Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

„Věřím, že drahá Matka Vojtěcha přišla na místo věčné radosti. Tam v blízkosti Boží se bude za nás přimlouvat a nám pomáhat. Těšíme se na šťastné shledání! Vzpomínejme vděčně!" Z dopisu otce kardinála Františka Tomáška

Březen 2014 Číslo 3 Ročník 20

 V Přerově pomáháme již třetím rokem…

 Z Centra pro rodinu Ráj  Matka M. Vojtěcha Hasmandová

 Rosteme ve víře Gregoriánský chorál

 Toulky přerovským děkanátem

 Úvodník František Ponížil, jáhen

 Světec měsíce

 Jen tak ve stručnosti  Přečetli jsme a doporučujeme

 Liturgický kalendář

Dětské okénko

 Slovo z Charity  Stránka pro mládež Pozdrav ze semináře  Informace IV. arcidiecézní fórum mládeže 2014 …a mnoho dalšího...

 Rosteme ve víře - Desatero 4. přikázání

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

Popeleční středou jsme vstoupili do doby postní. Čtyřicet dní se budeme připravovat na vrchol liturgického roku. Projdeme si s Ježíšem jeho poslední cestu. Uslyšíme evangelium o vjezdu do Jeruzaléma. Dav křičící: „Hosana Synu Davidovu!“ O pár dní později dav křičí: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Na Zelený čtvrtek se budeme modlit s Ježíšem v Getsemane. Na Velký pátek s ním prožijeme hluboké ponížení. Král nebe a země v rudém plášti a s trnovou korunou na hlavě. Vojenskou standartou (vexilla) našeho Krále – Korouhví - je kříž, kopí a další nástroje umučení. Z lidského pohledu je to absolutní beznaděj. Kristus je zbičován a přijímá kříž. Konec jeho pozemského života se blíží. Je svlečen z šatů a přibit na kříž. Běh událostí nekončí Ježíšovým slovem na kříži: „Dokonáno je!“ Z hluboké beznaděje pátečního odpoledne nečekaně vytryskne hluboká radost nedělního rána. „Ten, který byl bez hříchu“ (srov. 2 Kor 5,21), vzal na sebe tíži hříchu a sdílel s lidstvem úděl smrti, a to smrti na kříži. Smíření, které je nám nabízeno, stálo tu nejvyšší cenu, totiž na Golgotě vztyčený kříž, na kterém byl přibit Syn Boží učiněný člověkem. (Benedikt XVI) Ježíš se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil. To je účel jeho vtělení. I za naše hříchy tekla Kristova krev. Abychom mohli plně prožít velikonoční radost, tak se musíme na Velikonoce dobře připravit. V přípravě nám mohou pomoci tři základní skutky zbožnosti podle Mojžíšova zákona: půst, modlitba a almužna. Postem může být například odepření si alkoholu, kávy, televize, Facebooku nebo jiných dovolených požitků. Do Strana 2

Březen v liturgii Letos v březnu prožíváme dobu postní. Již ve 2. století se křesťané připravovali na velikonoční slavnost dvoudenním smutečním postem. Ve 3. století se rozšířil půst na celý Svatý týden. Pro první všeobecný koncil v Niceji je už „Qudragesima Paschae“, tj. Čtyřicetidenní přípravná doba na Velikonoce, něčím samozřejmým a všem známým. Byl v tom úmysl napodobit Ježíše, který se po svém křtu v Jordánu 40 dní postil (Mt 4,2; Lk 4,1). Církevní otcové v tom rovněž viděli odkaz na 40 dní, kdy se postil Mojžíš na Sinaji (Ex 34,28) a prorok Eliáš cestou k hoře Chorebu (1K 19,8), stejně jako 40 roků putování Izraele pouští. Čtyřicetidenní začínalo původně o šesté neděli před Velikonocemi a trvalo do Zeleného čtvrtku, kdy se v Římě konalo slavnostní znovupřijetí kajícníků. Protože se o nedělích nepostilo, hledalo se v 5. století, jak zvýšit počet dní skutečného postu na 40. Postupně se k postní době připojily čtyři všední dny před první nedělí postní, takže se dospělo k dnešní Popeleční středě jako začátku čtyřicetidenního postu. Půst spočíval v tom, že se člověk spokojil s jedním jídlem denně. To se jedlo podle antického zvyku večer. K tomu přistupovala zdrženlivost od masitých pokrmů a vína, později též abstinence od mléčných výrobků a také vajec. Počínajíc vrcholným středověkem lze pozorovat postupné zmírňování postní praxe, což určitě souvisí s doceněním těla ve filozofii a teologii vrcholné scholastiky. My, dnešní lidé, stojíme vůči rozsahu a intenzitě postu ve staré církvi plni obdivu, a možná i skepse. Pozadí postní praxe tvoří množství hlubokých myšlenek víry. Kdo ke křesťanské víře přišel jako katechumen, ať už ze židovství, nebo pohanských náboženství, byla mu nábožensky motivovaná zdrženlivost od jídla už zpravidla dobře známá. Navíc pro Řeky a Římany nebylo ničím neobvyklým se postit z důvodů nenáboženských, převážně léčebné povahy. Tehdejší křesťané viděli v postu dále posílení modlitby, což vyjadřuje svatý Nilus obrazným příměrem: „ Modlitba toho, kdo se postí, je jako mladý orel, vznášející se povětřím, zatímco modlitba nestřídmého je obtěžkána přílišnou přesyceností a klesá dolů“. Půst se dále chápal jako příprava k přijetí Ducha svatého, jako účinná zbraň v boji proti zlým duchům, jako přiměřená příprava na přijetí křtu a eucharistie, a jako podmínka aktivní pomoci chudým dík úsporám vlastních výdajů. Rovněž misionářské ohledy na bohatou postní praxi Židů i pohanských náboženství mohly posty staré církve podpořit. Při tom všem církev věděla o varování proroka Izajáše (58, 5) před zpovrchnělým postěním a ustavičně si důrazně vštěpovala odpovídající napomenutí Ježíšova horského kázání (Mt 6,16-18). Hledáme-li celkový smysl velikonoční kající doby, jak také nazýváme dobu postní, mohla by nám posloužit 1. postní preface: „ Neboť ty nám znovu dáváš milost pokání, ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek tvého života, v nich rosteme k plnosti tvého synovství skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ Pro pochopení spásného činu Ježíše, je dobré se účastnit i pobožností křížové cesty. 5. 3. Popeleční středa Již od konce 11. stol. se na Popeleční středu uděluje popelem na čelo znamení kříže (svátostina popelec) se slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (v našich krajích „kočiček“) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa je v katolické církvi dnem přísného postu (půst od masa a půst „újmy“ - jen jednou za den úplné nasycení). 8. 3. Sv. Jan z Boha, kněz 17. 3. Sv. Patrik, biskup 18. 3. Sv. Cyril Jeruzalémský, biskup a učitel církve 19. 3. Sv. Josef, Snoubenec Panny Marie, Pěstoun Páně V Matoušově evangeliu o Ježíšově dětství vstupuje Josef na scénu vždy jako osoba vyznačující se třemi charakteristickými rysy: je to muž snů, muž poslušný, který bezvýhradně přijímá Boží vůli, a muž, terý dokáže „vzít k sobě“, Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

modlitby můžeme přidat křížovou cestu nebo tzv. sedm kajících žalmů (Ž 6, 32 (31), 38 (37), 51 (50),102 (101), 130 (129), 143 (142)). Almužnou nemusí být jen finanční příspěvek do sbírky „Postní almužna“. Jako almužnu můžeme vnímat i náš čas, který věnujeme pomoci bližním. Přeji Vám plodnou a požehnanou dobu postní. František Ponížil, jáhen Rapsodické divadlo Paul Claudel

KŘÍŽOVÁ CESTA v překladu O. F. Bablera Účinkují: Martina Pavlíková - slovo Marián Pavlík improvizace na violoncello neděle 9. března 2014 v 14:30 v kostele sv. Magdalény v Předmostí Všechny srdečně zveme.

Pozvánka na postní duchovní obnovu ve Staré Vsi 14. – 16. 3. 2014 Duchovní obnovu vede františkán P. Gabriel Kubík Pátek 14.3.2014 17:00 křížová cesta (kostel) 17:30 mše svatá s promluvou Sobota 15.3.2014 10:00 postní promluva pro děti (dětský domov) 14:00 postní promluva (fara) 15:30 postní promluva (fara) 17:00 pobožnost svaté Brigity (kostel) 17:30 mše svatá Neděle 16.3.2014 9:00 křížová cesta (kostel) 9:30 mše svatá s požehnáním

Během celé obnovy bude otec Gabriel k dispozici ke svátosti smíření nebo duchovnímu rozhovoru.

který se umí dobře postarat o ty, kdo jsou mu svěřeni. Když evangelista líčí, jak k Josefovi ve snu promluvil anděl, vypůjčuje si jazyk Starého zákona (vzpomeňme si na sny Josefa Egyptského v první knize Mojžíšově), jímž je vyjádřen náhlý Boží zásah do lidského života. Josef zároveň přijímá i sen Boží, neboť si dokáže představit, že Bůh je pro spásu svých tvorů schopen učinit cokoli. Tomu napovídá i jméno Ježíš, tedy Spasitel, které dítěti dává. Andělovy příkazy poslechne Josef vždy bez váhání, a jeho pohotovost je v evangeliu doprovázena významuplnými slovy „vzal k sobě“. Poprvé se tento výraz objevuje v závěru vyprávění o snu, ve kterém k němu promluvil anděl: „Udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.“ Další „vzít k sobě“ následuje po andělově příkazu uprchnout s celou rodinou do Egypta a tatáž slova se objevují i po pokynu, aby se z Egypta vrátili. Josef se nám v těchto líčeních jeví jako člověk, který pochopil, že Bůh všechny lidi miluje, a který poznal, že Boží rozhodnutí stát se Emanuelem je míněno naprosto vážně. Právě z tohoto poznání a hlubokého pochopení pramení jeho síla „vzít k sobě“, postarat se o Marii i o dítě. Jeden detail si v evangeliu zaslouží zvláštní pozornost: když anděl přikazuje Josefovi, aby před Herodem uprchli do Egypta, evangelium zdůrazňuje, že Josef „vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odebral se do Egypta“. Slovo „noc“ zde neoznačuje jen okolnosti překotného útěku, ale poukazuje i na to, že Josef byl s to ihned uposlechnout Božího příkazu, a zahrnuje i symbolický význam, jehož „noc“ na různých místech Bible nabývá. Josef zde vystupuje jako pravý Ježíšův otec, ne ve smyslu biologickém, ale ve smyslu mnohem hlubším: otec je přece ten, kdo střeží, ochraňuje, otvírá cestu. Chceme-li pochopit smysl slov, že Bůh se ujímá naší slabosti, pohleďme na otce. Josef je otec, který dítě střeží a stará se o ně nejen ve dne, když je všechno snadné, bezpečné a zalité sluncem, ale „bere ho s sebou“ i v noci, když vyvstanou těžkosti a když pochybnosti, nástrahy a hrůza nabývají vrchu. Svou odhodlaností a oddaností poskytuje ochranu láskyplné matce i bezbrannému dítěti. Josef umí putovat nocí a uchovat si přitom v živé paměti jasný den, tedy svůj spravedlivý život v modlitbě a poslušnosti vůči Bohu. Josef ze svých zásad nikdy neslevil, nikdy necouvl, nikdy se neohlížel na vlastní pohodlí a bezpečí, ale vzal k sobě dítě i Marii a stal se tak pro ně živým, viditelným symbolem Boha – dobrého Otce, který se o všechny stará. A právě o takovém Bohu Otci bude Ježíš později mluvit v evangeliu. U Lukáše se o Mariině panenském mateřství mluví přímo při líčení andělova zvěstování v Nazaretě, avšak jak toto tajemství přijal Josef, se evangelista nezmiňuje. Ve vyprávění o cestě do Betléma, kde se Ježíš narodil, je Josef vylíčen jako ten, kdo vzal s sebou svou manželku Marii a za celou situaci přebral zodpovědnost. V dalších vyprávěních z doby Ježíšova dětství nacházíme Josefa vždy hned vedle Marie. Jako její manžel s ní vše sdílí a je jí nablízku při Ježíšově narození, při obřezání, při uvedení do chrámu i při hledání dvanáctiletého Ježíše, jehož pak společně nacházejí v chrámu mezi učenci. V Nazaretě Josef z evangelií mizí; v souvislosti s Ježíšovým veřejným působením se o něm evangelia už nezmiňují. Odtud tradice vyvozuje, že Josef zemřel v kruhu své rodiny, v přítomnosti Ježíše a své manželky Marie. Právě proto se stal patronem umírajících, jako ten, komu se na cestu do věčnosti dostalo té nejvyšší možné útěchy. Je také patronem Čech i jiných zemí, celé církve, manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže, sirotků; těch, kdo žijí v panenství, dělníků, řemeslníků, tesařů, truhlářů, dřevorubců, kolářů, inženýrů, hrobníků, vychovatelů; cestujících; vyhnanců. Je vzýván při očních onemocněních; při pokušeních; v zoufalých situacích i při bytové nouzi. 25. 3. Slavnost Zvěstování Páně Při dnešní liturgické slavnosti se slaví nejpodivuhodnější a nejpamátnější okamžik - vtělení Krista v Marii, kterou si vyvolil nebeský Otec za matku svého Syna. Pravý Bůh přijal naši přirozenost a Maria, skvoucí se čistotou, obdržela po svém souhlasu důležitou roli spolupracovnice v plánu spásy. Boží Syn, náš Vykupitel, stal se jedním z nás, abychom my měli účast na jeho božství. Tuto událost si můžeme připomínat každý den při modlitbě „Anděl Páně“.


Jaroslav Branžovský

Strana 3

provokuje. Nezmeškejte dobu od 4 - 6 let, kdy je duše dítěte tak chtivá poznávání. Cti otce svého i matku svou, abys Kde v tomto věku ponechají dítě jen světu dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi pohádek a večerníčků, a nepovědí mu nic Otcové a matky, buďte úcty hodni o dobrém Otci v nebesích, o Příteli Minule jsme mluvili o tom, co ukládá čtvrté přikázání dětem vůči rodičům: Ježíši, tam bude tento nedostatek na Mají je ctít, milovat, poslouchat. Mají jim pomáhat a pečovat o ně ve stáří. dětech po celý jejich život patrný. Nic Ale to přikázání je nejen pro děti - je i pro rodiče. Svatý Pavel píše křesťa- nemá děti připravit o to, aby se od rodičů nům do Efesu zajímavou radu: „Vy, otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, naučily znát Otčenáš, když se jej společnýbrž vychovávejte je v učení a kázni Páně!“ (Ef 6,4) Těm připomíná, jaký ně modlí; znát a chápat desatero, když díl zodpovědnosti připadá na ně, aby dětem usnadňovali toto přikázání plnit. vidí příklad rodičů, jak je zachovávají. Aby děti mohly rodiče ctít, musí být rodiče úcty hodni. Aby je mohly milo- Zanic se nepřipravte o pevný základ, na vat, musí být lásky hodni. Aby je mohly poslouchat, musí si rodiče umět za- němž může vyrůstat poslušnost - o rodichovávat autoritu. Kde děti čovskou autoritu založenou na lásce, ktesvé rodiče nemilují a nepo- rá dětem důvěřuje a dává jim tak potřebslouchají, tam to bývá zavi- nou svobodu - svobodu i k udělání chyby něno i nesprávným chová- a poučení se z ní. Ovšem i při sebesvědomitější výchově ním rodičů. Snad ta nejhorší chyba, kte- může dojít ke krizím a nezdarům, protože rou rodiče při výchově mo- na děti působí kromě rodiny ještě škola, hou udělat, je, že dětem neu- televize, kamarádi, ulice. V jedné dobré možňují, aby se od mládí u- katolické rodině se stalo, že nejstarší syn čily žít samostatně. „Hlavně Jirka, gymnazista, nepřišel jednoho dne musí děcko na slovo poslechnout!“ - říkávají siláčtí tatínci. Jenže takhle si domů ze školy. Když se po něm začali pletou své dítě se psem. U psa je nejdůležitější cíl výchovy, aby na slovo po- shánět, zjistili, že ani ve škole nebyl. Hleslechl. U dítěte je cíl jiný: dítě se má učit a naučit poslouchat sebe - a poručit dala ho policie, rozhlas. Po třech dnech sobě, hlídat se samo. Rodiče nebudou vždy svým dětem za zády. A co po- došel telegram od vzdálených příbuztom, když si děti neumí poručit samy, když se neumí samy rozhodnout – ných: „Překvapivě přijel Jirka. Co dělat?“ protože rodiče vždy sami přísně rozhodovali, co je pro ně nejlepší. Proto ne- - A tatínek telefonoval: „Hned ho pošlete zesměšňujme žádný nezralý nápad dětí, ale vysvětlujme, veďme k přemýš- domů.“ Jirka přijel - se strachem. Čekal, lení. Pochvalme každý dobrý nápad. Dovolte vše, co povolit lze, pak vám že bude zle. Ale nebylo. Teprve po nějaké době si ho tatínek vzal stranou a řekl: budou děti věřit, že zákaz je oprávněný. Vaše dítě nemá vyrůstat k vašemu obrazu, ale k obrazu Božímu. Vy máte dě- „Chlapče, selhali jsme oba dva. Ty, žes provedl takovou nerozumnost - a já, že tem pomáhat rozvinout ty dobré jsem tě zřejmě špatně vychovával. Vina vlohy, které do nich Stvořitel si žádá trest a napravení. O své nápravě vložil - i tenkrát, když to neodbudeme přemýšlet každý sám, ale trest povídá vašim představám. Kolik bychom si měli uložit společný. Tři dny mladých charakterů se nerozvinebudeme s ostatními u stolu a zůstanenulo proto, že je rodiče nevedli me o chlebu a vodě. Souhlasíš?“ - Jirka k samostatnosti. Kolik mladých rád souhlasil. Při tom chlebu a vodě z něj manželství se rozbilo proto, že konečně vylezlo, co bylo příčinou útěku z rodiče chtěli stále určovat a dikdomu. S tatínkovou pomocí se našlo i rotovat, co je pro ty mladé nejlepzumnější řešení. Ten Jirka tuhle historku ší. Dospělým dětem mají rodiče ze svého mládí po létech vypravoval radit jen tenkrát, když se jich děti na radu ptají. Rady nežádané jsou nežádoucí, a proto neprospěšné, byť a dodal: „Díky té mé klukovině jsem tenbyly sebelépe míněné. Co u svých dětí zameškáte na výchově v dětství, to v krát pochopil, jak výborného mám tatíndospělosti nedoženete. Vraťme se ale ještě k tomu dětství. Tady by stálo si ka.“ Pravda, ten chléb a voda není recept na všechny vychovatelské potíže. Ale je říct několik rad, které křesťanští pedagogové doporučují věřícím rodičům: Nechtějte udělat z dítěte „nejnej“ ve všem. Chtějte, aby bylo normální, tako- to doklad, že mládež se dá poučit vlastnívé, na co má a stačí. Nechtějte si za každou cenu vynutit, aby se vaše dítě mi chybami, když dospělí na ně nereagují mělo na světě líp než vy. Dejte mu možnost, aby si žilo po svém, ukazujte mu, podrážděně a nepřiměřeně. že duchovní hodnoty jsou víc než majetek. Nechtějte je ušetřit každé námahy, Do zpovědního zrcadla patří u čtvrtého každého úsilí, zajistit finančně i společensky. Učte je raději, aby se samo přikázání i otázka vztahu k našim nadříumělo starat o sebe i o vás. Nezanedbejte trpělivé a laskavé, ale důrazné ve- zeným nebo představeným. Zda je podení charakteru. Chraňte se panovačného, kaprálského uplatňování autority. sloucháme, nespravedlivě nekritizujeme. Ze slabých dětí to udělá lidi ušlápnuté a zakřiknuté, kterým se „nevede dobře Zda nepodlézáme. Měly by tam patřit i na zemi.“ Z opačných povah to udělá lidi agresivní a vzpurné, kteří jsou otázky nadřízeným. Zda jsou spravedliví, svým radikalismem ve stálém rozporu s okolím, ať jsou kde jsou. Poroučejte zda nezneužívají své moci. Když nedávco nejméně. Ale když už poručíte, musíte dohlédnout na splnění rozkazu no umřel jeden kardinál, mohl o něm kaa pochválit. Svévolné rozkazování a nepochválení, to neposlušnost přímo zatel nad hrobem prohlásit: „Před nikým Strana 4 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

4. PŘIKÁZÁNÍ

nepoklonkoval a po nikom nevyžadoval, aby se klaněl jemu.“ - To je pěkné vyjádření, jaký má být vztah mezi podřízeným a nadřízeným. Myslím, že by stálo za to, zapamatovat si jednu myšlenku: Otcové a matky, buďte úcty hodni a veďte děti odmala k samostatnosti a sebeovládání. Na závěr bych rád doporučil rodičům útlou knížečku od Guy Gilberta s názvem „O dětech a výchově“, ve které mimo jiné radí humorně a zároveň pravdivě, jak ze svého potomka vychovat delikventa: Okamžitě mu všechno dejte. Nikdy neříkejte „ne“. To by ho traumatizovalo. Netrestejte ho. A pokud jednou podlehnete pokušení ho potrestat, hned to s omluvou a velkou pusou na čelo vezměte zpátky. Hlavně nešetřete společnost, v níž žije. Dělá mu náramně dobře, když vidí, že je všechno pitomé, zbytečné a rozkladné. Nikdy nevyzdvihujte nic, co se společnosti daří a co je na ní dobré. Bez obav se před ním hádejte, milí rodiče. Až se jednou rozejdete, tak ho to nezaskočí. Bude na to připraven dlouhou dobu. Klidně mu opakujte, že když se mýlíte, mohou za to ti druzí, ovšem vy nikdy. Brzy se naučí tvrdit, že veškerou odpovědnost za všechno špatné, čeho se dopouští on sám, nese společnost a ti druzí. Nebraňte mu pouštět si televizi nebo brouzdat po internetu, kdy ho napadne, ve dne nebo v noci. Jeho srdce a mysl bude zaměstnávat video a zvuková aparatura. Pokud bude vaše dítko drzé na učitele a ten ho ve škole pošle za dveře, nenechte si to líbit, hned za tím přehnaně přísným pedagogem zajděte a přímo před svým potomkem mu řekněte pěkně od plic všechno, co si myslíte o jeho zneužívání moci. Nedávejte svému potomkovi žádnou mravní nebo

duchovní výchovu. Nechte na něm, aby si zvolil, co mu vyhovuje, až na to bude mít věk. Nikdy po něm nežádejte, aby pomáhal s domácími pracemi, a když zasedne ke stolu, pozorně si vyslechněte jeho kritické připomínky k jídlu. Povaluje se v osmnácti až dvaceti letech na gauči a odmítá hnout prstem? Nezasahujte. Ještě si potřebuje užít teplo domova. Říkejte mu, že nenajde práci kvůli cizincům, kteří ho připravují o chleba. Dávejte mu důstojné kapesné. Kdyby měl míň než kamarádi, znamenalo by to pro něj hrozné ponížení. Když zjistíte, že vám peněženka „zeštíhlela“ o pár bankovek, nebo že u vás doma záhadně mizí alkohol, popřípadě jsou stále plné popelníky, nic neříkejte. Obrňte se trpělivostí, časem to přejde… Pokud vám jednou zatelefonují z policie, abyste se dostavili na služebnu, protože vaše dítě přechovává drogy nebo se dopustilo loupeže, prostě jen řekněte: „To je jeho problém.“ A pokuste si vzpomenout na všechno zlé, co se z vašeho potomka nepodařilo vytáhnout … P. Pavel Martinka

 V Přerově pomáháme již třetím rokem… . V médiích často slyšíme jen negativní informace, ale skutečnost dokáže být i jiná. Například naše už dvouletá práce s lidmi, kteří byli a jsou ochotni přinášet druhým radost, úsměvy a někdy i přátelství, třebaže by jim tito lidé mohli být lhostejnými. Jsou to naši milí dobrovolní pracovníci Maltézské pomoci. Bez jejich nadšení a ochoty by se činnost této organizace nemohla v Přerově tak bohatě rozvíjet a dnes slavit již dvouleté výročí působení, které mnohým přineslo ledacos dobrého. V zahajovacím roce 2012 dobrovolníci strávili s našimi klienty 568 hodin a v uplynulém roce 2013 to bylo již obdivuhodných 1 368 hodin!! Klienti, jimž byly tyto hodiny věnovány, jsou: - obyvatelé Domova pro seniory v Přerově; - klienti Charity Přerov; - klienti Centra setkávání v Přerově; - klienti Sdružení Alfa handicap.

-

Kromě pravidelných návštěv se naši dobrovolníci zapojili i do jednorázových aktivit, z nichž nejvýznamnějšími byly: pomoc rodinám, které dlouhodobě pečují o nemocné; pomoc při přípravě a organizaci akce Alfa olympiády pro zdravotně postižené; pomoc zdravotně postiženým na Velehradě při organizaci Celostátního setkání vozíčkářů; pomoc na večírku pro zdravotně postižené v Městském domě v Přerově.

Naše aktivity se budou i nadále zaměřovat na pomoc osamělým seniorům, podporu seniorů při zachování aktivního způsobu života, solidarity mezi generacemi a další rozvoj dobrovolnické činnosti. Velice nás těší kladné hodnocení, kterého jsme se dosud dočkali a věříme, že se nám podaří dobrovolnou činnost i nadále zlepšovat a zdokonalovat. Je vidět, že i v dnešní uspěchané době se najdou lidé, kteří jsou ochotni nezištně pomáhat druhým. Právem jim patří UZNÁNÍ A VELKÉ DÍKY. Jitka Bílková koordinátorka Maltézské pomoci v Přerova


Strana 5

Gregoriánský chorál V následujícím článku se pokusíme přiblížit několik základních informací o gregoriánském chorálu a v druhé části představíme hymnus Vexilla Regis. Gregoriánský chorál můžeme definovat jako: „Jednohlasý bohoslužebný zpěv, který vznikl pro liturgii římského ritu“. Přívlastek gregoriánský odkazuje na papeže Řehoře Velikého (590 – 604) a jeho péči o liturgickou hudbu. Přáním tohoto papeže bylo sjednotit hudbu v římských kostelích. I v dnešní době má gregoriánský chorál čelní místo v liturgické hudbě. Píše se o tom v dokumentech druhého vatikánského koncilu. Šestá kapitola Konstituce o posvátné liturgii se zabývá liturgickou hudbou. O gregoriánském chorálu hovoří konkrétně v čísle 116 (někdy bývá „číslo“ nesprávně zaměňováno za „článek“). U gregoriánského chorálu je důležitější text než melodie. Melodie pouze podtrhuje a zdůrazňuje text. Na obrázku vidíme úryvek ze svatodušní sekvence Veni Sancte Spiritus (Přijď, ó Duchu přesvatý). Věta „Rege quod est devium“ v češtině znamená: „Srovnej co je zkřiveno.“ Na obrázku si můžeme všimnout, že melodie je hezky zakřivená. Další důležitá vlastnost gregoriánského chorálu je, že nemá pravidelný rytmus. Důvodem této zvláštnosti je, aby se na chorál nedalo tancovat. Gregoriánský chorál užívá tzv. kvadratickou notaci, kdy základní nota tzv. nota quadrata odpovídá osminové notě moderní notace. (Původně se nota quadrata psala jako tečka – punctum; někdy se nota quadrata vyskytuje jako virga – proutek a ve skupině not je na nejvyšším místě) Nota quadrata se vyskytuje též v nakloněné podobě a tam se jí říká nota inclinata (vyskytuje se, když dvě a více not sestupují, viz climacus na obrázku). Noty se obvykle seskupují do skupin po dvou nebo třech notách. Tyto skupiny se nazývají neumy. Neuma původně znamená gesto ruky, která kreslila do vzduchu obraz melodie. Dnes neuma znamená skupinu dvou nebo více not. Nyní uvádíme přehled základních neum:  Clivis (clivus - svah) - dvě noty, z nichž druhá je nižší.  Podatus, pēs (krok, stopa) - dvě noty, z nichž druhá je vyšší.  Porrectus (porrigere – natáhnout) - tři noty, z nichž druhá je nižší.  Torculus (torquere – kroutit, křivit) - tři noty, z nichž druhá je vyšší  Climacus (řecky: klimax - žebřík, schody) - tři nebo více sestupujících not.  Scandicus (scandere - stoupat) - tři nebo více vzestupných not. Zvláštní tvar má tzv. quilisma, která se vyskytuje uprostřed ve skupině stoupajících not. Zpívá se normálně jako nota quadrata, ale ovlivňuje jednu předchozí notu, že ji prodlouží, což se označuje vodorovnou čárkou pod nebo nad notou. Tečka za chorální notou notu zdvojuje (nota quadrata s tečkou odpovídá Strana 6

čtvrťové notě). Gregoriánský chorál se zapisuje do čtyřlinkové notové osnovy. Za vynálezce notové osnovy je považován italský mnich Guido z Arezza. V kvadratické notaci se užívají dva klíče: c-klíč a f-klíč. Umístění klíče určuje pozici noty „c“ (u c-klíče) nebo „f“ (u f-klíče). Oproti moderní notaci nemají pevně stanovené místo. C-klíč obvykle bývá na druhé až čtvrté lince (počítáno odspodu) f-klíč bývá na druhé nebo na třetí lince. Noty se dělí na menší celky pauzami a oddechy. Pauzy minima (někdy též přes třetí linku) a minor označují malé úseky melodie. Nádech je na úkor předchozí noty, která obvykle bývá zdvojena. Čárka přes celou osnovu odpovídá jedné době (osminová pomlka). Dvě čáry přes osnovu znamenají buď střídání sboru s lidem nebo jiným sborem (např v ordináriu), nebo znamenají konec skladby. V následující části článku představíme jeden ze skvostů latinské hymnické tvorby. Hymnus Vexilla Regis složil Venantius Fortunatus na přání francouzské královny sv. Radegundy (připomínka 13. 8.). Venantius byl biskupem v Poitiers a bývá označován jako poslední básník antiky, nebo první básník středověku. Tento hymnus se poprvé zpíval při procesí s ostatky Kristova kříže 19. listopadu 569. Velkou část ostatků sv. Kříže poslal z východu byzantský císař Justin II. na žádost sv. Radegundy. Ostatky byly neseny s velkou slávou z Tours do kláštera sv. Kříže v Poitiers (založen sv. Radegundou). Hymnus měl své pevné místo i v obřadech Velkého pátku, kdy se zpíval při přenášení Eucharistie z bočního svatostánku na oltář. Liturgická reforma Pia XII. toto zrušila. V jednom rozhovoru zmínil kard. Bartolucci (emeritní sbormistr sboru Sixtinské kaple), že Jan XXIII. si tento hymnus na Velký pátek přál, a tak byl do liturgie zařazen (přestože ho Pius XII. vyřadil). Hymnus Vexilla Regis se modlíme také v prvních i druhých nešporách svátku Povýšení svatého Kříže (14. 9.). Před liturgickou reformou II. Vatikánského koncilu byl hymnus v nešporách i na svátek Nalezení sv. Kříže (3. 5.), svátek Triumfu sv. Kříže (16. 7.) a v postní době se modlil už od páté neděle postní (podle starého kalendáře Dominica I Passionis, tzv. Smrtná neděle) do středy Svatého týdne. Latinský výraz Vexilla (korouhev, vlajka) bývá vykládán jako symbol představující křest, Eucharistii a ostatní svátosti. Jako jsou korouhve vojenskými standartami králů, tak Kristovou korouhví je kříž, kopí a další nástroje umučení. Nyní zde uvádíme text hymnu v překladu Václava Renče. Alternativní český překlad vyšel v překladu Markéty Koronthályové ve výboru z


latinské duchovní poezie, který se jmenuje Vexilla Regis. Hymnus nám může posloužit jako vhodná modlitba do doby postní, kdy rozjímáme o Kristově umučení. Korouhve královské jdou vpřed, kříž září ohněm tajemství: ten, který stvořil tělo, svět, svým tělem, přibit, na něm tkví.

Pro slávu spasitelných muk buď slaven, svatý oltáři, kde Život vytrpěl svůj skon a smrt nám v život přetváří!

Hle, jak až k srdci proniká zbraň bezcitná a strašlivá! Z boku se řine s vodou krev a od hříchu nás omývá.

Kříži, jediná naděje, v čas umučení se v nás vryj, ve věrných milost rozhojňuj, z hříšníků jejich viny smyj!

Nádherný strome zářící, jejž rosí božské krve proud, za hodna vyvolený jsi ke svatým údům tvrdě lnout.

Trojice, studno spasení, kéž každý duch tě velebí! Tajemstvím kříže uzdrav nás a přiveď k slávě na nebi!

Šťastný, že na tvých ramenou smí cena světa viseti, že cítíš tíhu vznešenou jež bere kořist podsvětí.

(Z římského breviáře, překlad Václav Renč) František Ponížil, jáhen

Blahoslavený František Marto Jeden ze tří dětí, kterým se zjevila Panna Maria ve Fatimě František pochází z Fatimy, kde se narodil 11. 6. 1908 do početnější rodiny Martových. Jeho mladší sestřičkou je s ním později blahořečená Hyacinta. Své sestře se podobal jen rysy ve tváři a úsilím o ctnost kvůli Ježíši a Marii. Nebyl náladový a živý jako ona, naopak měl mírnou a povolnou povahu. Když při dětských hrách vyhrál a někdo mu to chtěl upřít, povolil bez odporu se slovy: „Myslíš, že jsi vyhrál ty? - Nu, dobře! Mně na tom nezáleží!“ Miloval přírodu, zejména slunce, které jako pasáček nazýval lampou našeho Pána a rád obdivoval jeho východ i západ. S nadšením pozoroval odrazy jeho paprsků v oknech i v kapkách vody na stromech a keřích. Když byl s Hyacintou a Lucií na kopcích, jeho zábavou bývalo sednout si na nejvyšší skálu a hrát jim na píšťalu. V roce 1915, tedy v sedmi letech, měl s mladší sestřičkou i se sestřenicí Lucií první zjevení anděla Míru, který učil děti klanění Eucharistii a při druhém zjevení jim podal Tělo a Krev Páně. Tato zjevení předcházela Mariiným zjevením. František anděla jen viděl, ale neslyšel. Slova mu tlumočila děvčata. Když se v modlitbě pak skláněli k zemi, býval první, kterého ta poloha unavovala, a on si naříkal na bolesti zad. Přítomnost anděla však ve svých myšlenkách prožíval ještě dlouho po zjevení. Také po svatém přijímání od anděla velmi intenzívně prý cítil, že Bůh je v něm, aniž mu bylo jasné, jak je to možné. O zjeveních Panny Marie, kterých se těmto dětem dostalo, Lucie ve vzpomínkách uvedla, že jejich pozornost znovu obrátila k nadpřirozenu, ale mnohem mírněji. Mariina zjevení v nich zanechávala pokoj a velkou radost, která nebránila o události mluvit. Jen o souvislostech s paprsky světla mlčely, k čemuž byly i vnitřně nabádány. Děvčata vždy Františkovi vyprávěla, co Panna Maria řekla, neboť i při těchto zjeveních viděl, ale neslyšel. Když uslyšel o příslibu, že přijde do nebe, byl šťasten, zkřížil ruce na prsou a zvolal: „Ach, Panno Maria! Budu se modlit tolik růženců, kolik budeš chtít!“ Od té chvíle se začal od dětí vzdalovat, jako by se šel procházet. Když na něho volaly a ptaly se ho, co dělá, zvedl ruku a ukázal růženec. Tak takový byl František, jeden ze tří fatimských vizionářů, kterým se Panna Maria zjevovala každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 na Cova da Iria. Při těchto zjeveních Panna Maria vyzývala k návratu k Bohu, k pokání, k nápravě života lidí, k náležité eucharistické úctě a k modlitbě svatého růžence, který Jí je nejdražší, a který je v rukou věřícího člověka tou nejúčinnější zbraní proti zlu. Zároveň Panna Maria upozorňovala, že nevrátí-li se lidstvo zpět k Bohu, neskloní-li se před nejvyšším Pánem a Tvůrcem, stihnou lidstvo veliké tresty, úměrné jeho provinění a vzdoru. Na podzim 1918 František onemocněl a nejraději měl návštěvy Lucie a Hyacinty, protože jim mohl otevřít snadno své srdce a vyjádřit své nejhlubší pocity. Den před svou smrtí si Lucii zavolal a řekl jí, že se bude zpovídat, aby po svatém přijímání mohl zemřít. Chtěl od ní a od Hyacinty, aby mu připomněly, na co by snad mohl zapomenout. O některých věcech chtěl říci ještě jednou, protože uvažoval, že by Pán kvůli jeho hříchům mohl být třeba ještě smutný. A dodal: „Kdybych nezemřel, nikdy bych to již neudělal.“ Pak sepjal ruce a řekl modlitbu: „Ó, můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují!" A s dojetím očekával šťastný okamžik setkání s Pánem. Blahořečen byl společně se svou sestrou 13. 5. 2000 svatým otcem Janem Pavlem II. tým spolupracovníků redakce Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

Strana 7

Děvčata a kluci, Tento rok jsou velikonoční svátky až v dubnu, a tak po celý měsíc březen budeme prožívat postní dobu. Proč se tak jmenuje? Na nebi své poslední kolo zakroužily vrány, aby se rozloučily s místem, kde v zimních měsících našly mnoho přátel. Bylo to určitě krásné společenství při hledání potravy. Havrani, rackové, hrdličky a holoubci, někdy straky, kačenky, ti všichni si společně vyprávěli a navzájem se dělili. V březnu už celá země voní jarem, a když se sluníčko protlačí mezi mráčky a posvítí na vodu řeky, stane se ten zázrak, že modrozelená řeka je stříbrná. „Krásný jarní den“, volala stříbrná vlnka Bečvinka. „Kde jste, přátelé, pamatujete si ještě na Odřivouse, jak k nám přišel z Velehradu?“ Kačenky, které vypluly ze zátočiny mezi vrbami, se ozvaly: „To víš, že si to pamatujeme a co nám dnes, milá Bečvinko, povíš z pověstí Přerova?“ Holoubci, kteří se přiletěli napít, volali: „Pověz nám, proč se toto město jmenuje Přerov?“ „No, o tom je více výkladů“, zašuměla Bečvinka. „Jan Blahoslav píše, že staroslovansky hrob je rov, a proto Pře-rov je jako „první hrob“. Za Přerovem je opravdu velké slavné naleziště hrobů.“ „Počkej, počkej, vraťme se z dávné doby, protože se přece připravujeme na Velikonoce“, štěbetaly kačenky. „Jaká je to v březnu doba? Postní?“ divily se rybky. „To je od slova půst, a co to je půst?“ gagaly kačenky. Kočička, která poslouchala na břehu, rychle odpověděla: „To se nejí maso.“ Vlnka se zatřpytila a řekla: „Kdysi se křesťané o ušetřené jídlo dělili s těmi, kteří ho neměli. Dnes si také kluci a děvčata odřeknou, co by přes rok nedokázali. V době postní nesedí celý den jen u počítače, ale více přemýšlí, kde mohou pomoci. Určitě se půjdou pomodlit křížovou cestu, nebo růženec.“ Racek se zvedl z vody a volal na své kamarády: „Pojďte, poletíme se podívat, zda se dětem daří plnit postní úkoly. Bůh vám žehnej! Na shledanou!“ Liba Calábková

Chtěla bych poděkovat všem, kteří s námi přišli prožít Masopust. Konal se v sobotu 1. března na Sonusu a výtěžek ze vstupného, který bude zaslán určen na misie činil 2 200 Kč. Liba Calábková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

Fórum mládeže - Kroměříž Ve dnech 21. - 23. 2. 2014 proběhlo v Kroměříži v budově Arcibiskupského gymnázia fórum mládeže. Setkání se zúčastnilo na 126 zástupců z 99 farností a jejich kaplani pro mládež. Rodina, téma letošního setkání, které otec arcibiskup vybral, bylo inspirováno právě probíhajícím rokem rodiny, takže jeho volba padla jednoznačně na téma aktuální, živé a pro mládež zvlášť přitažlivé. Účastníci fóra byli rozřazeni do skupinek, ve kterých celý víkend pracovali, diskutovali, sdíleli se a obohacovali navzájem. Výsledkem této činnosti byl konečný výstup - poselství mladých, jehož závěry nás mohou povzbudit například v tom, že připravovat na manželství se můžeme již o mnoho dříve, než začneme s někým chodit, třeba dobrým životem ve své rodině a prací na sobě samém. Také bychom si navzájem chtěli dodat rozhodnosti ve vůli vzdělávat se sami v otázkách, na které se nás mohou zeptat třeba nevěřící spolužáci, ale i ve všem ostatním, ať už četbou dobrých knih, nebo dotazy na své rodiče a kněze. Po celou dobu setkání by s námi přítomen i náš otec arcibiskup. Osobně si nesmírně cením toho, že si na nás udělal čas na celou dobu setkání a byl s námi při všech aktivitách, při všem, co jsme prožívali, u jídel... Mládež mu mohla klást otázky a on na každou z nich odpovídal. Velmi jsem si v těch chvílích uvědomovala, jak si jej vážím a jak jsem hrdá na tak dobrého pastýře. Pokud jim čas a jejich povinnosti dovolily, byli s námi i naši kaplani pro mládež. Doprovázeli delegáty na setkání, sdíleli s nimi jejich úděl při spaní na zemi ve třídách i na společných programech, což pro nás všechny bylo velkou posilou a povzbuzením, ale také znamením, že jsou s námi a že jim na dění ve farnostech a na mládeži záleží. Dalšími součástmi programu byly i sportovní aktivity v tělocvičně, na hřišti a na zahradě, tematické workshopy o táborech, schólách či společenstvích mládeže, ale i večerní adorace, při které jsme přinášeli na oltář před eucharistii střepy rozbitého talíře, jako symbol konkrétních zranění, jež jsme v životě zažili, s prosbou za jejich uzdravení. Celé setkání korunovala slavnostní nedělní mše svatá, kterou otec arcibiskup celebroval v kostele svatého Mořice. Na konci mše se potom při ohláškách veřejně četly závěry fóra, pečlivě zformulované mladými, jako poselství, že mládež žije, zajímá se o druhé a slouží. Kateřina Písková

IV. arcidiecézní fórum mládeže 2014

              

Delegáti z farností olomoucké arcidiecéze se ve dnech 21. – 23. 2. 2014 shromáždili na IV. arcidiecéznímu fóru mládeže v Kroměříži. V roce rodiny spolu s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem hledali odpovědi na otázky, jak je dnes vnímána rodina a jak by oni sami chtěli v budoucnosti rodinu vytvářet. Ze setkání vzešly podněty, které účastníky obohatily a jako inspiraci je chtějí předat v prvé řadě Vám, svým vrstevníkům. SETKÁNÍ MLÁDEŽE Nehledejme ideální protějšek, ale snažme se ideálním protějškem stát. PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Na svém budoucím manželství musíme pracovat už teď. Naše nynější rodina Animátoři přerovského děkanátu zvou pro nás je v tomto směru trenažérem lásky, sebeovládání, odpouštění, oběti a na modlitby mládeže, které probíhají společné modlitby. vždy druhý pátek v měsíci. V březnu Nebojme se ve svých společenstvích, s kněžími a s manželskými páry bavit o se budou konat 14.3.2014 v 19:30 ve tom, jak se dobře připravit a žít budoucí manželství. farním kostele v Brodku u Přerova. Vzdělávejme se ve víře a žijme ji opravdově, aby byl Bůh i v našem budoucím Po duchovním programu bude manželství na prvním místě. následovat „Alfa pro mládež“ Prosme Boha, který nás nejlépe zná, za své budoucí manžely či manželky nebo s názvem JAK ZÍSKAT VÍRU. jiná životní povolání. Mějme odvahu vždy zastávat křesťanské zásady i v otázce předmanželského VÝLET MLÁDEŽE sexu a čistoty vztahů. Bývá zvykem, že mladí z přerovského Otevřme bez obav dveře zpovědnice, když zjistíme, že jsme něco ve vztahu děkanátu vyrážejí někam na hříchem pokazili. jednodenní výlet. Cíl cesty, i když jej Nebuďme v lásce naivní, nestavějme jen na citech a prvním dojmu. známe, neprozradíme. Kdo by se chtěl Chceme oslovit i ty, se kterými žijeme v jedné církvi. Dobré příklady rodin zúčastnit tohoto výletu má možnost v mnohých z vás vidíme, děkujeme za ně! sobotu 22.3.2014. Prosíme, chraňte věrnost zuby nehty, je pro nás důležité vědět, že i dnes jsou Sraz je v 7:55 hod. na vlakovém trvalá manželství možná. nádraží v Přerově. Ukažte nám, jak může společná modlitba rodinu stmelit. Těší se animátoři a kaplan pro mládež Věříme, že i vaše rodiny mohou být s Boží pomocí svaté. Považujeme za důležité, obrátit se i na vás, kteří nás vychováváte ve víře a pomáháte nám na cestě k dobré rodině. Kněží, děkujeme, že tu pro nás jste. Prosíme, vysvětlujte mladým přijatelně Boží pohled na manželství. Rodiče, děkujeme, že jste nás chtěli, a nepřestávejte říkat svým dětem (i puberťákům), že je máte rádi. Zasvěcené osoby, děkujeme, že se za nás modlíte, prosíme, vytrvejte.

„Setkání s nimi bylo pro mne opravdu povzbudivé. Mám skutečnou radost, když vidím, že máme novou generaci, která hledá vysoké cíle a je ochotná se angažovat a namáhat. Někteří jsou v období pochybností či oslnění různými objevy a teprve potřebují najít pevná znamení pro orientaci. Všem je třeba naslouchat, ocenit vše pozitivní a podpořit je na náročné cestě.“ arcibiskup Jan Graubner


Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 Stejně jako v předchozích letech, se i letos naše centrum připojilo k mezinárodní iniciativě Národní týden manželství. Proběhl Valentýnský večer pro manžele v Pavlovicích a Den pro manželství v Přerově, ze kterého Vám přinášíme ohlédnutí jedné z účastnic: „V neděli 16. února jsme se v rámci Národního týdne manželství zúčastnili na centru Sonus přednášky manželů Smékalových na téma Ohromné maličkosti: malé kroky k velkým vztahům. Tato přednáška nás měla vést k zamyšlení nad tím, co je v našich silách udělat pro krásný a fungující vztah, co v běžném soužití často přehlížíme, podceňujeme anebo se nám do toho z různých důvodů mnohdy nechce. Po první části přednášky jsme se rozdělili do skupinek zvlášť muži a ženy, pak jsme měli společnými silami napsat seznam pozorností, které od partnera očekáváme, abychom se jím cítili milováni. Každá skupinka vytvořila početný seznam pozorností, a když jsme o nich společně s přednášejícími hovořili, tak jsme všichni bez rozdílu délky trvání našich manželství zjistili, že máme téměř totožné potřeby pozorností, i když muži a ženy poněkud odlišné. U žen patřila k výrazným např. potřeba pozornosti, plného soustředění jeden na druhého, vzájemné sdělování a naslouchání a u mužů zase potřeba pochvaly, ocenění a ženou vytvářené láskyplné domácí prostředí. Velmi nás na závěr oslovila tato slova k zamyšlení: „Manželé si mají vyjadřovat lásku myšlením, slovy i skutky“. www.tydenmanzelstvi.cz Marta Dostalová

POZVÁNKY: Maminky všeho věku zveme na duchovní obnovu - Postních 24 h pro ženy od pátku 14.3. od 17:40 h do soboty 15.3. do 18 h – s Františkou Böhmovou na téma ODPUŠTĚNÍ. Tradičně vás čekají přednášky, mše sv., vzájemné sdílení, možnost rozhovoru i svátosti smíření. Cena 390 Kč/ osoba (ubytování, celodenní strava, pitný režim, příspěvek na lektorku). Ženy v tíživé finanční situaci mohou požádat o slevu. Je nutné se předem přihlásit na tel.: 774 984 190 nebo na emailu: [email protected] Zveme vás na VÍKEND PRO MATKU A DCERU - 4. - 6. dubna 2014, který je zaměřený pro maminky s dcerou mezi 5-ti až 10-ti lety, účast starších dcer nebo babiček je po dohodě také možná. Přijďte prožít společné chvíle, na které třeba nemáte v běhu života tolik času. Letošní téma je - 5 JAZYKŮ LÁSKY V RODINNÝCH VZTAZÍCH. Víkendem nás bude provázet Bc. Marcela Řezníčková z Centra pro rodinný život Olomouc. Můžete se těšit na hry, přednášku, vzájemné sdílení, odpočinek, společný čas s dcerkou, procházku, tvoření (jarní a velikonoční dekorace, drobné dárečky…..) Začátek bude v pátek v podvečer a ukončení v neděli před obědem. Cena: máma 470,Kč, dcera 370,- Kč, + 100 Kč za každou osobu na materiál na tvoření (rodiny v obtížné sociální situaci mohou požádat o slevu). Je možno zúčastnit se pouze dopolední sobotní přednášky Bc. Řezníčkové - 5 JAZYKŮ LÁSKY V RODINNÝCH VZTAZÍCH - taktéž prosíme o přihlášení. Příspěvek 100 Kč (možno požádat o slevu). Více informací a přihlášky co nejdříve: u Lenky Mrázkové, tel: 603 439 009, email: [email protected] Zveme především rodiče a vychovatele 30. 3. 2013 v 16:30 hod na centrum Sonus v Přerově na přednášku rodinné terapeutky PaedDr. Jarmily Pospíšilové: Základ dobré rodiny - LÁSKA A ŘÁD. Jak vést děti k zodpovědnosti? Přidělovat dětem doma úkoly a práci a lze očekávat, že budou spolupracovat? Dokonce bez odmlouvání? Je nutné dětem přidělené úkoly neustále připomínat? Je možno dosáhnout spravedlnosti vůči jednotlivým členům rodiny? Od 15. do 23. března budou ve farnosti Pavlovice LIDOVÉ MISIE – jste srdečně zváni – v sobotu 22.3. v podvečer bude mše sv. s obnovou manželských slibů, podrobnější program najdete na webu Strana 10

foto: beseda Jak prožívat rodičovskou dovolenou? 21. 5.

9. 4. – RODIČOVSKÁ SKUPINA v 17 h – svépomocná - větší prostor pro sdílení s momentálními radostmi a starostmi s našimi dětmi, připomenutí základních kamenů efektivní výchovy. Možnost hlídání dětí. 26.4.- VELIKONOČNÍ PLES - předprodej a rezervace lístků bude od 17.3. na tel.: 608 446 397 – Žaneta Valentová, děkujeme za dárky do tomboly i za vaši pomoc s organizací Více informací u J. Skřečkové - tel.: 733 114 747 email: [email protected] www.raj-pavlovice.cz Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

 Matka M. Vojtěcha Hasmandová SCB, služebnice Boží . Moje sdělení o Matce Vojtěše Hasmandové, služebnici Boží, je jen životopisnou črtou. Malým obrazem milosrdné sestry zasvěcené Bohu, která nacházela Boha v člověku a člověka v Bohu. Narodila se 25. března 1914 v Huštěnovicích, nedaleko Velehradu, jako šesté dítě v rodině Rosiny a Floriána Hasmandových. Při křtu dostala jméno Antonie. Maminka jí v šesti letech umírá. Do společenství Milosrdných sester sv. Karla Boromejského vstoupila už ve 13 letech. Také dvě její sestry se staly boromejkami. Když v roce 1931 v 17 letech překonávala smrt druhého rodiče, milovaného tatínka, napsala si do svých poznámek: „Zármutek je nejlepší vláhou pro rozvoj duše i srdce.“ „Celý život je doba zkoušky, kterou máme dokázat, zda si zasloužíme věčné blaženosti.“ Ještě po roce vyjadřuje v básních svůj stesk po milovaném tatínkovi. Verše končí zvoláním, se kterým odjížděla zpět z prázdnin v roce 1932 čekatelka a studentka učitelského ústavu v Praze, aby své povolání uskutečnila: „Ó, Pane, přesaď svůj květ do zahrady své lásky!“ Po maturitě 14. srpna 1933, v 19 letech, byla přijata do noviciátu v mateřinci v Praze Pod Petřínem a dostala řeholní jméno sestra Marie Vojtěcha. Později, když podle zvyku psala o svém povolání, poznamenala: „Byl to hluboký a nezapomenutelný zážitek.“ V druhém roce noviciátu v roce 1934 začala vyučovat na klášterní škole v Třeboni. 15. srpna 1935 v 21 letech složila první sliby v Praze. Nastalo období stupňujících se nepokojů v naší zemi. 19. března 1940, když jí bylo 26 roků, složila doživotní sliby. Ve druhé světové válce byly uzavřeny školy a ona se přihlásila do služby nemocným v nemocnici ve Slaném. Doplnila si potřebné vzdělání. Tam byla tak šťastna u nemocných, že když se opět v roce 1945 otevíraly školy, zůstal jí v srdci velký stesk. Ale náročná práce ve škole v Brně - Líšni brzy zahladila jakékoliv stýskání. „Pán Bůh mi dal milost, že kamkoliv jsem přišla, všude jsem byla ráda. Žila jsem v Líšni cele pro školu, milovala jsem děti – a ony milovaly nás.“ Zastávala zde i funkci ředitelky. Avšak v únoru 1949 opět musí řeholní sestry opustit Líšeň, klášterní školu. V padesátých létech ji čekal náročnější úkol. Přijala od své generální představené úkol skrývat mladého františkána, který unikl zrušení kláštera v roce 1950. Pro tento čin byla uvězněna a po roce samovazby se 19. září 1953 konal soud, při němž byla v monstrprocesu se skupinou dalších kněží a sester odsouzena pro trestný čin velezrady k osmi letům vězení, které většinou prožila v Pardubicích a na Pankráci. Sestry i další ženy s ní vězněné svědčí o heroické víře, lásce a odpouštění. Přestože sama strádala, pomáhala všem. O této době hovořila jako o době Boží milosti, výjimečně se zmiňovala o utrpení, které prožila. „Byla to plodná léta v síti Boží lásky.“ 9. května 1960 jí byla udělena prezidentská amnestie, a to podmíněně. Z vězení i po něm napsala mnoho dopisů, ze kterých zaznívá její přijetí náročné situace v duchu víry a vůle Boží: „Abychom nezklamaly očekávání nejen nebe, ale i země. Vždyť tolik lidí čeká na naši pomoc duchovní, na sílu, kterou mohou zprostředkovat naše sepjaté ruce a srdce plné lásky – té účinné, která dává a nečeká na odměnu, ani nepočítá, kolikrát byla za dobro zraněna…“ Tento leitmotiv jejího životního postoje se promítá do mnoha dopisů, které vyšly v minulém roce pod názvem: Jsem v dlani Boží – dopisy z vězení. Po odpykání trestu a po propuštění z věznění žila deset let v ústraní. Po této době byla sestrami zvolena do čela tehdy velkého společenství sester. Od počátku své služby generální představené pracovala Matka Vojtěcha na díle obnovy v duchu 2. vat. koncilu. Především svým žiSlovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

votem velmi ovlivnila pokoncilní vývoj společenství boromejek. „Pro nás musí stále znít jeho volání. Právě teď si uvědomujeme, že nestačí dokumenty 2. vatikánského koncilu jen znát! My je musíme učinit pravidlem našeho života, musíme jimi žít.“ S velkým rizikem přijímala do kongregace tajně mladé ženy, které toužily po zasvěceném životě. Do tajných komunit přicházela v civilu. V této době byla matkou nejen svým sestrám, ale i sestrám jiných kongregací, mnohým kněžím, bohoslovcům a laikům. Nejčastěji se opakující vzpomínkou sester i všech, s nimiž se Matka Vojtěcha setkávala, je, že přes své povinnosti měla vždy čas je přijmout a vyslechnout. 16. července 1987 iniciovala a spolu s ostatními vyššími představenými v ČSSR napsala dopis prezidentu republiky Dr. Gustávu Husákovi s žádostí o povolení řeholního dorostu, po 16 letech od ústního zákazu ho přijímat. Na podzim 1987 se objevily první příznaky nemoci a byla potvrzena diagnóza: zhoubný nádor na plicích. Tuto zprávu přijala Matka Vojtěcha s odevzdaností a statečností. O vánocích 1987 napsala své bývalé spolužačce z učitelského ústavu Míle Patové: „Já jsem na tom poněkud hůře: po zápalu plic mě léčili jako TBC, a později se zjistila Ca plic. I já se plně dávám Pánu, beru z Jeho rukou vše, co posílá, a těším se na nebe. Vždyť to je náš cíl.“ Poslední měsíc zde na zemi prožila ve velkém utrpení. Zemřela klidně 21. ledna 1988 uprostřed svých sester v 74 letech, z nichž 60 darovala Bohu v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Její šlechetné srdce se štědře otvíralo vždy a všem. Na parte sestry napsaly: „Její život byl pro naše společenství Božím darem. Byla pro nás vzorem, světlem a učitelkou charismatu, a tak nám ukazovala cestu za Kristem. Zanechala nám vzácný příklad života a smrti pro Boha.“ Rok po její smrti její nejbližší spolupracovnice Matka Inviolata napsala: „Dej Bůh, aby se její řeholní rodině dostalo milosti rozmnožit zástupy svatých touto svou sestrou, matkou, snoubenkou Věčného Krále – Antonií Marií Vojtěchou Hasmandovou.“ V této době probíhá kanonizační řízení a zkoumání života služebnice Boží Matky Vojtěchy Hasmandové. Je v poslední fázi římského procesu. K blahořečení je třeba zázrak, proto Vás prosím o modlitbu za zázrak na její přímluvu. SM. Remigie Anna Češíková SCB postulátorka procesu Strana 11

Vážení čtenáři, dnes Vám chceme představit druhou v abecedním seznamu farností přerovského děkanátu, a tou je Římskokatolická farnost Bochoř, kterou od léta loňského roku spravuje P. Radek Sedlák, farář z Troubek.

O moudrosti, zkušenosti i ochotě našich předků Jeden z letošních úmyslů apoštolátu modlitby zní: „Aby církev a společnost uznávaly moudrost a zkušenost starých lidí.“ Protože o aktivitách v naší farnosti jsme v časopise již psali (oslavy patrocinia, hubertská mše, tradici modlitby růžence, zapojování dětí při mších), zmínila bych se tentokrát „o moudrosti a zkušenosti našich předků“ týkající se náboženského snažení v době stavby našeho kostela sv. Floriána a o tom, co předcházelo. V roce 1764 byla v obci dřevěná zvonice, ve které byly slouženy mše. Roku 1822 vyhořela a s ní se roztavil i zvon. Roku 1836 dala obec zbudovat novou zděnou kapli, vystavěnou na místě, kde nyní stojí kostel. Byla pět sáhů dlouhá a čtyři sáhy široká (sáh byl v našich zemích 1,773m). Vpředu měla čtyřhrannou věž a na ní zvon 2 centy těžký. Zasvěcena byla ke cti sv. Floriána, mučedníka. V kapli se slavily ročně čtyři mše svaté: Na svátek sv. Floriána přijížděl kaplan nebo farář z Vlkoše. Druhá mše byla o svatodušních svátcích a přijížděl kněz z Přerova; právě tak na svatého Vavřince, kdy byla třetí mše v roce. Poslední, čtvrtá, se sloužila na císařské hody knězem z Vlkoše. Tento pořad mší byl z toho důvodu, že Bochoř byl v církevním ohledu přifařen do Vlkoše a polovina do Přerova. Tyto dvě poloviny dělila od sebe cesta do Vlkoše, která probíhala dědinou od severu k jihu. Strana ležící na východ od této cesty patřila k faře do Vlkoše, strana opačná náležela pod faru do Přerova. Bohužel při požáru obce v září 1841 vyhořela i tato kaple. Už za rok byla však opravena a vysvěcena. Vešlo se do ní jen málo lidí, a tak občané dali na radu tehdejšího faráře P. Přivřela, který říkal :„Obec anžto pod 2 fary patří, je ztracena sama sobě a měla by si zřídit vlastní chrám Páně.“ Bochořští občané r. 1871 na pozemku Přední trávník ihned přistoupili k výrobě cihel. Kaple byla zbouraná a na jejím místě se začalo stavět. Občané si vybrali stavbu neogotického chrámu. 29. 6. 1873 byl posvěcen základní kámen P. Arnoštem Vychodilem. V r. 1873 byl vypsán konkurz na stavitele a vyhrál jej mistr Albert Mrkva z Přerova. Občané začali svépomocí budovat základy. Ukázalo se však, že vespod není žádná hlína, ale měkký podklad. Z Kroměříže přijeli dva inženýři na konzultaci. Ti rozhodli zarazit do země piloty. V kronice je zaznamenáno: „Piloty zaraženy nebyly, protože takového dřeva zde nebylo k dostání. Proto byly velké kameny „špičáky“ baranem zaráženy do země, jeden vedle druhého, pak cementem a vápnem prolity a opět dobře ubity. Na to byl položen rám; tři silné jedle se daly vedle sebe, svázaly, vyrovnány kameny a opět se cementem vše zalilo a urovnalo. Tímto způsobem se pracovalo pod celým kostelem a teprve se začalo se stavbou základů.“ Největší práci daly základy věže. Při kopání do hloubky dvou sáhů se přišlo na písek a takové množství vody, že jáma byla do rána vždy plná vody. Z Kroměříže byly přivezeny dvě „šnekovité“ pumpy, ty však nestačily vodu vyčerpat. Proto se ráno dostavilo 30-40 mužů a putýnkami vodu vytahovali až do jejího vyčerpání. Pak tam byly naházeny velké kameny a berany ubíjeny do země a zality vrstvou betonu. Takto musela být kladena vrstva na vrstvu. Pak se začalo ihned stavět. Do 1. listopadu 1873 byla stavba vyhnána až po okna. Pokračovalo se až v březnu 1874 a 14. listopadu byl kostel vystavěn. Stály zdi, byl zastřešen, ale zatím neměl omítku. V r. 1875 se na kostele začalo pracovat od 4. dubna. Byl celý vymalován od mistra Matzke, malíře z Krakova. Malby stály 1.636 zlatých. V r. 1876 byl kostel dostavěn, vymalován a náležitě vyzdoben. Posvětit jej přijel 7. května kníže arcibiskup Bedřich Fürstenberg. K této slavnosti se sjelo 45 kněží. Lidí bylo tolik, že se nevešli do kostela. Proto v kostele sloužil mši kníže arcibiskup a na návsi byla druhá mše sloužena kaplanem Fabiánem Věrným z Vlkoše. V kostele za hlavním oltářem je nad vchodem do sakristie nápis: „Vystavěla obec Bochoř, podporována byvši od J.V. císaře a krále Františka Josefa I. a arcibiskupa Bedřicha, dle nákresu a pod vedením p. Gustava Meretty r. 1875.“ Co k tomu dodat? Ať jim Pán všem odplatí! Marta Kornelová Zpracováno podle kronik a starších písemných materiálů

Ze života farnosti Bochoř Farnost žije v obci Bochoř, ležící východně od Přerova. Obec má přes 1 tisíc obyvatel a farního života se účastní na nedělních bohoslužbách kolem 70 věřících; čtyři mladé rodiny s dětmi, jedna rodina s mládežníky a zbytek tvoří většinou senioři. Farnost byla ustanovena r. 1884, když obyvatelé a obec postavili kostel (1876) i faru (1882) a bylo všechno zařízeno pro to, aby zde mohl samostatně působit farář. Prvním farářem byl P. Tomáš Smolka. Slavnost posvěcení kostela i patrocinium se slaví najednou v neděli kolem svatého Floriána. Strana 12


Bohoslužby ve farnosti jsou vždy v neděli v 10.30, v pondělí v 8 hod a ve středu v 17 nebo v 18 hod (zimní/letní čas). Vždy ve čtvrtek v 17 hod se věřící sami schází k modlitbě růžence. Každé druhé pondělí v měsíci se mše nekoná v kostele, ale v domě s pečovatelskou službou - v 9 hod. dopoledne. Po této mši je posezení s účastníky bohoslužby u kávy a něčeho dobrého, co místní obyvatelky – seniorky připraví. Na mši chodí i lidé, kteří běžně bohoslužby nenavštěvují. Farnost pečuje o nemocné, které navštěvuje jednou do měsíce s možností zpovědi, celkem 6 lidí. Ve farnosti navíc paní akolytka donáší každou neděli svaté přijímání nemocným, kteří se do kostela nedostanou a chtějí přijmout Ježíše v eucharistii. Dbá se také na možnost měsíční periodické zpovědi - vždy ve středu kolem prvního pátku. Před vystavenou eucharistií mají lidé možnost se připravit a následně slavit svátost smíření. K této svátosti prakticky přistupuje celá farnost, což se odráží ve skutečnosti, že ke svatému přijímání přistupují takřka všichni věřící, účastnící se všech bohoslužeb. Farnost má svého varhaníka, kolem něhož se každou neděli sdružuje schóla dospělých lidí a dětí v počtu kolem 7 členů, kteří zpívají pravidelně ordinária a žalmy. Kostel a farní budovu se zahradou velice pečlivě obstarává paní kostelnice, jíž pomáhají zvláště s úklidem další farnice. Také květinová výzdoba má své stálé pečovatelky, které velmi vkusně zdobí interiér kostela. Při bohoslužbách slouží 5 ministrantů a jeden akolyta, který pomáhá s podáváním svatého přijímání. Také zhruba 5 farníků se dělí o službu čtenářů Božího slova a přímluv, a to jak v neděli, tak i ve všední den. Ve farnosti se vyučuje náboženství pro 1. stupeň v jedné skupince devíti dětí, která se schází každou středu na faře. Pro ministranty se konají ministrantské schůzky během roku spolu s troubeckými ministranty. Během církevního roku se ve farnosti konají různé akce: v době adventní se konají jednou týdně roráty, ranní mše svatá v 6.30 se snídaní pro školáky na faře; rodiče pro děti sami připravují mikulášskou nadílku v kostele; - v době vánoční je kostel otevřený veřejnosti s možností prohlídky betléma; v době postní se koná každou neděli v 15 hod. křížová cesta, kterou vedou různé skupiny věřících; hody farnost slaví v neděli kolem sv. Floriána (4. května) ve spolupráci s obcí a hasičským sdružením, kdy součástí oslav je průvod obcí za účasti různých spolků zakončený v kostele; ve farnosti také farníci konají v květnu májové pobožnosti; kolem začátku prázdnin se koná na farní zahradě setkání farníků, které si farníci sami organizují; na začátku podzimu se koná mše svatá na poděkování za úrodu s výzdobou plodů zahrad a polí, děti v krojích přinášejí v obětním průvodu symboly úrody, které nachystají sami farníci; kolem sv. Huberta se koná ve farnosti mše za příznivce myslivosti, na kterou přicházejí myslivci obou mysliveckých sdružení působících v Bochoři, mši doprovází trubači ze Zábřeha a po bohoslužbě je vždy krátké představení různých dalších trubačských skladeb, poté následuje zvěřinový oběd na faře, který zajišťují myslivci. Modlitba podle slov Farnost Bochoř není nějak početnou farností, ale můžeme říci, že je živým společenstvím papeže Františka lidu prožívajícího poctivě svou víru, jejíž společenství je otevřené pro ty, kdo hledají. Kněz Pane, pomáhej nám do ní dojíždí momentálně z Troubek, před tím byla spravována několik let z Vlkoše v tom, abychom a dokonce jeden čas i z Přerova. P. Radek Sedlák, administrátor excurrendo s dětmi „ztráceli čas“ a hráli si s nimi. „Je důležité, aby si rodiče hráli se svými dětmi“ Papež František Dej ať dokážeme „Rodina je společenstvím života se svébytnou soudržností.“ Jak napsal bl. rozpoznávat naše Jan Pavel II. v apoštolské exhortaci Familiaris consortio, rodina není součobdarování a sloužit tem osob, které ji utvářejí, nýbrž je jejich společenstvím. (viz 17,18. jimi ostatním A společenství je více než součet. A jako taková musí být uznávána zejména v naší rodině a ať Ti dnes, kdy převažuje obrana individuálních práv.“ důvěřujeme, když se Rodina se zakládá na manželství, které je první svátostí lidství, pokračoval papež František. vzdáváme něčeho ve „V manželství se člověk plně, bezvýhradně a nezištně vydává, aby sdílel dary anebo se prospěch naší rodiny. jich vzdával v důvěře v Boží prozřetelnost. Této zkušenosti se mohou dnešní mladí lidé Pomáhej nám, ať je naučit od svých rodičů a prarodičů. Je to zakoušení víry v Boha, vzájemné důvěry, hluboké u nás doma dostatek svobody a svatosti. Svatost předpokládá, že člověk vydává sám sebe v každodenní věrvěrnosti, trpělivosti, nosti a oběti.“ otevřenosti životu V manželství nechybí problémy, dodal papež František. Je nutné mladé manžele vybídnout, a úcty ke stáří. aby nikdy neskončili den bez usmíření. „Usmířením, které nastává po hádce, nepochoBuď při rodinách, pení, skryté žárlivosti nebo i hříchu, se obnovuje svátost manželství. Usmíření rodině které prožívají obtíže dodává jednotu. Je třeba to mladým lidem říci. Cesta manželství není jednoduchá, ale je a z mnoha důvodů trpí, velmi krásná. “… „Když zpovídám mladého muže nebo ženu, kteří žijí v manželství, nebo buď oporou rodinám když se řeč dostane na děti, vždy se zeptám: Kolik máte dětí? Odpovídají mi a asi čekají, že v krizi a k rozvedeným další otázka bude směřovat někam jinam. Ale já vždy položím druhou otázku: Řekněte mi, manželům. Pomoz paní, pane, hrajete si se svými dětmi? Prosím, Otče?, reagují. Ptám se, jestli svým dětem i nám ať jsme všem věnujete čas a jestli si s nimi hrajete…Víte, odpovídají mi muži, když ráno vycházím z těmto lidem nablízku domu, ještě spí, a když se večer vrátím, už jsou v posteli… Je ale velmi důležité, aby tatína můžeme svědčit sobě kové a maminky s dětmi „ztráceli čas“, aby si s nimi hráli.“ … Skutečně křesťanské rodiny i jim o evangeliu lze rozpoznat podle věrnosti, trpělivosti, otevřenosti životu a úcty ke stáří… Tajemstvím rodiny a její kráse, toho všeho je Ježíšova přítomnost v rodině. Předkládejme tedy všem lidem - v úctě, avšak která má svůj zdroj s odvahou – krásu manželství a rodiny, kterou ozařuje evangelium. Přistupujme proto v Kristu. pozorně a s láskou k rodinám, které prožívají obtíže a z mnoha důvodů trpí, k rodinám v krizi a k rozvedeným manželům. Všem těmto lidem chceme být nablízku a hlásat jim toto evangelium rodiny a její krásy. Z textů pro spol. manželů, zpracované CPRŽ Olomouc, vybrala a požehnané dny přeje Hana Školoudová Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 3, Březen 2013 Strana 13

Výkaz zisků a ztrát farností v Kč NÁKLADY Spotřebované nákupy celkem z toho energie Opravy a udržování Mzdové náklady Ostatní náklady z toho příspěvek na diecézi Poskytnuté příspěvky a odeslané sbírky z toho seminář charita misie Haléř sv. Petra Svatá zem církevní školství křesťanská média VÝNOSY Tržby za vlastní výkony a nájemné Ostatní výnosy z toho sbírky Dary a sbírky k odeslání z toho dary Provozní dotace

Přerov 1.789.198,943.399,435.168,519.699,57.620,96.117,65.000,172.363,-

Předmostí 470.368,112.821,97.983,278.693,8.000,17.748,14.000,53.106,-

Tovačov 421.790,297.954,216.366,76.178,0,18.050,12.000,29.608,-

Ve farnosti Přerov proběhla v roce 2013 velká rekonstrukce bočního křídla budovy fary v celkové hodnotě půl milionu korun, drobné opravy varhan, výměníkové stanice, a také byl renovován kněžský hrob v Přerově. Ve farnosti Předmostí byly zrekon19.929,5.205,6.472,struovány sochy sv. Cyrila a Metoděje 29.229,6.891,4.331,v celkové hodnotě 255.000 Kč, dále 27.946,4.274,10.393,opraven kněžský hrob za 23.245 Kč 20.376,4.821,7.412,a další drobné opravy. 4.165,1.064,0,Ve farnosti Tovačov proběhla výmě21.221,3.688,0,na dveří ze zadní části budovy fary 23.497,6.163,0,verandy v hodnotě 31.847 Kč a byla 1.722.566,466.869,421.132,opravena střecha kostela po vichřici 200.032,8.970,44.051,za 21.175 Kč. Dále byla pořízena re959.425,160.843,206.473,plika sochy Madony za 25.000 Kč 955.933,159.936,206.435,a zakoupen křovinořez za 15.000 Kč. 563.109,69.056,170.608,Koncem roku byla dokončena rekon416.746,36.950,142.000,strukce verandy na faře za 129.672 Kč. Jelikož bude částečně hrazena 0,228.000,0,z dotace, její vyúčtování se objeví až VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ - 66.632,- 3.499,- 658,v nákladech roku 2014. Přehled hospodaření minulého roku Výše uvedenou tabulku s poznámkami připravila děkanátní účetní. Jen doplním, že přestože obě přerovské farnosti skončily se záporným výsledkem hospodaření, tak vzhledem k celkovému ročnímu obratu jsou to částky malé. Jak jsem psal již dříve, tak vzhledem k akcím, které jsme loni realizovali, tak dopadl minulý rok po finanční stránce dobře a všem farníkům za jejich štědrost ve sbírkách a darech ještě jednou děkuji. Pán Bůh zaplať. P. Pavel Hofírek Pondělí 31.3. Úterý 1.4. Středa 2.4. Čtvrtek 3.4. Pátek 4.4. Sobota 5.4.

Pondělí 7.4. Středa 9.4. Čtvrtek 10.4. Pátek 11.4. Sobota 12.4.

Strana 14

18:45 16:00 15:30 18:30 15:00 17:30 19:00 8:00 9:00 9:00 17:30 16:00 17:30 18:45 16:00 17:00 8:45 17:30 19:30 16:00 8:30

Předmostí, fara Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, kostel Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus

Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Modlitby za Charitu Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „B“ Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Víkend pro matku a dceru, viz str. 10 Ranní mše svatá Setkání františkánského společenství Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Začátek přípravy rodičů na křty dětí Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Rodičovská skupina CPR, viz str. 10 Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Velikonoční svatá zpověď 16:00 – 18:00 Velikonoční svatá zpověď 8:30 – 11:00 Děkanátní setkání mládeže Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 3, Březen 2014

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Denně se modlit – ale jak?

Klemens Tilmann

Každý z nás se někdy potýkal, nebo potýká s těžkostmi při modlitbě. Nevíme, co říct, pokud se chceme modlit vlastními slovy, jsme rychle u konce. Užijme pro modlitbu jiného výrazu – rozmluva s Bohem, nebo setkání s Bohem. Někdy celá nesnáz spočívá právě v tom, že naše modlitba není žádným setkáním. Mluvíme, ale my sami v tom mluvení nejsme. A z druhé strany: my často vůbec nemluvíme ke skutečnému Bohu. Přesněji mluvíme s ním, ale ne tak, jak jej skutečně známe. Neuvědomujeme si, koho oslovujeme. Nevěnujeme mu patřičnou pozornost. Nemáme živě v mysli plnost krásy, vznešenosti a svatosti, lásky a starostlivosti, náročnosti a moci, pravdivosti a spravedlnosti a milostiplné slitovnosti, kterou nám Otec projevil skrze Ježíše, našeho Pána. Naše Já se nesetkává s oním Ty. Abychom se s Bohem mohli setkat, nezačínejme s modlitbou hned. Je třeba uvažovat o tom, co chci teď dělat. Usebrat se. Autor nabízí několik způsobů, jak se připravit k modlitbě, uvědomit si Boží přítomnost, skutečnost. Upozorňuje také na vnější těžkosti, které mohou vycházet z toho, že žijeme například v podmínkách, kde nemáme tolik soukromí, nebo ve víře v nepřátelském prostředí. Vždy je třeba hledat nějakou možnost. Modlitba je nenahraditelná. Autor se také věnuje problému tzv. slepé modlitby. Připadá nám, že se nám nedaří oslovit Boha. Nejraději bychom s modlitbou přestali do doby, až se nám začne dařit. Nebo hledáme příčiny, co jsme Bohu udělali, že se nám vzdálil. Blízkost Boha je ovšem nezávislá na našich pocitech. Nebo také můžeme vyhledávat své vlastní potěšení, sebe sama a ne Boha. Náš pocit a naše modlitba není totéž. Klemens Tilmann doporučuje v takových chvílích důvěřovat v Boží blízkost. „Mysli na slunné dny Boží blízkosti, které jsi prožil. Teď jsou mraky mezi tebou a sluncem, mezi tebou a Bohem. Ale slunce je nezaměnitelně na svém místě, září nad mrakem a víš, že i tobě opět zazáří. Věř, čekej, důvěřuj, ano usmívej se k Bohu vzhůru…“ Dále se věnuje modlitbě rozhodování, kdy chceme jednat podle Boží vůle. Zajímavá a podnětná je i kapitola o zpytování svědomí podle Nového zákona. Knihu vydala Matice Cyrilometodějská. Přeji hezké čtení a užitek z přečteného v modlitbě. Jaroslav Branžovský

 Postní almužna .

 Pozdrav ze semináře .

Milí farníci, bratři a sestry, v období postní doby se můžete opět zapojit se do akce „Postní almužny“. Je to výraz našeho odhodlání měnit sami sebe tím, že pomáháme druhým. Nenahrazuje dar, který dáváme pravidelně při bohoslužbách na potřeby církve. Skládací schránku jste si mohli vzít (na Popeleční středu či 1. neděli postní) v kostele. Bude sloužit k připomenutí tohoto našeho úsilí během postní doby. Svou „almužnu“ pak do ní vkládejte po zralé úvaze a zhodnocení každého dne, nakolik budete ve svém postním snažení úspěšní (je možné se zříct nebo alespoň třeba omezit kouření, alkohol, kávu, sladkosti, zábavu, televizi, internet, luxus nebo jinou spotřebu, která není pro život nezbytně nutná… a ušetříte tak peníze. U dětí je možné a vhodné, aby kromě toho, co si odřeknou ze svých peněz, přidat do schránky ještě například lístek se svou prosbou za konkrétní nemocné, chudé atp.). Na Květnou neděli, můžete schránky přinést do kostela na mši svatou. V postní době roku 2013 se v přerovském děkanátu vybralo 42 069 Kč. Tato částka se vrátila zpět do Oblastní charity Přerov, jejímž prostřednictvím byla přerozdělena mezi potřebné, a to ve spolupráci s panem děkanem a kněžími přerovského děkanátu. Snažíme se, aby tato částka pomáhala ve farnostech, odkud se vybrala. Z této částky byla proto poskytnuta pomoc 1 rodině s dětmi z farnosti Vlkoš, 1 rodině s dětmi z farnosti Troubky a 1 rodině s dětmi z farnosti Domaželice. Část výtěžku byla zaslána na zahraniční humanitární pomoc Pakistánu po zemětřesení. Chceme touto cestou poděkovat vám všem, kteří jste se do této postní aktivity zapojili. Věříme, že Postní almužna i v tomto roce přinese mnoho dobrého, jak pro ty, kteří se jí budou účastnit, tak pro ty, kterým pomůže ať již přímo nebo prostřednictvím charitního díla. Za Oblastní charitu Přerov

Milí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. Po lednovém zkouškovém období nás čekalo zasloužené volno, kdy jsme jeli domů na celý týden. Nový semestr jsme započali jak jinak, než duchovní obnovou, kterou vedl P. Cetkovský, karmelitán z Hejčína. Rekolektor si položil otázku: Jak se z obyčejného kluka stane dobrý kněz? a toto téma nás provázelo během přednášek. Nejprve jsme se zamýšleli nad dobou, kdy mladý člověk rozlišuje své povolání a co všechno ho při volbě životního stavu ovlivňuje. Pak jsme prošli dobu seminární formace, až jsme se nakonec zaobírali různými problémy kněží, jak jim předejít a jak je řešit. Velmi cenou úvahu měl otec Cetkovský o tom, jak prožívat duchovní cvičení. Přednášky jsou jen menší částí programu. Sebelepší rekolektor a sebepřipravenější přednášky nezajistí přínosnost rekolekce. O plodech rozhoduje totiž především osobní otevřenost vůči Božímu působení a modlitba, při které předkládáme Pánu vše, co nám leží na srdci. K této vnitřní usebranosti a zklidnění nám slouží silencium, posvátné mlčení. Toto mlčení neznamená jen, že nemluvíme, ale také, že se na dobu rekolekce zříkáme všech podnětů, které nás rozrušují a dovedou přehlušit Boží hlas. Proto také během duchovních cvičení, které v semináři máme jednou měsíčně od pátku do nedělního rána, máme vypnutý počítač, televizi, někteří vypínají i mobil. Také se po tuto dobu neučíme, nesportujeme, ani nechodíme do města. Všechnu naši pozornost směřujeme k Bohu a chceme být vnímaví pro Jeho oslovení. To je samozřejmě ideál, který se nám lépe či hůře daří naplňovat. Z vlastní zkušenosti mohu každému vřele doporučit, aby si vyzkoušel absolvovat buď jen krátkou 1-2 denní rekolekci, nebo i týdenní exercicie. Pokud člověk najde čas a odvahu, aby se na nějakou dobu odtrhl od víru tohoto světa, a dá prostor pouze Bohu, pevně věřím, že se mu tato snaha vyplatí a dobře prožité duchovní cvičení přinese plody stonásobné. Měsíc březen je dobou, kdy se podávají přihlášky do semináře. Prosím Vás o modlitbu především za ty, kteří v sobě poznávají povolání ke kněžství, aby měli odvahu přijmout Boží nabídku a vydat se na tuto krásnou, ale nelehkou cestu. Zdraví Jenda Berka

Eva Tkadlecová


Strana 15

Sob

n

Společné modlitby Křížové cesty v postní době jsou v Přerově v neděli v 14:30 v kostele na Šířavě a v pátek v 17:15 v kostele sv. Vavřince. Křížové cesty v Předmostí jsou v neděli v 14:30 a v pondělí v 17:15.

Sobota 8.3. Neděle 9.3. Pondělí 10.3. Středa 12.3. Čtvrtek 13.3.

Pátek 14.3. Neděle 16.3. Pondělí 17.3. Úterý 18.3. Středa 19.3. Čtvrtek 20.3.

Sobota 22.3. Pondělí 24.3. Úterý 25.3. Středa 26.3. Čtvrtek 27.3.

Neděle 30.3.

9:00 9:00 9:45 14:30 17:30 18:45 16:00 18:00 8:45 17:00 17:30 19:30 17:40 19:30

Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Předmostí, kostel Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Brodek u Přerova Stará Ves 14:30 Přerov, Šířava 19:30 Centrum Sonus 16:00 Fara v Přerově 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus Slavnost svatého Josefa 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 7:55 Přerov, nádraží 9:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:00 Předmostí, fara Slavnost Zvěstování Páně 9:00 8:45 17:30 19:00 19:30 9:45 16:30 19:30

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Jednodenní postní duchovní obnova Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Křížová cesta Paula Claudela, viz str. 3 Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Katecheze pro dospělé Modlitby matek Postních 24 hodin pro ženy, viz str. 10 Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Víkendová duchovní obnova, viz str. 3 Ekumenická modlitba Křížové cesty Příprava mládeže na biřmování Setkání seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Přednáška Křesťanské akademie Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Úklid kostela, skupina „C“ Setkání františkánského společenství Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Děkanátní výlet mládeže, viz str. 9 Akce pro ministranty Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí v předvečer v pondělí v 18:00 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Přednáška Centra pro rodinu, viz str. 10 Příprava mládeže na biřmování pokračování na straně 14

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka dubnového čísla je 26. března 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents