Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Březen 2015 Číslo 3 Ročník 21  Úvodník - P. Marek Glac  Liturgický kalendář  Slovo z Charity  Světec měsíce  Maltézáci oslavili čtvrtý rok  2015 Rok zasvěceného života  Rosteme ve víře - Desatero  Ve Vlkoši byla radost  Výročí – sv. Terezie z Avily  Rosteme ve víře – Kněžské osobnosti  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Jen tak ve stručnosti  Toulky přerovským děkanátem  NEK 2015 - S učedníky na cestě do Emauz  Pořad velikonočních bohoslužeb   Přečetli jsme …  Informace …a mnoho dalšího...

Sarkofág svaté Terezie z Avily, jejíž pětisté výročí narození si tento měsíci připomínáme,

v klášterním kostele Alba de Tormes, který sama roku 1571 založila.

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Drazí přátelé, bratři a sestry v Kristu. Tak zima nám jaksi polevila, ale my – nacházející se v postním snažení – polevit nechceme. Jak se nám daří „POSTIT“? Neprožíváme toto období příliš smutně? Smutní můžeme být pouze nad tím, že ještě nejsme v nebi, s Otcem. Onen smutek někdy může vzniknout například z toho, že se nám v této době nedoporučují hlučné zábavy a radovánky a naopak je vesměs vyžadováno si omezovat – například stravu. Vzpomínám si, jak nám otec biskup Josef Hrdilička říkával část nějaké přeložené básně: „Půst, není pouze věcí úst...“ a v jiné části, která mi uvízla v paměti: „Nežli břich, nič raději v sobě hřích...!“ Když si dáme tyto dva výstižné verše dohromady, zajisté nás to povzbudí a nadchne k radostnějšímu a také efektivnějšímu postění se. Vždyť pokud se zaměříme místo na přílišné omezování stravy raději na úklid, očištění svého nitra, zakusím ten dobrý pocit – radost – jakou pociťujeme, když si například uklidíme doma – v garáži, v kuchyni, pokojíčku, na svém pracovním stole, v autě, či na kuchyňské lince. A stejně jako nelze naráz uklidit všecko, tak buďme trpěliví i při úklidu našeho nitra. Nejdříve se zaměřme na jednu věc, ...pak zkusíme další. Stejně tak je to i s množstvím – nejprve méně, ...pak si třeba můžeme přidat. No, a pokud jste dočetli tento úvodník až sem, tak to zřejmě s nápravou myslíte vážně , a tak by stálo za to se chviličku zastavit a dát si takovéto „postní předsevzetí“ - jednoduché a konkrétní! K takovému PŮSTU – konkrétně prožívanému a radostnému – Vám všem ze srdce žehnám a vyprošuji sílu a trpělivost od Pána. P. Marek F. Glac Strana 2

7. 3. 9. 3. 17. 3. 18. 3. 19. 3.

25. 3. 29. 3.

Březen v liturgii Letos po celý měsíc březen prožíváme dobu postní. „Podivuhodnými zbraněmi jsou modlitba a odříkání; držme se jich pevně a volejme ke Spasiteli: „Hřešili jsme Pane, ale konáme pokání, proto se nad námi smiluj.“ Přetrhejme všechna pouta, která nás váží ke hříchu, a odpusťme všem bratřím, aby i nám byly odpuštěny naše viny. Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa, veď nás bezpečně po cestách pokání. Prvním stupněm pokání je vyhýbat se hříchu, odložit všechny náruživosti, a svou poskvrněnou duši obmýt slzami lítosti. Ale dej pozor má duše, aby tvé pokání nebylo polovičaté: abys mezitím, co proléváš slzy lítosti, nehověla skrytě tajným vášním, a tak zas o Boha nedbalostí nepřišla; kráčej vytrvale ve stopách Kristových a nes za ním svůj kříž, abys k němu, oslavenému Kristu, byla jednou přidružena.“ (Z východní liturgie, podle Misálu pro neděle a významné dny liturg. roku) Sv. Perpetua a Felicita, mučednice Sv. Františka Římská, řeholnice Sv. Patrik, biskup Sv. Cyril Jeruzalémský, biskup a učitel církve Slavnost Sv. Josefa, snoubence Panny Marie Preface dnešní mše nám představuje sv. Josefa jako ochránce panenské Boží Matky, jako jejího snoubence, ochránce Božího Syna „jako otce“. Josef tyto služby důležité pro dějiny spásy vykonával jako „služebník věrný a moudrý“ v poslušnosti vůči Bohu, bez velkých slov, nesobecky a s vytrvalou věrností. Již vstupní antifona jej popisuje z tohoto hlediska „Hle, služebník věrný a prozíravý, kterého Pán ustanovil nad svou rodinou“ (Lk 12,42). Slavnost Zvěstování Páně Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti Květná neděle Šestá neděle postní má v misále název: „KVĚTNÁ NEDĚLE O UTRPENÍ PÁNĚ“. Tímto názvem je naznačen hlavní motiv začátku Svatého týdne, daný dvěma částmi, které dohromady tvoří jedno velikonoční tajemství: vítězství a oslava Páně (symbol palmových ratolestí) i utrpení a smrt (četba pašijí). Obě témata jsou nerozlučně propojena v tom, co tento den charakterizuje: v památce Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma a v eucharistické slavnosti. Vyjadřuje se zde to, co je základem křesťanského života: Pán nikdy není jen trpící nebo jen oslavený. Je trpící, ukřižovaný, ale zároveň ten, který vstal z mrtvých. Květnou nedělí začíná Svatý týden (neplést s týdnem před maturitou). Ve všední dny Svatého týdne se při bohoslužbách čtou jednak předobrazné texty z proroka Izaiáše o Kristu (tzv. Písně o Božím služebníku; Iz 42; 49; 50), jednak úryvky evangelií popisující poslední dny Ježíšova pozemského života před jeho Velikonocemi. Záleží jen na nás, kolik lásky a blízkosti Pánu v tyto dny dáme. On potřebuje jen malinko z naší touhy, pozornosti a lásky, aby se nám opět daroval. Současně touží být s námi ve svých tajemstvích, která zpřítomňujeme v liturgii. (Podle pastorace.cz) Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

V tomto čísle Vám chceme představit jednu ze služeb OCH Přerov, a to humanitární pomoc. Co si představit pod pojmem humanitární pomoc? V celorepublikovém měřítku se pod ni zahrnuje zejména pomoc do zahraničí, ale v menším měřítku ji poskytují pro místní potřeby také všechny oblastní a farní charity. V rámci Oblastní charity Přerov patří k této formě pomoci Dětský charitní šatník, poskytování úvěrových jízdenek a ve zvlášť krizových životních situacích pomoc formou nákupů základních potravin, drogistického zboží a nezbytných věcí pro děti, jako plenky, dětská výživa, nebo školní potřeby. Na koho, kam a kdy se obrátit? Dětský charitní šatník najdete v Předmostí vedle fary a je otevřený vždy v pondělí a ve čtvrtek od 15:30 do 17 hod. Provoz šatníku zajišťují dvě dobrovolnice, paní Marie Hučínová a paní Cyrila Punčochářová. Obě nám pomáhají už 20 let a za tuto pomoc jim velmi děkujeme. Pro šatník hledáme další dobrovolníky, kteří by byli ochotní nám pomáhat. V ostatních případech se lze obrátit na pracovnice Oblastní charity Přerov, Evu Tkadlecovou a Martinu Krejčířovou. Komu nejčastěji pomáháte? S žádostí o pomoc přicházejí často rodiny a maminky s dětmi, které se ocitly v sociální nebo finanční tísni, způsobené náhlou událostí (např. ztráta zaměstnání, odchod partnera). Pomáháme také lidem bez domova, osamělým lidem, kteří pobírají částečný invalidní důchod a nezaměstnaným, kteří nemají nárok na sociální dávky a ocitli se v sociálně tíživé situaci a chybí jim prostředky na základní životní potřeby. Jak je pomoc konkrétně realizována? Poskytování humanitární pomoci má svá stanovená pravidla. Každou situaci posuzujeme individuálně a vždy zkoumáme, jaké má klient příjmy a zda využil všech možností, které nabízí sociální systém státu. Dále např. úvěrovou jízdenku je možné vystavit pouze do místa trvalého bydliště a jen ve stanovených případech, jako je prokázaná ztráta dokladů aj. U pomoci formou nákupu platí, že klient nedostává peníze přímo do rukou, ale dostane přímo potraviny nebo jiné potřebné věci. Kde získáváte prostředky na humanitární pomoc? Prostředky na humanitární pomoc jsou získávány především z darů, a to jak finančních, tak hmotných a z výnosu Tříkrálové sbírky. Využíváme také příspěvky z charitní kasičky v kostele, za které všem farníkům ze srdce děkujeme. Jak se může farnost do této pomoci zapojit? Jednou formou pomoci je přispět do Tříkrálové sbírky nebo do charitní kasičky v kostele sv. Vavřince (vzadu za lavicemi vpravo) nebo darem v hotovosti v sídle Oblastní charity Přerov nebo převodem na účet č. 64536831/0100, v.s. 1250. Také je možné přinést do šatníku nebo na Oblastní charitu Přerov dětské oblečení, hračky, lůžkoviny, nádobí. Na Oblastní charitu Přerov, 9. května 82, můžete také přinést trvanlivé potraviny (těstoviny, instantní polévky, konzervy). Děkujeme všem, kteří nám svými dary, ať už finančními nebo hmotnými, tento typ pomoci umožňují. Martina Krejčířová Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Využití potravinových darů Milí farníci, na začátku října jste štědře přispěli všem potřebným trvanlivými potravinami, které jste přinesli na faru v Přerově, Charitu, i do speciálních košů v přerovských kostelích. Z celkového množství potravin postupně ubývá – zejména v průběhu zimních měsíců. Potraviny pomáhají lidem v nouzi, nejvíce těm, kteří přichází do naší Občanské poradny. Jsou mezi nimi matky s dětmi, rodiny i jednotlivci, kteří se ocitli v tíživé životní situaci a Vaše dary jim pomáhají alespoň na chvíli nouzi zmírnit. Někdy vydáme i dvě dávky potravin denně. Pracovníci Charity vydávají potraviny podle počtu i věku lidí v domácnosti, a také v závislosti na délce, po kterou se žadatelé ocitli v nouzové situaci. Potraviny uskladněné přímo na Charitě nám velmi usnadňují koordinaci práce, protože nemusíme s žadateli vysílat nikoho do obchodu (což bylo dříve v rámci humanitární pomoci potřeba), ale můžeme jim potravinovou pomoc rovnou předat. Chceme Vás, milí farníci, vyzvat k další pomoci. Na sídlo Charity můžete i nadále přinášet potravinovou pomoc. Zejména trvanlivé konzervy (masové, zeleninové, rybičky, paštiky...), sirupy, kečupy, cukrovinky (mezi žadateli bývají i matky s dětmi), oleje, müsli, ale i jiné. Velmi si ceníme veškeré vaší pomoci a podpory a věřte, že tyto skutky jsou velmi radostně oceňovány v nebi. Sytit hladové je jedním ze skutků tělesného milosrdenství, kterým naplňujeme své křesťanské poslání. Emilie Šmídová

Občanská poradna a poradna pro dlužníky Kde a kdy je možné poradnu navštívit? Poradna funguje od roku 2001 a najdete ji v sídle Oblastní charity Přerov na ulici 9. května 82. Informace o úředních hodinách najdete na webu www.prerov.charita.cz. Po předchozí domluvě je ale možné přijít i mimo uvedené úřední hodiny. Čím se vaše poradna nejčastěji zabývá? Poradna poskytuje rady a informace v oblasti rodinného, občanského a pracovního práva, v oblasti sociálního zabezpečení a dávek. Také pomáháme se sepsáním dokumentů pro soudní řízení, žaloby o výživné, dohody o vypořádání majetku, různá odvolání, spory o dlužné částky či žádosti o výjimky ze zákona či zmírnění tvrdosti zákona. Od roku 2010 se specializujeme především na dluhovou problematiku, zejména na zpracovávání insolvenčních návrhů. Co se týká podaných insolvenčních návrhů máme 97% úspěšnost. S dluhovou problematikou k nám nejčastěji přicházejí lidé, kteří už mají nějakou exekuci. Jen asi 8% předlužených klientů přichází řešit své problémy dřív než je u nich exekuce nařízena. V průměru mají klienti kolem 12-13 závazků. Máme však i klienty s více než 20 závazky a dokonce jednoho s 56 závazky. V roce 2014 poskytla poradna celkem 1414 intervencí 318 klientům. Přičemž největší zastoupení činilo dluhové poradenství, a to 73 %. V rámci loňského roku jsme zpracovali celkem 64 insolvenčních návrhů. Za první dva měsíce letošního roku je to už 19 insolvenčních návrhů. Občanská poradna je institucí, která nemůže ani nechce nahrazovat odbornou práci profesionálních právníků, ale můžeme klientovi pomoci lépe se orientovat v problému a poskytnout odkazy na potřebné instituce nebo některé záležitosti společnou cestou zcela vyřešit. Pro velmi komplikované případy využíváme odborných konzultací se soudci či advokáty a pravidelně jezdíme na školení z různých právnických oblastí. Obě poradkyně jsou sociální pracovnice a jsou také členkami Aliance proti dluhům, jejímž cílem je iniciovat legislativní změny právě v oblastech, které se dluhů a dlužníků týkají. M. Krejčířová

Strana 3

Blahoslavený Nicolaus Gross Svědomitý laik, žurnalista, otec sedmi dětí, který nekompromisně bránil svobodu i víru. Narodil se 30. 9. 1898 v severním Porýní. Pocházel z rodiny důlního zámečníka blízko Essenu. V rodině a v katolické škole si osvojil zásady křesťanského života. Zprvu pracoval ve válcovně plechů, pak se stal horníkem. Věnoval se mnoha aktivitám, byl zapojen do odborového sdružení křesťanských horníků, tajemníkem křesťanské mládeže, hrál v ochotnickém divadle a stále se snažil vzdělávat. V mladém věku se pouští do žurnalistiky, které se věnuje po celý svůj život. V květnu 1923 se oženil s Alžbětou Kochovou a stal se příkladným otcem sedmi dětí, které se narodily v letech 1924 až 1940. Jeho velká láska k rodině neoslabila jeho nasazení se pro sociální oblast a angažování se ve veřejném životě. Již od roku 1920 byl odborovým sekretářem a zasazoval se o zlepšení životních podmínek dělníků i jejich rodin. V začátku roku 1927 nastoupil do ústředí katolického dělnického sdružení (KAB) v Mönchengladbadu jako pomocný redaktor západoněmeckých dělnických novin (WAZ) a brzy tam převzal místo šéfredaktora. Otevřeně odsuzoval nebezpečí rodícího se nacionálního socialismu, byl dobrým řečníkem s přesvědčivým a přívětivým stylem. Jeho noviny byly výrazným hlasem katolických dělníků, a tak je pochopitelné, že po Hitlerově nástupu k moci byly zakrátko označené za nepřátelské. Přes všechny Grossovy snahy deník zachránit došlo v roce 1938 k jeho definitivnímu zákazu. Nicolaus Gross byl podle svědectví svých spolupracovníků svědomitý, ohleduplný, zodpovědný a pečlivý i jako otec. Vztah k manželce a k dětem se odrazil i v jeho literární činnosti. Psal o potřebě zodpovědně vychovávat ze svých dětí lidi upřímné, schopné, s pevnou vírou. Už od raného dětství musí děti vědět, podle čeho se mají v životě řídit a orientovat. Sám Nicolaus měl neotřesitelnou důvěru v Boha a vyzýval a inspiroval k ní i ostatní. Jako dělnický redaktor připomínal, že prvními apoštoly mezi dělnictvem musí být sami dělníci. Své názory nezměnil, ani když od roku 1940 musel pro svůj opoziční postoj vůči vládě čelit mnohému pronásledování. V roce 1943 píše: „Naše víra není z tohoto světa, ale musí tento svět osvěcovat. - Je třeba více poslouchat Boha než lidi. - Když se od nás požaduje něco, co je proti Bohu nebo proti víře, pak nejen můžeme, ale musíme odmítnout poslušnost.“ Jeho duchovní otec dosvědčil jeho pevnou víru a nekompromisní postoj, který ho vedl až k odhodlání obětovat svůj život, vyjádřený větou: „Když nenasadíme vlastní život, jak před Bohem a před lidmi v té naší zkoušce obstojíme?“ Po nezdařeném atentátu na Hitlera v červenci 1944, s nímž však neměl nic společného, byl zatčen a uvězněn v Ravensbrücku. Odtud byl převezen do berlínského Tegelu, kde byl mučen. Při loučení své ženě řekl: „Nehledejte moji mrtvolu, nenajdete ji. Budeme spáleni. A přece nám Pán Bůh dá vstát z mrtvých. Na shledanou v lepším světě.“ Poslední dny ve vězení strávil v modlitbě a s růžencem v ruce. Dne 15. ledna byl odsouzen jako vlastizrádce. Oběšeným nebyl dopřán ani hrob, natož křesťanský pohřeb. Nicolausovo tělo bylo spáleno a jeho popel rozprášen. V říjnu roku 2001 byl Janem Pavlem II. blahořečen. Jeho památka začala být připomínána v den jeho odsouzení 15.1. tým spolupracovníků redakce

 Maltézáci oslavili čtvrtý rok působení v Přerově . Sešel se rok s rokem a opět nastal čas se společně sejít, posedět, zhodnotit, sdílet se, a hlavně navzájem se povzbudit a podpořit v našich dobrovolnických aktivitách. O čem je řeč? No přece o dobrovolnících Maltézské pomoci naší přerovské pobočky. Sešli jsme se v pondělí 16. února (v počtu 13 osob) v nekuřácké restauraci Base camp. V tomto velmi příjemném a již několikrát prověřeném prostředí jsme strávili pár velice příjemných hodin. Společně jsme zhodnotili uplynulý rok, mezi jehož nejvýraznější okamžiky patřilo vyhlášení Křesadla (cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci). Tuto prestižní cenu získala a 17. prosince v arcibiskupském paláci v Olomouci převzala za Olomoucký kraj jedna z našich nejaktivnějších dobrovolnic paní Eva Kvašňáková. Během slavnostního večera proběhlo kromě postupného představování oceněných, předávání ocenění i hudební vystoupení Lenky Filipové (viz foto). Celou slávu pak korunoval velkolepý raut s vybranými dobrůtkami všeho druhu. Mezi další aktivity tohoto roku patřila též pomoc při organizaci „Večírku pro zdravotně postižené“ v Městském domě, asistence při „Celostátním srazu vozíčkářů“, účast na „Alfa olympiádě“, pravidelná mše svatá a modlitba svatého růžence v Přerovské Nemocnici a návštěva sv. Mikuláše tamtéž. No, rozhodně bylo co slavit a vyhodnocovat. Mezi dobrovolníky se každoročně objeví spousta nových tváří, takže pořád je s kým se seznamovat a koho nového poznávat. Velice nás mrzelo, že kvůli nemoci se nemohl posezení zúčastnit pan děkan Pavel Hofírek, ale co, příště si to určitě vynahradíme! Tímto též děkuji našim koordinátorkám Jitce Bílkové a Jitce Přidalové za jejich pěkné a láskyplné koordinování. Myslím, že čísla mluví jasně, v nejbližších dnech přivítáme v našich řadách jubilejního padesátého dobrovolníka. Já osobně tu naši „maltézskou skupinku“ beru jako takovou širší rodinu. Doufám, že se ještě pořádně rozrosteme. Base camp je dost velký . Simona Vondráková Strana 4 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Také v tomto čísle našeho děkanátního časopisu pokračujeme v představování řeholníků a řeholnic pocházející z našeho okolí. Dnes jsme položili otázky františkánovi – Gabrielu Kubíkovi. Jak dlouho jste v řádu a o jaký řád se jedná? Do Řádu Menších bratří františkánů (OFM) jsem vstoupil v roce 1990. Řád založil svatý František z Assisi, syn bohatých rodičů, který se po svém obrácení stal z lásky k chudému Kristu chudým. Francesco/František byl mladík, který okouzloval lidi okolo sebe. Když žil světským životem, všichni mladí šli za ním, když šlo o zábavu. Jednoho dne se začalo proslýchat, že opravuje starý kostelík v San Damianu. Brzy ho potkávají na ulici s miskou v ruce, když si vyžebrává jídlo. Někteří se mu vysmívali, jiní viděli, že z něj vyzařuje nadšení, jaké dosud u nikoho neviděli. Ptali se, co se s ním stalo? Jeho proměna od bezstarostného užívání si života od touhy být hrdinou na válečném poli k pokorné službě Bohu se udála po oslovení Františka Bohem. Bůh se ptá Františka opájejícího se ve fantazii budoucí slávou a touhou stát se rytířem: „Františku - komu je lépe sloužit Pánu nebo sluhovi?“ František se Boha ptá: „Pane, co chceš, abych učinil?“ Tehdy se mu zjevuje Ježíš v nejdojemnějším zjevení Lásky v nahotě, ponížení a bolestech ukřižování a obrací se na Františka s požadavkem, který kladl na své učedníky: „Chceš-li být mým učedníkem, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž na sebe a následuj mne!“ Později, když klečel v modlitbách před křížem, promluvil k němu Ukřižovaný v San Damianu: „Františku, jdi a obnov můj dům, který jak vidíš, se rozpadá.“ Tato setkání s Kristem Františka úplně změnila. Oplakává své hříchy, jeho dosavadní život se mu zdá bezcenný a marný. Všímá si chudých lidí, a co se mu dříve protivilo a zdálo se mu hořkým, proměnilo se ve sladkost pro duši i tělo. Od té doby navštěvuje malomocné a dostává se mu síly zříci se sebe..., rozchází se se svou minulostí a Kristus mu dává sílu zříci se otcovského dědictví a začít život v naprosté chudobě. František je doslova raněný láskou k Ukřižovanému Kristu, chodí po Assisi a volá: „Láska není milována!“ Osobní a vytrvalá snaha podobat se Kristu, dělat vše jako On, ho stále víc proměňovala v Krista. Žil stále v jeho přítomnosti a úplně umřel světskému způsobu myšlení. Pán mu dal bratry i touhu žít Jeho Evangelium, které se stalo řeholí Menších bratří. Okolo Františka vzniklo společenství „Kajícníků z Assisi“ které přerostlo v Řád Menších Bratří dnes známých ve třech podobách jako jsou Františkáni, Minorité a Kapucíni. Co je to zasvěcený život, co přináší Vám osobně, církvi a celé společnosti? Mnohem lépe než já by vám na to opověděl Jan Pavel II. ve Vita consecrata. Zasvěcený život má svůj základ v Kristově příkladu života a v jeho učení. Je darem Boha Otce Kristově církvi prostřednictvím Ducha Svatého. Slibem evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti nabývají Ježíšovy vlastnosti viditelnou podobu ve světě. Tím, že má církev a svět tuto podobu na očích, může být a je směrována mysl věřících i ostatních k tajemství Božího království, které působí v dějinách lidstva a očekává své dovršení v nebesích. V průběhu staletí uposlechlo mnoho mužů a žen volání Nebeského Otce a vanutí Ducha svatého a vybrali si tento způsob následování Krista tím, že se mu zcela odevzdali s čistým a nerozděleným srdcem. Všechno opustili, aby zůstali s Kristem, a tak jako On se věnovali službě Bohu a bratřím. Zasvěcený život tedy přispívá k objasnění tajemství a poslání církve a díky obdrženým darům Ducha svatého napomáhají společenství zasvěcených obnově lidské společnosti. Tady jistě platí na prvním místě: chceš-li změnit svět, změň nejdříve sám sebe, mohli bychom říci, odevzdej se Kristu a On tě promění. Má na to své nástroje, z nichž prvním je společenství spolubratří, společná modlitba a práce, ale i úsilí o vlastní obrácení skrze zapření sebe sama, hledání vnitřního pokoje, ustavičnou modlitbu, půst, bdění, duchovní boj a mlčení, darování sebe sama..., tedy opuštění života podle světa a odevzdání se životu, ve které člověk nedává ničemu přednost před Kristovou Láskou. Kdo Vás přivedl (nasměroval) do řeholního společenství, ve kterém nyní žijete a sloužíte? Co Vás na něm nejvíce oslovuje? Když jsem ve 30 letech přišel „podruhé“ do kostela v Přerově, kde jsem byl v osmém dni života pokřtěn, bylo to volání Boží, kterému jsem neodolal. Později po 3 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

letech v Medžugoriji jsem se poprvé setkal s františkány a zatoužil být jako oni. U nás nemohli řeholníci veřejně působit a žili ve skrytu podzemní církve. Řeholní sestry žily v charitních domovech a organizovaly duchovní obnovy pro mládež. Na jedné takové obnově jsem se setkal u františkánek poprvé s českými františkány a otevřely se mi dveře do života řádu žijícího ve skrytu. Začal jsem jezdit do Brna, kde bratři žili, a pronikal jsem postupně do jejich způsobu života, do kterého jsem vstoupil v roce 1990 jako bratr Gabriel. Otevřel se přede mnou svět, ve kterém mám v každé zemi na celé zeměkouli bratry, ke kterým mohu přijít a oni mě přijmou, to je moje rodina tady na zemi a mám také velké zástupy spolubratří, kteří se za mě přimlouvají v nebi. Životy mnoha františkánských světců, kteří šli ve stopách svatého Františka a došli do nebe, jsou úžasnou inspirací pro náš pozemský život. Mezi řeholními společenstvími je nejvíc františkánských světců.. Naše spiritualita má v sobě krásnou vyváženost mezi pastorační činností a kontemplací. Je to spiritualita srdce, ve které má zvláštní místo láska ke Kristu ukřižovanému a trpícímu a k jeho Neposkvrněné Matce. Je to spiritualita radosti a chvály Boží skrze krásu přírody a celého stvoření, radosti z obdarování Bohem, z bratrství mezi všemi lidmi v Kristu. Za to, že jsem františkán, děkuji Panně Marii a Duchu svatému, vím, že takové povolání není dílo lidské ale Boží… Rok zasvěceného života si dává za úkol „probudit svět“. V čem vidíte největší potřebu tohoto úkolu a máte, prosím, pro nás nějaké praktické rady, jak ho naplnit? Myslit si, že mám recept na to, jak pohnout s církví a s celým světem, to by byla troufalost. Ale, člověče, chceš-li pohnout světem, pohni sám sebou. Církev nás po staletí vede k pokání, k obrácení srdce, ke změně smýšlení, a ta přijde u každého z nás, když budeme vzývat a prosit Ducha svatého, když se svěříme Jeho snoubence Panně Marii. On zapálí naši dřímající mysl ubitou mediálním balastem. On nás probudí z lhostejnosti, se kterou se díváme na hrůzy vraždění a genocidy věřících, a nejenže nepláčeme, my se ani za ty oběti zvůle a násilí nemodlíme. On může a chce nás probudit z otupělosti srdce k solidaritě s trpícími. On nechce pouze staré svetry, které zahřejí mrznoucí uprchlíky ze Sýrie a Iráku nebo Ukrajiny... On chce nás, naši proměnu, chce nám dát srdce z masa a krve, schopné trpět z lásky a vzdát se pohodlí a blahobytu. To, co Mu odevzdáme svo-

Strana 5

bodně a z Lásky, nám pomůže ke svobodě a lehkosti, se kterou budeme pracovat na proměně vlastní i proměně světa. Nevzdáme-li se dobrovolně balastu civilizace smrti, budeme o to připraveni v bolestech a slzách... Temné chmury se rozplynou, když znovu objevíme úžasné tajemství mše svaté a Eucharistie a začneme je prožívat s užitkem a nepromarníme šanci setkat se s živým Kristem, který touží každého z nás obdarovat. Máme k tomu letos nástroj Eucharistický kongres. Využijme každé příležitosti, jak být s Pánem. Ne my měníme sebe a svět, ale On je Pánem dějin i našeho života, prosme, aby se naplnil Jeho plán s lidstvem i s každým z nás, s naší farností i s našimi rodinami. Stalo se Vám v posledních dnech něco, co Vás potěšilo, udělalo radost nebo překvapilo? Nechtěl, byste se s námi, prosím, o to podělit? Ano, prožil jsem v Soběchlebích nádherné rozloučení se zesnulou maminkou našeho svitavského děkana, otce Václava Doláka. Byla to slavnost přechodu svaté maminky do slávy, kterou nám připravil náš Pán u svého i našeho Otce. Bylo to loučení s maminkou devíti dětí, z nichž tři zemřely a dva synové se stali kněžími. Její život byl jeden veliký zápas o spásu duší jak svých dětí, tak třiadvaceti vnoučat a patnácti pravnoučat. Zažila toho mnoho za komunismu - kolektivizaci, přes čtyřicet let dřiny v živočišné výrobě a navzdory překážkám, když se její děti nemohly dostat na školy, nevzdala se víry a vedla své děti k víře a Pán jim dal to, zač maminka prosila. Měla důvěru v Boží pomoc a měla zkušenost, že navzdory logice tohoto světa se dějí v životě křesťana zázraky Boží Lásky, zejména tam, kde člověk ztratí svůj život pro Krista a jeho Království. Zažil jsem při pohřební mši svaté, při díkuvzdání - Eucharistii to, že Kristus dává Nebeskému Otci sebe i nás, svou oběť a oběť našeho života. Váš rozhovor se objeví v březnovém čísle našeho časopisu, tedy v měsíci, kdy prožíváme naplno dobu postní - co byste vzkázal farníkům našeho děkanátu?

Vrátím se ještě na hřbitov do Soběchleb. Je tam jeden kříž jako vykřičník. V jeho stínu odpočívá, po bojích a strádáních, otec biskup Zela (pomocný olomoucký biskup v letech 1941-69). Je na něm napsáno: „Zůstaňme věrni Kristu a Marii, Katolické církvi a nástupci svatého Petra“. Žijeme ve lhostejné době, kdy na ničem nikomu nezáleží. Čas, který nám Pán dal, nám proklouzává pod prsty jak voda, kterou nemůžeme chytit. Je to ale čas milosti, které se můžeme zmocnit a být bohatí před Pánem, a nebo ji můžeme nechat uplynout a nevyužít příležitost zachránit sebe i jiné. Nabídnu Vám heslo, či program pro letošní Postní dobu: „Nechci ztrácet čas pomíjejícími věcmi... Chci se soustředit na lásku Kristovu a prosit o uzdravení a záchranu duší mně svěřených (duše mé i celého světa).“ Chci poděkovat všem, kdo se za mě či ostatní zasvěcené z přerovské farnosti a z děkanátu modlíte. Jsem za to vděčný, jste v mém srdci jako moji blízcí příbuzní, modlím se a žehnám Vám, Váš Menší bratr Gabriel Mirek Kubík

ARGUMENT „VTÍRAVÉHO BOHA“: DEBATA O PPR Co je to metoda PPR - tedy metoda Přirozeného Plánování Rodičovství? Katechismus katolické církve (čl. 2370) říká, že PPR je: „Občasná zdrženlivost, metody odpovědného plánování rodičovství na základě sebepozorování a volby neplodných období jsou ve shodě s objektivními měřítky mravnosti. Takové metody mají v úctě tělo manželů, povzbuzují jejich vzájemnou něhu a podporují výchovu k ryzí svobodě.“ Ne vždy je tato metoda i mezi křesťany podporována a najdou se dokonce námitky proti přirozenému plánování rodičovství (PPR, periodické abstinenci). Někteří lidé si myslí, že takové jednání je pokrytecké. Například Honza 17 let říká: „Kdybychom byli zdrženliví občas - jak nás napadne - pak bych chápal smysl takové zdrženlivosti jako půst - dobrovolné a občasné odříkání si. Pokud jsme ale zdrženliví právě v plodných dnech, jde o vypočítavost. My se vyhýbáme plodnému styku, a tím bráníme Bohu, aby nám dal dar. Ono vyhýbání a bránění má k sobě blízko. Pokud nám někdo bude chtít dát dárek a my mu řekneme, že ho nechceme, odmítáme ho. Pokud ale v den, kdy nám má dárek přinést schválně, nebudeme doma (ten den jsme si dopředu zjistili), tak se mu vlastně vyhýbáme, abychom nemuseli dar přijmout. A to je vyčůranost. Člověka takhle oblbnout můžeme, ale Boha ne. Ten ví, že se vyhýbáme daru schválně, protože ho nechceme“. Hlavními slabinami tohoto argumentu jsou jednak falešný Pohádka o štědrém králi obraz Boha, a také chybné pojetí úlohy manželů při Jsou manželé, kteří vědí, že v jejich domě žije mocný král. odpovědném rodičovství. Ten jim, kdykoli se s ním setkávají, dává ochotně to, oč ho Falešný obraz představuje Boha, který vůbec nepočítá se požádají. Obdarovává je různě podle toho, v jaké místnosti svobodným jednáním a odpovědným rozhodováním man- se s ním manželé chtějí setkat. V jedné místnosti jim dává želů, Boha, který chce manželům bez ohledu na jejich situ- chléb a v jiné šatstvo. Je jedna místnost, ve které je král aci vnutit svůj dar. Bůh je v tomto případě tyranem, který neobyčejně štědrý: a tou místností je ložnice. Manželé do nerespektuje důstojnost bytostí, které sám stvořil. Je to ní mohou vcházet a vycházet, kdykoli chtějí. Vždy, když oteúplně jiný Bůh, než o kterém II. vatikánský koncil učí, že vřou dveře, u vchodu se oba králi pokloní. Pak vejdou s ním mají manželé spolupracovat. Pokud by platilo toto a radují se jeden z druhého a král je svědkem jejich něhy, pojetí, pak by veškerá snaha vědomě plánovat rodičov- intimity. A co víc: dává jim při těchto chvílích zakoušet ství (určovat počet dětí) byla proviněním proti vůli Bo- každému z nich svou lásku prostřednictvím jejich protějšku. ha Stvořitele. Manželé by se proviňovali v případě, kdyby Ložnice, do níž manželé vcházejí, má krásné, růžemi zdoneměli pohlavní styk v plodném období, proviňovali by se, bené dveře. Manželé už dávno od krále vědí, že někdy, býkdyby úplně abstinovali, proviňovali by se, kdyby měli vají to vzácné dny, jsou tyto dveře ozdobeny ne růžemi, ale pohlavní styk pouze v jim známém neplodném období, větvičkami vavřínu. Tehdy je král může (pokud on sám proviňovali by se, kdyby nesledovali svoji plodnost, pro- chce) obdarovat tím nejdražším, co od něj mohou dostat: tože by hrozilo, že budou mít pohlavní styk v neplodném květinou-dítětem, v které oba, když se pozorně zadívají, období. Zkusím některé body vysvětlit pomocí pohádky: mohou spatřit sami sebe. Muž a žena s rozechvěním pečují Strana 6 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

o tuto květinu. Stojí je to mnoho námahy a bolesti, ale oni by rádi pro tu květinu dali i vlastní život. Král ví, že manželé jsou slabí a křehcí, že někdy mají sílu starat se o růst tří nebo více takovýchto květin, jindy však s obtížemi zvládají péči o květinu jedinou. Král to ví, a proto – z lásky k nim – nechává dveře do ložnice zdobit jednou tak a podruhé jinak. Když manželé nemohou kvůli nedostatku sil přijmout další květinu, vcházejí do ložnice pouze ve dnech růží. A král se s nimi raduje. Ve dnech vavřínu se manželé králi pokloní ve vchodu a do ložnice nevcházejí. A sám král sestupuje z trůnu k nim a obdarovává je – ne sice květinou, ale svou přítomností ve všem, co konají. Existují ale i jiní manželé. Ti králi nevěří. Nikdy nezažili, že by nějaký král sestoupit z trůnu a šel s nimi životem. Nevěří v řeč růží a vavřínů. Květiny strhávají a ničí. Často jeden z nich vejde do ložnice a krále vyžene ven, aby se oba manželé mohli těšit ze sebe navzájem. Vlastně nevěří, že by král jejich radost mohl jakkoli zvětšit. Nevěří v obraz krále v tváři milovaného. Nevěří a – nevidí… Antikoncepce v tomto obrazu neznamená „jen“ na zaklepání neotevřít. Znamená vyhodit Boha z ložnice, abychom „mohli mít sex“ kdykoli se nám zachce bez následků, které v ten daný den může mít. PPR neznamená vypočítavé vyhýbání se vůli Stvořitele. Naopak, je to vědomá spolupráce s jeho plánem. Bůh nám dal rozum a svobodnou vůli, abychom s ním svobodně spolupracovali: dal nám přesný rozpis, kdy nás může podle své vůle obdarovat dítětem s tím, že máme sami nejprve zvážit, jestli máme na to, abychom jeho dar přijali. Bůh nás považuje za odpovědné partnery při vzniku nového života. Blíže to vysvětluje první věta encykliky Humanae vitae: Předávat lidský život je závažné poslání, při kterém

manželé svobodně a odpovědně spolupracují s Bohem Stvořitelem. Předávání „lidského života“ (lat. „humanae vitae“; první dvě slova encykliky) je podle tohoto textu POSLÁNÍ. Latina používá pojem munus, tedy stejné slovo jako tehdy, když hovoříme o královském, kněžském a prorockém poslání každého křesťana. Znamená něco jako „čestný úkol“, „povinnost, která je vyznamenáním“, nebo také „dar“. Tedy něco podobného, jako když vás král pověří správcovstvím nad svým majetkem. Něco nesmírně odpovědného, vznešeného, ale náročného: nejste vlastníci, ale správci něčeho, s čím musíte zacházet podle královy vůle. Abyste tu vůli mohli konat, musíte ji nejdříve poznat. Jak ale poznat vůli Boha v otázce sexu a odpovědného rodičovství? Pokud chápeme Boha jako Stvořitele, tvůrce lidského těla, pak jeho plán pochopíme úvahou nad lidským tělem. Pokud Bůh lidské tělo stvořil s nějakým záměrem (protože je inteligentní), pak, když tento záměr poznáme, můžeme s ním vědomě a odpovědně spolupracovat. Pokud chápete, že autorem lidského života je Bůh, a proto je lidský život posvátný, pak chápete, že posvátná je i schopnost předávat lidský život. Pokud se nepovažujete za vlastníka plodnosti, ale pouze za správce, pak si nikdy nedovolíte plodnost zničit, potlačit. Pak pochopíte, že plodné období v cyklu je posvátným časem, který slouží k početí nového života. Použít antikoncepci znamená předpokládat, že sterilizovaný orgasmus je něco víc než příležitost v tento den počít nový život. Znamená se prohlásit za vlastníka plodnosti. Použít antikoncepci je v něčem jako znesvětit neděli: většina dní v týdnu je určená k práci. Neděle patří Pánu. Můžete sice v kalendáři vytrhnout lístek s nedělí a přepsat ho na pondělí nebo pátek, abyste mohli dál nerušeně pracovat, ale to nic nemění na tom, že je neděle, den, který patří Bohu. Všechny dny patří Bohu, samozřejmě. Ale neděle je jiná. Všechny dny cyklu ženy patří Bohu, samozřejmě, ale plodné dny jsou jiné, jsou určené ke spolupráci s Bohem na vzniku nového života. P. Karel Skočovský

 Ve Vlkoši byla radost . Děti z Vlkoše se zúčastnily výtvarné soutěže „Nakresli Tři krále“, kterou vyhlásil FATYM Vranov nad Dyjí u příležitosti konání tříkrálové sbírky. Do soutěže se sešlo téměř 300 prací od jednotlivců či skupinek dětí z mnoha koutů České republiky. Tři králové byli zpracováni různými způsoby, a protože jednou z podmínek bylo, že se bude jednat o koláž, byly použity různé materiály: barevné papíry, kamínky, seno, keramická hlína, látky, vlna, korálky, knoflíky, koření, písek... Soutěžní práce byly opravdu vydařené a nebylo jednoduché vybrat ty nejkrásnější, proto se sešly hned dvě hodnotící komise: odborná (složená převážně z učitelů) a dětská (tu letos tvořila nejmladší skupinka marianek - děvčat, která více poznávají Pannu Marii a mají ji za vzor). Obě komise nezávisle na sobě vybíraly nejzdařilejší výtvarné práce a mezi oceněnými bylo i několik prací zaslaných z Vlkoše. Diplom a krásné ceny obdržela Klára Zapletalová za 1. místo ve své věkové kategorii (4. - 6. třída) za hodnocení od odborné komise. Dvojnásobné 2. místo získala Natálie Matlochová (7. - 9. třída) v hodnocení odborné komise i v hodnocení očima dětí. A v kategorii skupinových prací se také na dvojnásobném 2. místě umístila skupinka dětí, které svou koláž vyráběly společně v kroužku Wakan. Vítězům blahopřejeme a věříme, že jejich krásné práce potěší ty, kteří si je přijdou prohlédnout do kostela svatého Mikuláše ve Znojmě nebo na hrad Bítov. Markéta Matlochová Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 7

 Výročí – svatá Terezie z Avily . Mezi památné dny měsíce března je letos v Cyrilometodějském kalendáři u data 28. března uvedena sv. Terezie z Avily. Patří k největším postavám katolického reformního hnutí, které pod vlivem závěrů Tridentského koncilu usilovalo získat zpět národy odtržené od církve, obnovit teologii a mystiku, zavádět nové a reformovat staré řeholní řády. Letos je to 500 let, co se tato řeholnice, mystička, učitelka církve, OCD – karmelitánka, narodila. Svatá Terezie z Avily (od Ježíše) ovlivnila řádový život a byla snad největší mystičkou všech dob. Mystika je nábožensko-filozofický proud, založený na bezprostředním intuitivním prožitku. Touto částí jejího života se dnes zabývat nebudu, chci ukázat její písemné i praktické dílo při zakládání a reformování klášterů a řeholí a vedení člověka modlitbou. Navíc papež Pavel VI. povýšil sv. Terezii z Avily 29. září 1970 na učitelku církve, a to je pocta, jaké se dostalo nemnoha ženám. Světice je patronkou Španělska, všech karmelitánských společenství, v duchovní nouzi, za milost moci se modlit, za vnitřní život a mnoha dalších. Bylo o ní napsáno mnoho knih její autobiografie a zachovalo se množství jejich spisů i 400 autentických dopisů. Ona sama prošla značným vývojem. Bojovala o vnitřní modlitbu a dosáhla ji. Její: „Miluji Boha, a tato láska ve mně působí a stále roste“ mi připomíná ono „Totus tuus“ papeže sv. Jana Pavla II. V roce 1562 začala reformovat karmelitánské kláštery a obnovila 18 klášterních komunit. Vedle toho založila 32 ženských a mužských klášterů, a přitom byla skoro stále nemocna a každý pohyb ji působil největší bolesti. Trpěla také pomluvami, ale pracovala neustále až do vyčerpání. Terezie umírá 4. října 1582 při vizitační cestě v Alba de Tormes. Její tělo bylo pohřbeno do země nechráněno. Po dvou letech, když ho vyzvedli, bylo zcela neporušené. Ostatky byly přeneseny do kláštera v Albě de Tormes, který ona sama 1571 založila. Tam odpočívají v drahocenné schránce v rakvi nad oltářem klášterního kostela. Rakev věnovala Izabela Klára Evženie, dcera španělského krále Filipa II. Terezie byla blahořečena 24.4.1614 Strana 8

a svatořečena papežem Řehořem XV. 12.3.1623. Svátek se slaví každoročně 15. října. V dnešním připomenutí si pětistého výročí jejího narození bych se dál rád dotkl stručně života světice, jejímž heslem bylo mimo jiné rovněž: „Ten, kdo má Boha, nepotřebuje nic jiného. Bůh je všechno.“ Také bych rád představil její stěžejní dílo „Hrad v nitru.“ Život Svatá Terezie se narodila 28. března 1515 do početné rodiny Alfonze de Cepeda a jeho ženy Beatrice de Ahumada v Avile, nejvýše položeném městě Španělska (1130m.n.m.), na jih od Salamanky. Vzpomíná: „Byly jsme tři sestry a devět bratrů.“ V kostele sv. Jakuba stojí dodnes její křtitelnice. Přestože byla otci nejmilejší, když jí bylo sedm let, opustila se starším bra- zakládání, Cesta dokonalosti, Život trem Rodrigem domov, aby jak si sa- a další. Za nejhodnotnější se dodnes ma přála, zemřela mučednickou smrtí považuje ale její Hrad v nitru (i pod u Maurů. Děti ale našli a přivedli je názvem Vnitřní hrad). zpět. Po smrti matky (v r. 1527) ji otec ve 12 letech předal augustinián- Zobrazení kám v Avile na výchovu. V době své Svatá Terezie z Avily je zobrazována delší nemoci četla dopisy sv. Jeroný- v karmelitánském oděvu, v hnědém ma, zasvětila se Matce Boží, a 2. listo- hábitě s bílým pláštěm a černým západu 1535 – ve 20 letech – vstoupila vojem. V ruce drží knihu nebo srdce do karmelitánského kláštera Vtělení s nápisem IHS (IÉSÚS HOMINUM v rodném městě. Tam opět těžce one- SALVATOR – JEŽÍŠ SPASITEL mocněla, po bezvědomí ochrnula LIDSTVA). Jejímu zobrazení se věa měla omezenou chůzi. V téže době u novali nejslavnější umělci, např. Loní došlo k prvním mystickým zážit- renzo Bernini v chrámu P. Marie Víkům při pohledu na obraz trpícího tězné v Římě. Nám nejblíže, ve Vídni, Krista. Píše, že zažila, „konečné obrá- v umělecko-historickém muzeu, obraz cení“. V klášteře začal proti ní a jejím Gaspara de Crauera nese název „Svatá mystickým zjevením odpor, podporo- Terezie přijímá od P. Marie řetěz a od vaný vedením řádu. Až sv. František sv. Josefa plášť.“ Obraz je ze 17. stol. Borgiáš a definitivně sv. Petr z Alcán- Písemné dílo tary (obnovitel řádu františkánů) ji Z rozsáhlého písemného díla sv. Tereujistili o pravosti její mystiky (1560, zie z Avily zmíním dvě: Knihu o za1562). Terezie měla i další vidění kládání a Hrad v nitru. Onu první doa v jednom z nich – bylo to vidění končila, jak sama píše v předmluvě, pekla – došla k poznání, že řehole se v den sv. Ludvíka, francouzského v karmelitánském řádu nebere vážně. krále, 25. srpna 1573. V jednatřiceti kapitolách popisuje přípravy k zaloDílo Založila tedy řád bosých karmelitánek žení kláštera svatého Josefa v Medíně a se svolením papeže a biskupa v Avi- del Campo, další pak založení kláštera le i první reformovaný klášter sv. Jo- Neposkvrněného početí naší milé Paní sefa. Papežský dekret (apoštolský re- z hory Karmel ve Valladolidu a dalskript) přiznávající řádané oprávnění ších klášterů v Salmance, v Albě de podpořil její reformní dílo. A když se Tormes… Přitom každé založení pok ní přidal karmelitán sv. Jan od Kří- pisuje samostatně, sama sobě nepřiže, byl to on, kdo obnovil mužskou čítá žádné zásluhy. Píše, že její sloh je větev tohoto řádu. Společně pak zalo- neobratný… „avšak láska, kterou mě žili 17 ženských a 15 mužských kláš- milují mé dcery (řeholnice), jimž po terů. Terezie o tom napsala Knihu o smrti tuto knihu odkáži, to snad snese. Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Chci jen chválit a oslavit Pána.“ Základní prvky své reformy shrnula do těchto bodů: přísná klauzura, limitovaný počet členů, společný život, apoštolská náplň a mariánská úcta. Pátá kapitola se vymyká stavbě klášterů a jakoby předznamenávala onu druhou knihu. Přináší totiž několik poučení o dokonalé modlitbě, která nespočívá v přemýšlení a představivosti, aby ji tohle ovládlo. Píše: „Duše se nerozvíjí tím, že mnoho přemýšlí, nýbrž tím, že mnoho miluje.“ O modlitbě Za nejlepší dílo sv. Terezie z Avily je považována kniha Hrad v nitru, která je věnována nauce o vnitřní modlitbě od nejnižšího stupně až po ten nejvyšší – sjednocení s Bohem. Psala ji v Toledu v klášteře sv. Josefa pro řeholnice a řeholníky Karmelu. Sama ji přitom určila jen pro bosé karmelitánky, ale získala platnost i v mužské řeholi. Světice doplňuje úvahu o člověku, je-

hož Bůh stvořil k svému obrazu. Znepokojuje ji rozdíl mezi Hradem (nitru člověka) a Bohem jako mezi Stvořitelem a tvorem, neboť i duše je stvořena. Tento Hrad (duše člověka) je rozdělený do sedmi komnat (příbytků). Jedny jsou položeny vysoko, jiné nízko, některé po bocích. Uprostřed je hlavní pokoj, kde se odehrávají skryté věci mezi Bohem a duší. Branou do Hradu je modlitba a sv. Terezie ji důkladně rozebírá. Hrad – nyní můžeme napsat hrad = nitro. Duši vede do oněch sedmi částí, jež jsou obrazem (příměrem) modlitby, přesněji různých stupňů modlitby. Doporučuje vést modlitbu jako rozhovor s Bohem, nejlépe v tichu. Oprostit se od vizuálních a sluchových vjemů. Nejde přitom vůbec o slova, ale o postoj srdce. Modlit se třeba bez nich, v duchu, celým tělem, duší. Duše, která komnatami prochází, dospěje až do nejvýznamnější komnaty, jež je v samém středu. Tam přebývá Král slávy, a tam

dojde k důvěrnému spojení duše s Bohem. Co nečiníme dobře? V naprosté většině, když se člověk začne modlit, stráví čas přípravou, pak než v klidu spočine, než zaslechne Boží hlas …. „Ale už snaha je modlitbou. Je důležité, aby modlitba šla ze srdce, aby to nebyly snahy jen se zklidnit a uspořádat myšlenky.“ Terezie z Avily říká, že v modlitbě „není podstatné mnoho přemýšlet, ale mnoho milovat.“ Přidávat k modlitbě pokoru a lásku dokazovanou skutky. Snad nakonec si zapamatujme nápisy na některých záložkách z jejich čtyř dochovaných rukopisů, objevených v roce 1577. Zde jsou: „Ničím se neznepokojuj – Ničím se nermuť – Všechno pomíjí – Bůh se nemění – Všeho dosáhneš trpělivostí – Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí – Jeho láska stačí – Chraň Bože, aby se mi přičítala nějaká zásluha, neodpovídalo (odpíralo) by to pravdě.“ Rostislav Dočkal

Mons. Jan Stavěl, pomocný biskup olomoucký (1869 – 1938) Narodil se 10. dubna 1869 v Bílovicích u Kostelce na Hané manželům Josefovi a Františce Stavělovým, kteří hospodařili na gruntu č. 12. Spolu se svými sedmi sourozenci prožíval rané mládí v Bílovicích, kde začal navštěvovat místní obecnou školu. Po dvou letech školní docházky se však celá rodina přestěhovala do Olomouce, kde si manželé Stavělovi pořídili obchod se střižním zbožím, aby svým dětem mohli dopřát lepší možnost studia. Grunt pronajali a mladý Jan pokračoval v učení na české škole, která byla vydržována Ústřední maticí školskou. O pět let později přešel na Slovanské gymnázium, kde roku 1888 maturoval. Po maturitě se přihlásil na Teologickou fakultu, kterou musel na dva roky pro nemoc přerušit. Přes tyto potíže však byl 19. srpna 1894 vysvěcen na kněze. Také jeho další sourozenci se dali na studia. Jeho bratr Josef se stal lékařem, ale tragicky zahynul v Dalmácii. Druhý bratr Alois měl větší štěstí. Vydal se také na lékařskou dráhu, ale pro změnu u armády a dosáhl titul generála zdravotnictva. Sestra Ludmila byla operní zpěvačkou. Provdala se později za okresního hejtmana v Levoči. JUDr. Václava Batku. Nepřízeň doby však dovedla obchod manželů Stavělových ke krachu a díky tomu se grunt v Bílovicích dostal r. 1900 do dražby. Část z něj, obytné a hospodářské budovy se zahradou a kouskem pole se podařilo nakonec vykoupit synu Aloisovi. Mladý Jan, začal svou kněžskou dráhu v Bravanticích ve Slezsku, později byl přeložen do Raškova u Šumperka a od 1. září 1896 působil jako katecheta ve Vítkovicích. Zde založil Spolek sv. Josefa, který se věnoval nejprve opuštěným a sirotkům a později výchově chudých dívek pod vedením Sester Naší Paní z Notre Dame. Když byl o pět let později přeložen jako katecheta do Hranic, zakoupil jako ředitel spolku bývalý klášter Trinitářů v Zašové a vybudoval zde pro tyto dívky ústav. Celý život byl pak jeho štědrým dobrodincem a podporovatelem. Díky těmto aktivitám byl v roce 1923 jmenován olomouckým kanovníkem a 5. července 1927 pomocným biskupem olomouckým a titulárním biskupem Zaraitánským. Hlavním polem jeho působnosti byla sociální péče. Byl jmenován nejen předsedou svazu Charity pro olomouckou arcidiecézi, ale také předsedou Říšské rady svazu Charity, v němž byly sdruženy všechny charitativní ústavy a farní spolky. Stal se předsedou unionistické společnosti sv. Cyrila a Metoděje, předsedou diecézní školní rady a inspektorem náboženství na měšťanských školách. Jeho životní pouť končí v nedožitých 70 letech na začátku války, kdy umírá na infarkt, který jej zasáhl jako následek rozčílení, když se dozvěděl o zabrání jeho dívčího ústavu německou okupační armádou. Za velké účastí osobností politického i církevního života byl dne 10. 11. 1938 pochován do rodinné hrobky v Kostelci na Hané. Pochovával jej premonstrátský opat Method Zavoral z Prahy, který byl poslancem a senátorem ČSL. Zdeněk Mlčoch, jáhen Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 9

Milí chlapci a děvčata. Žít pěkné společenství ve farnosti je třeba začít již od postní doby. Možná vám pomůže, když si přečtete tento příběh. My o růžích v údolí víme, tam Ježíše uslyšíme Je jaro! Snad se to ani nemusí říkat, neboť celá země voní. Vůbec nevadí, že ještě na mnohých místech leží sníh, že večer a ráno pořádně mrzne. Všechno co žije, touží ještě více žít. Ptáci svým překrásným zpěvem se ucházejí o své ptačí nevěsty, každý hledá někoho, komu by zašeptal: „Žiji, dostal jsem život od Pána Boha a hledám tvou lásku.“ Jívy a vrby u vody svými květy přitahují první probuzené včelky. Na vodě i ve vzduchu se koná ptačí sněm, jedni se loučí a ti druzí, co zůstávají, usedají na vodu a tvoří úžasné společenství. Labutě, rackové a kačenky se společně houpají na vlnkách ledové řeky a tiše naslouchají blížícímu se jaru. Není tu sluneční paprsek, jen zamračená obloha, ale vlnkám to nevadí, šeptají si svou píseň a radostně volají na kačenky: „Je doba postní, lidé se připravují na Velikonoce, největší křesťanské svátky!“ Labutě ladně natahují své dlouhé krky a hned se zeptají: „Co nám dnes řeknete vlnky, které jste utvořené z tolika kapiček vod, jež kolují mezi nebem a zemí?“ „Budeme pokračovat v příběhu pohádky, kterou si četly děti z domků.“ Jedna vlnka se nazvedla trochu výš a začala: „Mezi domky na břehu řeky nebývaly kamenné chodníky. Byla tam jen udusaná hlína, a to byla cesta, chodník i hřiště. Děti si na jaře vzaly kuličky, každý měl svůj barevný pytlíček. Patou vyhloubily důlek v zemi, všechno kolem očistily a pěkně hrály kuličky. Někdy se i hádaly, ale nakonec si odpustily. Jindy vzaly míč a uprostřed dvora hrály vybíjenou, nebo na panáky, na škatule. To vám bylo her, že ani den nestačil! Když se začalo stmívat, sedly si v jednom domku společně ke kamnům a naslouchaly té nejstarší kamarádce. Ona vzala knížku a pokračovala ve čtení pohádky o Sněhové královně: V jednom městě, kde nemohl mít každý velkou zahrádku, pouze květiny v květináči, žily dvě chudé děti. Jejich rodiče bydlili v podkrovní světničce, tam, kde se střecha jednoho domu dotýkala druhé. Na oknech měli krásné růže. Děti se jmenovaly Kay a Gerda. Růže vždy kvetly nádherně a holčička se naučila písničku, kterou společně s chlapečkem zpívali: My o růžích v údolí víme, tam Ježíška uslyšíme! Při zpěvu se drželi za ruce a dívali se do jasného slunečního svitu jako by tam viděli Pána Ježíše. Jednou řekl Kay: „Ach! To mě píchlo u srdce! …a teď se mi něco dostalo i do oka.“ V tu chvíli se všechno dobré stalo ošklivým, neboť měl v srdci střípek ze zrcadla a jeho srdce se proměnilo v kus ledu. Každá chyba se mu na všem a na všech stala patrnou. Všichni byli škaredí, všechno bylo „fuj“! I krásné růže byly ošklivé. Ale všichni obdivovali jeho chytrost a trochu i vychytralost. Posmíval se i Gerdě. Sestřičku to trápilo, ale měla ho ráda. Jednou v zimě si přivázal své sáňky za sáně Sněhové královny. Když se rozjely rychle, byl Kay vyděšený a chtěl se pomodlit „Otče náš“, ale nemohl si na tu nejkrásnější modlitbu vzpomenout. Vzpomněl si jen na velkou násobilku. Dostal se do zajetí ledové krásy, a tak viděl jen dokonalost a studenou krásu. Chlubil se tím, že umí počítat a je chytrý. Co bylo dál, až příště. Vlnka se zamyslela a řekla: „Je doba postní, co si myslíte, milí kamarádi, měl Kay opravdu tvrdé, ledové srdce?“ Co vy, děti, poznáte, co dělal Kay špatně? Liba Calábková Strana 10

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Pozdrav ze semináře Chvála Kristu! Pěkně zdravím z Olomouce, drazí farníci. Rád bych se s Vámi podělil o některé události posledních dnů. Do čela Teologické fakulty byl minulý akademický rok zvolen nový děkan, profesor Peter Tavel. Avšak slavnostní uvedení do úřadu, jakási inaugurace proběhla teprve 17. února 2015. Tohoto slavnostního okamžiku byl přítomen i otec arcibiskup Jan Graubner a my jsme měli tu možnost pozorovat, jak takové uvedení děkana do funkce vypadá. Proběhla také postní duchovní cvičení bohoslovců, které vedla bývalá děkanka fakulty sestra Gabriela Vlková a ještě než začalo období svatopostní, byl seminář na pět dní prázdný. Mohli jsme se vydat domů, do našich rodných farností a načerpávat sílu do dalšího semestru. Já jsem však zvolil jinou alternativu, která se nabídla. Spolu se seminárním jáhnem Vildou Pavlíčkem jsme odcestovali na pět dní do Říma. Mimo patriarchální baziliky jsme také navštívili kostel, kde je pohřbený svatý Josef Kalasánský. Nebo kostel, kde leží sv. Filip Neri, světec radosti. A právě nedaleko něj je snad jediný chrám, kde mohou i zvířata. Taková rarita. Mít vedle sebe na mši kočku, psa anebo třeba želvu. 14. února však zde probíhala konzistoř. Je to slavnostní kreace (protože kardinálové vypadají skoro jako v kroji) a předání dekretů papežem Františkem. Díky pánům kardinálům z České republiky jsme měli možnost být opravdu blízko. Dostali jsme se do míst, kam byl také pozván emeritní papež Benedikt XVI. Zážitek to byl nádherný. Mohl jsem mu sdělit pár slov a na důkaz úcty mu políbit prsten. Působil na mě velice svěže. S některými kardinály dokonce žertoval a sotva k němu přistoupil kardinál Duka, spontánně pronesl: „Prága“ (Praha). Tedy paměť na jeho pozoruhodný věk mu slouží náramně. V dubnu, dá-li Pán, oslaví své 88. narozeniny. K článku přikládám fotografii, která se mi podařila vyfotit. Když jsme se rozhodli odcestovat do Říma, musím přiznat, že jsem nevěděl o nějaké konzistoři, natož, s kým že svou účast potvrdí také Otec Benedikt. Nesu si tento krásný okamžik v srdci vděčný dobrému Bohu, co umožnil „těm nejmenším“. Každým rokem probíhají duchovní cvičení pro mladé muže, kteří hledají svou cestu, nebo kteří touží po ztišení před Bohem v chodbách kněžského semináře. A to v adventu a půstu. Prosíme tedy o modlitby za bohoslovce, naše představené, ale také za ty, kteří sem dorazí, aby měli citlivé srdce k poznávání Kristova hlasu. Sám jsem na těchto rekolekcích byl. Bylo to poprvé v adventu roku 2010 a mám na to báječné vzpomínky. Téměř dva dny to probíhá v úplné tichosti. Nasloucháte přednáškám, modlíte se, slavíte mši svatou, adorujete, můžete žádat přímluvnou modlitbu, anebo se začíst do inspirující duchovní literatury. V dnešní době si udělat čas na Pána Boha, a také na sebe po stránce duchovní, není časté. A umět čerpat, abych mohl být k užitku, není snadné. Tyto krásné dny k tomu dávají velkou příležitost. Proto srdečně zvu, do budoucna.  Plakátků v kostele jste si jistě všimli. Na závěr krátkého pozdravu chci povzbudit myšlenkou otce Česlava o významu postní doby. „Půst. Co to znamená? Znamená to POSTIT SE OD HŘÍCHU.“ A právě v tomto půstu přeji naději, sebezápor a vytrvalost vedoucí k oslavě nádherných Velikonoc. Josef Hovád MODLITBY MLÁDEŽE DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na již tradiční modlitby mládeže! V březnu proběhne modlitba křížové cesty 13.3.v 19:30 ve farním kostele v Horní Moštěnici. Po duchovním programu následuje malé agapé na faře.

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 11

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 Téměř každý čtvrtek můžete zavítat do centra pro rodinu do Pavlovic nejen do herny, ale od 10 hodin tu bývají také DOPOLEDNÍ BESEDY PRO MAMINKY. Témata jsou nejrůznější od duchovního života, výchovy dětí, vztahy v manželství a rodině přes ekologii až k biozahradám, dle zájmu maminek. V březnu nás čekají tato témata: 12. 3. – Ekodomácnost – nové inspirace, 19.3. – Rostliny v permakulturní zahradě, 26.3. – Velikonoční tradice v rodině + drobné tvoření pro maminky s dětmi. Není nutné se předem přihlašovat. V březnu začne v Ráji v Pavlovicích Kurz symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství (PPR) – 4 pátky od 18 do 20:30 h. 13.3. bude úvodní setkání zdarma pro širokou veřejnost. Ti, kteří se rozhodnou pokračovat, budou mít pak další lekce 1x měsíčně 20.3., 17.4. a 22.5. Přihlášky a informace u H. Školoudové na tel. 731 604 120.

Ve čtvrtek 26. 3. od 15:30 do 18:30 h chystáme v Ráji VELIKONOČNÍ TVOŘENÍ pro všechny generace. Přijďte si s dětmi nebo bez dětí vytvořit něco pěkného do vašeho domova. Lektorky Lenka Mrázková a Yveta Schönweitzová pro vás připravily plno zajímavých inspirací. Tvořit budeme ve Stodole. V neděli 29. 3. od 15:30 h bude v Ráji přednáška Bc. Marcely Kořenkové na téma „VÝCHOVA S TRESTY ČI BEZ TRESTŮ“. Pro předem přihlášené děti (u Ž.Valentové na tel.: 608 446 397) bude během přednášky zajištěn bohatý program. V lednu se její přednáška Proč děti zlobí setkala s velkým úspěchem, tak se můžeme těšit i na toto téma. Všem příznivcům tance, skvělé zábavy a programů na podporu manželství a rodiny oznamujeme, že letošní už pátý VELIKONOČNÍ PLES připravujeme na sobotu 11.4. od 20h v KD Pavlovice u Př. - předprodej a rezervace lístků bude od 16.3. na centru pro rodinu, nebo na tel.: 608 446 397 u Žanety Valentové, případně předá zájemcům z Přerova Jarmila Skřečková. Také už dopředu oznamujeme všem služebně mladým manželům, že na páteční odpoledne 24.4. od 17h chystáme DEN PRO MLADÁ MANŽELSTVÍ s přednáškou Petra a Ireny Smékalových na téma: ABY NAŠE LÁSKA KVETLA a s bohatým programem pro děti. Je potřeba se předem přihlásit u H. Školoudové na tel. 731 604 120. Klidný a požehnaný zbytek postu a radostné Velikonoce přeje za tým CPR Ráj Strana 12

Hana Školoudová

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

MANŽELSTVÍ - cesta ke svatosti Letos se na této stránce můžeme inspirovat příběhy manželů - svatých, blahoslavených nebo ctihodných, kteří žili v době nedávné. Mnozí, tak jako i někteří z nás, nemuseli mít ideální dětství, dospívání a mládí, ale hledali cestu a našli Ježíše a skrze něj i cestu manželstvím k pochopení a žití velikosti Boží lásky. Jedním z těchto manželů jsou i blahoslavený František Jägerstätter a jeho manželka Franzisca Rakouský rolník, mučedník svědomí za nacismu; byl popraven pro odmítnutí vojenské služby, otec čtyř dětí. Franz se narodil 20. května 1907 v St. Radegund, osadě v Horním Rakousku. Vyrůstal jako nemanželské dítě, protože se rodiče nemohli kvůli chudobě vzít. Jeho matka Rosaria Huberová se po smrti otce znovu provdala. Jeho otčímem se stal Heinrich Jägerstätter, který malého Franze adoptoval a dal mu své příjmení. V roce 1927, tehdy už dvacetiletý, opouští rodnou ves a odchází za prací do štýrských dolů. Tady prožil morální krizi. Svůj čas trávil velmi rozmařile. Stal se i otcem dcery, kterou měl se služebnou, jež žila nedaleko jejich statku. Hned nato ze vsi odešel do jakéhosi dobrovolného exilu, kterým začala jeho konverze. Při této trnité cestě obrácení mu pomáhala Františka Schwaningerová, hluboce věřící, čistá a nezkažená duše. František se z gruntu změnil, což této dívce neušlo. Proto, když roku 1936 přišla jeho nabídka k sňatku, neváhala ji přijmout. Na svatební cestě do Říma jim požehnal sám papež Pius XI. Františkova náboženská horlivost rostla, začal kostelničit. Brzy měli tři děti a žili si krásně. Ale nad Rakouskem i nad touto dvojicí se začala stahovat mračna. Když se v zemi hlasovalo o připojení Rakouska k Třetí říši, jako jediný z okolí hlasoval proti. V únoru roku 1943 dostal povolávací rozkaz. Kdekdo se jej snažil přesvědčit, aby úřady poslechl a narukoval. Marně. „Byl bych jak Petr, který zapřel Krista, kdybych si oblekl ten mundúr,“ napsal v dopise jednomu knězi. U odvodu otevřeně řekl, že jakožto katolík odmítá bojovat v této armádě a v této válce, že je však ochoten dělat zdravotníka. Komise ho nechala zavřít do vojenské věznice. Čekaly ho tu dva měsíce dennodenních vnitřních bojů, pokušení přece jen podepsat, podřídit se. Ženu v dopisech uklidňoval, že jejich životy řídí Boží Prozřetelnost, a že ať se na něj nezlobí, ale on prostě nemůže zradit Krista, aby si zachránil život. Po dvou měsících začal soud. 6. července vydal soudce verdikt – trest smrti. Zbývalo mu pár dní života. V cele si pak prožíval své „pokušení na poušti“ – na stolku ležel papír a tužka. Stačilo podepsat. Nešel by na popraviště, ale k trestné rotě. Žil by. Odolal. „Kdo miluje otce nebo matku víc než mne…“ napsal. 9. 8. 1943 byl sťat gilotinou. Jeho žena Franzisca zemřela roku 2013 ve věku 100 let. Více na www.katopedia.cz/index.php?title=Franz_Jägerstätter František během čekání ve vězení na rozsudek o manželství napsal: „… Nejen povolání Boha k zasvěcenému panenství, ale také povolání k manželství je milost. Nerozlučitelnost manželství je ale přikázání Pána a platí pro všechny. Církev na tom nemůže nic měnit, tím méně stát.“ „V manželství je muž obrazem Krista, Vykupitele svého těla, tj. církve. Žena je obrazem církve, nevěsty Krista, milované Kristem až k sebeoběti. Ne sobectví je vede ke společnému životu, ale vůle vzájemně se posvěcovat. Jeden se stává druhému jeho druhým já. A tato jednota ve dvojici je začleněna do nadpřirozeného životního společenství s Kristem. Manželství je tedy nekonečně víc, než nějaká světská záležitost‘!“ Dopisy z vězení František téměř vždy nadepisoval „moje nejmilejší manželko“ („ze srdce nade vše milovaná“). „Nejmilejší manželko, dnes tomu bylo 7 let, kdy jsme si před Bohem a před knězem slíbili lásku a věrnost. Tento slib jsme až dodnes dodrželi a já věřím, že nám Bůh také do budoucna dá tu milost, i když teď musíme žít odděleně, abychom tento slib dodrželi až do konce svého života. Když se tak dívám nazpět a pomyslím na všechno to štěstí a množství milostí, které jsme dostali za těch 7 let a které někdy hraničilo až se zázrakem, tak si myslím, že kdyby někdo řekl, že není Bůh nebo že nás Bůh nemá rád, a kdybych tomu uvěřil, už bych nevěděl, jak daleko bych došel. Nejmilejší ženo, proč bychom se měli obávat o budoucnost, když Ten, který nás až dosud udržoval a obšťastňoval, nás ani nadále neopustí, jenom když nezapomeneme děkovat a nepřestaneme se snažit o nebe. Pak bude naše štěstí pokračovat až do věčnosti. I když nyní sedím ve vězení, přesto věřím, že nadále můžeme budovat naši lásku a věrnost, a i když se budeme muset v tomto životě rozloučit, tato láska přetrvá i za hrob.“ „Bylo by to opravdu krásné a radostné, kdybych mohl poslední dny života strávit v kruhu šťastné rodiny. Ale když to láska Boží určila pro nás jinak, tak je to také dobře; je to přece jen radost, smět trpět pro Ježíše a naši víru. Vždyť máme radostnou naději, že nám těch několik dní života, kdy musíme být odloučeni od sebe, bude na věčnosti tisíckrát nahrazeno a pak se budeme věčně v nevýslovné radosti těšit spolu s Bohem a jeho nebeskou Matkou.“ Texty pro společenství manželů inspirované životy svatých manželů jsou ke stažení na www.raj-pavlovice.cz/ke-stazeni.html Hana Školoudová

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 13

Velikonoční triduum Na Velikonoce se připravujeme celou postní dobu. Před svátky pak přistupujeme ke svátosti smíření, abychom mohli prožít Velikonoce s čistým srdcem a takto znovu obnovit své křestní sliby a setkat se s Kristem v Eucharistii. Opravdové slavení Velikonoc znamená účast na všech obřadech velikonočního tridua, tedy od Zeleného čtvrtku večer do neděle Vzkříšení. Kdo má možnost, tak může začít už výjimečnou bohoslužbou na Zelený čtvrtek dopoledne v olomoucké katedrále. Vrcholem je pak velikonoční vigilie v sobotu večer, jejíž slavení se jakoby prodlužuje mší svatou v neděli a pondělí. Velikonoční duchovní obnova 17. – 19. dubna 2015 Od pátku večer do nedělního oběda budu mít duchovní obnovu na Velehradě na téma „Poznali Ježíše a uvěřili Kristu“. Tato obnova je určena hlavně pro biřmovance, mladé i dospělé, ale zúčastnit se mohou také ostatní farníci. Program i vše ostatní bude shodné s podzimními obnovami. Více informací bude na plakátcích a možnost přihlášení bude na faře v Přerově v naší prodejně. P. Pavel Hofírek Poznámky k tabulce s přehledem hospodaření farností Údaje v tabulce vycházejí z výsledků podvojného účetnictví a dávají celkový pravdivý obraz o hospodaření jednotlivých farností. Výjimečně způsob zaúčtování vede k tomu, že některá jednotlivá položka nevypadá reálně (například režijní náklady farnosti Přerov jsou mnohonásobně vyšší než 40.000,- Kč), ale v systému účetnictví je tento údaj správný a celkový výsledek je v pořádku. Ve farnosti Přerov byla největší akcí první část generální opravy kaple sv. Jiří v hodnotě 657.000,- Kč, byly pořízeny nové vstupní dveře na faru za 88.000,- Kč a proběhla první část opravy pramene pod nemocnicí za 32.000,- Kč a řada další drobných oprav či nákupů. Děkujeme za dotace na opravu kaple sv. Jiří ministerstvu kultury 200.000,- Kč, olomouckému kraji 200.000,- Kč a statutárnímu městu Přerov 185.000,- Kč. Děkujeme také všem dárcům z řad farníků. V Předmostí byl pořízen nový koberec do presbytáře za 19.000,- Kč, modernizace ozvučení v kostele za 26.000,- Kč, opraveny krovy střechy fary za 15.000,- Kč a další menší akce: výměna reflektorů v presbytáři, oprava schodů na faru, úklid v přístavbě fary apod. V Troubkách bylo provedeno elektrické propojení mezi kostelem a farou s cílem sloučit dvě odběrná místa v jedno, dále bylo provedeno zabezpečení kostela i fary celkem za 111.670,- Kč, do kostela byly pořízeny nové podstavce pod sochy za 40.172,- Kč, za oltář nová skříň za 40.898,- Kč, na kůr nová dřevěná a lakovaná podlaha a sedáky pro zpěváky za 52.080,- Kč, zakoupeno dřevo na zhotovení nových krovů nad zákristií za 50.651,- Kč a vypracován projekt zaměření kostela za 32.000,- Kč. Farnost dostala ve sponzorských darech včetně dotace Říkovice Výkaz hospodaření farností v Kč Vlkoš Prosenice obce Troubky částku 310.251,- Kč. V Bochoři se na faře vyměnila okna VÝDAJE celkem 215.153 46.115 102.131 za nová plastová a opravilo se odbíjení 122.787 12.911 73.841 hodin na kostele vše ve výši 100.000,- Spotřebované nákupy celkem z toho energie 55.361 Kč, akci sponzorovala i fakturovala obec 7.165 2.195 3.781 Bochoř, proto tyto položky nejsou ve Opravy a udržování Mzdové náklady 0 0 0 farním účetnictví. Bochoř dostala dar od Ostatní náklady + odpisy 61.020 2.165 12.887 jedné farnice ve výši 20.000,- Kč. z toho příspěvek na diecézi 12.000 1.000 5.000 V Tovačově byla opravena střecha po vichřici a proběhla rekonstrukce verandy Poskytnuté příspěvky a odeslané sbírky 24.181 28.844 11.622 na farní budově. z toho sb. seminář 2.479 1.343 3.800 V Lobodicích byly prováděny charita 5.991 1.555 1.740 restaurátorské práce na obnově oken a misie 3.915 942 1.652 dveří kostela, dále oprava střešní krytiny Haléř sv. Petra a schodů, pořízeny nové sedáky do 3.506 1.006 kostela. Svatá zem 1.022 405 V Horní Moštěnici byla provedena církevní školství 2.158 648 1.310 výměna oken a vstupních dveří budovy křesťanská média 1.910 905 0 fary, dále byla provedena oprava ostatní sb. 0 0 3.120 a výmalba prostor věže kostela. PŘÍJMY celkem 321.267 72.887 107.260 Ve Staré Vsi byla provedena oprava Sbírky celkem 200.931 42.880 91.488 střechy, krovů a klempířských prvků na z toho sbírky k odeslání 20.981 6.804 11.622 kostele, restaurování kříže včetně Dary 16.931 20.000 13.000 korpusu Krista, podstavce a schodů u Nájmy + zdanitelné příjmy 26.550 10.006 0 kostela. Provozní dotace 27.000 0 0 V ostatních farnostech byly Ostatní příjmy 49.855 1 2.772 prováděny malé opravy a údržba. VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ 106.114 26.772 5.129 Strana 14

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Výkaz hospodaření farností v Kč

Přerov

VÝDAJE celkem Spotřebované nákupy celkem

2.268.944 612.687 40.767 824.599 69.468 577.332 65.000

257.391 117.835 59.199 30.540 8.100 41.275 14.000

595.721 239.739 43.106 86.127 15.008 187.447 12.700

81.869 54.849 132.172 0 0 7.708 4.500

289.709 187.417 30.272 30.131 0 22.627 12.000

318.643 57.606 89.230 245.834 0 4.197 1.000

184.858 27.340 27.644 27.858 20.784 4.558 21.396 18.245 28.533 2.517.523 1.086.783 176.358 370.890 256.578 600.000 203.272 248.579

59.641 6.874 5.217 4.932 4.055 1.926 3.828 3.021 6.388 304.467 202.671 36.241 99.766 1.500 0 530 47.076

58.400 8.300 3.500 7.200 5.500 1.200 6.900 6.500 16.000 746.726 401.990 55.100 166.251 10.761 165.000 2.724 151.005

19.312 3.700 5.062 8.300 2.500 1.000 2.500 0 3.800 216.118 181.393 26.862 27.360 7.358 0 7 134.249

49.534 8.113 5.168 8.556 7.002 1.000 9.549 6.946 3.200 617.567 295.965 46.334 159.468 69.017 89.535 3.582 327.858

11.006 1.110 1.581 921 2.436 0 1.044 0 1.814 348.224 55.837 8.906 22.000 24.160 246.072 155 29.581

z toho energie Opravy a udržování Mzdové náklady Ostatní náklady + odpisy z toho příspěvek na diecézi Poskytnuté příspěvky a odeslané sbírky z toho sb. seminář charita misie Haléř sv. Petra Svatá zem církevní školství křesťanská média ostatní sb. PŘÍJMY celkem Sbírky celkem z toho sbírky k odeslání Dary Nájmy + zdanitelné příjmy Provozní dotace Ostatní příjmy VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ

Výkaz hospodaření farností v Kč VÝDAJE celkem Spotřebované nákupy celkem

z toho energie Opravy a udržování Mzdové náklady Ostatní náklady + odpisy z toho příspěvek na diecézi Poskytnuté příspěvky a odeslané sbírky z toho sb. seminář charita misie Haléř sv. Petra Svatá zem církevní školství křesťanská média ostatní sb. PŘÍJMY celkem Sbírky celkem z toho sbírky k odeslání Dary Nájmy + zdanitelné příjmy Provozní dotace Ostatní příjmy VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ

Rokytnice

Předmostí

Brodek u Přerova

Troubky

Citov

Bochoř

Horní Moštěnice

Tovačov

Beňov

Lobodice

Stará Ves

177.093 118.963 58.631 6.673 0 32.485 7.500

136.080 92.111 83.301 1.205 0 12.519 6.500

82.460 39.505 70.488 5.017 0 6.792 5.000

739.395 132.855 4.460 428.243 0 136.649 6.000

47.319 12.670 16.486 747 0 5.002 1.500

614.196 29.251 11.016 556.301 0 7.953 3.000

18.972 1.700 3.573 1.749 1.700 1.000 1.100 0 5.400 298.217 88.913 16.222 0 164.797 8.000 36.507 121.124

30.245 1.300 3.045 1.750 1.400 1.000 600 0 5.300 207.058 72.148 14.395 0 114.905 20.000 5 70.978

31.146 1.600 3.766 1.600 1.600 1.000 680 0 5.200 145.762 115.029 15.446 0 29.923 0 810 63.302

41.648 6.255 7.012 5.080 3.640 1.140 3.530 2.880 4.511 717.183 294.963 34.048 29.500 15.260 370.000 7.460 -22.212

28.900 4.344 3.074 4.477 2.595 1.440 2.640 3.559 4.621 117.670 91.000 26.750 0 14.160 12.500 10 70.351

20.691 3.935 3.053 2.999 1.910 1.068 1.740 1.720 1.966 529.592 134.529 17.682 125.830 14.214 255.000 19 -84.604

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 15

Farnost Penčice Osm kilometrů severně od Přerova, na samé hranici přerovského okresu, leží obec Penčice, která je od roku 1985 třináctou místní částí města Přerova. V současné době má 281 obyvatel. Do roku 1960 tvořily tuto místní část dvě samostatné obce: Penčice a Penčičky. K penčickému farnímu kostelu jsou přifařeny obce Penčice, Nelešovice, Sobíšky, Zábeštní Lhota, Lazníky a Suchonice. První písemná zmínka o Penčicích je z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, kde jsou uváděny jako majetek náležející tehdejšímu biskupskému kostelu sv. Petra a Pavla. Penčice pak náležely k majetku olomoucké kapituly až do r. 1848. První písemná zmínka o faře v Penčicích je z roku 1418, kdy se udává, že k ní patří také dva poddaní v Penčičkách. Zasvěcení farního kostela svatým apoštolům Petru a Pavlovi ovšem dovoluje předpokládat, že zde stával kostel mnohem dříve, v dobách živé paměti na původní olomouckou biskupskou katedru sv. Petra a Pavla. Víme, že zde na skalním ostrohu nad údolím říček Olešnice a Říky stával dřevěný kostel, který byl v roce 1612 stržen a nahrazen jiným, kde se pravděpodobně konaly nekatolické bohoslužby, protože podle zprávy faráře Gregoria Tiburcia Militis (Vojáčka) z roku 1623 se dozvídáme, že nebyl vysvěcen. Obec byla v té době z části luterská a z části českobratrská. Tento kostel v roce 1626 vyhořel. Za třicetileté války nebylo možné kostel obnovit, a protože penčickému faráři v roce 1634 k dosavadním přifařeným obcím připadla i starost o farnost tršickou, kde byl kostel i fara vypálen švédským vojskem, konaly se mše svaté v kapli sv. Kunhuty (z roku 1642), stojící na půl cesty mezi Penčicemi a Tršicemi. Teprve v roce 1693, díky daru sobíšského rychtáře a půhončího Jana Pavlíčka, bylo možné postavit v Penčicích kostel nový. 20. října 1706 však kostel vyhořel i s farou, všemi dokumenty, školou a celou „horní“ částí vsi. Farář Jakob Chytil kostel opravil a jeho nástupce Jíří Josef Doležel dal v roce 1707 zvýšit o patro dosud přízemní farní budovu a obci věnoval farní pozemek na stavbu nové školy. Původní škola stávala v místech dnešní farské zahrady. Po dalším požáru z roku 1834 byl kostel znova opraven v nynějších rozměrech, přičemž byla zvýšena věž. Za oběť požáru padla tehdy veliká knihovna pořízená farářem Tichým, na oratoriu umístěná, která obsahovala mnoho vzácných a starých děl. Další požár z roku 1866 připravil kostel o původní barokní báň na věži, a ta byla nahrazena jednoduchou jehlancovitou stříškou. Až v roce 1910 byla postavena věž nová s měděnou střechou za 14 000 K a zároveň byly instalovány věžní hodiny. Barokní sochy, sv. Josefa a Jáchyma před vchodem a sv. Libora na návsi před kostelem, byly sem přivezeny v roce 1798 od kláštera Hradisko v Olomouci penčickým rodákem farářem P. Josefem Tichým (1793 – 1831). Dalším farářem, který se významně zasloužil o zvelebení penčického kostela, byl rodák ze Šumvaldu a bývalý dómský vikář P. Pavel Filip (1882-1890). Kostelní okna opatřil skleněnými vitrážemi a z přestavované katedrály sv. Václava v Olomouci odkoupil dva barokní oltáře z dílny Ondřeje Zahnera – oltář Nejsvětější Trojice a oltář sv. Barbory. Jeho Eminence kardinál Bedřich z Fürstenbergu mu k tomu ještě darem přidal pět soch přičítaných rovněž dílně Ondřeje Zahnera. Dnes jsou tyto sochy – sv. Petra Veronského, sv. Ambrože, sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého – umístěny po stranách hlavního oltáře zasvěceného patronům kostela sv. Petrovi a Pavlovi. Obrazy křížové cesty pocházející z roku 1843 jsou darem Jana Utíkala, čtvrtníka ze Suchonic. Přifařená obec Suchonice dala církvi tři kněze. Dne 6. 10. 1929 zde byl arcibiskupem Leopoldem Prečanem vysvěcen filiální kostel penčické farnosti zasvěcený sv. Václavovi. Tento kostel byl postaven z finančního daru manželů Zapletalových. V rámci oslav 50-tého výročí vysvěcení, byl kostel upraven pro novou pokoncilní liturgii a oltářní obraz sv. Václava byl nahrazen sochou sv. Václava z penčického kostela, původem z olomoucké katedrály. Za obcí stojí kaple sv. Urbana, papeže a mučedníka. Kaple sv. Fabiána a Šebestiána v Nelešovicích pochází z roku 1720. Kromě ní zde stávala poblíž silnice do Lipňan také kaple sv. Rocha a sv. Rosálie, ta však na konci 19. století shořela. Uprostřed návsi stojí sloup s Pannou Marií. Z Nelešovic pocházeli čtyři kněží, z nichž poslední P. Jaroslav Drábek (29. 1. 1909 – 13. 10. 1992) dožil na faře v Penčicích a je pochován na hřbitově v Kokorách. V Lazníkách je kaple sv. Floriána. V obci se narodil Mons. Ignát Janák a P. Jan Janák. Dříve lidé chodívali do farního kostela v Penčicích 2 km přes les pěšky. Dnes je doprava do místní kaple po neudržované cestě z Tršic, zvláště v zimě, pro kněze značně obtížná. V Sobíškách je kaple sv. Antonína Paduánského z roku 1718. V roce 1995 byla opravena a liturgicky upravena. V její blízkosti stojí socha sv. Augustina. Je nutné se ještě zmínit o kapli Nanebevzetí Panny Marie v Zábeštní Lhotě a kapli sv. Mikuláše z Flűe (poustevníka) v Penčičkách. O nich se však historické doklady nezachovaly. Navzdory velké rozloze farnosti zde návštěvnost farního kostela není velká. V roce 2010 se kostel nacházel ve velmi zbědovaném stavu. Jeho opravu si však farnost nemohla dovolit. Teprve díky velkorysému finančnímu daru a nezměrnému organizačnímu úsilí Ing. Ferdinanda Ježíka byla opravena vitrážová okna a kostel opatřen novou fasádou. Zpuchřelá a mokrá omítka v kostele byla okopána, aby zdi mohly vysychat. Tento mimořádný počin člověka, který nepatří do této farnosti, ohromil penčické občany a v následné sbírce se vybralo na opravy kostela téměř sto tisíc korun. Za tyto peníze se provedlo drenážní odvodnění zdí, nové okapy a dlažba kolem kostela, sanační omítky a kostel byl nově vymalován. Mezitím Ing. Ježík opět na své náklady nechal natřít kostelní věž a sanktusní vížku, pro kterou zhotovil nový kříž místní umělecký kovář pan Jiří Jurda mladší. V letech 2011 až 2013 byly z dotací restaurovány barokní sochy před kostelem – sv. Josef od Davida Zirna, sv. Jáchym a sv. Libor od Ondřeje Zahnera. Zdálo by se, že nové ochranné stříšky nade dveřmi do věže a sakristie, renovace těchto dveří a rekonstrukce automatického zvonění u obou zvonů na věži byly na dlouhou dobu poslední investicí do údržby. Nyní před námi stojí další dva velké problémy - oprava střechy a varhan. Ještě nedávno stála střecha na prvním místě v pořadí, ale ukázalo se, že nástroj novojičínského varhanáře Neussera z roku 1894 je již v naprosto havarijním stavu. Financování velkých investic je však v současnosti stále složitější. Nezbývá než, stejně jako v minulosti, doufat v nekonečnou pomoc Boží. Kamil Šromota

Strana 16

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

S UČEDNÍKY NA CESTĚ DO EMAUZ – VYSLÁNÍ NA CESTU „Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. V tom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma.“ (Lk 24,30-33) „Na přání emauzských učedníků, aby Ježíš zůstal „s“ nimi, odpověděl mnohem větším darem: skrze svátost eucharistie našel způsob, jak zůstat „v“ nich…Poté, co poznali Pána, se ještě tu hodinu vydali na cestu, aby řekli ostatním, co viděli a slyšeli. Když člověk učiní zkušenost se Vzkříšeným tím, že se živí jeho Tělem a Krví, nemůže si zakoušenou radost nechat jen pro sebe. Setkání s Kristem … vyvolává v církvi a v každém křesťanu naléhavou potřebu vydávat svědectví a evangelizovat.“ (Jan Pavel II.: Mane nobiscum Domine) Ježíš zemřel. Jeho učedníci jsou zklamaní, zoufalí, neví, kam se podít, tak se vydávají na cestu domů. Co jiného dělat? Kam upřít svoji naději? Cestou se k nim přidává cizinec, který se vyptává na důvody jejich sklíčenosti. Vypravují mu o ztrátě někoho, v něhož vložili celou svou naději, koho se rozhodli následovat. Cizinec pečlivě naslouchá. Když mu vše vypověděli, bere si slovo. Co se to však děje? Srdce učedníků se začíná zapalovat! „Zůstaň s námi, Pane!“ A Ježíš vstupuje do jejich domu, přijímá místo s nimi u stolu, bere chléb, žehná jej, láme a podává učedníkům. Jediné gesto a učedníci zajásají – Pán je to! On jim opět mizí. Tentokrát však v jejich srdci nezůstává zoufalství a beznaděj. Ten „cizinec“, který se stal jejich přítelem, jim předal svého ducha, Božího ducha radosti, klidu, míru, odvahy a lásky. Již nepochybují. Evangelista vše shrnuje několika slovy: „Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma.“ Není času nazbyt. Ostatní se také potřebují dovědět, že On žije a že ho poznali, když jim podával chléb. Rychle se vydávají na cestu zpět k přátelům, kteří snad ještě nevědí, že ty ženy, které se dozvěděly od andělů o Vzkříšení, měly pravdu. Jak velký je rozdíl mezi jejich „cestou domů“ a nynějším návratem! Je to rozdíl mezi pochybností a vírou, zoufalstvím a nadějí, strachem a láskou. Je to rozdíl mezi dvěma lidskými bytostmi zbavenými ducha, které se vlečou po cestě, a dvěma

přáteli, kteří rychle kráčí, dokonce i chvílemi běží, celí vzrušení, jen aby už mohli přátelům sdělit radostnou novinu. Vrátit se do města je nebezpečné. Po Ježíšově popravě se jeho učedníci bojí, neví, jaký osud je čeká. Ale poté, co poznali svého Pána, jejich strach zmizel a oni se osvobodili, aby mohli svědčit o jeho vzkříšení, bez ohledu na následky. Slavení eucharistie je ukončeno posláním. „Jděte ve jménu Páně!“ V latině slova „Ite, missa est“, kterými kněz končil mši, doslova znamenají: „Jděte, toto je vaše poslání.“ Přijímáním bohoslužba nekončí, dovršuje se posláním: přijímání, posvátné spojení s Bohem, také není konečným okamžikem eucharistického života. Poznali jsme Ho, ale není to poznání jen pro nás samé, abychom si je pouze uchovávali jako tajemství. Je důležité si uvědomit, že toto poslání je na prvním místě vysláním k těm, kteří pro nás nejsou cizinci. Znají nás a stejně jako my slyšeli o Ježíšovi, ale jen se dali zastrašit. To poslání míří vždy nejprve mezi naše nejbližší, rodinu, přátele, ty, kteří jsou důvěrnou součástí našeho života. To není příliš příjemná skutečnost. Pro nás je vždy těžší mluvit o Ježíšovi s těmi, kteří nás důvěrně znají, než s těmi, kteří nikdy neměli co do činění s naším „podivuhodným způsobem bytí“. Slavení eucharistie pro nás shrnulo, o čem je život ve víře, a my musíme jít domů a žít ho tak plně, jak jen dokážeme. A to je velmi těžké, protože doma nás všichni dobře znají: naši netrpělivost, žárlivost, závist a všechny drobné podvůdky. Můžeme skutečně říci, že jsme ho potkali na cestě, přijali jsme jeho tělo a krev a stali se živoucími křesťany? Doma je každý připraven si nás vyzkoušet. K zamyšlení Jakým způsobem se mění můj život s přijímáním Těla a Krve Kristovy? Čeho jsem pro druhé svědkem? Co vyzařuje z mého života? Modlitba Pane Ježíši Kriste, kéž z nás přijímání Tvého Těla a Krve činí radostné svědky Tvého vzkříšení mezi všemi, s nimiž se setkáváme, zvláště pak mezi našimi nejbližšími. Petra Pročková

Eucharistie a eucharistický kongres Každá mše svatá, slavení Eucharistie, otvírá prostor pro příchod Boha ke svému lidu. Živý Kristus pokaždé znovu stvrzuje svou přítomností nekonečný rozměr Boží lásky, jeho Tělo je znovu darováno všem živým pro záchranu světa. Církev v průběhu staletí vytvořila různé způsoby uctívání tajemství Božího těla, které věřícím dávaly příležitost k pravdivému vyjádření vztahu ke svátostnému Ježíši. Základ mimoliturgické úcty byl položen nutností uchovat Tělo a Krev Páně pro ty, kteří se mše svaté nemohli zúčastnit. A zvláště jako posila nemocným a umírajícím se Proměněné Tělo, uchovávané po domech a později v sakristiích a na oltářích, stalo zdrojem vzniku eucharistického kultu. Mezi základní projevy úcty k Eucharistii mimo liturgii patří eucharistický průvod (důležitý prvek slavnosti Těla a Krve Páně), eucharistická adorace (vycházející z tradice modlitebního usebrání nad uchovávaným Tělem Páně po svatém přijímání nemocných) a eucharistické kongresy. Eucharistický kongres na národní úrovni byl naposledy v naší zemi zorganizován v roce 1935. Aby se v našem národě obnovil vztah ke svátostnému Kristu a oživil život pravé víry, bude v Brně ve dnech 15. až 17. října 2015 upořádán první Národní eucharistický kongres od vzniku samostatné České republiky. Ten budou předcházet diecézní kongresy; v Olomouci se Diecézní eucharistický kongres uskuteční ve dnech 15. a 16. května 2015. Eucharistický kongres je zcela zvláštní projev úcty, na který je potřeba se osobně předem připravit. Příprava představuje chvíle usilovné snahy a modliteb v rámci konkrétního společenství církve, například osobní a společnou modlitbou, úctou a klaněním v adoraci, intenzivnějším prožívání mše svaté, a zvláště svatým přijímáním po devět prvních pátků. Eucharistie dává nový život a sjednocuje nás s Božím Srdcem. V letech 1673 – 1675 Ježíš sv. Markétě Marii Alacoque ukázal své Srdce ovinuté trním a žádal ji o zavedení úcty ke svému Srdci. Skrze ni nás zve, abychom se po devět po sobědoucích prvních pátků v měsíci s ním setkávali se svátosti míření a přijímali jej v eucharistii. Těm, kteří takto učiní, přislíbil Ježíš tyto milosti: Dám jim všechny milosti potřebné pro jejich stav. Vnesu pokoj do jejich rodin. Potěším je v jejich trápeních. Budu jim v životě a zvláště v hodině smrti bezpečným útočištěm. Vyleji hojnost požehnání na všechnu jejich činnost. Hříšníci najdou

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Strana 17

v mém Srdci zdroj milosti a nekonečné moře milosrdenství. Lhostejné duše se stanou horlivými. Horlivé duše dosáhnou dokonalosti. Požehnám také domovům, kde bude vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce. Těm, kteří se věnují duším, dám dar, že obrátí i nejzatvrzelejšího člověka. Jména těch, kteří tuto úctu šíří, budou zapsána v mém Srdci a nikdy z něj nebudou vymazána. Všem, kteří budou přijímat svaté přijímání první pátek v měsíci nepřetržitě po devět měsíců, slibuji milost pokání při umírání; nezemřou v nemilosti ani bez svátostí. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm v posledních chvílích života. Také z děkanátu Přerov se ve dnech 15. a 16. května 2015 zúčastníme Diecézního eucharistického Pro děti, které chodí kongresu. Na každý den je připraven program – 15. května pro děti a mládež, 16. května pro dosdo náboženství, pělé a rodiny. Po oba dny bude zajištěn autobus, který přepraví účastníky tam a zpět. připravíme Předběžný program: Pátek 15. května - Setkání dětí z náboženství státních i církevních škol přihlášky, které děti 10.00 předprogram v Korunní pevnůstce, 11.00 mše svatá, po ní následuje oběd z vlastních zásob. odevzdají vyplněné Po obědě se děti rozdělí podle děkanátů do skupin a půjdou do různých kostelů Olomouce, kde zpět – a to i bude připravena krátká Adorace pro děti. Kolem 15. hodin program skončí. v případě, že se dítě Večerní (před)program pro mládež bude v katedrále sv. Václava – od 19.00 mše svatá a dále nezúčastní. 20.00 – 23.00 adorace a večer chval. Rodiče pak sami Hlavní program kongresu bude v sobotu 16. května omluví nepřítomnost 10.00 začátek programu, 10.00 - 11.30 programy v kostelích v centru Olomouce, 11.30 – 12.30 dítěte ve škole. oběd z vlastních zásob, 12.30 – 13.30 adorace v kostelích v centru Olomouce, 13.30 vyjdou eucharistické průvody z jednotlivých kostelů do katedrály, kde v 15.00 program vyvrcholí mší svatou. Alena Pizúrová

POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK

VELKÝ PÁTEK

VELIKONOČNÍ VIGILIE

18:30 18:00

15:00 ☼, 18:30 17:15 ☼, 18:00

21:00 20:00

18:00 16:00

18:00 16:00

18:00

19:00 16:30 18:00 17:00

19:00 16:30 15:00 ☼, 18:00 19:00

20:00 19:00 20:00 20:00

15:30

15:00

18:00

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ

9:00, 10:30, 18:30 8:45 7:30

9:00, 18:30 8:45 7:30

7:30 10:30 BS 9:00 10:00 7:30 10:30 9:00 9:00 10:30 10:30

PŘEROV Sv. Vavřinec Předmostí Šířava

FARNOSTI

DĚKANÁTU

Beňov Bochoř Brodek u Př. Citov u Př. Dřevohostice Horní Moštěnice Kojetín Kokory Křenovice u Koj. Lobodice Majetín Měrovice nad H. Pavlovice u Př. Penčice Polkovice Prosenice Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves u Př. Suchonice Tovačov Troubky Vlkoš Žalkovice

17:30

17:30

15:30 16:00 16:00

15:30 14:30 ☼, 15:00 15:00 16:30 ☼, 17:00

18:00 18:00 21:00

10:30 10:30 9:00 10:30 7:30 7:30 9:00, 14:00+ 9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50 10:30 16:00 7:45 7:30 8:00 9:00

18:00 8:00*, 15:00 ☼, 18:00 18:00 16:30

20:00 8:00*, 19:00 20:00 18:00

9:00 8:30 9:30 11:00

18:00 8:00*, 18:00 18:00 17:00

☼ křížová cesta, + velikonoční požehnání, * ranní chvály , BS bohoslužba slova

Strana 18

7:30 8:50

7:45 8:00 8:00 9:00 10:30 9:00 8:30 9:30 11:00

Může dojít ke změnám bohoslužeb.

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Boží přítelkyně

Příběh o Terezii z Ávily

Jan Dobraczyński Od narození sv. Terezie z Avily, nebo také nazývané Veliké, uběhne letos v březnu již 500 let. Doba je to velmi vzdálená, jak letopočtem, společenským uspořádáním, apod. Lidé měli tenkrát jiné znalosti, jiné problémy a starosti, ale můžeme říct, že se lišily jen vnější formou. I tenkrát lidé toužili po veřejném uznání, uplatnění, zajištěnosti svého života a svých blízkých, po zdraví. Ale také po životě s Bohem, po spáse svých bližních. Jan Dobraczyński ve svém románu poutavě vypráví o životě sv. Terezie, a i když je doba jejího života vzdálená, stává se nám Terezie blízkou. Sledujeme ji od dětství a mládí. Terezie, která byla pohledná, ráda se bavila a radovala, si myslela, že se pro život v klášteře nehodí. Později trpěla často pochybnostmi. Bůh si ji však vyvolil a ona, svéhlavá, ale také v dobrém vytrvalá, se snaží hledat odpovědi a svou životní cestu podle Boží vůle. Ve svém konání se setkává často s nepochopení, pomluvami. Bohužel také od „vlastních“ v církvi, kde nepochopení tolik bolí. Knihu vydalo nakladatelství Paulínky, má 295 stran, cena 285 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

Čtvrtek 26.3.

Pátek 27.3. Sobota 28.3. Neděle 29.3. Pondělí 30.3. Úterý 31.3. Středa 1.4. Čtvrtek 2.4.

10:00 15:30 17:30 19:30 16:00 8:30 10:00 15:30 17:00 17:30 18:45 16:00 15:00 9:30

Pavlovice, fara Pavlovice, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Prostějov Pavlovice, fara Předmostí, kostel Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Olomouc, katedrála

Přerov 17:45 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční bohoslužby Pátek 3.4. 9:00 Přerov i Předmostí Sobota 4.4. 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Přerov i Předmostí 10:00 Předmostí, kostel Čtvrtek 9.4. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 10:00 Pavlovice, fara 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově Pátek 10.4. 19:30 Brodek u Přerova Sobota 11.4. 20:00 Pavlovice Neděle 12.4. 15:00 Centrum Sonus 19:30 Centrum Sonus Čtvrtek 16.4. 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Pátek 17.4. 18:00 Velehrad Pátek 24.4.

17:00 Pavlovice, fara Újezd u Uničova

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015

Beseda pro maminky, viz str. 12 Velikonoční tvoření, viz str. 12 Příprava dospělých na biřmování Modlitby matek Velikonoční svatá zpověď 16:00 – 18:00 Velikonoční svatá zpověď 8:30 – 11:00 Arcidiecézní setkání mládeže, viz str. 11 Přednáška o výchově, viz str. 12 Velikonoční svatá zpověď v Předmostí Biblická hodina s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá s obnovou kněžských slibů a svěcením posvátných olejů Dnes není ranní mše svatá Nácvik ministrantů (Předmostí 17:15) Pořad bohoslužeb děkanátu je na str. 18 Nácvik ministrantů Adorace Božího hrobu 8:00 – 20:00 Nácvik ministrantů Adorace Božího hrobu 10:00 – 19:00 Úklid kostela, skupina „A“ Beseda pro maminky Setkání františkánského společenství Příprava dospělých na biřmování Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Děkanátní modlitby mládeže Velikonoční ples CPR, viz str. 12 Setkání animátorů mládeže děkanátu Příprava mládeže na biřmování Adorace a setkání pro evangelizaci Duchovní obnova na Velehradě, viz str.14 Víkendový výlet ministrantů 17. – 19. 4. Den pro mladá manželství, viz str. 12 Víkend matek 24. – 26. 4.

Strana 19

Sob

n

Velikonoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v pátek 27. března 2015 od 16:00 do 18:00 a v sobotu 28. března 2015 od 8:30 do 11:00. Zpovídá se také od 24. března 2015 každý všední den ráno od 7:30.

Sobota 7.3. Neděle 8.3.

8:00 16:30 14:30 19:30

Přerov, sv. Vavřinec Předmostí Přerov, Šířava Centrum Sonus Přerov, CMŠ

17:00 17:30 18:45 16:00 18:00 8:45 10:00 16:00 19:00 19:30 17:00 18:00

Pavlovice, fara Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Pavlovice, fara

Pondělí 9.3.

Středa 11.3. Čtvrtek 12.3.

Pátek 13.3.

Čtvrtek 19.3.

19:30 Horní Moštěnice 9:00 Centrum Sonus 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost sv. Josefa

Sobota 21.3.

10:00 19:00 19:00 8:30

Neděle 22.3. Pondělí 23.3.

19:30 Centrum Sonus Centrum Sonus

Středa 25.3.

17:30 18:45 9:00 15:30 8:45

Sobota 14.3. Pondělí 16.3. Úterý 17.3. Středa 18.3.

Čtvrtek 26.3.

Pavlovice, fara Centrum Sonus Modlitebna CČSH Pavlovice, fara

Centrum Sonus Předmostí, fara Fara v Přerově Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 20

Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Ekumenická modlitba křížové cesty Příprava mládeže na biřmování Zápis do Církevní mateřské školy v Přerově 8:00 - 16:00 a také 10. března, viz str. 2 Rodičovská skupina Katecheze pro dospělé Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Mše svatá a setkání pro evangelizaci Úklid kostela, skupina „A“ Beseda pro maminky, viz str. 12 Setkání františkánského společenství Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Modlitby Fatimského apoštolátu Přednáška: Přirozené plánování rodičovství, viz str. 12 Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 11 Akce pro ministranty Setkání seniorů Biblická hodina s jáhnem Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Úklid kostela, skupina „C“ Mše pro děti s přípravou na přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Beseda pro maminky, viz str. 12 Zkouška scholy dospělých Koncert: Slávek Klecandr, viz str. 11 Jednodenní obnova pro manželské páry: Krize a naděje v manželství, viz str. 12 Příprava mládeže na biřmování Setkání členů ekonomických a pastoračních rad farností děkanátu s otcem arcibiskupem Katecheze pro dospělé Encykliky s kaplanem Redakční rada časopisu Modlitby za Charitu Úklid kostela, skupina „A“

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Zdeněk Mlčoch, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka dubnového čísla je 25. března 2015. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 3, Březen 2015