21:00 – 326, 22:00 – 271, 23:00 – 216 a 24:00 – 63. Výsledkem ankety je tedy pro mne začátek vánoční půlnoční bohoslužby v Přerově ve 21:00 hod. Doufám, že posunutí začátku bohoslužby o hodinu dopředu povede k tomu, že se jí zúčastní více farníků než v minulých letech. Setkání ekonomických rad farností děkanátu Spolu s kněžími děkanátu jsme se rozhodli udělat společné setkání pro všechny členy ekonomických rad všech farností našeho děkanátu Přerov, které proběhne v úterý 9. dubna 2013 v 18:00 v Přerově v sále Centra Sonus. Tématem bude navracení církevního majetku a budoucnost financování naší církve a to, jak se tyto změny mohou dotknout života našich farností. Chci dát členům ekonomických rad co nejaktuálnější a konkrétní informace, jak o přípravě žádostí o navracení farního majetku, tak o finanční situaci našich farností. Začneme také společně přemýšlet, jak se můžeme na blížící se změny připravovat a co pro budoucí život našich farností můžeme udělat už teď. Liturgické postoje při mši svaté Sjednotíme liturgické postoje při mši svaté dle přání otce arcibiskupa: „Při přinášení obětních darů (pokud nejsou spojeny s přímluvami) věřící sedí. Vstanou až na modlitbu nad dary, tedy po tom, co skončí recitace odpovědi na výzvu: Modleme se, bratři a sestry. (Výjimka je jen při okuřování lidu, kdy mohou zůstat už stát.)“ V našich přerovských farnostech jsme zvyklí vstávat už před výzvou kněze, takže to bude třeba změnit. Zůstaneme tedy sedět i při výzvě kněze: „Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve.“ A také budeme sedět při odpovědi lidu: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa.“ Teprve po této odpovědi se všichni věřící postaví. Nejspíš nám bude chvíli trvat, než si na to zvykneme. Proto buďme tolerantní k těm, kdo vstanou dřív, postupem času se to také naučí. P. Pavel Hofírek


Strana 13

Tento díl „Událostí“ po- vcítit do mysli katolického bispisuje zejména situaci na kupa s jeho vědomím zodpoSlovensku na jaře 1947, vědnosti za svěřené stádce před po skončení procesu s Jo- vlastním Pastýřem duší, zefem Tisem. Kristem.“ Dne 20. května 1947 odhlasovalo předsednictvo SNR nedů- Adolf Kajpr obhajuje slovenské věru předsedovi Národního soudu Daxnerovi. Komunisté biskupy a reaguje také na snahu proti tomu protestovali. Následu- ministerského předsedy Gottjící spor mezi SNR a vládou se stal walda o „kádrování“ kněží záminkou k útokům proti Demo- a snahu oddělit kněze od kratické straně. Slovenští komu- biskupů: „Nuže: náboženskonisté opět hájili spíše zájmy praž- mravní výchova mládeže patří ské vlády než zájmy Slovenska. mezi hlavní starosti biskupovy. Nelze se tedy divit, že se Klement Gottwald označil Demo- slovenští biskupové nemohou smířit se ztrátou svých škol, že kratickou stranu za „ľuďácké pod- jejich zestátnění budou vždy z několika příčin považovati za zemí“. Z nekalých politických bezprávné a nespravedlivé a že se tedy nemohou nadchnout úmyslů obvinil i slovenské bisku- nynějším stavem věcí. Spoléhati, že výměna osob by situaci py a kněze a vůbec celý slovenský změnila k lepšímu, je nepochybně marné, protože každý jiný katolicismus. biskup by musil na tytéž věci stejně nazírat. Nesmíme se bát Na to reagoval kromě jiných také dívati se na věci v jejich holé pravdivosti a neusnadňovat si Adolf Kajpr v Katolíku: „Poměr česko-slovenský je jistě problémy tím, že si namlouváme něco, co zase odpovídá z našich nejpalčivějších [...] Zajímají nás především výroky našim přáním. Sem patří pokus pana ministerského předsedy pana ministerského předsedy o slovenském katolicismu, o roztrhnout biskupy od farářů, jak se to jeví v jeho slovech: úloze kněžstva, biskupů. Nemohli jsme z nich být uspokojeni. „Hlavní vina spadá na slovenský episkopát, nikoliv na prosté Byli jsme utvrzeni v mínění, že se slovenský problém řeší faráře nebo aspoň na většinu z nich“. Je možné, že Klement neúplně, stranicky a že katolíci jsou vždy v záloze, aby byli Gottwald má tyto informace od toho nebo onoho ojedinělého prohlášeni za jediné viníky případného, a to velmi slovenského kněze, jenž se pokouší sloučiti komunistickou pravděpodobného nezdaru.“ ideologii s křesťanstvím. Takový kněz však, jako se mýlí Dále Kajpr výstižně hodnotí politickou situaci na Slovensku. v tom, že považuje za slučitelné, co nikdy dohromady Zmiňované dvě „hlavní“ strany jsou Komunistická strana nepůjde, tak se mýlí i v ostatních svých úsudcích o situaci Slovenska a Demokratická strana, dvě „malé“ strany Strana katolicismu na Slovensku, jako se ostatně mýlil i ve výsledku slobody a Strana práce: voleb, který si jistě představoval jinak.“ „Je přece nesporné, že politický vývoj Slovenska se děje Klement Gottwald obviňuje slovenský episkopát, nikoliv uměle. Umělé bylo zřízení dvou stran, ke kterým jen v posled- jednotlivé kněze. Komunisté i v tomto případě nechtěli chání chvíli, zase uměle, před volbami, přibyly dvě malé strany pat, či spíše ignorovali otázku poslušnosti kněží biskupům. nové. Dvě hlavní uměle stvořené strany si od osvobození Přitom slib poslušnosti biskupovi je nedílnou součástí liturvládnou na Slovensku po svém, vládnou si velmi libovolně, gického obřadu kněžského svěcení. Není to pouhá formalita, a z toho je tam těžká atmosféra, hlavně mezi katolíky, kteří ale výslovný závazek kněze vůči svému biskupovi. A právě mají na jedné straně vědomí své většiny, na druhé se cítí jako na základě tohoto závazku poslušnosti má biskup právo bezprávný předmět, jejž by každý chtěl nějak získat, ale jen zasahovat do aktivit svých kněží. Pokud mají někteří kněží jako hlasující materiál, ne jako skutečně plnoprávné partnery mylné názory, je právem, či spíše povinností biskupa vyzvat politického dění. Odtud plyne celá ta napjatost politické je k nápravě. Otázka poslušnosti kněží biskupům se často situace na Slovensku. Víme dobře, že zahraniční vlivy do ní týkala také působení kněží v politice. Kněz má být vždy vnízasahují též, ty však nalézají úrodnou půdu hlavně pro onu mán jako reprezentant církve. V politice není možné oddělit zmíněnou politickou nesvéprávnost katolíků slovenských. jednání kněze jako soukromé osoby od jeho kněžství. Pokud Protože milujeme upřímně svou republiku, přáli bychom si, je kněz spojen s nějakou politickou stranou, znamená to pro aby v politických poměrech na Slovensku nastalo jasno.“ tuto stranu určité „církevní schválení“, což však může být Další část se týká zestátnění církevního školství, proti čemuž zavádějící, protože církev nemá být s žádnou politickou straslovenští biskupové již vícekrát protestovali. Na Slovensku nou ztotožňována. Veřejná angažovanost kněží je tak možná bylo vnímáno jako křivda to, že české církevní školy dosud pouze se souhlasem příslušného biskupa. Kněz, i když jedná zestátněny nebyly. Nejen tento případ mohl u Slováků vyvo- jako soukromá osoba, je pořád vnímám jako reprezentant lat pocit, že se rozhoduje „o nich bez nich“, což se pak odrá- církve. Z toho vyplývá, že konání jednotlivých kněží je bráno želo i na jejich vztazích k Čechům. Podle Kajpra Slováci jako určité měřítko, podle něhož je pak hodnocena i samotná „nejbolestněji cítí ztrátu svých škol a internátů. Dokud ne- církev jako celek. bude uspokojivě vyřešena tato otázka, není naděje na loyální Právě skutečnost, podle níž se hodnotí působení církve – pospolupráci a marně na ni čekáme. Odtud plyne také ono dle působení jednotlivých kněží snad nejvíce charakterizuje základní nepochopení stanoviska slovenských biskupů, jež se existenci Slovenského státu, jehož hlavním představitelem jeví v tvrdých slovech Gottwaldových: „Hlavní vina spadá byl katolický kněz Jozef Tiso. Komunisté v podstatě již od na slovenský episkopát“. Pan ministerský předseda, jako osvobození v roce 1945 hodnotili jakoukoli následnou katodlouholetý komunistický bojovník, dovede asi sotva chápat lickou aktivitu na Slovensku jako pokus o spiknutí, či útoky něco jinak než v kategoriích politické moci. Dovede se sotva proti republice. Ladislav Sovadina, jáhen Strana 14 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 4, Duben 2013

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Zamilovanost

Wunibald Müller Wunibald Můller je teolog, psycholog a zkušený psychoterapeut, který spolu s Anselmem Grünem vede dům pro duchovní obnovy v Benediktinském opatství Münsterschwarzach v Německu. Ve své knize se zamýšlí nad stavem, který nazýváme zamilovanost. Všímá si jejích jednotlivých etap, částí v životě člověka. Jak dochází k tomu, že nás někdo hluboce upoutá a okouzlí. Přemůže nás síla obzvláště silná a tajuplná, něco úplně jiného, než prožíváme obvykle. Jsme spoutáni vlastními city a chováme se tak, jak to u sebe vůbec neznáme. „V salcburských solných dolech se hází do opuštěných šachet větvička ze stromu odraného zimou. Po dvou až třech měsících ji vytahují obalenou zářivými krystalky: nejmenší větvičky jsou pokryty nekonečným množstvím měňavých, oslnivých démantů, původní snítku nelze již rozpoznat. Já tu krystalizací nazývám činnost ducha, která ze všeho toho, co se jeví, vyvozuje odhalení, že milovaná bytost má nové přednosti…“ ( Stendhal, O lásce). „Ve stavu zamilovanosti, zapálený milostnou touhou, proměním všechno, co na zamilované osobě objevím, nebo všechno, co mi ji připomíná, v krystal, v cosi neobyčejného a nádherného“ (W. Müller). K zamilovanosti patří i pochyby, zda jsou naše city opětovány. Když zjistíme, že tomu tak je, zažíváme určitě jednu z nejkrásnějších chvil v životě. Zamilování nás proměňuje. Probudí se tvořivé síly a objeví schopnosti, které, jak se zdá, v nás až do této doby jen dřímaly. Může dojít i k rozchodu, k rozloučení. To chce čas na odeznění, na zpracování a prožití. Ve vztahu může dojít i k určité vzpomínce na něco, co nás dříve nějakým způsobem zranilo. Doba zamilovanosti nám umožňuje, abychom zakusili vlastní, dosud nevyužitou sílu, avšak stejně tak nás může konfrontovat s našimi skutečnými nebo domnělými nedostatky a slabostmi. Je také zkouškou, jak oceňujeme sami sebe. Dříve nebo později zamilované dostihne všednost. „Proměňující síla zamilovanosti se dostane ke slovu tehdy, když na konci spatříte a akceptujete skutečnou osobu“ (W.Müller). Kniha se nečte snadno, není to oddychová četba. Je dobré se i vracet k již přečtenému. Knihu vydalo nakladatelství Portál, má 160 stran, cena 245,- Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

Pondělí 22.4. Úterý 23.4. Středa 24.4. Čtvrtek 25.4. Pátek 26.4. Sobota 27.4. Úterý 30.4. Středa 1.5. Čtvrtek 2.5.

Sobota 4.5. Neděle 5.5.

Pondělí 6.5.

17:30 18:45 19:00 17:30 9:00 18:30 8:45 17:30 19:30 17:00

Centrum Sonus Předmostí, fara Fara v Přerově Pavlovice, fara Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice Újezd u Uničova 7:30 Přerov, nádraží 9:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Přerov

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, kostel Předmostí, fara Újezdec, kaple Přerov pod nemocnicí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 15:00 17:30 19:00 19:00 8:00 17:30 9:45 10:30 15:00


Krédo a Bible s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Škola modlitby, čtvrté setkání Začátek kurzu Manželské večery, str. 12 Redakční rada časopisu Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Probouzení broučků CPR Víkend matek, viz str. 6 Jednodenní výlet mládeže děkanátu Schůzka ministrantů Setkání společenství křesťanských žen Vzhledem k akci Dělnické strany budou bohoslužby upřesněny později. Úklid kostela, skupina „B“ Besedy o víře pro muže Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Hodová mše svatá v kapli v Újezdci Mariánská pobožnost u kapličky Panny Marie pod nemocnicí Příprava dospělých na svátosti Začátek přípravy rodičů na křty dětí Krédo a Bible s jáhnem

Strana 15

Sob

n

V letním čase začínají večerní bohoslužby v Přerově v kostele sv. Vavřince v 18:30. Nedělní bohoslužby v Přerově bývají celoročně takto: Sv. Vavřinec 9:00 a 10:30 a 18:30, Šířava 7:30, Předmostí 18:30. Sobotní večerní s nedělní platností je v kostele sv. Vavřince v 18:30.

Pondělí 1.4.

Pondělí velikonoční

Úterý 2.4. Středa 3.4. Čtvrtek 4.4.

Pondělí 8.4.

16:00 Centrum Sonus 15:30 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Slavnost Zvěstování Páně

Úterý 9.4.

16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 18:00 Centrum Sonus


Středa 10.4.

16:00 18:30 8:45 17:30 19:00 19:30

Čtvrtek 11.4.

Pátek 12.4. Sobota 13.4. Neděle 14.4. Pondělí 15.4. Úterý 16.4. Středa 17.4. Čtvrtek 18.4.


19:30 17:30 20:00 9:45 15:30 16:00 16:00 15:30 16:30 15:00 17:30 19:00 9:00 16:00 15:00 15:30 16:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Otrokovice Předmostí, kostel Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice KD Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Jiří Přerov, Šířava Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mše svatá jsou jako v neděli kromě mše svaté v 10:30, která dnes není. Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Úklid kostela, skupina „B“ Besedy o víře pro muže Zkouška scholy dospělých Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Příprava dospělých na svátosti Setkání animátorů mládeže děkanátu Setkání mladých nejen biřmovaných Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání všech členů ekonomických rad farností děkanátu Přerov, viz str. 13 Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Víkendový výlet ministrantů, viz str. 9 Děkanátní modlitby mládeže Modlitby Fatimského apoštolátu Velikonoční ples Centra pro rodinu Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Přerovské společenství mládeže Setkání seniorů Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Rodičovská skupina Úklid kostela, skupina „C“ Besedy o víře pro muže Zkouška scholy dospělých Bohoslužba františkánského společenství Hodová mše svatá v kapli sv. Jiří Koncert duchovní hudby varhany a žestě Společenství přerovské mládeže Příprava dospělých na svátosti

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen L. Sovadina, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka květnového čísla je 24. dubna 2013. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents