Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 24

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 3 / 2012

Sloupek

Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,13–16)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděční za vaši všestrannou podporu – zasílané články, vaše modlitby i připomínky. Přes dvacet let pracujeme na tom, aby „Život v Kristu“ byl „naším společným časopisem“, ne „výkladní skříní církve“. Jen díky vám se nám tento cíl daří naplňovat. Stávající číslo věnujeme prioritně získávání dětí pro Krista a jejich výchově. Osobně se domnívám, že důležitost této oblasti bývá v církvi často nedoceněna. Nedávno jsme na Radě církve rozebírali knihu G. O. Wooda „Klíčové hodnoty“. Zlomek svého komentáře si dovolím následně zacitovat: Svého času s námi sdílel Greg Mundis svoji vizi pro evangelizaci Evropy: Zasáhnout prioritně velká města, děti a vysokoškoláky. Tato vize má svoji nepochybnou logiku: Ve velkém městě vybudujete sbor nesrovnatelně rychleji, nežli na malé vesnici. Vysoké školy jsou často místem, kde dochází k přelomovým událostem v dějinách národů. Nebo na těchto výrazných změnách berou alespoň podstatný podíl. A děti? Procenta obrácených z různých věkových kategorií uvádí většina organizací sloužících dětem a je z nich více než zřejmé, že evangelizace nižších věkových kategorií je neskonale výtěžnější, nežli evangelizace seniorů. Chceme-li získat co nejvíce lidí pro Krista, nepochybně jděme mezi děti! Často jsou křesťané skeptičtí: „Co s obrácenými dětmi? Vždyť potřebujeme ve sborech služebníky a ne děti!“ Všichni, co jsme v Pánu trochu starší, máme určitě stejnou zkušenost: Děti vyrostou co nevidět. A služebníci jsou z nich kupodivu velmi brzy. S požehnáním Aleš Navrátil

Úvodník 3

Čas pro změnu

4 7 8 8 9 10 12 17 17

Děti - požehnání od Hospodina Soutěž „O poklad Krále králů“ KidsQuest Dobrá práce programu KidsQuest BGMC Práce s náctiletými Seminář pro pracovníky s dětmi Sen, který se stává skutečností Pozor, nekrmte kukačku!

Služba dětem

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (1. Královská)

VOŠMT 18

Misijní výjezd

19

Procházka růžovým sadem

21

Evangelista

Mládež Služebnosti dle Ef 4,11

O B S A H

Svědectví 22 24

Uzdravení z „Bechtěreva“ Milost, odpuštění, láska

22

Stojí za to chodit do církve?

25

Počkej!!!

Ze života církve Dětem

D

2

razí bratři, drahé sestry, často jsem sloužíval ve sborech, hovořil s vámi zpoza kazatelny, a dnes vás oslovuji z postele. Je to zhruba dva měsíce, kdy jsem se znenadání ocitl v nemocnici na operačním stole a byla mi odňata část tlustého střeva i se zhoubným nádorem. Díky Bohu, operace proběhla dobře, ovšem trochu poznamenala mé tělo. Horší bylo, že se k tomu přidal ještě druhý infarkt, takže se cítím velmi sláb. Musím dávat velmi pozor nejen na životosprávu, ale i na to, jak dlouho co dělám atd. Co bude dál, nevím. Především chci touto cestou vám všem poděkovat za vaše modlitby, ano, potřeboval jsem je. Byly to nelehké boje, ale dneska už to je daleko lepší, ovšem síly, které jsem měl, už nemám. A tak, těžko vidět do budoucna, zda vás ještě někdy ve vašich sborech navštívím. Přesto věřím, že jdu v náruč Otcovu, do věčných příbytků, a každopádně tam se sejdeme. A tak vás prosím i o další modlitby. Nakolik mi síly budou stačit, budu chtít dále sloužit, sice mnohdy jen z té postele, ale chci doběhnout až do konce. Ještě jednou děkuji, nechť vám Hospodin zástupů udělí mocné požehnání a nechť tě Duch svatý, drahý čtenáři, i dále provází k novým vítězstvím. Rudolf Bubik, emeritní biskup

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

Čas pro změnu

D

razí bratři a sestry, název tohoto úvodníku Života v Kristu je současně názvem konference Apoštolské církve, kterou připravujeme na září tohoto roku (psal jsem o ní v minulém čísle). Na setkání přípravného výboru jsme diskutovali o tom, jaký název zvolit, aby byl co nejvýstižnější. Nakonec jsme se shodli na výše uvedené formulaci. Vzápětí se ale objevily pochyby, zda je to správné – ze dvou hledisek. Za prvé, nepochopí to někdo tak, že doteďka jsme vše dělali špatně, když najednou mluvíme o změně? A za druhé – má se církev vůbec měnit, popřípadě jak? Kdosi dokonce napůl žertem řekl, že by se konference mohla jmenovat „Zpět ke kořenům“. Pochopitelně nechci v tomto úvodníku pouze obhajovat název konference, chtěl bych se zamyslet nad církví ve vztahu ke změnám více ze široka. Má být církev zárukou stability, neměnná po dlouhá staletí, či dynamickým organismem, neustále hledajícím tu pravou tvář? Myslím, že nám všem je jasné již na počátku, že platí „od všeho něco“. Samozřejmě že církev má být neochvějná ve své víře. Boží slovo, tak jak bylo zaznamenáno v Bibli, je a bude naší nezpochybnitelnou autoritou. Rovněž nechceme zavádět ani žádnou novou morálku. Věříme, že nejen správné učení, nýbrž i posvěcený život, jsou předpokladem spásy duše. V tomto smyslu se můžeme jen a jen vracet ke kořenům, neboť nic nového neobjevíme. Na druhou stranu církev je součástí společnosti, není izolovaným prvkem vzdáleným od běžného života. Nežijeme na pustém ostrově, nýbrž jsme součástí společnosti. Říkáme, že chceme společnost ovlivnit, musíme si ale přiznat, že sami jsme jí značnou měrou ovlivňováni. To s sebou přináší závažné výzvy, na které musíme reagovat. Z tohoto pohledu se církev měnit musí. Slovo, které v Bibli vyjadřuje směr „zpět ke kořenům“ zní „navraťte se“. Zní mnohokrát a v různých obměnách ve Starém i Novém zákoně. Pisatelé tímto slovem vyjadřovali nutnost pokání. Jedna ze situací, kde toto slovo zní, je popisována v knize Zjevení: Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. (Zj 2,4–5) Láska je jednou z hodnot, které máme úzkostlivě střežit. Láska může růst, avšak nesmí se ztrácet. Pokud tomu tak je, na-

hým může být kamenem úrazu na cestě za Pánem. Spolu s evangeliem „exportujeme“ – možná si to ani neuvědomujeme – i určitý životní styl. Stává se, že nevěřící lidé reagují slovy „proti té vaší víře nic nemám, ale jako vy bych dopadnout nechtěl“. Potřebujeme se měnit, stejně, jako se mění společnost, v níž žijeme. Potřebujeme moudrost, abychom věděli jak. Se změnou souvisí ještě jedna oblast, a tou je kázání evangelia. Verš z Přísloví 15,23 to přesně vystihuje: Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas! Ano, dobré slovo v pravý čas! Kolik už jsem zažil rozhovorů na téma jak a co kázat! Lámeme si hlavu s tím, jak oslovit dnešní společnost evangeliem. Pravda je ta, že je jen jedno Boží slovo, jedno evangelium, avšak má mnoho aplikací. Každá doba, každý člověk, ba dokonce každé město má své po-

stává nejvyšší čas pro pokání. Ti, kteří pokání činit nechtějí, jsou varováni Božím soudem (pohnu tvým svícnem). Stejně jako lásku musíme střežit oddanost modlitebnímu životu, misii a evangelizaci, zasvěcení Bohu a jeho dílu. Zde platí jednoznačně pokyn „navracejme se ke kořenům“. Těmi kořeny máme na mysli křesťanské dědictví tak, jak je formulováno v Písmu samotném. A jak si poradíme se změnou ve světle Písma? Jsem přesvědčen, že jedinou legitimní změnou je růst. V Bibli je mnoho výroků na téma růst: Dočteme se, že Tělo Kristovo má růst (Ef 4,16n), víra má růst (2K 10,15), naše ovoce má růst (Fp 1,11), láska má růst (1Te 3,12), my všichni máme růst v milosti a poznání našeho Pána (2Pt 3,18). Církev je živým organismem a proto platí, co je zdravé, roste. Každý člověk roste od svého narození až do dospělosti. Pozemská církev nikdy nedosáhne takového stupně dospělosti a zralosti, aby se mohla domnívat, že růst nepotřebuje. Mějme přitom na mysli, že růst musí být viditelný a měřitelný, nejde o nic subjektivního. Musí být vidět na našich skutcích. Růst je vyjádřením změny. Když sledujeme dvě fotografie jednoho a téhož člověka, které třeby. Musíme se modlit, abychom zvěsbyly pořízeny s odstupem více let, vidíme tovali dobré slovo v pravý čas. To souvisí patrnou změnu. I církev má růst a měnit se změnou. Buďme připraveni čelit změse. nám podle toho, jak se mění společnost. Jinou oblastí změny je reakce církve Konference Čas pro změnu nechce na společnost, v níž žijeme. Ve svém ži- říci, že církev se musí od základu změvotě jsem se setkal s církvemi, které ra- nit. Věřím, že Duch svatý byl s našimi ději než na změnu vsadily na stabilitu otci a vedl je, dával jim moudrost a poa neměnnost, v některých případech až mazání pro službu v jejich době. Stavíextrémně. Na světě je řada skupin, kte- me na dobrých základech. Chceme ale ré za svaté dědictví pokládají nejen víru, prohlásit, že jsme církví, která žije, roste, nýbrž i způsob života včetně bydlení mění se – podle toho, jak se mění svět. a oblékání. Tito lidé své zvyky nezměni- Chceme jít zpět ke kořenům, tam, kde to li po dlouhá století. Myslím si, že Bůh je bude třeba, nebo ještě lépe, tyto kořeny miluje stejně jako jiné. Platí slovo „Kdo vůbec neopouštět. Ale současně chceme jsi, abys soudil cizího služebníka“. Nic- vnímat, co se kolem nás děje a reagovat méně takové skupiny mnohem obtížně- na to. Pokud hostitel nabídne vzácným ji získávají další následovníky pro Krista. hostům tři dny staré jídlo, považuje se to Nemluvím o horizontu let či desetiletí, za neuctivé. Zrovna tak i církev by měla ale staletí. Jako křesťané se musíme nau- zůstávat v Božím slově tak, jak je napsáčit rozlišovat, co je nutné ke spasení a co no, ale hledat stále aktuální aplikace pro není. Zdaleka nejde o subjektivní pohled dnešního člověka. To je změna, po které ve stylu „nám to tak vyhovuje“, nýbrž je toužíme. třeba vidět, že co jedněm vyhovuje, druMartin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 24, březen 2012

3

ŽIVOT V KRISTU

Děti – požehnání od Hospodina Motto: Za pár let bude lhostejné, v jakém jste jezdili autě, jaké bylo vaše bydlení, kolik jste měli na kontě a jak vypadaly vaše šaty. Ale nebude lhostejné, co se stane s vašimi dětmi.

Víte, že…?

O

Služba dětem

dbor dětí apoštolské církve (ODAC) vám nabízí pomoc při vaší práci s dětmi? Máme společný cíl: Chceme děti ZÍSKAT pro Krista, VYUČIT evangeliu, ZMOCNIT do služby, POSLAT do služby. Naši nabídku najdete na: http://www.apostolskacirkev.cz/deti/ Tam zjistíte například, že je možné si stáhnout zdarma brožurku „ZMOCNĚNÍ – VEDEME DĚTI KE KŘTU DUCHEM SVATÝM“ Nabízíme i vyučovací materiály 52 LEKCÍ KQ – pro vyučování menších dětí

Aj dědictví od Hospodina jsou dítky a plod života jest mzda. (Žalm 127,3)

T

4

oto je zcela jasné a zřetelné slovo. Děti, které se nám narodí, jsou dědictvím přímo od Hospodina. Dědictví je něco dobrého, něco obohacujícího, něco velmi žádoucího. Jak je tedy možné, že realita života je s uvedeným slovem tak často v rozporu? Rodiče jsou zavaleni problémy, potíže se hromadí, zůstává bezradnost. Možná, že mnozí z vás uvítají, když si budeme trochu povídat o výchově dětí, a to samozřejmě z biblického pohledu. Existují dva krajní způsoby výchovy dětí – autoritativní a měkká. Oba si budeme ve zkratce charakterizovat. Autoritativní výchova je výchova nátlaku. Užívá okamžité nevhodné tresty, trpí nedostatkem projevené lásky. Je to výchova plná nesvobody a bolesti pro obě strany. Takto vychované dítě je jako kůň, na něhož vsadíš a musíš za každou cenu vyhrát. Ať to stojí, co to stojí. Měkká výchova je výchova bez řádu, s přemírou volnosti. Tato výchova nezná žádná omezení, ale přetéká množstvím citových nátlaků. Oba tyto druhy výchovy mají obdobné výsledky. Děti se špatně chovají, jsou agresivní, bez respektu k autoritám, plny svévole. Potrpí si na výstřednosti v chování i v projevech. U dětí je znatelný nedostatek osobního projevu, nedostatek sebevědomí a zdravé míry sebedůvěry. Správná výchova je postavena na biblických základech, vyznačuje se zdravými vztahy. Kdo je dítě? Není to ani rovnocenný partner rodičů, ani někdo, na kom zase tak moc nezáleží. Dítě, a to každé dítě, je bytost, kterou nám svěřil Bůh. O dítě se máme starat, vychovávat a uspokojovat jeho potřeby. Jako každý vztah, i vztah dítě-rodič, potřebuje investici. Investujeme čas, zájem a vydanost i tvořivost. Dříve, než-li přistoupíme k povídání o samotné výchově, zaměříme svou pozornost na vychovatele, tj. rodiče. Všichni ostatní, tj. prarodiče, příbuzní a další vlivy nejsou hlavní vychovatelé. Jejich působení na děti musí respektovat linii, kterou určí rodiče. Protože rodiče dítěte zodpovídají Bohu za svěřené děti a tuto zodpovědnost nemohou přenést na někoho jiného ani se jí zprostit. Rodiče jsou pro své děti vzor, který formuje jejich život. Děti se dívají na otce i matku, jsou pro ně vzorem muže a ženy, jsou vzorem manželství a prezentují jim i určitý způsob života. Rodiče by si měli uvědomit, že jejich jednání s dětmi je pro děti předobrazem vztahu Boha k člověku a že svým jednáním mohou dětem obraz Boha pokřivit.

RADIANT LIFE (Radostný život) – DVANÁCIDÍLNÝ CYKLUS pro práci s náctiletými

Připravujeme vyučovací sadu pro získávání dětí pro misii – BGMC

Pomůžeme vám oslovit školy a vaše okolí s projektem KIDSQUEST Pomůžeme vám získat děti pro čtení Bible soutěží biblických znalostí O POKLAD KRÁLE KRÁLŮ Uspořádáme pro vás FESTIVAL CHVAL, kde se budou děti učit, jak mohou samy chválit Pána, a pomůžeme jim zjistit, že to není výsada dospělých.

Důležitou oblastí, která se dětí dotýká, je osobní vztah rodičů s Bohem. Dítě jasně rozezná ryzost vztahu. Zda je pro rodiče samozřejmé počítat s Bohem v každodenním životě, zda je to, co říkají, v souladu s tím, co dělají. To, co se podaří ukrýt před druhými lidmi, uvnitř v rodině, před dětmi se ukrýt nedá. Nejlepší, co mohou rodiče pro děti udělat, je, že budou celým srdcem následovat Ježíše Krista a děti budou následovat své rodiče v tomto způsobu života. Pokud rodiče sami některé věci nedělají, pak je dětem nemohou přikazovat, ale dříve musejí dát svůj život do pořádku. Tak jako rodiče dětem určitým způsobem představují Boží vztah k člověku, tak by jednání rodičů s dětmi mělo být motivováno vztahem a jednáním Boha s námi. Bůh nás miluje bezpodmínečně, stará se o nás, vychovává nás a učí, a to „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, bez ohledu na naše jednání, nedostatz dobrého svědomí a z upřímné víry.“ (1Tm 1,5) ky a pády. Nežádá po nás, abychom byli Ovšem další vlivy, jako školu, kamarájako ti druzí, je trpělivý, odpouští. Přijal čů, žijících podle vůle Boží se děti naučí všechno, co budou potřebovat. Bez stre- dy a spolužáky, dospělé (s nimiž přijdou nás takové, jací jsme byli. Je třeba připomenout, že i mezi křes- sů a tlaků, v uvolněné atmosféře. Také děti do bližšího styku), různé známé ťany často přetrvává přesvědčení, že no- metody výchovy, míra volnosti v rozho- osobnosti, televizi, filmy, knihy a časovorozeňata a batolata jsou zcela nevin- dování samotnými dětmi, to vše musí pisy nemohou rodiče z dosahu dětí zcená stvoření. To je lež. Každé dítě se rodí odpovídat věku dětí a jejich zralosti. Je la vyloučit, ani to nejde. Mohou ale tyto jako hříšník a je pro něj zcela přiroze- dobré stanovit si určité cíle, kterých chtě- vlivy omezit a v případě těch obzvláště né hřešit. A povinností rodičů je tako- jí rodiče při výchově dosáhnout a nepo- škodlivých být opravdu nekompromisvý způsob výchovy, aby děti přivedli ke stupovat dále, pokud si dítě to či ono ní. Je třeba s dětmi hovořit, vždy znovu a znovu poukazovat na pravdu Božího neosvojí. znovuzrození. Ve všem, čemu se děti budou učit, co slova a hlavně dětem jasně ukázat škodOd kdy tedy vychovávat děti? Odpověď je jednoduchá a prostá. Od narození. Vý- budou dělat a jak budou jednat, je třeba livost všeho, co z jejich života rodiče vychova má být praktická, tj. učit děti vše- dbát na určité principy. Rodiče musí děti loučí. Rodiče nesmí ani na chvíli zapomu, co potřebují pro život fyzický i du- naučit respektu k autoritám, pracovitos- menout, že svět, v němž žijeme, není chovní. Vychovávat takovým způsobem, ti a zodpovědnosti. Děti musejí poznat, křesťanský. Je zaměřený proti Ježíši Kriskterý je přiměřený jejich věku a zralos- že bezúhonnost, pravdivost, poctivost tu a všemožným způsobem tlačí na děti. ti. Všechno, co od nich rodiče požadu- a věrnost ve všem je pro křesťana jedi- V této „zlé hře“ spolupůsobí i padlá přijí, musí dětem ukázat prakticky, nejlé- ný možný způsob života. A v neposlední rozenost dětí (pokud nejsou znovuzrozepe to dělat s nimi, dokud se to nenaučí. řadě už od nejútlejšího dětství je nutné né) a samozřejmě i padlý duchovní svět Nestačí dávat jen pokyny, příkazy a oče- vést děti k poslušnosti. Tato výchova je (1Pt 5,8 …ďábel jako lev řvoucí obchází). kávat, že to tak bude stačit. Je moudré důležitá jak pro duchovní, tak pro fyzicNyní se některých oblastí výchovy doužívat různé biblické principy, aby děti ký život. Již v počátku této úvahy jsem se zmí- tkneme podrobněji: poznaly už od nejútlejšího věku, že pro křesťana se fyzický a duchovní život pro- nila, že rodiče jsou zodpovědní za výpojuje v jedno. Není dobré na děti naklá- chovu dítěte. Oni určují, jakým způso- 1. Víra, Boží slovo, modlitba Tak jako každý dospělý člověk začídat více, než je pro to které dítě přimě- bem budou děti vychovávány. Bylo by ale řené. Nenechat se tlačit okolím, že to či bláhové nepočítat s dalšími vlivy, které ná svůj den modlitbou a Božím slovem, ono dítě už zvládlo a umí více než naše na děti působí. V prvé řadě to jsou praro- měly by do nového dne vstoupit i děti. Je dítě, ukazuje na moudrost a vyváženost diče a ostatní příbuzní. Rodiče dítěte by třeba si uspořádat život tak, aby si rodiče vychovatele. Všechno na světě má svůj s nimi měli sdílet svůj pohled na výcho- na to ráno udělali čas a naučili své děti čas, říká kniha Kazatel. Každé dítě má vu a domluvit se s nimi, aby byli v půso- počítat každodenně s Bohem. Je moudré a dobré učit děti Božímu slovu od ranésvůj čas růstu a vývoje. S trpělivostí rodi- bení na dítě jednotní.

V

Služba dětem

Ročník 24, březen 2012

Témata časopisu

ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce. sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]. nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma: vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • VOŠMT

Příležitost podílet se na přípravě témat: • Křesťan a odpočinek • Eschatologie • Evangelizační číslo Výhledově připravujeme témata: • Chvály a uctívání

5

Služba dětem

ŽIVOT V KRISTU

6

ho dětství. Chtěla bych v této souvislosti neutrpí. Říkat na všechno ne, není zrovpřipomenout Dt 6,6–7. Rodiče mohou být na dobrý výchovný záměr. Je-li alespoň tvořiví a vymýšlet zajímavou formu výu- trochu možné, řekněte dětem na jejich ky – vyprávění, scénky, výtvarné zobraze- požadavky nebo jejich jednání ano. Není… Duch svatý vždy inspiruje člověka, sahej, nesmíš, nedělej, nechoď, neber, který přiloží k dané věci srdce. Nejlepší ne, ne, nic… (viz Př 29,1), jsou děti, které je, když se naučené slovo prakticky apli- od rána do večera neslyší nic jiného. kuje do života. Slovo čistí rodiče, bude čistit i děti. Problémy, radosti, přímluvy, 3. Udržovat obecenství Již v předchozím úseku jsme hovořili to všechno by měli rodiče učit děti denně přinášet k Ježíši. A nejlepší forma této o tom, že rodiče si mají udělat čas pro výuky je, že to děti vidí dělat pravidelně své děti. Dělat s nimi společně něco, co své rodiče. Rodiče se za děti modlí. Ale mají rády, nechat je dělat společně nějamohou dělat ještě více. Promlouvat nad kou práci, v kuchyni, v dílně, na zahradě, nimi a do jejich životních problémů Boží se zvířaty či s autem. Podporovat radostslovo. Vytrvale a tak dlouho, dokud ne- nou atmosféru v rodině, smát se společně bude vidět výsledky. Dobrou věcí je zalo- s dětmi. Podílet se na jejich radostných žení modlitebního deníku. Děti si budou zážitcích a přizvat je sdílet naše prožitky. psát, za co se modlí, a připisovat vyslyše- To všechno pomáhá budovat vzájemné ní svých modliteb. Je to velké povzbuzení vztahy. Rodiče budou sami překvapeni, jak pěkný čas s dětmi stráví, když uvolve chvílích, kdy jim bude nelehko. ní svou fantazii a vymyslí občas nějaký zvláštní program. Jedné věci se v dané 2. Jak jednat s dětmi Protože jsou děti různé, musí rodiče souvislosti musím ještě dotknout. Televipřihlížet k jejich možnostem a schop- ze, video, časopisy, hudba, knihy. Pokud nostem. V jedné rodině, kde je třeba ně- děti necháte se na něco dívat, dejte si tu kolik dětí, je nanejvýš pravděpodobné, že práci, abyste věděli, o jaký program jde. bude každé úplně jiné. Proto je správné Dívejte se s nimi, hovořte o shlédnutém, přistupovat ke každému jiným způso- byť by to byl jen večerníček. Stejně tak bem. Všechny ale přijímat se stejnou lás- se zajímejte o to, co čtou a jakou hudbu kou, v tom nedělat žádný rozdíl. Lásku poslouchají. prokazovat dětem často, prakticky. Toho není nikdy dost. Když si rodiče s dětmi 4. Výchovné zákroky I když je každé dítě jiné, musí s nimi ropovídají nebo přicházejí-li děti za rodiči s potřebou sdílení, měli by rodiče na- diče jednat stejně v tom smyslu, že nebuslouchat pozorně, zřetelně dát najevo, že dou žádné vyvyšovat, nebo snižovat. Stejje to pro ně důležité a že je vše, s čím ně tak je nesprávné děti srovnávat, nebo děti přicházejí, opravdově zajímá. Udělat je poměřovat s nějakými vzory. Každé si pro děti čas, když to potřebují, udělat dítě má nějaký talent, určité schopnosti si pro ně čas jen tak, protože s nimi ro- a možnosti. Je třeba zjistit jeho založediče chtějí být, to je životní nutnost pro ní a potom vést dítě takovým způsobem, jejich vzájemný vztah. Pokud by se rodi- aby se jeho schopnosti rozvinuly. Rodičům zdálo, že je to přespříliš, něco ta- če si musejí dát pozor, aby své děti nekového požadovat od tak zaměstnaných dostali nemoudrou výchovou do pocitů lidí jako jsou oni, doporučuji, aby si při- méněcennosti. Pokud jde o děti školou pomněli, že náš Pán ho pro nás má vždy povinné, tak ne každé dítě přináší ze škoa nevymezuje nám nějaké časové drobty ly jedničky. Pokud rodiče vidí, že se dítě učí a snaží, pochvala i za horší výsledky – např. Žd 4,16. Pokud rodiče dávají dětem nějaké pří- je na místě, jako kdyby přineslo jedničky. kazy či od nich něco požadují, měli by Se známkováním se to má takto. Stávajíto dělat z očí do očí, žádné pokřikování cí systém je zaměřen na chyby. Biblický z místnosti do místnosti, okny z domu způsob výuky je zcela opačný. Vede nás na hřiště atd. Rodiče musí mít jistotu, že k rozvoji hřiven a ovoce. Proto je dobré jim děti porozuměly, že je např. v zápalu tímto způsobem děti podporovat. Pokud jde o trestání dětí, je Písmo jedhry opravdu vnímaly. Chválit děti, podněcovat a inspirovat, noznačné. V Př 13,24 je psáno, že kdo zdrto chce rodičovskou moudrost, trpěli- žuje svou metlu, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, za času jej tresce. Rodiče vost. Chvála musí vycházet ze srdce. Rodiče by neměli rušit dané sliby, po- jsou povinni děti vychovávat. Dětem je kud si chtějí zachovat důvěru svých dětí. třeba vymezit takový životní prostor, aby Slovo dané otcem a matkou by mělo být se cítily bezpečně. Děti, které nejsou vynepohnutelné. Neměli by se bát před chovávány a kázněny, žijí ve hříchu. Trest dětmi přiznat své chyby či omyly, do- má sloužit jako výchovný prostředek, nistanou-li se do takové situace. Děti tuto koliv jako prostředek ponížení nebo odupřímnost ocení a rodičovská autorita reagování se dospělého na dítěti či jako

projev nemohoucnosti a neschopnosti vychovatele. Také násilné lámání vůle dítěte není správné. Dítě je třeba přivést ke znovuzrození. Když je dítě trestané, musí rodiče udržet své emoce pod kontrolou (Ef 4,26 – hněváte-li se, nehřešte), dbát na to, aby ve zlosti nejednali s dítětem takovým způsobem, aby mu svými výroky nebo i fyzicky neublížili. Dítě je trestáno ne proto, že se rodiče zlobí, ale proto, že dítě milují. Trestat mohou, když dítě ví a rozumí, co se po něm chce, a nerespektuje jejich požadavky. Do určité výchovné situace patří tělesný trest, totiž když jde o vzpouru proti rodičovské autoritě a proti jasně daným a srozumitelným pravidlům. Jedenkrát, dvakrát dítě napomenout (i když lépe by bylo poslechnout napoprvé), domluvit mu, pak 1 – 3 údery na zadek. Žádné řvaní, žádné honění dětí, ani jiné scény. Po trestu nenechat dítě utéct, nýbrž zůstat s ním, mluvit s ním o Boží vůli pro něj. Udělat to s láskou. Obejmout, políbit a pak teprve nechat odejít. Domácí vězení, odebrání oblíbených věcí, to není dobrý a moudrý trest, i když je to v našich krajích často užívaný trest. Vynášet nad dětmi soudy, jako „jseš darebák, už jsem s tebou skoncoval, nemám tě rád, nic z tebe nebude“ je špatné, stejně jako titulování dětí jmény zvířat či hrubými nebo dokonce sprostými slovy. Naopak by měli rodiče dbát na to, aby o sobě děti nesmýšlely a nemluvily špatně. Znovu proto zdůrazňuji, chválit děti často, důvodně a přirozeně. Závěrem ještě několik poznámek: Pravá autorita je od Boha. Člověk autority je určitým způsobem služebníkem těch, jimž je autoritou. Pravá autorita nezná nadřazenost a nátlak. Autorita rodičů je daná Bohem. Pokud je tato autorita narušená, je to dáno jejich chybným životem. Autorita, která stále soudí, jedná nátlakem a stává se hlídačem a mravokárcem, je špatná autorita. Být rodičem je moc důležitá práce. Nepodceňujte ji. Rodiče rozvíjejí charakter dalšího člověka, je to zajímavé, úžasné a vzrušující. I když něco nezvládnete a nevíte si rady, s důvěrou vylijte své srdce Pánu. Jedině On může napravit a dotáhnout to, co člověk zkazí, co už člověk napravit nemůže. To je i moje osobní zkušenost. Naše děti jsou už dospělé. Oba synové jsou Boží služebníci a to je největší radost, kterou křesťanští rodiče ze svých dětí mohou mít. Proto, až jednou nastane čas, kdy je nutné děti uvolnit do života, dát jim volnost, důvěřujte Pánu, že vše, co jste do výchovy dětí vložili, nevyjde naprázdno. Eva Hasmandová, AC Valašské Meziříčí

Ročník 24, březen 2012

Víte, že…? • soutěž už má letos osm let? • každý rok se jí zúčastní asi 200 dětí? • některé děti jsou s námi v soutěži už od prvního ročníku? • tím pádem už stihly pročíst a prostudovat 13 knih Nového zákona a 7 žalmů, jedno přísloví a sledovat osudy osmi velikánů Starého zákona? • znalosti dětí, které prošly soutěží, ale už vyrostly a stali se z nich studenti VOŠMT, ocenil i ředitel naší biblické školy a letos se rozhodl věnovat zvláštní odměnu vítězům soutěže? • nejmladší účastníci soutěže měli čtyři roky a jedna z nich se v jednom ročníku umístila na druhém místě? • do soutěže se zapojilo už více jak třicet sborů z AC v České republice i ze Slovenska a několik sborů KS. • letos poprvé budeme mít celostátní kolo i ve Frýdku Místku, protože velký počet dětí bývá ze Slezska, tak jim chceme vyjít vstříc a umožnit jim soutěžit v polštině?

T

ěším se na letošní ročník a věřím, že zase bude dost dětí, kterým pomáháte vy, jejich rodiče a jejich vedoucí v tom, že je vyzbrojujete do života, který je plný nástrah, kompromisů a polopravd. Kdo zná pravdu, kdo se drží Božího slova, má vítěze na své straně. Co lepšího bychom mohli našim dětem přát? Vždyť všichni znáte verše, jako jsou například Ef 6,17 Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘ nebo Ž 119,105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo,

• Niky Fleková: Asi mě baví, protože jsem soutěživý typ. Sama soutěž mě baví … a nejvíc se mi líbí výhry.  osvěcuje moji stezku. Mojí touhou je, aby • Eliška Salamonová: Nejvíc mě baví test. se ani jedno z dětí, které máme v péči, neztratilo ve světě, ale aby je Boží Slovo Jak se na ni připravuješ? provázelo celým životem a opravdu jim • Standa Beneš: Poslouchám Bibli z CD. Teď Markovo evangelium. bylo tím světlem, když jejich život zasáhne temnota, a mečem, když narazí na ne- • Šimon Kmet: Průběžně čtu Bibli. přítele, který bude chtít strhnout jejich • Eliška Součková: Čtu Bibli. kroky na cestě životem špatným směrem. • David Souček: Čtu si Bibli a děda mě pak zkouší. A teď už dáme slovo dětem, které se už • Štěpánka Zelená: Čteme si z Bible a učím se Žalm 103. soutěže nejednou účastnily: • Niky Fleková: Většinou si čtu každý den, ještě než jdu do školy aspoň jedKterý biblický příběh máš nejraději? nu kapitolu, pak čteme večer s rodiči • Standa Beneš: Boj o Jericho. Je tam také … verš se učíme na besídce společukázaný zajímavý fyzikální příklad – ně s nějakým ukazováním, abychom si zvuk zničí hradby a Bůh je při tom. to dobře zapamatovali. • Šimon Kmet: Nejvíc se mi líbí příběh o Jiftáchově vítězství z knihy Soudců. • Tom Flek: Na besídce si vyprávíme a doma si čteme Bibli. Pamatuji si to podle slibu, který dal Jiftách Bohu – že když zvítězí, obětuje • Eliška Salamonová: S maminkou se učím Starý zákon a s tatínkem Nový záBohu toho, kdo mu první vyjde po víkon a také si z toho zapisujeme to, co tězství naproti. A byla to jeho dcera. mi moc nejde a potom se z toho učíme. • Eliška Součková: O Elijášovi. • David Souček: Podobenství o rozsévači. • Štěpánka Zelená: Nejraději mám, jak se Máš ve škole křesťanské kamarády? • Standa Beneš: Dva z křesťanských ronarodil Pán Ježíš. din, ale nejsou pokřtěni. • Niky Fleková: Baví mě všechny, ale nej• Šimon Kmet: Ne. více asi o královně Ester. • Eliška Součková: Jednu. • Tom Flek: David a Golijáš • Eliška Salamonová: O dcerušce Jairově. • David Souček: Ne. • Štěpánka Zelená: Nemám. Co tě baví na soutěži „O poklad Krále • Niky Fleková: Ve škole ano, ale ne ve své třídě. králů“ nejvíce? • Standa Beneš: Všechno, nejvíce setkání • Tom Flek: Ne, učím se doma. • Eliška Salamonová: Mám doma křess ostatními kluky. ťanského bratra a s ním se učím v do• Šimon Kmet: Že se můžu potkat mácí škole, ale chodím do kroužků, kde s ostatními dětmi z jiných sborů. jsou věřící i nevěřící. • Eliška Součková: Hry. • David Souček: Setkání s přáteli. A tak ještě jednou – těším se na setkání • Štěpánka Zelená: Setkání s ostatními s vámi při letošním ročníku soutěže, dětmi a hry. Dana Navrátilová • Tom Flek: Hry po soutěži.

Služba dětem

Soutěž „O poklad Krále králů“

7

ŽIVOT V KRISTU

KidsQuest

Víte, že…? abychom mohli pokračovat dál s evangelizacemi i s programem protidrogové nes už asi každý ví, co KidsQuest čín, Dubnice, Grygov, Havířov, Husto- prevence, potřebujeme spolehlivé auto je. A tak dnes jen takový malý peče, Chomutov, Jablonné v Podještědí, a nové pomocníky do týmu? průzkum toho, co o KidsQuestu Jirkov, Krásná Lípa, Kolín, Kutná Hora, Pokud máte dojem, že ještě pořád Most, Olomouc, Rumburk, Strakonice, v Česku víme. Šluknov, Varnsdorf, Vyškov, Vyšší Brod, nevíte dost, určitě se obraťte na MirZábřeh. A chystá se do Ústí nad Labem, ku Smetanovou, která vám podá všechVíte, že…? ny potřebné informace, řekne, jestvedoucí a duchovní rodiče služby Kid- Frýdku Místku, Prahy, Zábřehu… li je možné, aby KidsQuest zavítal sQuest jsou Mindy a Steve Benintendi i k vám a za jakých podmínek je to z USA, a k nám se KidsQuest dostal díky Víte, že…? jsme celkem oslovili ve školách cca možné. výrazné pomoci a podpoře dětí z USA, Dana Navrátilová které se rozhodly, že budou podporo- 15 000 žáků? vat misii? Jsou to děti, které jsou v týmu BGMC.

Služba dětem

D

Víte, že…? projekt u nás koordinuje Mirka Smetanová? Víte, že…? v České Republice už máme tři produkty z dílny KidsQuest? Postupně jsme je sem zavedli v tomto pořadí: KidsQuest Klasik – od roku 2006 Je třídenní evangelizační program plný her, scének, biblického poselství na téma hledání pravdy, lásky a štěstí. Během vystoupení si děti zasoutěží, naučí se alespoň jeden biblický verš a zažijí spoustu legrace s našimi hlavními hrdiny klauny Linkem a Dink a tygrem TJ. KidsQuest Drug Free – od roku 2008 Je náš program, který se zabývá protidrogovou a protialkoholní prevencí. Je speciálně vytvořen pro první stupeň ZŠ, tj. pro děti ve věku 6 až 11 let. KidsQuest Vánoční – od roku 2010 Jak už samo jméno uvádí – je zaměřený na předvánoční evangelizační programy pro dospělé i pro děti. Víte, že…? KidsQuest Drug Free už navštívil 26 měst a vesnic? Když je seřadíme podle abecedy, byla to tato místa: Břeclav, Bučovice, Býchory, Červenka, České Budějovice, Česká Lípa, Dě-

8

A

Dobrá práce programu Kids Quest

hóóóój děti, jsme rádi, že tu můžete být“, začínala představení vystoupením tygra v rámci prevenč„ ního programu Kids Quest v Olomouci a okolí. Už dlouho jsme plánovali, že s touto přednáškou začneme vstupovat do škol. Původně jsme se přemýšleli o třech dnech, třech školách, kterým

bychom nabídli tuto vynikající možnost, jak varovat děti před závislostmi už na prvním stupni. Co nás překvapilo, byl obrovský zájem o vystoupení, které ve vzdělávání školních dětí tohoto věku chybí. Na druhém stupni je nabídka mnohem širší, ale pro první stupeň je KQ program snad jediný. Samozřejmě jsme se setkali s obavami, když si ředitelé nebo jejich zástupci přečetli, že organizátorem je Apoštolská církev. Vzhledem k tomu však, že jsme poprosili rodiče našich dětí, které na danou školu chodí, aby ředitele kontaktovali sami, byla cesta od nedůvěry pro všechny snazší. Nakonec jsme naplnili celých pět dní a jeden den jsme dokonce vystupovali na dvou školách. Jsem velice vděčný sestře Mirce Smetanové a členům jejího týmu, kteří si museli zajistit volno proto, aby mohli celý týden pobývat daleko od svých domovů a obětavě každý den hrát totéž s velikým nasazením.

Tento program je míněný jako pre- komixu, který dostal každý žák, jsme vlovenční přednáška, takže evangelium tam žili pozvánku na vánoční program. Tímto nemůže zaznít. Sledovali jsme spíše to, způsobem jsme oslovili asi tisíc dětí. Den před příjezdem týmu na vánočaby vztahy, které již na školách máme a které nám umožňují tam evangelium ní program mi však volala Mirka, že je přinášet, se buď prohloubily, nebo nově hodně nemocná, že dokonce i něktevznikly, aby u ředitelů pojem Apoštolská ří členové týmu mají najednou problécírkev ztratil nádech obav. Po každé ná- my a nemohou přijet, takže přijedou až vštěvě jsem se ptal, jak se jim to líbilo za dva dny. S lítostí jsme museli zrušit a ani jednou se nám nedostalo negativ- program v Grygově, kde by jistě přišlo mnoho dětí, které si klauny a tygra obní reakce. Druhý záměr, který jsme sledovali, líbili. O to větší radost jsme měli, když bylo pozývání dětí na vánoční program další den už všechno probíhalo, jak mělo, Kids Quest, který následoval asi tři týd- a na představení do Červenky přišlo cca ny po tom školním. A to je už úplně jiné 30 dětí s rodiči. Bylo to výjimečné. Na pokafe, je to čistě evangelizační program, slední představení, které jsme měli mískde zní jasné evangelium podané způ- to našich bohoslužeb, už dorazilo jen asi sobem vhodným pro děti. Do naučného sedm nevěřících mimo jejich děti. I tak

jsme využili příležitost si nimi popovídat a ukázat na Krista. Protože jsem byl blízko týmu, viděl jsem, jakou oběť musí přinášet, a dělají to rádi. Jsem Pánu vděčný za jejich ochotu sloužit, kdy se zcela nabídnou ke službě místnímu sboru. Ať jim Bůh hojně žehná. Jirka Bartík, 2. pastor AC Olomouc

Služba dětem

Ročník 24, březen 2012

BGMC

C

o je to BGMC? BGMC je misijní vzdělávací program pro všechny děti v křesťanském hnutí Assemblies of God. BGMC je zkratka, která doslova znamená „Boys and Girls Missionary Challenge“. (Výzva k misii pro chlapce a děvčata). Vyzývá děti, aby pomáhaly misionářům a obětavě dávaly své prostředky na misii. Vyzývá je také, aby pomáhaly chudým ve světě a modlily se za misionáře. Dále je vyzývá, aby se modlily za rozmanité skupiny lidí. Vyzývá je, aby milovaly a přijímaly lidi všech rasových skupin a získávaly ztracené pro Krista. A nakonec je vyzývá, aby otevřely svá srdce na Boží volání k misii na „plný úvazek“. Peníze vybrané skrze program BGMC se využívají k tomu, aby našim misionářům zajistily jakékoliv potřeby a pomůcky, které potřebují k evangelizaci po celém světě. BGMC vede děti tak, aby chápaly, měly zájem, modlily se, dávaly a zasáhly nevěřící lidi. BGMC má dvojí záměr: 1. zasáhnout děti ve světě a 2. probudit soucit v srdcích dětí. Jak začala práce BGMC? Program BGMC byl spuštěn v říjnu roku 1949. Důvodem byla důležitá potřeba – požadavek literatury vhodné pro

sil snažily naplnit své soudky drobnými mincemi určenými na misii. Nechceme však, aby děti pouze žádaly své rodiče misionáře po celém světě, kterou by vy- o finanční obnos, ale aby se také snaužili k rozdávání, překladu a vyučování. žily nějaké peníze samy vydělat. Kromě Vydavatelství Gospel Publishing House toho vedeme děti k pravidelnému (jedse zase potřebovalo zbavit starší litera- nou za měsíc) obnovení slibu víry vůči tury. Oba tyto požadavky se spojily na BGMC. 17. národním sjezdu (konferenci) nedělních škol (National Sunday School Funguje to? Proč je mi BGMC blízké Občas se nás lidé ptají, jak jsme dospěConvention) konaném ve Springfieldu v Missouri a byl utvořen program BGMC. li k rozhodnutí, že chceme sloužit zrovSpecifickým cílem BGMC byly pravidel- na v České republice. Odpověď je jednoné sbírky během nedělních besídek urče- duchá: nerozhodli jsme se my, ale rozhodl né na literaturu. První úkol, který si pro- Bůh. Naše rozhodnutí spíše spočívalo gram BGMC stanovil, byl sesbírat peníze v tom, že jsme Boha poslechli. Jsme s Jana převoz literatury do misijních stře- sonem moc rádi, že Boží cesta pro nás vedla až sem – do České republiky. Máme disek. V té době zásoby k misionářům puto- velkou lásku k této zemi a k místním livaly v sudech. Bylo rozhodnuto, že děti dem. Když se zpětně dívám, musím říct, že na všech nedělních besídkách dostanou malé dřevěné soudky. Děti si měly rozhodnutí poslouchat Boha vzniklo, malé soudky odnést domů a každý den když jsem byla na besídce jako malá holdo nich vhodit jeden haléř (penny), pě- ka. Bůh mi dal velký dar tím, že jsem vyťák (nickel), desetník nebo i větší minci. rostla v křesťanské rodině, kde byl Bůh Jednou do měsíce – předem stanovenou opravdu živý a přítomný. Každou neděli neděli – mělo každé dítě přinést svůj sou- jsme jezdili do sboru, který byl od nás audek na nedělní besídku. Díky tomu se tem kolem 45 minut. Třikrát týdně jsme soudek nazvaný „Buddy Barrel“ stal mas- byli ve sboru, a tam začala moje misijní cesta díky BGMC. kotem programu BGMC. O misii jsme slýchali pravidelně na beDřevěné soudky se postupně zdokonalovaly, takže dnes děti dostávají mnohem sídce i na bohoslužbách, když nás navětší žlutý soudek vyrobený z plastu. Po- vštívili misionáři. Misie se mi na besídce vzbuzujeme je, aby se celý měsíc ze všech velmi přiblížila, když jsme měli misijní

9

Služba dětem

ŽIVOT V KRISTU besídky – „BGMC besídky“, kde jsme se modlili za misii, dělali sbírky na misii a slyšeli o misii. Misie pro mě nebyla mrtvý, nudný, cizí pojem, ale byla živá, reálná a zajímavá. Začala být normální součástí mého života a já jsem k ní měla víc a víc otevřené srdce. To, čím jsme stále obklopeni, má na nás velký vliv. Tak to bylo i se mnou a misií. Když mi bylo 15 let, začala jsem se modlit za Boží vůli a vedení ohledně budoucnosti. Chtěla jsem vědět, co Bůh po mě chce jako životní práci. Byla jsem ochotná dělat pro Boha cokoli, jet kamkoli, a řekla jsem mu to. Brala jsem to vážně, a Bůh také. Během letního sborového tábora mě Bůh povolal do misie. Vzpomínám si dobře na tu chvíli, když jsem v srdci slyšela Boží hlas. Věřím, že jsem byla připravená říct Bohu ANO díky misijním bohoslužbám a besídkám, které jsem prožila jako dítě. Tak moje cesta do České republiky začala, když jsem byla malá, obyčejná holka na besídce. Moje cesta sem začala s BGMC. 12 misijních lekcí na CD V současné době pro vás chystáme 12 misijních lekcí, které si budete moct zakoupit na CD v nakladatelství „Křesťanský život“. V každé lekci vás zavedeme do jiné země, kde se děti seznámí s kulturou a s potřebami dané země, lekce jsou doplněny powerpointovou prezentací, jejíž součástí je i příběh, který nám přiblíží život nebo životní příběh někoho, kdo žije v dané zemi.

Spolupráce s Nehemií Ti z vás, kteří se rozhodnou zapojit se do projektu BGMC, budou moct podpořit například jeden z mnoha projektů Nehemie. Zde uvádíme v kostce základní informace k jednotlivým místům:

Děti v nouzi Uganda, Rwanda, Indie Asie Ve spolupráci s americkou nadaSeverní Korea – pekárna cí CCCM sbíráme finanční prostředky Nadační fond Nehemia sbírá od ledna na pomoc dětem z chudých rodin. Z nasbíraných peněz jsou zajištěny základní 2008 finanční prostředky na podporu pepotřeby dětí a v neposlední řadě i vzdělá- kárny v Severní Koreji. Napečený chleba ní, které si rodiny nemohou dovolit pla- se rozdává dětem, které trpí hlady vlivem špatné ekonomické situace, která v zemi tit. panuje. Děti Etiopie – město Koffele Evropa, Severní Kavkaz – Voschod II. Nadační fond Nehemia podporuje Nadační fond Nehemia od roku 2008 od září 2006 dvě stě dětí ve městě Koffele v Etiopii. Záměrem projektu je dát pomáhá válečným běžencům v oblasti chudým dětem možnost vzdělání, a tím Severního Kavkazu. Společně se Severoosetinskou misií i lepší perspektivu do života. Milosrdie pomáháme válečným běžencům z Jižní Osetie a Gruzie, kteří uprchli Děti Etiopie – město Jimma Nadační fond Nehemia otevřel v říj- z důvodu občanské války do Severní Osenu 2010 již druhý vzdělávací projekt tie v Rusku. Andrea Morrison pro etiopské děti, do kterého nastoupilo prvních padesát dětí. Postupem času chceme počet navýšit až na 200 dětí. Všechny děti, které byly do vzdělávacího programu vybrány, pocházejí z rodin, jejichž měsíční příjem nepřesahuje 20 eur. V Etiopii je vzdělávání zpoplatněno a sociálně slabé rodiny si nemohou dovolit poslat svoje děti do školy. Děti Tanzanie – Masajové Nadační fond Nehemia spolu s německou AVC Nehemia pomáhá dětem v Ma-

Práce s náctiletými

J

10

e jim 13, 14, 15 let a jsou na cestě k největším křižovatkám svého života. Vzpomeňte, kdy jste v životě dělali svá největší rozhodnutí? Blíží se konec základní školy, kam jít dál? Kde najdu partnera na celý svůj život? Jak jej/ ji mám hledat? Jak je to vlastně s Bohem? Je reálný? Víte, spousta otázek často plodí spoustu nejistoty, tak člověk hledá oporu. Kde ji najde? V tomto věku totiž už chce být samostatnější, nechce, aby do rozhodování zasahovali rodiče tou měrou, jak to bylo, když byli malí. Hledá si vzory pro život a kamarády, se kterými chce ten život žít naplno. Nedávno se konala v Praze konvokace. Můj manžel přijel z této akce s tím, že jeden z nejsilnějších momentů pro něj bylo vystoupení bratra, který pracuje

sajské stepi v místě zvaném Loltepes. Na tomto místě byla před lety postavena škola pro 300 masajských dětí. Česká Nehemia financuje 50 dětem, každému částkou 7 Euro měsíčně vzdělání, školní uniformu a jedno teplé jídlo denně, které je pro drtivou většinu jediným plnohodnotným jídlem, jež mají.

ně vaši lásku? Možná jste to právě vy, kdo jim může pomoct najít tu správnou cestu životem, kterou pro ně náš drahý Pán s dorostem a mládeží na Slovensku. Ten- již přichystal. Buďte citliví k tomu, jakým to muž řekl, že statistiky uvádějí, že 90% způsobem k nim přistupujete. Můžete to všech obrácení se koná ve věku do tři- být totiž opět právě vy, kdo odsuzováním ceti let. Jenže velmi podstatné procento a nezájmem na dlouho nebo navždy zatěchto obrácení je už ve věku pod dvacet vře dveře, kterými se vchází do Boží přílet. A je to tak. Lidé hledají svou identitu. tomnosti. Dále bratr povídal, že panuje mýtus, že Pokud s dorostem chcete pracovat mladí lidé odmítají starší generaci. Skutečnost je taková, že se mladí lidé často a nevíte, jak na to, pomůže vám dvanáccítí odmítnuti starší generací. Když tato tidílný cyklus Radiant Life – práce s nácslova na konvokaci zazněla, vyzval bra- tiletými – kompletní materiál na tři roky, tr mladé lidi, aby se postavili kolem sálu, který postupně vychází v nakladatelství a potom vyzval starší lidi v sále, aby šli Křesťanský život. k těm mladým a modlili se s nimi a za ně. V současné době vychází již čtvrtý díl Sál se naplnil vroucími modlitbami a bylo vidět spousty slz pohnutí a dojetí. Radiant Lifu (Radostného života). SouJak je to ve vašem sboru? Pracujete částí každého dílu jsou pracovní listy, s dětmi, pak s mládeží a není nikdo, kdo které si mladí lidé odnášejí domů. Část by se věnoval těm, kteří mají 13 – 15 let, jednoho z listů, které v tomto čtvrtletí vykteří potřebují vaše nasměrování a hlav- chází, vám zde přinášíme:

Ročník 24, březen 2012

začaly miliony fanoušků kupovat jeho světě. Elvis Presley, „král rock ’n’ rol- nahrávky a davy prou dily na jeho kon„Jestliže se vám zdá, lu”, zemřel ve svých 42 letech zřejm ě certy. že sloužit Hospodinu je na infarkt. Od jeho smrti se objev Během jediného měsíce se Elvis vyilo zlé, vyvolte si dnes, komu mnoho příběhů o Elvisově zvláštní švihl z chudoby do milio nového hvězdcestě od dětství v Tupelu v Mississip- ného postavení. Avša chcete sloužit: zda božk k radosti mu pi k superstar – a o smutném sestupu, to nestačilo. Než minu stvům, kterým sloužili vaši l rok, začal hlekterý následoval. dat pravý význam života. Zkusil hnut otcové, když byli za řekou í Elvis se narodil do chudoby v roce New Age, upadl do hlubo Eufratem, nebo božstvům kých depresí 1935. Jeho otec se moc nesnažil rodi- a stal se závislým na předepsaných léEmorejců, v jejichž zemi nu podporovat a navíc, když byl Elvis cích. Nakonec přišel o většinu bohatsídlí te. Já a můj dům budeještě dítě, strávil nějaký čas i ve věze- ství a jediné, v čem naše l útěchu, bylo me sloužit Hospodinu.“ ní. To co Elvisovi nedal otec, dosta zpívání jeho milovanýc h gospelů, které l (Jozue 24,15) od matky Gladys a ještě dvojnásobně. zpívával jako dítě s matk ou. Zahrnula ho láskou a tvrdě pracovala, 16. srpna 1977 ho našli mrtvého aby ho mohla uživit. Společně se zú- v Gracelandu, v jeho sídlu v Memphisu. Nauč se tento verš zpaměti. častňovali všech aktivit církve Assem b- Pitva odhalila minimálně deset drog, ly od God v Tupelu. které měl v době smrti v sobě. Někt eElvis miloval hudbu a byl v této oblas ří tvrdí, že krátce před smrtí poprosil Jozue věděl, že lid se musí rozti skutečně obdarovaný. Dokonce Ježíš e, aby mu odpustil hříchy. Jeho vyhodn out. Pokud by sloužil falešhrál talentovou show, když byl teprv e rodina dokonce vyhlásila, že jediná ným Bohů m, nemohl by nadále v páté třídě. Když bylo Elvisovi třiná věc, ktero u chtěl Elvis ve svém životě setrv ct, ávat pod ochranou a vedením rodina se přestěhovala do Memphisu skutečně dělat, bylo kázat Boží slovo. Boha. Také Elvis si mohl vybrat, že v Tennessee, do jedné z nejchudšíc h bude sloužit Pánu. Avšak bohatství čtvrtí. V tomto novém prostředí se Ela sláva, po kterých toužil, ho místo vis setkal s etnickou „soulovou muzi Jeho první nahrávka toho uvěznily a držely v zoufalství. kou“ sousedů. Začal chodit na gosp e- sklidila okamžitý úspěch Také ty se musíš rozhodnout. Jsi lové koncerty, jak jen to bylo možn é, obklopen pokušením žít život, jaký a snil o tom, že se stane gospelový a běh em roku se jeho m chceš, ne jaký se líbí Bohu. Možná zpěvákem. singl dostal do top ten. dokonce nalezneš zdánlivý úspěch, Průlom v jeho hudbě nastal v deva ale ani ten tě nakonec nedokáže tenácti letech, kdy nahrál dárek pro Z ničeho nic si začaly naplnit. Jediné, kdy si budeš moci matku a majitel studia byl tak zasamiliony fanoušků užít Boží plán, který má s tvým žižený jeho stylem, že nabídl Elviso vi votem kontrakt. Jeho první nahrávka sklid kup ovat jeho nahrávky dova , je, pokud ho budeš násleila t. Jakou cestu si zvolíš? okamžitý úspěch a během roku se jeho a davy proudily singl dostal do top ten. Z ničeho nic si

na jeho koncerty.

4/2012

Náctiletí - Pracovní listy

V tomto dílu Radiant Life budeme postupně s dětmi povídat o těchto tématech: (Každá lekce obsahuje vyučovací materiály na 4 nebo 5 schůzek.) LEKCE 10 • KRISTOVY ZÁZRAKY Skepticismus je mezi mladými lidmi běžný. Na druhou stranu jsou ale zároveň zvědaví a otevření duchovním – a dokonce i nadpřirozeným – věcem. Bible popisuje množství toho, co se událo během Ježíšova života, a zároveň zaslibuje, že zázraky mohou a měly by hrát hlavní roli v životě věřících. Tato lekce dětem pomůže spatřit realitu Ježíšových zázraků, jejich důvod a běžné reakce na ně. Povzbudíte je, aby se pro ně stalo zvykem předat každý problém a každou situaci – bez ohledu na to, jak moc vypadá beznaděj-

ně – Bohu a aby věřily Bohu, že jim dá řešení… LEKCE 11 • NEZNÁMÍ HRDINOVÉ K jakému typu lidí vaše děti vzhlížejí a koho obdivují? Pokud byste se zeptali, pravděpodobně byste zjistili, že k jejich „hrdinům“ patří atleti, televizní osobnosti, filmové hvězdy a hudebníci. Samozřejmě i nekřesťané by souhlasili, že mnozí z nich žijí život, který bychom nechtěli, aby mladí lidé napodobovali. Kde tedy můžeme nalézt pravého hrdinu? Pravdou je, že praví hrdinové často pracují v tichosti v pozadí místo toho, aby se vyhřívali v záři reflektorů. Jsou to jedinci, kteří nesobecky pomáhají druhým a ukazují na Boží záměr. Bible je plná příběhů o tomto druhu hrdinů. O některých se píše velmi zdlouhavě, zatímco jiní jsou zmíněni jen v krátkosti...

Čti: ‰ Jozue 5,13–15; 6,1–5.11–20; Jozue 7,1–26; ‰ Jozue 23,1–7.14–16; Jozue 24,14 –16.19–23; ‰ 1. Korintským 1,18.23–25

Přemýšlej:

‰ Jaké zprávy předávají média mladý m? V čem se tyto zprávy liší od Božích poselství? ‰ Jaké zprávy a volby stojí v cestě tvému vztahu s Bohem? ‰ V jakém smyslu je Bible zrcadlem tvého života a duše?

Odpověz:

‰ Jak může poslouchání Božího slova vést k úspěchu? ______________________________ _________ ______________________________ _________ ______________________________ _________ ‰ Jak se můžeš vyhnout tomu, aby ses nechal svést světskými zavádějícími a klamn ými poselstvími? ______________________________ _________ ______________________________ _________ ______________________________ _________ ‰ Jak mohou někteří pohlížet na Kristo vo poselství jako na něco zvláštního nebo těžkéh o k pochopení? Co můžeme udělat pro to, aby pro ně bylo Kristovo poselství pochopitelnější? ______________________________ _________ ______________________________ _________ ______________________________ _________ ______________________________ _________ ______________________________ _________

Zkus:

‰ Napiš na papír seznam věcí, které se pro tebe mohou v životě stát modlami (čímko liv, co by mělo přednost před tvým vztahem s Bohem ). Poté se chvíli modli, aby ti Bůh pomohl odstra nit všechny nezdravé touhy. Nakonec papír roztrh ej a zahoď jako symbol toho, že ses rozhodl nedov olit ničemu stát v cestě tvému vztahu s Bohem. ‰ Napiš tři nebo čtyři zprávy, které média pravidelně předkládají mladým. Poté popiš, jak jsou tato poselství v kontrastu s Božím posels tvím. Modli se s pokorou, aby ti Bůh pomohl odmít nout světské lži a zůstat oddaným jeho pravdě.

LEKCE 12 • ČELIT KULTUŘE Již jste někdy zkoušeli plavat proti proudu? Může to být docela namáhavé. Někdy se vám dokonce zdá, jako byste se vlastně ani nikam nepohnuli. Ovšem pokud vytrváte, je možné, že překonáte onu sílu, která se vás snaží obrátit opačným směrem. Život s Bohem nám také může někdy přijít jako plavba proti proudu. Dnešní kultura nás neustále tlačí vstříc hříchu a kompromisům, ale pokušení plout společně se zbytkem světa je stejně silné jako Boží volání po tom, abychom směřovali k němu. Pokud k němu vyrazíme, jeho milost nám poskytne sílu, kterou potřebujeme na cestu do cíle... Radost při práci s náctiletými vám přeje Dana Navrátilová

Služba dětem

Zprávy šokovaly lidi na celém

11

ŽIVOT V KRISTU

Služba dětem

Seminář pro pracovníky s dětmi

12

J: Chtěla jsem do Kolína, těšila jsem se, věděla jsem, že chci být pokřtěná. R: Po křtu Duchem jsem zatoužil až tady.

S

eminář volal děti a vedoucí dětí způsob, jakým služebníci přistupovali Kdo a co vás vedlo k tomu, že jste chtěli do Boží přítomnosti. Nebyl to jen k dětem. Nebáli se je vést do zodpověd- žít naplno s Bohem a být pokřtěni Dunázev nebo nějaká proklamace. nosti, do služby, krok za krokem jim uka- chem? M: Nejvíce asi besídka, ale i doma, proPřijel nám sloužit tým Randala Thomp- zovat, kudy vede cesta k živému Bohu sona z USA, který má bohaté zkušenosti a zároveň si s nimi užít i hry, protože stě všechno. J: Rodiče mě vedli. s tím, jak uvádět děti do Boží přítomnos- děti jsou prostě děti. Ve svém vyučování R: Nejvíce mě vedla asi babička. ti a jak učit děti sloužit. Veškeré vyučo- členové týmu kladli veliký důraz na zodvání je podložené Biblí a je v něm mini- povědnost rodičů, na zodpovědnost otců, mum teorie a veliký díl praxe. Každý člen kteří jsou pověřeni být dětem tím největ- Jak je to s vámi se křtem ve vodě? M: Nejsem pokřtěná. Já jsem dřív netohoto týmu je úžasný pomazaný služeb- ším příkladem. chtěla. Ale teď už bych chtěla. ník. Jak se ale přiblížit co nejvíce Bohu? J: Když se křtily ostatní ve sboru, tak Zajímalo mě, jak nové zážitky s Bohem Do Boží přítomnosti nevstoupím tím, že si čtu, že bych do ní měla vstoupit. Je po- vnímaly některé děti, které byly pokřtě- jsem ten termín „prošvihla“. Ale chci být třeba chtít, toužit po Bohu a pak pros- né Duchem svatým a hned šly sloužit pokřtěná a moc. R: Ve vodě bych chtěl být pokřtěný, ale tě vstoupit. Vyučování, které jsme mohli ostatním dětem, tak jsem jim položila slyšet, se nahrávalo, takže je možné si vy- pár otázek. Jejich odpovědi vám přiná- ještě jsem nebyl. ším ve zkrácené podobě. Odpovídala Mižádat nahrávky. Mojí touhou už mnoho let je vidět chaela Motyková (M), Julie Motyková (J) Dary Ducha jsou k tomu, aby se jimi sloužilo. Táhne tě nějaká služba? děti naplněné Duchem svatým, jak slou- a Roman Polák (R). M: Dřív jsem chtěla pracovat ve školží Bohu. Ano, zažila jsem už vícekrát, že si Bůh k sobě nějaké dítě takto přitáhl Kdy jste přijali Ježíše, jako svého Spasi- ce, ale teď bych chtěla jít na misii. Chtěla bych se modlit s dětmi na besídce, a z dítěte se stal Boží služebník. Nikdy tele? M: Chtěla jsem za ním odmalička, ale i za nemocné; vedoucí besídky nás podjsem to ale nezažila v takové moci a v takovém množství, jako právě na tomto takové vážné rozhodnutí přišlo asi minu- poruje. J: Líbí se mi chvály, chci chválit Boha – semináři. Viděla jsem děti pokřtěné Du- lý rok. To mi bylo jedenáct. J: Před rokem nebo před dvěma, mys- i v jazycích, ale dostala jsem takové slovo, chem svatým, jak mluví v jazycích, jak se že budu uzdravovat. modlí za ostatní děti, aby na ně stejná lím, asi když mi bylo sedm let. R: Chtěl bych na misii. R: Rozhodl jsem se asi před třemi roky. moc sestoupila, děti zpívaly v jazycích, přicházela prorocká slova, byly modlit- Přibližně v deseti letech. Co jste vnímali, když jste se šli modlit by za uzdravení. Prostě bylo to, jako když máte žízeň a přijdete ke studánce plné Chtěli jste být pokřtění Duchem svatým, za ostatní děti? M: Když jsem byla pokřtěná Duchem, ještě než jste sem jeli? čisté vody. M: Já jsem čekala, že můžu být pokřtě- tak jsem měla zpočátku takový zvláštní Myslím, že každý z nás to vnímal trochu jinak, každého se Bůh dotýkal jiným ná právě tady na semináři. Chtěla jsem pocit uvnitř v sobě. Věděla jsem, že to musím nechat vyjít ven. Bylo to úžaszpůsobem. Co mě se velmi dotýkalo, byl to. né. A když jsem se šla modlit za ostatní, bylo to, jako bych je znala, byli jako moje rodina, jako bych viděla do jejich Randal Thompson, Erika Pluskalová života. J: Já jsem nejdříve prožívala takové svírání, třepaly se mi nohy, ale za chvíli jsem začala mluvit v jazycích. Když jsem se šla modlit za ostatní, bylo to, jako by měli nějakou překážku mezi sebou a Bohem. Chtěla jsem jim pomoct do Boží přítomnosti, a když začali mluvit v jazycích, šla jsem dál modlit se za další. R: Nevím, to nejde říct. (Není třeba moc dodávat. Roman prostě vložil ruce na další děti, které chtěly být pokřtěné taky a modlil se s nimi.) Co k tomu dodat? Snad jen to, že vidím, že se naplňuje slovo o vylití Ducha svatého a že je zjevné, že Bůh počítá i s dětmi. Naší starostí je, abychom jim v tom co nejvíce uměli pomoct, čili pečovat o to, abychom sami byli v Boží přítomnosti. Dana Navrátilová

Ročník 24, březen 2012

Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. ce. Od vůdce se žádá jasný hlas, který udává 1. KNIHA KRÁLOVSKÁ První kniha Královská zaznamenává pa- směr. Jinak lidé mohou být svedeni (Joáb, ralelní pohled na dějiny Judska a Izraele Ebjátar). Viz Titovi 1,8–9, Př 11,14 M.T. (jižního a severního království). Zabývá se 1Kr 1,6 OTEC HO PO CELÝ TEN ČAS časovým údobím 120 let. Historie začíná Davidovou smrtí a sahá až po vládu krále NEZARMOUTIL OTÁZKOU: „CO TO DĚAchaba v izraelském království a krále Jóša- LÁŠ?“ Proč? Mohl přece vědět, že to špatně dopadne. fata v judském království. Dějinné souvisDnes je taky moderní nechávat dětem vollosti zde uvedené jsou základem pro činnost Hospodinových proroků, přičemž nost a respektovat rozvoj jejich osobnosti. Tady se ztotožňuji s tím, co ve Studijní důležitost jejich služby spočívá v aplikaci bibli s výkladovými poznámkami píše brabiblických principů. Kniha nabízí dva souběžné cíle. Jednak tr Donald Stamps. David měl mnohé věci předkládá historii založení slavného a sjed- dobré, ale úplně zkrachoval coby otec. Tam noceného království a jednak zachycuje jako kdyby se ve svých synech viděl. A plyudálosti, které vedly k úpadku a rozdělení ne z toho pro nás jedno velké poučení, že mohlo-li se to stát Davidovi, může se to království do dvou linií. Poselství je následující: 1. Boží králov- stát i každému z nás. Proto dbejme na to, ství se tyčí nad všechna pozemská králov- co říká Bible na jiném místě: Trestej svého ství a 2. Králové jsou hodnoceni buď jako syna, dokud je čas. R.B. zbožní, nebo bezbožní. Děje se to v závis1Kr 1,7 DOHODL SE S JÓABEM, SYNEM losti na intenzitě jejich vztahu k nebeskému trůnu a odezvě na Boží slovo mluvené SERÚJINÝM, A S KNĚZEM EBJÁTAREM. TI ADÓNIJÁŠE PODPOROVALI. prostřednictvím proroků. Je lepší zachovat věrnost sešlému starci nebo Ježíš citoval z této knihy z 10. kapitoly (královna ze Sáby – viz Mt 12,42; L 11,31) a ze „se dívat dopředu“? Pozor, tady je řeč o něčem jiném. Bůh 17. kapitoly (vdova ze Sarepty – viz L 4,26). Kniha je pro křesťany všech dob vý- něco řekl. A věděl to i Jóab, věděl to i Adóznamným zdrojem cenných histo- nijáš a věděl to i ten kněz. Bůh jmenoval rických, kulturních a duchovních krále, a tím se měl stát Šalomoun. Jóab sdělení o převládajících poměrech ve sta- byl intrikán vždy, a každopádně mu takorověkém světě. Mnohé v ní obsažené vý Adónijáš s vojenskou náturou vyhovoudálosti potvrzují i mimobiblické pra- val víc než Šalomoun, který byl spíš filosof. meny, které objasnily archeologické vyko- Proto se musíme na věci dívat ne z pohledu, pávky v Palestině a na Blízkém východě. V.R. co by více vyhovovalo nám, ale z pohledu: „A neřekl náhodou něco Bůh?“ R.B. 1Kr 1,1 KRÁL DAVID ZESTÁRL A DO1Kr 1,11–14 ZATÍMCO TAM JEŠTĚ BUSÁHL VYSOKÉHO VĚKU. PŘIKRÝVALI HO POKRÝVKAMI, ALE NEMOHL SE ZA- DEŠ S KRÁLEM MLUVIT, PŘIJDU ZA TEBOU A POTVRDÍM TVÁ SLOVA. HŘÁT. Proč dva poslové? Jak souvisí nemoc s hříchem? Mluví Bůh k nám také přes více poslů? Toto nejde zevšeobecňovat. Víme, že Je-li to důležité, moje zkušenost mnohovstupem hříchu do života člověka v ráji vstoupila i nemoc. Víme, že i Boží služební- krát byla, že ano. Nejdřív promluví ke mně ci byli nemocní, ve Starém i v Novém záko- a posléze mi to někdo řekne, aniž ví, že jeně. Takže nelze říkat, že je to odplata za to nom potvrzuje to, co už řekl Bůh. Neboť nebo za ono, a hlavně ve stáří, kdy tělo už je v Zákoně Mojžíšově je psáno, že svědectví opotřebované a velmi často ten nebo onen dvou je pravdivé. Proto jsem si vzal do žiorgán už plně nefunguje. Takže tyto věci vota radu jednoho z mých duchovních otců, bych nespojoval, stejně tak jako odmítám který mi řekl: Když za mnou přijde někdo, učení Hnutí víry. Zkrátka: Součástí života aby vysypal koš odpadků na toho druhého, na této zemi bude i to, že sem tam je člověk tak mu odpovím: „Víš co, já se teď zeptám nemocen. Ale z druhé strany je pravdou, že toho druhého, a pak teprve se půjdu ptát nemoc může být Boží řečí k člověku respek- toho třetího nahoře, jak to vidí On.“ Toto je právě to, co potřebujeme pořád znovu: tive Božím trestem. R.B. Slyšet i jeho. R.B. 1Kr 1,5 „KRALOVAT BUDU JÁ.“ 1Kr 1,23 OZNÁMILI KRÁLI: „JE TU PROTím, že David znal Boží vůli, ale nedal jasný pokyn ve správný čas, povstala opozi- ROK NÁTAN.“ VSTOUPIL PŘED KRÁLE A KLANĚL SE MU TVÁŘÍ AŽ K ZEMI. Úcta, moudrost a zjevení, jsou pravé rysy proroka. Opět nastal existenční problém, který je Vítáme vaše komentáře, pro květtřeba řešit a který David podcenil a zanenové číslo zpracováváme první knihu dbal, nyní je ohrožen jeho život, život jeho Paralipomenon. Na emailovou adresu rodiny a existence království. Přichází Ná[email protected] nám můžete tan, prorok, který vidí (na rozdíl od Davida) do 10. dubna posílat mailem buď svototo nebezpečí, ví, že to je Davidova vina, je jednotlivé postřehy, nebo s námi neobviňuje, přichází s úctou a Boží moudnavázat pravidelnou spolupráci širšírostí prosazuje správné řešení, na které Daho rozsahu.

vid již slyší (podobně jako v případě smilstva s Batšebou). Kolik proroctví skončilo na zemi jen proto, že jeho nositelé sice měli zjevení, ale postrádali moudrost a úctu, která by usnadnila jeho přijetí. Nátan je krásným příkladem pro každého, kdo se chce do prorocké služby zapojit. J.B. 1Kr 1,51–53 ŠALOMOUNOVI OZNÁMILI: „HLE, ADÓNIJÁŠ SE BOJÍ KRÁLE ŠALOMOUNA, DRŽÍ SE ROHŮ OLTÁŘE A ŘÍKÁ: »AŤ MI DNES KRÁL ŠALOMOUN ODPŘISÁHNE, ŽE SVÉHO SLUŽEBNÍKA NEUSMRTÍ MEČEM.«“ ŠALOMOUN ŘEKL: „BUDE-LI SE CHOVAT JAKO STATEČNÝ MUŽ, ANI VLAS MU NESPADNE NA ZEM, BUDE-LI VŠAK NA NĚM SHLEDÁNO NĚCO ZLÉHO, ZEMŘE.“ KRÁL ŠALOMOUN HO DAL ODVÉST OD OLTÁŘE A ON PŘIŠEL A POKLONIL SE KRÁLI ŠALOMOUNOVI. ŠALOMOUN MU ŘEKL: „JDI DO SVÉHO DOMU.“ To bylo domácí vězení? Adoniáš věděl, že se provinil. Zúčastnění znali i spravedlivý trest… a teď jen „Jdi domů?“ Ano, ovšem z druhé strany taktéž čteme ve Starém i Novém zákoně: Milosrdenství chci a ne oběť. Šalomoun byl králem, a věděl i z diplomatického hlediska, že není vhodné kralování začít na prolévané krvi. Proto si zachoval chladnou hlavu a dal tím možnost Adonijášovi se dále projevit. R.B. 2. KAPITOLA. Zdá se, že před odchodem z tohoto života a světa, na prahu smrti, říkají lidé to, co považují za opravdu důležité a o čem jsou přesvědčeni. Alespoň u těch, kteří jsou považováni za spravedlivé a zbožné, to čekáme a zajímáme se o jejich poslední slova. Bezpochyby dokonalým Božím člověkem byl náš Pán Ježíš Kristus. Jeho závěrečná slova před vstupem na nebe známe jako Velké Poslání, jděte ... a kažte ..., a nepochybujeme o jejich závažnosti. Poslední zaznamená slova Josefa Egyptského byla o Božím navštívení a vyvedení Izraele ze země Egyptské. Poslední zaznamenaná slova krále Davida, muže, který se tolik přiblížil Božímu srdci, jsou: Nenechávej Šimeího bez trestu, uveď jeho šediny do hrobu v krvi. Stejně jako v případě Ježíše, či Josefa, toto slovo, ačkoli negativní, přináší naději. Naději pro Šalomouna, že světu nevládne lidský úsudek, či lidská slabost, nýbrž Boží věčné principy. Šimeí proklínal Davida, Bohem pomazaného krále, hroznou kletbou, ale později projevil určitou lítost a David mu přísahal zachování života (2S 19,24). Zdá se, že projevenou milost David později sám vnímal jako neúměrnou a považoval za nesprávné, aby Šimeí žil. Šalomoun použil dobrou dávku své důmyslnosti, aby Šimeího mohl zabít a to také vykonal. Království se v Šalomounově ruce upevnilo, poté, co podobně jednal s Jóabem (2,6) a Adónijášem (1,52 a 2,24). Nezdá se, že by s tím měl Bůh nějaký problém. V srdcích všech těchto mužů, které dal Šalomoun zabít, bylo něco zlého. A všichni mohli být pro nového krále hrozbou, přímou či nepřímou, pokud by nadále v klidu žili. Všichni přestoupili určitou mez, a museli za to zaplatit svým životem.

Studijní materiál

Co ve Studijní bibli nenajdete

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

14

Ano, i král David přestoupil Boží meze, si na komunismus, to je lidem tak blízké. když si vzal Batšebu a zabil jejího manže- A tady to chtěl udělat Šimeí. Převléknout la. V postojích Šimeího, Jóaba a Adónijá- kabát, protože věděl, že těžko tam v té siše však nenacházíme takové pokání jako tuaci David dá příkaz k jeho popravě, zneuu Davida. Jóab podlým způsobem zavraždil žil situace. David neměl jinou možnost. Ale v době míru dva velitele izraelských vojsk. proto řekl Šalomounovi: „Věz, co ten čloŠimeí i přes svou posedlost pochopil, že to věk udělal.“ Bible nám ukazuje na mnohé se svým zlořečením přehnal, a zřejmě byl případy, kdy i Bůh jedná podobně, ale nezaochoten udělat cokoli, aby si zachránil krk. pomene. Lidé často citují novozákonní ciAdónijáš chtěl Šalomounovi ukrást nej- tát: Nejmilejší, nemstěte se. Říkám: Amen, dříve trůn (1,5), z čehož vyvázl (1,53), ale ale čti to celé. Protože celé to zní: Neboť pak chtěl ujmout i královskou důstojnost Bůh říká: Mně patří pomsta. To znamená: (2,17). Král David zhřešil a činil pokání, Ty se nemsti a věz, že za tebe se pomstí Bůh. změnil směr. Tito mužové však zhřešili, ale Ale to pak má daleko jinou razanci. R.B. ve svých postojích směr nezměnili, přesto1Kr 2,23 A KRÁL ŠALOMOUN PŘÍSAže navenek se jevili jako neškodní. Byli pro Šalomouna hrozbou a David si toho byl vě- HAL PŘI HOSPODINU: „AŤ SE MNOU dom. Jenže David se jak Šimeímu, tak Jóa- BŮH UDĚLÁ, CO CHCE! ADÓNIJÁŠ VYbovi zavázal. Něco jim dlužil a nemohl to ŘKL ROZSUDEK SÁM NAD SEBOU.“ Co tak hrozného Adónijáš provedl? Vždyť se změnit. Šalomoun jim nedlužil nic. Dopadjen chtěl počestně oženit. li podle toho, co měli ve svém srdci. Chtělo by to číst celé. Adónijáš přichází Bůh nesoudí lidským soudem, ale prohlédne do srdce. Prohlédne dál, než byla za mámou, jako za ženou, oklikou, a říká jí: schopna vidět Batšeba, která se stala Adó- „Víš, že království patřilo mně.“ Byl po Abnijášovým poslem (2,18). Prohlédne dál, šalómovi věkem druhý. Celý Izrael to chtěl. než byl schopen vidět sám Šalomoun, který Ale dobře, Bůh to dal… Čili tady vidíme jasmohl bez otcových rad selhat hned na za- ně, že Adónijáš to nevzdal. A koho si chtěl čátku. Dnešnímu čtenáři může tento pakt vzít „počestně“? Bývalou královnu. Šaloumírajícího Davida a jeho syna Šalomouna moun dobře věděl, kam míří a že by tam připadat v jeho důsledcích nehumánní. Jak mohly začít být vznášeny nároky díky tomu, jsme však zmínili zpočátku této úvahy, zde se že ona je královna. R.B. neřídili dle lidských úsudků. Lidská zkaženost 1Kr 2,28 ZPRÁVA O TOM SE DOSTALA vezme za své a projeví se Boží spravedlnost. V tom je naděje a v Kristu se plně projevila. AŽ K JÓABOVI; JÓAB SE TOTIŽ PŘIKLOToto téma je tak těžké, jako je těžké samé NIL K ADÓNIJÁŠOVI, AČKOLI K ABŠAtéma pekla. Chceme trvat na tom, že peklo LÓMOVI SE NEPŘIKLONIL. I UTEKL JÓAB nemá být. Ale ono je a je to správné. Nijak KE STANU HOSPODINOVU A CHYTIL SE to nevylučuje Boží dokonalou lásku a mi- ROHŮ OLTÁŘE. Proč se Jóab chtěl zachránit tím, že se přilost. Nezbývá než uznat, že svět se řídí podle Boha, který ho stvořil, nikoli dle toho, jak chytil rohu oltáře? K Jóabovi se dostala zpráva o tom, co se by si to člověk představoval. Boží království je na dosah a nesnese kompromisy. Proto stalo s knězem Ebjátarem, a jelikož Jóab je pevné, jisté. Proto můžeme žít s nadějí, věděl, že sám jednal zle jak vůči králi Daže ho nic nerozloží. Král David rozuměl vidovi, tak vůči Šalomounovi, tušil, co ho principům, které činí království pevným. bude čekat, a proto si za každou cenu To bylo nadějí i pro jeho syna, kterého si chtěl zachránit život. Spoléhal na chování Šalomouna, neboť když běžel Adonijáš vybral Bůh. M.H. k rohům oltáře, Šalomoun ho hned nezabil a dal mu ještě šanci. Rohy oltáře sym1Kr 2,1 DAVID PŘIKÁZAL. Otec David – muž dle Božího srdce (Sk bolizují kromě milosti, odpuštění a ochra13,22) dává instrukce pro úspěšný život dal- ny také Boží přítomnost a zbožnost. Na to ším pokolením (srovnej Ž 1). Kde je získal? Jóab sázel. „Přece by král nezabil někoho, Z vlastní zkušenosti, životem dle Písma. kdo se chová tak zbožně“. Ovšem přepoKde bere jistotu Božího zaslíbení? Z pozná- čítal se. Mojžíšův zákon dovoluje zabít, ní Boží věrnosti, lásky, spravedlnosti. Otáz- jestliže hřešil, i toho, kdo se utíká k oltáři ka pro nás: Co žijeme a jak radíme našim (Ex 21,14). Pro nás to může být velkým ponaučením. Pokud pácháme nějaký hřích, dětem? M.T. není cestou zastírat hřích navenek zbožným 1Kr 2,8–9 JE TU U TEBE I ŠIMEÍ…, KTE- chováním. Bůh nás neposuzuje, jak mluvíRÝ MI ZLOŘEČIL STRAŠLIVÝM ZPŮSO- me, ale jak jednáme. A stejně tak nemůžeBEM … ALE POTOM MI VYŠEL VSTŘÍC me zabránit, aby nás církev napomenula DOLŮ K JORDÁNU A JÁ JSEM MU PŘI za hřích, když se budeme pouze tvářit a naHOSPODINU PŘÍSAHAL: »NEUSMRTÍM venek chovat zbožně. Jediná cesta z našich TĚ MEČEM.« TEĎ VŠAK HO NENECHÁ- hříchů je pokání, nikoli vnější zbožné chováVEJ BEZ TRESTU. PROTOŽE JSI MOUD- ní. Pokání by nás mělo ochránit před napoRÝ MUŽ, BUDEŠ VĚDĚT, JAK S NÍM menutím církve za náš hřích. R.F. NALOŽIT, ABYS JEHO ŠEDINY UVEDL 1Kr 2,29 KRÁLI ŠALOMOUNOVI OZNÁV KRVI DO HROBU. MILI, ŽE JÓAB UTEKL KE STANU HOSNení to „vyčuraná kulišárna“? Není. Uvědomme si znovu, kým byl Ši- PODINOVU, ŽE JE U OLTÁŘE. U oltáře se nesmělo zabíjet? meí, co provedl, a jak rychle chtěl převléHospodin nechal vyhubit celé národy a stan ci kabát. Převlékání kabátů známe dobře nejen tady na Slezsku, ale když třeba teď byl poblíž… U oltáře se nesmělo zabíjet. A prvčtu historii středověku např. kolem Jezuitů, jak se tam převlékaly kabáty, a vzpomínám ní smrt u oltáře byl kdo? Synové Árona.

Ano, oltář bylo místo azylu. Ale jsou určité věci, na které se ani před Bohem azyl nevztahuje. Proto je potřebné zvažovat. Ne vždy je možné se na toto odvolávat. R.B. 1Kr 3,2 LID VŠAK OBĚTOVAL NA POSVÁTNÝCH NÁVRŠÍCH, NEBOŤ DŮM PRO HOSPODINOVO JMÉNO NEBYL JEŠTĚ V ONĚCH DNECH ZBUDOVÁN. Co na tom bylo špatně? Jedna základní věc. Že Bůh řekl Mojžíšovi: Já si vyberu místo. Dobrý příklad toho, jak to vypadalo, čteme v knize Soudců, uvědomme si, že to není tak dlouho po knize Soudců, kde byl jeden muž, který ukradl mámě peníze, ale pak je vrátil a vznikla z toho pěkná modla, kterou si on udělal jako soukromou svatyni. Pak si najal levitu a spokojeně si říkal: „A teď vím, že mi Bůh bude pěkně žehnat.“ Naneštěstí si to myslí i dnes mnozí křesťané: Když udělám to, zajdu tam, položí na mě ruce ten bratr, tak Bohu nezbude nic jiného. Ne. On něco řekl. U posvátných návrší byla ještě jedna maličkost. I v Gibeónu, kde se Hospodin ukázal Šalomounovi. Co podstatného na návrší v Gibeónu scházelo? Tam byla celá paráda, kněží, všechno tam bylo. Ale jedna maličkost tam scházela: Truhla smlouvy. Ta byla na Siónu ve stanu. A když to sečteme, tak byla v tom stanu téměř celé kralování Davidovo, tj. 40 let, 40 let za Saula byla u jednoho levity ve stodole, a ještě 20 let předtím za Samuela byla v téže stodole. Nikomu nescházela. Kněží v Gibeónu vesele kropili, atd. Takže: Ta výšina, je to místo, které chce Bůh? Je to jeho způsob, jak se s ním sjednotit? A tak nás mnozí učili, jak chválami navodit Boží obecenství. A já mám na to jen jednu odpověď: Totéž dělají buddhisté a mnozí jiní. R.B. 1Kr 3,5 V GIBEÓNU SE ŠALOMOUNOVI UKÁZAL V NOCI VE SNU HOSPODIN. BŮH ŘEKL: „ŽÁDEJ, CO TI MÁM DÁT.“ Proč se mu Hospodin zjevuje zrovna, když činí zle? Ano, On šel hledat Hospodina, dobrá vlastnost. Ale málo lidí si všimne základní podstaty Šalomounovy. Jaký byl rozdíl mezi Davidem a Šalomounem? Šalomoun říká: „Dej mi moudrost.“ V Žalmech David nejvíc volá: „Chci být v tvé blízkosti. Chci znát tebe. Neber mi svého Ducha svatého.“ Zkrátka v tobě mám vše. Šalomoun říká: „Dej mi moudrost.“ Bohu se to líbilo, že nežádal zlato atd., ale nám současně ukazuje jednu věc: Šalomoun měl velkou moudrost, ale ta moudrost ho nedovedla do nebe, ale do pekla. I když mu ji dal Bůh. Proto i my si musíme uvědomit, že mnozí lidé chtějí, dnes to je supermoderní, vynikat intelektuálně. Právě v prosincovém čísle časopisu Život v Kristu je článek, jak vybírá Bůh (článek Talentovaný pro službu na Božím poli, pozn. red.). Proto se naučme touze žít v jeho blízkosti, a On se nám o všechno postará. R.B. 1Kr 3,24–25 „PODEJTE MI MEČ.“ Tady měl meč rozetnout a rozdělit mezi odpůrci. Tak i my potřebujeme Slovo, aby jako meč hluboce proniklo a rozsuzovalo myšlenky a postoje srdce. A tak tvrdý soud?

Někdy nelze jinak, než že Bůh použije rozličné a těžké zkoušky, aby nám odhalil, co je v srdci. 1Pt 1,6 M.T. 1Kr 5,26 …MEZI CHÍRAMEM A ŠALOMOUNEM BYL POKOJ. OBA SPOLU UZAVŘELI SMLOUVU. To bylo dobře nebo špatně? Proč? Mojžíš něco na to téma říká. Týrský král byl moc dobrý koumák. Měl velkou moudrost, hlavně Ezechiel mu věnuje několik kapitol, kde mu říká: Myslíš si, že jsi moudrý jako Bůh, tvrdíš o sobě, že jsi Bůh. A říká tam: A budeš to tvrdit i tomu, kdo tě bude zabíjet? Čili dokud Saul bojoval s Pelištejci, týrský král byl v klidu. Jakmile přišel David, týrský král rychle spěchal postavit Davidovi dům. Přece když ti někdo postaví dům, tak ho nepůjdeš zlikvidovat, protože týrský král shodou okolností byl na místech, které měly patřit Izraeli. No a přátelství pokračovalo. Týrský král poslal architekta, aby postavil chrám. To byla úroveň. Ale když už byl tak štědrý, tak taky týrský král daroval izraelskému králi Achabovi jedno hodné děvčátko, jmenovalo se Jezábel. A té se narodilo zase nádherné děvčátko, jmenovalo se Atalja. A David málem přišel o dynastii. Čili týrský král vidí hodně dopředu. A proto si raději nechejme chrám postavit Izraelity. Možná to nebude klenot světové architektury, možná masmédia o to nebudou mít zájem, ale podstatné je, aby měl o to zájem Bůh. R.B.

to, na kterém duchovně stojíme, ovlivňuje vše – naše modlitby, jednání, konání i slova. Nelze od sebe oddělit duchovní stav a cíle, které chceme uskutečňovat, modlitby, které se modlíme. Náš duchovní stav a to, co na Boží brázdě konáme, nejsou dvě věci, ale jedna. Naše osobnost a naše dílo nejsou dvě věci, ale jedna. Boží dílo jdoucí skrze nás nemůže obejít náš stav. Není to tak, že jen neseme poselství, ale my sami jsme tím poselstvím. Modleme se v pravdě – tedy upřímně, bez toho, aniž bychom chtěli na druhé i na Pána dělat jakýkoliv dojem, v míře své víry, pravdivě, bez divadla. Modleme se ale také ve správném duchu – tedy bez výčitek, dokazování čehokoliv druhým, hněvu, ziskuchtivosti, předvádění se... Kraličtí přeložili dvacátý třetí verš tak, že Otec takové modlitebníky hledá, takové, kteří se budou modlit v duchu a v pravdě. A hledáli je, znamená to, že jich mnoho není. Kéž při svém hledání nalezne i nás, osloví a použije ve svém díle. A pokud jde o vnější prostor našich modliteben, mějme je v úctě, i když nejsou potažené zlatem. Pečujme o ně tak, aby se v nich účastníci cítili dobře, požehnaně, uvolněně, bez sevření nitra. Samo o sobě krášlení prostor Boží přítomnost nezpůsobí, ale pečujme a připravujme krásná místa ke scházení, do kterých bude náš Pán sestupovat mezi nás s potěšením a radostí. A do kterých budou také návštěvníci rádi chodit. Ať jsou Hospodinovy oči upřeny k místům, kde se jeho lid schází stejně tak, jak byly upřeny ke chrámu, který vystavěl Šalomoun a za co se také modlil. J.M.

do stáří, až do vysokého věku budu s tebou.“ Dovolme mu to. Šalomoun, jak už jsem řekl, měl velkou moudrost. Ale ta lidská moudrost nás někam dovede, často i tam, kam bychom se jinak nedostali. Ono totiž tak, jak mu to ženy představily, to znělo pěkně. V Jeruzalémě chrám byl na kopci, a na kopcích okolo se začaly stavět svatyně pohanským bohům a zdůvodňovalo se to tak, že tím nutíme tyto bohy, aby uznali Boha izraelského. My jako lidé taky neradi žijeme v dnešní moderní době v blízkosti určitých potrubí, kde tečou věci nevoňavé, rovněž určité druhy hmyzu nemáme rádi ve své blízkosti. Já jenom čekám, kdy se najdou nějací bojovníci za práva hmyzu, kdy už někdo začne bojovat za kulturní život blech, vší a podobných zvířátek, že taky by si zasloužily ochranu. R.B.

1Kr 11,26 TAKÉ JAROBEÁM, SYN NEBATŮV, SLUŽEBNÍK ŠALOMOUNŮV… Kdo byl Jarobeám? Známe ho víceméně jen jako člověka, který zavedl do severního království, kde se stal králem, modloslužbu a byl připomínán jako výstražný příklad. Ten muž Jarobeám byl udatný bohatýr. Když Šalomoun mladíka uviděl, jak koná své dílo, ustanovil ho nad veškerou pracovní povinností domu Josefova. (1Kr 11,28) Byl velice obdarovaný, schopný a hlavně zbožný. Proto Bůh posílá Achijáše (podobně jako před lety Samuela k Davidovi), aby jej ustanovil za krále, protože Šalomoun selhal: Tebe si však vezmu, abys kraloval 1Kr 8,27 ALE MŮŽE BŮH OPRAVDU nade vším, po čem tvá duše touží. Ty budeš kráSÍDLIT NA ZEMI, KDYŽ NEBESA, BA lem nad Izraelem. Budeš-li poslušný ve všem, ANI NEBESA NEBES TĚ NEMOHOU PO1Kr 10,9 POŽEHNÁN BUĎ HOSPODIN, co ti přikážu, a budeš-li chodit po mých cestách JMOUT, NATOŽ TENTO DŮM, KTERÝ TVŮJ BŮH, KTERÝ SI TĚ OBLÍBIL A DO- a řídit se tím, co je správné v mých očích, a doJSEM VYBUDOVAL? Je v uctívání Hospodina vnější a vnitřní SADIL TĚ NA IZRAELSKÝ TRŮN. PRO- držovat má nařízení a má přikázání, jak to TOŽE SI HOSPODIN ZAMILOVAL IZRA- činil můj služebník David, budu s tebou a vystránka v rozporu a v napětí? Šalomoun se modlí poté, co dokončil ELE NAVĚKY, USTANOVIL TĚ KRÁLEM, buduji ti trvalý dům, jako jsem vybudoval DaviHospodinův chrám. Modlí se v prostoru ABYS ZJEDNÁVAL PRÁVO A SPRAVEDL- dovi, a dám ti Izraele. (1Kr 11,37–38) Bůh nedává království bezbožným vzbouřencům, nevyslovitelné krásy a nádhery. Je obklo- NOST. Proč si ustanovil Hospodin Šalomouna těm ho bere. Zbožný a pomazaný Jarobeám pen slávou, zlatem a bohatstvím. Je obklomusí čelit pronásledování stejně jako Dapen prostorem, ze kterého až přechází zrak. za krále? Odpověď na tuto otázku je zcela jasná vid a utíká do Egypta, kde se něčemu novéVnímá ho, cítí okolo sebe, ale ví, že se modlí k Hospodinu, který je nad tím vším. Modlí z tohoto verše: „Protože si Hospodin za- mu přiučil. Špatná společnost kazí… proto, se k Bohu a ví, že jej není možné vměstnat miloval Izraele navěky“. Šalomoun se stal když se vrací po smrti Šalomouna, přinádo sebeslavnostnějšího prostoru. Přesto jen součástí Božího plánu. Nebyly to jeho ší si s sebou podněty k oživení bohoslužpostavil pro Hospodina chrám neskonalé schopnosti, pro které se stal králem, nebyla by, moderní a relevantní poselství, které je vznešenosti, přesto tento chrám Bohu za- to také ani jeho zbožnost. Šalomoun stál později přijato, zničí nejen Jarobeáma, ale svěcuje, přesto se modlí za to, aby v něm v Izraeli pouze jen jako služebník, přestože celé království, nikdy v něm nebude probuBůh odpouštěl a odpovídal. Ano, nelze „za- byl král. Tato slova nebyla pronesena nikým zení, bude zmítáno nepokoji a po necelých vřít“ Boha mezi zdi, vždyť platí: „Avšak Nej- z Izraele, ale pohanskou královnou, která 300 letech zanikne. J.B. vyšší nepřebývá v chrámech vystavěných lid- namísto toho, aby opěvovala Šalomouna, 1Kr 11,40 ŠALOMOUN USILOVAL JAskýma rukama...“ (Sk 7,48), a také: „Ježíš jí vzdala chválu Bohu. Boží slovo mluví také odpoví: Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy o nás, že jsme služebníci, kteří slouží své- ROBEÁMA USMRTIT. Šalomounův konec. nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeru- mu Bohu, aby Bůh skrze nás mohl být oslaToto už je vrchol odpadnutí, když bezzalémě... Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ven. Nikdy nesmíme svou službou, do které ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat nás Bůh postavil a svými dary, které nám božný pronásleduje zbožného a chce ho v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho Bůh dal, poukazovat na sebe, ale na Boha, zabít nebo zničit. Jak nakonec Šalomoun lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, který je hoden veškeré cti a slávy. Zamys- dopadl? Obrátil se? Názory se různí, většimají tak činit v Duchu a v pravdě“ (J 4,21–24). leme se, zdali lidé chválí skrze naše jedná- na tvrdí, že ne, ale je zde ještě naděje zapsaAno, pro našeho Pána je tím nejvzácnějším ní Boha a zdali dokážeme lidi nasměrovat ná na konci knihy Kazatel: Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; chrámem naše srdce, to je místo jeho pře- na Boha, místo na sebe. R.F. na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo bývání mezi svými, to je prostor, nad kte1Kr 11,4 KDYŽ NADEŠEL ŠALOMOU- Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať rým chce panovat především. Chtít naplnit prostor našich modliteben Boží přítomnos- NOVI ČAS STÁŘÍ, JEHO ŽENY ODKLONI- dobré či zlé. (Kaz 12,13) Šalomoun si je vědomý těch nejdůležitějších hodnot a také tí a slávou bez toho, aby byl nejdříve Kris- LY JEHO SRDCE K JINÝM BOHŮM, … Je člověk ve stáří (slabosti) „méně odolný soudu, který klepe na dveře jeho života. Je tovým panováním naplněn chrám lidského zde otazník, zda se jako Samson v posledsrdce, je touhou hezkou, leč planou. Mod- ke hříchu“? Každý věk života má určité slabiny, i stá- ní chvíli navrátil, nevíme, poznáme to až litba nemůže obejít stav člověka. Služba nemůže obejít stav člověka. Náš stav, mís- ří má slabiny. Ale Bůh dává zaslíbení: „Až na věčnosti. J.B.

Studijní materiál

Ročník 24, březen 2012

15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

16

1Kr 13,11–22 PROROK, KTERÉHO ZADÁVIL LEV. Jak rozumět tomuto příběhu? Velmi jednoduše. Starý prorok v Bét-elu byl už pro Boha nepoužitelný. On byl prorokem kdysi. A Bůh tam proto posílá proroka z Judy. Bůh věděl, kdo všechno je v Bét-elu, věděl i o starém proroku, a proto řekl: „Nebudeš tam jíst nic. A půjdeš jinou cestou, aby tě nemohli tak rychle dohonit.“ Jakmile to starý prorok uslyšel, řekl si to, co je i dnes běžné a moderní: „Jak by si Bůh mohl dovolit použít jiného a ne mě. Tady v Bét-elu jsem přece já.“ No a tenhle prorok neměl vůbec problém lhát, a toho mladého obelhal. A mladý? Odpočíval pod stromem. Ani to neměl. Kdyby byl šel, tak ho ten starý nedohoní. Čili poučme se, že nikde není řečeno: Jednou prorokem – navěky prorokem. Ano, Bůh si mě může používat, ale tak dlouho, dokud já budu chodit s ním, abych ho slyšel. R.B.

1Kr 18,5–6 ACHAB ŠEL SÁM JEDNOU CESTOU A OBADJÁŠ ŠEL SÁM JINOU CESTOU. Proč král! Musel hledat? Proč ne sluhové? Asi tam už byla tak těžká situace, že král nikomu nedůvěřoval. Proč? No protože všichni měli krávy a osly. A dokazuj pak někomu, že tam ta tráva byla. R.B.

1Kr 21,27–29 „VIDĚL JSI, ŽE SE ACHAB PŘEDE MNOU POKOŘIL? PROTOŽE SE PŘEDE MNOU POKOŘIL, NEDOPUSTÍM TO ZLO ZA JEHO DNŮ, ALE UVEDU JE NA JEHO DŮM ZA DNŮ JEHO SYNA.“ Odpustit znamená nezadržovat vinu… Proč tedy? Máš nějaké podobné svědectví ze života? Ale jo. Ono totiž, uvědomme si, co se tam stalo. Achab se pokořil, protože byl veřejně napomenut a Izrael to viděl. Nepřítel Boží by rychle nadhodil: „Tak jste viděli, pokořil se a On ho stejně zabil.“ Ale Bůh věděl, co to bylo za pokoření. A proto řekl: „Dobře. Tak jdi dál.“ Všímejme si, co se od toho momentu děje. Achab se spojuje s Jóšafatem. Dává dceru jeho synovi. Ale Achab nelikviduje Bét-el, aby se šel poklonit do Jeruzaléma, to ne. Jóšafat přichází a Achab tam má 400 proroků. Kteří to jsou? Už ne baalovi, čili z Bét-elu. A když se Achab dozvídá proroctví, co dělá? Říká Jóšafatovi: „Víš co, já se převleču, já půjdu jako obyčejný voják, ale ty ne, ty zůstaň jako král.“ (Cha cha cha, blázne. Zabijí tebe.) Ne. Boha neobelstíš. Achab tam zahynul. A Jóšafat málem taky. R.B.

1Kr 19,4 SÁM ŠEL DEN CESTY POUŠTÍ, AŽ PŘIŠEL K JEDNOMU TRNITÉMU KEŘI A USEDL POD NÍM; PŘÁL SI UMŘÍT. Proč naráz taková rezignace? Znal přece Hospodina, nebylo to jen náboženství… Ano, toto právě nacházíme na mnoha místech Bible. Znám to i ze života, že když Bůh si nás používá, to ještě neznamená, že satan nezaútočí. Podívejme se na jiného Božího služebníka. Jak nádherné bylo Pavlovo svědectví, když šel k Jeruzalému a Agabos svázal ruce pásem. „I zemřít jsem ochoten.“ V Jeruzalémě, když byl ve vězení, proč Pán Ježíš osobně přichází v noci 1Kr 17,1 ELIJÁŠ ŘEKL ACHABOVI: „JA- a říká: „Neboj se Pavle.“ No protože Pavel KOŽE ŽIV JE HOSPODIN, … V TĚCHTO byl v krizi. Uvědomme si, že i velikáni mají LETECH NEBUDE ROSA ANI DÉŠŤ, LEČ krize a i po velikých vítězstvích může přijít ďábelský útok a najednou nevíš, kudy kam. NA MÉ SLOVO.“ 1Kr 22,1–28 PROROCTVÍ NA PŘÁNÍ. Proč je trestán suchem celý národ, ne pou- Proto je potřebné vždy znovu nezmatkovat. Byl jsi něčeho podobného svědkem? Ale z druhé strany, Bůh Elijáše mohl zaze Achab? Při vyučování o proroctví říkám: „MášNo protože čteme, že Achab a Jezá- stavit, to ano, ale Bůh ho potřeboval na té bel uvedli celý národ do područí baalova. hoře mít. Dobře ho nakrmil, protože Elijáš li k danému člověku kladný nebo negativA Izrael to radostně přijal. Přece to byla ta se zapomněl před útěkem najíst, a v síle ní vztah, a máš-li mluvit osobní proroctví, pravá svoboda, mít jednoho boha v Bét-el, toho pokrmu pak šel 40 dnů a nocí, aby buď velmi opatrný. A mně se to jednou stadruhého baala tam, a jinak, baal byl bo- mu tam Bůh nastínil další věci. Vidíme, že lo, kdy mě jeden člověk pořádně namíchnul, hem prosperity – ten je i v dnešní době Bůh si i krizi proroka dokáže použít. R.B. a hned bych měl proroctví. A Bůh mi říká: „Klidně mu to řekni, ale na závěr mu řekni, velmi uctívaným bohem. Takže proč ne. že to říkáš ty, že to je z tebe.“ Naše vlastní já 19. KAPITOLA. A právě na tuto prosperitu zaútočil Bůh. by velmi rychle něco mělo. Ale mám-li, pak Co nám říká kapitola jako celek? R.B. Že Bůh řídí celou historii. Jasně Elijášovi musím dávat pozor. R.B. 1Kr 17,16–23 …MOUKA VE DŽBÁNU ukazuje, jak se bude Izraeli dařit, co bude. 1Kr 22,22 ON ODVĚTIL: »VYJDU A STANEUBÝVALA A OLEJ V LÁHVI NEDO- On ještě Izrael neodvrhl. Málo lidí si všíCHÁZEL PODLE SLOVA HOSPODINO- má, Elijáš vymýtil baala, ale nezničil Bét-el. NU SE ZRÁDNÝM DUCHEM V ÚSTECH VA, KTERÉ OHLÁSIL SKRZE ELIJÁŠE. A protože kult Bét-elu nebyl vymýcen, Bůh VŠECH JEHO PROROKŮ.« HOSPODIN PO TĚCHTO UDÁLOSTECH ONEMOC- ukázal, co se bude dít dál. A o tom v dal- ŘEKL: »TY HO ZLÁKÁŠ, TY TO DOKÁŽEŠ. ších kapitolách. Takže devatenáctá kapitola JDI A UČIŇ TO!« NĚL SYN TÉ ŽENY, … Hospodin se tak podílí na pokoušení? je napsaná pro nás, když se jako služebníci Jak to? Zhřešila ta žena nebo syn? Může i křesťanům být Hospodin nepřítelem? dostáváme do různých krizí. R.B. O čem nás má poučit tento příběh? To je otázka na jeden dlouhý článek O té ženě toho moc nevíme. Velmi málo. 1Kr 20,42–43 ŘEKL KRÁLI: „TOTO PRA- do časopisu. Ale jenom v krátkosti. Kdo Ale je tam mezi jiným napsáno, že ona po smrti syna řekla Elijášovi: „Připomněl jsi VÍ HOSPODIN: PROTOŽE JSI PROPUS- byl ten zástup kolem Hospodina? Na něco mi můj hřích.“ Elijáš tam byl dost dlouho. TIL MUŽE PROPADLÉHO KLATBĚ, DÁŠ zapomínáme. Zapomínáme, ve které době Bůh si ji vyvolil, ona viděla zázrak. Ale ona SVŮJ ŽIVOT ZA JEHO ŽIVOT A SVŮJ LID to bylo, a že Bůh, pokud sděluje své slovo, nemá parlament. Ale tady se radí: „Kdo věděla o hříchu, který neřešila. Až teprve ZA JEHO LID.“ ho svede?“ Protože On nemůže dát příkaz Co nám to říká dnes? když jí umírá syn, tak to z ní leze ven. Toto Ben Hadad, král syrský, byl strašný člo- andělům: „Jděte ho svádět.“ Pro nečistou je poučení i pro nás: Ano, Bůh si nás může používat, Bůh učiní zázraky atd., ale to ješ- věk. Vidíme, že Bůh s Achabem stále jedná. práci má démony. To znamená, že tam byli tě neznamená, a já jsem se s tím setkal: „… Přichází prorok a radí mu: „Ten král přijde nečistí duchové. A jeden z nich říká: „Já ho Ale přece já jsem prožil to, byl tam a tam za rok znovu, a ty rozvaž, co máš udělat.“ svedu. A stanu se duchem svatým v jeho úsa Bohu to nevadilo.“ Já říkám: „Ano, pro- Ben Hadad nebyl hoden zůstat naživu. Bůh tech.“ On říká: „No, to se ti povede.“ Čili tože počítal s tím, že to pak vyřešíš.“ Takže ho Achabovi vydal. A Achab najednou říká: my si musíme uvědomit, že ani ďábel si nečekejme na to, až nás pak ta jeho moc „Ano, to je můj bratr.“ Ben Hadad diktuje vůči Božímu lidu nesmí dovolit dělat, co by klepne přes prsty, ale raději řešme hned. podmínky míru, a Achab: „Jo, jo, ano, ano…“ chtěl. U Jóba řekl Bůh: Ano, můžeš, ale od – R.B. Kdo byl vítěz? Splnil Ben Hadad jedinou do. Takže tu nejde o nějaké pokušení, protuto podmínku? Ani jednu. A proto říká tože o Achabovi už bylo rozhodnuto, co se 1Kr 17,24 ŽENA ELIJÁŠOVI ODPOVĚ- prorok: „Tvůj život za jeho život.“ Kde zahy- s ním stane. Šlo jen o to, který nečistý náDĚLA: „NYNÍ JSEM POZNALA, ŽE JSI nul Achab? V boji o Rámot v Gileádu, který stroj to provede. R.B. MUŽ BOŽÍ A ŽE SLOVO HOSPODINOVO slíbil Ben Hadad, že ho vrátí. Ale on ho nevrátil. Čili uvědomme si: Ne, Duch svatý nás V TVÝCH ÚSTECH JE PRAVDIVÉ.“ Na tvorbě výkladových poznámek se poDříve to nevěděla? Sama ho tak oslovovala nepovede k tomu, abychom kohokoli zapíchli nožem. Ale v Novém zákoně je taky napsá- díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., ve v.18. Ale jo, věděla to. Ale – neřešila hřích. Až no: …nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho Martin Huňát – M.H., Jiří Bureš – J.B., Jiří vítá, má účast na jeho zlých skutcích. (2J 1,10–11) Malý – J.M., Vlado Rafaj – V.R., Radim Fiedteprve potom se to stalo. R.B. Zkusme vzít celé Boží slovo vážně. R.B. ler – R.F., Milan Trávníček – M.T.

Ročník 24, březen 2012

N

a počátku všeho byl sen“, říká ším záměrem bylo, aby v době, kdy s dětpastor Křesťanského centra Sion mi rodiče nemohou být, se u nás cítily v Hradci Králové Denis Doksan- co nejlépe, zkrátka skoro „jako doma“, „ ský. „Vnímali jsme, že nás Bůh vede nejen proto na ně mj. ve školce nečekají paní předávat evangelium, ale také pomáhat učitelky, ale tety a strejdové. Celým probořit předsudky lidí vůči církvi a křes- gramem a celkovým přístupem chceme ťanství obecně. Zároveň jsme měli touhu v dětech rozvíjet důležité hodnoty, jako přinášet křesťanské hodnoty do běžného např. férové jednání, kamarádství, zájem o druhé, a spolu s tím jim dát zažít „kus“ života společnosti.“ Postupně se ze sborových aktivit za- Boží lásky a jeho blízkosti. čaly vyvíjet nové projekty pro naše okolí, které už sborový život daleko přesaho- Škola plná života Už od počátků školky jsme snili o tom, valy, jako MŠ, ZŠ či DDM. Některé nám tak trochu přerostly přes hlavu a staly se že na ni navážeme vlastní základní škoněčím, co jsme původně ani nezamýšle- lou. Po dlouhých zápasech se to skuli. Typickým příkladem byly aktivity dět- tečně stalo. V období, kdy se ZŠ rušily ské církve, v rámci níž jsme pořádali vá- a žádné nevznikaly, se zdálo nemožné noční besídky a karnevaly pro pár desítek založit novou. Nakonec nám to minisnašich dětí. Postupem času se rozrostly terstvo po velkém tlaku povolilo až konve velké rodinné akce, jichž se každoroč- cem srpna, dva týdny před zahájením ně účastní stovky až tisíce návštěvníků školního roku. Základní školu Sion J. A. (např. listopadové „Město plné lampi- Komenského jsme tak začali v září 2003 onů“ navštívilo přes šest tisíc dětí a do- s jedinou třídou se 7 dětmi. Dnes máme spělých), a staly se tradiční součástí ži- již všech 9 ročníků a v nich přibližně 120 dětí. Tak jako u naší školky, i v ZŠ je vota města. Vraťme se však na počátek. Většina cca 80 % dětí z nevěřících rodin. Naši školáci se stávají námořníky puzmíněného v předchozích řádcích byla ještě v plenkách, zažívali jsme požehná- tujícími kolem světa a v rámci toho se ní v práci s dětmi v rámci dětské církve učí běžné učivo, které si rovnou vyzkouší i v klubech na školách a pomalu, ale jistě, v „opravdových“ situacích. Ti starší jsou jsme začali snít o tom, pracovat s dětmi objeviteli, kteří nevstřebávají jen znakaždodenně. Začal se rodit sen křesťan- losti, ale učí se samostatně přemýšlet a nacházet řešení. Kromě toho, aby žáci ské školky. rostli v poznání a schopnosti své vědomosti používat, nám záleží na tom, jací Školka, která má ráda děti V září roku 2000 se začala naplňovat, lidé z nich vyrostou. Proto jim pomáház několika dětí na dnešní tři třídy. Na- me budovat jejich charakter, učíme je

Pozor, nekrmte kukačku!

R

odičovské schůzky probíhají jako obvykle, chování, plánované akce, prospěch. Třídní učitelka probírá dané body, má pozornost pomalu ale jistě ochabuje. Nekrmte kukačku! Co prosím? Hned je mi líto, že jsem byl duchem nepřítomný. Co tím chtěla říci? Je mi trapné se ptát, ještě uslyším nějaké trefné přirovnání… Odjíždím domů, krmení kukačky se mi uhnízdilo v hlavě. Co je špatného na krmení kukačky? Proč ji nekrmit? No co vlastně dělá kukačka? Jasně, snáší vajíčka do hnízd pěvců. Všechna mláďata se snaží získat pozornost pečujících rodičů a dostat se k potravě před ostatními. Ani náznak solidarity. Silnější přežije. Kukačka to má předem vyhrané. Její šance jsou nesrovnatelně větší než ostatních drobnějších mláďat. Starostliví rodiče se udřou, jen aby nasytili parazita, svou péčí způsobí smrt svých vlastních potomků. Mláďata rodičovského druhu nemají sílu získat potravu, slábnou, hynou. Nakonec je kukačka vystrká z hnízda nebo je vynesou sami rodiče. Dost děsný příběh, který se skrývá za lesním ku, ku, ku. Ale co tím chtěla učitelka říci? Co krmí rodiče špatného, co živí rodiče špatného? Určitě nemyslela na nějaké dítě, to je nesmysl. Co je tou kukačkou? Co je tím parazitem? Napadá mne řešení. To, že něco sytím, znamená, že něco podporuji, že něco toleruji, a to, co podporuji nebo toleruji, je parazit. Parazit může být třeba špatný návyk. Špatné nakládání s časem. Třeba to, kde mé dítě tráví čas, jakým způsobem volí mezi povinností a zábavou. Jasně, pozornost jsem ztratil u probírání prospěchu! A možná parazit je myšlenka, zlá myšlenka, která se uhnízdí v mém nitru, a já ji sytím a rozvíjím, až vytěsní ty dobré. A ty dobré pošetile nechám vyhladovět, zakrnět, až je jako uhynulé sám z nitra odstraním. Rozpínavá kukačka mne vysává, poutá veškerou mou pozornost. Až do chvíle, kdy vylítne z hnízda jako zlý čin… Zastavil jsem u domu, manželka se mne ptá na rodičovské schůzky a slyší ode mne: ,,Bylo to poučné, začnu si dávat pozor, abych nekrmil žádnou kukačku.“ Otakar Novák, Planá nad Lužnicí, sbor AC Lysá nad Labem

Služba dětem

Sen, který se stává skutečností

17

Služba dětem, VOŠMT

ŽIVOT V KRISTU vztahu k druhým i k sobě samým a přirozenou cestou předáváme křesťanské hodnoty. Náš přístup k dětem zasahuje nejen je, ale také jejich rodPrávě proto, že je pro nás důležité předávat dětem více než pouhé znalosti a dovednosti, pečlivě do týmu vybíráme učitele, asistenty i vychovatele, kteří jsou nejen odborně zdatní, ale především mají srdce pro děti, jsou ochotni se jim osobně věnovat a spolu s námi nést vizi a hodnoty školy. Nejsou jen z našeho sboru, ale z různých církevních prostředí i koutů naší země. DDM – Dům dětí a mládeže Školní život s sebou přinesl potřebu zájmových kroužků. Jak jejich počet rostl, dospěli jsme k dalšímu kroku – založení DDM. Nezvykle snadno a rychle nám v září 2006 MŠMT schválilo jeho zřízení. Vzhledem ke zkušenostem jiných kolegů, kteří o podobné schválení léta marně usilují, to dodnes považujeme za zázrak. DDM nám otevřelo zcela nový svět. Velký výběr zájmových činností, od kreativních až po technické a hudební, je dnes k dispozici i dětem z ostatních škol. Zároveň se nám tak otevřel prostor pro další spolupracovníky, kteří se ve svých specifických oblastech chtějí dětem věnovat a investovat do jejich životů.

tvořili školu, kde budou společně studij- a církví. Dnes tak máme vedle množství ně zaměřené děti mířící na VŠ se spíše dobrovolníků přes 50 zaměstnanců různestudijními typy, a přes odlišnosti v za- ných profesí i denominací. Jsou mezi měření svého studia budou moci tvořit nimi jak učitelé, vychovatelé, asistenti, jeden kolektiv, jak to bývá i v praktickém tak i kuchařky, technici, IT, trenéři atd. životě. Inspiruje nás model amerických A stále hledáme a vítáme další lidi, kteří high school, který v českém školním sys- s námi sdílejí stejný sen, rádi by se statému nelze sice udělat stejně, ale chce- li jeho součástí a pomohli jej naplňovat. me jako on nabídnout různá zaměření Možností je nespočet, od studentských studia – gymnázium, obecné a se spor- praxí, částečného zapojení až k pracím tovním zaměřením, pedagogické lyceum na plný úvazek. Lidé jsou tím nejdůležitějším, proto se a učňovský obor. modlíme, aby nás Bůh spojoval s těmi, pro které připravil, aby s námi spoluSen na cestě z nebe na zem Vším, co děláme, nás provází verš pracovali na stejném snu. Budeme vděčz 1. Jan 5,4: „Vše, co se narodilo z Boha, ní i za Vaše modlitby a požehnání, ať již přemáhá svět.“ Věříme, že to, co děláme, za naše spolupracovníky, budovy pro se narodilo z Boha a přemáhá všechno, naše školy nebo souhlas MŠMT se zaloco stojí proti. Bez důvěry, že jde o Boží žením střední školy. Děkujeme. projekty, bychom si ani netroufli něco Na internetu nás najdete na: podobného podnikat. www.sion.cz, Naše vize dnes přesahuje vizi jednowww.hradectilvi.cz, ho místního sboru, proto se na ní podílí www.highschool.cz i mnozí spolupracovníci z jiných sborů

MISIJNê VÝJEZD

VOŠMT

Florbalový klub – Hradečtí Lvi DDM učinil reálnějším další ze snů – křesťanský sportovní klub. Začalo to sportovním kroužkem, který se postupně zaměřil na florbal. Dnes je z něj skutečný florbalový klub, který hraje oficiální mládežnické ligové soutěže. Jeho vizí je být klubem, jak pro závodní hráče, tak i pro ty, kteří si chtějí jen tak zasportovat. Přestože i zde je převážná část dětí z nevěřících rodin, součástí téměř každého tréninku je alespoň krátké poděkování Bohu a někdy i slovo z Bible. Jinak je to – se svými tréninky, drily, zápasy, prohrami i vítězstvími – klub jako každý jiný.

18

Sion High School – jiná škola K vyprávění o snech, které se staly skutečností, patří ještě jeden, který sníme již od založení ZŠ a právě teď bojujeme o jeho naplnění. V době, kdy se střední školy omezují a ruší, bychom rádi založili jednu novou. Věříme, že zažijeme podobný zázrak jako kdysi se ZŠ. Nyní jsme již „jen“ v očekávání, jak se k naší žádosti vyjádří MŠMT. Možná že v době, kdy budete číst tyto řádky, již budeme vědět víc... Sion High School má motto „jiná škola“. Nejen proto, že bude křesťanskou střední školou, kde chceme pokračovat v našem důrazu na předávání hodnot, budování charakteru a rozvoji celé osobnosti teenagerů, ale také bychom rádi vy-

OSIJEK

30. 3 - 5.94/ .0280001¥2V.S. 91127 042034437

V CENTRU STAVEBNDê PEŽRçACE PRO MLç IZACE EVANGEL

WWW.VOSMT.CZ

Procházka růžovým sadem

T

při taktické poradě určili jako cíl obejít všechny šifry a vyluštit je. Navenek jsme ale pochopitelně stále šířili propagandu o velkém vítězství. Do Králík jsme dorazili včas a všichni. Hlavně proto, že jsme se zavěsili na ostatní účastníky cestující z Brna. Úvodní rozstřelová šifra nás opravdu rozstřelila, že máme ze šachovnice šifru přečíst, nás nějak nenapadlo. Ale nakonec jsme dostali mapu a mohli vyrazit do terénu. Náš dvorní kartograf zkušeně přečetl profil a shodli jsme se, že plní sil vylezeme na Jeřáb a pak už budem chodit jen z kopce nebo po rovině. To pochopitelně nevyšlo, ale rozhodnutí jsme nelitovali. Cestou na vrchol jsme si všimli stop vedoucích stejným směrem (dedukci, že jdem po stopách orga, který roznášel šifry, jsme nepotvrdili, nicméně na vrchol jsme po nich došli), a tak jsme se jali o půlnoci drápat zasněženým svahem

ma. Boty zablácené od rozmoklé síte vyhrát. Abyste opravdu „prošli Růcesty. Nohy bolí, každý další krok žovým sadem“, nemusíte mít vyluštěnou je čím dál tím těžší. Za sebou slyšíš spoustu šifer. Procházka je o překonání oddechovat jednoho z dalších členů své- sebe sama, o dokázaní si, že to zvládnu. ho týmu. Asi jste se ztratili – tahle cesta Ať už v jakémkoli ohledu. Ale dost teorie. Abyste si třeba nemysna mapě vůbec není. Ale musíš pokračovat. Jít dál, krok za krokem. K další šifře. leli, že vás jen tak mystifikuji a celá akce vypadá úplně jinak, přečtěte si také, jak Hlavně vytrvat… Nevzdát se. Ležíš na louce a s přivřenýma očima prožil loňskou Procházku jeden z účastpozoruješ oblohu. Nohy pobolívají, ale níků. nic nemůže být příjemnější než nedělat Základní kámen naší účasti na PRS byl nic, jen tak ležet a odpočívat. Přemýšlíš o předchozí šifře. Asi byste se do ní měli vlastně položen už tak před třemi lety. pustit… než usnete. Oslovíš kamaráda le- V té době jsem pořád ségře sliboval, jak žícího vedle tebe a on ji vytáhne z bato- tam zajedu s kámošema a velkolepě vyhu. Všichni se kolem ní sesednete. Nedá- hrajem. V praxi se mi však pořád nedařivá ti smysl – spousta čar, teček a čtverců. lo složit na příslušné datum svůj klasický Ale když čtverce otočím, ty tečky spojím tým, tak jsem loni na poslední chvíli ukecal dva spolužáky z výšky. Před akcí jsme s čárami a čáry otočím… „Mám to!“ Obě tyto situace můžete zažít na stejné akci – na Procházce růžovým sadem, outdoorové šifrovací hře, kterou pořádá 41. přední hlídka Royal Rangers Zábřeh. Letos se, stejně jako loni, bude konat v malebném okolí městečka Králíky a opět při ní půjde o to získat klíč a s ním se vrátit zpět na základnu, ze které vás při startu organizátoři vyženou. Letos bude základnou opět místní gymnázium. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zpráva s informací, kde se nachází klíč, je rozdělena na deset částí, z nichž je každá na jiném místě a zašifrovaná jiným způsobem. A jednoduché to rozhodně není, vždyť obvykle Procházku dokončí jeden až dva týmy… Po ukončení závodu, což obvykle bývá v šest hodin odpoledne, následuje večeře (skvělý guláš), vyhlášení výsledků a poté volný program, tedy sdílení zážitků, hry, filmy… A věřte tomu, nebo ne, i po nějakých dvaceti hodinách bloudění bez spánku a odpočinku se najdou nadšenci, kteří se na film rádi podívají… V neděli dopoledne se koná ještě společná bohoslužba, kterou oficiální program končí. Toť ve zkratce celý program, ale ani zdaleka není možné na tak malém prostoru vystihnout celou Procházku. Když už jsme u toho, ono by ji nešlo vystihnout ani delším textem: kdo si Procházku neprošel, nepochopí, o čem tu píšu. Tahle akce není o počtu ujitých kilometrů, ač jich často také ujdete požehnaně, ani o počtu vyluštěných šifer, i když právě ony nakonec asi rozhodnou, kdo bude Více informací na: úspěšný. Dokonce ani nejde pouze o to, www.prochazka.blog.cz donést klíč. Procházka je mnohem víc. Je e-mail: [email protected] to akce, která prověří vás, vaši kondici, www.facebook.com/ProchazkaRuzovymSadem jak psychickou, tak fyzickou, vztahy mezi členy vašeho týmu i sílu vaší vůle. Nemu-

Mládež

Ročník 24, březen 2012

príhlašování do nedele 18. 3. 19

Mládež

ŽIVOT V KRISTU Kolegové už hlásili nějaké problémy lesem vzhůru. Bylo mi spíláno nelichotivými jmény, protože nahoru vedou i ces- s koleny, puchýři jako lívanec a takoty a proč musíme jít takovou divočinou. vé drobnosti. Uznali jsme, že už na to Nutno však podotknout, že při vzpomí- máme věkový průměr (čest Jehňovi s Růnání na PRS patří výstup na Jeřáb k nej- žou) a vyhlásili zastávku polního lazaresilnějším (a nejpěknějším) zážitkům. Dál tu na výměnu ponožek a kloubů. S tím, jsme šli vpodstatě na výlet, šifry jsme sbí- že zbytek už si jen tak piánko dojdeme, rali do kapsy s tím, že ráno někde sed- není kam spěchat. Jen co jsme se zvedli nem a vyluštíme je. Zastávku jsme dali a ušli pár kroků, uviděli jsme za sebou až na Spálenisku (nepamatuji si, odhad tým holek dost svižně nás dohánějící. No z mapy a fotek na webu). Slunce už sice a co nechtěla chlapská ješitnost, v cestě svítilo, ale taky tam pěkně foukalo. Mys- jsme pokračovali během. Dost nás deptalím, že jsme tam všechny sebrané šifry až lo, když jsme za sebou viděli jednu členna jednu vyluštili a šli jsme dorazit zbytek. ku, jak bez batůžku metelí, až se jí za paNavigátor si odbyl svou slabší chvilku, tama práší, ale nepolevili jsme. Doběhli když nezorientoval mapu a snažil se nás jsme ke stružce, odpočítali třináct pražpřesvědčit k cestě přes údolí do Orlic- ců a pak jsem tak nějak holýma rukama kých hor, ale nějak jsme mu to rozmlu- odbagroval během pár vteřin asi metr vili. Vypadalo to fakt moc daleko. Když kubický náspu. Nebylo tam nic a křížek jsme měli všechny šifry posbírané, zašli na pražci ani náznak kopání to nezmějsme v Dolní Orlici (je to ta osada na jih nil. Možná stopy po předchozích týmech od Králík, ne?) na snídani/oběd. Číšník nebo hloupá náhoda, které se dějí... Ješměl dost blbé kecy, když jsme se hned tě jsme chvíli bloumali po trati a počítali po dojedení nezvedli a z poloprázdné- pražce na sto způsobů a pak jsme se rozho lokálu nevypadli, ale rozložili papíry hodli jít na základnu bez klíče. Těšilo nás po stole. Tak jsme to šli dorazit na blíz- splnění určeného cíle a přežití všech člekou autobusovou zastávku. Měli jsme ně- nů, mrzelo ztracené druhé místo o ktejakou možnost nechat si říct řešení jedné ré jsme hloupě přišli (ano, moje chyba). šifry, tak jsme jednu vybrali a zbytek do- Na první jsme teda nemohli pomýšluštili. Shodou okolností zrovna u té šifry let, pro to si šli nějací Pohankovic a jedošlo k fatálnímu omylu, kdy jsem špat- jich strategie pouze devíti stanovišt byla ně umístil mezery do řetězce textu. Uzná- v kolizi s naším cílem obejít to celé. A co vám, že jedno slovo vypadalo dost divně, dál? No letos asi nic, pokud PRS nebude ale přičítal jsem to výrobě šifer na po- v Irsku. Ale příště, příště poznáte, co doslední chvíli. Každopádně jsme se vyda- káže tým Ti Chodni! Za tým Ti Chodni napsal li hledat klíč pod třináctý pražec od jaPetr „Nestaron“ Kadaňka kési stružky na trati z Králík na západ.

Střetnutí Frank E. Peretti

A

shton. Typické americké městečko. Když si však jeden skeptický novinář a jeden mladý kazatel začnou dávat dohromady, co zjistili, pochopí, že spolu stojí proti nestvůrnému komplotu jisté teroristické organizace, která chce podmanit všechny obyvatele města a v posledu celého světa. Román s výjimečně pronikavým vhledem do duchovního boje a důležitosti modlitby. Poutavý, napínavý děj s dobrým spádem z něj činí knížku, která se může měřit s těmi nejlepšími detektivkami ve vaší knihovně. Tento bestseller právě vychází v Nakladatelství Křesťanský život. www.krestanskyzivot.cz

H

20

ledám misionáře, kteří by chtěli vyjet za hranice naší republiky, ale nemohou finančně, zdravotně a nebo z rodinných důvodů odjet. Mám pro vás řešení: já dělám misii mezi cizinci v našem městě a potřebuji spolupracovníky a tlumočníky. Hledám mladé křesťany, co se učí a nebo by se začali učit arabsky, čínsky, mongolsky, turecky a vietnamsky. Je to výzva pro nás, všude kolem nás jsou cizinci a nemusíte složitě a draze cestovat. Můžete přijet do Olomouce a budeme dělat misii spolu. Budeme se modlit, spolu se sdílet, pracovat a jíst. Viz Skutky 2,42. Je tady plno turistů, studentů a pracujících a my můžeme jít a kázat evangelium všem /viz výše uvedeným/ národům. Šalom ! Jiří Eremiáš, AC Olomouc

Evangelista

nepochybně spadá do této kategorie je Epafras. On se přičinil o rozšíření evangelia v Kolosách a založení tamního sboru (Ko 1,7; 4,12). Z výše řečeného vyplývá, že evangelista obecně byl cestujícím kazatelem, kterého speciální služba byla nést evangelium do míst, kde ještě kázáno nebylo. Základním obsahem evangelia, které evangelista zvěstuje, je hlásání Boží zachraňující milosti v Ježíši Kristu nevěřícím (viz 1K 15,1–4). Kromě této obvyklé činnosti má evangelista i další úkol. Jeho úkolem totiž není pouze evangelizovat, ale také připravovat jiné, aby evangelium zvěstovali. Je to služba, která směřuje dovnitř církve. Když apoštol Pavel v epištole Efezským hovořil o darech služebnosti, přisoudil evangelistovi odpovědnost za „přípravu svých vyvolených k dílu služby – k budování Kristova těla“ (Ef 4,12). „Bůh ví, koho z Kristova těla nejlépe použít jako evangelistu. Jeho služba však nemusí začít na poli evangelizace. Obdarovaným je tedy věřící, o kterém Bůh ví, že k tomu má potřebné předpoklady, nebo koho Bůh pro tento účel potřebnými předpoklady vybaví.“2 Evangelisté, ačkoli mají jedinečné místo v těle Kristově, nemají být nějakou exklusivní skupinou, která nahrazuje službu církve. Jejich jedinečnost ale spočívá i v přípravě Božího lidu pro šíření evangelia. Bůh dává „každému podle jeho schopností“ (Mt 25,15). Rozděluje své dary, a tudíž i služebnosti, uváženě. On ví, že každý místní sbor má ty, kteří jsou speciálně obdarováni v evangelizačních aktivitách. Dějiny církve jsou úzce spjaty s evangelizací počínaje prvními apoštoly (kniha Skutků). Kdyby nebylo nebojácné církve a zapálených evangelistů a misionářů (J. Wesley, D. L. Moody, S. Wigglesworth, W. Carey, H. Taylor, D. Livingstone, D. Wilkerson a mnozí jiní) celé generace lidí by nikdy nezaslechly radostnou zvěst evangelia, kdyby jim ji někdo nepřinesl (srov. Ř 10,14–15). V současnosti jsou mezi námi ti, kdo vykonávají službu zvěstovatelů evangelia. Jde hlavně o celosvětově uznávané osobnosti, které působí na ekumenickém či mezinárodním poli jako například Billy Graham, Reinhard Bonnke, Luis Palau, Ulrich Parzany, Daniel Kolenda a jiní. Ale je mezi námi i bezpočet těch, kteří vykonávají službu evangelistů na místní úrovni a svou věrností a nasazením přispívají k naplňování Velkého pověření skrze nadpřirozenou moc Ducha svatého. Vladimír Rafaj, pastor a učitel

V úvodních verších je zmíněný dar A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelizace, který je nesen „evangelisevangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své tou“ neboli „zvěstovatelem evangelia“.1 vyvolené dokonale připravil k dílu služby - Tento výraz může označovat jak pravik budování Kristova těla, až bychom všichni delnou činnost, tak i zvláštní povolání či dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, nadání. Zde jen připomenu, že v kontexa tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou tu Efezským 4,7–16 jsou lidé důležitější než samotná obdarování. Kristovy plnosti. (Efezským 4,11–13) Evangelista je člověk, který káže raelikož je církev především duchov- dostnou zvěst o Kristu a o spasení hříšním společenstvím, měli by křesťa- níků. Je zvěstovatelem evangelia. Je to né vidět každé obdarování a schop- člověk Bohem vystrojený a nadaný, aby oslovoval a zasahoval nosti v perspektivě těla ztracené pro Ježíše. Jde Kristova. Čím více věřítedy o vytýčení směru cí uvidí dary Ducha svake světu mimo společentého v kontextu církve, ství věřících. Služebnost tím účinnější bude jeevangelisty však není jich služba světu a stejně totožná se služebností tak i jejich uctívání Boha. apoštolů, proroků, pasBůh ví, že síla a hloubka týřů nebo učitelů. Pro našeho povolání je příevangelistu je charaktemým důsledkem projevů ristická schopnost ursouvisejících s požadavčit stav hříšníkova nitky, které jsou na charakra (svědomí), odpovídat ter křesťana kladeny, kde na argumenty a námitky, jsou jednotlivé dary rozpovzbuzovat k rozhodloženy tak, aby církev nutí pro Krista a pomámohla fungovat maximálně efektivně a spolehlivě. To je hlavní hat mu, aby nově obrácený našel jistotu důraz druhé poloviny epištoly Efezským skrze Slovo. Evangelista je součástí Kristova těla, má vyjít z místního sboru, ká(kapitoly 4–6). Podívejme se nyní blíže na dar, kterým zat nevěřícím, vést k obrácení a poté je je služebnost evangelisty. Abychom se dovést do místního sboru, kde pak buv daném tématu lépe orientovali, polož- dou nasyceni, budováni a povzbuzeni. Jinými slovy – evangelista je misijně me si hned v úvodu několik základních otázek: Kdo evangelistou je? Jak a kdo se orientovaný kazatel evangelia (Ef 4,11). jim může stát? Komu patří tento dar slu- Tento dar je dán kupříkladu Filipovi žebnosti? Jaké předpoklady musí evange- (Sk 21,8), který, jak se zdá, cestoval lista splňovat? Co je obsahem jeho služ- z města do města kázat evangelium. Byl by? Nemají snad být evangelisty všichni ohlašovatelem radostné zvěsti. Jeho služvěřící? Jak mají fungovat lidé s tímto da- ba evangelisty ho zavedla k lidem v Samaří, kteří neznali Pána. Kázal jim evanrem v církvi? Církev byla povolána k tomu, aby gelium, které bylo doprovázeno činěním ve světě, který je zasažen hříchem, spolu- divů a zázraků. Služba způsobila veliký pracovala s Bohem. Bůh církev ustanovil, ohlas a výsledkem této mohutné služaby ho uctívala a aby hlásala evangelium by byla radost: „A tak nastala veliká ra(Mt 28,19–20; Mk 16,14–20; L 24,46–49; dost v tom městě“ (8,8). Lidé uvěřili a byli J 20,21; Sk 1,8). Zvěstování evangelia je křtěni (8,12). Podobně to bylo v případě věcí celé církve. Bůh se ve své svrchova- osobní evangelizace etiopského dvořana né vůli rozhodl svěřit poselství evangelia (8,26–35). Zde stojí za povšimnutí, že evangelisdo rukou všech křesťanů. V tomto smyslu je evangelistou každý věřící. „Jděte ta Filip neměl autoritu apoštola ani proke všem národům a získávejte mi učedníky, roka (dar apoštolství a dar proroctví) křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého ani odpovědnost pastora a učitele (pasa učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám týřský dohled nad stádem a jeho vyučopřikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny vání). Další z Božích služebníků, který až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,19–20). Avšak některé jedince Pán Ježíš zvlášť 1 Výraz „evangelista“ nebo „zvěstovatel/ uschopňuje a povolává do služby evankazatel evangelia“ se objevuje v Novém zágelisty. Dává jim schopnosti jasně vykoně pouze zde (list Efezským), ve Skut- 2 Brandt, Robert L. Duchovní dary: Samosvětlovat evangelium a vést lidi k jeho cích 21,8 (diákon Filip) a v 2. listu Timoteo- statná studijní příručka. 1. české vydání. Čespřijetí.

J

vi 4,5.

ký Těšín, 1998, s. 66.

Služebnosti dle Ef 4,11

Ročník 24, březen 2012

21

ŽIVOT V KRISTU

Svědectví, Ze života církve

Uzdravení z „Bechtěreva“

D

razí sourozenci, od mládí jsem měl problémy se „zasekáváním“ krku, zad nebo kyčle. Tak jsem se otáčel celým tělem, případně kulhal. Podzim a zima byly pro mě problematické. Bral jsem to jako součást života – každý má nějaký ten neduh a Bůh dává dostatek síly k životu. Jak jsme se jako rodina rozrůstali, byly problémy častější a k problémům páteře se přidávaly bolesti zubů, celé tváře, někdy jsem nebyl schopen vstát z postele kvůli zaseknuté páteři, přidávala se častá únava. Jindřiška – moje drahá manželka – tak vstupovala do věcí, které jsem dříve dělal já… Když už mi bylo hodně špatně, prosil jsem o modlitby a Bůh dal na nějakou dobu úlevu . Jednou se mi udělal zánět duhovky (obrovská bolest v oku při pohledu do světlejšího místa). Když se mi to za půl roku udělalo znovu, tak mě oční lékařka poslala po vyšetřeních, aby se zjistilo, čím to je (bylo podezření na Bechtěrevovu chorobu)… Absolvoval jsem kolečko vyšetření (rentgeny, vyšetření krve, CT, …). Nezapomenu na okamžik, kdy jsem seděl před mým praktickým lékařem a on mi řekl: „Tak,

otevřít sklenici kompotu byl pro mě problém. Co bylo ale mnohem horší, stupňovala se únava, která přicházela často pane Pernica, výsledky potvrdily, že máte znenadání a velmi omezovala jakékoBechtěreva.“ Už jsem si o tom něco na in- liv mé myšlení (ať doma, v práci nebo ternetu načetl, a tak bych měl být pat- ve službě Bohu). Tak jsem nebyl schopen řičně rozrušen, ale Bůh mi dal do srdce řešit věci, které jsem řešit chtěl… Připatak zvláštní pokoj, že jsem v klidu seděl dal jsem si jako stařeček, který už nemá a ptal lékaře na podrobnosti této nemo- tolik sil, co dříve, a velmi ho to omezuje. ci. Dověděl jsem se, že jde o autoimunit- Přizpůsoboval jsem se tedy a často jsem ní onemocnění, takže bych se měl vyva- od srdce zpíval píseň „Aj keby nekvitol rovat jakémukoliv nachlazení, viróze… fík“ (Abakuk 3,17–18)… V létě jsem si Imunitní systém bojuje proti vlastním opět nechal předepsat rehabilitace, a tak buňkám a v případě této nemoci tuhne jsem od září začal cvičit pod odborným páteř a další klouby v těle… Lékaři nedo- dohledem… Přišla úleva, mohl jsem se káží vyléčit, jen zmírnit bolest a díky cvi- lépe pohybovat… Pak jsme jeli na výjezdní staršovstvo. čení se dá zmírnit progrese onemocnění. V uvolněné atmosféře mi doktor v jeden První večer při modlitbách jsem únavou okamžik řekl: „No, vy se pořád smějete, odpadal. Bratři mě poslali spát… Druhý ale měl byste se zajímat, jaké to má fáze den se za mě modlili a já při Františkoa co vás čeká…“ Tak jsem se tedy ptal, ale vě modlitbě vnímal, že se něco v duchovpokoj mě neopouštěl… Po stanovení di- ním světě stalo. Na těle jsem změnu ještě agnózy následovala návštěva revmatolo- necítil. Když jsem dojel domů, vzal jsem ga a další kolečka vyšetření… Dostal jsem manželku do náruče a řekl jí o modlitlék, který mi nejhorší bolesti zmírnil, a já bě, že vnímám, že se něco změnilo v duchovním světě. Víte, já poslední dobou mohl opět fungovat… Před rokem bylo konstatováno, že nezvedal nic těžkého, protože to náslejsem ve stupni dva až tři na čtyřstup- dující den znamenalo mít trápení s těňovém hodnocení. To už se objevovaly lem. Jindřiška byla překvapená, a tak i problémy s prsty – sice ještě nenatéka- jsme již s očekáváním vyhlíželi další dny. ly, ale neměl jsem v nich již sílu, takže Zatím jsme to nikomu neříkali, protože

Stojí za to chodit do církve? Milí čtenáři, rádi bychom vás tímto článkem inspirovali k účasti na připravované konferenci pro manželské páry, která se bude konat v Kolíně, 16.–17. března. Konference se bude jmenovat „Změň svět skrze svůj domov“, sloužit budou Colin a Nancy Campbell z Nového Zélandu. redakce

N

22

edávno mi napsala čtenářka Above Rubies dotaz: „Měli jste někdy problémy s hlídáním více malých dětí v církvi? Ráda bych věděla, zda by matky měly raději zůstávat doma a nerušit v církvi v době, kdy mají plné ruce práce s maličkými dětmi. Zažila jste ve svém životě podobné období?“ Vím, jak se cítíte. Když byly mé děti malé, také jsem mnohokrát uvažovala, zda má smysl chodit do církve. Uvědomila jsem si však, že církev je více než sedět v nějaké budově a poslouchat pastora. Církev není budova, ale lidé. Proto, milé maminky, stojí za to jít do církve i za tu cenu, že strávíte celou dobu v oddělení pro malé děti nebo budete ukázňovat děti, aby tiše seděly. Děláte tři věci. Zaprvé máte příležitost mít obecenství s ostatními (obecenství s ostatními maminkami u malých dětí může být skvělé), což je velmi důležité. Je to stejně důležité jako poslouchat kázání. Máte rovněž příležitost sdílet se s ostat-

ními, předat požehnání nebo povzbuzení někomu jinému. Pamatujte, nechodíte do církve, abyste přijímaly, ale dávaly – a především dávaly požehnání. Za druhé, učíte děti být v církvi. Jistě, je třeba hodně učení, ale pokud zůstanete doma, vaše děti se naučí, že ve vašem životě NENÍ oddanost církvi. Pokud půjdete, dokonce i když není všechno dokonalé, přestože třeba neuslyšíte ani slovo z kázání, něco jste vykonaly. Ukázaly jste svým dětem, že Bůh je ve vašem životě na prvním místě a že obecenství se svatými je důležité. Ukážete, že Bůh je ve vašem životě prioritou. Ukážete svým dětem svou oddanost Bohu a jeho lidu. Berte vážně varování z listu Židům, 10,25: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Můj manžel mi nedávno řekl: „Mnoho lidí chce, aby tu církev byla pro ně, ale oni tu nechtějí být pro církev.“

Za třetí: Následujete příklad Ježíše Krista, jehož zvykem bylo chodit do domu Božího. Potřebujeme dodržovat tento zvyk ve svých životech a ustanovit a upevnit jej v životech svých dětí. Pokud naše děti vidí, že se rozhodneme z jakékoliv příčiny zůstat doma, později, až dorostou, budou zůstávat doma z mnohem nicotnějších příčin. Nikdy jsme jako rodina nechyběli v církvi kvůli dešti, bouřce nebo sněhu. Ani tehdy, když jsme byli nemocní. Církev je přece nejlepší místo, kde můžeme být uzdraveni! V Lukášově evangeliu 4,16 čteme: Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Vytrvejte. Není to vždy snadné, ale děláte správnou věc. Nevzdalujte se církvi jen proto, že vaše děti nejsou dokonalé. To je poraženecký postoj. Chtěli jsme, aby naše děti byly v církvi každou neděli ráno a večer. Nosívala jsem s sebou ovčí kožešinu, aby si během nedělní večerní bohoslužby malí mohli lehnout a spát. Znechutila se jim církev? Nikdy! Všichni jsou členy církve a pracují v ní. C. a N. Campbell

někdy bylo dobře, a pak to zas přišlo… Stále jsem docházel na rehabilitace a již mi měly končit. Vnímal jsem, že mám dále pokračovat a ztuhlé tělo rozhýbat a lékař mi to na moji žádost prodloužil. Bylo zvláštní, nikdy jsem si neuvědomoval, kolik úsilí mě cvičení stojí a najednou to šlo jaksi snadněji. Jednou, při cvičení na balóně, jsem si ale uvědomil, jak již mám ztuhlý hrudník – nebyl jsem schopen ležet na míči – nestačil mi dech – a ostatní cvičící s tím neměli žádný problém. Při kontrole na revmatologii se mě paní doktorka ptá: „Tak co, pane Pernico, jak se vám daří?“ „Výborně, paní doktorko.“ „Ale neříkejte, teď, na podzim?“ „Víte, modlili se za mě bratři a Bůh udělal v těle změnu. To tělo teď funguje jinak.“ „Tak se předkloňte, uvidíme.“ Po předklonu jsem se rukama dotkl země. „Dobrý, tak ještě jak se rozvíjí páteř? Dobrý. A teď změříme hrudník…“ „Tady vím, že ještě musím cvičit, že je ještě ztuhlý…“ „Máte pravdu, rozvíjí se jen 4cm… Takže v lednu na kontrolu…“ Vím, že Bůh mé trápení změnil, pomalu se dostávám do kondice a jsem schopen dělat věci, které dříve nešly. Několikrát jsem byl i v podchodu na evangelizaci. Byla pěkná zima, fučelo, tekly mi od větru slzy, tahal jsem aparaturu a druhý den jsem – NELEŽEL!!! Díky Bohu. Bůh vidí dál a ví, proč jsme tím museli jako rodina projít. Ono to totiž nebyl jen můj problém, ale doléhalo to na celou rodinu, manželku, děti, ale i rodiče. Samozřejmě i na bratry a sestry ve sboru. Bůh je ale nade vším a nedovolí zkoušku, kterou bychom nemohli unést – a s každou zkouškou dává i východisko – někdy je to dostatek síly ke každodennímu životu s bolestí a omezením, a někdy je to vysvobození od bolesti. Je to na něm, On je dobrotivý a ví, kdy a jak má zasáhnout. Na nás je mu v každé situaci důvěřovat. Jemu patří všechna sláva. Hynek Pernica … no a protože se Jindřiška chtěla také podělit o svou radost z mého uzdravení, můžete číst dále…

D

razí sourozenci v Kristu, když vydával Hynek v neděli 6. 11. ve shromáždění své svědectví o Boží milosti, které se mu dostalo, chtěla jsem jít spolu s ním dopředu, protože se to týká celé naší rodiny, ale pro slzy a dojetí jsem neměla sílu. Když jsme se s Hynkem poznali, věděla jsem, že má nějaké zdravotní potíže. Časté záněty zubů, občas bolesti v kyčli. Ortoped ho nazval hypochondrem, po trvajících potížích mu chtěli v nemocnici přeřezat šlachy, že se mu snad o sebe

brnkají. Další diagnózy byly i prochlazení při náhradní vojenské civilní službě, kde spával u chladné zdi v likusáku. Během našeho manželství se potíže stupňovaly. Zasekávání krku, častá únava, ztuhlost celých zad, bolesti kyčle, tváře, časté bolestivé záněty zubů, nadměrná potivost. Běžná viróza měla náročný průběh – bolestivé celé pohybové ústrojí. To vše také ovlivňovalo i Hynkovo rozhodování, kdy nebyl schopen v některých dnech plně si utříbit myšlenky… Jaký vliv to mělo na nás coby rodinu? Zpočátku skoro žádný. Postupně jakákoliv fyzická aktivita s dětmi byla směřována na mě. Také chování a nošení posledních dvou dětí či rytí zahrádky. Což bylo omezeno i tím, že jsem byla skoro pořád těhotná . Hynek nemohl ani prochladnout a ani se zpotit, zvedat žádné těžké věci. Každé roční období bylo náročné. Nezapomenu na sborové dovolené, když se mnozí z vás koupali a Hynek chodil navlečený (i pod tepláky měl spodky), kraťasy má úplně na dně skříně. Děti si už zvykly, že jakékoliv laškování, skákání a „rvaní se“ s tatínkem je nemožné, aby mu třeba nechtěně neublížily. Těžko nesly, že nemůžeme častěji na koupaliště, výlety, pouštění draků, bobování, bruslení… Ze začátku jsem tyto potíže snášela ztěžka. Každá žena čeká, když muž přijde z práce, že se bude teď přece on starat o děti, či se zajímat o ni, něco doma udělá, pojedeme na výlet … Většinou po každé těžší práci na domku, návštěvě koupaliště, výletu, po dvou hodinách strávených na evangelizaci, po nošení reprobeden nebo jiné zátěži, třeba tři dny proležel. Postupem času se potíže stupňovaly. Když přišel z práce, šel si lehnout, vstal, až děti usnuly nebo těsně před uložením. Kolikrát i během dne si musel lehnout. Absenci v práci pak řešil dovolenou nebo to doháněl po nocích. Díky Pánu za práci, kterou má. Jakékoliv plány (a to myslím všichni víte, že ženy jich mají dost a dovedou to mužům pěkně zorganizovat) nebyly možné. Nikdy jsem nevěděla, s jakou přijde domů z práce. Viděla jsem, jak s tím statečně bojuje. Kolikrát, když mu bylo lépe, šel na evangelizaci i s tím, že další dny bude hůř. Nezapomenu, jak jsme jeli před třemi roky při příležitosti 10. výročí naší svatby na čtyři dny do Krkonoš. Místo abychom vyjeli dopoledne, jsme vyjeli až po 19. hod. Hynek se nemohl hýbat. Nakonec jsme jeli, měl úplně zaseklý krk (zkuste tak řídit). Místo naplánovaných aktivit od samého rána jsme vyráželi až po obědě, až se trochu procvičil. Pak jsme se plížili na výlety a já musela absolvovat místo Hynka tobogán a bobovou dráhu s Kubíkem na klíně (to teda moc nemusím).

Kolikrát jsem viděla, jak mu není dobře, ale jede na velký nákup, skládá těžké kufry dětem do autobusu… Minulý rok jsme jeli s dětmi na hory poprvé lyžovat. To byla veliká Boží milost. Nejen, že jsme jeli v týdnu, ve kterém byl ten rok jediný sníh, ale Hynek i děti učil lyžovat a sám lyžoval. Už jsem ani nedoufala, že někdy na hory pojedeme. Byl to pro nás Boží dárek za ty roky Hynkových potíží a roky omezení, kdy se nám rodily děti a nebylo možné vůbec někde takto jet. Milost byla i v tom, že rok před tím si klukovskou nerozvážností (v tomto stavu lezl na strom trhat jablka) způsobil meniskus kolena. Po dlouhotrvajících potížích (chodil o berlích) a rentgenu byl odeslán k operaci. Těsně před nástupem se bratří za něj modlili a po operaci doktoři jen zkonstatovali, že tam má vše v pořádku. Pár dnů musel cvičit, aby se dlouho nepoužívané svaly (kdy uhýbal bolesti) znovu posílily. A pak normálně chodil, ale potíže stanovené diagnózy trvaly nadále. Doktoři si nevěděli rady. Rehabilitace, léky zabíraly na chvíli. Prý následek sedavého zaměstnání. Pak ale prodělal 2x zánět duhovky a paní očařka ho poslala na speciální odběr krve, protože usoudila, že by mohlo jít o jeden z projevů Bechtěrevovy nemoci. Modlili jsme se, ať to nemá, protože když jsme zjišťovali, o co jde, mě osobně to vyděsilo. Podezření paní očařky bylo správné. Hynkovi tak před třemi roky diagnostikovali Bechtěrevovu nemoc. Když mu to doktor sděloval, Hynek byl v klidu, dokonce se i smál. Pán mu dal nadpřirozený pokoj. Myslím, že za ty roky, co všechno s Pánem prožil, moc dobře ví, že se Bohu nic v jeho životě nevymklo z rukou. Z lidského hlediska jsou vyhlídky v této nemoci velmi špatné. Je to nevyléčitelná nemoc. Má čtyři etapy, pátá je konečná, pro Hynka věčná radost s Pánem. Hodně lidí umírá na udušení kvůli zatuhlému hrudníku, jiní na úraz páteře či srdeční selhání díky zvýšené námaze srdce. Pokud se stane Bechtěrevikovi úraz, při kterém musí dlouhodobě ležet a nemůže cvičit, situace se rychle zhoršuje. Samozřejmě se nemusí u každého „bechtěrevika“ projevit všechny etapy. Modlili jsme se, ať to Pán uzdraví anebo zastaví. Oba jsme měli ale zvláštní radost, protože se konečně přišlo na správnou diagnózu a začala i správná podpůrná léčba. Léky i rehabilitace zabíraly. Hynek začal i jezdit na kole. To byla ale občasná radostná období. Před půl rokem byl Hynek podle rentgenu páteře ve druhé až třetí etapě této nemoci. Začaly se projevovat i jiné nepříjemné potíže. Třes a bolestivost prstů na rukou, které nejvíc pro svou práci na počítači potřebuje (nemohl do nich nic pevně uchopit; někdy nosil Matěje

Svědectví

Ročník 24, březen 2012

23

Svědectví

ŽIVOT V KRISTU

24

s obavou, že ho najednou pustí). Dále vleklé záněty zubů, bolestivé zákroky u zubaře, kdy vůbec nezabírala žádná umrtvení. Léky a rehabilitace zabíraly jen na chvíli. Když byla stanovena diagnóza, spočinula jsem v Bohu, že o nás ví a nenaloží na nás (na mě) víc, než jsme schopni unést. Mé vnitřní reptání, že nemůžeme kvůli té nemoci to či ono, ustalo. Často mi přicházel na mysl příběh, kdy se Šadrach, Méšach a Abednego nepoklonili soše a pak měli být hozeni do ohnivé pece. Co řekli, bylo vyznáním i mým v posledních měsících: „Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Daniel 3,17–18) A pak to přišlo. V létě po sborové dovolené ho začaly bolet svaly a měl horečky. Nemohl se hýbat. Stav trvající 3–4 dny. Říkala jsem si: „Pane, tak už je to tady?“ Oddychla jsem si, když to pak polevilo a po týdnu byl v pořádku. Asi svalová chřipka. Pravidelně jsme se s dětmi za tatínka modlili (nemohu říct, že bych nějak modlitebně zápasila, či měla velikou víru nebo očekávání): „Pane Bože, prosím tě, uzdrav Hynka.“ Mnohokrát se bratří za něj modlili. Někdy se zdálo, že se mu ulevilo. Ale tato nemoc má takový průběh, že je chvíli dobře a pak dlouho zle. A tak, když se zase bratři modlili (17. 9. 2011) a Hynek přišel s tím, že vnímá, že se něco změnilo, řekli jsme si, že tomu dáme čas, ať se to ukáže. Jak přišel? Vzal mě do náruče. Možná si řeknete: „Co je na tom divného?“ To by si před tím nemohl dovolit, druhý den by se nemohl hýbat a to vážím jen 45 kg. Rozplakala jsem se. Teď pláču taky… Co dodat. Hynek zryl zahradu, byli jsme na výletě, nosí Matěje na rukách, děti po něm skáčou a perou se, uklízí v garáži nahromaděné haraburdí, zas chodí na evangelizace, nakoupí a nejde si hned lehnout, lépe přemýšlí a plánuje, dostal rýmu a radoval se (nebolí ho při tom tělo, jako dříve, má obyčejnou prostou virózu). JEMU PATŘÍ NAŠE VDĚČNOST ZA UZDRAVENÍ, ALE HLAVNĚ I ZA JEHO BLÍZKOST V PRŮBĚHU NEMOCI. Nevíme, proč jsme tím museli projít. Snad na svědectví lidem kolem a rodičům. Snad pro mé osobní lámání. Snad pro lámání našich dětí, kdy byla aktivita naší rodiny dost omezená. Hynek pro to, co prožíval, může sám lépe porozumět druhým, kteří mají nějaké tělesné trápení. Snad zkouška? Nevíme a ani nechceme zkoumat, PROČ to na nás přišlo. Nepřestávám Pána chválit a děkovat. On je záštita má a píseň má. Hynek a Jindřiška Pernicovi, AC Brno

Milost, odpuštění, láska

P

řed několika lety jsem byla pokřtěná křtem ve vodě a nějakou dobu na to i Duchem svatým. Byla to nepopsatelná nádhera! Byla mi udělena veliká MILOST od našeho Pána, Ježíše Krista, a já cítila obrovské štěstí a naplnění. Jak ale plynul čas, zapomněla jsem a vrátila se ke starému způsobu života před křtem. Uplynulo dalších pár let a já měla vážnou operaci mozku. Když mi doktoři otevřeli hlavu, moje srdce to nevydrželo a přestalo bít. Nějakou dobu trvalo, než mě elektrošoky vrátili zase zpět. Byla jsem pak ještě dlouho pacientem nemocnic, ale nakonec jsem se vrátila domů. Pak se mě můj taťka zeptal, jestli si nepamatuji, nebo jsem neprožila něco v té době, která se odborně nazývá klinická smrt, a já se rozpomněla… Nevím, jestli to byl zrovna tunel, ale bylo tam všude kolem mě krásné, čisté a uklidňující světlo. Na konci stála postava, která se vznášela a jakoby vlála. Já stála přímo uprostřed, jen nevím, jak jsem vypadala, protože moje tělo leželo dole na operačním sále, a pak se mě ta postava zeptala: „Chceš jít dál, nebo se chceš vrátit?“ Chvíli jsem přemýšlela a pak, ani nevím proč, jsem řekla: „Tak já se teda vrátím“. A najednou jsem slyšela sestřičky, jak křičí: „Dýchejte zhluboka! Pořádně se nadechněte!“ A tak jsem se nadechla a vrátila se. Jenže ani pak jsem nezačala žít správně a znovu jsem sklouzla do světského života… Opět uplynulo hodně let. Letos v říjnu jsem se dozvěděla, že má k nám do republiky, přímo do Kutné Hory, přiletět pastor z Ameriky. Jmenuje se Pedro Pablo Ramiréz. Dozvěděla jsem se, že má veliký dar od Boha. Učí a přednáší slovo Boží, léčí, prorokuje, dokonce jsem se doslechla, že při jeho modlitbách lidi padají a omdlévají… Chtěla jsem ho poznat a poslechnout si, co káže. Je to úžasný člověk s velikou milostí od našeho Pána a s darem Ducha svatého. První den, když dokončil kázání, se zeptal, jestli někdo z nás chce, aby se za něj modlil, a pokud ano, ať přijde k němu dopředu. Lidi se zvedali a přicházeli. Pak jsem viděla, jak se svěřují se svými starostmi a trápením, a když si je P. P. Ramiréz vyslechl a dokončil za každého z nich modlitbu k našemu Pánu, jen zlehýnka fouknul a lidi se začali kácet a padat k zemi! Jen já tam seděla, brečela a nebyla schopná se pohnout. Druhý den jsem pozvala kamarádky a znovu jsme přišly. Opět na konci bohoslužby vyzval lidi, ať přijdou k němu dopředu, pokud chtějí, aby se za ně modlil. A když se zvedly i mé kamarádky, řekla jsem si, že půjdu také. Srdce mi tlouklo

tak, že jsem myslela, že mi vyskočí z těla. Když přišla řada na mě, byla jsem v takovém stavu, že když se na mě podíval, zavolal svou ženu Mildred a ta mě objala. Já bych strašně ráda popsala všechny ty pocity, které jsem měla, ale nějak mi na ně nestačí slova. Brečela jsem, vzlykala a najednou, během jediné vteřiny to přestalo. Ona mě pustila a já předstoupila před Pedra. Požádala jsem ho, aby se modlil za to, abych byla lepším člověkem. A pak, v průběhu jeho modlitby k Bohu, jsem uviděla to nejčistší světlo, které na mě zasvítilo a dotýkalo se mě a já věděla, že je to světlo Ducha svatého. Bylo to světlo ODPUŠTĚNÍ. Myslela jsem, že tohle viděli všichni lidi, kteří tam přišli, ale když jsem se s nimi o tom bavila, řekli, že žádné světlo neviděli. Chtěla jsem to říct Pedrovi. Potěšit ho tím, co mi skrze něho bylo dovoleno vidět. A když jsem pak k němu přišla a pověděla mu to, rozplakal se a řekl: „Dostaneš od Boha dar, ale zatím ho nikomu neříkej, nikdo by ti nevěřil“. Ten večer, když jsme odcházeli domů, jsem si řekla, že půjdu s taťkou pěšky a že si v klidu zapálíme a všechno to probereme. Chtěla jsem sáhnout do tašky pro cigarety a najednou jsem uslyšela: „Běž a dotkni se raději Bible“. Zarazila jsem se a říkala si, co se mi to v té hlavě honí za blbosti. Ušla jsem pár kroků, chtěla jsem znovu sáhnout do tašky a znovu se mi ozvalo to samé. Už docela naštvaně jsem si sama pro sebe řekla, že stejně u sebe žádnou Bibli nemám a že si teda zapálím až doma. Když jsem přišla, řekli jsme si s manželem, že si uděláme kafe a u toho si zapálíme. A já zjistila, že na tu cigaretu nemám vůbec chuť! Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Řekla jsem si, že si tedy půjdu lehnout a zapálím si zítra… Už je to docela dlouho, co jsem přestala kouřit v okamžiku, kdy mi milostivý Bůh už po několikáté odpustil, protože jeho LÁSKA ke mně je opravdová! On mě totiž neopustil ani na jediný den! Celou tu dobu na mě čekal a nezanevřel na mě. A i když budu děkovat na věky, nikdy to nebude dost. Miluji našeho Boha a vždy se budu modlit a prosit za to, aby se mnou stále zůstával, abych ho už ani na jediný okamžik neztratila, a když náhodou zakopnu a třeba i upadnu, aby mi vždy pomohl vstát a jít dál. Pokud se budete chtít přijít podívat k nám do sboru, poslechnout si evangelium, nebo si třeba jen zazpívat chvály, všichni vás moc rádi přivítáme. A pokud se mě budete chtít na něco zeptat, tady je můj email: [email protected] Těšíme se na vás 

Počkej!!!

O

linka se chystá na cyklistické závody. Na kole umí jezdit od pěti let a moc jí to baví. Dokonce umí s kolem dělat i kousky, které jen tak každý neumí. A teď se blíží den, kdy se mají konat závody, na které se tolik těší a tolik připravuje. Je to poprvé, co bude také soutěžit, protože loni byla ještě moc malá. Do této soutěže mohou až děti od osmi let. Olinka si byla prohlédnout celou trasu, kudy se pojede, a hned si ji také vyzkoušela. A věřte nebo ne, ona měla lepší výsledek, než loňský vítěz. Ani tatínek tomu nechtěl věřit. A tak, když se všechno povede, Olinka si pojede hned na prvním závodě pro svou první zlatou medaili. Před několika dny byli celá rodina na výletě. Samozřejmě, že na kolech. Bylo teplo, a když se zastavili na jednom pěkném místě, aby si odpočinuli, zuli boty, sundali přilby a jen tak lenošili v trávě. A pak Olinka zas naskočila na kolo, že už chce jet. Tatínek na ni volal: „Počkej!“ ale to už neslyšela. Tak se za ní vydali i ostatní a uháněli krajinou, když vtom si maminka všimla, že Olinka nemá přilbu. Tatínek se nabídl, že se pro ni vrátí, otočil kolo a za chvíli jim zmizel z očí. Jenže když dojel na místo, kde odpočívali, přilba tam nebyla. Prostě nebyla. „Kdyby na nás Olinka počkala, všimli bychom si toho hned a nemuselo se to stát,“ pomyslel si tatínek. Olinka ale stejně potřebovala už přilbu větší a lepší, a protože bude mít za týden narozeniny, tak je aspoň jasné, jaký dostane dárek. Jak jen jí ale vysvětlit, že nemá být tak do všeho hrrr. Ve škole chodili zrovna ten rok na bazén, a když byly závody, tak Olinka skočila do vody dříve, než byl start, takže jí její čas nepočítali. Paní učitelka řekla na vysvětlenou, že Olinka to dělá pořád. Tak co s tím? Narozeniny přišly do jejího pokoje tiše jako víla. Ráno se probudila a u postýlky jí čekalo malinké štěně. Tolik si ho přála! Teď jen sedělo na bobku a upíralo na ni svá trochu nejistá očka. Olinka vyskočila z postele a celá zářila nadšením. Hned se oblékla, a že Betynce, jak štěně hned pojmenovala, ukáže celou zahradu. Maminka na ni volala: „Počkej, máš tu ještě další dárky!“ To už ale zase nikdo neslyšel. Den narozenin měl být zároveň i den závodů. Když se blížila hodina, kdy už měla Olinka odjet na závody, dala Betynku ma-

mince do náručí, skočila na kolo a byla pryč. Samozřejmě, že bez přilby. Přijela na poslední chvíli, všichni už se chystali a Olinka vyrazila k registraci. Tam se na ni podívala její vedoucí, usmála se na ni povzbudivě, řekla ji: „Nasaď si přilbu a jdeme na to.“ V Olince hrklo zděšením. „Já přilbu nemám.“ „Tak zavoláme tatínkovi, ať ti ji doveze,“ nedala se vyvést z rovnováhy vedoucí. „Ale né, já ji vůbec nemám,“ namítla Olinka, a vysvětlila, jak se to stalo. Netušila, že ji má doma hned u postýlky zabalenou jako dárek k narozeninám. Neudělala si čas, když ji tatínek s maminkou říkali: „Počkej, máš tu ještě další dárky.“ Ona prostě to slovíčko „počkej“ nikdy neslyšela. Teď se na ni vedoucí podívala vážně a bylo vidět, že je jí opravdu líto, když jí musí říct, že v tom případě se nemůže závodů zúčastnit. Olince vhrkly do očí slzičky. To přece není možné! Vzala kolo a smutně a zklamaně se loudala domů. Tatínek s maminkou mezitím dojeli na závodiště taky a Olinka nikde. Kde jen může být? Dělala si starosti maminka. Olinka už pomalu vycházela z parku. Nejela na kole. Byla moc smutná. Šla vedle kola. Najednou za sebou uslyšela zděšený křik: „Počkej! Počkej přece!“ Ohlédla se, co se děje a za ní běžela malá holčička, už byla u silnice a na silnici jelo auto, řidič holčičku nemohl vidět. Maminka holčičky byla daleko. Olinka pustila kolo a skokem byla u holčičky. Chytla ji za ruku a ještě včas ji stihla strhnout na chodník. Auto prosvištělo a řidič vůbec netušil, co se právě mohlo stát. Maminka holčičky si oddechla a ze samé radosti pozvala Olinku na zmrzlinu a pořád a pořád jí říkala, že je šikovná, že té malé zachránila život. „Ona nikdy neslyší, když na ni volám: Počkej!“ stěžovala si. Olinka zůstala, jako když se zrovna probudíte ze snu: „To je přece ono, to je to poslední, co mi maminka dnes říkala, když jsem odjížděla z domu. Kolikrát to už říkal tatínek i maminka a co všechno se už kvůli tomu, že to neposlouchám, stalo! Taky jsou ze mě vždycky tak nešťastní, když je neposlouchám?“ A protože byla nadšená, že mohla někomu pomoct, tak už jí vůbec netrápilo, že nevyhrála závody – vždyť zachránit někomu život je mnohem důležitější, a rozběhla se domů, že jim vše poví, co se stalo, a ze-

ptá se maminky, na co vlastně měla ráno počkat. Vběhla do domu jak vichřice, tatínek seděl na gauči, Olinka mu skočila na klín a vyhrkla: „Tati, na co jsem měla ráno počkat?“ Tatínek se málem zakuckal překvapením, že si Olinka všimla, že na ni volal, ať počká. Teď jen mlčky vzal přilbu a podal ji Olince. Ta vykulila oči překvapením. Pak se ale rozesmála a začala mu vyprávět všechno, co se jí dnes stalo, a slíbila, že teď už se nikdy nestane, aby neslyšela, když na ni zavolá: „Počkej!“ Tatínek vzal Bibli, usmál se a odpověděl: „Něco ti přečtu a ty budeš hádat, ano? Moje hádanka je jednoduchá. Co by se stalo, kdyby učedníci, neposlechli Pána Ježíše, když jim Pán Ježíš řekl „Čekejte“? A to je i moje dnešní hádanka pro vás. Tak pojďme si společně přečíst ten kousek příběhu: (A tatínek příběh schválně malino upravil.)

Dětem

Ročník 24, březen 2012

Kniha skutků, první kapitola: První knihu, Olinko, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“

25