Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Září 2011 Číslo 8 Ročník 17  Úvodník P. Libor Churý  Liturgický kalendář  Rozvrh vyučování náboženství  Představujeme křesťanská společenství  Farní kostel sv. Petra a Pavla v Penčicích opravili dobrovolníci  Rosteme ve víře Ctnosti a neřesti  Kříž  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Sedmikrásek  Rozhovory Stanislav Trčka, kojetínský jáhen  Zápisky ze Svaté země  Jen tak ve stručnosti  Slovo z Charity  Světec měsíce  Rozhovory Ohlédnutí za jáhenským rokem  Informace … a mnoho dalšího…

„Kdybychom věděli, jak moc nás Bůh miluje, umřeli bychom štěstím.“ Tak se tedy nebojme být šťastní a vzhůru do toho... Začíná nám další nový školní rok. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

Jan Maria Vianney

3. 9. 8. 9 Stojíme na prahu jednoho z nejhorších měsíců v roce. Proč nejhorších? Končí nám prázdniny, dovolené, a máme se vrátit k nekonečnému kolotoči kaţdodenních povinností. Končí doba lenošení a uţívání si a začíná doba vyčerpávající dřiny – pro děti se školou, pro ty starší s dětmi, které bojují se školou. Snad nás ale mohou hřát alespoň vzpomínky na mnoţství nových dojmů a záţitků, které si z prázdnin přinášíme. Důleţitým bodem našich záţitků je také skutečnost, ţe je můţeme s někým sdílet, na coţ bohuţel v době prázdnin není příliš času a moţností, kdyţ jsme kaţdý někde jinde. Pro někoho můţe být také povzbuzující, ţe se vrátí jakási pravidelnost do ţivota. Z roztěkanosti letních měsíců, kde kaţdý den je jiný, se vracíme do alespoň trochu zajetých kolejí, které nám dávají jistotu, a pomáhají nám posunout se zase dál, k čemuţ chuť a inspiraci získáváme díky novým impulsům, které nám přišly o dovolené. Znovu se ukazuje potřebná kruhovost ţivota. Po období práce je třeba odpočinku, po kterém je nutné se znovu vrátit k práci. A tak to jde stále znovu, ale nikdy stejně. V kaţdé etapě ţivota jsme trochu někde jinde a náš postoj se tak neustále vyvíjí a posunuje. Doufejme, ţe správným směrem. Září se tak můţe stát dobrým prostorem pro nový začátek, pro uchopení se nové výzvy, pro urovnání svého ţivota. Můţe se stát novým impulsem jak v ţivotě přirozeném, tak v ţivotě duchovním. A to nám, milí čtenáři, také přeji, a vyprošuji. Kéţ dokáţeme chytit náš ţivot za správný konec a směřovat ho tím nejlepším směrem – k Boţímu království. A nezapomínejme, ţe Boţí království uţ je mezi námi, ţe začíná uţ tady na zemi. Ţe probleskuje v naší práci, v našich vztazích, v naší modlitbě i v našem odpočinku – pokud to vše děláme s láskou, naplno a opravdově. P. Libor Churý Strana 2

12. 9.

Září v liturgii Sv. Řehoř Veliký, papeţ Svátek Narození Panny Marie „Nebývá zvykem, abychom slavili narozeniny nějakého světce nebo světice. Myslím narozeniny v tom běţném smyslu slova jako příchod na tento svět. Většinou slavíme jen ty jejich narozeniny nebeské: datum mučednické smrti nebo šťastného odchodu na věčnost přirozenou smrtí. A je to tak správné! Kaţdý jiný, tak jako i my sami, rodí se na tento svět poškozený, odcizený Boţímu království, neschopný dojít k Bohu. Teprve přijetím křtu začíná klíčit v duši člověka skutečný ţivot, ţivot věčný, ţivot s Bohem, ţivot hodný toho jména. A proto křesťanskou bohosluţbou slavíme narozeniny jen těch, kdo přišli na svět bez viny. Totiţ samého Jeţíše Krista, Syna Boţího, který přišel na svět nejen zcela svatý, ale je i zdrojem veškerého posvěcení. Pak si připomínáme narozeniny jeho předchůdce, sv. Jana Křtitele. Toho, podle křesťanské tradice, sám Jeţíš ještě v matčině lůně při navštívení Alţběty očistil od dědičného hříchu. Proto se Jan radostně pohnul v mateřském lůně. A pak je to samozřejmě dnešní slavnost, slavnost narození Matky Boţí, Panny Marie, která byla dokonce pro předzvěděné Kristovy zásluhy jiţ od okamţiku svého početí v ţivotě sv. Anny zcela uchráněna dědičné viny. Svou nevinnost si aţ do konce ţivota nejen uchovala, ale i rozmnoţila a dosáhl tak mezi všemi světci a světicemi místa nejčestnějšího. Matoušovo evangelium nám připomíná, ţe její Syn, Jeţíš, byl uţ prorokem Izajášem označen téţ jako Immanuel, coţ znamená Bůh s námi. Z Písma svatého víme, ţe třebaţe Bůh je sám sebou nutně a přirozeně všudypřítomný, rozhodl se tuto svojí moc a přítomnost zcela zvláštním způsobem mnohokrát projevit v dějinách spásy velmi citelně aţ viditelně. Kdyţ první lidé svým hříchem ztratili přátelství s Bohem, byla to duha, kterou od dob Noemových Bible líčí jako trvalé znamení smlouvy a slitování Boţího po potopě. Potom ohnivý sloup, který vedl Izraele po poušti. Dále hořící keř, kde bylo zjeveno jméno Boţí, pak stan setkávání, kde Mojţíš rozmlouval s Hospodinem. Ale zvláště archa úmluvy, provázená Boţími divy a jeruzalémský chrám, kde přebývala sláva Boţí. Nemůţeme zapomenout ani na Šalamounův zlatý dům, sídlo krále, skrze něhoţ Bůh jednal... Všimněte si, kolik z těchto titulů vkládáme do mariánských litanií! Kolik těchto historických projevů Boţí přítomnosti, Božího bytí s lidmi, spojujeme jako předobraz s Matkou Boţí. Právě skrze ni, archu věčné smlouvy, hvězdu jitřní, přichází ten, kterého všichni lidé potřebují. A dokud dějiny nedospějí svého dovršení, dokud nebude vše podrobeno Kristu Králi, nepřestane Boţí láska zvát všechny lidi prostřednictvím viditelných znamení k neviditelné milosti. Jistě na prvním místě to jsou svátosti, kde se Boţí láska dává nejvíce poznat. Ale jsou to také světci a světice Boţí, naše vzory, naši ochránci, naši přímluvci. Skrze ně Bůh jedná, skrze ně k nám promlouvá a dává se poznat. Slavme dnes příchod, narozeniny, oné archy úmluvy, hvězdy jitřní, Královny všech svatých, skrze kterou přišel celému světu tak dlouho očekávaný Spasitel. Kéţ nám nikdy nechybí upřímná vděčnost za toto zvláštní Boţí navštívení, stejně jako neustálá a synovská důvěra v Prostřednici všech milostí. Amen.“ fr. Efrém Jindráček OP Jména Panny Marie, nezávazná památka Jako po oslavě Kristova narození následuje památka jeho Jména, tak i po oslavě narození jeho Matky následuje památka jejího Jména. V biblickém prostředí má osobní jméno mnohem hlubší smysl neţ pouhé administrativní označení. Jména biblických osob často vyjadřují i jejich vztah k Bohu. Hebrejské jméno Marjam či Mirjam bývá vykládáno různě (Paní, Krásná, Hvězda mořská…), tyto výklady jsou však spíše alegorické neţ etymologické (nauka o původu slov, o původním významu). Protoţe se toto jméno vyskytuje v Bibli poprvé u sestry Mojţíše (Ex 15,20), není vyloučen jeho egyptský původ – pak by mohlo znamenat „Bohem milovaná a Boha milující“. Liturgická oslava Jména Panny Marie začala ve Španělské diecézi

Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

Arcibiskupství olomoucké vyhlašuje

FOTOGRAFICKOU SOUTĚŽ V roce 2013 oslavíme 950 let od obnovení moravského biskupství v Olomouci roku 1063. K tomuto jubileu se připravuje reprezentativní kniha o dnešní diecézi, jejích dějinách i dnešním životě. Nosnou část knihy budou tvořit Vaše fotografie vybrané v soutěži. Soutěžit může každý, kdo odevzdá fotografie formátu minimálně 15x18 v papírové formě kancléři kurie (Biskupské nám. 2, Olomouc), nebo e-mailem na [email protected] ve formátu jpg a dá zpětný kontakt. OKRUHY TÉMAT: 1. Historie diecéze – památky, osobnosti, události. 2. Posvěcená krajina – sochy, kříže, kapličky, kostely, místa spojená s životem a působením světců či kandidátů blahořečení. 3. Současný život církve – liturgie, pastorace dětí, mládeže, rodin, seniorů a nemocných, život církevních hnutí a společenství, řeholí, semináře, život kněží, církevní školy, církevní nemocnice, práce Charity, církevní umění, hudba a zpěv. Mimo soutěž je možné pro knihu nabídnout mimořádně zajímavé historické fotografie.

14. 9. 15. 9. 16. 9 21. 9. 23. 9. 27. 9. 28. 9.

29. 9.

30. 9.

Cuenca (1513), postupně se rozšířila po celém Španělsku a slavila se 17. září. Po vítězství polského krále Jana Sobieského nad tureckým vojskem u Vídně (12. září 1683) ji zavedl papež Inocenc XI. pro celou církev a stanovil pro ni neděli v oktávu svátku Narození Panny Marie. Při liturgické reformě za Pia X. roku 1912 pak byla přeložena na 12. září. Svátek Povýšení sv. Kříže Panna Maria Bolestná Sv. Ludmila, mučednice Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty Sv. Pius z Pietrelciny, kněz Sv. Vincenc z Paula, kněz Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa Svatý Václav je jediný český světec, který se dostal do univerzálního kalendáře. U jeho jména se uvádí: kníže a mučedník. Dá se z toho souhrnně vyvodit dvojí význam: pro národ a pro víru. Jako kníže toužil po rozvoji svého lidu a bránil jeho mír vnitřní i vnější. Činil tak na křesťanských zásadách, jak ho tomu naučila jeho babička sv. Ludmila. Modleme se v tento den (a nejen dnes) za všechny, kteří tvoří zákony, vládnou, mají moc a vliv, aby všech těchto možností využili k dobru našeho národa. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů Michael, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh“, je v biblických textech označován jako jeden z prvních knížat (Dan 10,13.21), ochránce vyvoleného národa (Dan 12,1) a vítěz nad démonem (Jud 9, Zj 12,7). Také křesťané v něm od počátku viděli zvláštního ochránce novozákonního Božího lidu a přímluvce zemřelých před Božím trůnem. Je vzýván také při exorcismech. Jeho svátek se slaví už od 5. století ve výroční den posvěcení baziliky zbudované k jeho poctě v Římě na Via Salaria. „Pošli sv. Michaela, ochránce tvého lidu, ať uvede naše zemřelé do světla věčné slávy“: tak se modlí Církev o nešporách svátku sv. archandělů. To nám ukazuje na to, že sv. Michael, vítězný bojovník proti ďáblovi a anděl strážný izraelského národa a Církve, je také tím, kdo podle Tradice Církve nám spěchá na pomoc v poslední, rozhodující hodině našeho pozemského života, kdy na nás mimořádně útočí ďábel, a také tím, kdo pak převádí duše zesnulých do nebeského království, aby mohly patřit na Boha tváří v tvář. Spolu s ním si připomínáme další dva archanděly, kteří o sobě prohlásili, že stojí před Bohem (Lk 1,19; Tob 12,15). Gabriel znamená „ Muž Boží“, nebo „ Bůh ukázal svou sílu“. Jeho jméno se objevuje v knize proroka Daniela (Dan 8,16; 9,21). Zvěstoval také Zachariášovi narození Jana Křtitele (Lk 1,19) a Panně Marii narození Ježíšovo (Lk 1,26). Rafael znamená „Bůh uzdravil“. Vypráví o něm novozákonní kniha Tobiáš. Bývá vzýván jako průvodce cestujících. Sv. Jeroným, kněz a učitel církve Jaroslav Branžovský

Přerov - výuka v Centru Sonus 1. třída 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída 8.a 9. třída Střední školy

čtvrtek úterý čtvrtek pondělí čtvrtek středa čtvrtek úterý středa

15:00 15:00 15:00 15:00 16:00 15:30 16:00 16:00 16:30

Mgr. Alena Pizúrová Mgr. Alena Pizúrová Mgr. Petr Káňa, jáhen P. Mgr. Ing. Libor Churý Mgr. Alena Pizúrová P. Mgr. Ing. Libor Churý Mgr. Petr Káňa, jáhen Mgr. Alena Pizúrová Mgr. Petr Káňa, jáhen

Předmostí - výuka na faře 1. - 3. třída 4. - 6. třída

čtvrtek 15:00 čtvrtek 16:00

P. Mgr. Ing. Libor Churý P. Mgr. Ing. Libor Churý


Vyučování římskokatolickému náboženství v Přerově ve školním roce 2011-2012 Vyučování náboženství v Přerově začíná v pondělí 5. září 2011 včetně. V Předmostí ve čtvrtek 8. září 2010. Prosíme rodiče mladších dětí, aby na první hodinu přišli společně se svými dětmi, a tak se mohli seznámit s osnovami vyučování, učebnicemi a katechety, kteří budou děti učit. Prosíme rodiče, aby vyplnili pro své děti přihlášky, které se budou rozdávat přímo v hodinách náboženství. Přihlášky není třeba vyplňovat pro ty děti, které jsou zapsány v adresáři našich farností. Děti z okolních farností děkanátu, které navštěvují školy v Přerově, se mohou také přihlásit k výuce náboženství v Přerově. Strana 3

 Představujeme křesťanská společenství…. Ze života velkého pěveckého sboru Se začátkem školního roku začíná zpěvákům opět období pravidelných zkoušek. Pro někoho moţná překvapivě se uţ brzy začne nacvičovat vánoční repertoár. Do Vánoc je sice ještě několik větších církevních svátků, ale na Vánoce je vţdy dobré zazpívat něco nového a obvykle dá nácvik neznámého repertoáru pořádně zabrat - musí se začít s velkým předstihem. Zpěváci velkého sboru zpívají po celý rok při církevních svátcích a slavnostech. Kaţdou neděli mají své místo na kůru kostela sv. Vavřince při mši svaté v 9 hodin. Podle potřeby zpívají také v blízkém okolí při různých liturgických nebo ekumenických příleţitostech. Farní sbor se neomezuje na ţádný hudební ţánr. Podle potřeby zpívá od gregoriánského chorálu aţ po rytmické skladby, vţdy ve vztahu k liturgii nebo danému účelu. Například pří dušičkové poboţnosti na hřbitově zpívá zpěvy z Taizé, čtyřhlasé sbory i pravoslavné zpěvy. V nynějším sloţení sbor působí pod vedením Dušana Černocha asi dvacet let. Sloţení sboru jde napříč všemi generacemi. Patří k nám pamětníci, kteří zpívají v kostele jiţ mnoho desetiletí, občas se k nám přidá i některý student. V současné době máme v plném obsazení dvacet pět členů. Největšího počtu, a to rovných padesát zpěváků, jsme dosáhli při letošní děkanátní pouti, kdy jsme byli posíleni o mnohé zpěváky z celého děkanátu. Jádro sboru je stabilní, v průběhu času se část sboru obměňuje. Kaţdého nového člena vítáme. Je třeba si ale uvědomit, ţe práce ve sboru vyţaduje určitou kázeň a obětování. Pokud někdo přijde na zkoušku jednou za měsíc a místo nácviku se baví se svým sousedem, není pro kolektiv velkým přínosem. Společně nejen zpíváme, ale například také oslavujeme ţivotní jubilea. Stalo se tradicí, ţe při hodech v kapli svatého Jiří pořádáme posezení s oslavenci a duchovními naší farnosti. O velkých prázdninách se snaţíme trochu odpočinout, pokud nám to ţivot farnosti dovolí. Velký sbor zkouší každý pátek po večerní mši svaté. V období letního času začínáme v 19.15 na Pastoračním centru Sonus v učebně A. Všichni zájemci o zpěv jsou vítáni. Dušan Černoch

Krátce o schole dospělých Liturgická hudba na nedělní mši svaté pro rodiny s dětmi (v 10.30) nabývá rozličných podob. Kaţdý druhý týden se o hudební doprovod stará schola dospělých, kolektiv zpěváků a zpěvaček různého věku se společným cílem – přispět hudbou ke kráse nedělní bohosluţby, obléknout slovo v tóny a poslat je do srdce věřících. Tento vzletný ideál však vyţaduje dostatek trpělivého snaţení při zkouškách. Myslím, ţe se nám za několik let existence sboru podařilo kromě nácviku nových skladeb také zvýšit všestrannost a obtíţnost repertoáru. Zpíváme různé druhy soudobé muziky (Taizé, Olejník, Koinonia) a často se vydáme i směrem do minulosti (gregoriánský chorál, Händel, Mozart). Uţ od začátku nás vede paní Jana Netočná. Rádi mezi sebou přivítáme kaţdého zájemce o zpěv při mši svaté. Zkoušky bývají každý druhý čtvrtek v 19.00 na Sonusu; vţdy na ně upozorňuje program ţivota farnosti na nástěnce nebo v časopise. Zpívání při mši je vţdy v neděli následující po zkoušce. Kdo na zkoušku nemohl přijít, můţe se dodatečně obeznámit s repertoárem na kratším rozezpívání, které probíhá přibliţně od 10. hodiny na kůru. Základní a aktuální informace ze ţivota velkého sboru i scholy dospělých naleznete na http://sborprerov.webnode.cz/ Jsou zde k poslechu i zvukové nahrávky. Martin Kordas

 Farní kostel sv. Petra a Pavla v Penčicích opravili dobrovolníci…. V minulosti krásný a bohatý kostel v Penčicích, zdaleka viditelný, posazený do malebné krajiny, dominanta obce a celého širokého okolí. Ještě před nedávnem neudrţovaný, zanedbaný, ve zchátralém stavu. Sliby, ţe se kostel opraví, nebyly naplněny. Ing. Ferdinand Jeţík, expředseda ZD Kokory, Miloslav Šváček, předseda Mezinárodního katolického svazu esperantistů, Jan Otáhal, mistr zednický a další si řekli: peněz na opravu není dost, postarat se musíme sami. U stavebních firem jsme zjistili, ţe jen lešení kolem kostela a věţe bude stát cca 100 000 Kč, pracovní náklady asi 110 000 Kč a stavební materiál, barvy a oprava dvou rozbitých vitráţových oken dalších 100 000 Kč. To bylo pro nás mnoho. Sehnali jsme všechna povolení k opravě kostela a v červnu letošního roku se dali svépomocí do práce. Poţehnání a konečné povolení nám dal generální vikář Mons. Josef Nuzík. V průměru po dobu tří týdnů na fasádě kostela pracovalo 8 lidí, z toho 5 zedníků. Většina pracovala zdarma, s láskou a ochotou. Mnohokrát pracovali aţ do úplného vyčerpání. Upřímně si toho váţím a pevně věřím, ţe skutky lásky budou v příhodné době odměněny. ZD Kokory nám nezištně dalo písek, zapůjčilo lešení a vlečku. Další lešení nám zapůjčil stavební podnikatel Jiří Kubíček, rodák z Penčic. Traktor na 3 týdny zapůjčil Josef Vilimec rovněţ zdarma a sám se prací na opravách účastnil. Montáţ lešení provedla firma Petra Zemánka z Radslavic. Dvě rozbitá vitráţová okna na kostele opravili specialisté. Hlavní vchod barevně pomohl vymalovat historik, památkář PhDr. Karel Ţurek, ve svém volnu. Všichni zúčastnění dělali vše, co bylo v jejich silách, aby se dílo podařilo. Po právu všem, kteří pomohli a peněţně přispěli, patří poděkování od celé obce. Kostel nyní do daleka září v bývalé kráse. Máme z toho radost. Toto pomyšlení, tento šlechetný čin je nadmíru příkladný a naplňuje naše srdce pocitem štěstí z krásy, která byla vytvořena. Velký spisovatel Franz Kafka píše: „Kdo si zachová vidění krásy, nezestárne.“ Kaţdé dílo vytvořené s vírou, nadějí a láskou, nikdy nepřestává. Záplavy vod je neudusí, proudy řek neodplaví. Vţdy znovu a znovu povstanou v našem národě, na našem venkově dobří a obětaví lidé, kteří ochrání křesťanské dědictví otců a zachovají ho dalším generacím. Vţdy tomu tak bylo, vţdy tomu tak bude. Pravda a láska Boţí vítězí. Ferdinand Ježík

Strana 4


Ctnosti a neřesti Drazí čtenáři této rubriky! V redakční radě jsme se dohodli, že jedno cestování na stránkách našeho časopisu stačí, a tak jsem jako služebně starší dal s cestováním prostor novému přerovskému jáhnovi. Přece jenom je jeho destinace poněkud exotičtější a možná tedy i přitažlivější. V dalších číslech bychom se na této stránce měli setkávat nad tématem ctností a neřestí. Dnes bychom se zamysleli, co vlastně ctnost a neřest je a jak se měnil pohled na tyto fenomény v průběhu staletí. S problematikou ctností a neřestí se Stoický filosof Plotinos pak artikuluje straňuje aspekt víry. Ctnost je pevný setkáváme v etice v oblasti lidského čtyři později nazývané kardinální sklon k dobrému jednání a pohotovost jednání. Za dobré jednání je považo- ctnosti: moudrost, spravedlnost, mír- k němu. Je vlastností duše, která zdováno takové, které rozvíjí a rozmno- nost, statečnost. konaluje její přirozenou dispozici chtít žuje, co je dobré, co život prohlubuje Z tohoto myšlenkového základu pak a konat dobro. Je to činitel mezi moža otevírá životní možnosti. Dobré jed- vychází i církevní otcové a křesťanští ností a činem, který zaměřuje možnost nání také odmítá vše, co člověku ško- myslitelé. Sv. Ambrož používá jako ke správnému činu. Rozlišuje se ale dí. Tomuto významu napovídá i pů- první termín ‚kardinální ctnosti‘ a je- také mezi ‚schopností‘ a ‚ctností‘. Dovod slova ctnost, neboť v řečtině zní jich stoický výčet. Přirovnává je ke brý vědec či umělec není ještě auto‚arete‘ a znamená ‚dobro‘. čtyřem proudům, které vyvěrají z ráje. maticky dobrým člověkem. Ctnost neU ctností však jde o víc než o otázky Základem všech ctností je pro něj můžeme zaměňovat s dobrým úmystypu: „Co mám dělat?“ nebo: „Jak Kristus. Petr Lombardský ve středově- lem, ani nespočívá mám jednat?“. Ctnost nás vede spíš ku usiluje o vytvoření definice ctnosti ve zvyku lehce vyk otázce: „Jaký mám být?“ Nejde tedy a dochází k závěru, že: ctnost je to, co konat vnější skutek. o jakousi konkrétní vlastnost člověka, člověka, který ji vlastní, činí dobrým Jádrem ctnosti je náale o celkové bytí, o postoj. Jde o člo- v jeho bytí a v jeho jednání. Sv. To- klonnost svobodné věka samotného. Ctnost není navíc máš Akvinský rozeznává tři božské vůle schválit morální pouze ovocem lidského úsilí, ale také ctnosti spolu se čtyřmi kardinálními hodnotu a vnitřně k darem shůry, Božím darem člověku. jako společné principy jeho speciální ní svobodně a trvale Ctnost je spoluúčastí na Boží dobrotě teologické etiky. Bůh spolu se třemi přilnout. Ctnost má a svatosti. božskými ctnostmi dává člověku také svůj základ v osobCtnost není biblickým pojmem, i když všechny ctnosti morálního života. ním rozhodnutí pro ctnosti jako takové rozeznává. Kniha Křesťanská morálka morální hodnotu. Ctnostné jednání moudrosti se zmiňuje o konkrétních si tedy všímá důležimá svůj původ v nejhlubším nitru ctnostech, které dnes známe pod pří- tosti souhry mezi člověka. zviskem kardinální. Nový zákon také Božím působením Ctnost lze v reálném životě poznávat neuvažuje všeobecně o ctnosti, přes- a lidskou snahou. pouze nepřímo, na základě ctnostného tože svatý Pavel vyjmenovává různé Rozlišuje tedy ctnosčinu. Není bez zajímavosti, že když vlastnosti křesťana, které dnes bereme ti vlité či nadpřirozeroste jedna ctnost, obyčejně rostou i jako katalog ctností. Ježíš sám, i když né a ctnosti získané ostatní. Člověk tak stálým cvičením nemluví o ctnostech, používá obdobný či přirozené. Vychájedné vnitřní síly může dosáhnout myšlenkový základ, když učí, že člo- zí zde z listu Římatoho, že bude snadněji, rychleji a ravěk má být dobrý a pak i jeho jednání nům, kde sv. Pavel dostněji konat dobro. bude dobré. říká, že skrze Ducha svatého je nám Malá rekapitulace: Nauka o ctnostech Boží láska vylitá do srdcí (Řím 5,5). Ctnost je pevný sklon k dobrému jedtedy vychází spíše z Tridentský koncil rozšířil toto tvrzení nání. Neřest je pevný sklon ke špatřecké filosofie. Pytaké na víru a naději. Je zde snaha vynému jednání. thagoras se pokouší jádřit, že Bůh nejenom pomáhá vyBožské ctnosti pojmenovat a rozděkoupenému člověku v každém rozhojsou víra, naděje lit ctnosti, zatímco dujícím okamžiku, ale také ho vnitřně a láska. KardiSokrates a Platon se obnovuje a proměňuje. Umožňuje mu, nální ctnosti jsou snaží zjistit původ aby mohl jednat jako syn Otce v Krismoudrost, spractností. Sokrates spatu skrze Ducha svatého a tak pracovat vedlnost, statečtřuje původ ctností v Božím království ve shodě s jeho nost a mírnost. spíš ve vědění a intelektuální kultuře požadavky. Ctnosti přirozené a vlité Mezi všeobecné člověka, kteréžto věci úzce souvisí se jsou ve vzájemném vztahu. Je sice ctnosti patří navzděláním. Aristoteles spatřuje morál- možné získat přirozené ctnosti, ale ve př. úcta k Bohu, ní ctnost ve středu mezi dvěma proti- skutečném řádu spásy se to neuskupracovitost, pochůdnými krajnostmi, snad bychom tečňuje bez Kristovy milosti. Aby měl kora, štědrost. mohli říci neřestmi, například štědrost člověk dokonalou ctnost, musí být Na závěr bych jako střed mezi rozhazovačností a la- přítomny obě složky, jak přirozená, rád přidal jedno perské přísloví: Kdo kotou. ‚Středem‘ jsou však jen co do tak nadpřirozená. Žádná z nich není žije ctnostně, je předmětem úcty, ale zaměření, kdežto co do kvality a ná- úplná bez druhé. P. Libor Churý ročnosti představují vždycky vrchol. Osvícenství z nauky o ctnostech od- nikoli závisti. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

Strana 5

 Kříž .

cem v ruce. Jeden z levitů (chrámových pomocníků kněží) mince posbíral. Nikdo z kněží se jich nechtěl dotknout, byla to mzda krve. Zákon ovšem nezakazoval použít takových peněz ve prospěch chudých. Kněží se radili a nejstarší z nich připomněl, že na druhé straně údolí Hinnomových synů nabídl hrnčíř na prodej pole, kde by bylo pohřebiště neznámých poutníků, kteří zemřeli po příchodu do Jeruzaléma a museli být pohřbeni na útraty chrámu. Dohodli se, že je za ony peníze koupí. Hrnčířovo pole bylo pak nazváno Halceldoma - Pole krvavé. Jidáš dlouhými skoky přelétl široké římské schody a hnal se k hradbám, podoben štvanému zvířeti, které hledá východ, kudy uniknout z města. Pálilo ho na prsou a lapal po dechu. Za hradbami se obrátil na pěšinku nad Údolím Hinnomových synů. Cestička vedla podél hradeb a hned vedle byl příkrý sráz se zbytky balvanů, které už zarostlé křovím zůstaly po stavbě zdi. Teď už kráčel opatrně až ke starému fíkovníku, jehož větve visely nad propastí. Jidáš opřel nohu o kmen a snažil se ho vyvrátit. Strom se nepohnul. Pak se podíval na prázdný měšec a na jeho řemeni se oběsil. V téže době už z poradní místnosti vyšli kněží, pak stráže s Ježíšem a nakonec levité a chrámoví sluhové, ovšem převlečení tak, aby nebyla poznat příslušnost k chrámu. Vězeň byl veden středem ulice k Pilátovi do Antoniovy pevnosti. Velekněz dovnitř nesměl, aby se neposkvrnil. Zůstal stát ve dvojité bráně. K římskému prokurátoru vyslal posla se zprávou, že velerada shledala Ježíše z Nazareta vinným z rouhání, předstíral, že je králem Židů, a že byl za to odsouzen k smrti. Proto žádá, aby Pontský Pilát potvrdil rozsudek a zařídil jeho provedení ještě do západu slunce, než nastane sobota. Pilát přečetl zprávu a vzkázal veleknězi, aby čekal. Právě přiváděli Ježíše, když Pilát vešel na balkón. Sluha přinesl dolů křeslo, prokurátor sešel po schodišti a usedl do něj. Ježíš byl svázán za zády na rukou, druhý konec provazu držela stráž. Stál sám v popředí davu. V křesle před sebou měl malého asi padesátiletého muže s prošedivělými vlasy a vystouplýma zarud-

Mezi mocí a pravdou Ježíš byl záhy zrána vyveden z Kaifášova dvora. Mezi těmi, kteří naň čekali, byl i Jidáš. Za zradu už měl zaplaceno, ale byl zvědavý, co a jak. Když uviděl Ježíše, zděsil se, otřesen tím, co spatřil. Až teď mu došlo, že jeho Pán a Mistr je nejlepší člověk pod sluncem. Když uviděl, jak ho stráže strkáním a kopáním popohánějí k rychlejší chůzi, jeho lítost přerostla v hrůzu. Sledoval Krista z povzdálí. Vmísil se do davu na nádvoří chrámu. Zmocňovalo se ho zoufalství. Jidáš si příliš pozdě uvědomil, že nesnese pohled na Ježíšovo utrpení, vzpomněl na Mistrovo přátelství k němu, jeho mírnost a laskavost. Přestože zrádce nebyl schopen přátelství, sžírala ho bolest a nastupovalo zoufalství. V chrámovém areálu, v kamenné síni, zasedala velerada. Ve třech řadách křesel v půlkruhu už bylo plno, když přivedli Ježíše. Obličej měl oteklý od ran, rozpukané zkrvavené rty toužily po doušku vody. Bledý obličej se ostře odrážel od stěn, obložených černobílým zrnitým mramorem. Vstoupil Kaifáš. S vězněm se už nezabýval. Připomenul, že obžalovaný znesvětil sobotu, léčil, křísil, vracel zrak. A jestliže platí Zákon pro všechny, pak „všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ Co je spravedlivější než usmrtit rouhače dřív, než nastane sobota a tahle bude nejvýznamnější v roce. „Dopustil se rouhání!“ zvolal Kaifáš. Každý z členů velerady, počínaje nejmladším, vstal a řekl: „Je vinen, ať zemře!“ Bez výjimky se tak vyjádřili všichni až na dva, jejichž křesla zůstala prázdná. Nikodém a Josef z Arimatie, Ježíšovi přátelé, nebyli v síni. Osmašedesátkrát zaznělo stejné odsouzení, Kaifáš nehlasoval. Úředník napsal na listinu odsouzencovo jméno, vinu a rozsudek. Spolu s odsouzencem pak býval doručen k římskému prokurátoru Pontiu Pilátovi k potvrzení rozsudku. Velekněz si sundal ze své mitry zlatou pásku, na níž bylo hebrejsky napsáno „Svatost Hospodinu“. Židé věřili, že Bůh při posledním soudu tato slova vyřkne a usmířen odpustí všem, kdo se rouhali. Nebyl ale klidný, bál se vyjádření Pilátova, že vina není taková, aby zasloužila trest smrti. Co když Ježíš bude osvobozen a bude mít větší vliv a možná dojde i k zavření chrámu? Jeden zákoník Kaifášovi nadhodil, že byl svědkem, jak Ježíš prohlížel římský peníz a řekl, že je spravedlivé dávat císaři, co je císařovo. Což to poupravit a z toho by se dalo vyjít, že Ježíš navádí lid proti císaři a proti římským zákonům? Jiný ze starších navrhl zajistit dav, který by dával křikem najevo své nepřátelství vůči Kristovi. To byl jednoduchý nápad. A to vše pod dozorem chrámových kněží. Kaifáš si oddechl. To je ono! Nařídil připravit vězně k odchodu. Ježíš stál a čekal. Opřen o zábradlí stál a pozoroval ruch i Jidáš. Slunce se opíralo do jeho propadajících se tváří a naběhlých váčků pod očima. Očividně zestárl. Zaťaté pěsti svědčily o boji v něm. Bude muset přesvědčit kněze, že se mýlili. Ježíš se nedopustil žádného zločinu, je nevinný jako beránek. Pálilo ho celé tělo, byl stále nervóznější. Pak se podíval na ruce, uvědomil si i jejich špínu a prudkým pohybem je schoval do záhybu šatů a tam narazil na starý kožený měšec, kde měl schované peníze. Pálil ho měšec nebo svědomí? Dostal strach, že přijde o rozum. Vtom narazil na jednoho posla a začal prosit, že musí vědět, co se stalo s prorokem z Galileje. „Ach ten,“ odpověděl posel, „ještě dnes půjde na kříž.“ Jidáš popadl posla za rukáv: „Okamžitě musím mluvit s veleknězem.“ Ale posel ho udeřil přes ruku a vytrhl se mu. Jidáš běžel za ním a vykřikoval, že vrátí třicet stříbrných. To byla hrozba. Podle práva by velekněz musel vydat zatčeného, říkal si. Když doběhl na kněžský dvůr, skupina kněží zpozorněla. Znali Jidáše, protože před několika hodinami mu vyplatili peníze. Zavládlo mrazivé mlčení. Jidáš začal tiše hovořit: „Chybil jsem, zradil jsem krev nevinného.“ „Co je nám do toho, to je tvoje věc,“ řekl nejstarší z nich. Zrádce jim byl odporný. Ten s otevřenýma a vyděšenýma očima civěl na kněze. Jeho myšlenky bloudily v bezvýchodných kruzích. Oni nebyli ochotni hnout ani prstem. Chvíli stál bezradně, Mince za zradu byly pravděpodobně pak sáhl do záhybu svých šatů, odvázal řemínky a vytáhl měšec. Třesoucíma se stříbrné šekely z fénického města Tyru rukama odpočítával třicet stříbrných, pak ještě jednou, a potom je s kletbou hojediné stříbrné mince, které se v 1. stol. dil na zem. Místností se rozlehl cinkot mincí. Tančily, kutálely se stále pomaleji, př.n.l. v Palestině hromadně vyskytovaly. jedna dokonce zakroužila, ale to už Jidáš vyběhl ven s vlajícími řemínky a měšStrana 6 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

lýna očima, jež těkaly rychle na vše, co se hnulo. Oblečen v drahou tógu a pozlacené sandály se Pilát zadíval na Ježíše, muže vyšší postavy s obličejem plným modřin, naběhlými rty, ve zkrvaveném oděvu. Prokurátor zvedl pravou ruku, ustal šumot davu v bráně, z níž vypochodoval setník Abenadar se čtyřmi římskými legionáři a postavili se vedle vězně. „Jakou žalobu vedete proti tomuto člověku,“ zeptal se Pilát hlasitě. Kaifáš a kněží si vyměnili pohledy a dav počal křičet. „Klid!“ „Kdyby tento člověk nebyl zločinec,“zvolal velekněz, „nebyli bychom ti ho vydali.“ „Odveďte si ho tedy a suďte podle svého Zákona,“ zněla odpověď a Pilát povstal, obrátil se ke kněžím zády a začal vystupovat po schodech. Žalobci dostali strach, že zcela odmítne obvinění a vězně propustí. Vtom jeden z hlavních kněží v bráně zvolal: „Odmítá platit daně císaři a hlásá, že je Mesiáš - král.“ Prokurátor se v polovině cesty zastavil, otočil se a uvažoval. Použili slova odporu vůči římské říši a císaři Tiberiovi, změnili žalobu a on přece je nejvyšší soudce a správce země. Ale přec jen mu bleskla hlavou myšlenka o možném manévru. V jihozápadní věži pevnosti se probudila vladařova žena Claudie Procula. „Proč ti lidé tak křičí?“ Služka jí řekla, že Pilát je na dvoře a vyšetřuje případ Ježíše. O něm Procula věděla, slyšela o tomto člověku a o zázracích, které konal mezi Židy. Nechala si přinést pergamen a brk a napsala Pilátovi vzkaz: „Nic neměj s tímto spravedlivým.“ Zpráva ho zastihla pravě při odchodu na schodech, přečetl si ji, zamračil se a zmačkal ji v dlani. Automaticky pohlédl shora do Ježíšových očí a nemohl se zbavit jeho pohledu, když pokračoval vladařským krokem do své úřadovny. Tam si sedl a uvažoval, ba dokonce udeřil pěstí do čalouněného opěradla křesla. Na rozdíl od své manželky nevěřil v nic. Nakonec rozkázal na dvůr setníku Abenadarovi, aby mu přivedl Ježíše a vzkázal Procule, aby neměla obavy, že on nechce potvrdit rozsudek smrti. Ježíš byl přiveden doprostřed místnosti. Prokurátor k němu přistoupil: „Ty jsi král židovský?“ otázal se. Odpověď přišla ve formě otázky: „Pravíš to sám od sebe, nebo ti to o mně pověděli jiní? Viděl jsi ty, že jednám jako židovský král, nebo ti jiní pověděli o mém duchovním království?“ Pilát odpověď nepochopil. „Copak jsem Žid? Tvoji velekněží mi tě vydali. Cos učinil“ Vladař doufal, že Kristus všechno popře. Potřeboval to. „Mé království,“ řekl Ježíš zvolna, „není z tohoto světa. Kdyby bylo z tohoto světa, moji služebníci by bránili, abych byl vydán.“ Pilát pohlédl na zajatce. „Tedy jsi přece jen král?“ „Ano, já jsem král, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z prav-

dy, slyší můj hlas.“ Na Pilátových rtech se objevila křivka pohrdání. „ Co je pravda?“ odsekl. Vydal pokyn, aby Ježíše vyvedli ven. Také Pilát vyšel a z jeho úst zaznělo: „Já na něm žádné viny nenalézám.“ Kněží ale ukázali na klaku najatých pro prosazení trestu smrti v bráně. „Svým učením pobuřuje lid po celé židovské zemi. Začal v Galileji a skončil zde.“ Na tváři Piláta se objevil spokojený výraz. „On je Galilejec?“ Kněží to potvrdili a dodali, že pochází z města Nazaret a tak se i jmenuje: Ježíš Nazaretský, syn tesaře Josefa. „Dobrá,“ řekl prokurátor,“ ten případ mi vlastně nepatří. Spadá pod pravomoc galilejského tetrarchy (vládce čtvrtiny státu - pozn. autor). Odveďte ho k Herodovi!“ Kněží nevěřili vlastním uším. Pilát se z pasti dostal a na jeho tváři se dokonce objevil lehký úsměv opožděné radosti. Vždyť Herodes, vládce z římského rozhodnutí, bude mít také podíl na Ježíšově případu a současně mu on projeví velké uznání, takže nebude moci napsat císaři Tiberiovi udavačský dopis. Ne nadarmo se Herodovi říkalo „liška“. Byl synem Heroda I., na jehož rukách lpěla krev neviňátek, a vládl v letech 4 před Kr. až 39 po Kr. jen nad Galileou a Pereou. Byl intrikán, možná ne tak krutý jako Pilát, ale jak kdy. Možná nebyl zcela duševně zdráv, snad po předcích trpěl chronickým stihomamem. Odznaky svého úřadu, královskou korunu a žezlo, nosil stále a jako jeho otce kdysi pronásledoval přízrak zavražděné manželky, tak tento muž střední postavy s vousem Herodes Antipa - měl na svědomí smrt člověka, Jana Křtitele, kterého dal ve vězení stít jen proto, že Herodiadina dcera Salome žádala Křtitelovu hlavu jako odměnu za tanec. Jan Křtitel kázal, že tento sám nevěrný manžel, Antipas, uloupil ženu vlastnímu bratrovi. Když pak přinesli na míse Křtitelovu hlavu, Herodes Antinas zjistil, že ten okamžik mu nikdy nevymizí z mysli, budil se s ním. Zajatec dospěl k bráně paláce Hasmoneovců (totéž Makabejští - Juda a násl. dynastie 135 př. Kr. 63 př. Kr. v Judsku - pozn. autor). Král byl vrahem jeho bratrance Jana a takový člověk bude jen chtít, by mu Kristus předvedl svou moc. Herodes jednal s vězněm nejprve jako s hostem. Nabízel mu židli, ale Ježíš zůstal stát. Říkal, že o něm hodně slyšel, Kristus ale mlčel. To se Herodovi nelíbilo. Mohl by Ježíš předvést několik důkazů své moci nebo nějaký malý zázrak? Ať třeba voda teče ze stěn... Opět žádná odpověď. Pokusil se ještě jednou, ale Ježíš neodpovídal. Herodes vstal, obořil se na něj, vysmíval se mu a nadával, že je králem bez poddaných a jeho chování uráží samotnou jeho vladařskou důstojnost. Pak dostal nápad. Za několik minut se jeho pobočník vrátil s krásným pláštěm ze šarlatu, tkaniny jasně červené barvy, a přehodil jej Kristu přes ramena. Za všeobecných posměšků pak nařídil, aby byl vězeň vrácen Pilátovi. Průvod došel tedy znět do Antoniovy tvrze a prokurátor byl informován, že Herodes vyslechl zajatce, ale neshledal na něm žádné provinění proti Galileji. Čekal už vsedě na kurulském křesle zdobeném slonovinou. Na levé straně dvora hrálo několik vojáků na dlažebních kamenech v kostky. Do kamenů byly vytesány symboly: kohout, pták, vladař s korunou atd. a vyhrál ten, který vrhl svou kostku ze střevíce nejblíže ke králi - v jejich případě k posměchu králi Herodovi. Dav se pomalu utišil. „Přivedli jste toho muže před můj soudní tribunál,“ začal prokurátor. „Slyšte výsledek. Konal jsem šetření osobně ve vaší přítomnosti, ale nenašel jsem na něm žádné viny v souvislosti se žalobou. Ani Herodes na něm nenalezl viny. Toto je tedy rozsudek: Neučinil nic, aby si zasloužil trest smrti. A proto ho potrestám a pak ho propustím,“ vyřkl ortel Pilát. Na popud kněží dav ale začal protestovat. Křik jedovaté nenávisti se proměnil v burácející řev. Z něj Pilát vnímal, že někdo žádá „velikonoční“ amnestii. Málem na to zapomněl. Teď se rozhodl, že ji použije, aby uzavřel Ježíšův případ. Dá lidem na vybranou. Ve vězení má Bax-Abbase, kterému lidé říkají Barabáš, rebela a vraha, který vyvolal vzpouru a zabil člověka. Jsou tam i dva zloději. Pilát si by jist, že si lidé k propuštění vyberou Ježíše a toho dá jen zbičovat. Prokurátor zvedl obě ruce na znamení, že žádá klid a řekl: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše nebo Ježíše zvaného Kristus?“ „Barabáše!“ zvolali takřka sborem. Pilát byl zděšen. Rozvášněný dav a jeho požadavek se mu začaly vymykat z rukou.“Co tedy učiním s Ježíšem, který se nazývá Kristus?“ „Ukřižuj ho!“ křičeli. „Ukřižuj!“Pilát jim namítl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Odpověděli: „Nemáme krále, ale jen císaře!“ V té chvíli se Pontský Pilát vzdal boje. Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Obrnil se zbytkem své důstojnosti a nařídil centuriovi (setníkovi), aby ihned propustil Barabáše a Ježíše dal zbičovat. Pilát dal přinést umyvadlo s vodou, povstal, namočil do něj obě ruce a dívaje se přímo na Kaifáše, řekl: „Jsem nevinen krví tohoto spravedlivého.“ Tak skončil Pilátův soud, rozhodující dějství sporu mezi mocí a pravdou. Rostislav Dočkal


Strana 7

Milí chlapci a děvčata Když se řekne září, hned každý z vás odpoví: „Začíná nový školní rok.“ Začíná také vyučování náboženství, a proto je důležité, abyste na to mysleli a po celý školní rok do každé hodiny chodili s radostí. Bůh, ať vám žehná a dává vám sílu zvládnout každý den. SVATÝ MICHAELI ARCHANDĚLI! Je září, noci se stále prodlužují a dny se zkracují. Na vodě pluje stále více žlutých lístků a po ránu se objevuje první mlha. Sluníčko na své pouti po obloze není již tak oslnivé a jeho paprsky tolik nepálí. Nad řekou Bečvou krouží vlaštovky a neúnavně sbírají pro naše oči neviditelný hmyz, aby se posilnili na dalekou cestu do cizích krajin. V tichém chladivém ránu prorazí první sluneční paprsky bílé mráčky a zamíří rovnou na vodu, na které se v celé kráse zatřpytí vlnky. Nejkrásnější z nich, Bečvinka, se rozhlídne a spatří vlaštovky: „Krásné ráno kamarádky, kdy budete odlétat? Je září, chlapci a děvčata zase chodí do školy.“ Jedna z vlaštovek se prudce snesla k vodě a usedla si na staletý javor a docela tiše zašvitořila: „Na svátek Panny Marie narození, vlaštoviček je loučení! Až se zase na jaře vrátíme, to už budou znát děti mnoho nových věcí a poznají více Pána Ježíše. A také se naučí modlitbu k patronu české země svatému Václavu!“ Vlaštovička zamávala křídly a vznesla se vysoko k oblakům, prudce se otočila a snesla se dolů rychlým letem, aby chytila mušky nad vodou. Vlnka se také na chvíli ztratila, ale vzápětí se objevila kousek dál a vlaštovka k ní zase promluvila: „Poletím daleko a uvidím překrásný svět. Z vysoka se budu s kamarády dívat na hory a lesy, údolí a pole, louky a řeky, jezera a rybníky. Zahlédneme města a vesnice, opuštěné chaloupky na úpatí hor a také uvidíme kostely a kláštery. Tehdy si vzpomeneme na Přerov. Také tu byly dva kláštery, z jednoho už není kámen na kameni a z druhého zbyla jen škola a u ní kostel Svatého Michaela, archanděla. V Přerově bylo mnoho děvčat, která se zde učila a také mnoho dětí, které zde chodily do mateřské školky. Pan farář věděl, jak důležitý je klášter pro lidi žijící v Přerově. Patron klášterního kostela svatý Michael, archanděl, je jeden ze tří archandělů a brání člověka před zlem.“ Vlaštovka se smutně podívala na Bečvinku, ta se třpytila v sluníčku babího léta. „Tak se s tebou loučím, buď s Bohem! My vlaštovky se vždycky rády vracíme. Naše cesta je daleká a těžká. Prosím všechny tvé kamarádky vlnky o modlitbu. Děkuji!“ Vlaštovky si posedaly na dráty a zároveň s vlnkami zašveholily. „Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.“ Když přijdete do šířavského kostela, uvidíte na levé straně sochu archanděla Michaela. Najděte si v Písmu svatém texty, podle kterých je oblečen - Ef 6, 10-17. Milí přátelé, ráda bych vás jako každý rok pozvala na společné akce, kterými obohacujeme ...Zní opět staré vzpomínky sebe, ale především patří k životu našeho farního společenství. Po celý liturnikdo jim neodolá: gický rok secvičujeme dramatická, hudební a pohybová duchovní vystoupení, jde chlapec vedle maminky ve kterých se učíme společně tvořit, dávat svůj volný čas a dávat své schopa už začíná škola…. nosti. U mladších dětí je to důležitá cesta k životu s Pánem Ježíšem a v poznávání křesťanského života i mimo vlastní rodinu. U starších je to schopnost nebát se vystupovat a také naučit se číst a mluvit na veřejnosti. A pro všechny dospělé bez rozdílu věku je to umění věnovat svůj čas, nejen sobě. Tak i letos vás srdečně zvu na první setkání pro ty menší a větší a největší ve čtvrtek 8. září v 17,30 hodin na Sonusu, nebo v neděli 11. září v 17, 30 opět na Sonusu. Napište mi libaefrem@seznam. cz. Těší se na vás Liba Calábková Strana 8


Prázdninový pozdrav ze Semináře Milí farníci, zdravím Vás v tento prázdninový čas. Nejprve chci s radostí oznámit, že jsem úspěšně zakončil Teologický konvikt a mohu tak pokračovat v přípravě ke kněžství v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci. Často se ptáte, kolik nás je v ročníku. Do prvního ročníku v Olomouci by nás mělo nastoupit celkem 9 studentů - za olomouckou arcidiecézi jsme dva studenti. Dalších 10 mladých mužů pak bude studovat v Semináři v Praze. Během prázdnin jsem měl několik povinností. Nejprve nás v červnu čekala svěcení: jáhenské a kněžské. Při těchto událostech jsme mohli děkovat Pánu za dar nových jáhnů a kněží. My v Přerově zvláště, neboť i letos máme nového jáhna a novokněze. Další krásnou událostí byla pouť na Velehrad. Při ní jsem se poprvé dostal do „zákulisí“, protože po pouti mě na Velehradě čekala týdenní praxe. Viděl jsem, kolik práce stojí za přípravou tak velké události jako je národní pouť, ale také, že místní správci mají již své zkušenosti, takže organizace byla výborná. Náplní praxe, na které jsme byli celkem tři bohoslovci, byla hlavně pomoc v sakristii. Ať už se jednalo o úklid basiliky, nebo přípravu a pomoc při bohoslužbách. Praxe končila v neděli 10. července, kdy se konala tzv. Malá pouť. Další akcí, která mě o prázdninách čekala, byla Antiochie. Antiochie je prázdninová aktivita mladých křesťanů, kteří jedou do některé „mrtvé“ farnosti (taková, kde chodí do kostela jen velmi málo věřících) a snaží se svým životem vydat svědectví o Kristu. Zvláště pak oslovit mladé, kteří často nemají o prázdninách co dělat. Letos byla Antiochie v Loučce u Lipníka. I přes špatné počasí, které nás provází po celé prázdniny, se nám podařilo oslovit lidi všech věkových kategorií. Starší lidé si chtěli popovídat, střední generace často chtěla pomoci zabavit děti a děti si chtěly hrát. Tato akce byla sice krásná, ale také docela náročná, a tak jsem byl rád, že jsem mohl po dvou týdnech strávených na Antiochii jet do Kláštera sester Alžbětinek v Jablunkově, kde jsem si jednak odpočinul, ale i poznal krásné prostředí okolní přírody. Na závěr Vám chci velmi poLLeettnníí ttáábboorr děkovat za modlitební podporu SSTTŘ ŘEED DO OZZEEM MĚĚ po dobu, co jsem byl v Konvikssee kkoonnaall tu a zároveň Vás prosím o modvv PPííssttoovviiccíícchh litbu za všechny bohoslovce do oodd 33.. ddoo 1166.. 77.. 22001111.. dalšího školního roku. S pozdravem Jan Berka

Pár zpráviček z letních dní: Na čtvrtek 14. července CPR Ráj v Pavlovicích naplánovalo akci, na kterou se těšila nejedna z nás - Den pro maminky. V prostorách nově opraveného klubu „Stodola“ jsme se sešly plné očekávání, co je pro nás připraveno. O naše ratolesti se postarali pečovatelé a my jsme měly několik „volných“ hodin pro sebe. Téma k přemýšlení bylo „Co můžu udělat pro šťastné manželství“. Přednášející Mgr. Monika Sikorová ze Zábřeha, maminka 3 dětí, nám poutavě nastínila, jak může každá z nás pracovat na svém manželství, a že je to vždycky dobře investovaný čas. Pak jsme téma rozebíraly ve skupinkách a každá z nás přišla na konkrétní možnosti, které může zařadit do svých všedních dnů. Odpoledne jsme mohly relaxovat při kreativní tvorbě, každá z nás si podle své fantazie vytvořila originální dekoraci na tašku. Ani se nám nechtělo rozejít se domů, byl to krásně a užitečně strávený čas. Lenka Mrázková V červenci se v CPR Ráj v Pavlovicích konaly 2 příměstské tábory - Prázdninové povyražení pro děti. Každý den ráno se všichni přenesli strojem času do jiné doby (pravěk, středověk, budoucnost...), kde zažívali spoustu dobrodružství. Program byl zajímavý-děti vyráběly rakety, stavěly chýše, lovily mamuty pro hladový kmen, skládaly básně, a také se jim podařilo odletět na Mars. Pro odvážné byl přichystán i čtvrteční večerní program s přespáním na faře. Myslím si, že o děti bylo po všech stránkách dobře postaráno a mám radost, že se všem tábor líbil. Těšíme se za rok zase. Anežka Krejčí Děkujeme ještě jednou vedoucím a instruktorům, kteří se po dobu všech našich táborů o děti dobře starali a také i dlouho před prázdninami si pečlivě připravovali ve svém volném čase program. A že těch táborů bylo! 4 příměstské tábory, 2 stanové, 1 putovní pro starší děti a mládež – MISE a 2 tábory pro maminky s dětmi. Jste skvělí! Díky.  Hana Š. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

Strana 9

O prázdninách probíhala v CPR Ráj v Pavlovicích kromě jiného také Herna pro rodiče s dětmi. Rodiče, většinou maminky, přicházeli spolu s dětmi trávit čas hraním si v herně, klouzat se na klouzačce nebo vyuţít venkovních prostor centra, kde je pískoviště, houpačky a velká trampolína. Návštěvníci si mohli během pobytu v centru uvařit kávu nebo čaj a spolu se sdílet s ostatními. Volná herna probíhá v prostorách centra i po celý školní rok kaţdý den v dopoledních hodinách a jednou týdně i odpoledne. Těšíme se na Vás. Za CPR Ráj Hedvika Krejčí PODZIM 2011- PRAVIDELNÉ PROGRAMY V OÁZE V PŘEDMOSTÍ od 12.9. PO ÚT ST ČT PÁ

dopoledne 9-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 9-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 9-10 h – KUKÁTKO DO NEBE (modlitby

odpoledne

Nejbližší plánované akce v Předmostí

1x měsíčně AKCE PRO RODINY

30. 9. – Drakiáda od 15 h - na Čekyňském kopci,

matek, malá katecheze pro děti) – liché týdny

SO

9-13 h – 2x měsíčně VÝTVARNÁ DÍLNA

8. 10. Korálkování

od října

PODZIM 2011 - PRAVIDELNÉ PROGRAMY V RÁJI V PAVLOVICÍCH od 12.9. PO ÚT ST ČT PÁ

dopoledne 8-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 8-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 8-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 8-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 8-12 h - HERNA PRO RODIČE S DĚTMI 9-10 h – KUKÁTKO DO NEBE (modlitby

odpoledne Pro ţeny - KURZY – STOB, KROOS HERNA PRO RODIČE S DĚTMI, KERAMIKA, ANGLIČTINA pro děti – 15-16,45-KLUBKO, 16,45-18,40-STREET DANCE pro rodiče 17-20 h - KURZ KERO, 20-22 h – CHLAPI – liché týdny Pro mládeţ – 1x měs. EXIT, 1x měs. CREATIV Pro rodiče – 1x měs. – SPOLEČENSTVÍ MANŢELŮ

matek, malá katecheze pro děti) – sudé týdny

Nejbližší plánované akce v Pavlovicích – od 7.9. Kurz efektivního rodičovství (KERO) – hlídání dětí zajistíme, 11.9. – od 14 h Drakiáda v Hradčanech, 24.9. od 9 h – Plstění – v klubu Stodola, 7.10. od 17,30 h - Uspávání broučků Od 19.9. – kurz STOB, od 17.10. – kurz KROOS – kurz rozvoje osobnosti ženy s psycholoţkou Irenou Smékalovou DOPOLEDNE PRO MAMINKY V DOMAŽELICÍCH – bude opět každé úterý od 13.9. v čase od 8,30 do 12 h.

A ještě pár ohlasů z léta: Uţ dlouho jsem snila o tom, ţe si někdy vytvořím květináč z keramiky. A právě prázdninový čas přinesl tu správnou nabídku. Přišla jsem 18. srpna na kurz keramiky do CPR Ráj, který vedla velmi šikovná lektorka Lenka Mrázková. Byla to pro mě vzácná chvíle, protoţe přišly i obě moje dcery a ještě i s kamarádkou a její dcerou. Moc se jim tu líbilo a také si vytvořily vlastní pěkná dílka, z kterých měly radost. I já jsem si uskutečnila sen a udělala jsem si květináč. A protoţe čas rychle utíká a brzy budou Vánoce, tak jsem vytvořila ještě 2 malé ovečky, kterými obdaruji své blízké. Měla jsem radost, ţe moje dcery i přátelé měli zájem o vše tady a chtějí se i dále účastnit aktivit CPR Ráj. Alena Cedidlová Letošní dovolenou s CPR Ráj jsme strávili v Jeseníkách. Ubytovaní jsme byli ve Vernířovicích u Šumperka v hotelu Reoneo a v chatce vedle něj. Pro účastníky byl připraven stálý ranní a večerní program (ranní a večerní modlitba, večerníček pro děti) a v průběhu týdne také spoustu her, soutěţí a výtvarného tvoření. Večer měli rodiče moţnost se sejít ke společnému volnému programu (táborák, povídání, hry, kytara). Během dne si rodiny organizovaly čas dle vlastního uváţení a chuti. V okolí se nabízelo k prozkoumání několik turistických tras, v blízkosti bylo moţno navštívit koupaliště (Velké Losiny, Šumperk) a řadu dalších turistických zajímavostí. I okolí hotelu nabízelo sportovní vyţití na hřišti, louce či potoku - čehoţ vyuţívali zejména děti. I počasí nám přálo, takţe Pán Bůh zaplať! Hedvika Krejčí

Doporučujeme:

Chystáme:

Duchovní obnova pro rodiny s dětmi na Svatém Hostýně na téma „Spiritualita manželství dle teologie J. Pavla II.“ bude o víkendu 21. - 23. října 2011. Připraven je souběţný program pro rodiče i děti. Během promluv pro manţele je zabezpečeno hlídání dětí pečovateli. V náplni víkendu nechybí promluvy kněze (P. Jan Balík), společná modlitba, adorace, mše sv., moţnost svátosti smíření nebo rozhovoru s knězem a pro děti jsou připraveny katecheze a hry. Přihlášku naleznete na našich internetových stránkách – www.rodinnyzivot.cz. Během víkendu je zajištěno celodenní stravování a ubytování dle výběru v pokojích bez nebo se sociálním zařízením. Bliţší informace: Josef Záboj, tel.: 587 405 250, e-mail: [email protected]

Víkend pro táty s dětmi, Víkend pro matky s dcerou v Dřevohosticích, Víkend pro muţe středního věku – bliţší informace přineseme v příštím čísle. 

Strana 10

Přejeme všem úspěšný a dobře zvládnutý start do nového školního roku a těšíme se na Vás při některém z našich programů. Více na www.raj-pavlovice.cz nebo 731 604 120 Hana Školoudová


 Sedmikrásek…. Se začátkem nového školního roku je tu opět možnost pravidelného setkávání maminek s dětmi ve věku asi 1 až 4 roky ve stejném čase: STŘEDA 9-11 hod, na stejném místě: centrum SONUS, učebna C, a s obvyklým programem, který si samy připravujeme. Hrajeme pohádky, zpíváme, tvoříme z různých materiálů nápaditými technikami, vhodnými pro malé prstíky, cvičíme. V době, kdy si děti hrají s hračkami na koberci, se najde i čas, abychom si popovídaly u kávy či čaje. Maminky dětí, které do Sedmikrásku chodily dříve, si pochvalují, že díky spojení dětí s vrstevníky a kolektivem, byl potom pro jejich děti snazší nástup do školky. A jak to ve školce chodí a vypadá, je možno se podívat díky kontaktu s Církevní mateřskou školou v Přerově. Se školkou jsme loni poprvé společně uspořádaly i karneval, který je rovněž každoroční součástí programu v Sedmikrásku. Uvítáme každou novou z Vás, která využije možnosti seznámit se blíže s těmi, které známe třeba pouze od vidění. Přestože je dnes mnoho možností, kam zajít s dětmi, bylo by dobré, kdyby si Sedmikrásek zachoval své místo neformálního nejen farního společenství. A to bude možné jen tehdy, když nás bude chodit více. Přijďte se podívat mezi nás a klidně vezměte i kamarádku s dětmi. Začínáme 7. září. S sebou přezůvky a oblečení, ve kterém můžete tvořit, hrát si a cvičit. Pokud víte, že budete moci chodit až někdy později v průběhu školního roku, ozvěte se prosím na email [email protected] nebo mobil 777 043 567, nebo to dejte vědět vedení farnosti. Srdečně Vás zveme! Za ostatní maminky Jarmila Skřečková Milí čtenáři, představujeme Vám nového kojetínského jáhna Mgr. Stanislava Trčku. Staňo, co Vám blesklo hlavou, když jste se dověděl, že půjdete do Kojetína? Trošku mě překvapilo rozdělení jáhnů. Nechával jsem to na Boží vůli, kam půjdu, ale pochopitelně jsme si tipovali. Kolovalo několik zpráv a zkazek o tom, které jáhenské místo se zruší a kam jáhni půjdou. Já osobně jsem čekal, že zůstanou Přerov, Valašské Klobouky a Arcibiskupské Gymnázium. Protože pocházím z valašskoklobuckého děkanátu (stejně jako Petr Káňa), bylo mi jasné, že tam nepůjdu. Myslel jsem si, že asi tak na 60% půjdu do Přerova. Ale – nechci se tím nijak dotknout Přerova – snad je lepší, že budu v menším městě. Znal jste už Kojetín před tím, než jste sem nastoupil? Ne, vůbec. Jen jsem věděl, že je to město zhruba velikosti Valašských Klobouk blízko Kroměříže. A snad jsem přes Kojetín projížděl. Vlastně jednou během páťáku v semináři jsme se zastavili při výletě se spolužáky v Kojetíně a navštívili mého předchůdce Pavla Martinku. Takže jsem faru už jednou viděl – i zevnitř. Nebojíte se trochu, když máte po několika letech teoretické přípravy jít do pastorace, do praxe? Samozřejmě, že trochu strach mám. Ale někdy se začít musí. A myslím, že je dobře, že nejdeme do pastorace rovnou jako kněží, že rovnou nesloužíme mše a nezpovídáme. Jáhenská služba je takový dobrý nárazník. A i jinde je potřeba uskutečňovat přechod ze školy, z teorie do praxe. Třeba čerstvého lékaře také nepošlou rovnou operovat komplikované případy, ale nejdřív „jen“ pomáhá zkušenějším chirurgům, odkoukává jejich grify… Co jste vlastně dělal před seminářem a jste ses rozhodl stát se knězem? Nejdříve jsem byl samozřejmě na základní škole, střídaly se rodné Drnovice a vedlejší Vysoké Pole, podle toho, které třídy se který rok otevřely. Ale jen do páté třídy. Po páté třídě jsem začal dojíždět do Valašských Klobouk na osmileté gymnázium. Po maturitě jsem hned nastoupil do Teologického konviktu a pak do semináře. Takže v pracovním procesu jsem nebyl – tedy když nepočítám prázdninové brigády, většinou s tesaři nebo zedníky na stavbách, a práci doma, na poli apod. Máme maličké hospodářství. Co se týká povolání, první impulzy se objevily asi kolem čtvrté nebo páté třídy na základní škole, když jsem začal ministrovat. Nebyla to žádná jednorázová záležitost, prostě mne to začalo postupně přitahovat. Během vyšších tříd gymnázia jsem to už věděl naprosto jasně. Zmínil jste, že máte doma malé hospodářství. Z jakého prostředí a z jaké rodiny pocházíte, kolik máte sourozenců? Pocházím z malé vesničky Drnovice, farnost Újezd u Valašských Klobouk. Tedy ze „zbožného“ Valašska, z „katolické“ dědiny. Zhruba polovina ze čtyř set obyvatel jsou praktikující katolíci, včetně naší rodiny. Rodiče i prarodiče z obou stran jsou nebo byli věřícími katolíky. Mám dvě mladší sestry, Janu a Petru.


Co říkali rodiče na Vaše rozhodnutí stát se knězem? Určitě byli rádi, že? No, moc rádi teda nebyli, i když jsou věřící. Hlavně mamka z toho byla dost nešťastná. Představovala si, že půjdu třeba na medicínu. Taťka je zase rozumný chlap a prostě mi říkal svůj názor. Ať si to pořádně rozmyslím, protože kněžství není žádná sranda, není to vůbec jednoduché a já se se svou povahou na kněze moc nehodím. Míval jsem totiž velice cholerickou povahu, nechal jsem se snadno vyprovokovat ke rvačce. Ale jinak se s tím naši už smířili. A i já jsem svou povahu změnil. A měl jste i nějaké pochybnosti o svém povolání? Třeba i ve formě chození s nějakou slečnou? Pochybnosti jsem samozřejmě měl, ale ne takové, abych přestal přemýšlet o kněžství. Moje pochybnosti nebyly ani tak rázu chození s nějakou slečnou… Byl jsem sice zamilovaný, ale nikdy jsem s žádnou nechodil, protože jsem věděl, že bych se s ní musel dříve či později rozejít, jestliže budu chtít do semináře. A to by vůči ní nebylo fér. Něco jiného je, když někdo napřed má nějaký vztah a až potom zjistí, že ho Bůh volá jinam. A jaké tedy byly ty Vaše pochybnosti? Nejvíc se týkaly mé povahy. Jak už jsem říkal, měl jsem divokou povahu. Velmi těžko jsem se ovládal. Na gymnáziu jsem měl pověst velkého rváče. Uvědomil jsem si, že pokud se aspoň trochu nezměním a nenaučím ovládat, nemohl bych být dobrým knězem.

Strana 11

Podařilo se Vám tu Vaši povahu trochu zkrotit? Snad dostatečně. Už v posledních ročnících na gymnáziu jsem se docela zklidnil, a když jsem nastoupil do konviktu a do semináře, patřil jsem spíše mezi ty klidnější a méně výrazné typy. Bohu díky za to, vlastními silami bych se nikdy nenaučil sám sebe ovládat. Můžeš nám na sebe prozradit ještě něco, třeba své koníčky? Sice si myslím, že jsem toho prozradil už dost, ale ty koníčky řeknu rád. Miluju hory. Strašně rád chodím po horách (ale horolezec nejsem). Potom rád čtu. Ale četbu – tedy tu normální – jsem teď během studia dost zanedbával, protože poté, co člověk civí do skript a do počítače, mají oči nárok si odpočinout, zvláště pokud Milí čtenáři, jak jsem psal minule, očekával jsem lepší události, které opravdu přišly, a to hned v dalších dnech. Ve svých zápiscích bych se s Vámi nyní rád podělil o dojmy, které ve mně vyvolaly návštěvy některých míst, souvisejících s Kristovým utrpením. Středa 3. 9. Dnes jsem chtěl najít a projít si křížovou cestu. V dnešní době jsou ale jednotlivá zastavení většinou označená malým křížem a číslem na stěnách domů, proto jsem chvíli bloudil. Podařilo se mi ji však najít a zastavil jsem hned u 3. zastavení. Přilehlá kaple byla otevřená a tak jsem vstoupil dovnitř. Zaujalo mě vyobrazení Kristova pádu a dotvoření této scény na stěně kaple, kde se nad ležícím Kristem sklánějí a spolutrpí andělé. Potom jsem pokračoval po jednotlivých zastaveních dál. Když jsem si ji mohl teď projít „naživo“ a vidět, jak na sebe navazují jednotlivá zastavení, tak najednou dostávala reálnější obrysy. Například 3. zastavení, připomínající první pád a 4. zastavení, setkání s Matkou, byly hned vedle sebe. Napadlo mě, že to tak nějak asi mohlo být. Maria, když viděla, jak Ježíš padá pod křížem, tak mu možná chtěla jako svému dítěti nějak pomoct, a proto k němu přiběhla. Tak nějak to, myslím, bylo ztvárněno i ve filmu „Umučení Krista“. Nebo 5. zastavení, pomoc Šimona. Toto zastavení je na místě, kde cesta začíná stoupat, a proto Ježíš právě zde, kde začínal výstup do kopce, potřeboval ve svém stavu pomoc někoho dalšího. K tomu všemu úzké uličky, lidé tísnící se v nich, horko, křik… Křížová cesta, která je tu všude označována jako „Via Dolorosa“ (tedy „Cesta Bolesti“) tu skutečně dostává tento rozměr, který si my mnohdy těžko dovedeme představit. Čtvrtek 4. 9. Ve svém navštěvování míst, o kterých jsem zatím jenom četl, nebo slyšel z Písma svatého, jsem chtěl pokračovat i dnes. Původně to měla být Betánie, která je, právě podle Písma, vzdálená „asi hodinu cesty od Jeruzaléma“. Asi by to tak i bylo, ale protože nejbližší cesta, vedoucí přes Olivovou horu, byla uzavřená,

Strana 12

má člověk problémy se zrakem jako já. Také rád hraju na kytaru (a když jsem o samotě, tak i zpívám), jezdím na kole. Nikdy jsem nebyl sportovec. Fotbal se bojím hrát, protože bez brýlí se netrefím do míče, a když je mám na očích, tak to často skončí neslavně a draze… Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se Vám v Kojetíně líbí. Za rozhovor děkuje Redakce

a musel bych proto jít velkou oklikou, na kterou by bylo potřeba už autobus, nebo taxi, rozhodl jsem se, že toto místo navštívím někdy jindy a dnes že se vydám na druhou stranu. Z Olivové hory jsem sešel do údolí potoka Cedron, kterým jsem prošel až k Siónu, kde stojí kostel St. Peter in Gallicantu (slovo „Gallicantu“ znamená „kokrhání kohouta“). Je to tedy kostel, postavený na místě Kaifášova domu, kde se Petr rozplakal, když po svém zapření Zastavení křížové cesty Krista uslyšel kokrhat kohouta. Pod kostelem jsou místnosti s původním dlážděním a vedle kostela tzv. „makabejské schody“, pocházející z Ježíšovy doby. Právě po nich sestupoval Ježíš na Zelený čtvrtek, když se šel spolu s apoštoly modlit do Getseman, po poslední večeři a po kterých byl vedený právě ke Kaifášovi, když ho v Getsemanech zajali. Byly to ty samé schody, po kterých Ježíš sestupoval k modlitbě a po kterých vystupoval zajatý k odsouzení… V těchto prvních dnech jsem také navštívil Getsemany, místo, kde se Ježíš modlil na Zelený čtvrtek a kde se potil krví a kam jsem se v dalších týdnech rád vracel. Je to místo, které svojí atmosférou vede k meditaci a také mě zde napadlo několik myšlenek, o které bych se s Vámi rád podělil. Getsemany jsou nejenom místem úzkosti a utrpení, ale také místem Ježíšovy odvahy, odevzdanosti a důvěry v Otce... Pro nás je to často místo, kde si představujeme, jak Ježíš trpí, jak prožívá svoji úzkost, která se projevuje krvavým potem. To všechno samozřejmě ke Getsemanské zahradě patří, ale nejenom to... Ježíš se zde důvěrně obrací k Otci. Používá zde výraz „Abba“ (možné přeložit „tatínku“). S důvěrou se tedy odevzdává. K tomu bylo poMakabejské schody třeba i odvahy z lidského pohledu, a Ježíš byl přece i člověkem... Já se tu mohu učit od Ježíše, obracet se ve všech těžkých situacích života s důvěrou k Otci. Zde také došlo k Jidášovu polibku: „Ježíš mu řekl: ‚Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?‘“ (Lk 22,48) Kolikrát já líbám Krista – přijímám ho v Eucharistii, prožívám jeho blízkost a pak ho zradím při první příležitosti, kdy jednám nebo žiju tak, jako bych ho neznal. Jako by Ježíš pro mě nebyl... Petr Káňa, jáhen


Katecheze Od září pokračuje pravidelný program našich farností. Rozvrh vyučování náboženství v Přerově a Předmostí najdete na straně 3. Pro dospělé budou dál pokračovat katecheze se mnou ve čtvrtek v 17:30, biblické hodiny s kaplanem Liborem také ve čtvrtek v 17:30 a o svátostech budou setkání s jáhnem Petrem v pondělí v 17:30. Všechny tyto katecheze bývají jednou za čtrnáct dnů. Dále jsou ještě pravidelná setkávání seniorů jednou za měsíc v pondělí v 16:00 na faře v Přerově. Pokud by se našlo dvanáct nových zájemců z řad dospělých farníků o katecheze či přípravu na biřmování, tak bych začal novou skupinu s probíráním katechismu opět od začátku. Jinak se případní zájemci mohou přidat k výše uvedeným skupinám. Opravy a finance V Přerově stále vybíráme peníze na splácení půjček od farníků, díky kterým jsme mohli financovat opravy provedené v minulých letech. Z tohoto důvodu v Přerově zatím žádnou větší akci neplánujeme. V této chvíli dlužíme farníkům celkem 653.000,- Kč. V Předmostí je skoro dokončena oprava výmalby presbytáře kostela a probíhá generální oprava varhan. Do těchto akcí jsme se mohli pustit díky přislíbeným dotacím kraje a ministerstva. Finanční podíl naší farnosti je 200.000,- Kč. Na opravy kostela jsme měli z minulého roku vybráno ve sbírkách a darech 19.000,- Kč a letos se do této chvíle vybralo dalších 70.000,- Kč. Stále nám tak zbývá vybrat na opravy v kostele 111.000,- Kč. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Ministranti První schůzka ministrantů po prázdninách bude hned v sobotu 3. září v 9:00 na Sonusu. Na této schůzce plánujeme vyhodnotit bodování uplynulého roku a také nově rozdělit ministrantské oblečení. Zveme také nové chlapce od první třídy výš, aby se přidali a stali se ministranty. Kromě ministrantských služeb při mších svatých bývají ještě ministrantské schůzky v sobotu dopoledne dvakrát za měsíc a dvakrát do roka pořádáme víkend pro ministranty podobně jako schola pořádá víkendové soustředění. Noví ministranti mohou přijít rovnou na první schůzku nebo se ohlásit u mne, kaplana či jáhna. U mladších chlapců je důležitý souhlas a podpora rodičů a domluva také s nimi. Příprava snoubenců V našem děkanátu jsou do přípravy snoubenců zapojeny také manželské páry, které některá témata praktického rodinného života se snoubenci probírají. Tím vhodně doplňují přípravu, kterou mají snoubenci při setkáních s knězem. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 8, Září 2011

Pro tuto službu instruktorů přípravy snoubenců hledáme další manželské páry ochotné věnovat trochu svého času těm, kteří do manželství teprve vstupují. Krátký přípravný kurz začne do října a přihlásit se je třeba do pátku 9. září. Přihlásit se můžete buď u mne, nebo v Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích. Adorační den Ve čtvrtek 29. září bude adorační den farnosti Přerov v kostele sv. Michala na Šířavě. Při posledním adoračním dnu se podařilo zaplnit všechny služby a proto mám odvahu prodloužit adoraci tak, že bude začínat už ve 12:00 a společné zakončení bude tradičně v 18:00 půl hodiny před poutní mší svatou. Pokud se také tentokrát podaří obsadit všechny služby, tak bychom mohli příště opět o něco víc adorační den prodloužit. Děkuji všem, kdo se do společné modlitby a adoračních služeb zapojí. Prosba o předávání fotek V posledních letech je běžné, že na různých farních akcích řada lidí fotí. Také z tohoto důvodu já už fotím méně a méně často prosím o focení někoho jiného. Výsledkem je pak ale to, že ve farním archivu máme méně fotografií a řada akcí tam prostě není, což je škoda. Proto prosím všechny, aby nám čas od času poslali pár fotek, které nafotili, abychom je mohli použít do časopisu a uložit do farního archivu. Fotky je možné poslat e-mailem, přes internetovou úschovnu nebo přinést na CD či USB. Obrázek totiž často napoví víc než slova a fotografický archiv farnosti je tak výborný způsob, jak si připomenout, co se ve farnosti odehrálo a jaké to bylo. Není třeba tisíce fotek, ale pár fotek z každé akce bychom potřebovali. Děkujeme. Zpovídání V Přerově se pravidelně zpovídá vždy půl hodiny před začátkem každé mše svaté kromě nedělního dopoledne. Dále je hlavní zpovídání každý pátek od 16:00 do 18:00 a také zpovídáme oba ve středu před večerní mší svatou. Více zpovědníků bývá nejen před Vánocemi a Velikonocemi, ale také na začátku školního roku (letos v pátek 2. září), před dušičkami, na začátku postní doby a před Letnicemi. Duchovní obnova Pravidelná duchovní obnova farnosti Přerov na Velehradě bude o víkendu 18. až 20. listopadu 2011. Zváni jsou také věřící z ostatních farností. Letošní téma bude: Rozlišování (uvidět - porozumět - prožít). Přihlásit se můžete v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově. Při přihlášení se dává nevratná záloha 100,- Kč. Cena za ubytování a stravu pro jednu osobu je 760,- až 960,- Kč podle typu pokoje. Plakátky s informacemi budou během září. Vše bude probíhat obdobně jako v předchozích letech, takže nejlepší je zeptat se těch, kdo se již zúčastnili. P. Pavel Hofírek Strana 13

Oblastní charita Přerov Vás srdečně zve na Den s charitou, který se bude konat v pátek 23.9. 2011 na nám. Přerovského povstání v době od 9:00 do 17 hod. Slavnostní zahájení bude probíhat v 9:30 hod. Oblastní charita Přerov zde bude prezentovat činnost jednotlivých zařízení. Na programu bude prodej výrobků chráněné dílny i možnost vyzkoušet si výrobu některých z nich, pro zájemce měření hladiny cukru v krvi a krevního tlaku, taneční vystoupení dětí, ukázka cvičení pro seniory, příležitost k rozhovoru s otcem Pavlem Hofírkem (od 14 do 15 hod.), nabídka občanského a dluhového poradenství a řada dalších. Podrobný program najdete na plakátcích v kostele. Na všechny návštěvníky se těšíme. Martina Krejčířová

Svatí mučedníci Kornelius, papež a Cyprián, biskup Během pronásledování křesťanů za císaře Decia (249-251) někteří křesťané víru zapřeli, nebo podplatili úředníky, aby jim vydali potvrzení, že obětovali bohům. Když se chtěli vrátit do církve, někteří biskupové je odmítali přijmout (rigoristé). Kornélius, biskup římský a Cyprián, biskup kartaginský, zaujali pozici mírnější: přijmout je zpět po vykonaném pokání. Protivníci pak zvolili vzdoropapeže Novaciána a mimořádným problémem se stala otázka přijímání odpadlíků zpět do Církve. Císař Gallus obnovil nařízení obětovat modlám a papež Kornelius dosvědčil svou věrnost Kristu mučednickou smrtí roku 253. Cyprián, pocházející z Kartága v severní části Afriky, měl řečnické vzdělání a znalost práva. Křesťanem se stal až po více jak třiceti letech svého věku. Začal horlivě studovat Písmo svaté a věrně se jím řídit. Stal se knězem a biskupem v Kartágu. Zde řešil problém s přijímáním odpadlíků, o němž psal biskupu Korneliovi a zažil dvojí pronásledování. Při druhém r. 258 přišel o život. „Modleme se jeden za druhého v pronásledování, podporujme se vzájemnou láskou a také se nepřestávejme modlit za naše zemřelé bratry a sestry, aby se Bůh nad nimi smiloval.“ (sv. Cyprián). Společný úděl spojil tyto mučedníky ve společném oslavení jednou památkou. V našich zemích se slaví 17. září. Jaroslav Branžovský

Ohlédnutí za jáhenským rokem Když jsem před rokem nastoupil jako jáhen do Kojetína, běželo mi hlavou mnoho otázek: např. jestli zvládnu tuto službu? Co lidé – přijmou mě a já je? … Velmi brzy jsem zjistil, že tyto otázky a strach jsou zbytečné. Jsem přece ve službách Krista! A pokud se mu jednou člověk odevzdá, tak ho Bůh nenechá na holičkách! Celý ten rok jáhenské praxe hodnotím jako nesmírně bohatou zkušenost do svého vlastního života. Zakusil jsem, jaká je to milost udělovat některé svátosti, které nás mají nastartovat ve víře (Křest), které nám pomáhají přijmout v životě zodpovědnost (Svátost manželství). Také jsem prožil, jaké to je nechat se vést Duchem Svatým v promluvách, když ukazuji naději rodinám, které se loučí se zemřelým příbuzným. Rád vzpomínám na návštěvy u starších a nemocných lidí, kteří jsou vděční za každé setkání s Bohem a lidmi. A v neposlední řadě také v roli pedagoga při výuce náboženství, která byla obohacením nejen pro děti, ale i pro mne samotného. Poznal jsem za jediný rok mnoho lidí – věřících i nevěřících. Potkal jsem věřící, kteří se snaží pro Církev (kterou tvoříme my všichni) a farní společenství něco vybudovat. A také jsem poznal lidi, kteří se vezou na vlnách víry a náboženství. Tito lidé zapomínají, že prožívání víry je přece něco společného a ne nějaké soukromé vlastnictví, kterého se nikdo nesmí ani dotknout. Mnozí mají v sobě tolik znalostí a dovedností, a přitom je vůbec nevyužívají. Každý z nás přece něco umí a může alespoň ve své farnosti pomoci. Jen je třeba chtít. Proto ať nás nesvazují pichlavé řeči okolostojících, výsměch nevěřících, nebo že máme mnoho práce a málo času na naši víru a Boha. Jsme to my všichni a zároveň každý jednotlivě, kdo budujeme celý život vztahy, jak s lidmi kolem nás, tak i s Bohem. Nikdo nemůže za celý svůj život říci: „Tak já už to mám s Pánem Bohem vyřešené a s lidmi také.“ Kolikrát stačí říct jediné slovo, které zraní, ublíží nebo uškodí a my můžeme své vztahy budovat od začátku. Bůh takový vztah k člověku na rozdíl od nás nikdy neopouští, jen je třeba na naší cestě ve víře udělat si čas na modlitbu, na svátosti, na mši svatou a na bližní kolem nás. V tom ať je naše věrnost a naše hrdost ve víře. K tomu Vám ze srdce žehná + P. Pavel Martinka Strana 14


Čtvrtek 15.9.

18:30 Přerov, kaple PMB

Sobota 16.9. Neděle 18.9.

9:00 Centrum Sonus 14:30 Kaplička u studánky 19:30 Centrum Sonus Pavlovice 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 9:30 Přerov 9:00 Pavlovice, fara 9:45 Předmostí, fara 9:00 Fara v Přerově Slavnost sv. Václava

Pondělí 19.9. Úterý 20.9. Středa 21.9. Čtvrtek 22.9. Pátek 23.9. Sobota 24.9. Neděle 25.9. Pondělí 26.9. Středa 28.9. Čtvrtek 29.9.

Pátek 30.9. Sobota 1.10.

Neděle 2.10. Pondělí 3.10. Úterý 4.10. Středa 5.10. Čtvrtek 6.10. Pátek 7.10. Sobota 8.10. Neděle 9.10. Čtvrtek 13.10.

Neděle 16.10.

8:45 Přerov, sv. Vavřinec 12:00 Přerov, sv. Michal 18:00 18:30 19:45 15:00 8:00 9:00 10:00 17:30 10:30 19:30 16:00 17:30 16:00 18:30 15:00 17:30 19:00 17:30 9:00 9:00 15:00 8:45 17:30 18:00 19:45 9:45 19:30

Přerov, sv. Michal Přerov, sv. Michal Fara v Přerově Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Horní Moštěnice Předmostí Beňov Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice Přerov Předmostí, fara Přerov, u hvězdárny Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus


Modlitba růžence v kapli Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince Akce pro ministranty Mariánská pobožnost s poděkováním za úrodu v kapličce u studánky u Staré Vsi Příprava mládeže na biřmování Začátek kurzu STOB – CPR Ráj viz str. 10 Setkání společenství seniorů Svátosti s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Den charity od 9:30 do 17:00 viz str. 14 Tvoření CPR Ráj – Plstění Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Redakční rada časopisu Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 Úklid kostela, skupina „A“ Adorační den farnosti Přerov Tichá eucharistická adorace 12:00 - 18:00 Společné zakončení adorace a požehnání Poutní mše svatá v kostele na Šířavě Modlitby matek Drakiáda – CPR Ráj Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Biřmování v Horní Moštěnici Mariánské večeřadlo Hodová mše svatá v Beňově Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Svátosti s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá pro školní děti Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Uspávání broučků – CPR Ráj Setkání františkánského společenství Tvoření CPR Ráj – Korálkování Drakiáda Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby Fatimského apoštolátu Modlitby matek Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Příprava mládeže na biřmování

Strana 15

Sob

n

Mše svaté v Přerově u sv. Vavřince jsou v neděli v 9:00 a 10:30 (pro rodiny) a 18:30. Nedělní mše svaté jsou také v 7:30 na Šířavě, v 8:45 v Předmostí a v sobotu večer v 18:30 u sv. Vavřince. Ve všední dny jsou mše svaté každý den ráno v 8:00 a ve středu a pátek večer v 18:30 (v zimním období 18:00). Předmostí v pondělí 18:00.

Sobota 27.8. Neděle 28.8. Čtvrtek 1.9. Pátek 2.9. Sobota 3.9. Neděle 4.9.

8:00 Fara v Přerově 13:00 8:45 17:30 19:45 16:00 19:15 8:00 9:00 17:30 9:45 15:00

Pavlovice u Přerova Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Předmostí, kostel Předmostí, fara Přerov, u nemocnice

Sobota 10.9.

16:00 Přerov, Michalov 19:30 Centrum Sonus Přerov a Předmostí 16:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus Pavlovice 9:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Přerov

Neděle 11.9.

10:00 Přerov, sv. Jiří 15:00 Přerov, sv. Michal Přerov a Předmostí

Pondělí 5.9. Úterý 6.9. Středa 7.9. Čtvrtek 8.9.

Úterý 13.9. Čtvrtek 15.9.

10:30 15:00 17:30 17:00 8:45 17:30 19:45

Dluhonice, kaple Předmostí, kostel Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na říjen, listopad a prosinec Cesta pohádkovou říší Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek Svatá zpověď na začátku školního roku Zkouška sboru viz str. 4 Ranní mše svatá Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společná mariánská pobožnost u kapličky Panny Marie pod nemocnicí Ekumenické setkání v Michalově Příprava mládeže na biřmování Začátek vyučování náboženství viz str. 3 Začátek přípravy rodičů na křty dětí Svátosti s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Začátek kurzu KERO - CPR Ráj viz str. 10 Sedmikrásek viz str. 11 Mše pro děti s žehnáním školních tašek Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé s farářem Dramatický kroužek viz str. 8 Zkouška scholy dospělých viz str. 4 Dny Evropského dědictví Kostel sv. Vavřince je otevřen k prohlídce od 14:00 do 16:00, kostel sv. Michala a kaple sv. Jiří od 10:00 do 16:00. Prohlídka s výkladem paní Mollinové Prohlídka s výkladem paní Mollinové Dny Evropského dědictví Kostely otevřeny k prohlídce 14:00 - 16:00. Hodová mše svatá v Dluhonicích Prohlídka s výkladem paní Mollinové Dramatický kroužek viz str. 8 Modlitby Fatimského apoštolátu Úklid kostela, skupina „A“ Biblická hodina s kaplanem Modlitby matek

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Libor Churý, jáhen Petr Káňa, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka říjnového čísla je 26. září 2011. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents