časopis folklorního sdružení čr

1990 –2004 časopis folklorního sdružení čr

1 Národní krojový ples, Žďár nad Sázavou 2005 (F. Synek)

2 Z. Pšenica s presidentem FITP a IGF L. Alessandrem, Žďár nad Sázavou 2005 (F. Synek)

Z obsahu jubilejního čísla

K jubilejnímu číslu

Střípky z historie časopisu Folklor str. 10–15, 40–46, 61–71

© Rozhovor se šéfredaktorem Františkem Synkem str. 16

© Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou str. 30–31, 50–53, 58–60, 84–85

© Donuťme se uplatňovat v časopise vlastní názory (rozhovor s manželi Rejškovými) str. 34

© Širší souvislosti národopisu jako jedno z hlavních témat str. 49

© Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc str. 74

© Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách str. 76

© Laskavý průvodce str. 92

© Folklór premenený na písmenká str. 93

© V tomto čísle dále najdete zajímavé názory bývalých předsedů FoS ČR Jiřího Pittera a Miloše Vršeckého, dočtete se, jak vnímají časopis Folklor další naši členové, ale i nezaujatí čtenáři nebo jeho odběratelé na Slovensku. A zajímá vás, jak hodnotí náš časopis generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík nebo ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petra Buzková? Pak čtěte Jubilejní Folklor!

Přísloví praví, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Ale dobrému úmyslu mohou stát v cestě překážky. Tak tomu bylo i v případě tohoto čísla. Je dvakrát obsáhlejší, než regulérní čísla Folkloru, proto i na výrobu bylo třeba sehnat další prostředky. Naštěstí se to podařilo a konečně dostáváte do rukou toto dávno avízované číslo, věnované patnácti ročníkům časopisu FoS ČR. Až je začnete pročítat, mějte na paměti, že vychází oproti původním předpokladům s půlročním zpožděním a že fáze sestavování probíhala ještě dlouhé měsíce před tím – již od léta 2004. Když Jubilejní Folklor nevyšel do konce loňského roku, jak se původně předpokládalo, provedl jsem revizi časových údajů tak, aby odpovídaly dalšímu zamýšlenému termínu na přelomu ledna a února t. r. Nyní jsme se ale s Františkem Synkem a Janem Mičkou rozhodli už další revize neprovádět. Časopis se k Vám tedy, pominu-li toto slovo vedoucího redaktora, po textové stránce dostává v té podobě, jakou měl v lednu. Přesto se upřímně těšíme na vaše ohlasy.

Slovo úvodem… poděkování Moji milí přátelé. Toto poděkování píši v čase vánočním. Advent byl vždy pro mne – více než traumatizujícím během s časem při kupování dárků – dobou rozjímání o smyslu života, o době minulé a o svých představách do budoucna, do života nového, který vznikne zanedlouho. I letošní adventní dobu jsem prožil (naštěstí dětmi osvobozen od návštěv nákupních center a lidmi přeplněných ulic) prací a přemýšlením. Mimo jiné také nad časopisem Folklor. S ním jsem prožil celých 15 let, a je to, věřte mi, jako bych je prožil s Vámi. Před časem jsem se při vytváření statistiky dopisovatelů dopracoval k více než sedmi stům jmen. Ano, tolik z Vás redakci časopisu Folklor v uplynulých 15 letech oslovilo! Mnohé z Vás znám osobně. Některé deset, ba i celých patnáct let. Ještě více však jen podle jmen a z jednotlivých příspěvků nebo zpráv. Řada z Vás píše pravidelně. Jiní se se zprávou ohlásíte jen v čase, kdy to považujete za důležité a přínosné. Všechny Vás však vnímám stejně. Všichni jste pro mne spolupracovníci a lidé, kteří vědí proč a komu sdělují svoji zkušenost, radost a někdy i starost. Všem bych Vám chtěl vyjádřit svoji úctu a poděkování. Ne za sebe, ale za nás všechny. Protože jen v této spolupráci vytváříme krásné společné dílo, které nás opravdu přetrvá. Dílo, které objektivně vypovídá o naší době, o našich zálibách, o našich starostech a bolestech, o našich cílech a plánech. V roce 1990 bylo naším společným cílem vytvořit a dále vydávat časopis. Toto dílo se nám společně podařilo vytvořit a celých 15 plnit. Za to patří, milí dopisovatelé a kolegové, vedoucí souborů i jejich členové, moje šéfredaktorské poděkování Vám všem. Nesmím však v této sváteční chvíli zapomenout na to, že časopis jsme mohli vydávat také díky pochopení a finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Společné poděkování nás všech proto patří představitelům těchto ministerstev. Nejen za finanční prostředky, ale také za jejich nezaujatý vztah k otevřenosti, kterou se časopis může doposud chlubit. Milí přátelé z řad dopisovatelů a podporovatelů. Velmi rád a ze srdce Vám děkuji za čas, který jste strávili při psaní a odesílání byť jednoho jediného příspěvku. Napomohli jste tím naplnění krásného snu a cíle, vytvoření krásné a užitečné věci. Totiž vydání některého z řady dosavadních více než 80 čísel časopisu s názvem Folklor. Přijměte proto můj skutečně upřímný dík a současně přání: Zůstaňme pomyslnou velkou rodinou, jejíž členové se navzájem čas od času potěší dopisem, zprávou nebo finančním příspěvkem. Moc Vám děkuji! František Synek, Vánoce 2004

2/3

Něco o práci nad tímto číslem Koncem léta jsme se pouštěli do přípravy tohoto čísla. Postavili jsme si jeden, ale za to poměrně komplexní cíl. Chtěli jsme, aby toto jubilejní číslo zmapovalo, jak se za 15 ročníků časopis Folklor proměnil. Co vám přináší a v čem vám pomáhá. Jak hodnotíte skladbu jeho příspěvků, ale i jeho formát a vzhled, kde vidíte rezervy. Chtěli jsme vám dát prostor, abyste se podíleli na „doladění“ jeho celkového budoucího zaměření, ať už se jedná o obsahovou koncepci, vzhled, periodicitu nebo o formy vaší spolupráce a komunikace s redakcí. Smyslem tohoto čísla tedy nebyla sama oslava jubilea Folkloru a završení jeho 15. ročníku, protože to kulaté výročí je tu jaksi samo sebou Je dáno tím, že se časopis rozvíjel, rozšiřoval, pral se s problémy a vydržel. Nevylučovali jsme tedy ráz oslavný, ale o to více jsme chtěli tomuto číslu dát charakter pracovní. Snad proto je z něj místy až příliš cítit snaha „vyprovokovat“ diskusi na téma informační strategie našeho sdružení v širší rovině. Rozhodně jsme tím nechtěli snižovat smysl i podobu časopisu v jeho jednotlivých etapách! Spíš jsme si přáli představit široké spektrum názorů a podnětů, které posunou časopis Folklor zase o kus dál. A to na vývojové spirále znamená, že má-li si svou úroveň udržet, musí nabídnout zase o něco více. Stejně jako tomu bylo během celé jeho existence. Podobně jak můžeme vystopovat jeho přirozenou tendenci zvyšovat svou úroveň ročník od ročníku, od nultého čísla v roce 1990 do onoho šestého (sedmička má pracovní charakter) právě uplynulého roku 2004. Ono totiž klást si před sebe nové mety je prozíravé. Klaďme si je tedy! Když je nebudeme moci splnit hned zítra, určitě se nám to podaří za rok nebo dva. Hlavně když máme posbírány a v tomto čísle soustředěny vaše nápady a návody, jak na to. Vážím toho, že všichni, kdo jste se do ankety o časopisu zapojili a svým názorem do tohoto čísla přispěli, jste naši snahu pochopili. Oceňuji i ty ohlasy, které nás stručně informovaly jednou větičkou, že k časopisu nemají připomínky, anebo jen prostě konstatovaly spokojenost se současnou podobou. Ty nebyly určeny ke zveřejnění, v nich pisatelé chtěli redakci ujistit o své podpoře. Z reakcí je zřejmé, že časopis berete jako nezbytnou samozřejmost, že jej chcete a potřebujete, že si získal vaši přízeň, že ho hodnotíte veskrze kladně. Zveřejněná hlubší zamyšlení a kritické připomínky dokládají, jak vám časopis Folklor leží na srdci, že stojíte o jeho další existenci a že vám stojí za to zamýšlet se, jak ho dále vylepšovat a činit zajímavějším. A v neposlední řadě se mi zdá velmi cenné to, že nám jubilejní číslo nabízí i pohled na časopis očima vydavatele – z pohledu vedení FoS i redakce. Myslím, že naše snaha jak uvnitř tříčlenného redakčního týmu, tak i komunikace s vámi, přinesla své ovoce. I když – přiznám se – byly okamžiky,

kdy jsem to chtěl vzdát. To když jsem nabýval dojmu, že anketa nikoho nezajímá, že na mnou, Honzou a Františkem, či dokonce sekretariátem FoS nebo osobně předsedou FoS ČR šířené výzvy nikdo nereaguje. Udivovalo mě to a cítil jsem se zaskočen a zklamán. V těch chvílích mi ale pomáhalo, když jsem si připomněl, že František Synek jako šéfredaktor Folkloru podobné situace zažívá pravidelně po celých patnáct let. A že to možná bude tím, že jste si na Folklor zvykli do té míry, že ho nepovažujete za něco zvláštního – má tu být a tak tu je. Basta! A proto jsem si říkal: „Co jančíš, vždyť jde jen o toto jedno jediné číslo, tak snad od toho neutečeš“. Když František Synek mě a Jana Mičku přizval v létě k redakční spolupráci, velmi jsme si toho vážili, ale netušili jsme, jak nás tato práce pohltí i prověří. Žádný z nás nečekal, kolik souhlasných i nesouhlasných názorů si vyměníme (nejen na časopis, ale i na činnost Folklorního sdružení ČR vůbec, protože nakonec o té časopis píše především). Až to mezi námi občas i „nebezpečně“ zajiskřilo. Ale to vše nás stále víc spojovalo a učilo nás nezbytné názorové toleranci, respektu k vašim někdy přísným hodnocením. A v tom názorovém kvasu nás přimělo operativně rozšířit původní koncepci stanovenou námětovým listem i o web a online verzi časopisu na něm. Proto bych chtěl za nás tři apelovat i na vás. Až začnete listovat tímto číslem, určitě vás některé názory rozčílí, protože zrovna vy to cítíte opačně, jiné vás nechají chladnými, zatímco za některé byste dali ruku do ohně. O to ale šlo. Stáli jsme o otevřenost, snažili jsme se redakčně do vašich příspěvků nezasahovat. Před vámi se díky tomu otevírá vzácná možnost přiklonit se k tomu nebo jinému názoru, některý odmítnout či jiný podpořit. Anebo přijít se zcela novým vlastním pohledem. Realizovat okamžitě všechny připomínky nebude snadné. Některé jsou hudbou budoucnosti třeba z ekonomických důvodů. Jindy jsou vyslovená pro a proti ve vzácné rovnováze, a nelze jednoznačně rozhodnout, čemu dát zelenou. A některé z vašich podnětů vyžadují přípravu, přijetí organizačních opatření, hledání optimální formy jejich aplikace (to se týká také webových stránek). Budete se tedy se změnami setkávat postupně. Ale může se také stát, že na některé „novinky“, až se s nimi setkáte poprvé, si nebudete moci zvyknout, nebo se z jiných důvodů ukáží jako neživotaschopné a nepřínosné. Právě proto sledujte i nadále svůj časopis! Reagujte a pište! Výměna názorů by neměla skončit tímto atypickým číslem. Prostor pro vaši diskusi vždy byl a nadále zůstane v řádných číslech časopisu Folklor! A časem jistě i v možnosti bezprostředně reagovat na jednotlivé články v jeho internetové verzi. Viliam Dekan, Nový rok 2005

4/5

K čemu časopis aneb jaké periodikum by mělo mít občanské sdružení? Když se na způsob vytváření informačního periodika podívám očima dnešních možností sazby, tisku i distribuce, připadá mně nepředstavitelné, jak mohli tvůrci časopisů v dobách předpočítačových zvládat všechny úkony s výrobou časopisu spjaté. A dodržet výrobní termíny. A včas vytáhnout od přispívatelů příspěvky, mít prostor a čas k redakční úpravě tak, aby obsah časopisu korespondoval se zaměřením čtenářů, resp. předplatitelů. Jako kluk jsem při návštěvách svého stařečka listoval starými výtisky mnohastránkového časopisu tělovýchovné organizace OREL z první republiky. Ve vzpomínkách mně zůstal mimořádně obsáhlý podíl zábavných stránek, s křížovkami, rébusy, přesmyčkami a hádankami, kam můj prapředek velmi aktivně přispíval. Vyrůstal jsem na dědině. Chovatelem králíků byl sice naštěstí můj otec, ale jednu dobu jsem rád a intenzivně vnímal podrobné problémy chovů přes další spolkový časopis, který informace z mnoha oblastí chovu zveřejňoval. Také si vybavuji mnohá periodika, vyráběná na koleně reprodukčními technikami, jejichž názvy dnes už nikomu nic neříkají. Vyrobit několik stovek listů cyklostylem – třeba i s kresbou – bylo vrcholem maloformátové technologie ještě před patnácti léty! A po zhotovení šedesáti kopií tzv. „ormigem“ jsem měl prsty fialové ještě týden. To dnes si časopis téměř profesionálního vzhledu může na osobním počítači vyrobit každý, kdo jen trochu „přičichnul“ běžným aplikacím v PC. Stránky s barevnými obrázky se dají vyrobit v jakémkoliv textovém editoru. Když to trochu přeženu, časopis dnes opravdu může mít „kdo si zamane“. Problém už bývá s periodicitou, dodržováním periody zveřejnění, distribucí. Ještě větším problémem je obsah. Časopis – periodikum – může mít VIII.A na základní škole, najde-li se schopný žák, motivovaný k redakci a příspěvkům do třídního časopisu třeba školním turnajem ve stolním tenise nebo dívkou, o kterou tajně usiluje. V okamžiku jakékoliv změny, v nejlepším případě při ukončení školské docházky, časopis končí odchodem svého redaktora. Podobný akcent vzniku může mít časopis občanského sdružení – spolku – chcete-li. Mnohdy opravdu bývá iniciačním prvkem významná akce, nebo pro činnost spolku životně důležitá věc, kterou je nutné sdělit i s komentáři a dodatky členstvu. Třeba jako v případě Folklorního sdružení právě akt sdružení mnoha subjektů, zabývajících se stejnou, anebo podobnou činností. Tato především informační báze se postupem času může rozvíjet: A o tom, jak se z Informačního bulletinu stal současný sedmdesátistrán-

kový časopis Folklor, se určitě dočtete z příspěvku Viliho Dekana, včetně jeho osobních zajímavých postřehů a vzpomínek. Zůstanu proto v obecnější rovině: časopis může, ale nemusí odrážet obsah, činnost a aktivitu, či naopak pasivitu sdružení. Vždy záleží na kvalitě redaktora, na jeho osobní angažovanosti a vhledu do aktivit sdružení, osobní účasti na popisovaných akcích a zainteresovanosti na činnosti sdružení. A především, ať je to jasné úplně, na umění psát, vyjádřit se, neboť vytvářet časopis není jen o zveřejňování informací o tom, co se stalo, stane, resp. co se změnilo. UMĚT psát – to je opravdu od slova umění. Ve chvíli rozhodnutí o koncepci časopisu musí být jasné, co všechno má periodikum splňovat, jak široké spektrum potenciálních čtenářů má oslovit, odkud bude zajišťovat informace a příspěvky a především, jakým způsobem budou pokryty náklady na vydávání časopisu, které nejsou malé ani v případě, že budu sám pro svou třídu vydávat a také tisknout třídní časopis na svém domácím počítači. Dejme tomu, že občanské sdružení má ambice a vůli ovlivňovat a oslovovat stovky dalších subjektů na regionální úrovni. Jedná se však o menšinový žánr jako v případě folkloru, což znamená problém v získávání financí na provoz sdružení, natož na financování periodika. Sponzorské vklady jsou minimální, a proto je apriori ze strany představitelů sdružení předpokládáno, že přispívatelé do časopisu budou psát především zadarmo. Kdykoliv jsem na podobné projekty narazil, a nebyl to jeden, vždy ztroskotaly na nesmyslné představě, že celý tým bude dělat úplně zadarmo; v současné době, kdy každý nastavuje dlaň a říká, anebo očekává „co za to“. Naposledy tak dopadlo jedno křesťanské sdružení, které slovy jednoho z vedení chtělo vydávat celostátní časopis úplně z ničeho – tedy i bez řádného redaktorského zázemí. Projektem to skončilo ještě před prvním číslem. Nesešly se příspěvky, láska k bohu k vydávání časopisu nestačila. V těchto souvislostech je jasné, že získání grantů, dotací z jakýchkoliv příspěvků na provoz časopisu by mělo být jedním ze základních úkolů představitelů každého sdružení. Srovnají-li se dnes celkové rozpočty v kontextu čerpaných nákladů na prezentaci sdružení, jsou náklady na vydávání periodik, informačních a propagačních materiálů ke všeobecné škodě nesrovnatelně nižší, než by měly a mohly být. Stačí je jen srovnat s náklady na pronájmy, na přepravu, na komunikaci, apod. Časopis jakéhokoliv občanského sdružení určitě nenajde sponzora typu Eurotel či Gambrinus, kteří přepočítávají potenciální čtenáře na haléře zisku za jednu protelefonovanou minutu či půllitr piva. Především redaktorské zázemí však musí být profesionální. A tím myslím nejen placeného redaktora s předpokládanou schopností a uměním psát a redaktorsky upravovat příspěvky, ale také přispívatele, kteří v oborech, jimiž se to které občanské sdružení zabývá a k nimž zaujímá stanoviska, dokáží dodat v odpovídajících termínech příspěvky s hlavou a patou, zajímavě zpracovaná témata, výročí, hodnocení, kritiky atd. Je na odhadu 6/7

redaktora, jehož tým bývá zpravidla jen MINI, nakolik umí využít schopností potenciálních dopisovatelů, a především na tom, jaké satisfakce – nechci říci odměny, svému dopisovatelskému týmu nabídne (v dnešním pokrouceném světě se nedozví, že příspěvek nebyl dodán proto, že „zadarmo ani kuře nehrabe“). Nemusí to být podle mého názoru odměna finanční. Možností, jak dopisovatele odměnit, je přece tolik! „Nemotivovaný“ dopisovatel dlouho přispívat nevydrží a redaktora většinou přesvědčuje, že kvůli svému předchozímu kritickému článku na něj byly vyvolány tlaky, které údajně nemá zapotřebí. Přesto se najde mnoho dalších poctivých, ochotných, nabuzených, kteří osloveni, příspěvky dodají. I když jsou to především zprávy, oslavné články o úspěších, o festivalech. Ale právě tyto typy příspěvků vyžadují profesionalitu redaktora, aby z nich vyrobil adresné, čtivé a zpravodajsky přesné informace. Zveřejněné bez redaktorského zásahu mohou přispívat ke snižování úrovně časopisu. Osobnost přispívatele má totiž mnoho podob: od předsedů regionálních sdružení, přes zasloužilé členy, vysloužilé penzisty nebo naopak nadšené entuziasty, až po vědecky erudované odborníky s praxí v našem žánru, reagující buď na průšvihy, anebo opačně na významné počiny. Pro redaktora je pochopitelně ideální odborník s praxí a se čtivým slohem – tam nemusí zasahovat do ničeho. Takové očekávání je ovšem nereálné. Uměním redaktora je proto skloubit informační a popularizační funkci časopisu s jeho výchovnou a vzdělávací funkcí, které jsou, řekl bych, možná významnější, než ty první dvě. Jen je trochu náročnější a složitější, a proč tajit, že také konfliktnější, tyto vzdělávací funkce zvýrazňovat a prosazovat prostřednictvím odborných polemik, recenzí, přetisků odborných studií, odkazů na další materiály atd. V jakých dávkách a jakou formou vyvažovat jednotlivé funkce časopisu, o tom by měla rozhodovat redakční rada, která se bez hodnocení zpětné vazby, tj. pravidelných průzkumů o dosahu časopisu, o vhodnosti obsahu a rozsahu jednotlivých rubrik neobejde. Podmínky na to jsou, jen je potřeba je využívat v míře, která je únosná a která má statistickou výpověď. Osobně jsem přesvědčen, že čtenáři žádného spolkového periodika odborněji zaměřené rubriky ve svém časopise neodmítají a neobstojí názory, že odborným článkům nebude nikdo rozumět. Naopak! V případě Folkloru právě jejich větší frekvencí, rozborem a osvětlováním teoretických otázek, ale i vyhraněných názorů a postojů, je možné zatáhnout do široké diskuse co nejširší okruh čtenářů a dostát jednomu z úkolů časopisu – popularizaci žánru. A mezi jiným tak napomáhat tolik potřebnému vyjasňování terminologie, odstraňování matení některých pojmů a jejich významů. Zatím jsem se zabýval jen tištěnou formou časopisu. Přitom právě internetové podoby časopisů získávají především u mladé generace oblibu pro rychlost odezvy, pro možnost okamžité zpětné vazby, pro možnost mnohastranné komunikace. A dokáží je přitom vytvářet minitýmy – mnohdy opravdu jen ten jeden člověk jako žák VIII.A.

Internet má výhodu, kterou běžný časopis nemá a nikdy mít nebude: je interaktivní ve své podstatě a využití zpětné vazby, resp. umění využití internetových odkazů je pro vzdělávací funkci tak obrovský fenomén…! Umístit na internet stránky, které mají tak širokou výpověď, obsah a provázanost, jako současné stránky www.fos.cz, je dílo, o kterém se ještě před dvěma léty nikomu ani nesnilo. Už v současné podobě je to z pohledu informací z centra sdružení a opačně o přehledu akcí ze strany členů sdružení velmi obsáhlá informační databáze. Na škodu věci se někdy informace točí dokola, ke škodě přehlednosti poskytuje mnohdy i zamlžující, s činností FoS nesouvisející informace, a do třetice je škoda, že jsou některé položky, stránky, mutace neaktivní – tudíž prázdné. To je ale ta druhá strana internetu – informací je tolik, že vyznat se v nich je někdy trochu složitější. Internetová databáze časopisu Folklor se v září konečně dostala v plném rozsahu číslem 5/2004 na www. Zda je to dobře – anebo nedobře – neumím posoudit právě proto, že běžný čtenář, tak jako já, při brouzdání po stránkách FoS narazí na články z časopisu bez avíza, že právě čte internetovou verzi Folkloru… A co mě trochu znepokojuje, je téměř nulová reakce na jakýkoliv článek v diskusním fóru čtenářů stránek www. Může to mít dvě příčiny: buď nikoho zveřejněný článek k ničemu nevyprovokoval a s jeho závěry souhlasí, anebo – ta nejhorší varianta – článek téměř nikdo nečetl. Možná by stálo za to umístit na indexovou stránku počítadlo přístupů. V každém případě je současný stav jen jakousi přechodovou fází. Časopis musí mít i na internetu svou vlastní tvář. Zatím je to jen jeho textový přepis s neavizovaným provázáním některých příspěvků do jiných databází, znesnadňujícím orientaci. Přinejmenším. O proměně formy, která musí být na internetu jiná, určitě mnohem více interaktivní vkládáním odkazů na doplňující informace či související jiné www stránky přímo do textů, provázáním na zdroje, a doplněná také větším počtem fotografií, než je v časopisecké formě právě při uplatňování příspěvků ze souborů možné, je třeba vést diskusi nejen na půdě FoS. Protože dojde-li k proměně, půjde opět o peníze, neboť aktualizace informací potřebuje neustálý dohled, doplňování a úpravy podkladů bez ohledu na prvotní – základní vklad přispívatelů, bez jejichž pravidelné spolupráce časopis nebude časopisem. A konečně distribuce časopisu. Umístění internetové verze na vlastních stránkách i stránkách vyhledávačů a databází je – řekněme – mnohem jednodušší, než distribuce tištěné verze. A má nebo může mít mnohem širší dosah. V souvislosti s tím se stále vynořuje otázka, jak širokému okruhu potenciálních čtenářů, předplatitelů, má vlastně časopis sloužit? Jak náročné by bylo zařazení Folkloru mezi běžná periodika, prodávaná ve stáncích s tiskem? Je jisté, že jakákoliv, i výběrová distribuce jeho tištěné verze může oslovit, a tím také získat, nové čtenáře. Třeba úplně mimo okruh členských souborů. A jisté je i to, že milovníků folkloru, toužících 8/9

po informacích i zajímavých článcích z této oblasti, je více, než může pokrýt současný náklad 1800 ks. Odpovědět si na tuto otázku a rozhodnout o zvýšení nákladu však je věcí vydavatele a na vydavateli je také zhodnocení všech ekonomických i ostatních ukazatelů s výrobou periodika souvisejících. Informace o možnostech, ceně a způsobu získávání časopisu by však měly být obsahem každého čísla. Cena za časopis je výsledkem odečtu vkladu jednotlivých dotací a příspěvků či darů a potenciálních prodaných výtisků jednotlivým předplatitelům – především členským kolektivům. Jak se dá vyčíst z rozhovoru se šéfredaktorem na jiném místě, významným podílem z celkového nákladu časopisu jsou zdarma distribuované výtisky institucím, významným osobnostem kultury a politiky. Zlevnila by časopis pouze internetová verze? Určitě ne! Jsem zastáncem časopisecké tištěné verze Folkloru a jsem přesvědčen, že jeho obsah může být ještě lepší, než je. Jeho neduhy známe. Víme zároveň, že ve srovnání s podobnými časopisy se Folklor může chlubit mnoha přednostmi. Ale může být lepší! A jak jej zlepšit? Nabízí se další dva okruhy: úroveň výtvarného zpracování, a možná nejdůležitější prvek – zpětná vazba. Vizuální stránka časopisu v sobě skrývá mnoho věcí – počínaje formátem, vazbou a počtem stránek, přes výtvarné řešení obálky, použitou gramáž a kvalitu papíru a s tím související kvalitu reprodukce fotografií, až po ten nejdůležitější – „layout“, tj. členění časopisu, rozmístění rubrik, sloupců, grafické řešení celého časopisu, včetně použití a velikosti fontů nadpisů, článků, poznámek, rozmístění fotografií a jejich velikosti, atd. Každý dnes ví, jak významně může výsledný dojem časopisu povýšit, a opačně také doslova shodit, nedůsledná redaktorská práce s dodržením obsahu předem stanovených rubrik, nevhodně použitý papír, anebo vazba, neodpovídající počtu stránek časopisu. Stačí, když si kterýkoli Folklor z předchozích patnácti ročníků vezmete do ruky, a výše vyjmenované prvky budete jeden po druhém svým laickým pohledem hodnotit. Vím, že najdete tolik možností zlepšení… Možná se v řadách členů našich souborů najdou mladí grafici, co by si chtěli „střihnout“ nový grafický styl časopisu. Jsem přesvědčen, že nový vizuální styl je nanejvýš nutný a je to jedna z cest, jak oslovit běžné členy souborů, k nimž se dnes dostává opravdu výjimečně. Jan Mička, říjen 2004

Střípky… z historie časopisu Folklor (1) Když v červenci 1990, dva měsíce po ustavující Valné hromadě v Pardubicích (9. 5. 1990), vyšlo nulté číslo našeho dnešního časopisu, mohli jsme číst na jeho obálce ještě podle tehdejšího pravopisu: Folklór – Informační bulletin Folklórního sdružení ČR, č. 0/1990, ročník první. Zdarma. Náklad tohoto čísla činil 500 výtisků. Už toto číslo založilo kontinuitu použití formátu A5. My starší si ještě vzpomeneme, že jeho obálku zdobila kresba dětského tanečního páru v českém kroji. Tehdejších dvanáct stran (včetně obálky) uvnitř zdobily ještě další dvě kresby, překopírované z nějaké publikace – goralského houslisty a regionálně těžko zařaditelné, v krpcích tančící dívky. Co tvořilo obsah tohoto čísla? Co vedlo k potřebě vydat tento bulletin? Samozřejmě nutnost rozšířit mezi členskou základnu základní dokumenty sdružení, tedy program, usnesení ustavující valné hromady a stanovy. A seznámit členy s dalšími kroky podniknutými ve prospěch podpory členských subjektům, např. s korespondencí Jozefa Bogdana za Sdružení přátel folkloru i Jiřího Pittera za Folklorní sdružení ČR s Ministerstvem kultury ČR i dalšími subjekty české i federální vlády, ale i dalšími institucemi. Jen pro zajímavost, několik dopisů obou funkcionářů bylo adresováno také dnešnímu prezidentovi Václavu Klausovi jako tehdejšímu ministru financí. A tak se Václav Klaus mohl již tehdy o Folklorním sdružení dozvědět, ba dokonce si mohl přečíst, že tehdy se v něm sdružovalo už přes sto souborů a několik desítek jednotlivců. Bulletin byl svým počtem stran ještě útlounký, ale Obálka nultého čísla již tehdy v něm spatřilo na čtvrté straně měkké obálky světlo světa první Kalendárium akcí v II. pololetí 1990, které položilo základ jak k pozdější pravidelné rubrice ve Folkloru, tak k samostatnému Kalendáři folklorních akcí. Regulérní první číslo Regulérní první číslo prvního ročníku si potřebovalo zajistit větší rozsah stran a pokud možno co nejnižší výrobní náklady. Pomoc nabídla tehdejší Folklorní sekce Ústředního domu armády, resp. Armádní folklorní asociace se svým zpravodajem Vonička (tehdy již šestý ročník, č. 2/1990). Došlo tak k tomu, že bulletiny Folklor č. 1/90, 1/91 a 2/91 mají dvě obálky – vnější Folklor, ale ještě vnitřní Folklor-Vonička. V prvním a zároveň posledním čísle prvního ročníku Folkloru se můžeme v úvodníku předsedy Jiřího 10 / 11

Pittera dočíst, že členy redakční rady jsou František Synek, Eva Zehnalová, Tomáš Sychra a Bohumil Chochola. Jako odpovědní redaktoři jsou pak v tiráži uvedeni Jozef Bogdan a Viliam Dekan. Ještě se ale vrátím k úvodníku. Především informuje o čtvrtletní periodicitě informačního bulletinu („Naším záměrem je vydávat Folklor jako pravidelné informatikum čtvrtletně, později, dovolí-li to finanční situace a technické možnosti, měsíčně.“), a tedy i o tom, že se plánuje jeho vydávání také v roce 1991 a nadále. A za druhé vysvětluje základní princip distribuce: každý kolektiv – lidová hudba či národopisný soubor obdrží v následujícím roce 1991 po jednom čísle bulletinu zdarma, teprve od roku 1992 bude Folklor vycházet pouze pro řádné a přispívající členy. Hned v tomto čísle volá předseda po zpětné vazbě, když svůj úvodník končí slovy: „Náš bulletin vychází podruhé a zajisté má řadu dětských nemocí, redakční kolektiv je si jich vědom a postupně je bude odstraňovat. Věříme, že také s Vaší pomocí. Proto uvítáme všechny Vaše náměty, rady a připomínky k obsahu, rozsahu a úpravě.“ Jen pro představu, jak dalece jsme již zapomněli, v jakých podmínkách se tehdy časopis tvořil a co čekalo také autory, z úvodníku ocituji: „Rádi zveřejníme také Vaše příspěvky z činnosti v regionech, z Vašich akcí nebo Vaše zkušenosti. Příspěvky zasílejte v pěti vyhotoveních (originál + 4 kopie) psané strojem…“. Opravdu si to už dnes nedokáži představit, ani z hlediska práce redakce, ani z hlediska autorů, k nimž jsem v tomto čísle spolu s Honzou Čumpelíkem, Pavlem Foltýnem a vedoucím redaktorem Synkem patřil. Ale při prolistování onoho čísla už je patrné, že se začaly rýsovat některé základní rubriky, jako např. Z letních folklorních festivalů, Zprávy z regionů a ústředí, Drobné zprávy, pozvánky. To vše na devatenácti stranách.

Obálka prvního čísla

Obálka Folklór/Vonička

Druhý ročník V následujícím čísle 1/91 hledání optimálního dělení již šestadvacetistránkového čísla do nějakých okruhů pokračuje a vymezují se čtyři: základní materiály (tj. materiály sdružení), odborně poradenské materiály (rozhovory, rozbory a hodnocení, metodické a vzděZ historie časopisu Folklor

Obálka čísla 1/1994

Autoři ročníku I (1990, č. 0 a 1) Celkem vyšlo 16 článků od 6 autorů a redakce: redakce 5 František Synek 4 Jiří Pitter 3 Jozef Bogdan 1 Jan Čumpelík 1 Viliam Dekan 1 Pavel Foltýn 1

Autoři (nadále jen dvouciferní) ročníku II (1991, č. 1 až 4/91–1/92) Celkem vyšlo 119 příspěvků již od 28 autorů a redakce: František Synek 17 Viliam Dekan 15 redakce 11

Autoři ročníku IV (1993, č. 1 až 4) Celkem vyšlo už 168 článků od 70 autorů a redakce: redakce 22 Eva Rejšková 21 František Synek 15 Barbora Čumpelíková 11

12 / 13

lávací materiály), zprávy z regionů (informace, rozhovory, pozvánky) a materiály doplňující (úvodník, drobné zprávy a blahopřání). Za zmínku stojí, že se opět objevil kalendář akcí pod názvem Nabídka folklorních akcí (v prvním a druhém čtvrtletí 1991), který byl v č. 1/90 vynechán. A také to, že se ustavil systém dopisovatelů jednotlivých regionů, mezi něž patřili Bohumil Chochola, Jiří Práchenský, Marcela Macková, Tomáš Sychra, Míla Brtník, František Synek, Jan M. Krist, Petr Dobrovolný, Eva Zehnalová, Kateřina Macečková, Jaroslava Poláková a Viliam Dekan. Protože první číslo druhého ročníku přineslo i informace z jednání I. řádné valné hromady, každý se mohl přesvědčit o tom, že s vydáváním bulletinu je to myšleno naprosto vážně. V koncepci činnosti a plánu práce FoS pro rok 1991 je v bodu 2/ Ediční činnost a propagace hned na prvním místě uvedeno: „FoS bude nejméně čtyřikrát ročně vydávat informační bulletin v rozsahu 20 stran a bude zajišťovat jeho distribuci všem kolektivům folklórního zaměření pracujících v České republice. Náklad bulletinu bude 1 000 ks.“ Poslední číslo vojenské anabáze bulletinu Folklor-Vonička má ale již osmačtyřicet stran a hodně federální charakter, neboť na doporučení Folklorní asociace ČSFR přinášel zprávy jak z Folklorního sdružení a Armádní folklorní asociace, tak z Folklórní únie na Slovensku. Díky tomu je také česko-slovensky dvojjazyčný. V tomto čísle byl, také ve slovenštině, poprvé otištěn oficiální překlad Deklarace o ochraně tradiční a lidové kultury, přijaté Generální konferencí UNESCO v roce 1989 v Paříži, o níž se opíraly a dodnes na ni navazují programové materiály našeho sdružení. Dodnes mám pocit, že to číslo mělo jakýsi zvláštní švih. Možná to bylo proto, že z FÚS nám přišlo méně materiálů, než jsme očekávali, a tak jsme je s Františkem Synkem doháněli řadou krátkých zpráv z činnosti a akcí FoS a AFA. Možná to bylo rubrikou Informservis, která ten švih pro věcnost a stručnost kratičkých noticek opravdu měla, nebo proto, že jsem jako editor Voničky vždy uváděl přehled folklorních festivalů jak českých, tak slovenských (jelikož Armádní folklorní asociace byla ještě stále federální), ale i některých festivalů zahraničních, a v tomto čísle

letní festivalové kalendáře český, slovenský a výběr festivalů CIOFF vedle sebe byly. Pomáhala-li tři čísla vydat armáda, pak to další, Folklor 3/91, se připravovalo ve spolupráci s organizací na úplně opačné části společenského spektra – partnerem tentokrát bylo Sdružení romských autorů Romani čhib a redakce anarchistického časopisu A-KONTRA. Když opomenu několik nezapomenutelných setkání s anarchistickým aktivistou a novinářem Jakubem Polákem, která vyplynula z této spolupráce, pak bych chtěl upozornit na fakt, že v tomto čísle informačního bulletinu se po vydaných čtyřech číslech šéfredaktor František Synek obrací na čtenáře ve snaze připomenout potřebu zpětné vazby, zhodnotit časopis za pomoci připomínek čtenářské veřejnosti a posílit vzájemnou komunikaci: „Prosíme Vás o vyjádření k jeho obsahu a o Vaše potřeby, připomínky a další názory, které nám pomohou při tvorbě dalších čísel. Děkujeme Vám“. Neméně zajímavé je, že od úmyslu, aby byl od roku 1992 Folklor určen výhradně členským subjektům FoS, se po necelém roce ustoupilo. Důvodem bylo ekonomicky jej podpořit, i když pro členy zůstal nadále zdarma. A tak byla zveřejněna objednávka, v níž byla stanovena cena jednoho čísla na 5,– Kčs. Cena ročního předplatného tedy činila 20,– Kčs + 8,– Kčs za poštovné. Bulletin si mohl objednat kdokoli z řad zájemců, kteří nejsou členy FoS, anebo členské kolektivy, které chtěly více kusů než dva výtisky gratis, na něž měly nárok. Náklad tohoto čísla dosáhl 1 200 výtisků. Tak jako na nulté číslo navázala řádná čísla Folkloru, navázalo na ně i první zvláštní číslo. Uhádli jste správně. Zvláštní číslo, stejně jako to bývá dnes, přineslo materiály a dokumenty z II. řádné valné hromady (9. 11. 1991 ve Vyškově). Toto opatření se ukázalo jako velmi důležité z hlediska množství a rozsahu materiálů, protože už zkušenost s materiály I. valné hromady (25.–27. 10. 1990 v Brně), které byly zveřejněny v řádném čísle 1/91, ukázala, že to bylo bohužel na úkor ostatních příspěvků. Přesto se ale (netroufám si dnes odhadnout, proč) dokumenty i materiály z této Valné hromady objevily znovu ve dvojčísle 4/91–1/92. Význam toho dvojčísla, které uzavřelo druhý a otevřelo třetí ročník vydávání časopisu, by

Úvodníky 0/90 1/90 1/91 2/91 Zvl. vydání/91 3/91 až 4/93

(bez úvodníku) Jiří Pitter (podepsán jako redakce) František Synek František Synek, Viliam Dekan František Synek František Synek (3/91 až 2/92 podepsán jako redakce)


Z historie časopisu Folklor

nebyl ničím výjimečný, kdyby se poprvé a vlastně naposledy nedoháněl skluz ve vydávání. A kdyby se v něm neavizovalo na jaro 1992 vydání prvního Kalendáře folklorních akcí ČR a v úvodním slově nebyla znovu výzva „k zasílání materiálů, které rádi ostatním zpřístupníme. Pište o svých nápadech, úspěších i problémech.“ A ještě zavedení nové rubriky ARTAMA informuje bylo spojeno s tímto dvojčíslem.



14 / 15

Koncepce se usazuje Poprvé se podoba bulletinu skladbou základních rubrik přiblížila té současné v č. 2/92. Rubriky Z činnosti výboru, Představujeme Vám, Rozhovor, Legislativa, Zprávy z regionů, Informace, tipy, publikace, Artama informuje pak na dlouho s menšími obměnami a doplněními ovlivnily strukturu Folkloru. Novinkou bylo zařazení několika písní a doplnění textové podoby obsahu časopisu milým slováckým kresleným humorem Jana Grabce. Vím, že kreslené vtipy se nemají vyprávět, ale snad si někteří vybavíte, když v rubrice Představujeme vám byl rozhovor s tehdejším tajemníkem FoS Zdeňkem Pšenicou, připravený tehdejším předsedou Františkem Synkem. Jan Grabec ilustroval rozhovor dvěma rozveselenými krojovanými „ožungry“, stojícími před zavřenou hospodou. No a Valach říká Slovákovi: „TOŽ TADY NÁM, SYNKU, PŠENICA NEPOKVETE.“ Z toho rozhovoru mi dovolte citovat. Na otázku „v čem může FoS ČR souborům nyní konkrétně pomoci?“, Zdeněk Pšenica klade ve své odpovědi na první místo právě vzájemnou informovanost: „Především v oblasti informovanosti mezi členskými soubory. Vydáváme pravidelně informační bulletin, který stále vylepšujeme a usilujeme o jeho aktuálnost…“. Kresby i písničky byly příjemným osvěžením ještě po několik dalších čísel. Závěr roku s posledním číslem třetího ročníku 4/92 ale mnoho čtenářů nenadchl zprávou o nutném zdražování. I nadále sice členům byly zasílány zdarma 2 výtisky, ale protože stouplo poštovné již na 7,– Kčs, bylo nutné zvýšit cenu bulletinu pro objednavatele pro rok 1993 z 5,– na 6,– Kčs. Předplatné včetně poštovného tedy činilo již 52,– Kčs. Podívám-li se dnes do obsahu pozorněji, překvapí mne, že se v něm nenajde nic, co by ukazovalo na poslední týdny a dny existence federativního

Česko-Slovenska. Ale možná to jen dokládá tehdejší dlouhé výrobní lhůty (uzávěrky čtvrtého čísla byly v té době stanoveny vždy na polovinu září.). Reflexe událostí se tak projevila až v prvním čísle čtvrtého ročníku, které přineslo materiály z III. řádné valné hromady (21. 11. 1992 v Olomouci), ale také informaci o zániku Folklorní asociace ČSFR a Prohlášení o ukončení členství (FoS ve FA ČSFR – pozn. autora), i návrh Dohody o spolupráci a vzájemných kontaktech Folklorního sdružení České republiky a Folklórní únie na Slovensku. V následujícím čísle 2/93 je poprvé v editorialu zveřejněna výzva, aby přispěvatelé zasílali ke svým článkům „kvalitní černobílé fotografie formátu 13x18 cm s popisem na zadní straně (uvádějte text k fotografii, jméno a příjmení autora fotografie a rok pořízení). Kvalitní a zajímavé záběry zveřejníme a doplníme tak Vaše zprávy též obrazovou informací.“ A také je pro demonstraci první fotografie, zatím ilustrační, na předsádce použita. K milým číslům tohoto období patří číslo 3/93. Vedle sebe se tu setkávají kreslené vtipy Jana Grabce a první fotografie. Ne že by těch ikonografických prvků bylo nějak příliš – 4 + 1 kresba a 3 fotografie. Ale tomu sympatickému vzhledu tak trochu napomohla i snaha o zajímavější lámání textu a rozbití fádního vzhledu dvousloupcových stran. Poslední číslo tohoto ročníku se stalo zároveň posledním číslem éry Informačního bulletinu Folklórního sdružení ČR Folklór (psáno ještě stále s dlouhým „ó“), etapy, kdy jako čtvrtletník hledal svoji tvář i svoji obsahovou strukturu a kdy často jedinými jednotícími prvky byla v celku vydařená jednoduchá obálka a krátká Slova úvodem, obé z dílny Františka Synka. V tom posledním již byla ohlášena změna. Folklor se od pátého ročníku změní na časopis s dvouměsíční periodicitou. (Pokračování na str. 40) Viliam Dekan


folklor časopis folklorního sdružení čr

1 | 2005



Rozhovor… se šéfredaktorem Františkem Synkem Františku, dovol, abych Tě takto oslovoval, patnáct let děláš šéfredaktora časopisu, jehož obsahem jsou především příspěvky z činnosti folklorních souborů. Přiznej, necítíš se unavený, opotřebovaný? Dobrá otázka na úvod, děkuji. Patnáct let uběhlo velmi rychle a řada časopisů v mé domácí knihovně mi tento času běh připomíná. Na první pohled mám vždy příjemný pocit. Věřím, že je to pocit z dobře odvedené práce pro sdružení a folklorní hnutí. Jestli jsem unavený? Upřímně řečeno – jsem! A ne málo! Příprava časopisu se pro mne stala již dávno rutinou, zaběhlým pracovním rituálem, a když má vše zapadat do přijaté šablony (obsahové i časové), nemůžeš moc experimentovat. Navíc, dělat časopis, to je od začátku přípravy každého čísla hodně odpovědné tvůrčí a přesné práce. Tu v případě Folkloru dělá šéfredaktor jen s malou skupinou čtyř externích spolupracovníků vedle své další široké činnosti pro sdružení. Podobný časopis připravuje v jiných redakcích trvale početný redakční tým zaměstnanců. U nás příprava vydání zabírá tak 1/3 pracovního času jednoho pracovníka! Někdy to pak tak vypadá – nezachytíš chyby, rubriky jsou se spěchem sestaveny, chybí zásadní články, nedostává se času na zajímavé rozhovory. Šéfredaktor přečasto „vaří“ jen z toho, co do redakce přijde. Přesto Tě, Františku, zřejmě baví ono pověstné šéfredaktorské napětí, když máš znovu a znovu před sebou uzávěrku, na stole – dnes spíše v počítači – stále nedostatečné množství stránek, a ty víš, že musíš sednout a chybějící příspěvky sám připravit. Svým stylem… …stejným slohem a podobným obsahem, chceš připomenout. Nicméně musím přiznat, že mám štěstí v tom, že málokdy je v redakci nedostatek příspěvků. Rubrika z činnosti souborů je vždy obsažná a také příspěvky do rubriky Na pomoc souborům mám připraveny z různých zdrojů. Co často chybí, to jsou příspěvky kupodivu z činnosti Folklorního sdružení ČR. Nejen informace o připravovaných hlavních akcích, ale především fundovaná zhodnocení uspořádaných koncertů, přehlídek nebo festivalů, ohlédnutí se za naší prací včetně výhledu do budoucna. Ty obvykle dopisuji na poslední chvíli sám a tyto příspěvky pak nejdou do hloubky tak, jak by bylo třeba. Čím kompenzuješ rutinu a machu, která, ať to zamlouváš a skrýváš jak chceš, na povrch vylézá – občas – velmi neodbytně, jak jsi sám již přiznal. Příprava každého nového čísla časopisu mne přesto stále baví a podněcuje. Vždy je na ní něco nového. Nejvíc povzbudí problém, urgování 16 / 17

zadaných příspěvků, časový stres, přepis zajímavého rozhovoru, vyhledávání podnětných názorů od známých osobností a trvalá obava, abys nepřišel do rozporu se zákonem. Zmíněnou rutinu kompenzuji především možností otevřeně psát a vyjádřit své myšlenky. Jako šéfredaktor a místopředseda sdružení mám volnější a větší prostor pro jejich uvedení. Moje názory nemusí vždy být úplně souhlasné s oficiálním stanoviskem dalších představitelů sdružení. To mne pokaždé nabíjí, dodá mi to chuť reagovat a čekat na odpověď. Přesto si často říkám, že bych velmi rád a s nadšením začal úplně znova. Na „zelené louce“, jak se říká, a budoval od základu časopis nový, obsahově jiný, tedy ne jen folklorní (a vím dobře jaký a komu určený), ale k tomu mám (snad) jen osobní předpoklady, vlastní vydavatelství a chuť. Chybí podpora, finance a konkrétní objednávka z určitého místa. Když si vezmeš do ruky první číslo 1/90, nazvané Informační bulletin Folklórního sdružení ČR, jaké máš pocity – naplňují se představy, které jste tehdy měli – tím myslím Jiřího Pittera, tebe a Jozefa Bogdana, první redakční kolektiv? Časopis vznikl dosti spontánně jako jeden z prvních a velmi důležitých podnětů vedoucích souborů při založení Folklorního sdružení ČR s jasným cílem: musí se stát časopisem členských souborů, musí pojednávat o jejich činnosti, úspěších i problémech, musí jim pomáhat a být jejich prostředníkem mezi sebou navzájem i směrem k široké veřejnosti. Přáním bylo, aby vycházel pravidelně a byl co možná nejvíce aktuální. To vše se snad podařilo. Obsah se samozřejmě léty proměňoval. Některé rubriky zanikly, jiné byly vytvořeny. Pokaždé v reakci na přání či doporučení čtenářů. Dnešní časopis má svoji úroveň a pravidelností vydávání (za těch 15 let jsme jen jednou museli zdvojit číslo, abychom dohnali časový skluz) se stal nepostradatelným průvodcem a pomocníkem členů sdružení i obdivovatelů naší lidové kultury a folkloru. Časopis se netváří, že je svým obsahem tiskovým médiem odborného charakteru. Jeho obsah je úmyslně udržován v rovině popularizační a informační. Snaží se podrobně informovat širokou veřejnost o dění v našem sdružení a také v oblasti života a pěstování folkloru, pořádání folklorních festivalů a dalších akcí. Navíc již několik let přináší zajímavá sdělení osobností z našeho folklorního světa a to osobně považuji za velmi cenné, řekl bych za téměř nejcennější z jeho obsahu. Souhlasím s tím, že současná tvář časopisu Folklor patří k fenoménu souborového života. Časopis Folklor je opravdu především informátorem o akcích, festivalech, edičních plánech či vydavatelských počinech… …je nejen informátorem, ale určitě v některých aspektech také glosátorem dění, podněcovatelem činnosti, hodnotitelem akcí. Pro budoucnost je také dokumentem o naší hektické a proměnlivé době i o naší František Synek

práci, včetně práce a činnosti souborů, pořadatelů festivalů. Je zrcadlem vztahu současné společnosti k významným národním kulturním hodnotám – k lidové kultuře a folkloru. Často listuji různými tisky, např. více než sto let starými čísly Českého lidu. Co tam jsou za skvosty a jaký je to zdroj informací o tehdejší době. Přál bych si, aby něco podobného cítili naši nástupci a pokračovatelé např. někdy v roce 2105 při listování starým časopisem Folklor… Co ti, Františku, na současné tváři časopisu chybí? Je toho hodně. Vycházím však z toho, že časopis není možné rozšiřovat a zvětšovat tím množství jeho stran. Již nyní jsme počtem 72 (někdy 76) stran na maximu. Přesně vím, co časopisu chybí. Za první a největší jeho „nedostatek“ považuji skutečnost, že má dosti úzký okruh dopisovatelů. Osobností, které píší pravidelně, je opravdu velmi málo. Možná by se daly spočítat na prstech obou rukou. Je to také trochu moje chyba, že jsem nenastolil okruh zajímavých témat, na které by průběžně mohli oslovení dopisovatelé reagovat. Ale vina je nejenom u mne. Prostě psát z odborného a fundovaného pohledu (pochvalně i kriticky) je problémem. Nikdo nechce nést svůj názor na veřejný „pranýř“ a vystavovat se odmítavé reakci, někdy i nepochopení. Navíc, většina z nás pracuje také se svým souborem, pořádáme festivaly či jiné akce, stavíme pořady a (přiznejme to), máme obavy, že naše kritika přinese kritičtější pohled na naši práci. Dovol, abych Tě tady přerušil. Opravdu to, co říkáš, je příznačné pro naši práci. Ale neměli by zmiňovaný typ příspěvků zpracovávat představitelé sdružení? Jsou to přece zkušení lidé, vycházející ze souborové základny, musí mít své poznatky a názory, měli by je uvádět a kde jinde, než právě na článkách vlastního časopisu? To je dobrý postřeh. Opravdu mne mrzí, že více nepíší další nejvyšší představitelé našeho sdružení, členové výboru a předsedové regionálních sdružení. Ne o práci svého souboru, ale o svém poslání a práci, o poslání a úkolech sdružení, o jejich naplňování. A také o problémech… Vraťme se však k předešlé otázce. Dalším nedostatkem časopisu Folklor dle mého je, že se jej nepodařilo dostat mezi tituly, které můžeme běžně najít na pultech novinových stánků. Zkoušeli jsme to v počátcích a byly s tím jen problémy. Ty spočívaly především v tom, že časopis vychází jako dvouměsíčník, a i když pravidelně, přece jen ne k přesnému datu, kdy by jej zájemci mohli na pultech očekávat. A přiznejme, nelze očekávat větší zájem široké veřejnosti, jde přece jen o časopis přesně vymezené menšiny. 18 / 19

Za třetí nedostatek považuji skutečnost, že se v něm objevuje jen chvála, často samochvála. Platí pravidlo: nepochválím-li se sám, nebude o mně nikdo vědět. To by až tak nevadilo, popíše-li odesilatel klady i zápory spravedlivě. Z článků je však příliš zřejmé (a podezřelé), že naše soubory jsou všude ve světě nejlepší, nejočekávanější, nejukázněnější, prostě bez chyb. Z hodnocení akcí je příznačné, že naše festivaly jsou nejlépe organizované, programy přeúspěšné, soubory opět vynikající… Jezdím po festivalech, spolupracuji se soubory a myslím si (ba vím!), že to není vždy pravda. Proto: pišme pravdu! Zanechejme o sobě pravdu! Pravdu o svých úspěších i problémech, radostech i strastech. I problémy patří nedílně k životu souboru, sdružení nebo k pořádání festivalu. V tom máš pravdu. Obsahem příspěvků je opravdu častá samochvála souborů po zahraničním zájezdu nebo po uspořádaném jubileu, po němž je obvyklé v superlativech vedené popisování všech zatancovaných čísel. Přejděme proto raději k dalšímu redaktorskému problému. Ten cítím v tom, že se nedaří naplňovat obsah rubrik. Dosti často se stává, že obsahem časopisu na úkor polemik, diskusí a nebojím se říci kritik, tak potřebných pro vývoj žánru, je neslané nemastné psaní o akcích. Chybí články s osobním poučeným pohledem, rozbory, odvážné polemiky. Františku, čím to? Již jsem to trošku naznačil. Tady cítím svůj největší osobní dluh vůči obsahu časopisu. Jako šéfredaktor bych měl tato témata otevírat, vést a iniciovat. Je to však činnost (chcete-li práce) časově náročná a při mém současném zapojení do dalších činností Folklorního sdružení ČR (programová příprava akcí, koncepční práce, propagace, fotodokumentace) jen ztěží naplnitelná. Zkoušel jsem napojit na časopis některé odborníky a přál si, aby fundovaně rozborovali vybrané festivaly, vystoupení, koncerty. Zkusili to, ale dlouho nevydrželi. Tlak na ně ze strany dalších (odborníků i laiků) byl příliš silný. Nechtěli se mu dále vystavovat. Řekl bych však, že diskuse na téma činnosti souborů nebo pořádání a obsah či vyznění festivalů není na pořadu dne. Je ku škodě časopisu, že se nevedou polemiky. Sám víš, že na naše dosti vyzývavé příspěvky nereagoval nikdo. Je zřejmě, že bych měl mít jako šéfredaktor téma více připraveno, teze polemiky rozpracované, základní text sestavený a také objednané a nejlépe již předem dodané reakce. Je to cesta velmi náročná a těžká. Podle našeho společného povídání v minulých číslech časopisu, i vůbec z podstaty tvého chápání současné pozice lidové kultury a folkloru, je téměř jasné, že pro tebe je lidová tradice souborová folklorní praxe i novodobý život folkloru v místě lidových tradic, zatímco já je pokládám za fenomény masové kultury a folklorismu. Jsi přesvědčen, František Synek

že časopis reprezentuje folklorní hnutí – tím mám na mysli souborovou aktivitu scénického folkloru, anebo zasahuje i do lidových tradic přímo v regionech a ovlivňuje dění v nich? Časopis Folklor je určen především členům folklorních souborů. Jejich práci a hnutí prezentuje a jejich prostřednictvím zasahuje i do sféry lidových tradic v regionech. Určitě ovlivňuje dění. Především si však myslím, že nám dlouhodobě chybí odborná diskuse na téma postavení a význam folkloru, folklorních souborů a festivalů, života lidových tradic na počátku 3. tisíciletí. Chybí nám diskuse okořeněná dobrou znalostí praxe. Ne akademické rozvíjení myšlenek, ale opravdová (doufám, že i vášnivá) diskuse odborníků (etnografů, folkloristů, historiků, sociologů, kulturologů apod.) za účasti věci a problémů znalé veřejnosti (vedoucích souborů, ředitelů festivalů, autorů pořadů, ředitelů kulturních domů, novinářů apod.). Jen společným hledáním správného názvosloví (odborně: termínů) a definování jejich obsahu a vzájemných vztahů vzhledem k současné době (!) se můžeme dobrat závěrů. Své názory jsem několikrát prezentoval právě na stránkách našeho časopisu a nemá smysl je dále opakovat. Pro mne je folklor a lidová kultura jeden a jejich „život“ je trvalý, nepřetržitý a jednotný proces procházející dějinami. Vím, že s tímto názorem jsem téměř osamocen… Možná právě proto, že není ona zmíněná diskuse. Františku, téměř ve všech souvislostech, i coby představitel FoS ČR v koncepčních materiálech, používáš termín „folklorní hnutí“. Pro mě je to bohužel nesmysl, který k mé lítosti přebraly a používají dál i odborná etnologická pracoviště. Cyril Zálešák o folklorním hnutí na Slovensku napsal dokonce publikaci. Hnutí se podle mého vyznačuje jinými atributy, než jsou obsahem pojmu folklor. Může patřit do kategorie jednotně řízených a usměrňovaných činností, s jednotným velením, krojem či kostýmem, koncepcí, systémem, např. Orel, Sokol, Skaut či jiné spolky s celostátně ovlivňovaným způsobem organizace a řízení. Váša a Trávníček ve svém Slovníku jazyka českého „hnutí“ definují jako myšlenkový směr, obecnou činnost pro nějakou myšlenku. Já v této souvislosti za „folklorní hnutí“ považuji společnou činnost souborů, některých institucí nebo třeba pořadatelů festivalů směrovanou k pěstování, rozvíjení folkloru (lidové hudby, písní, tanců, zvyků) a dalších projevů naší lidové kultury. Je to činnost přinášející naplnění obecného zájmu a v našem případě přijatého zadání, řekněme programu či usnesení valné hromady Folklorního sdružení ČR. Je to široká veřejná a dobrovolná spolupráce a podpora společně přijatých a přijatelných myšlenek a cílů, jejichž smyslem je podpora současných projevů našeho folkloru a lidové kultury. Proto si myslím, že ono slovní spojení je vhodné a nevím, jaké usměrňování máš na mysli. 20 / 21

Troufám si říci, že souborová činnost nikdy nebyla usměrňována podobně jako v některých jmenovaných tělovýchovných organizacích. I když svého času měli některé osobnosti tendence brát na sebe povinnost rozhodovat o tom, zda krok např. sedlácké, kterou učím ve svém souboru, odpovídá jakémusi – podle nich správnému modelu či vzoru, který stanovili, nebo zda tanečnice mají mít krátké či dlouhé vlasy, apod. Myslím, že tady už opravdu odbíháme od základního předmětu našeho rozhovoru, a jím je jubileum časopisu Folklor. Ale budiž. Folklorní sdružení ČR neusiluje o usměrňování členských folklorních souborů nebo členských folklorních festivalů. Nabízí jim společný program, který chtějí naplňovat, přináší poradenskou službu, dodává informace, materiály, pomáhá s propagací, ochranou autorských práv, pořádá školení a semináře, dává možnost vystoupení. To vše v rámci dobrovolnosti a spolupráce. Je však jasné, že tam, kde se rozhoduje také o užití finančních prostředků, a bez nich by sdružení působit nemohlo, musí být určitá pravidla. Na rozdíl od tebe si však myslím, že určitý typ „usměrňování“ nemusí být na škodu a věci dovede napomoci. Tím typem myslím spíše odbornou poradenskou pomoc. Všechny objekty našeho zájmu – projevy lidové kultury hmotné (kroje, stavby), sociální (zvyky a obřady) a duchovní (folklor) – jsou specifické svými vlastnostmi. Ty by měly být dětem a mládeži představeny a v případě zásadní změny opraveny. V tom nevidím usměrňování, ale naplňování výchovného aspektu naší činnosti. Samozřejmě, forma „opravy“ může být různá a může být různě chápána. Pak by měla následovat konzultace problému. Zajímá mě také velice otázka internetové verze časopisu Folklor. Je současná prezentace časopisu na www stránkách záměrem, kterým vedení Folklorního sdružení ČR či redakce sleduje snahu udržet si předplatitele a nerozmělňovat náplň a zaměření časopisu? Uvažovala někdy redakce o internetové verzi časopisu? Přiznám se, že s možností uvedení časopisu na internet jsem nesouhlasil. Důvod byl v tom, že mělo jít jen o průběžné zveřejnění příspěvků. Přál jsem si, aby internetová verze byla totožná s verzí tištěnou. Chtěl jsem, aby i návštěvník našich www stránek měl možnost sloučit si ve svém vědomí s textem výtvarné řešení, fotografické doplnění i způsoby zalomení jednotlivých stránek i celých čísel, protože teprve tento celkový dojem považuji za výsledek mé šéfredaktorské práce i práce mých spolupracovníků. Mé přání nebylo přijato. Zřejmě tento přenos dat je náročný a těžce realizovatelný. Od té doby jsem se tímto problémem nezabýval. Vím, že na internetu časopis vychází sice ve vydaném sledu, ale nadpisy článků v obsahu jsou bez autorské zkratky (ztěžuje to orientaci pravidelného čtenáře), texty jsou bez fotografií a bez redakčních úprav (bez zvýrazFrantišek Synek

nění důležitých slov). Časopis se tak změnil ve sled textových zpráv, kterých ovšem na internetových stránkách sdružení „běhá“ na různých úrovních řádově desetinásobně více. Vím, že titulní internetová stránka časopisu nese obálku čísla 3/2002. Nevím proč je tomu tak, ale v textové nabídce je již číslo 6/2004. Rozhodně v tom však není zmíněný záměr vedení FoS ČR. Časopis vychází v nákladu 1 800 ks a všechna čísla jsou rozebrána. V ústředí zbývá jen několik málo výtisků v archivu, svůj archiv buduje také redakce. Jak vlastně probíhá distribuce časopisu? Též dobrá otázka. Podstatnou část – až tři čtvrtiny výtisků – dostávají odběratelé poštou. V této činnosti nám výrazně pomáhají pracovníci TG TISK Lanškroun, kteří foliování, štítkování a další činnosti spojené s jeho rozesíláním připravují. Znamená to, že 1 350 ks je rozesláno, zbývající najdou své čtenáře jinou cestou, např. na festivalech, při jednáních apod. Vydávání časopisu výrazně finančně napomáhají ministerstva školství a kultury. I proto nejsou v časopise ve větší míře reklamy a členské soubory dostávají 2 výtisky každého čísla zdarma. Zdarma obdrží časopis také krajské úřady, ministerstva, vláda, poslanecká sněmovna nebo senát, vybraní poslanci a senátoři. Znamená to, že se prodává výtisků málo (asi 300 ks) a přiznejme si, byť je soubory vydávání časopisu Folklor vnímáno jako počin významný a přínosný, nevím, nevím, jestli by si jej vedoucí souborů nebo politici objednali za roční předplatné (vč. poštovného a balného) za 438,– Kč, tedy jedno číslo za 73,– Kč. Vidíš, zase jsem o něco věci znalejší. Zdarma rozesílaný časopis tedy představuje jednu z výhod člena Folklorního sdružení ČR. Co Ti, Františku, nejvíc vadí na příspěvcích od přispívatelů? Jak by měl vypadat ideální dopisovatel? Už jsem o tom hovořil. Vadí mi ona přílišná samochvála na jedné straně a obava z kritického vyjádření nebo odezvy na straně druhé. Jaká je má představa ideálního dopisovatele? Měl by to být člověk v oblasti našeho zájmu zkušený, se schopností věci posuzovat s nadhledem a stručně, ale zajímavě o nich psát. Neměl by se bát větší otevřenosti ve svých vyjádřeních a také by měl mít schopnost v klidu a bez emocí přijmout odezvu, kritiku či jiný názor. Ve svých příspěvcích by měl popisovat nejen hlavní téma (folklorní vystoupení, festival, zájezd, zvyk, obřad), ale měl by si všimnout také dalších věcí, které hlavní téma obklopují a doplňují (atmosféra, prostředí a příroda, zajímavosti dotvářející charakter – náves, park, lidé). Také by měl mít ujasněno, do jaké rubriky svůj článek píše a podle toho volit jeho rozsah, formu i obsah. A hlavně – nebát se psát a psát pravidelně. Otázky kladl a rozhovor připravil Jan Mička. 22 / 23

Ke „zpovědi“ šéfredaktora také moje zpověď Dočíst se v seriózním časopise, který si za patnáct let existence vybudoval pevné místo mezi periodiky podobného zaměření a dodal svým čtenářům moře informací, názorů, námětů a zdrojů ze všech oblastí zájmové činnosti a především folkloru, že jeho šéfredaktor se cítí unavený…! Ano, tak upřímná je výpověď Františka Synka, mířící podklady, rozhovory, zaujímáme však nejen do jeho nitra, ale také (a to především) stanoviska a vyjasňujeme jeho rozdo duše čtenářů. Prohodili jsme si v tomto čísle, na sah a obsah. Pro mě to byla velrozdíl od našich rozhovorů předchozích v nedávných mi obohacující zkušenost. Zpětně číslech časopisu, role: na šéfredaktorovy záměrně potvrzuji, že jsem byl velmi potěprovokující otázky jsem tentokrát neodpovídal já, ale šen, když jsem byl o prázdninách byl jsem jím vyzván, abych mu je stejně provokativně požádán o účast na přípravě. Moje kladl já! A od začátku jsme oba věděli, že ta proměna role byla na rozdíl od kolegů velmi rolí půjde opravdu co nejhlouběji, však pokud jste malá, přesto si přizvání ke spolupozorně přečetli Františkovu osobní výpověď, dáte práci považuji. mně jistě za pravdu. Získal jsem mnoho dalších poMezitím se trochu posunul čas uzávěrky tohoto znatků a zkušeností z činnosti jubilejního čísla a všechny další příspěvky, přede- sdružení a o to víc si vážím práce vším odpovědi respondentů v naší minianketě, přišly všech představitelů FoS i regioaž mnohem později po uzavření našeho rozhovoru. nálních sdružení. Máte-li občas A světe div se, v mnohých z nich se jinými slovy, v ji- z mých příspěvků v jednotlivých ných souvislostech, opakují či akcentují téměř totož- číslech časopisu pocit nemilosrdné okruhy problémů a postojů, jaké jsou probírány ného kritika, mýlíte se. Asi vám v našem úvodním rozhovoru. K časovému posunu chybí souvislosti. Pro mě je soudošlo především proto, že se nám nějak nedařilo roz- vislostí vždy zpětná vazba. A ta houpat čtenáře a vedoucí souborů k jakékoliv reakci se bez reakce, po níž tak voláme, na okruhy, které pro činnost souborů a také pro další nevytváří. Bez zpětné vazby nebusmysluplnou náplň časopisu pokládáme za důležité deme vědět, zda vůbec existujeme (tedy – já, František Synek a Viliam Dekan) a na které jako sdružení v tom základním jsme prostřednictvím různých komunikačních kanálů smyslu slova sdružování lidí, co očekávali odpovědi a názory. k sobě mají blízko. Neznám upřímKoncepce celého čísla nám byla jasná: kromě statis- nější a bližší kontakt, než je mezi tických údajů, které jsou neoddiskutovatelné a každé- MNOU a TEBOU – základním atribumu čtenáři dají do ruky relevantní, zajímavé a velmi tem folkloru je přece TOTO ! Zkuspotřebné informace z historie FoS a Folkloru, musí me tuto základní premisu folkloru být obsah obrazem a odrazem také našich osobních potvrdit právě tím, že si budeme postojů a názorů. Kdo čtete časopis pravidelně, zná- říkat, co já chci říci tobě, a ty mě te styl každého z nás tří. Jsem z duše přesvědčen, že zase na oplátku řekneš, co chceš po přečtení tohoto jubilejního čísla potvrdíte, že jsme říci mně. Bez odkladu, upřímně zůstali stejní. I když nás dozajista vše, co se kolem a třeba i tvrdě. Možností je k topřípravy časopisu událo, poznamenalo, jako každý mu bezpočet. Jen nám někdy chytvůrčí proces každého. Několik měsíců si především bí odvaha. internetovou poštou vyměňujeme jednotlivé zprávy, Jan Mička, prosinec 2004 Jan Mička

Kde jinde sehnat specifické informace? Nevlídné sychravé nedělní dopoledne, vylidněné pražské Dejvice a skoro všude, kam by si člověk mohl sednout do tepla, ještě zavřeno. Jiří Pitter, se kterým jsem si právě v Dejvicích dal schůzku kvůli rozhovoru pro toto jubilejní číslo časopisu Folklor, přijel přesně, přestože to ze svého nového bydliště kousek za Prahou tak úplně blízko nemá. Nezbylo nám, než se uchýlit do zadní místnosti výčepu U pošty, kde naštěstí tak časně posedávalo u piva jen několik skalních štamgastů, takže naše rozmlouvání probíhalo v jakéms takéms klidu. Jirko, Ty jsi byl prvním předsedou Folklorního sdružení ČR. Vzpomeneš si ještě na prapočátky časopisu Folklor? Jak jste ve výboru dospěli k potřebě jeho vydávání? Přiznám se, že je to už patnáct let a že si na detaily nevzpomínám. Byla to hodně hektická doba. Já jsem byl zřejmě zvolen předsedou hlavně proto, že jsem se ujal moderování setkání folklorních souborů v Pardubicích, z kterého se nakonec stal ustavující sjezd našeho sdružení. Jako každá nově založená organizace jsme řešili, zejména s Jožkou Bogdanem, spoustu otázek – kam se sdružení zařadí nebo jaký charakter vlastně bude mít, jak vypracovat funkční způsob práce výboru, problém sídla i finančního zabezpečení činnosti atd. No a mezi těmi řešenými otázkami stále výrazněji vystupoval do popředí problém zajištění pravidelného informačního toku mezi vedením a členskou základnou. Bez toho by se naše činnost v mnoha směrech nehýbala dále, takže to byla nutnost. Tak vlastně vznikl Informační bulletin Folklórního sdružení, zpravodaj formátu A5 přepisovaný na počítači a rozmnožovaný ručně v nízkém nákladu na kopírce, který se stal základem pro časopis Folklor. A řešili jste tehdy ekonomické aspekty jeho vzniku? Ekonomické aspekty se příliš neřešily, hospodaření sdružení tehdy bylo naprosto odlišné, než je tomu (a být musí) dnes. Informace jsme šířit museli i chtěli, a tak se hledaly nejschůdnější možnosti, jak zpravodaj vydávat pokud možno bez finančních nákladů. Když už se zpravodaj začal měnit co do šíře obsahu v opravdový časopis, využili jsme přechodně možnosti časopisu Vonička, vydávaného Armádní folklorní asociací. Nakonec to víš sám nejlépe, byl jsi editorem Voničky. Z té doby mám v archívu několik čísel, tištěných v armádní tiskárně, na jejichž 24 / 25

obálce jsou vlastně dva názvy: Folklor – Vonička. Vojenským folklorním souborům to přineslo větší množství zajímavých informací z celostátního pohledu, Folklornímu sdružení pak na čas výhodu tisknout časopis bezplatně. Podobné „bártrové“ praktiky se opakovaly i při spolupráci s redakcí anarchistického časopisu A-kontra, která již byla vybavena kvalitnějším softwarem a z našeho pohledu zkušenými redaktory a grafiky. Teprve když se časopis Folklor dostal do povědomí, zvyšovala se periodicita i náklad, muselo se začít hledat řešení zásadní. Včetně peněz na finanční krytí jeho výroby. Z Tvých odpovědí je tedy zřejmé, že o smyslu časopisu nepochybuješ a dá se z ní i vycítit, že už při zakládání informačního bulletinu tu byla jakási vize dostat se k podobě časopisu sdružení jako jeho tiskového orgánu. Jak tedy podle Tebe Folklor svoje základní funkce plní dnes, po patnácti letech své existence? Nepochybuji a nepochyboval jsem o jeho smyslu. I když v prvopočátku to možná bylo pro nás všechny spíš takové intuitivní tušení jeho potřeby, ještě bez přesné představy o jeho struktuře, obsahové skladbě. Ty představy se formovaly až s nabytými zkušenostmi, a samozřejmě s jistou poloprofesionalizací práce redakce, když se vyprofilovala funkce šéfredaktora, které se ujal František Synek, a ten začal formovat způsob redakční práce a vytvořil si skupinu svých redakčních spolupracovníků. Zcela vědomě a naplno, obohacen zkušenostmi z práce ve Folklorním sdružení ČR, jsem tyto uplatnil v roce 1995, kdy jsem se podílel na zakládání profesního sdružení v oblasti osobní certifikace – tehdy jsme na prvním místě řešili, vedle stanov a systému pravomocí a řízení činnosti, právě formy informačního toku. Nakonec žijeme v informační společnosti. Folklor podle mne plní své funkce velmi dobře. Ale to ještě neznamená, že není co zlepšit. Říkáš, že by se něco dalo zlepšit. Můžeš to konkretizovat? Na prvním místě dnes vidím nutnost přejít v práci redakce od poloprofesionalizace k profesionalizaci. A to by se mělo odrazit i v organizačním řádu. Např. funkce šéfredaktora je dosud stále funkcí kumulovanou, je vlastně nalepena na ty volené funkce ve výboru, které František Synek vykonává, ať už je místopředsedou, nebo byl předsedou. Podle mne by ale dnes bylo vhodnější a stabilnější, kdyby šéfredaktorství splývalo s funkcí tiskového tajemníka, který by byl pochopitelně editorem Folkloru, ale zároveň by obsahově zastřešoval i web Fos.cz. Papírový časopis by se tak mohl posunout více k funkci reprezentační, představoval by činnost sdružení formou zásadnějších rozborových a hodnotících článků, ne těmi popisnými. Jeho elektronická verze, a je moc dobře, že se už v té nejzákladnější podobě na webu objevila, by jednak představovala společný okruh problémů, ale byla by více pracovní, přinášela běžné Jiří Pitter

zpravodajství z každodenní činnosti členské základny, aktuální informace, do tisku z nějakých důvodů nezařazené články, bezprostřední reakce na jednotlivé příspěvky, ale i představu o čtenářském zájmu o jednotlivé články. Navíc mám pocit, že internetová podoba by přitáhla zejména mladé členy souborů, zvyklé denně se na síti pohybovat, kteří se mnohdy k papírovému časopisu ani nedostanou, protože skončí u vedoucích souborů. A přitom právě ti mladí mají snadnější přístup k internetu, než mnozí jejich vedoucí. Byl by to takový informační průnik dovnitř souborů. Naopak vedoucí souborů by měli získat oprávněný přístup ke vkládání aktuálních příspěvků. Papírová i online mutace by se tak vzájemně prolínaly a podporovaly. Druhou možností, jak dál pracovat na dalším zkvalitňování obsahu obou informačních toků, je větší příklon k závažnějším tématům, která by ale zároveň souborům v jejich práci pomáhala. Nemyslím na nějaké ostře kritické polemiky, ty by jen mohly zasévat semínka nesvárů a řevnivosti mezi soubory a tvůrci. Mám spíš na mysli, jak už jsem říkal, více objektivně hodnotících článků, návody na řešení problémů, s kterými se soubory denně potýkají, popisy přístupů ke zpracování hudebního a tanečního materiálu… …promiň, že Ti skočím do řeči, ale to už se dostáváme přímo k obsahu časopisu. Zkus se zamyslet a vyjádřit se ještě konkrétněji. Je něco, co Ti ve Folkloru chybí? A co bys navrhoval, aby se v něm objevovalo častěji? No, některé věci se možná i objevují, spíš by bylo fajn je zpřístupňovat přehledněji a cíleněji. Např. nějaká Galerie nebo Encyklopedie osobností folkloru. Taková rubrika by neměla chybět ani na webu. Nejde mi o osobnosti FoS ČR, ale o takové osobnosti, které mají své místo v dějinách české, moravské a slezské, ale i regionální a místní, etnologie, etnochoreologie, etnomuzikologie – význační sběratelé, upravovatelé, nositelé, organizátoři. Kde jinde by měl člověk takové specifické informace sehnat, než v časopisu a na webu FoS ČR? Totéž platí o Společenské rubrice. V časopise se objevují různé nové tváře, vyznání současných osobností, upozorňování na osobnosti regionů, gratulace k oslavám jubilejí, vzpomínky a nekrology, ale myslím si, že by to mělo být pohromadě uvnitř časopisu v ucelené rubrice, a ne hned na začátku. Naopak by možná prospělo, kdyby na začátku byly avizovány některé z jakéhokoli důvodu zajímavé nebo stěžejní články v daném čísle, protože by to čtenářům usnadnilo prvotní orientaci, upoutalo jejich zájem. Takže soustředit informace o zajímavých lidech, ať už „velikánů“ dob minulých, nebo našich současníků, do jedné přesně pojmenované rubriky. A máš ještě další nápad? 26 / 27

Trochu mi chybí nějaká rubrika věnovaná názvosloví tradiční lidové kultury. Mám tím na mysli třeba krajové nebo lokální názvy krojových součástí, tanců a tanečních kroků, terminologii spojenou se zvykoslovím aj. Naše generace to ještě vstřebávala tak nějak přirozeně, ale dnešní děti a mladí v souborech mají již od dialektů odstup a k takovým názvům se již dostávají a rozumějí jim obtížněji. S mládeží souvisí ještě jeden takový nápad. Myslím si, že tak jako v posledním čísle daného roku vychází souhrnný obsah celého ročníku, mohl by v některém jiném čísle každý rok vycházet jakýsi přehled dostupných publikací užitečných pro práci souborů. V dětských souborech si vychováváme nové generace těch, kteří po nás tu štafetu ponesou dál. Někteří z nich dokonce jako vedoucí muzik nebo choreografové. Na scénu vstoupí teď, za rok, za deset, bez vybudovaného domácího archívu. Takovou pravidelnou bibliografii nových i starších titulů, ať již o nich Folklor informoval nebo ne, by určitě dokázali ocenit. A jako propagaci by to jistě uvítali i vydavatelé nebo knihovny. To jsme se možná posunuli už k odbornější tváři časopisu. Především k jeho neodmyslitelné vzdělávací funkci. Vidíš tam nějaké rezervy? Jistě! Myslím si, že když časopis informuje o konání nějakých odborných školení, ať už těch dlouhodobých, nebo jednorázových, nemělo by se skončit jenom tou základní informací kdy, kde, kdo, pro koho a za jakých podmínek školení pořádá. Určitě by se toto téma mělo reflektovat i z pozice akreditovaných lektorů, a ozvat by se měli samozřejmě i samotní účastníci. Zkrátka mělo by se shrnout a zhodnotit, co toto školení oběma stranám přineslo. Tady jsem ovšem navíc přesvědčen, že by takové hodnocení dlouhodobého nebo cyklického školení nemělo proběhnout jenom na stránkách Folkloru, ale měl by na ně navázat i rozborový seminář při valné hromadě. Poprvé se možná nepovede, ale je třeba se o to soustavně snažit, zájem přijde. Vidím, Jirko, že nejsi troškař. Vždyť to je záběr, který by mohla zvládnout opravdu jen profesionální redakce! Ale když už jsme se dotkli obsahu, zkus říci svůj názor na grafický design Folkloru. Vyhovuje Ti časopis v té podobě, v jaké dosud vycházel? Jiří Pitter

Ale já plně respektuji možnosti, jaké časopis v současné době má. Jen jsem již na začátku zdůraznil, že když se původní textový zpravodaj vydával „na koleně“, musela přijít částečná poloprofesionalizace v práci redakce, aby se mohl změnit v seriózní časopis. A to se přece povedlo. Dnes přináší spoustu informací, a dokonce se v něm otiskují černobílé i barevné fotografie. Má-li teď mířit zase o kus výš, je třeba od poloprofesionalizace redakčního týmu postoupit k jeho částečné profesionalizaci, stejně jako bylo třeba zprofesionalizovat činnost sekretariátu a začíná se s částečnou profesionalizací regionálních sekretariátů, aby mohly plnit objem činnosti, který nyní FoS ČR jako celek vykonává. Mně dnešní vzhled časopisu vyhovuje více, než kdyby měl velký formát. Formát A5 plynule navázal na stejný formát původního informačního bulletinu a já se přiznám, že ho mám rád. Je skladný, každý si ho může vzít všude s sebou a číst, kde chce. Vnitřní členění obsahu a jeho grafické zpracování mi také celkem vyhovuje, až na maličkosti, o kterých jsem již hovořil. Dobře, ale nemáš přece jen nějaký návrh na vylepšení časopisu? Nebo co by mu mohlo pomoci plnit své funkce lépe? Možná by některá „vylepšení“ nepřinesla viditelný efekt hned. Ani okamžitý nárůst zájmu o informace a komunikaci prostřednictvím časopisu i webu. Každá věc se musí nejprve postupně prosadit do povědomí lidí. Ale určitě by se mělo o informační strategii diskutovat ve výboru i se členy, na valné hromadě i při nejrůznějších jiných příležitostech. Určitě bych nechtěl, aby některé náměty nebo moje názory, které jsem vyslovil, vyzněly jako neopodstatněná kritika. Všechno se ale stále vyvíjí. Folklor urazil patnáctiletou cestu a teď bude hledat další. A já mu proto přeji, stejně tak jako všem, kteří se na jeho vydávání i obsahovém naplňování podíleli a podílejí, aby byl stále co nejaktuálnějším zdrojem informací a užitečným pomocníkem pro práci výboru, festivalů, souborů a všech, kteří mají rádi folklor a lidové umění. K tomu může vést více cest, a je proto třeba hledat tu v současném okamžiku optimální, využívající všech nových možností, které se ale v dohledné době stanou nepostradatelnou samozřejmostí. Děkuji za rozhovor i za nedělní čas, který jsi věnoval tomu, aby jsme si nad Folklorem mohli chvíli popovídat. Otázky připravil a s Jiřím Pitterem rozmlouval: Viliam Dekan

28 / 29

Co říci? Kladu si otázku jak vůbec přispět do časopisu Folklor v souvislosti s jeho výročím. Jsem poněkud rozpačitý. A tak spíše v dobrém mínění pokusím se sdělit cosi, co cítím. 1. V každém případě jsem rád, že skupina občanů, kteří se více či méně zabývají lidovým uměním ve Slezsku, Moravě a Čechách (jinak budiž řečeno folklorem) má svůj časopis. 2. Pokud si myslím, že bych měl cosi sdělit „folklorní veřejnosti“, pak napíšu svůj příspěvek se žádostí, aby v něm nebyly činěny jakékoli redakční úpravy. To bývá obecně moje podmínka ve spolupráci s jakýmkoli tiskem. P.T. čtenáři je zřejmé, že se v případě mých příspěvků v podstatě vždy jedná o můj pohled na významnou folklorní událost, přesněji řečeno tvůrčí událost či počin, a to jen když si myslím, že to může mít smysl pro zobecnění a že to lidem dá více než jen sdělení. Ano, myslím tím, že čtenáře chci vždy vyzvat k přemýšlení… 3. O časopisu Folklor toho bohužel moc nevím, neboť se mi do ruky nedostane. Proč? Protože jsem před lety požádal o jeho zasílání, samozřejmě s tím,

že jsem ochoten si jej zaplatit. Bohužel bez odezvy. To jsem vykonal dvakrát. Protože to bylo ve druhém případě bez odezvy rovněž, pak jsem se již nevnucoval se svoji ochotou: a) časopis odebírat, b) časopis číst, c) časopis zaplatit. 4. A tak z toho vyplývá, že nejsem v tomto ojedinělém případě, jsa vyzván ku napsání článečku, vlastně o „vašem“ Folkloru nic moc říci. 5. Ovšem popřát jeho čtenářům mohu: Přeji jim kvalitní a skutečně obsažné a zajímavé články, přeji jim krásnou češtinu (kéž by!), přeji jim, aby našli to, co čekají a mohli tak být spokojeni, že budou ochotni si časopis koupit i z vlastní kapsy. S přáním všeho krásného všem Miloš Vršecký (z Plzně)

Miloš Vršecký

Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (1) Nebylo snadné přimět předsedu Folklorního sdružení ČR Zdeňka Pšenicu k interview, zejména když nastolené otázky dávaly tušit, že to nebude záležitost na deset minut nebo půlhodinku. Jakoby s koncem roku nebylo dost jiné práce! A tak najít v takovém období dvě souvislé hodiny v jeho nabitém pracovním rozvrhu nebylo vůbec jednoduché. Alespoň tolik času totiž rozhovor vyžadoval, i když se celý točí kolem jediného tématu. A tím je časopis našeho sdružení. Nakonec se nám, bohudík, přece jen podařilo dohodnout termín a naplánovat schůzku těsně před valnou hromadou. Snažili jsme se probrat Folklor ze všech stran, a zabrousili jsme i k dalším formám šíření informací. Otázek tak padlo více, rozhovor se roztáhl. A tak vznikly čtyřdílné hovory na různá témata související s časopisem. Proč časopis? Pravidelné vydávání vlastního časopisu je záležitost náročná. Nepochybně vyžaduje jistou míru profesionalizace činnosti sdružení a jeho výkonného aparátu. Časopis musí plnit své funkce tak, aby vydavateli, tedy Folklornímu sdružení ČR, něco přinášel. Zkus proto, Zdeňku, zmínit, jaké je základní zadání úkolů, které má dvouměsíčník Folklor plnit? Na prvním místě musím zdůraznit základní funkci Folkloru, a tou je šíření širokého spektra informací o našem sdružení a jeho činnosti pro potřebu našich členských subjektů. S tím bezprostředně, i když v druhém plánu, souvisí možnost popularizace výsledků naší činnosti prostřednictvím časopisu také před širší veřejností. Každá tiskovina, časopis nebo jiné materiály, které vydáváme, skýtá i při nevysokém nákladu příležitost, aby se dostala do rukou i jiným lidem, nejenom členům. Folklor nás tedy může a má reprezentovat a propagovat i navenek, a to vidím jako velmi důležitý úkol. Část jeho výtisků se skutečně dostává i k nečlenům sdružení, především k lidem, u nichž nám záleží na tom, aby naši existenci a činnost brali vážně, aby měli o šíři našich aktivit alespoň základní povědomí. Stejně důležitá je ale také historická reflexe naší činnosti, protože časopis většinou dokumentuje vše významné, co se děje v souborech, v regionech, na festivalech, ale i ve výboru a sekretariátu. To možná mnozí z nás ještě nedoceňují, ale postupem času si to všichni budeme uvědomovat stále silněji. A jak se to, podle Tebe jako předsedy, časopisu v současné podobě daří? Jak tato očekávání časopis během patnácti let plnil a jak je plní dnes, to je věc k diskusi v celém sdružení. Stále se vyvíjí. S tím, jak není snadné skloubit všechny jeho roviny – odbornou, metodickou, reprezentač30 / 31

ní, propagační, dokumentační, zpravodajskou či diskusní aj. – přibývá rubrik a stran. I přesto se možná někomu může zdát, že tam ještě stále něco chybí, co by tam být mělo. Ale podle mě je hlavním smyslem našeho časopisu to, že prokazatelně funguje, že se pravidelně dostává k těm, kterým je určen, a že se snaží sloužit našemu sdružení i jeho členům co nejlépe. A jsem přesvědčen, že nic nestojí v cestě tomu, aby se Folklor vyvíjel dál, protože je to v zájmu nás všech. O ekonomice Folklor je časopisem nekomerčním, tzn. že jeho podstatná část je distribuována zdarma řádným členům sdružení a část nákladu slouží k propagaci činnosti sdružení. Podíl platících abonentů není vysoký, přitom výroba časopisu něco stojí. Můžeš čtenářům přiblížit ekonomické pozadí vydávání Folkloru? To by se zdánlivě dalo odbýt ve stručnosti vyčíslením přímých finančních nákladů. Ale tak jednoduchá odpověď by mohla být zavádějící. I když se snažíme, aby finanční zátěž časopisu byla pro sdružení co nejpřijatelnější, je nepříznivě ovlivněna nízkým nákladem. Naštěstí se nám výrobní náklady a náklady na zpracování daří držet na únosné výši. Zásluhu na tom mají podmínky, které nám již dlouhodobě poskytuje tiskárna TG TISK Lanškroun, ale i pochopení pracovníků redakce a spolupracujících autorů příspěvků, kterým jde především o věc a nenárokují si honoráře. Pak jsou ještě náklady nepřímé, spojené např. s distribucí časopisu. Ty tvoří celou třetinu celkových nákladů a ovlivnit je nijak nemůžeme. Určitého zvýhodnění se nám podařilo dosáhnout tím, že nám vyšla vstříc lanškrounská tiskárna a valnou část nákladu rozesílá členům přímo ona. Výhodnější variantu už ale nenajdeme, protože nižší tarify poštovného už prostě nejsou. A když se v budoucnu zvýší, budeme to muset respektovat, protože smyslem Folkloru je, aby byl jednou ze služeb, kterou Folklorní sdružení ČR svým členům zdarma poskytuje, aby byl jednou z výhod, která z řádného členství vyplývá. Je třeba si to stále uvědomovat a nebrat časopis jako jakousi samozřejmost, nevidět za ním veškeré úsilí a práci, a nakonec i ty vynaložené peníze. Informace o částkách vázaných na časopis lze najít ve zprávě o hospodaření, předložené valné hromadě. Znám zpravodaje jiných organizací, které stojí méně, ale i časopisy podobných občanských sdružení, jako je naše, jež si často díky vyšším dotacím mohou dovolit náklady na ně i tří až čtyřnásobně vyšší. Výdaje na Folklor jsou na nejvyšší hranici toho, co si můžeme v současnosti dovolit. (Pokračování na str. 50) Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan Zdeněk Pšenica

Časopis bude takový, jaký si jej čtenáři udělají sami Byla jsem členkou FoS od založení, zvolená a opakovaně volená po řadu let do hlavního výboru. Vzpomínám na lehkou potyčku u prezenční listiny v Pardubicích, jestli mám či nemám jako jednotlivec bez souborového pověření právo vstupu. Záměry jednotlivých členů výboru byly tehdy různé a tříbily se postupně. Doba nesla existenční nejistoty pro osoby i dobrovolné organizace, a jak problémy splývaly, bylo někdy těžké se mezi jednotlivými proudy orientovat. S odstupem si myslím, že bylo tehdy vůbec těžké záměry definovat kromě jediného – nárok na zachování tradičního umění a jeho obsahu. Možnost precizace názorů v psaném textu odpovídá lépe mému přirozenému vyjadřování, proto jsem s časopisem Folklor začala spolupracovat jako se základnou, kde by se názory na vymezení zájmů mohly tříbit. Časopis byl ještě v prenatálním stavu, říkalo se mu bulletin Folklór a jeho první čísla vzal čas (pokud by je někdo měl, dejte vědět, nebo pošlete, nemá je možná ani archív FoS). Z mé strany to byly hlavně zprávy o různých výročích, které měly s folklorismem něco společného. V nastávajících devadesátých letech bylo aktuální výročí Národopisné výstavy českoslovanské. Domnívala jsem se, že by mělo být prioritním úkolem FoS, protože zmíněná výstava byla v polovině devadesátých let 19. století výsledkem živelného 32 / 33

vzepětí české společnosti všech národních vrstev bez rozdílu, jako výsledek amatérské činnosti. Jednání výboru FoS měla však tehdy jiný obsah. Podstatná část byla zahlcena existenčními starostmi, pro zbytek členů bylo minulé století už příliš vzdálené současným trendům folklorních souborů. Osobně jsem viděla nebezpečí, plynoucí z určité závislosti souborů na minulém režimu, který byl folklorismu nakloněn a využíval ho (ostatně stejně, jak jej využívá společnost i dnes). Pracovali v něm odborníci, kvalifikovaní zaměstnanci, pod dohledem ideologických aparátníků. A s rozkladem aparátu bylo nebezpečí zániku i samotného objektu. Kromě toho bylo mnoho skupin jiných žánrů, které za totality neměly šanci. Jejich patroni dávali zřetelně najevo, že se situace diametrálně změní, kteréžto mínění panovalo i na nejvyšších postech. Výročí Národopisné výstavy českoslovanské se naštěstí včas dostalo do okruhu pozornosti UNESCO a oslavy se konaly v péči a s přispěním Ministerstva kultury ČR. V pořadech oslav účinkovali členové souborů nezávislých i organizovaných ve FoS. Ve společných akcích vystupovali i slovenské soubory, a celkově jubileum vyznělo společensky velmi pozitivně, protože poukázalo na trvanlivost folklorní problematiky v historických souvislostech. Společnost si pomalu ale jistě vybírá z nabídky všech žánrů a ke slovu se dostává kvalita. Moje spolupráce s časopisem spočívala v pravidelných příspěvcích do každého čísla Folkloru. Často bylo příspěvků víc než jeden. Předmět pozornosti jsem určovala převážně sama. V přesvědčení, že obzor členů FoS by se měl rozšiřovat směrem ke všem kulturním souvislostem a okolnostem minulosti a zejména současnosti, věnovala jsem se v první řadě historii a způsobu přechodu lidového tance z primární existence do druhé. Velkou část příspěvků jsem věnovala recenzím vystoupení a praxi souborové práce, ke které mám vzdělání, zkušenosti a osobní přesvědčení, že je pro společnost nezastupitelná a nese určitý morální kodex. Proto jsem zaměřila pozornost i na zvykosloví, jako na zdroj dramaturgické invence.

Vycházelo ve výročním cyklu. Příspěvky navazovaly na sebe v několika běžných číslech, stejně jako výročí osobností – Plicka, Bonuš, Pospíšil, osobnosti zakladatelů Vycpálkovců při 50. výročí souboru. Velmi lituji neúplného uveřejnění cyklu Mateníků, kam jsem uložila mnoho času a studia. Byla to práce dobrovolná, neplacená, a mnoho přátel i „nepříznivců“ si klepalo na čelo, proč to vlastně dělám. Část těch druhých si dodnes myslí, že pro zviditelnění. Na přelomu našeho století jsem rezignovala na členství ve výboru pro odlehlost myšlenkových pochodů. Byl mi zapůjčen počítač, vyřazený z provozu sekretariátu. Zvládla jsem jej na úrovni psacího stroje. Potíže nastaly při jeho zestárnutí. Text uložený na disketu vycházel v šéfredaktorově počítači nové generace zkomolený a během doby nepomáhala ani zdlouhavá a časově neuskutečnitelná korektura, takže do tisku se text dostal „z jedné vody šup na plot“, s chybami, kterých bych se nemohla při smyslech dopustit. Z této situace vyplynula potřeba tiskárny. V redakci na novou peníze nebyly, rozhodla jsem se tedy na doporučení odborníka pro zakoupení staršího exempláře. Ovšemže veškeré problémy, které s ní následně nastaly, nebyly v ekonomickém horizontu FoS! Náklady jsem pochopitelně musela hradit sama, včetně problému dopravy do správky. Potíže a nedorozumění se stupňovaly, když mi byla výborem zadána participace na strážnickém pořadu ke stodesátému výročí narození prof. Karla Plicky v r. 2004. Od počátku byly zádrhele v komunikaci. Nikoliv snad v autorském kolektivu, ale s vedením sekretariátu. Telefonické domluvy, kompetence v jednání s institucemi, cesty za soubory, administrativa – okolnosti se sešly s předem dlouho oznamovaným, blíže nespecifikovaným, a pak náhle a živelně zrealizovaným zrušením mého pracovního stolu, židle, možnosti rozložit papíry u telefonu, nepočítajíc dvě šuplata v cizím stole, kout pro jednu nohu ve stoje s kopírkou v provozu v zádech. Lejstra, korespondence, databáze a fotoarchiv, které jsem v předchozích letech zakládala, vzaly za své. To je důvod, proč s trochou nostalgie končím pravidelnou čtrnáctiletou spolupráci, částečně i pro nesouhlas s postupující neblahou „parlamentarizací“ chování vedení. Na oplátku jsem ale získala mnoho přátel

(s kterými se jistě navzájem neztratíme), a také zkušenosti z přístupů k tradičnímu umění pokaždé jinak a z výsledků při přehlídkách. Naskytne-li se příležitost a moje rodinná situace dovolí, věřím v občasné, nezávazné shledání s Folklorem. V nastávajícím období přeji dobrovolné organizaci FoS úspěchy a uznání v načatých i realizovaných akcích, důstojné představitele a rozumné přespolní spolupracovníky k uskutečnění užitečných záměrů takovými prostředky, aby v budoucnu opět nedošlo k výtkám, že se hnutí, tolik potřebné pro společnost a individuální spokojenost, stalo v některých případech poutem voličské základny. Co se obsahu časopisu týká, bude takový, jaký si jej čtenáři udělají sami. Podle mého názoru je ještě málo čtený v širší členské základně. Myslím, že se málo využívají např. zájezdové cesty autobusem, kde by měl kolovat. Co se zpráv o zájezdech týká, je na nich leckdy příliš znát zápis do kroniky, pro niž vznikl, a při té příležitosti byl zaslán i do redakce. Nezdá se mi ani, že by časopis byl vhodný pro řešení teoretických problémů. Když, tak systematicky vyvolaná diskuse k jednomu jedinému tématu, kterého by se korespondenti drželi. Záplava nápadů a otázek se nevyplácí, to potom vyjde „o koze a o voze v jednom pytli“. Ani útočný styl snad mezi námi není potřeba. Všichni, co jsme si omočili chodidla a podolky v muzice, písni a tanci, jsme na jejich existenci závislí. Barbora Čumpelíková Barbora Čumpelíková

Donuťme se uplatňovat v časopise vlastní názory Přepadl jsem Evu a Radka Rejškovy v jejich vinohradském bytě o deset minut dříve, než jak jsme byli předem telefonicky domluveni, ale doufám, že to zas až tak veliké faux pas nebylo. Usadil jsem se v pokoji v očekávání, že nám na dotažení rozhovoru bude stačit půl hodinka, protože otázky znali několik dní předem. Za oknem byl příjemný podzimní den, ani slunečný, ani zamračený, na konferenčním stolku za chvíli voněl „turek“. Pomalu jsme přešli k tématu rozhovoru, i když Radek se svým typickým zaujetím a výbušným temperamentem košatil debatu o stále nová a nová témata, až ho Eva musela občas usměrňovat.

Evo a Radku, dovolte, aby moje první otázka byla obecnější, i když si chceme povídat především o časopisu Folklor. Nespočetně roků už oba – nejčastěji spolu, ale v některých činnostech i každý zvlášť a z jiného úhlu pohledu, kultivujete taneční pole tradiční lidové kultury. Pracujete u nás doma, ale stále častěji i v zahraničí. Z hlediska vašeho věku by se dalo říci, že často se stále mladšími lidmi. Přiznejte se, nepadá z toho někdy na vás únava, nekladete si někdy otázku, zda to má pro vás ještě cenu? Myslíme si, že to má stále cenu. I když se přiznáme, že větší pochopení a cit pro naše lidové tance nalézáme v současné době bohužel spíše v zahraničí. Nevíme, čím naše popularita venku tak vzrostla, ale jistě na tom má svůj podíl půvab a přitažlivost našich lidových tanců. Samozřejmě, že nás to těší, ale zrovna tak nás těší, když ten zájem projeví naše soubory. Musíme přiznat, že jich je dost, a někdy máme dokonce pocit, jako bychom v těch našich Čechách byli jediní, kteří mohou poradit a pomoci. Ono je to trochu složité. My jsme ti, kteří ctíme „kořeny nebo prameny“, a to je to, co souborům v současné nabídce vzdělávání často schází. V tomto právě cítíme možnost být prospěšní a snad i výrazněji pomoci zachovat to, co se pozvolna z časti našich českých souborů vytrácí. Přejděme ale k časopisu. Když si dnes vezmete do ruky první číslo 1/90, nazvané Informační bulletin Folklorního sdružení ČR, jaké máte 34 / 35

pocity – naplňují se vaše očekávání, anebo ještě lépe, vzpomenete si na vaše tehdejší pocity – očekával někdo z vás, že by to mohl být zárodek vzniku časopisu? Moc jsme si to už tehdy přáli. Ale cesta k dnešnímu Folkloru byla dlouhá a musela překonávat mnoho problémů a nástrah nejen ekonomických. Tady musíme pochválit vedení FoS ČR, že se nevzdalo, a naopak dělalo vše pro to, aby časopis žil. Sveřepost a ambice šéfredaktora Františka Synka zde jistě sehrály také důležitou roli. Myslíme si, že za současných možností je časopis důstojným reprezentantem našeho hnutí, i když je stále co vylepšovat, a přesto nikdy nebudeme dokonalí. Evo, Ty jsi prakticky celý život profesionálně působila v ústředních metodických orgánech československých i národních institucí pro – kvůli zjednodušení teď zvolím poslední z používaných termínů – neprofesionální umělecké aktivity. V různých dobách se tyto instituce prezentovaly i různě bohatou publikační aktivitou. Snese časopis Folklor srovnání s některým z periodicky vydávaných materiálů z těch dob, nebo zaplnil nějakou mezeru, tedy je čímsi novým, co tu dříve nebylo? Publikační činnost za mého působení v ústředním metodickém orgánu měla zcela jiné podmínky. Malé náklady (300 namnožených kusů) umožňovaly specifikaci jednotlivých publikací (monografie tance, taneční bibliografie, teoretické sborníky, popisy tanců atd.). A navíc vycházel velmi aktuální taneční bulletin, který průběžně informoval o tom, co v naší oblasti zájmu vyšlo, co se chystá atp. Oficiálním časopisem byla Lidová tvořivost, který se nespecializoval jen na lidové tance. Později se změnil na Taneční listy, které věnovaly lidovému tanci a folkloru jen omezený zájem. V tomto směru je náš časopis jedinečný a nenahraditelný. Proto bychom si ho měli cenit a snažit se ho vylepšovat, aby v něm bylo co nejméně nezáživných popisů, jak jsme byli tam a tam a jedli jsme to a to. Chápání současné pozice lidové kultury a folkloru se může lišit. Pro někoho je lidová tradice souborovou folklorní praxí i novodobým životem folkloru v místě lidových tradic. Pro jiného je současné folklorní hnutí fenoménem masové kultury a folklorismu. Reprezentuje a ovlivňuje časopis podle vás folklorní hnutí – tím mám na mysli souborové aktivity v oblasti scénického zpracování folkloru, anebo může mít, či dokonce má, vliv na proměnu lidových tradic přímo v regionech a jejich novodobou existenci? To by byla otázka spíše pro naše národní střediska v Praze a ve Strážnici (NIPOS-Artama a NÚLK – pozn. redakce). Těžko si můžeme oba dovolit dělat nějaké závěry z toho, co bohužel můžeme sledovat pouze náhodně a bez záměru poznatky vyhodnocovat. Bude to jenom spekulace, ale vzhledem k obsahu časopisu si myslíme, že tento dopad je minimální. Eva a Radek Rejškovi

Nyní zase jedna otázka spíše jen pro Evu, která je v tiráži časopisu po léta uváděna jako spolupracovník redakce. Přejděme proto k jednomu redaktorskému problému. Ten cítím v tom, že se nedaří naplňovat obsah rubrik. Dosti často se stává, že obsahem časopisu na úkor polemik, diskusí a kritik je neslané nemastné psaní o akcích. Jenže já si myslím, že má-li se jakákoli folklorní činnost posouvat vpřed, pak to nestačí. Nechybí více článků s osobním poučeným pohledem, rozbory, odvážné polemiky? Tak to je otázka, pří níž se cítím již opotřebovaná a bez potřebné energie. Když se časopis „rozjížděl“, neměl sice specifikovány jednotlivé rubriky, ale již tehdy jsme v redakci cítili, že je potřeba více prostoru věnovat poučeným rozborům, podnětům k diskusi atp. (Připomínám některé své příspěvky jako Soutěže ano či ne?, Blíže k pramenům, atd. atd.) Zanikly zcela bez ohlasu. K těmto otázkám mlčeli i ti, kteří by na to z hlediska své profese měli zareagovat. Do současné doby je to stále stejné. Na zajímavé a často provokativní články Jana Mičky zareaguje František Synek a možná ještě jeden další. Nikomu se do diskuse nechce. Jaký na to nalézt recept? Tak jinak. Oba jste známí tanečníci, choreografové, etnochoreologové, experti především na lidový tanec regionů Čech, a tak je pochopitelné, že valná část vašich příspěvků je zaměřena na hodnocení a recenze nových souborových čísel, folklorních pořadů a akcí právě z tohoto hlediska. A dokážete hodnotit „z gruntu“ a kriticky. Myslíte si ale, že je oblast tance v časopise dostatečně zastoupena? A jaké jsou vaše zkušenosti jako autorů se zpětnou vazbou od čtenářů – dostanou se k vám nějaké jejich ohlasy? Oblast tance? Jak se to vezme. Je to časopis spíše o tanečních souborech, než o problematice lidového tance. Čekali jsme například, že po tříletém školení v Jihlavě se v časopise objeví řada článků, které by shrnuly zkušenosti a znalosti lektorů a sdělily poznatky, ke kterým došli oni i absolventi školení. Ale ticho po pěšině. Co s tím ovšem chcete dělat? Na výzvy čtenáři nereagují. A kvalitní články není možnost honorovat atd. Proč by tedy naši prominenti měli publikovat právě ve Folkloru? Periodicita Folkloru je dvouměsíční, a už to samo o sobě znemožňuje bezprostřední aktuálnost informací. V dohledné době se časopis zřejmě měsíčníkem nebo dokonce čtrnáctideníkem nestane. Jaké vy sami máte zkušenosti se zájmem o časopis ve vašem okolí, při vašich návštěvách souborů? Myslíte si, že jej např. řadoví souboráci vůbec čtou, nebo je to záležitost jen vedení souborů a několika nadšenců? Dvouměsíční periodicita je velmi omezující. Samozřejmě, že chybí aktuálnost, ale to není problém pouze našeho časopisu. S tím se musí redakce vyrovnat. A co se týká zájmu o časopis? Podle našich zkušeností 36 / 37

se časopis k běžným členům souboru téměř nedostane. Maximálně si ho přečte vedoucí, a to hlavně článek o sobě a svém souboru, vystřihne ho a dá na nástěnku. Také si myslím, zda to někdy není marná snaha… Ale co by podle Vás mohlo vést ke změně k lepšímu? Celé roky obdivujeme sysifovskou práci Františka Synka a redakce i jejich úpornou snahu z časopisu udělat čtivého pomocníka našich souborů a zájemců o folklor. Hodně se již podařilo, ale bez spolupráce s aktivními pracovníky v institucích i souborech se nelze obejít. Zvláště za současných finančních podmínek. Měli bychom si vzít všichni za své, aby se časopis stále vylepšoval, aby se dostal do rukou co největšímu počtu členů souborů, abychom se donutili uplatňovat v časopise vlastní názory na otázky bytí, nebytí, současného stavu a perspektiv souborů. Abychom se aktivně zapojovali do diskusí a nebáli se polemik. Do dalších let přejeme časopisu Folklor hodně přispívatelů, nadšených čtenářů a štědrých sponzorů. I já manželům Rejškovým děkuji za názory i zajímavě strávené odpoledne. Odcházel jsem skoro za tmy s dobrým pocitem z toho, že vitality, nápadů, odborných pohledů i životních zkušeností mají stále na rozdávání. Budu se snažit, aby se v některém příštím čísle objevilo něco dalšího z naší dvouapůlhodinové živé debaty, která by probranými tématy i inspirativními a k polemice provokujícími myšlenkami nakonec vydala na dalších pět rozhovorů. Přeji jim, ať společně vykonají ještě mnoho kvalitní práce pro naše české soubory. Otázky připravili Jan Mička a Viliam Dekan, s manželi Rejškovými rozmlouval Viliam Dekan-

Eva a Radek Rejškovi

Méně cestopisných článečků! Jaroslava Juráška, uměleckého vedoucího Vojenského uměleckého souboru Ondráš, si velmi vážím a vždy mě okouzlovaly jeho hudební úpravy moravské i lidové hudby. Ve druhé třetině loňského roku jsme se vídali častěji, ač on z Brna a já z Prahy. Kromě jiného také na gala koncertech Zpěváček – Slávik v Kongresovém centru Praha, kde pochopitelně – jako předseda poroty soutěže Zpěváček, ale i autor úprav hudebního doprovodu písní finalistů – nemohl chybět. Mgr. Jaroslav Jurášek je aktivním přispěvatelem časopisu a na jeho články se vždy těším. Proto jsem ho požádal, aby mi odpověděl na několik otázek. Časopis Folklor začal vycházet před patnácti lety. Zpočátku měl formu zpravodaje, postupně se však propracovával k dnešní časopisové podobě. Kdy jste ho poprvé jako periodikum začal vnímat? A co vás nakonec přimělo stát se jeho pravidelným přispěvatelem? Protože si ve svých devětasedmdesáti letech ještě dost pamatuju – vzpomínám na zajímavý a podnětný časopis Lidová tvořivost. Proto jsem uvítal časopis Národopisné aktuality, později Národopisnou revue, a pak i časopis Folklor, o který jsem se začal zajímat tak před deseti lety. Do obou jsem přispíval a přispívám, přitom do Folkloru častěji. Tady jsem si předsevzal, že budu psát o nových CD, protože si myslím, že takové hodnocení může být přínosem i informací. A jak by se měl Folklor profilovat a vymezit vůči např. časopisu Národopisná revue? Či naopak – neměl by s ní v některých oblastech více spolupracovat? Časopis Folklor by skutečně měl hlouběji spolupracovat s Národopisnou revue. Aspoň by si měly na určitý rok rozdělit okruhy témat apod. Jste etnomuzikolog a známý vzdělaný upravovatel lidové hudby, a tak je jasné, že valná část vašich příspěvků je zaměřena na hodnocení hudebních a pěveckých pořadů a na recenze zajímavých hudebních nosičů, jak jste zmínil. Myslíte si, že je tato oblast v časopise dostatečně zastoupena? A máte nějakou zpětnou vazbou od čtenářů – dostanou se k Vám nějaké jejich ohlasy? Zpětných ohlasů je málo, tu a tam mi někdo řekne, že to a to četl a že mu to přiblížilo něco zajímavého a pěkného, o čem nevěděl nebo se ani jinak dozvědět nemohl. Myslím, že by recenze z této oblasti, včetně kritičtějšího hodnocení, a také premiér, jejich přínosů i problémů, zasluhovaly více pozornosti. Folklor není hudebním periodikem, ale snaží se zmapovat folklorní hnutí v celé jeho šíři. Zdá se vám koncepce časopisu v jednotlivých rubri38 / 39

kách proporcionálně vyvážená? To, že se časopis Folklor snaží zmapovat folklorní hnutí ve větší míře, je jistě záslužné, stejně jako by bylo dobře časopis více vyprofilovat, k čemuž jistě poslouží právě probíhající diskuse o profilu časopisu. Periodicita našeho časopisu je dvouměsíční, a už to samo o sobě znemožňuje bezprostřední aktuálnost informací. V dohledné době se časopis zřejmě měsíčníkem nestane. Jak podle Vás např. informace o letním zájezdu souboru publikovaná před vánoci ovlivňuje zájem o časopis mezi čtenáři? Dlouhá periodicita je podle mne pro každý časopis daleko největším problémem. To, že skutečně vyjde hodnocení jisté akce i s několikaměsíčním zpožděním, činí časopis nezajímavým. Co vše by se tedy podle Vašeho názoru mělo v časopise změnit, aby se stal přitažlivějším a zajímavějším? Uvítal bych méně rádoby cestopisných článečků o údajných úspěších toho kterého souboru, jejich podrobné dojmy z pohostinnosti, nebo o zmatečných organizačních závadách v zahraničí. Dále by snad prospělo stanovit rubriky – např. recenze alb, koncertů a vystoupení, recenze premiér, stručné zmínky k výročím souborů a jednotlivců. A hlavně se snažit o rubriku aktualit a pozvánek – těm nechat místo a doplňovat je co nejblíže skutečným termínům. A chybí mi také popisky u fotografií přímo v článku. Závěrem chci vedení FoS ČR i šéfredaktorovi časopisu Folklor PhDr. Františkovi Synkovi poděkovat za veškeré snažení na poli lidového umění. Děkuji Vám za rozhovor. A přeji Vám hlavně dobré zdraví a hodně mladistvého elánu, abychom se mohli těšit na nové výsledky Vaší umělecké práce i na mnoho dalších zajímavých hudebních recenzí. Rozhovor připravil a s Jaroslavem Juráškem rozmlouval: Viliam Dekan Jaroslav Jurášek

Střípky… z historie časopisu Folklor (2) Z informačního bulletinu se stal časopis S pátým ročníkem přišla základní změna – bulletin se změnil na časopis a stal se registrovaným periodikem u Ministerstva kultury ČR. Čím se kromě registrace změnil? Na první pohled svojí obálkou, jejíž podobu, tak jak ji v podstatě známe dodnes, navrhl Ronald Štefka. A s tím viditelně i novým pravopisem – slova folklor a folklorní již přišla o čárku nad „o“. Také dvouměsíční periodicita je časopisu vlastní právě od čísla 1/94. Další novinkou se stala tiráž, která doposud u čtvrtletních bulletinů chyběla. A také pravidelné avizování obsahu následného čísla. Přibylo zase o něco více fotografií, včetně fotografie na obálce. Zatím jenom černobílých. A proměnilo se i číslování stran – pro někoho nepřehledné, ale v rámci celého ročníku jasné, protože průběžné od strany jedna v čísle jedna do tři sta a něco v šestce. První číslo pátého ročníku ale přineslo i několik dalších novinek. Obsah čísla se přesunul zezadu hned na druhou stranu obálky, což jistě přispělo k základní orientaci. Zvýšil se i plánovaný počet stran na něco přes padesát. A hlavně byla patrná snaha upevnit rozdělení pravidelných rubrik. Budu-li citovat úvodník Františka Synka, pak časopis měl být členěn následovně: „Základ každého čísla bude tvořit pět pravidelných rubrik: 1. Aktuálně z činnosti FoS ČR 2. Zprávy z regionů, institucí a souborů 3. Na pomoc souborům 4. Nabídky, tipy, koupě, prodej 5. Příloha Informace ARTAMY Praha a ÚLK Strážnice, jakož i dalších institucí budou součástí rubriky druhé. Rubrika ‚Na pomoc souborům‘ bude v letošním roce přinášet zajímavosti ‚Z lidového kalendáře‘ a ‚Taneční průpravu v dětském souboru‘ – obojí na pokračování. V této rubrice budou také informace k účetnictví, daňovým otázkám, spolkové činnosti a další zprávy obsažené dříve v rubrice Legislativa. Inzerované termíny akcí souborů a regionů budou vycházet v rubrice ‚Příloha‘ “. Poučením z tohoto čísla by jistě mohlo být i publikované Vyhodnocení plánu činnosti FoS ČR za rok 40 / 41

1993 a Plánu činnosti Folklorního sdružení České republiky na rok 1994. Programový bod, nazvaný Další okruhy činnosti (zavazoval výbor navazovat a dále rozvíjet spolupráci se všemi odbornými a kulturními institucemi ČR atd.) byl vždy jako poslední. Předcházely ho body zaměřené na vnitřní činnost sdružení. Toto číslo přineslo také informace o organizaci IGF (v rozhovoru s Petrem Dobrovolným, členem výboru IGF), dále o založení Národní sekce IOV České republiky a k významným článkům patřilo i hodnocení školení Putování za lidovým tancem a rozhovor s jeho účastníky (připravili Eva Rejšková a František Synek), tedy jakési zhodnocení školícího cyklu, které dnes evidentně postrádáme. Ročník 1994 byl určitě zajímavý i z dalších důvodů. Byl návratem k publikování písní, tentokrát formou Výstavního zpěvníčku, který se dočkal řady pravidelných pokračování (Zdeněk Mišurec). Uvedl také seriál článků a rozhovorů k stému výročí narození Karla Plicky (4/94 až 6/94), nahrazujících v těchto číslech úvodníky, ale také se poprvé vážněji pokusil přivydělat si na svoji výrobu místem pro reklamu. Přechod k barvě Šestý ročník Folkloru již přichází s mezinárodním registračním číslem časopisu. Na vysvětlenou: ISSN – International Standard Serial Number – celosvětově registruje pokračující zdroje (dříve seriálové publikace) – noviny, časopisy, edice odborných a vědeckých knih apod., shromažďuje informace nezbytné pro jejich identifikaci a bibliografickou kontrolu, zpřístupňuje tyto soubory a poskytuje další služby. Základním údajem systému ISSN je mezinárodní standardní číslo seriálové publikace ISSN, které jednoznačně identifikuje její název. To tedy byl jistě velký skok, protože takto se náš časopis dostal do mnohem širších souvislostí – měl by od té doby být teoreticky dostupný (minimálně prostřednictvím informace o něm) z kterékoli knihovny na světě. My jsme si možná spíše povšimli změny „na první pohled“ – zbarevněla titulní fotografie na obálce. Jako by to byl dar, věnovaný stému výročí Národní výstavy českoslovanské, které v tom roce určovalo činnost jak našeho sdružení, tak dalších kulturních Z historie časopisu Folklor

Úvodníky 5. až 10. ročníku František Synek (v č. 4 až 6 /94 jsou úvodníky nahrazeny rozsáhlejšími materiály ke stému výročí narození Karla Plicky, připravenými Barborou Čumpelíkovou, Františkem Synkem a Zdeňkem Mišurcem) Autoři ročníku V (1994, č. 1 až 6) Celkově bylo zveřejněno 222 příspěvků od 80 autorů a redakce: redakce 29 František Synek 27 Barbora Čumpelíková 20 Eva Rejšková 18 Jan Čumpelík 10 Autoři ročníku X (1999, č. 1 až 6) Bylo otištěno 250 článků podepsaných 111 autory a redakcí: František Synek 28 Barbora Čumpelíková 23 redakce 20 Pavel Šafařík 12

42 / 43

institucí. A mimochodem, v čísle 1/95 se nachází přehled členských souborů, končící již číslem 346! Velmi aktuální i z dnešního hlediska byly i některé pasáže rozhovoru s předsedou Františkem Synkem o průběhu IV. valné hromady (19. 11. 1994), uveřejněném v čísle 1/95. Na otázku „Vaše zpráva o činnosti sdružení v uplynulých letech byla velmi obsažná a objevují se v ní také připomínky některých bolestí, které jste nazval nedostatky činnosti. Můžete je pojmenovat?“ tehdy předseda odpověděl mj. závažnou protiotázkou: „Splňuje obsah činnosti našeho sdružení přání a potřeby folklorních souborů tak, jak si je představovali jejich vedoucí při založení sdružení nebo při podpisu přihlášky?“ Zformuloval tehdy otázku kontrolní, a tedy nadčasovou, takovou, kterou je třeba si klást neustále. Šestý ročník byl vůbec platformou pro vyjádření mnoha osobností na stránkách našeho časopisu. Dozajista vzhledem ke stému výročí Národopisné výstavy a podílu Folklorního sdružení ČR na jeho oslavách. A také díky uskutečnění putovního festivalu mezinárodní organizace IGF poprvé v zemi tzv. východního bloku – v Rožnově pod Radhoštěm. Setkali jsme se tak ve Folkloru s názory ministra kultury Pavla Tigrida, ředitelky národnostní a regionální kultury MK ČR Zuzany Malcové, tajemníka české sekce UNESCO při MK ČR Michala Beneše, ředitele ÚLK Strážnice Josefa Jančáře, vedoucí odborného pracoviště IPOS-ARTAMA Praha Vítězslavy Šrámkové, ale i osobností zahraničních. Nemohu se nezmínit o čísle 6/95, a po delší době znovu vydaném mimořádném čísle (7/95). Připomenutí se týká grafiky časopisu. Tato čísla totiž opustila zavedený způsob lámání textu v prvních kapitolách (Slovo úvodem a Aktuálně z činnosti FoS ČR) jednosloupcově a zbytek dvousloupcově, ale přešla k jednosloupcovému formátu ve všech rubrikách. Nezkoumám proč, ani zda to bylo lepší, jen konstatuji, že zde byla snaha vypořádat se zkusmo jinak s grafikou uvnitř časopisu. Mimořádné číslo bylo věnováno sympoziu Folklorní hnutí v České republice od roku 1945 (22. 10–23. 10. 1995, Rožnov pod Radhoštěm) a bylo sborníkem vybraných příspěvků. Na devětašedesáti stranách se v něm poprvé objevuje barevná fotopříloha, dokonce šestnáctistránková!

Stejně jako šestý, měl i sedmý ročník svoje zavedené rubriky, pravidelný přehled akcí a obsahoval v úvodnících i výzvy k větší odezvě na obsah časopisu. A také se vydalo objemnější mimořádné číslo 7/96 s příspěvky z druhého sympozia Folklorní hnutí v ČR po roce 1945 II (27. 4.–28. 4. 1996, Rožnov pod Radhoštěm). Kromě příspěvků účastníků sympozia bylo toto mimořádné číslo znova doplněno třinácti stranami barevných fotografií. Ale došlo k jedné velmi významné změně – výrobcem sedmého čísla již nebyla kladenská firma Gradior, s.r.o., ale tiskárna TG TISK Lanškroun. Vyznání a Pražské jaro V úvodníku prvního čísla osmého ročníku oznamuje František Synek další změny. Především novou rubriku Vyznání (v čísle 1/97 to byla jako první vyznání Věry Haluzové a Jaroslava Wachtla). A také přesunutí obsahu časopisu na závěrečné stránky (to je možná pro mnohé čtenáře dodnes diskutabilní rozhodnutí). Ale už od prvního čísla můžeme sledovat příjemnou změnu – nejdříve jako vložka čtyř snímků, od druhého čísla již s pevným místem na druhé a třetí straně obálky se součástí časopisu stává více barevných fotografií. První číslo také přineslo rozhovor s novým předsedou FoS ČR Milošem Vršeckým. Krátkou citaci si jedna jeho odpověď jistě zaslouží: „Život je řád, práce má řád, život je také cesta, která není cestou jednoznačnou, ale je dána hledáním a konsensy. A v tom vidím svůj úkol a úkol nás všech. Klidný, věcný přístup ke všem záležitostem našeho sdružení. Zvlášť neuzavírat se do stěn sdružení, do ohrady nadneseně nazvané sdružení, s pěstováním – a já to přeženu – kultu sdružení, ale otevírat se všemu a všem, co prospěje kultuře a umění, lidové kultuře a lidovému umění, žít dobře a obohacovat nejen nás uvnitř.“ Mimochodem, ještě stále jsme se mohli dočíst v čísle 2/97, že programové prohlášení FoS ČR je postaveno tak, že na prvních místech je vnitřní činnost, až v poslední kapitole Další aktivity jsou zdůrazněny významné podpůrné činnosti, mezi nimi i budování kontaktů se státními orgány a dalšími institucemi a organizacemi. V tom roce se udála ještě jedna významná personální změna. Miloš Vršecký odstoupil Z historie časopisu Folklor

ze zdravotních důvodů z funkce předsedy. Výborem byl pověřen výkonem funkce zastupujícího předsedy Zdeněk Pšenica. V čísle 4/97 jsme se tak mohli setkat i s tímto jeho stanoviskem (Otevřený dopis nového předsedy FoS ČR): „Kumulace funkcí výkonného tajemníka a předsedy FoS ČR v jedné osobě je možná na přechodné období. Z hlediska stanov a dlouhodobějších perspektiv sdružení a především náročnosti obou těchto funkcí, nelze uvažovat o jejich dlouhodobém vykonávaní jednou osobou.“ Ročník 1997 přinesl např. vedle článků k životnímu jubileu Jiřího Pospíšila a Jana Kadlece také Ohlédnutí za Pražským jarem 1997 redaktorky Folkloru Barbory Čumpelíkové. Toto Pražské jaro se stalo průlomovým právě tím, že do programu zařadilo hned tři koncerty našich špičkových folklorních souborů: Když se noty roztančí (30. 5. 1997, Divadlo ABC – Úsměv Horní Bříza a Kunovjan Uherské Hradiště), Ozvěny lidových tradic (31. 5. 1997, Divadlo ABC – Vycpálkův soubor písní a tanců Praha a Kašava Zlín) a Ó, radost má (1. 6. 1997, Valdštejnská zahrada – Gaudeamus Praha, Karmazín Pardubice, Mladina Plzeň, Olza Český Těšín, Ostravica Frýdek-Místek, Valašský vojvoda Kozlovice a jako hosté známí sólisté Jarmila Šuláková, Václav Švík a Ludvík Vaculík). Ještě jednu citaci z čísla 6/1997 opráším: „Národ, který začne zapomínat na svoji historii, na dědictví minulosti, národ, který přestane tento odkaz rozvíjet a přibližovat novým generacím, především dětem a mládeži, takový národ se blíží nebo je na nejlepší cestě k tomu, aby prakticky přestal existovat.“ Tak se vyjádřil poslanec Stanislav Gross, dnes již premiér, v rozhovoru pro časopis Folklor (připravil František Synek). Ani devátý ročník se neobešel bez inovací. Hned v prvním čísle 1/98 obohatil svoje stránky rubrikou Lidé z našich řad…, která, ač v bezprostředně následujících číslech nepokračovala, zřejmě byla dobrým nápadem, který vedl později k ustálení podobné rubriky pod názvem Známé – neznámé tváře. Druhou novinkou byl zásah do typografie. Jistě dobře míněný („Především chceme v textech zvýraznit odlišením písma či podtržením předmět našeho zájmu – soubory, regiony, programy či akce a jména osobností a jejich děl.“, 44 / 45

praví se v úvodním slově), ale z grafického hlediska to nebyl nápad právě nejšťastnější. Časopis nám začal vypadat tak nějak po(d)škrtaně. A ještě jednu „neřest“ si přinesl už z ročníku minulého (těžko rozhodnout zda od čísla 2/97 nebo 3/97, v němž se to už plně projevilo) – zúžený ořez druhého listu s Vyznáními. Jubilejní desátý ročník „Dovolte mi, abych ono VIVAT Folklor! zakončil slovy básníka: …aby nepřestal zpívat a jeho hlas se nezachvěl.“, napsal Jaroslav Wachtl v prvním čísle desátého ročníku v článku Vivat Folklor. Kromě pocty, kterou v něm složil redakci, jmenovitě Františku Synkovi, Barboře Čumpelíkové, Evě a Radkovi Rejškovým a Ivaně Cihlářové, připomněl, že „…naše vlast bude součástí Evropské unie, v níž (doufejme!) poroste také úsilí o zachování každé národní identity. Naše Folklorní sdružení bude mít v tomto procesu své nezastupitelné místo, časopis Folklor bude jeho vlajkou, jeho ukazatelem a zrcadlem, pravdivým a nezkresleným…“. S tou poslední větou pana Wachtla korespondují i slova z úvodníku Františka Synka: „Otevíráte první číslo desátého ročníku časopisu Folklor… Do jeho obsahu jsme zařadili novou rubriku s názvem Recenze, polemika, diskuse a věříme, že ve vás najde vděčné čtenáře a v některých případech i dopisovatele ochotné na dané téma písemnou formou vyjádřit své názory. Nová rubrika bude obsahovat články, z nichž mnohé budou otevírat různá diskusní témata, která – mnohdy i v podvědomí – trápí naši mysl.“ Vzhledem k tomu, že číslo 1/99 přineslo i základní dokumenty z jednání V. valné hromady Folklorního sdužení ČR (21.–22. 11. 1998 v Jihlavě), pozorný čtenář jistě postřehl, že program činnosti na léta 1999–2000 je již koncipován velmi podobně, ne-li stejně, jako je tomu dnes – přednostně se řeší především rozvíjení vztahů FoS ČR se státními a zastupitelskými orgány a významnými organizacemi veřejného života ČR. Na první místo v činnosti FoS ČR se tedy dostává hájení a prosazování skupinových zájmů členů a napomáhání realizace cílů FoS ČR před rozvojem činnosti folklorních souborů a prezentací folkloru při různých akcích (festivaly a přehlídky), vzděláváním a ostatními vnitřními aktivitami sdružení. Priority pro Z historie časopisu Folklor

další období zcela jasně vyjádřil znovuzvolený předseda Zdeněk Pšenica v rozhovoru uveřejněném v tomto čísle (připravil František Synek) těmito slovy: „Důležitá bude spolupráce a samostatná aktivita regionů, centrum by mělo pomáhat v oblasti legislativy, toku a přístupnosti informací a toku financí, při tvorbě zákonů a spolupracovat s poslanci a celou exekutivou – přes státní správu až po komunální sféru.“ Polemika a diskuse se ale opravdu s desátým ročníkem rozproudila. A hned to odnesla, nebo první na řadě byla, Strážnice. Názorový střet vyprovokoval František Synek již v čísle 5/98 svým článkem Nad festivalovou Strážnicí (úvaha na téma: Čím není Strážnice jiná než jiné festivaly). Protože okamžitě tvrdě zareagoval Josef Jančář (Nad festivalovou Strážnicí II – 6/98), dalo se očekávat, že ohlasů bude ještě více. Takže zřejmě hlavně kvůli tomu vznikla ta nová rubrika (v 1/99 do diskuse přispěli Pavel Popelka – Nad festivalovu Strážnicí III, a Jiří Pospíšil – Nad Festivalovou Strážnicí IV, v 2/99 Jiří Jilík – Nad festivalovou Strážnicí V – Synku, nezlob!). Ale bylo to osvěžení a nový trend! Něco, co zajiskřilo. Úvodník čísla 4/99 opět pozlobil malou provokací. Rýpnul do státní podpory činnosti kulturních center a domů menšin (potažmo menšinových folklorních souborů a akcí). Ta úvaha vznikla na základě rozhovoru s ministrem kultury Pavlem Dostálem, připraveném šéfredaktorem pro totéž číslo časopisu. Tentokrát ale „nahození“ tématu k diskusi nenašlo odezvu. Je to téma citlivé, a tak je celkem pochopitelné, že se žádní diskutéři, kteří by téma rozvedli, nenašli. Zajímavě, ale zcela odjinud do diskusní rubriky zasáhly Lucie Uhlíková a Barbora Čumpelíková, protože i vyjasňování takových „nadužívaných“ pojmů, jakým je slovo folklorista, je potřebné. Oprávněnost polemické rubriky nakonec potvrdil i jeden z mála kritických článků na tvorbu VUS Ondráš Brno – Proč Ondráš střílí holubičku Jany Klokočníkové. Poslední číslo desátého ročníku už ale žádnou vášnivou diskusi nepřineslo. Snad aby smírně oslavilo završení těch deseti let vydávání časopisu, možná aby slavnostně vykročilo do roku 2000, kdy se Folklorní sdružení ČR chystalo slavit své decénium. (Pokračování na str. 61) Viliam Dekan 46 / 47

Soubor musí mít sebedůvěru, ale také pokoru Časopis Folklor odebíráme jako soubor, a já i osobně. Čtu pravidelně, přečtu ho celý, stejně tak můj manžel. V souboru čte pravidelně asi 5 lidí. Co mně dává? Po jeho přečtení si uvědomuji, že soubor musí mít sebedůvěru, ale také pokoru. Jak k lidovému umění, tak k práci ostatních. Vždy jsem ohromena, co vše je možné zorganizovat. Jaká představení, jaké festivaly. Získávám přehled o folklorním dění především ze Zpráv z regionů, navštívím některé inzerované akce. Využívám recenze a inzerce o vydávaných publikacích, vydaných CD. Se zájmem čtu polemiky, diskuse, především pokud se týká názorů na zpracování lidového umění na scéně. Za přínosnou považuji rubriku Na pomoc souborům. Zvláště pokud jde o příspěvek odborníka k zachycení určitého tématu ve sbírkách, literatuře, hudbě, výtvarném umění. Jako téma Smrti. Takže Folklor je pro mne časopis informační, vzdělávací a někdy i inspirující. Jako soubor se jeho prostřednictvím snažíme informovat ostatní o námi připravovaných akcích. Sami jsme přispěli informací o zájezdu do Sarajeva a Polska. Snažili jsme se postihnout, co nás zaujalo, čím byl festival zajímavý, co nás inspirovalo. Osobně nemám ráda podrobný popis cesty souboru a každého vystou-

pení, kde všichni tleskají. Hodnotit vlastní akce moc neumíme. Chtěla bych proto touto cestou poděkovat Unce Čumpelíkové za její návštěvu snad všech představení pražských souborů, včetně našich, a následně vyjádřený názor na stránkách Folkloru. A dále moc a moc za to, že se snaží při tomto hodnocení poukazovat, že lidové umění uvedené na scéně – a nyní použiji slova paní Skálové „se stává svébytným současným uměleckým projevem, na nějž se vztahují všechna kritéria jako na kterékoliv umělecké dílo, s tím rozdílem, že vnímanou formu konfrontujeme s výchozím zdrojem inspirace – folklorním materiálem v jeho původním tvaru a funkci“. Přeji redakci i čtenářům časopisu pevné zdraví. Věra Fenclová Gaudeamus VŠE Praha

Učme se naslouchat, a učme naslouchání i jiné 15 let je velmi dlouhá doba. Byli jsme mladší, měli více ideálů a chuti do práce. Také jsme změnu režimu prožívali daleko intenzivněji, než vůči nám starší, ale i mladší generace. Řešili jsme otázky, co bude když bude, resp. jak bude… A co budeme dělat, když nebude… A mnoho dalších složitých pracovních, ale i soukromých situací. Mnohokrát jsme si mysleli, že jsme dosáhli na pomyslnou výši, ale zažili jsme také pády, a ne ledajaké. Za posledních 15 let práce ve folklorním hnutí se odehrálo mnoho akcí, festivalů, přehlídek a různých jednání. Plně si uvědomuji, že jakákoliv činnost musí být diskutována, měly by se vést polemiky, měli bychom být připraveni na kritiku, recenze, ale se zájmem si přečíst i zprávy o činnosti jiných folklorních subjektů. Musíme se přece učit

naslouchat i jiným názorům a brát si z nich pro nás zajímavé postřehy. A nebrat je jako útok proti sobě, či nejbližšímu subjektu, skupině i souboru. Toto vše nám umožňuje zpravodaj Folklorního sdružení České republiky, nebo dnes už výstižněji řečeno náš časopis Folklor. Myslím si, že je naprosto v pořádku, že časopis vychází, že jej naplňují jak popřední folkloristé, tak členové vedení souborů, představitelé samotného sdružení, ale také řadoví členové jednotlivých souborů. Jen tak dál! Věra Fenclová, Čestmír Komárek

Zaobíral jsem se otázkou hodnocení různých vystoupení jednotlivých souborů na jevišti. Je velice jednoduché kriticky přistoupit k danému programovému číslu, v mnoha případech k tancům. Je ovšem třeba mít na paměti, že za nastudování odpovídá choreograf (a hudební upravovatel), který tento tanec postaví, a ne členové souboru, kteří se snaží odpovědně nacvičený tanec předvést na scéně. Proto si myslím, že soubor nenese plnou tíhu odpovědnosti za taneční provedení choreografie. Hlavně konkrétní choreograf je odpovědný za prostudovaní daného tématu, který chce předvést na jevišti prostřednictvím členů souboru. Bylo období (1992–1995), kdy se z VSPT Jánošík stal „díky“ rozdělení republiky tělesem přejmenovaným na VUS Ondráš Brno. Tehdy sháněl choreografy k nacvičení programových čísel z Čech, Moravy i Slezska. Málokdo z oslovených se odvážil přijet mezi „Ondrášovce“ a postavit taneč-

ní číslo. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat lidem jako jsou Eva a Radek Rejškovi, Jitce Šafaříkové nebo Miloši Plachému, kteří tu „odvahu“ našli a pomohli ve svízelné situaci při proměně dramaturgie souboru ze slovenského folklorního materiálu na český. Přátelé, díky! Na závěr mi dovolte, připomenout moje (naše) známé pořekadlo: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“. O souborech rozhodují nikoli recenze, ale především diváci, protože právě oni mají tu největší sílu ocenit jednotlivá programová čísla, a nakonec celá představení svým potleskem! A to je velmi dobře! Totéž se týká i samotného časopisu Folklor, resp. jeho šéfredaktora a všech členů jeho redakce, a rovněž všech přispěvatelů, kteří na stránkách časopisu nespočetná vystoupení hodnotí. I obsah časopisu nejlépe zhodnotí jeho čtenáři svým zájmem ho číst, a ještě lépe potřebou na jednotlivé příspěvky aktivně reagovat. Se srdečným pozdravem a přáním: „Díky, bravo, jen tak dál!“, přeji časopisu a jeho čtenářům vše nejlepší. A nám všem, kteří usilovně pracujeme na tom, aby bylo o čem psát, vždycky vyprodaný sál nebo přeplněný amfiteátr! Ať se nám dostává ohlasů pozitivních, a ať jim naslouchají kromě upřímných příznivců též ti vlivní, a zejména ti ochotní našim souborům pomoci! Čestmír Komárek vedoucí uměleckého provozu, VUS ONDRÁŠ Brno

Mějme redaktory v krajích či folklorních oblastech Časopis se mi v podstatě líbí, ale… přece jen mám drobňounké připomínky: – barevná fota by neměla být jen z jedné (nebo většinou jedné) dílny, – některá čísla jsou trochu bez šťávy, mnohým článkům chybí šmrnc a humor (opakem jsou např. články od Miloše Vršeckého!), – chybí mi více informací o vydávání folklorní literatury, notového materiálu, výroby krojů, apod., 48 / 49

– možná by mohl být ponechaný prostor pro kontakt mezi soubory (diskuse aj.), – články mohou být klidně kratší a s dějem (v dost případech se jedná o zprávu, co kde se dělo a kdo se tam zúčastnil – nebo to tak má být?), – brala bych zařazení témat jako kroje, lidová architektura, stará řemesla, lidoví zpěváci a vypravěči… A nakonec jeden námět. Co zkopírovat „novácký“ mustr s redaktory v krajích nebo folklorních oblastech? Děkuji za pochopení mých pocitů, všechny Vás, čtenáře i členy redakce, moc zdravím a Folkloru přeji… co se ale vlastně přeje časopisu? Hana Zvalová, folklorní soubor Jirkovák, Jirkov

Širší souvislosti národopisu jako jedno z hlavních témat Jsem rád a považuji si za čest, že jsem byl osloven, abych se vyjádřil k časopisu Folklor u příležitosti oslav jeho patnáctého ročníku. Časopisu si velmi vážím, a tak mi dovolte několik postřehů. Podle mého názoru se nevylučuje pojetí časopisu jako zpravodaje o činnosti sdružení a zároveň časopisu o folklorním hnutí, které samozřejmě práci FoS přesahuje. Další časopisy podobného zaměření nemám možnost sledovat, pravidelně čtu jenom Folklor – z toho i mé následující dílčí postřehy vycházejí. Časopis by měl především informovat, a to také dělá. Ale nejzajímavějšími příspěvky jsou ty, které zřetelně přesahují tuto funkci, nejsou pouhou ilustrací nebo zpravodajstvím. V tomto smyslu jsou velmi zajímavá pravidelná vyznání osobností na stránkách Folkloru. Považuji je za nejzdařilejší rubriku celého časopisu. Pravděpodobně je to i tím, že „je v nich řeč“ o širších souvislostech národopisu, které bych na stránkách Folkloru viděl jako jedno z hlavních témat. Nemám na mysli teoretické články a studie, ale konkrétní příklady a postřehy z běžného života, kladení si otázek typu: může nám dnes folklor nabídnout některé alternativní prvky při volbě jak žít?; ovlivňuje naše činnost v souborech a kroužcích náš vztah k minulosti konkrétního místa a lidem, kteří byli před námi?; jaký je náš vztah k ochraně přírody?; jak se tyto aspekty promítají do akcí, které pořádáme? Prostor by měli dostat všichni, kdo mají k tématům v oblasti folkloru co říct. Ovšem především na redakci bude záviset, jak dokáže autory inspirovat, aby jejich úhel pohledu byl zajímavý, nový, do určité míry i provokující. Přimlouval bych se velice za internetovou verzi Folkloru, určitě by přispěla k aktualizaci časo-

pisu. Nevím, zda někde vychází v předstihu souborný přehled rozhlasových a televizních pořadů zaměřených na folklor; stejně tak informace o výstavách a národopisných akcích, které nebyly do hlavního výběru z jakýchkoli důvodů zařazeny; krátké anonce o vydávané literatuře a nahrávkách – měsíční internetová verze by to umožnila aktuálně a v mnohem větší míře. Předpokládám ale samozřejmě, že by tištěná verze časopisu zůstala, jen by se poněkud přerozdělily funkce. Do dalších let ale upřímně přeji časopisu ještě více čtenářů, kteří se budou těšit na každé nové číslo stejně, jako já. Bohumil Křivda novinář z Prahy, původem z Vlčnova

Hana Zvalová, Bohumil Křivda

Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (2) O zpětné vazbě Lidé Folklor dostávají pravidelně až do schránky a mohou si přečíst, co je zajímá. Leckdy to tím pro ně hasne, necítí potřebu na články v časopisu reagovat, hodnotit jeho obsah, využívat ho jako platformy k diskusi s ostatními, dávat ho k dispozici ostatním členům souboru nebo ho dále propagovat. Nechybí Ti někdy zřetelnější zpětná vazba, výraznější odezva od těch, jimž je časopis určen? Myslím si, že by byl nesmysl někoho nutit, aby přečetl každé číslo celé. Od toho Folklor nabízí různé rubriky a různé typy zpráv. Každý dává přednost něčemu jinému a hledá v něm jiné informace. Přednostně si přečte, co je tam o jeho souboru nebo festivalu, kde byl. Z ostatního si vybere jen to, co ho skutečně zajímá. Musím se ale vedoucích souborů zastat. Mají totiž plnou hlavu práce s chystáním nových programů, s organizací vystoupení. A dělá-li to většina z nich ještě při svém normálním zaměstnání, moc času jim už nezůstává. Chápu i to, že si vedoucí někdy časopis nechávají pro sebe a nepůjčí ho ani jiným lidem z vedení, natož tanečníkům nebo muzikantům. Hodně souborů nemá svoji klubovnu, kde by mohl být časopis všem k dispozici. Ti, kdo si ho poctivě archivují nebo ho dokonce využívají ke každodenní práci, nemají zájem, aby časopis šel týdny z ruky do ruky a neměli ho, když ho právě potřebují. Anebo aby se dokonce ztratil. No ale co ta zpětná vazba? Je podle Tebe dostatečná? Nebo by měla být výraznější? Potřebu větší zpětné vazby pociťuji silně a hodně často také na lidi tlačím, aby o něčem napsali nebo na nějakou zveřejněnou diskusi nebo polemiku reagovali. A vždycky se přesvědčuji, že mnozí by i napsali, ale že v tom životním shonu a kolotoči povinností na to jen s obtížemi nacházejí čas. S tou uspěchaností doby souvisí i míra aktuálnosti Folkloru, daná jeho dvouměsíční periodicitou. I když časopis vyjde včas, dostane se k některým čtenářům později. A než v nich pak uzraje potřeba na něco reagovat, uvědomí si, že na následující číslo už je pozdě a v dalším už to na aktuálnosti ztratí. Nemůže ale nedostatek zpětné vazby být způsoben také tím, že právě mnozí z řadových souboráků toho o sdružení ani o jeho časopisu mnoho nevědí? Necítíš, Zdeňku, někdy, jako by tu existovalo určité napětí mezi oficiálními strukturami, jakými jsou volené orgány, sekretariát, regionální kanceláře, stěžejní akce i sám časopis, a konkrétními potřebami těch „dole“? 50 / 51

Nevěřím, že tu nějaké zvláštní napětí je, i když je logické, že každý své vlastní problémy považuje za nejdůležitější a připisuje jim existenční význam, zatímco problémy jiných se mu mohou jevit jako odtažité, nezajímavé, nepochopitelné. Ale každý člen, a na to by měli pamatovat i vedoucí souborů a souborákům to víc zdůrazňovat, by měl mít neustále na paměti, proč Folklorní sdružení ČR vzniklo. Je tu přece hlavně proto, aby souborům sloužilo, aby vytvářelo dlouhodobé podmínky pro jejich činnost, aby jejich aktivity zviditelňovalo a napomáhalo probouzet zasloužený respekt státní správy i samospráv k jejich činnosti. K tomu jsou stejně tak potřebné volené orgány, sekretariát a regionální kanceláře nebo časopis, jako ta každodenní mravenčí práce v souborech a akce, které organizují. Právě na kvalitní a bohaté činnosti jednotlivých souborů je založeno silné postavení Folklorního sdružení ČR jako celku mezi ostatními zájmovými organizacemi i jeho společenská autorita vůbec. Díky této autoritě se nám pak mohlo podařit uzavřít zajímavé mediální smlouvy, dohody o spolupráci s celostátními i regionálními orgány a institucemi, proto dokážeme obstát v grantových řízeních. To se zpětně příznivě odráží např. v tom, jaký mají starostové vztah k folklorním souborům ve své obci nebo hejtmani k festivalům ve svém kraji, o možnosti souborů a festivalů využívat nejrůznějších dalších služeb FoSu nemluvě. Třeba se jim ale opravdu problémy výboru, sekretariátu a kanceláří, které se vždy na prvních stranách časopisu řeší, zdají vzdálené od každodenního dění uvnitř souborů. Co když pociťují nedostatek dialogu, anebo nevěří, že by jejich názory a problémy byly vyslyšeny, i kdyby je publikovali? Ve velmi zjednodušeném pohledu by to tak mohlo snad vypadat. Pracovníci sekretariátu rozesílají různé informace o projektech, žádají k nim podklady a potřebná vyúčtování, návratky k účasti na připravovaných akcích, potřebné vyplněné dotazníky, vyžadují dodržování závazných termínů apod. Redakce Folkloru chce zase do uzávěrky stále nové a nové příspěvky pro další čísla časopisu. To vše je vlastně výzva k dialogu, mnohdy soubory a festivaly nedoceňovaná. Lidé ze souborů to totiž často vidí z opačné perspektivy. Zdá se jim, že musí pořád něco „zúřadovávat“, jako by neměli svých starostí už tak dost. Sotva zpracují jedny podklady nebo pošlou jeden článek, už se po nich chce něco dalšího, a ještě zdánlivě v „šibeničních“ termínech. A tak si na to zanadávají a postěžují. Z toho co říkám je ale jasně vidět provázanost naší činnosti, v níž nějaké napjaté vztahy nedávají kloudný smysl. Také to ale znovu potvrzuje nepostradatelnost vzájemných zpětných vazeb. Bez trvalého přílivu informací od souborů a regionů naše organizace nemůže plnit dobře své úkoly. Totéž platí pro časopis, má-li být zajímavější, pestřejší a čtivější. Zdeněk Pšenica

O spolupráci s autory Tým skalních přispěvatelů Folkloru není bohužel příliš široký. Zarážející ovšem je, že se přispívání a diskusím na stránkách časopisu vyhýbá většina volených funkcionářů sdružení. Ani mladých autorů jaksi nepřibývá, a to je FoS dětskou a mládežnickou organizací. Možná se ale změnila doba a mladá generace se naučila uvažovat tržně. Neprospěla by alespoň symbolická finanční motivace, zprvopočátku aspoň za zásadní příspěvky do vybraných rubrik, rozšíření autorské základny? Uznávám, že se členy výboru je to složité. Na ty velmi aktivní se přirozeně navalují stále nové úkoly, a to je doma kromě rodiny a zaměstnání čekají povinnosti ve vlastním souboru a při vlastních akcích. Proto si myslím, že větší aktivitu v přispívání do časopisu, ať už autorskou nebo organizační, by měli projevit předsedové regionálních sdružení, ředitelé festivalů a právě vedoucí souborů. Snažím se to zdůrazňovat na zasedáních rozšířeného výboru i setkáních ředitelů festivalů. Nemyslím, že mají méně práce – proto říkám, že ta aktivita může mít i organizační formu. Oni znají lidi ve svém okolí, v souborech či štábech akcí, kteří umějí něco napsat, a měli by je pravidelně vyzývat, aby do Folkloru psali. Prostě je popostrkovat a připomínat jim to. Dali by se tak vyhledávat i noví mladí autoři. Ale dostaňme se ke druhé straně mince, k odměňování. Předpokládejme, že se okruh autorů kolem redakce rozšíří o nové mladé autory. Budeme je umět motivovat, přesně řečeno aspoň symbolicky honorovat, zpočátku třeba jen články redakcí objednané? Termínu symbolické honorování za články nerozumím. Protože kdyby se začalo honorovat, pak by finanční odměna neměla být jen symbolická, ale nějaká pro autora přijatelná, a přitom v mezích našich možností. A na to zatím nemáme, zejména přihlédnu-li k tomu, že bych rozhodně nesouhlasil s tím, aby někdo honorován byl a druhý zůstal bez odměny. Je to velmi citlivá věc a mohla by se obrátit proti časopisu. I kdyby se totiž platilo např. jen za objednané příspěvky do vybraných rubrik, redakce by měla svázané ruce při nahánění ostatních příspěvků. Živě si dokážu představit ty pře a dohadování, až by se autor odvolával na to, že mu František přece třikrát volal, aby o tom a tom napsal, je to tedy vyžádaný příspěvek, tak proč nedostal honorář. Dobře, ale nemělo by se to přece jenom řešit alespoň s výhledem do budoucna? V zásadně si myslím, že by se do budoucna nějaké cesty hledat měly. Ale nemůže to být věcí managementu. Ten řeší financování naší činnosti jako celku, pro časopis např. zabezpečuje dotace, které jsou určeny na jeho výrobu coby nekomerčního periodika. Další dofinancování by muselo být plně v kompetenci redakce či redakční rady! Mohla by pomoci reklama, ale přiznejme si, že malý náklad časopisu je pro zadavatele reklam 52 / 53

nezajímavý. A kdyby i byl, byl by příjem z reklamy zajímavý jen tehdy, kdyby jí byla poskytnuta velká plocha. A který ze čtenářů Folkloru by se rád prokousával reklamami na každé ixté straně? Časopis by to znehodnotilo, přinejmenším by to ubralo prostor zajímavějším informacím. Kromě toho je třeba vážit také to, že s reklamou nebo jiným způsobem sponzorování časopisu by byly spojeny i agenda smluv a vyhodnocování jejich plnění, ale i její výroba. A s tím jsou spojeny náklady. Všichni víme, že když v takové smlouvě půjde řekněme o tisícikorunu, tak ta tisícikoruna stačí pokrýt právě jen náklady s její administrací a s výrobou reklamy spojené. V jedné z připomínek otištěných v tomto čísle se vyskytl návrh zřídit funkci jakýchsi regionálních zpravodajů časopisu, v jiné zase názor, že by významné akce a souborové premiéry měli objíždět nezávislí redaktoři. Obě hledají řešení, jak rozšířit množství zpráv z regionů. Ten druhý míří ještě dál – chce zajistit větší objektivitu zveřejňovaných informací. Co k tomu můžeš říci? Více nezávislých redaktorů bychom určitě přivítali všichni. A o akutní potřebě regionálních dopisovatelů jsme už hovořili. Zatím se nehrnou. Ale napadá mě ještě jiná věc. Některé soubory pověřují někoho ze svého středu, aby vykonával funkci tiskového mluvčího. Jeho povinností je, aby důležité informace o činnosti souboru a o akcích, které pořádá nebo se jich zúčastňuje, poskytoval formou tiskových zpráv a článků místním a regionálním médiím nebo kulturním věstníkům. Vedení souboru má pak samozřejmě právo kontrolovat, kam a jaké příspěvky poslal. A stačí jen dohlédnout, aby v adresáři příjemců těchto zpráv nechyběla redakce Folkloru. Myslím, že kdyby se tato praxe rozšířila do většiny našich souborů, hned by bylo více článků. Dobře, bylo by jich více, ale zase jen z pohledu konkrétního souboru. Ale padlo hodně připomínek, že časopis potřebuje více objektivních hodnocení a konstruktivních polemik! Nebylo by více objektivních odborných článků, rozborů a hodnocení, ale i zanícených diskusí větší pomocí a výzvou posouvat naši činnost vpřed, než některé sice dobře míněné, leckdy ale „sebechvalné“ nebo popisné příspěvky? Debaty o tom, jakých příspěvků by mělo být méně a kterých více, se mi moc rozviřovat nechce. Folklor je na prvním místě časopisem spolkovým a takovým musí také zůstat. Je tedy jeho prvořadým úkolem poskytovat prostor všem našim členům! Musí lidem umožnit vyjadřovat své subjektivní názory na to, čím sami denně žijí a zároveň to má vztah k podstatě naší činnosti. Logicky je tak v centru jejich zájmu vlastní soubor, jeho vystoupení a jeho zahraniční zájezdy, jeho problémy a potřeby. Ale protože časopis má také souborům a jednotlivcům pomáhat a prohlubovat jejich poznání, patří do něj také články odborné, metodické, rozborové, stejně jako diskuse, recenze nebo medailony osobností. (Pokračování na str. 58) Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan Zdeněk Pšenica

Rozšiřte termínovník akcí o kontaktní údaj Dovoluji si zformulovat pár poznatků k současné podobě časopisu. Je skvělé, že časopis tohoto typu vychází a zprostředkovává vzájemnou informovanost o folklorním dění v celé republice. Zároveň je však trochu škoda, že díky šestitýdenní výrobní lhůtě a dvouměsíčnímu intervalu jeho vydávání nemůže obsahovat ve většině případů ucelené aktuální informace, a proto je většina článků či příspěvků ve formě recenzí či popisu akcí, které již proběhly. Možná (pokud by to bylo technicky možné) by bylo alespoň částečným řešením rozšířit termínovník akcí o kontaktní údaj (pravděpodobně ne všichni čtenáři mají k dispozici kalendář akcí FoS ČR či

přístup na web FoS ČR. Například u „jubilantů“ by však snad šlo zveřejnění informací načasovat více aktuálně, i když možná existují problémy se včasným zasíláním příspěvků do redakce. Další otázkou či námětem jsou názvy a obsah jednotlivých rubrik. Nevím, zda pro účely archivní je nutné mít časopis rozdělen do rubrik stálých názvů. Možná ano, ale pak v jednotlivých číslech časopisu obsahy článků zařazených v rubrikách neodpovídají zcela názvům těchto rubrik. Poslední poznámka je čistě subjektivní: mně osobně se ne příliš dobře čtou stránky rozdělené do dvou sloupců, kdy např. nadpisy i autoři poněkud splývají s textem. Takováto úprava stránek celkově působí méně přehledně, i když text občas rozdělují fotky. Z vlastní zkušenosti však vím, že kritika je vždy jednodušší než něco vymyslet či vytvořit, a proto redakci Folkloru děkuji za kvalitní práci a do další „patnáctky“ držím palce. Hana Maděrová, VUS ONDRÁŠ Brno

Ať časopis přináší radost Časopis Folklor je pro mě občas milou vzpomínkou a jindy aktuální současností. Moje první články směřovaly právě do tohoto časopisu. A vlastně až dosud jsem si neuvědomovala, že je tomu už deset let, co tam některé z nich posílám i nadále. Jakýmsi prvopočátkem mé spolupráce s Folklorem bylo setkání s Františkem Synkem. Bylo to v noci ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Napadlo mě tenkrát, že bych mohla něco napsat o právě probíhajícím folklorním festivalu. Bylo mi řečeno, že šéfredaktor časopisu je zrovna támhle, na cestičce za amfiteátrem. Rozběhla 54 / 55

jsem se tam a oslovila neznámého muže. Ani nevím, jestli si František ještě na naše seznamování pamatuje. Chvíli jsem z něho dolovala, jestli je to skutečně on. Byla jsem jeho chováním poněkud zmatena a dosud nevím, zda si se mnou tenkrát jen tak pohrával, anebo byl ovlivněn již pokročilou folklorní atmosférou. Po delším vytáčení se přiznal, že by snad mohl být mnou hledanou osobou, a já jsem mu vnutila myšlenku, že pro Folklor napíšu svůj úplně první článek. (Tedy, to že první jsem spíš neprozradila.) Když potom článek vyšel, byla jsem dost překvapená, ale o to víc odhodlaná zásobovat redakci Folkloru dál. Postupně jsem sbírala novinářské zkušenosti, až jsem se před čtyřmi lety prodrala jako externistka do Českého rozhlasu. Po pravdě řečeno, po celou tu dobu jsem byla častým zdrojem obveselení mnou vybraných respondentů. Neustále si ze mě všichni stříleli a poskytovali mi mylné informace. Asi nevěřili,

že bych skutečně mohla být od tisku, ač jsem byla obvykle vybavena press-plackou. Dokonce za mnou jednou na Rožnovské valašce přišel jistý mladík a sám se nabízel k rozhovoru. Tvrdil, že je sólistou VUS Ondráš a že mi může sdělit mnoho zajímavých informací. Nakonec se ukázalo, že je z pražského Krušpánku. Zlom nastal, když si ostatní začali myslet, že si z nich dělám legraci já. Ve Strážnici jsem před třemi lety pro pořad v Českém rozhlase zpovídala řadu folklorních pamětníků, a mezi nimi např. Jaroslava Juráška nebo Jiřího Pospíšila. Bylo to po skončení nultého Foskara. Chtěla jsem mimo jiné znát jejich názor na právě proběhlou show, ale i jakési strážnické mnohaleté bilancování, protože tito pánové zřídkakdy strážnický festival vynechali. Po družném rozhovoru s Jaroslavem Juráškem jsem se obrátila na Jiřího Pospíšila. I ten si se mnou srdečně povykládal. V dalších festivalových dnech mě ale s podezřením sledoval, až mu to v neděli nedalo. Dohonil mě na jednom z mých mezistadiónových přesunů s otázkou, jestli jsem náhodou nebyla jen součástí pořadu Foskar a celý rozhovor nebyl jen způsobem, jak si vystřelit z důvěřivých folklorních veteránů. Dalo mi docela zabrat přesvědčit Icu Pospíšila, že jsem to myslela skutečně vážně. Jeho paní se totiž nezdálo, jak se při prvním rozhovoru Jaroslav Jurášek smál. Jiří Pospíšil prý bral rozhovor naopak příliš vážně, a nesporně tedy padl do nastražené pasti. Byla jsem ráda, že mi bylo nakonec uvěřeno. Rrozhorů jsem nakonec s oběma pány později natočila ještě několik. Protože i nadále do Folkloru přispívám a přispívat chci i v budoucnosti, využívám teď jeho stránek k poděkování všem aktivním i pasivním folkloristům, kteří jsou kdykoli ochotni si se mnou povídat. Zvláště pak strážnickým účastníkům verbířského klání. Ty totiž obvykle přepadávám hned po soutěžním výkonu. Dokonce mě dosud všichni brali vážně a nikdo z nich mě ještě neposlal „do háje“.

Obecně bych chtěla vyjádřit radost z toho, že stále existují v časopise Folklor články, které nás rozesmějí a nejsou jen školometsky ostrými kritikami. Vzpomínám si na příspěvek Náš soubor z Tramtárie (bohužel jsem zapomněla jméno autorky), který byl jakousi parodií na všechny ty články o zahraničních pobytech našich souborů. Onen soubor totiž na nějakém prestižním folklorním festivalu získal třetí místo, ale „jedna paní povídala“, že byl stejně nejlepší. Přála bych Folkloru, aby se mu dostalo mnoho takových úsměvných článků, aby byl otevřen mladé generaci a mladým autorům a byl nadále tak pestrou mozaikou informací jako nyní. Volání po větší odbornosti časopisu budiž zapomenuto! Právě proto, aby časopis stále přinášel radost celé folklorní veřejnosti, jak tomu bylo doposud. Alexandra Dekanová publicistka členka souboru Vycpálkovci Praha

Hana Maděrová, Alexandra Dekanová

Šest otázek pro Jiřího Petrů z Kyjova Cimbálovou muziku Jury Petrů zná snad každý. Prošla jí nejedna významná osobnost folklorního světa. Vedle Jury Petrů, který už 20 let není mezi námi, např. Kliment Navrátil, Jaroslav Jakubíček, Karel Bimka a řada dalších. Jednoho ze synů jejího zakladatele, současného vedoucího a cimbalistu Jiřího Petrů, jsem požádal o stanovisko k našemu časopisu a položil mu následující otázky. Jak vnímáte časopis Folklorního sdružení ČR? Má být podle Vás více časopisem o činnosti sdružení, nebo spíš oborovým či odborným časopisem o folklorním hnutí? A co si myslíte o jeho dostupnosti? Časopis Folklor odebírám a čas od času si spolu s kolegou Milanem Pokorákem ze Slováckého souboru Kyjov, s nímž naše hudba spolupracuje, nad jeho stránkami popovídáme. Je dobré, že tento časopis existuje a že do něj mohou psát různí lidé své názory. A také to, že mohou aktéři folklorního hnutí informovat o své činnosti i o aktivitách jiných. Nemám úplnou informaci o distribuci Folkloru, ale domnívám se, že je posílán poštou pouze členům sdružení, a to je škoda. Nebo se mýlím? Na pultě novinového stánku jsem ho ještě neviděl. Zřejmě zde rozhoduje trh a finanční možnosti FoS ČR. Koho byste nejraději viděl mezi přispěvateli a autory článků – laickou veřejnost, členy souborů, management souborů a festivalů, odborníky na scénickou prezentaci folkloru nebo novináře? Určitě všechny vámi jmenované, protože to je zárukou pestrosti a šíře pohledů na tuto problematiku. Kdo by měl tvořit hlavní cílovou skupinu, na niž by se měl Folklor více zaměřit, více ji oslovovat a získávat – vedení souborů a festi56 / 57

valů, odborná veřejnost, či naopak široká členská základna souborů a skupin, nebo dokonce širší veřejnost se zájmem o tradiční lidovou kulturu? Obávám se, že omezený tok peněz nedovolí nějaké jiné šíření časopisu, ale rád bych se mýlil. A co internet, nepomohl by šíření časopisu zejména mezi mladými lidmi? Bylo by také možná zajímavé zeptat se příjemců časopisu (vedoucích skupin), zda-li jej dávají k dispozici i členům svých kolektivů. A také jaký je vlastně zájem ze strany členské základny, jestli časopis po svých vedoucích vyžadují – tam podle mě jsou v současné době značné rezervy. Co konkrétně Vy v časopise vyhledáváte? A co Vám v něm chybí, případně o čem byste chtěl číst častěji? Čtu téměř všechno. Jsou věci, které se mi líbí, a některé zase méně. Není mně třeba jasné, podle jakého klíče redakce oslovuje významné osobnosti k jejich vyznání k folkloru. Existuje nějaký seznam osobností? Nebylo by vhodné je oslovovat u příležitosti jejich životního jubilea? Ne vždy se tomu tak děje. Je jasné, že jeden časopis ve dvouměsíčních periodách nestihne asi uvést všechny osobnosti, ale začal bych od těch nejstarších, ať nám do příští uzávěrky „neodejdou“. Velmi rád čtu ve Folkloru také diskusní příspěvky a polemiky na ně. Škoda, že je jich tak málo. Možná, že by redakce mohla mnohem více sama takové debaty rozehrávat. Také by se mělo ve Folkloru více pomáhat při propagaci nových folklorních publikací. I opakovaně. Kde jinde se taková informace dá zveřejnit, než tady! Jak jste spokojen s grafickou podobou a formátem časopisu? Nejsem si zcela jist – nevím. Zdá se mi, jestli to není tím malým formátem, který zapříčiňuje určitou nepřehlednost. Pokud by finanční možnosti dovolily, byl by podle mě lepší formát A4. Jak byste vyřešil otázky aktuálnosti a zpětné vazby při limitující dvouměsíční periodicitě? Už jsem tu jednou odkazoval na internet. Rozhodně bych se přimlouval pro otevření internetové verze časopisu. Stane se tak dostupnější pro širší vrstvy zájemců a bude se moci diskutovat hned a v nejširších rovinách. Časopis v papírové podobě bych ale určitě ponechal! Je ale možné, že by tištěnou verzi někdy v budoucnu internetová podoba časopisu zcela vytlačila… Myslím, že máme na věc podobný názor – ideální je, když se elektronická a tištěná verze časopisů vzájemně doplňují a podporují. Děkuji Vám za Vaše odpovědi. Otázky připravil a s Jiřím Petrů rozmlouval: Viliam Dekan Jiří Petrů

Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (3) O informacích na internetu a internetové verzi časopisu Z některých příspěvků tohoto jubilejního čísla zaznívá zvýšený zájem, aby měl časopis Folklor také internetovou podobu. Ne pouhý digitální přepis, ale online verzi, která by tu tištěnou doplňovala a v mnohém rozšiřovala. Jak se na tento problém díváš Ty jako předseda? Digitalizace časopisu má a bude mít stále větší význam. A určitě by všechny prostá ekonomická úvaha přesvědčila o tom, že distribuovat časopis jen na CD nosičích by bylo mnohem levnější. Také se zavěšováním Folkloru na internetových stránkách se začalo v roce 2002. A postupně by se měly zpětně vystavit i starší ročníky, které se již elektronicky zpracovávaly, a digitalizovat i ty nejstarší, tak aby byl archiv časopisu na webu FoS.cz dostupný všem. Určitě se jednou prosadí i online verze, která by přinesla možnost okamžité reakce a podpořila by diskusi. Jsem přesvědčen o nezbytnosti tohoto kroku, i když možná ještě ne všichni to vidí jako důležité. Ale vedení FoSu už tím směrem vykročilo. Rychlost realizace bude záležet na tom, jak silná bude poptávka členské základny. Nepochybně i na našich možnostech, protože ani to nebude zadarmo. Ale neohrozí elektronická verze, třeba kvůli prokazatelně nižším nákladům, vydávání papírového časopisu? Pokud jde o to, jestli by elektronická podoba mohla ohrozit vydávání tištěného časopisu, tak to se opravdu v současné době nemůže dostat na pořad jednání. Starší generace vedoucích souborů třeba ani počítač nemá. Nebo na něm pracovat umí, ale nemá přístup k internetu. Ani spousta z těch mladších nemá zatím rychlý internet, a bez toho si listovat a číst v časopisu zavěšeném na webu jednoduše nejde. Do několika let se situace změní k lepšímu, ale já pevně doufám, že ani v budoucnu na žádné diskuse o úsporách ve smyslu rušení tištěného časopisu nedojde. Online časopisy mají mnoho zmíněných výhod, včetně vysoké aktuálnosti, ale mají i své velké ALE. Vysoká rychlost internetu ovlivňuje i způsob čtení zpráv na něm. Některé články si třeba čtenář ani nezobrazí, protože ho nezaujal titulek. Odkazy v zobrazeném textu ho zase často odvádějí jinam a zahlcují ho úplně jinými informacemi, než o které v článku primárně jde. To se papírovému časopisu stát nemůže. Ten můžeme číst kdekoli. Když jím listujeme, padne nám oko třeba na jedno slovíčko nebo jméno v textu a už nás to přivede k tomu, abychom se do něj začetli důkladněji. Časopis je prostě lidštější. A přestože okruh jeho čtenářů je vázaný plus minus na počet vyexpedovaných výtisků, zatímco online verze je teoreticky přístupná neomezenému počtu lidí, v jednom má internet obrovskou nevýhodu: je virtuální a není hmatatelný! Nedá 58 / 59

se někomu věnovat a darovat. A tvrdím na jiném místě, že právě reprezentační funkci časopisu považuji za velmi důležitou a podstatnou. Teď odbočme od časopisu, ale u internetu ještě chvíli zůstaňme. Webové stránky Folklorního sdružení ČR jsou totiž druhým významným informačním kanálem. Vylepšují se, ale mají i značné rezervy. Co ty na to? Každý musí uznat, že naše internetové stránky se v poslední době výrazně změnily k lepšímu. Jejich postupné budování by mělo vbrzku zaručit to, že budou splňovat všechny požadavky na web kladené. V první řadě vysokou dostupnost. Informační systém Doménová koule nám zaručuje, že se k našim stránkám mohou lidé snadno dostat i přes odkazy na jiných stránkách a pomocí každého vyhledávače. Ale tento systém dokáže být i hrozně zrádný. Okamžitě totiž prozradí všechny chyby a odhalí, kde nám teče do bot. Protože kde žádaná informace chybí, Doménová koule místo ní nabízí rozšiřující informace. Na překladech pro jazykové mutace se už pracuje a v dohledné době začnou fungovat. Víc mě ale mrzí, že některé rubriky nejsou naplněné, ale zase to nejčastěji záleží na lidech z regionů a ze souborů, protože to mají být informace od nich o nich. A když žádné nejsou, nelze je přidávat. Nedal by se ale takový problém nedostatku informací vyřešit oprávněným přístupem, který by umožňoval doplňovat např. Kalendář akcí nebo aktualizovat svoje kontakty přímo členům sdružení? Chystá se něco takového? My jsme ale už vícekrát upozorňovali, že každý předseda regionu může získat oprávněný přístup k přímému zavěšování příspěvků. Nebo toto právo může delegovat na někoho jiného, kdo se tím bude zabývat. Pozitivní roli tak např. v doplňování informací sehrávají i naše regionální kanceláře, především Milan Zelinka v Brně. A není problém, aby přístupové právo při dodržení určitých bezpečnostních pravidel získali také vedoucí souborů nebo jimi pověřené osoby. Kdo chce zvelebovat, práva získá. Garance, že stránky nebudou zneužity, je samozřejmě nutná. Teď ovšem hovoříme jen o přísunu informací, což je ta snadnější část budování webu. Mnohem náročnější je ale již vložené informační databáze udržovat ve stavu permanentní aktuálnosti, okamžitě aktualizovat změny kontaktních adres a změny v programech akcí, nastanou-li v průběhu přípravy, obměňovat fotografie… To se týká i stránek jednotlivých souborů, na které automaticky náš web odkazuje. Souborům i festivalům by např. mohla přinést prospěch naše spolupráce s Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism, ale ta si právě stěžuje na nedostatek dostupných a přesných informací na našich stránkách. Až se nám toto vše podaří napravit, půjdeme dál, třeba k bezbariérovému přístupu, protože internet se vyvíjí vysokým tempem, nabízí nové možnosti, ale Zdeněk Pšenica

z toho plynou i další požadavky na funkčnost a přístupnost stránek. Hodnotí někdy výbor jejich obsah? A zabývá se vůbec celkovou koncepcí informační politiky sdružení? V celé šíři, ať už se jedná o časopis, web, ale i kalendáře folklorních akcí a další tiskoviny, patřící rovněž do informační, vzdělávací a propagační politiky sdružení, se jedná o značně vysoké náklady, a proto ani není možné, aby se touto problematikou výbor vůbec nikdy nezabýval. A znovu opakuji, že vyvíjíme dost velký tlak, abychom co nejvíce informací získávali. Protože takové informace, jaké dostaneme z regionů a ze souborů, pak reprezentují naše sdružení, a v konečném důsledku i každý náš jednotlivý soubor na veřejnosti. A uvnitř sdružení pomáhají nám všem utvářet si celkový obraz o šíři naší činnosti a orientovat se v ní. (Pokračování na str. 84) Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan

60 / 61

Střípky… z historie časopisu Folklor (3) Čtyři barevné strany navíc Se vstupem časopisu Folklor do jedenáctého ročníku, tedy prvního ročníku třetí „pětiletky“, kterou jsme právě na sklonku předcházejícího roku završením patnáctého ročníku uzavřeli, jsme se setkali hned od čísla 1/2000 s rozšířením počtu barevných stran (jak je známe dodnes), a tím i zvýšení počtu publikovaných barevných fotografií. Zcela jistě to bylo míněno i jako příspěvek k oslavám 10. výročí činnosti Folklorního sdružení ČR, které připadly právě na rok 2000 a jejichž příprava již byla v plném proudu. Byl to další kvalitativní krok ve vývoji grafické tváře Folkloru, i když možná trochu polovičatý. Zatímco na posledních stránkách se díky tomu podařilo zveřejnit více barevných fotografií (na dvou stranách celkem čtyři – ale proč by jich nemohlo být víc?), na příslušných „protějších“ stranách jedna a dvě (první stránky za obálkou) se toto technické zpestření znehodnotilo tím, že právě na nich je umístěna rubrika Vyznání, která je pochopitelně textová (opomenu-li jednu vizitkovou fotografii), navíc nepochopitelně ořezaná na formát o čtvrtinu užší. Na tomto místě tudíž tato rubrika zabírá prostor, který by mohl být účelněji věnován dalším barevným fotografiím, ale možná i zajímavým barevným reprodukcím uměleckých obrazů našich folklorizujících malířů, užité tvorby (kroje, výšivky, výrobky lidových řemesel obecně), přebalům nových zajímavých knih o lidovém umění, ale třeba i reklamě, je-li pro časopis nebo činnost FoS ČR přínosná. Sám nevím, ale určitě by se našla zajímavější a užitečnější možnost využít barevnost těchto stran efektivněji. Druhou inovací jedenáctého ročníku bylo od čísla 2/2002 rozšíření rubriky Aktuálně z činnosti Folklorního sdružení ČR o samostatnou pravidelnou kapitolu Z činnosti výboru a sekretariátu FoS ČR. A tak se od té doby až dodnes můžeme v každém dalším čísle setkávat s důležitými informacemi organizačního rázu, které připravuje vedoucí sekretariátu Jiří Pokorný. Možná ale přece stojí ještě za zamyšlení, proč se uzavření jubilejního desátého ročníku časopisu Folklor nesetkalo s výraznější reakcí od čtenářů, ale ani od tehdejších členů výboru sdružení. A dokonce Z historie časopisu Folklor

Úvodníky 11. až 15. ročníku František Synek Autoři ročníku XI (2000, č. 1 až 7) Bylo zveřejněno 311 příspěvků od 105 autorů a redakce: František Synek 41 Barbora Čumpelíková 23 redakce 17 Pavel Šafařík 15 Autoři ročníku XV (2004, č. 1 až 6) Patnáctý ročník přinesl 309 příspěvků od 137 autorů a redakce. Pozoruhodné a velmi nadějné je, že z tohoto celkového počtu přispěvatelů tvořili více než jednu třetinu – téměř celé dvě pětiny – autoři, kteří ve Folkloru v průběhu roku 2004 publikovali poprvé (celkem 56 autorů). redakce 29 František Synek 26 Jaroslav Jurášek 16 Marta Ulrychová 13

62 / 63

ani od samotných členů redakce, i když to je snad omluvitelné – chválili by svoji práci. (Nakonec přece jen, zřejmě zklamán z přehlédnutí ostatními, zaměřil se šéfredaktor na výročí časopisu až ve svém Slovu úvodem… v č. 4/2000, inspirativním především tím, že se opřel o úvahy Čeňka Zíbrta v jím redigovaném časopisu Český lid z roku 1929.) Snad si to ani nikdo neuvědomoval. Všichni se více soustředili na chystané oslavy decenia FoSu, a časopis automaticky brali jako součást tohoto výročí. Ale úplně se na časopis přesto nezapomnělo. V čísle 2/2000 popřál časopisu v článku Přání Folklornímu sdružení ČR do druhé desítky Jaroslav Wachtl těmito slovy: „Co tedy přát všem členům Folklorního sdružení ČR a jejich vlajkové lodi – časopisu Folklor do nového roku? Především to, aby naše činnost a funkčnost ve společnosti byla stále průkaznější, aby obětavých nositelů lidového umění stále přibývalo a folklorní hnutí se tak stalo opravdovým pramenem krystalicky čisté, životodárné vody, která bude protiváhou působící proti všem módním směrům, ne vždy kladně působících na zdravý vývoj naší mladé generace.“ Trochu opožděné, leč podrobnější uznání významu časopisu, se objevilo ve sborníku, vydaném u příležitosti desátého výročí FoS ČR (formát A4, volně skládané listy v deskách), v příspěvku Viliama Dekana, a také v proslovu Jaroslava Štiky na VI. valné hromadě (17.–18. listopadu, Praha – zveřejněno v č. 7/2000). A dodatečně ještě v obsáhlejším článku Viliama Dekana Alespoň po Voničce…, již důsledně věnovanému významu časopisu (1/2001). A to bylo asi vše. Ale vlastně ještě ne. Za zásadní totiž považuji poměrně obsáhlé připomenutí významu informačních aktivit FoSu ve Zprávě o činnosti výboru a organizace na 6. valné hromadě Folklorního sdružení ČR…, kde předseda Zdeněk Pšenica mj. přednesl tato slova: „Za neméně důležité, než informace směřující vně sdružení (míněny ostatní ediční tituly FoS – pozn. autora), považujeme informace, směřující do našich řad. V tomto směru je naším hlavním a rozhodujícím informačním prostředkem časopis Folklor, velice vyhledávaný a potřebný pro celou širokou obec příznivců tradiční lidové kultury. Časopis samozřejmě překračuje svoji vnitřní informační funkci a plní

mimo jiné také zásadní úlohu populárně odborného periodika pro celou naši oblast práce, které v našem státě nemá obdobu. Časopis Folklor budeme i nadále využívat jako hlavní zdroj informací pro naši členskou základnu.“ (č. 7/2000). Zato na poslední 8. valné hromadě, jak je patrno z Folkloru č. 7/2004, se Zpráva o činnosti spokojila jen s prostým konstatováním: „Ediční oblast fungovala standardně. Vydali jsme 12 čísel časopisu Folklor,... (pokračuje výčet dalších edičních titulů – pozn. autora). I tu je nutno poděkovat v prvé řadě šéfredaktoru Františku Synkovi,…“. Snahy provokovat k diskusi V předcházející druhé kapitolce Střípků jsem připomněl první velkou a zajímavou, i když místy zbytečně zjitřenou diskusi na stránkách časopisu na téma Mezinárodní folklorní festival Strážnice. A protože diskuse a polemiky mohou obsah každého časopisu oživit, chtěl bych krátce připomenout i některé podněty i proběhlé diskuse z posledního období. Jedním ze zajímavých podnětů byl dozajista příspěvek Barbory Čumpelíkové Festivalové sliby (č. 2/2000). Jeho obsahem byl „postesk“ nad tím, jak nepříznivě bývají pořady na festivalech ovlivňovány odřeknutím účasti ze strany předem nasmlouvaných souborů. Samozřejmě na úplně poslední chvíli, což přináší pořadatelům v první řadě zbytečné stresy, ale pochopitelně i snadno vyčíslitelné ekonomické ztráty. V závěrečném odstavci článku dala ke zvážení jedno z možných řešení, jak se do budoucna podobného problému vyvarovat: „Pod tímto dojmem, jejž by pořadatelé festivalů asi doplnili celým seznamem a přehršlí hororů, prožitých na šňůře telefonu, bychom pomalu mohli přemýšlet o opatření, které by třeba poněkud zabrzdilo nedostatečnou zodpovědnost slibujících. Z hlediska kolegiality jsou nejhorší případy odřeknutí ze dne na den z důvodu lukrativnější či atraktivnější nabídky. Možná by se hodil jakýsi ‚trestní rejstřík‘, jehož údaje by pomohly pořadatelům posoudit předem, zda se jedná o seriózního partnera. I bezprostředně po kolapsu zveřejněná stručná zpráva na internetu by třeba zabrala. V každém případě jakákoli omluva na poslední chvíli je

Co prozradila patnáctiletá čísla? – Během 15 let do Folkloru napsalo celkem 702 autorů (nebo autorských tandemů), což představuje neuvěřitelných 3 411 článků. – Máme velmi vyrovnanou bilanci z hlediska „genderového“ zastoupení. Autorské zázemí tvoří (tvořilo) prokazatelně 349 mužů, kteří se prosadili 1 750 články, a 349 žen, které napsaly 1 349 příspěvků (zbytek připadá na redakční texty – podepsáno „redakce“ – a texty s podpisy autorských tandemů, jako např. Beskyďáci, Kotalovi a Křestanovi). – Těch, kteří uveřejnili ve Folkloru za celou dobu zatím jen jediný článek, je plných 425, což je téměř přesných šedesát procent autorské základny. – Do našeho časopisu za patnáct let přispěli také cizinci (tedy nikoli občané České republiky) 31 příspěvky. Byli to především naši slovenští kolegové, přátelé a odborníci (celkem 9 se jich podělilo o své názory v 25 článcích), ale přispěli také Alexander Veigel a František T. Grapl (po 2 článcích) či István Kondora a Krzysztof Ciejpa-Znamirowski (1 článkem).


Top Twenty autorů Folkloru, aneb dvacítka „nejplodnějších“ František Synek redakce Barbora Čumpelíková Eva Rejšková Pavel Šafařík Jaroslav Jurášek Marta Ulrychová Jan Čumpelík Věra Haluzová Zdeněk Mišurec Viliam Dekan Jaroslav Wachtl Jiří Pokorný Zdeněk Vejvoda Jiřina Matějková Zdeněk Ondráček Jana Šamánková Miloš Vršecký Michaela Benešová-Vondráčková Jiří Jilík

391 303 263 150 108 79 79 71 58 55 53 39 36 33 30 30 25 25 23 23

Pozn.: Úplný abecedně řazený přehled jmen jednotlivých autorů s celkovým počtem jejich příspěvků přinášíme v závěru tohoto jubilejního čísla. Zároveň se omlouváme pro případ, pokud se do statistiky vloudila nějaká drobná chyba nebo odchylka. Uvítáme, když nás na takový případ upozorníte.

64 / 65

přinejmenším nevkusná.“ Je pravda, že tento názor zaujal výbor i rozšířený výbor, ale ke konečnému názoru ani řešení nebo rozhodnutí nedošlo. Ani diskuse na stránkách Folkloru se nerozpoutala. Černá listina se zkrátka neujala. U zahraničních souborů by to snad možné bylo. Ale to, že u našich souborů by to bylo podstatně složitější a náročnější, naznačil již článek uveřejněný ve stejném čísle. V článku Omlouváme se vysvětlili Eva a Stanislav Lelkovi neúčast souboru Krkonošský horal na Pramenech ’99 v Jablonci. A velmi věrohodně, čímž poukázali na to, že nemusí být chyba vždy jednoznačně na straně souboru. K dalším nevyužitým podnětům k širší diskusi patřily v témže čísle články Vánoční koncerty – rutina nebo moudrý přístup? Františka Synka. V čísle 3/2000 bych si dovolil vyzdvihnout výzvu k diskusi v článku Vyznání M. Rychty – tentokrát trochu jinak. V závěru shrnuje své rozčarování nad prací současných českých profesionálních novinářů, píšících (opravdu spíš jen čas od času) o lidové kultuře, následovně: „Veřejnost o nás ví stále méně. I profesionální publicisté o nás jako o základní součásti národní kultury málo vědí. Rozhodně větší vina (… hrubě neomalená), je na jejich straně. Ale přiznejme si, že publicita problematiky folkloru mimo omezený specializovaný okruh časopisů je minimální a nám to nevadí. O tom by měla přemýšlet i redakce (míněno Folkloru – pozn. autora). Ne nadarmo se říká – o čem se neví, to není.“ Celý text článku si jistě zasloužil nejednu reakci, ale odezva nepřišla. K zajímavému pokusu představit a porovnat odlišné pohledy sedmi odborníků bych přiřadil články Ivana Muchky, Barbory Čumpelíkové, Arnošta Košťála, Jána Novenka a Františka Synka k premiéře Českého souboru písní a tanců (všechny uveřejněny v č. 4/2000) a pokračování tématu z pera Evy Rejškové a Antonína Parmy v čísle 5/2000. V čísle 4/2000 se objevil také krátký článek Karla Krasnického, reagující „nesouhlasně“ na článek Barbory Čumpelíkové Novinky z plesové sezóny (3/2000). Na tento článek upozorňuji čtenáře hlavně proto, že ho dodnes považuji za vzor toho, jak korektně a zaujatě, přesto bez afektu a přátelsky polemizovat s názorem někoho jiného na stránkách médií.

Nosným tématem pro diskusi stále ještě byla Strážnice (včetně Dětské Strážnice), i když už v klidnějším tónu (č. 5/2000 – Barbora Čumpelíková, 2x Jiří Pospíšil, Jan Miroslav Krist, 2x Pavel Šafařík, Věra Haluzová, č. 5/2001 – 2x Jiří Pospíšil, Barbora Čumpelíková, Pavel Šafařík). Nicméně se téma Strážnice postupně od dalšího ročníku časopisu z obsahu vytrácí. Vlastně se širší spektrum názorů na náš největší festival z Folkloru vytratilo takřka úplně. Novou polemiku nastartoval František Synek v čísle 1/2001. Tentokrát na téma velice aktuální a v tržní společnosti samozřejmé, z hlediska ekonomických vztahů v oblasti amatérské kultury a činnosti folklorních souborů či festivalů jimi pořádaných však ožehavé a do té doby obcházené jako příslovečná „horká kaše“. Jeho pilotní příspěvek nesl provokativní, zato výstižný název Znát svoji cenu! Folklor a peníze. Ano či ne? Tímto článkem jako by šéfredaktor píchl do vosího hnízda. Hned v následujícím čísle se objevily zajímavé reakce od Jiřího Jilíka, Jana Mičky, Miloslava Hrdého nebo Stanislava Lelka, v čísle 3/2001 prezentovali svůj postoj Viliam Dekan, Eva Dresslerová a Jiří Dvouletý, v čísle 4/2001 se připojila Marta Ulrychová. A číslo 6/2001 doplnilo předcházející názory ještě přetištěním článku Hany Černohorské a Ivy Šebkové (z přílohy deníku Dnes Jižní Morava ze 16. 2. 2001) a uveřejněním názoru Petra Ošťádala. Dovolím si tvrdit, že to byla jedna z nejzávažnějších a nejdéle rozvířených diskusí – trvala vlastně celý rok. Jen těžko bych z ní dnes vybíral všechny myšlenky, které by si zasloužily ocitovat. Bylo by jich hodně, a proto raději všem doporučuji, aby se k těmto článkům vrátili. Každý z nich volil jiný úhel pohledu, a snad by bylo i velmi zajímavé se k tomuto tématu s odstupem několika let opět vrátit. Podobných článků, zmiňujících téma peněz, byť ne takto prvoplánově, však bylo možno číst více. Namátkou připomenu citací jeden z těch této diskusi předcházejících: „Tento článek by ve skutečnosti měl vypadat trochu jinak: Jeli jsme autobusem, protože jsme si ho sami sehnali (od FoSu se na nás totiž ještě nedostalo). Vzali jsme si ze školy dovolenou, přestože jsme jeli s dětským souborem a zodpovědnost jsme měli po mnoho dnů 24 hodin denně. … Vzorně jsme reprezentovali naši

Který rok byl na články neúrodnější? Počet článků 1990 až 2004 1990 16 1991 81 1992 119 1993 168 1994 222 1995 232 1996 274 1997 250 1998 297 1999 250 2000 311 2001 303 2002 295 2003 283 2004 309 Celkem 3411


Vyznání osobností – abecední seznam Baier Vladimír 1/04 Balounová Aleša 3/98 Bečka Milan 6/00 Beneš Josef, PhDr., CSc. 6/04 Bláha Zdeněk 4/00 Bláhová – Rozsypalová Věra 4/00 Bonuš František, prof. 2/99 Brtník Miloslav 2/97 Buroňová Anna, Mgr. 1/98 Čumpelík Jan 5/97 Čumpelíková Barbora, PhDr. 6/00 Dadák Jaromír 2/01 Dekan Viliam 6/02 Dobrovolná Helena, Ing. 1/02 Dobrovolný Petr, Ing. 1/02 Dolejší Hana 6/01 Gajdoš Josef 3/04 Grapl František 6/01 Grycova Vlasta 3/03 Haluzová Věra 1/97 Holý Luboš, MVDr. 3/03 Horčička Václav 4/04 Hynková Libuše 2/99 Chochola Bohumil, RNDr. 4/99 Jančář Josef, PhDr., CSc. 2/04 Jelínková Zdena 2/97 Jurášek Jaroslav, Mgr. 2/98 Kašpar Zdeněk 3/99 Klapil Pavel, Doc. Dr. 5/02 Kobzík Josef, MUDr. 5/99 Komárek Čestmír 5/03 Kovandová Marie 3/04 Kovářů Věra, PhDr. 6/99 Krček Jaroslav 4/01 Krčmařová Růžena 1/03 Krejčíčková Eliška 2/01 Krist Jan Miroslav 4/97 Krůzová Zlatislava 2/02 Kunz Ludvík, univ. doc., PhDr. 2/02 Kyselá Zdena 3/97 Langhammerová Jiřina, PhDr. 6/98 Laudová Hannah, PhDr., CSc. 2/98 Lisická Helena 5/02 Ludvíková Miroslava, PhDr. 3/99 Maděričová Anna 5/03 Malíková Růžena 6/02 Mičkalová Helena 2/0 Millá Bronislava 5/04 Millý Jan 5/04 Mišurec Zdeněk, PhDr. 3/98 Mlíkovská Jiřina 4/04 Mošová Kamila, prof. 4/03 Navrátil Kliment, Ing. 3/00 Nečas Jaromír 3/02 Novenko Ján 5/00 Oravec Luboš 6/99

66 / 67

obec, město, republiku (ale ono to bohužel ty, které reprezentujeme, často ani nezajímá). A zpráva v okresním tisku vyvolá nakonec i závist sousedů…“ (Eva Hanková, Tuchlovická pouť 2000 aneb tři zamyšlení, č. 4/2000). Jinou důležitou otázku nastolila Eva Rejšková článkem Jsme opravdu úžasní!? (č. 2/2001) Týkala se účasti našich souborů na zahraničních festivalech a jejich vlastního hodnocení svého účinkování na těchto akcích, které ale někdy nekoresponduje s celkovým dojmem, který po sobě zanechaly v myslích pořadatelů i místních obyvatel. „A jde tady nejen o vystupování na pódiu či scéně, ale … o chování mimo vystoupení, o schopnost komunikace s lidmi i ostatními soubory, o snahu přispět k pěkné atmosféře akce, o umění vyrovnat se na úrovni s horšími podmínkami, než jsme očekávali. …Málo platné, i na tom nejmenším festivalu jsme reprezentanty nejen souboru, místa, ale České republiky. A tady musím říci po pravdě, že v posledních letech kritiky našich souborů ze strany pořadatelů festivalů či občanů – diváků, nejsou tak nadšené, jak se v našem tisku dovídáme, spíše občas taktní a někdy dokonce nelaskavé.“ Rozhodně to závažné slovo do pranice bylo, ale diskuse se prakticky nerozvinula (pokus v následujícím čísle byl), resp. záhy zmlkla. Ale sebekritičnost je opravdu nesnadné téma pro lidi, kteří se snaží – dle sebe a po svém – vydat ze sebe vše. Jiným podnětným a záměrně provokujícím zveřejněným zamyšlením nad činností folklorních souborů i jednotlivců, hodnocením výsledků jejich snažení porotami, ale i o dalších souvisejících otázkách, byly příspěvky Jana Mičky. Patří k nim např. článek v čísle 4/2001 Několik poznámek k dětským folklorním přehlídkám (a k hodnocení scénického folkloru vůbec), dále v čísle 4/2002 Folklor a scéna I (a reakce Stanislava Lelka na něj zveřejněná pod stejným názvem v č. 5/2002), Folklor a scéna II (č. 6/2002) a hned dvě odpovědi od Jana Miroslava Krista a Karla Pavlištíka či Rudolfa Chudoby (č. 2/2003), i Mičkova následná reakce Ad) Folklor a scéna v čísle 3/2003. Do této diskuse se zapojil také Josef Jančář v čísle 5/2003. (Opět téma překlenuvší dobu dvanácti měsíců.) Zatím poslední z těchto autorových konstruktivních

provokací byl článek Já su z kraja (č. 5/2004), který opět, zase z jiného pohledu, rozebírá dříve naznačené ideje. Mezitím se ujal „zlobivosti“ Jana Mičky i František Synek a jako šéfredaktor odstartoval sérii zatím tří debat s ním: Diskusní okruh I: Soutěže souborů – ano nebo ne? (č. 1/2004), Diskusní téma II – Něco málo o lektorech a choreografech (č. 2/2004) a Diskusní téma III – Folklor nebo folklorismus? (č. 3/ 2004). Toto velmi zajímavé čtení ovšem, ke škodě nás všech, neprobudilo odvahu nikoho dalšího, kdo by se do tohoto náročného názorového souboje zapojil. Ale otázky byly nastoleny, třeba se ještě dočkáme. Úsilí o to, aby časopis Folklor přinášel názory co nejpestřejší, vyjádřila snad nejvýstižněji Eva Rejšková v článku Náš rozhovor k jubileu Synka, synečka… (č. 1/2001) těmito slovy: „František Synek je mezi naší folklorní rodinou osobností, která přináší svým rozhledem a znalostmi mezi nás spoustu nápadů, podnětů a nutno říci, někdy i neklidu. Nemá totiž rád stojaté vody, stereotypní setrvávání na zaběhnutých zvyklostech. Stále něco zkouší, o něco se pokouší. A to pochopitelně dráždí! Dráždí i jeho otevřené kritické soudy. Není to však občas i k dobrému? Jak jinak se člověk otřepe, než když dostane ťafku? Vždyť kam bychom došli, kdybychom se vzájemně hladili a přiznávali si jen klady?“ Dodám jenom tolik. Každý jsme už v životě za vyřčení svého názoru nějakou tu „ťafku“ utržili. Nebývá to příjemné. Ale vždycky poučné. I pro toho, kdo ji obdržel, i pro ty, kdo ji uštědřují. Jde prostě o výměnu názorů, o snahu vzájemně se ovlivňovat, tříbit si názory. Ustupovat z vlastních pozic se nechce nikomu. Ale zveřejňování rozdílných stanovisek poskytuje možnost minimálně těm „třetím“, sporu nezúčastněným, zaujmout nebo korigovat vlastní postoj. A proto diskuse a polemiky patří k tomu nejužitečnějšímu, co časopis Folklor čas od času nabízí.

Pachtová Marie Pavlištík Karel, PhDr., CSc. Perůtka Jiří Perůtková Libuše Pitter Jiří, Ing. Pitterová Milena Pokorová Jana Pospíšil Jiří Rejšek Radomil, doc., PhDr., CSc. Rejšková Eva, PhDr. Režný Josef Rokyta Jan Rotreklová Zdeňka Rychta Míla, Ing. Rychtera Jindřich Rychterová Jana Rychtová Jana Schauerová Alena, PhDr. Skálová Alena Slováček Boleslav Svobodová Věra Šamánková Jana, Mgr. Šejvlová Věra Šimková Věra Štika Jaroslav, PhDr., CSc. Štroblík Oldřich, Ing. Štrunc Jaromír Šuláková Jarmila Tauchman František Tauchmanová Jana Ulrychová Marta, dr. Urbachová Eva, PhDr. Vajsarová Živana Valentová Irena Veigl Alexander Veselka František Vlasáková Olga Wachtl Jaroslav, prof. Wajdová Olga Zálešák Cyril Zogata Vladislav Ždímalová Dana

5/97 3/01 1/99 1/99 4/01 4/01 3/02 3/97 6/97 6/97 1/98 6/98 1/00 2/00 1/01 1/01 2/00 4/98 4/97 1/05 4/01 5/98 4/99 5/00 4/98 4/03 1/03 5/99 4/02 4/02 1/04 6/04 1/05 3/00 6/03 2/03 6/03 1/97 3/01 5/98 1/00 2/04

Známé – neznámé tváře Portréty osobností přinášel Folklor prakticky od počátku a podle vyjádření mnoha čtenářů patří k tomu nejmilejšímu čtení. Nejdříve se začala objevovat jakási galerie osobností minulosti (poněkud nešťastně umístěná v rubrice Na pomoc souborům), s níž se seZ historie časopisu Folklor

tkáváme dodnes. Poté se přidala již zmíněná Vyznání, která se od počátku orientují na „již zasloužilou“ generaci našich současníků. S prvním číslem dvanáctého ročníku (č. 1/2001) se pak objevila nová trvalá rubrika – právě ony Známé – neznámé tváře. Ta zajímavým způsobem představuje nejen mladou generaci „folkloristů“, avšak i osobnosti našeho sdružení věkem už starší, které jsou svou prací úzce svázané především s regionem nebo lokalitou svého působení, ne(pro)draly se na výsluní „folklorní slávy“ cestou účasti na renomovaných festivalech a přehlídkách, a přesto svůj život zasvětily folkloru, výchově mladé generace, obohacování kulturního života své obce. Když uvažuji nad velkou výpovědní hodnotou všech těchto tří rubrik, zdá se mi být škoda, že jsou dnes v časopise rozmístěny poněkud roztříštěně (včetně umísťování některých pokračování delšího textu – tj. jejich „roztržení“ – na jiná místa v daném čísle časopisu. Dokonce si myslím, že by se kromě těchto rubrik mělo najít společné místo i pro další články, které mají s představováním osobností mnoho společného, protože jsou „o životě“ lidském – někdy v tónu veselejším, jindy smutném. To jsou všechna společenská oznámení, ať už přinášejí informaci o oslavách životních jubilejní, nebo vzpomínku na toho, kdo nás opustil a dnes na nás „dohlíží“ i fandí nám z „folklorního nebe“. U rubrik Vyznání a Známé – neznámé tváře by jistě čtenáře oslovilo i to, kdyby za vlastním textem představovaných byly umístěny odkazy na příspěvky, které již alespoň ve Folkloru (ale i jiných obdobných periodicích či jinde v médiích) publikovali. Určitě by to přineslo komplexnější pohled na jejich názory i činnost, a část čtenářů by takové rozšíření obzoru uvítala. Jsme už, nebo dosud ne? …ale buďme také trochu virtuální! K posledním ročníkům časopisu Folklor patřily neodmyslitelně také souběžné aktuální informace z Folklorního sdružení ČR, ve většině případů dokonce aktuálnější, než nám je mohl a může nabídnout časopis sám. Obecně mám na mysli internetové stránky www.fos.cz, ale konkrétněji – vzhledem k časopisu – jeho již započaté „zavěšování“ na tento web. Nechci 68 / 69

se u tohoto tématu zdržovat, přestože důležité – především s výhledem do vždy nás něčím zaskakujícího budoucna – bez diskuse je. Ale přece! Už dnes si můžeme s malým zpožděním přečíst nejdříve obsah nejnovějšího čísla, později i postupně oživované celé články zveřejněné v daném čísle Folkloru. Rozhodně nebude dlouho trvat, a budeme si je moci nejen přečíst, ale okamžitě na ně i reagovat. Bez dodržování uzávěrek. A klidně třeba i na článek staršího data, který si „vylovíme“ z internetového archívu. Výhod nám virtuální podoba časopisu přinese mnohem více, než si ještě dnes mnozí z nás dokáží představit. K těm nejvýznamnějším bude patřit zejména archiv, který budeme mít neustále po ruce (včetně odkazů na související články nebo další články stejného autora), a otevřená diskuse, do které se budeme moci zapojit v kterémkoli okamžiku, bez zbytečných „slohových cvičení“, jaká – ať chceme nebo nechceme – vyžaduje každý seriózní příspěvek do tištěného média. V něm totiž musíme zvažovat kromě čtivosti mj. další technické možnosti redakce (např. pro redakci přijatelnou délku příspěvku, aby mohl být zařazen, nebo aktuálnost a vhodnost zařazení do daného čísla atp.). Jediným omezením na internetovém diskusním fóru – z hlediska etického – pak může být pouze uvedení správného jména přispěvatele, a kdyby jen přezdívky, pak uvedení správné vlastní kontaktní e-adresy. (To mne teď napadlo jen proto, že v již existujícím přehledu diskuse čtenářů k informacím na webu FoS ČR jsem narazil na zřejmě smyšlené jméno bez uvedeného kontaktu, což platformu pro otevřenou diskusi rozhodně nevytváří.) Staňme se proto virtuálnějšími. Hledejme cesty, jak si rychleji zajímavé informace vyměňovat. Snažme se více glosovat dění ve Folklorním sdružení ČR, ale také v našem životě kulturním (i obecně existenčním), častěji. Dělejme vše pro to, aby se pomocí našich vzájemných virtuálních vztahů představovaly a sblížily naše aktivity, nebo zprůhlednila naše činnost (není to např. tak dlouho, co jsem se dočetl o existenci nového programu pro neziskové organizace, který dokáže bezpečně zpřístupnit údaje bankovního účtu ke kontrole členům i širší veřejnosti). Stránky webu Fos.cz, stejně jako v nejbližší buZ historie časopisu Folklor

doucnosti jejich rubrika Časopis Folklor, nám budou umožňovat, abychom se seznamovali s širokou, „neredigovanou snůškou“ názorů na nejrůznější detaily života našeho sdružení. A ještě na doplnění. S velmi zajímavým hodnocením významu internetové diskuse jsem se nedávno setkal na studentském serveru Akademica v příspěvku Diskutuji, diskutuješ, diskutujeme (http://academica.centrum.cz/studium/clanek.phtml?id=1164). Dovolím si proto volně interpretovat úryvek z poučných názorů na význam a pozitvní dopad internetových diskusních fór na Masarykově univerzitě v Brně v článku citovaných: „...diskusní skupiny mohou být i prospěšné. Některým … tento druh komunikace více vyhovuje, tváří v tvář jsou nejistí, stydliví a ušlápnutí… Mnozí … oceňují také skutečnost, že se na diskusních fórech mohou seznámit s lidmi, se kterými by se za normálních okolností ani nepotkali. Diskuse může přeci volně přecházet z internetu do normálního rozhovoru nebo naopak. … fakt, že u každého příspěvku systém automaticky zobrazí jméno autora, jeho fotografii i kontakt na něj (tyto informace má v Informačním systému MU uložen každý jeho uživatel), zabraňuje slovním průjmům, jaké si může dovolit anonym na veřejném chatu… Diskuse mohou být i podnětné, když se podaří udržet téma a účastníci se navzájem čtou…“. Poznámka na závěr Ale vraťme se k našemu časopisu. Jen málokdo z nás by si dovedl představit, že by nevycházel Folklor v tištěné podobě. Ani ve vzdálené budoucnosti! Protože na ten hmatatelný „sešit“ – dnes většinou už sedmdesátistránkový – čekáme každý druhý měsíc netrpělivě ve své schránce. Těšíme se na to, zda jsme v konkurenci s ostatními pisateli uspěli právě se svým příspěvkem. Jsme zvědaví, kdo z dalších si dal tu práci co nejlépe a dostatečně čtivě svoje názory formulovat. A vždycky právě jen tištěný časopis budeme považovat (protože takový je) za naši „výkladní skříň“, za naši společnou píli na stejném poli, umocněnou zřetelnou redakční koncepcí. A jen ta nás může dobře, a věřím že bude nadále ještě lépe, opravdu reprezentovat. 70 / 71

Nakonec jen malá připomínka k předchozímu. Aby snad někoho nenapadlo, že hledání a vytváření optimální koncepce časopisu může být nástrojem omezování konfrontačních či kontroverzních názorů. Nechci sám tvrdit, že se ve Folkloru nikdy nestalo, že by některý článek z nějakého důvodu vůbec nevyšel. V ojedinělých případech ano, ale většinou ne. Je ale třeba mít neustále na paměti, že Folklor je vlastně periodikem veřejným, neboť jsou na něj vynakládány mj. veřejné prostředky v rámci dotací. Je tedy jeho povinností informovat otevřeně, dávat přiměřený a vyvážený prostor názorům různorodým. Doslovně to znamená zveřejňování i odlišných názorů, než jaké má současné vedení Folklorního sdružení ČR. O to redakce musí usilovat, na redakční radu by pak měly být výborem FoS delegovány dostatečné pravomoci k tomu, aby časopis dokázal tato daná pravidla svobodně uplatňovat a dodržovat. Vypůjčím si na závěr raději pár velmi důležitých slov od Marty Ulrychové (najdete je v tomto jubilejním čísle i na jiném místě): „Folklor je necenzurovaný časopis. Soudím tak alespoň z vlastní zkušenosti, neboť mně – na rozdíl od jiných současných periodik – v textu nikdo nic nezkrátil, nepřidal, nevynechal, či jinak nepozměnil. Folklor má polemický charakter. Nejsem vševidoucí, ale věřím, že polemiky na jeho stránkách nekončí ublížením na zdraví, ať by to bylo v pohostinských zařízeních, v temných uličkách nebo na rozličných veřejných prostorách. Folklor pojme hodně informací a každý, má-li sklony či zájmy jakékoliv, si přijde na své. Co se týče přispěvatelů, neplatí zde selekce. Psát může každý.“ Je dobře, že tomu tak vždy bylo. A popřejme Folkloru, aby takovým zůstal i v dalších letech. V tištěné, a samozřejmě i v očekávané online verzi našeho časopisu. Viliam Dekan


Bez poctivé korektury by nebyl časopis dobrý Redakční tým tvoří také spolehlivé a přepečlivé spolupracovnice, které každé číslo od prvního do posledního písmene musí pozorně přečíst. Jsou to korektorky. Jejich povinností je objevit, označit a opravit všechny nesprávně uvedené české výrazy, chybně napsanou gramatiku, pozorně sledovat typy písma i jejich velikost, a také znát mnoho dalších souvislostí – třeba nesmí uniknout chybně vypočítané výročí, omylem nesprávně napsaný název souboru, nepřesně uvedené jméno, příjmení či funkce některého z předních představitelů politického života země nebo krajů. Dlouholetými korektorkami časo- Uvedu několik „krásných omylů“, které v časopise vypisu Folklor jsou PhDr. Barbora šly nebo byly (v lepším případě) včas zachyceny: Čumpelíková, PhDr. Ivana Cihlářo- – při hodnocení jednoho ročníku zpěváčků, uvedla vá a Mgr. Jana Matyášová. Spoluautorka článku větu: …mezi hosty soutěžních vypracovat s redakcí časopisu v rámstoupení byli také Slávici ze Slovenska. Redakční ci korektur zkoušeli i další, ale po šotek si zařádil a v časopise vyšlo: …mezi hosty sounedlouhém čase se této náročné těžních vystoupení vyli také Slávici ze Slovenska. a významné práce z důvodů pra- – jindy zase jsme připravili pojednání o prof. Karcovních nebo soukromých vzdali. lu Plickovi, který je autorem filmové poémy Živá Vždy je ovšem před vydáním číspíseň. Nedopatřením málem vyšlo: … připomněli la na šéfredaktorovi, aby všechny jsme také osobnost prof. Karla Plicky, jehož nejopravy soustředil do jednoho tisku známějším dílem je film Věčná žízeň. Naštěstí jsme a zanesl do rukopisu časopisu. Nětuto závažnou chybu zachytili těsně před tiskem. kdy musí také rozhodnout o tvaru – často jsou chyby ve jménech. Stalo se nám, že oprav. To tehdy, když každá z koOndráčka jsme přejmenovali na Ondráška, Klapila rektorek opraví textovou část přízase na Kvapila, ze Synka byl jednou Hynek, z Despěvku „po svém“. kana v počátcích Děkan, z Pittera dokonce Pitner. Ne vždy se ovšem i tomuto seV případě souborů nebo obcí jsme uvedli místo Dahranému, pozornému a kvalitnínaj název Dunaj, Ostravička se (opět naštěstí jen mu čtyřčlennému týmu, podaří málem) změnila v Otravičku, Svatobořice ve Svatovšechny chyby zachytit. ňovice, Frýdek-Místek zase na Frýdek-Lístek. – A nakonec příhoda se jménem našeho pana předsedy. Jednou se v redakci objevil článek, v němž před opravou docela vážně stálo: …mezi hosty moderátorka přivítala také delegaci Unie folklórneho sdružení z Českéj republiky, kterou vedl Zdenko Pšenko. Je dobré, když se korektorkám a šéfredaktoru podaří (už je tu zase! – původně jsem napsal slovo: pořadí) takové a podobné chyby zachytit. Horší je, když vyjdou v časopise a na řadě je pak omluva. Raději opakovaná! Takže se všem, kteří byli podobnými neobjevenými žerty tiskařského šotka dotčeni, ještě jednou velice za celý redakční tým omlouvám. František Synek 72 / 73

Na první pohled zaráží málo fotodokumentace

Jsem jedním z nových vedoucích souboru Břeclavánek, v němž proběhla výměna dosavadních vedoucích, a tak jsem se seznámil s časopisem Folklor poprvé. Přesto už mám několik postřehů a o vašem – našem časopisu si myslím zhruba toto. Při prvním setkání a otevření tohoto časopisu mne zarazilo mnoho psaného a velmi málo fotodokumentace. Chybí mi také více přispěvkové práce jednotlivých souborů, jelikož si myslím, že by zde mohli přispívat všichni členové souborů, laici, a ne jen managment souborů. Jde mi o krátká hodnocení jejich činnosti za uplynulé období – čas, o informace, že se někde něco událo, co se podařilo a co ne. Dále mi chybí častější upoutávky na plánované akce a pozvánky na ně, zveřejňované s dostatečným předstihem, aby bylo možno plánovat a zvažovat účast na těchto akcích. Šlo by podle mne zauvažovat o měsíčním (možná delším) výpisu připravovaných akcí. Předem by se mělo upozorňovat také na školení odborných vedoucích souborů, neměly by chybět rady Vás starších ve věci přilákání sponzorů, psaní žádostí o dotace, pomoc v možnosti nákupu krojových součástek atd. Ať taky FoS ukáže i tu lidskou stránku, a ne jen kritickou. Např. vím, že FoS odmítá poskytnout dotaci na nákup součástí krojů od jednotlivých „soukromníků“. Podporuje pouze nákup u renomovaných výrobců. Všichni však dobře víme, že nákup různých součástí krojů neni zrovna levnou záležitostí a že se tyto součásti neshání zrovna dobře a lacino. Jsou různé tetičky, ženy, majstři, kteří v čase svého volna vyrábí tyto

součásti, ale živnost na toto nemají. Nechci nic obcházet nebo se něčemu vyhýbat, ale není možno radou nebo něčím jiným takto pomoci naši souborům? Promiňte mi moji upřímnost, ale myslím, že se s tímto nepotýká jen náš soubor. Takže bych uvítal např. různou inzerci krojových součástek. Co se týče cílové skupiny. Myslím si, že je třeba podporovat jakýmkoli způsobem dětský folklor. Jelikož známé pravidlo – z dětí bude folklor živ, že? Tím, ale nechci zatracovat ostatní, to ne. Sám jsem zakládajícím členem Starobřeclavského mužského sboru. Takže vím, že například tady u nás na Břeclavsku v poslední době zažila tradice mužských sborů velkou obrodu. A jsou to právě mužáci, kteří drží prapor folkloru v jednotlivých dědinách. Ptáte se na můj názor, jestli vytvořit internetovou verzi? Myslím si, že ANO!!! A je velká škoda, že už online verze není. Přinášelo by to výhody všem! A zcela jistě i finanční. Dušan Fikr Narodopisný soubor Břeclavánek František Synek, Dušan Fikr

Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc

Vítáme možnost vyjádřit se k periodiku, na jehož existenci se vlastně my všichni – jako členové FoS ČR – podílíme. Vývoj časopisu Folklor máme možnost sledovat pouhé dva roky, ale přesto si myslíme, že je to dostatečně dlouhá doba, abychom si dokázali utvořit obrázek o jeho možnostech. Ve svém pohledu na časopis vycházíme z některých okruhů otázek, jak jsme je dostali od Viliama Dekana. Oba jsme přesvědčeni, že povědomí o časopisu Folklor má jenom úzká skupina příznivců národopisu. Tato oblast lidské kultury bude už asi navždy spíše menšinovou záležitostí. Přesto zastáváme názor, že existuje mnoho lidí mimo okruh členské základny FoSu, kteří by si časopis rádi pročetli a seznámili se s činností jednotlivých členských folklorních sdružení a souborů. Podle nás by Folklor neměl být jen informativním bulletinem o jednotlivých souborech a akcích (samozřejmě, že i tako74 / 75

vá rubrika do časopisu patří), ale mohl by se stát i „odborným“ časopisem o trendech v současném pojetí folkloru. Zároveň by měl časopis plnit funkci pomocníka při specifických potížích folklorních souborů (shánění látek a dalšího potřebného materiálu pro šití krojů, právní poradna, kontakty, zajímavosti o specifických lidových hudebních nástrojích atd.). Stručně k otázce přispěvatelů: považujeme za naprosto katastrofální, že časopis nemá nestranné odborné redaktory, kteří by objížděli republiku a navštěvovali národopisné akce a vystoupení a podávali objektivní obraz skutečnosti. Pokud je autorem příspěvku samotný, na akci jakkoli zainteresovaný účastník, není možné, i přes nejlepší vůli, zachovat objektivitu a nesklouznout k sebechvále. Jako velký problém se nám jeví cílová skupina osob, jimž je časopis určen. V tuto chvíli jsou to pouze vyvolení členové FoSu (a kdo vlastně další – ví to někdo?), kteří se k časopisu vůbec dostanou. Čtenáři by se určitě našli i z řad laické veřejnosti, pokud by se o Folkloru vůbec dozvěděli a měli možnost ho získat. Na možnosti předplatného pravidelně neupozorňuje ani časopis, a už vůbec ne web Fos.cz v příslušné rubrice Časopis Folklor. Je to záměr? Na časopisu nás přes tyto výhrady zaujalo a těší, že vůbec existuje. Mrzí nás ovšem malá atraktivnost podání, nepestrost příspěvků, neobjektivnost. Časopis by mohl plnit všechny funkce, které takto pojaté periodikum plnit má a může – informační, dokumentační, propagační, reprezentační… Dokonce si myslíme, že je to žádoucí. Když se tak oba kvůli tomuto našemu příspěvku opět probíráme posledními čísly časopisu, nemáme pocit rubrik. Tudíž by bylo vhodné strukturu časopisu vytvořit a více jednotlivé kapitoly Folkloru diferencovat. Jednoznačně kladně se stavíme k potenciální budoucí, ale dobře promyšlené koncepci internetové

verze časopisu. Určitě by to pomohlo aktuálnosti časopisu, okamžité zpětné vazbě, zkrátka všemu, co každý časopis potřebuje k tomu, aby byl „živý“. Nehledě k tomu, že internetová verze Folkloru by mohla být mnohem obsažnější. Rozhodně by ale neměla tištěnou „sestřičku“ nahradit. Na závěr asi nejcitlivější otázka. Grafika? Formát? Nevyhovující!!! Formát časopisu je samozřejmě otázkou výběru redakční rady a vydavatele. Moc se na něm nedá zkazit. Ovšem o grafické podobě se snad ani nedá diskutovat, když žádná není...! Přitom moderní a přitažlivá grafika by pomohla i v orientaci uvnitř časopisu.

Omlouváme se za možná až příliš přísný pohled na v podstatě bohulibou věc, neboť jsme šťastni, že Folklor funguje. Ale jsme přesvědčeni, že se dá ještě mnohé zlepšit. A třeba tím pomoci i národopisu jako takovému. Závěrem přejeme Folkloru i jeho autorům mnoho trpělivosti a sil do dalších čísel. Dalibor Tuž a Josef Knajbl členové FoS ČR z FS JIZERA Liberec

Pracovní časopis s internetovou podobou Časopis Folklor je pro mne „pracovním časopisem“, tedy přesněji periodikem, kteréžto využívám pro svoji práci. Rozmanitost rubrik rok od roku stoupá a nezbývá nic jiného, nežli tento trend s povděkem kvitovat. Časopis je přínosem jak pro fundovanou menšinu, tak i pro širokou folklorní veřejnost. Přesto všechno bych se rád setkával s jeho podobou i na internetových stránkách. Struktura by se dala doplnit o názory širší veřejnosti, o hodnocení článků, polemiky a diskuse. Jednoduše by časopis získal na akčnosti. Autoři by se tak dočkali okamžitých reakcí, hodnocení článků a názorů zvenčí, kon-

frontace. Zároveň se přímo nabízí možnost větší propagace folklorních akcí apod. Jubilantům se sluší poblahopřát. Přeji tedy časopisu, ale hlavně lidem kolem něj, hodně hezkých folklorních akcí, ať je o čem psát… David Pavlíček veducí taneční složky FS Kunovjan Uh. Hradiště, dramaturg pro tanec VUS Ondráš Brno

Dalibor Tuž a Josef Knajbl, David Pavlíček

Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách Jsou setkání, která člověku přináší nové pohledy na věci, které dosud vnímal jen z povzdálí a bez hlubšího poučení. Takovým setkáním bylo také moje povídání s Janem Dobešem, knižním designérem a grafikem, autorem řady logotypů, knižních úprav a několika nových písem. Už z toho je jasné, že jsem se s ním nesetkal náhodou. Na jedné z besed u cimbálu pražského souboru Rosénka jsme si domluvili schůzku, abychom si popovídali o časopisu Folklor. Nevím, jestli ze mě jako z bývalého organizačního vedoucího jmenovaného souboru neměl trochu trému, protože ve vinárně, v níž jsme se setkali, si statečně objednal rulandské, než mu došlo, že řídí. Takže nakonec stejně zůstal u klobásy a džusu. Ale nic to neubralo na otevřenosti, s níž jsme rozhovor vedli. Honzo, jsi povoláním grafik, ale já bych Tě nejdříve poprosil, abys o sobě řekl trochu více. A prozradil také, jak se vlastně formoval Tvůj vztah k folkloru. Narodil jsem se v roce 1977 a od dětství jsem měl spoustu zájmů. Ty nějak krystalizovaly, a nakonec mě přivedly ke studiu logiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1999 až 2004 jsem se ale rozhodl studovat jiný obor, a to grafický design v Postupimi, na Fachhochshule Potsdam. Díky studiu na této škole jsem si také prošel praxí v portugalském studiu R2 design. Teď už pracuji v Čechách, v pražském grafickém studiu Designiq. Zabývám se knižní úpravou, plakátem, tvorbou logotypů či písem. K lidové hudbě nás doma přivedl asi táta. Pochází ze Znojma a průmyslovku vychodil v Rožnově, takže pro nás různé festivaly a množství nahrávek doma bylo něčím přirozeným. Zkrátka jsem si na „jazyk“ lidového projevu zvykl, hudbu jiných žánrů jako bych si musel někdy překládat. Můj mladší bratr hraje a tancuje v Rosénce od malička, já jsem první aktivní krok učinil až v sedmadvaceti letech… Předpokládám tedy, že jsi měl možnost setkávat se někdy doma také s časopisem Folklor. Co na něj říkáš jako odborník právě z hlediska grafického designu? Viděl jsem spíš jen náhodně několik čísel, protože jsem pět let nežil v Čechách. Když jsem ho doma našel, přečetl jsem si ho. Teď před naším rozhovorem jsem si jeden důkladněji prohlédl. Když se na Folklor podívám očima typografa, musím bohužel konstatovat, že úroveň designu je nulová. I já sám jsem ho vždy otvíral ze zájmu o obsah. Zkrátka ti, kdo časopis připravují, dávají srdce něčemu jinému, než grafice – snaží se naplnit časopis hodnotným obsahem. Pak se samozřejmě přihodí, že grafické zpracování časopisu je na úrovni venkovského zpravodaje. Moje babička pochází z Luže na Chrudimsku, kde takový obecní věstník mají. Vychází už hodně dlouho a od dob psacího 76 / 77

stroje se jeho úprava nezměnila. Myslím, že Folklor má ale daleko větší dosah než pár okolních obcí a stálo by za to s ním něco udělat. Určitě se od něj očekává více, než od lokálního zpravodaje, třeba už proto, že oslovuje lidi, kteří se sami zabývají kulturou.. Honzo, tady Tě dnes nechávám listovat i posledním číslem Folkloru (č. 6/2004), a zároveň jsem Ti dal nahlédnout do několika čísel z období 1990 až 1993. Zaregistroval jsi nějaký pozitivní vývoj? Ne. Dokonce ani vývoj technických nástrojů se příliš neprojevil… Snad i ty první obálky z počátku devadesátých let více odpovídaly tehdejším možnostem a jsou tak případnější. V porovnání s číslem 0/1990 to byl jednoznačný pokrok, ba skok. Od roku 1994 se bulletin prohlásil za časopis, vlastně začal vycházet v současné obálce. Myslím, že tam je ten přelom, kdy by se měl projevit i přechod od amatérismu k úpravě od profesionála, což se bohužel nestalo dodnes, ani na obálce. Má-li to

Jan Dobeš

být časopis, který by oslovoval i širší publikum, mezi ním i mladé lidi, vzdělané lidi, snad občas i někoho „zvenčí“, pak je velká škoda, že se kromě obsahu nevěnuje pozornost i grafické stránce. Dobrá, ale zkus to rozvést. Co by se po té praktické stránce podle Tebe dalo změnit k lepšímu? Už první vizuální dojem. Abych to hned po otevření zase nezavřel, když vnitřní obsah s jednoduše „nalitým“ textem připomíná nezáživnou učebnici. K tomu ani není zapotřebí zaplnit polovinu prostoru obrázky, stačí se víc věnovat detailům a vymyslet neotřelou úpravu. Nějaké základní grafické členění textu by mi mělo usnadňovat orientaci. Jak v celém časopise, tak v rámci jednotlivých textů. Čtení zpříjemní i správná volba písma, sloupců… Mezi to určitě nepatří podtržená kurzíva, která se z neznámých důvodů objevuje snad na každé stránce při nejrůznějších příležitostech (typografický horor). Jde zkrátka o detailní typografickou práci. Kdybych se měl vyjádřit metaforicky, pak ten časopis musí tancovat v krpcích, ne v teniskách. Takže obálku a „vnitřek“ jsi teď nepřímo i přímo ztrhal. Co ale říkáš na vlastní obsah? Už jsem naznačil, že Folklor rád čtu, když se k němu dostanu. A užitečný i zajímavý je. Nejvíc vítám například galerii historických osobností a faktické historické údaje – tedy články, které mají nadregionální, ba i historický význam. Je mi líto, že jsou zatlačovány do pozadí marginálními zprávami a aktualitami. Samozřejmě by se daly najít výhrady například k členění časopisu. Představování současných osobností hned vepředu, na místo obsahu či úvodníku? Články „ke čtení“ (historie, osobnosti) až na samém konci? A větší váhu by si určitě zasloužily články zabývající se tím, z čeho je v souborové práci možné čerpat. A kdyby nemělo zůstat jen u řečí, troufl by sis vlastní představu o časopisu zviditelnit, třeba tím, že bys dal grafickou podobu tomuto jubilejnímu číslu? Určitě ano. Rád bych Vám předvedl v nové úpravě už první řádné číslo šestnáctého ročníku 2005. A když to nepůjde, pokusím se alespoň jubilejním číslem představit nějakou novou vizi. Děkuji ti za rozhovor. A budu určitě zvědavý na to, jak se popereš s tím novým grafickým řešením. Rozhodně se budu snažit, aby jubilejní číslo, v němž bude tento rozhovor uveřejněn, neslo už Tvůj rukopis. Aby čtenáři Folkloru mohli porovnávat a zamyslet se nad tím, o čem jsi tu dnes hovořil. Otázky připravil a s Janem Dobešem rozmlouval: Viliam Dekan 78 / 79

Z dalších čtenářských názorů a ohlasů Ladislav Čechák vedoucí národopisného souboru Týnečáci Velký Týnec Nemám k Folkloru připomínek. Jenom jednu. Aby časopis vycházel v termínu a nechodil až s měsíčním zpožděním. To je nemožné! My tam dopošleme příspěvky s nějakými termíny akcí, a ono to vyjde opožděně. To je vše, jinak jsme s časopisem spokojeni. text je přepisem části vzkazu na telefonním záznamníku (přepsal V. Dekan) Kateřina Francová Dům dětí a mládeže Horní Počernice, Praha 9, Dětský folklorní soubor Mateníček Jsme velice krátce členy FoS ČR a zatím jsme organizací, která dosud nikterak mimořádně nepřispěla k rozvoji folklorního života v České republice, nemohu se tedy fundovaně k úrovni časopisu vyjadřovat. Přesto si ale myslím, že tento časopis je potřebný a na trhu by rozhodně neměl chybět. Věřím, že do budoucna se více zapojíme a budeme mít možnost vyjádřit se zodpovědněji, a třeba i do časopisu přispívat. Srdečně zdravím a přeji hodně úspěchů ve vaší prospěšné činnosti. Václava Frodlová Dětský národopisný soubor Břeclavánek Uvítala bych, kdybyste v časopise uváděli předběžně připravované akce na rok nebo půl roku, jako jsou školení pro vedoucí souborů v různých oblastech – výchova dětí, taneční průprava, zpěv atd, ale i jiná školení. Vím, že nám chodí pozvánky, ale nevíme dopředu, o čem můžeme uvažovat. Josef Gajdoš vedoucí folklorního souboru Beskyd Zubří Byl jsem chycen za slovíčko, když jsem ve svém původním stanovisku napsal, že k časopisu nemám připomínek. Takže musím říci i „b“. Je lehké kritizovat. Nepatřím a ani nechci patřit mezi kritiky, protože si vždy vážím lidí, kteří dělají něco pro dobrou věc. Pro-

to tvrdím, že časopis Folklor má velmi dobrou úroveň. Problém je, že vše se jednou ohledí a zevšední a musí se takzvaně inovovat. Mám snad jen opravdu malé doporučení. Doporučil bych pokud možno zestručnit zprávy z regionů, ze souborů. Většina činností souborů je si dostatečně podobná (není třeba tolik popisu), takže místo stránek by stačily dva-tři informativní odstavce. Zbylý prostor by bylo vhodnější využívat pro menší soubory a regiony, o kterých se mnoho nepíše. Pak máme totiž dojem, že se vše točí jen kolem několika známých souborů. Rovněž by nebylo na škodu zavést i rubriku stručných informací z folklorního dění v celé České republice – nejen zprávy z FoSu, nebo uvedených souborových příspěvků. Tolik malé připomínky. Zasílám Vám všem pozdrav s přáním dobrého díla. Bohumil Hlaváček emeritní ředitel ČTK Brno Časopis Folklor má mezi tištěnými sdělovacími prostředky v České republice nesporně nezastupitelné místo a to tím spíš, že na rozdíl od nyní už velmi početné řady novin a časopisů má tuzemského vydavatele, jeho obsah není diktován ani ovlivňován zahraničním kapitálem. Stal se skutečnou tribunou těch, kteří mají folklor rádi, věnují se mu, jsou ochotni rozdělovat se o své zkušenosti a názory. Lze se v něm dočíst to, co bychom marně hledali na stránkách bohatších časopisů,

Z dalších čtenářských názorů a ohlasů

jejichž redakce ohrnují nos nad lidovou kulturou a o to víc prostoru dávají kultuře přicházející odjinud. Poslední stránka Folkloru prozrazuje, že časopis vychází v nákladu pouhých 1800 výtisků. Přitom členská základna folklorních souborů je výrazně početnější. Časopis by si zasloužil, aby měl více čtenářů a o to by se měla přičinit i vedení souborů. Mnozí členové souborů ani nevědí, že časopis Folklor vychází. Milena Jelínková vedoucí souboru Malý Kosíř a jménem souboru Kosíř, Kulturní a sportovní zařízení Kostelec na Hané V časopise Folklor, který vždy celý s chutí přečtu, se mi moc líbí „Vyznání“ lidí, kteří svůj život zasvětili lidovým písním a tancům. Po přečtení těchto článků jsem vždy o něco bohatší, o něco, s čím se se mnou podělili lidé, jejichž láska k folkloru je opravdová. Je to práce, která nikdy nekončí, neboť tito lidé předávají své zkušenosti dalším a dalším generacím, a to je v dnešní přetechnizované době počítačů velmi dobře. Vždyť leckdy právě na těchto lidech stojí další existence folklorních souborů v daných místech. Vždy to chce „dobrého tahouna“, který se snaží i v době krize souboru nadchnout ostatní a zkusit to znovu. Je dobře, že se o takových lidech můžeme dočíst na stránkách našeho časopisu, neboť jsou nám ostatním často vzorem. Přeji Vám mnoho úspěchů v další práci a těším se na další inspirativní články. 80 / 81

Peter Kopčík manažer FS Rozmarija, Prešov, Slovensko Vážení folklórni priatelia. Srdečne Vás pozdravujem z Prešova. Volám sa Ing. Peter Kopčík a už vyše 20 rokov je folklór mojím koníčkom. Momentálne ako manažér spolupracujem hlavne s detským a mládežníckym folklórnym súborom Rozmarija z Prešova. Už niekoľko rokov som členom Folklorního sdružení ČR a odberateľom časopisu Folklor. Tento časopis má podľa mňa veľmi dobrú úroveň, ponúka obrovské množstvo informacií a poznatkov. Som s jeho urovňou naozaj veľmi spokojný. Bohužiaľ, my na Slovensku Vám môžme len závidieť takýto časopis! Marie Pancířová FS Kvítek Hradec Králové, festival Setkání s folklórem Pokud jde o časopis Folklor, spíše se přikláním k časopisu o činnosti sdružení, odborné informace však vítám také. V každém případě vítám informace od všech – jak od členů souborů, tak od vedení souborů a festivalů, i odborníků na folklor nebo novinářů. Cílovou skupinu, kterou by měl časopis více oslovovat a zaměřovat se na ni, by měly tvořit široká členská základna souborů a skupin a vedení souborů a festivalů. Určitě mi vyhovuje tištěná forma časopisu a se strukturou časopisu i jeho grafickou podobou jsem spokojena. Blanka Petráková vedoucí DFS Malé Zálesí, Muzeum Luhačovice Časopis Folklor je jediné fórum, kde dnes český a moravský folklorista (milovník folkloru či folklorní aktivista) může diskutovat, rozčilovat se, prezentovat, zamýšlet se, informovat se a získávat přehled, co se kde dělo a co se u nás bude dít v oblasti folklorismu. Jistě by mohl být odbornější (nebo více populární), větší (nebo menší), barevnější (nebo raději černobílý), aktuálnější (anebo by stačilo, kdyby vycházel dvakrát ročně) – prostě mohl by být jiný, možná lepší. Hlavní však je, že Folklor vychází, přestože se on (stejně jako jeho obsah) může většině folklorně nenaladěných současníků zdát nemoderní, nelukrativní a vůbec

okrajový. Vylepšovat se dá vždycky všechno, takže to můžeme zkusit v dalších patnácti letech. Alena Špačková Praha Přátelé, časopis Folklor odebírám soukromě, proto jsem čtenářka asi poněkud netypická. Miluji totiž lidové písně, což je u mne letitá záležitost, žádný chvilkový rozmar. Ráda čtu o „Známých – neznámých“, různá zamyšlení nad festivaly. Uvítala bych více o muzikách, muzikantech, zpěvácích. Postrádám častější recenze nových CD, případně videokazet, ale i s kontaktem na konkrétního prodejce. Je totiž téměř vyloučeno něco z této hudební oblasti koupit normálně. Nebylo by od věci vyzpovídat kompetetní osoby z celostátního vysílání rozhlasu a televize. Lidové písně jsou stále na samém krajíčku jejich zájmu. Občas se mě sice někdo snaží přesvědčit o opaku, ale většina krásných záznamů jen leží v archivech! Ostudně se nevysílá skoro nic ze Strážnice, natož třeba z Horňáckých nebo jiných slavností. A televizní pořad Folklorika se „nenápadně“ přesouvá do nočního času. Do dalších let přeji vám všem v redakci i nám ještě hezčí časopis.

uveřejnili tři velice poutavé články – Zlatý zpěváček Tomáš Beníček, který po letech, díky svému nádhernému hlasu oživil můj zájem o folklor, když jsem v červenci z rozhlasu uslyšel jeho dvě písničky a rozhovor s redaktorem Z. Toflem. V září jsem následně navštívil Bánov, abych získal rozhovor pro náš časopis Krasokvět. Nezůstalo jen u rozhovoru a já byl vpraven do prostředí plného přátelství, krásy a spontánnosti, což vyvrcholilo mým vstupem do Folklorního sdružení ČR 21. září 2004. A tehdy jsem začal dostávat Váš časopis. Velice se mi líbí úvodní vzpomínkové medailony i vyznání jednotlivých osobností. I ostatní články jsou vesměs zajímavé, graficky přehledně řešené, jen snad by bylo dobré, jsou-li jen dva dvojlisty tištěné barevně, aby byly plně věnovány barevným fotografiím, které si jistě především váš časopis zaslouží s ohledem na barevnost krojů. Doufám, že se podaří udržet rozsah časopisu (třeba číslo 5/2004 – 76 stránek, to je velice sympatická tloušťka). Jsem velice rád, když se v listě dočtu, že folklorní život přitahuje naši mládež, je to cesta ke kráse, kamarádství a přátelství, tedy k věcem, které jsou v dnešním světě stále vzácnějším kořením. Jako ten, který se rozhodl již před 15 lety věnovat chlapcům celý svůj život jako spisovatel, básník a pedagog, oceňuji vysoce Vaši práci pro naši lepší budoucnost. Přeji Vám a vám všem hodně členů a hodně čtenářů, kteří by strávili nad stránkami Folkloru tolik pěkných chvil jako já. Srdečné díky a zdar!

Luděk Vejsada Lipnice nad Sázavou Milá a vážená redakce! Dovolte, abych Vám v rámci Vaší jubilejní ankety poděkoval za časopis Folklor. Za to, že mi začal chodit, může ten, o němž jste v pátém čísle Z dalších čtenářských názorů a ohlasů

Jak vzniká časopis Možná vás bude zajímat, jak se „krok po kroku“ vytváří každé číslo časopisu Folklor. Předznamenejme, že příprava jednotlivých čísel je vedena nezaměnitelnými pracovními úkony týmu redakčních spolupracovníků. Zde jsou seřazeny do pomyslného pořadí, které je dáno zkušeností a časovými aspekty přípravy. který v následujícím týdnu nejprve v redakci slovo od slova přepíše, pak přepracuje do zveřejnitelné textové podoby a odešle na autorizování. Po autorizaci zakomponuje do textu úpravy a doplňky. 3. Tak měsíc před uzávěrkou (v čase kdy obdržíte předcházející číslo) se dohodne s redaktory o jejich příspěvcích do dalšího čísla časopisu, příp. je vyšle na vybrané akce. 4. V měsíci před uzávěrkou průběžně přijímá do redakce poštou nebo od roku 2002 také prostřednictvím e-mailu jednotlivé příspěvky. Ty první osobně přepíše a zkontroluje. Druhé textově převezme a všechno uloží do složky příslušného čísla časopisu. Jednotlivé příspěvky průběžně upravuje (doplňuje uvozovky, vyznačuje slova psaná kurzívou, slova podtržená apod.) do konečné podoby. 5. V téže době dopracovává na základě písemných Přibližně dva měsíce před uzávěr- odpovědí na zadané otázky do podoby rozhovoru přikou konkrétního čísla si šéfredak- pravovanou polemickou stať. Zpracovaný příspěvek tor připraví výběr čtyř osobností odešle oponentovi k odsouhlasení. Později od něho z řad folkloristů pro rubriku Vy- vzešlé připomínky a doplňky zapracuje do rozhovoznání, dvě osobnosti do rubriky ru, v případě většího rozsahu úprav opět text odešle Známé – neznámé tváře a kraje k autorizování. a také zajímavého člověka pro roz- 6. V tomtéž čase osobně nebo telefonicky urguje hovor. Se všemi postupně vejde objednané příspěvky rubrik Vyznání a Známé – nev osobní nebo telefonický kontakt známé tváře, připravuje si podklady k aktuálním aka se čtyřmi z nich se dohodne na cím Folklorního sdružení ČR nebo zpracovává recenpříspěvku a vyžádá si fotografie. ze a příspěvky z navštívených akcí. 1. V tomto období také dohodne 7. Čtrnáct dnů před uzávěrkou objedná od ředites vybraným oponentem základní le sekretariátu příp. od dalších čelných představitetéma diskuse, zpracuje a odešle lů Folklorního sdružení ČR jejich aktuální příspěvky mu navozující okruhy diskusních k činnosti sdružení a sekretariátu. otázek. 8. V termínu uzávěrky zařadí do základního sché2. Šest týdnů před uzávěrkou matu čísla jednotlivé příspěvky a současně vytvoří si domluví rozhovor s vybranou obsah čísla. osobností a tento uskuteční. Po- 9. Nejsou-li redakci doručeny všechny objednané či řídí ilustrační fotografie a průběh dohodnuté příspěvky, tyto nyní intenzivně a opakobesedy si zaznamená na diktafon, vaně telefonicky nebo e-maily urguje. 82 / 83

10. Nebyly-li dodány k příspěvkům ilustrační fotografie, tyto vybere z fotoarchivu, z negativů zadá výrobu pozitivů a ty přiřadí k článkům. 11. Po sestavení čísla doplní chybějící informace, články nebo nabídky věnované aktuálně činnosti sdružení. 12. Textově sestavené číslo časopisu vytiskne, všech cca 40 tiskových stran rozmnoží 3x a rozešle korektorům ke čtení. Je-li to nezbytné, v následujícím období 3–4 dnů určeném k vyhledání chyb, dokončuje poslední příspěvky nebo zajišťuje fotografie. 13. Současně již zahajuje „koloběh“ tvorby dalšího čísla dle bodu 1. 14. Po vrácení opravených textů vyznačené chyby a odchylky od českého pravopisu opraví také v počítači a opravený text odešle e-mailem do grafického studia tiskárny. Fotografie a další materiály (noty, kresby, inzerce, loga sponzorů) odešle poštou. 15. Asi po týdnu obdrží ze studia stránkový obtah celého časopisu včetně obálky na tiskovou korekturu. Při ní je třeba vše zkontrolovat, dotvořit grafickou část jednotlivých stránek, vyznačit případné změny a opravy a do míst bez textů zalomit nabídky, inzeráty, loga sponzorů apod. 16. U fotografií je často třeba změnit výřezy nebo jejich zařazení do textu. 17. Na závěr připíše umístění fotografií (stránky) k popiskám, do tiráže doplní aktuální informace týkající se příštího čísla a opravené stránkové obtahy pošle zpět do tiskárny; obvykle s tím, že bude ještě třeba nahlédnout některé opravované stránky. 18. Grafické studio tiskárny provede všechny opravy a vyžádané stránky zašle faxem k druhému náhledu. Po jejich telefonickém odsouhlasení nebo další opravě studio předá časopis k přípravě filmů a tiskárna posléze časopis vytiskne. 19. V tom čase již probíhá příprava dalšího čísla časopisu Folklor (viz bod 4 a další). Ani tyto postupné kroky však někdy nevedou ke konečnému výsledku a stane se, že v časopisu i po uzávěrce a sestavení stále chybí aktuální zpráva o naší významné a již uspořádané akci nebo příspěvek do rubriky Známé – neznámé tváře. V tomto případě musí nastoupit šéfredaktor a z dostupných materiá-

lů zprávu (např. z tiskových zpráv nebo z kusých informací zúčastněných) o akci sám něco málo sepsat. Těžší je to s portréty vybraných osobností v rubrice „tváře“ nebo u vyznání. Tady nelze konkrétního člověka bez jeho vědomí „popsat“. Tehdy jej musí šéfredaktor na poslední chvíli operativně nahradit někým jiným; obvykle je to někdo z nejbližšího pracovního nebo profesního okolí šéfredaktora, s nímž se on sám může rychle kontaktovat a během dne dvou příspěvek připravit. To pak bývají velmi horké chvilky a ty jsou někdy pravou příčinou zpoždění ve vydání časopisu. Přesto se vždy celý redakční tým snaží dodržet oznámené termíny a naplnit ohlášený obsah. Věřím, že i v tom má časopis v povědomí čtenářů svůj významný kredit. František Synek

František Synek

Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (4) Můj osobní vztah k časopisu Ty, Zdeňku, dokážeš být během tří dnů na pěti opačných koncích republiky a stejným tempem, jakým cestuješ po Čechách, Moravě i Slezsku, dokážeš dennodenně neuvěřitelný počet hodin pracovat. Přiznej se proto. Kolik času Ti při Tvém náročném programu zůstává na to, aby ses v klidu začetl do časopisu Folklor? Je pravda, že mám málo času, ale to v dnešní době platí o každém z nás. Lidé dnes mají málo času obecně a dá se očekávat, že tempo života se bude i nadále zrychlovat, takže času nepřibude. Proto se mi zdají některé články ve Folkloru zbytečně dlouhé. Něco jiného je toto jubilejní číslo, kde jsme se zastavili, abychom se pokusili zhodnotit patnáctileté období. Ale v běžných číslech dávám jednoznačně přednost krátkým a věcným článkům! A jsem přesvědčen, že i vedoucí a ředitelé festivalů kvitují více krátkých článků o vlastním souboru nebo festivalu a dění ve svém regionu. Vidíš, předběhl jsi mne, protože měla následovat otázka, jakým článkům při jeho čtení dáváš přednost. A to jsi už řekl. Prozraď tedy, zda v nich hledáš také nějaké podněty pro sebe, pro časopis a pro činnost Folklorního sdružení ČR? Samozřejmě, že při jejich četbě hledám podněty a dělám si závěry, přemýšlím. Někdy i o tom, co v časopisu není. Vážím si např. rubriky

84 / 85

„Na pomoc souborům“. Ale myslím si, že důležitou potřebou pro práci souborů – vedle znalosti významných postav etnologie a folkloristiky či současných představitelů festivalů nebo regionů a souborů – jsou i praktické rady a informace obecnějšího rázu. Těch by mělo být více! Mám teď na mysli podobné texty, jako byl před několika lety článek Jarmily Karhanové Autorské právo a folklor. Podobných témat je mnoho, např. problematika využívání strukturálních fondů, malé a velké projekty Mezinárodního visegrádského fondu, průběžné aktuální informace o evropských programech Culture 2000 nebo Mládež – Culture and Education. Záživné čtení to sice nebude, ale o to přínosnější, protože všechny soubory a festivaly se ze všeho nejvíce potřebují naučit získávat peníze na další činnost. Folklorní sdružení ČR je dětská a mládežnická organizace, ale pro děti a mládež toho v časopisu Folklor mnoho není. Nepomohlo by to však zvýšit zájem o časopis právě mezi členy souborů, nebyl by také krok k získávání mladých autorů? Někdy myslím i na to, jestli by nebylo dobře, kdyby časopis věnoval pár stran i dětem. Opravdu jsme dětská a mládežnická organizace, máme přes dvě stě souborů do patnácti let. Teď se vychází z toho, že časopis je určen vedoucím, a ti tam mají možnost psát o svém dětském souboru a dočíst se o jiných dětských kolektivech. Možná by se nad tím měla redakce zamyslet. Je jen otázkou koncepce, jestli se několik stránek vyčlení zábavě pro děti. Ale byla by to pro časopis další funkce navíc, a už takhle jich plní dost. A chvála bohu, že dobře. Nejen obsah, ale i grafika oslovuje čtenáře a vytváří jeho vztah k časopisu. A tak mi dovol ještě poslední krátkou otázku na závěr našeho rozhovoru. Jak by sis přál, aby Folklor vypadal za dalších patnáct let? Odpovím také krátce. Přál bych si: 1. Aby existoval. 2. Aby byl čtivý v obou podobách. 3. Aby byl svěží a mladý. A oslovoval dnešní mladé, kteří už budou za patnáct let patřit mezi nás zkušenější, i ty, kteří teprve dorostou a budou si v tu dobu mládí užívat na plný plyn. 4. A konečně, aby grafika časopisu i internetových stránek měla co říci jedenadvacátému století. Děkuji Ti, Zdeňku, za trpělivost. I když nám rozhovor zabral dost času, myslím, že to nebyl čas ztracený. A doufejme, že i ti čtenáři, kteří stejně jako Ty dávají přednost krátkým článkům, si tentokrát se zájmem přečtou i tento obsáhlejší náhled na zdánlivě jednoduché otázky kolem šíření informací ve Folklorním sdružení ČR. Otázky připravil a kladl: Viliam Dekan Zdeněk Pšenica

Tak po našom, od pľúc (k výročiu Folkloru) Aby som sa na úvod úprimne priznal, nemám rád výročia. Ani tie svoje, tobôž cudzie. Zostalo mi to pravdepodobne spred roka 1989, kedy sa oslavovalo všeličo možné. Dúfam, že sa za tých pätnást rokov aspoň niečo zmenilo. Teda k lepšiemu. Osobne dávam prednosť každodenným oslavám. Ráno sa zobudiť a tešiť sa, že sa tak stalo. Stretnúť peknú ženu alebo múdreho muža a uchmatnúť im kúsok ich energie. Zdarne zavŕšiť projekt, grant, dielo, ktoré má šancu oblažiť iných. Večer si líhať plný uspokojenia z dobre vykonanej práce. Alebo že som si len tak počítal, prelistoval zaujímavé periodikum. Proste baví ma žiť tak, aby sám život bol jednoliatou oslavou bytia. Čo sa týka najdrahšieho tovaru na svete, informácie, tak zastávam názor, že byť v obraze je naozaj super. Spomínam na časy, keď ohľadom kultúry a folklóru predovšetkým, nebolo jednoduché nájsť tie správne poznatky, o ich aktuálnosti ani nehovoriac. V Československu sa dalo čerpať z dvoch známych periodík – Taneční listy a Rytmus. Po „nežnej revolúcii“ však zmizli z povedomia i ony. Na Slovensku sa ich snaží nahradiť Národná osveta, vydávaná Národným osvetovým centrom Bratislava, s jej bývalou prílohou Folklór a terajšou, nazvanou Tradícia a súčasnosť. A taktiež Informátor Východoslovenského folklórneho združenia a Spravodaj Stredoslovenského národopisné86 / 87

ho združenia. V Česku sa pred pätnástimi rokmi ujal Folklor, časopis FoS ČR. Vlastně pomyseľný občiansky preukaz mu čas práve vystavil. Spoločná sedemdesiatštyriročná cesta Čechov a Slovákov sa skončila na križovatke dejín. No folklórne dianie v oboch zvrchovaných republikách má svoje spoločné črty, no i osobité špecifiká. Jazyk prekážkou nie je, mentalitu, čiže náturu akceptovať vieme. A Česi, Moravania, Slezania i Slováci majú v sebe tak hlboko zakorenený vzťah k ľudovej kultúre a folklóru, že hudba, spev a tanec ich teraz ešte viac zomkínajú, spájajú do jednej folklórnej rodiny. Nedávno som na svadbe vo Vranove nad Topľou zachytil prekrásny spev moravských ľudových piesní v podaní dievčat – členiek východoslovenských folklórnych kolektívov. Na opačnej strane, trebárs v Strážnici, Brne či Rožnove pod Radhošťom, si miestni, a dobre že prevažne mladí ľudia, krátia chvíle pretraktovaním melodiky z Podpoľania, Terchovej, Zemplína, Šariša a tak podobne. Česko je väčšie rozlohou i počtom obyvateľov, preto sa FoS ČR skladá z dvoch desiatok regionálnych folklórnych združení. Slovensko a jeho Folklórna únia zahŕňa iba tri združenia – Západoslovenské, Stredoslovenské a Východoslovenské. Vidí sa mi, že u vás máte prepracovanejšiu spoluprácu predstaviteľov hnutia so zástupcami vlády a ministerstiev, parlamentu a ostatnými subjektmi verejnej správy. My Slováci si zasa zakladáme na dlhodobých cykloch súťažného charakteru s trojročnou periodicitou, ktoré v podstate tlačia mnohé telesá a ich choreografov a hudobných upravovateľov k neprestajnej invenčnej práci, k novej tvorbe, ale i k výskumu prepotrebného materiálu v teréne. Najnovším trendom u nás je prezentácia pôvodnej predlohy súčasnými interpretmi, spodobená na základe audiovizuálnych záznamov. Verejnosť tento trend prijíma s uznaním a úspech takýchto programov niekedy zatieňuje aj umelecké snahy profesionálnych telies. Slováci Čechom podľa mňa vždy úprimne závideli organizovanie folklórnych plesov, bálov, besied pri cimbale a podobných podujatí v tradičných odevoch či bez nich. Úspešným zavŕšením spomínaných akti-

vít je konanie Celonárodného krojového plesu v Žďári nad Sázavou, ktorého som sa síce nemal česť osobne zúčastniť, no jeho skvelú atmosféru som vycítil práve z článkov v časopise Folklor (ako individuálny člen FoS ČR ho dostávam s neomylnou pravideľnosťou do svojej poštovej schránky, takže mám o prísun informácií spoza rieky Moravy postarané). Rád listujem vo Folklore i opakovane a pripomínam si trebárs hodnotiace state Jaroslava Cardu Juráška o nových nahrávkach ľudovej hudby. Vyhľadávam tiež zmienky o VUS Ondráš, nakoľko som vo VSPT Jánošík Brno strávil dva „zelené roky“ spevom a tancom. Veľmi zaujímavé mi pripadajú občasné polemiky, v ktorých sa čitateľ opakovane zasväcuje do rôznych problémov i odlíšnych pohľadov na ne. Na takúto možnosť sme veru dlho čakali, a práve otvorenosť a výmena postojov a názorov je tý najúžitočnejším, čo Folklor prináša. Isto iste by mi dal za pravdu i František Synek, hlavný editor a dlhoročný otec tohto ojedinelého žurnalistického syna. Na jednej strane mu závidím jeho stály entuziazmus. No na strane druhej mi neostáva, len ho úprimne obdivovať: kdeže berie v dnešnej upo-

náhľanej dobe toľko času na riadenie kolektívu redaktorov a autorov, ako aj na technicko-organizačné aspekty výroby Folkloru? Patrím k jeho vďačným pozorovateľom, a najmä konzumentom výsledkov jeho úsilia. Jemu i jeho spolupracovníkom želám čo najmenej problémov pri realizácii ich zámerov a čo najviac prispievateľov a aktívnych čitateľov. N.B.! Pod čitateľskou aktivitou si predstavujem nielen študovanie obsahu časopisu, ale hlavne vecné reakcie v ústnej, a ešte lepšie písomnej podobe. Tak ako tomu je práve teraz v mojom prípade. Ďakujem Vám, kolegovia! Kultúre zdar a folklóru zvlášť!!! Tibor Kučera kustód Zvolenského Kučerovho folklórneho minimúzea, folklorista a publicista, Slovensko

Zajímejme se o folklorní slavnosti… Jako dlouholetý příznivec etnologických kulturních forem, historie, zemského vlastenectví a lidí, kteří je různým způsobem projevují – vyjadřuji své uznání časopisu Folklor při příležitosti mladého výročí jeho založení. Skláním se před všemi těmi nadšenci – jeho tvůrci, přispívateli a naplňovateli, kteří jsou pokračovateli zejména tradic našeho venkova, a děkuji jim za radost a potěšení, které do dnešního nelehkého světa svým optimismem přináší. Moderní civilizace vznáší značné nároky na každého člověka. To pociťují zejména manažeři, kterými jsme v jistém slova smyslu, třebas jako rodiče, každý z nás. Každodenní tempo života si pro udržení zdraví žádá duševní hygienu. Folklor a lidové umění vůbec ji poskytuje všem – bez rozdílu věku, přesvědčení i společenské příslušnosti.

Mám rád valašský folklor. Valašsko je můj i mých předků rodný kraj, kdysi chudobný, ale důstojný svým nadhledem, bohatý slavnou historií i tradicemi, kraj bohatý na příklady lidské tvořivosti i na vzory (Baťa, Sousedík, Schön, i k tomuto kraji se hlásící T. G. Masaryk, který odsud odstartoval svoji zářnou politickou kariéru), moravské Švýcarsko, plné lesů a strání. Důležitým faktorem v lesnaté krajině byly – pily. Spousta scének dobrých valašských folklorních souborů vypráví o jejich produktu – dřevě, i o způsobu života, který byl tímto produktem určován. Tibor Kučera, Mojmír Kovář

Folklor a tradice jsou úzce spjaty s venkovem jako společenstvím. Tam, kde tuto moudrost objevili, jsou dnes prosperující obce. Ne náhodou je Kovářov, letošní vítězná obec soutěže Vesnice roku ČR v dnes již neméně proslulém Programu obnovy venkova významným místem v rámci folklorních festivalů, stejně tak jako Liptál a další. Tento progresivní prvek v Evropě regionů začínají vnímat i pokrokoví členové regionálních zastupitelstev, senátoři i další významní politici, kteří se ve stále větší míře hlásí ku svým venkovským kořenům. A to je dobře. Dávají tak příklad mladým, potažmo i jako cestu k pozitivnímu myšlení, a tím i k dlouhověkosti s vyšší kvalitou života. Ale v podpoře rozvoje místních tradic je i budoucnost prodávání kultury (které je folklor nezastupitelnou součástí) v cestovním a turistickém ruchu, budoucnost otvírání se smysluplnému poznávání a cesta k subsidiaritě, bez níž nefunguje PARTNERSTVÍ, a které se mnozí centristé – soběstřední individualisté tolik brání. Na toto téma jsme – v rámci Komise pro přeshraniční spolupráci česko-moravské menšiny na Slovensku (in: Trnavský zpravodaj K, č.3/2000), která se později přetransformova88 / 89

la na Občanskou iniciativu Za prosperitu Trnavského kraje – OIPTK (jejíž členové, coby nezávislí, dokonce participovali na regionálních i parlamentních volbách), před dvěma roky uspořádali v Trnavě odbornou konferenci za účasti předsedy (župana) Trnavského samosprávného kraje Petra Tomečka. Náměty, které na konferenci zarezonovaly, byly formou doporučení adresovány zainteresovaným subjektům (ústřední a ústavní orgány, prvo- a druhostupňové samospravy, občanské iniciativy a média). Regionální kultura (včetně folkloru), kam především byly aktivity směrovány, však z různých důvodů posílena zatím nebyla. V této oblasti jsou velké rezervy, především v rozšíření zmíněných aktivit turistiky a cestovního ruchu, zatím však protisměrné reakce ústředních a zejména regionálních orgánů na Slovensku (i přes jejich často opačné projevy) jejich využitelnost minimálně umrtvují. A co popřát časopisu Folklor nejméně do dalších patnácti let? Aby se folklor, vysoké umění, kulturní avantgarda, manažeři rozhodovacích procesů a masmédia spojovali v jeden celek, který by fandil regionům a nutil je k soutěživosti. Aby se nejen hejtmani, jako jsou Březina, Juránek, Slavík, Dohnal, Tošenovský, Zahradník a politici, jako je Topolánek, Havlíček, Plachý, Smýkal, Gajdůšková, ale i další, častěji objevovali na folklorních festivalech, ať už jako garanti, či v tradičních krojích, nebo jen tak, jako celebrity a občané. Aby se k nim přidávali i lidé jako jsou Barroso, Fígeľ, Špidla, Roithová, Záborská a další. Aby se lidé jako je pan Alexander Veigl častěji objevovali na českém a slovenském venkově a znalci, jako jsou Štika, Rejškovi, Stolařík, Klauda, Mědílek a Pšenica měli další následovníky. Aby se občané začali zajímat o folklorní slavnosti alespoň tak, jako se zajímají o televizní seriály. A aby jim média věnovala aspoň tolik pozornosti, kolik věnuje propagaci technopárty. …a aby všem lidem okolo folkloru – pochodním, které zapalují – jejich elán vydržel. Mojmír Kovář, exposlanec FS a občanský aktivista, Trnava, Slovensko

Prijímam tento časopis tak, ako by ste ho mali prijímať aj vy Srdečný pozdrav čitateľom časopisu Folklor zo Slovenska. Pravdepodobne takéto pozdravy dostávate častejšie, ale tento je určite prvý odo mňa. Dostal som ponuku od mojich priateľov Vila Dekana a Honzu Mičku, aby som do mimoriadneho čísla Folkloru napísal svoj názor o tomto časopise, alebo postrehy, ktoré ma napadnú, keď časopis čítam. Musím sa priznať, že ho čítam pravideľne, pretože mi ho pravideľne môj ďalší priateľ Franta Synek posiela. Som rád, že si na mňa spomenuli práve pri príležitosti 15. výročia vzniku takejto prepotrebnej „pomôcky“ pre folkloristov. Sám som bol s dnes už nebohým priateľom Petrom Homolkom jedným z iniciátorov vzniku podobného periodika na Slovensku. Časopis „Folklór“ (teda s rovnakým názvom ako pôvodne aj Váš s dĺžňom nad „o“) sme spoločne písali, spracovávali príspevky čitateľov (nebolo ich veľa ako u Vás – pravidelne sa v každom čísle opakovala výzva dopisovateľom), a dokonca Peter ten časopis sám i zalamoval. Postupne nám prerástol cez hlavu, práce na ňom prevzali profesionálni redaktori, až zanikol. Potom sme sa opäť pokúsili vytvoriť niečo pre potreby folklórneho hnutia, ale malo to rovnaký postup. Teda až do zániku. V súčasnosti vychádza v našom ústave (Národné osvetové centrum v Bratislave – pozn. red.) časopis Tradícia a súčasnosť. Od začiatku ho vedú „profíci“ a verím, že toto periodikum už vydrží. Prečo píšem o našom časopise? Pretože pri tých zánikoch som Vám stále závidel, že Folklor vychádza, má množstvo dopisovateľov a odberateľov. A nám sa nedarí. Nedarilo sa hlavne pre nezáujem, alebo možno skôr pre neodvahu, písať svoje postrehy a popisovať svoje potreby. A hlavne posielať ich do redakcie na uverejnenie. Veď najväčšia radosť z úspechu podľa môjho názoru je, keď sa s vlastným úspechom podelím s niekým iným, rovnako aj bolesť je menšia, keď sa s ňou podelím. A to sa mi na vašom časopise páči. Keď si pozriem zoznam autorov článkov, prispievateľov, informátorov, vidím, že časopis je ozaj VÁŠ.

Proste, množstvo vašich informácii o folklórnom hnutí v Českej republike sa dostáva z utajenia na verejnosť. Páči sa mi samozrejme aj otvorenosť niektorých autorov kritických článkov. (Ešte viac sa mi páči, že redakcia tieto články uverejní!) Mám skutočne dobrý pocit z debaty mojich priateľov Honzu a Frantu. Veľmi dobre sa čítajú vyznania, aktuality, recenzie, polemiky, reportáže, nie nepodstatné sú odborné časti – na pomoc súborom a samozrejme termínovník. Úžasné sú známe – neznáme tváre. Niekedy je potrebné napísať aj nekrológ – aj tie sú vskutku na veľmi dobrej úrovni. Nemyslite si, že teraz chválim len preto, že časopis jubiluje. Určite sa nájdu aj chybičky, ak ich hľadáte (hádam ste odo mňa čakali, moji priatelia, niečo viac kritické – napokon som známy notoricky kritik). No ja ich nehľadám. Prijímam tento časopis tak, ako by ste ho mali prijímať aj vy. Je to váš informátor, je to váš priateľ. Priznám sa, po doručení časopisu si ho najprv urýchlene prelistujem, a potom si nájdem kľudné miestečko (väčšinou až doma) a podrobne ho prečítam. V pohode a v kľude, s potešením… Ešte raz – s pozdravom Váš čitateľ Jozef Burič riaditeľ Ústavu tradičnej kultúry Národného osvetového centra v Bratislave, Slovensko Jozef Burič

Dopis od Lilla Alessandra La Federazione Italiana Tradizioni Popolari che mi onoro di presiedere, svolge, coi i suoi 460 gruppi, una intensa attività nel corso dell’anno. I Festival dai sodalizi organizzati, sempre più curati e vari nelle presenze nazionali ed internazionali, animano l’estate della nostra penisola da Nord a Sud, ponendosi come eccezionale veicolo turistico-culturale. Le importanti manifestazioni curate dalla Federazione, “ITALIA E REGIONI” e il “FANCIULLO E IL FOLKLORE”, vedono la presenza di numerosi gruppi e di scuole sempre più desiderosi di stare insieme per alimentare i vincoli di amicizia e per crescere culturalmente nel dialogo e nel confronto. La FITP opera portando ovunque a livello nazionale ed internazionale la tradizione del nostro Paese. Determinante è il rapporto con organismi come l’IGF (da me presieduta) a carattere mondiale. Esso costituisce l’occasione preziosa per creare contatti e scambi culturali, con crescita reciproca delle varie nazioni aderenti. Il Tutto in vista di più vaste finalità rivolte alla tutela di valori universali che uniscono nel segno dell’amicizia e della solidarietà. La FITP cura due organi di informazione: Il “NOTIZIARIO” e la rivista scientifica “IL FOLKLORE D’ITALIA” .

Con essi permettiamo l’instaurarsi di quel necessario dialogo fra i gruppi come strumento di conoscenza reciproca ed occasione di arricchimento culturale. Alle nostre riviste arrivano articoli e considerazioni inviate dai gruppi: si tratta di testimonianze sull’attività svolta, di documentazione su riti o cerimonie legate alle varie realtà

F.I.T.P. Federazione Italiana Tradizioni Popolari Ente Nazionale a Finalità Assistenziali ai sensi del Dec. Ministero Interno N.10.1507-12000A (74) Tabellato Ministero Beni Culturali e Ambientali – Legge n. 123/1980 – 90-92 http://www.fitp.org - E-mail: [email protected]

Italská federace lidových tradic (FITP), jíž mám tu čest předsedat, rozvíjí v průběhu roku se svými 460 soubory intenzívní činnost. Festivaly pořádané našimi sdruženími jsou stále propracovanější a rozmanitější co do účasti národní i mezinárodní, oživují léto našeho poloostrova od severu k jihu a prosazují se jako mimořádní nositelé a šiřitelé turismu a kultury. Významné slavnosti připravované naší Federací – „Itálie a regiony“ a „Dítě a folklor“ – zaznamenávají účast mnoha souborů a škol, které si stále více přejí pobývat společně, udržovat tak pouta přátelství a rozvíjet společně kulturní dialog i vzájemné porovnání. FITP svou prací při každé příležitosti, na úrovni národní a mezinárodní, povznáši tradice naší země. Určující je pro nás vždy vztah s organizacemi světového charakteru, 90 / 91

Segue ./. Foglio n. 2

territoriali, si tratta di citazioni di fonti preziose per la riproposta folklorica, si tratta di spazi dedicati all’informazione su antichi usi e costumi, sottratti, con un serio lavoro di ricerca, all’inevitabile scomparsa . E’ un modo per toccare con mano la vitalità del lavoro svolto in modo amatoriale nel nostro mondo, fatto di passione, di amore per la cultura tradizionale che cerchiamo di tutelare nel modo più corretto, affidandoci alla guida di esperti. Inviare note sulla propria attività significa presa di coscienza dell’importanza del confronto a testimonianza di una presenza viva della cultura popolare nel panorama delle varie espressioni culturali che la realtà odierna ci propone. In particolare la rivista scientifica propone articoli qualificati, autorevoli firme, opportunità preziose di lettura e di approfondimento di specifiche tematiche. Credo che anche la rivista FOLKLOR (periodico ufficiale dell’AFRC) operi con gli stessi intenti delle riviste FITP. Il 15° anniversario della sua fondazione che ricorre quest’anno è certamente una data importante . Essa significa ricordare il valore di un organo di stampa che è stato costantemente a fianco dei suoi lettori aiutandoli nella crescita culturale e nell’aumento delle loro conoscenze. Ad essa va il mio più sincero augurio di un futuro ricco delle più grandi soddisfazioni e successi. All’editore Frantisck Synek, all’AFRC, al collaboratore e caro amico Viliam Dekan, i più cari complimenti per un lavoro meritorio della nostra stima e del nostro apprezzamento. Il Presidente Nazionale FITP (Cav. Uff. Dr. Lillo Alessandro)

jako např. IGF (jíž předsedám). Dává nám to cennou příležitost k vytváření nových kontaktů a prohlubování možností kulturních výměn, tedy k rozvoji vzájemnosti mnoha národů. To vše s ohledem na velmi významné poslání, směřující k obhajobě univerzálních hodnot, které nás sjednocují ve znamení přátelství a solidarity. FITP má v péči dva své informační orgány: Zpravodaj a odborný časopis Folklor Itálie. V nich umožňujeme onen tak potřebný dialog mezi soubory jako nástroj vzájemného poznávání a příležitost ke kulturnímu obohacování. V obou našich časopisech publikujeme články a úvahy zasílané autory ze souborů: jsou to svědectví o proběhlých aktivitách, dokumentace o zvycích a obřadech spjatých s realitou života v našem teritoriu, poskytujeme také prostor pro popisy výzkumů pramenů cenných pro obnovení folklorních tradic a již zapomenutých starobylých zvyků a krojů, bez usilovného seriózního pátrání neodvratně dávno zaniknuvších. Je to svět, bezprostředně se dotýkající živoucí práce, rozvíjející se v našem světě formou dobrovolnosti, konané pro radost, z lásky k tradiční lidové kultuře, kterou se s pomocí odborníků snažíme chránit co nejlépe.

Šířit zprávy o vlastní činnosti znamená uvědomovat si význam porovnávání a dokládání živé přítomnosti lidové kultury z pohledu nejrůznějších kulturních projevů, které nám současná realita předkládá. Především náš odborný časopis Folklor Itálie předkládá kvalifikované články vážených a vlivných autorů, které jsou cennou příležitostí k hlubšímu seznámení se se specifickými tématy. Jsem přesvědčen, že i časopis Folklor (oficiální periodikum FoS ČR) operuje se stejnými záměry, jako časopisy FITP. 15. výročí vzniku Folkloru, které se završilo v roce 2004, je bezesporu událost velmi významná. Znamená to připomenout si hodnotu tiskového orgánu, který neustále stál při svých čtenářích a napomáhal jim v kulturním rozvoji a obohacoval jejich znalosti.

K tomu směřuje moje nejupřímnější blahopřání – k bohaté budoucnosti, naplněné zadostiučiněním, spokojeností a dalšími úspěchy. Šéfredaktorovi Františku Synkovi, Folklornímu sdružení ČR i spolupracovníkovi a mému drahému příteli Viliamu Dekanovi, s nejsrdečnějším blahopřáním, se vší úctou a oceněním za významnou práci Komtur Dr. Lillo Alessandro Prezident FITP a IGF Viceprezident EFCO Šéfredaktor časopisů FITP Il Folklore d’Italia a Notiziario (Z italštiny přeložil: Viliam Dekan)

Při kosmetických úpravách opatrnosti nikdy nezbývá Chápu, že každé výročí je příležitostí k ohlédnutí. Chápu, že při každém ohlédnutí si chceme zachovat svěžest a být krásní, ne-li krásnější. Vzpomínám si na jednu z humorných, ale zároveň dobře míněných knih o české národní povaze, v níž Benjamin Kuras napsal, že Češi jsou flagelanti. Chtěla bych se zbytečnému sebemrskačství vyhnout, i když si tím asi nepolepším, neboť mne mnozí budou považovat za konzervativce, nebo přehnaného optimistu. Nechci psát ódy, pouze připomenout, že: Folklor je necenzurovaný časopis. Soudím tak alespoň z vlastní zkušenosti, neboť mně – na rozdíl od jiných současných periodik – v textu nikdo nic nezkrátil, nepřidal, nevynechal, či jinak nepozměnil. Folklor má polemický charakter. Nejsem vševidoucí, ale věřím, že polemiky na jeho stránkách nekončí ublížením na zdraví, ať by to bylo v pohostinských zařízeních, v temných uličkách nebo na rozličných veřejných prostorách. Folklor pojme hodně informací a každý, má-li sklony či zájmy jakékoliv, si přijde na své. Co se týče přispěvatelů, neplatí zde selek-

ce. Psát může každý. Folklor je finančně nenáročný, přesto graficky vkusně zdobený fotografiemi svého šéfredaktora, který ví, jak a na co zaměřit svůj objektiv. Konečně pak nelze opomenout, že se pohodlně vejde i do dámské kabelky. Proto budiž časopisu přáno, aby si i v příštích letech tyto vlastnosti uchoval. Nechť při své zkrášlovací proceduře nezkrášlí natolik, aby předplatitelé museli platit vyšší částky za pěticentimetrové prázdné okraje, které by na křídovém papíře rámovaly „atraktivní“ příspěvky exhibujících vyvolenců, prošlých tuhou cenzurou. Marta Ulrychová Katedra sociální a kulturní antropologie FHS ZČU v Plzni Lillo Alessandro, Marta Ulrychová

Laskavý průvodce Když se člověk dívá na typickou obálku časopisu Folklor, jehož šest čísel za rok vydává Folklorní sdružení ČR už po patnácté, nepřehlédne pochopitelně první „message“ – zpravidla zabalenou do krojovaného podání: je za tím život. Není to jen „hra na něco“. Ty úsměvy nejsou pro kameru, to soustředění roste ze skutečného porozumění. Zkrátka, první setkání pro čtenáře rozhodně dopadne povzbudivě. Je zván do lákavého světa, kde krása má hlavní režii – a nepotřebuje k tomu ani moc peněz, ani umělé vycpávky. Vezme-li tedy zlákaný čtenář časopis do ruky, zjistí, že je to skoro malá knížka. O čem se dá na více než šedesáti stranách psát o folkloru? Jako „cizinec“ v téhle oblasti – typický Pražák, velkoměstský člověk každým coulem, kterého ani roky trávené na táborech skautských, turistických a posléze opět skautských v tomto příliš nezměnily – s radostným překvapením musím konstatovat, že odpověď na tu otázku – o čem pořád psát každý druhý měsíc, aby to bylo o folkloru, vyřešil redaktor a jeho spolupracovníci opravdu dobře: do světa lidového umění nás totiž uvedou lidé, kteří se mu celoživotně věnují, svými osobními vyznáními a životními příběhy. To považuji za univerzálně nejsilnější a bez diskusí přínosnou konstantu tohoto časopisu. Od některých z těchto svědectví jsem se ani nemohl odtrhnout. Jaký to rozdíl oproti tomu, co nám servíruje náš 92 / 93

veřejný život a jeho převládající mediální zobrazení. Kolik jalových tlachů a lidské malosti – zatímco tady, bez jakékoliv okázalosti a publicity, hovoří prostá lidská moudrost. Nejrozsáhlejší částí časopisu jsou pochopitelně zprávy z regionů, souborů a institucí. Ovšem i zde je ve skutečnosti nejčastěji v hlavní roli lidská nápaditost, obětavost, ochota vytvářet společenství a přinášet druhým radost. Člověk opravdu žasne, kolik se toho všude možně takhle podniká. Čtení povzbudivé. Kdyby tu a tam bylo ještě žánrově pestřeji zpracované, byl by to rezervoár drobných „světélek“ pro spoustu dní, mnohem přesahující záběr „spolkového“ časopisu. Rubrika Aktuálně celkem v přiměřeném rozsahu a většinou i optimální formou plní funkci „spolkového zpravodaje“. Při dvouměsíční frekvenci samozřejmě nemůže jít o aktuality „žhavé“, ale o profilující události daného období. Ne každé je na ně stejně bohaté. Jinak to vypadá tehdy, když právě vrcholí Zpěváčci, jinak, když žádná taková dominanta není, nýbrž několik odchodů na věčnost lidí, usvědčujících z povrchnosti frázi, že „každý je nahraditelný“… Dost čtenáři slibuje rubrika Polemika, diskuse, recenze, reportáž. Není však vždycky snadné tomuhle slibu dostát. Při celkově laskavém tenoru celého časopisu se možná opravdu těžko „polemizuje a diskutuje“. Z hlediska dynamiky by ovšem dobře zvládnutý „žánr se skutečnou zápletkou“ – právě formou opravdové diskuse – prospěl. Za klad rubriky považuji uvádění některých zajímavých částí ze studentských prací. Rozsahem nejmenší, byť důležitou tečkou je rubrika poslední – Na pomoc souborům. Docela pěkně pojaté „nenásilné vzdělávání“. Za zmínku – a rozhodně pozitivní – stojí fotografická stránka časopisu. Myslím, že i ona spoluvytváří onen nenásilně „hladivý“ charakter časopisu. Pouze u černobílých fotografií dost často dochází k jakémusi podexponování (fotografie jsou příliš tmavé), což podle našich zkušeností (z časopisu ARCHA) souvisí s novou technologií tisku po roce 2003. Časopisu by jistě prospěla i poněkud nápaditější grafika vnitřních (černobílých) stránek (zejména v části Zprávy z regio-

nů, souborů a institucí), která by „rozčeřila“ poněkud monotónní dojem a jistě povzbudila další čtenáře. V jednom z medailonků letošní „dvojky“ Helena Skálová říká: Nikdy jsem nechtěla věřit své mamince, velice moudré ženě, která vždy říkala, že divadlo i folklor nejsou jen „záliby“, ale že je to způsob živo-

ta, který jsem si vyvolila – ale na svých dětech vidím, že měla pravdu. Časopis Folklor tuhle životní moudrost docela úspěšně zprostředkovává svým čtenářům. Jiří Zajíc, ředitel Kanceláře ČRDM

Folklór premenený na písmenká Keď som si pozrel šieste číslo časopisu Folklór, mal som zasa po nejakej dobe príjemný pocit: združujú sa tu ľudia, ktorých spája spoločný záujem, hobby, koníček, u niektorých životná profesia. Vstupom do EU začína byť veľmi dôležité, aby súčasne s globalizáciou a unifikáciou boli rozvíjané aj národné špecifiká, národný charakter kultúry – pretože to bude v budúcnosti jediný atribút individualizácie a národnej determinácie. Nie som si istý, či kormidelníci nášho hospodárstva a kultúry dostatočne pochopili, (alebo snáď niekedy pochopia?) aké dôležité je postavenie kultúrnych špecifík v dnešnom a budúcom svete. Keby to totiž chápali, tieklo by napríklad do folklóru oveľa viac investícií, dotácií, grantov a darov. A tu sme pri základnom kameni „úrazu“ časopisu Folklór. Obsah treba hodnotiť pozitívne. Je vyvážený, profesionálne články informujú, čo sa kde deje. (Možno by sa zišla žánrová pestrosť – rozhovory, reportáže.) Obsah je však dostatočne pestrý a predovšetkým adresný. Aktívni tanečníci, speváci, vedúci súborov dostanú z časopisu komplexne plnohodnotné informácie. Väčšie výhrady môžem mať ku grafickej stránke. Vymenujem ich bod po bode: – Vyše 70 strán sa má viazať chrbtovou lepenou väzbou, nie prostým zošívaním, na to je časopis príliš objemný. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.) – Layout časopisu (výtvarný design) by mal vytvoriť profesionálny výtvarník. Ťažko na malej ploche vysvetliť, v čom je grafika málo nápaditá. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.) – Z toho vychádza aj voľba typov a rezov písma – tiráž na konci časopisu, (snáď asi 3b), sa takmer

nedá prečítať. Chýba grafik. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.) – Taký časopis by si zaslúžil farebné fotografie v čísle. Chýbajú, veď ide o témy, kde obraz povie často viac ako text. (Dôvod, prečo to zatiaľ nejde – vysoké náklady.) Takže som si zavzdychal. A vy, milí čitateľa, asi spolu so mnou. Veď to najdôležitejšie v časopise je: bohatý inteligentne písaný a pestrý obsah. Čo chýba sú: PENIAZE . Skeptik by povedal: Nikdy nie je tak zle, aby nemohlo byť horšie. Optimisti (ku ktorým sa hlásim) majú iný pohľad: Robíme, čo nás teší a čo považujeme za potrebné. S takýmto pohľadom sa nám podarí presvedčiť vlastníkov hmotného bohatstva, aby čosi ukrojili aj pre bohatstvo nehmotné – pretože práve to pretrváva, vytvára jedinečnú hodnoty. To prajem vám milí milovníci folklóru, rovnako ako sebe. Peter Stoličný vedúci katedry mediálnej komunikácie VŠH Praha, šéfredaktor časopisu LISTY (Slovákov a Čechov, ktorí o sebe chcú vedieť)

Jiří Zajíc, Peter Stoličný

Šťastné věci Jsou věci, které vždy zůstanou jen věcmi. Chladné, bez duše a bez obsahu. Znám však pár věcí, které ve svém životě mají více štěstí. Štěstí, že se jich ujali lidé, kteří jim svou vytrvalostí, obětavostí a umem vdechují kus sebe, kus člověčenství. Pro mne je jednou z takovýchto šťastných věcí i „náš cechovní“ patnáctiletý časopis Folklor. Když se objeví v naší poštovní schránce, mám z toho vždy velkou radost. A nejen já. Na určitou dobu se stává právoplatným členem naší rodiny. Jde z ruky do ruky, svým obsahem dovede pohladit a potěšit, povzbudit i poučit, ale mnohdy také rozčílit či rozesmutnět. Tak, jako jsme to dokázali my ve svých patnácti létech dělat svým rodičům, a jak nám to nyní vracejí naše děti. Kritizovat práci druhých je snadné. Hodně snadné. Mnohem těžší je snažit se pomoci. Někdy radou či svým názorem, jindy třeba zasláním příspěvku nebo hezké fotky. Patnáct let vycházení jakéhokoliv časopisu je úctyhodná doba. A což teprve časopisu, který je nekomerčně zaměřen. Z vlastní zkušenosti vím, že přijít s nápadem a začít jej realizovat není na tom všem to nejtěžší. Nejtěžší je vydržet, nenechat se odradit, přemoci svou lenost i spoustu dalších „objektivních“ faktorů a krůček po krůčku vylepšovat, tvořit, posouvat dopředu. Ještě složitější je to s činnostmi, které nemají dán svůj pevný konec, putují časem a prostorem pořád dál a dál a jedinými 94 / 95

pevnými body na této cestě jsou termíny redakčních uzávěrek. Často slyším názory, zda má být časopis více zaměřen na činnost souborů a sdružení (tzv. Drbárna), nebo má spíše sloužit vedoucím jako zdroj námětů a poučení. Podle obsahu, který je v něm v současnosti prezentován, jej chápu jako časopis, který hlavně ukazuje a propaguje naši činnost. Vždyť rubriky „Zprávy z regionů, souborů a institucí“ a „Aktuálně z činnosti FoS ČR“ jsou dnes hlavní obsahovou náplní časopisu. Proto je mi trošku líto, že se dostává k tak málo lidem. Nedokážu posoudit (a nejsem v tomto směru moc velký optimista), s jakým zájmem veřejnosti by se Folklor setkal na novinových stáncích. Bylo by však hezké, kdyby náš časopis byl spolu s tituly Národopisná revue, Vlastivědné listy, Geografické listy, Lidé a Země atd. alespoň k nahlédnutí ve studovnách a čítárnách veřejných knihoven a třeba i v informačních centrech, nevyjímaje ty turistické. Nebo alespoň v knihovnách těch měst a obcí, kde jsou členské základny našeho sdružení, kde fungují naše soubory. Tak by k tomuto časopisu měli přístup i všichni členové souborů, členové jejich rodin, příznivci a fandové i další obyvatelé. Myslím si, že se v současné chvíli nemáme za co stydět. Kdybych mohl za sebe o něco požádat, pak bych spolutvůrce Folkloru poprosil o více odborně zaměřených článků. Vím, že máme odborníky na hudbu a zpěv, na tanec, na ústní projev, na architekturu, na regiony atd. Využijme toho, že je máme. Vzhledem k tomu, že se časopis dostává převážně k vedoucím souborů a ředitelům festivalů, byla by to pro mne jedna z priorit. Čím budeme poučenější a vzdělanější, tím lépe budeme moci naši činnost vykonávat. A právě časopis Folklor by nám k tomu mohl nemalou měrou přispět. Všem spolutvůrcům Folkloru děkuji a vzkazuji: „Vydržte, má to smysl.“ Vladan Jílek Vydavatelství Písnička Občanské sdružení Folklorum, provozovatel serveru FolklorWeb.cz

Není lepší investice, než věnovat se nastupujícím generacím Byla jsem vyzvána, abych také přispěla do jubilejního čísla časopisu Folklor, které vychází u příležitosti 15. výročí jeho založení. A ráda jsem této prosbě vyhověla. Proč? Třeba proto, že podle mých informací se Folklornímu sdružení v posledních letech výborně daří posilovat zájem mladých lidí o folklor. A že se nesplnily – a já věřím, že do budoucna ani nesplní – škarohlídské předpovědi o klesajícím zájmu mladých lidí o tradice a lidovou kulturu v podmínkách sílící amerikanizace ve sféře trávení volného času. Přiznám se, že z toho mám velkou radost. Jednak se plně ztotožňuji s názorem, že folklor jako jedno z nejsilnějších pojítek mezi minulostí a přítomností zaručuje kontinuitu kulturního a civilizačního povědomí, a to i v dnešních, čím dál obtížnějších podmínkách. A především nemohu jako ministryně školství, mládeže a tělovýchovy opomíjet obrovský kus práce, který mnozí z Vás odvádějí na poli práce s dětmi a mládeží. Myslím si, že je to nejen ušlechtilé, ale že se především jedná o investici do budoucna. Neexistuje totiž na světě lepší investice, než trávit co nejvíce času s nastupujícími generacemi. Co se samotného časopisu týče, mám za to, že současná podoba dobře odpovídá záměrům a možnostem jeho tvůrců. Samozřejmě, že by bylo hezké, pokud by Folklor více oslovoval i širší čtenářskou veřejnost se zájmem o lidovou kulturu, na straně druhé si to lze u takto specializovaného periodika představit jen obtížně. Časopis má kromě toho svou nezastupitelnou úlohu jako informační zdroj pro „zasvěcené“. Zdá se tedy, že dnešní Folklor je důstojným dědicem patnáctileté tradice. Komu za to poděkovat, to všichni čtenáři dobře vědí. Petra Buzková ministryně školství, mládeže a tělovýchovy

Vladan Jílek, Petra Buzková

Záběr časopisu je opravdu veliký Lidová kultura a projevy lidové hudby, písňové a taneční tvorby zachycují podobu duše národa. Odráží se v nich jeho tradice a svébytnost. Jsem velmi rád, že v dnešní zrychlené době existuje tolik příznivců folkloru – tanečníků, zpěváků, sběratelů lidových písní, vyznavačů starých technologií a řemesel, kteří si najdou čas pořádat různé akce, přehlídky a festivaly, účastnit se jich a účinkovat v programu. Vždy znovu a znovu mne potěší, když zjistím, jak rozmanité akce to jsou a kolik lidí je ochotno věnovat téměř veškerý volný čas tak náročnému koníčku. Dovedu si představit, kolik úsilí bylo věnováno nastudování tanečních a pěveckých čísel, kolik sil bylo vloženo do výroby krojů, kolik námahy do režijního zpracování a hudebního aranžmá. Nemenší práci vidím ve vydávání časopisu, který o tomto všem píše. Je jistě velmi náročné dát dohromady tolik přispěvatelů článků a fotografií. Záběr časopisu je opravdu veliký – informace o akcích, o činnosti jednotlivých souborů, jubileích a úspěších jednotlivců i kolektivů. Časopisu Folklor je patnáct let.

96 / 97

Patnáct let se vyvíjel do současné podoby, hledal si své čtenáře i přispěvatele. Zejména v posledních letech jsem se s ním často setkával i já a postupně se pro mě stal neocenitelným zdrojem informací. Český rozhlas je mediálním partnerem Folklorního sdružení České republiky, a tak zprávy z folklorního dění jsou pro nás velmi potřebné. Přeji časopisu i všem jeho přispěvatelům mnoho tvůrčích úspěchů, mnoho zajímavých článků i fotografií a nadšení z práce. Doufám, že časopis bude vycházet ještě mnoho let a že se na jeho stránkách budeme potkávat se stále stejným krásným pocitem z dobře vykonaného díla. Václav Kasík Generální ředitel Českého rozhlasu

Jmenný rejstřík autorů Folkloru 0/1990 – 6/2004 redakce ..................... 303 Abušinov Alexander ......1 Adamcová Danuše .........1 Atanasova Světla ...........1 Bačinský Ladislav ..........3 Bachleda Stanislav ........1 Baier Vladimír ................4 Balounová Alexandra ....1 Baran Václav ..................1 Baranová Martina..........2 Baron Petr ......................1 Bártík Ivo .......................1 Bartusek Martin ............1 Batěková Ludmila ..........1 Baťová Ludmila .............1 Bečka Milan ...................3 Bednářová Eva ...............1 Bednářová Táňa .............1 Bělíková Vladislava........1 Bělohlávek Jan ..............2 Beneš Bohuslav .............2 Beneš Josef ....................4 Beneš Michal .................1 Benešová Libuše ............1 Benešová-Vondráčková Michaela .................23 Benešovský Marek .........1 Beníček Jiří ....................1 Beníčková Jitka .............1 Beránek Vladimír ...........1 Beránková Alena ............2 Beskyďáci .......................4 Bijkes Jan.......................1 Bímová Alena .................1 Bízová Helena ................2 Bláha Jiří ........................7 Blaha Josef ....................1 Bláha Josef ....................1 Bláha Zdeněk ...............10 Bláhová Věra..................4 Blahůšek Jan .................2 Blahutka Věroslav .........3 Blatská Jana ..................1 Bobriková Zuzana .........1 Bogar Karel ....................1 Bogdan Jozef .................2 Bonuš František.............3 Bráberíková Hana ..........2 Braunová Dagmar .........1 Brener Pavel ..................2 Bretfeldová Helena ........1 Brodský Josef ................1 Brtník Míla .....................4 Brtník Míla nejml...........1 Brunclíková Věra ...........4 Brzobohatý Miloš ..........1

Břeňová Marie ...............1 Budíková Olga ...............1 Buksová Evženie ............2 Bulová Anna...................6 Buroňová Anna ............13 Bútor Pavol ....................1 Cibulková Pavla .............1 Ciejpa-Znamirovwski Krzysztof ..................1 Čech Tomáš ..................18 Čech Vladimír ................1 Čechák Ladislav .............3 Čecháková Marie ...........1 Čermáková Dana ...........1 Černohorská Hana .........1 Černoušek Michal ..........1 Černý Jiří ........................3 Červená Slávka ..............1 Činátl Kamil ...................1 Čubíková Jana ...............1 Čumpelík Jan ...............71 Čumpelíková Barbora ............... 263 Dadák Jaromír ...............5 Davidová Hana ..............1 Dekan Viliam................53 Dekanová Alexandra ......6 Dobrovolná Helena........2 Dobrovolný Petr.............8 Dolejší Hana ..................1 Dolejší Prokop ...............1 Doležalová Pavla............3 Donát Jiří .......................4 Dostál Oldřich................2 Dostál Pavel ...................1 Dresslerová Eva .............1 Drobil Vítězslav..............1 Drtilová Libuše ..............2 Dřevo Jaroslav ...............1 Dufková Eugenie............1 Dujková Lenka ...............2 Dunděra Jiří ...................1 Dürnfekderová Mirka ....6 Dvořáček Miroslav .........1 Dvouletý Jiří ..................1 Ehrenbergerová Radka .6 Eibenová Jana ...............1 Eliášek Libor ..................1 Fabián Josef ..................1 Fabišik Vlastimil ............8 Fabišiková Ivana ............3 Fabišiková Lucie.............1 Fenclová Věra.................1 Fiala Jaroslav .................2 Fiala Pavel ......................1 Filipovičová Oldřiška .....2

Fléglová Zdena ..............1 Fojtíková Lenka ..............1 Foltýn František .............1 Foltýn Pavel ...................1 Formánková Eva ............1 Farkas Josef ...................1 Franc Jiří ........................1 Frolcová Věra .................1 Fryč Jindřich ..................1 Frýdl Miroslav ................2 Fučík Ladislav ................3 Gabrielová Květoslava...3 Gajdoš Josef ..................9 Gajová Šárka ..................1 Galatíková Helena .........1 Garšicová Jitka ..............1 Gärtnerová Jindřiška .....1 Gelnarová Marta ............2 Geryková Eva ...............14 Golas Radomír ...............1 Gottwald František ........1 Grabcová Jana ...............1 Grabec Jan .....................1 Gracík Miroslav ..............1 Grapl T. František...........2 Gregorovičová Zuzana ..2 Gregušová Alice .............1 Gromovová Lenka ..........2 Gross Tomáš ...................1 Grycová Vlasta ...............1 Guryča Richard ..............1 Hába Jiří ........................2 Habartová Romana .......6 Hajdová Miroslava .........1 Hála Tomáš ....................1 Haladová Hana ..............1 Halašová Alena ..............6 Halíř Simon ....................1 Haluza Jan .....................3 Haluzová Věra ..............58 Hamáková Bohuslava ....4 Hameš Jiří ......................1 Hanák Tomáš .................2 Hanka Lubor ..................1 Hanková Eva ................11 Hanková Kateřina ..........1 Hartman Ivan .................1 Hašková Zdenka ............1 Havel Jan .......................1 Helebrantová Helena.....1 Herberk Vladimír ...........8 Hercegová Sněžka .........1 Hlaváček Bohumil .........7 Hlaváčová Eva................6 Hofmanová Míša............2 Holcman Josef ...............1

Holčáková Dana .............1 Holý Dušan ....................1 Holý Luboš .....................1 Holzapfel Milan .............1 Homolka Jaroslav ..........1 Homolka Peter ...............3 Honcoopová Helena ......1 Hora Josef ......................4 Horčička Václav .............1 Horčičková Jitka ............1 Horehleďová Ludmila ....2 Hörzenbergerová Věra ..1 Hořák František .............1 Hovořák Miroslav ..........3 Hrdý Miloslav .................1 Hromádková Věra ..........3 Hron Michal ...................1 Hrubý Michal .................1 Hrušková Lenka .............1 Hrzal Slávek ...................1 Hřebečková Zdena ........1 Hubová Kateřina ...........4 Hudcová Ivana ...............1 Hudečková Olga ............1 Hýlová Zdeňka ...............1 Hynek Miloš ...................1 Hynková Libuše .............1 Chochola Bohumil ......12 Cholek František ............1 Chudoba Rudolf ............1 Jabůrková Hana ............1 Jabůrková Lenka ...........4 Jagoš Ladislav................2 Jahoda Karel ..................1 Jakubčíková Blanka ......8 Jančář Josef .................10 Janíková Vendula ..........1 Janoška Martin ..............1 Jarmeková Eliška ...........1 Jelínková Zdena ............3 Ježek Milan ....................1 Jílek Vladan ...................1 Jilík Jiří ........................23 Juranová Iveta ...............1 Jurášek Jaroslav ..........79 Jurášková Dagmar.........1 Jurečka Jiří ....................1 Jurková Petra .................1 Kadlec Jan .....................4 Kafková Pavla ................2 Kalman Vít .....................1 Kalusová Markéta ..........1 Kaňa Zdeněk ..................1 Kapek Zdeněk ................1 Kaplová Jitka .................1 Karhanová Jarmila ........1

Kasík Václav ...................1 Kašpar Zdeněk ...............3 Kašparová Jiřina ............5 Kašparová L. A. ..............1 Kaucká Bohuslava .........4 Kavalír Aleš ....................1 Kencl Jakub ...................1 Klapil Pavel ....................1 Klauda Richard ..............3 Klírová Jarmila ..............1 Klokočníková Jana ........3 Kmentová Milena ..........2 Knapová .........................1 Kneblová Sylva ..............1 Knechtová Marie............1 Knitl Stanislav ...............1 Koblihová Lucie .............1 Kobzík Josef...................2 Kobzová Jana ................1 Kocábová Hana .............1 Kocierzová Lenka ...........1 Kohoutková Květa .........1 Kokešová Regína ...........1 Kolář Bohumil................1 Kolář Jiří ........................1 Kolářová Pavla ...............1 Kollarczyk Tomáš ...........1 Komárek Čestmír ...........2 Kondora István ..............1 Kondrová Marta .............1 Konečná Kateřina ..........1 Konečná Vendula ...........1 Konečný Vratislav ..........1 Konopáč Vít ...................2 Kopčáková Růžena ........2 Košíková Ladislava ........1 Košťál Arnošt .................1 Kotalovi ..........................1 Kotek Josef ....................1 Kotíková Eva ..................1 Kovandová Eva ..............3 Kovář František..............6 Kovář Richard ................1 Kovařík Vladimír ............1 Kovářová Karolína .........2 Kovářů Věra ...................2 Kowalska Jolanta ..........1 Kozáková Zlata ..............1 Krajíček Bohuslav ..........1 Krám Josef .....................1 Krasnický Karel ..............5 Kratochvíl Josef .............1 Kratochvíl Matěj ............1 Krček Jaroslav ...............1 Krčmářová Růžena ........1 Krejčíková Eliška............1

Václav Kasík, Jmenný rejstřík

Krejsová Marcela ...........1 Kreml Pavel ....................3 Krestýn Jaroslav ............1 Krist Jan .........................5 Krist Jan Miroslav .......13 Kröschlová Eva ..............1 Krůzová Zlatislava .........2 Křesťanovi ......................1 Křížová Jana ..................2 Křížová Milada ...............2 Kubačková Jiřina ...........1 Kubátová Marie .............1 Kubíčková Zdenka .........2 Kučera Tibor ..................3 Kučerová Alena ..............1 Kučík Vladislav ..............1 Kukalová Zdenka ...........3 Kulichová R. ...................2 Kultivá Kateřina .............1 Kuneš Josef....................1 Kunz Ludvík ...................2 Kupcová V. .....................1 Kupilík Václav ................1 Kurcová Jitka .................1 Kusák Jiří .......................1 Kusovský Oldřich ...........1 Kutinová Lenka ..............1 Kux Jan ..........................1 Kuželová Šárka ............10 Kvapil Tomáš ..................1 Kyselá Zdena .................1 Kyšáková Lenka .............1 Lakomý Zdeněk .............1 Langer Jiří ......................1 Langhammerová Jiřina .7 Látal Ivan .......................1 Látalová Marcela ...........1 Laudová Hannah .........10 Lázňovská Lenka ............2 Lederer Petr ...................5 Lelek Stanislav ...............8 Leleková Eva ..................3 Letovská L. .....................1 Letovská Vlasta ..............1 Lipovská Dana ...............1 Lipták Peter ....................1 Lisická Helena ................3 Lišková Štěpánka...........1 Lízancová Iveta ..............1 Lososová Eva..................6 Lovecká Marie ................1 Lůčná Ivana ....................1 Ludvíková Miroslava ......1 Lugsch Josef ..................1 Macková Martina...........1 Maděričová Anna ...........3 Maděrová Hana .............1 Macháčková Jaroslava ..3 Majíčková Ivana .............1

98 / 99

Majkus Jiří .....................2 Malcová Zuzana.............3 Malík Honza ...................4 Malík Pavel .....................1 Malíková Emílie .............1 Malíková Růžena ...........1 Malina Dalibor ...............1 Malíňáková Andrea ........1 Malinová Ludmila ..........1 Malínová Radka .............1 Málková Jitka.................1 Málková Lucie ................1 Martínek Roman ............1 Martínková Kateřina......1 Matějková Jiřina ..........30 Matějová Marie ..............1 Matějovcová Květa ........1 Matušů Jaromír .............5 Matušů Jaroslav ............1 Mědílek Petr ...................1 Mezihorák František ......1 Míček Karel ....................1 Mička Antonín..............12 Mička Jan .....................13 Mičkalová Helena ..........2 Michálek Ladislav ..........5 Michna Petr....................4 Míková Martina..............1 Míkulík Jaroslav.............1 Millá Bronislava .............2 Millý Jan ........................1 Mišurec Zdeněk ...........55 Mlejnková A. ..................1 Mlíkovská Jiřina.............3 Mockovčiaková Alena ....3 Mokren Aleš ...................5 Morenová Dagmar .........1 Mošová Kamila ..............1 Motyková Martina .........1 Možíšová Jarmila ...........1 Mráčková Helena ...........1 Mráka Jiří .......................1 Múčková Magdalena .....3 Muchka Ivan ..................1 Musílková Ivana .............3 Nakládal Antonín...........5 Nakládal Petr .................7 Navrátil Jaroslav............1 Navrátil Kliment ............1 Nečas Jaromír ..............11 Nedělka Ivan ..................7 Nejdl Josef .....................2 Němcová Pavla ..............6 Nermuť Oldřich .............2 Nešpor Jaroslav .............4 Neumannová Tamara ....1 Nitra Josef .....................1 Novák Jaroslav ..............1 Novák Jiří .......................1

Novák Václav..................1 Nováková Hana..............2 Nováková Marie .............1 Novenko Jan ..................3 Ondra Vlastimil .............1 Ondráček Zdeněk ........30 Ondrová Irena ................1 Oravcová Eva .................5 Oravec Luboš .................1 Ošťádal Petr ...................1 Otáhalová Jana..............1 Pachtová Marie .............6 Pajer Jiří .........................2 Palatická V......................1 Páleníček František .......2 Paličková Jarmila ..........1 Pancířová Marie .............9 Pardubská Kateřina .......2 Parma Antonín ...............1 Pátek Miloš ....................3 Pavel Josef .....................1 Pavelčík Antonín ............1 Pavlíček David ...............1 Pavlík Jan .......................5 Pavlík Petr ......................1 Pavlíková Jana ...............1 Pavlíková Radana ..........1 Pavlištík Karel ................6 Pecina František ............1 Pecka Jindřich ...............1 Pecková Kateřina ...........1 Pecháčková Marcela ......1 Pejchalová Eva .............10 Pěnčík Stanislav ............1 Pergl Václav....................1 Pernický Dušan ..............1 Peroutka Zdeněk ...........1 Perůtka Jiří ....................1 Perůtková Libuše ...........2 Petráková Blanka ...........1 Petrů Jiří ........................3 Petržela Pavel ................1 Petrželová Eva ...............1 Petříčková Dana.............1 Petříková Magdalena .....1 Pilátová Agáta ................1 Pilátová Marta ...............1 Pírková Jarka .................1 Pištělák Josef .................1 Pitter Jiří ......................10 Pitterová Milena ............4 Pittich Dušan .................4 Plánka Ladislav ..............1 Plicka Slavomír ..............4 Plocková Eva ..................1 Plotz Miloš .....................1 Podešvová Hana ............1 Pokorová Jana ...............1 Pokorný Jiří ..................36

Pokorný Pavel ................2 Poláková Jaroslava ........1 Polášková Jana ..............1 Popelínský Z. .................1 Popelka Pavel .................3 Popelková Věra ..............2 Pospíšil Jiří ..................17 Potyka Miroslav .............1 Pouzová Alena................1 Povolný Jiří ....................1 Prachař Martin...............3 Prácheňský Jiří ..............2 Priečinský Juraj .............1 Prodělalová Věra ...........1 Procházka Lubomír .......1 Prokeš Karel ...................1 Prokopienka Nikolinka ..2 Prokopová Hanka ..........1 Prošek Jaroslav..............1 Příhodová G. ..................1 Příkazská Eva .................1 Psota Štěpán..................3 Pšenica Zdeněk ...........22 Ptáčníková Alena ...........2 Rákosníková Jiřina ........2 Ramíková Anna ..............2 Razskazov Jiří ................1 Reichetová Lenka ..........1 Rejšek Radomil ............17 Rejšková Eva ............. 150 Režný Josef ....................2 Richter Milan .................3 Richter Václav ................1 Rödl Pavel ......................1 Rokyta Jan .....................5 Rosecká Jana .................1 Rotreklová Zdeňka ........5 Rudolfová Svatava.........2 Rumplíková Marie .........2 Ryba Petr........................1 Rybecká Lucie ................1 Rybecký Jiří ...................1 Rybníčková Eliška ..........1 Rychta Míla ....................3 Rychtera Jindřich ..........4 Rychterová Jana ............2 Rychterová Zdeňka........1 Rychtová Jana .............13 Řehounek Jan ................3 Sálusová Radka .............2 Sedláček Dalibor ...........1 Semelka Jiří, st. .............1 Semelka Pavel................1 Severová-Klusáková Dagmar.....................1 Schauerová Alena ..........4 Sígl Miroslav ..................2 Siková Taťána.................1 Skálová Alena ................5

Skálová Helena ............22 Skarlantová Jana ...........1 Skopová Kamila .............2 Skulínková Barbora .......1 Sláma Tomáš ..................1 Slámová Petra ................1 Slanina Josef .................1 Slavík Milan ...................1 Slavíková Broňa .............1 Slomek Jaromír .............1 Sluka Josef.....................1 Sluštíková Hana ............1 Smutná Silva .................1 Smutný Jaroslav ............1 Sobotka Jan ...................1 Sochor Vladimír.............2 Solecký Vladimír ............1 Součková Mirka .............1 Soukupová Michaela .....2 Spisak Emil ....................1 Spurný Tomáš ................1 Staňová Jiřina................1 Stavělová Daniela ..........5 Stavinohová Jarmila .....2 Stejskalová Iveta ...........1 Stojar Pavel ....................1 Stolařík Ivo.....................1 Stolářová Irena ..............2 Strakošová Věra.............2 Strnadová Věra ..............1 Strnisková Věra .............1 Ströbinger Rudolf ..........2 Stuchlý Václav ...............1 Suková Eva ....................1 Surý Pavel ......................2 Svoboda Jiří...................1 Svobodová Jana ............5 Svobodová Věra ............6 Svobodová Zdena..........2 Sychra Tomáš .................1 Synek František ........ 391 Szabó Tibor ....................2 Šafařík Pavel ............. 108 Šamánková Jana .........25 Ščerba Petr ....................3 Šebková Iva ....................1 Šejvlová Věra .................6 Šenkýř Miloš ..................1 Ševela Vladimír ..............1 Šilhán Miroslav ..............6 Šilhánová Radka ............6 Šimáček Milan ...............1 Šimandl Miroslav...........2 Šimková Věra .................4 Šipulová Vladana...........1 Široká Lucie ...................1 Škanderová Monika .......5 Škára Antonín ................3 Škoda Jan Prokop .........2

Škoch Milan ...................9 Škochová Pavla ..............5 Šlichtová Zdeňka ...........1 Šmídová Věra.................1 Šohajková Jitka .............1 Šopejštalová Božena .....1 Šorm Luděk ....................1 Šoštý Jan .......................1 Šotolová Marie...............2 Špecián Miroslav ...........1 Šprc Zbyněk ...................1 Šrámková Vítězslava .....1 Štanclová Hana .............3 Šťastná Jarmila .............1 Štěpánek Václav ............1 Štika Jaroslav ................8 Štojdl Michael ................1 Štráfeldová Milena ........1 Štroblík Oldřich .............5 Štrunc Jaromír ..............1 Šuba Pavel .....................1 Šuláková Jarmila ...........1 Švábišová Zuzana..........1 Švach Jaroslav ...............6 Švamberk Alex ...............1 Švehlíková Lenka ...........2 Švorčík Miloš .................1

Tacl Miroslav .................1 Tarabus Ladislav ............2 Tarabusová Hana ...........2 Tarcalová Ludmila..........2 Tauchman František ......1 Tauchmanová Jana ........1 Tempír Miloslav .............2 Terray Martin .................1 Tesauer Jiří.....................1 Teššíny Jan.....................1 Thořová Věra .................2 Tichý Zdeněk .................1 Titlbachová Helena........2 Tofel Zdeněk ..................6 Tománek Jiří ..................6 Tomášová .......................1 Trčka Vít Jan ..................1 Trojánková Jana ............8 Trutmanová Irena ..........1 Tůmová Jarka ................3 Tůmová Magda ..............5 Tvardková Marcela ........1 Tyllner Lubomír .............1 Uhde Milan ....................1 Uher Jindřich .................1 Uhlíková Lucie ...............2 Ulrychová Marta ..........79

Urbachová Eva ...............2 Urban Jiří .......................5 Urban Vladimír ..............5 Urbančík Vojtěch ...........1 Urbanová Táňa...............2 Urubek Miroslav ............3 Váca Josef ......................1 Václavíková Jaroslava ...8 Vaculík Miroslav ............2 Vágenknechtová Dana...1 Vahalíková Věra .............1 Válek Svatoslav ..............6 Valenta Jiří .....................1 Valentová Irena..............1 Valíčková Věra ...............1 Valová Dagmar ..............4 Valový Josef ...................1 Vašut Tomáš ...................1 Vavřinová Valburga .......1 Večerková Eva ................1 Veigel Alexander ............2 Vejnar Emanuel .............1 Vejvoda Zdeněk ...........33 Velen Libor .....................1 Veselá Petra ...................1 Veselka František ...........1 Veselská Jiřina ...............2

Veselý Jaroslav ..............2 Vicena Jiří ......................1 Vítková Jitka ..................3 Vlasák Vladimír..............1 Vlasáková Olga ..............2 Vlček Rudolf ..................1 Vlková Jana ...................1 Vogeltanz Jan ................2 Vohralíková Jana ...........1 Vojancová Ilona .............3 Vojtek Stanislav .............3 Vojvodík Josef................2 Vráblíková Jana .............5 Vraťovský Ladislav .........4 Vrba Antonín ..................6 Vrba František ...............1 Vrbová Vlasta.................1 Vršecká Marcela.............1 Vršecký Miloš ...............25 Vrtělová Anděla .............1 Vychopeň Alois ..............1 Vysloužilová Marie ........1 Vystrčilová Helena .........2 Wachtl Jaroslav ...........39 Wajdová Olga ................1 Wimmerová Jindřiška ...1 Wolfová Alena ................2

Wolfová Daniela ............1 Wolfová Gabriela ...........4 Zálešák Cyril ..................5 Zapletal Jaroslav ...........1 Zehnalová Eva ...............7 Zelená Eva .....................1 Zelinka Milan .................3 Zeman Petr ....................1 Zemánek Ondřej ............1 Zemanová Viera .............1 Zichová Hana .................1 Zima Štefan ...................3 Zlesák Zdeněk ...............1 Zogata Vladislav ............1 Zouharová M. ................1 Žalud Václav ................11 Žaludková Jitka .............2 Žandová Štěpánka ........1 Ždímalová Dana ............4 Želínská Janina .............4 Žemlička Lubomír..........1 Žídek Petr.......................1 Žoch Kája .......................2

Celkem .................. 3411

Dialog po uzávěrce jubilejního čísla Přestože jsi, Františku, chtěl, aby příprava mimořádného čísla šla tak trochu mimo Tebe, nakonec jsi byl v těsném a pravidelném kontaktu se mnou i s Honzou Mičkou. Prostě Tě toto číslo pracovně jako šéfredaktora Folkloru vůbec neobešlo. Co Ti naše spolupráce přinesla? Změnila se v průběhu přípravy Tvoje představa o tom, jak by mělo jubilejní číslo vypadat? Odpověď na druhou otázku zní: Vůbec ne. Aniž si to málokdo před rokem uvědomoval, 15. ročníkem se uzavřela určitá (pro mne dost dlouhá etapa) „života“ časopisu. Cítil jsem, že je třeba ji seriozně připomenout a uzavřít. Přál jsem si, aby se ona etapa zvnějšku, ale kolegy blízkými a znalými, vyhodnotila. Těší mne, že jsem se nezklamal ve spolupracovnících a tvorba jubilejního čísla časopisu se teď uzavřela. Zásadní materiály, které jsem měl možnost číst, jsou velmi vysoké výpovědní i obsahové hodnoty. Nejsou „zpravodajskými“ články, které subjektivně hodnotí, jsou odborným rozborem zadané problematiky – tedy dosavadních 15ti ročníků časopisu. V době příprav jubilejního čísla časopisu Folklor jsem se obohatil také odborně a lidsky. Pravidelná diskuse nad obsahem, jednotlivými články i nad budoucností časopisu (do níž se samozřejmě odrazily i podněty z činnosti sdružení) mně přinesla až nebývalou radost z pracovních besed, které byly vedeny vždy na úrovni a směřovaly (nejen po formální a organizační, ale také po odborné a obsahové stránce) rychle a přímo k cíli. Není důležité, jestli besedy byly v rovině osobních setkání nebo elektronické výměny názorů. Vždy byly zajímavé a podněty byly rychle a aktuálně řešeny. S výsledkem se může každý seznámit při čtení tohoto čísla, anebo dalších čísel časopisu Folklor od č. 1/2005, na němž se začíná podílet nový pracovní tým. Výhodou jistě bylo, že jsme byli až extrémně často ve velice úzkém kontaktu. Jistě jsme se vzájemně dokázali ovlivnit, stejně jako nás průběžně ovlivňovaly i názory některých čtenářů, které jsme v rámci ankety dostávali. Ostatně máš Ty sám, Vili, pocit, že reakcí bylo dostatek? A ty, které byly, donutily Tě k přehodnocování vlastních dosavadních postojů, resp. akceptoval jsi některé z nich do té míry, že jsi pod jejich vahou začal hledat nová řešení a nové cesty budoucnosti Folkloru? Odpovídat máš Ty, ale budiž. Přiznávám, že jsem se zamýšlet musel. Třeba právě nad tím, jak motivovat lidi, aby svůj názor vyjádřili, aby 100 / 101

to cítili jako svoji potřebu. A samozřejmě jsem musel korigovat některé své představy, některé svoje osobní názory. Zdá se ale, že většina lidí je s časopisem spokojena, že pro ně plní takovou roli, jakou od něj očekávají, tedy nepociťují potřebu výrazně měnit jeho základní podobu. Ale ani to mne neodradilo myslet na budoucnost. V anketě přece zazněly i kritické, a přitom inspirativní připomínky, nemyslíš? K navrhované anketě jsem měl (přiznám se) nedůvěru. Obecně je známo, že lidé neradi psanou formou vyjadřují své názory. Je to dáno jejich malou sebedůvěrou a obavou z toho, že jejich názory nebudou akceptovány, a tudíž že vyzní v jejich neprospěch. Bojí se otevřené diskuse, při které musí hájit svá stanoviska, vyjadřovat na určité akceptovatelné úrovni své názory a vedle pochvaly se nebát vznést i kritiku. Proto si velmi vážím těch (a bylo jich více, než jsem odhadoval), kteří sami vzali tužku a papír, anebo lépe – sedli k počítači a napsali své názory a podněty. Díky pravidelné komunikaci s Tebou jsem se se všemi příspěvky seznámil a byl jsem potěšen. Není třeba dlouze o jejich obsahu hovořit. Snad bude mít dostatečnou výpovědní hodnotu ta skutečnost, že jsme byli schopni doslova obratem ruky reagovat a již do 1. čísla 16. ročníku některé náměty a doporučení zapracovat. A věřím, že nám bude umožněno jít dál a v novém redakčním týmu trvale vylepšovat časopis, včetně zavedení jeho internetové podoby, u níž naleznete možnost uvádět vlastní názory okamžitě. A jak Ty jsi byl spokojen s počtem a zameřením příspěvků do toho čísla? Zpočátku jsem měl velké obavy, zda příspěvků dostaneme dost. A vlastně dokud nezačaly chodit, obával jsem se i o jejich obsah. Když se slaví nějaké jubileum, má každý tendenci jenom blahopřát a vyzdvihovat klady. Ale já jsem si přál, abychom nezůstali jen v rovině „foukání pod pytlík“, jak prý nazýval takové pochvalování Jaroslav Staněk. Chtěl jsem, aby se redakci dostalo od čtenářů nejen uznání, ale především nových podnětů, nápadů, neotřelých pohledů na to, kam by měl časopis dále směřovat. A to se, myslím si, těm kdo přispěli, nepochybně podařilo. I rozsah jubilejního čísla nakonec předčil očekávání – spíš mi teď dělá starosti. Naopak velikou radost mi udělalo to, že novou grafickou podobu při zachování pro Folklor již tradičního formátu se podařilo časopisu vtisknout hned od lednového čísla, byť času na přípravu mnoho nezbývalo. Ale čekají časopis ještě nějaké další proměny? A jak nebo kdy se to čtenáři dovědí? Já mám pro naše čtenáře závěrečný vzkaz: „Přátelé a kolegové. Věřím, že změnou v celkové grafické podobě časopisu jsme se do Vašeho vkusu trefili, a že Vás časopis Folklor a jeho obsah budou i nadále zajímat. O dalších krocích při jeho zkvalitňování a inovování Vás budeme vždy včas informovat. Společně rozmlouvali: František Synek a Viliam Dekan

František Synek, Viliam Dekan

Musíme časopis posouvat stále dál! Jsem rád, že náš časopis úspěšně završil svůj patnáctý ročník. Provází činnost Folklorního sdružení ČR prakticky od samotného jeho počátku a za tu dobu se úspěšně proměnil z jednoduchého, jen několikastránkového xeroxovaného informačního bulletinu na opravdový časopis s pestrým obsahem. Sám si již nedokážu činnost našeho sdružení bez časopisu Folklor představit. A věřím, že ani mnozí z vás čtenářů, ať už jste muzikanty, tanečníky nebo vedoucími členských souborů, patříte k managementu našich členských folklorních festivalů, nebo jste jen příznivci lidových tradic a jejich uchovávání i forem současné prezentace. V každém případě nám všem časopis zprostředkovává informace o bohatosti dění v této oblasti, napomáhá orientovat se v tom, co se kde událo či udát má, a vedle toho mapuje i vnitřní dění ve Folklorním sdružení ČR, ať už jsou to zprávy ze sekretariátu, z jednání výborů, setkání ředitelů festivalů a vedoucích souborů, anebo z valné hromady. Jsem přesvědčen o tom, že písemné zachycování a hodnocení jakékoli lidské činnosti má svůj obrovský význam. Je to taková určitá „paměť“, díky které se na svoje konání můžeme po čase podívat jinýma očima a z jiného úhlu, z hlediska mezitím nabytých nových zkušeností. Každý z nás ví, že se pečlivému zapisování všeho, čím naše soubory a festivaly žijí, vždy vyplatí věnovat čas a úsilí. Můžeme-li se totiž ohlédnout za minulostí, mnohem lépe se nám koriguje i současné směřování naší činnosti. Možná patnáct let ještě není tak dlouhá doba, aby se to projevilo naplno. Mám poměrně dobrou paměť a pamatuji si, co se za dobu, kdy jsem se stal tajemníkem a později předsedou sdružení, odehrávalo – jaká jednání se vedla, jaké diskuse proběhly i jaký měly výsledek, na jakých akcích jsme se jako FoS ČR podíleli atd. Zároveň ale nemohu být všude a zhlédnout vše. A už vůbec nemohu vidět do každodenního vnitřního života souborů a sledovat každou místní akci, jíž naše soubory obohacují život ve svých obcích a městech. Ale co teprve za čtyřicet nebo padesát let! Lidé, kteří stáli u zrodu a prvních krůčků sdružení, se postupně vytratí, vystřídá je zcela nová generace. Až ta bude moci skutečně plně docenit to, že časopis pečlivě shromažďoval a zprostředkovával kupu informací. I ten, kdo si dnes časopis nearchivuje, bude moci nalézt jeho povinné výtisky v knihovnách. Nakonec každý z nás už někdy zažil takovou situaci, kdy mu písemné zdroje poskytly cenné poznatky i poučení a byl rád, že je někdo schraňoval. Stačí si vzít jen kroniky souborů a jejich význam pro budoucí generace. Když pak soubor oslavuje svá výročí, stačí je prolistovat a půl práce s přípravou jubilejního almanachu je hotovo! Proto některé soubory a jejich sdružení nejenže vedou kroniky, ale šíří informace i formou vlastních zpravodajů. Z téhož důvodu také prosazuji, aby každý, byť sebemenší folklorní festival, vydával obsahově kvalitní programové brožury. A to také je základní smysl toho, proč Folklorní sdružení ČR vydává svůj časopis – on je vlastně takovou kronikou, která nám i po letech připomene, čím jsme se zabývali 102 / 103

a jak se nám to dařilo, takovým naším almanachem nebo programovou brožurou. Zkrátka naší vizitkou! Časopis Folklor si ale neklade v prvním plánu za cíl jen dokumentovat činnost naší organizace. Mnohem více chce být platformou k výměně názorů mezi vámi, tedy především k popularizaci užitečných zkušeností. A zde si nejsem zcela jist, jestli tuto možnost plně využíváte. Někteří ano – okruh autorů příspěvků je ale užší, než bych si představoval. Jako by některé z vás lekalo, že z původně prostého zpravodaje vyrostl renomovaný časopis, že mezi autory, kteří do něj přispívají, je mnoho osobností, často s bohatými publicistickými zkušenostmi a s odbornou průpravou v oblasti folkloru a jeho jevištního zpracování. Takové obavy ovšem nejsou na místě. Časopis má rubriky, kde je místo i pro kratší zprávy z regionů či ze života souborů. I pro krátké noticky, které několika málo větami upozorní na zajímavou akci nebo úspěšné vyřešení nějakého provozního problému atd. Možná – právě proto, že Folklorní sdružení ČR je především dětská a mládežnická organizace – by nebylo na škodu, kdyby si časopis zvolili mladí členové našich souborů jako prostor pro své první publicistické kroky a pokusili se na jeho stránkách formulovat svůj vztah k tradiční lidové kultuře, svoje názory na práci vlastního folklorního souboru, pocity z účasti na přehlídkách, festivalech a soutěžích, ti starší pak i vlastní zkušenosti z nejrůznějších vzdělávacích akcí, jichž se zúčastnili, ať už jsou to odborná školení a kurzy, nebo školy lidového tance, které často bývají součástí folklorních festivalů nebo jsou variantou prázdninových aktivit. Takový pohled „mladýma očima“ by byl nesporně velkým osvěžením a učinil by časopis ještě přitažlivějším. Nemohu se nezmínit o reprezentační funkci Folkloru jako tiskového orgánu našeho mladého sdružení. Upřímně se přiznám, že pro mě osobně patří k těm nejdůležitějším a při mnoha jednáních na vrcholné úrovni mi značně usnadňuje práci. Náš časopis se totiž dostává pravidelně do rukou i mnoha významným osobnostem společenského i politického života, a mnozí z nich si jej dokonce zvykli opravdu důkladně pročíst. Ať jsou to představitelé našich partnerských organizací v České radě dětí a mládeže, dalších sdružení obdobného zaměření, pracovníci kulturních institucí, starostové obcí a měst, hejtmani, poslanci a senátoři, pracovníci státních orgánů, sponzoři, naši zahraniční přátelé především na Slovensku aj., ti všichni si díky Folkloru mohou udělat celkovou představu o širokém záběru naší činnosti, a to se pak pochopitelně odráží i v jejich vztahu k Folklornímu sdružení ČR, v pochopení jeho snah i potřeb. Informace o našem sdružení zprostředkované časopisem budí respekt a snáze se pak vedou jednání o grantech, odborné spolupráci, partnerských vztazích atd. Dovolte mi proto, abych na závěr tohoto jubilejního čísla, věnovaného patnáctileté historii časopisu, poděkoval všem, kteří mají na jeho vydávání zásluhu. Na prvním místě musím poděkovat Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvu kultury ČR, bez jejichž finančZdeněk Pšenica

ní podpory bychom si jako sdružení tento časopis v dnešní podobě nemohli dovolit. Poděkování patří všem autorům – jak těm vytrvalým, kteří v něm publikují pravidelně, tak těm občasným, kteří si našli, byť by to bylo jen jedenkrát, čas svým názorem do Folkloru přispět. Ale abych nehovořil jenom o píšících autorech, tak bych chtěl poděkovat i autorům snímků, které texty doprovázejí. Ovšem tady s trochou lítosti, že jich není mnohem více. Dnes, v době digitální fotografie, už by opravdu neměl být problém zasílat k publikování snímků víc. Dík patří také výrobci (od roku 1996) a distributorovi časopisu (od roku 2002), kterým je tiskárna TG TISK Lanškroun, protože jsou to právě její pracovníci, kteří mají velkou zásluhu na tom, že se vám časopis dostává do rukou ve většině případů se železnou pravidelností. Osobní poděkování je třeba vyjádřit i majitelům tiskárny Jiřímu Sloupenskému a Jiřímu Kulhánkovi. Nemohu ale nepoděkovat ani těm, kteří se na výrobě nebo distribuci podíleli dříve, ať už to krátce byly redakce časopisu A-kontra Jakuba Poláka, Ústav kultury Čs. armády Praha s Armádní folklorní asociací či firma Gradior s. r. o., avšak ani všem těm dobrovolným spolupracovníkům, kteří bez nároku na odměnu obětovali svůj čas a „obálkovali“ stovky čísel k distribuci poštou, jak to ještě před pár roky bylo běžné. Pochopitelně nemohu pominout celou redakci v čele se šéfredaktorem (a zároveň „dvorním“ fotografem redakce i sdružení) Františkem Synkem. Úctu si zaslouží všichni redaktoři, zejména ti současní. Je velmi dobře, že se složení redakce a jejích spolupracovníků korektorů ustálilo. Mohl se tak vytvořit určitý systém redakční práce a tato zkušenost bude užitečná zejména nyní, kdy před šéfredaktorem stojí úkol vytvořit redakční tým nový, nutnost nahradit ty členy redakce, kteří z osobních důvodů na tuto náročnou práci „na plný úvazek“ s ukončením patnáctého ročníku rezignují, i když z okruhu přispěvatelů určitě nezmizí. A také nechci zapomenout na pracovníky sekretariátu, kteří se starají o to, aby v žádném z čísel našeho dvouměsíčníku nechyběly informace z ústředí. Buď tím, že připravují potřebné podklady pro redakci, nebo vlastními články. A zcela na závěr, a to obzvláště upřímně, musím poděkovat vám, kteří jste neváhali a poslali své připomínky a postřehy k našemu časopisu do tohoto jeho jubilejního čísla. Neboť si opravdu vysoce vážím toho, že vám na existenci časopisu záleží a že vám na srdci leží i jeho budoucnost. Folklor se musí vyvíjet takovým směrem, aby byl stále zajímavější, a tím také pro své čtenáře užitečnější. Nesmí ustrnout. Právě proto jsou vaše podněty cenné. A proto je také dobře, že tento „sborník“ vznikl a že jste se na jeho obsahu s osobním zaujetím pro věc podíleli. Nakonec vám všem chci slíbit, že výbor Folklorního sdružení ČR bude i nadále hledat další možnosti, jak časopis zkvalitňovat. První, co je k tomu potřeba, jsou finanční prostředky, tedy udržení současných zdrojů a hledání nových. Protože jenom stabilní organizační podmínky mohou 104 / 105

napomoci dalšímu rozvoji koncepce časopisu. A má-li nám Folklor sloužit k naší společné spokojenosti, musíme ho posouvat stále dál. To znamená k vyšší technické kvalitě, ke stále aktuálnějšímu a zajímavějšímu obsahu, najdou-li se prostředky, tak i k optimální jednoměsíční periodicitě, k rozšiřování autorského týmu a vyřešení jeho motivace, případně k částečné profesionalizaci redakce, k získávání co nejširšího okruhu čtenářů z řad našeho sdružení, ale i předplatitelů – ostatních zájemců z řad veřejnosti (což by se ovšem neobešlo bez růstu nákladu i rozpočtu na časopis a jsme zase zpět u finančních nákladů). Popřejme proto časopisu Folklor ze srdce vše nejlepší k jeho patnáctým narozeninám. Zrodil se ze společného úsilí, a je proto v zájmu nás všech, aby byl rok od roku přitažlivější, oblíbenější a pro naši práci nepostradatelnější. Zdeněk Pšenica předseda Folklorního sdružení ČR

Obsah Slovo úvodem – poděkování (František Synek) Něco o práci nad tímto číslem (Viliam Dekan) K čemu časopis aneb jaké periodikum by mělo mít občanské sdružení? (Jan Mička)

©

©

©

........ 2 ........ 3 ........ 5

Střípky z historie časopisu Folklor (1) (Viliam Dekan) Rozhovor se šéfredaktorem Františkem Synkem (F. Synek, J. Mička) Ke „zpovědi“ šéfredaktora také moje zpověď (Jan Mička) Kde jinde sehnat specifické informace? (J. Pitter, V. Dekan) Co říci? (Miloš Vršecký) Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (1) (Z. Pšenica, V. Dekan) Časopis bude takový, jaký si jej čtenáři sami udělají (Barbora Čumpelíková) Donuťme se uplatňovat v časopise vlastní názory (E. a R. Rejškovi, V. Dekan) Méně cestopisných článečků! (J. Jurášek, V. Dekan)

....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... .......

10 16 23 24 29 30 32 34 38

Střípky z historie časopisu Folklor (2) (Viliam Dekan) Soubor musí mít sebedůvěru, ale také pokoru (Věra Fenclová) Učme se naslouchat, a učme naslouchání i jiné (Čestmír Komárek) Mějme redaktory v krajích nebo folklorních oblastech (Hana Zvalová) Širší souvislosti národopisu jako jedno z hlavních témat (Bohumil Křivda) Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (2) (Z. Pšenica, V. Dekan) Rozšiřte termínovník akcí o kontaktní údaj (Hana Maděrová) Ať časopis přináší radost (Alexandra Dekanová) Šest otázek pro Jiřího Petrů z Kyjova (J. Petrů, V. Dekan) Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR (3) (Z. Pšenica, V. Dekan)

....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... .......

40 47 47 48 49 50 54 54 56 58

106 / 107

©

©

Střípky z historie časopisu Folklor (3) (Viliam Dekan) Bez poctivé korektury by nebyl časopis dobrý (František Synek) Na první pohled zaráží málo fotodokumentace (Dušan Fikr) Přísný pohled na v podstatě bohulibou věc (Dalibor Tuž, Josef Knajbl) Pracovní časopis s internetovou podobou (David Pavlíček) Aby časopis tancoval v krpcích, a ne v teniskách (J. Dobeš, V. Dekan) Z dalších čtenářských názorů a ohlasů (čtenáři, redakce) Jak vzniká časopis (František Synek) Z hovorů se Zdeňkem Pšenicou, předsedou FoS ČR – (4) (Z. Pšenica, V. Dekan) Tak po našom, od pľúc – k výročiu Folkloru (Tibor Kučera) Zajímejme se o folklorní slavnosti… (Mojmír Kovář) Prijímam tento časopis tak, ako by ste ho mali prijímať aj vy (Jozef Burič) Dopis od Lilla Alessandra (překlad V. Dekan) Při kosmetických úpravách opatrnosti nikdy nezbývá (Marta Ulrychová) Laskavý průvodce (Jiří Zajíc) Folklór premenený na písmenká (Peter Stoličný) Šťastné věci (Vladan Jílek) Není lepší investice, než věnovat se nastupujícím generacím (Petra Buzková) Záběr časopisu je opravdu veliký (Václav Kasík)

....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... .......

61 72 73 74 75 76 79 82 84 86 87 89 90 91 92 93 94 95 96

Jmenný rejstřík autorů Folkloru 0/1990 až 6/2004 (F. Synek, V. Dekan)

. . . . . . . 97

Dialog po uzávěrce jubilejního čísla (F. Synek, V. Dekan) Musíme časopis posouvat stále dál! (Zdeněk Pšenica)

. . . . . . 100 . . . . . . 102

Obsah

©

Folklor Časopis Folklorního sdružení ČR ISSN 1210-7972 MK ČR 6782 Redakce V Novinách 32/813 696 04 Svatobořice-Mistřín Telefon a fax redakce: 518 620 450, 604 384 410 E-mail redakce: [email protected] Šéfredaktor: František Synek Redaktor: Viliam Dekan Redakční spolupráce: Barbora Čumpelíková Eva Rejšková Zdeněk Mišurec Korektury: Ivana Cihlářová Bohuslava Hamáková Grafická úprava: Jan Dobeš, studio Designiq Jubilejní číslo k završení 15. ročníku Vedoucí redaktor: Viliam Dekan [email protected] Redaktoři: Jan Mička František Synek Korektury: Ivana Cihlářová Viliam Dekan František Synek Vydavatel Folklorní sdružení České republiky Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 541 206, DIČ: CZ 541 206 Telefon vydavatele: 234 621 218, fax 224 214 647 E-mail vydavatele: [email protected] Tisk: TG TISK Lanškroun s.r.o. Distribuce a předplatné: Zdena Nová, [email protected] Roční předplatné vč. poštovného: 6 čísel 438,– Kč Internetová verze na adrese: http://www.fos.cz

Ilustrační fotografie v tomto čísle: F. Synek. Obálka – tit. foto: J. Dobeš

Vydáno s podporou MK a MŠMT. Uzávěrka tohoto čísla byla 22. prosince 2004 a vyšlo 26. června 2005.

3 Z. Pšenica ve své pracovně, Praha 2005 (F. Synek)

4 P. Dvorský s dětmi, Trnava 2004 (F. Synek)

5 F. Synek ve své pracovně, Svatobořice-Mistřín 2005 (F. Synek)

6 Podlužanky, Tvrdonice 2004 (F. Synek)

7 Cigánské veselí, Šumperk 2004 (F. Synek)

8 Cimbálová muzika Valašský vojvoda, Praha 2005 (F. Synek)

9 Z koncertu souboru Čtyřlístek, Praha 2004 (F. Synek)

10 Děti Škubánku, Pohleď 2005 (F. Synek)

11 Detvanské tance, Mělník 2004 (F. Synek)

12 Soubor Žerotín, Petrov 2004 (F. Synek)

folklor 1990–2004

Vydalo Folklorní sdružení ČR, Senovážné nám. 24, Praha. Jubilejní číslo k 15. výročí. Vedoucí redaktor: Viliam Dekan. Náklad 1.800 ks.

časopis folklorního sdružení čr

Recommend Documents