Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Ve dnech 4. a 6. ledna 2015 probíhala v Přerově a příměstských částech již tradiční Tříkrálová sbírka, kterou organizuje Oblastní Charita Přerov. Do sbírky se zapojilo 38 skupinek tříkrálových koledníků

Leden 2015 Číslo 1 Ročník 21

 Rosteme ve víře – Kněžské osobnosti  Z Centra pro rodinu Ráj  Milé vánoční překvapení

 Představujeme přerovská společenství

 2015 Rok zasvěceného života

 Okresní kolo „Bible a my“

 NEK 2015 - S Marií v Betlémě

 Přečetli jsme a doporučujeme…

 Toulky přerovským děkanátem

 Slovo z Charity

 Liturgický kalendář

 Dětské okénko

 Jen tak ve stručnosti

 Světec měsíce

 Stránka pro mládež

 Informace

 Úvodník P. Pavel Martinka

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

…a mnoho dalšího...

Leden v liturgii

Drazí čtenáři, vstoupili jsme do nového roku 2015 – vše je tedy ještě před námi – všechny radosti i všechny starosti. Proto bych chtěl využít v úvodu tohoto prvního letošního čísla myšlenku jednoho irského novoročního přání: Do nového roku vám nepřeji, abyste zůstali ušetřeni každého utrpení, ani to, aby vaše další cesta byla samá růže a aby po vaší tváři neskanula žádná slza, abyste nezakusili žádnou bolest - ne nic z toho vám do nového roku nepřeji. Vždyť slzy očišťují srdce, utrpení zušlechťuje, bolest a úzkost vás činí zralými. Mé přání do nového roku 2015 zní spíš takto: Kéž byste byli vděční a navždy si uchovali ve svém srdci vzpomínku na dobré věci, které vás v životě potkaly; abyste vždy statečně obstáli v každé zkoušce, i když tvrdě spočine na vašich ramenou kříž utrpení a když vrchol, ke kterému je třeba vystoupit, se zdá nedosažitelný a světlo mizí ve tmách, aby Boží dary ve vás rostly a celý rok vám pomáhaly vnášet radost, pokoj, lásku a sílu v duších těch, k nimž vás pojí láska; abyste měli vždy přátele, kteří jsou opravdoví a jsou hodni vašeho přátelství, jež vám dodá důvěry, když vám síly slábnou a chybí vám světlo; aby vás v radosti i v bolesti provázel stále láskyplný úsměv a přítomnost toho, který se z lásky k nám stal Dítětem.

To Vám ze srdce vyprošuje a do celého roku 2015 žehná + P. Pavel Martinka, váš kaplan Strana 2

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie Světový den modliteb za mír 2. 1. Sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve 3. 1. Nejsvětější jméno Ježíš 4. 1. Druhá neděle po Narození Páně 6. 1. Slavnost Zjevení Páně „Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“ (Mt 2,10-11) Dnes slavíme slavnost Zjevení Páně, lidově zvanou „svátek Tří králů“. Církev si připomíná tři důležité události z Kristova života, trojí Zjevení; především je to Zjevení novorozeného Ježíše mudrcům od východu, kteří jsou prvními pohany (tedy ne-židy), kteří se Kristu klaněli. Tito mudrcové reprezentují všechny křesťany z nežidovského prostředí, kteří kdy Krista přijmou – tedy i nás. Dále je to Zjevení Ježíšova vztahu k Bohu Otci při křtu v Jordáně (ačkoli tuto událost si připomínáme v den svátku Křtu Páně) a první Ježíšův zázrak – proměnění vody ve víno na svatbě v galilejské Káně. Kde se tu však vzali naši „Tři králové“? Přesně řečeno, nejednalo se o krále; tato myšlenka pochází z raně středověké tradice. Byli to „mudrcové“, tedy snad mágové či astrologové, nejspíše chaldejského či perského původu. O jejich jménech nevíme nic – Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. I počet těchto mudrců není přesně znám; číslo tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy. Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku. Zlato – královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost. Kadidlo – vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu. Myrha – vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži. Při mši 5. nebo 6. ledna je proto žehnána (nesprávně „svěcena“) voda, kadidlo a křída, eventuálně i zlaté předměty. Voda se pak používá při obřadu kropení lidu, který nahrazuje úkon kajícnosti a připomíná každému jeho křest. V Bibli bývá voda symbolem uzdravení a očištění. Okuřování kadidlem zdůrazňuje posvátnost – okuřuje se především eucharistie, evangeliář – Boží slovo – a oltář. Požehnanou křídou podle tradice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena jsou zkratkou latinské modlitby Christus mansionem benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku. Někdy kněz či jáhen byt vykrápí a vykuřuje kadidlem, což rovněž vyjadřuje prosbu o požehnání pro všechny, kdo v onom bytě přebývají. Žehnání zlatých předmětů – reminiscence na jeden z darů – vyprošuje těm, kdo tyto předměty nosí či užívají, Boží ochranu a pomoc. Co však znamená, že se některé předměty či látky žehnají či „světí“? Propůjčuje se jim nějaká zvláštní účinnost, nadpřirozená moc? Jedná se o magický prvek? To v žádném případě. Přečtěme si některou z žehnacích modliteb – např. při žehnání kadidla a křídy: „Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, shlédni na nás, kteří při vzpomínce na klanění mudrců od východu prosíme, abys přijal také naši modlitbu jako vonný dým kadidla, stoupající před tvou tvář. A požehnej nám, kteří touto křídou označíme své příbytky znamením kříže, ať nikdy nezapomeneme, že celý náš život patří tomu, který nás křížem vykoupil.“ Každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho milost; nemá tedy za účel „donutit“ Boha k jednání, ať se děje, co se děje. Požehnání není kouzelným zaříkávadlem, automatem na zázraky. Vyžaduje především víru Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

Zažili jste Boží dotek? Odpověděl Bůh na vaše modlitby? Jste Bohu za něco obzvlášť vděčni? Podělme se o své zkušenosti s ostatními, nebojme se svědčit o Boží lásce… V rámci setkávání pro evangelizaci v Přerově bychom chtěli shromáždit svědectví farníků naší farnosti a využít je pro povzbuzení věřících i hledajících, jako potvrzení, že Bůh je, že mu záleží na každém, a že svou moc projevuje v maličkostech i velkých skutcích. Nápad vznikl díky p. Sečkovi, který mi každý týden půjčoval Katolický týdeník a mně se tam moc líbily články „Bůh v mém životě“, které píší věřící lidé, jako jsme my. Když u nás ve farnosti začala probíhat setkání pro evangelizaci, říkala jsem si: „To je ono! Naše skutečné příběhy o Božím jednání v našich životech.“ Tato naše svědectví mohou obohatit nás věřící a zároveň je může Pán Bůh použít k oslovení dalších svých zatím „ztracených oveček“. Svá svědectví, podepsaná či anonymní, můžete vložit do připravené krabice v zadní části kostelů sv. Vavřince a sv. Magdalény nebo předat osobně na faře. Našim úmyslem je postupně je zveřejňovat v děkanátním časopisu Slovo pro každého. Markéta Křístková

11. 1.

17. 1. 18. 1. 20. 1. 21. 1. 24. 1. 25. 1. 26. 1. 27. 1. 28. 1.

v Boží všemohoucnost, milosrdenství a účinnou pomoc. Bůh nežehná proto, že by „musel“, ale proto, že člověka miluje. Všechna požehnání, svěcená voda, křída, kadidlo atd. nepůsobí sama ze sebe. Bylo by tedy zbytečné např. pít svěcenou vodu či používat ji k přípravě pokrmů, zapalovat doma při zvláštních obřadech kadidlo… Takové pověrečné jednání by navíc bylo projevem nemocné víry a hříchem proti prvnímu přikázání Desatera. Všechny požehnané předměty a látky mají povzbudit živou víru, láskyplný vztah k Bohu, nikoli jej nahrazovat. žehnací modlitba citována podle Benedikcionálu, Marek Slatinský (podle www.katolik.cz) Svátek Křtu Páně Svátek Křtu Páně uzavírá vánoční okruh slavení. Podle starobylé tradice se tato událost spojovala s liturgickým svátkem Zjevení Páně, tedy okamžikem, kdy stvoření poznalo svého Spasitele. Teprve mnohem později byly tyto biblické události slaveny odděleně. Ježíšův křest je začátkem veřejného zvěstování evangelia a my v liturgii budeme Ježíše v následujících týdnech doprovázet podobně jako učedníci. I my jsme pozváni uvěřit, že tento Ježíš je Otcem milovaný Syn se všemi důsledky pro nás samotné. „Uvěřit“ neznamená jen naučit se zpaměti. Jde o „zvnitřnění“ Ježíšova poselství. Jako bychom dnes stáli spolu s apoštoly na začátku a první, co zaslechneme, je: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Ježíš svým životem a smrtí promění symbol očištění vodou, jak ho používal Jan, ve skutečné otevření cesty k Bohu. Slova žalmu to vyjadřují velmi výstižně: „S radostí budete vážit vodu – z pramenů spásy“. Na tomto místě ovšem všechna synoptická evangelia jasně mluví také o Nejsvětější Trojici. Ježíšova misie je dílem celé Trojice. Holubice, která po smrtící potopě byla znamením pokoje mezi Bohem a stvořením, je nyní opět znamením Božího požehnání, které vychází od Otce a spočívá na Bohočlověku Zachránci. Vody Jordánu nesou hřích člověka a tento hřích na sebe bere Ježíš. Ten, kterému se klanějí celá nebesa, sestoupil do vod smrti (podobnost s potopou) a tuto smrt vzal na sebe místo nás. Sv. Antonín Veliký, opat Panna Maria, Matka jednoty křesťanů Začátek týdne modliteb za jednotu křesťanů Sv. Fabián a Šebestián, mučedníci Sv. Anežka Římská, panna a mučednice Sv. František Saleský, biskup a učitel církve Svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola Sv. Timotej a Titus, biskupové Sv. Anděla Mericiová, panna Sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve

31. 1. Sv. Jan Bosco, kněz

Jaroslav Branžovský

Blahoslavený Pier Giorgio Frassati Mladý, radostný křesťan, který byl ochotný pomáhat a šířil kolem sebe pokoj a radost. Pier Giorgio Frassati se narodil 6. dubna 1901 jako syn vydavatele časopisu La Stampa a pozdějšího liberálního senátora Alfreda Frassatiho. Od matky Adelaidy a od salesiána Antonia Cojazziho dostal zdravé křesťanské zásady. Ty pak doplnil ve škole u jezuitů. V Ježíšovi nalezl od malička nejdůvěrnějšího přítele. Vystačil s ním řešit všechny svoje starosti po celý život. Nikomu neodpíral svoje přátelství a pomoc. Měl rád všechno krásné, co nabízel život, přírodu, umění, přátelství a sport. Jeho vášní byly hory. Rád zval přátele ke společným akcím a modlitbám. Většina se domnívala, že se chce stát knězem. On na to překvapivě odpověděl: „Jak vás to napadlo? Kněz je příliš izolován od lidí, kdežto já potřebuji být neustále mezi nimi. Stanu se důlním inženýrem, protože chci ulehčit úděl horníků.“ Od mládí měl zvláštní cit pro chudé. Pravidelně navštěvoval několik chudých rodin a snažil se pomáhat nezaměstnaným. Pomáhal, povzbuzoval a obstarával prostředky pro chudé a nemocné. Dal se zapsat na turínskou techniku. Studoval, modlil se, denně chodil na mši a přijímal Eucharistii, angažoval se v různých kroužcích a sdruženích. Když v Itálii vznikla fašistická strana, Pier rozpoznal její nebezpečnost. Všemožně podporoval opoziční lidovou stranu. Jakmile se k moci dostal Mussolini, byl Pier několikrát zatčen a ztlučen pendreky fašistických milicí. Nikdy neprozradil, že je synem vlivného senátora. Snášel všechny nepříjemnosti s ostatními. Když jej jednou surově napadl socialistický výtržník, Pier Giorgio mu neohroženě řekl: „Násilí nedokáže přemoci sílu naší víry, že Kristus neumírá.“ Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015 Strana 3

V lidové straně prosazoval sociální reformy. Dokud byl jeho otec vyslancem v Berlíně, často jej navštěvoval a sledoval život německých dělníků. Po ukončení studií chtěl věnovat své schopnosti a síly dělnické otázce. Pro jeho odvahu, nebojácnost, ale i pro jeho bezprostřední zbožnost byl uznávaným vůdcem všeho podnikání. A protože za ním šla i nevěřící mládež, byl jí důvodem k zamyšlení nad náboženstvím, které veřejně žil. O takového křesťanského sympaťáka mělo zájem i hodně dívek. V jeho přítomnosti vždy panovala veselá pohoda. Svého vlivu využíval i pro zapojení ostatních k službě nemocným. Vážně se zamiloval do Laury Hidalgové. Chtěl se s ní oženit, ale narazil na silný odpor rodičů. Velice tím trpěl. Když viděl, že sňatek by znamenal trvalé napětí a rodinný rozvrat, tak se s dívkou rozešel. Pier Giorgio zemřel neočekávaně. Nakazil se při ošetřování jednoho nemocného a skosila jej obrna dne 4. července 1925. Bylo mu teprve 24 let. Jeho pohřeb byl velkolepou slavností. Zúčastnil se ho i jeho první učitel salesián Cojazzi. Přípravou procesu blahořečení byl v roce 1981 pověřen jezuita Pavel Molinari, který o Pierovi prohlásil: „Víra Piera Giorgia, jeho láska, sociální angažovanost, jeho radost a smysl pro přátelství jsou typické vlastnosti mladého křesťanského laika, který náročně naplňoval závazky vyplývající ze křtu a biřmování. Svědčil o Kristu v rodině, ve škole, mezi lidmi i ve světě politiky.“ Pier Giorgio Frassati byl blahořečen Janem Pavlem II. dne 20. května 1990. Svatý otec Jan Pavel II. tehdy řekl: „I vy jste povoláni, jako Pier Giorgio Frassati, stát se takovými apoštoly, muži a ženami osmi blahoslavenství, kterým Kristus svěřuje svět, aby ho změnili. Církev žádá každého z vás, abyste se stali svatými jako Pier Giorgio ve svém normálním životě. Šiřte kolem sebe pokoj a naději.“ tým spolupracovníků redakce

Mons. Josef VRANA, biskup (1905 – 1987) Narodil se 17. 10. 1905 ve Stříbrnicích u Kojetína, po kněžském svěcení v Olomouci roku 1928 byl jmenován prefektem malého semináře v Kroměříži. Po dvou letech byl poslán na studium zeměpisu a tělocviku. Od roku 1935 působil na Arcibiskupském gymnáziu jako profesor těchto předmětů až do roku 1949. Za války byl členem místní odbojové skupiny. V posledním roce války byl také úředníkem Kněžské nemocenské pokladny v Přerově, což bylo asi hlavním důvodem k jeho odstranění. Režimní snaha likvidovat pokladnu likvidovala její funkcionáře. Dne 1. 9. 1949 byl z Říma jmenován metropolitním kanovníkem v Olomouci, ale do funkce už nebyl uveden, protože 11. 10. 1949 byl zatčen a vězněn v Olomouci, Praze, Plzni a v Jáchymově. Po dvou letech byl propuštěn a ustanoven kaplanem ve Zdounkách, pak ve Starém Hrozenkově a ve Zlíně, poté byl administrátorem na Velehradě a v Uherském Brodě. Roku 1963 byl instalován kanovníkem v Olomouci a pět let vedl duchovní správu u svatého Mořice. Po smrti preláta J. F. Glogara v roce 1969 byl zvolen kapitulním vikářem. Roku 1973 jej papež Pavel VI. jmenoval titulárním biskupem, byl vysvěcen na biskupa a jmenován apoštolským administrátorem olomouckým. Biskup Vrana obětavě navštěvoval farnosti a kněžské schůze. Kněze povzbuzoval k horlivosti. Uměl podržet a pomoci třeba i finančně. Někdy se kněžím zdálo, že nemá odvahu mluvit otevřeně. Jeho opatrnost vycházela ze zkušenosti, že na něj někteří kněží donášeli tajemníkům či Státní bezpečnosti. Neměl kolem sebe dost lidí, kterým by mohl důvěřovat. Po vydání dekretu Quidam episcopi v roce 1982 řekl na schůzi kněží: Dekret zakazuje účast biskupů na politických sdruženích. My biskupové se distancujeme. Vy kněží vidíte náš příklad. Po listopadu 1989 bylo z jeho biskupského bytu vymontováno sedm odposlouchávacích zařízení. V pastorační práci byl horlivým zastáncem II. vatikánského koncilu a prosazoval především liturgickou reformu. V každém děkanátu musel být jeden z kněží liturgickým referentem a na všech schůzích se probíraly liturgické materiály připravené diecézní liturgickou komisí. Podporoval školení varhaníků. Má zásluhu na tom, že liturgická reforma u nás byla přijata, proběhla bez velkých extrémů a nese požehnané plody. Biskup Josef Vrana umírá 30. 11. 1987 a olomoucká arcidiecéze zůstává bez pastýře. Je pohřben v biskupské kryptě v Olomoucké katedrále. Zdeněk Mlčoch, jáhen

 Milé vánoční překvapení . O Velikonocích dostaly děti z Vlkoše od pana faráře velikonoční kvíz se samolepkami, který si vyplnily a mohly nakreslit obrázek. Nakreslené obrázky jsme poslali na adresu brněnské tiskové misie a dlouhou dobu se nic nedělo... Už jsme na naše kreslení zapomněli a o Vánocích přišel z Brna balíček s milou zprávou, že děti z naší farnosti byly vylosované a poslali nám výhru. Měli jsme zase příležitost se sejít a společně prožít pěkné odpoledne, abychom si ceny rozdělili. Pěknou cenou pro všechny byl film o Pánu Ježíši, který jsme si pustili, a pak si každý vybral nějakou hru, omalovánku, několik sladkostí a obrázků se zvířátky a básničkami. Také jsme si společně zahráli hru „Z ráje do ráje“, kde jsme si opět procvičili a zdokonalili znalosti z Bible. Všichni byli spokojení a myslím, že se opět zapojíme do nějaké další výtvarné soutěže. Markéta Matlochová Strana 4 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

Rok zasvěceného života Od 1. neděle adventní prožívá církev na celém světě Rok zasvěceného života. Požádali jsme proto ty, kteří jsou k tomuto způsobu života povoláni, aby nám odpověděli na šest otázek, které nám osvětlí nejen význam tohoto poslání, ale také dovolí nahlédnout na cesty, které právě jim Bůh připravil. V tomto čísle jsme (ne)šli daleko a zeptali jsme se našeho přerovského rodáka P. Jana Adamíka. A protože se tímto tématem budeme zabývat celý rok, můžete se těšit, že k nám i v příštích číslech tímto způsobem promluví další zasvěcené osoby z řad řeholnic, řeholníků i laiků. Kolik Vám je let? Jak dlouho jste v řádu a o jaký řád se jedná? Předtím, než jsem přišel do Ružomberka, pět let jsem působil v Českém Těšíně. Mimo jiné na mě připadlo učení náboženství v základní škole. V jedné skupině byly děti ze druhé třídy. Jednou se jedna malá slečna zeptala: Pane učiteli, kolik je vám roků? Aby necítila, že jsem téměř jako její děda, a o dost starší než její rodiče, tak jsem řekl jen přibližný věk: Víš, je mi víc než čtyřicet. Dívenka se zamyslela a říká: Pane učiteli, vy jste ale starej. Tak od té doby nějak děti ani dospělé nestraším. Ale jako nápovědu mohu uvést, že jsem se narodil pár měsíců před začátkem II. vatikánského koncilu. Jak dlouho jsem v řádu a o jaký řád se jedná? Začneme řeholním řádem. Nejprve vám nabídnu konkrétní údaje některých významných osob, podle kterých byste sami mohli odhadnout, v jakém řádu jsem. Tak tedy, u nás v České republice je to řád s asi nejméně kladnou pověstí. Všeobecně známým členem řádu je P. Koniáš, údajný palič knih. Méně je už známo, že členem řádu byl v době baroka významný obhájce českého jazyka, Bohuslav Balbín, anebo také český filolog, historik a zakladatel slavistiky v českých zemích, Josef Dobrovský. Ty, kterým se líbí historie, může také potěšit, že jedním z málo známých členů řádu byl jistý Šimon Boruhradský (později se podepisoval Simón de Castro), narozený v Polné na Českomoravské vysočině, který v 17. století působil v Mexiku, tedy v nynějším hlavním městě. Šimon zde vyprojektoval rozsáhlý systém kanálů, kterými město Mexiko zachránil před každoročními záplavami. A nakonec ještě jedna zajímavá osobnost. Jméno misionáře českého původu nesou květiny, které on jako první popsal. Tento český botanik, který v 17. století působil jako misionář na Filipínách, se jmenoval Georg Kamel, a květiny se tedy jmenují kamélie. Takže kdo nevěděl a uhodl, že patřím k Tovaryšstvu Ježíšovu, hádal správně. V řádu jsem od roku 1990, kdy jsem vstoupil do noviciátu, jenž byl v té době nově otevřen na Svatém Hostýně. Co je to zasvěcený život, co přináší Vám osobně, církvi a celé společnosti? Tak první část otázky mohu odpovědět, ale tu druhou, je třeba vidět zvenku a objektivně ji mohou odpovědět jen lidé. Zasvěcený život. Jak říká sám název, je to život zasvěcený Bohu. Katechismus katolické církve o zasvěceném životě říká: Od počátku byli v církvi muži a ženy, kteří se rozhodli zachováváním evangelijních rad [chudoby, čistoty a poslušnosti] následovat Krista svobodněji a napodobovat ho věrněji; vedli život zasvěcený Bohu každý svým způsobem. Mnozí z vnuknutí Ducha svatého žili jako poustevníci, jiní dali vznik řeholním rodinám [benediktini, františkáni, dominikáni, jezuité, aj.], které ochotně přijala a schválila církev svou autoritou. Tedy je to způsob života, ve kterém se snažíme žít zcela pro Boha. Rodiče žijí pro Boha tím, že slouží v rodině, vychovávají děti, vedou je k Bohu. Lidé, kteří se zasvěcují Bohu, se zříkají majetku [slib chudoby], zříkají se výjimečných vztahů v rodině [slib čistoty], a zcela se odevzdávají Bohu tím, že se vzdávají své vůle o sobě rozhodovat [slib poslušnosti]. Tyto tři sliby chtějí každého člověka lépe disponovat k tomu, aby byl podobný Ježíši Kristu v jeho chudobě, čistotě a odevzdanosti svému Otci. Osobní přínos vidím především v tom, že žiji ve společenství stejně uvažujících spolubratrů. Řehole má tu Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

výsadu, že každý má nějaký úkol dovnitř – pro dobro komunity, a především ven – pro dobro církve. Dále je pro mne důležitý komunitní rozměr. Jsme přátelé a jde nám o stejnou věc. Sv. Ignác to vyjádřil zkratkou AMDG – ad maiorem Dei gloriam – K větší slávě Boží. Kdo Vás přivedl (nasměroval) do řeholního společenství, ve kterém nyní žijete a sloužíte? Co Vás na něm nejvíce oslovuje? V roce 1985 nastoupil do Přerova jako kaplan P. Josef Čunek. Nikdo dlouho nevěděl, ani já, že je jezuitou. Myslím, že měl velký vliv na mnoho mladých lidí v Přerově, kteří se později rozhodli pro duchovní cestu ať kněžskou či řeholní. V té době jsem se chtěl stát knězem a vstoupit do semináře, ale z různých důvodů mě nevzali. Zkoušel jsem to vždy následující rok, a když to nevyšlo ani v roce 1988, P. děkan Viačka mi doporučil, že snad pomůže změnit kraj, neboť by o mém vstupu do semináře rozhodoval jiný církevní tajemník atd., a já bych tak měl větší šanci. V tom roce přeložili P. Josefa Čunka do Lidečka. Odtud je jen deset kilometrů do Valašských Klobouk, kde mimo jiné současně působí P. Karel Janíček z Předmostí, a tam v té době bydleli bývalí Přerováci, Jamborovi. Ti mi dovolili, abych se u nich přihlásil na trvalé bydliště, ale prakticky jsem bydlel na faře v Lidečku s P. Josefem Čunkem. Ani tato změna však nepomohla, přijímačky v 1989 rovněž nevyšly, a tak jsem si alespoň přes prázdniny udělal na faře v Lidečku ignaciánské duchovní cvičení. Byla trochu netradiční, asi 12 dnů, ale zalíbily se mi natolik, že jsem v nich zahlédl svou životní cestu. Když pak v listopadu proběhla revoluce a naskytla se možnost vstoupit do nově otevřeného noviciátu na Svatém Hostýně, tak jsem to udělal. A jsem v řádu dodnes. To, co mě nejvíce oslovilo již tenkrát při těch duchovních cvičeních, je hluboké spojení s životem, s normálním, každodenním životem. Bůh se mi zde nejevil nepochopitelně tajemný, jak se to z některých pouček katechizmu může zdát, ale blízký, důvěrně blízký, mající účast na tom, co prožívám. On prostě Je ve všem a všechno je v Něm. Někdy je toto vědomí hlubší, jindy méně silné. Strana 5

Rok zasvěceného života si dává za úkol „probudit svět“. V čem vidíte největší potřebu tohoto úkolu a máte, prosím, pro nás nějaké praktické rady, jak ho naplnit? Heslo zasvěceného života „probudit svět“ je velmi zajímavé. Já bych spíš doporučil, aby se lidé na prvním místě dobře vyspali. Pak teprve budeme schopní správně vnímat to, co je pro náš život dobré. Lidé jsou velmi unaveni, přepracovaní, zahaleni vším možným, i dobrým, ale pak nemají čas vnímat přítomnost. Jsou svátky Vánoc. Bůh přijal tělo, a to je vzácná skutečnost. Tělo je vzácná věc. Je Bohem přijatá, neodmítaná, naopak posvěcená. Jeden učitel modlitby dává pět zásad, na kterých je třeba postavit duchovní život. První je spánek, pak pohyb [a jídlo – přirozené potřeby], třetí je vztah s Bohem, modlitba, čtvrtá zásada je vztah s lidmi, a poslední pátá je práce. My to často otáčíme, na prvním místě je práce a na spánek věnujeme jen tolik času, kolik zbude, a to není dobré. Nadpřirozené vyžaduje přirozené. Zkusme tedy vzít tuto zásadu jako základ k duchovnímu životu a poznáme, že všechno půjde jinak, modlitba i vztahy v rodině, neboť nebudeme tak nervózní a budeme i více citliví na to, co se děje v našem srdci. Stalo se Vám v posledních dnech něco, co Vás potěšilo, udělalo radost, nebo překvapilo? Nechtěl byste se s námi, prosím, o to podělit? V posledních dnech. Hezké spojení slov. Jsem již čtvrtým rokem ve společném noviciátě Tovaryšstva Ježíšova pro českou a slovenskou provincii v Ružomberku. K nám Ježíšek „chodí“, tak jako v rodinách, a tak pod stromečkem najdeme pro každého dárek. Na začátku adventu si každý vylosujeme jeden lístek se jménem, pro koho pak hledáme vhodný dárek. Letos jsem dostal „jarmulku“ a knížku „Židovská moudrost tří tisíciletí“. Mám z toho opravdu radost, a to i z jednoho důvodu, který je spojen s Přerovem. Jeden vážený Přerovák často používal zvláštní způsob hovoření o jiných. Když hovořil např. o komunistech, vžíval se do jejich způsobu myšlení, a pak třeba řekl: „Jó, my komunisti to vidíme takto, protože…“ Když hovořil o jiné skupině lidí, vžil se do nich, atd. Já to trochu přebral a občas to používám, když hovořím o židech: „Pro nás židy den začíná západem slunce… a proto slavíme vigilii Vánoc či

Velikonoc… anebo, proto musíme jít brzy spát… atd.“ Takže jsem rád, že jsem od Ježíška dostal „jarmulku“ a knihu, jež se mi líbí. Váš rozhovor se objeví v lednovém čísle našeho časopisu - co byste vzkázal farníkům našeho děkanátu? Bůh je dobrý. Je tak nesmírně zamilovaný do člověka, do každého osobně, že proto, aby se s námi setkal, udělá opravdu všechno, i kdyby ho to mělo stát život. Velikonoce jsou právě o tom. Celé dějiny světa nejsou o ničem jiném, než o milujícím Bohu, který hledá člověka. Nikdy to nebylo naopak. Někdo napsal, že podstatou víry, jistotou víry, je to, že Bůh je věrný. Že nás nikdy neopustí, a vždycky bude milovat, protože z Jeho lásky jsme povstali, a to je to, k čemu zase směřujeme. Jedinou podmínkou z naší strany je, abychom mu svou svobodou nebránili. Druhou částí jistoty víry je to, že my jsme schopni hřešit do poslední minuty našeho života. Ale vědomí, že Bůh je věrný, že mě má rád, musí být silnější a v nás pevnější než cokoliv jiného. Stále jasnější vědomí víry a zkušenost lásky a milosti Boží přeje a vyprošuje P. Jan Adamík

S MARIÍ V BETLÉMĚ „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“… Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu… jinudy odcestovali do své země.“ (Mt 2,1-12) „Uchvácený Mariin pohled, když kontempluje tvář sotva narozeného Krista a když ho tiskne ve své náruči, není to snad nevyrovnatelný vzor lásky, jímž se má inspirovat každé naše přijímání eucharistie?“ (Jan Pavel II.: Ecclesia de Eucharistia)

se Bohu, který se stal člověkem – Stvořitel se stává tím, koho stvořil! Klaní se a kladou k jeho nohám vzácné dary. Jejich postoj se liší od našeho obvyklého přístupu. My často čekáme od Boha, že přijde za námi a bude nás hledat, že nás přesvědčil o své existenci a objasní své jednání. Čekáme od něho důkaz, že je Bohem, a žádáme ho, aby nás obdaroval. Ale on už je tady! Skrytý ve svatostánku, vystavený na oltáři v monstranci k adoraci, obětovaný v eucharistii při každé mši svaté. Pojďme se poklonit spolu s mudrci a přinést i my své dary. Tři mudrcové nás uvádějí do tajemství adorace, klanění se Pánu. Mudrcové přinášejí své dary a nic nečekají nazpět. Klaní se Bohu pro to, kým je. Naučme se znovu po jejich vzoru dávat zadarmo. Naučme se taky udělat si čas, „ztrácet“ čas pro toho, koho milujeme. I když se třeba někdy při adoraci nudíme, věřme, že Bůh se s námi nenudí. I když se nám hlavou honí různé myšlenky a naše představivost se nedá zastavit, On je šťastný, že jsme zde, že jsme s Ním. Každý, kdo miluje, se těší z blízkosti milované osoby. Zadívejme se na tvář toho, který přišel pro naši spásu. Postavme se tváří v tvář před Boha skrytého v chudobě eucharistie. Nechejme na sobě spočinout pohled Lásky. Milující pohled, který očišťuje náš pohled, proniká naše zranění a uzdravuje. Naše tvář se rozzáří světlem Jeho tváře, staneme se jeho odleskem. Mudrcové jsou po setkání s Bohem vyzváni, aby se vrátili jinou cestou, aby změnili svůj plán. I pro nás setkání s Je-

Pastýři a Tři králové Vánoce. Maria s Josefem se uchýlili do jeskyně, neboť se pro ně nenašel nocleh. Tři mudrci se vydávají na cestu následujíce znamení na nebi. Hvězda, malé světlo svítící na nebi, je vede k Původci veškerého světla, ke Světlu samotnému. Tito učenci putovali tisíce kilometrů, aby spatřili Krále Židů, předpověděného Mesiáše. Jaké muselo být pro ně překvapení, když je hvězda přivedla k dítěti zabalenému do prostinkých plenek a položenému do jesliček, které sloužily ke krmení zvěře. Tohle že má být ten Král Židů, za kterým jsme putovali takovou dálku? A přece! Víra mudrcům odhaluje to, co se skrývá pod rouškou chudoby. Klaní Strana 6 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

žíšem může znamenat změnu životní orientace, ať už zcela nepatrnou, nebo velkou. Buďme otevření změnám, o kterých se nám možná ani nesnilo, nebo na které jsme raději ani nechtěli pomyslet. Bůh překračuje naše představy! Král v chudých jeslích, dítě chudých rodičů! K zamyšlení  Jak vnímám znamení, která mi Bůh dává na cestu?  Co je mým obdarováním, které mohu dát do služby Bohu či druhým lidem?

 Jsem ochoten/na nechat se vést jiným směrem, než kterým jsem měl/a původně namířeno? Modlitba Pane Ježíši, Betlém a svatostánek mají mnoho podobného. V jesličkách viděli slaboučké dítě a klaněli se Bohu jak Maria s Josefem, tak pastýři a mudrcové. Ve svaté hostii vidíme nepatrný kousek chleba a klaníme se Tobě, svému Pánu. Dej, Pane, abychom rádi zůstávali před Tvou tváří a byli vnímaví ke Tvým znamením. Petra Pročková

Farnost Měrovice nad Hanou První písemná zmínka o obci je z roku 1466 v Zemských deskách olomouckých, tehdy se ovšem psala Mirowicze a patřila k majetkům olomouckého biskupství, daným králem Zikmundem do zástavy spolu s celým kojetínským panstvím. Panství měnilo držitele při různých prodejích a postoupeních zástav a skoro v každé listině se obec jmenuje jinak. Dnešní jméno Měrovice se objevilo teprve v roce 1567 jako Mierowicze. Když začaly tereziánsko-josefinské reformy, pravděpodobně i měrovičtí chtěli dosáhnout obnovení vlastní farnosti. Od roku 1766 totiž z nějakého blíže neznámého důvodu němčický farář Stehlík v knize kostelních účtů začal vést němčické a měrovické účty odděleně. Dočkali se až v roce 1812, nejprve tzv. lokalie, ještě pořád podřízené němčickému faráři, již spravoval lokální kaplan, bydlící v Měrovicích. Obec měla tehdy 70 domů a 594 obyvatel. Při opravách kostela sv. Bartoloměje v roce 1946 a 1994 se po odstranění poškozených omítek objevila ostění několika zazděných gotických a snad i románských oken, která byla zrušena při různých přestavbách, takže se dá jeho vznik položit do raného středověku. Jistotu máme ze zápisu v děkanské matrice 1764, že kostel byl jednolodní kostel a byl postaven z „pevného materiálu“ (kamene a cihel), povinnost jeho údržby měla obec. Kostel byl v roce 1811 znovu požehnán, protože v roce 1801 zasáhl obec katastrofální požár a kostel vyhořel. Od roku 1811 se počítá také samostatná duchovní zpráva obce Měrovice, které spadaly do správy Němčic nad Moravou. Dne 27.8.1911 byl kostel slavnostně posvěcen. V roce 1998 Ministerstvo kultury zapsalo kostel sv. Bartoloměje za kulturní památku. Dnešní farnost Křenovice má asi 700 obyvatel. Farnost Měrovice n. H. má menší kostel, který je zasvěcený sv. Bartolomějovi (patrocinium 24.8, posvěcení 27.8.). V neděli dochází do kostela pravidelně asi 50 věřících. Náboženství navštěvuje 20 dětí. Pravidelné bohoslužby bývají ve čtvrtek v 18 hod. a v neděli v 7:30 hod. V roce 2015 byla k farnosti Měrovice n.H. přiřazena obec Stříbrnice. Tato obec patřila do farnosti Vrchoslavice. Vrchoslavice patří do okresu Prostějov. Jelikož obec Stříbrnice patří do okresu Přerov, bylo logické, aby byla tato obec „přifařena“ k Měrovicím. Co se týká náboženského života, bývají v Měrovském chrámu pokřtěny tak dvě děti za rok, pohřbů bývá 6 a svatba tak jedna za dva roky. Farnost tvoří také část romského etnika (asi 200 obyvatel). První Romové přišli do Měrovic z Východního Slovenska v 90. letech minulého stol. Do kostela chodí pravidelně asi 20 Romů. Přinesli si s sebou víru a zbožnost svých rodičů, kterou se snaží žít i v Měrovicích. Nechávají děti křtít, a snaží se je vychovávat křesťansky. Jen pro zajímavost v roce 2013 přijalo svátost biřmování z této farnosti 13 Romů! Farníci se každodenně scházejí v kostele k modlitbě sv. růžence a k dalším modlitbám, a tak chtějí dodržet přání posledního faráře P. Josefa. Mezi nejdůležitější osobnosti farnosti Měrovice nad Hanou patří světově proslulý malíř Martin Ferdinand Chvátal (Quadal) (*28.10.1736 Měrovice, +11.1.1809 Petrohrad). První vzdělání získal v němčické farní škole. Později absolvoval Vídeňskou akademii a pracoval na různých evropských uměleckých centrech (Londýn, Řím, Florencie, Petrohrad atd.). V Petrohradě se stal Chvátal dvorním malířem cara Pavla I. a jeho nástupce Alexandra I. Z obce Stříbrnice pocházel Mons. Josef Vrana, biskup (*17.10.1905 Stříbrnice, +30.11.1987 Olomouc). Dne 5.7 1928 přijal kněžské svěcení. Byl profesorem kroměřížského chlapeckého gymnázia. Dne 4.3.1973 obdržel v Olomouci biskupské svěcení. Jako biskup postupně vykonal pastorační návštěvy ve všech děkanátech, biřmoval, světil nové oltáře a vybavení kostelů po liturgických úpravách podle ustanovení liturgické reformy II. vatikánského koncilu. P. Pavel Ryšavý Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015 Strana 7

Milí chlapci a děvčata. Jako Tři králové, nebo mudrci jste jistě již obešli místa vám určená a všude na dveře jste napsali K+M+B + 2015. Tři mudrci, když předali dary, odešli domů jinou cestou, aby je král Herodes nezastavil. Možná také oni od pastýřů slyšeli tu úžasnou větu, kterou volali při narození Pána Ježíše Krista andělé: SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE. Ještě jednou si to zopakujme, ať v novém roce toto volání nezapomeneme. Boží sláva na nebi je velká a na zemi má být pokoj, to je mír. Ale je důležité, chlapci a děvčata, mít dobrou vůli, chtít ten pokoj a mír. Kolik již na světě bylo válek a stále jsou! Tento rok si připomeneme 70 let od konce druhé světové války; modleme se za mír a stále si opakujte větu andělů nad Betlémem. Pokoj a mír Mrazivý vítr ze severu s celou svou silou běžel Moravskou branou a každou kapku vody změnil v led. Staleté stromy, ale i mladé se ohýbaly až k zemi. Větve praskaly a narážely o sebe a byl to podivný zvuk spojený s meluzínou. Nebe bylo plné černých mraků a slunce prosvítalo jen jako přes neprůhledné sklo. Tam, kde se voda točila pod jezem, bylo veselo. Všichni vodní ptáci si tam dali sraz - od nejmenších až po ty největší. Každý našel kousek místa a měli úctu jeden k druhému. Věděli totiž, že to není místo jen pro jednoho, ale že se musí umět rozdělit. Společně vytvořili rodinu Božích tvorů a v míru a pokoji hledali potravu. Vlnky se krásně pěnily a svou jemnou písní připomínaly, že hned vedle stála kasárna. Tam bývali vojáci, dragouni, to jsou ti, co jezdí ve válkách na koni. Často své koně čistili u dřevěného plotu i v zimě, neboť vojáci museli být otužilí. K řece chodili s vědrem pro vodu dát koním napít nebo jim vyčistit kopyta. Byla to těžká služba a jistě žádný nechtěl, aby byla válka. Mít koně znamenalo mít živého kamaráda - Božího tvora, o kterého se musí starat, ne jen neživou zbraň. Vojáci a koně často prožívali ty nejkrásnější, ale i nejtěžší společné chvíle. Jak tak vlnky šuměly a vyprávěly, přiletěla bílá holubička. Schovala se za kámen a jen tak šeptla: „Kéž by všichni chlapci a děvčata znali větu od andělů: ,Sláva na nebi Bohu a na zemi pokoj a mír lidem dobré vůle.‘“ Společenství LORENCO pořádá

DĚTSKÝ MAŠKARNÍ KARNEVAL 15. února 2015, v 15 hodin na Sonusu Program – tanec a hry za doprovodu rodičů Těšíme se na vás!

MASOPUST, ANEB JAK SE UKONČOVALY PLESY A ZÁBAVY Sobota před POPELEČNÍ STŘEDOU, 14. února v 17:00 hodin na SONUSU. Prosím, přijďte podpořit tuto akci. Výtěžek je na podporu misií v Indii a Africe. Zároveň bude „MISIJNÍ KOBLIH“ – koblihy se nabízí a prodávají za dobrovolnou cenu. Výtěžek z prodeje půjde také na misie. Nabízíme tanec, vodění medvěda a další zábavu. Je vhodné přijít i v masce, nebo v dobovém oblečení. Srdečně vás zve společenství LORENCO

Strana 8

Chtěla bych poděkovat Vám všem, kteří jste přišli 25.12.2014 do kostela sv. Vavřince na společné Setkání u betléma a svým finančním příspěvkem podpořili činnost charitního zařízení Samaritán, který poskytuje pomoc lidem bez domova. Vybráno bylo cekem 1600 Kč. Všem Pán Bůh zaplať. Liba Calábková Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

Pozdrav z teologického konviktu Život v Teologickém konviktu v Olomouci je jiný než běžná studijní praxe jakéhokoliv studenta vysoké školy. Chtěl bych Vám tedy přiblížit denní řád a aktivity, kterých se účastníme. Týdenní program konvikťáka, tedy člověka, který se rozhoduje, zdali se bude intenzivně připravovat na kněžství, začíná většinou v 6:45 hod. v kapli sv. Jana Sarkandera ranními chválami, rozjímáním a mší svatou. Po snídani nás čeká dopolední vyučování. Své vzdělání si rozšiřujeme katechismem, latinou, angličtinou nebo italštinou, duchovní literaturou, spiritualitou, filozofií, biblistikou a liturgikou. Přesně ve 12 hod. začíná v naší kapli společná modlitba Anděl Páně. Po obědě většinou následuje osobní volno. V 15 hod. nám začíná samostudium, které končí večeří. Ideálně v každé volné chvíli bychom měli číst duchovní literaturu. V seminární knihovně si každý může vybrat právě tu knihu, která jej posune vpřed v životě s Bohem. Večer je obvykle modlitba růžence a adorace. V úterý a ve čtvrtek si program tvoříme sami. Tento večerní čas je vyhrazen pro přednášky na zajímavá témata, nebo jednoduše pro nějaké hry, záleží jen na nás, jak si tyto dva večery připravíme. Naši formaci mají ve svých rukou představení (2 kněží), kteří se zodpovědně starají o náš duchovní růst. Studenti teologického konviktu mají každý rok příležitost strávit velmi pěkné chvíle v Dubu nad Moravou, a to při příležitosti hlavní pouti s názvem „Na Andílka“. Také jsem se jako pomocník zúčastnil ministrantského dne v Kroměříži. V listopadu jsme měli příležitost k navštívení hrobky habsburských monarchů a katedrály svatého Štěpána ve Vídni. Ve středu 3. prosince se v budově Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci konala tradiční Mikulášská besídka, při níž bohoslovci prováděli pásmo zábavných vystoupení na různá témata. Jelikož jsme si nacvičili pěknou scénku, mohl jsem se této akce zúčastnit dokonce jako herec. Tato akce byla velmi pozitivně hodnocena všemi diváky. Srdečně Vám děkuji za Vaši modlitbu. Každý den se snažím myslet na všechny, kteří mě podporují svou modlitbou. Přeji Vám požehnaný rok 2015. Pavel Fiala SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční modlitby Půlnoční pouť přerovské mládeže mládeže! V lednu se budou konat 9. 1. 2015 v 19:30 ve farním Jako už tradičně se přerovská mládež rozhodla, pokostele v Prosenicích. Po duchovním programu následuje slední den roku 2014 strávit poutí na Svatý Hostýn. malé agapé na faře. Zvou animátoři přerovského děkanátu Na programu byla v 23.00 adorace, 23.45 Te Deum a o půlnoci mše svatá celebrována otcem arcibiskupem. Sešlo se sedm mládežníků a společně s bratrem jáhnem jsme o půl desáté večer vyrazili z parkoviště v Bystřici pod Hostýnem k bazilice. Cesta probíhala v pořádku, nechyběla ani modlitba růžence, při níž jsme mohli rozjímat o uplynulém roce. Nahoře jsme byli o tři čtvrtě na jedenáct, a tak jsme ještě před začátkem adorace navštívili hostýnský hřbitov a věnovali krátkou modlitbu i nedávno zesnulému otci Chromečkovi. Bazilika před jedenáctou hodinou ještě nebyla zcela naplněná poutníky, a tak jsme získali i poměrně pěkná místa, po adoraci však začala praskat ve švech . Tato pouť, kterou mnozí z nás zažili poprvé, byla společně se mší svatou pro nás krásným vstupem do roku následujícího. Adam Shön

Vážení a milí rodiče našich milovaných táborníků, rád bych Vám sdělil něco o víkendové potáborové akci, chystané pro Vaše děti v termínu 13. - 15. 2. 2015. Během roku se s dětmi sice potkáváme na mších a děkanátních akcích, ale abychom mohli být všichni navzájem jedno velké společenství dětí a mládežníků, je potřeba se občas vidět i na delší dobu než pár hodin a něco si spolu zažít. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli udělat i letos víkend, který chceme zaměřit na společné, příjemné, aktivní zážitky. Máme mezi sebou novou krev a tedy i nové nápady podložené obrovským nadšením. Důležité je, aby se účastnily pokud možno všechny děti, které již oslavily deváté narozeniny a byly letos či minulý rok na táboře. Mám na Vás všechny dvě prosby: 1.) Zkuste si prosím večer před dnem, kdy nám své dítě svěříte do rukou, udělat chvíli čas a upečte se svým dítětem něco dobrého - je důležité, aby na tomto uměleckém díle mělo svůj podíl. 2.) Vzpomeňte si na nás prosím v modlitbě, aby nám vyšlo počasí i program a všichni jsme tak na konci víkendu měli silné zážitky. S přáním klidného a požehnaného roku 2015 Vám předem děkuje za modlitby Filip Hutečka

Jako již tradičně se o 4. neděli adventní konal na náměstí TGM v Přerově Živý betlém pořádaný farností Přerov. Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015 Strana 9

CO PRO VÁS V PODZIMNÍCH DNECH PŘIPRAVUJEME? Druhou neděli adventní jsme společně s vámi prožili na Ráji, kde byl předvánoční jarmark s tvořivými dílničkami pro rodiny a v kostele tradiční adventní koncert. ZVEME VÁS: DOPOLEDNÍ BESEDY PRO MAMINKY - v Ráji v Pavlovicích: Čtvrtky od 10 h – 8.1. – Jak zapojovat děti do domácích prací, 29.1. – Ekodomácnost – jak nakupovat, 5.2. – Můj rodinný recept – burza nápadů. Vždy je také připraven program pro děti. V neděli 25. 1. v 16 h bude v Ráji v Pavlovicích přednáška Marcely Kořenkové na téma „PROČ DĚTI ZLOBÍ A CO S TÍM“. Pro předem přihlášené děti bude během přednášky zajištěn bohatý program. Srdečně vás zveme na přednášku Františky Böhmové: „O VYTRVALOSTI V MODLITBĚ“, která se uskuteční v náhradním termínu - v úterý 27. ledna od 18 h v Přerově na centru Sonus. Na mši svatou v původním adventním termínu nás přišlo hodně, uvidíme, jestli nám nebude chybět vytrvalost a přijdeme po šesti týdnech i na přednášku . V neděli 1. února od 14:30 h pořádáme v Hradčanech v sále místního pohostinství DĚTSKÝ KARNEVAL. NÁRODNÍ TÝDEN MANŽELSTVÍ bude v roce 2015 probíhat od 9. do 16. února. Motto 9. ročníku je: Šťastně až do smrti? Není to jen pohádka? Jak mít vztah, který vydrží… Srdečně zveme nejen manžele každého věku, ale i jednotlivce a všechny, kteří fandí manželství na DEN PRO MANŽELSTVÍ v neděli 8. února 2015 od 15-ti hodin v Přerově na centru SONUS, Palackého ul. 15 h – přednáška P. Karla Skočovského na téma: „BOŽÍ PLÁN S MANŽELSTVÍM“ 16 h - pro ty, co nepůjdou na přednášku - modlitba za manželství a rodiny v kapli na faře 17 h - pro všechny - občerstvení, posezení a popovídání s přáteli, hudba 15 - 18 h - PRO DĚTI - program her, soutěží a tvoření podle věku dětí. Děti, které si vezmete s sebou, je nutné předem přihlásit. Příspěvek na hlídání 50 Kč na rodinu. Hlaste se nejpozději do 3. 2. u na telefonu 731 604 120, email: [email protected] DĚKUJEME ZA JAKOUKOLIV NABÍDKU POMOCI S ORGANIZACÍ AKCE - příprava sálu, něco dobrého ke společ. občerstvení, úklid po akci, pomoc s hlídáním dětí). Děkujeme také, že akci podpoříte dobrovolným vstupným. Pátek 13. února od 18 h VALENTÝNSKÝ VEČER pro manžele – v klubu Stodola v Ráji v Pavlovicích u Přerova klubový večer s lidmi a pro lidi, kteří věří ve smysl manželství, večeře pro dva, stezka odvahy, tombola, hudba, spousta mlsání, inspirace do všedních dnů. Příspěvek: 200 Kč na pár, rodiny v tíživé finanční situaci mohou požádat o slevu. Je nutné se předem přihlásit, nejpozději do 10.2., kapacita je omezená. Přihlášky u H.Školoudové na telefonu 731 604 120 nebo emailu: [email protected] V březnu začne v Ráji v Pavlovicích Kurz symptotermální metody PPR – setkání budou probíhat v pátek od 18 do 20:30 h - 13.3. – úvodní setkání zdarma pro širokou veřejnost, ti, kteří se rozhodnou pokračovat budou mít pak další lekce 1x měsíčně 20.3., 17.4. a 29.5. Kurz povedou manželé Petr a Jitka Slámkovi z Ligy pár páru. Kursovné je 400,- za účastníka ( jednotlivce nebo pár, pokud se přihlásí spolu). Je možné si také od lektorů zakoupit učebnici za 225,-, tabulky za 25,- (stačí na 1 rok záznamů ) a digitální bazální teploměr za 150 ,- ale i různé publikace např. encykliku Humanae vitae atd. Co je symptotermální metoda PPR Symptotermální metoda (STM) přirozeného plánování rodičovství (PPR) nabízí ženám pomoc v pochopení vlastní plodnosti. Učí je rozumět řeči vlastního těla. V případě potíží usnadní diagnózu a uspíší léčbu. Znalosti dosažené STM mohou manželé využít buď k docílení početí nebo k jeho předcházení bez negativních zásahů do organizmu. více na stránkách www.lpp.cz Krásné a požehnané dny v novém roce přeje za tým Centra pro rodinu Ráj www.raj.pavlovice.cz Strana 10

Hana Školoudová


JE MOŽNÉ ŽÍT V MANŽELSTVÍ A STÁT SE SVATÝM? Je možné jako manžel či manželka dosáhnout svatosti? Proč taková „divná“ otázka? Schválně: kolik znáte svatých manželů v dějinách církve... Držím v ruce italsky psanou knížku „Svatí žijící v manželství“, která ve mně vyvolává právě tuto provokativní otázku. Svatí? Jistě! Jaké zástupy vzorů dokonalé lásky k Bohu nám církev předkládá! Ale svatí JAKO manželé? Počkejte, nechte mě přemýšlet.  Pro začátek pár čísel. Kolik procent všech dospělých věřících někdy vstoupí do manželství? To se v průběhu historie jistě trochu mění, ale bude to nepochybně drtivá většina. Řekněme něco kolem 95 procent. A teď si vezměme kalendář katolických světců a světic. O asi tisícovce z nich máme věrohodné historické údaje. A jak to bylo s jejich životním stavem? No, upřímně řečeno, je to samý papež, kněz, poustevník, panna a mučednice. Ti všichni tvoří dohromady asi 92 procent všech světců. Z tisícovky jen 75 někdy žilo v manželství (tj. těch zbývajících 8 procent). Z nich něco přes třicet byli králové, královny a jiní panovníci - a svatými jsou právě proto, že právě v této oblasti projevili velkou moudrost, víru a odvahu. To, že žili v manželství, jako by nebylo až tak důležité. Druhou skupinu, asi další třetinu, tvoří vdovy a vdovci, kteří se stali známými pro to, co vykonali až v tomto svém životním období. Zůstává nám kolem 15 manželů a manželek (1,5 % z 1000), kteří mohou sloužit jako vzor svatosti pro 95 % všech věřících, kteří zakládají rodiny. Nemáte pocit, že je něco špatně? Zdá se mi, že církev má vůči všem těm bezejmenným svatým manželům minulosti i současnosti veliký dluh. Lze žít svatě bez vzorů hodných následování? Jen stěží. Za povšimnutí stojí jedna pozoruhodná skutečnost: i když Maria a Josef, tyto dvě veliké postavy úsvitu dějin spásy, žily v legitimním, i když celibátním manželství, téměř nikdy se o nich nehovoří jako o „manželce“ a „manželovi“. Oba se prezentují téměř výlučně ve svém vztahu k Ježíši. A jejich vzájemný lidský vztah jako by neexistoval. A přitom toho spolu tolik prožili! Nedokážu si představit, že by Josef, „muž spravedlivý“, necítil vůči Marii ani stopu něhy a náklonnosti, úcty a lásky. Nedokážu si představit, že by Maria svému zákonnému manželovi nedůvěřovala, netoužila po jeho opoře a přátelství. Těmto věcem, zahaleným tajemstvím, nemůžeme nikdy porozumět. Ale znamená to, že by normální život rodiny z Nazareta nemohl být zdrojem inspirace i pro nás? V teologii platí jedno důležité pravidlo: existuje úzké sepětí mezi životem podle víry (morálkou a spiritualitou) a pochopením pravd naší víry (mystérii křesťanství). Jedno bez druhého nemůže v plnosti existovat. Z toho plyne, že pokud se chce církev nechat uvádět prostřednictvím Ducha svatého do „plnosti pravdy“, musí začít častěji a intenzivněji čerpat ze zdrojů spirituality manželského a rodinného života. Jestli „učiteli a učitelkami církve“ v prvních dvou tisíciletích křesťanství byli lidé v panenství a celibátu, nyní nastává doba učitelů, kteří naplno v Božím světle rozvíjejí „mystiku manželství“. Musíme se naučit chápat, co nám - můžeme-li to tak vyjádřit - o Bohu říká „obyčejné“ přebalování a kojení dětí, práce na zahradě, příprava oběda, společná modlitba, oslava narozenin i manželská sexuální intimita. Jinak z nás budou špatní teologové. A být špatným teologem znamená mít chybnou představu o Bohu i o člověku. To by byla skutečná tragédie. P. Karel Skočovský Ph.D. (Tob), Snubní tajemství (https://tob.signaly.cz/1010/je-mozne-zit-v-manzelstvi) Hana Školoudová

 Představujeme přerovská společenství . Františkáni v Přerově Rodina františkánského společenství, jinak také SFŘ (sekulárního františkánského řádu) v Přerově oslavila již 23 let trvání. Nyní má 12 profesních členů a několik tzv. přátel sv. Františka. Ve svých začátcích bylo ve společenství 6 a v pozdějším rozmachu 23 bratrů a sester. Počet bratrů a sester ve společenství různě kolísal. Přicházeli, když byli povoláni. Někteří se stěhovali za prací, a tak přecházeli do jiných společenství, i do prvního řádu, někteří řád opustili, jiné si přivolal Pán přímo k sobě. Společenství bylo vždy otevřené pro příchod či odchod nových tváří. Jak si Pán koho povolal. Život našeho společenství se skládá ze setkávání tzv. kapituly. Momentálně se setkáváme 1x měsíčně na faře v Přerově, většinou ve čtvrtek od 16 do 18 hodin. Podrobný rozpis je možné vyčíst v rozpisu akcí ve Slově pro každého. Při kapitule společně slavíme mši svatou s P. Gabrielem Kubíkem OFM, modlíme se, formujeme, sdílíme, chválíme a jednou ročně někteří z nás společně tráví čas na exerciciích. V dřívějších dobách, kdy bylo bratrstvo průměrem mladšího věku a nemocné kosti to dovolily, jsme pořádali tzv. vandry za Pánem plné nádherné nejistoty, co se bude dít za pět minut. Spát a jíst ze společného pod hvězdami. Na straně druhé, jistoty Boží přítomnosti a účasti. Většina společenství na tyto společně strávené chvíle vzpomíná dodnes a hodnotí je jako úžasná svědectví. Společenství slouží rada vždy volená minimálně na dobru 4 let profesanty - ministr (Jaroslava Vyhnánková), zástupce ministra (Eva Prinzová), sekretář (Veronika Rychtová), formátor (Petr Klimíček), pokladník (Eva Prinzová). Vlastní osobní život každého člena bratrstva pak je veden touhou žít jej v chudobě evangelia po způsobu svatého Františka z Asissi. A nakolik se toto jednotlivým členům františkánské rodiny daří, bývá dost často i tématem svědectví při společném sdílení a rozpravách. Samo sebou výjimkou jsou ovšem ti, kteří jsou již nyní svatí, a tak nemají potřebu chlubit se svými nezdary, které by jim ubraly na jejich svatosti. Ale také i vážně. Františkánské společenství je společenství rodinné - ne, že by se skládalo jen z rodin. Avšak každý člen společenství se snaží být druhému členu rodinou, a to dokonce i tehdy, je-li řádným rodinným příslušníkem. Pokoušíme se vztáhnout kus rodinného přijetí nejen na vlastní členy, ale i na církevní bratry a sestry a lidi vůbec. Na sobě se učíme, na druhých praktikujeme. Každý právě tam, kam ho Pán Bůh postavil či posadil. Protože nás stářím ubývá, máme samozřejmě snahu zůstat jako společenství otevřeni nově příchozím bratřím a sestrám. O tom kdo a kdy bude povolán ovšem rozhoduje Bůh sám a my se snažíme Mu v tom mnoho nepřekážet. I tak je za co děkovat. Bohu díky! Petr Klimíček, OFS


Strana 11

 Okresní kolo „Bible a my“ . Ve čtvrtek 27. listopadu 2014 se v Hranicích na Moravě konalo okresní kolo této dějepisné soutěže. Do Domu dětí a mládeže, který tradičně tuto soutěž hostí, se sjelo téměř 80 žáků a studentů základních a středních škol z okresu Přerov. Celá soutěž byla rozdělena do čtyř věkových kategorií a každá z nich měla své téma. V letošním roce se nejmladší zabývali Mojžíšem, 6. a 7. ročníky měly jako téma Pannu Marii, 8. a 9. ročníky Josefa Egyptského a středoškoláci si měli nastudovat Listy svatého Pavla. Všichni ale měli v soutěžním testu i otázky z všeobecného biblického, dějepisného a kulturního přehledu. Nejúspěšnějšími řešiteli a zároveň vítězi okresního kola se stali tito soutěžící: I. kategorie (3. - 5. ročník ZŠ): 1. Veronika KLESNILOVÁ, ZŠ Hranická, Lipník n B. 2. Klára ZAPLETALOVÁ, ZŠ Svisle, Přerov 3. Sára ASEEMOVÁ, ZŠ Osecká, Lipník n B. 4. Daniel RODE, ZŠ Loučka II. kategorie (6. a 7. ročník ZŠ): 1. Lukáš VLČEK z GYMNÁZIA Lipník n B. 2. Veronika POLÁCHOVÁ z Gymnázia Lipník n B. 3. Lenka ZDRÁHALOVÁ ze ZŠ a MŠ Střítež n Ludinou 4. Lucie MATLOCHOVÁ ze ZŠ Trávník, Přerov

III. kategorie (8. a 9. ročník ZŠ): 1. Jakub GOGELA z Gymnázia J. Škody, Přerov 2. Barbora KLESNILOVÁ z Gymnázia Lipník n B. 3. Klára TOLÁŠOVÁ ze ZŠ+MŠ Šromotovo, Hranice 4. Adam KOPEC z Gymnázia J. Škody, Přerov IV. kategorie (střední školy): 1. Markéta VLČKOVÁ z Gymnázia Lipník n B 2. Terezie MATLOCHOVÁ z Gymnázia J. Škody, Přerov 3. Kateřina KLESNILOVÁ z Gymnázia Lipník n B 4. Tereza PTÁČKOVÁ z Gymnázia J. Škody, Přerov

Všem vítězům blahopřejeme a přejeme jim hodně úspěchů v celostátním kole, které se bude konat 16. 3. 2015 v Hustopečích u Brna. Kéž třeba i nás tato soutěž opět povzbudí k další četbě a studiu Písma svatého.

Markéta Matlochová

V dnešních Rozhovorech přinášíme představení bratra Lukáše Krála. Od podzimu v Přerově slouží ve sboru Českobratrské církve evangelické jako vikář. Jedná se o dobu přípravy absolventů evangelické bohoslovecké fakulty k jejich samostatné duchovní službě, pod vedením faráře v určitém sboru. Jistě budeme mít možnost setkat se s ním např. na ekumenických bohoslužbách. Milí bratři a sestry, jmenuji se Lukáš Král a jsem čerstvým absolventem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Ke studiu jsem cítil jisté povolání, původně jsem se zajímal i o možnost studia speciální pedagogiky, kam jsem se rovněž hlásil. V mém záměru i počátcích studia mě velmi podporoval zejména můj dědeček, který bohužel na začátku mého třetího ročníku zemřel a i nadále mě jeho dobré rady, část jeho knihovny a jeho památka posilovaly i v nelehkých okamžicích studia. A i když jsem jistě prožil v průběhu studia různé etapy, v nichž jsem korigoval své prvotní představy a možná jisté probuzenecké nadšení, dvojí bohoslovecká praxe mne jen utvrdila v mém směřování ke službě. Obě dvě praxe mi zároveň pomohly v orientaci v oblastech, které jsem doposud neměl šanci poznat, ať se již jednalo o vězeňskou duchovní péči při první praxi, nebo domov s pečovatelskou službou a psychiatrickou léčebnu při praxi druhé. Mezi mé záliby patří zcela jistě četba, historie, zejména novodobá, hudba, dokážu (nikoli profesionálně) hrát na klavír a varhany, sleduji fotbal. Na vikářskou praxi v přerovském sboru se těším, prostředí sboru mě velmi příjemně překvapilo, jakož i přijetí bratrem farářem a jeho celková otevřenost. Těším se na práci ve společenství a doufám, že zde dokážu jednak naplnit své jisté představy, a na druhou stranu také získám poučení a podněty pro další práci v církvi. Převzato se svolením ze „Sborového hlasatele“ sboru ČCE v Přerově. Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Občan uvažuje cestou k lékaři

Petr Piťha

Každý občas navštívíme lékaře. Může jít o situaci, kdy jsme nemocní, nebo lékařské prohlídky, ať již doporučené, nebo povinné (dané zákonem, nebo nařízené v práci). Často nad tím ani nepřemýšlíme, považujeme to za běžnou věc. Pokud někdy sledujeme zprávy v televizi a dalších sdělovacích prostředcích, zaznamenáme také různé hodnocení zdravotnictví, systému péče o zdraví. Kniha P. Piťhy je shrnutím úvah o podstatě a principech jednání v jedné oblasti osobního a společenského života. Autor uvádí postupně historické souvislosti, které se týkají zdravotní péče a její organizace, i co přinesl vývoj během lidských dějin. Poukazuje na nebezpečí všech systémů, kterým je jejich nepřirozenost. „Přirozený je řád, který poznáváme v nejrůznějších organismech. Systém buď funguje, nebo také nefunguje. Protože ho tvoří omylní lidé, může být v různé míře chybný. Pak začne překážet a je-li silný, deformuje řád dění, které zvnějšku řídí. To pak vede k životu ve dvou světech. Skutečný svět a svět papírový, svět hlášení výkazů a kontrol.“ Autor se nevyhýbá ani nepříjemným tématům jako např. eutanazie a ukončení těhotenství. Poukazuje na odlidštění, ke kterému ve zdravotnictví dochází. Pacient je diagnózou, klientem (říkat zákazník se nehodí) a lékař zaměstnancem. Autor si všímá také chyb, kterých se dopouštějí jak pacienti, tak také lékaři. Kniha je psána s lehkým nadhledem a dobře se čte. Odpovědnost má nejen lékař, ale také pacient. Zajímavá je také myšlenka, že čím více se vytrácí obyčejná lidská mravnost a slušnost, potřebujeme další a další vyhlášky. Na závěr několik doporučení: Vždy ve zdravotnících a pacientech vidět a ctít člověka. Být zodpovědný za své zdraví. Nežádat nemožné. Uznat, že na světě nejsem sám, že tu jsou i jiní a ti tu nejsou jen k tomu, aby se mnou ve všem souhlasili, obdivovali mne a sloužili mi. Atd. Kniha vyšla v nakladatelství Poustevník v roce 2014. Jaroslav Branžovský Strana 12 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

PF 2015 Do nového roku 2015 přeji všem čtenářům našeho časopisu na prvním místě živou víru a pevnou jistotu, že nás neustále životem provází laskavý pohled našeho Boha. Také přeji dostatek naděje a důvěry, že nás Bůh obdarovává každý den znovu a znovu. Třeba jen malými obyčejnými věcmi a setkáními, ale také ty jsou dostatečným důvodem k radosti a vděčnosti. Povzbuzuji založit si sešitek, kam si takové malé radosti každého dne můžete zapsat a později se k nim znovu vracet. Já jsem to zkusil v minulém roce a byl jsem mile překvapen, kolik radostných momentů jsem během roku zažil. Bylo jich víc než 365. Poděkování a ohlédnutí za rokem 2014 Děkuji všem, kdo jste v minulém roce naše farnosti podpořili svými modlitbami, svojí konkrétní pomocí nebo svými finančními dary. Vám všem Pán Bůh zaplať. V minulém roce proběhla první část opravy kaple sv. Jiří v hodnotě 657.000,- Kč a jednalo se hlavně o opravu vnější fasády kaple. Děkuji za finanční pomoc Ministerstvu kultury 200.000,- Kč, Olomouckému kraji 200.000,- Kč a Statutárnímu městu Přerov 185.000,- Kč. Pokud se podaří získat dotace také v tomto roce, tak budou opravy kaple pokračovat. Z menších oprav: Na faře v Přerově pořízení nových vstupních dveří. V kostele na Šířavě modernizace ozvučení. První část opravy pramene pod nemocnicí. V Předmostí oprava schodů na faru, nový koberec v presbytáři, výměna reflektorů v presbytáři, oprava krovů střechy na faře, modernizace ozvučení v kostele. V rámci restitucí nebylo dosud našim farnostem vráceno nic. Změna financování církví se zatím našich farností nijak nedotkla. Účetní přehled hospodaření farností by měl vyjít v březnovém čísle časopisu. Do nového roku v obou farnostech vstupujeme s plusem a máme finanční prostředky na drobné opravy a na provozní výdaje. O Velikonocích bylo pokřtěno šest dospělých. Od listopadu je farní prodejna a knihovna otevřena každý den. Od září začala setkávání pro evangelizaci, při kterých vznikla myšlenka podělit se o zkušenosti života víry, jak se více dočtete na straně tři. Různé Vstupenky na farní ples se letos budou prodávat až do plesu v naší farní prodejně a nikoliv v předprodeji Městského domu. Zatím stále visí otazník nad organizací Dne rodin v Čekyni. P. Pavel Hofírek

Prodej vstupenek probíhá do pátku 23. ledna 2015 v prodejně na faře v Přerově každý všední den od 9:00 do 12:00 a od 14:00 do 17:00. ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ nabízí Josef Janšta, jáhen a katolický spisovatel Blíží se začátek vyučování. Ve třídě je nezvyklé ticho, protože hned v první hodině se bude psát písemka z matematiky. Děvčata i kluci si opakují vzorečky, Mirka s Luckou se zkoušejí navzájem a stačí se přitom pomodlit k andělům strážným, aby jim pomáhali. Do třídy vchází Libor, černovlasý štíhlý elegán. Volá na všechny: „Doufám, že se neučíte!?“ Kluci i děvčata dělají, že je učení nezajímá. Až na Mirku a Lucku, které dál pokračují v opakování. Obě se bojovně postaví, když přichází Libor k jejich lavici. Jsou o hlavu menší než on, ale poslouchat ho nemíní. Kdo chce znát pokračování děje, stačí, když pošle svůj mail nebo pošlou svůj mail jeho rodiče na adresu: [email protected], a bude se začátkem druhého pololetí pravidelně dostávat příběhy ke čtení. Doporučený věk čtenářů je 9/10 - 14/15 let. Josef Janšta je autorem řady knih pro děti a mládež, dále spravuje a nabízí web: http://josefjansta.opava.org Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 1, Leden 2015

Strana 13

Sbírka pro Ukrajinu Během listopadu mohli lidé po celé olomoucké arcidiecézi přinášet na všechny farní i oblastní charity teplé oblečení, deky, přikrývky apod., které v průběhu prosince byly dopraveny na Ukrajinu, kde pomohly tamějším obyvatelům. Do sbírky se zapojila i naše Oblastní charita Přerov, kde se celkem nashromáždilo 35 pytlů dobrého oblečení. Lidé přispívali věcmi v dobrém stavu, některé z nich byly zcela nové. Celkem bylo z naší arcidiecéze na Ukrajinu odvezeno kolem 30 tun věcí (bundy, kabáty, mikiny, teplé prádlo, deky apod.), které směřovaly k partnerské Karitas Kalomyja, Caritas Kyjv a Caritas Kharkiv. Darované věci putovaly z partnerských charit přímo k uprchlíkům ve východní části země a lidem v nouzi. Všem dárcům upřímně děkujeme a vyprošujeme hojnost Božího požehnání. Klub přátel Charity Charita jako organizace stojí na křesťanských základech a duchovní rozměr by v ní neměl chybět. Stejně tak by Charita měla být součástí farnosti, neboť z ní vychází a vyrůstá. K této vzájemné spolupráci a propojení (nejen s farností) chce přispět Klub přátel Charity. Je určen klientům, farníkům a všem podporovatelům a sympatizantům charitního díla. Zájemci se mohou hlásit u pastoračního asistenta OCH Přerov a vybrat si způsob, kterým chtějí přispívat:  Modlitbou – společnou i soukromou  Finančním či věcným darem  Dobrovolnickou činností – krátkodobou nebo dlouhodobou Člen se vybraným způsobem zapojí do pomoci Charity a má-li zájem, může se s ostatními členy pravidelně setkávat v rámci Modliteb za Charitu, které probíhají každý měsíc (po modlitbě následuje společné posezení a sdílení, případně se lze setkávat v jednotlivých obcích, které jsou pro členy dostupnější). Setkávání však nejsou povinná. Charita pravidelně členy Klubu informuje o novinkách, dění a aktivitách v Charitě. Vzájemně se tak budeme podporovat a motivovat na cestě pomoci druhým, která by měla být součástí života každého člověka. Za Oblastní charitu Přerov Emilie Šmídová

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Zamilovanost

Pavel Hofírek

Bůh daroval manželství všem lidem, ať jsou pokřtěni nebo ne. O tom hovoří tato publikace, která je určena věřícím i ateistům. Je z pera autora, přerovského kněze a děkana P. Pavla Hofírka. „Doba manželství na celý život končí“, četl jsem v čísle jednoho českého deníku koncem srpna. Podle statistik a výzkumu lidé dnes žijí individuálně své životní situace a celá společnost, tedy i rodiny, je v jakémsi rozštěpení, v jakési schizofrenii. Ostatně první část slova schizo – znamená rozpad, schizofrenie je pak duševní nemoc se ztrátou vztahu ke skutečnosti a schopnosti uvažovat. Mnozí lidé tak žijí v jakési monogamii, v nezdravých svazcích. A když už, tak je tento svazek pro mnohé spíše ekonomickou záležitostí, která uspořádává majetkové poměry. A jakmile se najde majetnější, starší či mladší jedinec, ten předchozí svazek – nesvazek jeden či druhý opouštějí. Jdou za vidinou, chimérou; budu se mít líp? A právě na tyto otázky se táže, odpovídá, polemizuje a naznačuje odpovědi autor publikace ve více než stu otázek, příkladů a odpovědí. Jsou zde probírány vztahy seznámivších se nebo i rodin i s kritikou do jejich vlastních řad. Kniha nutí k samostatnému myšlení, nazírá do větší hloubky lidských citů v širších souvislostech. Zároveň dává jakýsi řád, čelí chaosu nemyšlení jako pouze přívalu pocitů a soudů před poznáním, zaznívají zde třeba názorové rozpory a odpovědi na ně. Tento pohled je soustavný a nutí čtenáře k neustálému přemýšlení. Knihu nepřečtete najednou a nejednou si řeknete, to znám, to máme v rodině. Třeba názor na to, co to udělá s rodiči, když jim dcera (syn) přivede domů novou „známost“. Někteří jen a prvořadě zkoumají, jaké nebezpečí z toho může povstat (drogy atp.) a mnozí tím nová přátelství poškodí a nově navázané známosti úplně zničí. Naši kněží se často v časopise rozepisují o lásce (v Desateru) nebo o ní hovoří v kázáních. Známý psycholog C. G. Jung píše, že druhého můžeme milovat, jen když milujeme sebe. Nebo: kdo sám sebe nemiluje, nemůže milovat ani Boha, ani druhého člověka. Znamená to přijmout své bližní takové, jací jsou. Papež František nás povzbuzuje, abychom se všichni při své „vnitřní pouti“ nezapomínali vracet k „první lásce“, s níž Ježíš Kristus rozehřívá srdce každého, když ten v radosti přebývá s ním, koná jeho vůli, a když sdílí víru, naději a evangelní lásku. Kniha je k dostání v prodejně na přerovské faře. Přeji Vám hezké čtení a duchovní užitek. PaedDr. Rostislav Dočkal

Jarní tábor Sněženky

2. – 6. 3. 2015 (Přerov, Frýdek-Místek) Sněženky jsou jarní tábory s křesťanským zaměřením. Připravuje je táborové středisko Archa ve spolupráci s arcidiecézním centrem života mládeže v Rajnochovicích v týdnech jarních prázdnin, od pondělního odpoledne do pátečního poledne. Děti mohou prožít pohádkově laděné dobrodružství plné her venku i vevnitř a aktivit zaměřených na všestranný rozvoj. Duchovní program připravuje kněz, který je přítomen během celého týdne. Cena: 800 Kč (pro členy o. s. Sarkander 720 Kč) Informace a přihlášky: www.ado.cz/mladez Už nyní probíhá příprava letních Kontakt: [email protected], táborů. Informace najdete na T. S. Archa, Košovy 196, Rajnochovice 76871 www.ado.cz/sarkander/archa. telefon: 573 391 215, 734 435 174 Strana 14


 Vzpomínka na advent… . Když jsem promýšlel program České křesťanské akademie, přál jsem si využít adventní čas, aby byl tím, čím by být měl – časem zastavení se, zamyšlením nad životem a věcmi, které nás přesahují. Rozhodl jsem se proto navázat na tradici literárních adventů, která kdysi v Přerově existovala a věnovat jeden večer památce zapomenutého autora Václava Prokůpka a jeho tragického osudu. Další večer by pak vyvážil tento smutný příběh autorským čtením duchovní poezie kolínské básnířky Evy Šulcové. První večer bohužel překazilo počasí. Kvůli náhlé ledové kalamitě nejezdily vlaky ani autobusy a akce musela být zrušena. Když se blížil druhý večer Literárního adventu a všichni známí se začali omlouvat, že nepřijdou, začalo být zřejmé, že nepřijde nikdo. Připomínal jsem si slova jednoho přítele, který se mě ptal: „Proč děláš věci, které nikoho nezajímají?“ Nechtěl jsem akci rušit, protože pořád byla naděje, že přijde někdo, koho poezie zajímá. Paní doktorka Šulcová tedy přijela. Seděli jsme na Sonusu a povídali si. Pak jsem si uvědomil, že jsem zapomněl nechat dveře do sálu otevřené a když jsem je otevřel, stáli tam lidé, kteří opravdu přišli poslouchat poezii. Nakonec nás tedy bylo pět. Ve zhasnutém sále osvětleném pouze svíčkami adventního věnce a malou lampičkou začala paní doktorka číst své verše. A stal se zázrak. Chronos se změnil v Kairos. Čas všedního dne se proměnil ve slavnostní sváteční okamžiky, kdy se Bůh krásou dotýká lidské duše. Uvědomil jsem si, že to je advent, jak jsem si ho přál prožít. Paní doktorka Šulcová pak všem rozdala svou novou sbírku básní s vlastnoručním věnováním. Vzpomněl jsem si, co jsem odpověděl příteli, který nerozuměl smyslu mého počínání: „Protože pouze ekonomika lidi ke štěstí nepřivede.“ Farnost Šternberk a Hnutí modlitby matek Paní doktorka Šulcová mi pak další den poslala moc milý mail: Milý pane vás společně zvou na Kamile, včerejší komorní setkání s Vámi a s Vaší sestrou Jitkou jak nad básněmi, tak potom nad kávou bylo i pro mne velice krásné, bylo to vpravdě HROMNIČNÍ POUŤ MATEK ADVENTNÍ setkání církve putující! A mám radost a je mi ctí, že jsem se ve farním chrámu Zvěstování Panny mohla podílet na obnovení tak krásné ADVENTNÍ LITERÁRNÍ TRADICE Marie ve Šternberku MĚSTA PŘEROVA! Přeji Vám oběma, a také všem farníkům a ovšem předev sobotu 7. února 2015 vším všem třem posluchačům mých básní, požehnaný závěr Adventu a krásProgram pouti: né, pokojné Vánoce! Ať nás všechny Bůh obdaří zvláštní Vánoční milostí, se 9:30 h - modlitba radostného růžence kterou vstoupíme do Nového Roku. To vyprošuji pro všechny lidi, pro mé a příležitost ke svátosti smíření posluchače však obzvlášť, pozdravujte je, jsou průkopníky dobré věci! Těším 10:00 h - mše svatá s darováním svíce a se na příští čtení - třeba o Velikonocích, nebo za rok! Bůh Vám mocně ofěrou matek kolem oltáře, celežehnej! Kamil Šromota brant P. Vojtěch Kološ

12:00 h - polední přestávka 13:00 h - adorace a odevzdání jmen dětí do košíčku 13:30 h - závěrečné požehnání a zákončení pouti Srdečně zveme naše maminky k prožití společenství a k modlitbám za své děti.

 Prodejna „NA FAŘE“ .

Milí čtenáři, v listopadu jsme rozšířili, obohatili a nově otevřeli prodejnu náboženské literatury a duchovních předmětů na faře v Přerově. Jsme rádi, že jste mnozí při výběru dárečků pro vaše blízké a milé navštívili i naši prodejnu. Z Vašich ohlasů i z prodeje vyplynulo, že taková prodejna byla v Přerově zapotřebí. Chceme Vám i v letošním roce nabídnout naše služby a pozvat Vás k návštěvě prodejny „NA FAŘE“, která je otevřena vždy v pondělí až pátek v čase 9 – 12 a 14 – 17 hodin. Těšíme se na Vás a do nového roku všem vyprošujeme Boží požehnání a vše dobré. Alena Pizúrová Sobota 7.2. Neděle 8.2. Pondělí 9.2.

Středa 11.2. Čtvrtek 12.2.

Pátek 13.2.

16:30 15:00 19:30 17:00 17:30 18:00

Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, kostel

18:45 16:00 19:00 8:45 16:00 19:00 19:30 17:00 18:00 19:30

Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Troubky


Mariánské večeřadlo Den pro manželství, viz str. 10 Příprava mládeže na biřmování Adorace a setkání pro evangelizaci Biblická hodina s jáhnem Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Encyklika s kaplanem Kavárna pro seniory Setkání katechetů děkanátů Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Setkání s rodiči přípravy na přijímání Modlitby matek Modlitby Fatimského apoštolátu Valentýnský večer, viz str. 10 Děkanátní modlitby mládeže Strana 15

Sob

n

„ NA FAŘE“ Farní prodejna a knihovna na faře v Přerově je otevřena každý všední den dopoledne od 9:00 do 12:00 a odpoledne od 14:00 do 17:00.

Pátek 9.1. Sobota 10.1. Neděle 11.1. Pondělí 12.1.

19:30 9:00 19:30 17:00

Úterý 13.1.

17:00 Evangelický kostel

Středa 14.1.

16:00 Centrum Sonus 17:00 Husitská modlitebna

Čtvrtek 15.1.

8:45 Přerov, sv. Vavřinec 17:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 9:00 Centrum Sonus 20:00 Přerov, Měšťák 16:00 Pavlovice, fara 19:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 18:00 Centrum Sonus 9:00 Fara v Přerově 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 10:00 Pavlovice, fara 19:30 Fara v Přerově Slavnost Uvedení Páně do chrámu 16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 10:00 Pavlovice, fara 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 8:00 Přerov, sv. Vavřinec

Pondělí 19.1. Úterý 20.1. Čtvrtek 22.1.

Sobota 24.1. Neděle 25.1. Pondělí 26.1. Úterý 27.1. Středa 28.1. Čtvrtek 29.1. Pondělí 2.2.

Úterý 3.2. Čtvrtek 5.2.

Sobota 7.2.

Prosenice Centrum Sonus Centrum Sonus Armáda spásy

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Děkanátní modlitby mládeže Akce pro ministranty Příprava mládeže na biřmování Ekumenická bohoslužba Dnes večer není v Předmostí mše svatá. Ekumenická bohoslužba Dnes nemá modlitby Fatimský apoštolát. Kavárna pro seniory Ekumenická bohoslužba Dnes není v Přerově večerní mše svatá. Úklid kostela, skupina „A“ Adorace a setkání pro evangelizaci Setkání s rodiči přípravy na přijímání Modlitby matek Katecheze pro dospělé Náboženství pro dospělé Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „C“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Schůzka ministrantů Farní ples v Městském domě v Přerově Přednáška Centra pro rodinu, viz str. 10 Příprava mládeže na biřmování Biblická hodina s jáhnem Encykliky s kaplanem Přednáška Františky Böhmové, viz str. 10 Redakční rada časopisu Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Beseda Centra pro rodinu, viz str. 10 Modlitby matek Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Beseda Centra pro rodinu, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „B“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Ranní mše svatá

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Zdeněk Mlčoch, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 28. ledna 2015. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents