Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Leden 2011 Číslo 1 Ročník 17  Úvodník P. Pavel Hofírek, děkan  Liturgický kalendář  Putování na významná i méně známá poutní místa Vranov u Brna  Rosteme ve víře - Liturgika Slovo Boží v liturgii Liturgie a kultura  Anežko naše, Anežko Česká  Společenství Živého růžence v Říkovicích  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj

Mottem uplynulé adventní doby v přerovské farnosti bylo: „Buď štědrý, odřekni si, ať můžeš obdarovat.“. Děti svou štědrost opravdu ukázaly a v kostele připravený koš vrchovatě zaplnily odřeknutými sladkostmi, kterými pak udělaly velkou radost dětem z Dětského domova v Přerově a Církevního dětského domova Emanuel ve Staré Vsi.

 P. Jan Blokša farář, spisovatel, literární badatel  Rodiče v Kojetíně jsou s církevní školkou spokojeni  Adventní čas v přerovské školce  Živý betlém ve Vlkoši  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce Svatá Anděla Mericiová, panna  Přečetli jsme a doporučujeme Marie Svatošová – Tykadlem víry  Dobrá rada  Informace … a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Leden v liturgii

Dny na přelomu roku nás přirozeně vybízejí k ohlédnutí se zpět a také k pohledu do budoucnosti. Každý člověk si sebou jistě nese svoji minulost a stejně tak si sebou nese svá očekávání a naděje či obavy ohledně budoucnosti. Na tom není nic zvláštního a ani nic samo o sobě špatného. To k našemu životu patří. Důležité je ovšem chápat, že žijeme právě přítomným okamžikem. Nesmíme se nechat ani spoutat minulostí, ani uhranout budoucností, abychom nezůstali stát ochromeni tváří tvář onomu jedinému důležitému „právě teď“. Bohužel kolikrát nám přítomnost utíká mezi prsty, které jakoby zchromly, a my pak nejsme schopni vzít život do vlastních rukou. Paradoxně není možná ani tak nebezpečná „špatná“ minulost či „hrozby“ budoucnosti. My křesťané jsme nějak zvyklí se k tomu špatnému postavit čelem. U minulosti skrze svátost smíření, pokání a snahu o nápravu a odpuštění. A obavy z budoucnosti často přirozeně vkládáme do modlitby a doufáme v Boží pomoc. Zrádnější může být to dobré a krásné, co jsme prožili, či co v budoucnosti doufáme prožít. Dětství a mládí bývá krásné tak nějak samo o sobě, a navíc na to špatné máme tendenci zapomínat. Z tohoto pohledu pak přítomnost může vypadat šedě, nezajímavě, jako těžká či prázdná… A člověk se pak neustále vrací k minulosti nebo naopak utíká do budoucnosti a žije nadějí, že jednou „to bude lepší“. Jistě, jednou ano. Jednou jistě bude vše nepředstavitelně lepší. Ale teď žijme přítomnost. Tím neustálým čekáním, že se něco změní, fakticky říkáme, že přítomnost je k ničemu a je Strana 2

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie Světový den modliteb za mír 2. 1. Druhá neděle po Narození Páně 3. 1. Nejsvětější Jméno Ježíš Jeho jméno bylo uctíváno od počátku církve. Vlastním svátkem začalo být slaveno od 14. století. V Itálii a v Evropě propagoval k němu mimořádnou úctu svatý Bernardin Sienský se svými žáky od začátku 15. století, a teprve v následujícím století se stal i liturgickým svátkem. Pro celou církev byl zaveden r. 1721 a ve druhé polovině XX. stol. bylo jeho uvádění v našich kalendářích zrušeno. Dnes se již opět nezávazná památka v liturgickém kalendáři uvádí. „Ježíšovo jméno znamená, že jméno samého Boha je přítomno v osobě jeho Syna, který se stal člověkem kvůli všeobecnému a definitivnímu vykoupení z hříchu. Jen jméno Boží přináší spásu, a napříště ho mohou všichni vzývat, neboť vtělením se Bůh spojil se všemi lidmi, - neboť pod nebem není lidem dáno žádé jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy - Sk 4,12“ (KKC 433) Svatý Bernardin Sienský nám říká: „Veliký základ víry je Jméno Ježíš a utváří Boží syny. Víra katolického náboženství spočívá totiž v poznání Ježíše Krista jako Světla, které je světlem duše, branou k životu, základem věčné spásy.“ „Vždyť v jeho lidství, jak na to poukazuje sv. Pavel: "Bůh smířil svět se sebou skrze Krista." (2 Kor 5,19) „Ježíšovo jméno plně dokazuje svrchovanou moc - Jména nad každé jiné jménoviz Flp 2,9-10. Zlí duchové se jeho jména bojí a Ježíšovi učedníci v jeho jménu konají zázraky; vždyť Otec jim dá všechno, oč ho prosí v Ježíšově jménu.“ Jméno Ježíš, hebrejsky Ješua, znamená: „Bůh zachraňuje.“ V tomto jménu je zdůrazněno jeho poslání, v němž „spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1,21) V něm se nám ukazuje nejvyšší svatost a milosrdenství. 6. 1. Slavnost Zjevení Páně Název slavnosti Zjevení Páně pochází z řeckého slova Epifaneia nebo Theofaneia. Je to velmi starý svátek, jehož stopu můžeme sledovat až do hlubokého křesťanského starověku. Nejprve se slavil na Východě. V Sýrii a v Egyptě křesťané v tento den slavili hned tři události, které nám zjevují, že Ježíš je Boží Syn: příchod mudrců od Východu, Ježíšův křest v Jordánu a jeho první zázrak – proměnění vody ve víno v Galilejské Káně. Dokonce si při této příležitosti připomínali, a někde ještě připomínají i Ježíšovo narození. A tak tento svátek byl dříve než Vánoce a u východních křesťanů je větší než Vánoce. Ve 4. století se svátek Zjevení Páně začal slavit i na křesťanském Západě, především ve Španělsku, a potom také v Itálii, zvláště v Ravenně a v Miláně. Později se rozdělil na několik svátků, při nichž se připomínaly jednotlivé výše jmenované události každá zvlášť. Římská liturgie tak připomíná při dnešní slavnosti příchod mudrců od východu, neděli po tomto svátku Křest Páně a o týden později se čte evangelium o svatbě v Káně Galilejské. Středověk postavil do středu dnešní slavnosti tři vznešené pohany, kteří přišli z daleké země, aby se poklonili nově narozenému králi. Slavnost Zjevení Páně je nám od té doby důvěrně známá spíše jako svátek Tří králů. Dnešní slavnost nám na pozadí dobře známého příběhu o mudrcích, kteří se setkali s Kristem, předkládá k přemýšlení velmi zásadní problémy současného světa a nabízí vskutku křesťanská řešení. První, nad čím se můžeme zamyslet, je touha mágů setkat se s neznámým královským dítětem. Nám to dnes zní velmi svátečně a romanticky, ale kdybychom byli blízko rozhodujících se mudrců, asi bychom měli jiné myšlenky - a hlavně námitky. Takovou dálku... ! Nejasný cíl... ! Jsou to blázni! Dnes je kolem nás mnoho takovýchto mudrců. Mnozí z nich ještě nenašli svou hvězdu. Ale hledají. Jsou to lidé, kteří touží po tom, aby se především vymanili ze svého životního stylu, který je sice na jednu stranu příjemný a pohodlný, na druhou však nudný a povrchní. Tito lidé poznávají, že je takový život nenaplňuje a touží po něčem jiném. My se s nimi setkáváme. Kým pro ně jsme? Jsme opravdu hvězdou vedoucí ke Kristu? Záříme tak, abychom mohli ukazovat cestu? Nebo už jsme dávno vySlovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

třeba ji jen přečkat, aby mohlo přijít „to lepší“. Takové čekání člověka vnitřně ničí a ubíjí. Nikdy nebudeme ţít v budoucnosti, je jen přítomnost. Přítomnost není růţová, přítomnost není ráj, ale nic jiného neţ přítomnost nemáme. Kéţ bychom uvěřili v Boţí dobrotu tak silně, ţe budeme schopni obejmout přítomný okamţik se vším, co k němu patří, a s důvěrou, ţe toto je ten ţivot, který máme ţít. Ne minulost, ne budoucnost, ale teď. Bez této schopnosti naplno proţívat přítomný okamţik není moţný skutečný duchovní ţivot. P. Pavel Hofírek, děkan

hasli a naše záře je leskem pozlátka zvykového a rutinního křesťana, který zaměnil ţivou víru za příleţitostný folklór? Dále - kaţdý pořádný betlém má nejen svatou rodinu, pastýře a tři krále, ale také hvězdu, která se usadila nad betlémskou jeskyní. Dnes víme, o jakou „hvězdu“ šlo. Ţe to nebyla kometa, jak se v betlémech zobrazuje, je uţ jasné. Kometa se dostala do tříkrálových výjevů díky Giottovi, jak píše známý český astrofyzik Jiří Grygar: Víme, že ona „hvězda s chvostem“ nad jesličkami má svou konkrétní astronomickou inspiraci. Významný italský malíř Giotto di Bondone (12661337) pozoroval v r. 1301 jasnou kometu, jež byla až mnohem později nazvána kometou Halleyovou. (Katolický týdeník 51/2006) Podle vědeckých výzkumů šlo o konjunkci - sblíţení planet Jupitera a Saturna. Přišel na to roku 1603 v Praze astronom Johannes Kepler. Zdá se, ţe tolik vědeckých omylů odkazuje i betlémskou hvězdu do říše pohádek. Jenţe - jak píše evangelium - hvězda byla motivem jejich dlouhé cesty. Jaký měli mudrci z dnešního evangelního příběhu vztah ke hvězdám? Oni hvězdy zkoumali a svými poznatky se řídili. Moţná nám tyto poznatky dnes připadají jako nevědecké, ale za jejich výsledky můţeme dohledat seriózní vědeckou práci. Dnešní člověk má ke hvězdám mnohem ţalostnější poměr. Mám především na mysli astrologii, která pod roušku vědy soustřeďuje bludy a vydává je za pravdu, jeţ je ve svých důsledcích člověku nebezpečná, protoţe jej drţí ve strachu z neznámého. Je to typická pověra, která člověka svazuje a činí ho otrokem vlastních představ. Něco zcela jiného je údiv, pocit vlastní maličkosti a Boţí velikosti při pohledu na noční oblohu posetou hvězdami, jak říká ţalmista: „Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?“ (Žl 8, 45). Je to chvíle - a sám jsem to mnohokrát zakusil - kdy si člověk uvědomuje Boţí přítomnost a jeho velikost. Toto je právě postoj mágů z východu. Hledali to nejlepší a hvězda je vedla. Z návštěvy u Heroda byli jistě plni obav a úzkosti, ale setkání s Jeţíšem je zbavuje strachu natolik, ţe jsou schopni zařídit svůj ţivot i proti vůli mocného tohoto světa. Takové mají být důsledky i našeho setkání s Bohem. Osvobození od strachu a sluţba ve svobodě. Podívejme se také na krále Heroda. Herodes je pro nás symbolem všeho zla – a právem. Jeho pověst, jak je líčena v Písmu svatém, je hrozná. Podívejme se však na jeden detail Herodova chování v dnešním příběhu. Jeho strach z toho, ţe by nově narozený Král mohl převzít vládu a zášť z toho plynoucí je schovaná do zboţné fráze: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ (Mt 2, 8) Tato věta nemilosrdně nastavuje zrcadlo také nám. Jak často ţijeme tak, ţe nitro je plné zlých nápadů, a přitom vypadáme tak poboţně! Dost na tom, ţe tato rozpolcenost vůbec existuje, ale ještě horší je to, ţe to někdy vědomě způsobujeme. Zdánlivá poboţnost je totiţ nejvhodnější maskou pro zlo, protoţe opravdová zboţnost je tak daleko od všeho zlého. Je to oblast, kde uţ se nás nikdo na nic neptá, protoţe to je oblast soukromého vztahu mě a Boha. Ale pozor! Je tu někdo, kdo to vţdy vidí v pravém světle - právě Bůh. Při pohledu na Heroda usilujme tedy o ryzí zboţnost a denně prosme, abychom nikdy nelhali svým postojem vůči Pánu Bohu. (podle P. Stanislav Přibyl, Svatá Hora) Svátek Křtu Páně Sv. Hilarius z Poitiers,, biskup a učitel církve Sv. Antonín Veliký, opat Panna Maria, Matka jednoty křesťanů, Týden modliteb za jednotu křesťanů Sv. Fabián a Šebestián, mučedníci Sv. Aneţka Římská, panna a mučednice Sv. Vincenc, jáhen a mučedník Sv. František Saleský, biskup a učitel církve Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola Sv. Timotej a Titus, biskupové Sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve Sv. Jan Bosco, kněz Jaroslav Branžovský

Sedm set padesát pět let uplyne 28. ledna tohoto roku 9. 1. od chvíle, kdy král Přemysl Otakar II. za pomoc Přerova- 13. 1. nů proti Uhrům a Kumánům 17. 1. povýšil Přerov na královské 18. 1. město a udělil mu městská 20. 1. privilegia olomoucká. Přerov má jiţ od dob Pernštejnů svůj 21. 1. znak se dvěma věţemi a zubří 22. 1. hlavou, od roku 1948 pouţívá 24. 1. i modroţlutou čtvercovou 25. 1. vlajku. 26. 1. Tuto skutečnost připomíná i svítící číslice 755 umístěná na 28. 1. věţi přerovského zámku. 31. 1. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Strana 3

Vranov u Brna Tentokrát navštívíme známé Mariánské poutní místo a novodobé duchovní centrum Vranov u Brna, jehož historie sahá až do 13. století. Nachází se uprostřed krásné přírody asi 12 km severně od Brna v místech, kterým se dříve říkalo „Moravské Švýcarsko“. Historie tohoto místa se podle tradice klade do roku 1240, kdy zemský úředník, šlechtic Vilém, nabyl na přímluvu Matky Boží ztraceného zraku. Z vděčnosti za své uzdravení nechal na Vranově postavit dřevěný kostel. V krátké době se úcta Panny Marie v tomto kostelíku tak rozšířila, že v roce 1243 či o něco později, v roce 1269, byl pro péči o kostel a potřeby stále hojnějších návštěvníků zřízen u kostela malý klášter, snad františkánský. Vedle poutního kostela existoval ještě farní kostel sv. Barbory. Celý areál doznal v průběhu let četných změn, především díky rozrůstajícímu se klášterní-mu komplexu. Dnešní podoba vranovského kostela a nově zbudovaného kláštera pochází z let 16221633. Roku 1622 bylo započato fundátorem Maxmiliánem knížetem z Lichtensteinu (bratrem českého místokrále Karla z Lichtensteinu) a jeho manželkou Kateřinou ze starobylého moravského rodu pánů z Boskovic a Černé Hory se stavbou kostela. Staré budovy byly všechny zbořeny a na jejich místě vznikl nový kostel Narození Panny Marie, jako projev mariánské úcty obou zakladatelů i jako trvalé umístění rodové hrobky panujících knížat rodu Lichtensteinů. Kostel je však současně unikátní stavební památkou z hlediska českých dějin umění. Vznikem v letech 1622-1624 je ojedinělou památkou raného baroka v době třicetileté války, kdy stavební činnost v českých zemích pochopitelně stagnovala. Pravděpodobně se jedná o dílo uskutečněné podle plánů jezuity Jana Maria a brněnského stavitele Ondřeje Erny. Inspiračním zdrojem jim bylo francouzské klasicistické baroko aplikované na naše podmínky a umístění tohoto sakrálního komplexu, jako dominanty krásné okolní přírody. Je postaven v raně barokním slohu s jedinou vnitřní prostorou. Paulánský klášter spojený s kostelem byl dokončen v roce 1633; je to současně doba prvního uveStrana 4

dení paulánských řeholníků na Vranov. Prvních paulánských mnichů bylo 12 a přišli přímo z Francie, kde tento řád založil sv. František z Pauly. Kromě tradičních slibů chudoby, poslušnosti a čistoty s sebou nejmenší bratři přinášeli zvláštní slib trvalého postu a důraz na lásku a milosrdenství k bližnímu, vyjádřené znakem a heslem Caritas. Paulánům bylo souzeno na Vranově působit příštích zhruba sto padesát let. Dnes patří tento řád k Františkánům jako řád nejmenších bratří – Ordo fratres minorum. Dominantou hlavního oltáře je líbezná socha Panny Marie Vranovské se sepnutýma rukama (bez dítěte), s mírně nakloněnou hlavou. Tato mariánská soška, později Janem Adamem z Lichtenštejna dokonce dekorována řádem Zlatého rouna, s korunkou symbolizující zázraky a měnícími se pláštíky, je prací dnes neznámého řezbáře z doby kolem roku 1500 a byla pravděpodobně přinesena prvními Paulány z domovské Francie. Oltářní obraz Nejsvětější Trojice pochází od vídeňského malíře Paula Trogera. Kostelní klenba má bohatou freskovou výzdobu od brněnského malíře Jana Jiřího Etgense, opěvující slávu Matky Boží obklopenou anděly. Současně s výstavbou kostela byla pro rod zakladatele zřízena krypta, do nynější empírové podoby nákladně upravená na začátku 19. stol. Je zde dosud pohřbeno na 50 členů Lichtensteinského rodu; poslední zde spočinula princezna Marie Benedikta v lednu 1992. Je to světový unikát, kdy členové panujícího rodu cizího státu byli pohřbíváni mimo výsostné území své země, v tomto případě Lichtensteinského knížectví. Z původního velmi rozlehlého paulánského kláštera, zrušeného Josefem II. a po roce 1784 postupně bouraného, zbylo dnes jen torzo, zahrnující především farní úřad. Ve stejné době byl zbořen gotický farní kostelík sv. Barbory. Do areálu kláštera náležely kromě klášterních budov i budovy hospodářské, jako bednárna, stolárna, pivovar, sklady a také rybníky a areál v zahradě určený pro pěstování hlemýžďů, kteří se zde dodnes vyskytují. Důvodem založení rybníků v netypické krajině a také hlemýžďárny byl čtvrtý řeholní slib Paulánů, a to trvalý postní život, tedy konzumace rybího masa a po francouzském způsobu upravovaných hlemýžďů. V průběhu 19. století byla přicházejícím poutníkům k dispozici světská duchovní správa. Od roku 1926 na Vranově působili znovu řeholníci, tentokrát však Společnost Božského Spasitele – salvatoriáni, jejichž posláním jsou misie opřené o kázání a exercicie. Vranov ovšem nepřestal přitahovat ani v pohnutých dobách nacistické a komunistické totality. Činnost paulánů byla na Vranově obnovena až v roce 1992. Postupně se podařilo obnovit klášterní kvadraturu, jejíž část slouží jako duchovní a vzdělávací centrum brněnské diecéze. Zájem návštěvníků kostela vzbuzuje i instalovaný mechanický pohyblivý Betlém v boční kapli s umělecky řezanými figurkami a moderním ozvučením z nedávné doby. Libor Churý, jáhen zdroje: http://www.kostel-vranov.isidorus.net http://www.nockostelu.cz Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Slovo Boží v liturgii Liturgie a kultura Liturgie a kultura, touto formulací se nemyslí jenom přítomnost jednotlivých kulturálních jevů v liturgii, ale hlavně celkový dopad kultury na liturgii, liturgický život a liturgickou spiritualitu. Je to právě kultura, která ovlivňuje vývoj a změnu liturgie – často až k vytváření nových liturgických forem. Není náhodou, že slova kultura (cultura, ae, f. – vzdělávání, pěstění, rolnictví, zušlechťování, uctívání, náboženství) a kult (cultus, us, m. – obdělávání půdy, ošetřování těla, vzdělávání ducha, úcta, Liturgie a kultura, kult, způsob života) mají společný slovní základ (cultio, onis, f. – pěstění, vzdělávání): mají sloužit k zušlechťování lidského ducha, a to jak v rovině přirozené, tak i v nadpřirozené. Mluvíme-li o kultuře a jejím dopadu na liturgii, je třeba i zpětně vidět celou liturgii ve světle kulturních proudů a vývoje v průběhu staletí. Je to právě liturgie, která během svého „dějinného putování“ obklopila neměnné liturgické jádro dějinně podmíněnými a tudíž i měnitelnými prvky dané kulturní epochy. Se změnou kulturního chápání a vnímání těchto prvků se ony stávají přítěží, která zatemňuje podstatu věci – vlastní význam liturgie, a tudíž probouzí snahu o revizi a reformu. Liturgická reforma tedy není vázaná jen na druhý vatikánský koncil a dobu pokoncilní, ale vidíme ji v celých dějinách církve. Z těchto důvodů bude vhodné pozastavit se u „významných setkání“ liturgie a kultury v průběhu staletí, která zásadně ovlivnila liturgii až do dnešní doby, a která nám umožní pochopit celkovou snahu o reformu – liturgia semper reformanda. Uvědomme si však, že církev jako celek, nemůže upadnout do omylu ve věcech základních, kam patří i liturgie. Současně je církev tvořena lidmi, kteří jsou omylní. Jsou to historicky podmíněné prvky liturgie, které jsou jasným dokladem vývoje a změn, které směřují k bohatším a rozvinutějším formám, jež jsou méně vhodné. V důsledku tohoto vývoje byla a je liturgie vystavena neustálým reformám. Pokládám za vhodné získat alespoň základní vědomosti o těchto snahách, a to jak v konkrétních případech, tak i v základních liniích liturgického vývoje v průběhu staletí. Vývoj liturgie jde vždy směrem k formám dokonalejším, propracovanějším a zralejším? S odpovědí na tuto otázku je třeba trochu počkat. Předně si musíme uvědo-

mit, že liturgie nemůže nepoužívat konkrétní formy, které jsou vázány na určitou kulturu, aby ony byly přijatelné pro věřící dané kultury. Což znamená, že v důsledku toho každý teologický obsah liturgie se vyjadřuje v konkrétních kulturních formách, musí se „vtělit“. Tato možnost je dána již v podstatě božsko – lidské církve. Jak ale máme hodnotit všechny tyto změny? Je to dílo Ducha svatého a tudíž něco dokonalého a nebo jen výsledek nějakého lidského snažení? Jedná se snad o nějaký náhodný vývoj těchto forem v procesu jejich zrání během staletí? Každá doba má právo vyjadřovat se ve vlastních formách: „Každá historická epocha světa je bezprostředně podřízena Bohu.“ Tudíž máme právo a povinnost posuzovat jednotlivé formy, zda opravdu odpovídají požadavkům své doby a nejvyšší normě, která se odvozuje z podstaty samé křesťanského kultu. Tyto projevy mají být souzeny dle Písma sv., interpretace, kterou nám podávají Církevní Otcové, liturgické tradice Východu i Západu. Poslední slovo má pochopitelně církevní autorita. P. Jacek Brończyk

Tradičním obohacením vánočních oslav v Přerově se stal Živý betlém, který každoročně pořádá Římskokatolická farnost sv. Vavřince. Na náměstí T. G. Masaryka jsme jej mohli shlédnout na 4. adventní neděli 19. prosince 2010. Jako obvykle jej připravila paní Libuše Calábková spolu s mládeží a dospělými naší farnosti. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Strana 5

 Anežko naše, Anežko Česká. Anežko naše Anežko Česká ovečko Boží z rodu Přemyslova vždy věrná snoubenko věčného Slova rubíne zářící v královské koruně tajemstvím kříže ne v lesku na trůně jsi dobývala slávu svou... P. Josef Veselý, Boží přátelé (Trinitas 2009) 20. ledna 1211 se narodila svatá Anežka Česká z rodu Přemyslova, jedna z nejslavnějších českých světic, nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské, zakladatelka prvního českého špitálu (1232) pro nemocné, řádu křižovníků s červenou hvězdou (1252) a abatyše kláštera Na Františku na Starém Městě v Praze. Pojďte se ve třech pokračováních se mnou ponořit do její doby a života snad nejušlechtilejší ženské postavy našich národních dějin. Od jejího narození letos uplyne 800 let. Kronikáři právě dopisovali události z roku 1210 a písmomalíři chystali první ozdobnou iniciálu, písmeno – O – kterým nadepíší další list kroniky s pravidelným začátkem „Od narození Pána našeho Ježíše Krista roku 1211.“ Zemí prošly mlhavé Vánoce, zima jakoby ani neměla přijít. V sálech Pražského Hradu byl cítit neklid. Královna málo vycházela ze své komnaty, zato král Přemysl Otakar I. přicházel často za ní. Miloval svou krásnou manželku Konstancii, dceru uherského krále, její jemnou tvář lemovanou černými vlasy, miloval ji pro její úsměv, pro dobrotu srdce a moudrost, s níž vychovávala jeho děti, pro její jemnost a štědrost. Tolikrát s mečem v ruce stál smrti tváří v tvář na bojištích Evropy, a nikdy se nebál, ale před tajemným světem žen, chystajících se k porodu, stál v uctivé bázni. „Čeho se bojíš? Jsi nemocná?“ „Ne můj pane, nebojím se porodu. Je to již devátý v mém životě. O dítě se bojím. Je tak tiché, jakoby ani nežilo.“ „Budeš mít zdravé dítě.“ „Chceš mít syna?“ „I dívka by to mohla být, byla by ti podobná a byla by velmi krásná.“ Následující noci měla královna podivný sen. Zdálo se jí, že šla do komnaty vybrat krásné šaty, v nichž ponese své dítě ke křtu. Jak je přebírala, našla mezi nimi zavěšený řeholní šat z hrubé látky a černý závoj. Ulekla se, ale ve snu uslyšela hlas: „Nediv se a neboj, neboť dítě, které nosíš pod srdcem, bude užívat takový šat a stane se světlem celého českého národa.“ Pár dní na to se rozběsnila nad Prahou mrazivá vichřice. Lomcovala okenicemi, trhala střechy na domech. Velká zimní bouře s blesky a hromobitím nastolila děsivou noc, při níž se lidé krčili hrůzou. A v té bouři, za prvního úsvitu, královna Konstancie porodila dcerušku. Všichni se lekli, neboť nezačala plakat a křičet, jak to bývá. „Ale vždyť dýchá, i oči otevřela.“ Zavolali krále. „Děkuji Ti, Bože, za to dítě.“ „Jak se má jmenovat?“ zeptala se její matka. Král přemýšlel, šel k oknu, otevřel je a do místnosti zavanul svěží chladný vzduch. Po bouři ani památky, jen všude ležel bílý sníh, klid a mír, ohromeně vnímali všichni shromáždění. „Bude se jmenovat Anežka, Ovečka,“ řekl král při pohledu na mír, který venku zavládl. Dnes se nám to zdá nemožné, ale tehdy bylo běžné, že děti Strana 6

králů byly zasnoubeny již v útlém dětství. Tak dojednal i Přemysl Otakar I. dvojí sňatek svých dcer se syny polského knížete, dvanáctileté Anny a tříleté Anežky. Jednoduše je vsadili do vozu, kam nastoupila i Anežčina chůva, ve druhém voze je doprovázely šlechtičny a ve třetím byla složena výbava a vzácné dary pro rodiče budoucích ženichů. Vozy obklopili ozbrojení rytíři a průvod vyjel z Hradu. Anežka seděla na klíně své sestry a nevěděla, proč tato pláče. V Třebnici u Vratislavi průvod zamířil do kláštera slezské knížecí rodiny. Založil jej pro cisterciačky (ref. odnož řádu benediktinů – pozn. autor) v roce 1202 kníže Jindřich Bradatý spolu s manželkou Hedvikou (později svatořečenou). Uvítaly je dvě ženy, z nichž starší, v řeholním rouchu, byla kněžna Hedvika a druhá byla její dcera. Anežka zůstala v klášteře, Anna odešla s Hedvikou do knížecího domu, aby tam získala zbytek dvorského vychování. Anežce pak kladla Hedvika do učenlivého srdce základy víry a mravů. Nejraději si hrála na jednu z řádových sester, provázela je ke všem modlitbám a pobožnostem, které měly řeholnice předepsány. Byla svědkem Anniny svatby, šla za nevěstou a nesla konec jejího dlouhého bílého závoje. Pozorovala svatební veselí, ale najednou se svezla ze židle u svatební tabule a zmizela. Sestra Anna ji našla v kostele pod obrazem Panny Marie, plačíc. „Proč pláčeš?“ „Už se neuvidíme.“ „Přijedeš za mnou a já za tebou.“ „Budeš tak daleko,“ vzdychala Anežka. Po návratu z Třebnice rozhodl její otec, aby Anežka odešla do kláštera v Doksanech, aby se tam naučila číst, psát a mnoha dalším pro život potřebným věcem. Klášter založila kolem roku 1143 Anežčina babička, královna Gertruda, manželka krále Vladislava II., na podnět olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (v jeho pramenech se poprvé dozvídáme o existenci Přerova – pozn. autor), na bažinatém místě u řeky Ohře, nedaleko města Litoměřic. Anežku učily sestry, z nichž některé byly příbuzné. Učení jí šlo snadno, brzy hovořila dvěma jazyky, zručně uměla šít, občas zaběhla do kuchyně. Aby jí tam nebylo smutno, daroval jí její strýc, moravský markrabě Vladislav, knihu o životě Panny Marie, kterou napsali a vyzdobili v klášteře premonstrátů v Louce u Znojma. „Nebuď smutná, Anežko,“ řekl jí tenkrát strýc. „Hleď, je s tebou Panna Maria, Matka nás všech, a bude tě chránit.“ Šestiletá Anežka měla knihu nejdříve ráda pro množství krásných obrázků a iniciál, později pro modlitby a vyprávění, které si četla. Utekly dva roky a o ruku osmileté Anežky požádal krále syn císaře Bedřicha II. Jindřich. Zásnuby byly rychle sjedSlovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

nány a Anežka odjížděla do Vídně na přání samotného císaře. Měla být dvorsky vychovávána na dvoře Leopolda z rodu Babenberků (1194–1232), a jeho ženy Teodory, příbuzné byzantského císaře Izáka II. Angela. Císařovi přátelé tak měli zajistit výchovu v západní i východní etiketě. Zato jejich dcera Markéta ji nechtěla ani přivítat, ohrnula ret: „Uvidíme, kdo je lepší, krásnější a vznešenější,“mínila. Anežka na svůj věk urostlá, vysoká, v tváři jemná, odmítla slavnostní šaty a byla ozdobena jen velkým křížem s pěti drahokamy. Když vystoupila ve Vídni z vozu, přehlédla shromážděné dvořany a usmála se na ně, domácí, zmlklé a ustupující před ní, jakoby přijel vladař. Mladá kněžna se uklonila vévodovi, políbila ruku vévodkyni a objala Markétu: „Pozdravení pokoje, sestro, budeme přáteli.“ Brzy se ukázalo, že přítelkyněmi se obě dívky nestanou. Co zajímalo jednu, nezajímalo druhou. Život plný hostin a slavností, to bylo něco pro Markétu, vycházet do města v šatu služebnic a podporovat jídlem a drobnými almužnami žebráky a chudé, bylo pro Anežku. Jediným, kdo ji chválil, byl jistý mnich, člen řádu minoritů, to je menších bratří, ale druzí o nich mluvili jako o Františkánech, protože je za sebou strhl a vedl František. Onen mnich Anežce hodně vyprávěl o Františkovi z Assisi a sestře Kláře. Zpráva o tom se zachovala v benediktinském opatství v Trevíru v Německu. Anežka byla pátým rokem ve Vídni a život se jí tam protivil. Předivo intrik odbojných knížat, Přemyslových nepřátel, rozmluvilo císařovu synu Jindřichovi sňatek s Anežkou, ten skutečně zásnuby zrušil a poslal ji zpět k otci do Prahy. Jindřich si vzal pyšnou Markétu Rakouskou. Jak se průvod z Vídně blížil Praze, uvědomovala si Anežka, co bude následovat. Válka – jinak český král takovou pohanu nesnese. Když ji přivítal s mečem v ruce slovy:

„Buď zdráva, Anežko! Neplač a neboj se. Pomstím tě krutě a dostaneš svého ženicha,“ odvětila, „nebrala bych si syna císařova, ale lháře, slabocha, který nedrží slovo. Nejsem pohaněna, ale zachráněna. Nezvedej válku, nepřinese nic dobrého. Odpusť jim a nech, aby je soudil Bůh.“ Válka ale stejně vypukla a byla neblahá, nepřítel byl silný. Král sbíral vojsko na královském hradě Lokti. S ním tam byla i dospívající Anežka. Do podhradí přišel slavný kazatel Konrád z Mahlburgu a vyzýval každého, kdo dovede držet kopí či meč, aby se přidal k velkému tažení na záchranu svatých míst v Jeruzalémě a křesťanských chrámů. Přemysl Otakar I. se rozhněval, že mu někdo odvádí muže z královského vojska, dal kazatele zatknout a přikázal ráno s ním skoncovat. Když se ukázalo, že na hradě není kat, nařídil svému královskému notáři, aby kazatele sťal nad ránem popravčím mečem. Ráno, když vyšlo slunce, přivedli Konráda, svázali, povalili na zem a čekali na krále a notáře, pověřeného stětím kazatele. Dva strážní s kopím stáli jako sochy. Vtom se rozestupoval dav a kdosi jej rozhrnoval holýma rukama. Anežka! Rukama pozvedla odsouzence, odvedla ho ke kapli, přivolala kněze a srdnatě šla otci naproti. „Jak to chodíš, rozcuchaná, bosa, nohy celé zamazané?!“ „Blátem a nečistotou tvého hradu. A vlasy mi vlají hrůzou nad nespravedlností. Ten kněz je nevinen. Varovala jsem tě před pomstou. Teď žádám o život toho kazatele.“ Umlkla a klekla před králem. Sklonila hlavu a jako zlatý vodopád zakryly vlasy její tvář. „Vstaň, Anežko. Ať žije a jde kázat,“ rozhodl Přemysl. Objal ji, díval se za ní, odcházející, a říkal si: „Proč to není syn. To by byl velký král.“ Rostislav Dočkal, (pokračování příště)

 Společenství Živého růžence v Říkovicích. Živý růženec je společenství převážně žen, které se modlí

měsíčně jeden desátek dle tajemství růžence. Bylo založeno v Říkovicích roku 2001, na iniciaci P. Sławomira Sułowského. První sezení se uskutečnilo 1. června 2001. V této době se však ještě nevědělo, kde společenství bude probíhat. Proto jsme se s otcem Sławomirem scházeli v soukromém domě. To se ale změnilo Farníci z Přerova a Předmostí roku 2004 s výstavsi Vás dovolují pozvat na bou nové farní místnosti v prostorách 16. Farní ples farního kostela. Tato Koná se 19. 2. 2011 místnost také slouží od 20,00 hodin k hodinám nábov Městském domě na ženství, kde výuka nám. TGM v Přerově probíhá dodnes. V současné době je v tomto společenství 17 farníků s duchovním vedením P. PioK tanci a poslechu hraje tra Wardeckého. Scházíme se jednou do měsíce, kdy je vždy připraveno pohošskupina ROKY tění a čas se zaměřit na duchovní věci. Srdečně tímto zdravím nejen farníky ve Vstupenka s místenkou 180,-Kč společenství Živého růžence a přeji, abychom se mohli stále setkávat a dostávali Prodej vstupenek: se tak hlouběji přes růženec, skrze Pannu Marii, k Pánu Ježíši. do 30.1.2011 na FÚ Přerov A na závěr snad citát sv. Jana Marie Vianneye: „Soukromé modlitby se podobají v úřední hodiny a v neděli po slámě poházené po poli. Když se zapálí, plamen je slabý. Jestliže však sesbíráme ranních bohoslužbách slámu a dáme ji do snopu, oheň je jasný a stoupá vznešeně k nebi. Taková je spood 31.1.2011 v předprodeji lečná modlitba.“ Josef Hovád Městského domu Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Rok nám uplynul... Pro někoho to byl rok krásný, plný nových nadějí a setkání. Pro někoho byl možná plný zklamání, ale všechna plus i mínus vložme s vděčností do Božích rukou. Bůh ví, proč tomu tak bylo. On ví jak dál. S novou nadějí vstupme do nového roku, který je před námi. Děkujme, že Bůh je s námi a prosme a volejme ze všech sil o Boží pomoc a ochranu. Svěřme se také Panně Marii a necháme se vést. 18. ledna slavíme památku Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem. Společná úcta zůstala poutem mezi západními a východními křesťany i po jejich rozdělení, proto také bylo úsilí o obnovení jejich jednoty často svěřováno právě pod její ochranu. Tuto památku slavíme od 10. září 1966 a je s ní spjat i celý následující Týden modliteb za jednotu křesťanů. Nejen v ČR, ale i na mnoha dalších místech se koná vždy od 18. do 25. ledna. Děkuji všem účastníkům a pomocníkům ŽIVÉHO BETLÉMA a také těm, kdo obohatili svým slovem a hudbou chvíle před půlnoční mší svatou u sv. Vavřince a na Boží Hod Vánoční. Ještě jednou Pan Bůh zaplať! Liba Doufám, že jste přes vánoční prázdniny moc nezlenivěli, a také si třeba i zasportovali.

Strana 8


XXVI. Světový den mládeže 16. - 21. srpna 2011 „V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ Sekce pro mládež České biskupské konference a Asociace křesťanských sdružení mládeže, o.s. organizuje pouť mladých z České republiky na Světový den mládeže v Madridu 16. - 21.8. 2011 Součástí Světového dne mládeže je program nazvaný „Dny v diecézích“ 11.-15.8. 2011 Určeno pro mladé od 16 let. Doprava: Plánovaný odjezd autobusem na program Dní v diecézích je 8.8.; plánovaný odjezd autobusem pouze na program Světového dne mládeže v Madridu je 13.8. Předpokládaný návrat pro všechny 23.8. Cena: Balíček poutníka: 163 € (zahrnuje během programu Světového dne mládeže 16. - 21.8. ubytování a stravu, úrazové pojištění, měst. hrom. dopravu, batoh poutníka, volný vstup na kulturní aktivity Festivalu mládeže) Dar do Fondu solidarity 10 € na podporu účasti mladých z ekonomicky slabších zemí. Cena dopravy autobusem: odhadovaná cena 4 900 Kč Celková cena: 173 € + 4 900 Kč nebo 9 400 Kč (dle kurzu 26,00 Kč/€) Cena se může měnit v závislosti na kurzu. V případě získání dotací se může snížit. Na zadanou emailovou adresu ti přijde potvrzovací email s ID kódem, který slouží jako variabilní nebo specifický symbol a k ověření stavu tvé přihlášky na http://www.ado.cz/madrid-eprihlaska/?opt=kontrola_prihlasky Rezervace místa proběhne po zaplacení na arci/diecézním centru pro mládež nebo v konkrétní komunitě či hnutí. Stornopoplatky do 28.2.2011 jsou 0 Kč. Cestovní pojištění do zahraničí si hradí každý poutník sám. Ubytování je zajištěno po celou dobu pouti. Stravování během Dní v diecézích je z části na vlastní náklady (předpokládáme cca 30 €). Mladší 18ti let musí mít svými rodiči či zákonným zástupcem vyplněnou KARTU MLADŠÍCH, a to v anglické i v české verzi. Českou verzi (stáhněte zde ČJ) pošle na své arci/diecézní centrum mládeže a anglickou verzi (stáhněte zde AJ) bude nosit po celou dobu setkání u sebe. Účast handicapovaných je zajišťována individuálně - kontaktuj Sekci pro mládež ČBK na e-mail [email protected] V případě finančních potížím se obrať na své A/DCM. Nechceme, aby finanční potíže byly důvodem neúčasti. Budeme hledat řešení. Cestovní doklady: Občanský průkaz nebo cestovní pas - platné minimálně po dobu plánovaného pobytu v zahraničí. Informace k přípravným týmům: Nabídni své schopnosti pro službu druhým. Přihlášení do přípravných týmů se nebudou účastnit předprogramu v diecézi Taragona. V případě, že tě nebudeme moci zařadit do vybraného přípravného týmu, budeme tě kontaktovat. Prosíme tě o poctivé vyplnění zejména údajů o zdravotním stavu. Předcházíme tím problémům, které by mohly nastat během našeho pobytu v zahraničí. Můžeme tak zajistit kvalitnější zdravotní péči v případě komplikací. V případě změn vyplněných údajů po odeslání přihlášky kontaktuj A/DCM, komunitu či hnutí, pod které se zaregistruješ – nevyplňujte elektronickou přihlášku vícekrát! Kontakty na jednotlivá centra jsou k dispozici zde: http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrumpro-mladez/ Kontakty na spolupracující komunity či hnutí jsou k dispozici zde: Spolupracující společenství.doc Sleduj

http://madrid2011.signaly.cz/ http://www.facebook.com/svetovychdnimladeze http://www.madrid11.com/ srdečně vás zve o. Jacek, kaplan pro mládež

Přihlásit se můžete do 30.4. 2011. Na web adrese: http://www.ado.cz/madrid-eprihlaska/ Přihláška je závazná. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Modlitba za Světové dny mládeže Příteli a Pane náš, Ježíši Kriste, jak jsi veliký! Svými slovy a činy jsi nám zjevil, kdo je Bůh, tvůj Otec a Otec nás všech, a kdo jsi ty: náš Spasitel. Voláš nás, abychom byli s tebou. Chceme tě následovat kamkoliv půjdeš. Vzdáváme ti díky za tvé vtělení; jsi Věčný Syn Boha, ale ponížil ses a stal ses člověkem. Vzdáváme ti díky za tvou smrt a zmrtvýchvstání; byl jsi poslušný vůli svého Otce až do konce, a proto jsi Pán všech a všeho. Vzdáváme ti díky, protože v Eucharistii jsi zůstal s námi; tvá Přítomnost, tvá Oběť, tvá Hostina nás vždy zvou, abychom byli spojeni s tebou. Voláš nás, abychom s tebou spolupracovali. Chceme jít tam, kam nás pošleš zvěstovat tvoje Jméno, uzdravovat ve tvém Jménu, doprovázet naše bratry k tobě. Dej nám svého Svatého Ducha, aby nás osvítil a posílil. Panna Maria, Matka, kterou jsi nám dal na kříži, nás stále povzbuzuje, abychom dělali, cokoliv nám řekneš. Ty jsi život. Ať naše mysl, naše láska a naše skutky jsou v tobě zakořeněny! Ty jsi naše skála. Ať víra v tebe je pevným základem celého našeho života! Prosíme tě za papeže Benedikta XVI., za biskupy a za všechny, kteří připravují Světové dny mládeže v Madridu. Prosíme tě za naše rodiny a přátele, a zvláště za mladé lidi, aby tě poznali při tomto setkání díky radostnému a pevnému svědectví víry. Amen

Strana 9

Ohlédnutí: Ve čtvrtek 2. prosince v podvečer proběhla v Přerově malá ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA. Téma tohoto podvečera - VNITŘNÍ SVOBODA - otevřel otec Pavel Hofírek na mši svaté v kostele. Po malém občerstvení na Sonusu pak v úvahách nad vnitřní svobodou člověka pokračovala Františka Böhmová. Z promluvy vybírám pár myšlenek, které mě oslovily: „Když roste víra, naděje a láska, získáváme vnitřní svobodu. Příčiny nesvobody jsou v našem srdci. Jsme vězni strachu a sobectví, máme tam málo místa pro víru, naději a lásku. Musíme dovolit Duchu svatému, aby nás učil milovat. Láska dává křídla. Tuto svobodu mi nikdo nemůže vzít... Důležitý postoj vnitřní svobody je přijmout to, co jsme si nevybrali. Když řekneme ANO v těchto situacích, rosteme nejvíce... Přes všechno, co jsem udělala špatně, mě Bůh miluje. Láska tak mocně působí, že umí těžit ze všeho, co se ve mně nachází – z dobra i ze zla. Vnitřní svoboda je obrovská úleva, že můžu spočinout v náruči Boží jako dítě. Postoj víry, naděje a lásky vždycky nese plody, vždycky to něco promění...“ Chcete-li víc rozjímat nad tímto tématem, můžete si přečíst útlou knížku Jacquese Philippa VNITŘNÍ SVOBODA, která vyšla v Karmelitánském nakladatelství. H.Š.

Vánoce pro zvířátka v lese - Poslední adventní neděli jsme se s dětmi zúčastnili tradiční předvánoční akce „Krmení zvířátek“ v lese. Z domu jsme si s sebou vzali kaštany, jablka, mrkev, suchý chléb a spolu s dalšími rodinami jsme v mrazivém odpoledni vyrazili z Hradčanského výletiště, kde byl sraz do nedalekého dřevohostického lesa. Cesta hlubokým sněhem a za mrazivého větru byla velmi namáhavá, ale zvládla ji i naše nejmenší Zuzanka. Na okraji lesa jsme s radostí vysypali do krmelců a okolo nich obsah svých darů pro zvířátka. Na zpáteční cestě jsme se již těšili na malé občerstvení u ohně. Opečené klobásy, teplý čaj, cukroví a i něco ostřejšího pro pány přišlo vhod. Zatímco některé děti sjížděly prudký kopec nad námi na bobech, ostatní se spolu s rodiči ohřívali u ohně a povídali si. K večeru, když jsme se vraceli zpět domů, jsme měli příjemný pocit z dobře stráveného nedělního odpoledne. rodina Krejčí

Pozvánky: Výtvarné programy v Oáze v Předmostí: 8.1. - Korálkování - ketlování, lankování, 11.1. Drátované hodiny, 18.1. Hrátky s hmotou FIMO, 29.1. Vitráže - šperk, hodiny, 1.2. Šitá spirála - ROPE SPIRAL, 12.2. Pedig –vzducholoď, slepička Dopolední programy pro maminky s dětmi – Pavlovice – každý všední den dopoledne, Oáza Předmostí – čtvrtek dopoledne, Domaželice – úterý dopoledne – Proč? ...potkat se, popovídat si, zkusit s dětmi zajímavé programy, dozvědět se něco nového, nebýt sama... Vzdělávací programy:  RODIČOVSKÁ SKUPINA účastníků kurzu Efektivní rodičovství bude 13.1. od 17 h. v Pavlovicích  Beseda PEVNÉ OBJETÍ PODLE JIŘINY PREKOPOVÉ proběhne 27.1. od 17 h.– v Pavlovicích, vede H. Krejčí  Kurz PŘEDÁVÁNÍ VÍRY V RODINĚ začne v Pavlovicích ve čtvrtek 3.2. od 17 h. pod vedením M. Kaňovské, kurz má 4 setkání vždy po 2 týdnech. Hlídání dětí po dohodě zajistíme u všech vzdělávacích programů.  Už teď se můžete těšit na DEN PRO MANŽELSTVÍ - nedělní odpoledne 13.2., kdy mezi nás přijede psycholožka PhDr.Hana Marková z Vyškova a povzbudí nás přednáškou: „Aby láska v rodinách rozkvétala“. Akce se uskuteční v Přerově na Sonusu na podporu Národního týdne manželství. O jarních prázdninách 7.-11.2. chystáme v Předmostí Příměstský tábor pro děti – INDIÁNSKÁ OSADA Další programy – Karneval v Hradčanech - 16.1. Poradna pro muže i ženy s Bc. Marcelou Řezníčkovou bude ve středu 19.1. v Pavlovicích, Kurz drátování v Pavlovicích - 21.1.- Drátované hodiny, změna termínu víkendu pro chlapy v Rajnochovicích - Temné noci duše – na 21.-23.1. Bližší informace a přihlášky na tel.: 731 604120, www.raj-pavlovice.cz, email: rodiny.prerov.cz Děkuji všem zaměstnancům, brigádníkům, dobrovolníkům a spolupracovníkům, kteří se v roce 2010 podíleli na přípravě a propagaci programů Centra pro rodinu Ráj.

Vám všem a také všem účastníkům našich programů přejeme požehnaný rok 2011 :-) Strana 10

Hana Školoudová


P. Jan Blokša, farář, spisovatel, literární badatel P. Jan Blokša se narodil 17. června 1861 ve Frenštátu pod Radhoštěm jako syn tkalce Josefa Blokši a jeho manžely Rosalie roz. Rohanové. Ve Frenštátě absolvoval čtyřtřídní hlavní (později národní) školu, upozornil na sebe výrazným jazykovým nadáním. Pak studoval na gymnáziu v Přerově, kde v roce 1881 odmaturoval. Teologická studia absolvoval v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze 29. 6. 1885. První mši svatou sloužil ve Frenštátě 18. července 1885, jeho primičním kazatelem byl spirituál olomouckého semináře P. Josef Droběna. Od 1. srpna 1885 se stal kooperátorem v Kostelci u Holešova, jenže pro propuknuvší plicní tuberkulózu musel už 18. 10. 1886 opustit duchovní správu. Ujali se ho hraběnka Clam- Martinicová a její bratr hrabě Siegfried Salm. Nabídli mu místo zámeckého kaplana na Salmově zámku Innernsteinu v Horních Rakousích. Odtamtud občas docházel k hraběnce Clam-Martinicové na zámek Clam. O dovolených se Blokša dostal třikrát do vytoužené Itálie, aby tam kráčel po Dantových a Michelangelových stopách, na jaře 1888 se zúčastnil velikonoční pouti do Říma. Alpské podnebí mu svědčilo, choroba ustoupila, mohl se věnovat dantovskému literárnímu bádání, s nímž začal už za studií, a po čtyřech letech se vrátil na Moravu. 22. 1. 1890 se stal exhortátorem a profesorem českého jazyka na vyšším lesnickém učilišti v Sovinci. Byl jedním z prvních Eucharistiánů v olomoucké arcidiecézi a založil pro ně časopis „Sanctissima Eucharistia – orgán spolku kněží, klanějících se nejsvětější Svátosti Oltářní“, jehož redaktorem zůstal až do roku 1922. Na Sovinci působil P. Blokša do 19. 8. 1896, kdy byl tento ústav přeložen do Hranic. Ze zdravotních důvodů chtěl zůstat v horách a vrátil se do duchovní správy jako provizor na právě zřizované faře v Olbramicích (ve Slezsku), po roce se stal farářem v Rudě nad Moravou. Jenže v tamních podmínkách se jeho plicní neduh obnovil, a proto odešel 16. 4. 1901 na odpočinek do Olomouce, kde se na přání arcibiskupa Kohna ujal redakce osobního arcibiskupova časopisu „Moravan“. Nezaslouženě se tak stal terčem útoků, zaměřených proti arcibiskupovi, což nesl velmi těžce a stěžoval si 29. 12 1901 Jaroslavu Vrchlickému:

„Mám té práce otrocké novinářské, že k jiné rozumné práci se nyní ani nedostanu“, 31. 3. 1902: „Já se topím v hloupé politice, pro kterou ani stvořen nejsem. Je takové redaktorství pro mne jako vazba ve vězení a poměry jsou takové, že není ještě naděje ve vysvobození.“ (V roce 1904 „Moravan“ po Kohnově resignaci zanikl.) Po zlepšení svého zdravotního stavu odešel 17. 1. 1905 jako administrátor do Majetína, kde se stal 25. 4. 1905 farářem. Brzy začal opět chrlit krev a jeho stav se zhoršil natolik, že k 1. 4. 1908 musel odejít na trvalý odpočinek. Až do smrti žil v Olomouci v domě manželů Nedomových, kteří o něj pečovali. Již za svého života si P. Blokša sestavil nápis na hrob, myšlenka na smrt ho nelekala. Svou bohatou knihovnu povětšině rozdal různým spolkům a korporacím, dantovskou literaturu daroval Matici Cyrilometodějské v Olomouci. Na svátek sv. Petra a Pavla 1923 sloužil v domácí kapličce naposled mši svatou, oslavil jí své 38. kněžské jubileum. Poté ulehl a již nepovstal. Klidně zesnul v sobotu 30. 6. 1923 v 9.30. Jeho slavný pohřeb se konal 3. 7. 1923 z kapucínského kostela za mimořádné účasti lidu, v průvodu kráčeli tři světící biskupové a na šedesát kněží. P. Blokša získal svou celoživotní lásku k Dantovi v septimě přerovského gymnázia, když poslouchal skvělé výklady profesora Františka Bílého. Od té doby se zabýval Dantem velmi horlivě. K samostatné literární práci ho později pohnul jeho bývalý učitel z frenštátské národní školy Antonín Konstantin Viták, působící v Praze. Ten také odevzdal v roce 1891 nakladateli Ottovi rukopis Blokšova díla „Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy.“ Nakladatel dal rukopis posoudit Jaroslavu Vrchlickému. Tomu se práce zalíbila a 9. 4. 1891 napsal P. Blokšovi do Sovince: „S radostí jsem dílo přečetl a seznal Vaše hluboké a seriosní studie v celé otázce dantovské a potěšen, že na poli tak důležitém se nám objevil pracovník tak zdárný, chvátám učiniti Vašnostem návrh (aby Blokša předložil dílo České Akademii věd a umění) ... měl jsem v úmyslu psáti sám dílo podobné, mohu říci, že sňal jste s beder mých kus povinnosti.“ Oba muži se spřátelili, Vrchlický vymohl pro vydání Blokšovy práce podporu 300 zl. od České Akademie věd a umění, takže mohla být v roce 1892 vydána u Benediktinů v Brně. P. Blokša jako skvělý znalec italštiny byl pak Vrchlic-


kému rádcem a pomocníkem při jeho básnických překladech, což mu Vrchlický oplácel zasíláním německých, francouzských a italských knih k dantovským studiím, které by jinak „hladovému dantistovi“, jak si P. Blokša říkal, byly nedosažitelné. V dopise z 25. září 1894 Vrchlický konstatuje, že dostal od P. Blokši pro třetí vydání Božské komedie tolik návrhů, oprav a doplňků, že prý by bylo nejlépe, kdyby se Blokša sám odhodlal k novému překladu Božské komedie. Roku 1899 připsal Vrchlický Blokšovi svůj „Kvas krále Baltazara“. V roce 1899 vyšel nákladem knihkupectví Prokopa Zapletala v Hranicích I. svazek Blokšova „Výkladu Božské komedie – Peklo“, velmi kladně hodnocený kritikou domácí i italskou. Protože se Výkladu prodalo za celý rok jen 160 kusů, odmítl nakladatel vydat další svazek „Očistec“. S podporou 250 zl. od České Akademie jej P. Blokša v roce 1900 vydal vlastním nákladem. K vydání připraveného třetího dílu „Nebe“ již nedošlo. Blokšovy články vycházely v Hlasu, Vlasti, Našem věku, Zahrádce sv. Františka, v Matici dítek (příloze „Pěstouna“), Časopisu katolického duchovenstva, Obzoru, Časopisu Matice moravské aj., literární kritiky psal do „Hlídky literární“. Kromě z italštiny překládal z němčiny, francouzštiny a polštiny jak „knihy zábavné“, tak „rozjímavé“. Kromě zmíněných děl vydal P. Blokša několik náboženských knih: „Eucharistická křížová cesta“ (Olomouc 1895), „Vademecum pro české kněze klanějící se nejsvětější Svátosti Oltářní“ (Kroměříž 1898), „Sbírka eucharistických promluv k měsíčním schůzím arcibratrstva věčného klanění, jakož i k jiným eucharistickým slavnostem“ (Olomouc 1899), „Měsíc nejsvětější Svátosti“ (Praha 1901), „Světové eucharistické kongresy, jejich původ, přehled a význam a letošní kongres ve Vídni“ (Olomouc 1912), „Den milosti. Poučná a modlitební knížka pro dítky, které se připravují k přijetí sv. svátosti pokání a nejsv. Svátosti Oltářní“ (Praha; spisek měl nahradit obrázky, dávané kněžími prvokomunikantům), „Hodinka před nejsvětější Svátostí“ (Olomouc 1909), „Manuale sacerdostis ad providendos infirmos“ (Olomouc 1912). Také vypracoval několik hesel pro Český slovník bohovědný, vycházející v Praze od r. 1912 za redakce dr. Josefa Tumpacha a dr. Antonína Podlahy. (Dle: A, Zbavitel: P. Jan Blokša;) Zdeňka Mollinová

Strana 11

 Rodiče v Kojetíně jsou s církevní školkou spokojeni. Do pátého měsíce své činnosti vstupuje v lednu Mateřská škola sv. Josefa, předškolní zařízení, které bylo v Kojetíně otevřeno na začátku tohoto školního roku. Podívejme se, jak její dosavadní činnost hodnotí ti, kdo sem kaţdodenně vodí své děti.

„V listopadu jsme rodičům rozdali dotazníky a poprosili je o anonymní zodpovězení několika otázek, týkajících se provozu školky, naší práce i spokojenosti dětí,“ vysvětluje ředitelka Marie Přecechtělová. Zpátky se podle ní vrátila více neţ polovina rozdaných dotazníků, přesně deset. „Není to mnoho a ani doba, po kterou fungujeme, není dlouhá, přesto pro nás odpovědi mají význam – ukazují, co je pro rodiče prioritou a čemu máme věnovat ještě větší pozornost, i nedostatky, které je třeba řešit,“ hodnotí ředitelka anketu. Jako důvod, proč své dítě umístili do nově vzniklé školky, uvádí hned šest rodičů nespokojenost s předchozí školkou (v jednom případě dokonce s „předchozími dvěma školkami“). Pro čtyři respondenty se dů-

vodem stala také výchova ke křesťanským hodnotám. Zařízení MŠ sv. Josefa hodnotí rodiče povětšinou kladně, oceňují pěkné, příjemné a „domácí“ či dokonce „útulné rodinné“ prostředí. Stávající vybavení povaţují většinou za dostatečné, i kdyţ skromné, výhrady se týkaly především chybějících herních prvků na zahradě. „Dovybavení zahrady máme samozřejmě v plánu na jaře, stále ale bojujeme s nedostatkem finančních prostředků,“ vysvětluje situaci ředitelka Přecechtělová. Pozitivně rodiče hodnotí i práci zaměstnanců MŠ, většina je dokonce uvádí jako hlavní důvod, proč jsou se školkou spokojeni. Oceňují především individuální přístup k dětem a jejich potřebám a také to, ţe jsou jako rodiče dostatečně informováni o dění ve školce. „Personál respektuje osobnost dítěte, pracovnice se k dětem chovají citlivě a mateřsky,“ píše jedna z maminek. Jiná si cení toho, ţe učitelkám můţe sdělit své poţadavky a podněty. Kromě názoru rodičů se dotazník snaţil alespoň zprostředkovaně postihnout i spokojenost dětí. „Do předchozí školky jsme chodily a z ní se vracely s pláčem, zato u vás by dcerka nejraději byla i o víkendech,“ svěřuje se například jedna maminka. Podle všech respondentů také děti doma vyprávějí o kaţdodenních záţitcích a předvádějí, co se nového naučily. Hodně také mluví o kamarádech ze školky a učitelkách. „Dcerka si občas na školku i hraje,“ dodává jedna z maminek. V závěrečné otázce, která rodiče prosí o celkové zhodnocení, se znovu opakuje ocenění práce personálu MŠ a také poděkování. „Má dcera je spokojená, a to je pro mě důleţité,“ shrnuje své dojmy jeden z respondentů, v jiném vyjadřují rodiče svůj dojem slovy: „Takhle jsme si představovali školku pro naši dceru.“ „Těší nás, ţe jsou rodiče s naší prací spokojeni. Velmi nám v tom pomáhá nízký počet dětí, můţeme zde skutečně fungovat jako jedna rodina,“ raduje se Marie Přecechtělová a dodává: „Já sama sem ani nejezdím jako do práce, ale jako domů.“ Jiří Gračka

 Adventní čas v přerovské školce. Advent jsme poţívali s oslíkem Áronem, který putoval s Marií a Josefem do Betléma. Cestou jsme slavili svátky svatého Martina, který přijel za dětmi na koni a přivezl s sebou soutěţe i odměny. Slavili jsme svátek svaté Kateřiny a přišel za námi i svatý Mikuláš s dárky a s andělem. Děti se také seznamovaly s tím, jak se příroda připravuje na zimu, povídali jsme si o ţivotě v rodině, jaké máme příbuzné a jak ţijeme ve farní rodině. Všechny písničky, básničky a tanečky, které se v této době naučily, ukázaly rodičům na společném vánočním tvoření ve středu 22. prosince 2010. Chtěla bych Vám jménem dětí i pracovnic školky popřát poţehnaný a radostný rok 2011. Iveta Frýdková

 Živý betlém ve Vlkoši. Na Boţí hod vánoční byl ve Vlkoši v odpoledních hodinách na farním dvoře uspořádán Ţivý betlém. Připravily ho obětavé ţeny p. Valerie Procházková, Ludmila Tománková a Ludmila Tomancová. Do programu se zapojilo přes 20 účinkujících. Děti vystupovaly jako andělé a pastýři se dvěma ţivými ovečkami, a také dospělí farníci v rolích Marie a Josefa, Heroda a anděla. Představení přišlo zhlédnout téměř 100 diváků – posluchačů, kteří s velkým zájmem sledovali příběh narození malého Jeţíška a příchod Tří králů, vše doprovázely koledy. Velký potlesk byl odměnou všem účinkujícím za jejich statečný výkon v mrazivém odpoledni. Na závěr bych měl jednu připomínku. Při nedělních mších svatých si přijde pro závěrečné poţehnání od kněze 30 - 40 dětí, ale ministrovat chodí často jen dva kluci, přitom před 7 – 10 lety jich bývalo u oltáře 12 – 15, z toho 4 děvčata. Zde je velké pole působnosti pro rodiče a babičky a příleţitost k zamyšlení. František Sečka Strana 12 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Církevní mateřská škola v Přerově Před koncem roku přišel souhlas ministerstva s navýšením počtu dětí z 23 na konečných 24 a jedno dítě přešlo do školky v obci bydliště, když se tam uvolnilo místo. Naše školka má tak možnost přijmout v tuto chvíli dvě další děti. Rodiče, kteří o umístění svých dětí do církevní školky uvažují, se mohou po předchozí domluvě přijít kdykoliv do školky podívat. Nejedná se jen o ty děti, které by chtěly nastoupit hned, ale také o děti, které budou nastupovat do školky během tohoto roku nebo i později. Kontakt na Církevní mateřskou školu v Přerově: Mgr. Iveta Frýdková, ředitelka, telefon: 734435069, e-mail: [email protected], web: www.cms-prerov.cz Pozor na zloděje Opět se stalo, že během bohoslužby, když lidé odcházejí ke svatému přijímání, jedné farnici ukradli tašku i s doklady. Nestává se to často, ale občas bohužel ano. V malých farnostech, kde se všichni znají, takové nebezpeční většinou nehrozí. Ale v Přerově, kde je na bohoslužbách mnohem více lidí a i těch neznámých, je třeba dávat si větší pozor a být opatrnější. Tašky si buď vezměte sebou dopředu, nebo se vystřídejte se sousedem, nebo aspoň v lavici nenechávejte nic cenného a důležitého. Děkuji. Anketa o činnosti Centra pro rodinu na faře v Předmostí Ve farnosti Předmostí zvažujeme, jak dále postupovat s opravou fary a s jejím využíváním. Proto v prosinci proběhla anketa mezi farníky v Předmostí, jak hodnotí dosavadní roční činnost Centra pro rodinu na naší faře a jaký mají názor na další působení Centra pro rodinu v Předmostí. Vrátilo se 72 vyplněných anketních lístků, což je zhruba třetina účastníků nedělních bohoslužeb. Naprostá většina hodnotí dosavadní činnost Centra pro rodinu kladně (velmi kladně 29%, dobře 46%, neutrálně 22%, záporně 3%). Pokračování aktivit Centra pro rodinu na faře v Předmostí si také přeje většina (chce a souhlasí 83%, je jim to jedno 11%, má výhrady nebo je proti 5%). Výsledkem ankety je tedy jasný souhlas farníků s aktivitami Centra pro rodinu na faře v Předmostí. Děkuji také za konkrétní názory a připomínky, které se na anketních lístcích objevily; některé věci je opravdu ještě třeba doladit. S větším využíváním fary v Předmostí se ale ukazuje jako čím dál tím naléhavější potřeba udělat její generální opravu. Zvažujeme, jak by taková přestavba fary měla vypadat. Teď probíhá diskuze mezi farníky nad záměrem stavebních úprav fary a v případě většinové shody pak budeme hledat možnost, jak postupně projekt realizovat. Plány na rok 2011 Ve farnosti Přerov v této chvíli neplánujeme žádné větší opravy, protože budeme muset letos zaplatit poslední splátku za novou střechu na faře a postupně vracet půjčky farníkům, díky kterým jsme loni mohli zaplatit výměnu oken fary a zřízení církevní školky na Sonusu. Během ledna uzavřeme loňské účty a v příštím čísle časopisu už budou konkrétní čísla, kolik dlužíme a jaké byly všechny příjmy a výdaje roku 2010. V Předmostí připadá v úvahu řada akcí: výmalba presbytáře kostela, oprava varhan, restaurování soch před kostelem nebo opravy fary. Pokud se nám podaří uspět s žádostí o dotace, tak budeme moci udělat aspoň některou z těchto věcí či její část. Přání do nového roku Všem přeji Boží požehnání a Boží pomoc v celém roce 2011. Kéž se dokážeme radovat z věcí dobrých a příjemných a jsme za ně Bohu vděční. Kéž dokážeme unést věci těžké a zlé a nepropadáme zoufalství ani zahořklosti. Kéž při tom všem nezapomínáme, že Bůh je nám blízko. Kéž máme vedle sebe lidí, na které se můžeme spolehnout, kteří pro nás mají pochopení a naše slabosti a nedostatky umí přejít s velkorysostí a laskavostí. Kéž také my máme stejnou velkorysost a laskavý pohled. A to nejen pro své přátele. Kéž v tomto roce tak objevíme přátele nové a přitom neztratíme ty přátele, se kterými do roku 2011 vstupujeme. P. Pavel Hofírek, děkan Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 1, Leden 2011

Strana 13

Svatá Anděla Mericiová, panna Anděla Mericiová byla současnicí Dürera a Koperníka, Kryštofa Kolumba a Vasco de Gamy, Michelangela a Rafaela, Ignáce z Loyoly a Terezie z Avily, Martina Luthera a Thomase Müntzera. Žila v severní Itálii na březích jezera Lago di Garda v době renesance, narodila se 21. března 1474. Roku 1535 založila Společnost sv. Voršily, sdružení žen a mladých dívek toužících žít zasvěceným životem podle evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti, a přitom zůstat ve své rodině a ve svém prostředí. Tento způsob života přibližně odpovídal tomu, co dnes žijí sekulární instituty. Založení Společnosti bylo také Andělinou odpovědí na naléhavé potřeby 16. století. Anděla skutečně předstihla svou dobu, protože tehdy žena neměla jinou možnost než život v manželství nebo v klášteře. Vlivem kulturních a společenských přeměn v 17. století se Společnost svaté Voršily proměnila v řeholní společenství s klauzurou, které se rozšířilo zvláště v západní Evropě. Anděla Mericiová zemřela 27. ledna 1540 v Brescii a je pochována v kostele, který nyní nese její jméno. Své Společnosti neurčila přímo jeden apoštolský cíl. Byla tak obezřetná, že zajistila svým dcerám možnost úpravy určitých ustanovení »A kdyby se podle nutnosti doby měla dát nová nařízení nebo něco udělat jinak, udělejte to moudře po dobrém uvážení.« Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme. Tykadlem víry

Marie Svatošová Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. Proto jsem řekl: „Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je o mně psáno ve svitku knihy.“ (Žid 10, 5-7). „Pane, tys přijal za svůj Boží plán spásy tím, žes na sebe vzal poslušně, pokorně a dobrovolně lidský způsob existence. Neslýchané - Bůh se stal bezbranným lidským tvorem! Už to samo o sobě muselo být nepředstavitelným ponížením. Tím ale tvá oběť za nás teprve začíná. Završuje se až na Kalvárii. Prosím, pomoz mi pochopit, jakou hodnotou je v Božích očích poslušnost a co všechno lze vytěžit z ponížení, z nemoci, z bolesti i ze smrti, jsou – li člověkem pokorně a aspoň s trochou vděčnosti přijaty jako součást Božího plánu s ním.“ MUDr. Marie Svatošová ve své knize nabízí 80 duchovních úvah, důvěrných rozhovorů s Pánem nad Písmem svatým. Navazuje na svou knihu „Normální je věřit“, se kterou jsem Vás již seznámil. Jednotlivé rozhovory nás mohou inspirovat k životu z víry uprostřed našich konkrétních okolností, radostí, těžkostí. Je zajímavé, jak lze z Božího slova čerpat povzbuzení, napomenutí, útěchu pro náš každodenní život. „Před Boha může člověk přijít se vším, i s tím, nebo právě s tím, o čem nemůže mluvit ani s chápavým člověkem, přítelem, nebo životním partnerem. Člověk smí důvěřovat Bohu natolik, že mu může povědět i to, o čem se neodváží hovořit sám se sebou, dokonce i to, co ze svých myšlenek s hrůzou vyhání. Smí důvěřovat Bohu hlouběji než sobě samému.“ (Manfréd Hausmann, básník a kazatel). I k této radostné důvěře k Bohu nás mohou vést úvahy a rozhovory s Pánem Marie Svatošové. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2010, má 85 stran, cena 95 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

 Dobrá rada. V říjnovém vydání Slova pro každého jsem četl článek o knize P. Františka Lukeše nazvanou „Mám tolik práce, že si jdu raději lehnout“. Starší kněz v ní líčí také své osobní trampoty. Mezi nimi i s různými prosebníky, o kterých neví, zda vyprošené peníze skutečně potřebují k požadovanému účelu. S nově obnovenou demokracií se jich u nás objevilo moc a dosti často se dožadují pomoci na farách nebo přímo v kostelích. Také mě se něco takového stalo. Při občasných návštěvách Olomouce si zajdu na kus řeči a trochu vína nejen do malé vinárničky, ale také rád na mši do kostela při bohoslovecké fakultě, kde kněží mají zajímavá kázání. Při své návštěvě tohoto kostela jsem letos v létě, pár kroků před dveřmi chrámu, předešel zarostlého muže, do pasu nahého, bez košile. Vstoupil jsem do úplně prázdného chrámu a četl zde vývěsku, abych se dověděl alespoň něco psaného. Potom jsem se otočil a polonahého muže objevil hned za svými zády. V první moment jsem se takového zjevení v kostele úplně lekl. Ne však onen muž. Ten na moji pozornost přímo čekal. S velikou obřadností se velkým křížem požehnal jako před Božím zjevením a hned spustil: „Pane, dejte mi na polévku, já už nemohu“. Vůbec jsem neváhal a peníze mu dal. Nejen z lásky k bližnímu, ale také proto, abych se vyhnul nějakým osobním střetům v prázdném kostele. Něco takového se mi stalo jednou. Horší to mají obyvatelé far. Vyprávěl mi o tom známý kostelník z Brna, který bydlí na faře, jak často ho obtěžují různí prosebníci, kteří zvoní u dveří fary a prosí alespoň o malou finanční částku, kterou údajně nutně k životu potřebují. Žádného však neodbývá a každého radostně vítá slovy: „Právě na vás jsem čekal, potřebuji okopat záhonky, hned vám donesu motyku a po práci dám pětistovku.“ Vůbec nikdo prý dosud nečekal, než kostelník přinesl motyku. Každý zmizel. Uvedená rada je dobrá, protože ji lze kreativně využít i v zimním období. Jen místo okopávání záhonku lze prosebníka požádat o pomoc při úklidu sněhu. Miroslav Rozkošný Strana 14


dokončení ze str.16 Čtvrtek 3.2. 8:45 17:00 17:30 19:45 Sobota 5.2. 16:30 20:00 Neděle 6.2. 19:30 Pondělí 7.2. Úterý 8.2. 16:00 Středa 9.2. 16:00 Čtvrtek 10.2. 15:00 17:30 19:00 Sobota 12.2. Neděle 13.2. 9:45 Pondělí 14.2.

Úterý 15.2. Středa 16.2. Čtvrtek17.2.

Sobota 19.2. Neděle 20.2. Pondělí 21.2. Úterý 22.2. Středa 23.2. Čtvrtek 24.2.

Sobota 26.2. Pondělí 28.2. Středa 2.3. Čtvrtek 3.3.

Sobota 5.3. Neděle 6.3. Středa 9.3.

17:30 16:00 17:30 18:00

Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice u Přerova Centrum Sonus Fara v Přerově Fara v Předmostí Tovačov Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel

19:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 8:45 17:30 19:45 9:00 20:00 19:30 16:00 16:00 9:00 15:00 17:30 19:00 8:00

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

17:30 18:00 8:45 17:30 19:45 9:00 16:30 9:45 19:30

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Centrum Sonus Popeleční středa

Slovo pro každého Ročník 17,Číslo 1, Leden 2011

Úklid kostela, skupina „A“ Začátek kurzu: Předávání víry v rodině Katecheze pro dospělé Modlitby matek Mariánské večeřadlo Farní ples v Tovačově Příprava mládeže na biřmování Týdenní příměstský tábor pro děti CPR Ráj Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „B“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Tvoření CPR Ráj – Pedig Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro manželství CPR Ráj Modlitby Fatimského apoštolátu Začátek přípravy rodičů na křty dětí Biblická hodina s jáhnem Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Setkání františkánského společenství Mše svatá pro školní děti s přípravou dětí na první svaté přijímání Setkání katechetů děkanátu Přerov Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Schůzka ministrantů Farní ples v Městském domě v Přerově Příprava mládeže na biřmování Setkání společenství seniorů Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Biblická hodina s jáhnem Mše svatá zvláště pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Akce pro ministranty Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00

Strana 15

Lednové ekumenické modlitby v Přerově proběhnou v pondělí 10. ledna u Armády spásy, v úterý 11. ledna u evangelíků a ve středu 12. ledna u husitů. Začátek je vždy v 17:00 hod. Všechny ke společným modlitbám zveme.

Sobota 8.1. Neděle 9.1. Pondělí 10.1. Úterý 11.1. Středa 12.1. Čtvrtek 13.1.

Neděle 16.1. Pondělí 17.1. Úterý 18.1. Středa 19.1. Čtvrtek 20.1. Pátek 21.1. Neděle 23.1. Středa 26.1. Čtvrtek 27.1.

Sobota 29.1. Pondělí 31.1. Úterý 1.2. Středa 2.2.

9:00 Centrum Sonus 14:00 Fara v Předmostí Přerov 19:30 Centrum Sonus 17:00 Armáda spásy 16:00 Centrum Sonus 16:00 Fara v Předmostí 17:00 Evangelický kostel 17:00 Husitská modlitebna Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice u Přerova Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Hradčany 17:30 Centrum Sonus 16:00 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus Pavlovice u Přerova 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:45 Fara v Přerově Pavlovice u Přerova Rajnochovice 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 9:00 Fara v Přerově 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Pavlovice u Přerova 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 9:00 Centrum Sonus Fara v Předmostí 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Svátek Uvedení Páně do chrámu – Hromnice 15:00 17:00 17:00 17:30 19:00 19:00 15:00

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Schůzka ministrantů Tvoření CPR Ráj – Korálkování Tříkrálová sbírka Příprava mládeže na biřmování Ekumenické modlitby Kavárna pro seniory Tvoření CPR Ráj – Drátované hodiny Ekumenické modlitby Ekumenické modlitby Ve středu večer není mše u sv. Vavřince. Úklid kostela, skupina „B“ Modlitby Fatimského apoštolátu Rodičovská skupina – Efektivní rodičovství Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Setkání animátorů mládeže děkanátu Karneval Biblická hodina s jáhnem Tvoření CPR Ráj – Hrátky s hmotou FIMO Setkání společenství křesťanských žen Poradna s Bc. Marcelou Řezníčkovou CPR Mše svatá zvláště pro školní děti Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Kurz drátování CPR Ráj Víkend pro chlapy CPR Ráj Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „C“ Beseda: Pevné objetí dle Prekopové Liturgika s kaplanem Zkouška scholy dospělých Akce pro ministranty Tvoření CPR Ráj – Vitráže, šperky Biblická hodina s jáhnem Tvoření CPR Ráj – Šitá spirála Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 26. ledna 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents