Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií
Katedra sociální politiky a sociální práce
Činnost Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj Diplomová práce Bc. Lenka Přichystalová, Dis.
Vedoucí práce: PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D.
Brno 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma Činnost Centra na podporu integrace cizinci pro Pardubický kraj zpracovala samostatně a za použití uvedené literatury a pramenů.
V Pardubicích dne …………………
……………………………… Bc. Lenka Přichystalová, Dis.
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce panu PhDr. Imrichu Vašečkovi, Ph.D. za vedení, konzultace, cenné rady, připomínky, které mi poskytl a hlavně za jeho čas. Dále bych ráda poděkovala pracovníkům a dobrovolníkům Centra na podporu integrace cizince pro Pardubický kraj za jejich pomocnou ruku – díky! Zároveň chci poděkovat celé své rodině a přátelům za podporu po celou dobu mého studia.
Obsah OBSAH................................................................................................................................................................... 4 ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 6 1.
POJEM INTEGRACE .............................................................................................................................. 10 1.1 MODELY INTEGRACE ............................................................................................................................... 11 1.1.1 Německý model .............................................................................................................................. 11 1.1.2 Francouzský model ........................................................................................................................ 12 1.1.3 Britský model ................................................................................................................................. 12 1.2 MOŽNOSTI INTEGRACE ............................................................................................................................ 12 1.3 BARIÉRY V PROCESU INTEGRACE............................................................................................................. 13
2.
POJEM CIZINEC ..................................................................................................................................... 17 ROZDĚLENÍ CIZINCŮ ............................................................................................................................... 18 MIGRACE A MIGRANT .............................................................................................................................. 18 EMIGRACE A EMIGRANT .......................................................................................................................... 19 IMIGRACE A IMIGRANT ............................................................................................................................ 19 AZYLANT ................................................................................................................................................. 19 UPRCHLÍK ............................................................................................................................................... 20 STATISTICKÉ ÚDAJE ................................................................................................................................ 20 SEZNAM ORGANIZACÍ, KTERÉ MAJÍ CÍLOVOU SKUPINU CIZINCE, UPRCHLÍKY, AZYLANTY NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ........................................................................................................................................................ 21 2.9 DALŠÍ INSTITUCE A ÚŘADY V ČESKÉ REPUBLICE, KTERÉ MAJÍ V CIZINECKÉ PROBLEMATICE DŮLEŽITOU ROLI 21 2.10 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE .............................................................................................................. 22 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8
3.
KONCEPCE INTEGRACE CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE ......................................................... 23
4.
OČEKÁVÁNÍ A IDEÁLY ........................................................................................................................ 26 4.1 4.2
5.
EVALUACE ............................................................................................................................................... 29 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5
6.
OČEKÁVÁNÍ ............................................................................................................................................. 26 IDEÁLY .................................................................................................................................................... 26
FUNKCE EVALUACE ................................................................................................................................. 30 METODOLOGICKÉ PŘÍSTUPY V EVALUACI ................................................................................................ 31 PŘEDMĚT EVALUACE ............................................................................................................................... 32 METODY A TECHNIKY EVALUACE ............................................................................................................ 32 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ............................................................................................................................... 34
SPECIFIKACE PRÁCE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA S CIZINCI ................................................ 36 6.1 ČINNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ........................................................................................................ 36 6.2 SPECIFIKACE SOCIÁLNÍ PRÁCE S CIZINCI .................................................................................................. 37 6.3 BARIÉRY V PRÁCI S CIZINCI ..................................................................................................................... 38 6.3.1 Bariéry pracovníka k cizincům ...................................................................................................... 38 6.3.2 Bariéry cizince k pracovníkům ...................................................................................................... 38 6.4 NA JAKÉ PROBLÉMY NARÁŽÍ PRACOVNÍCI PŘI PRÁCI? .............................................................................. 39 6.4.1 Obecně........................................................................................................................................... 39 6.4.2 Na organizaci ................................................................................................................................ 39
7.
METODOLOGIE VÝZKUMU ................................................................................................................ 41 7.1 7.2 7.3
CÍLE DIPLOMOVÉ PRÁCE .......................................................................................................................... 41 METODIKA VÝZKUMU ............................................................................................................................. 41 OPERACIONALIZACE DAT......................................................................................................................... 44
8.
CENTRA NA PODPORU INTEGRACE CIZINCŮ .............................................................................. 48
9.
CENTRUM NA PODPORU INTEGRACE CIZINCŮ PRO PARDUBICKÝ KRAJ ......................... 50
9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6 9.7 9.8 9.9 9.10 9.11 10.
PRÁVNÍ PORADENSTVÍ ............................................................................................................................. 51 SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ .......................................................................................................................... 51 TLUMOČNICKÉ SLUŽBY ........................................................................................................................... 51 KURZY ČESKÉHO JAZYKA ........................................................................................................................ 52 KURZ PRO MAMINKY S DĚTMI .................................................................................................................. 52 SOCIOKULTURNÍ KURZY .......................................................................................................................... 52 INTERNETOVÉ PRACOVIŠTĚ A KNIHOVNA ................................................................................................ 53 POČÍTAČOVÉ KURZY ................................................................................................................................ 53 AKCE NA PODPORU VZÁJEMNÉHO SETKÁVÁNÍ MAJORITY A CIZINCŮ ....................................................... 53 PLATFORMY ........................................................................................................................................ 55 STATISTIKY ......................................................................................................................................... 55
INTERPRETACE VÝZKUMU ............................................................................................................... 56
JAKÉ JSOU VAŠE PŘEDSTAVY O PRÁCI CPIC? ..................................................................................... 57 JAKÉ VÝSLEDKY DOSAHUJE CENTRUM?.............................................................................................. 61 KDE PRACOVNÍCI VIDÍ PŘÍČINY ROZPORU MEZI IDEÁLY A REALITOU? JAKÉ JE ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ V TOMTO ROZPORU? .................................................................................................................... 65 10.4 BERE CPIC DO ÚVAHY NÁZORY PRACOVNÍKŮ? .................................................................................. 66 10.1 10.2 10.3
ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 67 BIBLIOGRAFIE ................................................................................................................................................. 71 ANOTACE........................................................................................................................................................... 74 ANNOTATION ................................................................................................................................................... 75 VĚCNÝ REJSTŘÍK ........................................................................................................................................... 76 JMENNÝ REJSTŘÍK ......................................................................................................................................... 76 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................................................ 77 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................................ 78
ÚVOD „Každý den potkáváme na ulici, v práci nebo v obchodě někoho, kdo není občanem České republiky. U někoho to na první pohled není ani poznat, u někoho to je barvou pleti nebo stylem oblékání viditelné hned. Ať chceme nebo ne, žijeme v multikulturním světě a pohybujeme se v multikulturní společnosti (Jurášková 2009, s. 10). Dříve byla Česká republika pouze zemí tranzitní, kdy se cizinci chtěli dostat do západní Evropy a do zemí Evropské Unie. To se však změnilo s rokem 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské Unie a tím pádem se i naše republika stala zemí cílovou. Vzhledem k tomu, že byl a je nárůst cizinců na našem území velmi progresivní, bylo zapotřebí vytvořit službu, která by měla za cílovou skupinu právě cizince. V roce 2009 byly zřízeny první Centra na podporu integrace cizinců, a to v Pardubickém, Plzeňském, Moravskoslezském a Zlínském kraji. O rok později, tedy v roce 2010, se otevřela Centra v Olomouckém, Libereckém, Karlovarském a Jihočeském kraji. Od 1. července 2013 funguje také Centrum pro kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě. Cílovou skupinou těchto Centrem jsou cizinci z tzv. třetích zemí – zjednodušeně řečeno jsou to země mimo Evropskou Unii. Centra spravuje Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra a jsou finančně podporována Evropskou Unií (fond EIF). Z fondu EIF jsou v České republice ještě financovány 4 zařízení a jsou to: Integrační centrum Praha o.p.s., Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců (sídlo v Brně) a Centrum na podporu integrace státních příslušníků třetích zemí v Ústeckém kraji (sídlo v Ústí nad Labem). A od ledna 2013 ještě Integrační centrum pro cizince v Královéhradeckém kraji, kdy realizátorem je Diecézní katolická charita Hradec Králové. Cílem těchto Center je pomoc cizincům v začátcích života v České republice, aby byli cizinci samostatní a soběstační v běžném životě a zároveň se snaží integrovat cizince do majoritní společnosti pomocí mezikulturních a jiných setkávání či aktivit. K 31. 10. 2012 žilo na našem území 279 325 cizinců s povoleným pobytem (statistické údaje Ministerstva vnitra). V Pardubickém kraji k tomuto datu bylo zaevidováno 6019 cizinců (z toho 2806 cizinců má přechodný pobyt a 3213 cizinců má trvalý pobyt). K 30. 9. 2013 dle statistických údajů Ministerstva vnitra žilo na našem území 437 581 cizinců s povoleným pobytem. Z tohoto celkového počtu bylo evidováno 247 616 mužů a 6
189 965 žen. 207 272 cizinců bylo s přechodným pobytem a 230 309 cizinců s trvalým pobytem. V Pardubicích počet cizinců činil 5572, z toho 2339 žen a 3233 mužů. 3109 cizinců bylo s přechodným pobytem a 2463 cizinců s trvalým pobytem. K 31.10 2013 je na našem území 435 719 cizinců s povoleným pobytem, z toho 202 409 cizinců s přechodným pobytem a 233 310 cizinců s trvalým pobytem. Mužů bylo zaevidováno 246 463 a žen 189 256. V Pardubicích k tomuto datu žije 5633 cizinců, z toho 2375 žen a 3258 mužů. 3142 cizinců má přechodný pobyt a 2491 trvalý pobyt. V ostatních městech kraje jsou počty následující: Chrudim 1378 cizinců, Svitavy 1185, Ústí nad Orlicí 3010. Celkový počet žijících cizinců v Pardubickém kraji k tomuto datu je 11 206 cizinců. Tématem mé diplomové práce je činnost Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, že jsem v Centru již téměř 4 roky dobrovolníkem. Moje cesta do Centra byla spíše náhoda. Když jsem začala studovat na VOŠ v Pardubicích, tak kromě týdenních jednodenních praxí, nás čekala i první měsíční praxe. Já jsem si vybrala právě Centrum, i když jsem nevěděla, co mě přímo čeká. Od začátku se mi však práce líbila. Jako stážistka jsem se příliš, spíš vlastně vůbec, nezúčastnila přímé práce s klienty, ale za to jsem měla více prostoru pro tvoření a fantazii. Centrum bylo v té době otevřeno rok a prostory připomínaly spíše čekárnu u lékaře, takže holé bílé zdi, než místo, kde se mají klienti cítit bezpečně. A tak začala moje praxe. Už během praxe jsem byla vedoucí Centra oslovena, zda bych nechtěla u nich být jako dobrovolnice. Souhlasila jsem. Letos, v roce 2013, to již budou 4 roky a ani jednou jsem nezalitovala, že jsem se takto rozhodla. Kdekdo si může říct, že dělat dobrovolníka se vůbec nevyplatí. Ano, nemám za to žádné peníze, ale myslím, že zkušenosti, příležitosti, šance k poznání něčeho nového jsou v tomto případě mnohem víc. Za tu dobu jsem tedy získala mnoho zkušeností, které přímo vybízejí k tomu, abych je nějakým způsobem využila. Na akce, na kterých jsem spolupracovala, už by mi ani prsty nestačily. Ale z každé akce jsem si něco odnesla, zkušenosti, poznání a poděkování. A to je krásný hřejivý pocit, když uděláte něco pro někoho, i když je to sebemenší maličkost, tak pro toho druhého člověka to může znamenat hodně. Dnešní doba je tak uspěchaná, tak rychlá, každý se honí za prací, penězi, ale málokdo je schopný a hlavně ochotný udělat něco, pro někoho jen tak. Dalším neméně důležitým důvodem je také fakt, že téma cizinců je neustále aktuální a čísla, která nám udávají statistiky o pobytu cizinců na našem území, nejsou pouze v desítkách, ale v tisících (spíše ve statisících), což znamená, že by se tomuto tématu měla věnovat určitá pozornost. 7
Diplomová práce bude rozdělena do tří hlavních částí, a to na část teoretickou, metodologickou a na část empirickou. Ještě než stručně rozepíši, co se bude v jaké části nacházet, ráda bych již sem do úvodu zanesla cíle diplomové práce. Symbolickým cílem této práce je upozornit vedení organizace a jejich pracovníků na nedostatečné využívání možností vnášet názory a zkušenosti pracovníků a dobrovolníků do Centra. Aplikačním cílem práce je změna systému práce s názory a zkušenostmi pracovníků a dobrovolníků – zohledňování názorů. Poznávací cíl neboli základní výzkumná otázka zní: „Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace?“ Teď se vrátím ke stručnému popisu jednotlivých třech částí. V teoretické části definuji pojem integrace, která je každodenní součástí našich životů a zároveň jej může někdo považovat za problém nebo překážku. Další kapitola teoretické části je vymezení pojmu cizinec a s ním další spojené pojmy, jako je azylant, uprchlík, migrant apod. Třetí kapitola se zabývá koncepcí integrace cizinců v České republice, kde jeden z hlavních cílů této koncepce je právě integrace. Tento dokument je každý rok vydáván Vládou České republiky. Ve čtvrté kapitole se zabývám definováním pojmů očekávání a ideály, zmiňuji i dilemata. Další kapitolou je evaluace, která se zabývá hodnocením a zpětnou vazbou. Poslední kapitolou v teoretické části jsou specifika práce sociálních pracovníků s cizinci. V metodologické části popíši metodologii výzkumu a dále zhotovím operacionalizaci, kde budou pevně stanoveny výzkumné otázky, se kterými budu pracovat, a na které budu hledat odpovědi. Do této kapitoly zahrnu i popis Center na podporu integrace cizinců jako obecně o organizaci a pak se již zaměřím na Centrum v Pardubickém kraji. V empirické části se zabývám interpretací výzkumu a následně navrhuji řešení.
8
TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část obsahuje 6 kapitol. V první kapitole definuji pojem integrace, neopomenu modely integrace, bariéry v procesu integrace, sociální integraci, sociální vyloučení. Druhá kapitola se věnuje pojmu cizinec. Vysvětlím rozdělení cizinců, dále vymezím pojmy jako je migrace, migrant, emigrace, emigrant, imigrace, imigrant, azylant a uprchlík. V této kapitole nebudou chybět statistické údaje a výčet organizací, které se zabývají cizinci jako cílovou skupinou. Dále představím koncepci integrace cizinců pro Českou republiku, která je vládním dokumentem. Další kapitola se věnuje pojmu očekávání a ideály. Tyto dva pojmy jsou součástí mých dílčích výzkumných otázek, a proto považuji za důležité je definovat. Pátá kapitola se věnuje tématu evaluace. Poslední kapitolou v teoretické části se věnuje specifikaci práci sociálního pracovníka, a to v obecné rovině a dále v rovině zacílenou na cílovou skupinu – cizince.
9
1. POJEM INTEGRACE „Integrace představuje významný sociální a politický problém, který staví většinu vyspělých zemí světa před zásadní otázky související s dodržováním demokratických principů vlády, ochranou lidských práv a svobod na jedné straně a zachování integrity, koheze a bezpečnosti hostitelských společnosti na straně druhé.“ (Horáková, s. 1) Integrace jako pojem je velmi široký, často neuchopitelný, nebo i těžko vysvětlitelný. Z pohledu některých lidí, může být integrace jako „problém“, který je však součástí našeho života a vždycky se v naší společnosti bude objevovat. „Každý den potkáváme na ulici, v práci nebo v obchodě někoho, kdo není občanem České republiky. U někoho to na první pohled není ani poznat, u někoho to je barvou pleti nebo stylem oblékání viditelné hned. Ať chceme nebo ne, žijeme v multikulturním světě a pohybujeme se v multikulturní společnosti.“ (Jurášková 2009, s. 10) Integrace má mnoho definic. Jakub Hladík ve své knize uvádí, že: „Teorie integrace je postavena na odmítnutí segregace a vyloučení z důvodu sociokulturní odlišnosti. Jejím hodnotovým jádrem jsou ideály svobody, rovnosti a solidarity.“ (Hladík 2006, s. 14). Je to koexistence určité společnosti, kdy se cizinci nesnaží žít podle norem či zvyklostí dané kultury, používají prvky své kultury. Jedná se o nasazení do dané společnosti. Integrace je proces, který nemá konce. Dá se říci, že je to aktivní proces, který se neustále vyvíjí. „Integrace je začlenění jednotlivce či skupiny do většinové společnosti, aniž by ztratil svou identitu a kulturu.“ (Jurášková 2009, s. 12) Milada Horáková definuje integraci v obecném smyslu jako: „sjednocení, včlenění, zařazení dílčí části ve vyšší celek. Vztahuje se k existenci strukturovaného celku, jehož části jsou ve funkčním spojení.“ Integrace je obousměrný proces, který je úzce provázen s migrací. Migrace bude bezproblémová a prospěšná pouze v tom případě, pokud na ní naváže úspěšná integrace. Role majoritní společnosti by měla být hlavně v tom, že bude vytvářet vhodné podmínky pro začlenění. V tomto vytváření vhodných podmínek by se nemělo zapomínat ani na děti cizinců, protože jak jejich rodiče tak oni by měli mít rovné příležitosti ve všech ohledech. A samozřejmě i děti začlenit do společnosti, ale také do vzdělávacího systému. „Soužití rodilé a přistěhovalé populace různého kulturního, národního i etnického původu a vznik
10
multikulturálních společenství uvnitř původně národních států patří mezi charakteristické rysy současného vývoje moderního světa.“ (Milada Horáková, str. 1) Každý proces má své záměry a priority, které chce prosazovat a samozřejmě cíle, kterých chce dosáhnout. Záměry a priority spolu úzce souvisí, jdou spolu „ruku v ruce“, navzájem se doplňují. To, co pokládám za nejdůležitější, je znalost jazyka té země, ve které pobývá. Pokud cizinci nedokáží komunikovat v daném jazyce, špatně se orientují v novém prostředí a ve společnosti, tak existuje mnoho organizací, které pořádají kurzy českého jazyka pro cizince. Je důležité, aby cizinci znali svá práva, protože právě právo jim může pomoci v různých situacích, nebudeme si nalhávat, nemají to tady zrovna jednoduché. A mnohokrát se naskytne situace nebo i člověk, který jim jejich situaci neulehčuje. Každý člověk se snaží osamostatnit a být soběstačný hlavně po stránce sociální a ekonomické, u cizinců to není jiné. Poslední prioritu, kterou bych zmínila, jsou vztahy mezi komunitami. Nemyslím jenom komunitu majorita a cizinci, ale i cizinci navzájem by se k sobě měli určitým způsobem chovat a respektovat se. A jaké jsou cíle integrace? Nyní zde vyjmenuji hlavní cíle integrace cizinců (v České republice) podle PhDr. Heleny Dluhošové z Ministerstva vnitra České republiky1:
1.1
zapojení do společnosti,
předcházení problémů v soužití majority x cizinci,
sociální soudržnost,
prevence vzniku uzavřených komunit,
prevence sociálního vyloučení,
prevence případných problémů v oblasti imigračních komunit,
důraz na integraci v krajích a obcích.
Modely integrace
V rámci integrace se můžeme setkat s různými modely integrace. Pavel Barša (1999, s. 218) ve své knize uvádí tři hlavní modely a to britský, francouzský a německý.
1.1.1 Německý model Tento model je spojován s označením Gastarbeiter2, který vylučuje možnost, že by se příchozí mohli někdy stát přistěhovalci nebo usedlíky. „Jsou a navždy mají zůstat cizinci, kteří se dříve či později vrátí tam, odkud přišli.“ (Barša 1999, s. 218). 1
Konference s názvem „Aktuální výzvy v oblasti integrace cizinců“ pořádaná 7. - 8. 10. 2010 v Pardubicích
11
Barša (1999) dále uvádí, že těmto lidem jsou sice zaručena základní lidská a sociální práva, ale mají značně ztíženou možnost získat občanství. Dá se říci, že do společnosti začleněni jsou, ale mají výrazně nižší status než majoritní společnost.
1.1.2 Francouzský model Francouzský model je pravým opakem německého modelu. Francie je považována za velmi otevřenou zemi, a tudíž je zde možnost pro každého, který chce na území pracovat nebo žít. Barša vysvětluje: „Pokud se přistěhovalci chtějí stát rovnými a svobodnými příslušníky, je zde podmínka, že musejí přijmout francouzskou kulturu.“ (Barša 1999, s. 219). A dále doplňuje: „Kulturně-skupinová odlišnost je tolerována jakou soukromá záležitost, nikoliv však jakou součást veřejné kultury.“ (Barša 1999, s. 219)
1.1.3 Britský model Posledním modelem je britský, který uznává kulturní rozdíly mezi skupinami žijícími na britském území. Příslušnost k určité sociokulturní skupině je příčinou kulturních a sociálních potíží. Pokud se nastolí individuální rovnost lidí v jedné společnosti, předpokládá se rozpuštění nižších skupinových odlišností. Naopak pokud budou skupinové identity zachovány, pak je udržena i nerovnost mezi lidmi.
1.2
Možnosti integrace
„Teorie integrace je postavena na odmítnutí segregace a vyloučení z důvodu sociokulturní odlišnosti. Jejím hodnotovým jádrem jsou ideály svobody, rovnosti a solidarity.“ (Hladík 2006, s. 14) V knize Politická teorie multikulturalismu od Pavla Barši se nabízejí tři základní roviny, a to kulturní integrace, sociálně-ekonomická integrace a občansko-politická integrace. (Barša 1999, s. 231) První rovinou je kulturní integrace, kde můžeme rozlišovat čtyři pojetí: asimilaci, tavící kotlík, kulturní pluralismus a multikulturalismus. Podrobně popisuje ve své knize Jakub Hladík (Hladík 2006, s. 15): a) Asimilace – proces, kdy menšina opouští své hodnoty a zvyky. b) Tavící kotlík – menšina splyne s celkem, který obohatí o své hodnoty a znaky. c) Kulturní pluralismus – menšina si zachovává svou kulturní odlišnost a soudržnost, ale ekonomicky a politiky je vsazena do společnosti
2
V překladu znamená hostující dělník nebo host na práci
12
d) Multikulturalismus – je silnější variantou kulturního pluralismu, v tomto případě povyšuje rysy dané společnosti. Druhou rovinou je sociálně-ekonomická integrace, která je buď úplná, nebo částečná. a) Úplná – je považována za ekonomickou asimilaci, která nastane tehdy, když není zjištěna souvislost mezi etnickým a kulturním původem obyvatelstva a jejich sociálněekonomickým postavením. b) Částečná – ta nastává tehdy, jestliže určité skupiny mají výrazně horší šanci na hospodářský úspěch než ostatní skupiny, v tomto případě se může mluvit o tak zvané ekonomické segregaci. Poslední rovinou je občansko-politická integrace, která rozlišuje dvě formy – asimilaci a akomodaci. a) Asimilace – stav, kdy etnická příslušnost neovlivňuje šanci na zaměstnání ve státní správě (Hladík 2006, s. 15) b) Akomodace – v tomto případě jde o záměrné braní ohledu na etnicko-kulturní menšiny ve státní správě (Hladík 2006, s. 16)
1.3
Bariéry v procesu integrace
Jak jsem se již zmiňovala, tak integrace je složitý proces, kterému čelí jak cizinci, tak i občané hostitelské země. Cizinci k nám přicházejí se svou vlastní minulostí z odlišných kultur a zemí, s různou jazykovou vybaveností či vzděláním, ale i jiným rodinným nebo finančním zázemím. „Pro většinovou společnost, která byla převážně socializována v etnicky homogenním prostředí, představují přistěhovalci potenciální nebezpečí a vzbuzují obavy.“ (Rákoczyová, Trbola 2008, str. 32) O Češích se říká, že jsou xenofobní, plní předsudků a toto téma je i velmi často medializováno. Rákozcyová a Trbola tvrdí, že je to z nízké informovanosti o životě cizinců a velkou roli hrají právě média, která informace ještě zkreslí. „Cizinci, kteří se chtějí v České republice usadit, musí často čelit předsudkům, stigmatizaci, lhostejnosti ze strany přijímací země.“ (Rákoczyová, Trbola 2008, str. 32) Samozřejmě, že bariéry nejsou jen na straně majoritní společnosti, ale i na straně cizinců. Jedná se o určitou lhostejnost a obavy na straně cizinců. Klíčovým faktorem pro začleňování cizinců do majoritní společnosti je překonání jazykové bariéry. Tato bariéra ovlivňuje další oblasti života jedince a to především v získání zaměstnání a následného začlenění na pracovní trh, kdy znalost češtiny představuje předpoklad pro získání
13
odpovídajícího a kvalitního pracovního místa. U dětí je to začleňování do vzdělávacího systému. Musím ale říci, že jsem se sama několikrát setkala s tím, že děti umí česky lépe než rodiče. Další bariéru, kterou bych ráda zmínila je nízká informovat cizince po příjezdu do České republiky. Pro cizince je nutné, aby se co nejrychleji zorientoval v prostředí, ve kterém se nachází. „V prvních fázích je proto pro přistěhovalce důležité zorientovat se v prostředí, a to jak fyzickém (největší problém je s orientací ve městě), tak sociálním (orientace v těch institucích a v tom běžném životě).“ (Rákoczyová, Trbola 2008, str. 33) Například Centra vydávají brožuru s nejdůležitějším informace pro lepší orientaci v začátcích života v České republice. Zásadní bariérou může být i získání vhodného bydlení. Dle Rákozcyové a Trboly to může být značný problém a to v případě, pokud zde chtějí cizinci zůstat natrvalo. Dalšími bariérami pak může být i administrativa a byrokracie (například vyplňování formulářů, komunikace s úřady, postoje úředníků, pomalý postup co se týče vyřizování trvalého pobytu nebo v azylových zařízeních). A v neposlední řadě i legislativní bariéry (například v přístupu sociálních dávek).
1.4
Sociální integrace
Tento pojem označuje dle Libora Novosada jako: „proces rovnoprávného společenského začleňování specifických minoritních skupin (jako jsou např. etnické a národnostní skupiny, zdravotně postižení, staří občané či sociálně nepřizpůsobiví lidé) do vzdělávacího i pracovního procesu a do života společnosti.“ (Novosad 2000, str. 18) Milada Horáková tvrdí, že společenská integrace nikdy nebude jednostrannou záležitostí, ale právě naopak proces přizpůsobování a to z toho důvodu, že se nejedná o dokonalý a ukončený stav, ale proces je neustále v pohybu. Integrace je nejvyšším stupně socializace jedince, která se definuje jako „schopnost zapojit se do společnosti, akceptovat její pravidla a normy, vytvářet a formovat k ní pozitivní vztahy a postoje.“ Rozlišují se 4 základní stupně socializačního procesu: 1. Integrace je fáze, kdy je jedinec plně začleněn a splývá se společností, je u něj značná samostatnost a nezávislost. „Jedinec je rovnoprávným partnerem ve všech běžných oblastech profesní
přípravy, pracovního
společenského života.“ (Novosad 2000, str. 19)
14
uplatnění
i
2. Adaptace je nižší stupeň socializace, kde má jedinec schopnost přizpůsobit se sociálnímu prostředí nebo společenských podmínkám. „Přirozeně záleží na osobnosti, schopnostech a potřebách jedinec, jak se dovede včlenit do společnosti, aby byl akceptován v prostředí, kde žije.“ 3. Utilita je fází tzv. sociální upotřebitelnosti jedince, kdy je jeho vývoj značně omezen. U mentálně postižených jedinců jde o kombinované vady. Znamená to, že jedinec není samostatný a je závislý na druhých lidech a to znamená, že není schopen se plně socializovat. 4. Inferiorita je nejnižší fáze socializace a dle Libora Novosada je pro tuto fázi typická sociální nepoužitelnost a vyčlenění (totální izolace) ze společnosti. Tito jedinci jsou naprosto nesamostatní, socializace není možná a často dochází k segregaci a až k totálnímu vyloučení ze společnosti. Tyto čtyři stupně se dají považovat za obecné, neboť vždy záleží na rodinném zázemí, na jedinci samotném a na dalších okolnostech. Libor Novosad používá tyto stupně u znevýhodněných osob, avšak já jsem toho názoru, že i cizinci se mohou stát znevýhodněnou osobou a bohužel v mnoha případech se jí i stanou. Určitým problémem, ke kterému v procesu socializace dochází, je sociální izolace.
1.5
Sociální vyloučení
Sociální vyloučení nebo exkluze je jev, kdy jsou nejen jednotlivci ale i celé skupiny zbavováni přístupu ke zdrojům, které jsou nezbytné pro jejich zapojení do veškerých aktivit společnosti jako celku. Sociální vyloučení může působit jako začarovaný kruh. V některých případech to bohužel i tak bývá. „Základní charakteristikou propadu na sociální dno je nahromadění důvodů, které vedou k životní krizi (ztráta zaměstnání, platební neschopnost, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemoc atd.). Sociálně vyloučení lidé obvykle nestojí před jedním problémem, ale před jejich komplexem, přičemž mnohý z nich by i jednotlivě ohrožoval normální fungování člověka ve společnosti. S postupným propadem na dno přestává být zřejmé, co je původním důvodem propadu a co jeho následkem.“ (Agentura sociálního začleňování, citováno dne 24. 3. 13). Lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti, tak se snaží přizpůsobit „novým“ podmínkám a svým způsobem si osvojují specifické vzorce jednání, které jsou však v rozporu s hodnotami většinové společnosti.
15
Obrázek 1: Past sociálního vyloučení
Past sociální vyloučení (Švec, 2010). Na začátku bývá událost, která zapříčiní začínající propad. Tou událostí může být nezaplacení nájmu, dluhu, ztráta zaměstnání apod. Postupem času se sociální problémy prohlubují, například při ztrátě zaměstnání není dostatečný finanční obnos na zaplacení nájmu, dluhu. Lidí řeší půjčku půjčkou, nejsou schopni jednotlivé půjčky splácet, natož splácet ostatní důležité věci. Začíná stigmatizace, negativní postoj od ostatních lidí, a s tím nemožnost zařadit se do běžného života. Situace daného člověk se stále zhoršuje. Řešením je pomocná ruka zvenčí, samozřejmě zavčas.
16
2. POJEM CIZINEC Cizinec se v obecném významu dá vyložit jako člověk, který nemá státní občanství dané země, kde přebývá. To znamená, že například každý, kdo nemá v České republice české občanství, tak je pro nás cizinec. Podle zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, je cizinec definován jako „občan, který není státním příslušníkem Evropské Unie, Evropského hospodářského společenství nebo Evropského sdružení volného obchodu.“ 3 Zákon číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky vymezuje cizince jako „fyzickou osobu, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské Unie.“ 4 Stránky Ministerstva vnitra vymezují cizince jako: „fyzickou osobu, která není občanem České republiky. Pro účely zákona o pobytu cizinců se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie.“ 5 Všeobecná encyklopedie vymezuje cizince jako: „fyzickou osobu, která není státním občanem země svého pobytu. Právní postavení (podmínky jejich vstupu) jsou upraveny zákonem o pobytu cizinců na území České republiky.“ (Universum encyklopedie A – F) Světová encyklopedie (The World Book Encyclopedia) vymezuje cizince jako „osobu, která není občanem nebo státním příslušníkem země, ve které žije, právní a sociální práva cizinců se liší v různých zemích.“6 Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách pojem cizinec nevymezuje. Definuje však okruh osob, kterým budou v nepříznivých životních situacích poskytnuty dávky sociálních služeb, kam jsou zařazeny kromě jiných osob i osoby s trvalým pobytem na území České republiky, osoby, kterým byla udělena azylová ochrana a cizincům bez trvalého pobytu, kterým tyto služby zajišťuje mezinárodní smlouva.
3
Česko. Zákon 435/2004 Sb. ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2004 Česko. Zákon 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. [cit. 2012-08-01]. Dostupné z WWW: < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/azyl/migrace/legislativa/326_99.pdf >. 5 Ministerstvo vnitra. www.mvcr.cz [online]. 2010 [cit. 2012-07-19]. Dostupné z: . 6 „Alien is a person who is not a citizen or national of the country in which he or she is living, the legal and social rights of aliens differ in various country.” The World Book Encyclopedia. Chicago: World Book, 1998 4
17
2.1
Rozdělení cizinců
Zákon o pobytu cizinců (číslo 326/1999 Sb.) rozděluje cizince do dvou skupin.
První
skupinou jsou cizinci v rámci Evropské Unie, například ze zemí jako je Slovensko, Španělsko, Anglie, Německo a další. Druhou skupinou jsou cizinci mimo Evropskou unii. To jsou cizinci z tzv. „třetích zemí“. Označení třetí země se používá pro státy mimo Evropskou unii, například Mongolsko, Vietnam, Čína, Jihoafrická republika či Moldávie. Občané těchto třetích zemí jsou osoby, které nemají ani občanství České republiky ani občanství Evropské Unie, a ani občanství žádného ze států Evropského hospodářského prostoru (kam řadíme Lichtenštejnsko, Norsko, Island a Švýcarsko). Kromě vymezení pojmu cizinec bych se v této kapitole ráda věnovala i definováním následujících pojmů, které jsou spojeny s cizineckou problematikou. Mezi tyto pojmy patří migrace a migrant, emigrace a emigrant, imigrace a imigrant, azylant a uprchlík.
2.2
Migrace a migrant
Migrace je proces, kdy člověk opouští svou zemi. Migrace je pohyb lidské společnosti. „Migrace je jednou ze společenských strategií k získávání zdrojů obživy a energií, vyrovnávání se s nepříznivými přírodními vlivy, řešení společenských konfliktů.“
7
Imrich
Vašečka v časopise Sociální práce zaměřeného na imigranty, se domnívá, že: „migrace dnes mění a v budoucnosti ještě více změní etnické složení našich krajin.“ (Vašečka 2007, Sociální práce s imigranty 2/2007, str. 1) „Migrací je označován proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo. Migrace v současném světě se týká bezesporu všech. Nejznámější teorií je teorie „push-pull modelu“. Push faktorem (vypuzujícím, vytlačujícím faktorem) tohoto modelu je nepříznivá situace v zemi původu – negativní sociální, ekonomické a politické faktory v zemi původu (minimální ekonomické příležitosti, malá bezpečnost a podobně.). Pull faktory (tedy přitahující faktory) se pak nalézají v cílové zemi a určují její atraktivitu (bezpečí, socio-ekonomická stabilita země, pozitivní ekonomické příležitosti).“ (Baklíková, Mochťák – Výukový projekt celní správy České republiky, komunikace v praxi jednotek mobilního dohledu specifikace práce s cizinci). Migrant se dá volně vyložit jako stěhovavý člověk nebo jako přistěhovalec. Důvody migrací jsou různé. Klíčové a vždy přítomné jsou však ekonomické důvody. To souvisí i
7
Inkluzivní škola. www.inkluzivniskola.cz [online]. 4. 6. 2010 [cit. 2010-07-27]. Stránky Inkluzivní školy. Dostupné z: .
18
s pracovní místy, lidé jezdí nebo se stěhují za lepší prací a platy. Dalším důvodem, který velmi ovlivňuje život jedinců, je politický systém v dané zemi. Svoji roli hraje i náboženství. Vyznávání některého náboženství může doprovázet pronásledování, ubližování jedinci i jeho rodině. Velmi důležitým faktorem bývají i přírodní podmínky.
2.3
Emigrace a emigrant
Emigrace je stav, kdy člověk či skupina lidí opouští zemi původu a stěhuje se do jiné země. Důvody mohou být různé, ať už ekonomické, náboženské, politické či jiné. Emigrace se může používat i pro skupinu lidí-emigrantů. Například v Československu byly emigrační vlny v průběhu 20. století, jako příklad uvedu emigrace Židů, aby se zachránili před koncentračními tábory, další emigrační vlny byly například v roce 1948, 1968 či 1989.
2.4
Imigrace a imigrant
Opakem emigrace je imigrace a znamená to přistěhovalectví. Je to proces, kdy se na určitém území usazují lidé přicházející ze zahraničí. Důvody imigrace jsou velmi podobné jako u emigrace, například tedy náboženské, politické, ekonomické, přírodní a jiné. Imigranti velmi často pocházejí z odlišného kulturního prostředí. Pokud se nezačlení do dané společnosti, mohou často vznikat ghetta, kde si imigranti ze stejných prostředí vytváří své vlastní „místo“.
2.5
Azylant
Podle paragrafu 2 odstavce 3 zákona číslo 325/1999 Sb., o azylu je „azylant definován jako cizinec, kterému byl podle zákona udělen azyl na určitou dobu.“ Cizinec, který v České republice dostane azyl, je skoro jako občan České republiky, vztahuje se na něj sociální systém, ale nesmí volit. O azyl se žádá v přijímacím středisku (popřípadě v nemocnici, ve vazbě, nebo jiných místech). Nejprve se vyplní žádost, kde se zaznamenávají osobní údaje a důvod žádosti o azyl. Poté následuje lékařské vyšetření a velice podrobný pohovor ke zjištění důvodu žádosti, což je zásadní věc a na té nejvíce záleží. Pohovor je veden v mateřštině s tlumočníkem, nebo v řeči, kterou se žadatel domluví. O udělení azylu rozhoduje Odbor azylové a migrační politiky, který spadá pod Ministerstvo vnitra. Pokud osobě není azyl udělen, může podat žalobu. Následně soud vše posoudí a může vrátit případ zpět k prošetření. Poslední možností, kam se může žadatel obrátit je Nejvyšší správní soud. Pokud byla žádost o azyl přijata, je žadatel přesunut do ubytovacího střediska, kde stráví čas, než se jeho žádost vyřídí. Většinou toto vyřízení žádosti trvá okolo 3 měsíců.
19
Ubytovací střediska se nacházejí většinou v bývalých vojenských objektech a skládají se z několika budov.
Uprchlík
2.6
Vymezení uprchlíka definuje Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951: „Uprchlík je osoba, která se nachází mimo vlast a má opodstatněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo zastávání určitých politických názorů je neschopna přijmout ochranu své země.“ Definice je uvedena i v zákoně číslo 325/1999 Sb., o azylu. Oldřich Matoušek ve své knize Sociální práce v praxi uvádí, že existuje několik skupin uprchlíků:
Uprchlíci de facto – to jsou běženci hlavně z oblastí válečných bojů či různých katastrof. U těchto skupin bylo žádoucí, aby své domovy opustili, ale nějaký způsobem se vymykají definici uprchlíka dle ženevské úmluvy. Po zklidnění situace se lidé vrátí zpět domů.
Žadatelé o azyl – to jsou ti, kteří podají oficiální žádost o udělení azylu. „Žadatelem o azyl je člověk od chvíle projevení úmyslu požádat v České republice o azyl až do vyřízení jeho žádosti Ministerstvem vnitra.“ (Maroušek 2005, s. 332)
Uznaný uprchlík-azylant je „ten, kdo prokázal, že jeho strach z pronásledování v zemi původu je oprávněný a byl mu udělen azyl. Hostitelská země se zavazuje poskytnout mu ochranu a pomoci mu integrovat se do místní společnosti.“ (Matoušek 2005, s. 332)
Statistické údaje
2.7
Oldřich Matoušek (2005, s. 332) ve své knize uvádí oficiální statistiky, které byly zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva vnitra, údaje jsou z let 1990 – 2005:
V těchto letech (1990 – 2005) požádalo v České republice o udělení azylu 77 973 osob, z toho 2597 byl azyl udělen (to je asi 3% žadatelů).
Úspěšní žadatelé o azyl nejčastěji pocházeli z Rumunska, Ruska, Afghánistánu, Arménie, Vietnamu, Běloruska či Iráku.
Asi 56% žadatelů o azyl pocházelo z Evropy (Rumunsko, Jugoslávie, země bývalého Sovětského svazu), 39% z Asie (Vietnam, Turecko, Indie a další) a kolem 3% z Afriky (hlavně Nigérie, Kongo, Angola či Alžírsko)
20
Od roku 2003 se snižuje počet žadatelů o azyl. V roce 2006 požádalo o azyl 3 016 lidí a získalo jej 268, v roce 2007 podalo žádost o azyl 1878 lidí a 191 jej získalo, v roce 2008 zažádalo 1656 žadatelů a 157 lidem byl azyl poskytnut, v roce 2009 žádalo 1258 a získalo 75 osob a v roce 2010 žádost podalo 833 uchazečů a získalo 125 osob.8 Nejčastějšími žadateli o azyl v roce 2010 byly osoby z Ukrajiny, Mongolska, Běloruska, Ruska, Turecka, Kazachstánu a ostatní, kam se řadí Amerika nebo nebyla zjištěna státní příslušnost. Žadatelé o azyl se dají procentuálně zařadit dle kontinentů následovně - 51 % Asie, 35 % Evropa, 8 % Afrika a 6 % ostatní.9 V roce 2011 byl počet žadatelů 756 a loňském roce, 2012, o 3 žadatele míň než v roce 2011, takže počet žadatelů byl 753. V letošním roce jsou nejčastějšími žadateli o azyl osoby z Ukrajiny, Ruské federace, Sýrie, Vietnamu a Ázerbajdžánu. (Statistické údaje Ministerstva vnitra) O azyl žádá každý rok kolem 400 000 cizinců v zemích Evropské Unie. Mezi hlavní cílové země patří Velká Británie, Německo a Nizozemsko. A to i přesto, že jejich azylová politika se zpřísňuje. Matoušek uvádí ještě příklad, že „ve Francii v roce 2001 získalo azyl 15% žadatelů, v Německu uspělo dokonce 21%. Úspěšnost ve Velké Británii se pohybuje okolo 12%.“ (Matoušek 2005, s. 332)
Seznam organizací, které mají cílovou skupinu cizince, uprchlíky, azylanty na území České republiky
2.8
Centra na podporu integrace cizinců, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro integraci, Sdružení pro integraci a migraci, Sdružení občanů zabývající se emigranty, Multikulturní centrum, Most pro lidská práva, Centrum pro integraci cizinců.
Další instituce a úřady v České republice, které mají v cizinecké problematice důležitou roli
2.9 8 9
Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky,
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Cizinci v České republice. Praha, 2011. str. 231, příloha č. 2 Statistické údaje jsou za rok 2010
21
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra České republiky,
Úřady práce České republiky,
Správa uprchlických zařízení,
Rada vlády pro národnostní menšiny,
Asociace uprchlíků v České republice (zkratka AU ČR),
Člověk v tísni,
Centrum pro otázky migrace,
Mezinárodní organizace pro migraci,
Správa služeb zaměstnanosti,
Evropská komise proti rasismu a intoleranci.
2.10 Mezinárodní organizace Mezinárodní institucí, která pomáhá uprchlíkům je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se zkratkou UNHCR sídlící v České republice v Praze od roku 1992. Dále má sídlo v Budapešti a v Ženevě. „Hlavní úlohou je poskytování mezinárodní ochrany a hledání trvalých řešení problémů uprchlíků. UNHCR usiluje o to, aby každý mohl uplatnit právo požádat o azyl, najít útočiště v jiné zemi a vrátit se dobrovolně domů.“ (Bajer 2007, sociální práce s imigranty 2/2007, str. 8). Organizace získala za svoji činnost Nobelovu cenu míru a pomáhá několika miliónům lidí. Další
mezinárodní
organizací
je
International
Organization
for
Migration
(Mezinárodní organizace pro migraci), používá se zkratka IOM. Je to nevládní organizace, která funguje od roku 1951 a sídlí v Ženevě. V současné době má 122 členských států a pracuje přibližně na 1600 projektech. V České republice je tato organizace od roku 1998 a sídlí v Praze. Hlavními činnostmi, kterými se organizace zabývá, jsou dobrovolné návraty a reintegrace, migrace a rozvoj, pracovní migrace, prevence a potírání obchodu s lidmi a integrace cizinců v České republice.10
10
Internatiol Organization for Migration. International Organization for Migration [http://iom.cz/o-nas]. 2009 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://iom.cz/
22
3. KONCEPCE INTEGRACE CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE Koncepce integrace cizinců České republiky je vládní dokument a je každoročně aktualizován. Poslední aktualizace byla schválena 16. ledna 2013 usnesením Vlády a je dostupná na internetových stránkách Ministerstva vnitra České republiky. Koncepce vymezuje hlavní úkoly pro aktuální rok, které by měly být vhodné pro integrační politiku cizinců v České republice. Koncepce definuje nutné propojení mezi imigrační a integrační politikou státu a zároveň vymezuje podmínky pro úspěšnou integraci. „Cílem je navrhnout konkrétní opatření, kterými příslušné rezorty odpovědné za realizaci integrační politiky v průběhu roku 2012 a podpoří úspěšnou integraci cizinců v České republice.“11 Je nutná intenzivní kooperace na uskutečnění integrační politiky především s nestátními neziskovými organizacemi, regionálními Centry na podporu integrace cizinců a dalšími subjekty. Právě Centra na podporu integrace cizinců jsou jedním z pilířů a nástrojů integrace. V koncepci jsou uvedeny základní principy, na kterých integrační politika cizinců bude spočívat: efektivita integračních opatření i vynaložení finančních prostředků, jasné a uchopitelné výsledky všech integračních aktivit, dostupnost a adresnost integračních opatření, podpora rozvoje občanské společnosti a praktické spolupráce všech, kdo může přispět k úspěšnému průběhu integrace, podpora implementace (realizace, uskutečňování) integrační politiky na regionální a lokální úrovni (rozvoj systému Center na podporu integrace cizinců a přímá spolupráce s obcemi). „Integrace je obousměrný proces, do kterého vstupují jak cizinci, tak majoritní společnost. Záměrem integračních opatření je docílit oboustranně přínosného soužití nově příchozích i obyvatelstva přijímající země. Integrační politika musí flexibilně reagovat na nové skutečnosti a potřeby, a to jak cizinců, tak i české společnosti, a posilovat vědomí
11
Ministerstvo vnitra. www.mvcr.cz [online]. 2011[cit. 2012-07-22]. Dostupné z:
23
vzájemné propojenosti migrace a integrace se sociálními, kulturními, ekonomickými a politickými aspekty života společnosti.“12 Majoritní společnost by měla vytvářet cizincům vhodné podmínky pro jejich začlenění do společnosti, a zároveň jejich integraci podporovat. Integrace si dává za cíl dosáhnout společného soužití a vzájemného kulturního poznávání obou těchto skupin. I Listina základních práv a svobod udává, že každý na území České republiky má právo na důstojný život a jednání. Proto i integrační politika chce umožnit cizincům, aby mohli na území České republiky být schopni důstojného života. „Cílem aktivit integrační politiky je předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců.“ Cílovou skupinou integrační politiky jsou občané třetích zemí, kteří pobývají legálně na území České republiky, a v určité míře sem spadá i majoritní společnost, protože jak již bylo zmíněno výše, integrace je oboustranný proces, a proto musí být zapojeny obě strany. „Integrační opatření se zaměření především na dlouhodobě či trvale pobývající cizince, vybraná opatření se budou vztahovat také na nově příchozí cizince se záměrem umožnit jim po příjezdu do České republiky základní orientaci v hostitelské zemi.“ Realizace koncepce je rozdělena do 4 hlavních oblastí, a všechny tyto čtyři hlediska vedou ke zlepšení integrace cizinců do české společnosti. Znalost českého jazyka – je velmi důležitá pro začlenění do společnosti a k rozvoji vzájemných vztahů, hraje významnou roli ve vzdělávání, na trhu práce či pro sociální soběstačnost cizinců. U děti-cizinců je znalost podmínkou pro absolvování školní docházky a k dalšímu profesnímu růstu. U dospělých je nutná znalost českého jazyka k získání trvalého pobytu, kde se musí splnit zkouška z českého jazyka (zkouška A1). Je nutné zajistit, co největší rozšíření kurzů českého jazyka s různými stupni pokročilosti (začátečníci, mírně pokročilí, pokročilí). Ekonomická soběstačnost – předpokladem je informovanost cizinců o jejich právem a povinnostech, o podmínkách zaměstnávání a podnikání v České republice. Opatření v tomto bodě by se měly hlavně týkat zajištění ochrany před diskriminací či zneužíváním, možnosti přístup na trhu práce. Orientace ve společnosti – koncepce vymezuje, že „je nezbytné pomoci cizincům orientovat se v novém prostředí, seznámit je s jejich právy a povinnostmi, s místními poměry a zvyklostmi, s řešením svých záležitostí a 12
Ministerstvo vnitra. www.mvcr.cz [online]. 2011[cit. 2012-07-22]. Dostupné z:
24
každodenních situací. Cílem je podpora soběstačnosti cizinců a snížení míry jejich zranitelnosti.“ Seznámení probíhá formou adaptačně-integračních kurzů (tzv. uvítací kurzy), anebo kurzy pro cizince s dlouhodobým nebo trvalým pobytem. Vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti – cílem integrační politiky je harmonické soužití cizinců a majoritní společnosti, snaha zabránění sociální izolaci či vyloučení. „Komunikace mezi cizinci a majoritním prostředím, navazování vzájemných kontaktů a vedení dialogu je nezbytné pro vzájemné porozumění a začlenění do společnosti.“13 Nutné je zapojení různých subjektů, jako jsou školy, rodinná centra a podobně. Integrace probíhá na lokální a regionální úrovni. V rámci krajů provádějí integrace Centra na podporu integrace cizinců, kde by jejich činnost měla být podporována a Centra by se měla neustále rozvíjet. Nezbytné je také spolupráce s ostatními organizace v daném regionu. Na lokální úrovni fungují komplexní integrační nebo tzv. emergentní projekty, které jsou realizované ve spolupráci s ministerstvem vnitra a ve většině případu jsou zacílené na aktuální problémy.
13
Ministerstvo vnitra. www.mvcr.cz [online]. 2011[cit. 2012-07-22]. Dostupné z:
25
4. OČEKÁVÁNÍ A IDEÁLY
4.1
Očekávání
Další pojem, kterému je potřeba věnovat určitá pozornost. Na první pohled není zcela patrné, proč bych se tomuto pojmu měla věnovat. Základní výzkumná otázka zní: „Jak pracovníci sami hodnotí práci své organizace?“ O očekávání a ideálech se zmiňuji ve svých dílčích výzkumných otázkách, proto považuji za vhodné ve stručnosti i tyto dva pojmy definovat. Očekávání může být určitá vize nebo představa. Očekávání je velmi individuální záležitost. V určité míře očekávání provází člověka celý život. Milan Nakonečný definuje očekávání jako „jednu z lidských emocí. Je to duševní stav, který se objevuje, když se člověk ocitne před neznámou situací, v novém prostředí apod. Očekávání (anticipace) je spojená s určitými fyziologickými změnami, jejichž smyslem je připravit člověka na zjišťovací aktivity, orientaci v neznámém.“ (Nakonečný 2000, s. 273-274) Dle Plhákové je očekávání psychický proces, který je výsledkem minulé zkušenosti. Očekávání jako psychický proces je výsledkem minulé zkušenosti. Čemu se jedinec učí, na co si postupem času zvykl, to promítá i do své představy, vize o své budoucnosti. Vytváří si určitá schémata, která ho mají bezpečně vést v jeho jednání. U každého jedince se pak představy o realitě, v které žije, stejně tak o budoucnosti, liší, protože každý člověk má jiné specifické sociální zkušenosti a schopnosti je zaznamenávat. (Plháková, 2007)
4.2
Ideály
Slovo ideál má mnoho významů, například ideál krásy, ideál dokonalosti, umělecký ideál apod. V případě mé práce slovo ideál představuje jakési očekávání, či představu, což jsou také synonyma k danému slovu. Očekávání jsem definovala v kapitole výše. Ideál je představa o něčem dokonalém, ideál představuje dokonalý stav něčeho a zároveň vysoký cíl. Tím někým dokonalým se může stát defacto kdokoliv, například rodič, kamarád nebo známá osobnost. Za ideálního nemusí být považován pouze člověk, ale řadí se sem myšlenky, chování, normy. To jaké má člověk hodnoty a morální zásady. (Psychologie radosti, citováno 29. 10. 13) V psychologii se ideály řadí mezi vztahově-postojové vlastnosti člověka (mimo jiné se sem také řadí charakter, postoj, nebo sebepojetí). Ideál je jakýsi vnitřní nebo osobní cíl, kterého chce člověk dosáhnout.
26
Co se týče práce sociálního pracovníka, tak člověk s nástupem do (můžeme říct jakékoliv, není to jen práce sociálního pracovníka) práce má nějaký ideál/očekávání, jak by měla být ta práce vykonávána. Zcela určitě si každý člověk ideálně představuje to, že bude pracovat takovým způsobem, aby maximálně pomohl klientovi. Můžou se však naskytnout nějaké okolnosti, které té maximální pomoci brání. Nemusí být vždy závislé na tom pracovníkovi, mohou být odvislé i od toho klienta. Člověk může mít problémy, může zažívat frustraci nebo prožívat dilemata. Pokud je v takové nějaké situaci, tak právě hodnocení, zpětná vazba, supervize by měla pracovníkovi pomoci, aby se z té situace dostal. „Dilema je nutná a někdy velmi obtížná volba mezi dvěma a více řešeními nebo vylučujícími se možnostmi.“ (Musil, s. 36). Musil dále uvádí, že „dilema spíše sehrává úlohu výzvy, která se neřeší naléhavým rozhodnutím. Pracovníci se snaží najít způsob, jak obtížnou volbu oddálit nebo se jí zcela vyhnout. Pokud se jim to daří, nalezený způsob rutinně opakují.“ (Musil, s. 38) Profesor Musil ve své knize Ráda bych vám pomohla, ale…rozděluje 2 typy dilemat, a to na latentní a zjevná dilemata. Latentní dilemata jsou dilemata, kdy pracovníci naleznou nějakou naléhavost, která je oslabujícím řešením vůči dilematu. Okolnosti, které ztěžovaly volbu vylučujících se možností, mohou pominout a naléhavost dilematu ustoupí do pozadí a lidé na tyto okolnosti zapomenou. Pokud je způsob obcházení dilematu účinný, dilema je zatlačeno do latentní fáze a nikdo nemá problém. (Musil s. 39) Zjevná dilemata jsou taková dilemata, kdy pracovníci, které jejich pracovní podmínky nutí, aby bezprostředně volili mezi dvěma, z jejich hlediska neslučitelnými možnostmi, a to buď z důvodu konfliktu s okolím, nebo z důvodu boje motivů, které sami prožívají. (Musil s. 38) Musil vymezil dohromady 12 dilemat, které rozděluje do dvou skupin, a to jsou všední dilemata řadových pracovníků, a druhou skupinou jsou strategická dilemata a jejich řešení řadovými pracovníky. Dilemata jsou následující: 1. Všední dilemata řadových pracovníků: komplexní nebo zjednodušené cíle, množství klientů nebo kvalita služeb, neutralita nebo favoritismus, jednostrannost nebo symetrie ve vztahu s klientem, procedurální nebo situační přístup,
27
materiální nebo nemateriální pomoc, zasáhnout nebo nezasáhnout 2. Strategická dilemata a jejich řešení řadovými pracovníky: veřejný nebo dílčí cíl, bezprostřední nebo zprostředkovaná východiska volby cílů, řešení případu nebo změna poměrů ve společnosti, změna klienta nebo změna prostředí, operační strategie organizací služeb sociální práce.
28
5. EVALUACE „Co se stalo? Jak se to stalo? Proč se to stalo? Bylo dosaženo cíle? Jak je cíl kvalitní?“ Všechny tyto otázky výše si klade právě evaluace, které je další kapitolou v mé diplomové práci. Evaluace se dotýká efektivity, kvality práce a procesů. Zároveň poskytuje zpětnou vazbu, která je cenným materiálem pro efektivní a kvalitní práci personálu, zhodnocení její činnosti, jejich podpora v další práci. Evaluace napomáhá pracovníkům v jejich činnosti. Zpětná vazba je možnost, jak napravit chyby nebo neúčelné postupy v práci s klienty. Díky zpětné vazbě získají pracovníci přehled o účinnosti vlastních aktivit. Dle Husárové evaluace poskytuje cennou zpětnou vazbu na kvalitu, efektivitu a funkčnost produktů, procesů či aktérů. Bez zpětné vazby by mnohé činnosti nedospěly do požadované kvality nebo by se minuly očekáváním. (Husárová 2008, str. 4) „Evaluace je poměrně novým jevem a je spojena zejména s řešením projektů financovaných z prostředků Evropské Unie. Využívá metody, techniky a strategie aplikovaného sociologického výzkumu, ale zároveň má svá specifika: klade tzv. evaluační otázky, má kontrolní funkci a vztah ke kvalitě věci.“ (Filipczyk, Husárová 2008, str. 4) Kateřina Cimbálová ve své magisterské práci s názvem Evaluace sociálních služeb v denním stacionáři Benjamin píše, že: „V dnešní době se s tímto pojmem setkáváme nejen v sociální sféře, ale také ve sféře soukromé. Vzniká řada firem, které nabízejí evaluaci a snaží se ji vnést do podvědomí české veřejnosti. Ač zní tento pojem cizorodě, překládá se většinou jako hodnocení kvality nějaké poskytované služby.“ (Cimbálová 2010, str. 8) Filipczyk dále definuje evaluaci jako: „proces systematického shromažďování dat o aktivitách, charakteristikách a výsledcích programů, personálu a produktech. Shromážděné údaje jsou následně využity k tvorbě či zlepšení efektivnosti programů a slouží jako základ pro přijímání konkrétních rozhodnutí týkajících se programů, aktivit, personálu a produktů. U sociálních činností je hodnocení prováděno pomocí metod sociálního výzkumu s cílem posoudit efektivnost sociálních programů systematicky.“ (Filipczyk 2008, str. 5) Evaluace zahrnuje mnoho různých operací a činností. Dle Filipczyk (2008, str. 5) je nejčastěji používaná typologie hodnocení, která vychází z dělení podle role, kterou má hodnocení v konkrétních fázích projektu. Dle toho pak rozlišují tři základní druhy hodnocení: Evaluace ex ante je prováděná na samotném začátku projektu. Cílem je zjistit, zdali daný program řeší skutečné sociální potřeby. Tato evaluace je zaměřena
29
na posouzení výhod a nevýhod daného programu a na posouzení kvality strategii, která by měla vést k předpokládaným výsledkům. Je rovněž základem pro další monitoring a hodnocení, protože popisuje měřitelné ukazatele, které mají vazbu na dosahování výsledků. Střednědobá nebo průběžná evaluace je provádění v polovině realizační fáze projektu. Je analyzována kvalita řízení, kvalita finančního řízení i kvalita metod, díky kterým je program realizován. Cílem této evaluace je zlepšit řízení projektu v aktuálním okamžiku. Evaluace ex post je konečnou fází a vyhodnocuje program nebo projekt jako celek. Tato evaluace analyzuje efektivnost programu a kvalitu použitých zdrojů.
5.1
Funkce evaluace
Evaluace má základní čtyři funkce, které mají určitou roli hodnocení a jsou následující: Formativní funkce – ta se objevuje souběžně s procesem, který je předmětem hodnocení, v daném okamžiku upozorňuje na oblasti, kde je vyžadována nějaká náprava nebo zlepšení, popřípadě stanovuje směr, kterým by se změny měly směřovat. Sumativní funkce – role hodnocení nastává v okamžiku, kdy jsou požadovány tzv. reporty, to znamená zprávy o plnění projektu; tento druh hodnocení popisuje konečné výsledky hodnocených opatření, hledá vysvětlení vazeb mezi vstupy a výstupy. Psychologická funkce – ta se vztahuje na případy, kdy jsou hodnocení a jeho výsledky využívány pro vytváření povědomí o určitých opatřeních, pro přesvědčování lidí o určitých myšlenkách a vzorcích chování nebo pro prosazování určitých sociálních vztahů. Administrativní funkce – její role hodnocení se využívá při výkonu moci a uplatňování vlivu na určité lidi, firmu nebo instituci. U projektů Evropské Unie má evaluace dle Filipczyk (2008, str. 6) následující 3 funkce: Testování efektivnosti realizovaných programů – definování faktorů, které mají vliv na úspěšnost požadovaných cílů Vytváření pozitivního společenského klimatu pro projekt – lepší komunikace v rámci projektu, zpětná vazba Podpora strategického řízení – předkládání analýz a doporučení
30
„Hodnocení je velmi důležité, poněvadž umožňuje vědomé zopakování úspěchu a navíc je zdrojem nezbytných informací pro přijímání zásadních rozhodnutí.“ (Filipczyk 2008, str. 6) Provádět evaluaci může člověk-evaluátor, který má zkušenosti se sociologickým výzkumem a jeho metodologií. Nejblíže tomuto oboru jsou psychologové a sociologové. „Úkolem evaluátora je mimo jiné i zhodnotit efektivitu výstupů ve vztahu ke vstupům a eliminovat neplánované a nežádoucí jevy v procesu dosahování výstupů.“ (Husárová 2008, str. 7) Alena Husárová (2008, str. 7) rozděluje evaluátora na externího a interního. Toto rozdělení vyplývá z toho, pro koho je evaluace určena a jaké má zdroje pro provedení evaluace. Interní evaluátor – realizuje evaluaci za využití určitých vnitřních zdrojů, jako jsou finance, lidské zdroje nebo čas. Tento typ evaluátora musí mít určité kompetence nebo dostatek zkušeností s prováděním evaluace. „Výhodou je, že interní evaluátor může evaluovat častěji, různoroději, průběžně, cyklicky apod.“ (Husárová 2008, str. 7) Externí evaluátor – je ve formě externího konzultanta nebo odborníka. Vzhledem k tomu, že je to již odborník, je využití jeho služeb náročnější, co se týče financí nebo času. Jeho služby nelze využívat příliš často, většinou když je potřeba.
5.2
Metodologické přístupy v evaluaci
Stejně jako v sociálních vědách máme dva přístupy, tak i v evaluaci máme tyto dva přístupy. Jedná se o kvalitativní a kvantitativní přístup. „Cílem kvantitativního výzkumu je nalézt obecný výskyt určitého jevu. Oproti tomu kvalitativní výzkum si klade za cíl nalézt odpovědi na otázky týkající se příčin výskytu určitého jevu.“ (Filipczyk 2008, str. 8) „Souhrnně lze říci, že kvalitativní výzkum představuje pokus o prohloubení poznatků získaných pomocí kvantitativního výzkumu. Umožňuje činit závěry a doporučení, které jsou důležité pro hodnotící proces.“ (Filipczyk 2008, str. 10) Následující tabulka stručně shrnuje oba dva typy hodnocení. (Filipczyk 2008, str. 10)
31
Kvantitativní přístup Odpovídá na otázky typu: Kolik? Jak
Kvalitativní přístup Odpovídá na otázky typu: Co? Jak? Proč?
mnoho? Cílem je najít zákonitosti, obecné jevy
Cílem je prozkoumat jednotlivé případy, jejich specifický charakter a složitost
Objektivita – v úvahu jsou brány pouze
Objektivizace – skutečnosti jsou
skutečnosti, které lze empiricky dokázat
charakterizovány způsobem, jakým je respondenti vidí
Nástroje měření – dotazník
Nástroje měření – neomezené (rozhovor, otevřené otázky)
Výběr vzorku – náhodný nebo kvótní
Výběr vzorku - účelový
Velikost vzorku: velká (100 – 1000 osob)
Velikost vzorku: malá (20 – 50 osob)
5.3
Předmět evaluace
Je důležité brát v potaz to, jakým způsobem využijeme výsledky dané evaluace a s tím je určován i předmět evaluace. Z evaluace nám může vyjít informace typu, co funguje dobře, co nefunguje dobře, kde je potřeba nějakého opatření apod. Hlavní předměty evaluace dle Husárové (2008, str. 10): 1. produkty – co bylo uděláno, čeho bylo dosaženo, například výsledky výzkumného šetření 2. procesy – jakým způsobem byly produkty dosaženy, například dobře zpracovaná metodologie 3. aktéři – kdo realizoval produkty prostřednictvím procesů, například evaluace nadřízených
5.4
Metody a techniky evaluace
Metody a techniky se odvozují od cíle evaluace, záleží, zda se evaluátor nebo ten, kdo provádí evaluaci, přiklání spíše ke kvalitativnímu nebo kvantitativnímu přístupu evaluace. „Pokud je cílem něco změřit či srovnat, to je tzv. kvantitativní cíl a pro dosažení tohoto typu cíle je nejlepší použít dotazník, standardizovaný rozhovor nebo kvantitativní obsahovou analýzu dokumentů. Pokud je naším cílem poznat postoje či příčiny jevů, pak se jedná o tzv. kvalitativní cíl a pro jeho dosažení je vhodné získávat data nestandardizovaným rozhovorem, 32
prostřednictvím tzv. skupinových rozhovorů (focus group) či pozorováním. Ideální je použít kombinaci metod a technik.“ (Husárová 2008, str. 21) Následující tabulka stručně shrnuje výše uvedený text (Husárová 2008, str. 22): Cíl
Dokáže
Klást otázky?
…a využívá techniku
Kvantitativní – pracuje s rozsáhlými soubory několik set nebo i tisíc jednotek (lidi, textů, situaci) Kvalitativní - je pružný typ výzkumu. Umožňuje měnit výzkumné otázky v průběhu sběru dat
ověřit,
kolik lidi?
změřit, srovnat
kde všude je identifikováno?
pochopit,
jak je vnímáno?
nalézt,
v čem tkví problém?
vyzkoušet
dotazník, standardizovaný rozhovor, obsahová analýza hloubkový rozhovor, focus groups, pozorování
Následující tabulka ukazuje, jaké techniky se používají, co umí, jaké jsou jejich výhody a nevýhody a jaká jsou jejich specifika při sběru požadovaných dat (Husárová 2008, str. 22): Výhody
Nevýhody
Technika
Dokáže
Dotazník
ověřit, změřit, srovnat informace na velkém počtu respondentů
obsáhne velký počet lidi, je anonymní a levný
nerozpozná příčiny, nízká flexibilita a návratnost
Rozhovor
ověřovat, srovnávat, měřit, ale také chápat a nalézat
rozpoznává příčiny, je flexibilní a kontaktní
náročné na tazatele a organizaci
Skupinový
nalézt příčiny
vyjasňuje
náročný na
33
Specifika - je omyl myslet si, že zkonstruovat dobry dotazník je hračka - provedeni adekvátní statistické analýzy dat vyžaduje specifi cké kompetence - postup kladení otázek se doporučuje od konkrétních přes všeobecné a ukončit zase konkrétními - citlivé otázky se kladou uprostřed nebo na konci rozhovoru - pracuje s tzv.
rozhovor
Pozorování
Analýza dokumentů
5.5
problémů, které nemají přesně definovanou podstatu
být objektivní, protože se zajímá o předmět, ne objekt výzkumu být objektivní, protože dokumenty nevznikly za účelem analýzy
podstatu problémů, je flexibilní, bohatý zdroj dat při časové úspoře, dobře pracuje s komunikačními barierami zachytává dění v přirozených podmínkách
moderátora, nedůvěryhodná anonymita, obtížná organizace
skupinovou
náročné na výzkumníka, čas i organizaci, problém získat povoleni
nenáročné na výzkumníka, zpracovaní, čas a organizaci
X = nejsou
- probíhá v přirozeném prostředí, což má pozitivní dopad na kvalitu dat - je ohrožena rizikem zkresleni, protože psaný materiál může apriory obsahovat zkresleni, o kterém výzkumník nemusí vědět
známy
dynamikou
Závěrečná zpráva
Výsledky evaluace se zpracovávají do závěrečné zprávy, která nemá jasně danou strukturu, ale dle Filipczyk (2008, str. 23) je vhodné dodržovat následující strukturu zprávy: 1. předmět a kontext evaluace – zde se uvádí, co bylo hodnoceno, je dobré zmínit pár slov o organizaci; 2. výzkumný proces – ten, kdo píše závěrečnou zprávu, by měl uvést, jaké metody použil, neměli by chybět informace o koncepci hodnocení a hodnotícím projektu; 3. výsledky výzkumu – v této části závěrečné zprávy jsou shromažďovaná data, které získal evaluátor během procesu, výsledná data by měla být prezentována vhodným způsobem (grafy, tabulky atd.); 4. závěry evaluace – je shrnutím celého výzkumu, evaluátor zde vyvozuje jednoznačné, stručné a výstižné závěry, dle Filipczyk je dobré, aby evaluátor uvedl silné a slabé stránky hodnoceného projektu;
34
5. doporučení – je formou rady nebo návrhu na nějaké zlepšení. Po této struktuře ještě mohou následovat, nebo většinou následují přílohy například ve formě použitých nástrojů při sběru dat, popřípadě se zde mohou objevit i případové studie. Závěrečná zpráva je samozřejmě zpracována písemnou formou ve formátu tištěné zprávy, elektronické zprávy, multimediální prezentace nebo ústní prezentací například při semináři, nebo školení.
35
6. SPECIFIKACE PRÁCE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA S CIZINCI Sociální pracovník je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, člověk, který vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy, poskytuje sociálně-právní poradenství a krizovou pomoc, sociální poradenství, sociální rehabilitaci, despitážní činnost, či odbornou pomoc v zařízeních, které poskytují služby sociální prevence. K tomu, aby mohl být člověk sociálním pracovníkem, je nutná odborná způsobilost - vzdělání. Dalšími předpoklady pro výkon sociálního pracovníka je bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům a zdravotní způsobilost.
6.1
Činnost sociálních pracovníků
Na činnost sociálních pracovníků se dá nahlížet dvěma způsoby. Tím prvním je činnost sociálních pracovníků obecně. Druhý způsob, je v případě mé práce, činnost sociálních pracovníků v práci s cizinci. Obecně sociální pracovníci vykonávají sociální šetření, zabezpečuje sociálních agendy, poskytuje poradenství a krizovou pomoc, poskytuje sociální poradenství a sociální rehabilitace. To vše vymezuje zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Netvrdím, že pracovníci Centra na podporu integrace cizinců tyto činnosti nevykonávají, samozřejmě, že ano – jsou to sociální pracovníci. Cizinci jsou však cílovou skupinou velmi specifickou, a právě i činnost sociálních pracovníků, kteří s touto skupinou pracují, je specifická. V první řadě je důležité klienta vyhledat. Pracovníci samozřejmě můžou dostat na „výskyt“ klientů tip. Vzhledem k tomu, že mají pracovníci takzvaně pod palcem celý Pardubický kraj, je terénní práce složitější. V celém Pardubickém kraji se nachází 11 206 cizinců. Po prozkoumání daného terénu je důležité klienta oslovit, stručně Centrum představit a nabídnout klientovi služby, které může využít. Při těchto oslovování klientů se jim rozdávají letáčky s popisem Centra, nabídkou služeb, mapkou, kde Centrum sídlí a důležitými kontakty. V některých případech si již pracovníci můžou s klientem domluvit schůzku v rámci poradenství. Pokud se blíží nějaká akce, které Centrum pořádá, pracovníci klienta na akci pozvou.
36
6.2
Specifikace sociální práce s cizinci
Obecné zásady sociální práce s klienty vycházejí z Etického kodexu sociálních pracovníků. Každý sociální pracovník by dle toho kodexu měl s klienty jednat. V praxi to znamená, že sociální pracovník se musí chovat tak, aby nejednal proti klientovi, neporušoval jeho lidská práva, byl diskrétní, jednal s klientem bez ohledu na jeho barvu pleti, jazyk, etnickou příslušnost, náboženství a další jiné aspekty. To jak jednat s klientem udávají i standardy kvality sociálních služeb. Sociální práce s touto cílovou skupinou je také postavena na zákoně o pobytu cizinců na území České republiky. Zde bych ještě ráda uvedla, že pracovnici Centra nepracují s uprchlíky, ale pouze s cizinci ze třetích zemí. Pracovníci Centra společně v rámci pracovní skupiny vytvořili veřejný závazek, který stručně vysvětluje, jaké poslání mají Centra, jaký jej jejich cíl, jaké služby poskytují a jaké jsou zásady práce s klienty. Mezi tyto zásady patří: bezplatnost, individuální přístup, spolupráce, rovnost a respekt, diskrétnost, bezpečí a svoboda. Za dobu své praxe a dobrovolnictví v Centru jsem se setkala s mnoha cizinci z různých zemí světa. Co země, to jiná kultura, jazyk, tradice apod. (podobně jako u nás, jiný kraj, jiný mrav). Ke každému člověku, a ke klientovi především, je nutný individuální přístup. Každý klient přichází s něčím jiným, s čím by potřeboval poradit, pomoci. Někdo přijde s prosbou o pomoc s vyplněním formuláře, jiný řeší tíživou sociální, rodinnou, ekonomickou situaci. Klienti často přicházejí ze země, kde neexistuje srovnatelná síť sociálních služeb, nebo neexistuje žádná síť, takže se může objevit neznalost, nedůvěra k pracovníkům, ale i k sociální službě jako takové. Velkým specifikem této služby je bezplatnost. Lidé jsou zvyklí za všechno platit. Cizinci jsou mnohdy velmi překvapeni, že poskytování služeb je zdarma. Další významným specifikem při práci s touto cílovou skupinou je tlumočení. V žádné jiné sociální službě nefunguje. Letáky, různé informace, ale dokonce i webové stránky jsou překládány do cizích jazyků klientů. Klientům se vychází vstříc. Centra mají navázány spolupráce s mnohými tlumočníky a překladateli cizích jazyků, jako je vietnamština, mongolština, čínština nebo ruština. Síťování služeb, další kategorie, která se dá zařadit do specifikace práce s cizinci. Centra v mnohých případech navázaly spolupráci s institucemi, které nikdy nepřišly do kontaktu s cizinci. Před rokem 2000 bylo na území České republiky kolem 200 tis. cizinců, ale od roku 2000 do současné doby je nárůst cizinců jednou tolik, dnes se čísla pohybují kolem 439 tis. cizinců. Dnes se již mění trend a stává se standardním to, že služby, které
37
běžně tuto cílovou skupinu neřešily, tak je to dnes naopak. V současné době se posiluje spolupráce mezi jednotlivými institucemi, a šíří se osvěta.
6.3
Bariéry v práci s cizinci
V práci s lidmi může docházet k různým bariérám, a to se ani nemusí jednat o cílovou skupinu cizinců. K různým bariérám může dojít i v práci s handicapovanými lidmi, dětmi apod. Ale právě cizinci jsou cílovou skupinou, kdy může vzniknout mnoho bariér. Bariéry v práci s cizinci bych si rozdělila do dvou skupin, a to je skupina bariér, která se týká sociálního pracovníka k cizincům, a druhou skupinou jsou bariéry, které se týkají cizince k pracovníkovi.
6.3.1 Bariéry pracovníka k cizincům Jazyková bariéra – bariéra, která se prolíná u obou skupin. Zásadní věc při práci s touto cílovou skupinou. Interkulturní bariéry – spočívá v tom, že neznáme vše, že jsou stále možnosti různého vzdělávání, praxe, různých kurzů, kdy se pracovníci stále zlepšují ve prospěch klienta, ale i svého kariérního růstu. Nedostupnost klienta – se týká hlavně v terénní sociální práci, kdy pracovníci neznají „výskyt“ budoucích klientů. Široká oblast – cílová skupina není úzce vyspecifikována věkem, je to od narozených dětí až po staré lidi.
6.3.2 Bariéry cizince k pracovníkům Nedůvěra v systém sociálních služeb – v mnohých rodných zemí klientů neexistuje síť sociálních služeb. Nedostupnost v čase – klienti mnohdy nemají čas, pracují na 3směnný provoz, pracovníci nefungují 24 hodin denně, někteří to nestíhají. Často chodí s důležitými věcmi po lhůtách. Jazyk – již jsem zmiňovala výše, zásadní bariéra. Bývá přítomen tlumočník. Strach – pracovník nikdy neví, s čím klient přichází, v jaké situaci se nachází. Klienti mívají strach, protože neví, co je čeká, k jakému řešení společně s pracovníkem dojde. Mužsko-ženský princip – hraje roli v komunikaci s klientem, žena sociální pracovnice, muž klient – nebo naopak. Pro některé klienty to může být problém,
38
například že by žena s určitými zdravotními problémy měla svoji situaci řešit se sociálním pracovníkem-mužem (bylo by to pro ně velmi nepříjemné a vůbec nic by se nemuselo vyřešit). Věk – hraje roli podobně jako mužsko-ženský princip. Mladá sociální pracovnice bude řešit problém se starší klientkou, může dojít ke střetu, klientce se to nemusí líbit. Nedůvěra v bezplatnost – „co je zadarmo, nemůže být kvalitní.“ Klienti jsou zvyklí si za všechno platit, a najednou je tu pro ně pomoc zadarmo. Problém se v mnohých kulturách řeší v rámci rodiny, „netahá se“ mimo rodinu, ven k někomu cizímu, ke třetí osobě nebo subjektu. Sídlo CPIC v Pardubicích – v současné době Centrum sídlí ve 3. patře jedné budovy, kde není bezbariérový přístup ani výtah, problém pro maminky s kočárky.
6.4
Na jaké problémy naráží pracovníci při práci?
6.4.1 Obecně klišé neziskových organizací – v tomto případě se jedná hlavně o finance, mnohé organizace bohužel netuší, zda seženou potřebný obnos peněz na fungování organizace apod. jednoleté projekty – v případě, že je zadán jednoletý projekt, nejsou zde možnosti dalšího plánování a udávání dalších cílů. politická situace (vize) – politická situace udává, jaké možnosti jsou tu pro cizince, zda je tu chceme, nebo nechceme, kolik sem pustíme migrantů, kteří posilní naši ekonomiku. tlak na ukazatele v rámci projektů – sociální pracovníci často řeší paradigma mezi kvalitou a kvantitou při realizaci projektu.
6.4.2 Na organizaci Sociální práce s cizinci je poměrně mladým oborem, cca necelých 20 let; s cizinci se moc nepracovalo, je to krátká doba, aby to bylo již ukotvené odvětví s jasně danými parametry. Nízká účast na kurzech – neví se proč. Pracovníci kurzy plánují více kurzů a ne jen jeden termín, přesto bohužel dochází k tomu, že je nízká účast na kurzech.
39
Klienti velmi často chodí po stanovených lhůtách – bohužel je to většinou velký problém, protože se mnohdy jedná o důležité lhůty, důležité případy a někdy po skončení té lhůty se s tím případem nedá již nic dělat. Nezvládnuté PR organizace – o Centru není moc slyšet, ani vidět. I přesto, že v Pardubicích je Centrum přes 4 roky, tak bohužel častokrát majorita, natož cizinci o existenci této organizace nemají tušení. Komunitní plánování – pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé cílové skupiny. Komunitní plánování je metoda, díky které se rozvíjí sociální služby na daném území. V rámci schůzek se řeší jednotlivé problémy daných skupin.
40
EMPIRICKÁ ČÁST 7. METODOLOGIE VÝZKUMU V empirické části se budu zabývat metodologií výzkumu a předem stanovenými cíli diplomové práce. V další kapitole empirické části se budu zabývat detailními popisu Center na podporu integrace cizinců (všeobecně) a poté konkrétně Centru na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Poté již naváži na konkrétní výzkum a jeho vyhodnocení.
7.1
Cíle diplomové práce
Symbolickým cílem této práce je upozornit vedení organizace a jejich pracovníků na nedostatečné využívání možností vnášet názory a zkušenosti pracovníků a dobrovolníků do Centra. Aplikačním cílem práce je změna systému práce s názory a zkušenostmi pracovníků a dobrovolníků – zohledňování názorů. Poznávací cíl neboli základní výzkumná otázka zní: „Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace?“
7.2
Metodika výzkumu
V této podkapitolce bych ráda stručně vysvětlila a vydefinovala použité techniky výzkumu. V sociálních vědách se používají 2 základní přístupy při sběru potřebných dat. Jedná se o kvantitativní a kvalitativní přístup. Nyní stručně vydefinuji oba dva přístupy. Kvantitativní přístup je metoda, která jako své techniky sběru dat používá náhodné výběry, experimenty nebo silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování. Jan Hendl (2008, s. 44) tvrdí, že kvantitativní výzkum bývá spojován s hypoteticko-deduktivním modelem, který má 6 základních bodů: 1. Teorie – nejdříve existuje nějaké obecné tvrzení, které má vysvětlit vztahy v reálném světě. 2. Hypotéza – po teorii se provádí dedukce, kdy se objeví vztah minimálně mezi 2 proměnnými
41
3. Operační definice – co je potřeba zjistit, aby se daly proměnné pozorovat, určuje se tzv. definice 4. Měření – provádí se pozorování 5. Testování hypotézy – provádí se závěry o platnosti hypotézy 6. Verifikace – výsledek testování vztahuje výzkumník na teorii. Základními technikami kvantitativního přístupu je statistické šetření, experiment, oficiální statistiky, strukturované pozorování a obsahová analýza. Kvantitativní přístup, stejně jako ostatní přístupy, mají své výhody a nevýhody. Ty ukáže následující tabulka dle Hendla (2008, s. 47): Přednosti kvantitativního výzkumu
Nevýhody kvantitativního výzkumu
Testování a validizace teorií
Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem Výzkumník může opominout fenomény,
Lze zobecnit na populaci
protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie Výzkumník může konstruovat situace tak, že Získaná znalost může být příliš abstraktní a eliminuje působení rušivých proměnných a obecná pro přímou aplikaci v místních prokázat vztah příčina-účinek
podmínkách
Relativně rychlý a přímočarý sběr dat
Výzkumník
je
omezen
reduktivním
způsobem získávání dat Poskytuje přesná, numerická data Relativně rychlá analýza dat Výsledky
jsou
relativně
nezávislé
na
výzkumníkovi Je užitečný při zkoumání velkých skupin Kvalitativní přístup definoval metodolog Creswell (1998 in Hendl, 2008 s. 48) jako „proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“
42
Základními metodami kvalitativního přístupu je pozorování, texty a dokumenty, interview a audio či video záznamy. Následující tabulka vymezuje přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu (Hendl, 2008, s. 49): Přednosti kvalitativního výzkumu Získává
podrobný
popis
a
vhled
Nevýhody kvalitativního výzkumu při Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na
zkoumání jedince, skupiny, události či populaci a do jiného prostředí fenoménu Zkoumán fenomén v přirozeném prostředí
Je těžké provádět kvantitativní predikce
Umožňuje studovat procesy
Je obtížné testovat hypotézy a teorie
Umožňuje navrhovat teorie
Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy
Dobře reaguje na místní situace a podmínky
Výsledky
jsou
snadněji
ovlivněny
výzkumníkem a jeho osobními preferencemi Hledá lokální příčinné souvislosti Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů
Pro svůj výzkumný záměr jsem si zvolila kvalitativní přístup. Jako kvalitativní techniku výzkumu jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor, který provedu s pracovníky Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Výzkumným vzorkem pro moje výzkumné šetření jsou pracovníci Centra a zároveň dobrovolníci, který se podílejí na práci CPIC a mají právo do některých věcí hovořit. Na některé věci mohou mít jiný pohled než pracovníci. Dobrovolníky zajišťuje Dobrovolnické centrum v Pardubicích. Na rozhovor budu mít předem připravené otázky, které pracovníkům a dobrovolníkům budu pokládat, a které jsem si vytvořila v rámci operacionalizace. Všechny respondenty jsem při rozhovorech upozornila na to, že veškeré informace, které mi poskytnou, budou použity jen pro studijní účely mé práce. Respondenti jsou označeni písmenky.
43
7.3
Operacionalizace dat
Důležitou součástí výzkumu je zvolení také vhodných výzkumných otázek ke zjištění potřebných informací. Pomocí operacionalizace, na základě použité techniky dotazování a rozhovoru zdůvodníme, proč a koho se ptáme (Žižlavský, 2003). Hlavní výzkumná otázka (HVO): Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace? Dílčí výzkumné otázky (DVO): Jaké jsou vaše představy o práci Centra na podporu integrace cizinců? Jaké výsledky dosahuje Centrum? Kde pracovníci vidí příčiny rozporu mezi ideály a realitou? Jaké je řešení sociálních pracovníků v tomto rozporu? Bere CPIC do úvahy názory pracovníků?
V následující tabulce je přehled celé operacionalizace: Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace? DVO
oblasti
Integrace 1. Jaké jsou vaše představy o práci (začlenění do lokality) Centra na podporu integrace cizinců?
podoblast 1. zaměstnání 2. bydlení 3. soužití
indikátor
otázky
Ad 1) práce na hlavní pracovní poměr; práce na půl úvazku; práce na černo; aktivně hledající práci
Jak by měli být zaměstnáni cizinci, aby došlo k jejich integraci?
Ad 2) ubytovna, pronájem, vlastní byt (dům) Ad 3) problémové; bezproblémové
Jaké by měli cizinci mít v ideálním případě bydlení, aby se lépe integrovali do společnosti? Jak by mělo ideálně vypadat soužití cizinců s majoritou? Kdy je dle Vás cizinec plně integrovaný?
44
Práce s klientem
Vzájemné vztahy
1. První kontakt 2. Specifikace problému 3. Řešení problému 4. Ukončení spolupráce
Kulturněsensitivní
Jak by měla vypadat práce s klientem? Jak by měl vypadat první kontakt s klientem?
Emoční empatie Kognitivní doména Kulturní dovednosti
2. Jaké výsledky dosahuje Centrum?
Integrace
1. zaměstnání 2. bydlení 3. soužití
Doména prostředí Ad 1) práce na hlavní pracovní poměr; práce na půl úvazku; práce na černo; aktivně hledající práci Ad 2) ubytovna, pronájem, vlastní byt (dům) Ad 3) problémové; bezproblémové
Jaké formy práce by se měli v práci s cizinci používat? Jak by se měli chovat pracovníci k cizincům? Jak by se měli cizinci chovat k sociálním pracovníkům? Jakou práci vykonávají vaši klienti? Monitorujete bydlení Vašich klientů? Jakou formu bydlení využívají Vaši klienti nejčastěji? Víte, jaké jsou vztahy mezi majoritou a minoritou? Setkáváte se s tím, že cizinci narážejí na problémy s majoritou? Máte přehled o tom, kolika lidem jste pomohli najít práci?
45
Práce s klientem
Jak vypadá první kontakt s klientem? Jaké formy práce s cizinci používáte? Jakým způsobem klientům pomáháte? Chodíte s ním jako doprovod na pohovor apod.
Vzájemné vztahy
Jak se chovají pracovníci k cizincům? Jak se chovají cizinci k pracovníkům? Na čem toto chování záleží?
3. Kde pracovníci vidí příčiny rozporu mezi ideály a realitou?
Jaké je řešení sociálních pracovníků v tomto rozporu?
Integrace
V jakých oblastech nejvíc narážíte na tento rozpor?
Práce s klientem
Na jaké problémy narážíte při realizaci představ o práci CPIC?
Vzájemné vztahy
Kde vidíte příčiny rozporu?
Práce s klientem
Jak řešíte tento rozpor mezi ideály a realitou? Co vše by bylo potřeba udělat ze strany pracovníků, aby byl rozpor zmírněn? Jak si jednotliví pracovníci
46
organizují práci, aby došlo ke zmizení rozporu?
4. Bere CPIC do úvahy názory pracovníků?
Vzájemné vztahy Nadřízená Kolegové
Důvěra Zájem o názory Smysl
Zneužití / nezneužití otevřeného názoru
Máte v organizaci možnost vyjádřit svůj názor k určitým věcem?
Zájem / nezájem o názory (diskutuje se o nich nebo ne)
Bere organizace jako taková váš názor v potaz?
Má význam se k danému vyjadřovat?
Berou Vaši kolegové váš názor v potaz? Bere nadřízená váš názor v potaz? Bere nejvyšší vedení váš názor v potaz?
47
8. CENTRA NA PODPORU INTEGRACE CIZINCŮ Centra na podporu integrace cizinců jsou pod Správou uprchlických zařízení provozovaných Ministerstvem vnitra České republiky, která vznikla 1. ledna 1996 jako rozpočtová organizace Ministerstva vnitra České republiky. „Správa uprchlických zařízení je provozovatelem přijímacích, pobytových a integračních azylových středisek. V těchto střediscích poskytuje zejména ubytovací, stravovací, psychologické, sociální, vzdělávací a poradenské služby a zajišťuje také volnočasové aktivity.“14 Správa uprchlických zařízení spolupracuje s vládními i mezinárodními institucemi, samosprávou a nevládními organizacemi. Česká republika zabezpečuje prostřednictvím Správy uprchlických zařízení ubytování a další služby žadatelům, azylantům a zajištěným cizincům, a to na základě zákonů číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákona číslo 325/1999 Sb., o azylu. Hlavním úkolem těchto zařízení je nabídnout osobám-cizincům odpovídající a důstojné podmínky. Na území České republiky je celkově 8 těchto Center, a dále další 2 centra, která jsou stejně jako Centra na podporu integrace cizinců, podporovaná Evropským integračním fondem – a to Centrum na podporu integrace státních příslušníků třetích zemí v Ústeckém kraji (sídlo v Ústí nad Labem) a Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců (sídlo v Brně). Každé Centrum má jako spádovou oblast vždy celý kraj, například v Centrum se sídlem v Pardubicích „spravuje“ celý Pardubický kraj. V roce 2011 využilo služeb Center 7 824 klientů z více než 40 zemí mimo Evropskou Unii, především to byli klienti z Ukrajiny, Vietnamu a Mongolska. Celkem 2 228 osob využilo nabídky právního či sociálního poradenství. Nejvíce poptávanou službou byla účast při kurzech českého jazyka, které navštívilo 3 494 osob. (Baklíková, 2011) V roce 2012 se celkově počet klientů, kteří využili služeb Centra, zvýšil – statistiky vykazují číslo 8 880 cizinců. Jako i v roce 2011, tak i v roce 2012 to byli nejčastěji klienti z Ukrajiny (1 790), Vietnamu (4 399), Mongolska (579) či Ruska (530).
Nejvíce
poskytnutých služeb klientům bylo v rámci sociálního poradenství, kterého využilo 6 880 klientů a při kurzech českého jazyka.
14
Správa uprchlických zařízení. Správa uprchlických zařízení [www.suz.cz]. 2009 [cit. 2012-07-31]. Dostupné z: www.suz.cz
48
Od 1. 2. 2012 mají Centra zaregistrovanou sociální službu – a to konkrétně Odborného sociálního poradenství a služba Terénní programy. S tímto je velmi úzce spojená metodika práce, která se neustále doplňuje a aktualizuje. Součástí je veřejný závazek, který definuje poslání, cílovou skupinu, cíle, zásady práce s klientem; a dále pravidla poskytování sociální služby pro terénní programy a odborné sociální poradenství. Veřejný závazek i pravidla pro poskytování sociálních služeb pro terénní programy a odborné sociální poradenství jsou k dispozici na internetových stránkách Center a zároveň jsou oba dokumenty vyvěšeny na nástěnce Centra. Centra mají cíle rozděleny na 3 hlavní části, jedná se o cíl strategický, dlouhodobý a operační. Strategický cíl se věnuje realizaci státní integrační politiky, která je vyjádřená ve vládní koncepci integrace cizinců v České republice. Mezi dlouhodobé cíle bylo zařazeno průběžné zjišťování situace cizinců v jednotlivých regionech České republiky, aktivní spolupráce v rámci návazných služeb, zvyšování informovanosti cizinců o dostupných službách či zvýšená informovanost široké veřejnosti o cizincích. Operační cíle odborného sociálního poradenství jsou zvýšení sociokulturní orientace cizinců v české společnosti, zvýšení povědomí cizinců v České republice, předcházení a omezení sociálního vyloučení cizinců. Důležitou součástí jsou zásady práce s klienty. Mezi základní zásady, které Centra využívají, patří individuální přístup, vytváření spolupráce, rovnost a respekt, bezplatnost a neúplatnost, diskrétnost, bezpečí a svoboda. Pracovníci Center používají při práci s klienty metody, formy a techniky sociální práce, které volí dle posouzení aktuální životní situace klientů. Využívané formy jsou dvě a to terénní a ambulantní, funguje i telefonní a e-mailový kontakt. Používanými metody je případová práce, práce s rodinou, skupinou a komunitou. Konkrétní techniky práce s klientem je pak řízený rozhovor, pozorování a asistence či doprovod.15
15
Integrační centra. Integrační centra [http://www.integracnicentra.cz/KeStazeni/KeStazeni]. 2009 [cit. 201207-31]. Dostupné z: www.integracnicentra.cz
49
9. CENTRUM NA PODPORU INTEGRACE CIZINCŮ PRO PARDUBICKÝ KRAJ V Pardubicích zahájilo Centrum svou činnost od 1. července 2009. Do té doby zde pouze působila nezisková organizace Most pro lidská práva, o. s. Centrum si muselo na území Pardubického kraje vybudovat síť služeb, navázat spolupráce s ostatními organizacemi a vybudovat si „své“ místo na trhu. To vše probíhalo formou propagace či terénních služeb na celém území kraje. Centrum uspořádalo i den otevřených dveří, kde svou činnost představovalo nejen cizincům, ale i široké veřejnosti. Cílovou skupinou Center jsou občané-cizinci z tzv. třetích zemí s dlouhodobým či trvalým pobytem na území České republiky. „Občanem třetí země je občan státu, který není členem EU a není zároveň občanem Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska.“ 16 Služby jsou pro klienty zdarma. Financování probíhá z Evropského integračního fondu. Hlavními službami, které Centrum poskytuje: právní poradenství, sociální poradenství, tlumočnické služby, kurzy českého jazyka, sociokulturní kurzy, internet a knihovna, pořádání různých akcí majorita x minorita. Pracovníci Centra poskytují svým klientům komplexní službu. Cílem je integrace klientů do majoritní společnosti v co největší míře. Centra mají 2 typy registrovaných služeb, ambulantní a terénní práci. Pracovní tým je složen z vedoucí Centra, 2 sociální pracovníci, administrativní pracovnice a asistentky vedoucí Centra. Tým doplňují tlumočníci, právník, lektoři českého jazyka z Ústavu jazykové odborné přípravy (ÚJOP) Karlovy Univerzity, dobrovolnicí Dobrovolnického Centra Pardubice a praktikanti z různých škol se zaměřením na sociální
16
Ministerstvo vnitra. www.mvcr.cz [online]. 2011[cit. 2012-07-11]. Dostupné z:
50
sféru (například Vyšší odborná škola Pardubice, Univerzita Pardubice, Univerzita Hradec Králové, Vyšší odborná škola Česká Třebová). Pracovníci jsou k dispozici v pondělí, středu, čtvrtek a pátek ve vyhrazené hodiny. V pondělí a ve středu je to od 12:00 do 19:00, ve čtvrtek a pátek od 8:00 do 12:00. V úterý není otevřeno pro veřejnost, protože pracovníci většinou provádí monitoring v terénu ve spádové oblasti.
9.1
Právní poradenství
Každé pondělí a středu ve vymezený čas je klientům k dispozici právník, který podává bezplatně potřebné informace. Klientům je doporučováno se na právní poradenství předem objednat. Nejčastěji se řeší pobytová, vízová a pracovní problematika. Od roku 2013 je nově právní poradenství i každý pátek.
9.2
Sociální poradenství
Pracovníci poskytují klientům základní a odborné informace, které se nejčastěji týkají náležitostí pro pobyt, sociální pomoci a dávek, zdravotní péče a zdravotního pojištění, bydlení a vzdělávání. Ve složitějších případech je vhodné využít i konzultace s právníkem. V současné době mají Centra zaregistrovanou sociální službu. I nadále však bude na sociálním poradenství vytvořena spolupráce – s organizací Sdružení občanů zabývajících se emigranty (zkratka SOZE), která byla zaregistrována v roce 1992 Ministerstvem vnitra. Organizace sídlí v Brně. Cílovou skupinou jsou „žadatelé o mezinárodní ochranu, azylanti a osoby s doplňkovou ochranou (dle zákona o azylu 325/1999 Sb.), a cizinci s dlouhodobým nebo trvalým pobytem.“17 Organizace kromě sociálního poradenství poskytuje také právní poradenství. Od dubna 2012 funguje kontaktní místo se sociálním a právním poradenstvím také ve Svitavách.
9.3
Tlumočnické služby
Jsou nedílnou součástí poskytování sociálních služeb. Klienti využívají tlumočníky především jako doprovod na úřady nebo k lékaři. Tlumočnické služby jsou v následujících jazycích: mongolština, ukrajinština, ruština, angličtina.
17
Sdružení občanů zabývajících se emigranty. Sdružení občanů zabývajících se emigranty [www.soze.cz]. [cit. 2012-08-08]. Dostupné z: http://www.soze.cz/?page_id=199
51
9.4
Kurzy českého jazyka
Kurzy českého jazyka jsou nejžádanější a nejvyužívanější službou Centra. Od letních prázdnin 2010 se pořádají také intenzivní kurzy pro děti a od června 2010 se pořádají kurzy pro maminky s dětmi. Centrum pořádá 2 základní typy kurzů českého jazyka: základní – je určen pro klienty, kteří nemohou z různých důvodů docházet pravidelně. Lekce na sebe nenavazují, klienti mohou navštívit kurz jednorázově. Lekce jsou vždy uzpůsobeny aktuálnímu složení skupiny. intenzivní – je určen pro klienty s pokročilejší znalostí českého jazyka, do tohoto typu klienty zařadí lektor. Lekce na sebe navazují, a proto je v tomto případě vhodné docházet na kurz pravidelně. Intenzivní kurz končí úrovní, která se přibližuje potřebné úrovně českého jazyka ke zkoušce A1.
9.5
Kurz pro maminky s dětmi
První kurz pro maminky s dětmi byl uspořádán v červnu roku 2010, kdy společně s tímto kurzem, byl otevřen i dětský koutek – prostor pro děti, kde si můžou hrát nebo malovat. Kurz vedou zkušené lektorky-mamky, které předávají své zkušenosti a zároveň mamky-cizinky si procvičují český jazyk.
9.6
Sociokulturní kurzy
Kurzy, které se napomáhají klientům k lepší komunikaci v různých situacích každodenního života. Klienti se v rámci sociokulturních kurzů dozvědí více informací o České republice, jako je sociální, zdravotní či vzdělávací systém. Dále informace o české historii, tradicích, svátcích. Součástí často bývají modelové situace a jednoduché příklady. Sociokulturní kurzy se konají z podnětu klientů, že mají o dané téma zájem nebo je téma velmi aktuální. Například v únoru se pravidelně koná sociokulturní kurz na daňové přiznání, protože je to období, kdy se vyplňují daňová přiznání a zájem o tuto problematiku mezi klienty pardubického Centra je vysoký. Velmi zajímavé sociokulturní kurzy proběhly například na tyto témata: dlouhodobý pobyt, trvalý pobyt, péče o dítě v České republice, zkouška z českého jazyka A1, první pomoc. Na tyto sociokulturní kurzy jsou zvaní odborníci z různých oblastí.
52
9.7
Internetové pracoviště a knihovna
Pro klienty je k dispozici internet a knihovna. Klienti mohou využít internet k hledání práce, bydlení, sepsání životopisu, mohou komunikovat se svou rodinou, přečíst si novinky či si najít informace, které je zajímají. V knihovně se nalézají knihy a časopisy v českém, francouzském, anglickém, ruském, ukrajinském, vietnamském a čínském jazyce. Jak knihy, tak časopisy je možno půjčit. Knihovna je hojně využívána. Součástí této místnosti je i dětský koutek, který je používán hlavně klientkami s malými dětmi. Pro děti je připravena spousta hraček. Zde se odehrává kurz maminek s dětmi. Výše uvedené služby jsou ve zkratce popsány v letáku Centra, který dostává každý klient. Letáky jsou umístěny na chodbě a v učebnách, aby byl klientům k dispozici. Tento leták je i v několika jazykových mutacích, a to v angličtině, ruštině, ukrajinštině, vietnamštině, čínštině a mongolštině. Kromě poskytovaných služeb jsou na letáčku uvedeny kontakty, otevírací doba Centra a mapka s adresou. Veškeré tyto informace, novinky a sdělení o připravovaných akcích naleznou klienti i široká veřejnost na webových stránkách (www.integracnicentra.cz).
9.8
Počítačové kurzy
Tyto kurzy vycházejí z podnětů klientů, kteří projeví o počítačový kurz zájem. Klienti jsou na těchto kurzech seznamováni se základními znalostmi ovládání počítače. Velmi se zajímají o posílání e-mailů, úprava fotografií v různých programech nebo kde najdou nabídky pracovních možností.
9.9
Akce na podporu vzájemného setkávání majority a cizinců
Jednou z významných částí projektu je pořádání akcí mezi majoritou a cizinci a vzájemné přibližování kultur. Součástí jsou i projektové dny na základních školách, přednášky směřované veřejnosti a pořádání různých aktivit, kde dochází ke kontaktu mezi majoritou a cizinci. Akce, dle mého názoru, plní svůj účel a mají smysl. Na těchto akcích jsem zažila, kdy se odbourávají veškeré bariéry a je vytvořena příjemná neformální atmosféra. Klienti se mezi sebou poznávají, komunikují v češtině i v rodném jazyce a zapomínají na starosti všedních 53
dnů. Velkým přínosem je to, že sami cizinci se zapojují do těchto akcí, chodí za pracovníky s nápady, pomáhají s propagací různých akcí, čímž jsou vtaženi do procesu integrace. Významné akce Centra, které mají za hlavní cíl setkávání majority a cizinců, přibližování kultur a napomáhání procesu integrace jsou v příloze č. 1. Projekt obsahuje i přednáškovou činnost a interaktivní besedy, které se konají v rámci projektových dnů na základních a středních školách. Školy Centra v mnohých případech oslovují sami. interaktivní beseda – konaná na Střední průmyslové škole elektrotechnické Pardubice, tématy besedy pro studenty byla Angola a Rusko, lektory byli klienti, kteří představili kulturu a zvyky daných zemí, povídání bylo doplněno fotografiemi. přednáška činnost o Mongolsku na základní škole Svítkov – beseda o Mongolsku s malířským mini workshopem mongolského výtvarníka. přednáška o Mongolsku – přednáška pro Praktickou školu Artura Krause Pardubice, prezentace doplněná o fotografie, ochutnávka mongolského pečiva. přednáška o Centru pro studenty Obchodní Akademie Pardubice – seznámení s činností Centra, prezentace fotografií, přednáška byla na základě poptávky od obchodní akademie, studenti předali hračky do dětského koutku Centra. přednáška „cesta cizince“ – beseda o Vietnamu na základní škole v Holicích, prezentace fotografií o Vietnamu, seznámení s průběhem cesty cizince, interaktivní činnost pro studenty, přednáška o Vietnamu a ukázka tradičního oblečení a bankovek. přednáška pro studenty Univerzity Pardubice – seznámení s činností Centra, prezentace fotografií, prohlídka prostor. projektový den na základní škole v Holicích – čtení zahraniční pohádky z Vietnamu, interaktivní beseda s workshopem kaligrafie – Mongolsko, interaktivní beseda s workshopem sárí – Indie, fotbalové utkání mezi žáky ZŠ a cizinci (účastnilo se 9 cizinců). projektový den na základní škole v Chrasti – představení Angoly, Ruska, Ukrajiny, Mongolska a Vietnamu, povídání doplněny o prezentace s fotografiemi a vlastními příběhy jednotlivých účastníků. Možnost vyzkoušení baletu a jazz dance. Jako velmi pozitivní zkušenost bych ráda uvedla, že jsem se většiny akcí účastnila, protože do Centra docházím 4 roky jako praktikantka a dobrovolnice. Nejen, že jsem na
54
těchto akcích vystupovala jako dobrovolnice, ale zároveň jsem se mohla zařadit i do realizačního týmu těchto akcí, kdy jsem měla možnost akci naplánovat a zrealizovat. Je velmi jednoduché přijít na akci jako návštěvník, užít si ji a odejít. Když akci připravujete od A až po Z, je to jiné – je tam mnohem víc starostí, ale přesto je to jedna velká zkušenost. Máte obavy, jestli se to povede, jestli přijde dost klientů a lidí z veřejnosti, jestli při venkovní akci bude hezké počasí a podobně. O to větší radost mám, když se akce povede, klienti říkají své názory, nebo jen stačí vysoká návštěvnost, veselá atmosféra či úsměv, který vám věnují. Pro toho realizátora je to pak zpětná vazba toho, že i přes problémy, které byly při přípravě, měla akce smysl. Zároveň jsem měla šanci se stát i lektorkou společně s jedním klientem, kdy jsme připravovali interaktivní besedu pro projektový den na základní škole. Je zajímavé pozorovat, jak klientům v rolích lektorů roste sebevědomí. Nejdříve mají pocit toho, že to nezvládnou a pracovníci (i praktikanti a dobrovolníci) fungují v roli jakési „podpory a záchranného lana“. Ale při druhé, třetí a dalších přednáškách už to zvládají perfektně sami. Sami klienti mají zájem na spolupráci a hodnotí ji velmi kladně, protože je pro ně přínosem.
9.10 Platformy Od začátku působení Centra byly vytvořeny platformy, které jsou součástí projektu. Informace o platformách jsou interním dokumentem Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Platformy jsou nezbytnou součástí spolupráce zainteresovaných skupin či organizací, které se podílejí na komunitním plánování města. Zároveň se Centrum zúčastnilo i dalších pracovních skupin či platforem.
9.11 Statistiky Všechny Centra musí vést evidenci o počtu klientů a o počtu poskytnutých služeb. Veškeré statistické údaje jsou interním dokumentem Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Tabulka má dvě části. V první části jsou monitorovací ukazatele, kam patří počty nových klientů, počet klientů, kteří využili právní poradenství, sociální poradenství, jazykové kurzy a sociokulturní kurzy, popřípadě počítačové kurzy. Druhá část statistické tabulky tvoří objem poskytnutých služeb, což znamená, kolikrát byla daná služba využita. Zahrnuje se sem internet, sociální poradenství, sociokulturní kurzy, právní poradenství, kurzy českého jazyka, poradenská a informační činnost, počet kontaktů v terénu.
55
10. INTERPRETACE VÝZKUMU V této části práce budu interpretovat výsledky mého výzkumu, které jsem získala od svých respondentů pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Hlavní výzkumná otázka: Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace? Dílčí výzkumné otázky: Jaké jsou Vaše představy o práci Centra na podporu integrace cizinců? Jaké výsledky dosahuje Centrum? Kde pracovníci vidí příčiny rozporu mezi ideály a realitou? Jaké je řešení sociálních pracovníků v tomto rozporu? Bere Centrum do úvahy názory pracovníků? Mého výzkumu se zúčastnilo 8 respondentů. Jejich přehled je v následující tabulce, která obsahuje kromě přiřazeného čísla, také pohlaví, věk, nejvyšší dodělané vzdělání a na jaké pracovní pozici pracují.
Respondent
Pohlaví
Věk
Nejvyšší
Pracovní pozice
dodělané vzdělání R1
žena
34
vysokoškolské
vedoucí centra
R2
žena
30
vysokoškolské
sociální pracovnice
R3
muž
27
vysokoškolské
sociální pracovník
R4
žena
-
vysokoškolské
organizační pracovnice
R5
žena
26
vysokoškolské
dobrovolník
R6
žena
26
vysokoškolské
dobrovolník
R7
žena
27
vysokoškolské
dobrovolník
R8
žena
26
vysokoškolské
dobrovolník
Z celkového počtu 8 respondentů je sedm žen a jeden muž. Všichni jsou vysokoškolsky vzdělaní a navzájem se všichni potkávají v Centru, kde společně vytvářejí pracovní tým.
56
Prvotní otázka, která mě při rozhovoru zajímala, byla jak se pracovníci i dobrovolníci k této práci dostali. R1 až R4 uvedli, že to bylo díky nabídkám práce na internetu. R1 uvádí: „V předchozích zaměstnáních jsem pracovala s dětmi a mládeží opouštějícími ústavní péči, krizovou telefonickou pomocí a terénními a nízkoprahovými službami zaměřené na sociálně znevýhodněné děti a mládež. Poté jsem pracovala rok na dílčích projektech zahrnující i práci s migranty. Tato cílová skupina mě velmi zaujala, proto jsem zareagovala na nabídku na www.neziskovky.cz a přihlásila se k výběrovému řízení na mou současnou pozici. Úspěšně.“ R2 se k této práci dostala díky informacím od kamarádky a navíc inzerátu v Deníku Pardubice. R3 následovně: „Jobs.cz, pak už jen poslat životopis, vyhrát výběrko a bylo to.“ R4 podobně jako R2, a to přes inzerát. R5 až R8 se k dobrovolnictví v Centru dostali přes různá doporučení od kolegyň nebo známých. R5 se do Centra dostala takto: „Můj tehdejší přítel (dnes již manžel) tam začal pracovat a stále pracuje, takže mě tam jednou vzal na jednu akci a tímto začalo.“ R7 dostala doporučení od kolegyň z práce, z Univerzity Pardubice. R8 byla oslovena přímo vedoucí Centra: „Po školní praxi jsem byla oslovena vedoucí CPIC, zda bych neměla o tuto pozici zájem, a já jsem souhlasila.“ R6 v rámci studia na Univerzitě Pardubice sháněla praxi, takže dostala doporučení od kamarádky na tuto organizaci. R1, R2, R3 pracují v Centru od založení organizace, tedy od roku 2009. R4 začala v Centru pracovat téměř před 3 lety. R5 a R8 se dobrovolnické činnosti začaly věnovat rok po založení organizace, tedy v roce 2010 – obě respondentky dobrovolničí skoro 4 roky. R7 se dobrovolnictví věnuje asi jeden rok a R6 přibližně 2,5 roku.
10.1 Jaké jsou Vaše představy o práci CPIC? Již v teoretické části jsem se zmínila, že každý člověk nastupuje do nové práce s nějakými představami, ideály, očekáváními, jak asi bude práce vypadat, jací tam budou kolegové, jací budou klienti apod. Moje otázky v rámci představ o práci Centra směřovaly hlavně k oblastem integrace, práce s klientem a vzájemných vztahů, tedy vztahů mezi pracovníky a cizinci. První blok v rámci této dílčí otázky se zabývá oblastí integrace. První otázkou v rámci integrace se týkala zaměstnání cizinců – tedy jak by měli být ideálně cizinci zaměstnáni, aby došlo k jejich integraci. Víceméně se všichni respondenti shodli na tom, že by mělo docházet ke kontaktu s majoritou, měl by tam ideálně fungovat rovný přístup v zaměstnání. Mít práci bez jakýchkoliv rozdílů, stejně jako Češi. R2 uvádí: „Rovný přístup k zaměstnání. Nepracovat pouze v uzavřené komunitě, ale mezi Čechy. Pracoviště, kde budou motivováni se učit český
57
jazyk, aby pak mohli například pracovat v oboru, který mají vystudovaný a na který mají kvalifikaci. Jinak samozřejmě integrace závisí na obou stranách a na tom, že obě strany chtějí…“ Toto potvrzuje koncepce integrace cizinců v České republice, která uvádí, že integrace je obousměrný proces, do kterého jsou zapojováni jak cizinci, tak i majoritní společnost. R3 uvádí, že zaměstnání nemá až tak zásadní vliv na jejich integraci, ale právě fakt, že „čím více přicházejí cizinci do styku s majoritní společností, tím mají větší šanci se úspěšně integrovat.“ R5 si myslí, že pro integraci není důležitý druh práce, že druh práce nerozhoduje na tom, zda bude cizinec lépe integrován nebo ne. Dle R6, R7 a R8 je důležité zapojení do českého kolektivu, aby nebyli cizinci separováni, mělo by dle nich docházet k pravidelnému kontaktu s majoritní společností. Druhá otázka byla mířena na bydlení cizinců, jaké by mělo být v ideálním případě, aby pomohlo k lepší integraci do společnosti. Respondenti R2, R3, R6, R7 a R8 se shodli na tom, že cizinci neměli bydlet v uzavřených lokalitách či na okraji města, kde by nebyla šance setkat se s majoritní společností. R1 uvádí, že „bydlení by mělo odpovídat finančním možnostem cizinců, mělo by být důstojné a odpovídající jejich potřebám, nemělo by se nikterak lišit od bydlení běžné populace včetně umístění v běžně dostupných lokalitách.“ R5 se domnívá, že typ bydlení nemá vliv na integraci cizinců do společnosti. R4 je přesvědčená o tom, že to mělo být bez rozdílů, stejně jakou Čechů. Další otázka, která mě v rámci představ zajímala, bylo, jaké by mělo být ideálně soužití mezi cizinci a majoritou. První co mě napadá, je určitě bezkonfliktní, bezproblémové. Kdyby ale nikdo neměl žádný problém, pak je práce sociálních pracovníků tak trochu bezpředmětná a sociální pracovníci by nebyli zapotřebí. Ale zase představa, že by mezi cizinci a Češi vše fungovalo, je natolik krásná, že mi přijde až nereálná. Respondenti R1 – R8 se víceméně shodují, že by mělo být o vzájemném respektu, toleranci, idylické, harmonické, bezkonfliktní, o vzájemné komunikaci. R1 uvádí: „Téměř bych chtěla říci, že zcela všedně s každodenními starostmi a radostmi. Propojeně bez potřeby upozorňování, že tohle jsou cizinci a tohle je majorita.“ Poslední otázka v oblasti integrace se týká plné integrace cizinců, kdy pracovníci cizince považují za plně integrovaného do české společnosti. Libor Novosad uvádí 4 stupně socializačního procesu – integrace (nejvyšší stupeň), adaptace, utlitita, inferiorita (nejnižší stupeň). (Novosad, 2000). Respondenti R2 až R8 se shodují na tom, důležitou roli při plné integraci hraje český jazyk, zda se domluví dobře nebo se nedomluví vůbec. R7 kromě českého jazyka udává i to, zda se přizpůsobil naší kultuře. R6 se považuje se plně integrovaného cizince toho, kdo nemá problém najít si práci, bydlení, jeho děti navštěvují 58
školu, ví, jak to u nás chodí, např. jak fungují státní instituce apod. R5 si myslí, že je to na tom cizinci samém, jak on se cítí: „když se tak cítí on, a když přestává být cizincem.“ R4 a R2 se shodují na tom, že je to v případě toho, kdy ten cizinec nepotřebuje a nevyužívá služeb Centra. R3 má podobnou odpověď jako R5, ale není to o tom, jak se cítí ten cizinec, ale „když přestane být pro většinou majoritní společnosti být cizincem, nesouvisí to však pouze se ziskem občanství.“ Dle R2 je kromě toho, že se dorozumí česky, pracuje nebo podniká, zakládá rodinu důležité i to, že „má čas na osobní život, na koníčky, na kulturní a společenské akce apod. Rozumí alespoň na základní úrovni právními systému. Jeho neznalost totiž často dostává lidi do problému. Není typickým klientem Centra. Odvažuji se říci, že není klientem Centra.“ R1 se na základě svých dosavadních zkušeností spíše uchyluje k pojmu aktivně zapojený do občanské společnosti, než k pojmu integrovaný. „Pokud se cizinec začne cítit součástí komunity, prostoru, občanské společnosti, ve které žije, kdy mu dění kolem není lhostejné, kdy má zájem o podílení se na vývoji a chodu společnosti, ve které žije, pak považuji integrační proces za úspěšný.“ Druhý blok v této dílčí otázce se zabývá práce s klientem. Jak by vlastně měla vypadat práce s tím klientem, první kontakt a jaké formy by se měli využívat v práci s cizinci. První otázka, která mě zajímala, byla, jak by měl vypadat práce s tím klientem.
R4 není
kompetentní odpovídat na otázky, které se týkají sociální práce s klienty, protože není sociální pracovník a do styku s klienty nepřichází, co se týče řešení jejich situace. Ani R5 není schopná ze své pozici toto definovat, nebo spíše neví. R3 uvádí, že „v ideálním případě co nejkratší, jedno sezení, vyřešit problémy a je to.“ Dle jeho výpovědi se ale toto nestává tak často. R2, R6 a R8 se shodují na tom, že „nejprve je důležité navázat kontakt, následuje zjištění zakázky / problému/ situace / objednávky, dále by mělo následovat dojednání plánu intervence, následně realizace a poslední fáze ukončení.“ R1 se víceméně shoduje s R2, R6 a R8. Kromě těchto již výše uvedených kroků je také důležité znát teoretická východiska a specifika cílových skupin, se kterými pracovníci pracují. Dále je nutné, aby byla vytvořena velmi kvalitní sociální služba s ohledem na plnění všech standardů pro cílovou skupinu a samozřejmě kvalitní pracovní tým. Měla by být dále vytvořená funkční struktura návazných sociálních služeb – síťování služeb. Pro zájemce o službu by se měli vytvořit čitelné informační materiály. Neméně důležitý je i monitoring lokalit. V dalších bodech, jako první kontakt s klientem (zájemcem o službu), mapování zakázky, uzavření dohody o spolupráci, plánování, vyřešení a následné ukončení se shoduje s R2, R6 a R8. Ještě dodává, že v případě „pokud se zájemce uzavřeme dohodu o spolupráci, tak ze zájemce se stává uživatel našich služeb.“ 59
Následující otázka, která mě zajímala, byla, jak mě byl vypadat první kontakt s klientem. R4 nemá kvalifikační kompetence k odpovědi na tuto otázku. R1, R2, R5, R6 se shodli na tom, že záleží, kde na klienta tzv. narazí. Zda přijde sám přímo do Centra nebo na sebe narazí v rámci terénní práce. Víceméně se ale všichni respondenti shodli na tom, že je důležité navázání kontaktu, představení služby, představení pracovníka a organizace. „Pokud přichází do ambulance tak zjištění objednávky a zakázky, dojednání plánu a jakým způsobem bude realizován.“ R3 dodává, že by „měl přijít do poradny v otevíracích hodinách.“ R1 ještě upřesňuje, že „první kontakt s klientem by měl respektovat pravidla ochrany práv osob, měl by být ohleduplný, nenásilný a respektující tempo klienta. Pracovník by neměl pospíchat v definování kontraktu atd. Je možné, že během prvního kontaktu nedojde k uzavření dohody o spolupráci a klient nadále zůstává pouze v roli zájemce o službu, nikoli uživatele.“ Poslední otázka, která se týká procesu s klientem, byla zaměřena na to, jaké formy práce by se měli v práci s cizinci používat. R4, R5, R6 nejsou kompetentní k odpovědi na tuto otázku, vzhledem k tomu, že nepracují s klienty. R1, R2, R3, R7 a R8 se shodují na tom, že by se měl využívat individuální přístup ke každému klientovi zvlášť. R8 dodává, že je důležité pracovat s každým klientem samostatně, protože každý přichází s něčím jiným. R2 uvádí, že by nemělo docházet k tomu, abychom se na klienta „dívali očima naší kultury, ale naopak pokusit se ho vnímat jeho vlastníma očima a ujišťovat se, zda všemu, co jako pracovník říkám rozumí.“ R1 uvádí, že „všechny dostupné metody sociální práce, které na základě svých zkušeností a dovedností umí pracovník v danou chvíli vyhodnotit a vhodně použít.“ Třetí blok v této dílčí otázce se věnuje vzájemným vztahům mezi cizinci a majoritou. Jak by se vlastně měli cizinci chovat k pracovníkům a jak pracovníci k cizincům? Na otázku jak by se měli pracovníci chovat k cizincům se jednotliví respondenti R1 až R8 shodli na tom, že je důležité dodržovat etický kodex sociálních pracovníků, v souladu se zákonem o sociálních službách a v neposlední řadě i se standardy kvality poskytování sociálních služeb. R3 poukazuje, že by sociální pracovníci neměli zapomínat na určitou míru empatie. R2, R7 a R8 se domnívají, že by neměl chybět oboustranný respekt. R1 a R2 zdůrazňují, že by pracovník měl poskytovat pravdivé informace a vždy by měl ke klientovi přistupovat k sobě rovnému. R5 uvádí, že „by se měli chovat slušně, ohleduplně s pochopením, ale taky dát najevo určitá pravidla, která je potřeba dodržovat.“ R4 si myslí, že „by to mělo být dle standardů, jako v každé jiné službě.“ R1 uvádí, že spolupráce by měla být postavena na principu partnerství, kdy ale pracovník nepřijímá za klienta zodpovědnost, ale naopak jej aktivizuje a respektuje jeho rozhodnutí. 60
Poslední otázka tohoto celého bloku je opačná než výše uvedená, tedy jak by se měli chovat cizinci k pracovníkům. Nejvíce se mi líbila výpověď R2, která je následující: „Určitě respekt a slušnost. Uvědomovat si, že i sociální pracovník je omylný a nevkládat veškerou odpovědnost na jeho bedra. Podle mého, pokud je klient kompetentní, tak je za svá rozhodnutí odpovědný sám. Pracovník odpovídá za kvalitní poradenský proces, nikoli za jeho konečný výsledek.“ Výpověď R4 se shoduje s R2 v tom, že by se měli chovat jako k lidem, ale na základě nějakých norem. R1, R7, R8 se shodují v tom, že by se měli chovat jako partneři.
10.2 Jaké výsledky dosahuje Centrum? Tato dílčí otázka se zabývá již realitou toho jak to doopravdy je, oproti první dílčí otázce, která se zabývala představami, očekáváním, jak by to mělo vypadat. I tento blok obsahuje několik podotázek, kterými se budu v následujících řádcích věnovat, které jsou rozděleny do oblasti integrace, práce s klientem a vzájemnými vztahy. Otázky jsou zaměřené stejným způsobem jako v první dílčí otázce, otázka je pouze změna z „jak by měl/a vypadat“ na „jak to doopravdy je“. Na první otázku, jakou práci vykonávají klienti CPIC se respondenti shodli, že je to širokospektrální, od nekvalifikovaných profesí až po vysoce kvalifikované. R8 uvádí, že „velmi často pracují na směnný provoz. Ale vím, že i někteří klienti mají vlastní podnikání jako různé potraviny nebo nehtová studia.“ Cílová skupina CPIC není omezena věkem, a tudíž začlenění do pracovního trhu je široké. Jedná se o studenty, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání, dále ženy na mateřské dovolené, OSVČ, lidé v zaměstnaneckém poměru (od profesí, které nevyžádají vyšší kvalifikaci až po výzkumné pracovníky) a určitou část tvoří i klienti ve starobním důchodu. Pracovníci nemají přesné informace z důvodu, že se s touto zakázkou nesetkávají tak často, ale mají povědomí o tom, zda jejich klienti pracují nebo ne. Další otázka se týkala toho, zda pracovníci monitorují bydlení klientů. R1, R2, R3 zdůrazňují, že pokud to není zakázkou přímo od klienta, tak nemonitorují bydlení klientů. R1 dodává, že „bydlení jako takové není součástí vstupních požadovaných údajů.“ R2 vysvětluje, že monitorují pouze oblasti, ve kterých bydlí více cizinců, ale na konkrétních jednotlivcích. R4 není kompetentní ze své pracovní pozice toto posoudit. Stejně jako R5, R6, R7 a R8. Následující otázka se také týkala bydlení a to formy bydlení. Konkrétní čísla pracovníci nesledují. R5 a R7 netuší, protože nejsou schopné to ze své pozice žádným způsobem sledovat, stejně tak jako R4. R6 a R8 se shodují, že to budou v častých případech
61
ubytovny nebo podnájmy. R1 uvádí, že „obvykle to je pronájem bytu na sídlišti. Sledujeme vývoj od roku 2009, kdy velká část našich klientů žila na ubytovně, postupně přechází do pronájmů bytu, někteří i do koupě bytů do osobních vlastnictví.“ Výpověď R2 se téměř ztotožňuje s výpovědí R1. Další otázka, která mě zajímala, se týkala vztahů mezi majoritou a minoritou, zda respondenti R1 až R8 ví, jaká je situace mezi těmito dvěma skupinami. Zde se výpovědi respondentů poměrně liší. Někteří se domnívají, že jsou poklidné nebo dobré – tj. výpověď R3, R7. R5 uvádí, že „dle mého soudu nejsou úplně ideální.“ R4 neslyšela o vážnějších problémech jako je třeba u vztahu k Romům. R2, R6 a R8 se shodují v tom, že Češi mají stále k cizincům předsudky. Uvádím zde výpověď R2 „česká společnost není příliš tolerantní k jinakosti, o které má dojem, že je pro ni ohrožující, například domněnky, že cizinci berou práci, islám je nebezpečný. Mám dojem, že tu máme papiňák, který brzy bouchne, nejsem v tomto příliš optimistická a neříkám si, že se nic neděje, protože se děje a je to alarmující. Česká společnost je pro mě xenofobní, nacionalistická a netolerantní.“ R6 si myslí, že také záleží, o jaké skupiny cizinců se jedná, protože „někteří cizinci Čechům vadí víc než jiní.“ Naopak R1 uvádí, že z „dostupných zdrojů vnímáme naladění majoritního obyvatelstva směrem k cizincům. Z přímé práce s cizinci, konzultací i běžných rozhovorů získáváme informace o zkušenost cizinců s majoritou. Zároveň realizujeme množství akcí na podporu vzájemného setkávání cizinců a majority, velká část z nich se odehrává ve veřejném prostoru. Na základě těchto zkušeností se domnívám, že vzájemné vztahy jsou bez větších problémů.“ O problémech majority a cizinci se opírala ještě jedna otázka, a to, zda se pracovníci setkávají s tím, zda sami cizinci narážejí na problémy s majoritou. Zde se mi opět vytvořily dvě skupiny. Jedna skupina vypovídá, že ne – tj. výpovědi R3 a R7. Druhou skupinou jsou respondenti, kteří tvrdí, že ano, že se to stává, že se s tím setkali. R1 a R4 se přiklání k tomu, že jsou to spíše individuální případy, které nemají xenofobní základ nebo jsou to drobnější formy diskriminace. R1 uvádí, že se „často jedná o běžné konflikty na pracoviště, v každodenním životě, nevymykají se běžným problémům občanů.“ Jedná se o individuální situace, se kterými se pracovníci či dobrovolníci setkali sami, nebo co mají z doslechu od svých klientů. Poslední otázkou v bloku, který se zabývá integrací, jsem se zajímala o tom, zda mají pracovníci přehled o tom, kolika klientům pomohli najít práci. Výpovědi R2, R3, R4, R5, R6 a R7 nemají přehled o této skutečnosti – není to z důvodu, že by to nikoho nezajímalo či něco podobné, ale je to z toho důvodu, že dobrovolníci se k této záležitosti nedostanou. Pracovníci z toho důvodu, že ne u každého klienta je možné tuto skutečnost sledovat. Jsou klienti, kteří 62
se přijdou „pochlubit“ s novou prací, ale od většiny klientů se tyto konkrétní záležitosti bohužel nedozví. R8 taky přehled nemá, ale dodává: „vím, že klienti chodí na internet, aby se po nějaké práci podívali, v případě že žádnou nemají, často se mě ptali, zda nevím o nějaké stránce, kde jsou inzeráty.“ R1 uvádí, že „problematika zaměstnání je jednou z nejčastějších zakázek našich klientů. Mnoho z nich také v průběhu individuální práce zaměstnání získá. U některých z nich nemáme zpětnou vazbu, a tak se můžeme pouze domnívat, že pokud klient ukončil spolupráci s Centrem, je jeho zakázka naplněna.“ Centrum nesupluje činnost úřadu práce ani pracovních agentur. Důležitý je partnerský přístup a snaha o akvitizaci klienta, pracovníci Centra nepřebírají za klienty zodpovědnost. Druhý blok v této dílčí otázce se zabývá prací s klientem. První otázka v tomto bloku je ta, jak vypadá první kontakt s klientem. Ten probíhá třemi nejčastější způsoby dle R3 a to „klient je osloven pracovníkem v terénu, nebo klient přichází na kurz českého jazyka nebo klient přichází do poradny.“ R4 není kompetentní k této odpovědi, protože není sociální pracovnice. R5, R6, R7 a R8 se shodují, že klient přijde, sdělí svůj problém a dle toho se postupuje. Pokud je to v mezích poradny, tak se mu pracovníci věnují, aby mu pomohli s vyřešením nebo ho aspoň nasměrovali, jak se situace dá řešit. R1 a R2 se shodují, že záleží, kdy je klient osloven, zda v terénu, ambulantně nebo popřípadě na kurzech češtiny. Ve všech typech vždy funguje následující: navázání kontaktu, představení služby, představení sebe a organizace, pravidla. U ambulantní služby je tam dále zjištění objednávky a zakázky, dojednání plánu a jakým způsobem bude realizován. Další věc, která mě zajímala, bylo to, jaké formy práce s cizinci pracovníci používají. R4, R5, R6 na tuto otázku neodpověděli z důvodu nekompetentnosti. R7 používá skupinovou, protože v Centru dělá přednášky o těhotenství, porodu a šestinedělí a dává prostor pro vyjádření všech členů, jejich dotazů, připomínek, zkušeností. R8 neví, ale uvádí jako metodu rozhovor. R2 a R3 se shodují, že nejčastěji je to sociální práce s jednotlivce. Velmi zřídka bývá sociální práce s rodinou a ke komunitní práci nedochází. R2 zdůrazňuje, že „je důležitý individuální přístup a zjišťování kompetencí klienta.“ R1 uvádí, že „se používají všechny dostupné metody sociální práce, které na základě svých zkušeností a dovedností umí pracovník v danou chvíli vyhodnotit a vhodně použít.“ Ve výčtu metod byly vyjmenovány následující: individuální i skupinová práce, rozhovor, asistence, doprovod, mediace, krizová intervence. Následující otázka se opět týkala klientům a to jakým způsobem jim pracovníci pomáhají, zda s nimi například chodí jako doprovod na pohovor apod. R4 a R5 jsou nekompetentní k této otázce, ale potvrdily, že kolegové cizincům pomáhají a že v případě 63
potřeby jako doprovod fungují. R6 klienty doprovází dle potřeby. R7 doprovod nikdy nedělala, „pomáhám pouze informovat o chodu porodnicko-gynekologické klinice v Pardubicích.“ R8 měla jeden případ, kdy klientovi pomáhala a vlastně pomáhá doteď – „je to mladý muž a když něco potřeboval nebo potřebuje, tak se na mě obrátí, dělali jsme spolu přednášku pro základní školu, což byla pro nás pro oba zajímavá zkušenost. Při další přednášce už mě nepotřeboval. V létě o prázdninách jsem mu pomáhala s jedním projektem, který nakonec vyhrál a dostal se do filmové školy nebo něco takového a natočil dokument – jsem na něj pyšná.“ Následující 2 otázky se týkaly chování cizinců k pracovníkům a pracovníků k cizincům. Na otázku jak se chovají pracovníci k cizincům mi R2 odpověděla, že „s respektem, úctou, slušně, otevřeně. Máme chápající, empatický a individuální přístup.“. R3 se shoduje s výpovědí R2. R5 vypověděla, že je to v pořádku. R7 a R8 se ve svých výpovědích shodují, že obě respondentky vypozorovaly, že pracovníci jsou velmi vstřícní, milí, přátelští, empatičtí – „vstřícně hezky.“ R8 doplňuje výpověď o to, že se pracovníci „snaží vytvořit takovou pohodovou atmosféru, aby se klienti necítili příliš svázaně.“ R1 mi ve své výpovědi sděluje následující obecnou věc: „V některých institucích se doposud pracovníci nesetkávali s cizinci, proto bývá kontakt s nimi náročný pro pracovníky v těchto institucích, objevují se zde jazykové a sociokulturní bariéry, určité rozpaky, nervozita, podrážděnost, snaha vyhnout se konfliktům apod.“ Jak se cizinci chovají k pracovníkům, byla další otázka, která mě velmi zajímala. R5 odpověděla: „občas mi přijde, že chtějí nemožné…“ R7 a R8 se shodují, že za dobu svého působení v Centru vypozorovaly, že jsou rádi, že se jim někdo věnuje – „myslím si, že se v Centru cítí bezpečně, uznáváni. Jsou rádi, že se mohou setkávat s lidmi ze stejného prostředí.“ R2 uvádí, že za svou praxi se nesetkala s vyloženě negativní zkušeností, ale „samozřejmě záleží na momentálním klientově rozpoložení. Ale z velké části je to vždy s respektem a slušně.“ Ostatní respondenti se shodují v různých modifikacích s již uvedenými výpověďmi. Poslední otázka této dílčí otázky se týkala, na čem záleží toto chování, jak pracovníkům, tak i k cizincům. Výpovědi respondentů se téměř shodují, každý respondent uvedl nějaký faktor, který toto chování ovlivňuje – faktory jsou následující: povaha člověka; vzájemná důvěra; daná situace, kterou pracovník řeší; kultura, ze které klient pochází; výchova; psychické rozpoložení; znalost základních pravidel chování; nervozita; zkušenosti; jazykové a sociokulturní bariéry; rozpaky; podrážděnost apod. R3 uvádí, že „na ničem, že tyto principy by měly být platné neustále.“ 64
10.3 Kde pracovníci vidí příčiny rozporu mezi ideály a realitou? Jaké je řešení sociálních pracovníků v tomto rozporu? Pokud srovnáme ideály s realitou, vznikne rozpor, který má své příčiny. V této dílčí otázce se budu opírat pouze o odpovědi respondentů R1, R2 a R3. R4 až R8 nejsou kompetentní k této otázce odpovídat, což je pochopitelné. R4 nepřichází do kontaktu s klienty, protože je administrativní pracovnicí. R5 až R8 jsou dobrovolnice a nejsou v přímém kontaktu s klienty, takže mají určité představy o práci Centra i o tom, jaká je realita, ale už nevidí tyto další skutečnosti. V této dílčí otázce jsem se dotazovala na to, v jakých oblastech pracovníci nejvíce naráží na rozpor. R1, R2 i R3 se shodují v tom, že je to právě v nereálných očekáváních, že žádné ideály neexistují a my se k nim můžeme pouze přiblížit. Dále mě zajímalo, kde pracovníci vidí nejčastěji příčinu toho rozporu. R3 příčiny vidí ve výchově. R2 „právě v těch nereálných očekáváních, které máme my sami. Občasná neschopnost říci, co opravdu potřebuji, jen to očekávám, ale už to nespecifikuji.“ R1 příčiny shledává v nových tématech a zkušenostech a dále i v podmínkách, do kterých bohužel vždy nelze přenést zkušenost ze zahraničí. V tomto bloku jsem se zajímala také o to, na jaké problémy pracovníci naráží při realizaci představ o práci Centra. R1 a R2 se shodli na tom, že je to efektivita státní správy. R2 dále dodává „nedostatek komunikace ze strany zaměstnavatele a zadavatele. Nedostatek podpory a ocenění ze strany zaměstnavatele a zadavatele.“ R1 uvádí, že jsou to běžné problémy jako „nedostatečné personální kapacity, nedostatečné mzdové ohodnocení. Realizujeme projekt s předem nadefinovanými aktivitami, kde není vždy dostatek prostoru pro kreativitu.“ Druhou část této dílčí otázky se týká řešení pracovníci v tomto rozporu. V této otázce se budu opírat pouze o odpovědi R1, R2 a R3. Ostatní respondenti ze svých pozic nejsou kompetentní na tyto otázky odpovědět. První věc, která mě zajímala, jak pracovníci ten rozpor mezi ideály a realitou řeší. Výpověď R3 je následující: „Přizpůsobím se realitě, občas to vyvolá frustraci, ale lepší než sedět v bance a nutit lidem předražený půjčky na věci, který nepotřebují.“ R1 vypovídá o tom, že většina pracovníků hledá možnosti dalšího uplatnění a rozvoje „máme neustále možnost se dále vzdělávat a rozvíjet, vytváříme sítě kontaktů.“ R2 uvádí, že jsou důležité sebereflexe, týmové porady, intervize a supervize. Další otázkou v tomto bloku byla, co vše by bylo potřeba udělat ze strany pracovníků, aby byl rozpor zmírněn. Zde se výpovědi respondentů liší. R2 uvádí: „buď se naprosto
65
přizpůsobit, smířit se, anebo by se musel stát zázrak a zaměstnavatel a zadavatel by změnil svůj přístup.“ R3 vidí jako návrh ve zmírnění rozporu ve „změně zákona o veřejných zakázkách, změna správního řádu ČR a všech navazujících právních norem.“ R1 si myslí, že je „důležité si uvědomit realitu. Pokud má pracovník chuť dělat si věci po svém, tak ať odejde a pracuje jako OSVČ a tam má možnost se plně realizovat. Pokud si vybral práci ve státní správě s jasně danými aktivitami, tak musí být připraven a plně ztotožněn s výkonem své práce.“ Poslední otázka v této dílčí otázce je, jak si jednotliví pracovníci organizují práce, aby došlo ke zmizení rozporu. R2 uvádí, že pracovníci mají rozdělené kompetence – „v případě, kde to není zřejmé, tak dochází k rozdělení mezi jednotlivé pracovníky, tato záležitost se řeší při ranních poradách, stejně tak revize.“ R1 zdůrazňuje faktor týmové komunikace, dovednost a snaha řešit konflikty, otevřenost a vzájemná podpora. R3 vypovídá, že „chodíme včas do práce a své povinnosti plníme včas a bez zbytečných odkladů.“
10.4 Bere CPIC do úvahy názory pracovníků? Poslední dílčí výzkumná otázka se zabývá názory pracovníků vůči organizaci, kolegům, nadřízené a vedení. Zde se již zapojili všichni respondenti. Zde se všichni respondenti shodli na tom, že mají možnost vyjádřit svůj názor v organizaci. Je zde však důležité rozeznat, zda se jedná o CPIC jako takové nebo přímo SUZ (Správa uprchlických zařízení, což je vedení CPIC). V rámci CPIC mají všichni možnost vyjádřit svůj názor. V rámci SUZ uvádějí respondenti R1 až R4, že spíše ne. Respondenti R5 až R8 v rámci SUZ vůbec. R1 uvádí, že jako vedoucí pracovník v rámci CPIC „jsem přímo pověřená se k věcem vyjadřovat. Pokud se jedná o SUZ, tak mám ve většině případů možnost se vyjádřit, ale ne vždy je možnost pro diskuzi z mnoha důvodů.“ Kolegové navzájem své názory přijímají a v mnohých případech o nich i diskutují. Všichni respondenti se také shodli, že vedoucí CPIC bere názory v potaz. Při otázce, pokud i vedení bere názory v potaz, jsem se setkala s odpověďmi ne. R2 uvádí, že pokud je to ředitel SUZ, „tak moje názory se k němu nedostanu, možná zprostředkovaně, ale nemám žádnou zpětnou vazbu.“ R1 ze své pracovní pozice vypovídá, že někdy. „vzhledem k tomu, že mám respekt vůči vedení organizace, tak jsem schopná se vyrovnat i se situací, kdy není na můj názor brán plný zřetel, pokud je mi tento fakt vysvětlen a odůvodněn. Pokud bych to tak necítila, neumím si představit, že bych mohla v takovém zaměstnání pracovat.“
66
ZÁVĚR V závěru diplomové práce dochází ke zhodnocení empirické části ve snaze odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace?“ Teoretická část vymezuje základní pojmy, které úzce souvisí s činností Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Jedná se o pojmy jako cizinec, integrace, koncepce integrace cizinců v České republice či specifikace práce sociálních pracovníků s cizinci. Následující pojmy, jako evaluace, očekávání, ideály, jsou v práci zakotveny z důvodu toho, že jsou součástí výzkumných otázek, které jsem vytvořila v rámci operacionalizace, a považovala jsem za vhodné tyto pojmy definovat. Na základě vytvořených otázek jsem se již mohla plně zacílit na respondenty výzkumu. Jedná se o osm respondentů, se kterými jsem provedla polostrukturovaný rozhovor. Z empirické části se zaměřím na závěry, které z toho vyvozuji a napíši krátké vyjádření k jednotlivým dílčím otázkám, a následně zodpovím hlavní výzkumnou otázku. Představy o práci Centra má každý jiné. Myslím, že je těžké mluvit o představách, když v tom již pracovníci nebo i dobrovolníci nějaký čas pracují a ví jaká je skutečnost. Někteří respondenti se v různých modifikacích shodli na tom, že ideály neexistují, že se k nim můžeme pouze přiblížit. Co se týče integrace cizinců, tak je to oboustranná záležitost, jak na straně majority tak i minority, musí chtít obě dvě skupiny. Samozřejmě by bylo dobré a myslím, že i žádoucí, aby docházelo k pravidelnému kontaktu mezi oběma skupinami, ať už na pracovišti, ať už v rámci bydlení (že cizinci nebudou žít ve vyloučených lokalitách, na okraji města apod.) nebo vzájemných vztahů. To, že by se měli obě skupiny k sobě navzájem chovat s úctou, s respektem a dle pravidel slušného chování, mnozí z nás považují za naprosto normální a běžnou věc, jsme přece lidi. Centrum by mělo poskytovat služby dle zákona o sociálních službách, chovat se dle etického kodexu a standardů kvality služeb. Sociální pracovníci by měli být empatičtí, otevření, vstřícní. Co jsem zažila a viděla, tak bych řekla někdy až nesmrtelní a měli by vyjít vstříc vždy a všem, a klienti často žádají nemožné. Ano, jsme přece v představách a ideálech. Setkala jsem se s tím, že některé představy pracovníků nejsou shodné, což mi přijde normální a logické. Jak jsem ji psala, představy má každý různé, což se může na první pohled zdát jako organizační problém, ale já to tak nevidím. Právě to, že má každý jiné představy a že každý z toho pracovního týmu je jiný, to je právě to, co dělá ten tým týmem. Možná to zní zvláštně, ale ze mě spíš píše to, že je znám a že je pro mě těžké srovnávat či konfrontovat.
67
Ale teď k realitě. Jakých výsledků dosahuje Centrum? Přesná čísla přináší statistiky, které pracovníci zpracovávají a zaevidovávají si každého příchozího klienta, zájemce o službu apod. Centrem ročně projde v rozpětí od 500 do 1000 klientů (statistická čísla jsou následující: za rok 2012 782 klientů, za rok 2011 to bylo 998 klientů, za rok 2010 954 klientů, za rok 2009 341 klientů). To je asi nejlepší zpětná vazba, jakou můžou pracovníci dostat. Snahou pracovníků Centra je podpora v samostatnosti a nezávislosti klientů, pomoci jim v základní orientaci, podpořit je, ale nepřebírat za ně zodpovědnost. Centrum je místem – prostorem, kde cizinci mají pocit bezpečí a jistoty, kde jim jsou dveře vždy otevřené, kde mají možnost setkat se svými přáteli a popovídat si o čemkoliv, a kde je jim podána pomocná ruka, když už vlastní síly nestačí…V rámci pravidelných kontaktů s majoritou jsou pořádány různé akce na podporu vzájemného setkávání. V práci s klienty je důležitý individuální přístup, a po vyhodnocení situace daným pracovníkem používat vhodně zvolené metody sociální práce. Vše záleží na již zmíněné situaci a zkušenostech pracovníka. Pracovníci pracují s klienty v rámci chování dle etického kodexu sociálních pracovníků a dle pravidel slušného chování. Neměla by chybět empatie, respekt, úcta. To jak se k sobě tyto dvě skupiny lidí (pracovníci a cizinci) chovají, vychází z různých faktorů, jako je povaha člověka, aktuální situace, kultura klienta (cizince), výchova, psychické rozpoložení, různé bariéry apod. Po srovnání ideálů a reality dochází k určitému rozporu. Tento rozpor vyplývá z nereálných očekávání, z toho, že ideály neexistují – my všichni se k nim můžeme pouze přiblížit. Příčiny vzniku rozporu nejčastěji bývají právě v nereálných očekáváních, ve výchově, ale také ve zkušenostech či nových tématech, se kterými se pracovníci setkávají a nemožnosti zasazení zkušeností ze zahraničí do našich podmínek. Při jakékoliv práci taky všichni narážíme na určité problémy. V případě pracovníků Centra je to státní správa, nedostatek komunikace ze strany zaměstnavatele a zadavatele, a další běžné problémy jako nedostatek personálu, nedostatečné mzdové ohodnocení apod. Jak se tyto rozpory dají řešit a jakou roli v nich mají pracovníci Centra? Většinou se přizpůsobí a smíří se s tím, jak to je. Jejich práce je zajímavá, širokospektrální a ne každý má šanci se setkat s tím, s čím oni. Ať už je to pozitivní nebo negativní zkušenost. Pracovníci mají šanci se dále vzdělávat a rozvíjet. Pracovníci mají kompetence mezi sebou rozděleny a každý si plní své povinnosti. Pokud toto rozdělení není zřejmé, záležitost se řeší na pravidelných týmových poradách. Důležitá je komunikace a schopnost si případné konflikty mezi pracovníky umět vysvětlit a samozřejmě i vzájemná podpora je na místě. Se změnou ve státní správě by mělo dojít pravděpodobně ke změně zákona, který nikdo z nás bohužel neovlivní. 68
Co se týče názorů, tak pracovníci vnáší do CPIC jako organizace své názory a tento prostor je jim vymezen. Na vedení CPIC, což je Správa uprchlických zařízení už tato možnost není. Tuto možnost má pouze vedoucí CPIC, ale ne vždy jsou její názory brány na zřetel. Kolegové navzájem se o názory zajímají, pokud je prostor, často o názorech diskutují. Názory pracovníků se většinou nedostávají ani vedení CPIC nebo pouze zprostředkovaně. I dobrovolníci mají možnost se nějakým způsobem vyjadřovat, ale tyto názory zůstávají mezi stěnami CPIC – tedy pracovníků a vedoucí. Myslím, že jsou dobrovolníci rádi, že mají tuto možnost se k určitým věcem vyjadřovat. Podotýkám, že se netýká případů klientů nebo závažných rozhodnutí. Dobrovolníci jsou 100% součástí týmu hlavně při pořádání různých akcí, kdy pracovníci ocení hlavně nápady, kreativitu a samostatnost. A teď k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jak sami pracovníci hodnotí práci své organizace?“ Víte, je těžké na toto odpovídat. Tyto lidi znám již několik let, zažili jsme spolu spoustu akcí, zažila jsem je v časovém presu, veselé i smutné. Jak jsem již psala výše, každý z toho týmu je jiný, a to je to, co je na celém týmu výjimečného. Rozlišní lidé s různým pohledem na věc, o které jsou schopni diskutovat při ranních poradách nebo při rychlém brainstormingu. Tuto práci vykonávají již přes 4 roky. Jejich práce je jejich součástí. Já sama si nedovedu představit, že by z toho týmu někdo odešel. Pracovníci si svou práci organizují sami. Řeší případy a situace svých klientů, dle svých i klientových možností, dle aktuálnosti a jednají v tom nejlepším pro klienta. Ale upřímně i oni jsou jen lidi, mají své problémy, které do práce samozřejmě nezatahují. Bývají unavení, protože hodně cestují a státní správa je holá byrokracie. Pořádání akcí je fuška nejen na papírování, na počet lidí a zajištění všeho potřebného. Organizace jako jsou Centra na podporu integrace cizinců, jsou potřebná, protože čísla cizinců, kteří se pohybují na našem území, se neustále zvyšují. A i oni, stejně jako my Češi, mají své potřeby, problémy či sociální situace, ve kterých už si nedokáží poradit sami a potřebují pomocnou ruku. Myslím, že každý z pracovníků Centra (nejen z toho pardubického, ale i z ostatních měst) by si přáli, aby nedocházelo k označení „my“ a „oni“, ale už jenom prostě my, my všichni. Aby už nebyla potřeba upozorňovat na to, že tohle jsou cizinci a tohle je majorita. A kde by měla nastat ona změna? Mít možnost realizovat projekty s větším prostorem pro kreativitu, zájem SUZ o názory svých pracovníků a pravděpodobně i změna některých zákonů ve státní sféře. A jak píši níže, tak i zakotvení skutečností pro sociální práci s cizinci.
69
Sociální práce s cizinci je v České republice poměrně stále mladým odvětvím. Nejsou stále některé skutečnosti plně zakotvené, některé instituce se stále s cizinci jako cílovou skupinou nesetkali, a tak je pro ně těžké s touto skupinou komunikovat. Cizinec má stejné potřeby jako běžný občan. Česká republika a její instituce od státních, samosprávních až po neziskové jsou pořád v jakémsi učícím se procesu. Myslím, že by bylo zapotřebí tyto skutečnosti pevně zakotvit, aby sociální práce s cizinci nabyla jasných hranic. Mám za to, že CPIC si jako organizace v Pardubickém kraji vydobyla své místo a odvádí dobrou práci, je tu pro své klienty a nabízí otevřenou náruč všem, kteří potřebují z této cílové skupiny pomoct.
70
BIBLIOGRAFIE BAKLÍKOVÁ, Ivona. Tisková zpráva Center na podporu integrace cizinců za rok 2011 BAKLÍKOVÁ, Ivona. MOCHŤÁK, Jan. Výukový projekt celní správy České republiky, Komunikace v praxi jednotek mobilního dohledu, specifikace práce s cizinci, 2012. BARŠA, Pavel. Politická teorie multikulturalismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 347 s. ISBN 80-7325-020-9. CIMBÁLOVÁ, Kateřina. Evaluace sociálních služeb v denním stacionáři Benjamin. Diplomová práce 2010, 76 str. FILIPCZYK Magdalena, HUSÁROVÁ Alena. Brožura o evaluace. ASPRA a.s. a 94 minutes, s.r.o., 2008 s. 38 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. HLADÍK, Jakub. Multikulturní výchova: socializace a integrace menšin. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2006. 73 s. ISBN 80-7318-424-9. HORÁKOVÁ, M. Sociální problematika – problémy integrace etnických menšin. JURÁŠKOVÁ, Magda. Integrace cizinců v České republice na příkladu Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009. 69 s. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. MUSIL, Libor. Ráda bych Vám pomohla, ale…Marek Zeman 2004. 244 s. ISBN 10-80903070-1-9 NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. 336 s. ISBN 80-200-0763-6.
71
NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství: struktura a formy poradenské pomoci lidem se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN 80-7178197-5 PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2007. 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3 RAKOCZYOVÁ M., TRBOLA R. Lokální strategie integrace cizinců v České republice, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Praha 2008, 74 s. ISBN 978-80-7416-006-6 (http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_271.pdf) Sociální práce: Sociální práce s imigranty. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2007. 160 s. ISSN 1213-6204. ŠVEC, J. (ed.): Příručka pro sociální integraci, Úřad vlády ČR, odbor pro sociální začleňování v romských lokalitách, 2010. Universum Všeobecná encyklopedie. Praha: Odeon, 2002. 384 s. ISBN 80-207-1114-7.
The World Book Encyclopedia. Chicago: World Book, c 1998. ISBN 07-166-0098-6. ŽIŽLAVSKÝ, Martin. Metodologie: pro sociální politiku a sociální práci. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3110-7.
Legislativa: Vládní koncepce integrace cizinců v České republice Úmluva o právním postavení uprchlíků Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Interní dokumenty Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj: Interní dokument platformy 72
Interní statistické údaje Propagační leták Centra na podporu integrace cizinců Sborník z konference „Aktuální výzvy v oblasti integrace cizinců 2010“ Sborník z regionálních konferencí 2010 Internetové zdroje Agentura pro sociální začleňování – dostupné na www.socialni-zaclenovani.cz/co-je-socialnivylouceni Centra na podporu integrace cizinců – dostupné na: www.integracnicentra.cz Český statistický úřad – dostupné na: www.czso.cz International organization for migration – dostupné na: www.iom.cz Ministerstvo vnitra – dostupné na: www.mvcr.cz Psychologie radosti – dostupné na: www.psychologieradosti.cz Sdružení občanů zabývajících se emigranty – dostupné na: www.soze.cz Správa uprchlických zařízení – dostupné na: www.suz.cz
73
Anotace Autor diplomové práce:
Lenka Přichystalová
Vedoucí diplomové práce:
PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D.
Název diplomové práce:
Činnost Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický
kraj Základní text obsahuje slov 20 561 (bez příloh) Předkládaná diplomová práce se zabývá činností Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Cílem diplomové práce je najít odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace?“ Diplomová práce je složená ze tří hlavních částí. V teoretické části se zabývám vymezením pojmů, jako je integrace, cizinec, očekávání a ideály, či pojem evaluace. Neopomínám ani koncepci integrace cizinců v České republice. Důležitou kapitolou je specifikace práce sociálního pracovníka s cizinci. Metodologická část obsahuje cíle celé práce, metodiku práce, operacionalizaci a dále popis Center na podporu integrace cizinců a dále se konkrétně zabývám Centrem na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. V poslední části, empirické, se věnuji interpretaci získaných dat. Shrnuji získané poznatky, odpovídám na hlavní výzkumnou otázku a vyvozuji závěry.
74
Annotation Name of the graduation theses: The activity of Center for the Support of Integration of Foreigners in Pardubice Region
The basic text contains words 20 561 (without appendix)
The following graduation thesis deals with the activities of the Center for Integration of Foreigners for the Pardubice region. The aim of the thesis is to answer the main research question: "How the workers themselves evaluate the work of your organization?" The thesis is composed of three main parts. The theoretical part deals with the definition of terms such as integration, a stranger, expectations and ideals, or the concept of evaluation. Consideration for the concept of integration of foreigners in the Czech Republic. An important chapter is a specification of social worker with foreigners. The methodological
part of the thesis
contains objectives,
work methodology,
operationalization and description of the Center for Integration of Foreigners and deal specifically with the Center for Integration of Foreigners for the Pardubice region. In the last part, empirical, is devoted to the interpretation of the data. Summarizes the research, answer the main research question and draw conclusions.
75
Věcný rejstřík Azyl 16, 18, 19, 20, 21, 55 Centrum na podporu integrace cizinců 1, 2, 3, 5, 6, 20, 22, 24, 35, 42, 43, 47, 60, 62, 75, 77, 80, 81, 82, 83 Dilemata 7, 26, 27 Emigrace 18 Evaluace 7, 8, 28, 29, 30, 31, 33, 73, 77 Exkluze 14 Ideály 7, 8, 9, 11, 26, 43, 45, 62, 63, 70, 71, 77, 82 Imigrace 18 Integrace 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 21, 22, 23, 24, 40, 43, 44, 45, 47, 48, 53, 63, 64, 67, 73, 74, 75, 77, 81, 82, 83 Integrační politika 22, 23, 24, 48, 82 Ministerstvo vnitra 5, 10, 16, 19, 20, 21, 22, 47, 82 Očekávání, 7, 8, 25, 26, 77, 82 Sociální integrace 8, 75 Sociální práce s cizinci 36 Sociální vyloučení 8, 15 Uprchlík 19
Jmenný rejstřík Baklíková 17, 47 Barša 10, 11 Filipczyk 28, 29, 30, 33 Hendl 40, 41, 42 Hladík 9, 11, 12 Horáková 9 Husárová 28, 30, 32 Jurášková 5, 9, 81 Matoušek 19, 20 Mochťák 17 Musil 26 Nakonečný 25, 82 Novosad 13, 14, 64 Plháková 25 Rákoczyová 12, 13 Trbola 12, 13 Vašečka 1, 17, 76 Žižlavský 43
76
Seznam obrázků Obrázek 1: Past sociálního vyloučení ...................................................................................... 16
77
Přílohy Příloha č. 1 – výčet akcí na podporu vzájemného setkávání majority a cizinců
Rok 2009 Smíšený basketbalový zápas – sportovní utkání se konalo v listopadu 2009 v Univerzitní hale. Na akci se kromě Centra podílelo i Europe Direct. Zápas se konal mezi Českou republikou (studenti Univerzity Pardubice) a Mongolskem (pracovníci Foxconnu). Mikulášská besídka 2009 – pracovníci Centra se převlékli do kostýmů Čerta, Mikuláše a Anděla a za odříkané či zazpívané básničky popřípadě písničky malé účastníky odměnily balíčkem s dobrotami. Karaoke večer – seznamovací večírek ve stylu Karaoke, který se odehrával v Klubu 29 v Pardubicích. Zpívalo se mongolsky, vietnamsky či anglicky. Rok 2010 Multikulturní týden 2010 – od 15. do 21. 3. mohli Pardubice „ochutnat“ celou řadu kultur – vše začalo stavěním mongolské jurty na Pernštýnském náměstí, kde nechyběla ochutnávka mongolského čaje a pečiva, večer byl zakončen koncertem mongolské skupiny Dunjingarav. Dále pokračovaly přednášky o rozvojové spolupráci a humanitární pomoci (se zaměřením na Arménii a Gruzii), čtení vietnamských pohádek v čajovně v Pardubicích. Součástí byla výstava s názvem „Jeden svět, jeden příběh“, která byla umístěna v Afi Paláci Pardubice. Nechyběl ani tanec a tentokrát se tančilo kolem světa až do Francie a své prostory pro tuto akci propůjčil Evropský spolkový dům. V rámci festivalu Jeden svět proběhla předpremiéra filmu Země snů v Divadle 29. O Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu velmi poutavě a z vlastních zkušeností povídali studenti-antropologové z pardubické Univerzity. V závěru týdnu proběhly u Zelené brány ochutnávky mezinárodních pokrmů. Po celý týden probíhaly různé mezinárodní výtvarné workshopy, například indonéská batika. Celý multikulturní týden byl zakončen mezinárodním futsalovým turnajem a mezinárodní karaoke večer s indonéskou taneční skupinou Sekar Melati. Multikulturní odpoledne – akce konaná v červnu 2010 na náměstí ve Vysokém Mýtě. Centrum zde mělo vlastní stánek, kde byly vystaveny propagační materiály, a představovalo se mongolské umění v podání pana Batae.
78
Mezinárodní turnaj v malé kopané – turnaj proběhl v srpnu 2010 v areálu Pamako na Hůrkách. Doprovodný program byl velmi bohatý – pro děti byl připraven dětský koutek plný her a po turnaji následovala závěrečná party. Mongolský večer – říjen 2010 - tematicky zaměřený večer konaný v čajovně Luna Chrudimi. Součástí večera bylo povídání o Mongolsku a životě Mongolů v ČR, prodejní výstava obrazů, workshop kaligrafie a papírořezu, malování portrétů, čtení mongolských pohádek, ochutnávky mongolského čaje a tradičního pečiva. Ruský balet od začátku – ve spolupráci s Tanečním klubem Xanada se uspořádalo taneční respektive baletní odpoledne v podání klientky-velmi nadané baletky z Ruska. Workshop byl rozdělen na 2 skupiny – pro děti a pro dospělé. Účast byla hojná. V současné době má tato klientka fungující baletní školu v Pardubicích. Mikulášská nadílka - pracovníci Centra se převlékli do kostýmů Čerta, Mikuláše a Anděla a za odříkané či zazpívané básničky popřípadě písničky malé účastníky odměnily balíčkem s dobrotami. Rok 2011 Velikonoce pro malé i velké – akce proběhla v prostorech Centra ve spolupráci s Ekocentrem Paleta. Každý účastník, který přišel, si mohl pokreslit vajíčko dle svých představ, dozvědět se něco o českých velikonočních zvycích a tradicích či vyrobit si přáníčko. Multikulturní týden 2011 – už podruhé Pardubice pohlceny kulturami ze všech koutů světa. Program byl opět velmi bohatý. Celý multikulturní týden začal mezinárodním dnem tance v Kulturním domě Hronovická, kde se zároveň dražily fotografie z keňského Itiba, vystoupil zde velmi vzácný host – a to Aleš Bárta, který několik let jezdí jako lékař právě do Itiba a podařilo se mu se svým týmem vybudovat zde fungující nemocnici. Pokračoval mezinárodní sportovní den – týmy se utkaly v basketbalu a futsale, jednotlivci v ping-pongu a nechyběl ani program pro děti. Rodiče malých i větších dětí uvítaly projížďku na lodi Arnošt aneb všichni na jedné lodi – 3hodinová projížďka za krásného počasí ukázal i další části Pardubic. Pokračovalo se ve stylu tance a temperamentní hudby - Argentinský večer v hudebním sále pardubické radnice, kde hlavním lektor byl Julio Horacio Martínez Cajide s partnerkou. Probíhaly přednášky o Africe, Indii a o projektu Adopce na dálku. Klasický tanec pro každého aneb pod taktovkou Tatiany Kuranosové a její baletní workshopy pro malé i dospělé. Divadlo 29 promítalo film s názvem Skvělá příležitost.
79
Nechybělo ani umění – ve spolupráci se Základní uměleckou školou Pardubice proběhly česko-mongolské výtvarné dílny a každý si mohl odnést vlastnoručně vyrobený výrobek. Multikulturní týden byl zakončen multikulturním jarmarkem na Pernštýnském náměstí, kde mělo stánek 22 partnerů s různými výrobky, ochutnávkami či šperky, doprovodný program bylo vlajkohraní, pěvecká a taneční vystoupení žadatelů o azyl z azylového střediska z Kostelce nad Orlicí, dále vystoupily indonéské tanečnice. Úplnou tečkou za celým týdnem byl koncert skupiny Ekvátor v Divadle 29. Součástí bylo i několik výstav: výstava fotografií ADRY a Adopce na dálku v Infocentru Pardubice, dále Multikulturní týden 2010 ve fotografiích Filipa Tesaře umístěnou v Afi Paláci Pardubice, Flex-in-security (o situaci migrantů) na Pernštýnském náměstí a výstava obrazů honduraské malířky Evy Pinedy, či výstava obrazů a obrázků pana Bataa. Záštitu nad celou akcí převzal pardubický hejtman Roman Línek. Ukrajinský večer – tematicky zaměřený večer, který se konal v Litomyšli ve spolupráci s jedním s klientů Centra. Záštitu nad celou akcí převzal starosta města Litomyšl. Program akce byl velmi bohatý, nechybělo ani povídání o Ukrajině, taneční a pěvecké vystoupení, výstava p. Ščigola. Dětský den – akce konaná ve spolupráci s Ekocentrem Paleta, kde byly pro děti připraveny hry a soutěže, za splnění úkolů je čekala odměna ve formě balíčku. Konec prázdnin a hurá do školy – na konec prázdnin byla uspořádána akce ve spolupráci s Ekocentrem Paleta. Pro děti byly připraveny soutěže, maminky nebo i děti si mohly uplést z pedigu kytičku nebo motýlka. Součástí byla výstava fotografií z dětského kurzu, který probíhal celé prázdniny. Každý, kdo absolvoval tento dětský kurz, dostal osvědčení a balíček se školními potřebami. Mongolské odpoledne – v září proběhlo v Letohradě mongolské odpoledne, kde byly ukázky tradičního mongolského sportovního klání (zápas, lukostřelba); prezentace tradic Mongolska a promítání fotografií z Mongolska (část účastníků byla v době letních prázdnin v Mongolsku a mají zájem představit aktuální život a tradice v této zemi); vystoupení mongolské kapely Shuranhai – místní seskupení mongolských hudebníků; ukázky tradiční mongolské kuchyně. Thajský večer – další tematicky zaměřený večer konaný v pardubickém Klubu 29, ve spolupráci se Siam Lotus Style. Povídání o Thajsku bylo zpříjemněno fotografiemi, tancem a mini kurzem vaření.
80
Tango Argentina – aneb protančená listopadová sobota v Divadle 29. Akce se skládala z workshopu a slavnostního tanečního večera v podání Alexandry Atabekyan a Julia Horacia Martíneze Cajide. Vánoční multikulturní večírek - vánoční posezení v Klubu a Divadle 29, kde si návštěvnici mohli vyrobit adventní věnce či vánoční ozdoby, svíčku z včelího vosku, nechyběly i některé vánoční zvyky jako lití olova, házení střevícem či rozkrajování jablka. Součástí bylo i karaoke a tradiční zahraniční ochutnávky mongolské, vietnamské, čínské kuchyně. Účast byla hojná a zastoupeny byly tyto země: Mongolsko, Čína, Vietnam, Egypt, Tunisko, USA, Mexiko, Kolumbie, Rusko, Ukrajina či Česká republika. Mikulášská nadílka pro děti – velmi oblíbená akce pro děti, kdy se pracovníci Centra převlečou za Čerta, Mikuláše a Anděla, a za básničku či písničku obdarují děti nadílkou. Nechyběl workshop v pletení pedigu nebo výroba přáníček. A konala se i výtvarná soutěž pro děti. Rok 2012 Mongolský lunární nový rok – nový rok v Mongolsku začal 22. 2. 2012, nastoupil rok draka, proto se pracovníci Centra rozhodli uspořádat oslavu nového roku i pro tamější klienty. Oslava se konala v prostorech Divadla 29, které se účastnilo asi 50 lidí. Nechyběly ochutnávky mongolské kuchyně, tradiční zvyky či kroje. Zajímavostí je, že v Mongolsku si na nový rok připíjí vodkou či martini. Spolupráce na festivalu Jeden Svět 2012 – organizátorem akce je organizace Člověk v tísni. Festival se konal od 20. 3. do 23. 3. Partnery akce bylo Divadlo 29, Terra Madoda o. s., Magistrát města Pardubice, Kulturní Centrum, Fair Trade. Centrum připravilo doprovodný program s názvem „Přijďte poznat různé vůně, chutě a rytmy festivalu Jeden Svět 2012.“ V odpoledních hodinách se každý den přestavila jedna země – a bylo vybráno Mongolsko, Afrika, Kavkaz, Rusko a Ukrajina. Proběhla prezentace kultury či ukázky tradičních krojů. Na návštěvníky čekaly na workshopy, výrobu šperků, různé tradiční suvenýry a nechyběly ani ochutnávky. Velikonoční setkání – příjemné jarní setkání s workshopy, které se konalo 5. dubna v prostorách Centra. Výtvarná dílna byla určena jak děti, tak pro dospělé – každý si mohl vyrobit pomlázku z vrbového proutí, věneček či ošatku z pedigu. Pro děti byly připraveny omalovánky, výroba různých papírových ozdob.
81
Multikulturní týden 2012 – třetí ročník Multikulturního týdne byl v roce 2012 věnován organizaci SIRIRI o.p.s – po celou dobu Multikulturního týdne probíhala finanční sbírka. Multikulturní týden byl odstartován slavnostním zahájením plného hudby a tance. Následující den byl věnován sportu, kde se jednotlivé týmy utkaly ve futsale a basketbalu – basketbalisty přišli podpořit hráči BK JIP Pardubice; nechyběl program pro děti a ženy si mohly zkusit zumbu nebo bollywood dance. Jak v ročníku 2011, tak i v loni byla velmi úspěšná projížďka lodí Arnošt, kterou ocenily hlavně rodiny s dětmi. Další multikulturní den ovládl film – v Divadle 29 probíhalo promítání filmu s názvem Rihla – cesta za poznáním – film mapoval začleňování tří mladých muslimů do české společnosti. Velmi vzácným hostem na této akci byl kulturní atašé Velvyslanectví USA David Gainer. Úterý patřilo na akci „Na vlnách Indie“, kdy se organizátorky převlékly za modelky do modelů od Dr. Sandhu a sárí nemohlo chybět (věřte mi, navléct se do sárí byla docela fuška). Kromě přehlídky čekalo na diváky i promítání filmu a povídání o Indii. V půlce týdne – ve středu – se konalo promítání bollywoodského filmu a na ZUŠ Pardubice se konal taneční workshop s africkou tématikou. Předposlední den Multikulturního týdne byl věnován vernisáži s názvem „Moje Rovensko“ od Petra Moška, který mapuje českou enklávu v rumunském Banátu. Kromě jiného se zájemci mohli zúčastnit výtvarné dílny na ZUŠ Pardubice a vytvořit si motýla z linorytu. Celý den byl zakončen v Divadle 29 koncertem skupina Allstar Refjúdží band, což je devítičlenné uskupení umělců a hudebníků z Číny, Kurdistánu, Arménie, Slovenska, Švýcarska, Čech a USA. Jejich repertoár obsahuje balkánskou dechovku, ska, kurdský folk, pop, rap, jazz nebo arménské melodie. Poslední den byl věnován jako vždy multikulturnímu jarmarku, kde se sešlo více jak 22 prodejců z celého světa s různými národními pochutinami, vlastními výrobky apod. Součástí byla výstava fotografií Filipa Tesaře, které mapovaly zážitky a akce minulých Multikulturních týdnů. Trh na míru odjinud – září 2012 – v rámci festivalu Město na míru – CPIC ve spolupráci s Pobytovým střediskem Kostelec nad Orlicí nabídly prostřednictvím komunit cizinců žijících v České republice kulinářské speciality z různých koutů světa. CPIC zde mělo vlastní stánek s informačními letáky. Každý návštěvník, který navštívil stánek, si mohl vytáhnout jedno přísloví z různých zemí. Ruský domov – první setkání rusky hovořících cizinců proběhlo v září 2012 a od té doby se to stalo takovou měsíční záležitostí, kdy se lidé setkají takříkajíc k jednomu
82
stolu. Tato setkání jsou přístupná všem, kteří mají zájem o tradice, kulturu, jazyk nebo jen chtějí poznat zajímavé lidé mnohdy se zajímavým osudem. Mongolský večer ve Svitavách – listopad – akce se konala v multifunkčním centru Fabrika ve Svitavách. Večerem provázela Myanganbayar Bazarjav a program celého večera byl velmi bohatý: fotoprojekce Mongolska s komentářem, promítání dokumentu, hudební a taneční vystoupení skupiny Dunjingarav, ukázka tradiční mongolské kaligrafie (s možností vytvoření nápisu dle vlastního přání), ochutnávka tradičních mongolských pokrmů a mongolského slaného čaje. Latinsko-americké tance – listopad – akce konaná v mexickém baru Mundo, kde hlavní lektorkou těchto tanců je klientka CPIC pocházející z Kolumbie. Vánoční workshop – prosinec – multikulturní setkání s mnohými rukodělnými workshopy – například: výroba přáníček, výroba vánočních věnců, výroba svíček či vánočního cukroví. Nechybělo povídání o vánocích a ochutnávka cukroví. Rok 2013 Spolupráce na festivalu Jeden Svět 2013 – v rámci toho festivalu připravilo Centrum ve spolupráci s Pobytovým střediskem Kostelec nad Orlicí doprovodný program pod názvem „Jeden svět mnoha chutí“. Návštěvníci mohli nasát kulturu a ochutnat dobroty z Mongolska, zemí Kavkazu a Ruska. Multikulturní týden 2013 – tento multikulturní týden podporoval organizaci PragaHaiti, která na Haiti vyvrtává studny pro místní občany po děsivém zemětřesení, které Haiti zasáhlo. Program byl stejně jako předchozí roky velmi bohatý. Nechyběl tanec, zpěv, rukodělné práce, jarmark, program pro děti nebo sport. První den celého Multikulturního týden byl zasvěcen tanci – tentokrát latinsko-americkému tanci a všemu co k tomu patří. Druhý den patřil sportu, a tak jedno z větších sportovních středisek v Pardubicích ovládl basketbal a futsal. Nechyběl dětský program pro malé účastníky. Novinkou v tomto ročníku byl multikulturní blešírek, který se konal v Bubeníkových sadech tzv. open air. K večeru, kdy blešírk končil, se konala sbírka šatstva pro potřebné. Doprovodným programem byl bubenický workshop a skladání tangramů. Pondělí patřil Francii, v tzv. Francouzský den. Proběhla ukázková hodina francouzštiny a v Divadle 29 se promítal francouzský film. Následující den proběhla vernisáž mezinárodní výstavy psů na Základní umělecké škole v podobě obrázků dětí z této školy. Výtěžek akce byl věnován opuštěným pejskům. V půlce týdne bylo na programu dvojjazyčné čtení pohádek. Na malé scéně Východočeského divadla se tak
83
četly pohádky ruské, mongolské a vietnamské. Přednášejícím byly klientky Centra. V českém jazyce pohádky přečítala herečka Východočeského divadla. Předposlední den proběhlo promítání dvou filmů, a to Lepší život a CZinci. Oba filmy se týkají života cizinců v České republice. Po filmu následovala debata. Již tradičním zakončením celého týdne byl multikulturní jarmark, kde se sešlo na dvě desítky prodejců s různými výrobky, ale nechyběly ani ochutnávky z různých koutů světa. Na podiu se pak vystřídalo několik umělců, kteří zpestřili celý tento den. Indický večer – červen 2013 – tento večer se konal ve Svitavách ve spolupráci s Charitou Svitavy a Diecézní katolickou charitou Hradec Králové. V multifunkčním centru se podívalo o Indii, o projektu Adopce na dálku, který pomáhá chudým indickým dětem. Součástí byla i výstava fotografií tzv. Sedmi sester. V šest před domem – červenec 2013 – akce, kterou pořádala organizace Slovo 21 a na kterém se CPIC organizačně podílelo. Akce se konala pod širým nebem ve formě sousedského posezení. Bleší trh a tradiční kuchyně – září 2013 – v rámci festivalu Automatické kulturní mlýny v Pardubicích se Centrum zapojilo do této akce formou blešího trhu a zapojilo i své klienty, kteří připravili dobrůtky ze svých národních kuchyní. Vánoční setkání – prosinec 2013 – poslední akce, kterou Centrum pořádá pro své klienty, ale také pro širokou veřejnost. Součástí vánočního setkání bude mnoho rukodělných workshopů a bohatý doprovodný program.
84
Stať Činnost Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj Úvod Do roku 2004 byla Česká republika spíše tranzitní zemí, přes kterou se cizinci dostávali do západní Evropy. Po vstupu České republiky do Evropské Unie se ale toto změnilo a naše země se stala zemí cílovou. Nárůst cizinců je na našem území stále vzrůstající. Od roku 2000 se tento počet zdvojnásobil. Tuto situaci musela tedy Česká republika nějakým způsobem řešit. Každým rokem naše vláda vydává koncepci integrace cizinců v České republice, kde je vymezen jako hlavní cíl integrace cizinců do majoritní společnosti. Proto byly v roce 2009 zřízeny první Centra na podporu integrace cizinců. Cílovou skupinou těchto Center jsou cizinci z tzv. třetích zemí, což jsou země mimo Evropskou Unii. Cílem těchto Center je pomoc cizincům v začátcích života v České republice, aby byli cizinci samostatní a soběstační v běžném životě a zároveň se snaží integrovat cizince do majoritní společnosti pomocí mezikulturních a jiných setkávání či aktivit.
Pojem integrace Integrace je složitý proces začleňování cizinců do společenského prostředí majoritního obyvatelstva. Tento proces se dotýká všech aspektů života – ekonomických, sociálních, politických, kulturních a dalších. Integrace je koexistence určité společnosti, kdy se cizinci nesnaží žít podle norem či zvyklostí dané kultury, používají prvky své kultury. Jedná se o nasazení do dané společnosti. Integrace je proces, který nemá konce. Dá se říci, že je to aktivní proces, který se neustále vyvíjí. „Integrace je začlenění jednotlivce či skupiny do většinové společnosti, aniž by ztratil svou identitu a kulturu.“ (Jurášková 2009, s. 12) Milada Horáková definuje integraci v obecném smyslu jako: „sjednocení, včlenění, zařazení dílčí části ve vyšší celek. Vztahuje se k existenci strukturovaného celku, jehož části jsou ve funkčním spojení.“ Integrace je dle koncepce integrace cizinců v České republice obousměrný proces, kdy musí být zapojeny obě dvě skupiny, jak majorita, tak minorita.
85
Pojem cizinec Cizinec je osoba, která nemá občanství daného státu. Literatura uvádí mnoho definic pojmu cizinec. Tady jedna definice za všechny. Zákon číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky vymezuje cizince jako „fyzickou osobu, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské Unie.“ Zákon o pobytu cizinců (číslo 326/1999 Sb.) rozděluje cizince do dvou skupin. První skupinou jsou cizinci v rámci Evropské Unie, například ze zemí jako je Slovensko, Španělsko, Anglie, Německo a další. Druhou skupinou jsou cizinci mimo Evropskou unii. To jsou cizinci z tzv. „třetích zemí“. Označení třetí země se používá pro státy mimo Evropskou unii, například Mongolsko, Vietnam, Čína, Jihoafrická republika či Moldávie. Organizace, které v České republice pracují s cizinci jako s cílovou skupinou: Centra na podporu integrace cizinců, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro integraci, Sdružení pro integraci a migraci, Sdružení občanů zabývající se emigranty, Multikulturní centrum, Most pro lidská práva, Centrum pro integraci cizinců. Koncepce integrace cizinců v České republice Koncepce integrace cizinců České republiky je vládní dokument a je každoročně aktualizován. Koncepce je dostupná na internetových stránkách Ministerstva vnitra České republiky. Dokument vymezuje hlavní úkoly pro aktuální rok, které by měly být vhodné pro integrační politiku cizinců v České republice. Jako hlavní cíl je integrace cizinců do majoritní společnosti, která by měla vytvářet vhodné podmínky pro jejich začleňování a zároveň integraci podporovat. Realizace koncepce je rozdělena do 4 oblastí a těmi jsou: znalost českého jazyka, ekonomická soběstačnost, orientace ve společnosti a vzájemné vztahy cizinců a majority. Očekávání a ideály Očekávání může být určitá vize nebo představa. Očekávání je velmi individuální záležitost. V určité míře očekávání provází člověka celý život. Milan Nakonečný definuje očekávání jako „jednu z lidských emocí. Je to duševní stav, který se objevuje, když se člověk ocitne před neznámou situací, v novém prostředí apod. Očekávání (anticipace) je spojená s určitými fyziologickými změnami, jejichž smyslem je připravit člověka na zjišťovací aktivity, orientaci v neznámém.“ (Nakonečný 2000, s. 273-274) Ideál je představa o něčem dokonalém, ideál představuje dokonalý stav něčeho a zároveň vysoký cíl. V psychologii se ideály řadí mezi vztahově-postojové vlastnosti člověka 86
(mimo jiné se sem také řadí charakter, postoj, nebo sebepojetí). Ideál je jakýsi vnitřní nebo osobní cíl, kterého chce člověk dosáhnout.
Evaluace Evaluace se dotýká efektivity, kvality práce a procesů. Zároveň poskytuje zpětnou vazbu, která je cenným materiálem pro efektivní a kvalitní práci personálu, zhodnocení její činnosti, jejich podpora v další práci. Evaluace napomáhá pracovníkům v jejich činnosti. Zpětná vazba je možnost, jak napravit chyby nebo neúčelné postupy v práci s klienty. Díky zpětné vazbě získají pracovníci přehled o účinnosti vlastních aktivit. Dle Husárové evaluace poskytuje cennou zpětnou vazbu na kvalitu, efektivitu a funkčnost produktů, procesů či aktérů. Bez zpětné vazby by mnohé činnosti nedospěly do požadované kvality nebo by se minuly očekáváním. (Husárová 2008, str. 4) „Evaluace je poměrně novým jevem a je spojena zejména s řešením projektů financovaných z prostředků Evropské Unie. Využívá metody, techniky a strategie aplikovaného sociologického výzkumu, ale zároveň má svá specifika: klade tzv. evaluační otázky, má kontrolní funkci a vztah ke kvalitě věci.“ (Filipczyk, Husárová 2008, str. 4) Jako v sociálních vědách, tak i v evaluaci se používají metodologické přístupy, které se se sociálními vědami ztotožňují a jedná se o kvantitativní a kvalitativní přístup. Oba dva přístupy mají své výhody a nevýhody, své metody, které jsou pro ně specifické. Kvantitativní typ dokáže ověřit, změřit a srovnat. Klade otázky typu kolik lidí nebo kde všude je něco identifikováno. Nejčastěji využívá tyto techniky – dotazník, standardizovaný rozhovor nebo obsahovou analýzu. Velikost vzorku bývá velká od 100 po 1000 osob. Oproti tomu kvalitativní typ dokáže pochopit, nalézt nebo vyzkoušet. Klade otázky jak je něco vnímáno nebo v čem tkví problém. Velikost vzorku je malá v průměru tak 20 až 50 osob. Jako techniky využívá hloubkový rozhovor, focus group nebo pozorování. Výsledky evaluace se prezentují v závěrečné zprávě. Specifikace práce sociálního pracovníka s cizinci Sociální pracovník je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, člověk, který vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy, poskytuje sociálně-právní poradenství a krizovou pomoc, sociální poradenství, sociální rehabilitaci, despitážní činnost, či odbornou pomoc v zařízeních, které poskytují služby sociální prevence. K tomu, aby mohl být člověk sociálním pracovníkem, je nutná odborná způsobilost - vzdělání. Dalšími předpoklady pro
87
výkon sociálního pracovníka je bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům a zdravotní způsobilost. To jak by se měl sociální pracovník chovat ke klientům je zadefinováno v Etickém kodexu sociálních pracovníků. Pracovníci CPIC pracují pouze s cizinci ze třetích zemí, ne s uprchlíky. Specifika práce s touto cílovou skupinou je v první řadě bezplatnost služby, kterou Centrum poskytuje. Dalším specifikem je tlumočení, v žádné jiné sociální službě nefunguje. Letáky a různé informace, webové stránky jsou překládány do cizích jazyků, aby se klientům vycházelo vstříc. Síťování služeb patří do specifik. Centrum navázalo spolupráci s institucemi, které nikdy předtím nepřišly do kontaktu s touto cílovou skupinou. Dnes se spolupráce mezi jednotlivými institucemi posiluje. V práci s lidmi dochází v mnohých případech k různým bariérám. V sociální práci tomu není nijak. V práci s cizinci se můžou jak pracovníci, tak i cizinci setkat s bariérami, které mohou ovlivnit práci pracovníka, ale zároveň i toho cizince. Bariéry jsou rozděleny do dvou skupin, a to ze strany pracovníků k cizincům a ze strany cizinců k pracovníkům. Bariéry ze strany pracovníka k cizincům – jazyková bariéra, interkulturní bariéry, nedostupnost klienta, široká oblast. Bariéry ze strany cizinců k pracovníkům – nedůvěra v systém sociálních služeb, nedostupnost v čas, jazyk, strach, mužsko-ženský princip, věk, nedůvěra v bezplatnost. Metodika výzkumu Symbolickým cílem této práce je upozornit vedení organizace a jejich pracovníků na nedostatečné využívání možností vnášet názory a zkušenosti pracovníků a dobrovolníků do Centra. Aplikačním cílem práce je změna systému práce s názory a zkušenostmi pracovníků a dobrovolníků – zohledňování názorů. Poznávací cíl neboli základní výzkumná otázka zní: „Jak pracovníci Centra na podporu integrace cizinců hodnotí práci své organizace?“ Pro svůj výzkumný záměr jsem si zvolila kvalitativní přístup. Jako kvalitativní techniku výzkumu jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor, který provedu s pracovníky Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj a zároveň s dobrovolníky, které zajišťuje Dobrovolnické centrum v Pardubicích. V rámci operacionalizace jsem zkonstruovala vhodné výzkumné otázky ke zjištění potřebných informací, abych v závěru byla schopná odpověď na hlavní výzkumnou otázku.
88
Centra na podporu integrace cizinců Centra na podporu integrace cizinců jsou pod Správou uprchlických zařízení provozovaných Ministerstvem vnitra České republiky, která vznikla 1. ledna 1996 jako rozpočtová organizace Ministerstva vnitra České republiky. Cílovou skupinou jsou cizinci z tzv. třetích zemí s dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky. Poslání Center spočívá ve zvyšování schopností a znalostí cizinců, které podporují jejich samostatnost či soběstačnost a zároveň usnadňují orientaci v majoritní společnosti, současně pracovníci Center vytvářejí prostor pro mezikulturní setkávání. V současné době je těchto Center na našem území celkem 9, a další 4 centra, která jsou financována a podporována Evropským integračním fondem, jako Centra na podporu integrace cizinců. Od 1. 2. 2012 mají Centra zaregistrovanou sociální službu – a to konkrétně Odborného sociálního poradenství a služba Terénní programy. S tímto je velmi úzce spojená metodika práce, která se neustále doplňuje a aktualizuje. Součástí je veřejný závazek, který definuje poslání, cílovou skupinu, cíle, zásady práce s klientem; a dále pravidla poskytování sociální služby pro terénní programy a odborné sociální poradenství. Důležitou součástí jsou zásady práce s klienty. Mezi základní zásady, které Centra využívají, patří individuální přístup, vytváření spolupráce, rovnost a respekt, bezplatnost a neúplatnost, diskrétnost, bezpečí a svoboda. Pracovníci Center používají při práci s klienty metody, formy a techniky sociální práce, které volí dle posouzení aktuální životní situace klientů. Využívané formy jsou dvě a to terénní a ambulantní, funguje i telefonní a e-mailový kontakt. Používanými metody je případová práce, práce s rodinou, skupinou a komunitou. Konkrétní techniky práce s klientem je pak řízený rozhovor, pozorování a asistence či doprovod. Centrum na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj V Pardubicích zahájilo Centrum svou činnost od 1. července 2009. Do té doby zde působila jediná nezisková organizace zaměřená na tuto cílovou skupinu (Most pro lidská práva, o. s.) a Centrum si tak muselo vydobýt své místo, vybudovat si vlastní síť služeb a navázat spolupráci s organizacemi. Hlavními službami, které Centrum poskytuje: právní poradenství, sociální poradenství, tlumočnické služby, kurzy českého jazyka, sociokulturní kurzy, internet a knihovna, pořádání různých akcí majorita x minorita. Služby jsou pro klienty zdarma. Financování probíhá z Evropského integračního fondu. Kromě jiného pracovníci Centra provádějí terénní práce a monitorují aktuální situaci ve spádové oblasti. Projekt obsahuje i přednáškovou činnost a
89
interaktivní besedy, které se konají v rámci projektových dnů na základních a středních školách. Školy Centra v mnohých případech oslovují sami. Všechny Centra musí vést evidenci o počtu klientů a o počtu poskytnutých služeb. Veškeré statistické údaje jsou interním dokumentem Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Interpretace výsledků Otázky byly rozděleny do pěti dílčích výzkumných otázek, které se týkaly představ o práci CPIC, reálných výsledků v práci CPIC, rozporu mezi ideály a realitou, řešení sociálních pracovníků v rozporu a poslední byla otázka týkající se názorů. Všech pět dílčích otázek mělo své podotázky. Představy o práci Centra má každý jiné. Myslím, že je těžké mluvit o představách, když v tom již pracovníci nebo i dobrovolníci nějaký čas pracují a ví jaká je skutečnost. Někteří respondenti se v různých modifikacích shodli na tom, že ideály neexistují, že se k nim můžeme pouze přiblížit. Co se týče integrace cizinců, tak je to oboustranná záležitost, jak na straně majority tak i minority, musí chtít obě dvě skupiny. Samozřejmě by bylo dobré a myslím, že i žádoucí, aby docházelo k pravidelnému kontaktu mezi oběma skupinami, ať už na pracovišti, ať už v rámci bydlení (že cizinci nebudou žít ve vyloučených lokalitách, na okraji města apod.) nebo vzájemných vztahů. To, že by se měli obě skupiny k sobě navzájem chovat s úctou, s respektem a dle pravidel slušného chování, mnozí z nás považují za naprosto normální a běžnou věc, jsme přece lidi. Centrum by mělo poskytovat služby dle zákona o sociálních službách, chovat se dle etického kodexu a standardů kvality služeb. Sociální pracovníci by měli být empatičtí, otevření, vstřícní. Co jsem zažila a viděla, tak bych řekla někdy až nesmrtelní a měli by vyjít vstříc vždy a všem, a klienti často žádají nemožné. Ano, jsme přece v představách a ideálech. Ale teď k realitě. Jakých výsledků dosahuje Centrum? Přesná čísla přináší statistiky, které pracovníci zpracovávají a zaevidovávají si každého příchozího klienta, zájemce o službu apod. Centrem ročně projde v rozpětí od 500 do 1000 klientů (přesnější čísla jsou následující: za rok 2012 782 klientů, za rok 2011 to bylo 998 klientů, za rok 2010 954 klientů, za rok 2009 341 klientů). To je asi nejlepší zpětná vazba, jakou můžou pracovníci dostat. Snahou pracovníků Centra je podpora v samostatnosti a nezávislosti klientů, pomoci jim v základní orientaci, podpořit je, ale nepřebírat za ně zodpovědnost. Centrum je místem – prostorem, kde cizinci mají pocit bezpečí a jistoty, kde jim jsou dveře vždy otevřené, kde mají možnost setkat se svými přáteli a popovídat si o čemkoliv, a kde je jim podána pomocná ruka, když už vlastní 90
síly nestačí…V rámci pravidelných kontaktů s majoritou jsou pořádány různé akce na podporu vzájemného setkávání. V práci s klienty je důležitý individuální přístup, a po vyhodnocení situace daným pracovníkem používat vhodně zvolené metody sociální práce. Vše záleží na již zmíněné situaci a zkušenostech pracovníka. Pracovníci pracují s klienty dle etického kodexu sociálních pracovníků a dle pravidel slušného chování. Neměla by chybět empatie, respekt, úcta. To jak se k sobě tyto dvě skupiny lidí (pracovníci a cizinci) chovají, vychází z různých faktorů, jako je povaha člověka, aktuální situace, kultura klienta (cizince), výchova, psychické rozpoložení, různé bariéry apod. Po srovnání ideálů a reality nám dochází k určitému rozporu. Tento rozpor vyplývá z nereálných očekávání, ideály neexistují – my všichni se k nim můžeme pouze přiblížit. Příčiny vzniku rozporu nejčastěji bývají právě v nereálných očekáváních, ve výchově, ale také ve zkušenostech či nových tématech, se kterými se pracovníci setkávají a nemožnosti zasazení zkušeností ze zahraničí do našich podmínek. Při jakékoliv práci taky všichni narážíme na určité problémy. V případě pracovníků Centra je to státní správa, nedostatek komunikace ze strany zaměstnavatele a zadavatele, a další běžné problémy jako nedostatek personálu, nedostatečné mzdové ohodnocení apod. Jak se tyto rozpory dají řešit a jakou roli v nich mají pracovníci Centra? Většinou se přizpůsobí a smíří se s tím, jak to je. Jejich práce je zajímavá, širokospektrální a ne každý má šanci se setkat s tím, s čím oni. Ať už je to pozitivní nebo negativní zkušenost. Pracovníci mají šanci se dále vzdělávat a rozvíjet. Pracovníci mají kompetence mezi sebou rozděleny a každý si plní své povinnosti. Pokud toto rozdělení není zřejmé, záležitost se řeší na poradě. Důležitá je komunikace a schopnost si případné konflikty mezi pracovníky umět vysvětlit a samozřejmě i vzájemná podpora je na místě. Se změnou ve státní správě by mělo dojít pravděpodobně ke změně zákona, který nikdo z nás bohužel neovlivní. Co se týče názorů, tak pracovníci vnáší do CPIC jako organizace své názory a tento prostor je jim vymezen. Na vedení CPIC, což je Správa uprchlických zařízení už tato možnost není. Tuto možnost má pouze vedoucí CPIC, ale ne vždy jsou její názory brány na zřetel. Kolegové navzájem se o názory zajímají, pokud je prostor, často o názorech diskutují. Názory pracovníků se většinou nedostávají ani vedení CPIC nebo pouze zprostředkovaně. I dobrovolníci mají možnost se nějakým způsobem vyjadřovat, ale tyto názory zůstávají mezi stěnami CPIC – tedy pracovníků a vedoucí. Myslím, že jsou dobrovolníci rádi, že mají tuto možnost se k určitým věcem vyjadřovat. Podotýkám, že se netýká případů klientů nebo závažných rozhodnutí. Dobrovolníci jsou 100% součástí týmu hlavně při pořádání různých akcí, kdy pracovníci ocení hlavně nápady, kreativitu a samostatnost. 91
Závěr V závěru diplomové práce dochází ke zhodnocení empirické části ve snaze odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jak pracovníci sami hodnotí práci své organizace?“ Teoretická část vymezuje základní pojmy, které úzce souvisí s činností Centra na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj. Jedná se o pojmy jako cizinec, integrace, koncepce integrace cizinců v České republice či specifikace práce sociálních pracovníků s cizinci. Následující pojmy, jako evaluace, očekávání, ideály, jsou v práci zakotveny z důvodu toho, že jsou součástí výzkumných otázek, které jsem vytvořila v rámci operacionalizace, a považovala jsem za důležité tyto pojmy definovat. Na základě vytvoření otázek jsem se již mohla zacílit na respondenty mého výzkumu. Jedná se o osm respondentů, se kterými jsem provedla polostrukturovaný rozhovor. A teď k odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jak sami pracovníci hodnotí práci své organizace?“ Víte, je těžké na toto odpovídat. Tyto lidi znám již několik let, zažili jsme spolu spoustu akcí, zažila jsem je v časovém presu, veselé i smutné. Jak jsem již psala výše, každý z toho týmu je jiný, a to je to, co je na celém týmu výjimečného. Rozlišní lidé s různým pohledem na věc, o které jsou schopni diskutovat při ranních poradách nebo při rychlém brainstormingu. Tuto práci vykonávají již přes 4 roky. Jejich práce je jejich součástí. Já sama si nedovedu představit, že by z toho týmu někdo odešel. Pracovníci si svou práci organizují sami. Řeší případy a situace svých klientů, dle svých i klientových možností, dle aktuálnosti a jednají v tom nejlepším pro klienta. Ale upřímně i oni jsou jen lidi, mají své problémy, které do práce samozřejmě nezatahují. Bývají unavení, protože hodně cestují a státní správa je holá byrokracie. Pořádání akcí je fuška nejen na papírování, na počet lidí a zajištění všeho potřebného. Organizace jako jsou Centra na podporu integrace cizinců, jsou potřebná, protože čísla cizinců, kteří se pohybují na našem území, se neustále zvyšují. A i oni, stejně jako my Češi, mají své potřeby, problémy či sociální situace, ve kterých už si nedokáží poradit sami a potřebují pomocnou ruku. Myslím, že každý z pracovníků Centra (nejen z toho pardubického, ale i z ostatních měst) by si přáli, aby nedocházelo k označení „my“ a „oni“, ale už jenom prostě my, my všichni. Aby už nebyla potřeba upozorňovat na to, že tohle jsou cizinci a tohle je majorita. A kde by měla nastat ona změna? Mít možnost realizovat projekty s větším prostorem pro kreativitu, zájem SUZ o názory svých pracovníků a pravděpodobně i změna některých zákonů ve státní sféře. A jak píši níže, tak i zakotvení skutečností pro sociální práci s cizinci.
92
Sociální práce s cizinci je v České republice poměrně stále mladým odvětvím. Nejsou stále některé skutečnosti plně zakotvené, některé instituce se stále s cizinci jako cílovou skupinou nesetkali, a tak je pro ně těžké s touto skupinou komunikovat. Cizinec má stejné potřeby jako běžný občan. Česká republika a její instituce od státních, samosprávních až po neziskové jsou pořád v jakémsi učícím se procesu. Myslím, že by bylo zapotřebí tyto skutečnosti pevně zakotvit, aby sociální práce s cizinci nabyla jasných hranic. Mám za to, že CPIC si jako organizace v Pardubickém kraji vydobyla své místo a odvádí dobrou práci, je tu pro své klienty a nabízí otevřenou náruč všem, kteří potřebují z této cílové skupiny pomoct.
Bibliografie stati FILIPCZYK Magdalena, HUSÁROVÁ Alena. Brožura o evaluace. ASPRA a.s. a 94 minutes, s.r.o., 2008 s. 38 HORÁKOVÁ, M. Sociální problematika – problémy integrace etnických menšin. JURÁŠKOVÁ, Magda. Integrace cizinců v České republice na příkladu Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009. 69 s. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. 336 s. ISBN 80-200-0763-6.
Legislativa: Vládní koncepce integrace cizinců v České republice Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky Internetové zdroje Centra na podporu integrace cizinců – dostupné na: www.integracnicentra.cz Ministerstvo vnitra – dostupné na: www.mvcr.cz Správa uprchlických zařízení – dostupné na: www.suz.cz
93
94
