Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 23

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 5 / 2011

Sloupek 2

Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto‘, odpustíš mu!“ (Lk 17,1–4)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za zaslané příspěvky, za vaše modlitby i další podporu. Je nám ctí s vámi spolupracovat! Jako redaktor jsem vždy prezentoval názor, že časopis bude takový jako církev. Nikdy nebylo mojí ambicí shromažďovat z internetu nejlepší světové články, ale vést naši církev ke sdílení se. Když jsem listoval předchozím číslem „Života v Kristu“ s tématem evangelizace, byl jsem skutečně potěšen množstvím velmi kvalitních článků od autorů naší církve. Za cca 35 let jejího trvání mnozí vyrostli duchovně, jiní se erudovali odborně a společně můžeme na našich 28 stranách hodnotit toto dobré ovoce. Nechť vám i nadále Bůh žehná! Téma vztahů, vévodící stávajícímu číslu, se mi jeví jako jedno z klíčových. Tak jako farizeové a zákoníci byli lidmi šesti set příkazů a zákazů, Pán Ježíš byl mužem vztahů. Jistě by bylo výstižnější říci „mužem lásky“, ale láska je automaticky a neoddělitelně svázána s budováním vztahu. Jsem rád, že jsem se v následujících článcích setkával s názory, které jsem v časopise prezentoval již před léty (potěší ) – i já jsem svého času marně hledal slovo „chození“ v Bibli. A usmíval se nad křesťanskými brožurami popisujícími „jak s někým správně chodit“. I zpravodajství z pastorálky o „otevřené církvi“ se mi zdá zapadat do tématu. Bratr Ingolf Ellssel, jak jsem ho poznal, je „vztahový člověk“. To je podle mne jeden z důvodů, proč se mu podařilo vybudovat velký prosperující sbor a již léta předsedá letniční Evropě. Jsem vděčný našim přátelům a spolupracovníkům, že nás zásobují velice kvalitními články k tématu jak kreacionismu tak Izraele. První jsou důležité proto, abychom řešili svoji minulost, kdy do nás bylo s velkým úsilím vkládáno Darwinovské dogma, druhé, abychom řešili svoji budoucnost, se kterou jsou dějiny Izraele těsně svázány. Co verše v záhlaví? Vybral jsem je proto, že je v nich „odpuštění“ podmíněno „pokáním“. Myšlenka pro některé křesťany přímo heretická – „odpouštět přece máme všem, ihned, bez podmínek!“ Takovýto humanistický extrém vede často k dokonalému zmatení postmoderního světa včetně toho křesťanského. Vzpomínám často s úsměvem i hořkostí na sestru, jejíž muž zcizoložil. První otázka, kterou údajně uslyšela, byla, zda se již s cizoložnicí, která svedla jejího muže, skamarádila… Naštěstí být křesťanem znamená být pouze „blázen pro Krista“, ne blázen úplný. Aleš Navrátil

Úvodník 3

Nebylo pro něj místo

Mládež a vztahy 4 4 5 7 7 8

Partnerské vztahy Chození a svatba Bydlení před svatbou Nevěřící, věřící, vztahy a evangelizace... Úcta Každý mladý člověk touží po lásce >>>

8 Izrael 8

Známost nadýmá, láska buduje>>>

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Exodus)

Konference „Otevřená církev“ 17 20 22

Rozbíjení zdí Otázky na Martina Moldana a Ingolfa Ellssela Ohlédnutí za konferencí „Otevřená církev“

Dětem 24

O poklad Krále králů

Aktuálně 25

Zemřel David Wilkerson

Stvoření vs. evoluce 9 25 Matka všech lidí žila před 6000 lety 26-28 Vývoj názorů na stáří Země

9

O B S A H

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Ilustrace: Petr Fiurášek, sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

Nebylo pro něj místo

M

ilí bratři a sestry, mezi křesťany se říká následující anekdota: Stalo se jednou, v době kdy platily v Americe zákony o segregaci, že jeden černoch, jenž se právě obrátil k Ježíši, navštívil jistý bělošský sbor. Líbilo se mu tam, tak uvažoval, že by tam zůstal a stal se členem. Nicméně vedení sboru tomu nebylo nakloněno. V té době nebylo zvykem, aby černí a bílí chodili do stejné církve. Pastor mu to nechtěl říci otevřeně, tak jen naznačoval: „Dobře si to rozmysli. Dej si týden modliteb a pak se rozhodni.“ Černoch vycítil, že není vítán, tak smuten odešel. Po týdnu se vrátil, aby navštívil pastora. „Tak co, jak ses rozhodl?“ ptá se pastor. „Rozhodl jsem se, že k vám chodit nebudu.“ Pastor se napůl s úlevou, napůl zvědavě tázal: „Můžeš mi říci, co tě k tomu rozhodnutí přivedlo?“ Černoch odvětil: „Ptal jsem se Ježíše, a On mi řekl: Nechoď tam, já tam také nechodím.“ Je to jen úsměvná anekdota, ale navozuje veledůležitou otázku: „Chodí Ježíš rád do našich sborů?“ Někdy tak nad tím přemýšlím a ptám se sám sebe, jak by to vypadalo, kdyby se Ježíš na nějaký čas přestěhoval do našeho města. Zapojil by se do některého z místních sborů, nebo by založil nový? Možná jsou to naivní myšlenky – víme přeci, že Pán Ježíš je oslaven na pravici Boží v nebesích a neočekáváme, že by se takovýmto způsobem zapojil do života místních sborů. Nicméně otázka zůstává: „Líbí se Pánu v našem sboru?“ Dovolte mi krátkou biblickou úvahu. Když se Ježíš narodil, nenašlo se pro něj v Betlémě žádné místo. Víme, že Josef s Marií skončili nakonec ve chlévě, a to navzdory pověstné orientální pohostinnosti. Porod se odehrál v podmínkách nedůstojných pro běžného člověka, natož pro Božího syna. Zatímco hvězdy na nebi zářily tak jako nikdy, narozený Spasitel ležel mezi dobytkem, dveře hostinců byly uzavřeny. Když ve svých třiceti letech započal veřejnou službu, byl opět bez trvalého domova. „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jako Božímu Synu mu patřilo vše, ale On se všeho zřekl. Neřídil církev ze žádného paláce nebo kanceláře, nýbrž putoval od města k městu. Pravda, nouzí netrpěl, jeho Otec se o něj příkladně staral, ale položil na oltář v oběť touhu

vlastní každé lidské bytosti, totiž touhu nabývat a vlastnit majetek. Kromě oblečení, které měl na sobě, nedisponoval ničím. Když zemřel, neměl ani vlastní hrob. Byl uložen do hrobky zámožného muže jménem Josef. Být dobře pochován, to bylo v Izraeli důležité. Je pravda, že na dvě nebo tři noci nepotřeboval nic až tak zvláštního, ale opět zde máme důkaz, že nebylo nic, co by vlastnil. A jak je to dnes? Změnila se situace? „Co je to za hloupou otázku“, může se někdo zeptat, „nyní je přeci v nebi“. Souhlasím, ale přečtěme si následující verš: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,20) Ježíš opět stojí před dveřmi! Opět se opakuje situace, že je nežádaný, nechtěný, nepoznaný. Ne, já nechci generalizovat. Výše uvedený verš popisuje situaci v jednom ze sborů v malé Asii. Kniha Zjevení mluví ještě o dalších šesti sborech, ve kterých byla atmosféra o poznání lepší. Nicméně je zde nebezpečí, že to může v církvi dopadnout podobně, jako v laodicejském sboru. Když nad tím vším přemýšlím, uvědomuji si, že Pán Ježíš je vzácný host. Celé dějiny před jeho narozením dychtivě očekávaly jeho příchod. Andělé s napětím očekávali na den, kdy se Boží syn vtělí a stane se člověkem. Proroci prorokovali o tom dni. A když ten den nastal, přišel nepoznán, ba přímo nechtěn. Brutalita odpůrců neznala mezí. Na vlásek unikl smrti za Herodova řádění, několik okamžiků poté, co se prohlásil Mesiášem, jej chtěli svrhnout ze skály a od té chvíle mu nepřestali usilovat o život. Ježíš není z tohoto světa. Stal se jedním z nás, ale na rozdíl od nás nebyl poskvrněn hříchem. Stal se člověkem, aby „naplnil veškerou spravedlnost“. Ovšem ti, kteří se domnívali, že spravedlnost vlastní ve svých rukou, jej zabili. Omylu, kterému podlehli farizeové a zákoníci či laodicejský sbor, můžeme snadno podlehnout i my. Podstatou tohoto omylu je náboženská pýcha a pokrytectví. Byli odborníky na selhání druhých, teologové vzdálení od běžného života, jejich svatost byla nemilosrdná a krutá. Je jedno, jestli šlo o Žida či křesťana, vždyť ve stejném sebeklamu žili laodicejští: Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všec-

ko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Ježíš je příliš vzácný host na to, abychom mohli něco takto lehkovážně tvrdit. Když vidí v církvi podobné postoje, raději jde za dveře. Novozákonní učení o jeho očišťující krvi není dostatečné, nejde-li ruku v ruce s učením o pokoře a pokání. Správné učení samo o sobě nestačí, není-li proměněno srdce. Každá doba má své důrazy, své priority. Dnes se mluví o evangelizaci, misii, klademe důraz na zasažení nevěřících. To jsou správné věci. Minulý měsíc jsme měli pastorálku s tématem „Otevřená církev“. Mluvili jsme o tom, jak pracovat, abychom mohli co nejlépe zasáhnout dnešní společnost. Věřím, že jsou to správné věci (vždyť jsem se podílel na přípravách). Myslím, že to byla vydařená pastorálka, dá-li Pán, budeme v tomto tématu dále pokračovat. Cítím ale vnitřní naléhavost, abych zdůraznil i druhou stránku věci. Církev není občanské sdružení, které funguje na základě peněžních dotací a strategického plánování. Církev je především Boží dům. Přebývá v ní Ježíš. Jemu musíme být podřízení, ne svým plánům a představám. Všímejme si Ježíšova charakteru. Fascinuje mne na něm jeho zájem o člověka. Evangelia jsou prodchnuta příběhy popisujícími jeho zájem o lidi. „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ O hříšných lidech mluvil jako o ztracených ovcích, o své době se zmiňoval jako o čase žně, aby pomohl člověku v nouzi, klidně zrušil staletou tradici. Jestli chce Ježíš něco předat církvi, pak je to právě toto. „Musel pak projít Samařskem“ – napadlo vás někdy, co je za těmito slovy skryto? Ježíš musel projít městem Samaří, protože tam byla pětkrát rozvedená žena uprostřed náboženského zmatku. Tomu říkám vášeň pro ztracené. Kdyby někdy Ježíš zavítal do vašeho města, půjde s těmi, kteří v ulicích hledají ztracené.

Úvodník

Ročník 23, květen 2011

Bůh Vám žehnej Martin Moldan, biskup AC

3

ŽIVOT V KRISTU

Partnerské vztahy

Mládež a vztahy

K

4

aždý člověk potřebuje odpovědi dnes? Jak se mají mladí křesťané zachona své otázky. A mladí lidé mají vat, když pro mnoho jejich vrstevníků je spoustu otázek, protože se jim manželství přežitek nebo starost navíc? právě otevírá svět, do kterého vstupu- Je nějaký správný a křesťanský návod jak na to? Není! Nikde v Písmu nenajdeme přesný popis toho, jak se máme v oblasti vztahů chovat. Nicméně je v Bibli dostatek vodítek k tomu, abychom pochopili a porozuměli, jaký je Boží záměr a co se Bohu líbí a co nelíbí. Podle toho pak můžeme vědět, jaké jednání požehná a jaké naše postoje mu udělají radost. Dříve než se začnu vyjadřovat o tom, co jsem sám přijal a jak vidím otázku vztahů, rád bych se zamyslel nad tím, o co nám v našem životě jde. Jednou jsem četl citát, který říkal, že na oslavu vítězství máme celou věčnost, ale k jeho dobytí jen několik málo let. Apoštol Pají. Pravděpodobně jsem se ptal také, ale vel pak popisuje náš život jako stavbu. dnes mi ty otázky přijdou takové divné. Někdo staví ze slámy, jiný z kamene, dřeAsi je to tím, že jsem si na ně našel od- va či drahokamů. 1K 3,13 říká: „Dílo kažpovědi a nějak jsem se s danými problé- dého vyjde najevo. Ukáže je onen den, nemy vyrovnal. Když je však slyším znovu boť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je a znovu, musím se zastavit a zrevidovat, dílo každého člověka.“ Z toho je patrné, že proč jsem vlastně zaujal ten či onen po- jsou věci, o kterých rozhodujeme sami stoj. Tyto otázky bystří mou mysl a také a o kterých je těžké říci, co je a co není mě nutí jít znovu do Božího slova a hle- špatně. Zvláště vztahy mezi mužem a ženou jsou velmi individuální a není moždat odpověď přímo tam. Jedním z důležitých témat mladých lidí né popsat jedno správné řešení. Každý jsou partnerské vztahy. Já to měl o hod- den přináší nutnost se rozhodovat a zaně lehčí. Všichni kolem mne se ženili ujímat stanovisko. A to, co je v našem a vdávaly a já jsem to přijal jako daný srdci, bude vítězit. Pokud toužíme naplfakt. Ve společnosti byla nepsaná pravi- nit Boží vůli a jsme citliví na Boží hlas, dla, jak má taková svatba vypadat a jak Duch svatý nás povede a bude nám dávat se mají snoubenci chovat před svatbou moudrost, jak se v konkrétních situacích a po svatbě. Zvláště vesnice v tom vy- zachovat. Karel Fridrich, pastor AC Hustopeče nikaly mnohem více než města. Ale co

Chození a svatba Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. (Žd 13,4)

M

anželství je instituce, kterou neustanovili lidé, ale Bůh. Pokud se v tom budeme držet Písma, pak budeme zakoušet Boží požehnání a ochranu. Určitým trendem, který tu je delší dobu, je, že spolu lidé „chodí“. Tento výraz však v Písmu nenajdeme. Když se Bible zmiňuje o vztazích mezi mužem a ženou, pak to byli buď manželé, nebo snoubenci. Oba výrazy ukazují na nějakou formu smlouvy. Je z toho jasné, kdo je s kým a v jakém vztahu. Manželství je pro Boha smlouva doživotní a zasnoubení je smlouva dočasná. Končí buď sňatkem, nebo rozchodem těch dvou. V čem je tedy rozdíl mezi párem, který spolu jen chodí a zasnoubeným párem? Když spolu dva lidé chodí, pak to ještě neznamená, že spějí k nějakému cíli. Mnozí dnes spolu chodí jen pro ten vztah samotný. Možná nechtějí být sami a hledají někoho, s kým mohou trávit volný čas. Není tu přímý záměr se jednoho dne vzít a mít rodinu. A tak se stává, že jeden z té dvojice očekává vážnou známost a druhý to bere volně nebo dokonce jako hru. Je možné kdykoliv z tohoto svazku odejít a začít vztah nový. Být zasnouben ve své podstatě říká, že dva konkrétní lidé se rozhodli vzájemně se poznávat s cílem uzavřít manželství. Tím, že to má své formality, vedou zásnuby oba aktéry k zamyšlení nad tím, jak toho druhého vlastně berou a co od něj očekávají. Snoubenecký stav má také své časové ohraničení. Každá situace je jiná a každý pár má před sebou jiný časový horizont, ale je jasné, že v určitém okamžiku je nutné stanovit datum sňatku. Chození, tak jak je vnímáno v dnešní společnosti, je časově neomezené. Některé páry přejdou s chození pomalu (dnes spíše rychle) do mileneckého vztahu a začnou spolu žít, aniž si stanoví jakákoliv pravidla. Dovedeme si přestavit, jaké důsledky to pak může přinést. Zásnuby mají tu vlastnost, že mnohé věci, zvláště v církvi, zjednoduší. Když nějaký pár oznámí ve sboru, že se zasnoubili, je jasné pro další nezadané, že tihle již nejsou k dispozici. Není to, jako když dnes spolu chodí, ale zítra to může být jinak. Pokud jsou každý z jiného sboru, pak všichni vědí, proč třeba onen bratr teď tak často jezdí na návštěvy do druhého sboru. Také rodiče těchto


Bydlení před svatbou

snoubenců vědí, na čem jsou a kam to směřuje. Dnes je velmi moderní, že se mladé páry nechtějí brát, dokud nemají plně zadyž jsem jel naposledy vlakem Asi v tom cítíme, že to není z Božího pořízené bydlení. Nemyslím, že je to moudz Prahy z České biblické společ- hledu v pořádku. Manželství je instituce, ré. Určitě je důležité před svatbou pronosti domů, přisedla si ke mně kterou Bůh dal, aby se ti dva stali jedním brat budoucí bydlení a zaměstnání. Ale do kupé dívka. Bylo jí 23 let a vyprávě- tělem, jako je Bůh ve své trojici jedním. skromné začátky s tím, že společně bu- la mi, že se stěhuje z Brna do Prahy. Její Současně také dává rovná práva oběma dou pracovat na svém bytě či domě, vi- přítel dostal v hlavním městě práci, a tak a chrání jednotlivce před svévolí druhédím jako daleko přínosnější. Každý vztah i ona opouští své zaměstnání v Brně a ná- ho partnera. Někteří mi říkají, že život bez sňatku potřebuje mít určitou dynamiku vývo- sleduje ho. Žijí spolu několik let a mají je. Pokud se dlouho čeká na to, až jeden dva psy. Děti zatím nechtějí. Je třeba mít je způsob, jak se lépe poznat, aby nedoz toho páru vystuduje nebo až se vyří- kariéru a pak také nejsou manželé. Co cházelo k častým rozvodům. Mojí otázdí hypotéka a koupí dům a auto, pak se když bude mít někdo touhu tento vztah kou je: „A pomohlo to?“ Mám dojem, že ztrácí určitá návaznost a ochota do toho opustit, pak by bylo nezodpovědné mít čím více se lidé jen tak poznávají a zkouvztahu více investovat. Jakoby se něco děti. To je trend dnešní společnosti. Jen- ší jeden druhého, tím více jsou nakonec zlomilo a vztah nejde dál. že já vidím kolem sebe i nesezdané páry, nespokojeni a počet rozvodů a rozchodů Sám si vzpomínám, když jsme s man- které spolu bez smluv a vzájemných zá- je rok co rok větší. Příští rok s manželželkou koupili dům, který bylo třeba vazků kupují domy a jiný majetek, kte- kou slavíme 25 let manželství. Když si opravit. Moje kolegyně mi to důrazně rý pak po rozchodu připadne jednomu ji promítnu v době našeho seznámení, rozmlouvala. Navrhovala, abychom to z nich. Ten druhý často není schopen zís- mám pocit, že jsem ženatý se zcela jinou nejprve opravili a pak se tam stěhova- kat své investice zpět. Před časem jsem ženou. Kdy a kde nastala změna? Mohu li. Ona čekala více jak čtyři roky, než se v jednom supermarketu náhodou vysle- říci, že to nebylo okamžikem svatby nebo vdala, protože chtěla mít vše pěkně při- chl rozhovor dvou žen, které se bavily rok po svatbě. Ale během těch let jsme pravené. Manželství ji vydrželo asi dva na toto téma. Jedna vyprávěla, jak již po- působili jeden na druhého a také Bůh roky. Náš dům neměl v té době koupelnu několikáté se rozešla s přítelem po sedmi a okolnosti na nás, že najednou vnímám, a záchod byl suchý na dvoře. Topili jsme letech soužití. I její kamarádky prožíva- že nejen ona, ale i já jsem jiný. Proto si v malých kamínkách. Ale začali jsme jí to samé. Je smířena s tím, že každých zkoušet jeden druhého společným souv malém a spolu. Budovali jsme to z na- sedm let mění partnera, dům, bydle- žitím a budováním společné domácnosti šich výplat krok za krokem a na modlit- ní a vše. Proto chce mít vše své a chla- na jeden či pět let, nemá cenu. A to jsem bách zápasili jak dál. To upevňovalo náš pa tam pustí, jen když sama bude chtít. se ani nedotkl otázky sexuálního pokuvztah jeden k druhému, ale i k Bohu. Tříbilo naše povahy a učili se hledat správné priority. Podobné zkušenosti vidím i jako pastor u druhých. To je také důvod, proč si myslím, že je lepší, aby se pár, který přijal před Bohem, že se mají vzít, nedíval v prvé řadě na to, kolik pohodlí budou mít, a vzali se. K bydlení mnohdy v začátcích stačí jedna místnost či malá garsonka. A pokud nejsou peníze, ani svatba nemusí být veliká a drahá. A co když přijdou děti? Od početí do porodu je to 9 měsíců. Myslím, že je to dostatečná doba na přípravu toho, co dítě a rodina potřebuje. Karel Fridrich, pastor AC Hustopeče „Opravdu si myslíš Jendo, že toto je ten sex?“

Mládež a vztahy

K

Témata časopisu

V

ážení čtenáři, rádi bychom s vámi PŘÍŠTĚ SE MŮŽETE TĚŠIT NA TÉMA: • Celocírkevní duchovní soustředění (letos na téma Vy jste rod vyvolený. Busdíleli plán témat, která vidíme • Čas v přírodě deme vděčni za vaše svědectví, zamyšjako aktuální. Obsah témat i jejich PODÍLEJTE SE S NÁMI NA PŘÍPRAVĚ: lení, postřehy.) pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- • Evangelizační číslo (Mojžíš mu řekl: nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, • Domácí skupinky (Podíváme se blíže, jak fungují modely skupinkových vám vycházeli vstříc a dali vám příležipak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného sborů.) tost zapojit se do této požehnané práce. by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já VÝHLEDOVĚ PŘIPRAVUJEME: Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; pište nám na e-mail redakce tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od kaž- • Odpočinutí, dovolená jako životní styl, Generální úklid, Vánoce v Izraeli [email protected] dého lidu na tváři země.“ Ex 33,15–16)

5

Mládež a vztahy

ŽIVOT V KRISTU šení či dokonce smilstva. Sex před man- se ptám: „A proč riskovat, když je svatba nem. Také Izraelský národ s nimi měl želstvím je něco, co Bůh zakázal a co je připravená?“ Není lepší vstoupit do man- problémy, a tak se je snažil nějak ulehčit. v jeho očích hříchem. A pokud si chceme želství v čistotě a požehnání? Jedna zná- Ale požehnání mu to nepřineslo. Ježíš to vyzkoušet svého partnera, jak nám bude má neměla otce. Její matka měla svatbu v Novém Zákoně dává na pravou míru: sedět v manželství (něco jako nový ka- již naplánovanou, a tak se se svým nastá- A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a přibát či boty), pak lidé mají právě na mysli vajícím vyspala. Otěhotněla. Ale několik pojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno otázku sexuality. Ale v čem si mají sed- dnů před svatbou její budoucí manžel tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto nout? Jak se dá tato věc vyzkoušet? Jest- zahynul na stavbě. Něco se na něj zřítilo. co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Namítnou li mají stejné chutě? Sexualita stejně Tím se její matka stala svobodnou mat- mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlujako chuť k jídlu se vyvíjí. Lidé se mění kou bez nároku na vdovský důchod. kový lístek?“ Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho a s tím i jejich postoje. A když mi nebuV tomto hříchem porušeném světě srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželde vyhovovat, vrátím ji a vyberu si jinou? A co když někdo jiný bude jednat stejně není nic dokonalé. Ale nařízení a pravi- ku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, s vámi – jen si vás chce vyzkoušet a když dla, které nám Bůh dal, nám mají sloužit kdo propustí svou manželku z jiného důvodu nebudete vyhovovat, tak vás opustí. A co k tomu, aby se nám zde na zemi dobře než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ když jsou dva lidé zasnoubeni a plánují dařilo. Abychom se vyvarovali zbyteč- (Mt 19,5–9) Karel Fridrich, svatbu? Berou to vážně. Je tedy možné ných problémů a trápení. Mnohé z Bopastor AC Hustopeče mít sex? Nejen, že je to hřích, ale také žích nařízení je těžké a stává se břeme-

CHOZENÍ A SVATBA: kdy je na svatbu příliš brzo a kvůli čemu se nebrat? Proč se naopak vzít brzo, i když je pár (např.) ještě mladý a děti mít zatím nechce, popř. nemá ani dostatečné ekonomické zázemí? Co studium a svatba, je lepší vyčkávat, anebo ani jedno nebrání druhému? Jak a kdy řešit společné bydlení? Jsem přesvědčena, že na věku lidí vstupujících do manželství nezáleží, věk je pouze dán zákonem ČR, to je nezbytné dodržet. Co se týká dětí, tak ty bych do vztahu prozatím nijak nepletla, neboť se domnívám, že lidi se neberou proto, aby měli děti, ale proto, že chtějí být spolu. Úvaha o dětech, které ani nemusejí být, a přesto má manželství smysl a význam, přichází později, teda pokud už dítě není „na cestě“, a tak je „ouplně“ jedno, jestli jsou milenci mladí a ještě nechtějí mít děti. Prostě mají se rádi a chtějí být spolu navěky, to je podstatné, a to bych byla pro podporovat, a to v jakémkoli věku. No, a jsme u té ekonomiky. Berou-li se studenti, já bych je v tom také podpořila, vždyť bych studium platila i tak. Ale co považuji za nezbytné je, aby se o sebe postarali jinak, to jest strava, ošacení a bydlení. Toto je totiž ta obtížná část lásky, že ona potřebuje bydlet, jíst a mít co na sebe. Když to milenci dokážou, ať je jim kolik chce roků, tak nechť se vezmou, fandím jim a vypomáhám ochotně radou, službou, atd.

6

BYDLENÍ A VZTAH: Bydlet spolu před svatbou, co to obnáší a znamená? Zkoušku jeden druhého? Jestli jsou pro sebe opravdu ti „praví“ atd. nebo neodpustitelný hřích pro oba nebo ...? Jak řešit tíživou ekonomickou situaci a svatbu, raději skromnou svatbu dříve nebo počkat a mít to ekonomické zázemí, stabilitu a jistotu?

Nic od početí človíčka až do jeho ne- věno, berte se, ale v Pánu, tož tak. A jestkončící věčnosti není „nanečisto“, ale li svatební obřad mít církevní či ne, tak vše je „naostro“. Vztah, to je něco, co se to si taky musí dořešit (v případě círnedá zkusit a naučit, to je něco, co se kevního) oddávající, jak on to vnímá, to učí za pochodu a je to „neverending sto- je na jeho zodpovědnosti. Jo, a zda má ry“. S každým novým partnerem je vztah „takový“ vztah cenu? Dovolila bych si jiný, nový, originální a začíná se od za- na tomto místě citovat slova moudrých: čátku. A jak najít toho „pravého“? Tuto „Život se skládá z mnoha malých mincí, a kdo hamletovskou otázku řeší lidé v různých je umí sbírat, má celé jmění.“ Tohle platí, kulturách a různého vyznání pořád, čili dle mého, i o životě v páru. Ti, kdo umějí furt. Já nevím, dle mě je, s nadsázkou sbírat malé mince, budou bohatí. Takový řečeno, ten pravý kdokoliv z šesti a půl vztah dvou věřících lidí má tedy velkou miliardy obyvatel planety Země. A když cenu. si ho/ji vezmu, tak je „pravý/á“ pouze A další kontroverzní věc – PŘEDMANjeden/a, všichni ostatní jsou už pak jen „leví“. No, a jakou chtějí mít lidičkové, co ŽELSKÝ SEX, např. pokud jsou spolu dva jsou až po uši zamilovaní, svatbu, tak lidé zasnoubeni, zda je to bráno jako vážný to bych řešila individuálně. Jen bych ti- hřích, pokud spolu budou něco mít nebo jak chým a nesmělým hláskem poprosila se to bere z pohledu víry a bible, co je tam za nás za rodiče: „Drazí snoubenci, pro- o tom vůbec psáno... Jestli se to řadí pod cisím, nevynechávejte nás z toho, neříkej- zoložnictví, nevěru nebo vlastně kam, jak to te, to je naše věc, to je naše svatba. My vydržet nebo proč vydržet do svatby... Pak vás milujeme a chceme být toho účast- vyvstává pro některé dokonce i otázka, proč ni, prosím, přizvěte nás do „poradního se vůbec v dnešní době brát? To je docela zákroužku.“ Jinak bych ještě za velmi pod- sadní... A do čtvrtice všeho dobrého i zlého. statné ve výběru partnera viděla modlitbu. Zkrátka modlit se, modlit se, modlit Předmanželský sex jsem neprovozovala, se, jestli se někdo chce modlit za někoho tudíž se k němu nemohu jaksi zasvěceně konkrétního nebo obecně, to už bych po- vyjádřit. Mohu ale s jistotou vyznat před nechala na volbě té osoby, ale v každém celým světem, že toho nelituji, naopak, případě bych doporučila modlit se za jsem na sebe hrdá, mám pocit čistoty, nic mi neuteklo, nemusím řešit, zda jsem moudrost. smilnila, cizoložila, byla nevěrná. Jak to Kontroverzní věc (z pohledu rodičů např.): ale vydržet? „Miluj Hospodina, Boha svého, celým Co když se dcera/syn ZAMILUJE DO NEVĚŘÍCÍHO protějšku nebo někoho jiného vy- svým srdcem, celou svou duší a celou svou znání? Jak situaci řešit, mohou spolu i pře- myslí. Miluj svého bližního jako sám sebe.“ sto být, nebo takový vztah „nemá cenu“? Co (Mt 22,37–39) To je moje odpověď. Nepak obřad - může taková dvojice mít církev- stačí však tuto radu Pána Boha jen snaživě omílat, ona se musí skutečně žít. ní sňatek nebo jen ten „úřední“? atd. Tyto otázky jsou pro mě moc obtížné, No, a žít ji pak musíme každý sám za ty musí řešit jen Pán Bůh, do toho mě sebe. Daniela Sysalová nepustil. Co vím já, je, volně převyprá-


B

ylo mi 16, čerstvě jsem uvěřila a byla ve svém životě šťastná. Z části určitě i proto, že jsem začala chodit se svým prvním klukem v životě, Adamem, a ten pro mě psal básně a snášel mi modré z nebe. Nemusím asi dodávat, že Adam byl nevěřící. Uvěřila jsem skrze zázračný Boží dotek a v podstatě nic jsem o Bohu nevěděla, jenom to, že existuje. A tak jsem budovala oba vztahy vedle sebe a oba mě činily šťastnou. Čím více jsem se však modlila, četla křesťanské knihy a byla s křesťany, tím přibývalo náznaků, že chodit s nevěřícím není dobré. Zlom přišel v okamžiku, kdy se mi dostala do rukou kniha Dereka Prince „Bůh prostředník manželství“. Tam jsem pochopila, jaký je Boží názor na manželství a že On má pro mě to nejlepší. Pochopila jsem, že nevěřící kluk na té cestě není. A ujistila se, že já pro sebe – opravdu jen to nejlepší – chci. Přišlo období bojů. Samozřejmě jsem se snažila, aby Adam uvěřil . Nechtěl, nevěřil, bylo mezi námi napětí. Bylo to o to horší, že mě měl opravdu velmi rád. Hodně mi pomohli dva lidé ze sboru, kteří mou situaci znali. Pozvali mě na návštěvu, pojali to realisticky a od nich jsem odjížděla v slzách a rozhodnutá. Rovnou jsem jela k Adamovi a řekla mu, že se s ním rozcházím. Bylo to těžké. Plakali jsme oba. Ale já už věděla, co chci a co ne – a já chtěla jít cele po Boží cestě a v Jeho plánu se mnou. Pak nastalo krásné a radostné období mého života s Pánem. Byla jsem s ním, sloužila mu a čekala. Čekání mě nijak netrápilo a klidně jsem všem kolem říkala, že s nikým nechodím, že čekám na muže od Boha. Měla jsem hodně kamarádů a sem tam někdo z nich přišel, že by se mnou rád chodil, nebo naznačoval sympatie. Byly to výborné příležitosti k evangelizaci. Všichni z „ctitelů“ slyšeli evangelium a s mnohými jsme měli dlouhé diskuse o Bohu. Všem jsem hned na začátku jasně řekla, že jsem křesťanka a že můžeme být jen kamarádi. Tím byla jasně daná očekávání, pravidla a hranice, bylo to pak jednoduché na kamarádské rovině jim svědčit. I díky tomu uvěřili dva lidé. Jeden je můj muž  a druhý je dnes šťastně ženatý s jinou sestřičkou. Mého muže Ondřeje jsem poznala, když mi bylo 22 let přes sport. Zajímal se o mě, ale byl nevěřící a tudíž „přes to nejel vlak“. Otázky víry ho ale zajímaly a tak jsme dost času strávili nad Biblí a v diskusích o Ježíši. Byla to delší cesta hledání, ale na-

konec se ho Bůh dotkl skrze Bibli a on uvěřil. Začali jsme se modlit, zda patříme k sobě... no a výsledkem je skoro 11 let spokojeného manželství a dvě děti. Jsem ráda, že jsem na něho počkala, je NEJ... Chci vám říci, kluci a holky, abyste si hlídali své srdce. Ono se to opravdu dá, i já jsem si své srdce musela hlídat. Zamilovat se je jednoduché a je třeba tomu předcházet. I mně se někteří nevěřící kluci líbili, zrovna můj manžel se mi líbil moc, ale musela jsem být hodně opatrná, co do srdce pouštím a čemu říkám jasné ne. Lépe je před pokušením utéci a vyhnout se mu, než sejít z Boží cesty a prožít zbytečná trápení. Také jsem utíkala. Když jsem cítila, že to začíná být pro mé srdce nebezpečné, že bych je nemusela uhlídat, odmítala jsem a nechodila tam, kde byl zdroj pokušení. Je toho kolem hodně a není lehké být odlišný a nechodit s nikým, když všichni kolem si vesele randí. Ale dnes s odstupem vidím, kolik z těch, kteří šli širokou cestou, je rozvedených. Možná si tenkrát mysleli, že jsem divná, když s nikým nechodím, ale čas vše prověřil. Třeba když se mě bývalá spolužačka v žertu ptala, zda Ondřej nemá bráchu . A na závěr vás chci povzbudit – Bůh má pro vás i v této oblasti fakt to nejlepší. On chyby nedělá, to často my, když toužíme a za každou cenu chceme to, o čem On ví, že to skončí tvrdým a bolestivým dopadem. On je Otec, ten dokonalý, a vše dělá pro naše dobro s cílem nás ochránit. Chrání nás, když říká: „Nezesmilníš“... Iva Haderková, AC Olomouc

Úcta Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Ex 20,12)

N

apsal jsem knihu Duchovní boj, ve které popisuji, že prakticky celá epištola Efezským je napsána jako návod k duchovnímu boji. Pavel píše, že když byl v Efezu, bojoval tam se šelmami. Všimněme si, že v žádném jiném místě se nestalo to, co tam. Zaprvé, okultismus byl sražen k zemi, protože lidé spálili obrovské množství okultních knih, a zadruhé, démon, který měl vládu nad Asií, se patřičně ozval. Celá epištola je směrovaná k závěru, ve kterém je řeč o duchovním boji. Mezi jiným, od čtvrté kapitoly Pavel píše o vztazích, jak má křesťan žít ve vztahu k světu, že má dávat pozor na to, co mluví, a na mnohé další věci, postupně Pavel přechází k rodině. Mimo jiné zde cituje přikázání Desatera Cti otce svého i matku svou. (Ef 6,2). V Novém zákoně najdeme i několik dalších míst, která nám ukazují, jaký vztah máme mít ke starším lidem. Pavel radí Timoteovi, jak má jednat s věkem staršími křesťany, Pavel radí jiným, jak se má jednat s těmi, kteří jsou představení. Rovněž Pán Ježíš slovo „cti“ rozebírá a poukazuje na to, že se vztahuje i na věci materiální, když farizeům a zákoníkům říká: Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)‘, již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat; (Mk 7,11–12) Pán Ježíš toto jejich učení tvrdě napadl. To znamená, že chceš-li, aby ti bylo dobře na zemi, pak s otcem a matkou, je jedno zda fyzickým nebo duchovním, jednej se ctí. Protože buď uvolňuješ Boží moc, nebo uvolňuješ Boží prokletí. Jedno nebo

„Říkáte, že Bůh není? Milý pane, já jsem možná mladej, ale ne blbej!“

Mládež a vztahy

Nevěřící, věřící, vztahy a evangelizace...

7

Mládež a vztahy

ŽIVOT V KRISTU

8

druhé. Ďábel tohle zná, proto vidíme, jak právě na toto útočí. Protože on touží ne po tom, abychom žili pod Boží mocí a aby musel utíkat, to on nechce. On nepotřebuje, aby v našich ústech byl ostrý meč Ducha a aby musel vyklízet pozice. On ví, že proti tomuto meči se může bránit jen jediným způsobem: Lží nás dostat někam, kam Duch svatý s námi nepůjde. A proto radí: „Jen si vyskoč, jen pořádně sjeď…“, a důsledky přijdou samy. Ať to jsou fyzičtí rodiče, nebo duchovní. Jelikož už sloužím lidem přes 50 let, mohu už vidět výsledky levé i pravé. Jsem vděčný Bohu za to, že mě držel. I já jsem měl otce a matku, kteří vyrůstali v těžkých podmínkách, jeden člověk prohlásil o mém tátovi, že to byl chlíva. Ano, vyrostl ve chlévě, máma, ta, která mě vychovávala, vyrostla taky ve tvrdých podmínkách. To se na obou projevilo. Ale byli to moji rodiče. Někdy bych jim rád něco řekl, ale jednou mě Duch svatý poklepal na rameno a řekl mi: „Jen buď rád, žes jim to neřekl. Věz, že jsem tě ochránil před mnoha věcmi, které bys teď sklízel.“ Takže toto si potřebujeme vždy znovu uvědomit. To je i jeden z důvodů, proč dnešní církev pomalinku ale jistě ztrácí Boží moc. Nám se vytrácí moc Ducha svatého. V kolika sborech je dnes ještě znám dar výkladu jazyků? Téměř vyhynul. Téměř se nám vytrácí dar proroctví a další a další dary a služebnosti. Ale to není problém jen naší české letniční církve, to je problém celosvětový. A jeden z důvodů tohoto stavu vidím v otázce našich vztahů k autoritám. O služebnostech se v Bibli hovoří na více místech, ve 12. kapitole 1. listu Korintským, 4. kapitole Efezským, 12 kapitole Římanům. Korintským Pavel říká: Nejprve apoštolové, v listu Efezským slovíčko „nejprve“ není, ale je tam: On si povolal některé za apoštoly, proroky, evangelisty, pastory a učitele. Ale obzvlášť učitelé, jelikož mají schopnosti, toto místo čtou „hebrejsky“. Ale ono bylo psáno řecky. Řekové čtou zleva doprava, Židé zprava doleva. Proto například slavný učitel Derek Prince byl přesvědčen, že přece učitelé mají učit pastory, učitelé mají učit evangelisty, učitelé mají učit proroky a apoštoly. To byl názor jednoho učitele. Ale to není názor Písma. Proto si buďme vědomi, že otázka vztahů je otázkou chození v moci. Zda bude v nás slovo mocné, anebo budeme bezmocní. I toto si potřebujeme uvědomit jak v osobní rovině, kde máme ctít své fyzické otce, tak i v rovině duchovní, tam platí totéž. V obou případech platí „aby ti bylo dobře na zemi.“ Čili aby církev rostla, aby v nás byla moc Ducha Svatého. Ale jak říkám, ďábel ve své lži je strašně úskočný a ví jak na to, a dneska obzvlášť na mla-

dou generaci platí ďáblův systém Mládí mi byli nakloněni. Jednou jsem jel na staršovstvo a přímo to ve mně vřelo. Nahlas vpřed, stáří na svá místa. Uvedu příklad. Ten bratr už nežije, byl bych sotva zvládl říct to, co jsem uvnitř o hodně mladší než já. Kdysi při jedné pří- vůči jednomu staršímu cítil, a najednou ležitosti nám na staršovstvu, to tam ješ- jsem i s motorkou ležel na zemi. A hned tě byli všichni ti staří bratři, já jsem byl jsem znal důvod. Duch svatý mě několinejmladší, nám řekl: „Podívejte se, bratři, krát varoval. Tvrdě mě naučil, jak jednat předejte to nám mladým, my to povede- s autoritou. Protože jinak bych ty boje me, a pokud vás budeme potřebovat, tak nezvládl, protože On by se mnou nebyl. se vás zeptáme.“ Nemusím vyprávět dále. A tak dneska každému mladšímu, i středOvšem než zemřel, jednou jsme se setka- ní generaci, mohu doporučit jen toto: li. A já jsem mu to připomněl a řekl jsem Chceš-li mít moc, pak si tuto oblast hlídej. mu: „Tuhle věc si před Bohem vyřeš.“ Ano, Mně Bůh dovolil jen tolik: V modlitbě se měli jsme velmi dobrý vztah, ale Bohu se modlit: „Pane, změň je, nebo mě.“ Ale ninikdo nebude posmívat. Proto každému kdy mi nedovolil vyskočit si na ně. Dnesdoporučuji jedno: Choď v bázni před Bo- ka se tomu říká diskuze, nazývejme to hem. Já mu děkuji za to, že mě i u fyzic- jakkoli. Rudolf Bubik, kých, i u duchovních autorit držel na uzdě. emeritní biskup AC A nevyrůstal jsem vedle starších, kteří by

Každý mladý člověk touží po lásce

K

aždý mladý člověk touží po lásce, po milovaném protějšku, který by ho přijímal. V době, kdy jsme se setkávali s budoucím manželem, jsem byla moc zamilovaná do Pána Ježíše a čerstvě pokřtěná Duchem svatým. Do té doby, než jsem přijala tento dar, jsem byla velice nesmělá říci někomu dobrou zprávu evangelia. Po křtu Duchem svatým do mne vstoupila neobyčejná smělost a odvaha, takže jsem se nebála mluvit kdekoliv a kdykoliv a také pro Pána trpět nějaké to protivenství. Když jsme se viděli s manželem poprvé na křesťanské konferenci ve Vizovicích, nikdy mne nenapadlo, že tento

princ bude hledat svoji budoucí princeznu po celých lázních v Luhačovicích, kde jsem tehdy dělala zdravotní sestru v Paláci – sanatoriu. Nakonec mne přece jen našel a když zaklepal na dveře ošetřovny, tak jsem si myslela, že otevírám zase nějakému pacientovi, a k mému překvapení za nimi stál takový zdravý modrooký a kudrnatý mladík. Brzy jsme si začali tykat, když jsem si vzpomněla konečně, kde jsme se viděli. Proč také ne? Vždyť jsme byli bratr a sestra v Kristu. A protože se nepřipouští, aby byly námluvy v době pracovní doby, tak si na mne počkal několik hodin po práci. Měli jsme toho hodně, o čem se bavit, ale domluvili jsme se, že si vždy přečteme část Slova Božího

Známost nadýmá, láska buduje

D

Je smutné, že to tak je i v případě mnones existuje mezi křesťany velké rozdělení ohledně Izraele a jeho hých vstřícných snah a obav o osud církbiblického významu. Děje se to ve a národů, které vyjadřují různé skupiz mnoha důvodů, ale já chci v prvé řadě ny a vůdcové. Ať už je podle Božího slova jakkoliv hledat a předložit vám jasné biblické podklady ohledně důležitosti tohoto ná- důležitá posvátnost lidského života, svaroda. Doufám, že každý opravdový věří- tost manželství a všeobecná úcta, kterou cí křesťan by si přál sladit své názory, ať si každá lidská bytost zasluhuje – vzhleuž by si jimi byl jakkoliv jistý, s učením dem k tomu, že jsme všichni stvořeni k Božímu obrazu – přece Bible ohledBible. Když čtu o pozitivním vývoji mezi ně období mnohokrát prorokovaného křesťany směřujícími k žádanému jed- obnovení Izraele zdůrazňuje, že člověk notnému postoji obsaženém v Manhat- a národ, který nechce sloužit Božímu tanském vyhlášení (z listopadu 2009 o ži- svatému záměru s Izraelem, zahyne. Jak votě, manželství a náboženské svobodě, z následujících textů vyplývá, je to jasně pozn. překl.), chybí mi v něm jakýkoliv vidět v celém Písmu: Pronárod a království, jež by ti nesloužily, poukaz na důležitost postoje křesťanů k našemu staršímu bratrovi, židovskému zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze. (Iz 60,12) národu.

„Ty, Jákobe, můj služebníku, neboj se, je výrok Hospodinův, neděs se, Izraeli. Hle, já tě zachráním, i když jsi daleko, i tvé potomky, ze země zajetí. Jákob se vrátí a bude žít v míru, bezstarostně, a nikdo jej nevyděsí. Já budu s tebou, je výrok Hospodinův, a zachráním tě. Učiním konec všem pronárodům, mezi něž jsem tě rozprášil, ale s tebou neskončím docela. Potrestám tě ovšem podle práva, bez trestu tě neponechám.“ (Jr 30,10–11) S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“ (Ž 129,5–6.8) Jako je vražda nenarozených a poskvrnění manželského stavu v dnešní společnosti, je v Božích očích stejně hrozný jejich postoj k jeho lidu Izraeli – hlavní příčina jeho přicházejícího soudu na národy, jejichž jsme součástí. Jsem si vědom, že toto prohlášení může okamžitě vyvolat hněvivou reakci

Izrael

a společně s budeme modlit. Moji přáte- věděl: „To je ono!“ Když jsme se zase spo- ni chtějí žít i žijí v sexuální čistotě a jdou lé byli staří, opuštění lidé a taky k nim lu sešli a spolu modlili, všimla jsem si, že proti proudu tohoto věku. Je to jen Boží jsme chodili na návštěvu a vždy jim něco je radostnější a že něco při mé modlitbě milost, že si zamilovali Pána Ježíše. S toušeptá. Řekla jsem mu: „Pavle, ty jsi po- to Boží láskou obstojí oni i každý křesťan k potěšení zazpívali. Navštěvovali jsme se skoro víc než křtěný Duchem svatým! Jak to, že jsi mně vítězně nad každým sexuálním pokušepůl roku, když ze strany mého manžela to neřekl, když se ti to stalo?“ On se jen ním. Jen když si vzpomene na Kristovy rány, co jeho stálo naše vykoupení oda jeho rodiny padlo slovo: „svatba“. Vě- blaženě a tajnůstkářsky usmíval. No, pak už mohla být svatba. Byla bez říkání, trpělivosti a zdrženlivosti! Hřích děla jsem, že se k tomu musím zodpovědně postavit a rozhodnout se. Mně alkoholu. To jsme si prosadili, i když se už nebude vaším pánem, protože nejste se líbilo takto jen s ním chodit, držet se to některým lidem nelíbilo. A ta šlehač- pod zákonem, ale pod MILOSTÍ. Řím za ruce, občas se políbit a sloužit s ním ka na dortu až po svatbě – sex. Manžel 6,14. A pro tuto milost, nezaslouženou lidem. V Bibli jsem četla o tzv. „svaté ani já jsme neměli s nikým sexuální zku- lásku, Bůh dává odpuštění i od každých hranici“, kterou Pán Bůh dal Izraelitům šenost před manželstvím a ani v manžel- sexuálních hříchů,když toho člověk litua sice od potoka Egyptského až po řeku ství jsme o tento hnusný výtvor nevěry je z celého srdce a také dává sílu,už takEufrat. I já jsem měla svoje hranice, které od satana nestáli, i kdyby to satan navo- to nehřešit! V lásce k vám nesměl můj protějšek přestoupit. Ty jsem něl a oblékl do toho nejkrásnějšího zjevu. Věrka a Pavel Čepovi si střežila, protože je napsáno, že smil- Pán nám dal pět nádherných dětí a všichníky bude soudit Bůh. Žd 13,4. Z tohoto jsem měla opravdový strach. Manžel se mně líbil i jeho rodina. Nejvíce proto, že byli věřící a milovali Pána Ježíše. Jen jednu podmínku jsem mu dala, protože pro mne křest Duchem svatým velice mnoho znamená a znamenal. Vím, co to se mnou udělalo. A tak jsem mu řekla: „Pavle, jestliže nepřijmeš křest Duchem svatým, tak si tě nevezmu!“ Určitě to pro něho nebylo snadné. Začal se mnou jezdit na tajné shromáždění do Zlína, kam jezdívali bratři z Brna a o tomto velikém požehnání mluvili. I když můj nastávající pocházel z jiné denominace než já, kde se křest Duchem svatým popíral, viděl při mně tu horlivost a zápal pro Pána i při těch, s kterými jsme se ve Zlíně setkávali. Bratři se za něho modlili, a on přijal Ducha svatého při práci u stroje. Najednou začal „Přiznávám se, Jarmilko, že já pubertu prožíval poněkud jinak.“ mluvit v jazyku, kterému nerozuměl, ale

Mládež a vztahy


9

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

10

u mnohých čtenářů těchto slov, protože jsou v takovém rozporu s tím, čemu jsme my jako křesťané věřili a jak jsme tyto věci křesťansky i politicky korektním způsobem vnímali. Proto je potřebné, abychom všichni byli ochotní o těchto důležitých věcech slyšet od Boha – a ne toliko jen od člověka. Protože skutečně podle jeho vlastního slova platí, že jeho cesty převyšují naše cesty, jeho myšlenky naše myšlení, jak to apoštol Pavel tak skvěle zaznamenal, když napsal své jedinečné kapitoly o budoucnosti Božího lidu – Izraele. Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘ Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Ř 11,25–36) Jak to Pavel nazývá, tajemství o budoucnosti „jeho lidu“ je tak velké, že nemůže jinak, než vyjádřit to plesáním a chválením Boha, „jehož soudy a cesty jsou nevyzpytatelné a nepochopitelné.“ Jak pravdivé a zároveň protichůdné vůči názorům těch, kteří bývají často moudrými sami před sebou, kteří si nárokují tohoto nevyzpytatelného Boha jako svého otce! Když slyším mluvit některé křesťany na toto téma, které apoštol Pavel nazývá „tajemstvím“ – dotýkají se mě postoje, před kterými apoštol Pavel věřící varuje. …nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! (Ř 11,18) Nepovyšuj se, ale boj se! (Ř 11,20) Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! (Ř 11,21) Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: (Ř 11,25) Proto je nejdůležitější, abychom k diskuzi o biblickém postavení Izraele při-

stoupili s pravdivým, otevřeným a pokorným duchem před Bohem, kterému, doufám, chceme všichni sloužit. Je to tak důležité, že je těžké tento důraz přehnat. Případ Izraele – a Pavel ho nazývá tajemstvím, které je možné objevit a pochopit jen s hlubokým postojem pokory a lásky, jak Pavel píše na začátku tohoto svatého zjevení, které mu bylo dáno ohledně poslání Izraele; možná je to kvůli jeho hluboce soucitnému vztahu k jeho vlastnímu lidu, který na něj tak útočil a způsoboval mu tolik utrpení. Poslechněme si, co říká: Bratři, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. Mojžíš píše o spravedlnosti založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ (Ř 9,1–5) Věřím, že to bylo kvůli jeho postoji milosrdenství a sebezapření, že byl schopný přijmout Boží myšlenky a moudrost ohledně Izraele. Bude to platit i o nás, pokud budeme hledat, co si o tom myslí ohledně těchto věcí On, a ne my sami! Pokud jako křesťané o sobě tvrdíme, že jsme skutečnými dětmi Boha, který se nazývá Bohem Izraele, potom máme toužit být alespoň ve svém srdci takovými, jako je Bůh, který je naším Otcem. A tady je, co On – náš Otec v Kristu – říká v souvislosti s jeho lidem. Přibližujeme se alespoň trochu k jeho něžnému vyjádření milosrdenství a lásky, kterou vůči nim má? „Hle, já je shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je ve svém hněvu, rozhořčení a velikém rozlícení rozehnal. Přivedu je zpět na toto místo a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jim budu Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věč-

nou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali. Budu se z nich veselit, z celého srdce a z celé duše prokazovat dobro; v té zemi je opravdu zasadím.“ (Jr 32,37–41) Myslím, že toto je úžasný výrok našeho Otce – plný lásky a touhy, stejně jako jsou slova proroka Izajáše: Neboj se, už se nemusíš stydět, nebuď zahanbená, už se nemusíš rdít studem. Zapomeneš na hanbu, kdy jsi byla neprovdána, nevzpomeneš na potupu svého vdovství. Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin povolal, ženu mladosti, jež byla zavržena, praví Bůh tvůj. „Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“ „Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená, hle, já ti do omítky vsadím drahokamy, za základ ti dám safíry. Cimbuří ti udělám rubínová, brány berylové a celé tvé obezdění z drahokamů. Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům. Podpírat tě bude spravedlnost, zbavena útisku nepocítíš bázně, děs se k tobě nepřiblíží. A kdyby se kdo proti tobě srotil, nebude to pocházet ode mne. Kdo se proti tobě srotí, v boji proti tobě padne. (Iz 54,4–15) Jsou samozřejmě i jiné verše, které je možné citovat, ale ať Bůh a jeho svatý Duch použije tyto texty, aby alespoň vlo-

žily do našich srdcí jeho lásku a soucit s jeho lidem, místo toho, abychom měli mysl naplněnou vlastními chladnými a dobře promyšlenými názory. A pro ty, kteří budou ve své „svaté“ netrpělivosti tvrdit, že Izrael je stále ve velké míře nevěřící, soběstačný a často zkažený národ a že proto se k němu jako takovému máme chovat: Písmo stejně jasně říká, že dříve, než dojde k duchovní obnově Izraele, dojde nejprve k jeho fyzické obnově. Každý, kdo se pochopení tajemství Izraele chce přiblížit, nemůže nevidět tuto důležitou skutečnost. Přesně tak, jako Bůh stvořil Adama nejprve fyzicky, a potom do něj vdechl Božího Ducha a Adam se stal duchovní bytostí, stejně se to stane s Izraelem. Prorok Ezechiel to říká velmi jasně. Nejprve popisuje fyzickou obnovu Izraele – ‚kosti, šlachy a svaly se spojují.‘ Až potom přijde vítr Ducha na fyzicky znovu vytvořený národ. Proto tento postoj někdy nazývám „svatou netrpělivostí“. Dejte Bohu čas, jako On dal čas nám, když se nad námi smiloval a změnil náš tělesný stav v duchovní, a stvořil tak v Kristu nového člověka z každého z nás. Toto jsou slova z Ezechiele: Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. I otázal se mne: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“ Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, avšak duch v nich ještě nebyl. Tu mi řekl: „Prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. Postavili se na nohy a bylo to převelmi veliké vojsko. Potom mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: ‚Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.‘ Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám

vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, Hospodinův.“ (Ez 37,1–14) Vyvstává otázka: Pokud je to tak jasné nebudou se již cvičit v boji. Každý bude bydjak z Nového zákona, tak také z mnohých let pod svou vinnou révou, pod svým fíkovproroctví Starého zákona, že Izrael má níkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila podle Boží vůle jednoznačně obrovské ústa Hospodina zástupů. Každý jiný lid si poslání do budoucnosti, jak je možné, že chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme jsou tak mnozí v církvi dnes vůči tomu chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, slepí? Nejsme to my, kteří jsme tolikrát navěky a navždy. (Mi 4,1–5) „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, tvrdili, že Židé byli slepí, kdo jsme ranění podobnou slepotou ohledně Božích kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouúmyslů s Izraelem? vu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl Pamatuji se, že když jsem jednou z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, na toto téma sloužil v jednom spole- ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok čenství, položil jsem posluchačům dvě Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu otázky. První zněla: „Můžeme přehánět, s domem izraelským po oněch dnech, je výpokud dáme velký důraz na potřebu při- rok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do ninést evangelium do všech končin země?“ tra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem Na tuto otázku jsem okamžitě dostal a oni budou mým lidem. Už nebude učit od jednoho z přítomných odpověď. Bylo každý svého bližního a každý svého bratra: to rozhodné ‚ne‘. Potom jsem položil ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou druhou otázku: „Můžeme přehánět, po- znát, od nejmenšího do největšího z nich, je kud dáme velký důraz na potřebu pod- výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich neporovat Izrael?“ Stejně rychlá odpověď pravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ přišla od jednoho z přítomných: „Ano!“ (Jr 31,31–34) Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co taTakový je dnes postoj většiny věřících kového spatřil? Což se zrodí země v jediném křesťanů! dni? Nebo pronárod snad bývá zplozen jedPotom jsem je přivedl k tomu, co říká ním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už Bible – v tomto případě ke slovům Pav- porodila sijónská dcera své syny. „Což já, la v listu Římanům: Jestliže tedy jejich který otvírám život, nemám umožnit naroselháním (Izraele) svět získal, (jak poslu- zení? praví Hospodin. Když dávám plodnost, chači původně souhlasili, toto vyznání mám zavírat lůno? praví tvůj Bůh.“ Radujnemůže být přehnané) a jejich úpadek te se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní obohatil pohany, co teprve, až se všich- všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselni obrátí? (Ř 11,12) Jestliže jejich zavrže- te, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Buní znamenalo smíření světa s Bohem, dete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, bu(o tom všichni kážeme celým srdcem) co dete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její jiného bude znamenat jejich přijetí než slávy. Toto praví Hospodin: „Hle, já k ní vzkříšení mrtvých! (Ř 11,15) – o čemž sly- přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný šíme, že to je možné přehnat přílišným potok slávu pro národů. Budete sát nošeni zdůrazňováním. Ale Pavel říká ve svém v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když srovnání, že tato pravda září ještě někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení.“ Uvidíte to slavněji. Tak tedy jsme na prahu největšího a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou možného uzdravení planety Země – život pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že ze smrti, což starodávní proroci vyjádřili Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že mnoha způsoby; proroctví o budoucnos- jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům. ti této planety spojené a závislé na obno- (Iz 66,8–14) V onen den budou pronárody vyhledávat vě lidu náležejícímu Bohu a Boží země! Zde je několik veršů, které to jasně uka- kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. zují: I stane se v posledních dnech, že se hora V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy ruku, aby získal pozůstatek svého lidu, který hor, bude povznesena nad pahorky a budou zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Élamu, k ní proudit národy. Mnohé pronárody půj- Šineáru, Chamátu a na ostrovech mořských. dou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme Povznese korouhev k pronárodům a posbína Hospodinovu horu, do domu Boha Jáko- rá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce bova. Bude nás učit svým cestám a my bude- shromáždí ze čtyř stran země. Ustane žárme chodit po jeho stezkách.“ Ze Sijónu vyjde livost Efrajimova, budou vyhlazeni Judovi zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On protivníci, Efrajim nebude žárlit na Judu bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné a Juda nebude osočovat Efrajima, nýbrž

Izrael


11

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

12

společně se vrhnou na úbočí Pelištejců k moři, i syny východu oloupí spolu, vztáhnou svoji ruku na Edóm a Moáb, poslouchat je budou i synové Amónovi. Klatbou stihne Hospodin záliv Egyptského moře, zamává rukou proti Řece v prudkém větru, rozštěpí ji v sedm ramen, takže ji bude možno přejít v opáncích. Tak vznikne silnice pro pozůstatek jeho lidu, jenž zůstal v Asýrii, jako tomu bylo v den, kdy Izrael vystupoval z egyptské země. (Iz 11,10–16) Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči. (Iz 14,1–2) A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – svět-

STEJNOU DŮLEŽITOST, jakou má v Božím srdci a v Božím slově. Stejně tak by měl být v Manhattanském prohlášení zařazený Izrael – vedle posvátnosti života, manželství, úcty k jednotlivci a svobodě, zahrnutý mezi tato důležitá témata. To, že nebyl, ukazuje v tomto okamžiku na smutnou skutečnost, a tou je osudná slepota většiny církve. Pokud budou, jak jsem ukázal, národy (stejně jako jednotlivci) stále víc a více v těchto dnech a časech souzeni za to,

jestli budou sloužit ve prospěch Izraele, nebo ne – potom je svrchovaně důležité pro budoucnost církve a našich národů, zda budeme v tomto ohledu chodit po Božích cestách a podle jeho vůle, a ne podle svojí vlastní. Výše uvedené následky jsou příliš otřesné, než abychom mohli tyto pravdy našeho Boha, našeho nebeského Otce ignorovat. Kéž nám udělí svoji moudrost a zjevení skrze naši pokoru a touhu po jeho pravdě a zjevení do této otázky.

Pokud by byly tyto věci pravdivé a hodné našeho důkladného zkoumání, měly by se prokázat jako pravdivé nejen ve vztahu k biblické, ale i k aktuální historii. To, co zde při bližším pohledu nalézáme, je ještě přesvědčivější. Jednotlivci, kteří se postavili na stranu Židů – například Corrie ten Boom, Lord Shaftesbury, Martin Niemöller, Dietrich Bonhöffer a mnozí jiní – svítí jako skutečné příklady těch, kteří Pána následovali. Dr. Billy Graham, opravdový přítel Izraele a jeho lidu, nenechal nadarmo bez příčiny natočit nádherný citlivý film „Jeho zem“ vytvořený k plné podpoře Boží obnovující milosti pro Izrael. Tito jednotlivci a mnozí další byli, jak to Bůh slíbil, mimořádně plodní a požehnaní v jeho službě. Stejně tak jejich národy. Připomeňme si dva z nich: Velká Británie evangelizovala svět skrze muže a ženy takového kalibru jako Hudson Taylor, zakladatel Čínské vnitrozemské misie, dále C. T. Studd ze Světové evangelizační kampaně, William Carey a mnozí, mnozí další. Je dost zvláštní, že pro tuto Biblí inspirovanou víru byli také v čele Křesťanského sionistického hnutí, které podporovalo návrat Židů do jejich Bohem darované země. Tomuto fenoménu jsem věnoval celou kapitolu ve své knize Babylón nebo Jeruzalém [Babylon or Jerusalem] (Revised Edition: Deeper Revelation Books Cleveland, TN, 2009) Lord Shaftesbury, Blanche Dugdale – neteř lorda Balfoura, William Hechler, který velmi pomáhal Theodoru Herzlovi v jeho úsilí o znovuobnovení židovského státu; plukovník John Henry Paterson, lo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro velitel Židovské legie a pomocník Ze’eva Žabotinského, kapitán Orde Wingate tvůj lid Izrael.“ (L 2,27–32) Poznámka: Hned po uvedení Krista a mnozí, mnozí další. Je na místě připomenout, že v rodičovjako světla pohanů přichází čas, kdy se stane slávou svému lidu Izraeli. Teď si ském domě Corrie Ten Boom se jejich musíme ve světle řečeného nevyhnutel- desetičlenná rodina desetiletí modlila ně uvědomit, jakou kolosální důležitost za obnovu Izraele před vznikem státu Iztato otázka a její obrovské důsledky mají, rael v souladu s Písmem. Izrael se zrodil ze společného úsi(za předpokladu, že nám stav církve leží na srdci) jestliže této otázce nepřiznáme lí křesťanských a židovských sionistů

– za tuto historii by každý křesťan měl být vděčný. Když Británie evangelizovala svět, Bůh jí otevřel dveře, aby se prostřednictvím Deklarace lorda Arthura Balfoura Židé mohli vracet domů. Bůh Británii mimořádně požehnal, protože zaslíbil, že požehná ty, kteří budou chtít být jeho nástrojem požehnání jeho lidu. V době, kdy Británie v tomto poslání selhala, protože si zvolila hrát bezpečnou roli s Araby, a upřela tak židovskému lidu právo, které jim Balfourova deklarace udělila, tehdy jejich říše začala ztrácet Boží přízeň a postavení ve světě. Zanedlouho převzaly roli Británie evangelizovat svět a být přáteli Židů Spojené státy americké. Americkému lidu to přineslo obrovský prospěch. Za poslední desetiletí po druhé světové válce se stal přítelem a příznivcem Božího lidu a současně hlavním nositelem kalicha kázání evangelia. Požehnání, které Británie kdysi měla, ale dnes už nemá, se stalo za poslední desetiletí vlastním USA. Ale totéž, co se stalo s Británií, se teď děje se Spojenými státy. Tato velká země směřuje s tragickým spolupůsobením křesťanů, kteří by měli mít vhled vzhledem k povolaní být ‚světlem svému národu‘, tímtéž směrem ke své velké škodě a neštěstí; protože „národ, který ti [Izraeli] nebude sloužit, zahyne“ – říká náš Bůh (Izajáš 60,12). Bude příliš pozdě k zastavení tohoto hrozného pádu amerického blahobytu a zhoršení jejich údělu? Velmi se modlím za to, aby tomu tak nebylo. Ale je to už napsané na stěně. Najdou se muži a stejně tak i ženy – pokud ne kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomu, aby se starali o blaho své církve a národa, jako ti, kteří podepsali znamenitou a nadějnou Manhattanskou deklaraci a dají Izraeli – právě kvůli starosti o svůj národ to místo, to VELKÉ místo, které Izrael má v samotném Božím srdci? To se uvidí! Jan Willem van der Hoeven Překlad Viera Gregoire, Alena Krausová


Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. KNIHA EXODUS V knize Exodus se před námi odvíjí pozoruhodný příběh zrodu izraelského národa. Příběh, ve kterém kromě jiného nacházíme kořeny naší víry a vlastní identitu. Historické příběhy zde obsažené jsou prostředkem k vyjádření hlubokého teologického poselství. Proto je nemůžeme chápat, posuzovat a hodnotit ve smyslu moderní západní chronologie nebo ve smyslu vědecko-technickém. Při čtení je nutné knihu Exodus, čili Vyjití, pojímat jako součást Pentateuchu, přestože v rámci pěti Mojžíšových knih, v rámci dějin spásy a z teologického hlediska má Exodus zvláštní postavení. Exodus byl pro Izrael výjimečným obdobím, ve kterém lid na vlastní kůži prožil různé zkušenosti, nabyl poznání o Bohu, o jeho jednáních a dobrotě k nim. Z tohoto důvodu je to veliká kniha o vykoupení – vykoupení ze zajetí a otroctví. V.R. Ex 1,8 V EGYPTĚ VŠAK NASTOUPIL NOVÝ KRÁL, KTERÝ O JOSEFOVI NEVĚDĚL. Jaká tragédie se ukrývá v zmíněné větě „… nový král o Josefovi nevěděl“. Tento prostý výrok sděluje a zprostředkovává značnou část egyptské historie. Josefův vliv byl patrný v moudrém spravování říše, za což byl oceněn a uznán i svými současníky. Nyní však jiná dynastie převzala moc nad Egyptem. Válečníci z Asie, známí jako Hyksósové vládli v Egyptě kolem roku 1720–1550 před Kristem. Hyksóští králové byli cizinci a ze země byli vyhnáni nástupem nové mocné vlády známé jako Nové království. Nový egyptský král nenáviděl všechny ty, kteří byli spojeni s dřívějšími králi, zejména pak Židy. Kromě této skutečnosti se nový král paradoxně pramálo zajímal o egyptskou historii (a tudíž o vlastní minulost) jako takovou. Zapomenutí Josefa vedlo v konečném důsledku k zapomenutí Boha. Znevážením Božího lidu se faraón postavil přímo proti Bohu. Častokrát odmítnutí pamatovat si minulost vyústí do vzpoury v přítomnosti. V.R. Ex 3,4 HOSPODIN VIDĚL, ŽE ODBOČUJE, ABY SE PODÍVAL. I ZAVOLAL NA NĚHO BŮH ZPROSTŘEDKU KEŘE: „MOJŽÍŠI, MOJŽÍŠI!“ ODPOVĚDĚL: „TU JSEM.“ Zjevil se v keři Hospodin, Ježíš…? Boha nikdy nikdo neviděl… Pozor. Tam je předtím ve druhém verši jasně řečeno, hlavně v Českém studijním překladu (dále ČSP), že se mu zjevil anděl Páně. Čili Mojžíš viděl oheň, viděl anděla Páně, ale také slyšel hlas. Mluvil Bůh prostřednictvím anděla podobně jako skrze novozákonní proroky? To už necháme na něm. Skutečně, Boha nikde nikdo neviděl, ale tady je jasně řečeno, že u ohně byl anděl Páně. R.B. Ex 3,12 ODPOVĚDĚL: „JÁ BUDU S TEBOU! A TOTO TI BUDE ZNAMENÍM, ŽE JSEM TĚ POSLAL: AŽ VYVEDEŠ LID Z EGYPTA, BUDETE SLOUŽIT BOHU NA TÉTO HOŘE.“ To je smlouva mezi Izraelity a Bohem – naplnila se? Jaký je význam hory Oréb v dějinách Izraele? Především bych rád upozornil na jednu věc. Znovu se podíváme, jak tento verš překládá

ČSP: „A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal…“ Tobě Mojžíši to bude znamením, že na té hoře budete sloužit Bohu. Ne nějaká smlouva, jenom znamení pro Mojžíše. A jaký je význam hory Oréb? Především si položme otázku: Kde leží hora Oréb? Na Sinaji? To si někteří mysleli. Kdy vznikla tato myšlenka? Dočetl jsem se, že matka Konstantina Velkého, svatá Helena, přijela na Sinaj a řekla: „To je hora Sinaj.“ A od té doby se to přijímá. Ale Midján, kde byl Mojžíš, leží jinde. Podívejme se na mapu, on leží až za Rudým mořem. Když jsem to měřil, znamenalo by to, že Mojžíš s ovcemi, s celým stádem, musel ujít dva tisíce kilometrů, aby se z Midjánu dostal až tam. Protože by musel obcházet Akabský záliv. Nemluvě o tom, že Bible říká, že Egyptský potok je hranicí Egypta. A Egyptský potok leží na východ od Sinajského poloostrova. Takže prakticky celý Sinaj patřil Egyptu. Na Sinaji ještě dnes v biblických mapách nacházíme doly, kde Egypťané těžili měď. Netěžili ji v Midjánu, ale v Egyptě. Proto bych byl opatrný tvrdit, že hora Oréb je na Sinaji. Spíš vidím to, což už dneska tvrdí i někteří historici, že hora Oréb je někde za Rudým mořem. Protože jak říkám, jinak by musel Mojžíš i s ovečkami obejít celý Akabský záliv. A neumím si představit, jak dlouho by s tím stádem šel. R.B. Ex 4,13 ALE MOJŽÍŠ ODMÍTL: „PROSÍM, PANOVNÍKU, POŠLI SI, KOHO CHCEŠ.“ Někteří lidé jsou moc hrrr, jiní se drží zpět, když jde o Boží povolání. Jak v tom prakticky pomáhat lidem ve sboru? V obou případech je to těžké. Někteří jedou bez brzd, jiní zapomínají auto odbrzdit. I Mojžíš měl tři údobí: Nejprve byl hrrr, když zabil Egypťana. Na 40 let šel studovat do Boží školy, a pak zase byl moc prrr. Některé překlady říkají, že Mojžíš tvrdí, že je těžkého jazyka, jiné, že říká: „vždyť já koktám.“ Což je docela možné, Bůh má zvláštní zálibu vybírat to, co lidé moc neupřednostňují. A proto bych doporučoval každému: Nebojme se, když Bůh posílá, říct: „Zde jsem, pošli mě.“ Ale znovu a znovu ověřujme a stůjme ním. R.B. Ex 5,17 FARAO ODPOVĚDĚL: „JSTE LENOŠI LÍNÍ, PROTO ŘÍKÁTE: »POJĎME OBĚTOVAT HOSPODINU.«“ Farao viděl za vírou Izraelců výmluvy podobně jako dnes lidé, kteří nerozlišují mezi vztahem s Bohem a náboženstvím. Jak jim ukázat rozdíl? Ano, farao byl člověk, o kterém Bůh řekl: „Já jsem si tě k tomu povolal.“ Co to znamená? Někteří nám vytýkali: „To znamená, že farao za to, co dělal, nemohl, protože Bůh ho ustanovil.“ Ale to není pravda. Já věřím, že to bylo jinak. Že když Bůh hledal, kdo mu tu špinavou práci udělá a uviděl faraona, toho mladíka, tak si řekl: „Tak ty to budeš, ty jsi na to ten pravý ořechový.“ Čili on nebyl vybrán tak, že by neměl odvolání, nebyl vybrán proti své vůli, naopak. A tak je tomu i dnes, zrovna tak pravý ořechový na špinavou práci byl Hitler a Stalin. A oba dva budou stát před Božím soudem. Farao to vidí tak, jak to vidí přes staletí i jiní služebníci ďáblovi: „Jste líní.“ I dneska máme možnost často

slyšet: „Á, to je církev, a to jsou ti…“, a následují nejrůznější pomluvy. Ale ve skutečnosti platí to, co jsem řekl nedávno při jednom rozhovoru: „Já nevěřím, že je někde něco, já věřím, že v nebi je Někdo.“ A tomu farao nevěřil. R.B. Ex 5,23 „OD CHVÍLE, KDY JSEM PŘEDSTOUPIL PŘED FARAÓNA, ABYCH MLUVIL TVÝM JMÉNEM, NAKLÁDÁ S TÍMTO LIDEM JEŠTĚ HŮŘE. A TY SVŮJ LID STÁLE NEVYSVOBOZUJEŠ.“ Proč vítězství křesťanů předchází často soužení? Protože je v Bibli napsáno, a v knize Duchovní boj to podtrhuji, že Bůh řekl, že se chce skrze církev oslavit. Použiji-li náš prostý jazyk, tak On řekl ďáblu: „No tak si na té církvi vylom zuby. Ano, v ráji jsi svedl člověka, ale tuhle církev už nesvedeš. Ta už funguje jinak.“ Proto Bůh dovoluje, a ďábel velmi rád háže klacky pod nohy. Proto znovu a znovu budu podtrhovat: Pokud máš jakékoli pomazání, povolání, počítej s problémy, a ne malými. Taktéž jsem řekl mnoha křesťanům: Když nemáš problémy, jsa Božím dítětem, pak to je na pokání, protože to znamená, že žiješ tak, že už ani ďábel o tebe nemá zájem. Ale jinak, pokud skutečně jedeš naplno, pak věz, že je budeš mít. R.B.

Studijní materiál

Co ve Studijní bibli nenajdete

Ex 6,16 LÉVI BYL ŽIV STO TŘICET SEDM LET. Proč se snižuje průměrná délka života lidí… Protože Bůh řekl před potopou, že ji zkrátí na sto dvacet let. Takže z tisíce šel postupně tak, až ji zkrátil. R.B. Ex 7–12 EGYPTSKÉ RÁNY. Existují prý přirozená a celkem logická vysvětlení pro popisované události a jejich posloupnost – Bůh nemusel dělat „velké zázraky“, stačilo mu jen vhodně použít okolnosti. Existuje přirozené a celkem logické vysvětlení i na zkracování délky života a na všechno ostatní. Tmě se vždy jedná o to, popřít Boží svědectví v Bibli. Jednou jsem se setkal s následujícím vysvětlením: Je vědecky dokázáno, odkud se vzaly kameny, které padaly na hlavy Emorejců za Jozua. Protože na Sicílii vybuchla sopka, a ty kameny se dostaly až tam. Říkám: No, nemám problém s tímto vysvětlením. Pro mě je zajímavé, že ty šutry spadly ve správný čas na správné hlavy. A odkud tam přišly, to už mně je jedno. Tu jde o to, že Bůh si to připravuje. A jenom vysvětlovat: „Ale já vím, proč tu došlo k přemnožení žab, nebo sarančat“, vždyť to je jedno. Ale zajímavé je to, že to přišlo ve správný čas, a že ty žáby lezly na správná místa. Je zajímavé, že přemnožení nefungovalo v zemi Gošen. R.B. Ex 12,15 HNED PRVNÍHO DNE ODSTRANÍTE ZE SVÝCH DOMŮ KVAS… Co vadí Bohu právě na kvasu – proč je tento zrovna obrazem hříchu? Jsou tady dvě věci. Kvas je velmi podobný hříchu. A proto ho Bůh vybral, aby dal Izraeli příměr. Kvas totiž, když dáš do těsta, těsto nezlikviduje kvas, ale kvas prokvasí těsto. A totéž je třeba si uvědomit i ve vztahu k hříchu. V dnešní době to je vysoce moderní: různou výchovou a různým působením chceme změnit populaci, chceme změnit určitá etnika. To je nesmysl. To nejde. Ten hřích zničí nás, ale my nepřevychováme hřích. Jedině Ježíš Kristus přichází s řešením hříchu. Ale žádné jiné nábo-

13

ŽIVOT V KRISTU

Studijní materiál

ženství řešení nemá. Nemá je ani náboženství jménem komunismus a osvícenství. Oni nemají na hřích žádný lék. Ten kvas proto musí být zlikvidován. R.B. Ex 14,28 VODY SE VRÁTILY, PŘIKRYLY VOZY I JÍZDU CELÉHO FARAÓNOVA VOJSKA, KTERÉ VEŠLO ZA IZRAELCI DO MOŘE. NEZŮSTAL Z NICH ANI JEDINÝ. Skutečnost, že Izraelci procházeli suchou nohou a Egypťané se utopili, zřejmě svědčí o tom, že nemohli jít nějakým okrajovým rákosovým mořem nebo mělkým jezerem… Už jsem řekl, že mám problém s tradiční lokalizací hory Oréb, a proto naopak nemám problém s tímto místem, protože i dnes můžeme mezi Sinajem a Arábií najít místa, kde hloubka moře není tak velká. Izraelci třeba sestoupili o sto nebo dvě stě metrů níž, prošli, a opět vystoupili na druhý břeh. Každopádně jsem už četl, že fyzikálně by nebylo až tak nemožné, kdyby proudění větru vody rozdělilo, a pak si položme ještě jednu otázku: Přece Bůh je ten, který dal fyzikální zákony. A zákonodárce má možnost sem tam zákony mírně upravit. Proto, když to udělal On, tak to bylo přesně tak, jak je to popsáno. Jednou jsem počítal, jestli by to vyšlo časově. Problém byl, že jsem viděl obrázek, jak had lidí jde po dvou po třech seřazení v řadě. A když jsem to takto počítal, zjistil jsem, že za jednu noc by tolik lidí neprošlo. Načež jsem dostal otázku z Boží strany: A kde máš napsáno, že šli v takovém průvodu? To taky mohlo být tři i pět kilometrů široké. A oni, když viděli, že mají za zády Egypťany, sebou pěkně hodili. Vždyť tam není řečeno, jak široký ten průchod byl. R.B.

zue, ty vybereš lidi, my tam stačíme tři a vy budete makat. To je právě to, co si musíme uvědomit. Když ruce padaly, přemáhal Amálek, to znamená, že tam byli i zranění, že bylo namáhavé. Proto si potřebujeme uvědomit: Bojujme na modlitbách, ale taktéž makejme. Zvěstováním evangelia, vším, a třeba i prací na časopise. R.B. Ex 18,18 ÚPLNĚ SE VYČERPÁŠ, STEJNĚ JAKO TENTO LID, KTERÝ JE S TEBOU. JE TO PRO TEBE PŘÍLIŠ OBTÍŽNÉ. SÁM TO NEZVLÁDNEŠ. Jak pozná služebník dnes, že už je opravdu moc vytížený? Máme se přece nasadit ze všech sil a možností a neskuhrat, když přijdou těžkosti. Na to mám jednoduchou odpověď z praxe. Čím jsem starší a slabší, tím více poznávám, jak citlivý je můj Otec na nebi, že mě každou chvíli řekne: „Víš co, lehni si teď na chvíli, odlož to.“ Takže i tito služebníci by potřebovali jen znát jeho hlas, a On nám řekne, co ještě ano a co už ne. Ovšem jsou lidé, a znal jsem jich hodně takových, kteří si myslí: „Když to neudělám já, tak to neudělá nikdo.“ Ale to není pravda. Proto berme si jenom to, co skutečně On chce, abychom brali. Ale ne, že já musím všechno. R.B. Ex 18,21 VYHLÉDNI SI PAK ZE VŠEHO LIDU SCHOPNÉ MUŽE, KTEŘÍ SE BOJÍ BOHA, MUŽE DŮVĚRYHODNÉ, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ÚPLATEK. DOSAĎ JE… Kde máme vzít pomocníka dnes, když je tak málo ochotných a schopných lidí a tolik potřeb? Je to velmi smutná pravda. Už jen rozdíl mezi dobou za totality a dnes je strašně velký. A kdybych šel dál, je to ještě větší. „Co já z toho budu mít?“ Proto jsem mnohokrát v kázání vzpomněl, že dnes je nejhorší říct lidem, aby obětovali dovolenou. To neexistuje. Přičemž jsem řekl několikrát: Nevím, že by apoštolové Pavel, Petr a jiní čerpali někdy dovolenou. Jsem vděčný Bohu za manželku, kterou mi dal, protože zrovna tak jako jiní jsem měl nárok na dovolenou 14 dnů přes prázdniny, ale pokaždé jsme v tu dobu pořádali nějakou akci. To ani jinak dělat nešlo. Ale tak to dělali i naši praotcové. Takže poradit mohu jediné: Vymodli si je. R.B.

Ex 16,31–34 DŮM IZRAELSKÝ POJMENOVAL TEN POKRM MANA… Zachovala se v truhle smlouvy mana stejně jako desatero? Vždyť mana se rychle kazila. Znovu zůstaneme u toho, že Bible popisuje, že v pátek večer si měli manu napéct i na sobotu, a ta se nezkazila. Čili šest dnů se do druhého dne vždy zkazila, ale sedmý den ne. Ten, který dokázal toto, mohl způsobit, že mana se zachovala v truhle smlouvy stejně dlouho jako desky desatera. Copak je pro něj něco nemožného? Ex 19,10 HOSPODIN DÁLE MOJŽÍŠOVI Jestliže se dnes najde truhla smlouvy, bude v ní podle Písma jenom desatero, nebo tam bude i mana ŘEKL: „JDI K LIDU A DNES I ZÍTRA JE POSVĚCUJ; AŤ SI VYPEROU PLÁŠTĚ…“ a Áronova hůl? Zaprášený oděv nějak znesvěcuje? Jak dnes Když budu číst celou Bibli, tak s Áronovou holí i s manou mám jeden problém. Že později – což nemůžeme přistupovat k Bohu kdykoliv – už se o ní nemluví. Později se mluví už jenom na cestách nebo při špinavější práci, nebo i v pyo desateru. Protože toto místo znám a znám žamu? Spíš si myslím, že než zaprášený oděv i jiná místa, která hovoří, že tam nebylo nic, jenom desatero, z toho důvodu to raději nebu- tam šlo o něco jiného, co už tolik neznáme. du nijak rozebírat. Věřím, že odpověď budeme Šli s dobytkem, dobytek ošetřovali, někdy ty ovečky nesli, uklízeli hnůj, a že by táhl kažznát, až se truhla nalezne. R.B. dý za sebou skříň šatstva, to asi sotva. Takže Ex 17,11 DOKUD MOJŽÍŠ DRŽEL RUKU spíš se jednalo o to vyprat si šaty od zápachu NAHOŘE, VÍTĚZIL IZRAEL, KDYŽ RUKU a potu, očistit, protože si uvědomme, pokud se tam sešlo půl milionu lidu a měli takhle SPUSTIL, VÍTĚZIL AMÁLEK. Platí tato vytrvalost v žehnání a modlitbách pro „navoněné“ šatstvo, asi by to nebylo dvakrát nás stejným způsobem, nebo dnes po nás chce Bůh příjemné. Proto na to Bůh poukazoval. Takže tyto verše nám ukazují, že Bůh věděl, co něco jiného, abychom vítězili v duchovním boji? Chci na to odpovědět jednoduše: Toto je sou- znamená slovíčko hygiena. Věděl, jak člověka část duchovního boje vždy, u každé jedné věci, stvořil, a věděl, jak tyhle věci, špína, jak ničí v rodině, ve sboru, kdekoli. Souběh modlitební- organismus. Máme mít při shromážděních 2-3 lidí, kde je ho zápasu, ale taktéž i praktické kroky, které dělám. Někdy mi lidé připadají, že si myslí, že oni Bůh uprostřed nich, oblek a kravatu? Obecně: Jak se budou modlit a andělé to za ně udělají. Ne. Jo- s oblečením?

14

Oblékat se budu přiměřeně času a místu. Ale každopádně si myslím, že když takové podniky jako banky či různé jiné, si dávají podmínky, jak jejich zaměstnanci budou a nebudou oblečeni, a taktéž i já, pokud jsem dostal pozvání na hrad, měl jsem na pozvánce popsáno, co musím mít oblečené, tak si myslím, že k Bohu a k jeho slovu bych měl mít větší úctu, než k panu prezidentovi, který ten oděv a kravatu vyžaduje. A dva nebo tři lidé? Buďme moudří. Proto jinak jsem oblečen dneska, kdy tu mám dva bratry, a jinak jsem oblečen, když půjdu někam do společnosti, respektive společnost za mnou přijede. R.B. Ex 20,5 STÍHÁM VINU OTCŮ NA SYNECH DO TŘETÍHO I ČTVRTÉHO POKOLENÍ TĚCH, KTEŘÍ MĚ NENÁVIDÍ,… Máme jednat s generačním prokletím křesťanů, nebo „znovuzrozením“ je vše smazáno? V knize Duchovní boj jasně popisuji, že s generačním prokletím jednat máme. Proč? Protože jsem si všiml, že funguje. Bůh to jednou řekl, a my někdy děláme ze znovuzrození něco, co tam není. On velmi jasně hovoří o pokání. A v pokání velmi často potřebujeme pozametat i věci, které byly v minulosti, aby nám nemohly překážet. R.B. Ex 20,25 JESTLIŽE MI BUDEŠ DĚLAT OLTÁŘ Z KAMENŮ, NEOTESÁVEJ JE; KDYBYS JE OPRACOVAL DLÁTEM, ZNESVĚTIL BYS JE. Proč? Jaké je z toho pro nás poučení dnes? Poučení je tu jednoduché. V knize Duchovní boj věnuji jednu samostatnou část umění. Oltáře cizím božstvům, to byly skutečně někdy umělecká díla. Bůh to nechtěl. Proč? On nehledá to povrchní umělecké dílo, ale srdce. Proto nech šutry šutrama a zaměř se na srdce. A co potom chrám v Jeruzalémě, tam bylo zlato, dřevo, ozdoby… To by bylo na jeden článek. To bylo skutečně umělecké dílo, ke kterému si Šalomoun pozval Týřana. Ale taktéž to byl chrám, který zničili Babyloňané. Mojžíšův stánek nebyl nikým zničen. Izrael si ho sám rozebral, až byl Šalomounův chrám dostavěn. Je zajímavé si všimnout, že Nehemjášův a Ezdrášův chrám nebyl taky nic moc uměleckého, ti, co viděli chrám starý, plakali. Byl takový obyčejný. Ale Židé při jeho stavbě odmítli pomoc pohanů. A který pohan ho rozebral? Žádný. Izrael si ho rozebral sám, až když začali stavět chrám Herodův. A to Herodovo umělecké veledílo vydrželo pouhé dva roky, než shořelo. Takže proto, z toho všeho, co vidím, beru v potaz: Bůh má raději srdce. A ten kabát? Aby byl slušný, přiměřený, ale není to to hlavní. R.B. Ex 20,26 „…NEBUDEŠ VYSTUPOVAT K MÉMU OLTÁŘI PO STUPNÍCH, ABYS U NĚHO NEODKRÝVAL SVOU NAHOTU.“ Jak obecně s lidskou nahotou v NZ době? Platí vše ze SZ? Proč Bůh nechce vidět lidi nahé? Uvědomme si, že Bůh nás vidí stejně bez oblečení. Ale ta nahota je problém lidský, Bůh ví, jak člověka stvořil. Proto člověk bez hříchu nepotřeboval oděv. On byl oděn Boží slávou. Ale s příchodem hříchu musel přijít i oděv. Bůh ví, co stvořil. A zase vidíme, co dělá ďábel. Proto vidíme, hlavně v různých pohanských chrámech, prostitutky, které nějak neměly na to, vzít si na sebe jakýkoli oděv.

Bůh říká: „Já jsem stvořil a oblékl jsem tě, tak ty se taky oblečeš.“ Ďábel člověka svléká, Bůh obléká. A víme, že jakmile se člověk dostane pod vliv démona respektive do blázince, strhává ze sebe oděv. To je první věc, které jsem si všiml u těchto případů. Takže Bůh člověka obléká, a proto u toho zůstaňme. R.B.

je prostituci. To bylo jediné řešení. Proto Bůh ve Starém zákoně, kde nebyla moc evangelia, dal úniková východiska, ale i s důsledky pro jednu i druhou stranu. R.B. Ex 21,15.17 KDO UHODÍ SVÉHO OTCE NEBO MATKU, MUSÍ ZEMŘÍT… KDO ZLOŘEČÍ SVÉMU OTCI NEBO MATCE, MUSÍ ZEMŘÍT. Jak by měl vypadat Zákon o rodině v tomto ohledu dnes? To slovo platí i dnes. Cti svého otce a matku je v Novém zákoně zrovna tak, a když ho vysvětluje Pán Ježíš (viz Mk 7,9–13), tak se dozvídáme, že napomíná farizeje za to, že dávají dar Bohu a myslí si, že tím jsou zbaveni povinnosti postarat se o své rodiče. Takže z tohoto výkladu vyniká, že ctít otce a matku znamenalo i hmotně se o ně postarat, zabezpečit je. Což například v dnešní moderní době není populární pojem, dneska vidíme, že opak je pravdou. Ale to slovo platí dodnes. I dnes platí, že neexistuje jakkoli se rodičů dotknout, ani slovem. A důsledky neuposlechnutí jsou strašné. Proto u nás doma kluci zdědili jednu mou metodu. Mnohé věci šlo odpustit, i rozbité sklo a další. Ale jedna věc byla vždy potrestána: Dotknout se mámy třeba i slovem. Za to byl vždy nářez. Protože toto je nedotknutelné. Bylo ve Starém a je i v Novém zákoně. Ovšem mělo by to platit i na úrovni duchovních otců, a to je věc, kterou dnešní generace ne vždy přijímají. R.B.

Ex 21,2–4 JESTLIŽE MU DAL JEHO PÁN ŽENU, KTERÁ MU PORODILA SYNY NEBO DCERY, ZŮSTANE ŽENA A JEJÍ DĚTI U SVÉHO PÁNA, A ON ODEJDE SÁM. To ten pán zapříčiní roztržení rodiny jen kvůli majetku? Bůh je v tomto směru v jedné věci čestný. O čem je tady řeč? Podívejme se na celou Bibli. Jak to, že pro tu ženu neplatilo, že po sedmi letech může odejít pryč? Protože to platilo jen pro Židy. To znamená, že ta žena nebyla Židovka. Jinak by taky po sedmi letech šla. Takže tady spíš byl jiný problém, že Bůh ve Starém zákoně některé věci řeší bolestivě. Proto Izraelita, který se prodal do otroctví, měl vědět, co dělá. A když se koukal po té pohance, její pán mu řekl: „No dobrá, já ti ji dám.“ Ale Izraelita měl vědět, co bude dál. A jaké z toho vyplývá pro nás poučení? Když se díváš po pěkné nevěřící dívence, dívej se trošku dále. Když ti imponuje ten nevěřící chlapec, dívej se trochu dál. Jednou z toho může být rozvod, jednou z toho můžou být problémy. Takže tady je třeba vidět dál, že Bůh to tomu jejímu pánu nezakazoval. Ona byla jeho otroEx 21,16 KDO NĚKOHO UKRADNE, AŤ UŽ kyní. Ale pak si ty musíš něco uvědomit: co JEJ PRODÁ NEBO JEJ U NĚHO NALEZNOU, děláš a jaké to může mít důsledky. Na druhou stranu, proč ale děti narozené křes- MUSÍ ZEMŘÍT. Dnes je to u soudu úplně jinak. Proč tak přísně? ťanům zůstávají v otroctví světu a nejsou v Bohu Protože nedávno mi tu vysvětloval jeden jako rodiče? Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Jsou bratr, že první věc, kterou se adepti práv dozvězrovna tak svobodné, jako rodiče. Ale nějakou dí, je, že si nemají plést dvě věci: právo a sprapraxi už mám. A tak jsem se setkal už i s dětmi, vedlnost. To znamená, že právo je právo, ale ne které mi pak řekly: „Než takové křesťanství, co vždy to je spravedlnost. A proto dneska máme jsem viděl u svých rodičů, tak raději chci vy- systém, jaký máme. Viz například, jsou toho zkoušet svět.“ Někdy nám to neřeknou přímo plné noviny, že soudci se postavili proti tomu: do očí, ale vždy si klaďme otázku: „Co ty děti „Když zloděj už utíká, nesmíš mu ublížit.“ Tak dalece už naše společnost zašla. Proč? Protože na nás viděly?“ R.B. se odchýlila od evangelia. Evangelium chrání Ex 21,10–11 JESTLIŽE ON SI VEZME JEŠ- obě strany. Ale dneska se tvrdí: „No jo, ale pro TĚ JINOU, NESMÍ JI ZKRÁTIT NA STRAVĚ, to a pro to a pro to má být ohrožen život člověOŠACENÍ A MANŽELSKÉM PRÁVU. JESTLI- ka?“ Ano, ale zloděj má vědět, do čeho jde a co ŽE JÍ NEZAJISTÍ TYTO TŘI VĚCI, SMÍ ONA ho za to může čekat. R.B. ODEJÍT BEZ ZAPLACENÍ VÝKUPNÉHO. Ex 21,22 KDYŽ SE MUŽI BUDOU RVÁT Není zde SZ milosrdnější nežli dnešní církve? Není. Starý zákon na hříšnou přirozenost A UDEŘÍ TĚHOTNOU ŽENU, TAKŽE POneměl lék. Nový zákon už lék má. Je tu nové TRATÍ, … Lidský plod není živá bytost? Nemá mít stejná práva? stvoření. Nové stvoření má přistupovat k manJe dobré to porovnat s jinými překlady, a tam želství novým způsobem, máme žít tak, aby církev na zemi byla slavná. To říká Pavel v listu vidíme velmi jasně, že pokud on tím úderem způEfezským, když píše o manželství, to si musíme sobil předčasný porod, ale dítě bylo bez újmy, tak uvědomit. Starý zákon byl zákon, ale Bůh není daný člověk zaplatil bolestné. Ale běda, když to otrokářem. Ovšem z druhé strany tu byly i dů- dítě po porodu nebo při porodu zemřelo. Pak plasledky pro ženu. Může odejít, ale nemá zajiš- tilo život za život. R.B. těnu obživu, co bude dělat dál? To jsou někdy Ex 21,28 KDYŽ BÝK POTRKÁ MUŽE NEBO obtížné situace. Uvedu příklad ze života, o kterém jsem se dočetl, že se skutečně stal. Ten pří- ŽENU, TAKŽE ZEMŘOU, MUSÍ BÝT BÝK běh je asi 20 nebo 30 let starý, byl z toho tehdy UKAMENOVÁN A JEHO MASO SE NESMÍ velký poprask. Jeden misionář v Africe zevan- JÍST; MAJITEL BÝKA VŠAK BUDE BEZ VINY. To je nesmysl! Tak se přece nic nevyřeší. gelizoval jednoho muže a s hrůzou zjistil, že Z kontextu vidíme, že toto řešení platí pro ten muž má sedmnáct manželek. Takže ho přesvědčil o pravdě Písma, že může mít jen jednu. případy, když se jedná o nehodu nepředvídatelNačež si ten muž koupil pušku, náboje, a šest- nou. Což se vždy může stát, například nedávno náct svých žen zastřelil. Afričan se divil, že ho jsem četl, že kůň znenadání kopl dívku do hlazavřeli. Vždyť on přece neměl jinou možnost. vy a ona zemřela. Přece majitele koně za to neOn ty ženy měl rád. Kdyby je vyhnal, vydal by popravíme. Majitel, pokud se to stalo jako ne-

hoda, byl bez viny. Protože následuje verš 29: Jestliže však jde o býka trkavého již od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho, a býk usmrtí muže nebo ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel zemře. V tomto případě už pro majitele žádná výmluva neplatila.. Proč to zvíře nemá být poraženo a snědeno, což by bylo k užitku, proč má být ukamenováno a maso vyhozeno? Z jednoho prostého důvodu. Přece jenom došlo k usmrcení člověka. To zvíře usmrtilo člověka, a Bůh říká: „U člověka budu hledat krev z jeho ruky.“ Ale u Noeho říká, že totéž platí i u zvířat: A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, (Gn 9,5–6) Ten člověk byl zabit a maso toho zvířete je tím pádem nečisté. R.B. Ex 22,1 JESTLIŽE JE ZLODĚJ PŘISTIŽEN PŘI VLOUPÁNÍ A JE ZBIT, TAKŽE ZEMŘE, NEBUDE LPĚT KREV NA TOM, KDO HO UBIL. Proč se křesťanské státy vzdaly této odpovědi na problémy s vloupáními? Byl by klid a Bůh by žehnal. Protože se vzdaly evangelia. Toto je jeden z důsledků. Dneska vidíme ty nesmyslné plácaniny různých intelektuálně nemocných lidí. Neútočím teď na studované, ale na to, co někdy z toho všeho pak vzniká, když se člověk postaví proti Bohu. R.B.

Studijní materiál


Ex 22,2 ZLODĚJ MUSÍ POSKYTNOUT PLNOU NÁHRADU. JESTLIŽE NIC NEMÁ, BUDE PRODÁN ZA HODNOTU UKRADENÉHO. To dnes často vůbec nejde, ani otroctví nemáme. Není lepší useknutí ruky jako v muslimských zemích? Nevolejme vlka z lesa, on může přijít sám. Pokud se Evropa nevzpamatuje, tak můžou další generace zažít zákon šaríja. Proto znovu a znovu podtrhuji: Pozor. Bůh nebude do nekonečna tolerovat to, co se děje. Buďme si vědomi, že to, co se dneska děje, je opuštění Boha živého. A právě Nový zákon varuje na několika místech, že přijde doba, kdy církev odstoupí od Boha živého. R.B. Ex 22,8 VE VŠECH MAJETKOVÝCH PŘESTUPCÍCH, AŤ JDE O BÝKA, OSLA, OVCI, PLÁŠŤ ČI COKOLI ZTRACENÉHO, O ČEM NĚKDO ŘEKNE: „TO JE ONO“, PŘIJDE ZÁLEŽITOST OBOU PŘED BOHA; KOHO BŮH OZNAČÍ JAKO SVÉVOLNÍKA, TEN POSKYTNE SVÉMU BLIŽNÍMU DVOJNÁSOBNOU NÁHRADU. Jak to probíhá asi prakticky? Tak, že v té době nejvyšší kněz měl urím a tumím. A rozhodoval Bůh, ne názor kněze. Nepoužívala inkvizice podobné metody, kdy Bůh označí… na odhalování čarodějnic? Není to navíc věštění? Je jasné, že inkvizice neměla nic společného s Bohem, proto to nejde srovnávat. Ale Izrael něco společného s Bohem měl. R.B. Ex 22,19 KDO BY OBĚTOVAL BOHŮM A NE SAMOTNÉMU HOSPODINU, PROPADNE KLATBĚ. Co je „klatba“? Jak ji sejmout? Museli bychom dále studovat v Písmu, kde jsou klatby popsané. Ale u Izraelity klatba zna-

15

ŽIVOT V KRISTU

Studijní materiál

menala ukamenování. U pohanů pak to bylo jasně rozděleno. Co bylo jednou klaté, nebylo pro Izraelitu přijatelné. R.B. Ex 23,19 PRVOTINY RANÝCH PLODŮ SVÉ ROLE PŘINESEŠ DO DOMU HOSPODINA, SVÉHO BOHA. NEBUDEŠ VAŘIT KŮZLE V MLÉKU JEHO MATKY. Proč? Má to i duchovní souvislost nebo jen etickou? Když čtu Bibli, vidím velmi často, že Bůh si dává pozor i na etiku. Nejen u lidí, ale i u zvířat. To mléko bylo jednou určeno pro život kůzlete, a proto pozor. Bůh se dívá na člověka, a proto jeho zajímá to, jak se cítí otrok, jeho zajímá všechno, co se týká Izraele. Ale proč ho to teda nezajímalo u pohanů? No protože oni Boha odmítli. Teď jsem si třeba připravoval kázání z Nehemjáše. Tóbijáš byl Amonita, který se tlačil do chrámu ve velkém a měl vřelý vztah s nejvyšším knězem. Proč ho Nehemjáš tolik odmítal? Protože Tóbijáš nebyl proselyta. On bral Boha, ale bez obřízky. A nikoho ze Židů nezajímalo, že to nejde. Proto si musíme uvědomit, že na určité věci Bůh nahlíží jiným způsobem. R.B. Ex 23,23–26 ÚPLNĚ JE ROZMETÁŠ A NA KUSY ROZTŘÍŠTÍŠ JEJICH POSVÁTNÉ SLOUPY. BUDETE SLOUŽIT HOSPODINU… Nemáme si tyto verše v NZ době tím spíše přivlastnit? Bůh toto zaslíbení pro nás zrušil? Má křesťanství smířlivě tolerovat okolní okultismus a přijímat všechno možné místo pevných hranic a zásad vůči cizím bohům, kulturám, národům jen proto, že to od křesťanů nevěřící lidé obecně očekávají? Křesťan se má k určitým věcem postavit jasně a nekompromisně. Tohle křesťanství o přenesmírné Boží lásce a o tom, jak my všechno musíme brát, to je dost divné křesťanství. Opak je pravdou. Bible hovoří v Novém zákoně: „Jaké je společenství Krista s Beliálem?“ A vyjmenovává tam, co vše je neslučitelné. Takže pozor. I my si musíme být vědomi, od čeho se musíme izolovat. Máme na našem území třeba strhávat plakáty Buddhistům, vyhánět Jehovisty z nádraží, zbourat mešity…? Pán Ježíš nás vyslal zvěstovat evangelium. Přitom bychom měli dodržovat určité zásady. To znamená, že nebudu rozbíjet novinové stánky s pornoliteraturou, kterou v nich prodávají, ale na mém pozemku takový stánek stát nebude. To si musíme uvědomit. To je moje území a tady tyto věci nebudou. Ale žijeme ve světě, kde má vládu duch tohoto světa. R.B.

Vítáme vaše komentáře, pro zářijové číslo zpracováváme knihu Numeri. Na adresu [email protected] nám můžete do 10. srpna posílat e-mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

16

Ex 23,31 A URČÍM TVÉ POMEZÍ OD RÁKOSOVÉHO MOŘE AŽ K MOŘI PELIŠTEJCŮ A OD POUŠTĚ AŽ K ŘECE EUFRATU. Jsou to „doporučené“ hranice pro dnešní Izrael? Mají na toto území Izraelci dnes vůbec ještě nějaký nárok? Věřím Bibli, že je Boží slovo, že Bůh tak rozhodl. Ale je druhá věc, kterou rozhodli Izraelité. Podívejme se do knihy Soudců, že už v té době se začaly objevovat postoje: „Ale vždyť ten pohan tam za tím potokem, to je docela velké dobračisko, pozval nás taky na oběť, no dobře, ale slíbil, že zase přijde na naši…“ Takže proto pozor na to. Bůh to řekl, a často tento příklad vzpomínám, když mi je vytýkáno, že třeba něco prorocky řeknu, a pak se to nesplní. Ale tady to taky bylo prorocky zaslíbeno. Ale každé proroctví je něčím vázáno. Vždy tam zní: „Budešli.“ A jelikož Izrael podmínku nesplnil, nikdy to území celé neměl. R.B. Ex 24,4 NATO MOJŽÍŠ ZAPSAL VŠECHNA HOSPODINOVA SLOVA. Tehdy se už psalo? Představte si, že se psalo už v té době. To jenom Marx, Darwin a jemu podobní nás přesvědčují, že v té době lidé skákali po stromech jak poloopice. Ne, v té době byla technika i všechno ostatní na poměrně velmi vysoké úrovni. R.B. Ex 26 – 28 KAPITOLA Proč tolik podrobností? Je to pro kánon Písma tak důležité? Svým způsobem ano. Protože v tom se odráží Nový zákon, oběť Pána Ježíše Krista a další věci. A taktéž Nový zákon v tom, že není pravda ta bezbřehá svoboda. R.B. Ex 29 DĚDĚNÍ KNĚŽSTVÍ. Vždyť do dnes nefunguje… Ale taky dnes není chrám. Ovšem v Izraeli, pokud jsem četl, už jsou různými způsoby vyhledáváni kněží, geneticky a různými způsoby se hledají praví potomci Áronovi. Dokonce jsem četl, nakolik měla nebo neměla Royová v tom pravdu, nestudoval jsem to, že ještě v 18. a 19. století měli určité archivy o kněžských rodech. Takže Bůh si svoje umí zachovat. R.B. Ex 29,45–46 BUDU PŘEBÝVAT UPROSTŘED IZRAELCŮ A BUDU JEJICH BOHEM. POZNAJÍ, ŽE JÁ JSEM HOSPODIN, JEJICH BŮH, ŽE JÁ JSEM JE VYVEDL Z EGYPTSKÉ ZEMĚ, ABYCH PŘEBÝVAL UPROSTŘED NICH. JÁ JSEM HOSPODIN, JEJICH BŮH. Tyto verše představují nejen hlavní téma knihy Exodus, ale i celého Božího zjevení! Zjevení Božího charakteru, zrození a dospívání národa a pokračování dějin Božího jednání s Abrahamovými potomky. Výše uvedené verše jsou součástí závěrečného celku (25,1–40,38), ve kterém byla dána ustanovení k uctívání Boha. Počínaje vysvěcením kněží, Mojžíš poukázal na požadavky, které mají být vykonávány každodenně na oltáři. Dva jednoroční beránci symbolizují naprosté odevzdání se Bohu. Oba beránci měli být obětováni podle přesných instrukcí – jeden ráno a druhý večer (vv. 40 a 41). Slova „… přineseš je v libou vůni, ohnivou oběť pro Hospodina“ jsou v ostrém kontrastu myšlence, kdy

rozpustilost, bezbožnost a bezuzdnost zlých lidí je obtěžujícím (nepříjemným) zápachem v Božím chřípí. Proto bude posvěcený a připravený Izrael Božím lidem a Bůh bude přebývat uprostřed nich. Tak poznají, že Hospodin je jejich Bohem. Jak nádherně a slavně jsou tyto pravdy naplňovány v křesťanově životě! Věřící člověk přináší své hříchy k nohám Spasitele a vírou přijímá Boží odpuštění. V pokorné poslušnosti den co den obětuje chválu a modlitby. Z jeho úst zní chvála. „Je tak dobré Bohu našemu zpívat žalmy, je to rozkošná a líbezná chvála“ (Ž 147,1). V.R. Ex 30,29 POSVĚTÍŠ JE A BUDOU VELESVATÉ. COKOLI SE JICH DOTKNE, BUDE SVATÉ. To je v rozporu s řečí Ježíše Krista… Ne tak úplně. Byla v době Ježíše Krista truhla smlouvy? Chrám byl, ale bez truhly smlouvy. A proto to všechno bylo trochu posunuté. Protože to už si udělal Izrael za Saula, kdy obětovali u stánku Mojžíšova, ale truhla smlouvy byla jinde. A proto si všímejme vždy znovu a znovu opěvovaný Sión. Proč je tolik opěvován? Co tam bylo? Truhla smlouvy za Davida. Je zajímavé, že nikde není opěvovaná hora Mórija, nebo-li Ornánovo humno. Přitom chrám byl postaven tam. Ale Bohu se líbila právě Davidova touha, mít Boha blízko sebe. A Bůh jasně řekl, že On přebývá tam. R.B. Ex 34,10–26 …DEJ SI POZOR, ABYS NEUZAVÍRAL SMLOUVU S OBYVATELI TÉ ZEMĚ, DO KTERÉ VEJDEŠ, ABY SE NESTALI UPROSTŘED TEBE LÉČKOU. PROTO JEJICH OLTÁŘE POBOŘÍTE, JEJICH POSVÁTNÉ SLOUPY ROZTŘÍŠTÍTE A JEJICH POSVÁTNÉ KŮLY POKÁCÍTE. (vv. 11–13) V tomto textu Bůh důrazně varuje svůj lid před „uzavíráním smlouvy“ nebo „vstupováním do svazku“ (v. 12) se sousedícími pohanskými národy, což je zdůvodněno samotným Hospodinem, jehož jméno je Žárlivý a žárlivě milující (v. 14). Uvedený oddíl se nese v duchu silných imperativů – příkazů a zákazů. Proč je tomu tak? Proč je Boží postoj vůči izraelské pospolitosti tak radikální a nekompromisní? Text vychází z bezpodmínečné a bezvýhradné příslušnosti Jahveho k Izraeli, a proto i Izraele k Jahvemu (v. 10). Je to situace, ze které nelze couvnout, utéct. Je to závazek výlučnosti, který se odráží zejména ve dvou rovinách. První rovina je vertikální a je orientována na Boha. Uctívání Hospodina totiž vylučuje uctívání jiných bohů a božstev. Mezi Jahvem a Baalem je hluboká a nesmiřitelná propast. Druhá rovina je horizontální a směřuje k okolním národům. K dodržení smluvních pravidel s Bohem bylo třeba poslušnosti. Poslušnost je měla chránit před modloslužbou jejich sousedů a oddělit je jako svatý Boží lid. Ten, kdo je součástí Izraele se dostává do ostrého kontrastu nejen s bohy okolí, ale i samotnými národy, které tyto bohy uctívají. V.R. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Vlado Rafaj – V.R.

Konference „Otevřená církev“ Vážení čtenáři, v minulém čísle jsme vám přinesli rozhovor s hlavním řečníkem konference bratrem Ingolfem Ellsselem, dnes přinášíme další příspěvky, ve kterých vás chceme blíže seznámit s obsahem konference.

Rozbíjení zdí Ingolf Ellssel

D

znání, které měli, nebylo uváděno do obrý večer milé sestry a bratři, děkuji za důvěru vašeho vedoucí- praxe. Od roku 1996 jsem vedl letniční hnuho bratra Martina, že můžu mluvit k vám, vedoucím letničního hnutí tí v Německu, máme asi 1000 pastorů v České republice. Hovořili jsme o těchto a vedoucích sborů, a často jsem si uvědnech a myslím, že zvolil velmi povzbu- domoval, že pastoři toho vědí opravdu divé, odvážné téma. Ale je to i téma, kte- hodně. A myslím si, že tady je to stejné. ré je někdy frustrující: Abychom rozbíjeli A Ozeáš 4,6 (ČSP) říká: Protože jsi zavrhl poznání... Protože jsi to poznání jakoby zdi ve sborech. odhodil. Věřím, že Bůh ti dal poznání, jak máš vést dopředu dál svůj sbor. Ale člověk se musí podívat na to, zda to poznání je uváděno do života. Sám už jsem pastorem od roku 1979 a vím, že pastor může být velmi osamocen. Tak osamocen, že nikdo nezjistí, co celý týden dělal. Proto jsem pastory vždy povzbuzoval, aby měli obecenství s jinými pastory v církvi, aby navazovali a budovali přátelství. Aby se navzájem motivovali, aby poznání, které jim Bůh dal, mohli uvádět do praxe. Protože je asi 80 důvodů, proč motor u auta správně nejede, proto projdu jenom některé důvody, které můžou být příčinou toho, že sbor nebo misie nejde správným způsobem. Je jednodušší něco začít než dokončit. Chci začít jedním obrazem. Většina Ve 2K 8,10 je napsáno: Sluší se, abyste nyní z nás vlastníme auto. Předtím, než jsem dokončili dílo, které jste už loni nejen začali, začal studovat strojírenskou školu, mu- nýbrž také k němu dali podnět. Pavel říká sel jsem mít praxi v autodílnách. Někdy Korintským: „Stejně, jako jste byli ochotpřišel zákazník se svým autem a říkal: ni dílo začít, ho i dokončete.“ Pavel měl „No, to auto už nějak pořádně nejezdí. před očima sbor, který dobře začal, ale V čem to může být? Co se stalo?“ A rád by neměl sílu v díle pokračovat a dokonměl okamžitou jednoduchou odpověď. čit ho. A u Jana 13,1 (ČSP) je řečeno, že Ale musel jsem mu vysvětlovat, že může Pán Ježíš ty své miloval až do konce: Jebýt 50, možná 80 různých příčin, proč už žíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto auto nejezdí tak dobře. A když my jako světa přešel k Otci, protože miloval své, kteří pastoři ve sborech přemýšlíme nad tím, byli ve světě, miloval je až do konce. Ježíš proč náš sbor nejde dopředu správným měl učedníka Petra, který mu slíbil, že ho způsobem, může to mít mnohé důvo- bude mít rád, že mu bude věrný, a pak dy. Náš úkol je velice jasný. Máme být ho třikrát zapřel. Každý pastor zná členy v tomto světě světlem. Máme ze všech svého sboru, a když někteří jsou nevěrlidí na světě učinit učedníky Pána Je- ní, vzbuzuje to zlost. Často pak dochážíše. Jakým způsobem se s tím sbor zí k ostrým diskuzím a často to rozbije může vypořádat? Všichni známe pro- vztahy. Ježíš miloval až do konce. Když rocké slovo z Ozeáše 4,6: Můj lid za- je u nás ordinován pastor, mezi jinýjde, protože odmítá poznání. Lid umírá mi věcmi musí platit, že nikdo ve sboskrze neznalost Božího slova. Je zají- ru proti němu nic nemá. To je jedna mavé a udivující, že dokonce Boží lid z podmínek. A pokud by se přece jenom může scházet a umírat skrze to, že ne- něco objevilo, ten pastor ví, že musí zná Boží slovo. Ozeáš pak dál pokra- toho člověka tak dlouho navštěvovat, čuje, že to může být proto, že to po- až se to vyřeší. Ježíš taky řekl, že všech-

ny zachoval až do konce, kromě syna zatracení. Když jsem v roce 1979 začínal, měl jsem ve sboru lidi, se kterými to bylo obtížné. Tehdy mně bylo 24 let a měl jsem ve sboru asi 20 lidí, kteří už byli v důchodu. Co může 24letý pastor přinést starým křesťanům? Nebylo to jednoduché. Tito lidé byli téměř 30 roků za zdí. Byli izolováni. A protože nedělali žádnou misii, tak se jen zajímali jedni o druhé. Motivací jim bylo, aby měli určité poznání Bible, ale sbor nešel dopředu. Bylo to stejné jako u Jozua, kdy nebylo vítězství z důvodu hříchu Akanova. Takže „někde tady mezi námi ve sboru je nějaký Akan“. Tak vznikla atmosféra tajné policie, která kontrolovala všechno. Jeden na druhém se pokoušel najít něco špatného. Byli velice vycvičení v Bibli a zvláště v Mojžíšových zákonech. Tehdy jsme jako mladí lidé mohli mít delší vlasy, ale jako student Biblické školy jsem si je nechal ostříhat. Ale ve sboru usoudili, že vlasy mám ještě příliš dlouhé, tak jsem si je ostříhal ještě víc, ale pro ně to bylo pořád ještě příliš dlouhé. Říkal jsem jim: „Kde to máte v Bibli napsáno?“ A jeden 85letý muž mi ukázal v Bibli, že muž má mít ostříhané vlasy. A já jsem mu odpověděl: „Kdybych si je nestříhal, měl bych je dlouhé, ale protože jsem si je ostříhal, mám je takhle krátké, a ještě to nestačí?“ „Ne, ne, to musí být kratší.“ A tak jsem zjistil, a musím to pravdivě přiznat, že skrze vliv těchto lidí jsem se i já sám začal točit kolem sebe sama. Začal jsem kázat hodnoty a nějak jsem se snažil podle nich žít podle jejich představ. Najednou se ve shromáždění postavil jeden člověk, asi 76letý, a řekl mi: „Toto není pravda, co teď kážeš, bratře Ellssele.“ Chtěl se se mnou hádat. Tak jsem si říkal: „No, teď nad ním musím nějak zvítězit, musím ho přesvědčit.“ A tak jsem se snažil. Přišel jsem k němu, ukázal jsem mu na saku: 20 % bavlny, 50 % akrylu a ještě další příměs. Tento bratr se mě snažil posuzovat Mojžíšovým zákonem, kde je napsáno, že lidé nemají nosit oblečení z různých druhů látek. Řekl jsem mu: „Bratře, ty máš sako složené ze tří různých látek. Nevíš, že je v Bibli napsáno, že člověk si neobleče roucho ze dvou různých materiálů?“ Sice jsem v tomto rozhovoru tehdy zvítězil, ale Duch Boží mi řekl: „Toto není způsob, jakým bys měl bojovat, protože litera zabíjí.“ Brzy jsem začal tyto lidi milovat. Když je pastor napadán lidmi ve svém vlastním sboru, je velice blízko tomu, že je přestane milovat. Pak už jim neslouží celým srdcem. Najednou si chrání své srdce skrytou zdí. Už není tak blízko lidem, už nejsou v srdečném společenství.

Konference „Otevřená církev“


17


ŽIVOT V KRISTU

18

Ježíš miloval své učedníky až do konce i přes jejich mnohé chyby, které udělali. Mysli na to pastore. Nevzdej se nikoho. Služ Bohu a svému sboru s postojem lásky. Znáte Pavlovo vyjádření, že láska vydrží (1K 13). Důvěřuj Duchu svatému, že ti ukáže člověka, u kterého jsi svou lásku zadržel. A měl jsi pro to důvody. Ale Ježíš miloval až do konce. Je jednodušší něco začít než dokončit. Jak to lze dělat v praxi? Tento člověk, který se mě snažil na bohoslužbách zdiskreditovat, neměl ve sboru žádné přátele, protože vždy lidi kolem sebe jenom bil slovem. Teď přišel mladý pastor a je na řadě on. Učil jsem se, že Ježíš miloval až do konce. Takže na začátku, když jsem byl nový, měl jsem je všechny stejně rád. Ale pak jsem si lidi rozdělil na dobré, méně dobré a špatné. Nakonec jsem zjistil, že sám podle toho rozděluji svou lásku. Láska je nejsilnější moc na světě. Je to naše moc. Protože Bůh je láska. On vylil svou lásku do našich srdcí skrze Ducha svatého. Když my tuto lásku Boží dáváme lidem, dovolujeme Bohu působit na tyto lidi. Vnímáte to také tak? Když ti Duch Boží ukazuje na nějaké lidi ve sboru, že proti nim něco máš, zapiš si to. Nedovol, abys na to zapomněl. Sešli jste se, abyste viděli, kde jsou ve sboru zdi, které působí, že sbor je zadržován v tom, aby se mohl lépe rozvíjet. Jsme právě u jedné z možných příčin. Tady poznáváme, co znamená „milovat až do konce“. Jednou ke mně přišel jeden pastor sboru a řekl mi: „Mám ve staršovstvu zcela nesprávného, špatného člověka. Ten mi tak ztěžuje život, že v noci ani nemůžu spávat. Nemůžeš chtít, abych ho opravdu miloval.“ Odpověděl jsem mu: „Když ho nemůžeš milovat jako svého přítele, jako svého bratra a spolukřesťana, tak ho miluj jako nepřítele.“ My milovat musíme, protože Bůh miluje tento svět. Všechny. Sloužíme Bohu, který je zamilován do lidí, ze své veliké moci. Jak to dále pokračovalo? Zavolal jsem ženě toho člověka a zjistil jsem, co má rád. Řekla: „Jablečný koláč.“ Takže jsem vždy jednou za týden přinesl pro bratra překvapení, jablkový koláč. Investoval jsem lásku do svého nepřítele. Daroval jsem mu koláč, jeho manželka k tomu udělala kávu, a každý týden jsem mu daroval jednu hodinu, kdy jsme spolu hovořili. Také jsme se spolu modlili. Trvalo to rok a půl, a pak se z něho stal můj přítel. Dožil se 89 let. Ušetřil jsem si třináct roků nepřátelství. Je jednodušší něco začít než dokončit. Někteří pastoři přestali v neděli ráno vyzývat k pokání. A pak se nikdo z členů neodvážil přivést do sboru nevěřícího. Pastor by měl věřit, že i dnes se na shro-

máždění někdo obrátí. Neměli bychom naposledy modlil s lidmi ve sboru, aby být v tomto pesimističtí. Jeden starší pas- byli nově pokřtěni Duchem svatým? Nětor mi řekl: „Víš, Ingolfe, jak vypadá pe- kteří pastoři u nás v Německu mi velice simista? Je to optimista, který má zkuše- upřímně řekli: „Když dám tuto výzvu, aby nosti.“ Když se ve tvém sboru neobracejí lidi byli pokřtěni Duchem svatým, a když žádní lidé, pak se ohledně této zkušenos- na ně vkládám ruce, pokud neobdrží žádti můžeš stát pesimistou. Ale pesimis- nou moc a nezačnou chválit Pána novýmus nemá v Bibli žádné zaslíbení. Víra mi jazyky, celá tato zkušenost se pro ně má zaslíbení. Víra ví o věcech, které člo- stane ještě bolestivější. Když se to ani věk lidsky nemůže vidět. A tak jsem volal po delší době nestane, tak to ve sboru k Bohu: „Pane, kdy se začnou obracet lidé více nedělám.“ Vzal jsem si k sobě toho v tomto sboru plném důchodců?“ Pán mi pastora a řekl jsem mu: „Zavři oči a něco odpověděl: „Když budeš kázat evange- ti ukážu. Mysli na nedělní dopolední

lium spasení a budeš vyzývat k pokání.“ Každou neděli půl roku jsem toto dělal. Až nakonec jeden z členů sboru přivedl svého souseda, který se na tomto shromáždění obrátil. Lidé, kteří věří, vidí něco, co ještě není. Ale když se tato víra stane činem, často je to pro běžně uvažující lidi trochu komické. Půl roku jsem kázal evangelium a volal k pokání. Dokážete si představit, kolik kritiky jsem za to sklízel? „Pastore, proč voláš k pokání, vždyť oni jsou obrácení všichni. Už pětkrát jsem trpělivě musel vyslechnout toto tvé kázání. Už s tím skonči.“ A já jsem odpovídal: „Já to činím ve víře a víra vidí něco, co ještě není vidět.“ Nebylo jednoduché jít půl roku touto cestou, než se první člověk obrátil. Ale byl to způsob, jakým se rozbila zeď. Nějakým způsobem to posunulo mou víru. Ve sboru začalo být více členů, kteří věřili stejným způsobem jako já. Takže jsme měli v neděli ráno běžné shromáždění, kde jsme chválili Pána, mluvili proroctví, a přesto nevěřící nacházeli Ježíše. K tomu je třeba víru. Možná jsi kdysi takovouto víru měl, ale něco způsobilo, že jsi ji ztratil. Přemýšlej nad tím. Co způsobilo, že ses od toho odvrátil? Protože je jednoduché něco začít, ale je složitější to dokončit. Pastore, ty víš stejně dobře jako já, že bez moci Ducha svatého se sbor nemůže rozvíjet správným způsobem. Kdy ses

shromáždění. Budeš kázat o moci Ducha svatého a dáš výzvu ke křtu Duchem svatým. Dvanáct lidí vyjde dopředu, a všichni obdrží křest Duchem svatým. A budou se radovat a skákat radostí. Dokážeš si to představit?“ „Ve svých myšlenkách si to představit dokážu.“ A tak jsem mu řekl: „Ano, to je cíl. Kaž, dokud nepřijde tento cíl. Protože to je biblické. Ty to musíš prožít. A pokud jsi to sám neprožil, nebudeš to kázat. Protože nebudeš kázat tím způsobem, aby se něco stalo.“ Jsem velice rád, že tento pastor byl poslušným pastorem a asi za dva roky měl rostoucí sbor. Konečně, po deseti letech stagnace přišlo do toho sboru něco nového. Je mnoho důvodů, proč motor nejede správně, chci, abychom se podívali alespoň na některé příčiny, proč se sbor nevyvíjí takovým způsobem, jakým by se vyvíjet měl. V první Timoteově 4,1 je napsáno, že Duch mluví velice důrazně, že v poslední době někteří odpadnou od víry a budou následovat učení démonů. Pavel říká, že poslední doba je těžká. Jsme v poslední době. Od založení státu Izrael se příchod Pána Ježíše přibližuje a jsou tu mnohé falešné nauky. Když lidé odpadají od víry, nemáme se tím nechat srazit. Základem naší víry je, že Ježíš je tou cestou a pravdou. Tak dlouho, dokud budeme přesvědčeni o tom, že Ježíš musí být kázán, budeme mít kolem sebe lidi, kteří kážou

Krista. Nechci se dívat na různá falešná proroctví a zajímat se o to, co tam nebo onde bylo řečeno, ale vždy jsem se zajímal o proroctví, která potvrzují, že křesťanství je správné. A když je Boží slovo v nás, je v nás Kristus. Kristus a jeho slovo jsou identičtí. Ten v nás je silnější, než ten, který je ve světě. Mnozí berou jako argument to, že nemá význam evangelizovat lidi, protože mnozí odpadají od víry. A já říkám: „Když tma je čím dál temnější, naše světlo svítí jasněji.“ Uvedu jednoduchý příklad: V tom sboru, ve kterém pořád ještě jsem, žel v uplynulých letech všichni ti důchodci už odešli k Pánu, ale když jsme začali milovat jedni druhé, začali přicházet noví lidé. O severním Německu se říká, že jsou tam všichni evangelíci, mají veliké kostely. V našem městě je veliký evangelický kostel s kapacitou 1800 míst, ale na bohoslužby chodí jen asi 20 lidí. Podobně je tomu i v dalších městech. Je to smutné. V katolické církvi se také setkává jenom 20 nebo 30 lidí. A to má vliv v temnotě, když lidé vidí, že na letniční bohoslužby přijde v neděli 600 lidí. To pak svítí do temnoty. Tímto způsobem Bůh požehnal tuto práci. I když mnozí odpadli od víry, sbory svítí tím více v tomto temném světě. Kristus v nás je silnější, než ten ve světě. S Ježíšem zvítězíme. Máme všechny důvody pro to, abychom se pevně drželi Ježíše a byli jemu poslušní. Znova a znova jdeme na ulice a evangelizujeme. Rozhodli jsme se, že půjdeme k lidem. V misijním příkazu Pána Ježíše je napsáno: „Jděte.“ Není tam řečeno: „Čekejte, až přijdou.“ Ale: „Jděte.“ Pastore, já se tě ptám: Kolik je v tomto směru ve tvém sboru činěno? Jděte ven k lidem. Ježíš řekl: Vyjděte. Takže si udělej čárku ve svém záznamníku, pokud se tento problém týká tvého sboru. Tím nechci říct, že každý, kdo evangelizuje, má úspěch. Ale je dobré, když sbor vytrvává v evangelizaci. Ježíš vidí, že jsou věrní. Protože někteří kážou evangelium jako vůni k životu a někteří kážou evangelium jako vůni ke smrti pro ty, kteří odmítají evangelium. Ale musí být kázáno. Jak to vypadá v praxi? Když máš sbor se staršími lidmi a jsi mladý pastor, tak si spočítáš, v kolika letech asi všichni vymřou. Sbor se bude vždy zmenšovat, lidí bude ubývat. Tak jsem to dělával i já. Žádná budoucnost. Členové sboru neměli žádnou budoucnost. Musel jsem jít k lidem, kteří jsou mladí. Ale který mladý člověk se odhodlá přijít do sboru důchodců? Tak jsme se svou ženou měli dobrý nápad. Už čekala druhé dítě, když jsem jí řekl: „Projdi se po městě a podívej se, které ženy jsou těhotné. Máte stejné téma. Možná uděláte setkání pro nastá-

vající maminky.“ Vzniklo z toho setkání pro matky s miminky. Z miminek se pak stala školka. Maminky s dětmi se setkávaly a děti si hrály. A později z toho byla školka. Pak jsme založili křesťanskou školu. A také mateřskou školu, a ještě další mateřskou školu, a dětskou bohoslužbu a dětský letní tábor. Až škola měla tři sta žáků. Přitom všechno začalo z jednoho těhotenství. Neste evangelium lidem. V jakém balíku? Je to na vás. Já nemůžu být těhotný. Takže jsem dělal kurz hry na kytaru pro začátečníky. Dal jsem si inzerát v novinách, a můj první kurz navštěvovalo dvanáct lidí. Můj druhý kurz navštěvovalo dvacet lidí, a ve třetím kurzu bylo už třicet lidí. A pak jsem musel ustanovit člověka, který založil hudební školu. Dnes má tato hudební škola šest učitelů a přichází se do ní učit víc než sto dětí. Přitom naše město má jenom devět tisíc obyvatel. V Bibli je napsáno: Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj. Jr 29,7 Znáš ten verš? A tak jsem přemýšlel nad tím, co je pro naše město nejlepší. Bydlí tady devět tisíc lidí. Jak jim můžeme pomoci? Nejdřív jsem se zaměřil na to, co je špatné. V našem městě máme hernu, máme diskotéku, pak máme i dealera drog, ale oficiálně se skrývá pod prodejem hamburgerů, a máme i nevěstinec. Máme i skupinu 80 skinheadů. Zůstanu jenom u těchto bodů. A máme tři kostely. Takže jsem měl několik různých úkolů. Věděl jsem, že když to zlé bude z města vymýceno, bude to pro město dobré. A tak jsem vyhledal pastory z dalších sborů a pozval jsem je na oběd. Oni mě pozvali na kávu. Po dvou letech jsme se spřátelili. Už jsme nemluvili jeden o druhém špatně, žehnali jsme si. Každý stál před Bohem a byl zodpovědný za sebe. To, co četl v Bibli, to také činil. Šel jsem se svým týmem na diskotéku. Každou sobotu večer v 22:00 po setkání

mládeže stálo třicet mladých lidí před diskotékou, rozdávali traktáty a zpívali písně. Někteří se obrátili. Za tři roky tato diskotéka vyhořela. My jsme za tím nebyli.  Už nikdy nebyla znova vybudována. Dodneška. Stalo se to už před dvaceti lety. Také jsme evangelizovali před nevěstincem. Pravidelně. Až se nikdo z těch mužů neodvážil jít dovnitř. Majitel nevěstince se dostal do konkurzu. Šli jsme ke starostovi a řekli jsme mu: „Herna musí být uzavřena, protože hry dělají lidi závislé.“ Starosta se sešel se svou radou, a po roce a půl diskuzí jim vzali licenci na provozování herny. Pak tam bylo ještě 80 skinheadů, kteří byli velmi brutální. Na nevelkém tržišti sedí 80 mladých lidí a pijí pivo. Jsou oblečeni jako skinheadi, mají kožené boty, jsou povzbuzeni alkoholem a jsou agresivní. Byla tam světelná křižovatka, a když auta na červenou musela zastavit, často se stávalo, že ti kluci vyskočili a přepadávali řidiče. Buď je bili anebo jim rozbíjeli okna. Často, když viděli jet mladé nebo děti na kolech, shazovali je z kol a strkali do nich. Skinheadi se tyranizovali i mezi sebou. Každý musel přivést někoho nového, kdo bude brát drogy. Řekli jsme si, že musíme odstranit i toto zlo. Tehdy uctívali Hitlera. Ne náhodou se to místo nazývá v českém překladu „místo smrti“. Také park, kde lidé chodí na procházku, se nazývá „ďáblův dvůr“. V celém našem okrsku mělo naše město nejvyšší sebevražednost. Modlili jsme se za naše město. Jedné noci, kdy jsme se modlili, přišlo poznání: „Bij pastýře a ovce se rozprchnou!“ Znáte to místo. Věděli jsme, že se musíme zajímat o vůdce skinheadů. A tak jsme se více nocí modlili jenom za vedoucího. Bylo mu 35 let a byl ženatý. Jeho žena chodila do naší hudební školy a učila se hrát na klavír. Naše učitelka, která ji učila hrát na klavír, ji přivedla do sboru a ona se obrátila. Přivedla s sebou svého muže, a Boží Duch



19


ŽIVOT V KRISTU

20

na něho padl, ale on se neodvážil obrátit. Přišel ještě třikrát. A potřetí se obrátil. Šel ke svým lidem a řekl: „Už to dál nebudu dělat. Teď sloužím Bohu, který je láska.“ Jeho vlastní lidé ho zbili a musel se svou ženou utéct z města. Ale do dneška není v našem městě žádné společenství skinheadů. Děti můžou bezpečně jezdit na kole do školy. Dospělí můžou zastavit na červenou. Hledejte dobro pro vaše město. Musíš nejdřív vědět, co je ve tvém městě špatné, a s láskou s tím jednat. Haleluja. Náš Pán je věrný. Pavel chtěl být pro Žida Židem, ale dokázal být také pro Řeka Řekem a pro Římana Římanem. To jsou obrovské kulturní rozdíly. Obrovské. Ale on to uměl. Když přišel film Sestra v akci do kin, neměl jsem čas jít do kina. Ale když jsem nakupoval housky u pekaře, tak se mě ptali: „Viděl jste už ten film Sestra v akci? Přece jste pastor.“ A říkali mi: „Když budete mít takovýto pěvecký sbor, taky k vám přijdu.“ Narostly mi tak veliké uši a věděl jsem, co musím učinit. Nemusel jsem být pro Řeka Řekem, nemusel jsem se stát pro Římana Římanem, ale musel jsem se pro ty, kteří mají rádi gospelovou hudbu, stát služebníkem gospelové hudby. Takže jsem řekl sestře, která je zodpovědná za hudbu, aby podala inzerát v novinách: „Zakládáme gospelovou skupinu. Každý může zpívat.“ Řekla mi: „No, milý svatý pastore, je to možné?“ Protože jsme měli velice silnou cenzuru, kdo smí v pěveckém sboru zpívat a kdo nesmí. Ale tento gospelový chór nebyl chórem našeho sboru, byl sazenicí, která byla mimo náš sbor. Přihlásilo se asi 30 lidí, 10 věřících a 20 nevěřících. Časem to vyrostlo na 90 lidí, kteří zpívali. Proč? Protože byl slavný film Sestra v akci. Tento pěvecký sbor byl požehnáním pro sbor. Je to už 20 let, pořád trvá, a také přišli buddhisté, manželé, a chtěli také zpívat. A po roce se obrátili. Jejich angličtina nebyla moc dobrá. Museli se nejdříve dívat, jakým způsobem zpívají tito lidé. Také obě jejich dcery se obrátily. Takhle bych mohl mluvit jeden příběh za druhým. Když opustíme své zdi, protože světlo evangelia má moc svítit tam, kde je tma. Vy jste tím světlem. Vy znáte Ježíše. Jsem teprve u třetího bodu, a chci vám říct, že existuje opravdu víc než osmdesát bodů. Ale chtěl jsem vám ukázat na to, že Ježíš nám dal úkoly. Všechno toto vzniklo na modlitbách. Když jsme měli potřeby, nevěděli jsme, jak jít dál, modlili jsme se: „Klaníme se před tebou, pomoz nám. Pomoz nám.“ Pokořovali jsme se. Neříkali jsme: „Tak, jak je ten sbor, je to v pořádku.“ Ale říkali jsme: „Máme příliš málo. Příliš málo od tebe. To působí tvoje láska. Dej nám nově svou lásku. Protože chceme hledat to dobré pro naše město.“

Otázky na Martina Moldana a Ingolfa Ellssela

B

ratr Ingolf řekl, že po třech le- ráno. V Efezským 4 je pět různých slutech, pokud malé skupinky ne- žebností proto, aby vycvičili a připrarostou, zruší je. Zrušil by i malé vili svaté ke službě. Takže ovce později dostanou nové ovečky. Dobrý sbor jde sbory, které nerostou? Ingolf: Nemůžeme pro každý případ do světa a přivádí lidi ze světa. Také paspoužít stejnou odpověď, protože rozdíl týř se může stát někdy ovcí. Protože taky mezi domácí skupinkou a sborem je ná- jde do světa, taky může zvát lidi do svésledující: Když rozpustíme domácí sku- ho sboru. Když pastor nejde příkladem, pinku, řekneme lidem: „Můžete jít do tře- tak si členové sboru myslí: „No, tak to asi ba dalších patnácti domácích skupinek, není třeba dělat.“ rozdělit se. A učte se tam, jakým způsobem se vede správná evangelizační sku- Jak vnímá německá společnost evangelipinka.“ Ale u sboru, který už je dlouhou kální církev, a jak se církev v tomto kondobu spolu, může být určitým řešením textu snaží německou společnost zpětně oslovit? Martin by na tutéž otázku vyměnit vedení sboru. mohl odpovědět v českém kontextu. Martin: Není snadné odpovědět někoJaké jsou ve vaší církvi podmínky pro orlika větami. Obecně platí, že česká spodinaci pastora? Ingolf: Mnohé. Běžným způsobem to lečnost považuje církev za neužitečnou probíhá tak, že nejdřív má pět let školu, a zbytečnou instituci, církev stojí skuvzdělává se. Dříve to byly jenom dva roky, tečně až na posledních místech žebříčku ale čím dál se to zvyšuje, a bude to mož- organizací, které jsou pro stát nějak poná ještě více. Po ukončení školy jde kan- třeba. Takže církev má u nás velice nedidát do nějakého místního sboru, kde výhodnou startovní čáru, minimálně tak pak má dva roky vikariát, čili slouží jako se to snaží vykreslit média, nepřispěly druhý pastor. A když je dobrý v praxi, tomu ani různé tahanice o restituce. Ale ve vztahu ke sboru i k službě, pak by bylo když se podíváme na úroveň měst, obcí možné ho ordinovat, ovšem jenom tehdy, a komunit, tam to může být úplně jiné. Záleží na jednotlivých sborech a spolepokud sbor o to zažádal u prezídia. čenstvích, jakou pověst si vybudují. MnoPráci pastýře si zpravidla spojujeme hokrát jsem viděl, že obce s církvemi spos příběhem o ztracené ovci. Neměli by- lupracují. A jak by církev mohla zpětně oslochom ztracené ovce jako pastýři hledat spíše mimo sbor? Je správné chápat prá- vit společnost v tomto kontextu? Kdyci pastýře pouze jako ošetřovatele ovcí si ve Varnsdorfu jsme měli modlitby, uvnitř sborů? Koho měl Ježíš na mysli na kterých, věřím, že Duch svatý promluvil a něco nám ukázal. Tehdy jsme si vzali tou ztracenou ovcí? Martin: Každý biblický příběh začíná za své heslo verš, který je v páté kapitoexegezí, je třeba se zamyslet nad tím, jak le Matoušova evangelia: Tak ať svítí vaše to chápali Ježíšovi posluchači. V izrael- světlo před lidmi, ať vidí vaše dobré skutky ském pojetí byl Izrael ovčinec, to zna- a vzdají chválu vašemu Otci v nebesích. Věmená, že tam nebylo možné hledat ovce řím tomu, že církev má něco dělat pro mimo Izrael, ale každý zbloudilý Izraelita komunitu, kde žije, máme dělat dobré byl ztracenou ovcí. A jak tomu rozumět skutky a máme o tom umět i mluvit, nav církvi? Asi na to není jednoznačná od- psat, publikovat. To, co svět potřebuje vipověď. Slyšeli jsme, že každý pastor má dět, je, že církev je potřebná, svět to dojiná obdarování, jiné zaměření. Pokud je káže i ocenit. Pokud svět vidí, že nám jde pastor víc evangelizačně zaměřený, tak jenom o duše, nerozumí tomu. Ale když ovce bude vidět asi ve sféře města, ko- vidí, že pracujeme se seniory, staráme munity nevěřících, pokud je pastor výraz- se třeba o matky s dětmi, máme prograně pastýřsky zaměřený, zase bude vyhle- my pro děti a podobně, svět to dokáže dávat problémové lidi a trávit s nimi čas. ocenit, a pak se vnímání církve ve spoMyslím si, že je důležité, aby dobře fun- lečnosti mění. Takže souhlasím s tím, co govalo staršovstvo a tým služebníků, aby už tady bratr Ingolf říkal: Máme se snažit se v jednotlivých důrazech a službách o blaho obcí a měst, kde žijeme. Ingolf: Náš Svaz letničních německých vzájemně vyvažovali, aby ve vedení sboru nepřevládal jenom jeden jediný prvek. sborů (dále BFP) je velice mladým hnuIngolf: Bible nám říká velice důraz- tím ve vztahu ke starým církvím. Němecně, že pastýř, kterému byly svěřeny ovce, ko má 1800 let staré dějiny křesťanství se má starat o ovce, o které není posta- a v těch posledních 400 letech to bylo

tak, že polovina populace byla v katolické církvi a polovina v protestantských církvích. Mezitím se to trochu poměnilo, ale asi 55 % lidí je ve velikých církvích. Přitom z celkového počtu lidí podle statistiky až 85 % lidí věří, že existuje Bůh. Takže trend je jít ven z církve. Všechny tyto církve, katolická, evangelická, adventisté, metodisté, baptisté, jdou s počty členů dolů. Musím říct, že jenom z Boží milosti jediná církev, která roste, je letniční hnutí. Ale jsme mladou církví. Také to zabere hodně času, abychom se dostali do povědomí médií. Před dvěma lety se nám poprvé podařilo, že v jedné regionální televizi bylo přenášeno na živo naše shromáždění. Dívaly se na to asi dva miliony lidí a vypůsobilo to obrovskou reakci. Ale tím, kdo je proti nám, není stát, ale spíš veliké církve, které proti tomu bojují a mají strach z toho, že svobodné sbory rostou. Takže se různým způsobem snaží zařídit to tak, abychom se nedostali do médií, do povědomí lidí. To nejlepší, co křesťan může dělat pro svoje město, je vést občany k Ježíši Kristu. Také sociální služba. Ale když sociální služba není vždy spojena s evangeliem, pak je to zbytečné. Protože jestli do pekla půjde dobře živený člověk, anebo špatně živený člověk, v tom není moc velký rozdíl. Jak početná je církev BFP a jaký nárůst během deseti let zaznamenali? Ingolf: V roce 1996 jsme měli 280 sborů a dvanáct roků nato máme 750 sborů. Za členy počítáme jenom ty, kteří jsou pokřtěni. V některých státech je to tak, že mívají hodně lidí na seznamu, ale málo ve sboru. Ale protože naše sbory jsou evangelizačně zaměřené, u nás je tomu naopak. Takže máme více návštěvníků na bohoslužbách než členů na papíře. Protože také nepřijímáme za člena každého, protože se musí držet řádu dle Bible, a pak teprve bude přijat. Takže v současnosti v našich sborech máme asi 50 000 členů, ale spolu s lidmi, kteří navštěvují sbory a také s dětmi je to asi 130 000 lidí. Přičemž v roce 1996 jsme měli 18 000 členů. Do jaké míry je vnímán Royal Rangers jako misijní práce v místních sborech? Ingolf: Nebylo v našich sborech jednoduché založit tuto práci, protože mnohým lidem se to spojovalo s poválečnou dobou a uniformami druhé světové války. Ale v osmdesátých letech jsme v brémském sboru začali s první hlídkou. V našem sboru jsme byli hlídkou číslo 8, dnes máme asi 120 členů Royal Rangers. Polovina z nich jsou křesťané, ale skrze evangelizaci se stávají křesťany dal-

ní sociální práci. Skrze tuto práci vznikly veliké sociální projekty. Mnohokrát jsou sociální projekty větší než sbory. Náš největší sociální projekt, má více než 250 zaměstnanců. Nemocnice, školy, Přicházejí noví lidé skrze osobní evange- školky a další, také pro ty, kteří jsou zálizaci nebo skrze evangelizační projekty? vislí na drogách. Ale jsou i malé sociálIngolf: Statistika říká, že asi něco ko- ní práce, například sociální práce našelem 4 % lidí přichází do sboru skrze ve- ho sboru je malá, máme jenom dvanáct zaměstnanců. Jedna oblast je mateřská škola, pak máme centrum pro děti z chudých rodin, kam přicházejí děti na jídlo, a třetí oblastí je humanitární pomoc Chtěl bych vás pastoři povzbuv oblastech krize. dit, abyste se dívali mimo rámec vašich sborů. V našem sboru časZ čeho je vaše poměrně rozvinutá sociálto citujeme takovou krásnou větu: ní práce financována? Jistě je to nákladMáme, protože dáváme. Myslím, že né, máte nějakou podporu státu? každý zemědělec na podzim může Ingolf: Jsou určité sociální služby, kteříct tuto větu. Protože na jaře dáré jsou podporovány státem, ale vždy jeval a na podzim má víc, než dával nom částečně, ne v plné výši. Sem patna jaře. My to víme, ale děláme ří křesťanské školy, křesťanské mateřské to jenom tehdy, pokud tomu věškoly, křesťanské nemocnice a také péče říme. Pokud věříme, že Bůh bude o staré lidi. Ale humanitární projekty žehnat našemu vlastnímu sboru a práce s lidmi, kteří jsou v humanitárv době, kdy my své investice, pení nouzi, jsou placeny výhradně z darů. níze i čas věnujeme jiným, pak je Také máme drogová centra pro drogoto opravdu krok víry, protože to vě závislé lidi, a ty jsou dvojího druhu: není logické. Všechno, co dáváme jedny jsou podporované jenom státem, ven, vlastně ztrácíme. Ale Boží kráa druhé žijí vírou z toho, co mohou vylovství je reálné a má své vlastní produkovat nebo přijímat, a vidíme, že zákony a zásady. Bůh hlídá, aby ta centra, která pracují samostatně bez tyto zákony platily. Buď povzbupodpory státu jsou více požehnaná. Ale zen k tomu, aby ses stal tím, který nechceme dělat v tomto systému žádnou dává. Povzbuzuj svůj vlastní sbor, změnu, každý má sloužit podle daru víry, aby to činili se stejným nadšením jaký obdržel. a stejným způsobem. Skrze každé založení sboru, který jsme založiJe pro vás přijatelné, že by rozvedený li, jsme ztratili spoustu peněz, ale člověk sloužil jako pastor? i lidí. Ale Bůh otevřel jiné průduIngolf: Stává se při tomto počtu sbochy, skrze které nám dával jak perů, že občas se někomu z pastorů rozbije níze tak i lidi, protože takový je manželství. Okamžitě se staráme o tyto On. pastory, ale zaprvé chci říct, že nemůžou dále pokračovat ve své službě. VůZ kázání bratra Ingolfa Ellssela. bec, perspektiva návratu zpátky do služby je i z dlouhodobého hlediska velmi špatná. Jednáme podle Matouše 18, kde je vyjádření Pána Ježíše ohledně cizoložliké evangelizační akce, 9 % lidí proto- ství. A tam musíme zjišťovat, proč to ta že se jim líbí pastor, 3 % skrze traktáty, žena udělala. Pastoři mají velice jasný 4 % skrze poslouchání nějakého kázá- obraz toho, jak by mělo vypadat manželní nebo poselství na CD, 1 % skrze křes- ství a věci rodiny, a mají být vzorem pro ťanskou televizi a poselství, ale přibližně druhé, Pavel říká: „Jak může někdo, kdo 80 % skrze osobní vztah. nemá v pořádku vlastní rodinu, být příMartin: U nás to nikdo neměří, ale kladem, nebo vést druhé?“ Rozhodli jsme jak je to ve vašich sborech, víte asi nej- se v tomto pro velmi přísnou linii. Aby lépe sami. Určitě velkou vahou převažu- pastoři věděli, co je to bude stát v příje osobní evangelizace nad hromadnými padě, že neudrží své manželství. Pastoakcemi. ři vědí, když to pokušení přichází, že následky jsou velice hořké. Provozuje hnutí BFP nějaké charitativní služby, domovy pro seniory či jinou so- Jak se vám daří evangelizovat muslimy? ciální práci? Ingolf: Jako sbory se těšíme z toho, že Ingolf: Doporučili jsme sborům, které máme v Evropě otevřené hranice. Ale mají nad 130 členů, aby měly svou vlast- skrze to víc a více přibývá muslimů. ší. Nyní máme v naší církvi po celém Německu asi kolem 350 hlídek Royal Rangers. Takže každý druhý sbor má hlídku Royal Rangers.



21


ŽIVOT V KRISTU Teď už nemají s muslimy kontakty je- že jeden den je příliš málo na to, aby- jsem jednou pozval jejich vedoucí, seznánom misionáři, ale také členové sborů. chom dělali takové závažné revoluční mil jsem se s nimi a mluvil jsem s nimi o tomto přirozeném vývoji, který se děje. Máme víc a více muslimů, kteří vydali změny. A po procesu, který trval asi šest let, se svůj život Ježíši. Máme taky turecký sbor v Německu, který káže německy. Mus- Pokud přicházejí nějací cizinci, přistěho- všichni připojili k BFP. Rovněž změnili limové hledají Boha více než většina valci, snažíte se je integrovat do sboru, řeč, a slouží německy. nebo si vytvářejí vlastní, etnicky jednolimaterialistů. té sbory? Případně, pokud takové etnic- Pokud se jedná o Romy, snažíte se je něJaká sociální vrstva je převážně zastou- ky jednolité sbory vznikají, přijímáte je jak integrovat do stávajících sborů, anebo Romové vytvářejí vlastní sbory? pená v německých církvích? Obecně prý do vašeho svazu BFP? Ingolf: V 80 % mají Romové vlastIngolf: Podle toho, co jsme za léta vypopodle statistik jsou mezi letničními zazorovali, to vypadá tak, že první přistě- ní společenství a 20 % se jich integrustoupeny spíš nižší vrstvy. Ingolf: U nás ve sborech v Německu hovalci si rádi podrží svou identitu a za- je do místních církví. Tito Romové jsou to je tak, že to většinou záleží na úrov- kládají svoje sbory. Druhá generace už zvláštní, mimořádní lidé. Řeknu vám ni vedoucích sboru. Když mají vzdělané- ovládá celkem dobře řeč dané země a ně- jeden příklad. Předminulý rok v červho pastora, často oslovuje akademicky jak se pohybuje mezi tradicí, ze které vy- nu jsem měl telefonní hovor. Jestli vzdělané lidi. Lidé většinou hledají po- cházejí, a mezi tradicí země, ve které byd- bych mohl jít k Romům a evangelizodobný standard. Procentuálně bych řekl, lí. Takže se stává, že některé lidi z druhé vat je. Zeptal jsem se: „Kam?“ „Do Franže jsme v takovém tom běžném průmě- generace už tyto sbory částečně ztráce- cie.“ „Kdy?“ „No, příští víkend.“ A zeptal ru. Ve sborech tvoří většinu střední vrst- jí. Mluvím o případě, pokud má etnikum jsem se jich: „Už jste to zorganizovali?“ va, pak máme asi 30 % lidí s nižším vzdě- svůj vlastní sbor. Takže už ve druhé ge- „Ne, my organizujeme, až řečník řekne láním a asi 20 % akademicky vzdělaných neraci ze sboru odcházejí lidé, a ve tře- ano.“ A já jsem se do toho dobrodružtí generaci z těchto etnických sborů od- ství pustil. Byl tam stan a místo, kde bylo lidí. chází 80 % lidí. S tímto poznatkem jsem shromážděno 30 000 Romů. Jsou velmi Je ve vašich sborech více žen nebo pozval africké vedoucí. Máme v Němec- flexibilní. Jim patří veškerý čas celého mužů? V mnoha zemích říkají, že převa- ku asi 130 až 140 afrických sborů, takže světa. žují ženy. Ingolf: Také toto záleží na vedení sboru. Jsou někteří pastoři ve sborech, kteří osloví jenom muže. A pak je na bohoslužbách 60–70 % mužů. A jsou také sbory, které oslovují víc ženy, a pak i ony jsou zastoupeny procentuálně více. Ale yslím, že lze konstatovat, že ry a podobně, tak to je prostě mnohonáve sboru, ve kterém jsem sloužil, to bylo otevřená církev je skutečně po- sobně víc, než dává kdokoli jiný, a není asi 50 na 50. třeba, o tom snad nepochybu- to jenom proto, že jsou velcí, ale je v tom je nikdo z nás. Otevřená církev začíná i kus ochoty a zodpovědnosti za církev Ordinujete ženy do služby pastora? u otevřených srdcí. Začíná u toho, jak v Evropě. Takže mějme otevřená srdce Ingolf: Před deseti lety jsme jako prezína lidi kolem sebe, ale mějme otevřená dium tři roky pracovali na biblické prásrdce třeba i na problémy, které se nás ci na toto téma, a výsledek byl, že Židé, bezprostředně nedotýkají. Otevřená círpohané, Řekové, muži i ženy, jsou v Kriskev bez otevřených srdcí, to nejde. To by tu všichni jedno. A tak od té doby máme byla jenom teorie. i ženy ve službě pastorů. K tomu ženy Snad jsme také konstatovali, že jsou nevyhledáváme, stejně jako nehledáme tu různé bariéry. V nás, v našem myšlení, muže, ale hledáme lidi, které Bůh povove způsobu práce. Jeden ze způsobů jak lal k tomu, aby jemu sloužili. toto překonávat je, že se sejdeme a mluMartin: Nevím, jestli to víte, ale i naše víme o tom. Téma bylo nastoleno a já Rada církve měla studijní den, kde jsme věřím, že ještě nějakou dobu bude v nase také zabývali otázkou, jestli ordinovat šich srdcích pracovat a dozrávat, a určiženy do služby. Nevěnovali jsme tomu tě se o tom budeme sdílet. Je dobré čas tři roky, věnovali jsme tomu jeden den, od času si takto otevřeně nastavit zrcaale den, na který jsme se připravili. Zadlo a mluvit o těchto věcech. Mně se líbil znělo tam několik referátů, ale závazný Ingolfův pragmatismus, že když něco nezávěr jsme neudělali. Jenom jsme zjistiroste, tak to prostě uříznou nebo vyměli, jaký je současný pohled na Boží slovo, ní pastora a podobně. Ne že bychom to řekl bych, že tam převládá určitý mírný chtěli zavádět u nás, ale jde tady o prinoptimismus k tomu, aby ženy byly ordi- vnímáme společnost, jak jsme ochotní cip. Byl jsem před několika lety ve Švýnovány. Dokážeme si to představit spíše jít a dávat. Líbilo se mi, co bratr Ingolf carsku, ve sboru v Curychu, a seděli jsme v oblasti výjimek. To znamená, že pokud Ellssel říkal o Němcích. Nikdy jsem Něm- tam s Matthiasem Theisem, současným Pán Bůh povolá, ne že bychom řekli, že cům moc nerozuměl a mnoho věcí se mi pastorem. Už si přesně nepamatuji, kolik je to úplně stejné muž jako žena, že je u nich zdálo podezřelých, ale když je člo- lidí má sbor, tisíc nebo dva, a pastor je to jedno, ale pokud vidíme, že Bůh ženu věk poznává osobně, začíná jejich moti- docela mladý. Zeptal jsem se ho: „Je vedo této služby volá, dokážeme si to před- vům rozumět. Německá církev je hnutí, lice těžké tak velký sbor stále motivovat. stavit. Ale je to zatím jen takové pracov- které do celé práce dává nejvíce. Kdy- Jak to děláš? Jak lidi motivuješ?“ A on mi ní doporučení, protože si uvědomujeme, byste viděli tabulky, různé roční uzávě- řekl: „Jedna z věcí, která v motivaci pomá-

Ohlédnutí za konferencí „Otevřená církev“

M

22

há, je sledovat, co nese ovoce a co ovoce nenese, a věci, které ovoce nenesou, my uzavíráme, odřezáváme, a držíme jenom skutečně to, co ovoce nese.“ Pro mě to byla určitá moudrost. Nebyli jsme zvyklí takto uvažovat, Pán Bůh nám některé věci dal, a i kdyby nás to finančně, fyzicky vyčerpalo, snažíme se v tom vytrvat, ale někdy je dobré se na ty věci podívat z praktického hlediska, umět si položit otázku: „Opravdu jsi nám to Pane dal? Nežijeme tady v nějakém klamu?“ To je důležité. Pokud nám Bůh něco dal, dělejme to, ať to stojí, co to stojí, ale nebojme se věci podrobit zkoumání, jestli skutečně neztrácíme čas a síly něčím, co třeba je jenom nějaká naše domněnka a není to skutečně od Pána. Na pastorálce o otevřené církvi také jasně zaznělo, že pastor je klíčovou osobou. Součástí práce s pastory jsou právě pastorálky a my se snažíme, aby vás pastorálky oslovovaly. Pokud se vám líbí, napište mi mail, pokud se vám nelíbí, taky mi napište, já to nějak vydržím. Je to důležité, protože pastorálky chápu jako službu vám pastorům. Když přijde do národa probuzení, bude to výsledek vaší práce, vašich modliteb, a já chci sloužit a chci se snažit spoluvytvářet podmínky, aby vám se dobře pracovalo. Jako vedení církve vám nechceme vnucovat takové myšlenky a způsoby, které vám nejsou vlastní, nebo je shledáváte zbytečnými, ale chceme vám sloužit. Takže potřebujeme také vědět, jaké jsou vaše potřeby a třeba i náměty na další pastorálky. Hodně se tady mluvilo o sociální práci, a já věřím, že to je něco, co má také perspektivu. Možná, že název „sociální práce“ je trochu nešťastný, to je totiž dnešní trend. Každý dělá sociální práci, je spousta škol, které se tím zabývají a je to dneska v kurzu, ale shodneme se na tom, že církev: a) by měla něco na tento způsob dělat, b) mělo by to vždycky s sebou nést evangelium, ať už přímo, nebo alespoň směřovat k nesení evangelia v souvislosti se sociální prací. Věřím tomu, co řekl Tadek Gaura o práci s Romy. Je to oblast evangelizace, která ale s sebou vždycky nese aspekt sociální práce a věřím tomu, co říkal, že probuzení do Evropy přijde skrze Romy. Není to něco, co by mi Bůh zjevil, ale spíš mi to přijde rozumné, protože apoštol Pavel říkal, že vidí slávu své služby v tom, aby vzbudil žárlivost u Židů tím, že se obrací pohané. To znamená ti, kteří byli opovrhovaní, ti, kteří byli v jejich očích nic. Romská otázka, to je něco, s čím si v naší zemi ani v jiných zemích nikdo neví rady. Různé programy a všechno, co se dělá, k ničemu nevede, nalijí se do toho obrovské

peníze, ale výsledky jsou minimální. Jediné, co může změnit romské etnikum, je evangelium. Viděli jsme a slyšeli jsme, že je potřeba pro tyto věci mít srdce. Možná ne každý pastor, ne každý člověk pro to srdce má, ale můžeme to vyjádřit tak, že se budeme za tu práci alespoň modlit nebo třeba i finančně ji podpoříme, ale mějme na srdci, že to je něco, co je v naší společnosti nesmírně strategické. Bůh mnohokrát chce začít na místech, kde by to nikdo nečekal. A já věřím, že jedno z těch míst je práce mezi Romy. Zrovna tak práce mezi dětmi a mládeží. To, co říkal Martin Penc, je skvělá vize. Dívat se na práci ve školách jako na možnost třináct let působit na život člověka. To stojí za to. Podporujte projekt Nová generace. Podporujte všechny ostatní projekty jako je Kids Quests, Royal Rangers, a všechno, co souvisí s dětmi a s mládeží, je to budoucnost naší církve. Nakonec slovo na povzbuzení. Myslím, že v naší církvi potřebujeme vidět vzory. Kolikrát žijeme v tom, jak je půda těžká, jak to jde těžko, jak zaséváme, zaséváme, a nic nesklízíme, jsem rád, že jsme viděli z Německa příklad, že to jde. Německo, to je velice pragmatický národ, ale viděli jsme, že když se pracuje, když se zasévá, tak se i sklízí. Když se pracuje, vidíme výsledky, a já věřím, že vás to inspirovalo, když i v tom tvrdém, tuhém Německu, mezi Němci „bez citu a fantazie“, jak nám někdy připadají, sbory rostou, nové sbory se zakládají, a mnohokrát je to jenom o úsilí, o práci, o ochotě vytrvat. Věřím, že to byl dobrý vzor, který nám byl předložen. Nezapomínejme na prvek duchovního boje. Přestože jsme mluvili více o způsobech, jak se dá pracovat, jsem rád, že zaznělo slovo bratra Rudka Bubika o duchovním boji. Já myslím, že všem nám je jasné, že přestože to nebyl hlavní důraz konference, že bez modliteb, bez půstů, bez duchovních zápasů by to prostě nešlo. Veškerá sociální práce, kluby, všechno, co děláme, pokud za tím nestojí modlitby, pokud za tím nestojí Boží moc, zápas, můžeme se stát nějakou sociální institucí, která se o cosi snaží, ale do Božího království to nepovede. Takže přestože jsme o tom nemluvili možná v míře, jak si to zasloužilo, duchovní boj a modlitby k tomu patří velice nutně. A úplně nakonec se chci sdílet s jednou vizí, kterou mám a kterou bych chtěl představit na celocírkevní konferenci. Přemýšlím, co pro církev může být dobré a užitečné a mám v srdci takovou aktivitu celocírkevní konference. K čemu bych ji přirovnal? Tak jako jsme tady měli blok

prezentací, kdy zástupci a představitelé jednotlivých služeb a činností hovořili o tom, co dělají, nevím, jak vy, ale já jsem v srdci cítil nadšení. Já jsem byl povzbuzený, najednou, když to slyšíte takhle jedno po druhém, pět, deset příkladů, prostě vás to nadchne. Tato celocírkevní konference by byla zaprvé jakousi přehlídkou toho, co jako církev děláme. Měli bychom pronajaté dostatečně velké prostory, aby se tam vešlo všechno, co tam chceme mít, aby se tam prezentovaly všechny služby: Nehemie, Teen Challenge, Royal Rangers, odbory mládeže, dětí a sester, prostě všechno. Samozřejmě by tam byly tematicky zaměřené workshopy, ale sloužilo by to k tomu, abychom jednak jako církev viděli, co děláme, byl by to takový festival našich činností, a jednak abychom se mohli povzbudit, dát příklady, co se dá dělat, navzájem se inspirovat, motivovat, navázat kontakty, aby to bylo něco, co nás nakopne do práce, něco, co nám ukáže, co se dá dělat, jak se to dá dělat, jak se to dá lépe dělat. Byla by to aktivita, která by nebyla možná každý rok, uvažovali jsme o frekvenci jednou za dva, tři roky, asi bychom to střídali s nějakou jinou aktivitou, protože nechceme navršovat počet aktivit v roce, protože času je málo, ale tím, že by to bylo celocírkevní, předpokládám, že by se tam sjela velká část naší církve, bylo by tam i dost peněz, ze sbírek by se mohlo vybrat na misii, mohli bychom si taky dovolit pozvat řečníka, nějakého motivátora, a bylo by to něco, co by nás jako církev sjednocovalo, inspirovalo, ukazovalo nám směr, kudy jít. Věřím, že by to bylo dobré. Je to něco, za co se modlím, co vidím zatím jenom v hrubých obrysech, chtěl bych o tom mluvit i na konferenci, ale abyste měli čas o tom přemýšlet a abychom měli čas diskutovat o tom, jak by se to dalo dělat, proto to říkám už nyní. Věřím, že Bůh si naši církev chce použít. Není chyba na Boží straně. A také věřím tomu, že Bůh je natolik mocný, aby nás posílil, aby nás zbudoval, aby si nás použil. On si používá obyčejného člověka, jako jsem já, jako jste vy, a věřím, že máme budoucnost, a věřím, že nás čekají dobré časy. Možná svět nečekají dobré časy, možná Evropu a svět čekají těžké věci. Já nevím, nemám v tom nějaké zjevení, ale mnohokrát právě když ve světě je zle, církev má příležitost zvěstovat naději. A naše poselství je radostná zvěst, naše poselství je naděje. Mluvím o duchovních časech a věřím, že duchovní časy před námi jsou dobré. Věřím, že vás pastorálka povzbudila a chci vám popřát požehnání do vaší práce, až se zase sejdeme, ať slyšíme další dobrá svědectví. biskup Martin Moldan



23

ŽIVOT V KRISTU

O poklad Krále králů

Dětem

B

ible je plná pokladů, a čím víc hledáme, tím více jich odkrýváme. Tato studnice plná pokladů v sobě skrývá jednu úžasnou věc: totiž že žádný dobrodruh, který se vypraví tyto poklady hledat, nemůže být zklamán. Navíc jsou to poklady, které když objevíte, jste teprve na začátku dalších a dalších dobrodružství, výprav mnohdy plných napětí a nečekaných zvratů. Bible nás zve na cestu, která má jasný cíl – dojít vítězně až do Božího království. Žádné království, které kdy bylo na této planetě, se mu nemůže ani zdaleka vyrovnat. Teď bych vám mohla barvitě líčit, jak úžasné věci nás čekají v Božím království, ale tak velikou fantazii, abych se tomu alespoň vzdáleně přiblížila, prostě nemám. Místo toho vám povím, co mi dělá velikou radost – umím si představit, jak Bůh vidí vás děti, jak čtete jeho dopis, Bibli, a jak se těší na to, aby každé to slovo, které vám tam napsal, mohlo být živé ve vašem životě. Aby to nebyl jen příběh, který se pěkně čte. Totiž jeden z mnoha pokladů, které v Bibli máme, je fakt, že Boží Slovo má moc. Může se i zneužít, a také už mnoho takových lidí bylo, ale člověk vedený Duchem Božím může skrze Boží Slovo změnit svět a nikde není napsané, že musí být dospělý, zdatný muž. Bůh si mocně používá i děti. Určitě si chce použít i vás. Prostě – On s vámi počítá a čím Kat.

A

B

C

D

E 24

2. kolo kategorie E

lépe budete připravené, tím lépe si vás bude moct použít!!! Ale teď zpět k soutěži. Je to opravdu soutěž, takže je pro připravené. A že vás dobře připravených bylo spousta, to mohou potvrdit všichni porotci. Ozvaly se i hlasy, že je škoda, že soutěž není dvakrát do roka, abyste se pořád učily nové a nové věci. To by se mi také líbilo! No ale pro ty, co už se těšíte na další ročník, přinášíme nové okruhy, ze kterých bude příští ročník: • Život Abrahama – najdete v knize Genesis ve 12 – 25 kapitole, • přečtěte Markovo evangelium, • kategorie E se připraví na Janovy listy • a všichni se ještě naučíme Žalm 103 – prvních 14 veršů. (S tím Žalmem ještě chvilku počkáme, pokud nikdo z vás nepřijde do konce května s jiným návrhem, na kterém bychom se shodli.) A teď se pojďme společně podívat na tabulku vítězů, kterým gratulujeme za vynikající výsledky. Musím pogratulovat ale i skrytým vítězům. Kdo je to? To jsou ti, o kterých vím, že byli perfektně připraveni, ale pro nemoc se nemohli druhého kola účastnit. Pevně věřím, že jim vše v jejich sborech bohatě vynahradíte! Za celý organizační tým Dana Navrátilová

Jméno

Sbor

Body

Celorepublikové umístění

Ema Kostelníková Kuba Pernica Eliška Salamonová Marek Štěrba Jakub Černoch Tamarka Janečková Eliška Kazdová Vojta Šindler Daniel Walek Tomáš Tomíček Adéla Kazdová Jakub Štěrba Tomáš Flek Vojtěch Dubčák Míša Ťupová Ondřej Pernica Nikola Fleková Marie Jalová Timotej Tomíček Alžběta Kameníková Daniel Dvořák Eliška Opálková Ester Tomíčková Kateřina Balážová Daniel Kunášek Milana Bubanová Petr Michalek Daniel Kožina

AC Kopřivnice AC Brno AC Olomouc AC Kopřivnice AC Kopřivnice AC Olomouc AC Kolín AC Kopřivnice AC Třinec AC Třinec AC Kolín AC Kopřivnice AC Kolín AC Frýdek Místek AC Zábřeh AC Brno AC Kolín AC Brno AC Třinec AC Velké Meziříčí AC Kolín AC Brno AC Třinec AC Vyškov KS Kutná Hora AC Olomouc AC Karviná AC Karviná

44 44 44 44 43 43 43 43 43 42 46 46 44,5 43,5 43,5 44 43 43 43 39,5 46 46 46 43,5 42,5 64 51 42,5

1 1 1 1 2 2 2 2 2 3 1 1 2 3 3 1 2 2 2 3 1 1 1 2 3 1 2 3

Celkem se 2. kola účastnilo 118 dětí.

Listy Timoteovi kvíz 1. Ježíš Kristus přišel na svět, aby (1Tm 1,15) a) oddělil spravedlivé od nespravedlivých b) soudil svět c) zachránil hříšníky 2. Za koho se máme modlit a přimlouvat v prvé řadě? (1Tm 2,1-2) a) za vládce b) za církev c) sami za sebe, abychom poznali pravdu 3. Co řekl Pavel Timoteovi? „Cvič se (1Tm 4,7) a) ve zbožnosti.“ b) v daru jazyků.“ c) v trpělivosti.“ 4. Mohou se vdovy vdávat? (1Tm 5,14) a) ano b) ne c) jen za jistých okolností 5. Na koho se vztahují slova: „Nedovedeli někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“ (1Tm 3,5) a) bylo to napomenutí představených synagogy určené Pavlovi b) vztahují se na každého, kdo je nebo má být biskupem c) nevztahují se na nikoho, rodina a vedení církve spolu nesouvisí 6. Co řekl Pavel Timoteovi? „Pán zná ty, kdo jsou jeho“ a „ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo (2Tm 2,19) a) je bojovného ducha.“ b) vyznává jméno Páně.“ c) přichází před Boží trůn.“ 7. Někteří se rádi přou o slova. Pavel k tomu Timoteovi říká, že je to dobré k (2Tm 2,14) a) rozvracení posluchačů b) utvrzení víry c) tomu, že si každý může udělat svůj úsudek 8. Komu bude podle Pavla dán vavřín spravedlnosti? (2Tm 4,8) a) všem b) všem, kdo s láskou vyhlížejí Kristův příchod c) všem, kteří jednají podle Božího slova, bez ohledu na to, jsou-li křesťané nebo ne


V

mitochondriích, které jsou uvnitř lidských buněk – mitochondrie jsou malé organely poskytující energii – se nachází malinký a velmi unikátní chromozóm. Tato smyčka DNA je předávána z matky na dítě v každé generaci, a poskytuje úchvatný zdroj informací o lidské minulosti. Genetikové používají tyto informace ve snaze rozhodnout, kdy „matka“ všech lidí žila. Práce na mitochondriální DNA, čili mtDNA, vzbuzují řadu otázek. Zaprvé, dala by se rekonstruovat sekvence první domnělé matky? A pokud ano, jak tato sekvence dopadne při porovnání s moderními lidmi, jejími mnoha potomky? A dále, je v současné mtDNA dost informací k dedukci, kdy ona obrazná matka – jménem „Mitochondriální Eva“ – žila? Když před několika desetiletími začalo zkoumání těchto otázek, panoval velký optimizmus, že bude možno stanovit stáří první matky. Ale další studie ukázaly, že k zodpovězení této otázky není dostatek údajů. Jsou vyžadovány určité vstupní předpoklady, a když vědci tyto různé předpoklady uplatnili, dostali pro „stáří“ Mitochondriální Evy rozličné výsledky. Přehled těchto dřívějších výpočtů, publikovaný v časopisu Science v roce 1998, ukázal, že: Nehledě na příčinu, evolucionisté se velmi soustředili na účinek rychlejších mutací. Například vědci vypočítali, že „mitochondriální Eva“ – žena, jejíž mtDNA předcházela mtDNA všech živých lidí – žila mezi 100 000 a 200 000 lety v Africe. Když ale použili nové hodiny, tak to vyšlo na stáří pouhých 6 000 let. Nikdo si nemyslí, že toto je možné, nicméně v jakém bodě by se měly modely z jedné časové zóny mtDNA změnit na jinou? Aby tak sladili stáří se současnou evoluční teorií o lidském původu, musely další výpočty začít předpokladem, který zajišťoval, že Mitochondriální Eva žila před více jak 100 000 lety. A tak evoluce inspirovala výzkum Mitochondriální Evy a vedla k uvažování v kruhu: evoluční předpoklady dlouhého času jsou interpretačním filtrem, který (a tomu se není třeba divit) vyprodukuje výsledky s dlouhým časem. To se stalo nadmíru jasné v tiskovém vydání Rice Univerzity (USA), kde se pojednávalo o posledním pokusu určit, kdy Mitochondriální Eva žila. Badatelé použili novou statistickou metodu, která údajně potvrdila, že „Matka všech lidí žila před 200 000 lety.“ Když ale vědci vysvětlovali, jak k tomuto číslu došli, bezděčně připustili, že

jejich předpojatost částečně rozhodla o výsledku dřív, než začali vůbec počítat. Tisková zpráva popsala některé kroky nutné k vysvětlení rozdílů bází DNA, jako kroky učiněné vzhledem „k rozsahu času.“ „A jak se během času vyvíjeli, to závisí od evolučního modelu, který použili“, dočteme se ve studii, na které spolupracoval Krzysztof Cyran z Polského institutu informatiky při Slezské technické univerzitě. Pochopitelně, když na začátku stojí evoluční model, budeme také očekávat evoluční výsledky. Každý ten model uplatnil koeficienty, které představují číselné odpovědi ke klíčovým otázkám, jako je rychlost změn bází DNA, účinek mutačních horkých míst (hot spots), kterou DNA je třeba použít pro porovnání (což je pro evolucionisty často DNA šimpanze) a časové rozpětí mezi každou generací. Ale řada z těchto čísel byly jen předpoklady: Každý model měl svoje vlastní předpoklady, a každý předpoklad má svoje matematické důsledky. A aby věci byly ještě spletitější, některé tyto předpoklady se nedají použít pro lidskou populaci. Kupříkladu některé tyto modely předpokládají, že se velikost lidské populace nikdy nemění. Ale ty nejdostupnější údaje jsou stále nejlépe slučitelné s dřívějšími studiemi, které ukázaly, že stáří Mitochondriální Evy velice dobře souhlasí s biblickým věkem historické Evy. Například studie mitochondriálního chromozómu z roku 2008 zjistila, že „v průměru se jedinci v našem datovém souboru lišili běžně od Evy v 21,6 nukleotidech.“ Výzkumníci neočekávali, že najdou tak málo rozdílů mezi více jak 800 vzorky moderní DNA a vykalkulovanou sekvencí pro „Evu“. A tak tedy, když je to tak malé číslo – jen 21,6 nukleotidů ze 16 569 nukleotidů – a když se rozdíly v DNA naakumulovaly rychlostmi blízkými těm naměřeným, pak musel uplynout mnohem kratší čas než oněch „200 000 let“ od doby, co se na scéně objevila Mitochondriální Eva. Aby se tak málo změn v DNA dalo roztáhnout na potřebný dlouhý evoluční čas, je zapotřebí velkého cvičebního žonglování s koeficienty používanými v různých modelech, a je potřeba také použít biologicky velmi nerealistickou, ohromně nízkou míru mutačních rychlostí. Aby měření zapadla do dlouhých časových úseků, musí se použít uvažování v kruhu na základě rozbitých evolučních „hodin“. Brian Thomas, M.S. (www.kreacionismus.cz)

Zemřel David Wilkerson

S

hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne 27. 4. odpoledne při autonehodě odešel k Pánu světoznámý kazatel a zakladatel služby Teen Challenge David Wilkerson. Přetiskujeme jeho poslední zamyšlení, které uveřejnil na svém blogu téhož dne.

Když všechny prostředky selhávají David Wilkerson, 27. 4. 2011 Víra, když všechno selhává, Boha mimořádně potěší a je nejvíce přijata. Ježíš řekl Tomášovi: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (Jan 20,29). Blahoslavení jsou ti, kdo věří, když neexistuje žádný důkaz o vyslyšení modlitby – kdo důvěřují, i když všechny prostředky selhávají. Někdo přišel na místo beznaděje – ke konci naděje – ke konci všech prostředků. Milovaná osoba čelí smrti a doktoři nedávají žádnou naději. Smrt se zdá nevyhnutelná. Naděje odchází. Zázrak, za který se modlí, se neděje. Tehdy přichází satanovy hordy, aby útočily na vaši mysl strachem, hněvem, nezodpovězenými otázkami: „Kde je nyní tvůj Bůh? Modlil ses, dokud ti nedošly slzy. Postil ses. Stavěl ses na zaslíbení. Důvěřoval jsi.“ Do tvé mysli budou implantovány rouhavé myšlenky: „Modlitba selhala. Víra selhala. Neodcházím od Boha – jen mu přestávám důvěřovat. To se nevyplatí!“ Dokonce bude do tvé mysli implantována otázka existence Boha. Jsou to způsoby, jež satan používá po staletí. Někteří z nejzbožnějších mužů a žen, kteří kdy žili, byli pod těmito démonskými útoky. Ti, kdo kráčejí údolím a stínem smrti, slyší toto slovo: Pláč potrvá po dobu temných nocí – a v té temnotě brzy uslyšíte Otce, který šeptá: „Jsem s tebou. Nemohu ti teď říci důvod, ale jednoho dne to pochopíš. Uvidíš, že to všechno byla část mého plánu. Nebyla to náhoda. Nebylo to žádné selhání z tvé strany. Drž se! Dovol mi, abych tě ve tvé bolesti objal.“ Milovaní, Bůh nikdy neselhal ve své dobrotě a lásce. Když všechny prostředky selhávají – jeho láska převažuje. Drž se své víry. Stůj pevně v jeho Slovu. Neexistuje žádná jiná naděje. davidwilkersontoday.blogspot.com Překlad: http://www.worldchallenge.org/cs

Aktuálně

Matka všech lidí žila před 6 000 lety

25

9. díl Vývoj názorů na stáří Země Když se podíváte zběžně na internetu, „Jak stará je naše Země?“, zjistíte, že se objevují různé velmi nesourodé odborné názory. Moderní geologie se v průběhu posledních více než padesáti let kloní k údajům +/- 4,6 miliard let, v současnosti se tendence posunuje k hranici až 5 miliard let (aby měly všechny předpokládané geologické procesy přiměřený čas ke svému působení). Tento oficiální údaj, vyučovaný ve školách jako nesporný fakt, tu ovšem nebyl „odnepaměti“ a také nestojí na tak pevných nohách, jak by laická veřejnost očekávala. Vraťme se ale nyní o pár století zpět. Po celý středověk i raný novověk byla obecně přijímaná Bible – Bůh stvořil svět v šesti dnech před 6 000 lety. Zajímavé sice byly diskuse, zda je nebo není možné podle rodokmenů dopočítat přesně stvoření světa – známý je výpočet arcibiskupa Jamese Usshera (1581 – 1656), podle něj Stvoření začíná v sobotu za soumraku předcházejícím 23. říjnu 4004 př.n.l. (podle Juliánského kalendáře). Zmínit můžeme i úvahy J. Lightfoota a dalších teologů, myslitelů, vykladačů Talmudu, ale biblických +/- 6 000 let stáří Země bylo obecně přijímaných. Nejen teologové, ale ani přírodovědci s tímto pojetím chronologie neměli problém a vyučovali je i na nejznámějších univerzitách světa. V 19. stol. se pro určování stáří používaly jen metody relativní, kdy se stáří Země vypočítávalo z obsahu soli v mořích (řeky každý rok určité množství přidávají); z rychlosti eroze hornin a jejich usazování na dně moří … Použitím těchto metod bylo určováno stáří Země v řádech několika málo tisíců let. Problém se objevil v momentě, kdy svět místo Bible upřednostnil Darwinovu teorii o postupném vývoji druhů. Zde samozřejmě pár tisíc let naprosto nemohlo stačit. Aby bylo možno vědecky podepřít věrohodnost evoluční teorie, stalo se nezbytností nalézt takové metody datování stáří Země, které by poskytly nahodilým změnám vyvíjejících se živočišných druhů dostatek času. Vznik a formování geologických vrstev hornin už dále nemohlo být pojímáno podle biblického konceptu Potopy, univerzity přestaly učit, že např. Grand Canyon je dílem krátké doby. Stáří Země se tak během několika desetiletí velmi rychle „vědecky proměňovalo“ a značně prodlužovalo. Položme si otázku: „Proč?“ Nemohu se ubránit dojmu, že to byla účelová manipulace s fakty se záměrem vyhnout se Bibli. Nejednodušší způsob je označit biblické zprávy Stvoření za mýtus, považovat Boží existenci za nevědeckou a Bibli za nezávaznou sbírku kulturní historie či obecně prospěšných morálních zásad, … potom je již cesta k hledání „čistě rozumových“ odpovědí skrze vědecké metody otevřená. Bezbřehá víra ve vědu a její potenciál je dodnes důvodem, proč zavírat oči před čímkoliv, co do tohoto plánu nezapadá. Všichni jsme v tom vyrůstali: označit něco za „vědecky doložené“ nese magický punc věrohodnosti – je to novodobé dogma, každé pochybování o něm je buď označeno za bláznivé či tmářské bludařství, či rovnou za kacířství. Není se čemu divit, některé směry v církvi toto umění „přivedly k dokonalosti“. Jenomže Bůh a jeho Slovo nepatří do muzea, je uprostřed tohoto dění (ať už si to uvědomujeme či přiznáváme, nebo ne). Podobně přírodní zákony třeba o gravitaci můžeme zcela svobodně prohlašovat za mýtus a bláhově se domnívat, že tím jsme riziko pádu ze schodů excelentně vyřešili ke všeobecné spokojenosti. Je logické, že pro člověka je obecně atraktivní ztotožnit se s myšlenkou (byť dlouhotrvajícího) postupného vývoje od jednobuněčného organismu, když cílem je sám vrcholek bytí – homo sapiens sapiens a naprostá svoboda nejvyvinutějšího Pána tvorstva. Naproti tomu být „jen výtvorem Boha“ (zvláště, když lidé ani netuší, že s Ním lze mít vztah, jako má milující rodič s dítětem), zodpovídat se za svůj život Jemu a nést

26

práva i povinnosti, které z toho vyplývají, zas tak lákavé pro některé není. Ale zpět k metodám určování stáří Země. První vědecky podložený odhad založený na potupném chladnutí povrchu planety přinesl William Thomson (1824 – 1907), známější jako lord Kelvin. Předpokládal, že když se planeta formovala, musela vypadat jako koule rozžhavená na téměř 4 000°C a podle rovnic pro chladnutí těles by stáří Země odpovídalo 100 milionům let. Darwin však Kelvinovy závěry nepřijímal, takové stáří Země by bylo příliš krátké pro potřeby vývoje druhů. Nová naděje se zastáncům evoluce začala objevovat roku 1896, kdy M. H. Becquerel objevil radioaktivní rozpad izotopů. E. Rutherford roku 1905 přišel s nápadem použít tuto metodu ke geologickému datování Země. Pro lepší výsledky měření bylo třeba použít kvalitnějších hmotových spektrografů, které sestrojil roku 1937 A. O. Nier. Současná datace se opírá o výzkum Pattersona, Tiltona a Ingrama z r. 1955. K datování byly použity izotopové poměry olova v pozemské hornině a meteoritech. Autoři ale vycházejí z více než 60 (!) předpokladů, jež musí být splněny, má-li být výsledek správný. Oni sami varují, že na výsledek „bychom se měli dívat se značnou dávkou skepse, dokud neověříme základní domněnky obsažené v metodě výpočtů.“ Pozdější výzkumy – např. Gale, Arden a Hutchinson (z roku 1972) i přes modernější měřicí metody docházejí k ne příliš uspokojivému závěru: „Z toho plyne, že veškerá klasická interpretace dat izotopů olova (z meteoritů) je zpochybněna, a že radiometrické odhady zemského stáří jsou v nebezpečí.“ Věda má být objektivní a nezaujatá, ale zdá se, že i dnes hlavní proud vycházející z principů evoluce prostě „potřebuje ty miliardy“ ber, kde ber. Některá absurdní stáří Měsíční hornina z Apolla 16 vykázala o 85 % více olova než jiné srovnatelné horniny, což vedlo ke stanovení stáří (Pb-Pb) na 7 až 18 miliard let. (Měsíc je dle evoluční víry starý přibližně tak, jako Země). R. K. Mark a ostatní naměřili u třetihorního bazaltu (čedič, vyvřelá hornina) izochronní stáří (rubidium-stroncium grafy) 10 miliard let. Prekambrický diabas Pharump (předprvohorní) z Kalifornie dal izochronní stáří Rb-Sr 34 miliard (!) let. To je víc než sedminásobek běžného stáří Země a dokonce více než dvojnásobek standardního stáří vesmíru. U stáří, jež „se nehodí“, se většinou vůbec nehovoří o stářích. Mluví se jen o izotopových anomáliích (odchylkách). Existuje prakticky nevyčerpatelný arzenál argumentů, jež mohou vysvětlit (a tak smést se stolu) každé nežádoucí stáří. Jen málo vědců si uvědomuje, že tytéž argumenty, jež mají anulovat nežádoucí stáří, mohou být v zásadě použity i k popření stáří žádoucích. Podle knihy Hermanna Schneidera Velký třesk a absolutní datování. Zastáncům biblického Stvoření se ráda vytýká zabedněnost a nevědeckost, ale za tvrdohlavého bych spíše označil toho, kdo navzdory neprůkaznosti svých závěrů zavírá oči před zřejmými svědectvími o tom, že „všechno je jinak“ a dále si věří jen té své pravdě. Křesťané věřící Bibli nemusí ani zavírat oči před průkaznými závěry vědy a ani nemusejí páchat intelektuální sebevraždu. Naproti tomu slepá víra ve svou vytouženou představu vydávaná silou mocí za ten jediný správný světonázor je směšná. Oba tábory mohou sice šermovat pestrou paletou argumentů a navzájem se natírat načerno, ale tím se nevyřeší základní problém: „Co k tomu říká Bůh?“ … aby to pak nedopadlo jako to zmiňované bláhové popírání gravitace do okamžiku pádu ze schodů. Za ty, kteří vědí, komu uvěřili, prosím: nechejte se smířit s Bohem dokud je čas.

James Ussher (1581 – 1656), Byl obrovský Grand Canyon vytvořen během milionů let říčkou Vypočítat stáří Země není vůbec snadpočítal stáří Země podle údajů Colorado, která teče na jeho dně, nebo spíše proudy vody během ný úkol. Jakou zvolit metodu? v Bibli a dospěl k závěru, že Bůh Potopy? stvořil svět roku 4004 př. n. l.

Rutherford

Becquerel

A. O. Nier

William Thomson (1824 – Podle lorda Kelvina mohla Země vypadat jako žhavá koule, která svou gravitací přitahovala lehčí tělesa po1907), známý více jako lord hybující se v mladé Sluneční soustavě. Jejich dopady zvyšovaly hmotnost Země a nárazy na povrch planety forKelvin předpokládal, že se pla- movaly její tvar. Postupem času se z chladnoucího povrchu stala zemská kůra, jádro je ale žhavé dosud. neta formovala přirozeně, bez Božího stvoření, jak je v Bibli. Nejprve to byla žhavá koule, která chladla do dnešní podoby, což muselo trvat přibližně 100 milionů let.

Becquerel objevil radioaktivní rozpad izotopů a Rutherforda roku 1905 napadlo použít tuto metodu ke geologickému datování Země. Nier metodu zdokonalil.

Roku 1896 M. H. Becquerel objevil radioaktivitu u solí uranu. V přírodě radioaktivita vzniká rozpadem jádra atomů, což je vzácný jev a tak lidé vytvořili radioaktivní záření umělými procesy. Poločas rozpadu pak znamená dobu, za niž se rozpadne polovina aktuálních částic.

Hmotový spektrograf, který sestrojil roku 1937 A. O. Nier.

Evolucionisté věří, že jednotlivá období geologických dějin Země po sobě během milionů let postupně zanechávala vrstvy usazenin, v nichž zkameněly i zbytky soudobých živočichů. Bible mluví o Potopě, která jednotlivé vrstvy usazenin i se zbytky živočichů a rostlin zvládla na sebe navrstvit během velmi krátké doby. Dokladem biblického pohledu je např. hladký (nezvětralý) povrch vrstev, které na sebe těsně doléhají – to je možné nanášením Potopou.

Halleyova kometa Komety jsou podle evolucionistů stejně staré jako naše Sluneční soustava (asi 5 mld. let), ale během svého letu ztrácejí svou hmotnost tak rychle, že by tu už za tu dobu dávno nebyly. Většina komet (naprosto ve shodě s Biblí) může být stará jen několik tisíc let.

Země

Slunce

Výprava Apolla 16 na povrch Měsíce přinesla řadu důležitých poznatků – mimo jiné (proti očekávání) vedou k podpoře závěrů o „mladé Zemi“. Například formování stínových kráterů odpovídá jen tisícům let.

Magnetické pole Země přirozenými procesy a v souladu s fyzikálními zákony slábne. Věk magnetického pole Země by tak zase odpovídal spíše Bibli a ne miliardám let. Navíc odpovídá paleomagnetickým, historickým a současným pozorovaným údajům. Miliony let stará a ztvrdlá vrstva horniny se nebude ohýbat a vlnit tak snadno a ochotně jako vrstva čerstvě naplaveného nánosu při Potopě. Zkamenělý strom, který prochází přes geO čemž svědčí i nálezy z mnoha míst, kde bylo ologické vrstvy různého stáří. Během prouformování vrstev rychlé a divoké. dění bahna při Potopě je celkem běžné, aby procházel více vrstvami, ale pokud by se Časová osa podle evolucionistů. jednotlivé vrstvy usazovaly miliony let dlouho, vyčnívající konec by tak dlouho nevydržel. Pro zkamenění je potřeba prostředí bez << Pro nízký věk Země svědčí i množství usazenin, které přinášejí každoročně řeky z pevnipřístupu vzduchu hned. ny. Vrstva bahna na dně oceánů je prostě příliš „tenká“, než kdyby se usazovala miliardy let. I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ (Gn 1,20) Bůh stvořil hotové druhy živočichů (ne skrze evoluční vývoj) a navíc to byli rovnou „dospělí“ jedinci schopní mít mladé (i když byli na světě jen pár minut). Podobně jako nemusel Bůh čekat, až se mu ptáčci vylíhnou z prvních vajíček, nemusel čekat miliony let než mu zchladne planeta. Stvořil ji rovnou jako „současnou“ a s konkrétním stářím.

Geologové určují stáří jednotlivých vrstev sedimentu podle „indexu fosilíí“ tj. podle stáří zkamenělin, které se v dané vrstvě nalézají. Paleontologové zase určují stáří nalezených zkameVědci jsou si jistí svou teorií, dokud se nenělin podle stáří příslušné vrstvy. Tím je bludný najde nějaká ta „nevysvětlitelná anomálie“. kruh uzavřen.

Co tedy bylo dřív? Vejce nebo slepice?

Časopis Apoštolské církve

Recommend Documents