Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 21

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 9 / 2009

4

Sloupek

Ale Mojžíš Hospodinu namítal: „Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.“ Hospodin mu však řekl: „Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?“ (Ex 4,10–11)

2

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za vaše příspěvky, modlitby i náměty – chceme být především „vaším“ časopisem, na jehož stránkách se můžete vzájemně sdílet. Letos začátkem července proběhlo v Koutech nad Desnou „celocírkevní duchovní soustředění“ s bratry biskupy – současným i bývalým a jejich manželkami. Jsem vděčný za reference účastníků, které si přečtete na následných stránkách. Osobně jsem byl povzbuzen svědectvími, která jsem mohl na místě slyšet – o křtech Duchem svatým, uzdraveních… Těší mne, že náš Bůh je stále stejný, takže všude tam, kde se jeho lid s upřímností modlí, činí zázraky. Vám, kteří jste se nemohli účastnit, doporučuji vyhradit si týden na r druhý ročník příští léto. „Zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedp no…“ Toto velmi pravdin vé v úsloví se mne hluboce dotýká nejen jako lékaře ale především jako člověka. Jak J můžeme jako křesťané pomoci nemocným kolem p nás? Tato otázka je hlavn ním tématem stávajícího čísla. Její naléhavost vedla některé k „technickým“ řešením. Velmi živě se mi vybavuje rozhovor s bývalým pastorem bývalého sboru, ve kterém fyzické zdraví bylo jedním z měřítek duchovnosti člověka. Líčil mi, jak náročná pro něj byla nemoc provázená vysokou horečkou v sobotu večer. – Věděl, že druhý den – v neděli se bude muset nejspíše dovléct do sboru a tam si „hrát na zdravého“, protože pastor přece nemohl být nemocný! Díky Bohu, ve většině křesťanských společenství nejsou lidé vystavováni podobnému tlaku. Na druhé straně však se většina křesťanů spokojuje v oblasti zdraví s velmi nízkým standardem. Nedávno se mne velmi dotkly pasáže Starého zákona zaslibující Izraelitům ochranu před nemocemi, potraty… Jestliže toto byla zaslíbení Staré smlouvy, která je jen předobrazem dokonalejší Smlouvy nové, čím spíše bychom dnes my měli užívat požehnání ve fyzické oblasti, které nám Ježíš vydobyl na kříži! K tomu ale nevede cesta přes „tu jedinou správnou teologii“ ani zatínání zubů, byť to nějaký čas vydržíme nazývat vírou. Cesta vede jen přes poslušnost Písmu a Duchu svatému spolu s modlitbou. A verše v záhlaví? Povzbuzení, aby ve věci zdraví a nemoci nebyl náš pohled černobílý. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil

Úvodník 3

Bůh, který mluví

Duchovní dary - uzdravování áníí 4 5 5 5 9

Význam Duchovních darů pr pro ro církev >> >>> >> O Duchovních darech ů uzdravování? u Proč je dnes tak málo darů O uzdravování d i těla Ježíš - uzdravovatel ducha,, duše

Izrael 11

Vize o obnoveném židovském kém m chrámu >>>

Aktuálně 12

Svět se mění - odkaz našim m dětem

Ze života církve 14 15 16

Duchovní boj Rumunsko po 60 letech „Lázeňské“ svědectví

Úsměvné i poučné střípky z minulosti 17

Ach ty děti...! >>>

O B S A H

Čtenáři píší 18 19 20 21

Se mnou nikdo nebude manipulovat Skryté nebezpečí Bůh nikdy nepřijde pozdě Hrdinové víry

20

Agáta

11

Povídanky Svědectví 21

Jak Pán Ježíš posílil mé srdce

Výpravy do minulosti 11 22, 23 Období krále Šalomouna

Procházky světem Bible 11 22, 24 Aram

20

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 22-24 sestavil Mgr. Pavel Slepička Ilustrace: Petr Fiurášek Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč, pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

Ročník 21, září 2009

Ne nás nás, s, Hospo Hospodine, ne nás, ale svoje jméno milosrdenství a pro svou věroslav proo své m Proč měly pronárody říkat: „Kde nost! Pro oč by m jejich Bůh?“ Náš Bůh je v nebesích je ten jej jich Bů všechno, chce, koná. Jejich modly jsou a všechn o, co ch stříbro a zlato, ddílo lidských rukou. Mají ústa, nemluví, a nemluv ví, mají oči, a nevidí, mají uši, a nemají slyší, maj ají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, n nohama nemohou chodit, z hrdla nehlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhovydají hlá ásku. Ji každý, kdo v ně doufá. (Žalm 115,1–8) tovují, ka aždý, kd

D

razí čtená čtenáři, V tomto čísle i v několika následujících bychom se chtěli věnovat tématice duchovních darů. Jako letniční křesťané věříme tomu, že Bůh nadpřirozeně jedná i v dnešní době a že zázraky a znamení s dobou apoštolů neskončily. Nejedná se jen o nějakou „zvláštnost“ našeho učení, něco, čím se odlišujeme od ostatních, ale co není ve své podstatě až tak důležité, nýbrž o samou podstatu chápání toho, kým Bůh je. Úvodní text ze 115. žalmu ukazuje, jak starověcí Izraelité vnímali svou víru: To, co je odlišovalo od ostatních náboženství, byla právě skutečnost, že jejich Bůh byl živý, jednal různými způsoby, projevoval se svou mocí, byl osobností. Bohové okolních národů, ač měly oči, uši, ústa i nosy, nebyli žádného projevu schopni. Bůh Izraele, Hospodin, ač neviditelný, byl prezentován jako Bůh Živý, Všemohoucí. Toto s sebou přinášelo jisté napětí: Vztah s Živým Bohem totiž zavazoval, Izrael byl se svým Bohem ve smlouvě a byl povinen dodržovat Hospodinova přikázání. Jejich porušení mělo následky – jedním z nich bylo i to, že se Bůh odmlčel, či odmítal jednat ve prospěch svého lidu. Právě touto skutečností je motivován výše uvedený žalm: Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Ano, živý a jednající Bůh byl jedinou nadějí existence Izraele. Pokud se odmlčel, byl národ ostatním pro smích. Bylo tedy v zájmu národa, aby jejich neviditelný Bůh slyšel, cítil, mluvil a jednal v jejich prospěch. Poslední verš uvedeného textu ukazuje, že pohané se stávají podobnými modlám, které uctívají. Jsou také hluší, slepí, neschopní duchovního vnímání, stejní jako jejich „bohové“. Stejně tak se to dá říci i obráceně: Pokud budeme uctívat Živého Boha, budeme i my živí, budeme mu podobni v jeho charakteru. Každý se stává podobný tomu, koho uctívá nebo komu slouží. To platí v dobrém slova smyslu i ve zlém.

Podobně je tomu i v novozákonní církvi. Náš Bůh je stejným Bohem, kterého uctívali starověcí Izraelité. Jeho mlčení, pasivita by byla chápána podle stejného vzorce – problém je na naší straně. Proto je pro církev důležité, aby Bůh byl Bohem jednajícím. Je to důležité pro církev i pro každého z nás osobně – uctíváme Boha, který má oči, uši, nos, ústa – zda obrazně či doslovně není podstatné, důležité je, že jedná, mluví, projevuje svou moc. Chceme-li být podobní Pánu Ježíši (a k tomu jsme na stránkách Písma nesčetněkrát vybízeni), musí pro nás být Ježíš živým, mocně jednajícím Bohem. Platí, že synové Boží jsou vedeni Duchem Božím (Ř 8,14). Když se křesťané sejdou na bohoslužbách, součástí programu bývá i prostor pro svědectví. To je důležitý okamžik, kdy můžeme slyšet o Božím jednání a vzdát Bohu chválu za jeho skutky. Sbor, ve kterém nezní svědectví k Boží oslavě, je mrtvý, a jedinec, v jehož životě Bůh nejedná, je také duchovně mrtev. Na každém z našich shromáždění bychom měli dát větší či menší prostor k tomu, abychom se sdíleli o Božích skutcích v našich životech – pak bude Bůh oslaven (v.1) a nevěřící lidé nebudou říkat: „Kde je ten váš Bůh?“ Způsob, jak Bůh jedná uprostřed novozákonní církve, spočívá v udílení duchovních darů. Tyto dary (nebo také projevy Ducha, viz 2K 12,7) těsně souvisí s darem Ducha svatého, který byl církvi dán. Duch svatý je Božím Duchem a potřebuje se projevovat, nemůžeme nikdy říci „Ducha uznáváme, dary nikoli“, jak si někteří křesťané myslí. To by nebylo v pořádku. Duchovní dary mají obrovský význam pro duchovní růst každého jednotlivce. Pokud bychom je v Bibli studovali, mohli bychom si povšimnout, že jejich působení je uváděno do souvislosti s výrazy jako „užitek“, „prospěch“ a podobně. Zřetelně je to vidět ve 14. kapitole druhého listu Korintským. Chceme-li duchovně růst, jsou duchovní dary nezbytně nutné. Samotné učení nikoho nepromění. Nestačí vědět, co máme dělat, je zapotřebí změny v srdci – a k té dochází skrze Boží působení. Každý z duchovních darů, uvedených v Písmu, má nějaký význam pro duchovní růst. Usilujeme-li o duchovní dary, usilujeme o to, jak být užitečnými služebníky v díle našeho Pána. Duchovní dary jsou důležité také pro sbor jako celek. Jako příklad můžeme uvést sedm církví popisovaných v knize Zjevení. Tam Pán Ježíš promlouvá skrze svého služebníka k sedmi sborům v sed-

Úvodník

Bůh, který mluví

mi krátkých poselstvích. Každé z nich obsahuje krátkou frázi: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ Zde vidíme, že církev musí být schopna slyšet Boží hlas – pro zdravou církev je to nezbytné. Jak může církev slyšet Boží hlas, pokud nejsou proroci, pokud není vidění, pokud nehledáme duchovní dary? Jak může církev růst, není-li v ní Boží moc? Církev potřebuje všechny dary, zejména dar proroctví. Jen tak bude schopna korekce ze strany Božího Ducha, rozezná pravý hlas od falešného a bude schopna slyšet napomenutí i činit pokání. Je možné, že křesťan přestane slyšet Boží hlas a prožívat Boží moc? Písmo nám říká, že k tomu může dojít. V Mk 8,18 Pán Ježíš napomíná své učedníky, že nerozumí jeho jednání. Důvodem je zatvrzelá mysl. Podobně i proroci starého zákona mnohokrát napomínali Boží lid, že neslyší – jejich srdce bylo obrostlé tukem, zatvrzelé. Pokud máš zatvrzelé srdce, pokud tvůj vztah s Bohem není v pořádku a nezakoušíš jeho moc, jediným lékem, je pokání. Pak tě Bůh může uzdravit: Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím. (Mt 13,15) Považuji za důležité zmínit, že křesťanství není mysticizmus. Duchovnost nespočívá v tom, že křesťan stále slyší nějaké hlasy. Bůh k nám promlouvá při čtení Písma, jsme schopni slyšet Boží hlas uprostřed kázání, naše svědomí je citlivé na působení Ducha. V některých situacích Bůh promlouvá přímo k našemu nitru, zde ale platí pravidlo, že každé proroctví má být rozsuzováno. Ať je tvé srdce vždy připraveno slyšet Boží hlas! Martin Moldan, biskup AC

3

Duchovní dary - uzdravování

ŽIVOT V KRISTU

4

DUCHOVNÍ DARY Význam duchovních darů pro církev

D

uchovními dary rozumíme působení Zmrtvýchvstalého Pána uprostřed svého lidu, církve. Tato jednoduchá definice nám vymezuje původ, poslání a hranice použití duchovních darů. Výčet jednotlivých darů nalezneme například v prvním listu Korintským 12. a 14. kapitole, dále v listu Římanům 12,6–8. Tedy za prvé – dary pocházejí od samotného Pána církve. Toto je nutno zdůraznit (ač se to zdá být jasné), neboť mnoho lidí mimo církev i takzvaných křesťanů zaměňuje duchovní dary s působením jiných duchů. Například mnozí lidoví léčitelé se domnívají, že jejich dar je od Boha. Osobně jsem na téma duchovních darů hovořil s jistým římskokatolickým knězem, který popisoval údajně duchovní dary, avšak z popisu bylo patrno, že jde o jasný okultismus. Na světě je tedy mnoho různých nadpřirozených projevů, proto pro jejich posouzení potřebujeme znát jejich zdroj. Písmo nám ukazuje, že za duchovními dary stojí Duch svatý (např. 1K 12,11). Duchovní dary jsou vymezeny pro církev, Boží lid. Kdo není aktivním členem církve, nemá nárok na jejich používání. Jeden z nejznámějších textů ohledně duchovních darů, dvanáctá kapitola prvního listu Korintským, ukazuje duchovní dary na příkladu lidského těla. Hlavou je Ježíš Kristus a křesťané jsou jednotlivými údy. Schopnost těchto údů těla plnit své poslání leží v nadpřirozené oblasti – každý křesťan je nositelem nějakého konkrétního daru. Obraz těla ukazuje na jednotu – dary nejsou individuální, ale slouží společnému prospěchu. Náš text toto zdůrazňuje naprosto jasně – Pavel se snaží korintským křesťanům ukázat, že jedni druhé potřebujeme. Dary jsou na-

mířeny do církve, aby rostla, aby si křesťané mohli vzájemně sloužit. Obraz těla v uvedené kapitole ukazuje na dvojí provázanost – každý úd je spojen s hlavou (Kristem), ale zároveň je zde pro jiný úd, aby naplnil jeho potřeby. Není sám pro sebe. Naplňuje potřeby druhých a oslavuje Krista. Napsal jsem, že podstata duchovních darů leží v oblasti Ducha svatého a jejich moc je nadpřirozená. To je velice vážné, neboť jsou činnosti v církvi, které lze (zdánlivě) praktikovat v lidské síle, bez těchto nadpřirozených darů. Například kázání. Jeho podstatou je duchovní zjevení Ježíše Krista a jeho kříže, které kázající přináší posluchačům. Pokud se duchovní zjevení vytratí a za kazatelnu postavíme vzdělaného, výmluvného člověka (třeba i vystudovaného teologa) – církev nebude budována. Vznikne náboženský spolek humanisticky smýšlejících lidí, který se zcela mine svým posláním. Jsou i jiné oblasti, kde jsme v nebezpečí, že duchovní nahradíme tělesným. V listu Římanům 12,7 jsou jmenovány dva dary: Dar služby a dar učit. Oba dva dary můžeme (zdánlivě) vidět i mezi nevěřícími lidmi: je mnoho ochotných lidí, kteří pomáhají druhým, a zrovna tak i mnoho skvělých učitelů. Ale ne každý pedagog má dar učit v biblickém smyslu a ne každý ochotný člověk má Ducha Kristova, Ducha služby. Znovu opakuji, dar je více než talent, neboť vzdělává církev do podoby Kristovy. Schopný pedagog bez duchovního obdarování může zprostředkovat cenné informace, ale v konečném důsledku bude církev spíše rozbíjet než budovat. Člověk ochotný sloužit bez duchovního obdarování bude postrádat vedení Duchem svatým, a proto bude naplňovat své představy, nikoli

Boží. Výsledkem jeho „služby“ bude spíše chaos než církev budovaná do podoby svého Pána. I v letničních kruzích se dopouštíme tohoto omylu, když místo duchovně obdarovaných lidí postavíme na strategická místa lidi vzdělané či lidsky talentované. Znamená to, že lidsky obdarovaní či vzdělaní lidé nejsou vhodní pro Boží království? Toto rozhodně nechci tvrdit – spíš naopak. Církev potřebuje, chcemeli oslovit dnešní společnost, maximum schopných lidí. Vzdělaný či talentovaný člověk, pokud je zmocněn Duchem svatým a poddán Bohu, udělá více práce nežli ten, který vzdělání či schopnosti nemá. V podobenství o hřivnách (Mt 25,14) čteme, že král rozdal hřivny (duchovní dary) každému podle jeho schopností (přirozené dispozice). Přirozené předpoklady jednotlivých služebníků se v tomto podobenství jeví jako východisko, které určovalo množství svěřených hřiven (duchovního zmocnění). V konečném důsledku vidíme spolupráci obojího, efektivní služba představuje souhru duchovní moci a přirozených schopností. Proč jsou duchovní dary tak důležité? Ona církev je sama o sobě duchovní, nadpřirozené podstaty. Svou existenci zakládá na tělesném vzkříšení Pána Ježíše Krista a jeho nanebevstoupení, očekává na jeho druhý příchod. Ve světě plném zla, násilí a podvodu chce šířit evangelium po celém světě, a to mírumilovnými prostředky. Je to možné v lidské síle? Přesvědčíme svět evangeliem skrze dobré vzdělání, skrze špičkový management? Nikoli – nebýt Boží moci, církev by tady již dávno nebyla. Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. (1K 2,1–5) Ano, naše víra se musí zakládat na Boží moci. To není výsada některých jedinců, to je norma pro každého. To není alternativa, jak se člověk může zapojit do náboženského života (mně vyhovuje tahle církev a tobě zase jiná církev), každá církev musí stát skrze Boží moc a být budována nadpřirozenými, duchovními prostředky. Jen nadpřirozeným způsobem budovaná církev bude schopna naplnit své poslání – zjevit světu Ježíše Krista. Proto usilujeme o duchovní dary. Martin Moldan, biskup


s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem

P

roč je to dnes s duchovními dary Jak se projevovaly duchovní dary a Boží v církvi tak nějak „nic-moc“? působení za dobu existence letniční Z jednoho prostého důvodu: cír- církve v naší zemi (což je přibližně pokev se víc a více upíná na filosofii a vypí- sledních sto let)? ná život. Často uvádím jeden příměr: My Tato církev prakticky většinou vznikalidé na podzim obdivujeme listnaté stro- la díky darům Ducha svatého. Například my, hlavně v horách, kdy listy tak krásně sbor v Suché vznikl díky tomu, že matka mění barvy. Ovšem je to jen z jednoho třech nebo čtyřech dětí umírala na tuberdůvodu: že ten list umírá. Církev se těm- kulózu. Sešla se rodina, která byla věřící, to listům dnes v mnohém podobá. Dělá ale spíš jen na úrovni dodržování desateumění, má propracované chvály, propra- ra, pouze její bratr byl skutečně znovucovaná kázání, ale není v nich moc a ne- zrozený Boží služebník. Když se modlili, jsou tam vidět dary. Jednou jsem četl najednou zjistili, že je mrtvá. Začali křitakovou parodii, kde autor psal: „Du- čet, ale on se modlil dál, až je překvapilo, chu svatý, my už máme naši teologii tak že tam je ještě někdo, kdo se taky modlí. dobře propracovanou, na našich shro- Když otevřeli oči, ta mrtvá seděla na pomážděních nám perfektně všechno fun- steli a chválila Pána. Na základě této udáguje, prosím tě, nepřekážej nám. Zůstaň losti začal vznikat sbor, protože sousedé si na stránkách Bible, tam ti bude dobře, se to dozvěděli. Sousedé znali názor lékaa nám bez tebe bude taky dobře. Ty se řů, věděli, že na souchotiny není pomoci. neumíš chovat, stále se nám do toho na- A kdyby ji nepřinutili, aby ještě ten den bouráváš, takže bude lepší, když uděláme ležela, tak vstala, aby je obsloužila. Taktuto dohodu.“ Pokud chceme tuto doho- že můžeme vidět dary uzdravování, i jiné, du brát vážně, pak se nesmíme divit, že po celý čas. Mohu hovořit o proroctvích, nemáme moc. viz třeba bombardování Třince, jsou to

věci prokazatelné. Je to popsáno v knize Historie letničního hnutí. Takto mohu jít dále historií, až dojdu do naší doby. Čili dary uzdravování, proroctví a jiné byly naší součástí, a pokud dneska nejsou, tak je to problém dnešní doby. Jaké kroky bychom měli podniknout k nápravě? Vrátit se ke kořenům. Nedomnívat se, že to vyřešíme nějakou filosofií, ale začít hledat cestu jinou, cestu, kterou šli naši otcové, kterou šli apoštolové. Všímejme si, že Bůh vždy začínal svou práci s prostými lidmi, kteří byli ochotni přijmout jeho moc a jeho nadpřirozené konání, a vesměs to probuzení končí filosofií. Podtrhuji, že nejsem proti vzdělání. Jen volám po tom, abychom nebrali svým vzděláním do rukou Boží moc, moc Ducha svatého, ale poddejme naše vzdělání jeho moci, aby si jeho moc mohla naše vzdělání používat. To je právě ten velký problém, že lidé si myslí: „Já jsem pročetl, prostudoval, vystudoval, já mám nadhled, já si to rozsoudím.“ A jsou vedle, protože Boha nejde posuzovat lidsky.


O duchovních darech

Ptal se Pavel Slepička.

UZDRAVOVÁNÍ Proč je dnes tak málo darů uzdravování?

M

yslím, že žádný jiný dar nevyvolává tolik emocí, tolik otázek a současně i tolik falešných napodobenin, jako dar uzdravování. Toužíme po něm, a stále máme pocit, že se jej nedostává. Přitom v Bibli je mnoho zmínek o uzdravování: Více než 13 % obsahu evangelií tvoří popis uzdravování. Nejvíce je zastoupeno u Marka, kde evangelista tomuto tématu věnuje 21 % textu. Ve Skutcích apoštolů popis uzdravování zaujímá více než 5 % textu. Jako křesťané občas rádi diskutujeme o tom, proč je v dnes v naší společnosti tak málo projevů Boží moci, projevující se v uzdravování. Tento článek je malým pokusem najít (alespoň některé) příčiny. Domnívám se, že jednou z příčin nedostatku tohoto daru je málo víry. Evangelista Marek nám podává zprávu, že malá víra obyvatel Nazareta byla příčinou malého počtu uzdravených: A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře. (Mk 6,5–6)

hyne. Neexistuje jednoduchý recept, jak víru získat. Souvisí totiž se stavem našeho srdce, je odrazem našeho duchovního života. „Jsem žena malé víry ve velikého Boha“, prohlásila jednou Kathryn KuhlJak „fungovala“ tato nevěra? Její příči- manová. O to jde – vidět velikost Boží, to na spočívala v tom, že Nazareťané Ježíše probouzí lidskou víru. Odolal jsem pokušení psát odbornou příliš dobře znali. Anebo si alespoň mysstudii o uzdravování. Nepotřebujeme toleli, že jejj znají. Ježíš sám to komentoval komentova slovy, že prorok není beze cti, leda ve své vlasti. V té souvislosti souvvislosti je zajímavé všimnout si zázraků ů uzdravení v evangeliích a Novém vém zákoně zákkoně vůbec. Většinou uzdravení ní přijali přijalli lidé, kteří toho o Ježíši moc nevěděli. nevvěděli. Ve skutečnosti ti, kteříí měli „správné poznání“ pozznání“ Krista, byli v evangeevvangeliích pouze ouze démoni. déémoni. To oni nahlas zjevovali, kdo o je Ježíš, Ježíšš, a On je musel el umlčovat. umlčo ovat. Samozřejmě mě nechci nechcci říci, že poznávání ání Ježíšee ubírá na víře. Naopak, opak, máme mááme našeho Pána poznávat, oznávat, seč nám síly stačí. Pokud v srdokud s pokorou p ci poznáváme áváme jeho jeeho slávu a moc, naše víra ra poroste. porostte. Pokud naše poznávání ání bude spíše intelektuální, rozumové, rozumovvé, víra za-

5


ŽIVOT V KRISTU

6

lik informací, jako spíše poznání vlastní nouze. Znát fakta a souvislosti je jistě užitečné a má to své místo, víru to však nevypůsobí. Ano, situace, kdy jsme v nouzi, může pomoci vypůsobit víru. Jistě to znáte z vlastní zkušenosti: Věřit je v podstatě nepohodlné. Rádi máme věci pod svou kontrolou. Víra je jen doplněk. Selže-li modlitba, je zde dostatek dalších řešení, jak svou potřebu naplnit. Platí to i v případě uzdravování. Pokud „nezabere“ modlitba, vezmu si prášek nebo jdu k lékaři. Skutečná nouze ale pramení z toho, že nemám jiné řešení. Pokud mi nepomůže Bůh, je to zlé. Zázraky budeme zažívat tam, kde budeme čelit nouzi. V nouzi byla krvácející žena, která lékařům vydala všechny peníze a její stav se stále zhoršoval. V nouzi byla vdova z Naim, které zemřel jediný syn. V nouzi byl otec, jehož syn – epileptik, se vrhal do vody a do ohně. Sám jsem několikrát zažil na vlastní kůži, že opravdově a s vírou jsem se začal modlit až tehdy, když ostatní řešení byla vyčerpána. Platí, že s opravdovou vírou se budeme modlit pouze za věci, na kterých nám z celého srdce záleží (Jr 29,13). Další příčinou nedostatků darů uzdravení může být nepochopení tohoto daru. Většina případů uzdravení popisovaných v knize Skutků, tedy v knize, která zaznamenává rozmach a šíření první církve, se odehrála v kontextu zvěstování evangelia. Někdo kázal a Bůh uzdravoval. Anebo naopak: Někdo se modlil za uzdravení a to pak bylo podnětem ke kázání dobré zvěsti. Církev se musí naučit, že hlavním posláním daru uzdravování je oslavit Krista. Tento věk je poznamenán nouzí – stále budou nějací nemocní lidé. Všichni nemohou být uzdraveni. To nastane až v Božím království. Dar uzdravení má

své poslání v oslavení Pána Ježíše Krista. Ukazuje na Boží moc a svrchovanost. Zároveň slovo „dar“ samo o sobě znamená, že obdarovaný neobdrží všechen majetek dárce, nýbrž jen malou část, dar. Když se budeme s odvahou modlit za naše nevěřící přátele, když modlitbu za uzdravení přestěhujeme z našich sálů a modliteben do ulic a míst, kde jsou nevěřící lidé, uvidíme více zázraků. To není teorie, v praxi vidím vzácné příběhy uzdravení, kdy se církev modlila za nevěřící lidi. Pokračujme v tom! Tento princip je nádherně ukázán v modlitbě církve poté, co zakusila pronásledování: „Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“ Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli

shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. (Sk 4,29–31) Co se tam vlastně stalo? Církev čelící pronásledování se nesmířila s myšlenkou, že něco či někdo je omezí v kázání evangelia. S velikou rozhodností se tito křesťané postavili a v modlitbě řekli: „Bože, my budeme kázat a ty budeš uzdravovat.“ Když Bůh tuto modlitbu slyšel, zaradoval se a otřásl zemí. Všichni byli naplněni Duchem a to, zač se modlili, se i stalo. Drazí přátelé, Bůh je připraven dokázat svou moc. Jsme i my připraveni konat to, k čemu nás povolal? Když pochopíme, že dary uzdravení nejsou primárně pro nás, ale pro jeho oslavu a šíření království, když budeme lidmi víry na jedné straně a lidmi nouze na straně druhé, věřím, že se něco změní! Martin Moldan, biskup

O uzdravování s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem

J

aká nám Pán dává zaslíbení o našem zdraví? Dávejme pozor na to, co je na téma uzdravení napsáno v Bibli. Velikým bludem je učení Hnutí Víry, které říká, že člověk, který chodí s Bohem, musí být zdravý. Já v ten moment ukazuji na jednoho muže ze Starého zákona, protože to zaslíbení je i ve Starém zákoně, když izraelský lid opouští Egypt: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ (Ex 15,26) To je zaslíbení. Ale současně vidíme mnohé muže nemocné. Jeden příklad za všechny: Někdy se říká, že Izrael pak byl nemocen, proto-

že nesplnil Boží podmínky, ale co třeba prorok Elíša? Ten nežil v hříchu, a přesto o něm máme napsáno, že byl nemocen a umíral. Půjdu dál k Pánu Ježíši. Hádanic na toto téma už bylo dost, proto se nemíním dohadovat, ale pokud byl Pán Ježíš unaven a potřeboval si odpočinout, jak čteme ve 4. kapitole Janova evangelia, pak pamatujme, že únava je svým způsobem nemoc, ať chceme nebo ne. Jeden bratr, který taktéž mocně kázal o uzdravení se najednou objevil na evangelizacích a na kampaních v brýlích. Načež ho bratři upozornili, co tam ty brýle dělají. On odpověděl, že to není nemoc. A já odpovím: To byl jen jeho názor. Musíme si uvědomit jednu věc. Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni, ale oni nebudou. Proč? Protože nechtějí. A podobný princip platí i v otázce uzdravení. Bůh říká něco o uzdravení, že vzal na kříž naše nemoci. Ano, ale jelikož my žijeme na zemi a jsme hříšníci, On nás sem tam potřebuje udržet na uzdě. Někdy může být nemoc

Boží držení na uzdě, aby si s námi věděl bami, že jim to brání ve službě? Nejde „Tak pomodli se s ní.“ A on jim odpovídá: „No, tak tady to nejde, to by tu musely být rady, ale někdy to taky může mít jiný zá- udělat výjimku? Nemusím jít daleko, mohu zůstat u sebe. davy lidí, tady by to nikdo neviděl.“ Takměr. Uvedu příklad ze svého života. Naro- Dle vyjádření ušního lékaře mám už jen že nevím, koho chtěl oslavit, sebe nebo dil jsem se se dvěma vrozenými vadami: zbytkový sluch. Omezuje mě to ve službě, Boha? šilhavýma očima a s ekzémem na rukou. hlavně v pastorační péči, protože lidi neNa prstech a na zápěstí jsem totiž neměl slyším. Nemohu už chodit na shromáždění Je nemoc projev těžkostí spojených v kůži mazové žlázy. Kvůli tomu mě ko- atd. Co se nezměnilo: i nadále velmi dob- s duchovním bojem? I to se může stát. Neznáme všechny munisté v šedesátých letech nevzali ani ře slyším Boha, dalo by se říci, že lépe než na vojnu, přestože brali tenkrát skoro předtím. Teď se více věnuji psaní. Je možné, souvislosti, kdy třeba ďábel, znovu hovovšechny. Kvůli svým nedostatkům jsem se že kdybych dobře slyšel, že bych na psaní řím, si nás vyprosí. modlil, volal jsem k Bohu, v té době jsem neměl při svých aktivitách čas, že bych byl doslova hltal Kenyona. Málokdo ví, že stále někde v terénu. Ale jelikož už na ten Když Bůh uzdraví člověka, je to trvalé Kenyon je duchovní otec Hagina, a málo terén jsou jiní lidé, kteří to mohou udělat a ze všech obtíží? Na tuto otázku se nedá odpovědět jedlidí ví, že Kenyon nepochází z křesťanství, zrovna tak kvalitně, Bůh mě tady přibrzdil. ale z takzvané Křesťanské vědy. Ovlivněn A tak bych mohl hovořit o mnoha jiných notně. Můj ekzém byl uzdraven. Je pravda, že kůži mám i nadále jemnou, ale těmito naukami jsem věděl, že musím vystačí, abych si ruce jednou nebo dvakrát znávat uzdravení, činil jsem tak, ale nic se nedělo. Až po letech jednou Bůh prodenně po umytí natřel krémem jako je nemám žádné problémy, kdežmluvil: „Ruce ano, oči ne.“ A víc nevysvětNivea, a n to tenkrát jsem mohl mít krémů kolik lil. Rukama mi prošla veliká moc a od té Pokud všemohoucí a milující Bůh doby nemoc zmizela. Ale problém s očichce uzdravovat, proč existují nechtěl a nezabíralo to. To je jeden příklad. ma zůstal. Čili On má své metody. V dětseb sebe be, ale nejde to mocní křesťané? Uvedu druhý příklad u sebe, ství i později jsem kvůli očím hodně trpěl Jedna z mnoha příčin: Apošto Apoštol tol em měl nejgeneralizovat. Od dětství jsem posměchem, ale zjistil jsem, že pro mou Pavel píše Korintským, „jsou tským, že „js jsou práci a službu je to zbraň. Ono totiž esmezi nimi mnozí nemocní a nětébáci, a nejen oni, lidé nevědí, kam se kteří zemřeli…“ Důvod? NerozsuNe dívám, a někdy toho mohu využít. I toto zovali sami sebe… jsou věci, na které Bůh myslí. On chce, Aleš eš Navrátil aby všichni byli zdraví, ale není to možné, pokud je tady hřích. služebnících, kterým m zdravotní problémy brání ní vve službě, i když někdy si člov člověk věk klade otázku, proč třeba takový John Wimber umíral na n rakovinu hrdla a podobně podobně,, ale do toho bych už nevstup nevstupoval, oval, protože ti lidéé udělali, co udělat u měli, no a pakk přijde čas, kkdy Bůh řekne: „Pojď.“ A pamatujme na n Jóba. Ono totiž Hnutí nenávidí, tí Víry Jóba nenávi idí, ale pozor: I v Novém zákoně napsáno, ně je napsáno o, že Bůh skrze církev chce zjevit svou u slávu, svou s moc. Bůh chtěl zjevit svou moc a lidé idé se s divili, když jsem jim řekl, že Jób poprvéé zvítězi zvítězil ítězil tím, že den, kdy mu zemřelo desett dětí a ztrati ztratil veškerý majetek, uzavřel slovy: ovy: „Hospodin in dal, d Hospodin vzal, jméno o Hospodinovo buď ď požehnáno.“, tak to see zatajeným dechem sledovali všichni andělé. é. I proto třeba, teď si vymýšlím, neprorokuji, je možné, že o Johnu Wimberovi ke konci života Bůh h satanovi řekl: „No dobře, dotkni se ho a uvidíš.“ I to je možné. Proto si uvědomme, e, že v Božích očích velké je někdy něco jiného ného než v našich. I když, někdy to je jemně jiné, a je mi z toho smutno. Byl jeden muž, který o sobě všude vyprávěl, jak je slavný a jak má dar uzdravování a dějí se skrze něj Pokud nemoc „musí být“, proč i oprav- velké divy a zázraky. Byli v rodině, kde doví služebníci trpí tak těžkými choro- byla těžce nemocná žena. A oni mu říkali:

Když nás Pán chrání před tím Zlým, proč na nás můžou nemoci a zranění? No proto, že On to někdy potřebuje. Už král David měl asi problémy s ledvinami a s játry, protože říká, že tvůj meč mi zasahuje má játra a má ledví. Asi měl problémy, ale říká, že mu to bylo k dobru, že se člověk může přiblížit k Bohu. Takže to není tak jednoduché. On nás chce chránit, ale někdy nás taktéž musí převést. Uvedu jeden skutečný příběh. Navštívil kazatel baču v jeho kolibě, a všiml si, že tam leží ovečka s polámanou nohou. Začal ji litovat a říká: „Chudáčku, jak se ti to stalo?“ A ten bača říká: „Já jí to zlomil.“ Kazatel vytřeštil oči a říká: „Proč?“ „No protože mi dělala problémy. Utíkala mi stále ze stáda a sváděla ovce. Proto jsem jí musel tu nohu zlomit. Teď tady leží vedle mě, učí se slyšet můj hlas, já ji tady krmím a ona se musí naučit, že je závislá na mně.“ Pán má někdy různé cesty, kterými nás vede, nemluvě o tom, že bychom se i my měli zajímat o to, že Pán Ježíš nejen uzdravoval slepé, ale i vymítal slepé démony, nejen uzdravoval hluché, ale i vymítal hluché démony. Uvědomme si, že to také může být záležitost démonická. A tam je potom potřebné se k tomu stavět trošku jinak.

Duchovní dary - uzdravování Du


míň jednou až dvakrát do roka chřipku, vždy kolem 28. října a někdy na jaře. Jednou, už jsem byl ženatý a měl jsem rodinu, takže těch chřipek jsem už prodělal mnoho, jsem sloužil ve Valašském Meziříčí a během služby jsem zjistil, že na dveře mého těla klepe chřipka se všemi příznaky. Jen jsem během kázání nevěděl, jak v té horečce dojedu domů. Modlili jsme se, nevím, že bych v tu chvíli měl nějakou zvláštní víru, ale jedno vím, že při té modlitbě najednou chřipka odešla. Horečka zmizela a od té doby chřipky nemám. Už je tomu nejmíň třicet let, takže už je to ověřené. Maňka mi tvrdí: „Ty horečku

7


ŽIVOT V KRISTU dostat nemůžeš.“ Všichni kolem mě mo- že ho mají. To byl v první polovině svého hou mít chřipku a horečku, ale já ne. Ale života Branham, to byla Kathryn Kuhlmaco dostanu velmi rychle, to je rýma. Ještě nová, a v naší republice bratr Bocek. Jelije hodně daleko ode mě a já už ji mám, kož jsem znal bratra Bocka osobně, vím, ale horečku nedostanu a chřipku taky že ho nikdo nepřinutil přijít k nemocnéne. Čili chci ukázat, že taková uzdravení mu, pokud ho k němu neposlal sám Bůh. mohou nastat, ale nejde to generalizovat. Ale když ho tam Bůh poslal, pak už bylo Zkrátka On může. A On mi právě na tom jedno, co to byla za nemoc. Jedna sestra různém způsobu uzdravení ukazoval, jak se vdala, a onemocněla tuberkulózou kosje různorodý, a že nejde říkat, že to fun- tí v páteři. Rok ležela na sádrovém lůžku v Opavě, měla zasažené tři obratle, ale po guje vždy a u všech stejně. roce jich měla zasažených už pět. Tak ji přivezli domů, novomanželka, a já pamatuji, jak její manžel na Silvestra hovořil ve sboru, že věří, že příští rok už budou vydávat svědectví oba. A jednoho dne k ní Pozve-li si nemocný služebníka přišel bratr Bocek: „Poslal mě Bůh.“ Chvíli s darem uzdravování, bude uzdras ní hovořil, položil ruce, ona byla uzdraven? vena, on se sbalil a šel domů. Ona předtím Tito lidé jednají většinou na zánemohla chodit. Pět kilometrů od ní bydkladě Božího pokynu. Pokud k vám leli její rodiče. V tu noc, když byla uzdraveněkdo takový váží cestu, je velmi na vstala a doprovázená manželem běžela reálné, že Bůh bude skrze něj jedrodičům říct, že je uzdravená. Táta s mánat. mou po ní řvali a strkali ji honem do poAleš Navrátil stele, oba věřící. Ona se do postele strčit nedala a vrátila se zpátky domů. Čili to je dar uzdravování. Pamatuji i toho druhého Silvestra, jak její manžel tam s ní stál Když má služebník dar uzdravování, a oba vydávali svědectví. Ale osobně věřím jedné věci, že ani Pán může uzdravovat kohokoli si vybere? Pokud jsou to služebníci knížete moci Ježíš za svého života neuzdravil všechny. temna, šamani a různí jim podobní, ti sku- Kdyby v Bibli nebylo napsáno, že tam tečně mohou. Třeba takoví ti známí léčite- a tam uzdravil všechny, tak by to znamelé, kterých je dnes řada, ti mohou. To však nalo, že uzdravoval automaticky všechny neplatí o lidech s darem uzdravování za všude. Ale jelikož na některých místech nimiž stojí Duch svatý, které já znám. Za byli uzdraveni všichni, to znamená, že můj život bych snad přiznal tento dar jen na jiných místech všichni uzdraveni netřem lidem, ač možná tisícovky mi říkají, byli. Jako příklad uvedu chromého, který každý den sedával v Jeruzalémě u Krásné brány. Byl uzdraven teprve službou Petra s Janem. Přece to bylo v době života Pána Ježíše, kolikrát On procházel tím chrámem a musel ho míjet, takže nemůžeme říkat, že uzdravil vždy všechny. Podobně u rybníka Bethesda odhadem lehávalo kolem tisíce nemocných, ale Pán uzdravil jen jednoho. Čili toto všechno jsou věci, které mi říkají, že to není šablona, ale že to je chození s Bohem. Jaké mohou být překážky při uzdravování? Těch překážek může být strašně moc. Počínaje tím, že člověk nedal do pořádku svůj minulý život, žije v hříchu jako je nenávist, závist a podobné, tady Aleš by jistě potvrdil, že závistiví lidé mají velikou naději, že onemocní na jeden orgán, a to na žlučník. Proto se říká: Pohnul mu žlučí. Čili tyto určité „ctnosti“ v našem životě mohou způsobit onemocnění některého vnitřního orgánu. Zrovna tak se říká, že u letničních pastorů, kteří chtějí sloužit cele, to vesměs odnese jejich

8

srdce. Protože oni tím žijí. Čili toto jsou věci, které jsou realitou, které mohou být překážkami, a proto moje teorie je tato: mám-li před sebou nemocného, mám před sebou dvě varianty: buď mi Bůh zjeví: chci ho uzdravit – nechci ho uzdravit a nechci z toho důvodu, anebo mi neřekne nic a pak to pro mě znamená modlit se za něj dál. Pán Ježíš řekl: „Nečiním nic, co by mi neřekl můj Otec.“ A pro Hnutí Víry bych uvedl jenom jeden příklad: Pán Ježíš řekl: „Budete-li mít víru jak hořčičné zrno, a řeknete tam té hoře“, takže Pán Ježíš neměl ani tolik víry. Víte proč? Protože neznám jedinou horu, kterou by přenesl, nemluvě o tom, že apoštolové taky ne. Takže tyto věci si musíme uvědomit a neplácat nesmysly.

Při svých pastoračních návštěvách mě lidé často žádají o modlitbu za uzdravení. Neostýchám se okamžitě poprosit o olej a modlím se s pomazáním, protože osobně věřím, že i toto slovo z Jakuba je dodnes platné. A nejméně dva lidé z našeho sboru si mě pravidelně volají, když jsou nemocní, abych se za ně přišel pomodlit s mazáním oleje. Je to aktuální i dnes. Jediné moje specifikum je, že nemažu žádná konkrétní místa, kde se nemoc nachází, ani olej neliju na hlavu, protože nechci přivádět lidi do rozpaků, spíše chci, aby se v důvěře obrátili v ten okamžik k Bohu. Proto většinou pomažu ruku nemocného. Jirka Bartík

Je nemoc jen nedostatkem víry? Právě jsem odpověděl. Co to je víra? Víra je dar. A proto, pokud vím a mám zjeveno, že ten člověk bude uzdraven, pak jednám a on je uzdraven, protože Bůh mi k tomu dá víru. Jednou ve shromáždění, ještě po domech, jedna sestřička omdlela a šla k zemi. Je jasné, že nastal poprask, protože to bylo v modlitbě. Šel jsem tam, uchopil jsem ji za ruku a říkám jí: „Ve jménu Ježíše Krista z Nazaretu vstaň a choď.“ Rukou jsem jí trošku pomohl, ona povstala, no a modlila se dále s námi. Maňka se mě ptala: „Prosím tě, odkud jsi vzal víru?“ Já říkám: „Žádnou jsem neměl.“ Mě tam můj Pán poslal, a proto jsem neopakoval: „Ona bude uzdravena, ona bude uzdravena, ona bude uzdravena…“ – vždyť to je autosugesce, to není víra. Naneštěstí ona taky funguje.

Čím Písmo dokládá, že názory Hnutí nevidíme, že by si Pán Ježíš dělal reklamu nebo měl billboardy, a přesto za ním Víry jsou extrémní? Vším. A to proto, že Hnutí Víry tvrdí, chodily zástupy. Takže zde nemusíme dáže víra je věc moje. Já tvrdím, že víra je vat žádná měřítka, ono to je za tím člověBoží dar, který musím k dané věci dostat. kem vidět. A jak říkám, za svých zhruba A pokud ho dostanu, mohu vírou jednat. 70 let nevím, jestli bych ty tři už zmíněné Ale učení „přisvojuj si a přivlastňuj“ a ta- rozšířil na někoho čtvrtého. Je jeden velikové tyhle nesmysly, to je extrém. Takže kánský problém, který jsem odhalil, a to proto jsem často říkal: „Jelikož žiju celý je lež videokazet. My jsme na tu lež strašně doplatili. Dostávaly se nám tady videoživot vírou, odmítám Hnutí Víry.“ kazety velkých evangelistů a jiných, ještě V jakých případech zvát starší k modlit- za totality. Když jsi to viděl, ten zástup, a teď najednou vidíš vstát někoho, kdo bě a mazání olejem? Můj syn Pavel teď přišel za mnou s velmi zajímavou teorií. KMS vydala nový překlad Bible. A u toho verše (Jakub 5,14–15) je v poznámce pod čarou napsáno, že slovo, které je zde přeloženo výrazem modlitba víry, má v původním jazyce i druhý význam. Že to je stejné slousíme zapáleně hlásat Ježíše jako vo, které je použito ve Skutcích, když si toho, kdo uzdravuje. NeuzdraPavel ostříhal vlasy jako slib (Sk 18,18). vuje jenom naše těla, uzdravuje A pak mi Pavel položil otázku: „Je tam také naše emoce, naše vztahy. Malachimyšlena modlitba víry nebo slib víry, čili áš mluví o uzdravení generací: Uzdraví slib věrnosti?“ Protože pak se to rozšíří srdce otců k dětem a srdce dětí směrem i na slib jiný, na vazbu slibu s démony, se k otcům. V tomto zkaženém světě je posvětem. Čili my jsme přijali, že tam je na- třeba mnoho uzdravení. Neuběhne jedipsáno „Je-li kdo z vás nemocen, modlit- ná neděle v našem sboru, v naší církvi, ba víry ho zachrání.“, ale už jsem ukázal, aby nepřišli lidé zkroušeného ducha. Ježe Pán Ježíš měl dvojí způsob uzdravová- žíš přišel uzdravit a církev by měla být ní: uzdravoval slepé ale také vymítal slepé démony. Nemůže tu být myšlen právě ten druhý způsob?

je uzdraven, dějí se zázraky, je to úžasné. Ale celou pravdu jsem pochopil, až jsem tam přijel. Na kazetě vidím jenom to, co chce vidět kamera, ale když jsem seděl na stadionu, tak jsem viděl všechno. Pode mnou seděli vozíčkáři. Bylo jich něco přes sto. Když se za ně na pódiu modlili, asi tři vstali. A kamery viděly jen ty tři. Kamery už neviděly zhruba tu stovku, která odjížděla zpátky na tom křesle. To byl celý ten problém. Ptal se Pavel Slepička.

Ježíš – uzdravovatel ducha, duše i těla

M

Jaký je v praxi rozdíl mezi darem uzdravování a všeobecným zaslíbením pro vkládání rukou a mazání olejem? Především si musíme uvědomit jednu zásadu. Je největší nesmysl říct: „Já mám dar.“ My máme Ducha svatého a v něm jsou dary. V první fázi právě On mě může poslat kdekoli. Ano, mohl bych jmenovat hodně lidí, za které jsem se modlil a oni byli uzdraveni. Přesto nahlas tvrdím: „Já nemám dar uzdravování, já mám dar Ducha svatého.“ A v něm On si mě může poslat jednou jako proroka, jednou tam, podruhé tam, a vše je v tom Duchu. Ale pak jsou služebnosti. To znamená, tady mě každý student medicíny pochopí a mohl by mě doplnit, že studium medicíny se, já nevím přesně, první dva roky věnuje všeobecným základům, a pak teprve nastává specializace. A tak bych to nazval i zde, že základ je v Duchu svatém, ale On si mě pak začne používat v určité specializaci, a proto to jsou věci, které bych nezaměňoval. Existuje člověk s darem uzdravování? Jak ho otestovat? Koho známe (v církvi)? Když mi někdo volá, že tento dar má, nemusím za ním běžet, neboť už vím, že ho nemá. Protože vesměs lidé, kteří mají tento dar jsou pokorní a žijí zásadou: Dobré zboží se chválí samo. Nikde

místem uzdravení. Ale jakýkoli konflikt, hádka, rozdělení jsou pro církev devastující. Když se svatí mezi sebou rozhádají, funguje to jako přehrada, která vznikne v srdci a brání, aby život Ježíše mohl proudit našimi životy. Přesto však nemůžeme Ježíšovu schopnost duchovně uzdravovat zlomená srdce považovat za strop jeho schopností, a popírat uzdravení fyzické. Nejvíce usvědčující důkazy této pravdy jsem zažil

ve své vlastní rodině. Myslím, že částečně jsem křesťanem právě proto, že jsem zažil uzdravení v naší rodině. Moje sestra chodila do Central Bible college ve Springfieldu v Missouri a nosila tlusté brýle. Myslím, že měla jenom dvacet procent zraku na jednom oku a padesát na druhém. Ve čtyřicátých a padesátých letech bylo běžnou praxí AoG, že se modlili za uzdravení těch, kteří nosili brýle. Nebrali to jenom tak. Za Doris se mnoho lidí modlilo. Během probuzení na této biblické škole, v jejím prvním ročníku, klečela u oltáře a najednou měla vidění Ježíše na kříži. Hlas uvnitř jí řekl: „Doris, sundej si brýle.“ Nedbala na to. „Doris“, hlas byl naléhavější, „sundej si brýle.“ Doris i nadále odporovala. Už tolikrát se za ni modlili. Ale to vidění Krista na kříži měla před očima pořád. „Doris“, cítila ve svém srdci potřetí, „sundej své brýle.“ Moje sestra po nich vztáhla ruku, sundala je z nosu a nakonec zahodila na pódium. Ve vidění viděla sama sebe jak natahuje ruku a dotýká se krve na kříži. A potom prsty namočenými v krvi se dotkla svých očí. Když otevřela oči, její zrak byl dokonalý. Bylo mi deset, když se Doris vrátila domů na své první Vánoce po prvním semestru z biblické školy. A změna na ní byla úžasná. Nejenom, že to změnilo její oči, ale celou její osobnost. Můj tatínek byl zase otrávený na misijním poli. Byl na návštěvě jednoho tibetského kmene. Tehdy tam křesťanství nebylo vůbec vítáno. Tatínek si nevšiml varovných signálů nebezpečí. Náčelník ho srdečně přijal a nechal ho rozdat literaturu svému kmenu. Ale potom si tatínek nevšiml, že mu náčelník nenabídl obvyklý zdvořilostní dar, kterým byla vždy hedvábná šála. Pokud jste hedvábnou šálu dostali, bylo to symbolem, že jste pod hostitelovou ochranou. Poté, co tatínek rozdal literaturu, seděl v náčelníkově stanu a jedl zamu (tibetské jídlo).



9


ŽIVOT V KRISTU K tomu trochu čaje, do čaje trochu másla, až do chvíle, kdy z ní bylo někdy nad rá- nii. Nakonec byl na operaci a museli mu a vypijete to. Do toho, co zbude, přidáte nem břemeno odňato. O pár dní později odebrat většinu žaludku. Potom se za trochu mouky a zamícháte. Tato směs vy- přijel tatínek domů. Maminka ho musela ním stavil doktor a říkal: „Celá léta opepadá a chutná jako prach, ale je důležitá odvšivit, protože byli v kultuře, která vši ruji lidi, ale nikdy jsem neviděl žaludek pro udržení vašeho vztahu s hostitelem. považuje za možný reinkarnační přecho- jako ten váš. Měl jste v něm stovky poPokud jste váženým hostem, dostanete dový článek někoho z vašich příbuzných. lypů a ani jeden z nich nebyl rakovinový. lepší máslo, jestliže nejste váženým nebo Proto se vši nezabíjely. Maminka tatín- Běžně mám zkušenost, že jich stačí pár jste neváženým hostem, dostanete čers- ka ihned uložila se slovy: „Co se ti sta- a později se rozvinou do rakoviny. Váš tvé máslo – a tatínek dostal zrovna to čer- lo?“ Tatínek vysvětloval, co a kdy se mu žaludek musel zažít nějaký obrovský šok, stvé máslo. Poté náčelník tatínka pozval, stalo. Aha, tak to byla přesně ta chvíle, něco, co způsobilo nárůst tolika polypů.“ aby u nich přespal, ale tatínkovi se zača- kdy jsem se musela vzbudit a modlit se A tak tatínek měl znovu možnost svědčit o tom, jak před mnoha lety byl na misii lo dělat nevolno. Omluvil se a odcestoval. za tebe. Měl s sebou jednoho čínského evangelisK tomuto příběhu však je nutné do- v Tibetu. A doktor byl zcela udiven. Často když mluvím o uzdravení před tu a jak se vydali na cestu, tatínek začal cí- dat pár poznámek. Asi o měsíc později tit silné bolesti. Rozdělali tábor a tatínek někteří muži z kmene byli na tržišti na- posluchači, říkám, aby zvedli ruce ti, ktesi uvědomil, že je otrávený. Začal zvracet, koupit nějaké zásoby. Jeden z nich najed- ří byli alespoň jednou uzdraveni. Vždycky velice divoce a jeho zvratky byly zelené. nou uviděl tatínka, který kázal na tržišti. mě udiví, kolik rukou se zvedne. VyhlašuBylo mu tak špatně, že v zoufalství chtěl Naprosto zbledl, přiblížil se k tatínkovi jeme Ježíše jako uzdravovatele, uzdravoprolomit sklíčko svých hodinek, aby ale- a říká: „Dali jsme vám jedu, který by sta- vatele těla, ducha i duše. spoň mé matce dal na vědomí, v kolik čil na deset lidí. Musíte mít velmi silného Z knihy George O. Wooda: Core Values hodin zemřel, ale už neměl ani sílu to Boha, že vás tak ochránil.“ Chceme slyšet (Základní pravdy) sklíčko prolomit. Velmi brzy ráno se ma- o vašem Bohu. Přeložil: Jirka Bartík minka najednou u sebe doma vzbudila Asi po třiceti letech začal mít tatínek a cítila Boží nutkání modlit se za mého problémy s žaludkem. Navštívil nejleptatínka. Aniž by věděla proč, modlila se šího gastroenterologa v jižní Kalifor-

TIŠÍ V ZEMI

Z naší nabídky

Leontina Mašínová

10

Z naší nabídky

MORAVANÉ Radim Kalfus a Leontina Mašínová

D

oba husitských válek skončila, na český trůn je zvolen Jiří z Poděbrad. Už jen starší lidé vzpomínají, jaké to bylo za dob bratra Žižky v Táboře, kde všichni věřili v lepší svět a svobodně mohli vyznávat svou víru. Ti, kteří zachovali víru, ji dnes musejí skrývat. Hrstka věrných na Domažlicku se seznamuje s bratrem Palečkem, šaškem krále Jiřího. Na druhé straně království, na králově panství v Kunvaldě, se začíná budovat nová ves, kam utíkají poddaní z mnoha míst země, aby mohli svobodně vyznávat víru a žít v pokoji pod ochranou krále. Ani tam však nemají pokoj od okolních vrchností...

D

Nakladatelství Křesťanský život Pod Červenkami 504 735 43 Albrechtice www.krestanskyzivot.cz

ěj románu se odehrává v době asi 50 let po smrti Jana Ámose Komenského, kdy jednotliví věřící i celé rodiny bojují o „přežití“ své víry v prostředí násilné rekatolizace a volí raději opuštění pozemského majetku a odchod do Ochranova, než zřeknutí se své víry. Ačkoliv se jedná o románové zpracování, jen málokterá postava je fiktivní, a tak se zde setkáváme se skutečnými hrdiny víry, s jejich boji, vítězstvími i prohrami a nesmazatelnou stopou, kterou za sebou zanechali.

Vize o obnoveném židovském chrámu Světu odcizené eschatologické snění nebo nezodpovědné rozpoutávání válek?

V

ětšina více či méně důležitých zástupců tří monoteistických náboženství už zmizela. Teprve pak, a to vědomě odděleně od výroků o „jednom Bohu v židovství, islámu a křesťanství“, byl představen plán na vybudování třetího židovského chrámu na Chrámové hoře v Jeruzalémě. Velkolepá podvečerní kulisa se k tomu hodila: zapadající slunce halí hradby Starého města do zlatavého třpytu za zvuků harfy, která hraje klasické i moderní izraelské melodie. V konferenčním centru Konráda Adenauera v Jeruzalémě prezentuje k tuňákovým sendvičům a pomerančovému džusu rabín Juval Šerlov, Joav Frankel a umělecký architekt Ašer Oskar Fröhlich obrovskou olejomalbu jeruzalémské části Miškenot Šaananim. V popředí olejomalby od Ašera Fröhlicha zpívají, hrají a tancují lidé evidentně reprezentující různé skupiny etnické a náboženské. Jsou jednomyslně sjednocení na prostranství mezi islámským Skalním dómem a budovou, která odpovídá běžným představám Herodova Druhého chrámu. V pozadí je otevřená Zlatá brána, kterou proudí na prostranství další zástupy lidí. Celý ten obraz náboženského souznění korunuje duha – znamení smlouvy, kterou po potopě Hospodin uzavřel s Noemem (Gn 9,12 násl.) Duha se ovšem stala také symbolem synkretického hnutí New Age. Po pět let bádal Joav Frankel a jeho tým, zda by podle židovské tradice bylo možné přeložit vybudování chrámu o několik metrů severněji, tzn. přenechat původní místo svatyně muslimům. Po poradě s „důležitými izraelskými rabíny“ došel k závěru, že by dle židovského zákona bylo možné nebudovat Chrám na původním místě – tedy místo Skalního dómu, kde stával jak Šalomounův tak Herodův chrám, ale na jiném místě hory Mória. Aby se takové místo našlo – na Fröhlichově olejomalbě několik metrů severně od Skalního dómu – bylo by nutné, aby vystoupil nějaký prorok, který by to místo označil. Samozřejmě by takový prorok musel být uznaný většinou světového židovstva.

Iniciátoři této vize „Chrámu sjednocených světových náboženství“ zdůrazňují, že nemají v úmyslu dávat pokyn k budování Chrámu, ale pro Frankela je důležité, že obraz namaloval architekt. Výslovně jde údajně jen o to, aby se Svatá hora proměnila z místa rozdělení a rozbrojů v „dům modlitby pro všecky národy“ (Iz 56,7). Tak se má naplnit „nejvyšší poslání židovství, křesťanství a islámu a původní smysl chrámu“. Celý svět má společně a v míru uctívat jediného Boha. Doposavad označují Židé a křesťané za centrum Jeruzaléma „Chrámovou horu“. Muslimové, kteří tvrdošíjně popírají existenci židovského chrámu, nazývají místo, kde dnes stojí mešita Al-Aksa a Skalní dóm „Haram A-Šarif“ – „ušlechtilá Svatyně“. Frankel je přesvědčený, že to byli „římští císařové a jejich následníci v dějinách“, kteří přinesli rozbroje mezi národy, a proměnili tak Chrámovou horu v místo rozbrojů. Jak má prakticky vypadat mutace jablka sváru na dýmku míru, ponechává Frankel a spol. otevřené. Proto se na obrazu vědomě potlačují topografické podrobnosti Jeruzaléma. Podrobnosti vztahů mezi náboženstvími, například v oblasti

liturgie či teologie vizionáři chrámu výslovně vylučují. Chtějí přece podporovat mír a ne válku. Ovšem určitou tendenci – ať už iniciátory obrazu chtěnou nebo nechtěnou – přece jen obraz poskytuje. V chrámovém areálu není výslovně nějaký člověk zviditelněný jako zástupce křesťanů, např. kněžským nebo řádovým oblečením, kolárkem apod. Chrám svatého hrobu, nejsvětější místo křesťanů, se nachází vně hradeb vysněného chrámu – a tato hradba je úmyslně umělcem přesunutá z východu na západ. Fotografie dnešní reality ukazuje Skalní dóm s Chrámem Vykupitele a Chrámem hrobu Páně ve vzájemné trojjedinosti – přinejmenším architektonické. Kompozice obrazu je v protikladu ke skutečnosti a jednoznačně vyjadřuje to, co řekl z pódia sefardský vrchní rabín Josef Azram v úvodní pódiové diskusi: „V mešitě se smím modlit, v kostele bych to nikdy nemohl.“ Také uvnitř svatyně je na obraze viditelná tendenčnost. Lidé na levé straně obrazu stojí pod bytostně temně zeleným vlivem, který vychází z islámského Skalního dómu – v naprostém protikladu k současné realitě, kdy se zlatá kopule tohoto nejstaršího islámského stavebního skvostu po většinu roku prezentuje turistům v zářivém jasu slunce. A ten pramen života, který popisuje Ezechiel ve 47. kapitole, je vědomě do obrazu pojatý

Izrael


Olejomalba Ašera Fröhlicha

11

Izrael, Aktuálně

ŽIVOT V KRISTU

12

a vyvěrá ze židovské svatyně plné světla na pravé straně obrazu. Že by pouhá náhoda – nebo „freudovské vymalování“ židovských vizionářů? „Je to jako při hře v šachy“, řekl Joav Frankel v čase vymezeném dotazům při představování jeho projektu: „Pro výhru se obětuje královna.“ Otázka je, zda budou křesťané a muslimové dostatečně vstřícní a ochotní ke kompromisům, aby se vůbec na takovou hru dali. Náhodou rozhodně nebylo, že se křesťanští, muslimští a dokonce i židovští účastníci dialogu stále se přátelsky usmívajíce rozloučili ještě před prezentací obrazu. Oba drúzští šejkové ještě zůstali u bufetu. Vrchní rabín Šear Jašuv Cohen z Haify a palestinský luterský biskup Munib Jounan se sice přihlásili, ale vůbec se nedostavili. Zda se Frankelovy představy v dnešní realitě ukážou jako světu odcizené eschatologické snění, na to si musíme počkat. Možná budou jen n předmětem soucitného přátelského posměšku. osměšku. ěšku. To by byl ten nejlepší případ. Alee Fröhlichův Frö öhlichův obraz by se mohl stát roznětkou tkou u k nové rundě násilí. Je možné, že určití rčití naši současníci zareagují na naivněě zasněné zasněné eschatologické fantasty v Jeruzalémě uzalémě právě tak s nedostatkem humoru, na nestyru, jako j daté kritické karikatury ry v Kodani. Od té doby, co římský prokurátor uráttor Pilát smísil krev židovských poutníků níků ů s krví jejich obětí (L 13,1), stálo nadšení nad dšení pro tuto horu ve středu města Jeruzaléma Jeru uzaléma statisíce lidí život. To krveprolévání olévvání sahá až do nejbližší přítomnosti. Každopádně propaguje gujee Joav Frankel a jeho přívrženci jistý synkretismus, syn nkretismus, který nesmí nadchnout žádného ádnéého pravověrce, lhostejno kterého náboženství. božeenství. Konzervativní bibličtí křesťané realizaci né budou b Frankelových plánů vnímat ímat jako přípravu na vystoupení antikrista, „se povýší sta, který k nade všecko, co má jméno nebo čemu no Boží, B se vzdává božská pocta. ‚usedne a. Dokonce D v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha“ v (2Te 2,4). Zakladatel islámského isláámského hnutí v Izraeli, šejk Abdullah llah Nimar Darviš, opustil demonstrativně ně sešlost seešlost v centru Konrada Adenauera v Jeruzalémě Jerruzalémě před prezentací vize o Chrámové rámo ové hoře. Před tím však ovšem – nikoliv oliv nevěda, co má přijít – podotknul, že by bylo byylo lépe nedotýkat se statu quo na Haram ram A-Šarif, dokud nepřijde Mesiáš. A zejména ména nejmenovaní rabínští poradci Joavaa Frankela Frrankela komentovali jeho eschatologickou gicko ou vizi: „To by se museli muslimovéé a křesťané ještě hodně změnit – a také židé.“ židéé.“ © Johannes Johannes Gerloff, Jo Křesťanský mediální meddiáální svaz KEP 1. 7. 2009 Překladd Ludmila Luddmila Hallerová www.israelnetz.com www w.israelnetz.com

D

o redakce se nám dostal odkaz na video, které alarmuje před rostoucí muslimskou populací v západních kulturách. Níže uvádíme přepis příspěvku a odkaz pro ty, kdo mají přístup na internet. K videu se též v závěru vyjádřila naše stálá dopisovatelka z Izraele Krista Gerloffová. V redakci jsme se shodli, že je v zásadě jedno, jestli u nás bude převládat náboženství islámu nebo ateizmu. Obě cesty vedou do záhuby. Ale nesmí nám být jedno, že se nám křesťanům zdá, že „vlk je ještě daleko“ a že to přece nějak dopadne. Naše současná „euroatlantická“ civilizace (zahrnující Evropu a Severní Ameriku) je na tom dnes, co se týče životní úrovně, lépe než okolní takzvaně „rozvojový svět“. Nevděčíme však za to ani naší kultuře, ani naší inteligenci, ani příznivým historickým podmínkám, ale tomu, že tato civilizace byla založena a žila na křesťanských základech. V minulých stoletích se naprostá většina obyvatel na tomto území hlásila ke křesťanství. V posledním století se situace rapidně měnila. Lidé přecházeli od křesťanství k evolučnímu ateizmu či k náboženstvím východního světa. Filosofie a náboženství, které nebyly založeny na pravdě Ježíše Krista, způsobují rozvrat morálních hodnot a v konečném důsledku úpadek naší civilizace. Čili ani ne tak islám ale odklon od Ježíše Krista – to je to jediné čeho se může Evropa a Severní Amerika v budoucnu obávat. Mohutný nástup islámu je toho jen hmatatelným důsledkem, nikoli příčinou. redakce

Svět se mění – odkaz našim dětem (Z příspěvku Kolonizace Světa na YouTube)

S

větová kultura, bude naprosto odlišná od té, co známe dnes. Budeme svědky měnící se demografie světa. Z výzkumu vyplynulo, že k udržení jedné kultury pro více jak 25 let musí být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Jakákoli nižší porodnost bude znamenat populační úpadek kultury. Z historického hlediska se žádná kultura nedokáže udržet s 1,9 dítěte na rodinu a porodnost 1,3 dítěte kultura vůbec nemůže přežít. K obnově je potřeba 80 až 100 let, navíc neexistuje žádný finanční plán jak udržet kulturu během této doby. Jinak řečeno, pokud dva páry rodičů mají po jednom dítěti, ti mají opět pouze jedno dítě, a pokud i toto dítě má pouze jedno dítě, z toho vyplývá, že budeme mít o 75% více prarodičů než vnoučat. Pokud by se v roce 2006 narodil jen milion dětí, bude obtížné v roce 2026 najít 2 miliony pracovních sil mezi dospělými. S úbytkem populace ubývá i původní kultura. V roce 2007 byla porodnost následující:

• Francie 1,8 • Anglie 1,6 • Řecko 1,3 • Německo 1,3 • Itálie 1,2 • Španělsko 1,1 A celkový pohled na Evropskou Unii složenou z 31 států? Porodnost téměř 1,38. Jednoduše řečeno, je nemožné nastalou situaci zachránit a tudíž původní evropská kultura vymírá. V období několika let Evropa, jak ji známe, nebude existovat. Mladá populace Evropy však neklesá. Proč? Je to způsobeno imigrací.


Nejvíce mne znepokojuje situace kolem postavení žen v islámské společnosti. Dokonce i v Koránu je napsáno „bijte je“. Pokud má žena jiný názor, zbít ji?! Nesmysl. (názor překladatele videa na YouTube)

městech jako jsou Marseille Marseille, Nice a Paříž se toto číslo mění na 45 %. V roce 2027 jeden z pěti Francouzů bude muslim. Do 39 let se Francie stane islámskou zemí. V uplynulých 30 letech muslimská populace ve Velké Británii vzrostla z 82 000 na současných 2,5 milionu, což je více jak 30násobný nárůst. Je zde také přes 1000 mešit, mnohé z nich byly původně kostely. V Nizozemí, 50 % všech novorozenců tvoří muslimové. A během 15 let polovina populace Nizozemí bude tvořena muslimy. Rusko má více jak 23 milionů muslimů, to je 1 z 5 obyvatel; 40 % ruské armády budou muslimové. Pouze v průběhu několika let. Belgie, 25 % veškeré populace, 50 % novorozeňat, muslimové. Belgická vláda uvedla, že v roce 2025 1/3 všech evropských dětí se narodí do muslimských rodin. Zbývá pouze 17 let. Německá vláda byla první, která promluvila o této věci veřejně, a v nedávné době uvedla: Úpadek (německé) populace nemůže být zastaven. Je to jako otáčející se spirála, která nedokáže změnit směr. Německo se stane muslimským státem v roce 2050. Muammar Kaddáfí, libyjský vůdce řekl: „Jsou zde znamení, že Alláh daruje vítězství islámu v Evropě bez mečů, bez zbraní,

Aktuálně

Islámská imigrace Od roku 1990 ze všech populací, které se vzmáhají v Evropě, tvoří 90% většinu islámští imigranti. Původní Francouzi drží skóre 1,8 dítěte na rodinu, muslimové 8,1 dítěte na rodinu. V tomto suverénním státě s jednou z největších křesťanských populací na světě, je v současné době více mešit než kostelů. 30 % dětí ve věku do 20 let jsou islamisté. Ve větších

bez dobývání. Nepotřebujeme terorismus, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. Padesát a více milionů muslimů (v Evropě) změní Evropu v muslimský kontinent v příštích pár desetiletích.“ V současné době žije v Evropě 52 milionů muslimů, německá vláda očekává zdvojnásobení během příštích 20 let na 104 milionů. milionů situace podobná. V Severní Americe je situ uace po 1,6, k udrPorodnost v Kanadě je na čísle č 1,6 Islám je žení kultury je však potřebaa 2,11. Is v současnosti nejrychleji vzrůstaj vvzrůstající ná2001–2006 kanadská boženství. Mezi roky 2001–2 2006 kan milionu obyvatel, populace vzrostla o 1,6 mil lionu ob imigrantů. z toho 1,2 milionu imigran ntů. Ve Spojepokud přiných státech je porodnost 1,6, pok dostaneme čteme Latinoameričany, do ostanem 2,11, udržení což je požadováno pro ud držení kkultury. muslimů, V roce 1970 zde bylo 100 000 mu muslimů. Svět dnes je více jak 9 milionů muslimů m se mění. Je čas se probudit.. Před třemi lety se 24 islamist iislamistických Chicagu zasedání organizací sešlo v Chicag gu k za zaznamenány podroba v zápisu jsou zazname enány p nástupu islámu ve nosti o plánovaném nástu upu islá novin, přes poliSpojených státech. Od nov vin, pře tiku, školský systém až do o dalších důlespolečnosti. žitých prvků americké spo lečnosti Zasepřipravit na dající pronesli: Musíme see připra bude realitu, že za 30 let zde bud de přes 50 milionů muslimů, žijících naa území Spoježijeme, není ných států. Svět, ve kterém m žijeme budou vyrůstat tím světem, ve kterém bu udou vy Katolická círnaše děti a naše vnoučata. Katolic rovnocenným kev uvedla: „Islám se stane rovnoce průběhu partnerem“. Studie ukazují,, že v pr dominantním 5 – 7 let se islám stane dom minantn náboženstvím ve světě. věřící,í, připo připojte se Prosíme diváky i věřící zprávu k našemu úsilí šířit tuto zp právu o měníučinit cím se světě. Je na nás učin nit další krok… množstvím S narůstajícím mno ožstvím muslizemi. Poté mů naroste i jejich vlivv v zem islámský u nás začne platit isl lámský zákon. Začne zde platit napro naprosto sto jiný řád. http://www.youtube.com/watch?v= Zdroj: http://www.youtub be.com/w UTzEpt49yeU&eurl= UTzE Ept49yeU http%3A%2F%2Fwww.loupak. http%3A%2F% %2Fwww

Nepřesný překlad úmyslně?

V

ážení přátelé! Někdo mi přeposlal tuto zprávu o růstu muslimské populace a o tom, že se svět bude v příštích letech demograficky měnit. Při sledování vysílání jsem zjistila, že původní text v angličtině na závěr a jeho český překlad se zásadně liší a o tom se chci s Vámi podělit: Původní text na závěr: As believers we call on you to join the afford and share the gospel message with the changing world. This is a call to action. Doslova: Jako věřící Vás vyzýváme připojit se k nám a sdílet s měnícím se světem zvěst evangelia. Toto je výzva k činu. Český překlad ve formě podtitulků ovšem uvádí: Prosíme diváky i věřící připojte se k našemu úsilí šířit tuto zprávu o měnícím se světě. Je na nás učinit další krok. Ještě než jsem došla ke konci vysílání, přišla logická myšlenka: My sice nemůžeme stihnout změnit porodnost, ale můžeme a máme dělat z národů Ježíšovy učedníky. Tato výzva také na konci přišla. Ovšem český překladatel ji pozměnil zásadním způsobem. Evangelium zmizelo. Jaký další krok tedy máme činit? V Ježíši Kristu je vždycky naděje! Krista Gerloffová

13

ŽIVOT V KRISTU

Duchovní boj Duchovní soustředění v Koutech nad Desnou Ze života církve

(4. 7.–11. 7. 2009)

14

P

ár postřehů, které mohu říct za sebe. Co se mi líbilo – zaprvé atmosféra a plné nasazení lidí. Lidé tam nejeli, aby se zrekreovali, ale věděli, že se tam jedou modlit, bojovat duchovní boj, zúčastnit se shromáždění, to mě velice oslovilo. Už jsem na těchto soustředěních byl potřetí, a obdivuji, že nikdo neřekne: „Já mám dneska volno, já si vyjedu támhle na hory.“ Všichni se zúčastňují modliteb. A pak se na modlitbách skutečně dějí divy a zázraky. Lidé jsou křtěni Duchem svatým, vydávají svědectví o uzdravení ze zdravotních problémů, které měli, když přijeli. Lidé se zúčastňují modliteb spontánně, není to tak, že jeden se modlí a dalších deset kolem něj jenom přikyvuje. Vanutí Božího Ducha, který tam je, se nedá popsat, to prostě musí člověk zažít. Další věc, která mě zaujala, byla večerní shromáždění. Když člověk vidí, jak celé to množství více než 400 lidí chválí Boha, ne že každý sedí s hlavou skloněnou a čeká, co ten vedle řekne, ale všichni chválí, modlí se, bojují. A pak samozřejmě i služba slovem, když bratr biskup i bratr emeritní biskup dělali na závěr výzvy, dopředu nechodili jeden, dva, tři lidé, ale oni chodili v zástupech. Všichni pastoři, kteří jsme tam byli, jsme se za bratry a sestry modlili, a když se za ně modlíš a víš, že to přijímají, je to fantastické. To je prostě něco, co se nedá popsat, člověk může jenom doporučit dalším, aby tam jeli. Poprvé jsem zažil soustředění jenom brněnského sboru, podruhé už to bylo větší, a teď jsem to zažil v takovém mohutném rozsahu. A říkám, že ti, co tam byli, budou za chvíli přivážet s sebou další lidi. Protože to, co se tam děje, ti prostě nedovolí být mimo. Ono tě to vcucne jak

vysavač. To bylo večerní shromáždění, to byly modlitby, ale to byly i ranní skupinky, kdy se najednou sejdeš s lidmi, které jsi v životě neviděl. Většinou ty lidi znáš občas z nějaké té konference, ale tady, když se rozebírají otázky z předchozího večera, najednou otvírají svoje já, a říkají: „Já řeším v životě takové a takové problémy, a tohleto slovo mě zasáhlo, to slovo mi ukazuje určité věci“, a ty najednou vidíš, že v těch problémech nejsi sám, že se sám nemlátíš někde mezi zdmi a přemýšlíš, jestli Bůh na tebe zapomněl nebo jestli jsi daleko od Boha. Najednou vidíš, že ty problémy mají všichni lidi, a že třeba tamten našel takovouhle cestu k Bohu, že prostě základem toho všeho je vztah – v modlitbě být s ním – to funguje. Proběhlo také odpoledne chval, asi 2 a půl hodiny modliteb prokládaných chválami. Chválili jsme Pána všichni chváliči, co jsme tam byli. I když člověk na to nebyl dopředu připraven, i když se mnohým klepaly nohy, protože nejsme zas až tak zvyklí dělat tyto věci mimo sbor, najednou člověk vidí, jak je fantastické, když ostatní do toho dávají všechno, když skutečně Pána milují a chtějí to dát najevo. A to je další věc, kvůli které bych chtěl lidem doporučit, aby se této akce zúčastnili, aby to viděli, aby to slyšeli, aby tam byli. Protože my můžeme stokrát napsat článek do časopisu, můžeme stokrát nahrát cédéčka, otisknout v časopise fotky, ale jediná cesta, aby to lidi pochopili, je jet tam a zažít to, být při tom. Mirek Papež, pastor AC Kutná Hora Nahrávky z duchovního soustředění jsou k dispozici ke stažení na webových stránkách brněnského sboru AC: http://www.ac-brno.org/

PERLIČKY Z DUCHOVNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ Emeritní biskup Rudolf Bubik: • A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. (Ef 6,10) Sílu nenajdu v žádné filosofii, v žádné psychologii, v žádném cvičení protože proti satanu je to všechno bezmocné. Sílu mohu najít jen u našeho drahého Pána. • Problém je v tom, že my často nedokážeme předat lidem evangelium jako ti, ve kterých skutečně Boží moc je, jako ti, kteří tou mocí žijí. • Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost. (Ef 3,10) Jak Bůh může skrze církev zjevit svou slávu? Tak, že dovolí satanu, aby nás vyzkoušel. • Pán Ježíš porazil satana skrze kříž. Tak i my jsme povoláni k tomu, aby skrze naše já na kříži byl satan poražen. • Do duchovního boje jdi pouze tam, kam sahá tvá autorita. Manžel, manželka, starší, pastor, každý máme povolání spojené s autoritou. • Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (J 8,31–32) Čili pravda mě osvobozuje, pravda mě nezotročuje. Biskup Martin Moldan: • Člověk nemůže jít duchovně dopředu, když nečte Boží slovo. • Duchovní boj není věc volitelná, nemůžu si vyvolit, jestli chci bojovat nebo nechci. V okamžiku, kdy jsme se stali křesťany, jsme byli vtaženi do duchovního boje a nevyhneme se mu. Být křesťanem znamená bojovat. • Opakem slova satan (nebo ďábel) – žalobce je paraklétos – obhájce (Duch svatý). • Základem duchovního boje je přebývání v Boží blízkosti, někdy absenci důvěrného vztahu s Bohem nahrazujeme křičením na ďábla. To, co z nás dělá Boží bojovníky, ze kterých má ďábel strach, je jediná věc: to, že přebýváme v Boží blízkosti, že chodíme před Boží tváří, že máme důvěrný vztah s Bohem a že s ním hovoříme. • Ďábel dělá vše pro to, aby mi zkazil vztah, který s Bohem můžu mít. • Vítězství není v tom, že křesťan bude žít pohodlně, vítězství je v tom, že Boží království může skrze náš život expandovat, i když my možná ztrácíme. Ďábel se bojí toho, že křesťan bude o své víře mluvit.


Rumunsko po 60 letech

M

ilí bratři a sestry, Dá-li mi Pán dostatek síly a zdraví, porád bych se s vámi podělil o ra- jedu příští rok znovu pomoci těmto bratdostnou událost, která mi byla řím. Už loni jsem chtěl jet, ale zjistili mi dopřána po 60 letech. Narodil jsem se nádor na prostatě, a tak jsem musel jezv Rumunsku a v roce 1949, kdy se Češi dit do Brna na ozařování, i když výsledek a Slováci mohli po válce vracet do Čes- byl takový, že nádor zmizel ještě před koslovenska, mi byly tři roky. Nic si ze prvním ozářením. Pán Ježíš mě operoval svého rodiště nepamatuji, ale bylo mým bezbolestně a všechno je zase v pořádku. snem se tam ještě jednou podívat. Letos Haleluja. I letos se ten zlý pokoušel mi to v květnu se můj sen splnil. Stalo se tak překazit, ale já jsem se nedal. Objevil se díky tomu, že poblíž mého rodiště v Bo- mi pásový opar, ale přesto jsem jel s vídonoši se staví modlitebna, kde jsme se rou, že mi Pán dá sílu to zvládnout. Ans bratry ze sboru AC Hodonín a Břec- tibiotika jsem dobral ještě v Rumunsku lav rozhodli vyjet pomoci. Moc obdivuji a bratřím jsem to řekl, až když jsme se rumunské bratry, je jich tam jen hrstka vrátili domů. Díky Pánu všechno dobře a pustili se do takové stavby. Byli jsme dopadlo. velice srdečně přijati do rodiny místního Bůh je dobrý a ten, kdo věří, vždy získápastora, kde se o nás starala jeho man- vá a uvidí i to, co by druhý nevěřil. želka. A já jsem přišel, viděl i zvítězil. Díky Přivezli jsme jim i trochu finanční a hu- Pane. manitární pomoci. Spolupráce s rumunVáš bratr František Koriťák, AC Břeclav skými bratry byla úžasná, na stavbě jsme iž podruhé jsme byli opět v květnu si při práci zpívali duchovní písně, které v rumunské Budoi, slovenské vesnijsme zpívali dříve, když jsem uvěřil, veseci Bodonoš, kde pomáháme sourolo bylo pořád. Ale ze všeho nejvíc jsem zencům ve stavbě nové sborové budovy. byl dojatý, když jsem se setkal se svou teLoni jsme budovali základy, letos jsme tou, maminčinou sestrou, která má už 95 opět „šalovali“ a betonovali, jen trochu let. Byla to nepopsatelná radost, protovýše, stropní desku. Kromě této ryze maže z těch, kteří mě mohou znát, už jen nuální záležitosti jsme opět navštěvovali ona je ještě naživu, a i když jsem ji nikdy rodiny a sborová shromáždění, kde jsme neviděl, ona si mě pamatovala a věděla, něco chtěli předat, ale i vzít zpět domů. o koho jde. Pořád na mě sahala, protoNejvětší svědectví pro mne letos bylo seže už dva roky je slepá. Chtěla si mě přitkání Franty Koriťáka s tetou po šedesáti blížit aspoň rukama a radostí jsme spolu letech, což by byl velice vhodný námět na plakali. Tatínek pastorovy ženy zná celou TV seriál Pošta pro tebe. naši rodinu. Zavezl nás na jeden kopec Když mi poprvé prozradil svou toua řekl mi: „Vidíš tam dole tu střechu? Tak hu setkat se s ní v jejích 95 letech, mysto je údolí a domek, kde ses narodil.“ A já lel jsem, že si dělá legraci. On tomu ale tam stál a koukal dolů, jak Mojžíš na zaopravdu věřil, my ji vypátrali a v jedné slíbenou zem a měl jsem co dělat, abych rumunské vesnici našli. Bylo to krásné se nerozplakal. setkání. Druhé požehnání jsme zažili na návštěvě u jednoho dědečka a babičky v odlehlých kopcích. Ti nám popovídali příběh svého domku. Jejich rodiče zde měli privátní hospodu, kam se chodilo po celodenní dřině pro alkoholické opojení. Scházeli se zde muži, osadníci z okolí. Po určité době uvěřil jeden z nich, pak další a později zde bývalo bohoslužebné shromáždění, kde přebýval Duch svatý. My tam s nimi zazpívali několik společných známých duchovních písní a zažili takovou přítomnost Ducha Božího, jakou jsme neprožili ani na velkých křesťanských konferencích. To mi potvrdil i náš bratr ze sboru Petr Vašek (vedoucí chval), který zde byl poprvé a toto setkání pro něj bylo nejsilnějším duchovním zážitkem našeho pobytu. Bohuš Cupal, pastor AC Hodonín

Ze života církve

J

15

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU

Pozvánka na seminář

„Lázeňské“ svědectví

J

iž po několikáté měl náš sbor na- Zpívali jsme písně jen tak bez aparatuplánovanou bohoslužbu pod širým ry a s jednou akustickou kytarou. Bylo to nebem v městském lázeňském par- sice „neprofesionální“, ale velmi upřímku. Město zde vybudovalo malý amfite- né. A Bůh se k tomu přiznal! Pastor (stejiakonie AC pořádá dne 7. listopadu átr s pódiem a vestavěnými lavicemi. Na ně jako my aparaturu) nechal doma Bibli 2009 ve sborovém domě AC Třinec, tomto místě lze pořádat různé koncerty s poznámkami a přípravou slova. Vytáhl však kapesní Bibli a modlil se za to, aby či vystoupení. Smetanova 523, seminář „KomuniLetos jsme zde měli naplánováno evan- Bůh mluvil. A opravdu! Mnozí pak říka- kace se seniory“. Začátek v 9:00 hodin. li, že to bylo nejlepší slovo, co slyšeli. Za gelizační shromáždění na Letnice. Lektory jsou: Bc. Marta Machová a LyVše bylo již nachystáno – se skupinkou hodinku tohoto spontánního programu die Jariabková ze Slezské Diakonie. chval jsme měli secvičené písně, pastor dokonce začalo svítit sluníčko. A mnozí měl připravené Boží slovo a dokonce služebníci prožívali mocnou přítomnost Program: i maňásci dětského divadýlka čekali jen Ducha svatého. 9.00 – 12.00 Etika, křesťanské hodnoty, Pro mne osobně byla celá tato událost profesionalita, druhy komunikace na nedělní odpoledne, kdy bohoslužba měla začít. Veškerá očekávání však za- velkým povzbuzením. Bůh se přiznává 12.00 – 13.00 oběd stínily mraky a déšť, který naše město ke svým dětem. Za deště jsme přišli, aby13.00 – 16.00 Komunikace s lidmi trpísvlažoval už od konce týdne. Ani před- chom jej jen chválili. On si nás však poucími poruchami paměti, Alzheimerovou pověď počasí nebyla příznivá – vytrvalý žil k tomu, aby bohoslužba skutečně byla. chorobou déšť. Bylo dohodnuto, že po skončení Ovšem v jeho režii. • proč a jak komunikovat s lidmi trpícíRobert Nesvadba, nedělní pravidelné bohoslužby ve sboromi poruchami paměti AC Hodonín vém domě se rozhodne, zda bohoslužba • komunikační kanály + interaktivní v parku bude či nikoli. část; zapojení posluchačů Odpoledne se blížilo každou minutou • pohled zaměstnanců Slezské Diakonie, a obloha byla stále zatažená mraky, které Centrum denních služeb – Domovinka usilovně kropily naše město. BohoslužSiloe ba v parku musela být tedy zrušena. Bylo rozhodnuto, že do parku přijde jen malý tým služebníků s jednou kytarou. Chtěli Důležité informace: jsme se pouze sejít s deštníky pod příOběd bude zajištěn v kavárně Oáza střeškem, chválit našeho Pána a modlit (přízemí sborového domu) v ceně do se za park, lázeňské hosty a celé město. 90 Kč (platí si každý účastník sám). BěStoupli jsme si do malého kroužku hem semináře bude provedena sbírka a začali zpívat chvály. Již po několika mina pokrytí nákladů spojených s pořádánutách se však stalo něco zvláštního. Jeliním akce (např. cestovné lektorů, enerkož z mraků už nepršelo, jen občas spadla gie apod.). nějaká ta kapička, liduprázdným parkem Uzávěrka přihlášek je 20. října. Přihlaprocházela paní. Naše písničky ji zaujašovat se můžete volnou formou mailem ly a šla se posadit na lavičku. Najednou na adrese: petr.bartos@apostolskacirkev. se začali objevovat lidé a po krátké chvícz nebo telefonem na čísle 731 504 303. li byly lavičky zaplněny diváky. Kroužek V přihlášce uveďte sbor, počet účastníků modlitebníků se tedy rozešel a na pódiu (jmenovitě) s uvedením počtu obědů. jsme zůstali jen jako chválící skupinka.

o komunikaci se seniory

D

16

Ach ty děti...!

D

ěti nám umí připravit trapasy vskutku kolosální. A pak jen „nevinně“ sledují, jak se my potíme, koktáme a snažíme se z té kaše, kterou nám navařily, dostat ven. „Janičko, jdi otevřít, někdo zvoní,“ požádala předškolačku maminka. „Mamí, to je ten šťoura, ťoura, jak nám rozbil televizi!“ křičí děvčátko včáátko ode dveří. Matce zatrnulo a urychleně se šla přesvědčit, kdože to st stojí tojí na chodbě panelového domu. Její úlek ú byl oprávněný. Skutečně soused, ussed, který jim před týdnem op opravoval pravoval televizor a dodnes nej nejde. jde. „Co to plácáš zaa n nesmysly!“ oboří se celá zrudlá udllá na dcerku. „Ale... vždyť jsii to říkala!“ „Neříkala!“ „Teda, maminko, nko o, víš, že lhaní je hřích? řícch? A ty teď lžeš!“ Soused, který zm zmateně mateně přebíhal očima z je jedné edné na druhou, se odporoučel. rou učel. Ani nesdělil, cože to vlas vlastně stně chtěl...

ší paní na asi pětiletého klučinu s jiskrným šibalským pohledem. „To není můj dědeček, ale tatínek!“ odvětí kluk důstojně. Dospělí propadnou zmatku a nejradši by se neviděli. Paní se začne překotně omlouvat a muž zase značně nepřesvěd-

vedoucí o jeho přítomnosti nechtěli ani slyšet. Jedné neděle se stalo, že pastorova manželka onemocněla a otec byl nucen jít s třemi dítky na bohoslužby sám. Jeho mozkové závity pracovaly na plné obrátky. Svěřit neposedu sourozencům nepřicházelo v úvahu a prosbou o hlídání nechtěl nikoho přivádět do rozpaků. Náhle padl jeho pohled na kazatelnu. Uvědomil si, že je j v ní dostatek dostat prostoru na to, aby... Za pokus to stoo každopádně každ jí. Popadl nic klun netušícího ne činu a vtěsnal vtěsna jej do úzkého mezi kého prostoru pro notové partitury a tlusté kancit onály, kde ho oná po o celou celo dobu bohoslužeb kohoslužžeb přidržoval př leny. Pochopitelně Pocho opiteln se to neobešlo bez beez jistého jisté souboje, který však jako silnější v j vyhráll a kupodivu ani ku jeho soustředění soustřeedění na n slovo tím příliš neutrpělo. neutrpělo o. „Ty jsi byl dnes Daníku,“ dnees hodný, hod pohladila po vlasech otlačeného v kluka jedna z přítomných žen příto a obrátila se na n jeho otce: „Skutečně, ani jsem m o něm nevěděla.“ „Použil jsem novou výchovnou metodu a jak vidno, osvědčila se,“ v o zasmál se pastor a pak, když osaměli, se naklonil k synovi:: „Jestli „Jestl budeš ještě někdy ěkd při ři shromáždění h áždě zlobit, zlob nacpu tě zase do kazatelny!“ Syn jej však překvapil. Kazatelna Synjejvšakpřekvapil Kazate se mu zalíbila natolik, že se později sám stal pastorem...

Úsměvné i poučné střípky z minulosti


Dědeček s vnukem kem m opouštějí Národní muzeum. Dlouho o sslibovaný a připravovaný výlet se vydařil ařil a oba jsou teď plni dojmů. Kráčejí kolem lem m pokladní. „Řekni dědečkovi, vi, aby b ti kkoupil il nějaké ěj ké pohlednice na památku,“ mátku,“ usměje se star- čivě ji ubezpečovat, ubeezpečovat, že měla pravdu a že ten nezdárník nezdárník je vnukem nikoli synem. synem Už aby byli odtud. Nadzvedne klobouk na rozloučenou a rychlým krokem táhne A na závěr... kluka za sebou. Míří k masivním dveřím „Bohumile,“ udílí svému desetiletému a pak na chodník, kde si teprve vydechne. Vzápětí se jej ale zmocní touha po spra- synovi poslední instrukce před zahájevedlivé odplatě, načež uchopí ušní bol- ním bohoslužeb jeho otec kazatel, „butec vnuka, důrazně jím zakroutí a zasyčí: deš sedět v první řadě, abych na tebe „Martine, ty kluku zatrolená, co to mělo dobře viděl a ani se nehneš. Ne, abys zase coural na WC jako minule, jasné?“ znamenat?!“ Syn kývá hlavou a poslušně usedá na „Au, dědečku, pusť mě. Já jsem jen chtěl vědět, jak se budeš tvářit a co budeš ří- určené místo. Během bohoslužeb se chokat,“ zní vysvětlení malého poťouchlíka... vá vzorně, dokonce se zdá, že soustředěně naslouchá, až pojednou... Kazatel umlká uprostřed věty a s vytřešTřetí příběh, který se odehrál v pastorské rodině, je svědectvím o rodičovské těnýma očima sleduje, jak se pod židlí, na vynalézavosti při krocení neposedných níž jeho syn sedí, rozlévá stále větší kaluž. „No Bohumile!“ dává nakonec hlasitý potomků. Ve zmíněné rodině se narodily tři děti. průchod své nevoli. „Když mně se, tatínku, strašně chtělo Dvě z nich zvládali rodiče bez problémů, třetí však trpělo, nebo spíše jeho a tys mi to nedovolil,“ slyší plačtivé vyokolí, tím, co dnes nazýváme extrémní světlení. Někdy jsou to děti, které to nemají hyperaktivitou. Každá bohoslužba, spojená s jeho hlídáním, byla pro matku s námi jednoduché a jindy – většinou – hotovým martyriem. O tom, že by spo- zase my s nimi. Ale co bychom si v opačlu s ostatními dětmi navštěvoval besíd- ném případě vyprávěli pro zasmání, že? Dle vyprávění zaznamenali Dolejší. ku, si mohla nechat jenom zdát, protože

17

ŽIVOT V KRISTU

Se mnou nikdo nebude manipulovat

Čtenáři píší

M

18

ilí bratři a sestry, v tomto závěrečném zamyšlení nad viry ducha tohoto světa se podíváme na dnes velmi často používané slovo manipulace. Úvodem si řekněme, jaký má slovo manipulace význam dle Slovníku cizích slov. Významů je několik, ale pro případ, nad kterým se budu zamýšlet v následujících řádcích, je zřejmě nejvýstižnější následující definice: Manipulace je zpracovávání vědomí lidí, zejména masovými médii. Když se nad touto definicí zamyslíme, zjistíme, že sama o sobě nevypovídá nic o tom, zda slovo manipulace má kladný nebo záporný význam. K tomu, abychom to zjistili, potřebujeme znát motivy toho, kdo po nás něco chce. Je pravda, že jedním ze základních dogmat, na kterých staví duch tohoto světa, je sobectví – každý hledí na sebe, a proto, když chce něco po někom jiném, chce ho jen využít pro své vlastní zájmy – proto v očích tohoto světa má manipulace význam jednoznačně negativní – a v tomto významu se dnes používá velmi často. Tragedií však je, že si tento termín vypůjčují i mnozí křesťané, berou ho do úst, aniž by se zamýšleli nad jeho významem, a snaží se jím duchovně zdůvodnit svoji neochotu poslouchat své pastýře, rodiče či jiné autority, které jim Pán Bůh dal – ne proto, aby je omezoval, ale k jejich ochraně. Pokud po nás např. pastor něco chce, obviníme ho z manipulace, abychom tak opili své svědomí, aby nás neobviňovalo z neposlušnosti – a klídek, jedeme dál. Podívejme se, jak vidí otázku poslušnosti vůči autoritám Boží slovo: Žd 13,17: Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí a ne s nářkem to by vám nebylo na prospěch. Především si uvědomme, že tento příkaz poslouchat pastýře nevydávají pastýři, ale sám Pán Bůh – neboť jde o Boží slovo. Nyní se vraťme k otázce, kdy má pro nás slovo manipulace kladný a kdy záporný význam. Záleží vždy na tom, zda člověk, který po nás něco chce, sleduje tím své dobro nebo naše dobro. Už jsme si řekli, že sobecký duch tohoto světa sleduje pouze své zájmy – například mnohé firmy se předhánějí ve tvrzení, že jsou tu jen pro nás – ale už

jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. (Matouš 10,16) Jinde Pán Ježíš říká, že nemáme hánedodají, že jim jde především o to, jak zet perly sviním, nebo je nohama zašlazískat naše peníze. Na druhé straně ni- pou, otočí se a roztrhají nás (Matouš 7,6). kdo z nás nepochybuje o tom, že Pán Je- Obezřetnost je tedy dle Písma na mísžíš má motivy jiné. On má na mysli naše tě. V žádném případě teď nechci vybízet dobro – a pokud po nás něco chce, dělá k tomu, abychom byli naivní a abychom to pro naše dobro. A tento Pán Ježíš si bezmezně důvěřovali kdekomu. Ve světě zde ustanovil naše pastýře a nám přika- jsou různí chytráci, ale stavět naše pastýře do jedné roviny zuje, abychom tyto s takovými lidmi?! pastýře poslouchali. Podělím se Pán Ježíš dal pastýVirus 4: s vámi o jedno ře k ochraně stáda. Se mnou nikdo nebude osobní svědectví, Nepochybuji o tom, manipulovat. ve kterém mě můj že tito pastýři mají Pán vyučil, jak On stejné motivy jako Lék: se dívá na to, poPán Ježíš, když po Potřebuješ si uvědomit pravý kud o svých pastýnás něco chtějí. Provýznam slova manipulace řích pochybujeme blém však je, že něa nepoužívat ho jako plytkou ve věcech, které si kteří křesťané o tom výmluvu pro svou nemůžeme ověřit. pochybují! – právě neochotu poslouchat. Povaha mé prátady u nich nastává ce vyžaduje, abych ovlivnění duchem tohoto světa – ve kterém nevěří nikdo ni- v zaměstnání trávil v kanceláři osm hokomu. O lásce však je naopak napsáno, din denně. Jinak je tomu s mými pastýže věří všemu – viz 1Kor 13,7 NS: Všech- ři. Stále někam jezdí autem za ovečkami, no snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno a v kanceláři tudíž tráví mnohem méně vydrží. Právě dnešní svět svou nepravostí času než já. A tak jednou, když jsem se a svým zlým jednáním se snaží lásku i ze nad tím zamýšlel, vloudila se do mé myssrdcí křesťanů vysát – jak nám říká i Boží li pochybnost: Já tady celých osm hodin slovo: a protože se rozmůže nepravost, vy- makám a oni – kdo ví, kde vůbec jsou, chladne láska mnohých. (Matouš 24,12) Je a kdo ví, jestli skutečně pracují. V průpravdou, že nevěřící svět kolem nás je zlý. běhu možná dvou dnů tato pochybnost Avšak řešením dle Boží vůle není, aby- narůstala a já jsem si uvědomil, že pochom vyloučili lásku z našich srdcí, aby- kud s ní nebudu jednat, přemůže mě a já chom začali každého podezřívat a aby padnu do hříchu. Cítil jsem, že se potřenaše srdce zkamenělo. Řešení nám dává buju rozhodnout, jaký k této věci zaujmu sám Pán Ježíš, když posílá učedníky mezi postoj, a vyznat tento postoj svými ústy. nevěřící lidi do světa: Hle, já vás posílám A tak jsem v tu chvíli Pánu nahlas slíbil

toto: „Rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu pochybovat o svých pastýřích, že věrně slouží Pánu i v okamžicích, kdy nejsou v kanceláři, a já nevím, kde zrovna jsou.“ Toto mé prohlášení bylo svědectvím pro Pána Ježíše i pro satana. V okamžiku, kdy jsem tuto větu dořekl, mihlo se mi před očima krátké vidění: Uviděl jsem tmavou postavu, která držela složku plnou nějakých lejster a vztekle tou složkou praštila o zem. Vzápětí jsem si uvědomil, co to vidění znamená: satan měl tu složku plnu záznamů o mých postojích vůči mým pastorům, kdy jsem o nich pochyboval. Chtěl na mě žalovat a žalobu doložit těmito záznamy. Ale ve chvíli, kdy jsem učinil toto prohlášení, se mu jeho záznamy staly nepoužitelné, proto jimi vztekle praštil o zem. Od této události jsem vyléčen z pochybování o svých autoritách, sám sobě jsem zakázal o nich pochybovat a všem čtenářům doporučuji, aby učinili totéž (ať už se to týká pochybování o jejich pracovní náplni anebo pochybování o jejich motivech, když po vás něco chtějí), – jinak se totiž můžete dostat do mnohých duchovních problémů. Poznal jsem totiž, že je to ďábel sám, který se nás, Boží lid, snaží vmanipulovat do postoje pochybování o našich pastýřích, aby na nás pak mohl žalovat – a aby nás následně mohl trápit. Je pravdou, že i pastýři jsou jen lidé, kteří mohou chybovat, to však neznamená, že bych je měl předem podezřívat. Neposlechl bych je pouze tehdy, kdyby mě nutili k hříchu – kdyby chtěli, abych udělal něco, co nám Boží slovo přímo zakazuje. Pak je neposlechnu a v mírnosti jim vysvětlím proč, protože je potřeba poslouchat více Boha než lidi. Ale ve všech ostatních případech jsem si na základě výše uvedeného prožitku zakázal pochybovat o svých pastýřích, protože by to bylo totéž, jako bych pochyboval o samotném Pánu Ježíši! Smíme tedy napomínat bratra či sestru, pokud skutečně vidíme, že žijí v hříchu anebo nutí k hříchu nás? Písmo nám v Mt 18,15–17 ukazuje, jak máme jednat: Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. Věřím, že výraz „oznam to církvi“ znamená, že tu skutečnost máme oznámit našim pastýřům (pokud by se jednalo přímo o pastýře, oznámení by mělo směřovat k seniorovi, který je pastorův nadřízený v církevní struktuře), v žádném případě bychom

tu skutečnost neměli roztrubovat mezi členy sboru, chceme přece tomu člověku pomoci a ne mu uškodit! Věřím, že když oznámíme jeho hřích pastýřům, ti s ním mohou jednat a pomoci mu, zatímco pokud bychom jeho hřích roznášeli mezi lidi, mohly by se začít šířit různé pomluvy, které by v konečném důsledku mohly danému člověku uškodit. Věřím, že Boží slovo nám zde ukazuje, že tyto věci máme řešit pouze s ustanovenými služebníky v církevní struktuře – nikoli s řadovými členy, kteří nebyli prozkoušeni, osvědčeni a Bohem povoláni do úřadu, a nemají tudíž od Boha mandát k řešení těchto situací, pamatujme, že Bůh je Bohem řádu. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že my křesťané bychom měli poslouchat ochotně a bez pochybování nejen své pastýře, ale všechny své nadřízené. Patří sem zejména naši vedoucí v práci, pro děti jejich rodiče a učitelé ve škole (jedinou výjimkou je opět případ, kdyby nás nutili ke hříchu – pak jim v mírnosti vysvětlím důvody, proč nemohu poslechnout). Písmo nám přikazuje, abychom poslouchali nejen duchovní, ale i světské autority: Římanům 13,1–2: Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Co jiného dokazuje lépe, že se autoritám podřizujeme, než to, že je budeme poslouchat? Efezským 6,5–7: Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou po-

korou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. A také 1. Timoteovi 6,1: Všichni, kdo nesou jho otroctví, ať mají své pány v náležité úctě, aby Boží jméno ani naše učení neupadly do špatné pověsti. Možná by dnes mnozí řekli, že dnes již nežijeme v otrokářském řádu – a proto nám toto slovo už nemá co říct. Věřím, že opak je pravdou. Tento verš nás v prvé řadě učí, jak se máme chovat k autoritám. Dnes již nežijeme v otrokářském řádu, ale na pracovištích ještě stále, díky Bohu, určitý řád platí. Jsou zde majitelé firem a vedoucí různých oddělení, a pak jsou zde zaměstnanci, kteří jsou svým vedoucím podřízeni. Jsi-li tímto zaměstnancem, pak právě tobě tento verš ukazuje, jak se máš jako křesťan vůči svým nadřízeným v zaměstnání chovat. Dnešní svět má veliký odpor k poslušnosti vůči autoritám. Dnes je modernější vzepřít se a stávkovat, než poslechnout. A mnozí si svou neochotu poslouchat ospravedlňují právě slovy: „On ten šéf je takový a makový, on se mnou manipuluje.“ Nebojme se být jiní. Buďme lidem vzorem v poslušnosti vůči autoritám na pracovišti, ve škole, v rodině. Taktéž naše politické autority nepomlouvejme, ale modleme se za ně, jak nám i Písmo přikazuje (viz 1Tm 2,1–4). Jednejme tak, aby na nás nevěřící lidé viděli, že o evangeliu nejen mluvíme, ale že ho i žijeme – jedině tak bude naše svědectví účinné. Petr Skřičil, AC Olomouc

Čtenáři píší


Skryté nebezpečí

M

ilí bratři a sestry, nedávno jsem se obdrželi průkaz do knihovny. V posleddostal k časopisu, který je distri- ní dubnový podvečer se všichni zájembuován zdarma do všech schrá- ci mohli sejít na čarodějnickém srazu nek v Olomouci. Jedná se o Radniční listy. se spisovatelem Janem Sobotkou, kteZaujal mne článek Čarodějnické pasování rý předčítal se svých pohádkových knih. v knihovně města. Na začátku roku vyhlá- Trochu jsem článek zkrátil, ale takto byl sila Národní pedagogická knihovna Ko- prezentován v Radničních listech města menského v Praze projekt s názvem Už Olomouce. jsem čtenář – kniha pro prvňáčka. Až Bratři a sestry, uvědomil jsem si, že potud by to vypadalo jako správná věc i základní škola dnes může být pro děti (děti by měly číst co nejvíce, ne ?). Jenom- (i ty naše) nebezpečným místem. Malé že článek pokračoval dál asi takto: Ani bezbranné děti jsou pod záminkou vzděknihovna Olomouc nemohla zůstat stra- lávání „zasvěceny“, absolvují slavnostnou a tak prvňáčci z několika olomouc- ní slib (komu asi ?!?) a účastní se čarokých škol (do jedné z nich dříve chodily dějnického srazu. Rozzuřilo mne, kolik také obě moje děti) opakovaně navštívili dětí takto bez vědomí rodičů (šli přeci dětské oddělení knihovny a pobočky po do knihovny) bylo duchovně poškozeno. celém městě. Knihovníci pro děti připra- Modleme se, aby školství a vzdělávací invili desítky akcí. Na konci dubna napří- stituce nebyly místem, kde se čaruje, ale klad nejmenší školáci zažili pravé čaro- místem, kde je možno slyšet Boží slovo. dějnické pasování na čtenáře knihovny. Bůh vám žehnej. V dětském oddělení ústřední budovy KMOL na náměstí Republiky museRichard Kováč, li prvňáčci složit slavnostní slib a po té AC Olomouc

19

ŽIVOT V KRISTU

Bůh nikdy nepřijde pozdě

Čtenáři píší

J

eden pastor se v době, kdy přišla hos- A když zvedl účty, leželo podářská krize a nezaměstnanost, do- pod nimi přesně tolik lik pestal do kritické situace. Měl splácet něz. Ten host, než šell spát, nemoplno účtů, za byt, elektřinu a další a dal- si sedl ke stolu, a ne emoší, ale neměl ani korunu, aby mohl zapla- hl jinak, než se na ty účty ú tit. Byl z toho úplně zničený, a tu dostal začít dívat, a pochopil. o opil. návštěvu. Povídali si a on zjistil, že host Na rozdíl od pastora, o ora, se zastavil, protože se nemá jak dostat on v peněžence peníe enídál, protože v té době auta nebyla a vla- ze měl. Bůh nikdy nen ky nejezdily každou chvíli. Takže ho ne- přijde pozdě. Ale co o chal vyspat ve své kanceláři, dal mu na- se mě týče, tak mi jíst a napít, i když už sami nic moc doma ta jeho vlastnost neměli, pak si host šel lehnout, a pastor moc nesedí. Prose šel modlit. V ložnici křičel k Bohu, co tože já chci mít všechno s předdál. Ráno se host rozloučil, pastor šel stihem, všechke svému stolu a zjistil zajímavou věc. no s přebytkem, zkrátk krátVšechny účty tam ležely, ale co tam den ka strašně nerad jedu du na doraz. doraz věc, kde si ne nepředtím nebylo, byl papírek, kde to bylo Takže to je jedna věc všechno sečteno. Ten dluh byl sečten. rozumíme, ale jinak vím, že On má na

Agáta

Povídanky

R

20

yba Agáta se spokojeně proháněla ve své zamilované zátoce. Proč zamilované? To bylo tak. Jednou, když byla ještě docela malá (víc jak 3 metry mít ještě nemohla), tak se ze zvědavosti vypravila až za útesy, o kterých jí říkala maminka, že se tam nesmí. Najednou uslyšela tichý, ale velmi naléhavý hlas: „Honem se vrať!“ Mrskla ploutví, otočila se a v dáli jenom zahlédla siluetu žraloka. Jej, to bylo tak tak. Maminka se moc zlobila, ale na druhou stranu Agátu i pochválila: „Jsem ráda, že ses už naučila poslouchat Boží hlas. Ten tě nikdy nezklame a dobře ti poradí v každé situaci. Když ho budeš vždycky takto poslouchat, jistě se ti dobře povede.“ A měla pravdu. Nejednou se stalo, že Agáta nemohla a nemohla najít nic dobrého k jídlu a už z toho byla celá utahaná, když ten jemný, tichý hlas ji vedl a ukázal cestu, kudy plout a kde hledat ty pravé dobroty. Jednoho dne, to už byla hodně veliká – pár metrů jí bylo, hravá byla pořád jako malá rybka, tak zkrátka jednoho dne zas uslyšela ten už tak důvěrně známý hlas. Hned zbystřila pozornost a uslyšela: „Hned si pospěš, musíš až tam k té veliké zátoce.“ Agáta se nedala dvakrát pobízet, i když byly veliké vlny, moře bouřilo, pustila se tím směrem. Pak se moře naráz uklidnilo. Jenže to už byla Agáta v místech, kde bývá mělčina, tak trochu znejistěla, když vtom uslyšela:

„A teď otevři pusu a zavři oči!“ Hmm, to bude obzvlášť veliká lahůdka, pomyslela si, pořádně otevřela pusu a celá se zavrtěla nedočkavostí.“ Mlask. Jakmile pusu zase zavřela, vykulila oči překvapením. „Co to je? To není ono? Spletla jsem se? To není vůbec dobré, já to raději vyplivnu.“ „Opovaž se!“ zněl tentokrát jindy tak mírný hlas poněkud rázněji. „To nesmíš vyplivnout. To je Jonáš, můj služebník. Potřebuje tvou pomoc.“ „Ale chutná, jako kdyby byl zkažený. Bude mě bolet bříško.“ „Neboj, zkažený tak moc není a právě mu pomáháš k tomu, aby zkažený nebyl vůbec.“ „No to jsem teda ráda. A co s ním mám dělat teď?“ „Není kam spěchat. Klidně si plav, kam chceš, já ti pak zase řeknu. Vidíš tam v dálce ty skály? Tak blízko nich Jonáše vysadíš, ale na to je ještě spousta času.“ Agáta plavala a koukala se po něčem lepším k jídlu, ale kde nic, tu nic. Najednou se začala celá ošívat a chichotat. „Co to zas provádíš?“ uslyšela známý hlas. Pán Bůh se samozřejmě o Jonáše i o Agátu pořád dobře staral, tak mu neuniklo Agátino chichotání. „Směju se, protože Jonáš mě strašně lechtá. On si snad klekl a má taková špičatá kolena a těmi mě lechtá do bříška, jejej chichichi.“

to, nepřijít pozdě. Jemu nikdy nic neuteče neuteče. Bubik, Rudolf Bubik emeritní biskup AC

„Ty jsi pořád jako malá,“ usmíval se Pán Bůh. To on si Jonáš klekl, protože se modlí a modlí se správně. Myslím, že už pochopil všechno, co jsem mu chtěl vysvětlit, tak můžeš zamířit ke břehu. Raději ale neplav moc blízko, je tam mělčina, ať neuvízneš. Tak. A teď můžeš Jonáše vyplivnout.“ „Tady? Teď hned? A jak se dostane na břeh? Zvládne to?“ dělala si starosti Agáta. „Neboj se, o to už se postarám.“ Agáta Jonáše vyplivla, ale přece jenom se ještě dívala, jestli to opravdu zvládne. A pak už šup šup, protože jedním očkem zahlédla, že sousední zátoka je plná dobrot. No ona tam chtěla už před chvílí, když vezla Jonáše ke břehu. Pak si ale vzpomněla, že jí Pán Bůh řekl, že už má Jonáše vysadit, tak prostě poslechla. Věděla, že se o ni Pán Bůh postará stejně dobře jako o Jonáše. A nemýlila se. A víte, jak to všechno dopadlo? Jistě jste příběh o Jonášovi už slyšeli, a jestli ne, tak se do něj hned pusťte, ať vidíte, že Pán Bůh se umí domluvit i s velkou rybou i s malinkým červíkem. A tak víme, že se může domluvit i s každým z nás a je úplně jedno, jestli jsme velicí nebo malincí. Když jej poslechneme, můžeme zachránit třeba tak veliké město, jako bylo město Ninive. A že na jeho záchraně měla obrovský podíl veliká ryba, to už všichni víme. Teta Dana

P

ři čtení církevních časopisů (neje- East Endu. Devate-nom naší denominace) si všímám, náctiletý muž, který že značnou, někdy až převážnou šel nočním městem,, část stránek zaplňují rozhovory s pas- našel sedět nad ka-tory, konferenčními řečníky či misioná- nálem, odkud foukal ři a ti jsou často v podtextu nebo přímo teplý vzduch, pětile-označováni za hrdiny víry. Ano, o těchto té dítě. Z jeho odpo-lidech se hodně mluví, hodně píše a hod- vědí vysvitlo, že jej ně se obdivují. Já bych ale chtěla pouká- rodiče nejenom kru-zat na hrdiny víry, o nichž se téměř vůbec tě bili, ale i vyhodili nemluví, minimálně píše a nadměrným na ulici. Vzal díven-obdivem určitě kaženi nejsou. Jedná se ku domů ke své mat-o ty křesťany, kteří se věnují službě opuš- ce, nakrmili ji, na-pojili, umyli a chtěli těným dětem. Během jednoho týdne se mi dostala uložit ke spaní. Ona do rukou dvě zajímavá svědectví z adop- je však upozornila,, tivních rodin. První bylo od náhradní že je třeba ještě se maminky osmileté mírně mentálně re- pomodlit. A modli-tardované holčičky. Při procházce s dítě- la se – pětileté týra-tem a jejím dědečkem šla dcerka za nimi né děcko – tak, jako a oni slyšeli, že si stále něco povídá. Ne- by mluvila s někým chtěli ji rušit, takže nechali na ní, kdy se nesmírně blízkým k nim připojí. Za chvíli je skutečně došla a láskyplným. Kde a říká: „Tak jsem si teď popovídala s Pá- o Bohu slyšela se její nem Ježíšem“ (a vyznělo to, jako by se opatrovníci, kteří se jednalo o dialog, ne monolog) „a dala mu jí ujali, nikdy nedozvěděli. (Z knihy: Pane Bůh, tady Anna) své srdce.“ Ano, Bůh má o tyto děti mimořádný Druhá zkušenost je podstatně starší a z větší dálky: třicátá léta v londýnském zájem a vůbec nepochybuji, že velice

Jak Pán Ježíš posílil mé srdce

J

menuji se John Průša, žiji ve Spoje- promluvili s ním a dali mi jeho telefonní ných státech ve státě Západní Virgi- číslo. Zavolal jsem mu a on se se mnou nie, a tohle je moje svědectví o zá- pomodlil jak v jazycích, tak i svými vlastzraku, který se mi konkrétně přihodil. ními slovy. Promluvili jsme si o mé víře, Nedávno jsem se dostal do situace, kdy a on byl navíc ještě ochoten poslat mi kamoje srdce začalo vynechávat, respektive pesníček, nad kterým se modlil podobně, arytmie dostala můj srdeční puls na 260 jak to dělal apoštol Pavel, který, když netepů za minutu. Naneštěstí jsem čekal mohl k nemocným, posílal jim šátek, nad a do nemocnice jsem se odhodlal zajet kterým vyprosil uzdravení. Kapesníček až druhý den ráno, kdy se všichni léka- přišel den předtím, než jsem se vracel ři shodovali na tom, že jsem vlastně už zpátky do nemocnice, a já jsem ho okav té době neměl žít. Doktor Lyons, známý mžitě použil. Přiložil jsem ho na své srdspecialista srdcař na celém východním ce a prosil jsem Pána, aby toto uzdravení, pobřeží, udělal katetrizaci srdce a zjis- které už bylo přislíbeno, na mě vykonal. til, že moje srdce funguje na 7 % činnosPo návratu do nemocnice mi udělali ti, v důsledku toho lékaři nebyli ochotni novou kontrolu sonogramem, a doktor moje srdce operovat. Zjistil také, že tři sr- Lyons mi říkal, že něco takového ještě deční tepny jsou ucpané, jedna z šedesáti, neviděl, respektive, že ve své kariéře vidruhá ze sedmdesáti a třetí z devadesáti děl jen jeden případ, kdy se srdce z takoprocent. Naneštěstí srdce bylo natolik ze- vého stavu vzpamatovalo, a to byla 24letá sláblé, že bych operaci v žádném případě mladá žena, kdežto mi je 54. Během něnepřežil, takže mě poslali domů. Mezi- kolika dní moje srdeční činnost vyskočila tím moji rodiče, můj otec je bývalý kaza- ze sedmi na 25 %. Nechali mě v nemoctel ostravského baptistického sboru, se nici další dva dny a pozvali doktora Lee spojili s bratrem Rostislavem Klimtem, z Charlestonu, což je jedna z nejhlavnějo kterém věděli, že se modlí za nemocné, ších klinik na srdeční operace na celém

oceňuje ty, kteří jim nahrazují pokrevní rodiče nebo pomáhají jiným způsobem (třeba organizací stavby jejich domovů). Vím, že je to často nesmírně tvrdá práce, s větším množstvím zklamání než radosti, práce, kde není místo pro jakoukoliv sentimentalitu, protože je mnohdy nutné napínat svaly nejenom fyzické, ale především ty psychické až do samé krajnosti. Je to však práce smysluplná a v pravdě Bohu libá. A co na ni říká ten nejpovolanější, hlava Církve, Ježíš? „Cokoli jste učinili tomu nejmenšímu, mně jste učinili.“ A já věřím, že pro ni platí i další slovo z Písma: „Radujte se a jásejte, neboť vaše odměna je hojná v nebesích.“ Eva Dolejší, Veselí nad Lužnicí, sbor AC Čáslav východním pobřeží. Doktor Lee mě přijel navštívit, udělali další sonogram a zjistili, že moje srdce funguje na 45 %, čemuž zase nikdo nechtěl věřit. Při této síle srdce už byli ochotni udělat operaci. Operace proběhla naprosto bez problémů, vytáhli mi tepnu ze stehna a udělali tři bajpasy přes ty tři tepny, které byly ucpané. Druhý den po operaci už jsem chodil, jedl jsem jídlo a vlastně celé srdcařské oddělení se na mě chodilo dívat. Už druhý den k večeru mě propustili z intenzivní péče. Dodám snad ještě jenom to, že asi za dva dny potom doktor Lee přivedl svého kolegu, chirurga, doktora Andersona. Představil mě slovy: „Toto je ten muž, o kterém jsem ti mluvil.“ Doktor Anderson přišel ke mně, podal mi ruku a povídá: „Bohu vzdávejme díky.“ To bylo vlastně to nejlepší vystižení toho, co se přihodilo. Byl to zázrak, který, cítím, že bych měl sdělit ostatním. Za pět dní mě pustili z nemocnice domů, teď už je to několik měsíců po operaci, stále ještě dávám pozor na to, co dělám, ale cítím se naprosto v pořádku. John Průša, West Virginia

Svědectví

Hrdinové víry

Čtenáři píší


21

ŽIVOT V KRISTU ČASOVÁ OSA PODLE BIBLE (Letopočty jsou datovány před Kristem) po 1004 asi 981 – 971 972 971 971

11

967 – 960 960 960 – 947

931

* Šalomoun přípravy na stavbu chrámu vedené Davidem

* Rechabeám

David ustanovil Šalomouna králem nad Izraelem † David Hospodin se zjevuje Šalomounovi v Gibeónu (1Kr 3,5) Šalomoun soudí dvě ženy (1Kr 3,16–28) stavba Chrámu v Jeruzalémě posvěcení Chrámu a vnesení schrány Hospodinovy stavba královského domu v Jeruzalémě Hospodin se podruhé zjevuje Šalomounovi (1Kr 9,2) návštěva královny ze Sáby ženy odklonily Šalomounovo srdce k jiným bohům Hospodin oznamuje Šalomounovi, že království bude pro jeho neposlušnost rozděleno † Šalomoun

ŠALOMOUN Hospodin zná srdce člověka už dlouho před jeho narozením, věděl, že lid v zaslíbené Zemi jednou bude chtít krále. Proto dal již Mojžíšovi na poušti pro budoucí krále několik instrukcí, které měly krále chránit (Dt 17,14–20): 1) …Avšak ať nemá mnoho koní… 2) Také ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce neodvrátilo od Boha. 3) Ani stříbra a zlata ať nemá příliš mnoho. 4) Když dosedne na svůj královský trůn, dá si napsat do knihy opis tohoto zákona, opatrovaného lévijskými kněžími. Bude jej mít

11

IBLA JATITA – aramejské ahoj

22

u sebe a bude v něm číst po všechny dny svého života, aby se učil bát Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržoval všechna slova tohoto zákona a tato nařízení; aby se jeho srdce nevypínalo nad jeho bratry a neuchyloval se od příkazu napravo ani nalevo; aby byl dlouho živ ve svém království uprostřed Izraele on i jeho synové. Když r. 971 na Davidově trůně usedl Šalomoun, Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. Byl moudřejší než všichni lidé, (1Kr 5,9–11) Kromě moudrosti dostal ale také vše, co si jen mohl přát: V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil… (Kaz 2,10) Zdálo by se, že Šalomoun, kterého dokonce Hospodin pověřil úkolem postavit Chrám, bude vzorem ve víře a poslušnosti. ALE podívejme se, jak Šalomoun naložil s instrukcemi, která i pro něj Mojžíš zapsal: 1) Šalomoun měl také ustájeno čtyřicet tisíc koní pro svou vozbu a dvanáct tisíc koní jezdeckých. (1Kr 5,6) 2) Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce. (1Kr 11,3) 3) Král měl v Jeruzalémě stříbra jako kamení… (2Pa 9,27) Váha zlata, které bylo přiváženo Šalomounovi za jeden rok, činila šest set šedesát šest talentů mimo zlato, jež přinášeli kupci a obchodníci; i všichni arabští králové a místodržitelé země přinášeli Šalomounovi zlato a stříbro. (2Pa 9,13–14) 4) Hospodin tedy řekl Šalomounovi: „Protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti přikázal, zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku.“ (1Kr 11,11) Možná, kdyby neměl Šalomoun takovou hojnost, spoléhal by více na Hospodina, usiloval by o to být mu blíže. V tom je to pravé bohatství. Možná to je důvod, proč i nám Pán nedává vždy všechno, o co požádáme. Milující otec musí být i přísný, abychom nedopadli jako Šalomoun, který měl sice všechno, ale zklamal.

bychom v této oblasti napočítali asi 18 000 aktivně mluvících příznivců jazyka, kterým mluvil Pán Ježíš. Sýrie či Libanon nejsou domovem jen arabsky hovořících Vyznavačům aramejštiny však trendy moderní doby půsomuslimů, můžeme se zde setkat jak s různými národnostmi, tak bí vrásky. Zejména mladí lidé s růstem životní úrovně hledají s řadou zajímavých jazyků. Po tisíce let se na území dnešní Sýrie práci mimo vesnici – do hlavního města Sýrie Damašku je to mluví např. jazykem biblických Aramejců. asi hodina autem. Také školní vyučování je v arabštině. V souAramejština (podobně jako hebrejština či arabština) patří časné globalizované společnosti již přestává být místo pro půk semitským jazykům. Její význam velmi vzrostl během 6. až 5. vodně izolované vesnice žijící tradičním způsobem a mluvící stol. př. Kr., kdy byla jako úřední jazyk perské říše světovým starobylým jazykem. Mladí lidé žijí spíše počítači a internetem, jazykem. Tímto jazykem mluvili nejen perští hodnostáři, diplo- než tradicemi. Odcházejí z vesnic do velkých měst, kde se maté, ale i obchodníci, vzdělanci či duchovní, tak jako se později snadněji hledá lukrativní zaměstnání. svět dorozumíval latinsky nebo dnes anglicky. Jazykem Aramejců jsou psány jak některé pasáže Starého zákona (např. Da 2,4 až 7,28; Ezd 4,7 až 6,18) tak i v Novém zákoně je v aramejštině zaznamenaných několik vět, které řekl Pán Ježíš. Je to právě aramejština, která díky Babylonskému zajetí, nahradila starobylou hebrejštinu. Pro překlad hebrejského Starého zákona do lidové aramejštiny používáme pojem targum. Aramejštinou se v Ježíšově době běžně mluvilo po celém Blízkém východě. S postupem času ale také aramejština podlehla vlivu okolních jazyků, ve středověku byla vytlačena arabštinou (během 7. stol.) a na východě perštinou. V několika malých oblastech však aramejština žije dodnes. Zajímavou vesničkou je křesťanská Maalula, kde žije asi 2 000 obyvatel. Ve zdejším klášteře je možno slyšet modlitbu Otče náš v aramejštině. Také v okolních muslimských vesnicích Jabadín a Sardža se mluví aramejsky, místní obyvatelé jsou na svou raritu hrdí. Vláda dokonce zřídila jednu školu pro podporu aramejštiny, aby napomohla uchránit tento historický a kulturní skvost. Celkem Syrská Maalula, jedno z posledních míst, kde se mluví aramejsky.

Šalomoun ve vší své slávě a nádheře (Fučíková Renata)

11

O

bdobí krále Šalomouna Hospodin Šalomounovi velice požehnal moudrostí a bohatstvím, že převýšil všechny krále okolních zemí. Králové i učenci vyhledávali Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce. Král Chíram dodával z Libanónu Šalomounovi cedrové dřevo na stavbu Hospodinova Chrámu v Jeruzalémě. Šalomoun dostal všechno, co kdy chtěl. Měl i mnoho žen: 700 kněžen a 300 ženin, které ho ale přiměly, aby byl nevěrný Hospodinu. (Kde není uvedeno jinak, obrázek je dílem neznámého ilustrátora.)

Návštěva královny ze Sáby.

Libanónské cedry

Ilustrovaná Šalomounova Píseň písní.

Šalomoun si zamiloval mnoho žen z národů, před kterými ho Bůh varoval, a ty odklonily jeho srdce k cizím modlám.

Šalomounův soud (Raffaelo)

Lodě přivážely Šalomounovi cedrové dřevo, zlato, stříbro, slonovinu opice a pávy.

Chrám Hospodinův v Jeruzalémě, vybudovaný za krále Šalomouna. (rekonstrukce)

Eufrat poblíž města Dura Europos.

11

A

Vlajka Sýrie

ram (přibližně dnešní Sýrie) Sever starověkého Kenaánu osídlily kočovné kmeny Aramejců. V dobách, kdy byly velmoci jako Egypt či Babylon oslabeny, sílila rozdrobená menší království, ale samostatný stát schopný čelit mocnostem z nich nevznikl.

Tradiční arabský způsob pečení chleba.

Město Dura Europos chránil až 90 m útes.

Vstup do divadla v Palmýře.

Ruiny antického chrámu v Palmýře.

Mojžíš vede Izrael z Egypta na fresce křesťanského kostela ze 3. st. v Dura Europos.

Modlící se muslim v Umajjovské mešitě v Damašku.

Obrovský hrad křižáků Krak des Chevaliers, kde se národy střetávaly již od nepaměti.

Syrská žena nese čaj.

Ruiny starověké slávy Ugaritu.

Kavárna Nofara v dnešním Ugaritu.

NZ v Aramejštině (syrský kodex z 9. stol.).

Časopis Apoštolské církve

Recommend Documents