Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Děkanátní ministrantský víkendový výlet do Brna hoši společně navštívili mnoho zajímavých míst, mezi nimi i Kostnici pod kostelem sv. Jakuba a Kapucínskou hrobku

…vzpomínka na všechny naše zemřelé je vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“ z Dušičkové úvahy Miloslava kardinála Vlka, 2008

Listopad 2012 Číslo 10 Ročník 18

 Světec měsíce

 Slovo z Charity

 Plnomocné odpustky v Roce víry

 Přečetli jsme a doporučujeme

 Pozdrav z konviktu

 Události let 1945-48

 Úvodník P. Libor Churý

 Každý se může stát dobrovolníkem  Jen tak ve stručnosti

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Vzpomínky se vrací

 Pořad bohoslužeb děkanátu Přerov

 30. výročí úmrtí P. A. Šuránka  Stránka pro mládež

 Rodná obec A. C. Stojana…

 Rosteme ve víře

 Informace

 Z Centra pro rodinu Ráj

Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 10, Listopad 2012

... a mnoho dalšího...

Listopad v liturgii

Už se změnil čas z letního na zimní, což je neklamnou známkou toho, že se blíží konec roku. Přichází krátké zamračené a deštivé dny, dlouhé noci. Období depresí. Listopad je také časem dušiček – smutného vzpomínání na ty, které jsme měli rádi, a kteří už s námi nejsou. Přemýšlím, jestli církev úmyslně orámovala listopad dvěma význačnými slavnostmi. Slavností Všech svatých 1. listopadu a slavností Ježíše Krista Krále někdy na konci měsíce. Chce vzpružit naše chmurné myšlenky? Je to reakce na depresi věřících a snaha podat utišující lék? Přece jen si myslím, že se nejedná o reakci. Naše víra přece není smutná. Přestože je náš pozemský život konečný, věříme, že po smrti pokračuje v nebi. U Boha. S Ježíšem a všemi svatými. Každoroční koloběh nám připomíná jak onu konečnost, tak také pokračování. Celý rok můžeme a máme prožívat radost ze spásy, kterou máme díky Kristu. Listopadové dlouhé večery nás zvou k přemýšlení a konfrontaci našeho reálného života s našimi ideály a představami. Máme prostor přemýšlet, a své záměry třeba po čase také formulovat do různých předsevzetí. Ať už na začátku adventu či do nového roku. Zkusme vzít listopad jako šanci. Máme příležitost ponořit se do ticha. Ještě nepropukl předvánoční shon, příroda se zpomaluje, usíná. Ani procházka po hřbitově nemusí být masochistickým koledováním si o depresi. Je šero, ptáků mnoho nezpívá, květiny už také moc nekvetou, lidem se moc korzovat nechce. Na hřbitově můžeme najít klid a pokoj. Množství předků, jejichž těla odpočívají v zemi a očekávají vzkříšení, nám nastavuje zrcadlo. O co všechno se snažili, za čím vším se hnali, kolik toho dokázali. A co si s sebou vzali? Vůbec nic. Protože Strana 2

1. 11. Slavnost Všech svatých Slavíme dnes slavnost Všech svatých. Nejdříve si tedy objasněme, kdo vlastně má dnes svátek, kteří to jsou ti svatí, které tu oslavujeme. Nejsou to jen ti známí svatí, jejichž jednotlivé svátky jsme po celý rok slavili. Těch je jen málo, sotva několik set. Dnešní čtení však k nám mluví o dvanáctkrát dvanácti tisících, a také ještě o velikém zástupu ze všech národů, plemen a jazyků, který ani nejde spočítat. Je tedy jasné, že se nejedná jen o známé svaté. A evangelium mluví o všech chudých a tichých, o hladových a žíznících, o milosrdných a pronásledovaných. Opět jasné, že těch jsou, byly a budou ne sta, nýbrž miliony a miliardy. Litanie k svatým všedních dní nám to vyjadřuje ještě jinak, a přece vlastně stejně. Modlíme se v nich: Všichni svatí muži, kteří jste v nebi, protože jste poctivě a pořádně dělali svou práci, orodujte za nás. Všechny svaté ženy, které jste v nebi, protože jste se z celého srdce staraly o domácnost, orodujte za nás. Všichni svatí rodiče, kteří jste v nebi, protože jste dobře vychovali své děti, proste za nás. Všichni svatí manželé, kteří jste v nebi, protože jste spolu vytrvali v dobrém i zlém, jak jste si slíbili, přimluvte se za nás. Všichni stateční hoši, kteří jste v nebi, protože jste usilovali o sebevýchovu a sebevzdělání, orodujte za nás. Všechny svaté dívky, které jste v nebi, protože jste bděly nad krásou nejen těla, ale i duše, orodujte za nás. Všichni zneuznaní svatí, kteří jste za života nebyli pochopeni, orodujte za nás. Všichni svatí, kteří jste jako Petr zapřeli Krista a jako on toho litovali, orodujte za nás. Všichni svatí, kteří jste v mládí žili špatně jako svatý Augustin, orodujte za nás. Všichni neznámí svatí, kteří jste nikdy na sebe neupozorňovali, ale na svém místě vždycky konali dobře svou povinnost, přimluvte se za nás. Toto všechno nám dává představu, koho vlastně slavíme. Že to není jen pár mimořádných lidí, s nimiž my se nemůžeme měřit a s nimiž nemáme nic společného, nýbrž že je to opravdu nepřehledné množství lidí takových, jako jsme my. A zároveň tu získáváme správný pojem o svatosti. Svatost nejsou jen nějaké mimořádnosti a zázraky, ani jen samé modlení. Svatost je tiché, mírné a pokojné srdce. Svatost je práce na poli nebo za stolem. Svatost je točení se u sporáku. Svatost je výchova dětí a manželský život. Svatost je odstrčení, nenápadnost a zneuznání. Svatost je zkrátka všechno to, v čem žijeme, čím jsme všichni den ze dne obklopeni. Ovšem, pod jednou podmínkou. Že to všechno neseme bez hořkosti a zloby. Ne, že bychom tu hořkost necítili, že by v nás nehlodala, ale že ji dovedeme přemáhat, že ji nevyléváme na Boha a na druhé, nýbrž že při tom všem a přes to všechno se vždycky a stále znovu snažíme o úsměv a radost. To nám tedy připomíná dnešní slavnost. (webové stránky farnosti Jestřebí Hory) 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé V liturgii dnešní Vzpomínky není smutek, ale spíš velikonoční naděje na vzkříšení. Ukazují to již nadpisy prefací, které je možno použít: Zármutek a křesťanská naděje tváří v tvář smrti; Kristus zemřel za všechny; Kristus je vzkříšení a život; Z pozemského života do nebeské slávy; Kristovo vítězství nad smrtí nám otevřelo život. Ve vstupním verši (1Sol 4,14; 1Kor 15,22) se zvěstuje účast na tajemství Kristově: „Jako Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu“. V této víře se také modlíme: „Posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme“. (denní modlitba) V Ježíši Kristu nám zazářila naděje, že vstaneme z mrtvých: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný. (z preface) Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Církev na ně pamatuje při každém slavení eucharistie, přimlouvá se za ně a prosí Boha, aby je uvedl do svého království (srv. eucharistická modlitba). Zvláštní vzpomínku na věrné zemřelé začali jako první slavit benediktini v Cluny v 10. století. K jejímu zavedení významně přispěl clunyjský opat sv. Odilo (r. 1048), který je označován za patrona duší v očistci. 4. 11. Sv. Karel Boromejský, biskup


nic nepotřebují. Otec jim chystá příbytek, Otec jim dá oslavené tělo, Otec bude jejich životem. Jediné co potřebují, je otevřené srdce. Vnímavé srdce. Toužící srdce. Srdce, které dychtí po naplnění. Láskou. Bohem. P. Libor Churý

Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži Vás zve na Den otevřených dveří, který proběhne 1. prosince 2012 od 9-12 hodin. Pro zájemce o studium i pro další návštěvníky je připravena prohlídka školy, domova mládeže i kaplí. K rozhovorům budou k dispozici učitelé, vychovatelé i školní kaplan.

30. výročí úmrtí P. Antonína Šuránka Mší svatou ve farním kostele v Ostrožské Lhotě a průvodem na místní hřbitov si věřící a mezi nimi zvláště kněží připomenou v úterý, 6. listopadu 2012, třicáté výročí úmrtí zdejšího rodáka P. Antonína Šuránka, dlouholetého spirituála olomouckého kněžského semináře. Mši svaté bude předsedat olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Ostrožská Lhota: Vzpomínkové setkání začne v úterý 6. listopadu modlitbou korunky k Božímu milosrdenství od 16.00 hodin ve farním kostele, následovat bude mše svatá obětovaná za svatost kněží a nová povolání. Po ní začne adorace za kněze s modlitbou litanií a poté průvod ke hrobu P. Šuránka na místní hřbitov. Služebník Boží P. Antonín Šuránek, jehož život byl zasvěcen především formaci kněží, je jedním z kandidátů olomoucké arcidiecéze na blahořečení. Na letošní rok připadá nejen zmíněné 30. výročí úmrtí (3. listopadu 1982), ale také 110. výročí narození (29. května 1902) dlouholetého spirituála olomouckého kněžského semináře.

9. 11. Svátek Posvěcení lateránské baziliky Císař Konstantin daroval Římské církvi rozlehlé palácové stavby s okolními pozemky a nechal na nich roku 324 vystavět baziliku ke cti Nejsvětějšího Vykupitele. Začátkem 10. století byla dodatečně zasvěcena Janu Křtiteli a Janu evangelistovi a od té doby se jí říkalo Sv. Jan v Lateráně. Podle nápisu, který na ni dal umístit papež Klement XII. (1730–1740), je „matkou a hlavou všech kostelů v hlavním městě a na celém okrsku zemském.“ Je katedrálním kostelem papeže jako římského biskupa (nikoli chrám sv. Petra). Prvořadá pozornost se při slavení svátku nesoustřeďuje především na kamennou budovu, nýbrž na církev, která se v ní shromažďuje. 10. 11. Sv. Lev Veliký, papež a učitel církve 11. 11. Sv. Martin, biskup 12. 11. Sv. Josafat, biskup a mučedník 13. 11. Sv. Anežka Česká, panna 15. 11. Sv. Albert Veliký, biskup a učitel církve 17. 11. Sv. Alžběta Uherská, řeholnice 18. 11. Posvěcení římských bazilik sv. apoštolů Petra a Pavla 21. 11. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Slavení svátku se neopírá o Písmo svaté, protože to o událostech z dětství Panny Marie mlčí. Opírá se o starobylé křesťanské legendy a apokryfní evangelium Jakubovo od neznámého autora, snad již z 2.stol., ve kterém je uvedeno, jak byla Panna Maria svými rodiči sv. Jáchymem a Annou přivedena do Jeruzalémského chrámu, aby zde byla vychovávána. Přivedli ji a „obětovali“ Bohu – proto se svátek původně nazýval: Obětování Panny Marie. Panna Maria se v Jeruzalémském chrámu připravovala na své životní poslání. Zde četla ve spisech Proroků, učila se zpívat žalmy a rozjímala Boží slovo. Její znalost Písma dosvědčuje chvalozpěv Magnificat. Slavení dnešní památky má svůj původ na Východě, původně to byla připomínka výročí posvěcení mariánské baziliky v Jeruzalémě, postavené v roce 543 poblíž Jeruzalémského chrámu. Bazilika byla sice v dalších stoletích zbořena, ale křesťané na Východě slavili tento den dále. Spolu s nimi si dnes připomínáme osobní zasvěcení Panny Marie, jímž se zcela odevzdala Bohu do služeb díla spásy a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života. Zároveň ji uctíváme jako živý Boží chrám, jímž byla už od okamžiku svého početí. „Maria je skutečně naší sestrou, jak říká svatý Ambrož. Vedla život zcela podobný našemu. Samozřejmě je krásné, když ji uctíváme jako Pannu a Matku Boží, jako počatou bez poskvrny dědičného hříchu, jako vzatou do nebe. Ale stejně tak je i královnou talířů, koštěte a kuchyňských hrnců - a tak naší sestrou – neboť stejně jako my, umývala talíře, připravovala jídlo a uklízela podlahu. Nedělala nic mimořádného, jen všední obyčejné věci, které dělají i jiné ženy - ale dělala je neobyčejným způsobem: ve spojení se svým synem Ježíšem. Tak jak bychom to měli dělat i my.“ (P.Stanislav Přibyl, CSsR) 25. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále Tato slavnost je nejmladší z tzv. ideových svátků. Byl zaveden roku 1925 papežem Piem XI., který v uznání královské Kristovy vlády viděl nejlepší lék proti rozkladným silám své doby. Ježíš sám před Pilátem potvrzuje: „Ty sám říkáš, že jsem král.“ (Jan 18, 37; evangelium cyklu B). „Učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce“. (Zj 1,6; druhé čtení.) On však není králem přesto, že zemřel na kříži, nýbrž právě proto, že se na kříži vydal za mnohé. Vstupní verš hovoří o Beránkovi, který byl za– bit (Zj, 5,12), modlitba nad dary mluví o „Kristově oběti … za spásu celého světa“ a o Synu, který „udělí všem národům dar jednoty a pokoje“ a vlastní preface o „knězi navěky, který sám sebe položil na oltář kříže... na vykoupení lidstva“. Slavení slavnosti Krista Krále připomíná, že se království Ježíše Krista odvozuje od jeho smrti na kříži. Jen poctivým následováním a účastí na této oběti můžeme dosáhnout podílu na tomto království. Symbolicky se to děje účastí na eucharistickém společenství, po němž prosíme: „Pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království“ (modlitba po příjímání).

30. 11. Sv. Ondřej, apoštol


Jaroslav Branžovský

Strana 3

Víra Náš život může být spokojený jen tehdy, když důvěřujeme druhým a dokážeme se na ně spolehnout. Sám nikdy v životě nezvládnu úplně všechno. Důvěra samozřejmě není totéž, co naivita. V podnikání se musím pojistit, abych jednoho dne nezkrachoval. Co se ale týká mezilidských vztahů, pokud například v partnerství vymizí důvěra, do vztahu se začne vkrádat brutalita. Člověk samozřejmě může zažít zklamání. Jestliže se ale něco nepovedlo, musí jeden poprosit o odpuštění a také druhý mu musí odpustit. Jen tak lze obnovit důvěru. Důvěra v Boha vychází z obecné lidské potřeby důvěry, ale sahá mnohem dál. V křesťanské víře je to důvěra v Ježíše Krista, ve kterém se Bůh přiblížil k člověku na dosah. V Písmu svatém mohu sledovat, kdo je to Ježíš a jak fascinující je to osobnost. Začínám mu důvěřovat. Ve své důvěře přitom nejsem sám. Nikdo nevěří jen tak pro sebe. Jsem zakotven ve společenství věřících. Jakožto individualisté jsme ochotni předpokládat, že víra je soukromá záležitost, o které si rozhoduji sám, místo abych ji sdílel s ostatními. Ale v takovém případě ze mne už nevyzařuje jistota víry. Přijímám ji už pouze z vnějšku. „Věřím, protože to říkáš.“ To je základ důvěry. I ve věcech víry. Já sám věnuji svou důvěru svědkům víry, kteří svědčí o Ježíšovi a o svých zkušenostech s ním. Víra v církvi Víra má úzký vztah k církvi. Naše víra se v církvi uskutečňuje – zde ji získáváme, prohlubujeme, rozvíjíme. Tento vztah je zásadně nosný. Jedná se o spojité nádoby. Společenství dává oporu ve víře každému jednotlivci. Bez společenství církve by nebylo křesťanské víry, ani bez víry by nebylo společenství. Každý člověk má povinnost rozšiřovat znalosti víry. V konečném důsledku by to měla být spíše přirozená potřeba, touha po Bohu. To se dá dělat jak individuálně, tak také ve společenství, které je nenahraditelným zdrojem růstu víry – ať už při společné modlitbě nebo při společně slavené liturgii, kde má věřící velkou příležitost setkat se s aktualizací Božího slova. Člověk si musí víru pečlivě chránit. Musí o ni vědomě pečovat a musí se umět víry také zastat. Mlčení za situace tupení víry poškozuje pravdivé vnímání obsahu pravd křesťanství. Proto má křesťan vydávat svědectví o své víře. Má ji žít i navenek. Víru je třeba hlásat. Hlásání radostné zvěsti je nejstarší a nejpůvodnější aktivitou církve. Zodpovědnost za víru má tedy každý jednotlivý člen církve. V dnešní společnosti, která je značně sekularizovaná, panuje spíš předpojetí vůči církvi než vůči víře. Je proto důležité, jak dokážeme my, věřící křesťané (a zároveň členové církve), svou víru prezentovat. Víra představuje nej-

Adventní duchovní obnova s P. Martinem Kudelou pro dívky od 14 do 18 let

TOUHA MÉHO A JEHO SRDCE 7. – 9. 12 2012 Frýdlant nad Ostravicí, Ostravská 534 Více na plakátcích.

Strana 4

vyšší hodnotu života křesťana – jeho vztah k Bohu. Ten je postaven na lásce k Němu a následně i k člověku. Vztah k Bohu má silnou dostředivou sílu a vede člověka do společenství, k jeho utváření. Víra má proto sociální rozměr. My máme často strach mluvit o svých náboženských zkušenostech, protože se domníváme, že bychom museli začít mluvit řečí katechismu, abychom byli zodpovědní. A tak raději mlčíme a neodvažujeme se použít náboženského projevu na veřejnosti. Strach z toho, abychom neřekli nebo neudělali něco nepatřičného, nás okrádá o veškerou radost z víry. Inspirací by nám mohla být spontánnost jižanských národů, jako jsou Italové či Španělé. S nimi člověk může vnímat, že je jim s Bohem opravdu dobře. Něco takového měl asi na mysli Pán Ježíš, když říká: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do Božího království. Nezapomínejme, že víra má dvě základní dimenze – poznání a osvojení si pravd víry (obsah, čemu věříme) a dimenzi osobního setkání, důvěry k Bohu (jedná se o osobní uchopení pravd, které si člověk osvojil). Víra katolická a jiná víra Ve společnosti se musíme vyrovnávat s existencí různých věr. Je dobré si uvědomit, že naše víra stojí na lásce a máme tedy nejdříve hledat společné prvky v duchu bratrství. Samozřejmě není možné zamlčovat ani rozdíly. Je však třeba neustále usilovat o ducha tolerance. Na mezilidské úrovni se dá velmi dobře spolupracovat i s jinými církvemi. Často mají věřící různých církví podobné názory a hodnoty například v sociální a politické oblasti. V dialogu s ostatními přístupy k víře může dojít ke dvěma krajnostem: fundamentalismu nebo rezignaci na své přesvědčení. Nebezpečné je také přetahování věřících z jedné církve do druhé, které se nazývá proselytismus. Víra a autorita Víra nás konfrontuje s autoritou, což je těžký bod pro dnešního člověka. Je-li víra o osobním setkání s Bohem, proč je potom potřeba vyznávat jednotlivé výroky církve v průběhu 2000 let? Odpověď na tuto otázku není moc jednoduchá, ale věřitelnost jednotlivých výroků církve velmi úzce souvisí s jejich výkladem a jejich potřebností v dnešním životě. Určitě je legitimní se ptát, nicméně je důležité také poctivě hledat odpovědi. Víra v Boha má být ovšem motivována v prvé řadě autoritou Boží, ne církevní. Víra je dar, je pozvání, je Boží milost. A tento dar se po svobodném přijetí postupně rozvíjí. Víra nemůže být vnucována – musí být přijímána zevnitř. Církevní společenství si jako každé společenství utváří svůj řád. Církev rozeznává učitelskou autoritu, která je zodpovědná za poklad víry a za její výklad. Normativita víry však vychází z Božího slova, které patří všem. Nicméně je dáno církvi a jeho výklad nemůže být v rukou jedince. V církvi hovoříme o učitelském úřadu, který je reprezentován sborem biskupů, kteří mají autoritu od Krista. Učitelský úřad však není nad Slovem, ale ve službě Božímu slovu. P. Libor Churý Jednodenní duchovní obnova pro manžele se uskuteční 15. prosince na Svatém Kopečku u Olomouce. Obnovu povede P. Petr Glogar, OCD, představený Kláštera Pražského Jezulátka v Praze. Je třeba se předem nahlásit. Info a přihlášky na www.rodinnyzivot.cz, tel. 587 405 292


Svatá Pavlína od Bolestného Srdce Ježíšova Zakladatelka kongregace Malých sester Neposkvrněného Početí, žena s neomezenou důvěrou v Boha a s naprostou odevzdaností Panně Marii. Svatá Pavlína (vlastním jménem Amabile Lucia Visintainer) se narodila 16. prosince 1865 v provincii Vigolo Vattaro, náležící italskému městu Trent. Její rodiče byli velmi chudí praktikující katolíci, jako většina obyvatel této oblasti. V září roku 1875 její rodina, společně s mnoha dalšími emigrovala do státu Svaté Kateřiny v Brazílii, čímž došlo k založení města Vigolo, které je v současnosti částí města Nova Trento. Po prvním svatém přijímání ve věku asi dvanácti let se začala Amabile aktivně zapojovat do života farnosti, např. vyučováním katechismu nebo navštěvováním nemocných. V červenci 1890 se Amabile spolu se svou přítelkyní Virginií ujala ženy trpící rakovinou. Tím začala kongregace Malých sester Neposkvrněného Početí. V prosinci téhož roku Amabile, spolu se svými dvěma společnicemi Virginií a Terezou, potvrdila svůj řeholní slib a přijala jméno sestra Pavlína od Bolestného Srdce Ježíšova. Svatost života a apoštolská horlivost Pavlíny a ostatních sester přitahovala mnoho lidí k povolání, navzdory chudobě a všem obtížím, ve kterých sestry žily. V roce 1903 byla Pavlína zvolena hlavní představenou. Odešla do Ipiranga Sao Paula, kde se starala o sirotky, děti bývalých otroků, a o staré a opuštěné otroky. V roce 1909 arcibiskup v Sao Paulu odňal matce Pavlíně titul Matky představené a poslal ji do Santa Casa sloužit nemocným a starým lidem. Matce Pavlíně tím bylo znemožněno aktivně působit v kongregaci. Následující roky byly pro ni ve znamení modlitby, práce a utrpení. To vše přijala, aby mohla kongregace Malých sester pokračovat ve svém díle. V roce 1918 byla jmenována pro službu do hlavního domu kongregace v Ipirangu, kde zůstala až do své smrti. Prožila zde život ve skrytosti, protkaný modlitbou a láskyplnou pomocí nemohoucím sestrám. Od roku 1938 začala matka Pavlína pociťovat vážné zdravotní problémy vycházející z její cukrovky. Prodělala dvě operace, kdy jí byl nejdříve amputován prst a posléze celá pravá paže. Poslední měsíce života prožila jako úplně slepá. Dne 9. července 1942 zemřela a její poslední slova byla „Boží vůle je dokonána.“ Svatá Pavlína může být v našich očích uznávána pro své teologické a duchovní ctnosti – hlubokou víru, neomezenou důvěru v Boha a vášnivou lásku pro Ježíše ztělesněného v Eucharistii, naprostou odevzdanost Panně Marii, důvěru ve svatého Josefa a úctou ke všem církevním i občanským vůdcům. V jejím životě se odrážela bezmezná láska k Bohu, vyjadřovaná ve skutcích služby a péče o nejchudší a nejpotřebnější bratry a sestry. Byla pokorná, dokázala odevzdat svou pozici v kongregaci a stát se obyčejnou služebnou. Říkala: „Boží přítomnost je pro mě tak intimní, že se zdá nemožné ji ztratit; a tato přítomnost dává mé duši nepopsatelnou radost.“ Život matky Pavlíny vystihuje titul, který jí udělili lidé z Vigola v Novém Trentu: „sestřička sloužící ostatním“ a také označení „cele pro Boha a pro bratry“. Charisma, které matka Pavlína své kongregaci zanechala, spočívá v ochotě sloužit církvi a těm, kteří pomoc nejvíce potřebují, a to vše činit s chudým, pokorným duchem a životem vycházejícím z nitra. Je to služba založená na základě eucharisticko-mariánské víry. A díky této víře se Ježíš stává středem života každé Malé sestry, života oddaného Neposkvrněné Panně Marii a svatému Josefu. Jako odkaz zanechala svatá Pavlína výzvu: „Buďte pokorní. Věřte vždy a pevně v Boží prozřetelnost, nikdy, nikdy se nenechte i přes veškeré protivenství odradit. Říkám to znovu: důvěřujte Bohu a Marii, buďte věrní a miřte kupředu!“ Papež Jan Pavel II. dne 18. října 1991 prohlásil matku Pavlínu za blahoslavenou a 19. května 2002 ji svatořečil. Matka Pavlína je prvním svatým Brazílie. Je patronkou všech lidí Brazílie, církve v Brazílii a kongregace Malých sester Neposkvrněného Početí. P. Libor Churý a kol.

 Plnomocné odpustky v Roce víry.

 Mše na Svatém Hostýně.

Apoštolská penitenciárie ohlásila podmínky k získání plnomocných odpustků vyhlášených papežem Benediktem XVI. u příležitosti Roku víry. Mohou je získat věřící, kteří splní obvyklé podmínky, tedy s upřímnou lítostí vyznají hříchy ve svátosti smíření, přistoupí k eucharistii a pomodlí se na úmysl Svatého otce. Vatikán: Během celého Roku víry mohou věřící získat plnomocné odpustky, když navštíví nejméně tři přednášky o Druhém vatikánském koncilu nebo Katechismu katolické církve. Další příležitostí k získání odpustků bude pouť do jedné z papežských bazilik, křesťanských katakomb, katedrálního chrámu nebo na místo k tomu zvlášť určenému místním biskupem. Tam je pak třeba zúčastnit se mše svaté nebo se alespoň zdržet k rozjímání, zakončeným modlitbou Otče náš, Vyznáním víry a modlitbou k Panně Marii, apoštolům či patronům daného místa. Ve dnech k tomu zvlášť určených místním ordinářem lze také získat odpustky na jakémkoliv sakrálním místě, kde se věřící zúčastní eucharistie či modlitby breviáře a vyzná svou víru. A konečně příležitostí k získání plnomocných odpustků v Roce víry může být též návštěva místa vlastního křtu a obnovení křestních slibů. Celý článek naleznete na http://tisk.cirkev.cz/ převzato z ČBK

V zimním období (22. 10. 2012 až 21. 4. 2013) jsou slouženy mše svaté takto: ve všední dny 7.00, 9.15 v sobotu a neděli: 7.15, 9.15, 11.00 v neděli: 7.15, 9.15, 11.00, 14.15 V neděli ve 13 hod. je svátostné požehnání. Denně modlitba růžence v 18.45 hod.


Vánoční bohoslužby na Svatém Hostýně: Mše svaté na Štědrý den: 7.15, 9.15, 15.30 hod. V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ! Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí 31. 12. 2012. Mše svaté: 7.15, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je modlitba růžence, ve 23 hod. adorace a ve 23.45 hodin Te Deum a sv. požehnání.

Strana 5

 Pozdrav z konviktu…. Chvála Kristu, srdečně zdravím z Teologického konviktu v Olomouci celý přerovský děkanát, čtenáře časopisu Slovo pro každého a zvláště pak farníky z Říkovic a Vlkoše u Přerova. Někteří mě možná znáte, ale i tak by bylo vhodné se ze začátku představit. Jmenuji se Josef Hovád, je mi dvacet let a pocházím z malé vesničky Říkovice. Celkem nás do Teologického konviktu nastoupilo dvacet tři, z toho jsme čtyři za olomouckou arcidiecézi a sedm kluků k nám přijelo z Čech. Každý z nás je tady něčím typický a výjimečný. A je to dobře, poněvadž tak tvoříme velmi pestrou a dynamickou skupinu kluků, kteří se rozhodli jít směrem za Pánem. Mezi mé největší záliby patří především hra na varhany, rád zpívám, čtu, a jsem rád za každý výlet do klidné i neklidné přírody. Ve sportu moc aktivní nejsem, ale můj největší relax je rychlá jízda na kole, plavání, a také nepohrdnu lyžováním, i když jsem na tom už nestál léta. No a v neposlední řadě si velice vážím kontaktu se svou rodinou a svými blízkými. Velmi spoléháme a děkujeme za Vaše modlitby. Zvláště bychom chtěli prosit o modlitbu pro našeho spolubratra z ostravsko-opavské diecéze, který je již celý měsíc hospitalizován. Závěrem tohoto krátkého dopisu chci poděkovat Vám všem, kteří jste mi pomáhali vkročit na tuto cestu. Za všechny kluky Vás ještě jednou moc pozdravuji a těším se z možnosti brzkého setkání. S upřímnou radostí a pokojem. Josef Hovád

 Každý se může stát dobrovolníkem…. Centrum Maltézské pomoci v Přerově rozšířilo svoji činnost také do Domova pro seniory v Přerově, se kterým podepsalo smlouvu o spolupráci. V současné době do Domova dochází 10 našich dobrovolníků a jistě by uvítali další. Vrchní sestra Domova práci našich dobrovolníků vnímá takto: „Jsem vděčná, že nějaká taková organizace existuje, moc nám to pomáhá.“ A jak to vnímají naši dobrovolníci? „Potěší mě, když vidím, že mne moje klientka ráda vidí“, říká dobrovolnice Jana. „Když mne moje klientka chytne za ruku, cítím se být potřebná“ - Veronika. „Můj klient je vždy velmi rád, když ho na vozíku vezu po Přerově a on může navštívit místa, kam kdysi chodíval sám.“ – Jirka. „Myslela jsem, že když se stanu dobrovolnicí, budu dávat druhým já, ale zatím mnohem víc dostávám.“ – Simona.

Dne 25. 9. proběhla supervize – společné setkání dobrovolníků našeho centra Maltézské pomoci na centru Sonus. Také jsme absolvovali školení dobrovolníků v Olomouci ve dnech 12. - 13. 10, kde jsme si vyzkoušeli různé situace praktické pomoci.

V říjnu jsme prezentovali naši činnost v klubu Teplo na akci Senior Symposium, pořádaném Statutárním městem Přerov. Celkový počet dobrovolníků pomáhajících v Přerově se pohybuje okolo 20 osob. Chcete-li se také zapojit do této potřebné a obohacující služby, přijďte za námi – každé úterý od 16 do 17 hodin na centrum Sonus. Všem našim dobrovolníkům patří velký dík! Za centrum MP Přerov Jitka Přidalová Strana 6


 Vzpomínky se vrací . Mons. Ferdinand Bílek narodil se 2. listopadu 1917 v Lipníku nad Bečvou, kde studoval na státní reálce a maturoval tam 11. června 1934. (Byl nejstarším ze tří bratří. Otec, hospodářský správce v Hustopečích nad Bečvou, zemřel 9. července 1926.) Od roku 1935 studoval bohosloví v Olomouci, kde byl 5. července 1940 ordinován. Primici sloužil v Lipníku v chrámu Páně sv. Jakuba Staršího, kázal P. Bedřich Hoffmann, farář z Horní Bečvy. Od 1. srpna 1940 do 31. října 1946 byl P. Bílek III. kooperátorem v Přerově. Spolupracoval s podzemním hnutím, byl zatčen a žalářován ve spojitosti se zabavením ilegální vysílačky. Od 1. listopadu 1946 se stal kooperátorem a provisorem v Jindřichově ve Slezsku, od 1. srpna 1947 farářem v Renotech. Synodalie získal k 31. prosinci 1946. 15. září 1948 se stal spirituálem kněžského semináře v Olomouci, po jeho zrušení byl od 1. září 1950 kooperátorem ve Stěbořicích. Krajský církevní tajemník jej sledoval a sdělil o něm Státnímu úřadu pro věci církevní, že „jest silně zaměřen proti lidově demokratickému zřízení, organizuje odpor všech kněží v okrese opavském a mimo jiné nabourává činnost pokrokových kněží jako Gavlase, Šindeláře apod., které odrazuje svými dopisy od spolupráce s lidovou správou.“ Krátce nato byl P. Bílek 9. července 1951 zatčen a od 11. července 1951 do 31. května 1968 byl „mimo službu“. Nejprve byl v internačním klášteře v Želivě, pak ve „výchovném klášteře“ v Hájku u Prahy do 22. září 1952, a jak sám 28. listopadu 1955 píše: „Později jsem přebýval na různých místech naší vlasti (protože byl 24. února 1953 odsouzen k sedmi letům odnětí svobody spolu s P. Aloisem Urbanem, farářem v Rychalticích, a P. Josefem Rybenským, kooperátorem v Bílé, které strávil ve věznici ve Valdicích a ve Rtyni), až jsem se vrátil 23. května 1955 do Přerova. Od 6. června 1955 jsem zaměstnán ve Vodotechně n.p. v Přerově.“ Směl vykonávat pouze dělnické povolání, bydlel s maminkou Na Hrázi čís. 5. 18. března 1959 byl znovu zatčen. 7. května 1959 byl krajským soudem v Olomouci odsouzen spolu s Františkem Slováčkem, administrátorem v Jalubí, a Josefem Veselým, administrátorem v Kurovicích, pro trestný čin podvracení republiky. Do 9. května 1960 byl uvězněn ve Rtyni, pak byl nakrátko propuštěn a pracoval jako dělník v Meoptě Přerov, jenže „mařil státní dozor nad církvemi“ (vykonával kněžské funkce, je uváděn jako křtitel v přerovské křestní matrice). Následovala další obžaloba z velezrady pro účast ve „Společenství“ Vladimíra Neuwirta. Od 11. dubna 1961 do 9. května 1968 byl opět uvězněn nejprve na Pankráci a pak ve

ve Valdicích. K 1. červnu 1968 se stal opět kooperátorem v Přerově, od 15. října 1968 do 30. června 1969 jako provisor v Předmostí zastupoval nemocného P. Kunického. 15. dubna 1969 byl zvláštním senátem krajského soudu v Ostravě plně rehabilitován, další rehabilitace za druhé odsouzení následovala 16. října 1969. K 1. červenci 1969 odešel do obnoveného semináře v Olomouci jako spirituál a byl jmenován konsistorním radou. Když bylo v roce 1970 na kněžské schůzi v Ostravě založeno „Pacem in terris“, varoval mladé kněze před členstvím v něm a jáhnům při exerciciích na Sv. Hostýně v roce 1972 řekl: „Vaši ordináři v Olomouci, v Brně a v Českém Těšíně jsou v „Pacem in terris“. Chcete-li si však zachovat důvěru věřícího lidu a úctu svých ideových odpůrců, nevstupujte do této organizace.“ Po opětném zrušení semináře se stal od 1. září 1974 farářem v Němčicích nad Hanou, exc. Hruška. K 24. říjnu 1997 byl jmenován čestným kanovníkem olomoucké kapituly a roku 1998 čestným papežským prelátem „pro zásluhy ve výchově kněží a věrnost církvi, osvědčenou dlouholetým vězněním“. Tragicky zemřel 23. července 2002, druhý den po příjezdu do svého zaslouženého důchodu v Lipníku nad Bečvou, když se v letním vedru šel vykoupat do Bečvy. Utonul. Pochován byl 30. července 2002 v Němčicích nad Hanou do kněžského hrobu.

Na Mons. Ferdinanda Bílka vzpomíná paní Vlasta Pavlíková: S P. Ferdinandem Bílkem jsem se poprvé setkala v roce 1968 na faře v Předmostí, kam mě doporučil pan Karel Komárek, ředitel kůru v Přerově. Měla jsem pro P. Bílka něco opisovat na stroji. Mého manžela, varhaníka ve sboru CČsH v Olomouci, velmi potěšilo, že P. Bílek pochválil jejich liturgii. Seznámil se s ní v době svého uvěznění. O P. Bílkovi se prý říkalo, že je svatý, a já to mohu potvrdit. Po krátkém působení v Předmostí se stal P. Bílek spirituálem kněžského semináře v Olomouci. Manžel jej tam potkal na Velký pátek a vzezření P. Bílka plně odpovídalo situaci. Po uzavření semináře v obě normalizace odešel sloužit jako duchovní správce farnosti Němčice nad Hanou. Několikrát jsem jej tam navštívila, abych dala na mši svatou. Na faře mívali postní den, i když nebyl právě pátek. Hostů se to však netýkalo. Přes P. Bílka jsem se seznámila s P. Aloisem Kotkem, který shromažďuje materiály pro blahořečení P. Antonína Šuránka. Nějakou dobu jsem část těchto materiálů – rukopisů – přepisovala na stroji, bylo to dost obtížné. V roce 1985 jsem v Němčicích vykonala životní svatou zpověď. Neušlo mi, že v jedné chvíli mého vyznání P. Bílek vzlykl. Když si na to vzpomínám dnes, připomíná mi to slova sv. Jana Marie Vianneye: „Pláču, protože vy nepláčete.“ Je to pro mne účinná lekce. A také další svědectví o svatosti P. Bílka. Když jsem se po letech dověděla o jeho náhlé a nečekané smrti v Lipníku, napadlo mi, že si možná vyprosil, aby na stáří nezůstal nikomu na obtíž. Vzpomněla jsem si totiž, jak paní, která dojížděla do Němčic jako amatérská varhanice (hrála velmi hlasitě) a vypomáhala P. Bílkovi na faře, dávala okatě najevo, jak ráda by se této povinnosti zbavila. Na P. Bílkovi bylo vidět, že tím trpí, ale pokorně mlčel. Myslím, že byl opravdu svatý. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 10, Listopad 2012 Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Měsíc listopad začíná krásnou slavností Všech svatých a končí slavností Krista Krále. Hned na začátku měsíce se modlíme za duše zemřelých blízkých a světla na hrobech nám připomenou, že věříme, že již jsou s Pánem Ježíšem. Poprosíme o přímluvu svatého Martina, svatou Anežku Českou a svatou Alžbětu o požehnání pro nás, ať dokážeme v životě pomáhat druhým lidem a být milosrdní. A na závěr měsíce si zazpíváme se svatou Cecílií. Před Adventem si naposledy zatančíme se svatou Kateřinou. Podzim Nad tichou vodou se snáší mlha. Je zvláštní ticho, jako kdyby svět přestal na chvíli dýchat. Na stromech visí poslední žluté listí a kapky vody tiše dopadají na žluté koberce spadaného listí pod stromy. Je to nádherné! Je to úžasné a překrásné, co Bůh stvořil! Je to kouzelné, že člověku se chce volat a chválit Boha za jeho vznešenost. Záclona z mlhy přikrývá oblohu a slunce se marně snaží poslat své paprsky na zem. Tajemství krásy podzimu je tajemství věčného života. Kapičky dopadající na zem jemně volají: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil lidem v nebi!“ A země tiše odpovídá: „Vždyť už zde na zemi prožíváme nebe. Bůh je přítomný všude!“ Mlha se pomalu zvedá a jen tak zašeptá: „A co smrt! Musí se člověk bát? Svatí se nebáli?“ Straka zakřičí do ticha: „Ježíš říká, že kdo věří v Něj, má život věčný, proto se narodil a zemřel, aby svět vykoupil z hříchu a otevřel nebe pro všechny, co slyší Jeho hlas!“. Odněkud přiběhne vánek a zazpívá, že lidé mají Ducha svatého k tomu, aby poznali pravdu. „Matka Tereza říká, že se těší za všemi svými dětmi, se kterými se setkala a kterým ve světě pomohla!“ zavolala Bečvinka a všechny pozdravila, když se voda vánkem načeřila. „Všichni svatí se radují v nebi a jsou šťastni, neboť jsou u Pána Ježíše, který je nadevše miluje. Pojďte se radovat a chválit Boha za jeho dobrotu a lásku!“ Liba Calábková Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem.

Strana 8


Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo (Iz 9,1). Ještě za tmy, s rozespalýma očima, ale úsměvem na tváři a plni energie, se sešlo zhruba 15 mládežníků 20. října již v ranních hodinách na přerovském vlakovém nádraží. Po netrpělivém debatování, konzultování a zjišťování, kam to vlastně pojedeme, jsme nasedli do vlaku a vyrazili směrem do Valašského Meziříčí, kde jsme začali s radostí krájet kilometry na poutní místo Zašová, což byl náš cíl. Absolvování této pouti neznamenalo pouze ujít necelých 10 km, ale také radostný zápal do všech připravených her, u kterých jsme se nemálo zasmáli a pomodlení růžence za naši přerovskou mládež. Jakmile jsme si rozdali „role“, naladili kytaru a rozezpívali naše hlasy k Pánu, mohla začít mše, která byla připravena jako vyvrcholení sobotního dne. Po nádherné bohoslužbě, sloužené naším kaplanem P. Liborem, jsme si vyslechli vtipné podání historie onoho kostela přečtené Zuzkou Orálkovou a mohli jsme se vydat na oběd do zdejší hospůdky. Bohužel, všechno jednou končí a stejně i tak náš výlet skončil příjezdem vlaku zpět do Přerova, kde jsme se rozloučili a vydali každý po své cestě domů. Za sebe musím říct, že i když se mi nechtělo poslechnout můj budík, zvonící v 6 hodin ráno, jsem opravdu ráda, že jsem tento výlet prožila se svými dobrými přáteli a hlavně s pocitem, že kde jsou dva, tři nebo patnáct ve jméně Božím, tam je On mezi nimi. Barbora Bílková

Tábor EDEN „Bůh je síla má“ - slova této písně zněla každý den z tábořiště Na německých lukách u vesničky Hoštejn, kam se ke konci měsíce července rozhodlo odjet okolo 60 dětí a vedoucích strávit společně čas mimo hluk města a vymoženosti moderní techniky. Tábor pořádalo společenství EDEN, což je společenství mladých z farností okolo Přerova (Citov, Brodek u Přerova, Rokytnice, Kokory, Kyselovice), a zároveň několika nadšenců z širšího okolí. Tábor se nesl v duchu bájných českých dějin - jako knižní předloha programu sloužila vedoucím známá kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české. Během deseti dnů měli děti i vedoucí možnost díky programu nejen pootevřít okno českých dějin, ale také zažívat život ve společenství - společně hrát hry, lovit kance, dobývat hrad, vydávat se na dlouhá putování, skládat dřevo; ale hlavně se také společně modlit, prožívat mši svatou, sdílet své zážitky a zažívat tak krásné chvíle s Bohem. Tábor byl plný smíchu, a i přes občasné mráčky (ať už ty na obloze, či ty programové) jsme si jej užili. A slova písně Bůh je síla má, kterou jsme si zvolili za táborovou hymnu, nám neustále připomínala, že to, co děláme, a jak tyto dny prožíváme, je velkým darem od Hospodina, který nám do života dává odvahu, a je naší posilou. Snad si slova naší hymny dokážeme zanotovat i v podzimních dnech, které se nesou v duchu školních či pracovních povinností a připomenout si tak čas plný her a radosti. Barbora Blísová

 Třetí rok CMŠ v Přerově . Vážení farníci, Církevní mateřská škola v Přerově působí již třetím rokem. Letos svoji činnost zahájila slavnostní mší pro děti v kapli na faře. Tato mše byla uzpůsobená věkovým zvláštnostem předškolních dětí a sloužil ji P. Libor Churý. Duchovním tématem letošního roku jsem zvolila modlitbu Otče náš. Prvním slovem „Otče“ jsme žili celý měsíc, kdy jsme si povídali, hráli, ukazovali, malovali a zpívali o tom, jak každého z nás Bůh oslovuje, zná mě jménem (první foto), jak mě miluje a jak se o mě stará také skrze lidi. Učili jsme se vyjadřovat lásku všem blízkým tak, aby poznali, že i je Bůh skrze nás miluje. Poznávali jsme také skrze slovo „náš“ skutečnost, že Bůh stejně miluje každého člověka. Může být malý, velký, silný, tenký, tmavý, světlý, ale Bůh miluje nás všechny lidi na celé Zemi. Zvláštním způsobem hlavně děti (druhé foto). Každý verš nebo slovo z modlitby „Otče náš“ budeme postupně vystavovat při vstupu do mateřské školy ve vstupních prostorech Sonusu. Blíží se doba Adventu a Vánoc a s tím související přípravy. Mateřská škola pro vás připravuje Vánoční jarmark, kde si budete moci koupit různé ručně vyrobené výrobky i občerstvení, jako jsou koláče, pečená jablka, punč a další. Tento jarmark bude otevřen 1.prosince. Uvidíte na něm vystoupení dětí z mateřské školy a také si můžete vyrobit adventní věnce ve spolupráci s Centrem pro rodinu. Věnováním výrobků do jarmarku, zakoupením těchto výrobků a dobrovolným vstupným můžete finančně přispět na zakoupení herních prvků na školní zahradu. O dlouhodobém pronájmu této zahrady probíhají právě jednání se zastupiteli města. Pokud tento pronájem získáme, nebude již problém začít s vybavováním zahrady. Další příležitostí k setkání v době Adventní bude 16. 12. „Adventní koncert“, na kterém vystoupí děti z mateřské školy s několika písničkami. K této příležitosti vznikl komorní sbor nadšenců, kteří pro vás připravují dílo A. Michny z Otradovic „Loutna česká“ a svou účast také přislíbil Boží bang. Moc se na Vás těšíme. Určitě přijďte všichni! Výtěžek z dobrovolného vstupného bude také použit na vybavení školní zahrady a opravu zahradního domku. Také bych chtěla poděkovat všem dárcům, kteří dosud podporují činnost mateřské školy. Nabízím dalším příznivcům možnost jak finančních, tak věcných darů, nebo nabídku Vaší dobrovolné pracovní pomoci. Iveta Frýdková Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 10, Listopad 2012 Strana 9

Třetí zářijovou neděli jsme na zahradě fary v Pavlovicích uspořádali odpoledne pro rodiče s dětmi – HROU A POHYBEM – NUDIT SE NEBUDEM. Rodiny si mohly vyzkoušet nové zajímavé venkovní hry v maxi provedení, které jsme koncem léta nakoupili s přispěním dotace ze Státního zemědělského intervenčního fondu. Kromě zahradních her jsme nakoupili i řadu pěkných stolních her a upravili a dovybavili jsme venkovní areál fary v Pavlovicích. Centrum musí v tomto projektu dofinancovat více než 50 tisíc korun. Děkujeme všem, kteří přispěli (anebo ještě přispějí) na tento účel. ZPRÁVY Z EXPEDICE HELFŠTÝNSKÝ LES - Od pátečního večera 12. října do neděle proběhl v Centru pro rodinu v Pavlovicích již tradiční Víkend pro tatínky s dětmi, tentokrát s názvem Expedice Helfštýn. Příjezd, ubytování a včasné uložení dětí v pátek večer dalo příležitost ke klidnému večernímu posezení v prostorách Stodoly, u kytary, houslí a roztopeného krbu. Ne všichni jsme se totiž znali z dřívějška – letošní účastníci přijeli nejen z blízkého okolí, ale například až z Rožnova. Sobotní včasný budíček, vydatná snídaně a chystání dostatečného množství svačinek dávalo tušit, že zde dochází k opravdové expedici. A taky ano: po zrychleném přesunu hasičským vozidlem občas i se zapnutou sirénou do podhradí Helfštýna jsme si zakusili zteč hradu strmou strání, která byla sice namáhavá, ale zato rozhodně dobrodružnější než tradiční asfaltová příjezdová cesta. Po prohlídce hradu, svačině a krátkém odpočinku se naše skupina vydala na lesní túru, se zastavením u hájenky u Huberta, kde bylo oblíbené opékání špekáčků. Zpět do Pavlovic jsme se dostali kombinací pěšího pochodu a autobusu. Děti a tatínci, kteří ještě nebyli dost unaveni, strávili zbytek dne u venkovních i vnitřních her v pavlovickém areálu. Nedělní bohoslužba, oběd a pak už rozloučení. A pro ty, kteří nespěchali, i odpolední drakiáda u Hvězdárny v Přerově byla pěkným zakončením tohoto příjemného víkendu. Děkujeme a příští rok opět na shledanou v hojném počtu! Pavel Skřeček Pozvánky PŘEDNÁŠKY A BESEDY NA SONUSU Rádi MODLITBY MATEK v Pavlovicích – každé pondělí od 13 hobychom některé programy realizovali přímo v Předin nebo 1.pátek v měsíci od 9,45 hodin – zveme všechny marově, tak aby se jich mohli zúčastnit i ti, pro které minky, které se chtějí s námi modlit za své děti a rodiny. Děti můje dojíždění obtížnější. Teď na podzim probíhá na žete mít s sebou. Sonusu série besed a přednášek na různá témata. V září to byla přednáška Sexuální výchova v rodi- Chcete si vyrobit něco hezkého z keramické hlíny – každé ponně a ve škole, v říjnu 2 besedy - Láska v rodině dělí máte možnost v Ráji v Pavlovicích od 9 do 11 hodin nebo od a Jak mluvit s dětmi o smrti. V listopadu to bude 15 do 18 hodin – děti můžou tvořit s vámi nebo si hrát v herně. přednáška Mezigenerační vztahy a 13.prosince Venku už je pořádná zima, a tak se tam nedá dlouho vydržet, ale tradiční malá adventní duchovní obnova s Fr. v herně Centra pro rodinu je teploučko… Můžete přijet do Böhmovou na téma Duch Svatý. Tyto přednášky Pavlovic a se svými dětmi si tu pohrát každé pondělí – od 8 do 18 a besedy pořádáme proto, abychom se všichni hodin nebo ve čtvrtek a v pátek dopoledne. mohli inspirovat, motivovat i povzbuzovat na naší cestě životem. U přednášek, které jsou v odpoled- Tradiční varhanní ADVENTNÍ KONCERT bude v kostele ních hodinách, se snažíme zajistit i hlídání dětí, v Pavlovicích v neděli 2. prosince 2012 od 14,30 h. PŘEDVÁaby se mohli zúčastnit i rodiče malých dětí. NOČNÍ JARMARK na podporu CPR Ráj a výstava adventních Budeme rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu na tyto vazeb a věnců bude od 10 do 18 h v Kulturním domě. Pro děti akce i za návrhy témat na příští rok. Je to pro Vás, bude i hrací koutek a tvořivá dílnička. Srdečně Vás všechny zveme. Hana Školoudová tak si řekněte. 

Zveme vás na

Příjezd v pátek 17 - 17,45 hod. - balení a odjezd v neděli 13 – 15 hod. V průběhu víken du prožijete společné chvíle pro vás dvě, různá tvoření a vzájemné inspirace, duchovní povzbuzení v přednáškách Františky Böhmové, odpočinek, zábavné hry a soutěže.

Program:

Ubytování na faře v Pavlovicích - maminky na matracích a postelích, děvčata na karimatkách. S sebou spacák, prostěradlo a polštářek, dcery+ karimatku. Můžete dovézt i něco dobrého ke kávě a čaji  Cena: máma 550,- Kč, dcera 450,- Kč, + 100 Kč na osobu za materiál na tvoření (rodiny v obtížné sociální situaci mohou požádat o slevu). Víkend je vhodný pro maminky s dcerou ve věku od 7 do 15 let. Účast mladších nebo starších dcer či babiček je po dohodě také možná. Více info a přihlášky: tel: 731 604 120, email: [email protected]

Strana 10


Drazí farníci z Přerova i z ostatních farností, chci Vám poděkovat za Vaši podporu a zájem ve dnech 10. a 11. října, kdy jsme si připomínali 20 let od vzniku Oblastní charity Přerov. Moc si vážíme Vaší účasti v obou dnech. Mohli jsme tak společně vzpomínat a děkovat za Boží vedení a odvahu těch, kteří v roce 1992 charitu v Přerově založili. Ve středu 10.10. probíhala beseda se zakladateli. Na začátku nás pozdravili hosté, např. otec Pavel Hofírek, tajemník magistrátu Ing. Jiří Bakalík a bránu do vzpomínek nám pootevřel otec Josef Lambor, který společně s farníky charitu založil. Na úplné začátky vzpomínala první předsedkyně charity paní Ludmila Mazáková společně s paní Editou Holbovou. Charitní činnost byla především založena na dobrovolnictví, o kterém nám přišli vyprávět paní Punčochářová a paní Hučínová. Obě se starají o charitní šatník v Předmostí dodnes. Je tomu již dvacet let, co pravidelně do šatníku přicházejí a pomáhají, patří jim za to velký dík a obdiv. Je to pro naši charitu živé spojení se začátky. O svědectví činnosti zdravotní sestry se s námi podělila paní Marta Šmídová. A pak už vzpomínala na další etapu v Oblastní charitě Přerov první dobrovolná ředitelka paní Jana Zavadilová, která s námi dosud spolupracuje v projektu Setkávání seniorů SPOLU. Na své působení v přerovské charitě zavzpomínal i pan Jan Tomiga a na závěr besedy pak současní vedoucí jednotlivých středisek představili dnešní charitu. Program obohatilo milé vystoupení přerovské scholy. Vím, že jsme nemohli osobně poděkovat a dát prostor všem, kdo se o vznik a chod charity zasloužili, přesto Vám upřímně děkujeme a přimlouváme se u Pána i za ty, kteří už mezi námi nejsou. V předsálí byla na panelech připravena prezentace jednotlivých zařízení a malé ohlédnutí do minulých let. Další část patřila neformálnímu setkání s občerstvením, které připravili pracovníci charity. Ve čtvrtek jsme slavnostní mší svatou společně s Otcem arcibiskupem mohli děkovat za 20 let činnosti charity. Chci poděkovat za krásný zpěv sboru, který vedla paní Jana Žatecká a účinkovali v něm zpěváci z obou sborů přerovské farnosti i zaměstnanci charity. Po skončení mše svaté zazněly první písně v podání Hanáckého mužského sboru Rovina a proběhly pozdravy otce Pavla a hostů. Přišel nás povzbudit prezident Arcidiecézní charity Olomouc otec Bohumír Vitásek a náměstek přerovského primátora Mgr. Dušan Hluzín. Během koncertu zazněly také skladby na varhany a žestě, v podání mladých umělců z přerovské farnosti, pod vedením Martina Kordase. Po skončení bylo moc milé se s Vámi všemi setkat na Sonusu, kde pracovníci charity připravili občerstvení. Věřím, že i Vy budete rádi vzpomínat na tyto dny, kdy jsme se mohli vzájemně podpořit a děkovat za společné charitní dílo. Děkuji také všem zaměstnancům charity, kteří se aktivně zapojili do příprav slavností a zvláště chci poděkovat p. Martině Krejčířové, která koordinaci těchto činností zajišťovala. Moc si vážím pomoci otce Pavla Hofírka, který s námi oslavy trpělivě připravoval. Děkujeme. Za pracovníky Oblastní charity Přerov za vše děkuje a o modlitby za charitu prosí Marta Šťastná

 Přečetli jsme a doporučujeme. Dopisy z pouště Carlo Carretto Poprvé jsem se s knihou Dopisy z pouště, totiž s jedním z prožitků autora, setkal ještě v 80. letech při kázání o očistci. Carlo Carretto v něm popisuje zážitek z pouště. Při cestě do jednoho místa v poušti se setkal s mužem, který neměl pokrývku na noc. „Zdá se zvláštní hovořit na poušti o zimě, ale je to pravda. Sahara bývá definována takto: „Studený kraj, kde je velké teplo, když svítí slunce.“ Viděl, že je mu zima a jednu pokrývku mu mohl věnovat. Mohla by mu být ale při noclehu v poušti pod širým nebem zima, a tak mu nedal nic. Při poledním odpočinku pod vysokou skálou měl zvláštní, „živý“ sen. Zdálo se mu, že skála nad ním jej přitlačila k zemi. Žil, ale nemohl se hýbat. V tu chvíli uviděl onoho muže chvějícího se zimou a vedle sebe dvě pokrývky. Rád by mu teď jednu dal, ale nemohl. Byl přitlačen skálou k zemi a nemohl se pohnout. „Pochopil jsem, že toto je očistec. Duši působilo utrpení, že již nemohla „učinit to, co mohla a měla vykonat dříve.“ Sebe pod balvanem a přikrývku opodál budu vidět snad celá ještě léta. Ona je svědkem mého sobectví a mé nepřipravenosti vstoupit do Království Boží lásky. Přemýšlel jsem, jak dlouho bych musel trpět pod tím balvanem. Odpověď jsem našel v katechismu: „Dokud nebudeš schopen úkonu dokonalé lásky.“ V té chvíli jsem ho schopen nebyl.“ Carlo Carretto se narodil 2. dubna 1910 v Alessandrii v Itálii, byl členem Malých bratří Ježíšových, řeholní společnosti, kterou založil blahoslavený Charles de Foulcaud, francouzský kněz, misionář, žijící v africké poušti a zavražděný r. 1916. Zemřel 4. října 1988 ve Spellu. V češtině vyšly další jeho knihy s tituly: „Poušť uprostřed města“, „Skutečnosti z druhé strany“ a „Hledal jsem a nalezl jsem“. Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 10, Listopad 2012 Strana 11

V knize Dopisy z pouště nás seznamuje se svým obrácením k Bohu, se svým povoláním k řeholnímu životu a se životem na Sahaře. Zamýšlí se nad láskou Boha k člověku a rolí člověka, Božího tvora na světě. „My jsme vodič, Bůh je proud. V našich silách je nechat proud působit. Je pravda, že jej můžeme zastavit, můžeme říci ne, ale nic více. Nejsem tedy sloup, který něco nese, ale vodič, jímž protéká silný proud. Něco jiného je vodič, něco jiného proud, jejich přirozenost je rozdílná. Vodič nemá důvod, aby se pyšnil, i když přenáší vysoká napětí.“ Carlo působil v Katolické akci mnoho let a bylo pro něj těžké uznat, že nezáleží tolik na jeho práci a nasazení. Život v poušti mu umožnil poznat mnoho věcí a skutečností „z druhé strany“. Jeho kniha je plodem odloučení od všeho, co by jej mohlo rozptylovat, mnohdy těžkého a náročného odloučení v tichu pouště. Plodem modlitby, která se nemůže opřít o cit a estetickou přitažlivost. Knihu vydalo poprvé nakladatelství Cesta v roce 1994, má 125 stran, cena 65 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Výsledky voleb do Národního shromáždění, konaných 26. 5. 1946, dopadly v českých zemích a na Slovensku zcela rozdílně. Vítězství komunistů v českých zemích nepřekvapilo. Avšak to, že získají čtyřicet procent hlasů, zřejmě ani oni sami, i přes mohutnou předvolební kampaň, nepředpokládali. Absolutní většina hlasů pro slovenské demokraty rozhodně překvapením byla. Výsledky voleb v českých zemích: 1. Komunistická strana Československa 2. Čs. strana národně socialistická 3. Čs. strana lidová 4. Čs. sociální demokracie „Bílé lístky“

hlasy 2 205 658

% 40,17

mandáty 93

1 298 917 1 110 920 855 771 19 430

23,66 20,23 15,59 0,35

55 46 37 0

Výsledky voleb na Slovensku: 1. Demokratická strana 2. Komunistická strana Slovenska 3. Strana slobody 4. Strana práce „Bílé lístky“

hlasy 988 275 490 257 67 775 49 983 12 625

% 61,43 30,47 4,20 3,11 0,79

mandáty 43 21 3 2 0

Předsedou vlády se stal komunista Klement Gottwald. Již na prvním zasedání vlády slovenští komunisté obvinili Demokratickou stranu ze spolčení s „ľuďáky“ (lidovci) a z protistátní propagandy. Také Gottwald prohlásil, že slovenští demokraté představují pro republiku nebezpečí, zvláště pro jejich separatistické tendence. Komunisté si byli vědomi, že součtem mandátů české a slovenské strany utvoří v Národním shromáždění nejsilnější skupinu. A tak, i když slovenští komunisté ještě v průběhu povstání v létě 1944 prosazovali co největší nezávislost Slovenska na Praze, nyní zcela obrátili. Po prohraných volbách se stali největšími propagátory centrálního řízení společného státu. Adolf Kajpr se v prvním povolebním čísle Katolíka pozastavuje nad výsledky, které volby přinesly a srovnává situaci českých a slovenských katolíků. Volby podle něj potvrdily, že katolicismus je málo v krvi českých spoluobčanů, a že „katolický způsob myšlení a jeho zájmy nepadají příliš na váhu při rozhodování o veřejných otázkách. Jen nová poctivá práce, šedivá, nevzhledná, výchovná práce zde může něco změnit. Manifesty a hesla, vyvolávání starých frází o „zdrcující většině“, o „náboženském založení našeho lidu“ jsou klamáním sebe sama.“ Na Slovensku, píše dále Kajpr, je z katolického hlediska zajímavý úspěch Demokratické strany, který je výsledkem úspěšného manévrování slovenských katolíků, kteří „před nemnoha měsíci měli ještě Strana 12

demokratické „luterány“ velmi v žaludku, nevěděli, co mají začít, na kterou kartu vsadit, až najednou přišly volby a oni se stali zase vzácným předmětem pozornosti a úslužnosti. Na jedné straně pro ně vymyslili bílé lístky, na druhé straně všechny strany i s komunisty (kromě snad Strany práce) se zapřísahaly, že jsou proti jakémukoliv znevažování náboženství, demokraté se bili – alespoň na volebních plakátech a novinových provoláních – za církevní školy, a tím se stali velkou slovenskou stranou. Aby obraz byl realistický, třeba si domyslit, že při tom nerozhodovalo pouze nadšení pro demokracii a náboženství. Slovenské komunisty stihl osud vládnoucí strany, která nikdy nemůže všechny uspokojit. Rozdávat neměla skoro co, to už udělala před ní vláda Tisova, teď se musí, nebo by se alespoň mělo spíše vracet.“ Tento volební úspěch na Slovensku by mohl podle Kajpra svádět české katolíky k tomu, že opozice se vyplácí víc než loajalita, a že by měli své zájmy prosazovat razantněji. To by však byl omyl, protože na Slovensku jsou zcela jiné poměry než v Čechách: „Na Slovensku je autonomie, samostatnost, spojena s knězem Hlinkou, s katolicismem. Není to sice spojení nezměnitelné, ale skutečnost je taková. U nás nemáme nic takového, a vlastní náboženské přesvědčení je u většiny slabé, většině katolíků je úplně jedno, budou-li např. církevní školy u nás nebo ne. Nezískali bychom tedy nic pro náboženství oposičnictvím.“ Přesto je zde nebezpečí, že komunisté budou v českých zemích získávat nadále převahu. Čeští katolíci by se podle Kajpra měli hlásit ke křesťanství energičtěji a konkrétněji. Vychovávat je k tomu, je úkolem kněží a rytmu celého církevního života u nás. Tímto rytmem nemá být žádné plané „bouřliváctví“, ale odvaha, statečnost a sebevědomí, vycházející z toho, že Bůh stojí za námi. Ladislav Sovadina, jáhen (pokračování příště)


Počet obyvatel ve farnosti

Procento obyvatel, které chodí Pravidelně na nedělní mše

Přerov 789 Kojetín 201 Pavlovice 170 Předmostí 157 Troubky 154 Dřevohostice 132 Tovačov 125 Vlkoš 123 Kokory 97 Rokytnice 85 Brodek 82 Bochoř 73 Horní Moštěnice 70 Penčice 63 Prosenice 60 Citov 59 Domaželice 55 Stará Ves 51 Křenovice 49 Měrovice 45 Beňov 42 Majetín 39 Říkovice 36 Lobodice 35 Děkanát 2.792 Průměr 80

Obvyklá účast na mši svaté ve všední den

FARNOST

Účast na mších svatých v neděli a v sobotu večer

Výsledky průzkumu účasti na bohoslužbách děkanátu V prvním čtvrtletí tohoto roku jsme v děkanátu dělali průzkum, kolik lidí v kterém kostele chodí na bohoslužby. Děkuji všem, kdo s počítáním a se zapisováním pomáhali. Díky průzkumu víme konkrétněji, jaká je situace v jednotlivých farnostech a obcích. Stručné výsledky vidíte v tabulce. Farnosti jsou seřazeny podle počtu věřících, kteří se zúčastňují bohoslužeb s nedělní platností. Poněkud zavádějící je údaj u farnosti Penčice, kde by se spíše mělo napsat 24, protože věřící z obcí Lazníky a Suchonice do Penčic nechodí. Podobně u Pavlovic by mělo být spíše 127 po odpočítání věřících z Radslavic. Čísla sice neřeknou vše, ale mohou něco napovědět. Můžeme je například porovnat s tím, že v naší arcidiecézi připadá průměrně 500 účastníků nedělních bohoslužeb na jednoho faráře. Takový počet kromě Přerova není nikde. Statisticky by tedy mělo být v našem děkanátu šest farářů. Ve skutečnosti teď máme v děkanátu Přerov farářů devět a tedy devět obsazených farností. Do budoucnosti se tedy musíme připravit na to, že v děkanátu bude působit farářů méně než teď. Zajímavé jsou také údaje, kolik věřících chodívá na mše svaté ve všední dny a kolik procent obyvatel chodívá pravidelně na nedělní bohoslužby. Při porovnání procent se naopak na poslední místo dostane Přerov a na první místo Vlkoš. Počty věřících budou jistě jedním z hlavních údajů, podle kterého se bude rozhodovat o budoucnosti jednotlivých farností. Rozhodně ale bude záležet také na dalších věcech. Například na finanční situaci farnosti a ochotě farníků finančně zajistit nejen provoz kostela, ale také provoz fary a v budoucnu možná i plat faráře. Vzhledem ke stále nedořešené situaci kolem navracení církevního majetku a nejistotě ohledně dalšího financování církví je teď těžké říci konkrétně, kolik peněz bude třeba ročně vybrat.

77 25 20 45 23 38 22 24 12 22 27 22 12 14 13 9 18 25 34 16 17 16 531 22

39.361 7.404 3.286 7.333 2.601 2.813 3.616 939 2.161 1.452 1.854 1.008 1.815 1.499 1.559 825 1.223 885 429 689 623 988 468 690 85.521 3.563

2,0% 2,7% 5,2% 2,1% 5,9% 4,7% 3,5% 13,1% 4,5% 5,9% 4,4% 7,2% 3,9% 4,2% 3,8% 7,2% 4,5% 5,8% 11,4% 6,5% 6,7% 3,9% 7,7% 5,1% 3,3% 5,5%

Farníci ochotní pomáhat Když jsme kněžími diskutovali o budoucnosti jednotlivých farností, tak jsem si uvědomil, že kromě výše zmíněného počtu věřících a finanční situace je neméně důležité to, jestli a jakým způsobem jsou farníci ochotni vzít si na zodpovědnost různé služby ve farnosti a pravidelně pomáhat. Nejedná se jen o službu kostelníka a o úklid kostela, ale těch úkolů je ve farnosti mnohem více. Jako první chci vyzvat farníky ve všech farnostech nebo přesněji ve všech místech pravidelných bohoslužeb, aby se přihlásil vždy aspoň jeden člověk, který si vezme na starost farní budovy (kostel, fara, kaple), aby sledoval jejich technický stav, drobné opravy udělal sám či s pomocí dalších farníků a větší opravy po domluvě s farářem, ekonomickou radou a s děkanátním technickým administrátorem. Hlaste se u svých farářů. P. Pavel Hofírek Pronásledování křesťanů ve světě Pronásledování našich bratří a sester ve světě roste. K tradičním komunistickým zemím, kde krutostí vede Severní Korea, vlastně KLDR, následovaná ČLDR a islámskými státy, přibyla ještě Indie, kde v řadě spolkových států jsou naši bratři a sestry rovněž extrémními hinduisty krutě pronásledováni. O konkrétní situaci můžete získat informace ze Zpravodaje Křesťanské mezinárodní solidarity – CSI (z anglického Christian Solidarity International), vystaveného v kostelích farnosti, a pokud máte přístup k internetu i na našich webových stránkách www.csi-cr.cz. Tam si také můžete objednat denní posílání modliteb za pronásledované. Asi jsem již trochu zatížen denním sledování dodržování náboženské svobody ve světě. Velmi mne poznamenal výrok nigerijského biskupa, který vidí jednu z příčin jejich krutého pronásledování a vraždění přímo v laxním přístupu jejich bratří na Západě. „Není vás vidět, nedovedete se ozvat v náš prospěch“. A má bohužel pravdu. Povzbudivá zpráva je třeba z Indie, kde nás jsou necelá tři procenta. Tamní křesťané důrazně protestovali proti uvádění filmu znevažujícímu Církev a její členy. Nemyslím, že bychom měli napodobovat muslimy, ale je třeba se ozvat, psát do novin a televize, svým poslancům a vládě, když jde o neomalené útoky na křesťany a Církev. Na závěr vás prosím, abyste si z odebraných zpravodajů CSI vystřihli protestní lístek, nebáli se jej podepsat a nechejte jej u zpravodajů v kostele. Rád je odešlu společně. Za těch 21 Kč jich do obálky vleze pět kusů. Za pronásledované, vězněné, mučené a zabíjené bratry a sestry děkuji. Ing. František Kopečný, prezident CSI ČR Slovo pro každého Ročník 18, Číslo 10, Listopad 2012

Strana 13

POŘAD BOHOSLUŽEB DĚKANÁTU PŘEROV P. Pavel Hofírek Úřední hodiny: Po a St 10-12 a 14-16 tel. 581 217 079

P. Pavel Ryšavý Úřední hodiny: Čt 9-11 (mimo 3. Čt v měsíci) Pá 1530-1630 tel: 581 762 037

P. Bedřich Horák Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 797 940

P.Artur Górka Úřední hodiny: k zastižení na tel. 723 865 713

Přerov Sv. Vavřinec

800 18 (1830)

800

800 18 (1830)

800 jen 1.So 1830

900, 1030 1830

00

Bohoslužby střídavě dle rozpisu v sobotu v 1730 Bohoslužby střídavě dle rozpisu ve čtvrtek v 1730 845 700

Beňov

1800

1700 (1800)

900

1800 jen 1.So

1030 730

1700 (1800) 1700 (1800) 1600

ÚTERÝ: sudý týden

1x lichý týden 1x lichý týden

1645 mimo 1 .So

1700 (1800) 1700 (1800)

730 jen 1.So

1700 (1800) 1800

900 1700 (1800)

Přestavlky

předposlední 40

Dřevohostice

17

50

40

(18 )

17

50

730

(18 )

1630 (1730)

Domaželice

1020 1640 (1800)

Pavlovice

850

1700 (1800)

různě 00

17

00

(18 )

00

00

8

17

00

930

(18 )

1700 (1800) nepravidelně

1600 (1700)

Bochoř

900

1100 1600

Říkovice 730

1730

nepravidelně

800

730

900 1630 (1730)

730 1045

Penčice Luková Žeravice Lazníky Suchonice

Úřední hodiny: k zastižení na tel. 604 759 148

Brodek

Druhé pondělí v měsíci Třetí pondělí v měsíci Sobota s nedělní platností Sobota s nedělní platností

1700 (1800) 1700 (1800) 1600 1700 (1830)

1800

1800

Tovačov - fara

800

730

900 jen 1.So

900

1700

1000 jen 1.So

1030

1800 (1700)

715

830

1800

Citov Tovačov

715

1800 (1700)

nepravidelně

1500 Domov důch.

1530 posled. v měsíci

1030

Lobodice Ivaň Klopotovice

ČTVRTEK: mše svatá střídavě 1x za 14 dní 800

Troubky Henčlov

1030 730

Stará Ves

Radslavice

1800 mimo 1 .So

1700 (1800)

Horní Moštěnice

Rokytnice

1700 (1800)

800

1800 (1700) 1700 (1800)

800

830

1700 (1800) 1600 (1700)

Prosenice

745

Úřední hodiny: na faře v Oseku St a Pá 900 – 1030 a 1500 – 1530, tel. 731 621 212

Časy uvedené v závorkách platí pro letní období.

Strana 14

00

730

Uhřičice Polkovice Stříbrnice

P. Pavel Šíra

farář v Oseku n. Bečvou

800

Měrovice

Majetín

P. Paweł Bilinski,

800

Křenovice

Úřední hodiny: kromě 1. pátku St a Pá 1600-1730 ( 1500-1630)

Úřední hodiny: Po 16-17 tel. 731 402 070

NEDĚLE

700

Kokory

P. Radek Sedlák

SOBOTA

Kojetín

P. Wojciech Zapiór

Úřední hodiny: k zastižení na tel. tel. 731 626 530

PÁTEK

1800

Věžky

P. Josef Svoboda

ČTVRTEK

Předmostí

Úřední hodiny: St, Pá hodinu po mši tel. 581 223 037

739 344 024

STŘEDA

Podolí, Čekyně, Újezdec Dluhonice

Vlkoš

tel. 581 746 507

ÚTERÝ

Přerov Sv. Michal

P. Piotr Wardecki

731 621 101

PONDĚLÍ

Může dojít ke změnám bohoslužeb.


 Rodná obec Antonína Cyrila Stojana v nové knize . Beňov se může pyšnit nejen jako rodná obec známého moravského arcibiskupa a lidumila, ThDr. Antonína Cyrila Stojana, ale také pestrou minulostí, úpravou obecních prostranství a bohatým společenským životem. Vše podstatné o tom čtenáře informuje nová kniha Beňov & Prusy s podtitulem Historie a současnost. V hodovou sobotu 6. září na den svátku patrona místního kostela, sv. Františka z Assisi, ji představil místním občanům a široké veřejnosti starosta obce Ivo Pitner. V rámci hodového programu, který se konal na hřišti u sokolovny, starosta také poděkoval autorce knihy a jejím spolupracovníkům. Především však paní Marii Špalkové, bývalé dlouholeté učitelce z Horní Moštěnice a dnes již zkušené autorce, poněvadž po svém bydlišti a rodném Kanovsku (dnes část Vlkoše), je právě vydaná kniha o Beňovu a Prusích její třetí knižní prací o historii a současnosti obcí na Přerovsku. Poděkování od starosty Pitnera se dostalo také známému archeologovi Daliboru Kolbingerovi, který je autorem stati o archeologických nálezech v katastru Beňova a Prus, sběrateli pohlednic Břetislavu Passingerovi a dalším. Zároveň s poděkováním dostali novou knihu a malou upomínku na slavnostní událost i místní občané, kteří alespoň fotografiemi nebo malou informací přispěli k pestrému obsahu knihy od tragických událostí ze života obce až humor. Z celkového rozsahu dvě stě dvaceti stran je v knize věnováno patnáct stránek místní duchovní správě a kostelu od třicetileté války po současnost. Z toho osm stránek autorka věnuje místnímu významnému rodákovi a lidumilovi, arcibiskupu ThDr. Antonínu Cyrilu Stojanovi, jeho životu a jeho vlastním pamětem. Výpravnou publikaci v dárkovém provedení o historii a současnosti Beňova a Prus, tištěnou na kvalitním papíru s desítkami černobílých a barevných fotografiích si můžete prohlédnout v naší farní knihovně a zájemci zde si ji mohou také objednat. Knihu si můžete přímo koupit na Obecním úřadě v Beňově. Miroslav Rozkošný

Středa 28.11. Čtvrtek 29.11.

Sobota 1.12.

9:00 15:30 15:00 17:30 19:00 8:00 9:00 14:00

Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus

Předmostí, fara Přerov, sv. Vavřinec Neděle 2.12. Pavlovice, KD Pavlovice Pondělí 3.12. Centrum Sonus Centrum Sonus Středa 5.12. Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 6.12. Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Víkendová akce Sobota 8.12. Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie Neděle 9.12. 9:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus Pondělí 10.12. 18:45 Předmostí, fara Úterý 11.12. 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:30 19:15 10:00 14:30 16:00 17:30 16:00 18:00 8:45 17:30 19:30


Redakční rada časopisu Modlitby za Charitu Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Pletení adventních věnců a Vánoční jarmark s vystoupení CMŠ v 15:30 Mariánské večeřadlo Vigilie za počatý lidský život Předvánoční jarmark do 18:00, viz str. 10 Adventní koncert Začátek přípravy rodičů na křty dětí Krédo a Bible s jáhnem Mikulášská besídka pro děti Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek S tebou mě baví svět – Pro tatínky s dětmi Mše svaté: Přerov 9:00 Předmostí 8:45 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Akce nejen pro biřmované Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství

Strana 15

Sob

n

Farní shromáždění v Přerově bude tradičně v neděli 25. listopadu 2012. Program: Představení hospice na Svatém Kopečku Fotografie z života farnosti - Prostor pro dotazy - Posezení Všechny srdečně zveme.

Neděle 4.11.

15:30 Hřbitov v Přerově

Pondělí 5.11.

16:00 17:30 17:00 8:45 17:30 19:30 18:00 19:30 9:00 16:00 18:45 16:00 17:00 15:30 16:00 18:00 19:00 9:00 15:00 17:30 19:00 17:00

Úterý 6.11. Čtvrtek 8.11. Pátek 9.11. Sobota 10.11. Neděle 11.11. Pondělí 12.11. Úterý 13.11. Středa 14.11.

Čtvrtek 15.11.

Pátek 16.11. Pátek 16.11. Sobota 17.11.

9:00 10:00 Neděle 18.11. 9:45 19:30 Pondělí 19.11. 16:00 17:30 Čtvrtek 22.11. 8:45 17:30 19:30 Pátek 23.11. Sobota 24.11. 8:00

Neděle 25.11. Pondělí 26.11. Úterý 27.11.

10:00 18:00 15:00 18:45 16:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Velehrad, Stojanov Vlkoš Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Křenovice Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, fara Přerov Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Šumperk Fara v Přerově Kokory Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Společná ekumenická modlitba za zemřelé na hřbitově v Přerově Začátek přípravy rodičů na křty dětí Krédo a Bible s jáhnem Přednáška CPR: Mezigenerační vztahy Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek Začátek duchovní obnovy na Velehradě Děkanátní modlitby mládeže Akce pro ministranty Schůzka animátorů mládeže děkanátu Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Modlitby za Charitu Kavárna pro seniory Mše svatá pro školní děti Setkání katechetů děkanátu Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Víkend pro matky a dcery, viz str. 10 Víkendové potáborové setkání Ekumenická bohoslužba za město a stát Setkání františkánského společenství Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Akce pro mladé biřmované Setkání seniorů Krédo a Bible s jáhnem Úklid kostela, skupina „A“ Besedy o víře pro muže Modlitby matek Víkendové soustředění scholy Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen Biřmování Crokend - Akce pro mládež Farní shromáždění Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkáni společenství křesťanských žen

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen L. Sovadina, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka prosincového čísla je 28. listopadu 2012. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents