časopis farnosti svatého Jiljí

Aegidius časopis farnosti svatého Jiljí

pro Jirkov a okolí, červenec 2009 (č.64) Navštivte nové webové stránky!!!

http://www.kvetnov-cz.comuf.com/

Více na str.2

2

Svátky v červenci: 4.7. svatý Prokop, poustevník 5.7. svatí Cyril a Metoděj, patroni Evropy 11.7. svatý Benedikt, opat, patron Evropy 23.7. svatá Brigita Švédská, p. Evropy 25.7. svatý Jakub, apoštol 26.7. svatí Jáchym a Anna 27.7. svatí Gorazd a druhové Znak jezuitů z CV na portálu 31.7. svatý Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitů ↑květnovského kostela AMDG Ad Maiorem Dei Gloriam

Pozvánky na červenec: * Tradiční poutě na Květnově se budou konat 5.7., 12.5., 19.7.. Na druhou neděli by měl přijet jako host biskup Jan (mše 10:30) a odp. na německou mši biskup Josef. První dvě mše jsou vždy česky (v 8.30 ke cti Panny Marie a poctou milostné sošce a v 10.30 mše s nedělními texty). Německá mše je vždy v 14.15 hod. BUS: jede o každé z těchto nedělí vždy v 7:15 hodin z Jirkova od Umělecké školy a v Chomutově staví v 7:25 hodin u divadla. Zpět jede po skončení druhé mše. Další informace najdete na webu: http://www.kvetnov-cz.comuf.com/ Zde najdete i německou verzi, fotogalerii, historii či fórum. * Brigáda—nakládání kontejneru se uskuteční 23.7. (čt) na faře v 10:00 hod. * Pravidelná mše v Boleboři bude 26.7. v 15:00 hodin.

* Cyklistický výlet po okolí Brna se koná 27.7.-1.8.(PO-SO) Akci zaštiťují Ondra a P.Mirek. Bude i doprovodné vozidlo pro batožiny- zn. Leeenia. Pohodová cesta s koupáním, jídlo a pití v restauracích. Spaní pod širákem. Foťák s sebou. Zájemci z Jirkova a Chomutova pište na [email protected] * Mše v Sušanech bude výjimečně 2.8. v 14:00 hodin!!!! * Jirkovské děkanství pořádá prázdninový pobyt na faře v Boršicích u Velehradu 9.8.-15.8. V programu je návštěva hradu Buchlova, zámku v Buchlovicích, basiliky na Velehradě, koupání a duchovní program. Dopřejte svým dětem a vnoučatům křesťanský tábor se sportovním vyžitím! Cena: 1000 Kč. Přihlašujte se přes e-mail: [email protected] Odjezd bude od jirkovské fary v 15:00 hodin. Těší se na vás jako vloni P.Mirek a Katka G. :-) *** Česko-německá mše svatá bude v Boleboři v sobotu 22.8. v 10.00 hod. Po mši následuje malé pohoštění. Všichni jste zváni! Z Jirkova pojede autobus v 9:15 hodin od Hudební školy. Po mši a pohoštění jede zpět. Stalo se v červnu: Křty: Natálie Lhotská, Alex Hudý, Karolína Gažová, Roman Kanaloš

3

Pouť farnosti do Mariánských Radčic se konala v sobotu 13.června. Autobus pojal nejen jirkováky, ale i věřící z Chomutova a Litvínova. Další autobus s poutníky přijel z Bohosudova a Krupky. Místní pan farář P.Irmer je němec, ale mluví docela dobře česky. Oč méně mluví spisovně, o to svižněji - pohání ministranty nebo káže o nutnosti vždy říkat Bohu „ano“ a ne „možná“, „nevím“, „uvidíme“ (jak už tady pochytil…). Rázný mladý pan farář už stihl opravit část ambitů, které jsou kolem kostela, a tím vytvářejí autonomní nádvoří kolem kostela. Ovšem práce na opravách je ještě hodně. Třeba fara, ve které farář se svými pomocníky bydlí, je vlastně malý klášter. Bydleli zde osečtí mniši cisterciáci v době poutí. Mar.Radčice měly v minulosti ustoupit těžbě, jako už se stalo se sousedními Libkovicemi. Pan farář měl dnes hosty z Německa, kteří přivezli velkou poutní svíci. My jsme pouť začali vlastně už v autobuse při zpěvu mariánské písně. V kostele jsme pokračovali modlitbou slavného růžence. Mezitím byla příležitost jít ke zpovědi. Pan farář si připravoval věci ke mši úplně sám (to jsem si říkal, že na tom nejsem v Jirkově tak špatně…). Po růženci jsme se zvedli z lavic a vyšli průvodem do chodby ambitů, kde jsme za chůze zpívali tradiční loretánské litanie. V nástropních malbách spatříte události ze života věřících, kdy se od 13.století mocným způsobem projevila přímluva Panny Marie. Někdy by se dalo mluvit o zázraku. Po zpívaných litaniích v ambitech se konala slavná mše svatá. Koncelebrovali také němečtí kněží, oba jménem Norbert, německý farář z Bořislavi Benno Rössler, já a litvínovský P.Czerny. V předvečer slavnosti Božího Těla, se konala po mši svaté adorace. Po adoraci a svátostném požehnání jsme zakončili poutní slavnost. Na památku se daly koupit nové pohledy nebo turistické známky ze dřeva. A jak to k pouti patří, posvačili jsme pod vzrostlými stromy před kostelem a pobavili se spolu se známými poutníky. Do Mariánských Radčic se kdykoli můžete vydat i vy, soukromě. Poutní slavnost se koná každého 13.dne v měsíci a začíná v 16:00 hodin. Nebo se můžete také přidat ke skupince poutníků a psů, která chodívá pěšky od kláštera z Oseka. sepsal P.Mirek

4

Vyrušoval o přestávce (z křesťanského časopisu IN) Deset měsíců je pro nás škola každodenním stereotypem, ale za pár dní konečně nastane ten úžasný čas prázdnin! Ovšem těm neskutečně krásným dvěma měsícům volna ještě předchází vysvědčení. Možná je očekáváte s ledovým klidem, možná se vám svírá žaludek, jen na ně pomyslíte. Ať už patříte do jakékoli skupiny, na jednom se asi shodneme všichni: ve škole se dá zažít i kupa srandy. A není lepšího důkazu než poznámky v „žákovkách“. Nejlépe, když nejsou v těch našich... Uvádíme pár skutečně zapsaných poznámek: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom. Mlátí lavicí o strop. Školní Otevřel dveře tak, že nešly zavřít. Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo. vtipy Rozbila spolužákovi svačinu. Běhá po třídě a zvrací židličky. Jeho dolní končetiny se nachází mimo školní budovu. (seděl v okně) Kopla spolužáka a rozlomila mu sádru na noze. Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později. Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc. Při měření ve fyzice používá vlastní měřicí přístroj a prohlašuje, že školní voltmetry nestojí za nic. Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy. Pořád se hlásí. Přišla do školy, když bylo ředitelské volno. Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů. Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal. Neměl žákovskou knížku a odmítal mi ji dát. Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta. Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení. Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací. Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje. Maximálně vyrušuje, minimálně pracuje. Vyrušuje o přestávce. Hodil houbou po učitelce, ta po dopadu na zem udělala loužičku. Pravidelně chodí do školy nepravidelně. Byla přistižena s větším množstvím sněhu. Pochutnává si při vyučování na savém papíru.

Stejně se na začátku září budeme těšit zpátky. Vsadíme se?

Renča

5

Krušnohorec Anton Günther (1876-1937) Do nuzné, ale láskyplné rodiny Güntherů se v roce 1876 na Božím Daru narodil syn Anton. Přestože chtěl být původně lesníkem, otec poslal výtvarně talentovaného hocha do učení k litografovi v Buchholzi. Po vyučení přijal místo u c.k. dvorní litografie A. Hasse v Praze. Jako cizinec se necítil ve velkém městě příliš dobře. Přišel však na to, že mnoho Božídarců žijících v Praze se týdně pravidelně večer schází k přátelskému posezení, vzpomínají na domov a zpívají. Anton Günther se sám naučil hrát na kytaru. Stále mu chyběla píseň v jeho nářečí. Při rytí stále myslel na svůj domov a při tom mu náhle přišel na mysl nápěv jeho první písně „Drhamisdrham" (Doma je doma). Jak později řekl: „Jako by mu při tom spadl kámen ze srdce". Neustále musel písničku pro své přátele opisovat. V tom ho napadla šťastná myšlenka. Píseň s notami, textem a malým obrázkem vyryl a vytiskl a první písňová pohlednice byla na světě. Tato idea písňových pohlednic ovlivnila silně jeho další tvorbu, jeho písně byly poštou roznášeny po celém světě. Lidé byli jeho písněmi nadšeni a do krušnohorského pokoje vnášeli důvěru a naději. Bylo mu nabídnuto místo litografa v Arhusu (Dánsko) a po dlouhém rozmýšlení se rozhodl zůstat. Navázal kontakty s Krušnohorským spolkem a zpíval i saskému králi Fridrichu Augustovi. Zpíval v hostincích, spolkům, přátelům i školákům. Založil také nadaci pro pomoc nezaměstnaným na Božím Daru. V roce 1936 mu příznivci a přátelé vybudovali z kamenů blízkého Špičáku na náměstí pomník. O rok později Anton Günther zemřel. V jeho písních, které zlidověly, je vložena nezměrná láska ke všem horám, údolím a cestám svého kraje.

6

Prosba o všední den

Antoine de Saint – Exupéry

Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Učiň mě hledajícím a nalézajícím, učiň mě sebejistým v pravý čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého. Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozdělil si rozumně své dny, abych nepropásl záblesky světla a vrcholy a abych si aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek. Dovol mi, přesvědčit se o tom, že snít s minulostí či budoucností mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější. Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít vše hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme. Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říct mi pravdu s láskou. Chléb každodenní mi dej pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak že budu užitečný. Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním. Dej, abych dokázal čekat. Ať vždycky nechám tebe a ostatní dohovořit. To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno. Ty víš, jak velmi potřebuji přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života. Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde bych mohl zanechat balíček dobra, slovy či beze slov. Ochraň mě před strachem, že mohu promarnit svůj život. Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků. Amen.

7

Zm ěna farářů se koná v Klášterci n a d Ohří. P.Rafal W a l a odchází do Ostravskoopavské diecéze (obr.vlevo). Na jeho místo přichází od 1.7. P.Artur Sciana, dosavadní kaplan v Ústí nad Labem. Oběma přejeme v jejich nových působištích hojnost darů Ducha svatého. (foto uprostřed: kostel v Klášterci n.O.)

Ukázky z knihy UČEDNICTVÍ - V.Kodet – KNA Bůh je na mojí straně. Vzpomínám si, jak jednou přišel můj bratr ze školy a přinesl z matiky pětku. Měl strach, jak to dopadne. Napřed, jak to tatínkovi řekne, a pak, co on na to řekne, jaké budou sankce. Tatínek si ho ale zavolal a řekl: „Tys chtěl dneska jít hrát fotbal, viď?“ Brácha jenom kývl, oči plné slz... A táta říká:“Tak běž a v pět hodin se vrať, podíváme se na to spolu.“ Vykulený bratr šťastně utíkal na hřiště. Myslím, že na tenhle zážitek nikdy nezapomněl – táta se v průšvihu postavil za něj, ne proti němu! Bůh to s námi dělá podobně: I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, staví se na naši stranu. V Kristu nám definitivně zaznělo jeho ANO, které už nevezme zpátky. Neodplácí nám podle našich skutků, ale dává nám daleko víc, než si zasloužíme. A čeká, až nám to dojde a budeme se snažit v odpověď na jeho lásku poslat dobro dál, „dávat šanci“ také jiným kolem nás. Bůh jako zloděj? Lidé někdy řeknou:“Víte, já mám strach, že když se Bohu cele odevzdám, všechno mi sebere.“ Nejlépe je si na takovou obavu posvítit:“A o co všechno se bojíš?“ Někdo myslí na cigárka, jiný na každodenní hospodu, další na obrázky na internetu nebo na skrytý nemanželský vztah... Někdo si dokonce myslí, že Bůh tak nějak žárlí na každou lidskou radost a libuje si v tom, když člověk trpí. Proto se bojí, že pustí-li si Boha blíž, určitě mu nevyjde ta lépe placená práce, nebo dokonce přijde nemoc. Často si v srdci neseme nevyslovené strachy z Boha, plevel, který tam zasel Boží nepřítel:“Jakže, Bůh vám zakázal...? Pozor na něho, chcete-li být šťastní, nepouštějte si ho moc k tělu!“(srov.Gn 3,1) A přitom Ježíš přišel, abychom měli život, a to život v hojnosti! Staví se pouze proti všemu, co na skutečném životě parazituje. Nespokojme se už s živořením, neuvěřme strachu z Boha, který nás vede k „privatizaci“ celých sektorů života. K jakémusi soukromničení, kdy Boha nechceme do určitých částí svého života pustit. „Do toho mi Bůh nesmí mluvit…..“

8

Jak jsem sbíral Turistické známky—Podkarpatská Rus Tož pravda. Dřevěné kostelíky, to je něco, co možu dycky. Ukrajina je na dřevěné kostely bohatá. Bohatá zásoba dřeva v Karpatech dala vzniknout třeba kostelům v Koločavě, Jasenji, Kostryně, Čornoholově, Oleksandrivce nebo Užoku. Dřevěný materiál se mi moc líbí, protože je přírodní a jakoby stále živý. Když jsme kdysi s Pařeztourem procházeli Beskydy, byl jsem nadšen, že jsme mohli mít bohoslužby v tamních dřevěných kostelech. Na Ukrajině byl někdy docela problém sehnat turistickou známku náležející kostelu. Třeba v obci Čornoholova. Tam jsme se nemohli ani dostat. První cesta, kterou mi ukázal internet je prý jen pro traktory a bojová vozidla. Druhá cesta od Malého Berezného už byla lepší. Kostelík patřil pravoslavné církvi a my jsme po obci hledali, kde bydlí farář. Místní neříkají farář, ale Uličské Krivé „Pup“ (což je asi „Pop“). Když jsem mu ukázal sáček nasbíraných známek, jakože jestli je má, on je chtěl hned od nás koupit :-) Kostel nám ukázal, ale známku jsme koupili až v Užhorodě. Přitom byl na internetu uveden jako prodejce.. Dostali jsme od něj zalaminované obrázky Matky Boží a políbili vystavené ikony. Přispěli jsme pár hrivnami na opravu střechy, která tam právě probíhá. Pup Michail byl spokojený. O dřevěných chrámech Ukrajiny pojednávají stránky: www.derev.org.ua. V České republice najdeme asi 70 dřevěných staveb kostelů a kapliček, což také není málo. Od Jirkova je asi nejblíže kostel svatého Michaela v Českém Jiřetíně (přemístěný sem z Flájí kvůli vodní nádrži). Víte, že kousek Podkarpatské Rusi máme také v České republice? Pět kostelíků bylo za 1. republiky převezeno do Česka. Dřevěný pravoslavný kostel z Medvědivců u Mukačeva stojí v Praze na Petříně. Nová Paka - na Husově kopci při severovýchodním okraji města stojí od roku 1930 řeckokatolická cerkev, původně postavená v 18. či 17. století ve Smrečanech na východním Slovensku a roku 1788 přenesená do Obavy na Podkarpatské Rusi a doplněná novou věží. Další tři kostely jsou nyní v Kunčicích pod Ondřejníkem v Beskydech, v Dobříkově (Ústí n.O.) a dřevěný kostelík z Nižného Seliště najdete v Blansku

9

Kromě Ukrajiny, jsme navštívili i rusínské vesnice na východním Slovensku: Uličské Krivé, Topoľu, Ruský Potok, Ruskou Volovou a další. I tady najdeme spoustu krásných dřevěných kostelíků, z nichž některé už byly „oceněny“ turistickou známkou. Ale i karpatská příroda Bukovských vrchů je nádherná. Ostatně, to už víme dávno, byli jsme tu s Pabábuška řeztourem před šesti lety a zdolali jsme nejvýchodnější horu Slovenska - Kremenec, 1208 m. - je to trojmezí s Ukrajinou a Polskem. Kolem Kremence se rozkládá stužický prales. Lidé jsou obyčejní, ale dobří. Největší problém byl- dorozumět se. Teď už vím, že „selo“ znamená „vesnice“, „do pobačenija“ je „nashledanou“ a „ščaslivoj dorogi“ značí „šťastnou cestu“, „šašlik“ je „špíz“, „cerkva“ je kostel a „mahazin“ je obchod. Pivo je pivo. Se správkyní muzea v Koločavě jsme se nejlépe dorozuměli německy… Říká se, že němčina je dorozumívací jazyk slovanů :-) Nejlepší zprávou, kterou jsme četli i na billboardech při silnicích byla „christos voskres“, což značí „Kristus vstal z mrtvých“. Asi to souvisí s pozdějším datem velikonoc u pravoslavné církve. Christos voskres a basta! To je přece dobrá zpráva. Doufám, že to čeká i nás. Aspoň to teda Kristus slíbil :-) Musel jsem si koupit suvenýr na mukačevském hradu - vyšívanou dečku s tímto motivem a barevným vyšíváním. Chtěl bych ji dát za sklo a umístit v květnovském kostele. (Spolu s replikou fresky vzkříšeného Krista z bosenské Medžugorje). Ale to už je jiný příběh. No nic. Všem turistům přeju hodně šťastných km a pěkných zážitků! Já jedu dál. M.

10

Tři stromy Kdysi dávno rostly na kopci v lese tři stromy. Diskutovaly o svých nadějích a ideálech, když tu první strom řekl: „Doufám, že se jednoho dne stanu truhlicí plnou pokladů. Mohl bych být naplněn zlatem, stříbrem, drahocennými klenoty a drahokamy a ozdoben nádhernou dřevořezbou. Každý by viděl mou krásu.“ Potom druhý strom řekl: „Jednoho dne budu mocnou lodí. Budu převážet krále a královny a povezu je do všech koutů světa. Každý se bude cítit v bezpečí díky mé síle.“ Nakonec třetí strom řekl: „Chci růst, abych byl nejvyšším a nejrovnějším stromem v lese. Lidé mne uvidí na vrcholu kopce, vzhlédnou k mým větvím a pomyslí na nebe, na Boha a na to, jak blízko k nim dosahuji. Budu největší strom všech časů a lidé si mě provždy zapamatují.“ Po několika letech modliteb, aby se jejich sny staly skutečností, se pod stromy objevila skupina dřevorubců. Když jeden z mužů přišel k prvnímu stromu, řekl: „Vypadá jako silný strom, myslím, že budu moci prodat jeho dřevo tesaři.“ A začal strom kácet. Strom byl šťastný, protože se domníval, že tesař z něj udělá pokladnici. U druhého stromu dřevorubec řekl: „I ten vypadá jako silný strom. Mohl bych ho prodat do loděnice.“ A začal jej kácet. Druhý strom byl šťastný, protože věděl, že je na cestě stát se mocnou lodí. Když dřevorubec přistoupil k třetímu stromu, strom se polekal, protože věděl, že jestliže ho skácí, jeho sny se nenaplní. Jeden z dřevorubců řekl: „Z tohoto stromu nepotřebuji nic zvláštního.“ A pokácel ho. Když se první strom dostal k tesařům, vyrobili z něj jesle pro krmení zvířat. Umístili jej do chléva a naplnili senem. To nebylo to, o co předtím strom prosil v modlitbě. Druhý strom rozřezali a vyrobili z něj rybářský člun. To byl konec jeho snům o tom, že se stane mocnou lodí a poveze krále. Třetí strom byl rozřezán na velké kusy a ponechán sám ve tmě. Roky plynuly a stromy zapomněly na své sny. A potom jednoho dne přišli do chléva muž a žena. Žena porodila dítě a položila ho do sena v jeslích, které byly vyrobené z prvního stromu. Muž by si raději přál pro dítě kolébku, ale nebylo to možné. Strom si uvědomil závažnost této události a věděl, že v něm leží největší poklad všech dob. O několik let později se skupina mužů objevila v rybářském člunu vyrobeném z druhého stromu. Zatímco se plavili, strhla se silná bouře a strom se obával, že není dost silný, aby muže udržel v bezpečí. Rybáři probudili spícího muže. On vstal a bouři utišil. Bouře ustala. Tehdy strom poznal, že vezl

11

Krále Králů. Nakonec jeden muž nesl ulicemi třetí strom, zatímco se mu lidé posmívali. Když přišli na místo, přibili toho muže k tomu stromu a vyzvedli ho do výše, aby zemřel na vrcholu kopce. Když přišla neděle, strom si uvědomil, že je dost silný, aby na vrcholu kopce stál a byl tak blízko Bohu, jak je to jen možné, protože Ježíš byl na něm ukřižován. Poučení z tohoto příběhu je, že když se Ti zdá, že věci nejdou tak, jak by sis přál, vždy věř, že Bůh má pro Tebe svůj plán. Jestliže v Něho vložíš svou důvěru, Bůh Ti dá veliké dary. Každý strom dostal, co chtěl, ale ne způsobem, který si představoval. Nevíme, jaké má Bůh s námi plány. Jenom víme, že Jeho cesty nejsou naše cesty, ale Jeho cesty jsou vždy nejlepší. Ať je Tvůj den požehnaný a než se znovu setkáme, ať Tě Bůh kolébá ve svých dlaních. „MALIČKOST“ Jeden člověk měl na starosti každou farní slavnost. Nejvíc mu ležela na srdci příprava procesí na Boží tělo. Přál si, aby to byla velká událost pro celou vesnici. Už tři měsíce předem povolal organizační výbor a rozděloval úkoly. V den slavnosti byla celá ves na nohou. Přesně v deset třicet se procesí dalo do pohybu. Pěkně seřazeni šli ministranti se svícny v rukou, naparádění chlapci a také holčičky v bílých šatičkách rozhazovaly okvětní plátky růží. Mládež ze sportovního klubu se připojila ve svých žlutomodrých dresech, následovali je muži a ženy různých spolků s barevnými korouhvemi a žlutými, modrými a červenými stuhami. Přišli skupiny dětí a mládeže, svou skupinu měli i budoucí ministranti. Procesí si nenechali ujít ani dospělí a jim všem udávala krok místní kapela. Když kapela zanotovala nejslavnější píseň, z kostela se vynořil baldachýn ze zlaceného brokátu s červenými a bílými péřovými chocholy, který hrdě nesli čtyři statní mladíci. Pod baldachýnem kráčel farář v nejkrásnějším mešním rouchu které měl, a v rukou nesl těžkou zlatou monstranci vykládanou drahokamy. Hlavní organizátor byl spokojený s celým průběhem, ale pak mu kdosi pošeptal: „V monstranci není hostie!“ Člověk mu otráveně odsekl: „Copak nevíš kolik mám práce? Nemůžu přece myslet na každou maličkost!“ … Letos (14.6.) nemáme žádné foto ze slavnosti Božího těla, ale děkuji všem, kteří se zúčastnili. Zvláště ministrantům Štěpánovi a Ťuldovi, kteří měli plné ruce práce. Na hostii jsme nezapomněli. Bez Krista nejsme nic. Tímto příběhem od sestry Imeldy jsme si chtěli slavnost Božího těla připomenout. M.D.

12

Koupení křovinořezu a oprava střechy kostela na Květnově I když stále funguje dar farnosti k mým jmeninám - sekačkový vozík- bylo nutné pro přerostlé křoviny na farní zahradě či kolem kostela na Květnově, koupit lépe vyhovující nástroj. Tím byl křovinořez za 13 tisíc, na který přispěla sestra Imelda částkou 2 tis. Kč. Zbytek byl můj dar farnosti. Ihned jsme ho vyzkoušeli při přípravě červencových poutí na Květnově. Seká se jak strunou, tak i trojbokým nožem. V současnosti probíhají přípravy na pouť na Květnově. Chtěl bych tímto poděkovat panu Kludskému a děvčatům Šárce a Marcele za jejich čas a pomoc. Díky vašim sbírkám jsme mohli svěřit firmě dokončení výměny střechy a krovů, tak, aby na zimu byl kostel s jistotou dobře zakrytý. Pak se můžeme věnovat dalším, méně naléhavým, ale přesto důležitým opravám. Pro ty, kteří rádi přiloží ruku k dílu, vyhlašujeme brigádu na farním dvoře v Jirkově na den 23.července (čtvrtek). Bude se nakládat kontejner. Začneme po mši svaté, tj., kolem 10:00 hod. P.Mirek Chomutovští „Broučci“ a mládežníci slavili konec školního roku na faře v Jirkově. S rodiči a pořadateli z řad mládeže se zúčastnilo sportovního o d p o l e d n e 14.června asi 60 lidí. Vše sledovali také jirkovští farníci - pes Rex a jeho nový přítel kozlík Kevin. D e o gratias

13

Arcidiecézní katechetické středisko v Praze vydalo názornou pomůcku pro účastníky bohoslužeb. Co si máme uvědomit při slavení mše svaté, na co máme myslet a jaké postoje jsou při mši ty nejvhodnější? Zde je malý návod:

14

15

16

Historické zastaveníčko Město Hora Svaté Kateřiny leží v nadmořské výšce 696 m při saské hranici. Katastrální hranici obce tvoří Nová Ves v Horách, na východě obec Mikulovice, na jihu Lesná a polesí města Jirkova, na jihozápadě obec Malý Háj a na západě Brandov. Název obce se odvozuje z příběhu, kdy jakýsi Hans Georg se svými lidmi nalezl poblíž dnešního města Johann-Georgenstadt rudu a založil horní město, které po sobě pojmenoval. Další naleziště rud, které objevil, pojmenoval po sestře Anně na Annaberg, obdobně založil Marienberg a po své třetí sestře Kateřině původní Hallberg (z „Kupferhall“, názvu pro staré horní dílo) na Katharinaberg. Dějiny města Hory Svaté Kateřiny jsou úzce spjaty s těžbou rud, zejména mědi a stříbra. Snad se zde těžilo již v předhusitské době, čemuž by mohly nasvědčovat nepojmenované doly zakreslené na staré důlní mapě. Hora Svaté Kateřiny patřila pod panství Červený Hrádek. Rozkvět hornictví, který prospíval městu, byl narušován válkami o Slezsko a sedmiletou válkou. Nejhůře byla postižena Hora Svaté Kateřiny v roce 1759, kdy přepadli Prusové město a žádali výpalné ve výši 1000 říšských tolarů, odvedli purkmistra, faráře a radní jako rukojmí do Marienbergu a žádali výkupné. V roce 1808 uzavřel stát kateřinský revír a agenda báňského úřadu byla předána do Hrobu. V roce 1900 bylo v Hoře Svaté Kateřiny celkem 228 krav, 1 býk, 51 telat, 121 koz, 135 prasat, 903 slepic, 23 kohoutů, 15 hus, 42 koní a 32 holubů. Význam Hory Svaté Kateřiny poklesl po otevření antracitových dolů v blízkém Brandově. Dalším zdrojem obživy bylo tkalcovství a punčochářství, a také výroba ze dřeva- zejména hraček, nábytku a předmětů kuchyňské potřeby. Dnes upoutá návštěvníka obce především rozhledna císaře Františka Josefa na Růžovém vrchu. Na svazích se rozkládá SKI areál se sjezdovkou, přírodní sáňkařskou dráhou a vlekem. V obci najdete kromě kostela také Mariánský sloup či pomník Antona Günthera. Občerstvit se můžete v zajímavém „železničním vagónu“ restauraci směr Brandov. Citát na červenec: Se stářím přichází umění porozumět řece života, od pramene až po její vyústění do moře.