Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Březen 2007

Číslo 3 Ročník 13 Úvodník

P. Paweł Biliński

Liturgický kalendář

Ještě pár slov k postní době… Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Škola partnerství

Sociální učení církve Populorum Progressio

Dětské okénko

Stránka pro mládež Pozdrav ze semináře

Postní duchovní obnova Přerov - 24.2.2007

KOSOVO

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov

Cokoli jste udělali pro ty nejmenší, pro mne jste udělali Jen tak ve stručnosti Světec měsíce

blahoslavený Marcel Callo

Skateboard Boží

Pořad velikonočních bohoslužeb děkanátu Přerov

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

Březen v liturgii Milí čtenáři, pěkné vysvětlení smyslu postní doby naleznete v Liturgickém kalendáři. Chtěl bych k němu připojit ještě pár praktických rad ověřených staletími, jak naši cestu k vnitřnímu obrácení trochu zkonkretizovat. Modlitba Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. • Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem. • Modlete se společně v rodině • Čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně. • Vyprávěj o Bohu dětem. • Účastni se liturgického života své farnosti • Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje. • Je to vědomý život v Boží přítomnosti. Půst Půst není jen odepření si jídla, ale zřeknutí se toho, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... • Cvič se ve zdrženlivosti • Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso. • Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým. • Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící. Zřeknutí znamená, když k nutkání „musím mít“ řekneme ne. Je to svobodný a uvědomělý život. Almužna, činění dobra Tím, čeho se vzdáme, máme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna také znamená: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životním partnerem, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící… Tím realizujeme přikázání lásky. • Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu. • Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé. Strana 2

19. 3. Slavnost svatého Josefa, Snoubence Panny Marie 26. 3. Slavnost Zvěstování Páně

Letos prožíváme v březnu dobu postní, do které jsme vstoupili na Popeleční středu 21. února. „Doba postní připravuje věřící ke slavení velikonočního tajemství, a to jednak připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním“ (SC 109). Tato koncilní slova vyjadřují smysl postní doby a její celé bohatství. Postní doba tedy není pouze několik pochmurných týdnů věnovaných rozjímání o utrpení Páně. Jsou to především dny přípravy na nové prožití velikonočních svátků. Tato příprava může probíhat jak připomínkou svého vlastního křtu a jeho významu, tak konáním skutků pokání (modlitba, odříkání – půst, almužna – činění dobra pomocí toho, co jsme si odřekli, smíření). Skutky pokání nemají význam samy v sobě, ale mají nás obracet ke Kristu. Naše cesta víry a obrácení potřebuje posilu a orientaci neustálým nasloucháním Božímu slovu, protože jen to v nás dovede dokončit proces růstu a zrání.

Příprava na Velikonoce Začneme od konce postní doby – od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů, neboť celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. Účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením se s Kristem skrze svátost křtu. Proto je také jedním z hlavních úkolů postní doby vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Ostatní věřící by měli tuto dobu dobře využít k přípravě na obnovu křtu o Velikonocích. Postní doba je příhodným časem pro obnovu chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním „popelce“ - kněz sype popel na hlavu s výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl každého na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. (Pozn: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“) Cesta k Otci Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství. (Jan Pavel II.) To, co v člověku dusí víru, naději, lásku a život vůbec, je mylné přesvědčení o tom, že Bůh je s námi nespokojen, že je na nás rozzlobený, mrzutý, že nás chce trestat, nebo že je k nám lhostejný…tedy že je takový, jací bychom asi byli na jeho místě my. Bůh ale není jako my. Je Otec, původce a dárce lásky. Je milosrdný, dobrotivý, odpouští nám, přijímá nás takové, jací jsme, a chce, abychom byli v životě šťastní. O tom, jaký je Bůh a jaká je jeho láska k nám, hovoří Ježíš v podobenství o milosrdném otci a marnotratném synu (Lk 15,11). Boží otcovskou (i mateřskou) lásku může zakusit každý z nás. Prakticky však jen do té míry, do jaké se jí sami chceme otevřít. Boží láska má obrovskou moc změnit náš život. Syn vstal a šel k otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil… (Lk 15, 20) Hřích a pokání Člověka dělí od Boží lásky především nedůvěra k Bohu, svévole, snaha za každou cenu nalézt štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto všechno svádí člověka ke hříchu, který pak je bariérou v našem vztahu k Bohu. Obrácení (pokání) spočívá v tomto: obrátit se opět k Bohu, důvěřovat mu a v síle Jeho lásky se pak vydávat po Jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak „neSlovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

• Měj starost o staré, nemocné a postižené. Slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, a znamená milosrdenství.

Smíření • Připrav se na smíření v myšlenkách. Smíření není něco, co musí být protrpěno, ale musí být slaveno. Je pramenem radosti. • Účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření. • Nech v sobě smíření • Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému . Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. Připravil P. Paweł Biliński

1.

2.

3.

4.

gativní“ aspekt: osvobození od hříchu a zla, i aspekt „pozitivní“: rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka.

Obnova křtu Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života – ke křtu. Obnova křtu (o velikonoční noci) úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem. „Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.“ (Gal 3,27) Cesta obrácení – cesta lásky Ježíš řekl: „První přikázání je toto: ‚… Bůh náš je jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.‘“ (Mk 12,29–31) Pravé pokání je spojeno s obnovou vztahu lásky k Bohu, k bližnímu i k sobě. Připravil Jaroslav Branžovský

SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ A LITURGIE

Kromě křesťanství i jiná světová náboženství mají své rituální projevy – jistou liturgii. Potřeba ritualizace života vychází z lidské přirozenosti a je také vlastní charakteristikou každého náboženství - mít rituály k vzdání pocty božstvu a vyznání slabosti a závislosti. Židovství: Celé židovské náboženství je založeno na závislosti Izraele na Hospodinu, na smlouvě, kterou Bůh se svým lidem uzavřel. Základní ritualita je spojena s velkými poutními svátky, při nichž Bůh a jeho dílo se stávají přítomnými a potvrzením historické události. První místo v židovském ritu má sobota a velké svátky, které jsou připomínkou velkých Božích činů. Důležité místo má obřízka, základní znamení smlouvy. Sobota a velké poutní svátky, mají pro židy svátostný charakter a tudíž jejich zachovávání je zárukou Boží milosti a požehnání. Sobotní slavení probíhá v synagoze. Sobotní židovská liturgie obsahuje modlitbu Shema Izrael (Slyš Izraeli), modlitbu osmnácti požehnání, četbu Tóry a Proroků, homilie, modlitby a na závěr se recituje Qaddisch (Svatý) – modlitba podobná modlitbě Otče náš. Mezi tři význačné izraelské svátky patří svátek Pesach, Šavuot a Sukot. Jedná se o tři radostné svátky, které se také nazývaly poutními svátky, protože se putovalo do Jeruzaléma. Pesach – slavil se v rodině a je připomínkou vyjití z otroctví. Šavuot – svátek týdnů je připomínkou darování Tóry. Sukot – svátek stánků, při kterém se vzpomíná na putování Izraele po poušti. Islám: Rtualita tohoto náboženství se projevuje na rozdíl od židovství jen na veřejnosti. Hlavními prvky jsou pouť na svatá místa a modlitba. Poutníci se nazývají Hadždžijové. Pouť do Mekky se dělí na dvě skupiny ritů -jiné jsou při malé pouti, která není vázána datem a jiné jsou při slavnostní pouti, jež probíhá od 8. do 13. dne měsíce Dhu-lhidždža. Dříve než poutníci vstoupí do posvátné oblasti Mekky, musí se uvést do stavu rituální čistoty. Potom následuje „běh“ mezi dvěma pahorky. Obřad je připomínkou Abraháma, který na příkaz Hospodina zanechal manželku Hagar a syna Izmaela na poušti. Hagar pak při svém pátrání po vodě pobíhala mezi oběma pahorky, až nalezla studnu. Pouť pokračuje putováním do Miny a Arafátu. Návrat do Mekky se děje přes Muzdalifu a Minu. Zde hodí tři kamínky na tři kamenné sloupy, které představují tři příležitosti, při nichž hodil Abrahám kamenem po ďáblovi, který ho pokoušel. Na závěr pouti se koná hadždž – „svátek oběti“, při němž je obětováno zvíře, na památku Abrahámovy oběti za syna. V mešitě se nachází imám, jež určuje směr modlitby – je orientován k Mekce. Modlitba začíná zvoláním Allah akbar – Bůh je veliký. Buddhismus: Mluvit o ritualitě je v případě tohoto náboženství problematické, protože vzniklo jako mnišská komunita. Každý buddhista stráví nějakou dobu v klášteře, aby se věnoval modlitbě a meditaci. Přesto i zde můžeme rozlišit rity v klášterní komunitě (přijetí do kláštera, vyznání hříchů, meditace) a rity rodinného života (narození, svatba, pohřeb). K modlitbě je třeba posadit se před sochu Buddhy - osvíceného a kontrolovat své tělo. Cílem je ovládnutí těla – cvičení „rituality bez konce“. Tělo je chápáno jako svátost a cílem je dosáhnout harmonie mezi tělesnou a kosmickou energií, což znamená dosáhnou posledního smyslu jak těla, tak i ducha. Centrem buddhismu je Bódhggaja, místo prvního osvícení prince Siddhártha Gautama, který se stal Buddhou – Probuzeným, Osvícený. Hinduismus: Toto náboženství má své rity, které po mnoha staletích nebyly měněny. Základní rozdělení ritů je na dvě skupiny: rity medické a rity agamické. Medické rity jsou velmi důležité a tradiční. Jejich základním prvkem je oběť bohům. Jsou buď veřejné, vykonávané knězem, anebo domácí, vykonávané hlavou rodiny. Agamické rity se vztahují k lokálním tradicím. Jsou pozdější a doprovázejí různé životní události. Někdy se nazývají „hinduistickými svátostmi“ – samskára; je jich celkem 17 pro různá stadia lidského života. Např. tři jsou prenatální, posledním je pohřeb – antyesti. Celý život hinduistů je protkán ritualitou, která mu dává směr a smysl. Trojice bohů se nazývá: Šiva, Brahma, Višna; náboženským centrem je město Váránasí. Připravil jáhen Jindřich


Strana 3

Ještě pár slov k postní době… Milí Boží přátelé! Popeleční středou jsme vstoupili do období 40 denního postu. Když slyšíme slova půst, sebezápor, pokání, tak v nás mohou vyvolávat různé, ať už pozitivní či negativní reakce. Záleží na tom, jaké máme osobní zkušenosti. Rozhodně jsou to prostředky, které nám mají pomoci změnit starý způsob života, posílit naši vůli a přiblížit nás blíže ke Kristu. Proč 40 dní? Hlavním důvodem proč církev stanoví 40 denní postní období vychází ze skutečnosti, že Ježíš byl před začátkem svého veřejného působení 40 dní na poušti, kde se postil, aby obstál v pokušení ze strany ďábla. Symbolika tohoto čísla vychází i ze 40 letého putování izraelského národa pouští. Můžeme říci, že tam, kde Izraelité neobstáli ve svých zkouškách na poušti, tam Ježíš jako člověk obstál znamenitě. Všimněme si ještě jedné věci: Ježíš se připravoval 40 dní tvrdým postem na své veřejné působení, my máme stejnou dobu přípravy na slavení Velikonoc. O to víc bychom měli umět využít a nepromarnit žádný den, který nám tato doba nabízí.

Půst a sebezápor Podle Katechismu katolické církve § 1430 - Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u proroků, se netýká především vnějších skutků, „žínice a popel“, posty a umrtvování, nýbrž obrácení srdce, vnitřního pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé; vnitřní obrácení naopak nutí k tomu, aby se tento postoj projevil navenek, kajícími úkony a skutky. Strana 4

§ 1431 - Vnitřní pokání je radikální nové zaměření celého života, návrat, obrácení k Bohu celým srdcem, rozchod z hříchem, odvrácení se od zla, spolu s odsouzením špatných činů, které jsme spáchali. Zároveň sebou přináší touhu a předsevzetí změnit život s nadějí na Boží milosrdenství a důvěrou v pomoc jeho milosti. Toto obrácení srdce doprovází bolest a spásonosný smutek, který Otcové nazývají „animi cruciatus (trápení ducha)“, a „compunctio cordis (zkroušenost srdce)“. Tedy vnější skutky se stávají prostředky, jak dosáhnout vnitřního obrácení srdce ke Kristu. Jinými slovy: odpustit si jídlo, které máme rádi, seriál bez kterého tzv. „nemůžeme být“, pivo, které se pro některé stalo denní potřebou – to vše nás vede jak k posílení vlastní vůle, ovládání těla, tak především k upřednostnění Boha vždy před vším ostatním, co máme rádi. Máme možnost volby: buď dáme přednost, že si přečteme nějakou pěknou duchovní knížku, nebo darovaný čas promarníme u televizoru. Vždy záleží na každém osobně, jestli dává v životě přednost Bohu, nebo upřednostní své sobectví na úkor růstu svého duchovního života a rozvíjení vztahů s bližními.

Něco z historie postní doby Forma postní doby se samozřejmě v průběhu dějin vyvíjela. Její hlavní cíl byl ale vždy stejný: připravit křesťany na slavení Velikonoc a pozvat k obrácení. O prožívání této doby máme zmínky z různých listin. Starobylé svědectví postní doby ze IV. století podává vdova Egerie ve svém deníku z pouti do Svaté země: Než přicházejí Velikonoce, slaví se následujícím způsobem: Jako se zachovává u nás čtyřicet dnů před Velikonocemi, tak i zde se počítá osm týdnů před Velikonocemi. Zachovává se osm týdnů, protože v sobotu a v neděli se nepostí mimo sobotu velikonoční vigilie, kdy je půst závazný – jinak se zde žádnou sobotu nepostí. Pokrm pro čtyřicet dní je následující: nejedí chléb, neochucují olejem, ani plody ovocných stromů, nýbrž jen vodu a placky. Biskupové v VII. století ke způsobu postního pokání prohlásili: Co se týká vykonání pokání za hříchy – pokání je lékem, protijedem duše, která je užitečná všem. Biskupové vyjadřují jednomyslné přání, aby hříšníkům při

každém vyznání bylo uloženo smírné pokání. V první den postu se oblékali do kajícího roucha ti, kdo se provinili těžkým hříchem a ztratili tak společenství s Kristovou církví. Původně se totiž hříšník po závažnějším provinění odebral k biskupovi, který mu po soukromém vyznání uložil veřejné pokání. Když ho vykonal, zůstával stále v postavení kajícníků a nemohl například uzavřít manželství, přijmout svěcení či zastávat veřejné úřady. Proto tento způsob smíření nebyl dostupný mládeži, klerikům apod. Nová disciplína umožňovala opakované smíření. Hříšník se soukromě obrátil na kněze a na konci stanového postu obdržel rozhřešení. Zůstal však v tajnosti; neměl zvláštní oděv ani místo ve shromáždění. Každý hřích tu měl připojené přesné pokání. Spočívalo v umrtvování (tělesné, bdění, recitování žalmů), postech (od vína, piva, masa, tuků, jen o chlebu a vodě) po různou dobu (40 dnů, rok i více). Současná praxe je již rozvinutím pozdějšího pokání. Svátost smíření zahrnuje lítost, která vede k modlitbě a dobrým skutkům. Odříkání se pak zaměřuje na postní období, tedy dobu před Velikonocemi, kdy má věřící povinnost vyznat se ze svých těžkých provinění knězi. Tolik biskupové. Pár slov závěrem Milí Boží přátelé! Vidíme, že praxe postní doby byla v církvi v dějinách mnohem přísnější než dnes. Nevím, kdo z nás by byl dnes ochoten jíst po mnoho dní placky a pít jen vodu. I když na jednu stranu církev své předpisy o mnoho zmírnila a dala tím prostor větší svobodě, tak na straně druhé o to více apeluje na naše svědomí a odpovědnost, jakým způsobem tuto dobu prožijeme, protože to záleží jen na nás. Nezapomínejme na jednu důležitou skutečnost: žádný sebezápor či pokání neděláme proto, že to potřebuje od nás Bůh, ale pro své vlastní dobro. Přeji Vám i sobě, abychom tuto dobu vnímali jako novou příležitost, šanci změnit svůj život, své postoje k Bohu i k lidem - k lepšímu. Prožijme tuto dobu radostně. Bude záležet jen na nás, jak připravíme své srdce na slavnost Kristova vzkříšení. otec Tomáš


Kardinál 8. května se slaví v celém Polsku svátek sv. Stanislava, patrona Polska. Obzvlášť v Krakově, protože zde ve wawelské katedrále je světcův hrob. Krakovský arcibiskup Wojtyla prožil právě téměř tři roky v zahraničí. Tolik mu zabrala přímá práce na II. vatikánském koncilu, úprava přijatých koncilních dokumentů a koncipování nových pro čtyři jednotlivá zasedání. Spěchal tedy rád domů. V roce 1966 zároveň slavilo celé Polsko milénium, tisíc roků od přijetí křesťanství. Tisíciletou slavnost měl prožívat celý národ. Jak jít do hloubky? Do Krakova byli pozváni polským primasem kardinálem Wyszyńskim historikové z celé země. Od poloviny února se pojednávalo o křesťanství a jeho vlivu na polské dějiny od středověku až do 19. století. V katedrále promluvili největší odborníci. Přesně 300 let poté, co král Jan Kazimierz zasvětil polský národ po švédské invazi (1656) do Lwowa Matce Boží a vyhlásil ji za „Královnu Polska“, sympozium skončilo. Každá farnost v Polsku se do oslav milénia zapojila po svém. Po 14. dubnu, kdy před tisíci léty (966) v Hnězdně přijal polský kníže Měšek I. křest, v diecézích probíhaly oslavy s přijetím obrazu Černé Madony, který putoval po celé zemi. Oslavovaly se události spjaté s důležitými místy a historickými daty, vše za obrovské účasti Poláků. Například v Čenstochové se 3. května sešly milióny lidí. V Krakově byla v noci ze 6. na 7. května ve wawelské katedrále noc modliteb. Uprostřed katedrály zářil obraz Madony osvětlený pouze tisícem svíček. Lidé přicházeli a odcházeli, všechny setmělé ulice byly ozářeny desetitisíci svíček, všechny ulice k Wawelu byly plné lidí po celou noc. 7. května pak po zahajovací projev pronesl polský primas. Mluvil o významu mariánské úcty a úcty k hlavním světcům Polska, sv. Vojtěchovi a Stanislavovi. Po něm se vystřídali přední odborníci jako např. Adam Vetulani, Marian Plezia a další. Jako poslední hovořil krakovský arcibiskup Karol Wojtyla:

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (10. pokračování) o Krakově v době okupace a nezapomenutelném kardinálu knížeti Sapiehovi. On, Wojtyla, první arcibiskup v tisícileté historii diecéze, který nebyl šlechtického původu, vysoce vyzdvihl jednoho ze svých předchůdců. 8. května se pak konal tradiční průvod z Wawelu na Skalku. V průvodu byly neseny vzácnosti, které neopouštějí jinak nikdy vnitřek Wawelu – např. slavná relikvie – kopí sv. Mauricia, které daroval císař Ota III. Boleslavu Chrabrému. Karol Wojtyla byl v době oslav výročí každou neděli v jiném koutě Polska, jen přes týden byl pokud možno v Krakově. Žil tu už téměř 30 let, z toho čtyři roky jako pomocný biskup, poté jako arcibiskup. Zcela zřejmě se rýsovala harmonie vztahu mezi starobylým biskupským stolcem a mezi stále mladým arcibiskupem. Sám si v arcidiecézi nastavil životní rytmus. Vstával denně v 5 nebo v 5:30 hodin a první hodinu věnoval soukromé modlitbě. Poté sloužil mši v arcibiskupské kapli, snídal a mezi 9 a 11 hodinou psal. Další dvě hodiny věnoval návštěvám. Poslední návštěvu pozval ve 13:30 na oběd. Rád si pochutnával na bigosi – tradičním polském guláši, ale rád i mlsal. Odpoledne a večer věnoval arcibiskupským povinnostem, při nichž pojížděl autem, na jehož zadním sedadle měl přidělaný stolek s lampičkou, kde při delších cestách pracoval. Neměl televizi, pouze ráno při holení poslouchal rádio – pokud nebylo rušeno pak obvykle vysílání Rádia Svobodná Evropa v polštině. Arcibiskup měl k dispozici dva kancléře a 4 pomocné biskupy: Julia Groblického, staršího o devět let, Jana Pietraszka, Stanislava Smoleńského a Albina Malysiaka. Všichni čtyři zastávali funkci generálních vikářů, tedy mohli arcibiskupa zastupovat. Jejich nadřízený přijímal i kritiku, kterou mu přinášeli, protože jim důvěřoval. Tento nejaktivnější pastýř z diecézí své doby měl zvláštní přístup k problémům a jejich řešení. Často si brával své nejsložitější problémy ke svatyni na Zebrzydowské Kalvárii. Tam se procházel, modlil, přemýšlel a nalézal řešení problémů. V roce 1967 ve věku čtyřiceti sedmi let se stal Karol Wojtyla spolu s berlínským kardinálem Bengschem nejmladším kardinálem světa. Do Říma tentokrát přijel Karol jaksi bezstarostný, veselý. Neměl totiž nic jiného na práci, než převzít kardinálskou důstojnost. 26. června 1967 bylo na konsistoriu v Římě voleno 27 nových kardinálů. V první části se ten den papež Pavel VI. sešel v konsistorním sále Vatikánu s kardinálským sborem a předložil mu seznam kandidátů s otázkou, zda souhlasí. Mezitím se shromáždil několikatisícový dav v auditoriu Pia XII.: diplomaté, novináři, delegace z celého světa, průvodci a příbuzní nově navržených kardinálů. Kolem desáté hodiny přečetl z pódia kardinál státní sekretář Cicognani jména nových kardinálů a předal každému jmenovací listinu. Skupina z Polska přistoupila ke kardinálu Wojtylovi, blahopřála mu, předala květiny. O dva dny později 28. června se konala druhá část jmenování. Kardinálové přijeli na 18 hodin do Vatikánu, odebrali se do Sala dei Paramenti a noví si oblékli poprvé kardinálská roucha. Potom se odebrali do Sixtinské kaple. Místa vpravo od papežského trůnu zaujali staří kardinálové, vlevo noví. Tito složili slavnostní slib a poté přistupovali po řadě k papeži Pavlu VI., který jim vsadil na hlavu červený biret se slovy: „Ke cti všemohoucího Boha a ke cti Církve přijmi toto znamení kardinálské důstoj-


Strana 5

nosti, abys hájil víru až k prolití krve.“ Pak přidělil Svatý otec každému novému kardinálu titulární kostel, Karolu Wojtylovi kostel San Cesareo, blízko Caracallových lázní v Římě. Třetí a poslední úkon jmenování se konal 29. června 1967 na slavnost apoštolů Petra a Pavla. Poprvé venku na náměstí sv. Petra, kde bylo přes 100 tisíc lidí, byla slavena mše svatá v koncelebraci s novými kardinály. V pondělí 3. července přijal papež Pavel VI. kardinála Wojtylu v soukromé dvacetiminutové audienci. Potom představil nový kardinál polské duchovní a nato papež přijal 200 Poláků v sále sv. Klementa. Návrat z Říma měl charakter děkovné pouti. Ossiach v Korutanech, malý tichý klášter. Zde měl polský kníže a král (od 1076) Boleslav II. prožít zbytek života na smíření pro vraždu krakovského biskupa Szcepanówa, tedy sv. Stanislava, patrona Polska. Pak Mariazell, slavné rakouské poutní

místo a nakonec kostel na Kahlenbergu u Vídně, kde byla sloužena mše svatá v roce 1683 před vítěznou bitvou s Turky u Vídně za účasti pozdějšího vítěze, polského krále Jana III. Sobieského. A pak na nádraží a vlakem z Vídně do Krakova. Polská vláda a komunistický režim s nelibostí nesly rychlý postup kardinála Karola Wojtyly v hierarchii církve. Zostřily svůj postoj vůči němu. Kardinál se ani nesnažil prosadit svůj akademický postup na univerzitě na titul profesora, který by mu vláda musela schválit. Byl stále docentem, ačkoliv léta vedl katedru etiky na Katolické univerzitě v Lublinu. Jejím rektorem byl otec Krapiec, který našel pro kardinála v univerzitních předpisech skulinu, která dovolovala Univerzitě v Lublinu udělit Wojtylovi titul Čestného profesora bez vládního souhlasu. Další výhodou tohoto titulu bylo, že jeho držitel nemusí nikdy odejít do důchodu, a proto Karol Wojtyla zůstal čestným profesorem Lublinské univerzity až do konce svého života. Při slavnostním obědě připil profesor Adam Vetulani na nového kardinála a univerzitního profesora a připomněl, že pro něj je už dávno profesorem, kterému, jak doufá, „dozraje z akademické činnosti ta nejbohatší úroda“. Jen Pán věděl, že tomu tak opravdu bude. (pokračování příště)

Na obr: Arcibiskup Wojtyla světí o miléniu roku 1966 kněze; kardinál Wojtyla na Kalvárii Zebrzydowské 1969.

Připravil Rostislav Dočkal

Škola má formu šesti víkendových setkání, ve kterých se společně s manželskými páry a dalšími přednášejícími zamýšlíme nad tematickými okruhy (např. známost, rozdíly mezi mužem a ženou, sexualita, výchova dětí…). Škola partnerství je určena partnerským dvojicím i jednotlivcům, kteří o manželství teprve uvažují. Ale není to vždy pravda. Je mezi námi i jeden čerstvý manželský pár a všichni jsme zadaní, poprvé za celou dobu konání škol partnerství.☺ První víkendové setkání jsme absolvovali v říjnu. Při mši svaté jsme zjistili, jak moc se nás sešlo. Po romantické večeři následoval první společný program, na kterém nám byla zahraná scénka ze života starých kamarádů. Další den jsme se zúčastnili prvních přednášek: „Od zamilovanosti k lásce“ a „Je má rodina mým osudem?“ Po přednáškách nás rozdělili do skupinek, kde jsme se společně zamýšleli nad těmito tématy. Další víkendy probíhají stejně. Na školu partnerství jsme se chystali již dávno, ale teprve nyní jsme se odhodlali a vůbec nelitujeme, spíše naopak. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a pro náš společný život důležitých informací. Do té doby nás o těchto věcech nenapadlo ani uvažovat. Např. jak velký vliv má na nás naše rodina, a to nejen rodiče, ale i předcházející generace. Je také důležité uvědomit si, že mezi námi - mužem a ženou, jsou rozdíly, a že ovlivňují i naše chování. Na škole partnerství můžeme spolu strávit čas, při kterém se lépe poznáváme. Ve skupinkách řešíme okruhy otázek týkajících se přednášek, a tak se o sobě i o svém partnerovi dozvídáme věci, o nichž bychom jinak nemluvili. Umíme se lépe rozhodovat, dokážeme spolu lépe komunikovat…. Člověk se zde rozhoduje pro svůj budoucí život a hledá cestu, kudy jít. Kam chce Pán, aby člověk šel. Tento projekt je pořádán ve spolupráci s Centrem pro rodinu, jehož cílem je Duchovní obnova pro mládež na téma: seznámit mladé Věřit je vůbec normální? lidi s tím, co je Kdy: Sobota 24. března 2007 potřebné k vytváKde: Centrum Sonus v Přerově ření a udržení Začátek programu je v 8.30 hod. kvalitních partPředpokládaný konec kolem 17 hod. nerských vztahů. Příspěvek 30,- Kč. Oběd zajištěn. Je to výzva pro Obnovu povede kpt. P. Jaroslav mladé, aby se Knichal, vojenský kaplan, účastník včasnou osobní mise jednotek K-for v Iráku a přípravou stali v Kosovu. opravdovým „poBudeš-li mít zájem přihlas se co kladem“ pro svénejdříve buď u svého faráře nebo ho životního partu kaplana pro mládež.Všechny zve: nera. Otec Tomáš Strogan, tel. 732 813 162 Jana a Petr Strana 6


Sociální učení církve POPULORUM PROGRESSIO II. část Za solidární rozvoj lidstva Všestranný rozvoj člověka může existovat jen spolu se solidárním rozvojem lidstva. V tomto vzájemném porozumění a přátelství musíme začít společně pracovat a budovat společnou zdárnou budoucnost lidstva. Tato povinnost se týká v první řadě zámožnějších. Nejprve povinnosti k solidaritě, kterou bohaté národy musí poskytovat rozvojovým zemím. Povinnosti k sociální spravedlnosti, která záleží v odstranění toho, co je v hospodářských vztazích mezi národy bohatšími a slabými nesprávné, konečně povinnosti k lásce vůči všem k vytváření lidštějšího světa pro všechny, kde všichni mají dávat a přijímat, aniž by pokrok jedněch byl překážkou rozvoje druhých. Tato věc je skutečně vážná, protože na ní závisí budoucnost lidské civilizace. 1) Pomoc slabým Dnes už nikdo nemůže přehlížet, že v některých světadílech trpí nesčetně mnoho lidí hladem, mnoho dětí je nedostatečně živeno, takže jich velký počet umírá v mládí. Boj proti hladu, začala organizace pro výživu a zemědělství (FAO) za podpory Apoštolského stolce. Avšak všechno to, právě tak jako ani soukromé a státní investice, dary a půjčky nestačí. Nejde jen o to zvítězit nad hladem a zmírnit chudobu. Nestačí jen bojovat proti bídě, i když je to naléhavé a nutné. Je třeba zabezpečit takové soužití, kde by každý člověk bez rozdílu původu, náboženství a národnosti mohl vést život skutečně lidský, prostý otročení lidem. Povinnost solidarity zahrnuje i povinnost pomáhat rozvojovým národům. Při rostoucí bídě rozvojových zemí musíme považovat za normální, aby vyspělé státy daly část produkce k uspokojení potřeb jiných. Rovněž tak, aby vyškolily učitele, inženýry, techniky a vědce, kteří dají své odborné znalosti a svou dovednost do služeb rozvojových zemí. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby mezi všemi národy začal dialog. Dále placení úroků a lhůta splácení půjčky by mohly být upraveny tak, aby byly únosné pro jedny i druhé. Poskytovaná pomoc nesmí podporovat lenost a příživnictví. Ti, kdo pomoc přijímají, budou moci právem požadovat nevměšování se do svých vnitřních záležitostí a společenského řádu. Jsou to suverénní státy, a proto jim přísluší spravovat své záležitosti, určovat svou politiku. Jde o to, svobodně uskutečňovat vzájemnou pomoc, vytvořit rovnoprávným partnerstvím společenství skutečně důstojné člověka. 2) Spravedlnost v obchodních vztazích Avšak úsilí finanční a technické pomoci rozvojovým zemím by bylo marné, kdyby ovoce této pomoci přišlo z velké části nazmar následkem nevyrovnaných obchodních vztahů mezi zeměmi bohatými a chudými. Vysoce průmyslově vyspělé národy vyvážejí především vlastní hotové výrobky, zatímco hospodářství málo vyvinutá mají na prodej jen suroviny a zemědělské plodiny. Díky technickému pokroku hodnota hotových výrobků stoupá a jdou dobře na odbyt. Naproti tomu produkty z rozvojových zemí jsou vystaveny prudkým cenovým výkyvům, takže nelze vůbec uvažovat o růstu jejich hodnoty. Z toho plynou pro země s málo rozvinutým průmyslem vážné nesnáze, když chtějí z exportu svých výrobků udržet vyrovnaný státní rozpočet a realizovat rozvojové programy. Tak se chudé národy stávají ještě chudšími, kdežto bohaté ještě bohatšími. Pravidla volného obchodu sama o sobě nemohou řídit celosvětové mezinárodní vztahy. Naopak jsou prospěšná, jde-li o


Encyklika Pavla VI. z 26. března 1967

partnery, jejichž hospodářské podmínky se od sebe příliš neliší. Proto v nich vidí průmyslově vyspělé země spravedlivý zákon. Jinak je tomu, jsou-li podmínky obou zemí příliš rozdílné. Ceny, na nichž se obchodníci liberálně shodnou, mohou mít nespravedlivé následky. Základní zásada tzv. liberalismu jako normy obchodování se tu ukazuje velice pochybnou. Co se v encyklice učí o spravedlivé mzdě jednotlivým dělníkům, platí i v mezinárodních smlouvách. Není třeba odstranit z obchodu konkurenci, ale musí být držena v mezích, které ji činí spravedlivou a čestnou, tedy lidskou. Jsou i jiné překážky, které lidskému společenství brání stát se spravedlivějšími - nacionalismus rozděluje národy; rasismus překáží spolupráci mezi rozvojovými zeměmi a je semeništěm rozbrojů a nenávisti uvnitř států. 3) Láska ke všem Lidstvo strádá těžkou chorobou – uvolněním bratrských svazků jak mezi jednotlivci, tak mezi národy. Proto nepřestaneme zdůrazňovat, že pohostinnost připadá kromě rodin také státním kulturním institucím, které takovou službu nabízejí. Je třeba zvýšit počet rodin a domovů, které by se ujímaly zejména mládeže. Domovy utvářet tak, aby chránily mladé lidi před samotou, zoufalstvím a úzkostí, které oslabují. Také, aby byli uchráněni před podvratnými naukami a před agresivními úmysly. A konečně se již srdečným bratrským pohostinstvím dá příklad života, kde je v úctě opravdová a účinná křesťanská láska a náležitá úcta k nejvyšším duchovním hodnotám. Stejné pohostinství musíme poskytovat dělníkům pracujícím přechodně v cizích zemích, kteří často žijí za podmínek člověka nedůstojných a musí velmi šetřit, aby poněkud pomohli svým rodinám, které zůstaly doma v bídě. Organizace nebo i soukromé společnosti posílají stále více odborníků na pomoc rozvojovým zemím. Při výpomoci se mají chovat ne jako vládci, ale jako pomocníci a spolupracovníci. Každý národ rychle pozná, zda ti, kdo mu přicházejí na pomoc, to dělají z dobré vůle, nebo ne. Zda přinášejí jen technické znalosti nebo také chtějí podporovat lidskou důstojnost. Upřímný dialog vytváří bratrské smýšlení. Pak začne dialog zaměřený na člověka a ne na suroviny nebo jen na techniku. Takový dialog bude ještě užitečnější, poskytne-li národům, které se ho zúčastní, prostředky k jejich hospodářskému i duchovnímu růstu. Když se technici budou chovat jako vychovatelé a jejich poučování zdůrazní i vyšší prvek duchovní mravní dokonalosti, nezpůsobí jen hospodářský, ale i lidský rozvoj. V rozvojových zemích, stejně jako i jinde, musí lidé přijmout za svůj úkol zlepšit pozemský řád. Všem přísluší, aby hleděli proniknout křesťanským duchem nejen smýšlení a mravy, ale i zákony a zřízení společnosti, ve které žijí. Musí se snažit ze všech sil jim vdechnout ducha evangelia. Všichni, kdo se počítají mezi křesťany, jsou našimi bratry. Ti všichni ochotně zvýší společné úsilí, aby všichni lidé zkrotili své sobectví, vzdali se nezdravého soupeření a rozbrojů, ovládali se ve svých nespravedlivých nárocích a všem tak otevřeli cestu k lidštějšímu životu. Dnes nikdo nepochybuje, že rozvoj znamená totéž, co mír, kdo by nechtěl na takovém rozvoji spolupracovat ze všech sil? Dáno v Římě u Svatého Petra dne 26. března 1967 o svátku Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, ve čtvrtém roce našeho pontifikátu. Papež Pavel VI. Připravil František Adamík

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Celá zima byla bez sněhu, nemohli jsme sáňkovat, bobovat, lyžovat, ani toho bruslení moc nebylo, ale je tu měsíc březen a s ním přichází jaro.V katolickém kalendáři se dočteme, že prožijeme čtyři postní neděle. Tyto neděle měly svůj zvláštní, starodávný název. Určitě je chcete znát. Druhá neděle postní se nazývala PRAŽNÁ, podle staroslovanského pokrmu, který se připravoval pražením nedozrálého obilí. Třetí neděle postní se nazývala KÝCHAVÁ. (Asi začínala nemoc.) Čtvrtá neděle postní se nazývala DRUŽEBNÁ (lat. LAETARE.) Znamenala krátkou úlevu v přísném postu. Lidé se společně sdružovali při napečených koláčích a vesele se bavili. U této neděle se zastavím a připomenu vám „Papežské misijní dílo“ a „Misijní koláč“. Ti z vás, kteří chcete i v letošním roce pomoci našim chudým přátelům, můžete napéci koláče (velikost i provedení všeho druhu) a o 4. neděli postní, tj. 18. 3. je po mši svaté nabízet za dobrovolný finanční příspěvek. Vybrané peníze se pošlou na účet PMD. Věřím, že i jediný koláč může mít velikou cenu lásky a přinést radost tomu, kdo si ho sám upéci nemůže. Pátá neděle postní se nazývala SMRTNÁ. Čas běží a VELKÝ PÁTEK je blízko.

Dětské okénko

Pověst o hlemýždi Svět je plný prostřednosti. Plný lidí neužitečných a zklamaných. Je třeba vyjít z bahna prostřednosti a použít všech podnětů, daných Bohem. Hlemýžď se jednoho dne nažral: pozřel celý jeden list a nasycený a spokojený se rozhodl udělat čtyři kroky, aby vytrávil. Byl pro něj nádherný čas: mrholilo totiž… Plazil se mezi trávou, vylezl na kámen, aby se podíval, co je kde nového… Tu spatřil vlaštovku, jak se jen mihla a zmizela za střechami. „To je blázen!“ bručel hlemýžď. Jakýsi člověk sekal blýskavou sekerou u svého domu dříví, až se rány ozývaly údolím. „To je blázen!“ myslel si hlemýžď. Kolem přeběhl jelen a zmizel v lese. „Blázen!“ řekl si hlemýžď. Pohlédl svým líným zrakem vzhůru a uviděl mezi mraky orla: „I ty jsi blázen!“ řekl si hlemýžď a znechucen tímto přeháněním se stáhl do ulity a usnul…. „Kdyby slovíčko přemrštěnec neexistovalo, polovičatost by si ho vymyslela,“ napsal Hello. Polovičatec je slimák: nikdy to nepřežene, on tedy nikdy ne!!!! Chceš vědět jeho znaky? Ani černý, ani bílý – šedý; ani studený, ani horký – vlažný; ani vysoký, ani nízký – střední; ani hořký ani sladký – neslaný, nemasný. Z jeho slovníku: nadšení je bláznovství; dobrota je slabost; povinnost – jakápak povinnost; učitelé, rodiče – ať mne neotravují; svědomí- to je přežitek. Všechny jeho ideály začínají „ne“. Nestarat se o druhé; nepřetěžovat se; neexponovat se; nekompromitovat se; nekazit si trávení….. Polovičatý má na očích šedé jednorozměrné brýle. Všechno vidí, ale celý svět se mu jeví plochý. Co není takové – je nenormální. Jeho život probíhá bez velkých bludů i bez zvláštních ctností. Není příliš zlý, není toho schopen, ale ani dobrý, nemá odvahu. „Člověk má křídla, o nichž ani neví,“ píše Thibon. Také ty jsi obdržel od Boha hodně skvělých darů. Jsi exemplář mimo sérii. Bůh netvoří v sérii. Jsi schopný udělat 200 km v hodině a zatím se spokojuješ se 20 kroky jako hlemýžď. Trochu sebou pohni: roztoč motor své vůle a uvidíš… Křídla, která ti Bůh dal a skryl v duši, se začnou projevovat. A pak se ti bude zdát ubohé a směšné spokojit se s tím, že bys měl být průměrným hlemýžděm. Můžeš být pomalý a rozvážný. Ale v lásce k Bohu a lidem se staň odvážným, pilným, s vůlí jít stále vpřed.

Strana 8

Modlitba

Dej mi, Pane, sílu slov, ať nemusím lhát, O tom, že je všechno fajn a že už není oč stát. Dej mi ,Pane, pevný krov a laskavou dlaň A zázrak svítání. Dej mi víru, co voní po hvězdách, pusť mě do míst, co nejsou na mapách. Dej mi ráno, co jenom jednou může být, v jednu chvíli, kdy se začíná žít.

Dej mi místo, kde můžu pevně stát. Dej mi lásku, která umí víc než brát. Někde blízko, vím, sladký dech a něžná tvář na mě čeká tvá svatozážř.

Najdi k jednotlivým obrázkům příběh z Evangelia.

Připravila Liba


Stránka pro mládež

POZDRAV ZE SEMINÁŘE

Milí farníci, milí přátelé, sestry a bratři, poprvé v tomto roce se Vám hlásím s několika řádky ze semináře. Život se nám pomalu vrátil do oněch studijně-formačních kolejí, tak snad nebude příliš vadit, když se ve vzpomínce posunu o nějaký ten týden zpátky – k Vánocům. Vánoční svátky prožívají všichni bohoslovci doma. Snažíme se tam dohnat spánkový deficit, potěšit rodinu a kamarády, radovat se z kupy vánočních dárků, nezapomínat na Boha, pana faráře, farnost a v neposlední řadě též nabrat plno sil do následujícího zkouškového období. Letos jsme do něj byli vrženi hnedle z kraje roku, tj. 2. 1., kdy jsme se všichni, obtíženi novými svetry, bundami, ponožkami a nezbytnými krabicemi cukroví od maminek, společně sešli opět v semináři. A už v pátek 5. 1. někteří odvážlivci začali poměřovat své síly s vyučujícími na Teologické fakultě UP. U zkouškového období bych se ještě na chvíli zastavil. Ono totiž přináší do života bohoslovce určité zpestření a změny v tradičním seminárním řádu. Člověk se např. někdy až diví, co jsou někteří kvůli 15 minutám spánku navíc ochotni podstoupit…☺ Kromě delšího spánku máme také kratší služby v jídelně, kuchyni a především docela dostatek času na studium, které máme povinné. Ač to některým bratrům moc nevyhovuje, já jsem spokojený. Když to totiž srovnám s předchozím studiem na VŠ, tak vnímám určitý rozdíl. Tehdy jsem některé dny ve zkouškovém období tzv. lenošil, protože bylo volno, a učení pak někdy honil na poslední chvíli a nadával si, že jsem se tomu nevěnoval dřív. Zatímco v semináři je člověk těmi vnějšími okolnostmi (řád) vlastně veden (napsal bych i nucen, ale zní to moc negativně) k soustavnějšímu a pravidelnějšímu studiu. Navíc, když jsou kolem vás všichni zalezlí do skript, nakonec do nějakých zalezete taky…☺ Ovšem ta nervozita před zkouškou, onen studeně svíravý pocit okolo žaludku zůstává stále, i když člověk už nějaké to množství zkoušek v minulosti s úspěchem absolvoval. Toho se asi úplně zbavit nedá. Takže tak se to má s naším zkouškovým odbobím. Spíme, jíme, více se modlíme, občas zasportujeme, učíme se a po nějaké době se už všichni nemůžeme dočkat, aby byl zase zpátky náš běžný režim. Do něj se většinou vstupuje víkendovými rekolekcemi (nepočítám teď právě uplynulý první týden školy), které probíhají zrovna ve chvílích, kdy píšu tyto řádky. Letos nás před začátkem postu provází otec biskup Hrdlička s tématem: Formace ke kněžství na prahu postní doby. Takže po 5 týdnech učení-mučení a jednom týdnu školy máme možnost prožít víkend v tichu, nechat se oslovovat Bohem a zahrnovat Jeho milostí. Duben - doporučený text: Sk 10-19 Osobně se vždycky moc těším na rekolekce, protože kromě (a: 8-11 let, b: 12-15 let, c: 16-99 let) onoho ztišení a většího množství času k naslouchání, mám 1. a/ Kdo byl Gallio? také moc rád chvíle po sobotním obědě, kdy máme možnost bc/ Kdo a kdy napsal Skutky apoštolů? vycházky do parku. To si tak klidně kráčím přírodou, po2. a/ V kterém městě žil Kornélius? slouchám ptáky, nechávám se hladit sluníčkem (což lze bc/ Co je to „kánon Písma svatého“? v letošní „zimě“ docela často), pozoruji hladinu říčky, spolubratry s růžencem v ruce a vnímám, že je to všechno vlast3. ab/ Co se stalo kouzelníkovi Elymasovi? c/ Jaké nejstarší opisy Nového zákona se nám ně hrozně fajn. Že člověk vůbec je. Že je Bůh. Že nás zná dochovaly? jménem a nejsme mu lhostejní. Že nás vede, chrání, posiluje. A především, že nás, své malé tvory, nekonečně a nepocho4. abc/ Kde se nejdříve začalo věřícím říkat „křesťané“? pitelně miluje takové, jací jsme… Je to přesně tak, jak se 5. a/ Co se stalo, když byli Pavel a Silas ve vězení? zpívá v jedné písni z Kancionálu: …Bůh je moře, my jen bc/ Proč se Demetrios a ostatní stříbrnotepci pouhá rosa… postavili proti Pavlovi? A to nám všem, milí přátelé, ze srdce přeji do postní doby. 6. a/ Kteří lidé se stali křesťany v Athénách? Ať tento přicházející čas dokážeme dobře využít k prohloub/ Za koho pokládali obyvatelé Lystry Pavla a bení a zintenzivnění vztahu s naším Pánem a Bohem. Barnabáše? c/ Jak dopadl spor, mají-li pokřtění pohané V modlitbách s Vámi spojený Richard Vysloužil zachovávat Mojžíšův Zákon? 7. a/ Jak dlouho učil Pavel v Korintě? bc/ Co vedlo Petra k tomu, aby ihned pokřtil Kornélia a jeho blízké? 8. a/ Kdo byla Lýdie? bc/ Co vedlo Pavla k cestě do Makedonie? 9. ab/ Jak byl zachráněn z Herodova vězení apoštol Petr? c/ Co znamenalo Petrovo vidění prostěradla plného různých zvířat? 10. a/ Odkud pocházel Apolos? b/ Z kterého města vyšli Pavel a Barnabáš na svou první misijní cestu? c/ Co udělalo sedm synů Skevy, židovského velekněze? Kartičky za měsíc březen odevzdejte „Sedmikráskový masopustní rej masek“ našich nejmenších do neděle 6. května 2007. dětí se uskutečnil ve středu 14. února 2007 na Sonusu. Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007 Strana 9

Když jsem se vrátil 8. 1. 2006 z mise Odletem první skupiny vojáků z letiště z Iráku netušil jsem, že za pár měsíců v Přerově do Prištiny jsme zahájili v neděčervenec 2006 – leden 2007 mě čeká mise nová. Chtěl bych se s vá- li 9. července 2006 pravidelnou rotaci námi podělit o střípky života z této mise. rodních kontingentů v mírových silách Kosovo zahrnuje vlastně KFOR na území Kosova. Rotace českého kontingentu si vyžádala provedení celkem dvě oblasti: Kosovo a Mesedmi letů. Způsob postupné výměny votochii. Samotné Kosovo se jáků v zahraniční misi poskytuje přederozkládá na východě a leží vším potřebný čas a prostor k převzetí v něm hlavní město Priština konkrétních úkolů a zkušeností od svých a také Kosovo pole, místo, předchůdců přímo v jednotlivých funkcích na kterém se odehrála roku a zároveň umožní nepřetržité plnění ope1389 významná bitva mezi račních úkolů. Osmanskou říší a Srbskem V neděli 23. července 2006 se na záse spojenci. Metochie je v západní části, a přiléhá k hranici s Černou Horou a Albánií. Kosovo kladně Šajkovac, kde působí český kona Metochie jako území vzniklo teprve po druhé světové válce. Od 19. století tingent v Kosovu, zúčastnili příslušníci 8. až do roku 1945 Srbové používali pro oblast dnešního Kosova a Metochie a 9. kontingentu Armády České republiky v silách KFOR slavnostního nástupu. název Staré Srbsko. Jméno provincie je citlivá otáz- V jeho průběhu došlo k podepsání protoka, a to jak pro Srby, tak pro Al- kolu o předání a převzetí operačního úkobánce (kvůli významu slova me- lu. Tímto aktem byla předána pomyslná tochie, který svědčí o staletí tr- štafeta střídající jednotce českých vojáků. vající přítomnosti pravoslavné církve na tomto území), a stalo se tak ještě jedním bodem boje. Oficiální název Kosova podle ústavy Srbska je Kosovo a Metochie, ale UNMIK a nynější vláda Kosova pro celou provincii používají název Kosovo, přesto že neexistuje právní akt, kterým by byl název Metochie oficiálně vynechán z názvu provincie. Rezoluce OSN číslo 1244 také používá název Kosovo. A do tohoto prostoru se na 6 měsíců vydává necelých 500 vojáků 9. kontingentu KFOR AČR. Po několika měsíční přípravě přichází jeden z důležitých dnů našeho kontingentu. V pondělí 3. července 2006 jsme nastoupili v Hranicích, abychom se rozloučili s našimi blízkými a vydali se na území Tímto okamžikem se 9. kontingent už Kosova. S vojáky se přijeli rozloučit také představitelé resortu obrany, Ar- začlenil do struktury Mnohonárodního mády České republiky a představitelé města Hranice. úkolového uskupení Střed (Multinational Devátý kontingent, tedy čtyři sta šedesát dva lidí, je postaven na bázi 71. Task Force - Centre, MNTF-C) a zahájil mechanizovaného praporu Hranice, je doplněn vojáky 72. mechanizovaného plnění každodenních povinností v novém praporu z Přáslavic a dalších více než třiceti útvarů z celé České republiky. prostředí. Úkolem MNTF-C je především Od konce roku 1999 vysílá česká armáda každého půl roku kontingent do posilování celkové bezpečnosti a podpora mnohonárodní mise Severoatlantické aliance KFOR na území Kosova, která mezinárodní správy v oblasti centrálního se uskutečňuje v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Hlavním úko- Kosova. Prostor odpovědnosti mnohonálem mírových sil KFOR je podporovat misi OSN v Kosovu - UNMIK a přis- rodního úkolového uskupení Střed zahrpívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí, které umožní pokračo- nuje území o rozloze přibližně 2.240 čtvevání mírového procesu a demokratického vývoje země bez potřeby budoucí rečních kilometrů, včetně správního střepřítomnosti mnohonárodních vojenských jednotek. Za uplynulých téměř diska Prištiny. Na tomto území žije téměř sedm let si čeští vojáci získali značný respekt a autoritu nejen u koaličních jedna polovina obyvatel Kosova. Hlavním partnerů, ale i u místních obyvatel. úkolem českého kontingentu je především „Zdánlivě jednoduchý a prostý cíl, ale v zemi zmítané násilím, národ- posilování bezpečnosti v prostoru odponostní a náboženskou nesnášenlivostí, kde panují jiná pravidla než v našem vědnosti o rozloze 700 km2 a administrasvětě, a kde stále nejsou zapomenuty krvavé křivdy minulosti, se společná tivní hranici Kosova se Srbskem o délce klidná budoucnost všech sku- 85 km. pin obyvatelstva mění v neuvěV sestavě mnohonárodního úkolového řitelně velký problém,“ řekl uskupení Střed působí kromě jednotek Pavel Štefka a připomněl dra- AČR také národní kontingenty ozbrojematické události z března ných sil Finska, Irska, Lotyšska, Sloven2004, kdy v reakci na jeden ska a Švédska. nešťastný pohřeb opět hořely pokračování příště srbské kostely a domy. kpt. Mgr. Jaroslav KNICHAL

KOSOVO

Strana 10


Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov…

Připravujeme WWW. stránky Centra pro rodinu. Po jejich dokončení a zpřístupnění veřejnosti na nich můžete zveřejňovat připravované prorodinné aktivity v jednotlivých farnostech nebo posílat příspěvky s rodinnou tematikou. Adresu zveřejníme v příštím čísle Slova. Pro chlapy: Výlet na běžkách v sobotu 27.1. se mimořádně vydařil! Zrovna před tímto víkendem napadlo i v nižších polohách hodně sněhu. Vydali jsme se na Tesák a odtud se jelo na Troják a pod Hostýn. Byly pěkně projeté stopy a výborné počasí. Po návratu na Centrum jsme si v Pavlovicích udělali malé vepřové hody. Není divu, naše dcera vyhrála na Farním plese v Přerově vepřovou hlavu! No a aby toho nebylo málo, tak někteří z nás ještě jeli večer na florbal mužů do Přerova. Náročné, ale chlap to někdy potřebuje. Dubnové setkání chlapů děkanátu Přerov je v sobotu 21. dubna v 18 hodin v Pavlovicích. Téma: Umíme se hádat? Petr Pro maminky: MC Ráj Pavlovice zve i vzdálenější maminky na březnové přednášky: pátek 9. 3. v 15,30 hod. - „Maminko, povídej!“ - logopedická péče u dětí – H. Caletková středa 21. 3. v 8,30 hod.- Prezentace nových ekologických plen pro děti – P. Kolaříková Výuka angličtiny pro začátečníky – od 5. března každé pondělí 15,15 – 16,15 hod.– hlídání dětí zajištěno Břišní tance pro začátečnice – otevření dalšího kurzu – každé úterý 17,15 – 18,45 hod. Informace a přihlášky na tel. 731 604 120.

Nejbližší akce CPRŽ Olomouc

Pouť manželů 24. 3. 2007 (10,00 – 16,00), kostel Zvěstování Panny Marie ve Šternberku

Poutní mše svatá pro manžele celebrovaná otcem biskupem Pavlem Posádem z Litoměřic. Po ní oběd a možnost krátké duchovní obnovy s otcem biskupem, uzavřenou svátostným požehnáním v 15,30 hodin. Duchovní víkend pro osamělé maminky 20. 4. 2007 (18,00) - 22. 4. 2007 (13,00), Český Těšín Víkend je určený pro osamělé maminky, které z nejrůznějšího důvodu vychovávají své děti samy. Program povedou MUDr. Jitka Krausová a P. Josef Červenka. Duchovní obnova pro rodiny 25. 5. 2007 (17,00) - 27.5. 2007 (12,00), Svatý Hostýn Duchovní obnova pro rodiny se uskuteční 25.- 27. května 2007 v areálu poutních domů na Sv. Hostýně. Obnovu povede P. Petr Vaculík SDB. V průběhu promluv pro manžele se o vaše děti (i miminka) postarají pečovatelé spolu s katechetou. Už sedmý Pochod pro život proběhne v sobotu 24. března 2007 v Praze. I v letošním roce jej organizuje občanské sdružení Hnutí Pro život ČR (HPŽ ČR). Tichý průvod občanů z celé republiky má za cíl upozornit na stále přetrvávající praxi zabíjení počatých dětí umělým potratem. Podle aktuálních statistik jich u nás tímto způsobem každý den zemře průměrně sedmdesát. Pochod pro život začne cca ve 14 hodin na pražském Staroměstském náměstí krátkým programem, na kterém vystoupí několik osobností angažujících se ve prospěch posílení kultury života a civilizace lásky. Poté se průvod odebere centrem Prahy směrem k Václavskému náměstí. Zde bude možné položit květiny jako symboly nevinných obětí umělých potratů. I přes pokles počtu potratů HPŽ ČR stále vnímá jako velmi naléhavou potřebu upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu. Právo na život je zásadním právem, které stojí nad právem státu do něj jakýmkoliv zpochybňujícím rozhodnutím zasahovat. A proto má úsilí o plnou ochranu každého člověka od početí do přirozené smrti stále smysl. Takové je poselství, které naší zemi předají v sobotu 24. března, den před Dnem nenarozených dětí, vyhlášený před pěti lety na půdě Parlamentu ČR několika nevládními neziskovými organizacemi, účastníci Pochodu pro život. Přidejme se i my, Moravané, a podpořme tuto iniciativu osobně a přímo – svou účastí! Kdyby se z každé farnosti vypravili aspoň 2 lidé, bylo by nás z našeho děkanátu 50! Pouvažujte každý ve svém srdci, jestli bych právě já mohl podpořit ochranu života v naší zemi. V tomto termínu budou sice i jiné zajímavé a užitečné programy (Přerov- postní duchovní obnova mládeže, Frenštát, Kroměříž – Jarní duchovní obnova Manželských setkání), pro které se mnozí z nás letošního Pochodu pro život nebudou moci zúčastnit. Vy, kteří v tomto termínu máte volno, a chtěli byste se k Pochodu pro život připojit, můžete se přidat ke skupině poutníků z našeho děkanátu. Sejdeme se ve vestibulu nádraží v Přerově v 5.15 hod (poznáme se podle plakátku nebo nápisu Pochod pro život). Zakoupíme společnou jízdenku, bude to levnější. Skupina pojede rychlíkem z Přerova v 5,36 hodin a přijede do Prahy v 9,05 hodin. Dopoledne navštívíme ještě něco z pražských památek a ve 12 hodin se zúčastníme mše svaté, kterou bude Pochod pro život zahájen. Odjezd z Prahy bude asi v 17 hodin. Děkujeme všem, kteří Pochod pro život svou účastí podpoří!!! HPŽ ČR Slovo pro každého Číslo 3, Ročník 13, Březen 2007

Strana 11

„COKOLI JSTE UDĚLALI PRO TY NEJMENŠÍ, PRO MNE JSTE UDĚLALI“

Máme rádi děti. Přirozeně, podvědomě. Možná právě proto velká část televizních reklam je postavená na dětském úsměvu a kráse. Usměvavá holčička s chutí jí nadýchanou tvarohovou pomazánku, spokojené obličeje dětí svědčí o kvalitě ovocné šťávy, krásné dítě zacpáváním nosu připomíná mamince, že na záchodě došla náplň v osvěžovači vzduchu, dokonce kluk upatlaný od bláta je nám velice sympatický a snadno nám vysvětlí, že nový prací prášek tu špínu zvládne. Občas nám televize ukáže i jiné děti: hladovějící, týrané, nemocné, umírající. Těmito obrazy se nejsnadněji vzruší lidská srdce. Pohled na trpící dítě v nás vzbudí lásku a pocit vzpoury proti nespravedlnosti a bídě. Dobře, tak to má být. Je třeba udělat vše, aby takových dětí bylo co nejméně. Jsou však i děti, které nám televize nikdy neukáže. Jakoby neexistovaly. Ale ony existují! Milióny dětí bez tváře a beze jména. Děti, vůči kterým dnešní svět nemá žádný soucit: zabije je, než se narodí. Rozmáčkne se hlavička, roztrhá tělíčko, ruce a nožičky, pak se vysaje a vyhodí do odpadu. Nejlepší je neříkat, že jsou to děti je to jen „plod“. A také neříkat, že je to zabití - je to jen „umělé přerušení těhotenství“. Jak je svět pokrytecký! Omlouvám se. Chtěl jsem o tom psát jen pozitivně. Ale neubránil jsem se. I když jsem chvíli váhal, nebudu to měnit. Tolik je kolem nás lidí, kteří říkají, že je to jen „shluk buněk“ a mají tisíc argumentů „pro“, a že to nic není a proč do toho vůbec mluvíme… I my, věřící, v tom někdy nemáme jasno. Možná, že se letošní smutné výročí stane pro nás výzvou, abychom o tomto hříchu páchaném na dětech více mluvili, více se vzdělávali, modlili se, a s odhalenou tváří se postavili proti. Jaké výročí, ptáte se? Přesně před padesáti lety, v černé době komunismu, v roce 1957, byl přijat v ČSSR potratový zákon, který dovolil usmrtit již milióny dětí. O takových zákonech nám říká jasně encyklika „Evangelium vitae“: „Potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit. Takové zákony nejenže nezavazují ve svědomí, ale naopak je zde závažná a jasná

povinnost postavit se proti nim odporem ve svědomí.“ Přijetím zákona v roce 1957 jsme se vydali na cestu kultury smrti. Je třeba, abychom my, křesťané, ukazovali světu cestu jinou, cestu kultury života. Již tolik let tuto cestu úcty k životu ukazuje církev, i přesto, že mnozí říkají, že by měla být modernější. Ale já bych nechtěl být členem církve, která zradila život. Taková církev by ztratila mou důvěru. To by byla teprve špatná církev. Jsem hrdý na Jana Pavla II., který využil každou možnost, aby mluvil za ty, kteří mluvit nemohou a stále opakoval, že lidský život je svatý. Jsem hrdý na to, že také papež Benedikt opakovaně připomíná tuto pravdu světu. Je škoda, že se ten papežův hlas někdy zdá osamělý. Že mnozí z nás jsou sice také proti, ale tak, aby to nikdo neviděl. Je škoda, že tak málo víme o problematice života, a proto jej neumíme obhájit. Je škoda, že se stále bojíme otevřeně podpořit ty, kteří již léta aktivně tvoří různá hnutí pro život. Existuje latinská maxima: Verba docent, exempla trahunt. (Slova učí, ale příklady táhnou.) Jan Pavel II. nám dal za příklad člověka - ženu, která za své nenarozené dítě neváhala dát život. Italská lékařka a matka Jana Beretta Molla byla svatořečená v Římě v roce 2004. Je patronkou matek a nás, kterým záleží na osudu všech dětí: těch z reklamy, těch trpících, ale i těch nenarozených. Jsem nesmírně rád, že knížečka o této velké svaté se dnes dostává do vašich rukou. Mnozí sv. Janu ani neznáme. Možná jen víme, že žila. Teď se můžeme dozvědět víc, prosit o přímluvu, obdivovat, ukázat jako vzor dospívajícím dětem. Kéž by nám pomohla nebát se stát na straně života, i když to dnes není v módě. Na závěr srdečně zvu spolu s děkanátním Centrem pro rodinu na Pochod pro život do Prahy. V Paříži 21. ledna vyšlo do ulic na obránu života 15 tisíc lidí. Kéž by i oni nám byli vzorem. Nebojme se ozvat i u nás. Je to výzva na letošní postní dobu. Podrobnosti jsou v pozvánce Centra pro rodinu. Také vřele doporučuji oběžník Hnutí pro život. Například poslední číslo je věnováno problémům prenatální diagnostiky. Co když čekám nemocné dítě? Jsou všechna prenatální testování správná? A co víme o embryonálních kmenových buňkách? Stále toho víme málo a musíme se vzdělávat. Stojí to za to. Oběžník si můžete objednat na adrese: Hnutí pro život, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, nebo na e-mail adrese: [email protected]. Moc zdravím všechny čtenáře. P. Sławomir Sułowski, děkan

Milí čtenáři, přinášíme vám ještě velmi silné svědectví P. Radka Sedláka, který se tímto připojuje k článku s tematikou nenarozených dětí. Mám opravdu věřícího kamaráda. Je ženatý a má jedno dítě. Druhé mu totiž umřelo pár dní po porodu. Než se jim však druhé dítě narodilo, zažili spolu s manželkou velké trápení. Když byla na ultrazvuku, zjistili jejich dítěti rozštěp patra. Na ruce dítěte zahlédli i neobvyklý počet prstů. Byla to pro ně velká rána. Ta se stala ještě větší, když jim gynekolog nabídl, že dítě usmrtí. Velice se divil a nelibě nesl, že mladá maminka toto jeho řešení problému odmítá. Oba se na mě obrátili o pomoc. Jsem nejen jejich kamarád, ale i „kmocháček“ jejich prvního dítěte. Přikázání znali. Nezabiješ! Spíše potřebovali podporu. Velice mě překvapilo, že ač velmi smutní a rozrušení, přece si zachovali zdravý rozum. Nepřilnuli k levným útěchám. I když si přáli, aby se ultrazvuk přece jen alespoň trochu mýlil, přece nepodlehli jednostranným modlitbám za zázračné uzdravení. Neptali se nesmyslně, za co je Bůh trestá. Ani na něho nezanevřeli. Modlili se společně: „Buď vůle tvá, a nauč nás ji přijmout.“ Smutek i obavy pochopitelně zůstaly, ale víra jim dala i jistotu, že Bůh jim dá sílu i unést to, co má přijít. Jejich jistota velice překvapila i lékaře, takže je začal brát i s jejich rozhodnutím. A když malý Josef přišel na svět, všichni ze zdravotního personálu jim už drželi palce. I když pár dní bojoval o život, přesto zemřel. Jeden z posledních zážitků, který vám chci sdělit byl z pohřbu. Vidět otce, který si sám nese malou bílou rakvičku, a přesto ji nese vyrovnaně, to jsem se i já musel otočit s kapesníkem. Tito dva manželé měli v sobě to, co chybí těm, kteří by se vůbec s životem nemocného dítěte neobtěžovali. Oni se přes veškerou náročnost situace postavili na stranu Života. Měli v sobě onen nevysychající Ježíšův pramen věčnosti, který z nich tryská do okolí. P. Radek Sedlák Strana 12


Výsledky PPS Dne 31. března 2007 se uskuteční 6. Arcidiecézní V Biblické soutěži za setkání mládeže s otcem arcibiskupem Janem a měsíc leden získávají biskupem Josefem ve Veselí nad Moravou. Můžete se malé odměny za první těšit na zajímavé besedy, přednášky na téma: sex, místo v kategorii 1-7 let vztahy, AIDS, chození, šance poznat sebe i druhého, Matouš Bílek, v kategorii 8-11 let Jáchym Tomiga, drogová závislost, psychická manipulace v sektách aj. v kategorii 12-15 let Jan Tomiga a v kategorii 16-99 let bylo Začátek bude v 9.30 hod. a předpokládaný konec s maximálním počtem bodů více účastníků a proto jsme v 15.45 hod. Z našeho děkanátu bude v případě potřeby vybrali dva: Jana Žatecká a Danuše Pokorná. vypraven autobus, tak se, prosím přihlas nejpozději do Poděkování 20. března u svého faráře nebo přímo u mě. Děkuji těm, kdo se podíleli na přípravě a průběhu postní Za děkanát zve otec Tomáš Strogan, kaplan pro duchovní obnovy na Sonusu v sobotu 24. února 2007. mládež, tel. 732 813 162 Děkuji ženám, které se postaraly o vaření. Účastníků obnovy bylo 120 a tak i práce bylo dost. Děkuji také všem ostatním, kdo jakkoliv pomáhali. Děkuji zvláště otci Petru Vaculíkovi za jeho přednášky, jejichž zvukový záznam si bude možné časem objednat v zákristii. Opravy fary Bylo dokončeno nové schodiště na faře v Přerově. Původní cena podle smluv je 358.941,- Kč. Vzhledem k nutným pracím navíc bude konečná cena ještě vyšší. Zatím máme v darech a sbírkách vybráno 243.853,- Kč a tak nám zbývá vybrat ještě asi 115.088,- Kč, abychom mohli vše zaplatit. Předem děkuji za všechny Vaše dary a pomoc. Kartotéka farnosti Uvažuji o vytvoření kartotéky farnosti. Pro farníky by to byla možnost se k farnosti jmenovitě přihlásit a lépe si tak uvědomit, že jsem součástí farnosti a že i na mně záleží, jaká naše farnost je. Zároveň by to mohlo napomoci k lepší komunikaci a oživení vztahů ve farnosti. Byla by to příležitost pro všechny vyjádřit se k životu farnosti a farním aktivitám. Zároveň ale vím, že i já sám mám nechuť vyplňovat všelijaké Fotografie jsou z dětského karnevalu v sále Centra dotazníky a formuláře a že asi i některé farníky představa Sonus v Přerově v neděli 18. února 2007. vypisování tiskopisů neláká. Chtěl bych, aby vytvoření kartotéky farnosti nebylo takovým nepříjemným papírováním, ale spíše příležitostí k osobnímu setkání. Uvažuji, jak to udělat, aby vytvoření kartotéky bylo přijato v dobrém, celá akce se podařila a také přinesla skutečný užitek. Uvažuji, že bychom začali ve farnosti Předmostí, která je menší a vztahy jsou v ní osobnější. Zatím ale stále nevím, z kterého konce začít. Pokud se to podaří, tak by se mohla udělat i kartotéka farnosti Přerov. Možná v příštím čísle už budu moci něco konkrétnějšího, jak si vytváření takové kartotéky představuji.

Jen tak ve stručnosti

P. Pavel Hofírek

dokončení ze strany 15 Pondělí 2.4. 17:00 Kostel Předmostí 17:30 Centrum Sonus Úterý 3.4. 16:00 Centrum Sonus Středa 4.4. 19:30 Fara v Přerově Čtvrtek 5.4. až pondělí 9.4. Pondělí 9.4. 10:30 Přerov, CČE Úterý 10.4. Středa 11.4. Čtvrtek 12.4. Pátek 13.4.

17:00 18:30 17:30 19:30 20:00 17:30

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec


Velikonoční svatá zpověď v Předmostí Biblická hodina s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Schůzka liturgické skupiny Velikonoční obřady viz str. 15 Ekumenická bohoslužba v evangelickém kostele v Přerově Přednáška Křesťanské akademie Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Modlitby matek Modlitby Fatimského apoštolátu Strana 13

Blahoslavený Marcel Callo

Skateboard Boží

„Vzorem laického apoštolátu a mučedníkem Katolické akce“ byl kdysi nazván Francouz Marcel Callo, narozený 6. prosince 1921 v Remeši. Cesta laického apoštola začala, když se tento syn z dělnické rodiny zapojil do Křesťanské dělnické mládeže Francie (JOC). Brzy sám převzal skupinu a jeho největším cílem od té doby bylo, aby přiváděl stále více chlapců k církvi a ke svátostem. Když po vypuknutí druhé světové války bylo mnoho Francouzů odvlečeno do Německa na nucené práce, rozhodl se, už jako pomocník při nádražní misii, že půjde s nimi dobrovolně do lágru v Německu. Celý rok pracoval ve zbrojovce v ZellaMehlis, tajně konal bohoslužby a založil skupinu Katolické akce. 19. dubna 1944 byl pro víru zatčen Gestapem a dopraven do koncentračního tábora v Mathausenu, kde utýrán zemřel 19. března 1945. Papež Jan Pavel II. jej blahořečil 4. října 1987 v Římě během biskupské synody, která se zabývala úlohou laiků v církvi a ve světě. Podle knihy Rok se svatými připravil Jaroslav Branžovský

Tereza Zukic Cesta každého člověka k Bohu, k poznání Boha je různá, jedinečná, protože každý člověk je jedinečný. Bůh volá každého člověka k sobě a užívá k tomu mnoho nástrojů. Záleží pak na člověku, zda toto volání slyší. V knize Skateboard Boží nám sestra Tereza vypravuje o své cestě od ateistky až k zakladatelce Malé komunity Ježíšových sourozenců. „Do svých devatenácti let jsem Boha nehledala. On našel mne.“ Sestra Tereza se narodila v roce 1964 v Chorvatsku, v roce 1971 se její rodina přestěhovala do Německa. Její otec byl fotbalistou a také ona se věnovala vrcholově sportu, gymnastice a sedmiboji. Když jednou nemohla v noci spát, sáhla po první knize své kamarádky, která ležela na stole. Byla to Bible a otevřela ji na stránce s horským kázáním. To byl začátek její víry. V devatenácti letech konvertovala a dva roky nato vstoupila k sestrám Vincentkám. Ve městě Pergnitz později založila komunitu Malých sester Ježíšových; působí jako pastorační referentka, skládá rockové muzikály, vede dva sbory, učí náboženství, pracuje v nemocnici, pořádá přednášky, trénuje motivaci u podnikatelů, maluje, vaří… Díky své radostné povaze a pochopení pro ostatní lidi a vše krásné, byla i hostem v mnoha televizních pořadech v Německu. Sestra Tereza se ve své knize také zamýšlí nad stavem a problémy církve, kterou i přes různé těžkosti stále miluje, a také nad některými jevy, které křesťané bezmyšlenkovitě přijímají ze světa, např. ohledy na mínění jiných, hrubost v řeči, atd. Kniha je psána živě, poutavě a může být inspirací i pro náš křesťanský život, abychom jej žili naplno. Vyšla v Karmelitánském nakladatelství v roce 2001, stojí 99 Kč. Přeji hezké čtení. Strana 14

Připravil Jaroslav Branžovský

Pololetní prázdniny na faře ve Střílkách

Poslední den měsíce ledna přesně v 16:40 vyjel vlak s „mládežníkama“ z Přerova a okolí. Po spočítání vyjelo celkem 19 lidí směrem na Hulín a pak dál přes Kroměříž, odkud se autobusem dojelo až do Střílek. Hned po dalším sčítání v Hulíně se zjistilo, že nás je jen 18, což bylo způsobeno chybou při prvním sčítání, ale pro nás to byla záminka pro vytvoření fiktivního kamaráda Františka, který se údajně ztratil v Hulíně na nádraží. Bez větších komplikací, pomineme-li ztrátu Františka, jsme se dopravili až na faru do Střílek, která je po kostelu nejvýše položenou budovou této obce, a tak nás od zastávky čekala méně příjemná procházka do prudkého a dlouhého kopce. Na faře nás již očekával otec Tomáš Strogan a další, kteří auty vezli zavazadla. Po ubytování a skupinkových hrách byla báječná večeře, po níž následovalo promítání filmu. Pátek nám začal už v devět hodin ráno a byl protkán sérií většinou akčních her jako „hutututu“ a přestřelkou papírovými koulemi. Večer jsme měli křížovou cestu s hranými zastaveními a šlo se spát, protože nás na druhý den čekal dlouhý výlet na sv. Klimentek – kopec, na kterém kázali sv. Gorazg a jeho druhové, žáci sv. Cyrila a Metoděje. Cestou tam nás provázela zpěvná nálada, ale i proměnlivé počasí. Průvodcem nám byl otec Michal Šálek, střílecký farář a bývalý přerovský kaplan. Při únavné cestě jsme mohli z kazatelny, vytesané do skalního výběžku, pozorovat tamní přehradu a hrad Cimburk. V cíli nás čekala pravoslavná kaple a pohled na nádherný západ slunce. Dlouho jsme se však tímto pohledem kochat nemohli, protože nás čekala ještě cesta zpět. Na faru jsme došli až kolem sedmé večer. Zde nás čekala teplá pizza jako večeře. Po překrásné noční mši jsme byli natolik nabití, že se mohla uskutečnit ještě diskotéka. Ze Střílek jsme odjeli v neděli po třetí odpoledne, a tak bylo dost času na úklid fary, abychom ji zase v pořádku předali. Do Přerova jsme se vrátili po páté večer. Petr Zlámal


POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK

VELKÝ PÁTEK

VELIKONOČNÍ VIGILIE

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ

18:30

15:00 ☼, 18:30

21:00

9:00, 10:30, 18:30

9:00, 18:30

7:30

7:30

PŘEROV

Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

18:00

17:15 ☼, 18:00

20:00

FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov Bochoř Domaželice Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice Lobodice Majetín Měrovice nad H. Pavlovice u Př. Penčice Prosenice Říkovice Stará Ves u Př. Tovačov Troubky Vlkoš

☼ křížová

17:00

16:00

17:30

17:20

18:00

15:00 ☼, 18:00

17:00

18:30

15:30

17:00

17:30

19:00

15:30

Neděle 1.4.

20:30

20:00

20:30

19:00

20:45

16:00

16:00

19:30

18:00

17:00 19:00

16:30

17:00 18:00 19:00 19:00

18:00 15:00 ☼, 19:00

Pondělí 26.3. až pátek 30.3.

Sobota 31.3.

17:00

18:30

19:00

pokračování ze strany 16 Sobota 24.3. 8:30 Centrum Sonus 19:00 Přerov, U Tenisu Neděle 25.3. 19:30 Centrum Sonus Pondělí 26.3. Slavnost Zvěstování Páně

Čtvrtek 29.3.

19:00

19:00

cesta, + velikonoční požehnání

Středa 28.3.

18:30

18:00 19:00 15:00 17:30 20:00 8:00 9:00 11:00

Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Veselí nad Moravou 19:00 Přerov, U Tenisu 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus


8:45

7:30 9:30

9:00

7:30

8:45

7:30 9:30

9:00

7:30

10:30

10:30

9:00

9:00

9:00, 14:00+

9:00

10:30

10:30

?

?

11:00 7:30

11:00 7:30

8:50

8:50

7:45

7:45

19:00

10:45

10:45

21:00

7:30

7:30

19:30 21:00

10:30 9:30

9:00

8:00

9:30

9:00

8:00

Může dojít ke změnám bohoslužeb.

Duchovní obnova pro mládež viz str. 6 Florbal – Muži Setkání mládeže Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Velikonoční zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince každý den od 7:30 do 8:30 Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Redakční rada časopisu Velikonoční svatá zpověď 15:00 – 17:00 Dogmatika s otcem Tomášem Modlitby matek Velikonoční svatá zpověď 8:00 – 11:00 Schůzka ministrantů v Přerově Křty dětí Arcidiecézní setkání mládeže viz str. 13 Florbal – Děti Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava na biřmování mládeže dokončení na straně 13 Strana 15

Informace Sobota 3.3.

Neděle 4.3. Úterý 6.3. Středa 7.3. Čtvrtek 8.3. Pátek 9.3. Sobota 10.3. Neděle 11.3. Pondělí 12.3. Úterý 13.3. Středa 14.3. Čtvrtek 15.3. Pátek 16.3. Sobota 17.3.

Pondělí 19.3. Úterý 20.3. Čtvrtek 22.3. Pátek 23.3. Sobota 24.3.

Křížové cesty v Přerově jsou v kostele sv. Vavřince v pátek v 17:15 a v kostele sv. Michaela na Šířavě v neděli ve 14:30. Křížové cesty v Předmostí jsou v kostele sv. Máří Magdalény v pondělí v 17:15 a v neděli ve 14:30.

8:00 Fara v Přerově 9:00 9:00 18:00 19:00 19:30 16:00 19:00 17:30 18:00 18:45 9:00 19:00 9:45 15:00 19:30 17:30 17:30 17:00 16:30 18:00 17:30 17:30 20:00 9:00 9:00 10:00 19:00 16:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Pavlovicích Přerov, U Tenisu Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Archa Rajnochovice Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Centrum Sonus Slavnost sv. Josefa

18:45 16:00 17:30 19:30 18:00 18:45

Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Praha 9:00 Fara v Předmostí

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově v dubnu, květnu a červnu Schůzka ministrantů v Přerově Mše svatá řeckokatolického obřadu Setkání pro chlapy Florbal – Děti Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství křesťanských žen Pastorační rada farnosti Přerov Příprava na biřmování dospělých Mše svatá pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Schůzka animátorů mládeže děkanátu Setkání mládeže Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory – Téma: Gruzie Mše svatá pro děti Dogmatika s otcem Tomášem Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Víkend mladých přerovských biřmovanců Mše svatá – Františkánské společenství Schůzka ministrantů v Přerově Setkání františkánského společenství Florbal – Źeny Setkání společenství seniorů Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Mše svatá pro mládež Program pro mládež Pochod „Pro život“ Schůzka ministrantů v Předmostí pokračování na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka dubnového čísla je 28. března 2007.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents