Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Leden 2007

Číslo 1 Ročník 13
Úvodník

P. Pavel Ryšavý


Liturgický kalendář
Rosteme ve víře


Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov


Fotografie z vánočního koledování
Sancto subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.


Rozhovory

Vyznání Mons. Josefa Hrdličky k jeho jubileu


Sociální učení církve Populorum Progressio


Dětské okénko


Stránka pro mládež


Adventní podvečery
Církevní památky

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách


Fotografie z Živého Betlému


Jen tak ve stručnosti
Světec měsíce sv. Antonín Veliký

… a mnoho dalšího…

Sousoší zobrazující křest Páně – kostel sv. Maří Magdaleny v Předmostí.

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Leden v liturgii Nový rok 2007 Nedávno jsem přečetl knihu – Poselství od protinožců. Je to kniha, kterou napsala americká lékařka žijící v Austrálii. Kniha je napsána strhujícím způsobem a popisuje zážitky lékařky uprostřed domorodého kmene. Jelikož lékařka hájila práva domorodců, kteří přijali život bělochů, dostala jednou velmi zajímavou odměnu – smí ( ale nic netuše! ) strávit několik měsíců a žít s domorodým australským kmenem, který putuje napříč australským kontinentem. Ve své knize popisuje vše, čím ji domorodý kmen nechá projít. Pozvolna je uváděna do tajemství života domorodého kmene. Nakonec je životem domorodců uchvácena tak, že nachází odpověď na mnoho svých otázek, které si kladla. Snad alespoň jednu historku, která mě oslovila a utkvěla v paměti. Když po celodenním putování jsme se shromáždili kolem ohně, zbyl čas i na některé otázky, které mně pomáhali přiblížit život domorodců. Jednou jsem vyprávěla, jak my, bílí lidé, slavíme narozeniny. Jak se upeče dort, na který se umístí počet svíček, pozvou se hosté, dávají se dárky – zkrátka jaká je to krásná oslava, plná radosti a smíchu. Když jsem takto oslavu narozenin popisovala, dostala jsem znenadání zvláštní otázku – „A proč to děláte?“ Byla jsem tou otázkou zaskočena. „Vy oslavujete něco, o co jste se nezasloužili! Slavíte den, kdy jste se narodili, ale o to, že jste o rok starší, k tomu jste ničím a žádným způsobem nepřispěli. Slavíte něco, co není vaší zásluhou. To, že jste starší, není vaší zásluhou.“ Trochu s ješitností, jelikož jsem byla zahanbena, jsem vyhrkla – „A co slavíte vy, když neslavíte narozeniny?“ Dostala jsem velmi poklidnou odpověď a tak jak už bylo zvykem i poučení: „My slavíme a oslavujeme událost našeho zlepšení. Slavíme den, kdy jsme se zlepšili, kdy jsme pokročili v dobrém!“ Strana 2

Pokračování na str. 13

1. 1. 2. 1. 3. 1. 6. 1.

Slavnost Matky Boží, Panny Marie sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve Nejsvětější jméno Ježíš Slavnost Zjevení Páně 6. leden je jako svátek Zjevení Páně označován v liturgických knihách již od 4. století. Tento den slavila církev původně památku narození a křtu Páně, později byla s tímto dnem spojována i vzpomínka na první Kristův zázrak v Káně Galilejské. Po stanovení slavnosti Narození Páně na 25. prosinec (r. 354) pojala římská liturgie tento den jako slavnost zjevení Krista pohanům, představovaným třemi mudrci: „Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna...“ (vstupní mešní modlitba). Ve východním pojetí převládla vzpomínka na Kristův křest. To se odráží v žehnání vody, jež se v byzantském obřadu koná 5. ledna večer. Texty připomínají, že křest zprostředkuje člověku „světlo poznání Boha, otevření bran ráje a osvícení světlem slunce spravedlnosti“. Proto je svátek zván také „slavností světel“ (ta fóta). Přestože mešní liturgie slavnosti Zjevení Páně se zaměřuje pouze na tzv. první zjevení pohanům - a křest Páně má vlastní svátek v neděli po Zjevení Páně - připomíná dnešní liturgie hodin i tzv. druhé a třetí zjevení (Kristův křest a zázrak v Káně Galilejské): „slavíme den proslavený třemi divy: dnes přivedla hvězda mudrce k jesličkám, dnes byla na svatbě proměněna voda ve víno, dnes chtěl být Kristus v řece Jordánu pokřtěn od Jana, aby nás vykoupil. Aleluja.“ (antifona ke kantiku Panny Marie „Magnificat“) V předvečer nebo v den slavnosti se koná žehnání vody (a soli), křídy, kadidla a případně i zlatých předmětů (křížky, medailky apod.). Voda se žehná na památku Ježíšova křtu v Jordáně, připomíná se význam vody jako znamení vnitřní očisty. Do ní se přidává požehnaná sůl na zvýraznění uzdravující a očišťující moci vody a schopnosti dát ve křtu nový život, a také jako symbol ochrany před zlem. Kropením touto vodou si připomínáme svůj křest, děkujeme za něj Bohu a vyprošujeme si jeho pomoc k životu podle křestních závazků. Žehnání kadidla a křídy je znamením víry a důvěry v Boží ochranu; žehnání zlatých předmětů připomíná, že naše „víra, naděje a láska mají být ryzí a drahocenné jako zlato“ (z obřadu žehnání) a svolává Boží pomoc pro boj se zlem a věrnou službu. Označování slavnosti Zjevení Páně názvem Klanění sv. Tří králů se objevuje v 7. stol. 7. 1. Svátek Křtu Páně „Ježíš se nechal pokřtít jako člověk ne proto, že by sám potřeboval očištění, ale aby posvětil vody.“ (sv. Řehoř Teolog). Svýma očima vidíme, že Ježíš je křtěný jordánskou vodou, ale ve skutečnosti je to naopak, Ježíš křtí vodu. Očišťuje ji a posvěcuje, aby se to, co se bude při křtu naznačovat na těle, dělo i v duši člověka. „Posvěcuje se přirozenost vody, jako by se učila omývat spolu s tělem i duši“ (sv. Jan Zlatoústý). Voda je nástrojem k očištění hříchů, posvěcení duše, zahnání démonů a nemocí (z modlitby k žehnání vody). Z nebe zazněl Otcův hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil, tebe jsem dnes zplodil“ (Mt 3,17, Lk 3,22). Bůh slyšitelně říká nad Ježíšem to, co ve chvíli křtu říká potichu nad každým člověkem. Křtem se totiž rodíme z Boha, jsme povýšeni do stavu jeho milovaných dětí. Ježíš přijímá Boží synovství pro nás. Je velmi důležité a zároveň krásné, že Bůh se tu dává poznat jako Trojice, jako tři navzájem odlišné Osoby v jednotě přirozenosti. Křest člověka je setkáním se všemi třemi Osobami, přijetím do jejich Společenství. Proto se křtí ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. (Podle časopisu Amen 1/97, Křest Páně u církevních Otců). „Při křtu se křesťan znovuzrozuje „z vody a z Ducha svatého“ (Jan 3,5). Obojí prvek patří k sobě, nemohou se oddělovat. V tom je síla svátostí. Omývání je symbol, obraz snahy očistit duši. Ale voda sama by nepronikla do srdce, kdyby se s ní nespojila moc Boží milosti, která nás omyje vnitřně. Sv. Jan křtil, tj. Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

13. 1. 17. 1. 18. 1. 20. 1. 21 .1. 24. 1. 25. 1. 26. 1. 28. 1. 31. 1.

symbolicky omýval lidi, kteří uznávali, že se potřebují očistit. To vyznání hříšnosti a snaha stát se lepším je už sama o sobě velká věc. Ale nemůže to stačit k tomu, abychom byli čistí před Bohem. Když Kristus poslal učedníky do celého světa, aby křtili (Mt 28,19), slíbil jim, že bude s nimi a že jim pošle Ducha svatého. Ten pak dá jejich křtu zvláštní moc, svátostnou sílu. Podobně tomu je i u ostatních svátostí a v jistém smyslu při všem našem jednání. Přísloví říká: Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje. Obrazně řečeno všechno, co děláme, je léčení. Chceme se udržet při životě, zlepšit svou situaci, ve zdraví se dočkat dlouhého věku. „Léčíme se, ale uzdraví nás jenom Boží pomoc, jenom když Bůh pomůže tomu, kdo se přičinil.“ (P. Tomáš Špidlík) sv. Hilarius z Poitiers, biskup a učitel církve sv. Antonín Veliký, opat Panna Maria, Matka jednoty křesťanů sv. Fabián, papež a mučedník a Šebestián, mučedník sv. Anežka Římská, panna a mučednice sv. František Saleský, biskup a učitel církve Svátek Obrácení sv.Pavla, apoštola sv. Timotej (Bohuslav) a Titus, biskupové sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve sv. Jan Bosko, kněz Jaroslav Branžovský

Liturgie a používání různých gest, znamení a symbolů

Řeč, symbol, znamení, gesto a znak jsou podstatné prvky liturgie (bohoslužby), bez nichž se liturgie neobejde. Liturgie se také neobejde bez přírodních prvků, jako jsou: voda (křest; přidává se do vína), chléb (látka nutná k proměňování), olej (látka určená ke svěcení; k udělování svátosti pomazání nemocných; k mazání katechumenů), oheň (velikonoční oheň; používá se při slavení vigilie Seslání Ducha svatého)… Různá gesta, pohyb a postoje mají v liturgii své místo: např. mlčení. Tato znamení jsou podstatným prvkem pro liturgii a určují její znakový a tudíž expresivní charakter. Podstatou symbolu je skutečnost, že neviditelné se zjevuje ve viditelném. Bůh byl a stále pro nás zůstává nepochopitelným a neuchopitelným tajemstvím. Že můžeme slavit liturgii a hmatatelně se setkávat s Bohem je jen Jeho zásluhou. Bůh se nám nabízí skrze lidsky dostupnou kategorii.

Znakovost v liturgii má své opodstatnění: teologické a antropologické
Teologické, jejíž základem je skutečnost vtělení Ježíše Krista a fakt, že každá svátost je symbolem: - Kristus jako Ur-sacrament (prasvátost). V něm se pojí rovina božská i lidská (viditelná i neviditelná). Kristus je symbolem Otce, obrazem neviditelného Boha, ikona Boží. - Církev je Grund-sacrament (základní svátost). Církev jako viditelné společenství je svátostí Krista, její viditelná existence je znamením přítomnosti Krista a jeho spásonosné činnosti ve světě. - Jednotlivé svátosti (7 svátostí). Svátosti jsou viditelná znamení neviditelné Boží milosti.
Antropologické, kde člověk jako tělesná i duchovní bytost je v oblasti komunikace odkázán na viditelná znamení. Při komunikaci se nejedná jen o nějaká znamení, ale jedná se o celý systém znamení a znaků, jež jsou podmíněny kulturou. Všechna gesta a znamení jež člověk používá mají i vyšší smysl, nejsou jen prvky komunikace, poukazují na skryté věci, v tom liturgickém chápání mají sakramentální charakter. Člověk nejen používá symboly, ale vytváří je, mění a čte. Velmi důležitá je v tomto směru výchova a vzdělávání ohledně správného pochopení těchto prvků používaných při vysluhování svátostí.

Gesto, znak – znamení a symbol mají zdánlivě stejný význam. Rozlišme si, jak správným způsobem chápat tyto pojmy: Gesto - lidský projev, lidská činnost nebo postoj, posunek. Znak, znamení - v přirozeném řádu poukazují svojí podstatou na přítomnost skutečnosti, kterou představují. Poukazují na svoji podstatu jež obsahuje nějaké sdělení. Symbol - poukazuje na skutečnost, která není podstatou dané materie. Slovo symbol pochází z řečtiny a v překladu znamená spojit, dát dohromady. Toto slovo se rodí ze zkušenosti Řeků, kdy nějaký zástavný předmět se rozlomil na dvě poloviny a každá strana si ponechala jednu polovinu. Následně, kdo se poukázal danou polovinou, měl právo uplatňovat své nároky. Daný předmět - symbol - který je jen polovinou reality a poukazuje na tu druhou, tudíž na celou realitu – zde se rodí lidská naděje. Symbol, poukazující na druhou polovinu se stává něčím přirozeným, člověk jenž takto žije – vidí svoji budoucnost jako polovinu své přirozenosti k níž tíhne, žije přirozeně. Může nastat i to, že symbol přestane být symbolem, izoluje se a již nepoukazuje na druhou polovinu. Obě dvě poloviny se stanou na sobě nezávislými. Jedná se o roztržení, izolaci. Velmi výstižně toto rozdělení charakterizuje řecké slovíčko jehož českým ekvivalentem je označení ďábel. Symbol přináší požehnání, diabolon prokletí. Připravil jáhen Jindřich

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Strana 3

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov…

Pravidelné aktivity v Pavlovicích na faře Klub seniorů – LIMA - zvyšování kvality života ve stáří 1x za 14 dní v pondělí od 9,45 do 11,15 hod. - Další setkání – 8. 1. (výjimečně se uskuteční odpoledne od 16,30 hod.) - dále 22. 1., 5. 2., 19. 2., 5. 3., 19. 3., 2. 4., … Spolčo mládeže – 1x měsíčně – pátek - 17,30 – 20,30 hod. Spolčo dětí – každý pátek od 15,30 do 17,30 hod. Setkání chlapů – 6. 1. od 18 hod. - téma – Čtyři archetypy muže 27. 1. – výlet na běžkách – dle sněhových podmínek – Helfštýn nebo Hostýnské vrchy – sraz v 9 hod. v Pavlovicích u fary Klub maminek – setkávání maminek s malými dětmi - každou středu od 8,30 do 11 hod. (kromě svátků a prázdnin) Břišní tance pro začátečnice – každé úterý od 19 do 20 hod. - začne od 16.ledna Cvičení dívek a žen –„Pro radost z pohybu“ – čtvrtek od 19 do 20 hod. – od 18. ledna Kavárna pro každého – od 11. ledna – každý čtvrtek po mši sv. od 17,15 do 19 hod. – možnost setkávání a popovídání si u kávy a čaje – pro všechny generace Kavárna nejen pro maminky – od 12. ledna – každý pátek od 15,30 do 17,30 hod. – možnost setkávání maminek, i těch, které už chodí do práce a nemohou chodit na ranní kluby maminek. Pro malé děti hrací koutky, pro větší děti program v rámci spolča dětí. Srdečně jsou zváni i tátové. Brigády na malování fary – 9. – 13. ledna – každá šikovná ruka vítána – nabídky pomoci volejte na tel. 739 245 905

Začátkem ledna bude umístěna nová velká vývěska v centru Pavlovic - u odbočky ke kostelu – zde budou aktuální informace z Centra pro rodinu i farnosti dostupné všem místním i okolním obyvatelům.

Farnost Beňov Klub seniorů – LIMA - 1x za 14 dní v pondělí od 8 hod. v zasedací místnosti na OÚ. Termíny na leden a únor – 15.1., 29.1., 12.2., 26.2. (případné změny budou na vývěsce u kostela) Centrum pro rodinu děkanátu Přerov, Pavlovice č.5, 751 11 Kontakty - e mail: [email protected] tel. 739 245 905, 775 110 458 Číslo účtu: 2095418790/300 ČSOB, a.s.

Farnost Domaželice Klub seniorů – LIMA - 1x za 14 dní v pondělí od 10 hod. na faře. Termíny na leden a únor – 15.1., 29.1., 12.2., 26.2. (případné změny budou na vývěsce u kostela) Klub maminek - na faře - každý čtvrtek od 16 hod. i s dětmi. – aktuální program bude umístěn ve vitríně u kostela i v místních obchodech. V úterý 26. 12. 2006 po mši svaté se v Předmostí v kostele sv. Maří Magdalény konala Vánoční besídka u Betléma, kterou si připravily děti z náboženství společně se svou paní katechetkou.

Také v Přerově v kostele sv. Vavřince se v pondělí 25. 12. konalo Setkání u Betléma, které připravil dramatický kroužek.

Strana 4

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Sto padesát metrů od Petrova stolce Za téměř dvoutisícileté trvání katolické církve se všeobecné neboli ekumenické koncily sešly celkem dvaadvacetkrát: v Římě, Malé Asii, severní Itálii, Německu a jinde. Trvaly od několika měsíců až po nejdelší osmnáctý Tridentský koncil (1545-1563). Proto když 2. ledna 1959 v Římě papež Jan XXIII. dosti nezřetelným hlasem s nevinnou tváří prohlásil k užaslé a ohromené skupině kardinálů, že oznamuje svým biskupským bratřím velkou radost, že svolá koncil, zavládlo vzrušení. 25. ledna potom ohromil církev a celý svět veřejným oznámením o svolání II. vatikánského koncilu. Kardinál Giovanni Battista Montini – který se po Janu XXIII. stane sám papežem a dovede onen koncil ke zdárnému konci – zatelefonoval svému příteli, že si zřejmě neuvědomuje, „že strká prsty do vosího hnízda“. Papež Jan XXIII. měl totiž na mysli koncil, jaký ještě církev neviděla. Chtěl církevní sněm, který by byl více pastorační a evangelizační než právnický a dogmatický. Představoval si otevřenou diskuzi, která by vyústila v to, jak obnovit křesťanskou víru jako způsob života, jak navázat dialog s moderním světem, jak šířit v moderní technické době pravé poselství evangelia – prostě ač to zní jako klišé – otevřít okna církve modernímu světu. Po obtížném přípravném období od 2. ledna 1959 do zahájení II. vatikánského koncilu 11. října 1962 skončila první ze čtyř částí zklamáním. Mnozí se domnívali, že konec koncilu je blízký a zatím to byl pouhý začátek. Zjednodušený výklad, jak tato část dopadla, je ten, že dělící čára koncilních sporů oddělovala „liberály“ a „konzervativce“. „Liberálové“ nakonec zvítězili i přes neústupnost „konzervativců“. Navzdory zjednodušení se prosadila slova papeže Jana XXIII. ze zahajovacího projevu a byla v dalších částech rozvíjena. „Katolicismus“, uvedl papež, „léčil přístup k modernímu světu příliš mnoho odsuzováním a příliš málo milosrdenstvím. Teologii církve, její studiu Písma svatého, její způsob uctívání a její přístup k dnešní politice je nutno posunovat vpřed“. Potom Jan XXIII. zemřel na svatodušní neděli (3. 6. 1963, dnes již blahoslavený – pozn. aut.) Pak přišla volba nového papeže Pavla VI. (kardinála Montiniho – 21. 6. 1963) jiného člověka, velmi vnímavého, intelektuálního, obeznámeného s kurií i její diplomacií, člověka, který věděl, co se započatým koncilem a pro co se rozhodnout. A tak koncil pokračoval 29. 9. 1963 – 4. 12. 1963 druhým zasedáním. Biskup Karol Wojtyla byl v Římě ubytován u polských biskupů na vysokoškolské koleji. Část

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (8. pokračování) celé delegace ale bydlela v Polském institutu na Via Pietro Cavallini, kde měl apartmá i polský primas kardinál Stefan Wyszyński. Karol, bydlící na koleji, zpočátku neměl ani stálý pokoj. Bydlil jednou zde, podruhé tam. Teprve ke konci koncilu měl trvalé apartmá v Polském institutu i on. Wojtyla se zúčastnil všech zasedání II. vatikánského koncilu jako aktivní účastník, který veřejně vystupoval na zasedáních, byl členem pracovních skupin, které redigovaly koncilní dokumenty a hovořil do Radia Vaticana. Měl i příležitost setkat se s přáteli, z nichž například Jerzyho Klugera, bývalého spolužáka z Wadowic, neviděl od chvíle, kdy vypukla druhá světová válka. Jerzy Kluger nyní pracoval jako inženýr v Římě. Wojtyla se tak během koncilu seznámil opravdu důkladně s Římem, ale navštívil i Svatou zemi. Celkem 10 dnů se procházel po stezkách, kudy chodil Ježíš, sedával na úbočích, kde Ježíš kázal a modlil se na místě, kde Ježíš umíral. Karol udržoval písemný styk se svou diecézí, například z Betléma psal krakovským kněžím, jak „zazpívali polští biskupové několik koled u jeskyně Narození Páně.“ Prostřednictvím Tygodnika powszechnyho to vešlo v Polsku ve známost. Procházka podle galilejského pobřeží, odkud se vydal na cestu za Pánem apoštol Petr, udělala na Wojtylu jedinečný dojem. Teď, když na koncilu pracoval nejdříve s papežem Janem XXIII. a potom s Pavlem VI. a trávil hodiny v bazilice sv. Petra, jen pár kroků od apoštolova hrobu, si ve vší hloubce uvědomil, co Petrův úřad pro církev znamená – a co tento úřad vyžaduje od člověka, který jej zastává. 11. října 1962 byl střední uličkou největší světové křesťanské baziliky sv. Petra (pojme až 60 tisíc věřících – pozn. aut.) na papežských nosítkách sedia gestatoria přinesen papež Jan XXIII., aby zahájil II. vatikánský koncil. Po obou stranách uličky se zvedalo deset řad sedadel, které pojaly všech 2540 biskupů, účastnících se zahájení koncilu. Jak příslušelo Wojtylovu mládí a relativně nízké církevní hodnosti, titulární biskup z Ombi a kapitulní vikář z Krakova seděl hned vedle hlavního vchodu ve střední řadě, tedy asi 150 metrů od papežského oltáře, od stolce sv. Petra. Tyto jakési tribuny s židlemi, potažené tmavě zelenou látkou, měly u každé židle pult a klekátko. Každý koncilní otec měl své pevné místo. Pořadí se určovalo podle důstojnosti a věku v úřadě, takže všechny národy i národnosti zde byly promíchány. Například vedle Karola seděl obr s vousy a černou kapucí, černí biskupové Afriky a jiní, píšící na kartičky arabským písmem. Biskupové evropských zemí tvořili jen třetinu delegátů, ze Severní a Jižní Ameriky pocházela asi třetina a poslední část tvořili příslušníci jiných zemí a světadílů. Přítomni byli i pozorovatelé odloučených křesťanských církví. Plenární zasedání začínalo denně v 9 hodin mší svatou, potom byla přinesena vzácná evangelní kniha a vystavena po celou bodu jednání. Všichni se pomodlili koncilní modlitbu: „Adsumus – Zde jsme, Pane, a prosíme: Přijď.“ Generální sekretář vyzval všechny osoby bez práva účasti, aby opustily baziliku. Začaly referáty, intervence, hlasování. Každý řečník měl k dispozici 10 minut, slovní znění musel dodat již 3 dny předem. Svoboda výměny názorů byla neomezená. V 11 hodin byla krátká přestávka. Jednání končilo kolem poledne modlitbou Anděl Páně a dvouapůltisícihlavý zástup biskupů se rozlil přes schody na náměstí sv. Petra jako moře fialových, bílých a tu a tam zcela tmavých květin. Podstatná část jednání a upřímná mezilidská komunikace se odehrávala ihned nato ve dvou kavárnách naproti sv. Petru, kterým se okamžitě začalo říkat Bar-Jon a Bar-Micva. Obědy, večeře, různé přednášky a jednání z očí do očí se konaly zde nebo potom v církevních domech a římských seminářích, kde většina biskupů bydlela. Byla tedy další příležitost diskutovat o věcech tak, jak by se

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Strana 5

v aule jen málokdo odvážil. To vše dotvářelo neformálně koncilní jednání. A co biskup Wojtyla? Na prvním zasedání koncilu na podzim roku 1962 se zapojil krátkou intervencí, která odrážela jeho osobní pastorační zkušenosti. Naléhal, aby přepracovaní liturgie křtu vyzdvihovala povinnost rodičů a kmotrů vést dítě k víře. Ve vztahu k mariánské teologii tvrdil, že musí přispívat k tomu, aby církev byla více představována jako učitelka než matka. Na druhém zasedání koncilu na podzim roku 1963 Wojtyla promluvil během debaty o církvi jako o „Božím lidu“. Řekl, že každý pokřtěný křesťan je povolán ke svatosti, což není výsada duchoven-

Rozhovory

stva či církevní hierarchie, nýbrž určení všech, jež Kristus posvětil pravdou, aby mohli být posláni do světa. V té době již stanovil papež Pavel VI. jmenování Karola Wojtyly arcibiskupem na 30. prosince 1963, veřejně pak to oznámil 20. ledna 1964. Wojtylovo jmenování a schválení v Polsku totiž ovlivňovali jistí lidé. Jak? Třeba tak, že mělo celkem osmnáctiměsíční zpoždění… (pokračování příště)

Připravil Rostislav Dočkal

Dnes vám přinášíme krátké vyznání Mons. Josefa Hrdličky, jehož heslem se stalo „Vos dixi amicos“ (Nazval jsem vás přáteli) V lednu se dožívá životního jubilea 65 let.

Narodil se ve Velkých Opatovicích 19. 1. 1942. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole a pak pracoval jako pomocný dělník. Pro své náboženské přesvědčení nebyl doporučen k vysokoškolskému studiu. To zahájil až v roce 1967 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a ukončit na CMBF v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 1. 7. 1972. Jmenován titulárním biskupem thunudrumským a pomocným biskupem olomouckým byl 17. 3. 1990. Biskupské svěcení přijal 7. 4. 1990. V ČBK zastává funkci předsedy komise pro liturgii.

Poznal jsem krásné dětství, i když jsem vyrůstal v chudobném prostředí a v době, kdy končila válka a začala dosti těžká doba útlaku. Byl jsem obklopen prostředím lásky rodičů a pevné víry v Boha. I když jsem se později kvůli své víře nemohl dostat ke studiu na vysoké škole a musel těžce pracovat v různých továrnách, řídil jsem se větou, které mě často maminka povzbuzovala: „Nic si z toho nedělej, Pán Bůh je nade všechno.“ A to je úžasná, skálopevná životní pravda. Biskupská a kněžská služba mi dává na jedné straně pocit velkého, ničím nezaslouženého štěstí, že mohu být tak blízko Bohu a sloužit mu, ale na druhé straně je to pocit obrovské odpovědnosti, protože sám Ježíš říká: „Komu se více svěřilo, od toho se bude více vyžadovat.“ Žiji tedy v jakémsi napětí mezi štěstím a bázní, ale právě to mi pomáhá růst v pokoře. Myslím, že pokud jsem se něčeho vzdal – myslím tím lásku k ženě, dětem, vlastní rodině – daleko více jsem získal. Nikdy jsem nelitoval a nikdy bych s nikým neměnil. Ježíš opravdu plní, co slíbil, když řekl apoštolům, že ti, kdo pro něj opustí všechno, stokrát více dostanou. Zcela jistě můj život obsahuje i tvrdší a těžké chvíle, ale vnitřní radost z toho, že vím, komu jsem uvěřil a nabídl se mu do služeb, je daleko větší. A to za všech okolností. Třeba když vidím mladé lidi, dívky a chlapce, ve chvíli, kdy jim uděluji biřmování. Jejich odhodlaný pohled a stisk ruky vyzařuje velké možnosti, které chce právě Duch svatý probudit a rozvinout v jejich životě. Ale je to i pohled na děti, na rodiny, na obětavost jejich rodičovské lásky. A také jsou to jistě senioři a lidé nemocní, kteří dovedou svou odevzdaností proměňovat ve světlo různé obtíže a stíny svých nemocí a křížů. Křesťan a tím spíše biskup jsou hlasateli radostné zvěsti a nemohou si dovolit žít bez radosti. Když všude, i sám v sobě, objevuji sklony egoismu, povrchnosti, vlivu konzumní doby, která nás chce strhnout od věcí Božích směrem k hmotě, tělesnosti a sobectví. Zde cítím rozhodující výzvu k boji. Samozřejmě našimi zbraněmi jsou poctivá denní modlitba, čerpání síly ve svátostech a práce, která nepočítá oběti. Stále více cítím, že nestačí jakási „kompromisní víra“, neboli balancování mezi Bohem a nabídkami světa, ale jednoznačná odvaha ke svatosti života. Sebevyvlastnění, sebedarování, láska, která nehledá sebe, všechno vydrží a nikdy nepřestává. Onehdy jsem z lešení na věži katedrály mohl přehlédnout celou diecézi od nejsevernějšího místa (Králický Sněžník) až po nejjižnější (Velká Javořina). Byl to úchvatný pohled. Zároveň jsem si uvědomil, že poté, co skončíme opravu celého vnějšího pláště katedrály, čeká nás mnohem náročnější obnova toho živého chrámu, o kterém říká Písmo: „Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy !“ I v něm je mnoho živých kamenů uvolněných, rozviklaných, narušených, hrozících odpadem, které je třeba očistit, pevně zasadit. Tato práce je mnohem náročnější a nikdy nekončící. Ale máme jistotu, že Pán je s ná-mi a povede nás. Nejlepší přání jsou ta, která odvodíme přímo z Božího Slova. Klíčová věta Vánoc zazněla z nebe: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. – Aby byl na zemi pokoj, musí být nejdříve vzdávána sláva Bohu. Bez Boha není život, ani člověk, ani pokoj, ani budoucnost. A pak je třeba se snažit o to, aby v našem životě On mohl mít zalíbení. Cestu nám ukázal. Cestou je On sám a my víme, komu jsme uvěřili. K životnímu jubileu přejeme otci biskupovi Josefu Hrdličkovi mnoho Božího požehnání a darů Ducha svatého pro jeho další službu Bohu a lidem. Za životní vyznání děkuje otec Tomáš Strogan Strana 6

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Sociální učení církve POPULORUM PROGRESSIO Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů ze dne 26. března 1967 Předmluva k encyklice Populorum progressio Encyklika je věnována mezinárodnímu rozvoji. V úvodu papež zdůrazňuje světové rozměry sociální otázky. Papež Pavel VI. navštívil ještě před svým zvolením Latinskou Ameriku i Afriku a mohl se na vlastní oči přesvědčit, s jakými obrovskými těžkostmi se tyto země potýkají. Ve snaze napomoci řešení těchto nesmírných problémů založil zvláštní papežskou komisi – Iustitia et pax (Spravedlnost a mír), která má podporovat rozvoj chudých národů. Název je zároveň i programem. Bohaté národy bohatnou a chudé se stávají ještě chudšími. To vyjádřil teolog Karl Rahner: „Osobně sice nekrademe, ale účastníme se kolektivní krádeže, protože struktury už jsou takové, že v hospodářsky vyspělých zemích žijeme na útraty chudých a stále více se obohacujeme, zatímco miliony lidí v rozvojových zemích umírají hladem.“ Sociální konflikty nabývají světových rozměrů. To je živná půda pro utopie a mesianismy všeho druhu, jejichž následky jsou pro lidstvo katastrofální: násilné reakce chudiny, revoluce, zmatky a nakonec totalitní ideologie. Papež připomíná tři povinnosti bohatých zemí: - povinnost solidarity, sociální spravedlnosti a lásky vůči všem. Evropské země se uzavírají dovozu z rozvojových zemí, kterým tak uniká více než dvojnásobek toho, co dostávají v rámci rozvojové pomoci; bohaté země vyvážejí výrobky zhodnocené vlastní prací, zatímco chudé země jsou nuceny vyvážet převážně suroviny, jejichž ceny neustále klesají. „Nynější situaci je třeba čelit s rázností, její nespravedlnosti je nutno zahladit a sprovodit ze světa. Rozvoj vyžaduje odvážné a zásadní změny. Bez odkladu je nutno podniknout naléhavé reformy. Každý ať se na nich velkodušně podílí. … “ Sociální otázka má dnes světové rozměry Rozvoj národů sleduje církev pozorně, především těch, které se chtějí vymanit z hladu, bídy, nemocí a nevzdělanosti. Po skončení II. vatikánského sněmu církev ještě hlouběji zvážila, co je v této věci požadavkem evangelia Ježíše Krista a došla k závěru, že jí přísluší dát se ještě více do služeb lidí. Ve svých encyklikách papežové Lev XIII., Pius XI., Jan XXIII. a papež Pius XII. vysvětlovali sociální otázky své doby ve světle evangelia. Dnes nejvíc záleží na tom, aby všichni byli přesvědčeni, že sociální otázka nabyla světových rozměrů. Národy trpící hladem volají s nářkem o pomoc k národům, které mají blahobyt.

I.část Za všestranný rozvoj člověka Podstata problému V dnešní době touží lidé po tom, aby měli lépe zabezpečenou obživu, zdravotní péči a stálé zaměstnání. Aby byli bezpečni před každým útlakem, svobodni od všeho zrůdného, co narušuje lidskou důstojnost a mohli se den ode dne lépe realizovat, aby byli vzdělanější, aby mohli více pracovat a učit se. Zatím vidíme, že velká jejich část žije v podmínkách, které jim v jejich spravedlivých požadavcích přinášejí frustraci. A dále – národy, které nedávno dosáhly sebeurčení, samostatnosti, si logicky přejí, aby k dosažené politické svobodě přistupoval také sociální a hospodářský pokrok důstojný člověka a ve společenství národů aby zaujali místo, jaké jim patří. Jistě je třeba přiznat, že koloniální mocnosti často sledovaly pouze svůj vlastní zájem, a když odešly, mnohdy za sebou zanechaly labilní ekonomiku, která byla závislá na pěstování jen jednoho druhu plodin, jejichž ceny jsou vystaveny náhlým výkyvům. Struktury, které tam byly vytvořeny, byly sice nedokonalé, ale přesto umožnily ústup negramotnosti a chorob, založení infrastruktur a zlepšení existenčních podmínek. Ponechá-li se společenské uspořádání ve světě svému běhu, pak jeho mechanismus nepovede k odstranění nerovnosti mezi národy, ale k jejímu zhoršování. Bohaté národy se těší rychlému rozvoji, kdežto chudé se rozvíjejí jen pomalu. Nerovnováha se zvětšuje. Jedny vyrábějí vzhledem ke svému počtu obyvatel nadbytek potravin, druhým zase nedůstojně chybějí. Sociální konflikty v současnosti nabyly světových rozměrů. Silný neklid se zmocnil chudých tříd v zemích, které se industrializují, rozšířil se nyní i do zemí s hospodářstvím téměř výhradně agrárním. Zemědělské obyvatelstvo si také uvědomuje svou nezaslouženou bídu. K tomu ještě přistupuje pohoršení,

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

že existují křiklavé rozdíly nejen ve vlastnictví majetku, ale ještě více ve vykonávání moci. V některých zemích si hrstka vyvolených žije v přepychu, kdežto chudí, rozptýlení po venkově úplně postrádají jakoukoli možnost osobní iniciativy a odpovědnosti a žijí často v životních a pracovních podmínkách nedůstojných člověka. K tomu je třeba přidat střety tradičních civilizací s tou, která se v poslední době prosazuje v průmyslovém světě. Nepřizpůsobivé struktury téměř zanikají. A tak zatímco starší lidé se domnívají, že život jednotlivců i rodin se má držet v často úzkém rámci tradičních mravů a mají za to, že se od nich dnes nemá ustupovat, mladší se od těchto mravů distancují a pokládají je za zbytečnou překážku kýženého rozvoje k novým společenským vztahům. Konflikt generací se tak zostřuje k novému dilematu. Buď si uchovat zvyky a víru předků, ale zříci se pokroku, anebo se otevřít technice a civilizací, která přichází zvenčí, ale odhodit s tradicemi též jejich bohatství po stránce lidské. Opravdu vidíme, že mravní, duchovní a náboženské opory z minulosti se příliš často problematizují, aniž je dostatečně zaručeno začlenění do nového světa. V tomto zmatku se někteří lidé dávají strhnout velikými, ale klamnými sliby těch, kteří se stavějí na odiv jako další mesiášové. Kdo nevidí nebezpečí, která odtud plynou – násilné jednání lidí, povstání, upadnutí do totalitních ideologii? Před závažností tohoto problému nemůže nikdo utéci. Církev a rozvoj Misionáři spolu s kostely stavěli také nemocnice a útulky, školy a univerzity. Učili domácí obyvatelstvo, jak co nejlépe využívat zdrojů své země a tak je často chránili před hrabivostí cizinců. Jejich práce, jako každá jiná lidská práce nebyla vždycky dokonalá. Přesto dovedli tamější formy života nejen respektovat, ale i rozvíjet. V mnoha zemích patřili k průkopníkům hmotného pokroku a kulturního vzestupu. Nynější světová situace žádá společnou činnost všech, počínaje novou a jasnou koncepcí v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a duchovní. Církev je založena, aby už zde na zemi ustanovovala nebeské království, proto hlásá, že tyto dvě oblasti jsou od sebe odlišné, že moc církevní a občanská jsou každá ve svém řádu svrchované. Církev žije v dějinách, musí tedy zkoumat znamení doby a vykládat je ve světle evangelia. Touží pomoci lidem dosáhnout plného rozvoje, a proto jim nabízí, co má vlastního – celistvý pohled na člověka a jeho záležitosti. (pokračování příště) Připravil Fr. Adamík

Strana 7

Dětské okénko

Milí chlapci a děvčata! Do nového roku 2007 vám přeji mnoho radosti z přátelství s Ježíšem Kristem a mnoho darů, které Bůh dává ze své lásky. Těch darů je moc a Bůh je ten nejlepší Otec, který nás nikdy neodsoudí, ale stále má pro vás připravenou svou dlaň k pohlazení. Vánoce byly pro vás určitě krásné a jste plní zážitků, o kterých si se spolužáky bude jistě vyprávět. V dnešním dětském okénku najdete texty, se kterými se setkáte v měsíci lednu - buď v kostele, nebo v náboženství.

Mimořádný jáhen Jmenuje se Jacques Lebreton. Žije ve Francii. Jako mladý muž utrpěl při výbuchu těžké zranění, při kterém přišel o oči a lékaři mu museli amputovat obě ruce. Jen si představte muže bez rukou a očí - v takovém stavu ho přivezli domů manželce. Nemůžeme se divit, že nechtěl žít. Přemýšlel, jak ukončit život. Manželka viděla jeho zoufalství. Utěšovala ho a povzbuzovala ho k životu, přestože ji v srdci tížila bolest. Pomyslela si: nezachrání ho nic na světě, jedině víra v Ježíše Krista. Brala ho s sebou do kostela. Jednou bylo kázání o tom, jak víra ZJEVENÍ PANĚ v Ježíše naplnila radostí a pokojem Pannu Marii, Alžbě- Pokus se do elips správně dosadit obrázky z Evantu, pastýře, mudrce, Simeona a stejně naplňuje každého, gelia svatého Matouše 2,1-12 kdo jej přijal. Tehdy Jacques řekl manželce: „Nechej mne po mši svaté tady.“ Zůstal v kostele sám. Přemýšlel a modlil se růženec v prstech bosých nohou. Jeho tvář se najednou rozjasnila. Uvědomil si, že když Ježíš naplnil takovou radostí a pokojem jiné, proč by nemohl udělat takový zázrak i v jeho životě? Začal mu důvěřovat a Ježíš ho obdaroval hlubokým vnitřním pokojem. Rozhodl se zasvětit mu svůj život ve službě jáhna. Jáhenství je prvním stupněm ve svátosti kněžství. Jáhen může rozdávat svaté přijímání, může číst evangelium při mši svaté, může kázat, křtít, sezdávat i pohřbívat. Jacquea přivedli k biskupovi. Biskup mu řekl: „Rozdávat svaté přijímání nemůžeš, chybějí ti ruce. Číst evangelium také nemůžeš, nemáš oči. Ale máš velkou víru v Ježíše Krista a tu můžeš hlásat lidem. Budeš jim kázat, a to hlavně svým příkladem, jakou silou, jakým štěstím, jakým pokojem a jakou radostí je Kristus ve tvém životě.“ A vysvětil ho. Slepého, bezrukého jáhna Jacquea Lebretona volají nyní do různých francouzských farností jako kazatele, aby svědčil o Kristu. Vždyť koho by kázání takového kazatele nepohnulo k víře.

Svátost křtu

Kněz říká: „Křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Voda je základním znamením křtu. Bez vody nemůže být nikdo pokřtěn. Voda je znamením života i smrti. Ve křtu se nám říká: „Přátelstvím s Ježíšem začal nový, vzácný život. Smrt už nemá nad člověkem moc.“

Víme: „Ježíš nás učinil královským kněžstvem Boha, svého Otce.“ Křižmo je znamením toho, že jste se stali královskými dětmi, dětmi Božími. Dříve byli pomazáváni králové a kněží. Olej je také znamením zdraví a krásy. Bůh říká: „Vy, kteří jste byli pokřtěni v Kristu, také jste Krista oblékli.“ Křestní šat vyjadřuje tvoje úzké přátelství s Ježíšem. Ani bílá rouška, kterou někde přikrývají mrtvé, je neoddělí od Krista. V Indii je bílá barva barvou smrti. U nás je barvou vzkříšení. Obojí patří k sobě. Ježíš říká: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, bude mít světlo života.“ Křestní svíce se zapaluje od Paškálu. Znamená to, že světlo života nikdy nezhasne, protože pochází z velikonočního světla, z Ježíše Krista. Tato čtyři znamení jsou při svátosti křtu důležitá.

Strana 8

Připravila Liba

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Stránka pro mládež

Fotografie z akce S tebou mě baví svět. Ve Vidči 30. 11. – 3.12. 2006

Milí mladí přátelé! Starý rok skončil a nový je před námi. Vstupujeme do něj jako každý rok s mnoha očekáváními a předsevzetími, ale jaké radosti a bolesti skutečně přinese do našich rodin, co se změní v našem osobním životě, nikdo z nás neví. Dám Vám jednu radu: Kdybyste si nedali žádné předsevzetí, o jedno se snažte. Do všeho, co budete dělat i do všech Vašich vztahů se nebojte pustit Boha, neboť jak se pravdivě říká: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“ otec Tomáš To Vám i sobě ze srdce přeje

Fotografie ze soustředění malé scholy, konané v Lipníku nad Bečvou v listopadu 2006.

Únor - doporučený text: Lk 19-24

1. a/ bc/ 2. abc/ 3. abc/ 4. abc/ 5. a/ bc/ 6. a/ bc/ 7. a/ bc/ 8. abc/ 9. ab/ c/ 10. a/ bc/

(a: 8-11 let,

b: 12-15 let,

c: 16-99 let)

Jaké zaměstnání měl Zacheus? Co znamená slovo „evangelium“? Jaké jsou znaky jednotlivých evangelistů? Na jakém materiálu byly napsány originály knih Bible? Co odpověděli farizeové Ježíšovi na otázku, odkud byl Janův křest? Kdo pomohl Ježíši nést kříž? Kdy našly ženy prázdný hrob? Kdo byl Barnabáš? Kde jsou Kristova slova: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“? Co řekl Ježíš při výslechu Herodovi? Co znamenají hřivny v podobenství? Jakto, že do chrámové pokladnice dala chudá vdova víc, než všichni ostatní? Co předpověděl Pán Ježíš Petrovi při Poslední večeři? Kdy poznal Kleofáš vzkříšeného Krista? Kteří apoštolé šli připravit velikonoční večeři? Co řekl Ježíš apoštolům, když se přeli, kdo z nich je největší?

Kartičky za měsíc únor odevzdejte do neděle 4. března 2007.

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

V úterý 5. 12. 2006 zažily děti přerovské farnosti na centru Sonus již tradiční nebeskou návštěvu Mikuláše, andělů a čertů, kteří dětem přinesli malé sladké dárečky.

Strana 9

Adventní podvečer

Nevím, kdo je autorem sloganu: V tiché hodině půlnoční ať zazní nálada vánoční, ať vzácný ten sváteční čas, rozzáří v srdcích všech jas. Jistě ale vím, že tři letošní adventní podvečery organizoval bratr jáhen Jindřich. Byly mimořádně zdařilé. Snad nejkrásnější podvečer byl v neděli 17. prosince 2006 na centru Sonus s P. Františkem Líznou. Charismatická osobnost přítele i zpovědníka některých doživotně odsouzených vězňů na Mírově, jeho strhující vyprávění o čtyři a půl milionech kroků pěší pouti do Compostelly, k hrobu apoštola sv. Jakuba staršího (vyšlo již i knižně), životní optimismus těžce nemocí zkoušeného člověka a především jeho víra v Boží pomoc, strhly snad každého. Mnozí jsme v sále srovnávali. Host, jehož slova zapadala do duší i srdcí posluchačů, byl doplňován zdařilým zpěvem scholy Boží Bang pod vedením Kláry Adamíkové a neuvěřitelně milým, jemným a krásně propracovaným vystoupením dětí a maminek společenství Sedmikrásek. Právě tady zazněla ona vánoční nálada, jež rozzářila oči i srdce všech. Moderátor podvečera, jáhen Jindřich, promyšleně kladl otci Líznovi otázky tak, že celý podvečer byl opravdovým pohlazením po duši všech, kdo zcela zaplnili sál centra Sonus v Přerově. Rostislav Dočkal

Fotografie jsou z 1. a 2. adventního podvečera.

Na čtvrtou neděli adventní 23. 12. 2006 jsme mohli opět shlédnout „Živý Betlém“, připravený přerovskou farností.

Strana 10

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách

První zmínka o Kokorách je v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Kostel se hřbitovem prý založili na stejném místě, kde stojí nynější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, Oldřich a Bušek z Kokor před rokem 1370 (do tohoto roku byly Kokory přifařeny k Přerovu) a 11. 1. 1371 si ve smlouvě vyhrazuje Zbyněk z Kokor „kostelní podací“ (patronátní právo ke kostelu). První zmínka o kokorském plebánu (faráři) je z 20. 4. 1373, byl jím Buškův syn Racek (Raczko) z Kokor, jenž „maje dosti statků farářských zřekl se svého dědického podílu ve prospěch bratra Stacha“. První popis kostela je až z roku 1633, kdy farář Martin Rzekiecki (Kolčinský) na příkaz kardinála Dietrichštejna podal zprávu konsistoři, že farní kostel je „starý, malý, jen 10 sáhů dlouhý a 4 široký, v presbytáři goticky klenutý, v lodi má rovný strop, má 3 oltáře ze dřeva stejně jako dvojitý kůr, na dolním kůru positiv s 5 rejstříky.“ Po třicetileté válce zbylo v Kokorách 24 osedlých, dalších 26 domů bylo pustých, v přifařených vsích podobně. Zubožený majetek 10. 4. 1663 koupili olomoučtí jezuité, kteří drželi Kokory až do zrušení řádu v roce 1773; od nich je převzal po 7. 9. 1773 Studijní fond ve Vídni. Farář Martin Bernardus Janáč 2. 4. 1690 žádal o povolení postavit nový hlavní oltář, protože „starý je červy prožraný“, děkan Tichý 26. 3. 1694 potvrdil, že kokorský kostel je „ve stavu bědném“. 4. 5. 1761 se stal zdejším farářem Václav Piltzinger, na základě jeho opakovaných žádostí měly být v roce 1788 zahájeny opravy farního kostela a k bohoslužbám měla být po dobu oprav používána kaple sv. Františka Xaverského. Kvůli válce dal Studijní fond v roce 1789 opravit kostel jen provizorně, takže podle úřední zprávy z roku 1801 byl kostel stále na spadnutí a tak malý, že polovice farníků při bohoslužbách stála venku. Přestavba do dnešního tvaru začala až za faráře Tobiáše Raphaela Schmidta. 20. 5. 1807 požádal o povolení konání bohoslužeb v panské stodole, protože kostel hrozí zřícením. To stavbu konečně popohnalo, ale znehodnocení měny a státní bankrot v napoleonských válkách vedly k tomu, že nový kostel byl jen o málo větší než starý (a za křivé obvinění rokytnického hospodářského správce z „vytunelování“ kostelních peněz určených na stavbu museli kokorští pykat v „horovni“ - rokytnickém zámeckém vězení). 11. 11. 1808 požádal P. Schmidt konsistoř o povolení posvěcení novostavby a 8. 12. 1808 nový kostel posvětil. Stavba skončila roku 1809 obnovou krytého dřevěného schodiště k hlavnímu vchodu. V kostele byla opět umístěna křtitelnice z roku 1771 a také staré oltáře, na nové nebylo. (Nový hlavní oltář byl postaven až v adventu 1830 a 1. 1. 1831 sloužil farář Joseph Link mši sv. „za dobrodince, kteří na ten oltář můj též díl obětovali“, ofěra „na nejnutnější kostelní věci“ se konala až 13. února 1831.) Také dva staré zvony byly tehdy převěšeny na novou zvonici. Po katastrofálním požáru obce v srpnu 1850, kdy vyhořela také fara, odešel starý P. Link na odpočinek do Kroměříže, k 1. 9. 1850 si vzal jako administrátora expozitu z Rokytnice Jana Miksche, který se po jeho smrti stal 26. 6. 1854 kokorským farářem. 3. 6. 1852 získal P. Miksch povolení postavit v kostele dva nové boční oltáře. Roku 1854, kdy žilo v celé farnosti 3257 „katolíků moravského jazyka“, byl pořízen nový hlavní oltář nákladem 1270 zl. konv. měny, z nichž kostel dal 620 zl. a zbytek dobrodinci. Oltářní obraz „Nanebevzetí Panny Marie“ je z roku 1871, namaloval jej Leopold Schulz. V roce 1866 byla postavena nová kostelní střecha a na ní sanktusová věžička. Farář Daniel Deutsch v září 1883 dojednal stavbu nové sakristie a zvětšení kostelních oken. Do výklenku po zrušeném okně v průčelí kostela dal roku 1886 zhotovit sochu sv. Josefa Pěstouna. Roku 1887 pořídil věžní hodiny. V roku 1896 byla opatřena první dvě malovaná okna a v červnu 1897 dokončena nová věž posvěcením a upevněním vrcholového kříže. K opravenému vchodu dal postavit sochy sv. Václava a sv. Ludmily od kroměřížského sochaře Antonína Tomáše Becka. V roce 1905 byly ke schodišti před kostelem postaveny sochy Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. V červnu 1911 posvětil prelát Jindřich Geisler nové varhany. V roce 1917 musely být zvony odevzdány pro válečné účely, zůstal jen nejstarší zvon z roku 1477. V létě 1921 byly přestavěny schody kostela a vyměněny za 60 žulových stupňů, na nichž jsou stále čitelná jména dárců. Za faráře Ignáce Korhoně se v adventu 1921 poprvé svítilo v kostele elektřinou. Díky velkorysému daru preláta Jindřicha Geislera byl v roce 1922 zcela předělán svatostánek na hlavním oltáři, oltář mramorován a pozlacen spolu se sochami. Na boční oltáře přišla řada v roce 1925. 8. 4. 1923 posvětil prelát Geisler tři nové zvony. (Ty však byly zabaveny a odvezeny k rozlití 23. 3. 1942.) V roce 1929 získal kostel čtvrtý boční oltář Panny Marie Lurdské a v roce 1931 další barevné okno s obrazem sv. Terezie Ježíškovy. Z odkazu Ant. Horáka byly koupeny elektrické reflektory k hlavnímu oltáři – v té době převratná novinka. V roce 1934 byly elektrické rozvody zasekány do zdí a kostel po skoro 100 letech nově vymalován. Poslední den války – 8. 5. 1945 - kostel utrpěl přímý zásah těžkým dělostřeleckým granátem. To už byl od 1. 9. 1944 kokorským farářem Vladimír Gibala. Kostel byl opraven v roce 1946 a celý omítnut brizolitem, nové elektrické věžní hodiny zaplatil v roce 1951 MNV Kokory. 19. 11. 1963 byl kokorský kostel prohlášen státní kulturní památkou. 21. 5. 1965 začala oprava vnějšku kostela, který musel na pokyn památkářů dostat tradiční vápennou omítku. Generální oprava pokračovala v roce 1968 novou krytinou kostelní střechy, roku 1971 byl celý kostel vymalován, položena nová dlažba v přesbytáři z kubánského mramoru, restaurovány obrazy Křížové cesty a opraveny varhany. V roce 1972 byla položena nová dlažba v sakristii, v roce 1973 opravil restaurátor Karel Benedík všechny tři oltářní obrazy. Farář Vladimír Seget dal v roce 1980 do kostela umístit nový svatostánek, obětní stůl „versus populum“, ambon a sedilie, vyrobené podle návrhu ing. arch. Ludvíka Kolka z Brna, posvěcené 13. 2. 1981. 7. 10. 1990 posvětil generální vikář Erich Pepřík nové zvony „P. Maria“ a „Sv. Anežka“, 28. 1. 1993 byly v kostele nainstalovány elektronické varhany místo červotočem zničených píšťalových, ze kterých byl ponechán jen prospekt. Připravila Zdeňka Mollinová Slovo pro každého Číslo 1 Ročník 13, Leden 2007

Strana 11

Poděkování za ochotu a obětavost

Ráda bych se zmínila o práci malé skupinky žen, o které se toho moc neví. Tyto ženy se sdružují ve Společenství křesťanských žen a scházejí se pravidelně každých 14 dní, vždy v úterý v počtu 8-12 žen. Jejich činnost je různorodá: - trvale pečují o čistotu a květinovou výzdobu kostela sv. Jiří na Horním náměstí a zajišťují vše potřebné ke slavení příležitostné mše svaté - každoročně od 1. května v pondělí a úterý důstojně vedou májové pobožnosti na oslavu Panny Marie, Matky Boží - od 1. června i o prázdninách vždy v pondělí a v měsíci říjnu v pondělí, úterý a čtvrtek konají oslavné pobožnosti sv. růžence - k příležitosti kněžských primicí, přerovských hodů, případných setkání farníků aj. ochotně pečou známé „minikoláčky“ jako dar společenství žen farníkům. Poděkování jim patří zvláště za přípravu milého pohoštění u příležitosti setkání farníků dne 26.11.2006 na závěr církevního roku, spojené s promítáním všech uskutečněných akcí v naší farnosti, které slovem provázel otec Pavel - dvě členky společenství se odpovědně starají o charitní šatník na faře v Předmostí - s ochotou se účastní návštěvy nemocných na LDN - pletou a shromažďují i od jiných obětavých žen obvazy pro malomocné, které pak odesílají do Prahy - dle rozpisu služeb se podílejí na pořádání setkání po 9. nedělní mši svaté u kávy a čaje - na mikulášskou nadílku dětem pečou a zdobí mikulášské perníčky. To je výčet některých činností a společných zájmů křesťanských žen, které tvoří jedno ze společenství naší farnosti. Za jejich obětavost jim patří upřímné poděkování „Pánbůh zaplať.“ V naší farnosti je třeba také si všimnout a poděkovat i skupince starších žen, které pravidelně ve čtvrtek ochotně provádějí úklid kostela sv. Vavřince. Z podnětu našich duchovních se pravidelného úklidu ujaly i dvě skupiny mladých žen a maminek. Jim také patří srdečný dík. Poděkování zasluhují i ti, kteří zabezpečují úklid a květinovou výzdobu kostela sv. Michaela na Šířavě. Nelze opomenout poděkovat pí Lužné a Vymazalové, které po celý rok provádějí důstojnou výzdobu kostela sv. Vavřince ať již běžnou nebo k různým výročím či příležitostem. Díky patří i čtyřem skupinám žen, které organizují podávání nedělní kávy a čaje po deváté mši svaté na faře. Jménem farníků děkuji všem známým či neznámým, (i několika mužům, kteří ochotně pomáhají při stavebních nebo jiných pracích), kteří svou záslužnou prací a ochotou přispívají k tomu, abychom mohli vnímat bohatost bohoslužeb a prodlévat tiché chvíle „S NÍM,“ všem, kteří vytvářejí farnímu společenství příjemnou atmosféru. Do nového roku 2007 přání dobrého zdraví, hojnost Božího požehnání, lásky, upřímné mezilidské vztahy a trpělivost zdolávat potíže všem našim duchovním a farníkům přeje Miluše Dostalíková Strana 12

S tebou mě baví svět 2006

30. 11 – 3. 12. 2006 Kdo to zvládl, mohl jet na akci pro silnější polovičky se svými ratolestmi už ve čtvrtek. Já s dcerou jsem jel až v pátek. Dřívější návrat z práce se opozdil, a tak po návratu domů jsem se snažil rychle naložit věci do auta a vyrazit.Věcí nachystala má drahá polovička hodně, takže jsem se ještě dotázal, zdali se nespletla a nejedeme všichni čtyři. Poté jsme tedy vyrazili přes Hranice na Valašské Meziříčí směr Vidče. I když jsme se účastnili poprvé, cestu jsme díky přehledné mapce našli také napoprvé. Za Zašovou odbočit doprava, projet Stříteží a před kostelem ve Vidči doprava do kopce. Ve Stříteži a Vidči mají večer moc pěkně nasvícené kostely. Po příjezdu na chalupu jsme se zúčastnili večeře, vybalili věci a potom byla mše svatá. Po mši se promítal film na videu. V sobotu po snídani jsme vyrazili na Pustevny. Nahoře nás přivítal mrazivý vítr a mlha. Došli jsme jen k Radegastovi a vrátili se zpět na parkoviště.Jáhen Jindřich navrhl, abychom se na zpáteční cestě zastavili v novém kostele na Prostřední Bečvě. Domluvil tedy návštěvu a vyjeli jsme. O kostel se stará vlídná paní, která nás provedla. Nejvíce nás zaujalo netradiční pojetí ukřižovaného Krista na stěně nad oltářem. Kristus je v kruhu, bez kříže. Mají tam také oddělenou prosklenou část s hračkami pro malé děti. Po návratu z Prostřední Bečvy a procházce po náměstí v Rožnově pod Radhoštěm jsme měli díky výkonnému výboru připravený dobrý oběd. Odpoledne následoval florbal v herně, kdo chtěl si zahrál stolní tenis, večeře, poté mše svatá a nakonec byl maškarní ples. Na plese všechny zaujala porota, ve které byli zastoupeni také účinkující z plesu – Einsetin a jeho věrný pes. Později večer pro nás ještě organizátoři připravili hezký ohňostroj. V neděli nás čekal po snídani úklid, vykouklo sluníčko, a tak jsme šli s dětmi ven, hrál se fotbal a ostatní hráli hry. Mezi tím jsme uklízeli, chystali dřevo pro další „rekreanty“ a balili se na odjezd. Po obědě jsme odjeli zpět domů. Sice jsme neužili prvního sněhu jako loni, ale i tak jsme se pobavili a nadechli čerstvého valašského vzduchu. Naše maminky, i když mnohdy se zbytkem ratolestí se doma také snad „nadechly“. Ještě bychom rádi poděkovali výkonnému výboru za krásný víkend, zvláště pak panu Punčochářovi - našemu šéfkuchaři a Jardovi Adamíkovi. Doufáme, že příští ročník se opět vydaří. Albert Pazdera

Další fotografie najdete na straně 9.

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Dokončení ze strany 2

Kéž by byl v naše životě den oslavy, kdy jsme lepší! Zdá se mně však, že mnoho lidí by takový den vůbec nemohlo slavit… a pro některé je nový rok spíš rokem, kdy jsou horší a dokonalejší ve svých lžích, intrikách, podvodech, přetvářkách, projevech sobectví …. Bratři a sestry, je těžké být dobrým člověkem, ale není to úkol, ke kterému nás Bůh pozval a zve stále. Nezbývá nám mnoho času. Možná tento rok je poslední… Nezabývejme se příliš svým okolím, ale zabývejme se víc sebou a prosme upřímně Pána ve svých modlitbách a napněme své síly správným směrem do svého srdce, abychom pečlivě budovali svou křesťanskou dokonalost, a tak lépe odpovídali na lásku Boží, která nás zve k sobě do věčného štěstí. To Vám ze srdce přeji a v modlitbě vyprošuji P. Pavel Ryšavý

Poděkování

PF 2007

Do nového roku 2007 Vám všem přeji na prvním místě Boží požehnání. Kéž celý tento další rok víme, že Bůh je nám blízko a dává nám vše, co k životu potřebujeme.

Děkuji Vám všem, kdo jste v minulém roce našim farnostem pomáhali. Ať už svými finančními dary a půjčkami, nebo svojí prací a časem. Díky Vám mohou farnosti dělat a žít tak, jak se nám to dařilo v minulém roce. Také chci poděkovat městu Přerov za finanční podporu při opravě kaple Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince a při opravě kostela sv. Máří Magdalény v Předmostí a za dar vánočních stromků do našich kostelů. Také děkuji ministerstvu kultury za finanční dotaci na opravu kaple Panny Marie Bolestné a olomouckému kraji za finanční dotaci na opravu kostela sv. Máří Magdalény.

Omluva

V minulém čísle časopisu se objevily chybné údaje v rozpisu vánočních bohoslužeb zvláště u farností Kojetína. Neměl jsem čas zkontrolovat všechny údaje a práci svých spolupracovníků a tak se za chybu omlouvám.

Výsledky PPS

V Biblické soutěži za měsíc říjen získávají odměny za první místo v kategorii 1-7 let Matouš Bílek, v kategorii 8-11 let Tereza Šaratová, v kategorii 12-15 let Jan Tomiga a v kategorii 16-99 let bylo s maximálním počtem bodů více účastníků a proto jsme vylosovali dva, kteří získávají malou odměnu: Daniel Žatecký a Monika Šimková.

Finance a opravy

Podrobný přehled hospodaření přerovských farností najdete v příštím čísle našeho časopisu. V Přerově byly před Vánoci dokončeny práce na novém schodišti a k jejich zaplacení potřebujeme vybrat ještě 191.905,- Kč. Práce by podle smluv měly stát celkem 358.941,- Kč a ve sbírkách a darech máme v tuto chvíli vybráno 167.036,- Kč. Díky těmto darům a půjčkám (115.000,- Kč) máme připraveny peníze na zaplacení prvních splátek. Až vybereme peníze na zaplacení celé této akce, tak začneme vybírat na samotnou novou střechu farní budovy. Plánujeme letos oslovit ještě jednou město Přerov s prosbou o finanční pomoc s opravou střechy a chceme vybrat firmu a uzavřít s ní smlouvu na provedení těchto prací. Pokud se najde štědrý sponzor s darem v řádu statisíců korun, tak by se mohla střecha udělat tento rok. Jinak počítáme s realizací v létě roku 2008, kdy už doufám, že budeme mít nějaké peníze našetřeny. V Předmostí zůstaly nezaplaceny práce archeologického průzkumu kolem kostela sv. Máří Magdalény. Budeme žádat kraj o dotaci na tento průzkum. Zároveň chceme připravovat projekty pro další práce na kostele sv. Magdalény a to opravu fasády a vnitřní výmalbu kostela. Podle finančních možností by se pak práce realizovaly.

Farní ples

Tradiční farní ples v Přerově bude také letos v Klubu ČEZ v sobotu 20. ledna 2007 od 20:00 hod. Předprodej vstupenek a místenek je opět na faře v Přerově po nedělních bohoslužbách a v úředních hodinách. Budeme vděční také za hodnotné dary do tomboly nebo za sponzorské dary na tuto akci. V této chvíli děkuji dvěma firmám: OL-TRADE s.r.o. a STAVNEMO s.r.o. Pavel Hofírek

REKLAMA

Zdá se mně to velmi příhodné pro dnešní den. Lidé slavili příchod nového roku. Nejen, že toto slavení přijde na nehorázné peníze, ale postrádá i smysl. K čemu to je? Lidé oslavují něco, ale neví co a proč. Jsme o rok starší, ale je to naše zásluha? Jakoby člověk byl pánem času…Kdybychom se tak uměli ohlédnout zpět. Ano, umíme se podívat zpět a zaznamenat události. „V tom minulém roce jsem postavil dům, koupil nové auto, narodilo se nám dítě, naše malá oslavila 10. narozeniny, změnil jsem zaměstnavatele, umřela mně tchýně, byl jsem na operaci“ - a mohu pokračovat stejným výčtem, co se stalo v našem městě a okolí či v naší zemi. A já mohu říci, že je mně to celkem jedno v jaké zemi žiji, kdo je u moci, jestli je to ODS, či strana Lidová, ani mě příliš nezajímá, jestli Pivovar je už opravený či ne, zda bude sídlit Policie v budově po finančním úřadě. Ani mě moc neznepokojuje, kolik lidí chodí do kostela, že mému bratru se narodila zdravá holčička, nebo že moje maminka se dožila 71. narozenin. Ano toho jsem svědkem a co z toho? Musím si položit otázku, která se dotýká přímo mě. „Jsi lepším člověkem, umíš se už konečně ovládnout, když tě někdo rozčílí, jsi už trpělivý, umíš už mlčet nebo si neztěžovat?“

Jen tak ve stručnosti

STAVNEMO s.r.o. Olomouc, Kosmonautů 8, PSČ 772 54 Stavební a dodavatelské práce OL-TRADE, společnost s ručením omezeným, Olomouc Lutín, Za Rybníčkem čp. 231, PSČ 783 49 Stavební a dodavatelské práce

Slovo pro každého Číslo 1 Ročník 13, Leden 2007

Strana 13

Uspávání broučků ve Vlkoši

Po posledním říjnovém růženci pro děti jsme se sešli na farní zahradě, abychom se společně vydali na večerní procházku spojenou s příběhy broučků a plněním nejrůznějších úkolů. Všech 26 dětí mělo za úkol najít si kartičku se svým broučkem, poskládat obrázek zvířátka a zjistit, jak dané zvířátko přezimuje. Během cesty jsme si povyprávěli se svými kamarády a s maminkami, zazpívali naše oblíbené písničky a plnili úkoly. Sluníčko pomalu zapadalo a byla čím dál větší tma. Zapálili jsme si lampičky, abychom si posvítili na cestu mezi poli a raději jsme zamířili zpět k vesnici. Na Loukách jsme se zastavili na malé občerstvení, které nám připravili manželé Kuňákovi. S nimi jsme se rozloučili říkankou „Kudy tudy do Hajan“. Posilnění a odpočinutí jsme se vydali ke kapličce, kde se konal závod mezi našimi „broučky“ a „beruškami“. Obě skupiny dětí dostaly velkou papírovou oblohu, na kterou lepily žluté hvězdičky. Soutěž jsme zhodnotili a na závěr jsme poděkovali Pánu Bohu za pěkně prožitý den s kamarády, společně jsme se pomodlili a vydali se hledat ukrytý poklad. Ten dětem rozdělil Míša Říkovský, který ho našel, a pak už jsme se rozloučili a se svými lampičkami jsme se vydali domů. Celá vycházka se nám vydařila a myslím, že na ni dlouho budeme vzpomínat. Markéta Matlochová

Předvánoční dárek

Před třemi měsíci dostala naše bochořská farnost nového pana faráře. Z Troubek k nám dojíždí otec Radek, který se postaral o překvapení. Pozval totiž misionáře sv. Vincence, se kterými jsme prožili adventní duchovní obnovu od 7.-10. prosince 2006. Promluvami nás provázela Origenova myšlenka: „K čemu by nám bylo Kristovo narození v Betlémě, kdyby se nenarodil v našich duších“. Do nitra každého z nás Bůh rád přijde, nakolik mu v něm uděláme prostor. Jako pomoc nabízí své slovo a svátosti. Velká postava adventu, Jan Křtitel, vybízí každého z nás: změň svůj život, změň své názory, vyrovnej kopce, které tě oddělují od Boha! Ježíš klepe u dveří a čeká, až otevřeme, protože klika je zevnitř našeho srdce. Také senioři v Domě s pečovatelskou službou, kteří nemohli přijít do kostela, si vyslechli povzbudivou katechezi, doplněnou promítáním a hudbou. I ve stáří může člověk druhé obdarovávat, jak to pěkně řekl jeden mladý člověk: „U mé babičky je stále neděle, protože má vždycky pro mne čas, dobré slovo i úsměv.“ Podnětná byla rovněž promluva o Panně Marii a jejím ANO, které ovlivnilo celý život lidstva, a které bylo bezvýhradné. My často klademe při něm podmínky: ano, pomohu, ale…, ano, dám, ale… Přitom i nám jako Panně Marii, učinil Pán velké věci. Dostali jsme jako ona dar víry a Bůh nás také vezme do nebeské slávy. Na závěr jsme byli vybídnuti, abychom se na sebe dokázali podívat vpravdě. Zrcadlem je víra, kterou jsme obdrželi, víra skutečně prožívaná, kterou se máme denně snažit zkrášlovat. Pak můžeme prožívat Vánoce každý den. Novokněžské požehnání otce Pavla, obnova křestního slibu s otcem Stanislavem a přijetí svátosti nemocných ještě umocnili všechno to duchovní bohatství, které jsme prožívali. Oběma misionářům, otci Stanislavovi i otci Pavlovi, našemu otci Radkovi, za krásnou přípravu na Vánoce děkujeme a vyprošujeme Boží požehnání. Strana 14

Za bochořské farníky Marta Kornelová

Milí farníci, snad všichni, kteří se scházíme denně či v neděli k bohoslužbám, děti i starší, jsme v sobotu dne 23. 12. 2006 přišli zhlédnout tradiční „Živý Betlém“. Zaplněné náměstí TGM bylo svědkem oslavy „Boha a člověka“ a zároveň svědkem lidské zvědavosti o pravdivosti křesťanské vánoční historie. Tento skutečný příběh dává možnost každému, ať věřícímu či ateistovi, vniknout a ponořit se do oné „tajemné noci“, kterou začala nová epocha lidských dějin. Účinkující v tradičních dobových kostýmech, pod vedením Libuše Calábkové, ztvárnili pravdivě „Příchod Páně“ a navodili tak atmosféru blížícího se „Zázraku Vánoc“. S radostí je třeba poděkovat L. Calábkové, všem účinkujícím dramatického kroužku při SONUSu v Přerově, i těm, kteří slovem provázeli pečlivě připravené scénky. Počasí přálo, takže jsme všichni zůstali až do konce. Ještě jednou všem upřímné poděkování. Miluše Dostalíková

Fotografie k článku naleznete na straně 10.

Vybrali jsme z OLDINU…

Celostátní setkání mládeže se bude konat ve dnech

13. – 19. srna 2007 v Táboře-Klokotech. Jsou zváni mladí ve věku od 14 let se svými kněžími. Motto zní: (Jan 13,34) „Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem.“ Přihlášky jsou k dispozici na Centru pro mládež, Biskupské nám. 2, Olomouc a na www.tabor2007.signaly.cz

Arcidiecézní fórum mládeže 2007

Od 23. do 25. února 2007 se na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži uskuteční druhé setkání zástupců mládeže z farností naší arcidiecéze. Tématem bude Solidarita ve farnosti. Zváni jsou mladí jako vyslaní zástupci svých farností – delegováni farářem a starší 16 let a také všichni, kdo chtějí naslouchat mladým. Účastnický poplatek je 200 Kč a zahrnuje ubytování (ve vlastním spacáku), materiály pro delegáty, sobotní stravu aj. Bližší informace poskytne: Centrum pro mládež, Biskupské nám 2, 771 01 Olomouc tel. 587 405 242, e-mail: [email protected] nebo ADCŽM Přístav, nebo Archa Rajnochovice.

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Svatý Antonín Veliký, opat

Pocházel ze středního Egypta, kde se narodil kolem roku 250. Byl vychován v křesťanském duchu a v mládí pracoval na poli svých rodičů. Ve 20 letech rozdal svůj zděděný majetek chudým a odešel na poušť. Nejprve bydlel ve skalní jeskyni se starým asketou, který ho uvedl do poustevnického života. Svůj duchovní život propojoval s prací - pletením rohožek. Shromáždil rozptýlené poustevníky a dal jim pravidla pro život v poustevnických osadách. Ti, kteří jej vyhledávali mu říkali „Deicolos“, tj. zamilovaný do Boha. Jeho láska dala podnět rozsáhlému hnutí, stal se otcem poustevníků, opatem. Byl nazván „zakladatelem askeze“. Za 80 let života v poušti z ní odcházel jen výjimečně a to jen, aby pomohl pronásledovaným nebo z poslušnosti na výzvu svého biskupa Atanáše, aby v Alexandrii vystoupil proti ariánským bludům. Zemřel v roce 356, již v 5. stol. byla v Jeruzalémě slavena jeho památka. Jaroslav Branžovský

Teresio Bosco – Don Bosco, Život Dominika Savia

Teresio Bosco je italský kněz, salesián, profesor literatury. Ve své knize nám předkládá život a dílo zakladatele salesiánů, vychovatele mládeže, sv. Jana Bosca. Kniha je zpracována z vlastních pamětí Jana Bosca, ze vzpomínek jeho přátel, spolupracovníků a žáků. Pro lepší pochopení tehdejší doby jsou kapitoly opatřeny stručným historickým úvodem. Na konci knihy jsou uvedeny dějiny salesiánů v českých zemích. Kniha vyšla v nakladatelství Portál, má 440 stran a stojí 249 Kč. Mezi žáky Jana Bosca, kteří vynikali zbožností byl i později svatořečený Dominik Savio, který zemřel v mladém věku. Na naléhání ostatních žáků napsal Jan jeho životopis a T. Bosco po více než sto letech tento text použil a doplnil svědectvími jeho přátel, učitelů, sousedů a kněží, kteří Dominika znali. Kniha vyšla v nakladatelství Matice cyrilometodějské, má 230 stran, stojí 185 Kč. Obě knihy nám působivou formou představují významné světce 19. století, jejichž odkaz je i dnes aktuální. Jaroslav Branžovský dokončení ze strany 16

Pátek 26.1.

Sobota 27.1. Neděle 28.1. Pondělí 29.1. Středa 31.1. Čtvrtek 1.2. Pátek 2.2. Sobota 3.2. Neděle 4.2. Pondělí 5.2. Úterý 6.2. Čtvrtek 8.2. Pátek 9.2. Sobota 10.2. Neděle 11.2. Středa 21.2. Sobota 24.2.

18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus 9:00 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu 9:45 Fara v Předmostí 19:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 19:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus Svátek Uvedení Páně do chrámu – Hromnice 9:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus 9:00 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu 19:30 Centrum Sonus Popeleční středa Centrum Sonus

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007

Mše svatá pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Setkání mládeže Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Schůzka liturgické skupiny Dogmatika s otcem Tomášem Mše svaté s žehnáním svící: Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Schůzka ministrantů v Přerově Příprava na biřmování mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Mše svatá pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Ženy Setkání mládeže Mše svaté s udělováním popelce: Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Celodenní postní duchovní obnova Strana 15

Informace Sobota 6.1. Neděle 7.1. Pondělí 8.1. Úterý 9.1.

Všechny zveme na farní ples v Přerově, který bude jako každý rok v klubu ČEZ v sobotu 20. ledna 2007 od 20:00 hod. Prodej vstupenek a místenek je na faře v Přerově po nedělních bohoslužbách a během týdne v úředních hodinách.

Slavnost Zjevení Páně 19:00 17:00 19:30 16:00 17:30 16:00 17:00

Přerov, U Tenisu Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov CČSH

Čtvrtek 11.1.

17:00 Armáda spásy

Pátek 12.1.

17:30 Centrum Sonus 17:00 Přerov ČCE 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Centrum Sonus

Sobota 13.1. Neděle 14.1. Pondělí 15.1. Úterý 16.1. Středa 17.1. Čtvrtek 18.1. Sobota 20.1. Neděle 21.1. Úterý 23.1. Středa 24.1. Čtvrtek 25.1.

9:00 Fara v Předmostí 19:00 Přerov, U Tenisu 17:00 Pravoslavný chrám 19:30 16:00 17:30 18:45 16:00 18:00 17:30 17:30 19:30 9:00 19:00 20:00 8:45 15:00 19:30 16:00 16:00 19:00 17:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, U Tenisu Přerov, Klub ČEZ Kostel v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Florbal – Ženy Ekumenické modlitební setkání v Sonusu Příprava na biřmování mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Ekumenické modlitební setkání v prostorách církve husitské v Přerově Ekumenické modlitební setkání v prostorách Armády spásy v Přerově Příprava na biřmování dospělých Ekumenické modlitební setkání v evangelickém kostele v Přerově Mše svatá pro mládež Program pro mládež Videoprojekce s výkladem filmu „Misie“ Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Muži Ekumenické modlitební setkání v pravoslavném chrámě v Přerově Setkání mládeže Setkání společenství seniorů Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání františkánského společenství Mše svatá pro děti Schůzka s rodiči přípravy dětí na přijímání Dogmatika s otcem Tomášem Besedy nad katechismem Schůzka ministrantů v Přerově Florbal – Děti Farní ples v Přerově Mše svatá zvláště pro děti Setkání animátorů děkanátu Přerov Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství křesťanských žen Kavárna pro seniory Redakční rada časopisu Příprava na biřmování dospělých dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka únorového čísla je 24. ledna 2007.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Slovo pro každého Číslo 1, Ročník 13, Leden 2007