Časopis Klubu v 9, centra služeb pro podporu duševního zdraví
Pevnost Josefov 28. 5. 2014
Kontakty Bc. Ivana Ptáčková
[email protected]
777 756 410
Mgr. Dagmar Bílková
[email protected]
731 646 970
Mgr. Jana Strnadová
[email protected]
777 756 409
Mgr. Eliška Kopecká
[email protected]
731 646 773
Jana Vojkůvková
[email protected]
Úvodní slovo Dobrý den, vítáme Vás u čtení dalšího čísla KlubáKa. Tentokrát se dozvíte něco o akcích Klubu (Karneval, návštěva výstav, pobytová akce v okolí Hradecka), ale i o aktivitách klientů mimo Klub (Moje cesta do Paříže). Kromě čtení můžete aktivně vyzkoušet jednu z technik, které jsme se v Klubu věnovali. Nechybí ani povídky o radostech a starostech života. Názornou ukázku, jak se postavit starostem života, znázorňuje obrázek na straně 12. Příjemnou chvilku můžete strávit při předčítání poezie. Poslední stránky časopisu jsou věnované důležitým změnám, které se v Klubu v 9 v uplynulém období udály. Rádi bychom Vás také pozvali 9. 8. 2014 na nádvoří zámku rodiny Kinských. Během dopoledne zde budeme prezentovat naše zařízení a prodávat výrobky klientů v rámci tradičního žďárského festivalu – Horácký džbánek. Přejeme Vám krásné léto a dobrou náladu na každý den. Eliška – za pracovníky Klubu v 9 2
Maškarní ples v Klubu v 9 Sám už přesně nevím, kdo přišel na ten nápad uspořádat v našem klubu karneval. Tuším, že to byl Slávek, který při jednom sezení v dílně vyslovil tuto myšlenku. Všem se nápad mimořádně zalíbil a hned se to stalo tématem rozhovoru. Naplánoval se termín a hned se začalo debatovat o tom, jaké si připravíme pohoštění, jakou si kdo vyrobí masku a kdy. Na výrobu různých škrabošek a masek posloužily prostory v dílně a materiál, který je zde k dispozici. Každé pondělí a čtvrtek dopoledne máme volnou dílnu, a tak se výroba (většinou škrabošek) na čas stala hlavním tématem. A to už nastal kýžený den, kdy se měl karneval konat. Všechna děvčata přišla krásně ustrojena. Hudbu zajišťovali vedoucí a každý si mohl vybrat svou oblíbenou muziku. Dokonce se tancovalo i na dechovku. Když mě vedoucí Jana vyzvala: „Pojďte zkusit aspoň obkročáka“ důrazně jsem jí varoval, že by její nohy mohly přijít k úhoně. Nakonec jsme tuto lekci polky a valčíku všichni nějak zvládli. Dál už se jen tančilo na moderní muziku tvrdšího ražení. Někteří dávali prudkými pohyby najevo, že jim rocková hudba není cizí. Vše splynulo v jeden maškarní rej. Přišla také praktikantka, která vplynula tanečním krokem přímo na parket a její ladné pohyby dávaly tušit, že jí není prostředí diskoték cizí. Zábava plynula volným proudem, občerstvení bylo také dost, a tak kdo se cítil tanečním rejem unaven, mohl v klidu chroupat oříšky. Musím říci, že se nám karneval vyloženě líbil, a že jsme si ho naplno užili. Všichni jsme se shodli na tom, že bychom si ho mohli brzy zopakovat. Druhý den už se jen vzpomínalo a dojídal zbytek dobrot. Břeťa 3
Vyzkoušejte si tuto doplňovačku (co je podle Vás typické pro které pohlaví?) Tato gender technika nás nutí k zamyšlení nad předsudky o rozdělení mužských a ženských rolí. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Nejoblíbenější mužský nápoj ……………………………………… Nejoblíbenější ženský nápoj ………………………………………. Typický dárek pro muže od ženy ………………………………….. Typický dárek pro ženu od muže ………………………………….. Nejmužnější sport ………………………………………………….. Nejženštější sport …………………………………………………... Nejméně oblíbená domácí práce mužů …………………………….. Nejméně oblíbená domácí práce žen ……………………………….. Typický koníček pro muže …………………………………………. Typický koníček pro ženy ………………………………………….. Typicky mužská věta ……………………………………………….. Typicky ženská věta ………………………………………………...
A takhle odpovídali klienti Klubu v 9 (nejčastější a nejzajímavější odpovědi) 1. Nejoblíbenější mužský nápoj – pivo, becherovka, redbull 2. Nejoblíbenější ženský nápoj – kosken-korva, griotka, víno, džus 3. Typický dárek pro muže od ženy – pohlazení, hodinky, ponožky, rum, holící přípravky 4. Typický dárek pro ženu od muže – květiny 5. Nejmužnější sport – vrh koulí, hokej, ragby, kulturistika, kopaná, desetiboj 6. Nejženštější sport – gymnastika, jízda na kole, golf, odbíjená, házená 7. Nejméně oblíbená domácí práce mužů – vynášení koše, nádobí, vysávání, vaření 4
8. Nejméně oblíbená domácí práce žen – praní plenek, umývání oken, žehlení, vaření 9. Typický koníček pro muže – kutilství, sport, včelaření, rybaření, autosport 10. Typický koníček pro ženy – šití, vaření, zahrádkaření, turistika, pletení, televize 11. Typicky mužská věta – „oznamovací“, „jdu na pivo“, „nech toho“, „adios“, „proletáři všech zemí polibte si..“, „půjdu do hospody“ 12. Typicky ženská věta – „tázací“, „bolí mě hlava“, „jdu k holiči“, „zase nemám co na sebe“, „mám tě ráda“, „jdu k mamince“
Povídky Podvodníci Čtyřicetiletá Věruška žila sama v malém domku na vesnici, byla v invalidním důchodě díky schizofrenii. Moc přátel neměla, lidé ji z okolí považovali za omezenou a hloupou. U svého domečku měla malou zahrádku, na ní si pěstovala zeleninu. Toužila si najít partnera a mít s ním rodinu, jenomže chlapi z okolí ji považovali za jednoduchou a chodit s ní nikdo nechtěl. Jednoho dne zazvonil u dveří navoněný mladý muž v obleku, představil se a řekl, že jde zkontrolovat elektroměr. Věrušce svitla naděje a naivně, až trochu hloupě se domnívala, že by ten mladý muž mohl s ní chodit a dočkala se tak vytoužené rodiny. Ze sympatického mladého muže se vyklubal podomní prodejce super levné energie, a tak, než by si to řádně rozmyslela, podepsala Věruška změnu dodavatele elektrické energie za nějakou super výhodnou X- energii. Pán už se pak u jejich dveří neukázal. 5
Jednoho dne přišel naivní Věrušce dopis, ve kterém bylo, že vyhrála velkou částku. Na konci stálo, že si jí může vyzvednout v kulturním domě v nedalekém okresním městě. Jela tam si tedy vyzvednout výhru, ale bohužel šlo o pouhou předváděčku. Nažehlení pánové v kravatách a v saku zde předváděli masážní přístroje, Věruška si jeden za výrazné pochvaly od mužů vyzkoušela, pak si i jeden zázračný přístroj koupila a podepsala nevýhodnou smlouvu na splátky. A tak začaly jí chodit všelijaké upomínky, že má zaplatit dluhy, bohužel měla malý invalidní důchod, se kterým občas nevyžila. Vzala si tedy půjčku, ale společnost, u které si takzv. půjčku zřídila, po ní chtěla, aby ručila nějakým majetkem. Věruška zastavila svůj jediný majetek, kterým byl její malý domeček. Za pár měsíců přišli exekutoři a zastavili její nemovitost, musela odejít na ulici. Žila půlrok jako bezdomovec, neměla nic a lidi se jí vyhýbali. Když už byla na tom nejhůř, šla do armády spásy, která pomáhala lidem na ulici. Měla štěstí, narazila na milou sociální pracovnici, která ji zajistila ubytování v azylovém domě, pomohli jí tam vyřešit dluhy. Za pár měsíců dostala chráněný byt pro sociálně slabé, za který nemusela první tři měsíce platit nájem, díky tomu si trochu našetřila nějaké peníze. Dobré pro ni bylo, že přidělený byt měl malý balkón, a tak jak byla zvyklá ze svého domečku, tak si na něm začala pěstovat v truhlících zeleninu. Během pobytu v sociálním bytě se spřátelila se sousedem v bytě pod ní. Jmenoval se František a stihl ho podobný osud jako jí. Začali se spolu kamarádit a o půl roku později se vzali, a tak nepříjemný osud nakonec nadělil Věrušce spřízněnou duši.
6
Kreténovi Byli dva manželé, oba v invalidním důchodu, měli jednu společnou velkou vášeň, a to péči o zahradu, ale hlavně, byli milovníci a pěstitelé léčivých rostlin. Na záhumenku měli několik arů osázených léčivýma bylinkama. Péči o zahradu a políčko věnovali všechen čas. Dvakrát do roka byliny posekli a naházeli vidlemi na půdu. Lépe řečeno pán házel a manželka odebírala vidlemi a na půdě rozprostírala léčivky do tenké vrstvy. Během tří týdnů bylinky uschly, manželé je napytlovali do velkých plátěných žoků, které potom naložili do svého letitého trabantu kombíku a vezli je prodat do okresního města, kde byla nákupna léčivých rostlin. Když utržili za prodané byliny dva tisíce, tak byli rádi, oba měli malé invalidní důchody a každá koruna se jim hodila a oni byli za to vděční, i když moc peněz nedostali. Jejich sousedé a lidé z vesnice, kde žili, z nich měli legraci, hlavně z nich měli srandu, když viděli, jak se dřou a kolik málo peněz za to mají. Jelikož oba manželé byli mírně retardovaní, lidé z vesnice jim přezdívali kreténovi. Jednou takhle sklízeli jitrocel, lístky ořezávali nožem a vyndávali z něho stvoly s květenstvím, lístky pak dávali do beden, které nakládali na vozík a traktůrkem Vari je vozili domů, kde je pak pečlivě rovnali lístek po lístku na předem připravené podložky z balícího papírů. Lístky jitrocele pokládali do tenké vrstvy, jelikož v silnější vrstvě by lístky zhnědly a byly by neprodejné. Jitrocele bylo dost, tak obsadili každé místo, co na půdě zbylo. Sousedé zrovna na zahradě grilovali a k tomu popíjeli pivo a z manželů měli velkou srandu, jak se prý dřou. Vykládali si o nich vtipy, jaký že to jsou tupci. Oba manželé to slyšeli, ale jako vždycky si vtipkujících sousedů nevšímali a nic si z jejich 7
posměchu nedělali a dál se věnovali své zálibě, svým milovaným bylinkám, které pěstovali s láskou. Zkrátka žili pro sebe a svou zahradu a políčko s léčivkami. Děti neměli, jejich dítětem bylo políčko se zahradou a pár slepic s králíky, které chovali. Idylka netrvala věčně. Jednoho letního večera, když byli po práci, se pánovi udělalo špatně. Než stačila zavolat manželka záchranku, tak manžel umřel. Paní si do té doby nemohla zvyknout, že by mohla být bez svého milovaného druha, a tak velice truchlila, osud naštěstí byl milostivý a za pár týdnů odešla žena za svým druhem na onen svět. A tak v jiných světech dál pěstují své bylinky, jsou šťastní a nikdo se jim tam nesměje. Být klukem Nora byla prvorozená dcera farmáře. Ten měl ještě jednu dceru mladší – Máňu. Ačkoliv měl dcery zdravé, přál si spíše kluka, který by byl pro farmu lepší. Jenomže osud mu dal dvě dcery a s tím on nebyl spokojen. Často říkal, že pán Bůh mu nedal syna. Mladší Máňa vystudovala gymnázium, a pak vysokou školu a odstěhovala se do města. Starší Nora ale měla jiné plány, toužila se stát farmářkou a hlavně chtěla, aby jí otec bral rovnocenně jako kluka. Nora vystudovala střední zemědělskou školu, udělala si řidičák na traktor a ještě tři roky dělala bakalářský obor na zemědělské univerzitě, přála si být dobrou farmářskou a snažila se otci zavděčit. Jenomže i když se snažila, tak otci se stejně nezavděčila. Když si otec dal panáka a ona musela řídit traktor, tak otec vedl řeči, že prý její desetiletý bratranec řídí traktor jak starej chlap, kdežto ona bakalářka blbě couvá s vlekem a měl i další výhrady, často jí předhazoval, že jen stojí a kouká. Zkrátka ať se 8
snažila, jak chtěla, tak stejně pro svého otce nebyla dobrá. Otec se dal na pití, a když byl opilý, tak si často stěžoval, proč mu pán Bůh nedal syna, proč má dceru takového blba. Noru tyhle řeči dost trápily, přemýšlela často o tom, proč pořád otec touží mít kluka a proč by nebyla dobrá farmářka jako holka. Čím byl otec starší, tak tím víc pil, denně si dával panáky slivovice a, k tomu vypil spoustu lahváčů, byla s ním čím dál víc těžká spolupráce, když se něco nedařilo a byla to jeho chyba, tak to svedl na jiné, hlavně nadával Noře, protože ona s ním nejvíce dělala. Jednoho dne se farmář zase opil. Bylo horké léto a sušilo se zrovna seno, bylo pro něho třeba zajet, ale cesta na louku vedla po frekventované silnici a opilý farmář předal řízení traktoru Noře. Tak jeli s vlekem pro seno, přejeli vytíženou silnici a Nora se chystala odbočovat doleva, vyhodila levou směrovku, naproti nic nejelo, a tak začala odbočovat, jenomže v tu chvíli začal traktor předjíždět jeden nadupaný pražák a obě vozidla se srazila. Na pár odřenin se nikomu nic nestalo, ale farmář strašně zuřil, ve vzteku začal dceru bít, Nora to nevydržela a z traktoru utekla. Vydala se pěšky domů a s otcem nechtěla už nic mít. Sbalila si věci a druhý den odjela za sestrou do města, i když nevěděla, co tam bude dělat, protože byla zvyklá na pravidelnou práci na farmě. Našla si práci ve šlechtitelské stanici a s otcem přestala komunikovat, tak ani nevěděla, že to jde s farmou od desíti k pěti. Když byla ve městě asi tři měsíce, volala vyděšená matka, že otce skolila mrtvice. Obě sestry hned přijely domů. Farmář po mrtvici ochrnul a skončil na vozíku a tím pádem se už nemohl postarat o hospodářství. A tak Nora musela převzít chod farmy na sebe, šlo to 9
těžko, jako ženě se jí nesnadno zapřahaly, ne zrovna lehké stroje. Neuměla pořádně couvat s vlekem, ale ona nepolevila, a postupně se naučila couvat i s připojeným vlekem. Farmář všechno z dáli pozoroval z invalidního vozíku a připadal si velmi bezbranný, že nemůže nic dělat, tak Noře do práce hodně mluvil, často jí z vozíku hodně káral, říkal, co dělá všechno špatně. Nora to někdy nevydržela a s otcem se párkrát hodně pohádala. Jednou ji zase káral, že něco dělá blbě, Nora ho poslala někam, farmář mezitím zajel s vozíkem dovnitř, za chvilku se ozvala velká rána, všichni se seběhli a našli mrtvého otce, který se střelil pistolí do hlavy. A tak zůstala Nora na farmu úplně sama bez otcových řečí. Jelikož práce na hospodářství pro ni jako ženu byla hodně těžká, tak si našla na inzerát muže, který měl k hospodářství vztah. Po nějaké době chození se stali manželi a díky tomu už nebyla pro Noru práce tak těžká, a tak spolu šťastně hospodařili a dívka byla ráda, že už jí nenadává opilý otec. Stáňa Novotná
Moje cesta do Paříže Na cestu jsem se vydal 3. 7. 2013. Zájezd jsem si zaplatil z Čedoku. Po dvou a půl hodinách jsme s tátou vystoupili v Praze na Hlavním nádraží. Po půlhodinové procházce, co jsme dorazili na Florenc, jsme nasedli na metro a jeli do Nových Bučovic, kde měl být odjezd autobusů. Na samostatný zájezd vyrazili 4 autobusy. Můj zájezd měl trvat 4 dny, ostatní jeli na šestidenní nebo sedmidenní zájezd. Po nalezení správného autobusu a seznámení s průvodkyní jsme v 17:00 vyrazili směr Plzeň, Beroun. Zde nabral zbytek klientů a zamířili jsme 10
na hranice. Po krátké přestávce jsme pokračovali přes Německo dále do Francie. Do Paříže jsme dorazili v 9 ráno. První zastávka byla pod Eiffelovkou. Hned jak jsme vystoupili, vrhli se na nás ,,černí hoši“, kteří se snažili nám prodat malé Eiffelovky a zapalovače. Po krátkém smlouvání jsem si koupil malý přívěšek s Eiffelovkou. Po prohlídce jsme vyrazili k Invalidovně přes most a pokračovali v prohlídce města. Prohlídku jsme zakončili v Louvru a zde si dali rozchod. V 20:00 byl sraz u autobusu, pak jsme odjeli do malého hotelu pod Montmartrem na ubytování a pak vyrazili na společnou večeři. Po večeři jsem se ještě prošel a šel spát. Po snídani jsme vyrazili opět do města. Zde jsme absolvovali projížďku parníku po Seině a poté zamířili do Versailles a na zámek Fontainebleau. Versailles je bývalým sídlem francouzských králů, zejména Ludvíka XVI. Je zde nádherný a velký park. Odpoledne jsme se vrátili do Paříže, krátce prošli a zamířili na ubytování. Pak jsme se navečeřeli a někteří klienti odjeli do šantánu. Já osobně jsem si pustil televizi a ve 23:00 šel spát. Další den po snídani jsme vyrazili na prohlídku chrámu Sacré Coeur a Montmartru a pak odjeli opět do staré Paříže. Zde jsme si prohlédli zahrady, Panteón a prošli se po ulici Saint Michelle k chrámu Notre-Dame. Zde jsme si dali rozchod. Já jsem osobně vyrazil na oběd a pak podél Seiny k mostu cara Mikuláše, zde přešel a vyrazil směr Elysejské pole. Zpátky k řece jsem šel klidnější ulicí. Večer nás čekala poslední zastávka Montparnasse. Zde jsme měli Paříž ,,jak na dlani“. Zrovna byl západ slunce. Jde o vyhlídkovou trasu na mrakodrapu. Pak nás čekala cesta přes Francii a Německo domů do Čech. Pavel 11
12
Chvilka poezie Růže Růže se rozvíjí, o smrt nestojí, růže chce těšit svou červenou krásou... Růže červená... nejkrásnější z květů... růže vášnivá, její krásu popsat nedovedu. Růže má trny! Trny, co se brání! Brání utržení... Růže ve váze, brzy zahyne! Netrhej ji, vždyť má trny! napsala: Blanka Srdce Zemřelo v hlubinách... kdesi dole, bolestný je na něj pohled. Zemřelo samo, všemi proklínáno, zemřelo samo, z hrudi odděleno.... ....srdce Blanka
Píseň Ivetě Na Zemi té Planetě, vzniká píseň Ivetě, nečekaně in memoriam prý, ve vzpomínkách však zůstane frý. Knoflíky lásky krásně, vzpomínka na Petra Seppeschiho jasně, jíní už dál nebudem vám osudným přechodem. Mělas ráda radovánky a Matějskou pouť tu taky. Hej vy pane dizdžokej, pozvete nás na hokej. Co se dále povídá v muzikále Drákula. Jak princezna krásně, Tři oříšky jasně. Jako milé poupátko, rozvila se zakrátko. Nemělas však v lásce štěstí, snad tě může k nebi nésti. Na Zemi té Planetě, vznikla píseň Ivetě Ivetě Bartošové, in memomoriam. David Kolbábek Heřmanov. 13
Toulavá Za oknem mrak toulavej vlak žene se vpřed
Skeptikova depka Lupeň padá, borec brečí. Už ho slyším, vo babách furt mečí. Depka ho teď pořád popadá, když ho v řepě picne blbá nálada.
rád vzpomínám na cesty své a chci jet teď zas boty obout a o kousíček dál kousíček světa dát do svých kapes slunce, nebe i vlak toulavej vítr i usměvavej mrak Vovo
Černobílá Jak káva s mlékem toužím s barvami si hrát jenom tak na piáno la la lá.. vesele po klávesách cvrnkat a náladu mít akorát na šálek dobré kávy pro přátel pár... Vovo
Refr.: Ženy mé, laskavé i krásné, kde vy jste (osudné), jsem ten pravý, plachý, malý, tvrdí skeptik Veselý. Po dvacítce baby hledá, bečí porád, že nic s žádnó nemá. Nemá práci, zázemí a klid, když to tak dál půjde, chce se voběsit. Refr.: Ženy mé, laskavé i krásné, kde vy jste (osudné), jsem ten pravý, plachý, malý, tvrdí skeptik Veselý. Pak inzerát, osloví ho řečí vlídnou, dotyčná se ozve, von je hned zklamanej. Která by mu kolem huby med celé deň mazala, to já nevím, on neví. 14 Petr Alexander
Výlet za uměním – středa 9. 4. 2014 Pro začátek jsme si dali sraz v 10:00 v Klubu a chvíli po desáté vyrazili. Kromě stálých klientů přijel i Petr z Bystřice. Výlet začal v Čechově domě. Byla tu výstava kraslic a fotografie jarních květin. Pak jsme pokračovali na tvrz. Po zaplacení vstupného nám pracovnice muzea otevřela dveře. V sále se nacházelo asi 10 obrazů a několik menších děl. Byli zde i různé studie obrazů kreslené tužkou nebo pastelem. Autorkou převážně krajin byla malířka Markéta Adámková. Byly to všechno pěkné obrazy, které hýřily barvami. V druhém sále výstava pokračovala dalšími obrazy včetně dvou obrazů s náboženskou tématikou. Až na pár výjimek byly obrazy prodejné. Po prohlídce jsme vyrazili na starou radnici. Zde vystavoval kreslíř Klíma? Byly to vesměs humorné kresby. Tento kreslíř navrhl i několik známek. Na závěr nás čekal oběd v Černé Labuti, kde jsme byli asi hodinu a pak se rozešli do svých domovů. Pavel
Anketa „Proč chci jet na pobyt s Klubem v 9?“ „Poznání více aktivit a poznání kolektivu.“ „Zlepšení tělesné i duševní kondice, zdatnosti.“ „Seberealizace“ „Za poznáním – hrady, města, řeky, lesy, zoologické zahrady, kulturní památky.“ „Získání znalostí a pěkných prožitků.“ „Koupání“ „Rád poznám nový místa ve svém rodném kraji.“
15
Pobytová akce na Hradecku První den Dne 26. 5. 2014 jsme jeli na pětidenní pobyt. Sraz byl ve Žďáře na nádraží. Směr Hradec Králové – Stříbrný rybník, kde je chatová oblast a kde je cíl. Byly jsme ubytovaní ve dvou chatkách. Jelo nás deset klientů a dvě vedoucí! Lenka Den druhý Ráno po snídani jsme vyrazili na deseti kilometrovou trať – cíl Třebechovice pod Orebem. Zde jsou vystaveny betlémy. Bylo jich tam mnoho. Např. papírové, ze slámy atd. Největší a nejhezčí betlém byl poháněn strojem, byl také osvětlený a bylo k němu i mluvené slovo. Byl dřevěný. Bylo tam mnoho a mnoho figurek. Bylo to moc hezké. I když nám cestou bouřilo a pršelo, tak nám to náladu nekazilo. Lenka Den třetí Ráno byla na snídani šunka, sýr a med. Potom jsme jeli autobusem do Hradce Králové a vlakem do Jaroměře. Nakonec jsme šli pěšky asi dvacet minut do Josefova. Prohlédli jsme pevnost a podzemí, byl zde rozebraný morový sloup Matyáše Brauna. Odpoledne byl čas obědu, vesměs meníčka dle vlastního výběru. Po obědě jsme zhlédli policejní manévry. Policejní auta stála už před pevností, potom se shromáždily. Koně dělaly přehlídku, ovládali je policisté. Mnoho lidí je fotilo. Přišli jsme blíž a byl to zážitek jak z akčního filmu. Přilétl policejní vrtulník, dojela policejní auta, ze kterých vyskákali těžkooděnci. Za námi začaly 16
bouchat dělobuchy a petardy, svítily modře. Pak začaly bouchat kolem nás, rychle jsme se sbalili a stejným způsobem se vrátili ke Stříbrnému rybníku. Nyní se při večeři rozhodne, kdy se bude pálit táborák. DK Předposlední den Pohled z oken ráno nevěstil nic dobrého, déšť a déšť. Po snídani jsme vyrazili směr H. Králové, kde jsme přestoupili na autobus do Hrádku u Nechanic. Když jsme tam dojeli, za stálého deště jsme přeběhli do blízkého areálu zámku. Už vnější dojem byl nádherný – červeně natřené fasády, ozdobné římsy byly působivé. Vnitřek byl ještě lepší – velmi krásný. Reprezentační místnosti byly opravdu výstavní. Tehdejší šlechta si opravdu nežila špatně. Prohlídka trvala asi 40 minut, takže nebyla vůbec únavná. Potom jsme čekali na autobus zpět do Hradce v Zámecké kavárně. Když jsme se vrátili do Hradce, šli jsme na oběd do stejné hospůdky, kde jsme obědvali hned první den. Teď byla v plánu návštěva Panenkária. Soukromé muzeum panenek a starých hraček skrývalo mnohé vzácné kousky a paní nás nechtěla jen tak pustit. Ženy byly nadšeny krásnými panenkami, my MUŽSKÝ jsme „ohrnovali nos“. Když jsme vyšli na vzduch, zjistili jsme, že od rána ještě nepřestalo pršet, což nás „velmi překvapilo“. Protože bylo ještě poměrně brzy na návrat do kempu, rozhodli jsme se podívat do muzea (Východočeské muzeum). Množství exponátů nás trochu zahltilo a taky naše záda a nohy se začaly hlásit. A tak jsme byli asi všichni rádi, že jsme nasedli na autobus do kempu. Za stálého deště jsme se vraceli unavení, ale spokojení do chatek. K večeři byl jako „odměna za námahu“ ŘÍZEK! Břeťa 17
Den poslední Budíček byl v 5:30 hodin. Po sbalení věcí a úklidu chatky jsme v 7:30 zasedli ke snídani. Byla připravena míchaná vajíčka. Po snídani nás čekala cesta do Hradce, kde jsme přesedli a odjeli do Slatiňan. Po hodině jízdy jsme zde vystoupili a vyrazili na zámek. Jelikož bylo ještě zavřeno, šli jsme se projít do parku. V 10 hodin se otevíral zámek, zakoupili jsme si vstupenky a šli na prohlídku. Zámek sloužil jako letní sídlo a byl na svou dobu moderně zařízen. Kromě pokojů jsme si prohlédli kuchyň a kotelnu. Po prohlídce zámku jsme vyrazili do hřebčína, prohlídli si stáje, kočáry, postroje a sedla. Ve stájích bylo i několik hříbat. Poté jsme se naobědvali a šli jsme na autobus. Po dvou hodinách jsme vystoupili ve Žďáře, v autě jsme si vyzvedli bagáž a rozešli se do svých domovů. Pavel
Hodnocení pobytu Na komunitě jsme společně pracovníci s uživateli hodnotili, jak se pobyt, poprvé pětidenní, vydařil, co se líbilo a co bychom měli příště změnit. Tedy spíš to, co se změnit nebo přizpůsobit dá a počasí mezi tyto okolnosti určitě nepatří . Co jsme vyhodnotili kladně? Nejvíce byla oceňovaná klidná lokalita kempu Stříbrného rybníka, pěkné ubytování, dobrá parta, zajímavé výlety. A konkrétní odpovědi: „Na pobytu jsem zvládla brzy a bez problémů vstávat, doma se mi to nedaří.“ „Líbilo se mi všechno. Pěkný byl
18
hřebčín a koně ve Slatiňanech.“ „Líbilo se mi zhlédnutí policejního zásahu s přistáním vrtulníku v Josefově.“ A co příště uděláme jinak? Měli jsme nabitý program a zbylo málo času na samostatný rozchod a někdy scházelo volnější tempo dne.
Informace o změnách v Klubu v 9 Od nového roku je v našem zařízení změněna provozní doba ambulantní služby ve Žďáře nad Sázavou. Takto: Pondělí – čtvrtek 8:30 – 15:30 Pátek 8:30 – 13:00 Terénní služba je naopak rozšířena už od 8h. Pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 Pátek 8:00 – 13:00 Dále jsme od 1.3. 2014 otevřeli pobočku Klubu v 9 ve Velkém Meziříčí, Hornoměstská ulice, v zařízení OCH ZR Wellmez. Provozní doba: liché úterý od 9-12hodin. Nově také poskytujeme fakultativní služby stávajícím uživatelům, a to doprovod nad rámec základních činností (tzn. mimo okres ZR) a doprava, tyto služby jsou hrazené dle stanoveného ceníku. Všechny tyto aktualizované informace si můžete přečíst v novém letáku Kv9 nebo na webových stránkách www.zdar.charita.cz.
19
Co se u nás dělo a kde jsme všude byli: 15. 1. Procházka po naučné stezce na Zelené Hoře 22. 1. Relaxace v solné jeskyni 29. 1., 7. 4., 11. 6. Bazén 5. 2. Exkurze na CHKO (přednáška na téma – kroužkování ptáků na Vysočině) 19. 2. Výstava Nové město na Moravě 12. 2., 9. 4., 4. 6. Výstava v Moučkově domě a v Regionálním muzeu 26. 2. Interaktivní výstava Hry a klamy 5. 3. Výstava Anděl ve zdravěnce, procházka na Pilskou nádrž 12. 3. Nové Ransko – bledule 19. 3., 16. 4., 14. 5. Bowlingový turnaj 26. 3. Procházka na Vysoké a okolí Zelené Hory 2. 4. Vycházka k Rozštípené skále a Mamutovi 23. 4. Návštěva denního stacionáře v Bystřici nad Pernštejnem 30. 4. Čarodejnice (povídání o zvycích, opékání buřtů) 26. – 30. 5. Pobytová akce – Hradec Králové 11. 6. Půdní galerie v Bystřici n/P – Nostalgie (výstava obrazů)
Na KlubáKovi spolupracovali: Editor: Eliška Spolupracovali: David, Stáňa, Břeťa, Petr, Blanka, Pavel, Lenka, Dáša, Iva, Jani Všem patří velký dík!
Kontakt: Oblastní charita Žďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz,
[email protected] 20
