Časopis Předmět, který dnes zakoupíme téměř

1

Č

asopis… Předmět, který dnes zakoupíme téměř ve všech obchodech. Školní časopis… Předmět, který na každé škole k dostání není. A na naší snad bude – i na jejích webových stránkách. To ale spočívá na několika pilířích: tím prvním je ochota vedení školy jej podpořit. Ta je. Tím druhým je ochota některých studentů jej tvořit, vydávat. Ta existuje také: skupina, která vám časopis předkládá, jsou pracovití, vnímaví, nadšení, ochotní a určitě tvůrčí lidé. Ale i když se budou snažit, jak nejlépe budou moci (při tvorbě prvního čísla pro vás tomu tak bylo), sami to nezvládnou. Proč? Protože jednak se vše sami učí – a tak jim promiňte nějaké ty prohřešky – a jednak potřebují vás. Vymysleli titulní stránky, rubriky (o kterých asi tuší, že by vás mohly bavit a zajímat), grafiku… (jsou limitováni různými skutečnostmi), napsali články. A čekají. Čekají na ten třetí pilíř: vaše připomínky, pochvaly, kritiky, práce, podněty… (samozřejmě v tónu a ve stylu lidí, kteří nepřekračují hranice slušné a přínosné diskuse). Prostě: čekají na

vaši spolupráci. Rádi by ostatním představili vás, kteří píšete, „počítačujete“, fotografujete, tančíte, fyzikálně či chemicky „pokoušíte“, hrajete na nástroje, zpíváte, sportujete, „socháte“… prostě máte nám všem co říci a můžete nás obohatit o kousek sebe. Každý z vás je někým takovým. A to se týká nejen studentů. Ani vám, kolegové, nejsou dveře přivřeny. Naopak. Myslím si, že pokud se objeví i vaše příspěvky, všichni budeme jen rádi. Názory a tvorba studentů, jejich učitelů a zaměstnanců školy na jednom prostoru… Lákavá představa. Proto: sledujte VÁŠ časopis, čtvrtletní Doutnák AD, ve kterém doutnají myšlenky, témata… Protože je tvořen právě pro vás – a doufáme, že bude tvořen i s vámi. Schránka na chodbě (1. patro) vedle ateliéru má hlad. Stejně tak náš mail dgcasopis @seznam.cz vás očekává. Hezké dny s časopisem, který alespoň trošku zaujme. Marie Lulková

Časopis Doutnák vydává DG a SOŠE Kralupy n/Vlt e-mail: [email protected] šéfredaktor: Karolína Křtěnová redakce: Martin Brys František Hánl Kateřina Horová Filip Janouch Nikola Ortová Andrea Procházková Michal Řehák Hana Sytařová grafika: Lucie Dinterová foto: Martin Brys korektura: Lucie Musilová název časopisu: Samuel Špaček poradce: Marie Lulková tisk: Rapy spol. s r. o. náklad: 50 výtisků stran: 24 číslo: 1/2013 vyšlo 11. 2. 2013

Velké poděkování patří našemu sponzorovi:

EDITORIAL

SLOVO ŘEDITELE

Přišlo vám do ruky první číslo našeho Doutnáku. Proč vlastně Doutnák? (Lístek s návrhem názvu jsme nalezli v naší schránce a zalíbil se nám - autorem je Samuel Špaček.) Jsme školní časopis a my jsme redakce, která do této školy patří stejně jako vy. Chodíme sem každý den, vysedáváme v učebnách, při stejných předmětech usínáme a naopak jsme aktivní a řešíme stejné problémy. Doutnák, protože vytváříme doutnající témata a chceme, abyste se zapojili i vy, naši čtenáři, do doutnajících diskuzí a třeba něco změnili. Začínali jsme s pocity, že chceme vytvořit něco nového, něco jen pro vás a o vás, studentech naší školy. A přejeme si, aby se každý z vás, i kdyby to mělo být jen svým názorem, zapojil do dění téhle školy třeba právě prostřednictvím našeho časopisu. Před vydáním těchto čtyřiadvaceti stránek, které právě držíte v ruce, předcházelo několik schůzek redakce, několik předělání celého čísla a několik dost hlasitých diskuzí. Teď je to tady a my jen netrpělivě čekáme na vaše zpětné ohlasy. Na prvním čísle jsme si chtěli dát záležet, aby vás co nejvíce oslovilo. Ohlížíme se v něm za uplynulým půlrokem, a proto máme jako hlavní téma Vánoce, které si určitě rádi připomenete. Objevují se tu jak články a rubriky stálé, které budou v každém čísle, tak i přechodné, které patří jen do určité části roku. Ale to už si prohlídněte na dalších stránkách sami. Nakonec bych si přála, abyste tomuto časopisu dali šanci, aby se z něj stala další tradice naší školy - a hlavně: abyste se zapojili vy - všichni. Já v to budu věřit a budu se těšit na další číslo, které společně „spácháme“. Karolína Křtěnová šéfredaktorka

Ať doutná…AD Doutnák… Dostal jsem prima úkol: napsat přání do kolébky. V té kolébce je nový školní časopis, kterému bych přál ze všeho nejvíc - až odkope své peřinky - aby ho všichni studenti, učitelé a zaměstnanci nazývali „náš školní časopis“. Aby se na něj těšili, četli ho, a budou–li mít chuť a neodolatelnou touhu se k něčemu vyslovit, aby do něj napsali. Proč má mít dobrá škola časopis? Z mnoha důvodů. Časopis může být pojítkem celé školní komunity. Může být platformou různých stanovisek a názorů – může pomoci řešit problémy, nebo je alespoň vyjasňovat (zároveň podporuje kuráž, neboť nepěstuje na rozdíl od internetu - anonymy). Dobrý školní časopis inspiruje - jsou to otevřené dveře k další kreativitě. Takové periodikum může dát prostor mnoha talentům. Když vynechám ty píšící, tak třeba kreslířům, grafikům, organizátorům. Přeju redakci mnoho vytrvalosti, trpělivosti a radosti při výchově svého děťátka. Ono vám vaši péči vrátí. Třeba tím, že se mnohé naučíte. Posláním doutnáku je vyvolat výbuch. Tak ať se to tomu Vašemu ADéčku podaří, milá redakce. Aby to byla exploze, která se přemění v trvalý hřejivý oheň.

Představení redakce 4-5 Michalovy střípky

6 7-8

Tvorba studentů

9-12

Téma: Vánoce

13-16 +Fejeton

18-21 všeho druhu

Rozhovor

Aktuální dění

17 Jaroslav Kaněra

Hist. okénko, recenze

Sport

ředitel

Absolventi

Parlament

22 Vášnivá politická schůze

Maturitní plesy

2

Andrej Plecháček

Zábava

23 Křížovka

3

PŘEDSTAVENÍ REDAKCE Hanka

Karolína

Jmenuji se Hana Sytařová, jsem studentkou sexty a v našem školním časopise mám na starosti rozhovory. Mezi mé koníčky patří cyklistika, divadla, plesy, ostatní kulturní akce a moji přátelé. Na rozdíl od mých kolegů a většiny spolužáků ještě nevím, čím bych se chtěla jednou v životě zabývat. Ale tvorba školního časopisu mi přišla jako velmi zajímavý nápad a třeba právě to mi pomůže v rozhodování.

Jmenuji se Karolína Křtěnová, jsem studentkou třetího ročníku gymnázia a v redakci mám funkci šéfredaktorky. Posledních několik let mě nejvíce naplňuje tanec – street dance. Ten také poslední tři roky učím i děti. Přála bych si studovat obor žurnalistiky, nejraději na Karlově univerzitě. Budu dělat vše proto, abych se tam dostala, a proto jsem také součástí tohoto časopisu. Chci tady získat užitečnou praxi v psaní, organizování a dalších redaktorských činnostech.

Martin Jsem studentem sexty. Rád píšu surrealistické básně, čapkovské povídky i vaculíkovské fejetony. Věnuji se pořizování fotek na staré fotoaparáty, hře na kytaru a na trumpetu. Docházím na Literárně dramatický kroužek. Jsem realizátorem Filmového klubu. Od práce ve školním časopisu si slibuji prohloubení svých znalostí na poli žurnalistickém a lepší vizitku pro přijetí na vysokou školu. Doufám, že se vám mé fotky a fejetony budou líbit. Lidé... čtěte.

Kačka

Jméno: Kateřina Horová Třída: 5.G Rubrika: Absolventi Mezi mé koníčky patří krasobruslení, florbal a psaní. V budoucnu bych se ráda věnovala novinařině. Jsem ráda, že se můžu podílet na tvorbě časopisu, protože nasbírám cenné zkušenosti a praxi v oboru, kterému bych se chtěla věnovat.

Nikola

Lucka

Jméno: Nikola Ortová Třída: 2.A Rubrika: svátky – rozhovory, tvorba studentů Koníčky: psaní povídek, tancování, turistika, sledování filmů a čtení knih Plány do budoucna: studování na vysoké škole – nejspíš Právnické fakultě UK Proč školní časopis: vymezila jsem si tak, už konečně, čas na psaní. Navíc na tvorbě školního časopisu jsem se podílela již na základce, tak jsem to chtěla zkusit i na střední škole.

Jmenuji se Lucka Musilová a prvním rokem chodím na čtyřleté gymnázium. Ve školním časopise zastávám post korektorky. Mezi mé zájmy patří volejbal, psaní povídek, kreslení a hraní na kytaru. V budoucnu bych ráda studovala žurnalistiku, i proto jsem se rozhodla pro práci ve školní redakci. Bude to pro mě veliká zkušenost, která se mi jednou určitě bude hodit.

Fanda Zdravíčko, jmenuji se František Hánl a mám tu čest být studentem sexty Dvořákova gymnázia. V redakci našeho časopisu jsem zaměstnán jako redaktor, jenž má na starosti veškeré politické dění naší školy. Mezi mé koníčky patří florbal, házená, šachy a jiné vrcholové sporty, mou prioritou je samozřejmě studium a příprava na další ročníky strávené na DG, v budoucnu bych rád studoval na FF UK. Slib čtenářům: Pro tento časopis udělám maximum, pokud se ovšem nebudu muset věnovat studiu.

Jsem studentem čtvrtého ročníku SOŠE. V budoucnu uvažuji o studiu na VŠE. Mezi mé zájmy patří šerm, historie, čtení a wargaming. Do projektu školního časopisu jsem se přihlásil, protože mi to přišlo jako dobrý nápad. S ohledem na mé koníčky jsem se rozhodl pro rubriku recenzí (zde vás vždy budou čekat dvě knihy - z toho jedna kánonová, v prvním čísle se našlo místo zatím jen pro jednu) a pro historické okénko.

Filip

Lussy

Jsem studentkou druhého ročníku obchodní akademie a starám se o grafickou stránku našeho časopisu. Svůj volný čas trávím kresbou, malbou, prací v bitmapových programech a portrétní fotografií. Ve spojitosti s autorskou tvorbou vystupuji pod přezdívkou Lussy Vitt. V budoucnu bych ráda studovala Vysokou školu polygrafickou a mým velkým snem je založení ateliéru.

Andrea Ahoj všichni! Jmenuji se Andrea Procházková a chodím do sexty. Jsem editorkou tohoto časopisu a pravidelně zde najdete mou rubriku o aktuálním dění. S holkami z gymplu hrajeme basket, což zabírá většinu mého volného času, a nevedeme si vůbec špatně :). Ráda bych se po maturitě dostala na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Do školního časopisu jsem se zapojila kvůli tomu, abych získala nějaké zkušenosti se psaním a v budoucnu to třeba i využila.

4

Michal

Jmenuju se Filip Janouch a letos jsem začal na Dvořákově gymnáziu svou 6. studijní sezonu, jakožto student 6.G. V redakci školního časopisu zaujímám post sportovního redaktora, jelikož sport je mým hlavním zájmem. Sportu - který je mým primárním – florbalu, se věnuji už 5 let a na konci minulé sezony jsem přešel také do pozice trenéra mládežnických kategorií kralupského klubu. V budoucnu bych rád studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, nebo na Fakultě sociálních věd a publicistiky tamtéž. Čtenářům školního časopisu bych rád přiblížil nejen florbalovou DG ligu, kterou organizuji, ale i ostatní úspěšné sportovce z řad studentů, kteří často bývají skryti pod pláštěm anonymity školních chodeb, ačkoliv dosáhli ceněných sportovních úspěchů.

5

MICHALOVY STŘÍPKY

Recenze

SPORT

Rozhovor

P

rvní číslo školního časopisu se nese v obecné rovině. I proto bude hlavní článek ve sportovní sekci poněkud obecnější. Hlavní článek přináší rozhovor se zakladatelem velmi populární školní florbalové soutěže, DG ligy, Danielem Knoppem. V rozhovoru se dozvíte, co ho vedlo k založení soutěže, jaká je její historie. V rozhovoru jsme se dotkli také otázky kralupského florbalového týmu, který je s DG ligou spjat větším poutem, než jste si mohli myslet.

J. R. R. Tolkien - Pán prstenů

V

padesátých letech 20. století přišli autoři se scifi. Náznaky takové tvorby nejsou ale nové a objevovaly se už před válkou. Tolkien nalil novou vodu na mlýn a stvořil nový druh literatury, který se nejen ujal, ale vykvetl do neuvěřitelné podoby. Řeč je samozřejmě o fantasy literatuře plné magie, různých ras a tajemna. Už knihou Hobit zvedl vlnu zájmu, což vůbec nečekal. Po

deseti letech psaní se na pultech objevil Pán prstenů rozdělený na 3 díly. Z Kraje se vydává Frodo Pytlík v doprovodu svých přátel nejdříve do Roklinky za Elrondem Půlelfem a poté do Mordoru. V této zemi zla má zničit magický prsten, se kterým je spjat život Saurona, pomocníka Morgotha Bauglira. Spolu s dalšími postavami utvoří Společenstvo prstenu a prochází přes celou Středozem.

Kniha je psána na tehdejší dobu novátorským stylem plným přirovnání. Gradací děje dosahuje pocitu stísněnosti a temna, které stoupá poté, co Frodo opustí bezstarostný Kraj. Kniha se skvěle čte a některé postavy prochází vnitřním vývojem. Děj nakonec vrcholí očekávanou pointou, která epilogu neubírá na čtivosti.

syn Džabog byl bohem Slunce a měl se, tak jako každý rok, narodit. Stromy byly spjaty s Vánoci už od dob Slovanů, kdy hospodáři chodili do lesa zatnout sekeru tak, aby směřovala na východ. První zmínky o stromu uvnitř domu jsou z Brémské kroniky v roce 1570. První stromy byly v cechovních domech. Nejprve byly zdobeny stromky v Německu a v německy mluvících zemích. Církvi se to nelíbilo, protože to prý bylo pohanské - a měla pravdu. Germáni tak uctívali Wotana. Do českého prostředí se tato tradice dostávala jen velmi pomalu - do českých domácností pronikala až začátkem 19. století. Strom se nejprve věšel špičkou dolů ze stropu, později byl stavěn na zem. U nás nemá vánoční stromek dlouhou tradici. Poprvé jej pro

své přátele nazdobil ve svém libeňském zámečku v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Nový zvyk se však začal prosazovat až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Stromy na náměstích měst dnes nejsou ničím neobvyklým. U nás byl první Strom republiky postaven na brněnském náměstí Svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. S přáteli nalezl v zimě, v roce 1919, v bílovickém lese prochladlé děvčátko. Zážitek ho zasáhl natolik, že se o Vánocích v roce 1924 v Brně pyšnil jeho přičiněním strom, pod kterým uspořádal sbírku na pomoc opuštěným dětem. Michal Řehák

Historické okénko

K

aždý ví, že na Vánoce strojíme stromeček, dárky nosí ježíšek a rozbalujeme je 24. prosince. Vždycky tomu tak ale nebylo. Podobně - jako další křesťanské svátky - i Vánoce byly vystavěny na pohanských tradicích, a proto se církvi dařilo lépe asimilovat pohany. Původní tradice sahá až do starověkého Řecka, odkud ji převzali Římané. Svátek se jmenoval Saturnálie, a jak už název napovídá, jednalo se o oslavu boha Saturna. Byly to slavnosti trvající až pět dní, které spíše připomínaly oslavy boha Dionýsa. Barbarské kmeny mívaly ve stejné době oslavu slunovratu. Během něj lidé zapalovali velké ohně, přes které skákali a celou noc kolem nich bděli, protože věřili, že to je magická noc, a oheň, jakožto atribut Svaroga, boha ohně, je ochrání. Svarogův

6

Na začátek jednoduchá otázka: jak a kdy ses dostal k florbalu? Můj úplně první kontakt s florbalem proběhl ještě na základní škole v Odolené Vodě. To bylo asi tak ve třetí, nebo čtvrté třídě. Tehdy jeden z učitelů dostal darem sadu hokejek a míčků. Nastudoval pravidla a začal velmi pozvolna začleňovat florbal do hodin tělocviku. Moje první hra skončila oteklým kotníkem a omluvenkou z tělocviku na 2 týdny, jelikož jedna ze spolužaček místo míčku trefila můj kotník. Poté jsem se s florbalem setkával až na gymnáziu, kdy byl občas součástí tělesné výchovy. Pan profesor Veselý tehdy také pořádal předvánoční turnaj pro všechny třídy. Aktivněji jsem se do florbalu zapojil, když jsme s kamarády začínali dávat dohromady DG ligu.

protože bez těch lidí by to nešlo. Během několika ročníků se nám podařilo zorganizovat nejen jednu soutěž na škole, ale dokonce tři (1. DG liga, 2. DG liga a dívčí DG liga). To je dle mého názoru důkazem, že se nám v té době dařilo nacházet více a více nadšenců a šiřitelů.

Při letech strávených v DG lize ses jistě setkal s mnoha skvělými. Vybaví se ti někdo z historie DG ligy, kdo by se věnoval florbalu stále, reprezentoval nebo reprezentuje kralupské FBC? V současném FBC Kralupy nastupuje několik lidí, kteří začínali v DG lize. Pokud bych však měl jmenovat někoho, kdo tehdy patřil mezi jedny z nejlepších u nás na škole, tak jsou to Petr Vrchota a Vojta Pohl, kteří hráli tehdy v týmu Skeletonů. Ale samozřejmě, že zde byli další velmi talentovaní hráči, kteří ukázali Co tě vedlo k myšlence a posléze i realizaci založit své kvality v pozdějších dobách. na Dvořákově gymnáziu a SOŠE školní florbalovou Dvořákovo gymnázium a SOŠE bylo slušnou základnou soutěž? pro kralupský florbalový klub. Myslíš, že tato teze Myšlenka florbalové soutěže nepřišla vůbec náhodou. stále platí? Panem profesorem Márou byl florbal začleňován Gymnázium plnilo tuto funkci hlavně v počátcích do hodin tělocviku napříč všemi třídami. Jezdilo se kralupského FBC. Když jsme se rozhodli s Jirkou také na meziškolní turnaje. Jinými slovy popularita Cimlerem založit v Kralupech florbalový tým, měli florbalu u nás ve škole neustále rostla a objevovala jsme na to jen několik dní, abychom nemuseli čekat se touha měřit síly s jinými hráči a týmy (třídami). na další sezónu. Museli jsme rychle sehnat peníze a Další důležitou věcí bylo, že jsem v té době hrál hráče. Mezi prvními oslovenými byli lidi, se kterými také AHL v Kralupech. Když jsem viděl, že je možné jsme soupeřili a setkávali se během zápasů DG ligy. organizovat hokejbalovou soutěž mezi dospělými, řekl jsem si, že něco podobného půjde i mezi studenty. Pro kralupskou florbalovou veřejnost symbolizuješ Navíc jsme měli veškeré potřebné zázemí a vybavení. nejen zakladatele DG ligy, ale i další aktivity spojené Nebylo potřeba ani moc peněz. Stačilo sehnat pár s florbalem (funkci rozhodčího, trenéra,…). Jak bys spolehlivých a zapálených lidí, vybrat peníze na pohár zhodnotil momentální situaci kralupského florbalu? a medaile a mohlo se začít. Nevím, jestli pro kralupskou florbalovou veřejnost něco symbolizuju, ale pokud ano, doufám, že jen to Považoval bys svou osobu a vzniklé týmy DG ligy za pozitivní. jakési „průkopníky a šiřitele“ florbalu v Kralupech? Současnou situaci kralupského florbalu vidím velmi Svým způsobem by se dalo říct, že ano, ale určitě dobře s pozitivním výhledem. Naše základna se stále bych chtěl vyzdvihnout v tvém dotazu slovo „týmy“, rozrůstá a aktivity se rozšiřují. Každý však ví, že nic

7

netrvá věčně, a tak musíme být připraveni i na ty horší a temnější časy. Naším strašákem a inspirací může být kralupský hokejbal, se kterým máme velmi podobný vývoj. Proto je potřeba poučit se z chyb a být na krizi připraveni. V následujících letech je potřeba vychovávat naše pokračovatele, aby jednou byli schopni a ochotni převzít pomyslné žezlo. Co pro Tebe momentálně znamená, když se řekne slovo „florbal“? V současné době pro mne florbal znamená „touhu jít si zahrát“. V minulých letech jsem si několikrát a opakovaně zranil obě kolena. I přes několik podstoupených operací si florbal už nikdy závodně nezahraju. Než jsem si „zahrál“ svůj poslední ligový zápas, což bylo v prosinci 2010, znamenal pro mne florbal radost a odreagování. Slovo zahrál naschvál dávám do uvozovek, protože jsem ze svého posledního utkání odehrál necelé jedno střídání. Máš nějaké florbalové přání, nějakou metu, které bys chtěl dosáhnout? Jelikož florbal už hrát nemůžu, není mé přání, abych

něčeho herně ve florbalu dosáhl, aktuální. Spíše bych úspěchy přál někomu ze svých svěřenců. Největší radost by byla vidět jednou někoho z mlaďochů hrát jednu z nejvyšších florbalových lig u nás. V současné době u nás trénuje několik mladých talentů a mám tip na jednoho, kterému by se to mohlo podařit a kterému bych to hodně přál. Ale nepředbíhejme, má před sebou ještě spoustu práce a dřiny. Jinak bych si samozřejmě přál, aby kralupský florbal existoval ještě dlouhou dobu, abych se za několik desítek let přijel podívat do Kralup na modrožluté borce. Co bys popřál DG lize a vůbec celému studentskému florbalu na DG a SOŠE do budoucna? Popřál bych určitě mnoho dalších odehraných sezón, mnoho nadšení, minimum úrazů a hlavně, aby si lidi chodili stále zahrát hlavně pro radost. Díky moc za rozhovor! Pro více informací o DG lize navštivte www. dgliga2012-13.blogspot.cz nebo navštivte facebookovou stránku www.facebook.com/dvorakgy. liga

Kralupské juniorské basketbalistky v lize drží 2. místo

K

ralupské juniorky, z nichž je většina studentkami Dvořákova gymnázia nebo Obchodní akademie, drží v juniorské lize skvělé druhé místo s bilancí 10 výher a jen dvou porážek. V posledním domácím utkání v roce 2012 přivítaly na své palubovce soupeře z Prahy, celek Aritmy. Výšková převaha byla na straně celku hostů, kdežto převaha herní se držela kralupského týmu. V průběhu celého zápasu si za podpory tribun svěřenkyně trenérky Moravcové udržovaly drobný náskok nad svým soupeřem. Poslední tři minuty přinesly nevídaný závěr – dívky z Aritmy několikabodovou šňůrou

zápas vyrovnaly a začínaly mít navrch. Obě trenérské postavy na obou střídačkách zbytek zápasu emotivně prožívaly, nebyla nouze o zvýšený hlas pro podporu, nebo naopak pokárání svěřenkyň. Poslední minuta by se dala nazvat doslova „taktickými šachy“ trenérů. Diváci viděli několik oddechových časů. Vyrovnané skóre 63:63 již zvalo oba týmy do prodloužení, avšak díky útoku v poslední vteřině a úspěšnému koši domácí Procházkové k tomu nedošlo. Domácí tým vyhrál nejtěsnějším rozdílem, o jediný koš, poměrem 65:63. Gratulujeme!

Studentský ples 7.G

N

ezapomenutelný páteční večer proběhl 30. 11. 2012 v kulturním domě Vltava, kde se uskutečnil studentský ples a první ples DG vůbec. Septima si vybrala taneční a velmi zajímavé téma Rebelové a celý večer se odehrával v tomto duchu. Bohatá tombola, krásná výzdoba a velká návštěvnost tvořila úžasnou atmosféru.

AKTUÁLNÍ DĚNÍ

Maturitní plesy

Byli jsme svědky předtančení na písničky z muzikálu Rebelové, kde si zahrála roli policistky třídní septimy, paní profesorka Popová. Na půlnoční představení publikum reagovalo velmi bouřlivě a nadšeně, a jak předtančení, tak i půlnoční představení muselo být zopakováno. Profesorský sbor, studenti i rodiče si tento večer užili se vším všudy!

Maturitní ples 8.G

Vánoční florbalový turnaj vyhrál tým 4. B. a 1. A.

21.

prosinec byl nejen den, na který Mayové předpověděli konec světa, ale byl to také poslední školní den roku 2012. Konec světa neohrozil ani celoškolní besídku plnou pěveckých výkonů studentů, ani vánoční florbalový turnaj v hale na Cukrovaru. 9 přihlášených týmů bylo rozděleno do tří skupin po třech, ve skupině se hrálo systémem každý s každým. Turnaj zpestřil svou účastí tým absolventů Dvořákova gymnázia a SOŠE, který mohl být „černým koněm“ turnaje. Favorité byli jasně známí, v každé skupině figuroval jeden – byl to tým 4. B a 1.A ve skupině A,

8

následně tým tříd 3.A a 3.B ve skupině B a konečně ve skupině C figuroval legendární tým FBC Teachers. Favorité plnili svou roli příkladně a všichni postoupili ze svých skupin z prvních míst. V následné tříčlenné skupině svedly týmy souboj o umístění na „bedně“. Na bronzový stupínek vystoupil tým profesorů, legendární FBC Teachers tedy „obhájili“ 3. místo z loňského turnaje. Druhé místo obsadil tým třetích ročníků 3. A a 3. B. Na zlatém stupínku pro tento rok stanulo družstvo tříd 4. B a 1. A. Vítězům a všem umístěným patří obrovská gratulace! Filip Janouch

M

aturitní ples osmiletého gymnázia se uskutečnil v pátek 14. 12. 2012. Proběhla zde velkolepá show na téma Mexiko. Maturitní řeč a poděkování profesorům pronesli Martin Tetiva a Jana Šimonová. Maturanti si nacvičili nástup na písničku z nové „Bondovky“ Skyfall. Na začátku předtančení jsme mohli vidět kytarové duo, které na obecenstvo velmi zapůsobilo a

vytvořilo „mexickou“ atmosféru. Zeleno-růžové sukně, sombrera, tequilla a ostatní typické věci pro toto téma večer jen nastartovaly. Za nápadem a realizací půlnočního překvapení se skrývala Anna Vondráčková, která svou roli velmi dobře zvládla. Bylo vidět, že studenti 8. G si to vážně užívali - včetně ostatních studentů a rodičů.

9

Maturitní ples 4.B

Dále se stalo:

STUDENTSKÉ VOLBY U NÁS NA ŠKOLE - Suverénní vítězství strany TOP 09 a Vladimír Franze jako prezidenta. ŠKOLNÍ KOLO PIŠKVOREK - Tomáš Mikulů, Martin Gecašek aneb vítězové ze 7. G.

M

aturitní ples obchodní akademie proběhl 11. ledna v KaSS Vltava. Každý maturant dostal při šerpování „Oscara“ za schopnost, která se u něho, či ní projevila ve čtyřech studijních letech. Absence předtančení, na které byly maturitní plesy z DG a SOŠE zvyklé, bylo nahrazeno barmanskou show. Zde vystoupil bývalý student čtyřletého gymnázia Michal Novák, který vítězí v nejvyšších soutěžích tohoto typu.

Půlnoční překvapení se nám zdálo velmi vtipné a hlavně originální. Mohli jsme vidět velmi zajímavé kreace a zábavné kousky, zvláště od skupinky pěti chlapců z tohoto ročníku. Celý večer provázela skupina GLOBUS BAND, která úžasnou atmosféru večera ještě více ošperkovala. Maturanti a maturantky působili velmi spokojeným dojmem - bylo vidět, že tento večer je jen jejich.

Studentské či maturitní plesy jsou důležitou součástí školního dění. Někteří se těší na nacvičování, předtančení nebo půlnočka, druzí na pobavení se s přáteli a tanec. Letošní plesová sezóna DG byla velmi povedená. Z letošních plesů se nedá vybrat nejlepší, každá třída se na něj pečlivě připravovala a chtěla mít vše bezchybné. Nakonec: nezáleží na názoru publika, ale jde o to, aby samotní maturanti nebo studenti septimy si plesy užili „jaksepatří“ – jsou jejich!

10

eVIM ANEB PROČ BYCHOM SI NEVYJELI DO TERÉNU - Druhé a třetí ročníky z gymnázia se snažily využít své znalosti a dovednosti získané v hodinách biologie, chemie a fyziky. INFORMATICKÝ BOBR - Ulovit bobříka se podařilo nejlépe Radovanovi Kneblíkovi, Vendelínovi Brázdovi, Petru Chmelovi, Janu Kotrčovi a Vojtovi Růžkovi. MIKULÁŠ - Jak každoročně mučit studenty. DRÁŽĎANY - Prohlédnutí vánočních trhů a nasávání vánoční atmosféry!!! KONEC SVĚTA - Že by se Mayové zmýlili? LYŽAŘSKÉ KURZY - Ranní rozcvičky jsou a budou vždycky zábava…

Maturitní ples 4.A

R

čení, že v pátek je bláznů svátek, nám potvrdila maturitní třída čtyřletého gymnázia, která 25. 1. 2013 uspořádala svůj maturitní ples. Originální nástup - doprovázený nafukovacími balónky, které při vyvolání jména maturanta či maturantky vzlétly do ovzduší - zahájil tento úžasný večer. Maturanti předvedli předtančení ve svěracích kazajkách jako členové nemocničního zařízení MUDr. Chocholouška… Okolo jedenácté hodiny proběhlo vystoupení borců BMX z Kralup nad Vltavou – MISTRŮ

ČR. Během půlnočního představení jsme mohli sledovat video, které natočili studenti 4.A na písničku „Gangnam style“ a dále jsme viděli mnoho zajímavých kostýmů a scének na oblíbené písničky. Tento večer se dá hodnotit jako velmi povedený. Osobně si myslím, že na to DG a SOŠE dlouho nezapomene! Andrea Procházková

Rozhovor Studentský ples - Monika Vajnerová, 7.G Váš studentský ples měl ve svém podtitulu téma „Rebelové“. Bylo těžké téma vybrat? Celkem ano, protože jistá pánská část třídy pořád trvala na svém originálním tématu “Ovoce a zelenina” (směje se) - a to i potom, co se odhlasovali Rebelové.

Bylo zařizování hodně náročné? Kdy jste začali s přípravami? Jestli můžu mezi první přípravy počítat i zamluvení prostor v KaSSu, tak rok předem, ale se vším ostatním se začalo až tak 2 - 3 měsíce před plesem. Organizace plesu byla práce spíše jednotlivce nebo Hodně diváků překvapilo skvělé taneční vystoupení většiny třídy? vaší třídní profesorky, jak dlouho ona nacvičovala Spíš vybraných jedinců. (opět smích) populární “gangnam style” tanec? Stejně jako my, ale naše paní profesorka je skvělá Co bylo největším problémem? tanečnice, takže úspěch byl zaručen! (přemýšlí) Při organizaci - tak určitě už právě výběr tématu, ale největší stres nám působil asi časový Věnovala se někdy tanci nebo má jen talent? skluz, ve kterém jsme byli, co se týče nacvičování Obojí. Ona profesionálně tancovala za mlada, ale víc předtančení a půlnočního přestavení. V průběhu o tom nevím. plesu se snad žádný problém nevyskytl, jen možná to úvodní slovo (dle mého názoru) mohli zvukaři trochu Jak jsi ty sama byla nakonec spokojená s vaším lépe ozvučit. plesem? Spokojená jsem byla úplně maximálně, myslím, že na Po škole se roznesla taková informace, že vám to, že to byl studenťák, přišlo fakt dost lidí, vystoupení pan ředitel oznámil, že studentský ples nakonec jsme zvládli a dokonce i opakovali, kapela hrála skvěle nemusíte vůbec pořádat. Jak to bylo? a lidi vypadali, že se baví. Něco takového jsem také slyšela. Myslím, že to prohlásil, když jsme ho byli požádat o to, aby nás v Já můžu jen souhlasit. Děkuju, že jsi poskytla rozhovor pátek, v den našeho plesu, uvolnil alespoň z části do úplně prvního čísla našeho studentského časopisu. Hanka Sytařová výuky, abychom tento čas mohli věnovat přípravě. Nakonec nám ho ale poskytli naši velmi shovívaví učitelé. Myslíš si, že zkušenost přípravy studentského plesu využijete příští rok při plánování vašeho maturitního plesu? Určitě se bude velmi hodit, tentokrát už budeme vědět, že začít musíme dřív, protože toho zařizování bude mnohem víc.

11

Studentský ples - p. Eva Popová

J

ak byste zhodnotila váš studentský ples? Určitě byl úspěšný. Septimáni přípravě věnovali hodně volného času a myslím, že se jim vše vydařilo a všichni jsme se mohli celý večer dobře bavit. Musím přiznat, že nejenom mě překvapil váš skvělý taneční výkon. A pak jsem se dozvěděla, že jste dříve profesionálně tancovala. Jak jste se k tomu dostala? (Kdy jste s tím začala?) Celkem normálně – ve druháku na gymnáziu jsem chodila do tanečních, tam jsem potkala tanečního partnera, se kterým jsem absolvovala další kurzy („pokračovačky“ a „speciálky“). Tehdy jsme se zúčastnili soutěže tanečních párů, kde jsme si vytancovali kategorii „E“. K vyšším kategoriím jsem se neprotancovala, takže není pravda, že jsem tancovala závodně nebo profesionálně. To by vyžadovalo tvrdý trénink a dobrého tanečního partnera. Já jsem si zvolila tancování jako zábavu, jako koníčka. Na jaké úrovni jste vlastně tancovala? V tancování jsem pokračovala v tanečním klubu, kde jsme se věnovali předtančení ve formacích. Dvakrát týdně trénink, možnost pobavit se s ostatními členy klubu, z nichž mnozí se stali velmi blízkými přáteli,

12

vystoupení na školních i firemních plesech. Jakému druhu tance jste se věnovala? Každý rok se nacvičuje nové předtančení: buď latinu, nebo standard – je potřeba zvládnout vše tak, aby celkový dojem z vystoupení byl pěkný. Jaký je váš nejoblíbenější tanec? Cha-cha a jive. Co považujete za váš největší úspěch? Pokud se myslí úspěch v soutěžích, tak se náš taneční klub stal vloni mistry Prahy, účastníme se také celostátní soutěže v Chrudimi. Za úspěch v tancování považuji i 4 vlastní choreografie – jedna vyhrála na soutěži studentských předtančení a další 2 byly pro maturanty – studenty našeho gymnázia. Věnujete se tanci ještě dnes? K tancování jsem se vrátila asi před třemi lety. Většina členů klubu už má také děti, a tak to občas na tréninku vypadá jako v mateřské školce. Vystoupení je méně než bývalo, takže tohoto mého „koníčka“ zatím zvládám a užívám si ho. Hanka Sytařová

H

TÉMA: Vánoce

lavní téma prvního čísla školního časopisu jsou Vánoce, a tak jsme se vám rozhodli nastínit, jak Vánoce slaví někteří studenti naší školy, jejichž rodiče či příbuzní pochází z ciziny. Stejné otázky jsem pak také položila mnou vybraným profesorům, abyste mohli porovnat, jaký pohled mají na Vánoce studenti a jaký profesoři. A na závěr jsem pro vás přichystala rozhovor s naším novým profesorem, panem Tomasem Strongem, který pochází z Ameriky. Odpovědi na otázky jsou opravdu různorodé, takže se máte na co těšit. Kdy jste přestali věřit na Ježíška? Jak jste přišli na to, že neexistuje? Asi někdy v 5. nebo 6. třídě. Ani nevím. Čím jsem byla starší a měla víc rozumu, tak jsem na něho přestala věřit a možná také proto, že rodiče tolik neznali české tradice spojené s Vánocemi. Do Thi Dieu Huyen 4.A - Vietnam Kdy přesně jsem přestala věřit na Ježíška, si nepamatuji, ale myslím, že to bylo někdy při nástupu do první třídy. A protože si nepamatuji, kdy přesně to bylo, tak ani nevím, jak jsem přišla na to, že neexistuje. Když nad tím tak přemýšlím, tak mi to nejspíš nikdo konkrétní neřekl, takže kousek té víry ve mě pořád zůstává. (Zvlášť teď, když se blíží Vánoce :-)) p. Lucie Janderová Přestal jsem na něj věřit asi kolem deseti nebo jedenácti, mimochodem věřil jsem na Ježíška, Santu Clause a na Mrazíka (Дед Мороз). Zjistil jsem to asi úplně individuálním způsobem, chtěl jsem jim úplně sám napsat dopis, tak jsem hledal na internetu jejich adresy. A na všech stránkách jsem zjistil, že jsou to jen fiktivní postavy. Když jsem se zeptal rodičů, tak mi to jen potvrdili. Ale poprosili mě, abych na ně pořád věřil a nepověděl to sourozencům. Artur Masalyga 2.A - Ukrajina Cože?? On neexistuje?? A kdo teda dává ty dárky? Já odmítám věřit, že neexistuje! p. Radek Jícha Jaké vánoční zvyky doma dodržujete? Držíte nebo drželi jste půst na Štědrý den? Žádné nedodržujeme. Jen zdobíme stromeček pro mladší sourozence a pečeme cukroví. Vánoce u nás nejsou tolik důležité, spíše slavíme Nový rok podle lunárního kalendáře. Do Thi Dieu Huyen 4.A V předvánoční době zapalujeme svíčky na adventním věnci, doma mám ve váze barborku (ta mi už několik let po sobě krásně vykvetla, ovšem v mém případě to nějak nefunguje… ale kde takovou věc reklamovat? :-)), pečeme cukroví, letos se těším na lití olova. Půst jsem nikdy nedržela, protože odolat všem těm dobrotám je podle mě nemožné. Existuje vůbec někdo, kdo to dokáže? p. Lucie Janderová Nejsme naštěstí pověrčivá rodina, takže žádné zvyky nedodržujeme. Kdo by také vydržel do večeře o hladu. Za to mi to zlaté prasátko nestojí. :) Lena Bernetsyan 4.B - Arménie V našich svátcích nejsou vánoce 24. prosince, ale 6. ledna - ale slavíme i ty v prosinci. Je to pro dodržení kulturní rovnováhy a taky pro nejmladší v naší rodině, aby nepřišli o něco, co mají ostatní. Hlavním zvykem je asi to, že mladší

nosí tak zvanou večeři (která se skládá z velkého koláče) dospělým, za to dostávají děti dárky, které přinesl Mrazík. Artur Masalyga 2.A Celkem poctivě se snažím (a i se mi to daří :)) se vždy co nejvíc přejíst. Půst bych asi držet měl, ale radši jsem to nikdy nezkusil. Zní to děsivě! p. Radek Jícha Jaký byl nejhezčí vánoční dárek, který jste kdy dostali a co si přejete pod stromeček letos?

Vzpomínám si, že velikou radost mi udělal walkman (mladší generace nechť si vygooglí, co bylo vánočním hitem před x lety). Letos nemám žádné konkrétní přání, co bych si přála najít pod stromečkem. A kdybych vyjmenovala přání abstraktní, tak by to znělo jako klišé. p. Lucie Janderová To je těžké, vybrat nejhezčí dárek, na Vánoce jakákoliv maličkost potěší. Ale samozřejmě, že největší radost mám z teplých ponožek, které mě budou celou zimu hřát. Kdo by z nich taky neměl radost. :) Letos jsem si přála mír na celém světě, tak ať se Ježíšek snaží. :) Lena Bernetsyan 4.B Nejhezčí dárek jsou rozzářené oči mých dětí. Zní to sice kýčovitě, ale pro mě je doopravdy nejdůležitější rodinná vánoční pohoda. p. Renáta Nováková Můj nejhezčí dárek asi byla velká stavebnice lega. Na tu dobu, bylo mi kolem osmi, to byla ta největší ze všech. Letos ani nevím, moc jsem o tom nepřemýšlel, dalo mi víc zabrat vymyslet dárek pro rodinu - než pro sebe. Tohle znamená být dospělý, starat se víc o ostatní (než o sebe). Artur Masalyga 2.A Krásných dárků byla spousta a neumím a ani nechci vybírat jeden nebo dva „nejhezčí“. To prostě nejde. A letos jsou jasným favoritem skialpy – když už nejdu na plánovanou operaci kolena, tak jsem se rozhodl, že si tu nohu odrovnám totálně! p. Radek Jícha Jaké jídlo rozhodně nesmí chybět na vaší štědrovečerní tabuli? Doma nevaříme tradiční českou štědrovečerní tabuli, protože u nás nikdo neumí vařit česká jídla. Většinou uděláme jarní závitky, polévku, nějaké maso, zeleninu a rýži. Do Thi Dieu Huyen 4.A

13

Na štědrovečerní tabuli nesmí v naší rodině chybět česká klasika - smažený kapr s bramborovým salátem. Tahle klasika se nikdy nemění. A pro ty, co nemusí kapra, děláme ještě krůtí řízky. Večeři připravují rodiče a je samozřejmé, že jediný správný recept na bramborový salát je ten náš rodinný. p. Lucie Janderová Už jsme si zvykli na tradiční českou večeři, tedy sushi, smažené brouky, šneky a k pití - co jiného než tequillu. Lena Bernetsyan 4.B Bude to asi Ku´tá. Je to taková směs pšenice, máku a ovsa vařená v mléce. Hraje roli hlavního předkrmu: jestli nesníš alespoň lžičku, tak ti nikdo nedá jídlo. Je to to nejhlavnější, protože bez toho se nenajíš. Jinak bramborový salát a kapra moc neuznáváme, proto losos zastupuje řady rybích pokrmů. Hlavně máme hodně jídla z masa hovězího a vepřového. Artur Masalyga 2.A Rozhodně rybí polévka, salát nemusím. p. Radek Jícha Co máte na Vánocích nejraději a co naopak rádi nemáte? Nejraději na Vánocích mám jejich atmosféru – konečně se zastaví všechen ten předvánoční spěch, najednou jsou všichni doma (pokud zrovna nemá táta odpolední směnu a nemáme nadílku už v poledne), všechno venku utichne a čas jako by se zastavil. Já se na Vánoce vždycky moc těším, takže to, co by mi je mohlo zkazit, moc nevnímám nebo nedělám. Takže neprožívám předvánoční úklid nebo šílenství v obchodech. Svátky jsou takové, jaké si je uděláme, a já je chci prožít v klidu s lidmi, které mám ráda. p. Lucie Janderová No na Vánocích se mi líbí všechno a ještě jsem nezjistil, co se mi na nich nelíbí. Artur Masalyga 2.A Vánoce mám velice ráda. Všichni se více usmívají, jsou na sebe hodní a tráví více času se svou rodinou. Nemám co vytknout. Lucie Pham 3.G - Vietnam Rybí polévku a volno, které můžu strávit na horách. Nechci, aby to vypadalo jako klišé, ale nemám rád Vánoce tak, jak to bohužel prožívá většina lidí (alespoň podle toho co vidím a vnímám) – zběsilost jak v uklízení, tak i v nakupování, pečení cukroví (hlavně abychom měli víc druhů než Maruna odnaproti) a vlastně všude. Ideální Vánoce jsou podle mě

14

takové, kdy si rodina udělá pohodový večer, posedí u stromečku a následné volno pak stráví někde na chalupě na horách. Přes den si zalyžovat (ať už běžky nebo sjezdovky), večer pak svařák v teple u kamen s kamarády. p. Radek Jícha Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a cukroví podávané o Vánocích a film s vánoční tématikou? Oblíbené jídlo nemám, z cukroví mám nejraději linecké a vanilkové rohlíčky. Filmy s vánoční tématikou tolik nesleduji, ale někdy se na ně podívám. Do Thi Dieu Huyen 4.A Moje nejoblíbenější vánoční jídlo je kapr a bramborový salát, protože nikdy se u nás doma na Vánoce nepodávalo nic jiného a neumím si představit, že by se to někdy změnilo. A z cukroví mám nejraději vanilkové rohlíčky, kokosky, nugátové špičky, vosí hnízda, pracny, laskonky, linecké, ořechy, išelské dortíčky... :-) O Vánocích mám samozřejmě nejraději české pohádky – Tři oříšky pro Popelku, Hrátky s čertem nebo S čerty nejsou žerty. p. Lucie Janderová Jako každý rok si nedokážu představit svátky bez filmu Sám doma. Cukroví nepečeme, ale i to kupované není přece tak špatné. :) Lena Bernetsyan 4.B Takže nejoblíbenější cukroví, co mi nejvíc chutná, je linecké, no možná i včelí hnízda. A nejoblíbenějším filmem bude samozřejmě Mrazík a Grinch. Artur Masalyga 2.A Pohádka Tři oříšky pro Popelku. Nejoblíbenější jídlo je bramborový salát a kapr. p. Renáta Nováková Nejraději mám krabí polévku (canh cua) a cukroví z lineckého těsta. Každoročně se společně koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Lucie Pham 3.G Jídlo jsem už zmínil dvakrát, na cukroví moc nejsem, ale když už - tak vosí hnízda, vanilkové rohlíčky, ořechy s takovou tou žlutou náplní (nevím, co to je :)). A film s vánoční tématikou? S vánoční tématikou si vybavuju akorát Simpsony, jak jim shořel stromeček. Nicméně během Vánoc si rozhodně nenechám ujít Císařova pekaře - Pekařova císaře nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku. p. Radek Jícha

Rozhovor s panem profesorem Strongem. How did you celebrate Christmas in America and in China? What were the biggest differences between American and Chinese Christmas? What tradition did you try or find good in China or anywhere else abroad? I did not celebrate Christmas in China. Actually I usually had to teach on Christmas day. But one Christmas evening some students at my school who I had never met saw me walking on the campus and ran up to me and gave me some lite candles and wished me a merry Christmas. Some other foreigners in China would get together for the holiday but my feeling was “when in China do as the Chinese do”. So I celebrated Chinese holidays, the big one being the Chinese New Year. The Chinese do acknowledge Christmas but have turned it into an excuse to shop for gifts. The government wants the people to spend more money so it encourages Christmas and all of the stores are well decorated. China has many festivals. The moon festival in the fall and the New Year usually in late January or early February. These are celebrated by virtually all the people and no matter where they are all the Chinese must be home for the New Year. They are much more family orientated than Americans. Their culture is based on family connections because the government

over the centuries was not to be trusted. Family and friends therefore are more important. How are you going to celebrate Christmas this year? Are you going to fly at Christmas to your family in America? Here in Czech Republic I do not intend to celebrate Christmas. When I go home in February I will celebrate. When did you stop to believe in Santa Claus? How did you find out that Santa Claus doesn’t exist? My brother who is 2 years older than I told me that there was no Santa. I was about 7 years old. What do you like best about Christmas and what you don’t like? Christmas is for children and the joy I enjoy comes from the children. What I don’t like is the over commercialization that has taken place. There is too much emphasis on gifts. What is your favorite Christmas meal, sweets and Christmas movie? My favorite meal at Christmas is goose with all the dressings and some good wine and family and friends. “A Christmas Story” is my favorite Christmas movie and “It’s a Wonderful Life” is a close second. Nikola Ortová

Vánoční trhy

D

ne 6. 12. 2012 se uskutečnily vánoční trhy, které probíhaly současně se dnem otevřených dveří. Díky této události školu zaplnila vánoční atmosféra, která po celé odpoledne a podvečer trvala. Stánky s občerstvením či nápaditými vánočními dárky a poklidná atmosféra doprovázely studenty i

rodiče, kteří přišli navštívit naši školu. Zde si mohli vyzkoušet, jaké nové přijímací testy si pro ně DG a SOŠE v dubnu přichystá, a tak se zároveň připravit na jejich absolvování. Andrea Procházková

15

ABSOLVENTI

Fejeton

N

ejen v naší metropoli, největším městě české republiky, ale i ve městech relativně malých se začaly v posledních měsících a letech množit četné spolky pohrdající konzumní podstatou vánočních dní. Není to špatnou myšlenkou - v takovýchto spolcích dochází k oprašování starých tradic a zásad vánočních svátků. Já sám jsem byl toho názoru, že členství člověka v takovémto spolku mu může jen prospět. Na internetu jsem brouzdal dlouhé hodiny a našel jsem bezpočet spolků, které mají svou filiálku i v našem městě. Nejvíce mne zaujal spolek zvaný „Vánoce – svátek komuny a pevných tradic“. Na štít si tento spolek dával pevné dodržování tradic vánočních, jakož i společenského veselí. Přihlásil jsem se a složil vstupní poplatek pět set korun. Na prvním sezení jsem byl trochu zklamán, neboť v mé věkové kategorii se zde nacházel jen můj bývalý spolužák Josef, který už vyzkoušel snad všechna náboženství počínaje buddhismem, konče nyní křesťanstvím. Dále zde bylo mnoho důchodců a jeden jehovista neurčitého věku, který se debat a nacvičování svátečních procedur nikterak nezúčastňoval, protože za prvé nechtěl přijít do pekla a za druhé se byl prý jen podívat, jak to chodí u konkurence. Ono sdružení mi na první pohled přišlo celkem mírumilovné a nenáročné, ale později jsem začal nabývat dojmů opačných. Potom, co byl jehovista vyloučen, protože odmítal plnit domácí úkoly po prvním fiasku, kdy odlévaným olovem přiotrávil svou rodinu a byl si tak jistý, že jde opravdu o ďábelský výmysl, jsem svůj názor změnil. Po této čistce byla atmosféra zcela napjatá. Každý se bál o své místo ve spolku a nikdo si nemohl být ničím jistý. Například jednou na mne jeden velice

16

radikální penzista „napráskal“, že jsem nedržel půst a dal si v hostinci „ U poctivého“ poctivou klobásu a tři dvanáctky. Byl jsem za tuto neloajalitu pokárán konciliem a byla mi uložena důtka. Jak se blížil Štědrý den, tím více zapálených seniorů obcházelo v čase poledním ulicemi a nahlíželo do kuchyní a jídelen ostatních členů, aby dohlédlo na správné dodržování půstu. Pár dní před Štědrým dnem jsme obdrželi seznam doporučených dárků. Protože jsem měl dárky již koupené, neřídil jsem se jím. Na Štědrý den bylo velice důkladně prozkoumáváno, zdali má každý ze členů volné místo u stolu pro nečekaného hosta tak, že k nám byli přepadově vysíláni špehové, kteří se snažili vetřít ke štědrovečerní tabuli. Nejen že nám jeden takovýto bodrý pozorovatel snědl skoro všechen salát, ale byl uražen, že pro něj nemáme nachystané dárky. Musel jsem se tak vzdát krásné a hřejivé vlněné šály v jeho prospěch. Jediným štěstím bylo, že si přinesl své vlastní skořápky, jedině tak předešel nedozírnému faux paux. Když byl po neúspěšném rozkrojení jablka na odchodu - prý že si potřebuje ještě sepsat poslední vůli - stihl ještě dohlédnout na to, aby moje pětiletá dcera řádně hodila pantoflem, a pak jen popřál hezké svátky a svědomitého ženicha. Dvacátého pátého mi přišlo mailem vyhodnocení našeho provedení svátečního života. Byl jsem ohodnocen kladně, a tak jsem vzal celou rodinu na pořádný oběd, aby se nám trochu zmírnila podváha z onoho čtyřtýdenního půstu. Myslím si, že tento typ prožití Vánoc je příhodný tak jednou, dvakrát za život. Radši se budu držet osvědčeného konzumu. Martin Brys

Jaroslav Kaněra

J

aroslav Kaněra odmaturoval na osmiletém gymnáziu v roce 2012. Na gymnázium šel, jak sám říká, protože ho na školu přihlásili rodiče a v jeho věku pro něj byla nejatraktivnější vidina ta, že bude mít školu 30 metrů před domem. Během studia chodil do Dramatického klubu profesorky Vrzáčkové, účastnil se dění ve školním klubu DoGa, který například zařídil klubovnu. Jako již

Pamatuješ si důvod, proč jsi šel studovat na gymnázium? …Myslím, že osmileté gymnázium je skvělý typ školy. Strávit osm let v jednom kolektivu může někomu připadat stereotypní, ale my jsme se nikdy nenudili. Utvořily se mezi námi opravdu silné vazby, a když se teď dívám na fotky z tercie, vidím, jak jsme vyrostli... A prožili tolik společného! Ta doba 11-19 let mi připadá úžasná a jsem rád, že jsem ji mohl strávit na naší škole a s těmi skvělými lidmi! Vůbec to nebylo tak, že bych nepoznal nikoho jiného, nebo že bychom se nudili.

starší student se podílel na dvou divadelních hrách, které většina z nás viděla v kralupském divadle. Jako další školní kroužek navštěvoval Čajový klub pana profesora Voláka. „Člověk se tam mohl trochu uvolnit po náročném studiu, popovídat si a dozvědět se něco nejen o čaji. Ta odpoledne v klubovně mi opravdu chybí.“

Využíváš schopnosti a znalosti získané na gymnáziu na vysoké škole? V umění komunikace a jednání s lidmi je naše škola opravdu dobrá. Takové to zdravé prostředí, možnost popovídat si s učiteli, promlouvat k dění na škole, ale i obyčejná prezentace před třídou. To všechno pomáhá k tomu všeobecnému přehledu a schopnosti učit se a přemýšlet, která je potom důležitá v budoucím životě.

Najde se něco, co ti na gymplu chybělo? Teď když jsem začal chodit na vysokou školu, kde máme pořádný školní bufet, přiznám se, že ten mi na Pomohlo ti gymnázium v dalším studiu a v běžném gymplu chyběl. Opravdu dobrý nápad je prodávat tam lahve vodky (to fakt nekecám) a další alkohol. Zpětně životě? Pomohlo, je to až neuvěřitelné! V první řadě musím si uvědomuji, že něco takového mi na gymnáziu říct, že naše škola je opravdu kvalitní a úžasně připraví chybělo! Byla by to pak ještě větší párty! na studium na vysoké. První semestr na ČVUT jsme například v matematice dělali prakticky jen to, co Samozřejmě žertuji. Občas mi něco chybělo, ale jsme už na gymplu probrali v septimě! A podobné byly to celkem nepodstatné věci. Teď už si je ani nepamatuju. Hlavně moc doufám, že všichni studenti zprávy mám i od kolegů z humanitních oborů.rů. budou odcházet s tak příjemným pocitem ze studia Proč sis vybral ČVUT (České vysoké učení technické)? jako já! Kateřina Horová Mám rád techniku (Kolik měsíčně utratím za časopisy o autech? Ach…:)), baví mě různé stroje, Lego Technic a podobně. Taky mám rád matiku. ČVUT proto byla jasná volba. Rozhodoval jsem se mezi FSv (stavební fakulta), FS (strojní fakulta) a FD (dopravní fakulta), nakonec to vyhrála “strojárna”.

17

TVORBA STUDENTŮ

Fotografická soutěž

-všeho druhu

Rubrika tvorba studentů bude do školního časopisu zařazována pravidelně, proto vás prosím, abyste se nestyděli a svá díla posílali na e-mailovou adresu školního časopisu: [email protected]. Kdybyste měli ohledně rubriky jakékoli dotazy, tak nám napište na naši e-mailovou adresu, nebo kontaktujte přímo

Píseň života

mě – Nikolu Ortovou z třídy 2.A. Těšíme se na vaše příspěvky.

Kateřina Veselská

Oba příspěvky v tomto čísle jsou od Kláry Novákové ze třídy 2.B. Děkujeme.

Samota

Samoten byl a pln strachu, růženec milé v ruce měl. Tělo její obráceno v prachu, slavík smutnou svou píseň pěl.

Nad ztemnělým lesem proudí plno mraků. Každý kdo je vzhůru slyší vytí vlků.

Kostelní zvony v dálce slyšet, ve ztichlém lese vyje vlk. Na temné jezero začíná pršet, nebezpečný les na něj mrk.

Na kopci svítí světýlko osamělé. Stojí tam chaloupka, vypadá opuštěně.

Cestou sám jen s prázdným srdcem, bez pomoci je to těžký boj. Tíhou toho břemena zdrcen, můr nočních zdál se mu plný roj.

Ve světnici, výbavy prosté, sedí stařenka, ticho roste.

Rok minul první, druhý, třetí, kříž na hrobě milé trouchnivěl. Kněz nové své roucho světí, slavík pořád svou píseň pěl.

Na stole jediný pramínek světla. Poslední naděje, která vzlétla.

Z chlapce se stal muž, z muže stařec, roky plynuly dál a dál. Jediný kdo zůstal byl starý pařez, na kterém si chlapec s dívkou hrál.

Sedí tiše v komůrce, na své mládí vzpomíná. Na rodinu co zemřela, už zůstala jediná.

Eliška Zýková

Jediná, už sama je, z života moc nezbývá. Okovy a livreje, těžký život prožila. Mraky se stahují, slunce se probouzí ze snu. Svítí na její poslední cestu.

18

19

Fejetony

Já a cizinka a la „Pan Kaplan má stále třídu rád“

Přezouvací absurdum

N

yní jsem bez vzdělání, bez maturity, a tím pádem i bez práce a bez peněz. Když jsem totiž ještě chodil na gymnázium, tak byl uveden v platnost systém nových tvrdých trestů za prohřešky - za nepřezouvání se, netřídění odpadu, pozdní omlouvání, pozdní příchody atd. Nebyl jsem nikterak vzorným studentem, známky jsem měl průměrné, ale kázeňskými prohřešky jsem netrpěl. Od té doby bylo za každé přistižení při takovémto přestupku jedno zapsání do třídnice. Na zápisy do třídnice každý kašle, a tak jsem si vesele chodil po škole obutý a nedbal zápisů. Po prvním pololetí, kdy se situace s přestupky nikterak nezlepšila, začalo vedení vyžadovat větší důslednost od kantorů. Ti pak v pololetí druhém zapisovali každý přestupek. Já, protože jsem si zvykl na relativní beztrestnost, jsem i nadále chodil obutý. Jak se to tak stává, občas jsem i zaspal - no a zápisy se mi množily. Dokonce se začalo i vzájemně udávat, neboť si nikdo nebyl jistý svou bezúhonností - a tak radši udal spolužáka. Bohužel jsem byl natolik determinován realitou z mého rebelství, že jsem si neuvědomil, že za tři zápisy je napomenutí třídního učitele, za další tři je pak

třídní důtka, za další je ředitelská a tak to pokračuje. Nejvyšším trestem je pak to, že se konsilium kantorů usnese na podmínečném vyloučení studenta. Tento případ nastal dvanáctým zápisem. Když to rodičům oznámili na třídních schůzkách, málem vyletěli z kůže. Když jsem jim ale vysvětlil pravou podstatu věci, začali se smát. Od té doby jsem se počal přezouvat, tatínek mě chodil osobně budit a vše bylo v pořádku. Napsal jsem dopis vedení, který je při podmínečném vyloučení nutný, vedení jej akceptovalo a zaměřil jsem se na to, abych měl jistý požadovaný průměr. Jednoho dne se však všechno zvrtlo. Jeden hlupák z paralelní třídy mě napráskal, že jsem špatně vytřídil odpad. Ten člověk mě nesnáší, je to taková ta pošetilá bohem nepochopená nesnášenlivost, jako když se slon bojí myší. Byl z toho další zápis. Definitivní vyloučení. Zničený život. Samozřejmě, že jsem si ho pak našel a vysvětlil mu, jak se má slon k myši chovat, ale bylo mi to už k ničemu. Martin Brys

Estetický význam

V

stupuji - jako každý den - do sídla firmy, která má to štěstí mě zaměstnávat, a jsem ohromen. Vstupní halou se táhne nádherný červený koberec se zlatými střapci. Okamžitě vybíhám a po vzoru hollywoodských hvězd na něj skáču. V okamžiku výskoku jsem však zadržen sekretářkou. Slečna se tváří důležitě a říká: „Tam se nesmí “. Nezdržuji se zbytečnou diskuzí a - vyhýbaje se koberci - vyrážím za šéfem. Na cestě potkávám spousty kolegů a konzultuji s nimi problematiku. Vedoucí odborů podporují zákaz vstupu, zatímco podřízení proti němu hlasitě protestují, i když vědí, že jejich protesty nikoho nezajímají. Vyběhnutí schodů dodává mé tváři červený nádech, a tak po rozražení bossových dveří vypadám mírně nevrle, neberu to v potaz a pouštím se do diskuze: „K čemu je koberec, po kterém nelze chodit?“ ptám se. „Poslechněte, příští týden dorazí inspekce a my chceme, aby naše firma dostala nejvyšší hodnocení, kromě toho - pro

20

naše pracovníky má tento koberec pouze estetický význam,“ říká s nezaujatostí v hlase. Vzmůžu se jen na „aha“, neboť jsem zcela konsternován. „Máte další otázky?“ ozývá se z jeho úst. Nadechuji se k řeči, kterou jsem si během běhu přes překážky/schody promýšlel a nacvičoval: „Vážený pane jednateli, obraz, socha - či píseň jsou díla spojená s estetickým vnímáním člověka. Koberec, pokud to nevíte, je předmět s jasným a všeobecně známým účelem - a sice: být pošlapáván.“ Těmito slovy ukončuji diskuzi a odcházím ke koberci, který procházím středem. Na sekretářku křiknu pouze: „Ve své práci si budu dělat, co se mi zachce“. A svým slovům jsem dostál. Moje práce to byla ještě dvě hodiny. P.S. Tento příběh je pouze fikce, jakákoliv podobnost s vybavením a personálem naší školy je čistě náhodná. František Hánl

U

rčitě to znáte…jdete po Praze a kolem vás je tolik cizinců, že už ani neslyšíte slovo česky. Všude je hodně lidí s jinou mateřštinou, než je čeština. Říká se, že český jazyk je jeden z nejtěžších jazyků – ale dlouho jsem tomu nemohla uvěřit. Přestala jsem pochybovat až v době, kdy jsem neměla dost peněz na zaplacení nájmu a hledala novou spolubydlící. Nakonec se přihlásila jedna studentka z Číny, která chodila na stejnou vysokou školu jako já. Byla velmi milá a doufala jsem, že spolu budeme dobře vycházet. Po jejím příjezdu a ubytování jsem se rozhodla, že ji pozvu na něco k jídlu. Tak jsem v klidu pronesla: ,,Pojď, zaskočíme vedle do restaurace, bodl by hamburger a kola“. Li Shan na mě jen udiveně pohlédla a já si uvědomila, co jsem jí právě řekla. Dalších deset minut mi zabralo vysvětlování toho, že kola není jízdní kolo a že hamburger nemůže nikoho zranit. Po tomto malém nedorozumění jsme se vypravily s Li na první přednášku letošního semestru. Li si samozřejmě sedla ke mně. Profesor na dějiny umění si nás chystal prověřit úvodním testem. Při tomto oznámení slyšel samozřejmě jen otrávené povzdechnutí třídy. Když před písemkou popřejete cizince „zlom vaz“, řekněme, že si to cizinka nevezme osobně a vaše blahopřání přežije, i když vás to stojí další vysvětlování. Po této písemce následovala

hodina matematiky, kdy jeden student, který seděl za námi, pokřikoval na jiného studenta z přední lavice, jestli by po něm nehodil kružítko a pravoúhlý trojúhelník. V ten moment, kdy to řekl, se Li schovala pod lavici, aby ji náhodou netrefil. Snaha vysvětlit jí to byla k ničemu. Profesor nás chtěl „okouzlit“ svým humorem, a proto pronesl známou větu již ze základky: „Neposlouchejte kolenem a tohle si zapište za uši“. Doufat v to, že si tuto poznámku Li nezapíše lihovou fixou a nebude si večer hledat, jestli koleno je sluchový orgán, začali doufat i jiní studenty, které její ptaní rušilo. Po čtvrt hodině domlouvání a vysvětlování profesor hluk nevydržel a řekl, že nás dvou už má plné zuby. Li objasnila profesorovi, že zuby nemůžou být plné, a byla vyhozena ze třídy. Jakmile hodina skončila, vyšla jsem ze třídy ven a hledala Li. Seděla na lavičce před školou a četla si knihu o „Kostlivcích ve skříni“ a já doufala, že ji tento nechápavý výraz nevydrží moc dlouho. Když mě viděla, tvářila se velmi smutně a mně jí začalo být líto. Proto jsem k ní rychle promluvila slovy, která mě napadla jako první: „Kašli na to. Radši hejbni kostrou, v jídelně si dáme do nosu, a jestli nechceš, tak si trhni nohou“. Po dvou dnech se Li Shan odstěhovala na speciální školu pro cizince a já už ji nikdy nepotkala. Andrea Procházková

Zeman na Hradě

P

rezidentské volby už samy o sobě otřásly Českou republikou. Překvapivé druhé místo Karla Schwarzenberga a méně překvapivé první místo Miloše Zemana v prvním kole rozdělilo ČR na dva tábory. Vědělo se, že tato přímá volba bude velmi těsná a očekával se velký souboj. Miloš Zeman nakonec dne 26. 1. 2013 vyhrává druhé kolo voleb a 8. března by měl složit svůj prezidentský slib. Upřímně. Pokud jste alespoň trochu sledovali média, mohli jste si všimnout velké vlny nesouhlasu se zvolením právě zmíněného Miloše Zemana. Proč jsme dospěli k tomu, že se snažíme dohnat věci až po té, co se stanou? Ano, v těchto volbách došlo k velké účasti občanů České republiky, ale stále to nestačí. Co těch necelých 40 %, které nám zbývají? Změnilo by to volbu? Možná ne, možná ano. Ale má smysl stále se bouřit proti tomuto odhlasování? Česká republika by se měla smířit s tím, že na Pražském

hradě pobude Miloš Zeman. Pro situaci v zemi by to bylo nejvhodnější řešení, ať už jste či nejste odpůrci budoucího prezidenta. Samozřejmě, v dnešní době má v ČR prezident PŘEDEVŠÍM reprezentativní funkci, ale jeho názory by měly být moudré, jasné a inspirující. I když nemá velké pravomoci, několikrát za jeho prezidentské období uslyšíme novoroční projev a některé jeho myšlenky nebo činy ovlivní náš stát či pověst o České republice - jen vzpomeňte na „krádež“ propisky Václava Klause. Je tohle všechno schopen Miloš Zeman poctivě a důsledně splnit? To se možná dozvíme již v brzké době. Andrea Procházková

21

PARLAMENT

Křížovka s lehce školní tématikou

ZÁBAVA

Vášnivá politická schůze

M

yslím, že nebudu přehánět, když řeknu, let. Všichni zvolení zástupci tříd v ní diskutovali o celé že schůze parlamentu, která proběhla v řadě ožehavých témat, například o přezouvání či pátek 30.11. (dnes už loňského roku), byla placení příspěvků pro OPS. Více podrobností níže: jednou z nejvýznamnějších schůzí za posledních pár Výsledky diskuzí: 1. Bylo ustanoveno, že každý student se v tomto zimním počasí musí přezouvat, jelikož pokud tak nekoná: roznáší po škole sníh a bahno, a přidělává tak práci uklízečkám a paní školnici. S příchodem jarního počasí nebude již přezouvání povinností. 2. Zástupci tříd přišli s návrhem, že by studenti, kteří mají na škole sourozence, měli mít nárok na slevu z příspěvku, který činí 500 Kč. Pan ředitel označil tento návrh za rozumný a slíbil, že ho probere s předsedou OPS. 3. Klubovna, asi nejdůležitější téma pro studenty. Poté, co v ní minulý rok pracovala redakce Školních televizních novin, letos jen zeje prázdnotou a nikdo pořádně neví, co s ní bude.

1 2 3 5 6

4. V učebně 03 nefunguje wifi, tohoto problému se ihned iniciativně chopili sami studenti a přislíbili tento problém vyřešit. 5. Někteří učitelé neohlašovali výkonové písemné práce, což bylo studentům proti mysli, a tak se rozhodli probrat to s panem ředitelem. Minulý čas, který zde používám, je naprosto na místě, jelikož nyní je už vše v pořádku. Tím bych shrnul nejdůležitější body zasedání parlamentu. Závěrem bych rád poukázal na příkladnou aktivitu, stoprocentní docházku a konstruktivitu všech zástupců tříd, kteří jsou důkazem toho, že politika se dá dělat i jinak, než o tom čteme v seriózních či bulvárních novinách. František Hánl

Instituce parlamentu je na naší škole koloritem, který se v posledních letech konal neperiodicky, což je pro něj samotný veliká škoda. Přitom tahle forma jakéhosi studentského plebiscitu je velmi důležitá, neboť na jejím poli dochází k celoškolní diskuzi, která je potřebná, jelikož na škole není odhadem 500 stejných názorů! Sekundárním projevem je samozřejmě navázání vztahů s „kolegy debatéry a diskutéry“, které často mohou přerůst ve vřelá přátelství. A já jen doufám, že tenhle rok budeme moci jednou vnímat jakožto „Rok resuscitační, Rok znovuzavedení“ parlamentu a nejen parlamentu. Neboť již teď budou studenti svědky toho, jak okolo nich jako bájný Fénix z popela povstávají a probouzejí se k životu studentské aktivity mající svůj výsledek – a jednou z nich je právě studentský parlament. Filip Janouch

4 7

1. Studentská svatyně 2. Patron školy 3. Profesor se jménem ruských mafiánů 4. Kdy je nejvyšší čas začít studovat 5. Princezna školy 6. Důvod ke komisionálce z ČJ 7. Sídlo spravedlnosti

Kdo jsem? (Každá charakteristika = jedna osobnost.) Jsem český vojevůdce a stačila mi polovina brýlí. Když se bouřili občané, že nemají chleba, zeptala jsem se jich, proč nejedí koláče. Můj tým skončil druhý ve 2. sv. v. (2 odpovědi). Měl jsem problémy s patou. Zúčastnil jsem se jednoho nedorozumění v Sarajevu.

František Hánl

22

23

24