Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 23

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 2 / 2011

Sloupek

Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit. (Př 2,1–11)

M

2

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděční za vaše příspěvky do stávajícího čísla, povzbuzování i obětavost na modlitbách. Buďte požehnáni! Hlavní téma na následujících stranách – půst a modlitba – je „ohrané“. Co se k němu dá ještě říci? Jsem přesvědčený, že hodně klíčových věcí. O půstu jsem osobně četl jen jednu brožurku – zdá se mi, že není mezi křesťany příliš populární. Povzbuzujme se proto tedy, abychom nemíjeli tento výborný dar od Hospodina. V mém bývalém i současném sboru jsme měli a máme oddělený jeden den v týdnu, kdy se postíme a modlíme za klíčové potřeby sboru. Jsem rád, že jsem jako pastor mohl a mohu sledovat růst sboru jak do kvantity tak kvality. Věřím, že půst má na tomto trendu klíčový podíl. O modlitbě vídám stohy knih. S touto skutečností silně kontrastuje moje osobní zkušenost z mezidenominačního prostředí: Dostat se ke společné modlitbě mimo sbor či církev je velice, velice obtížné. Vždy se mi vybaví v souvislosti s tématem setkání zástupců církví, které mělo být věnováno modlitbě. Ze společně strávených dvou hodin jsme se modlili cca 15 minut… Jedna mezidenominační organizace je pro mne výjimkou: Rádio TWR. Každé poledne se členové redakce scházejí ke společné modlitbě, jejíž zacílenost i výsledky jsou obdivuhodné. Před léty jsme pořádali v Olomouci konferenci s Carlosem Annacondiou. Byla zaštítěna modlitebním týmem, který jsem měl tu čest vést. Modlili jsme se jak v době přípravy konference tak v jejím průběhu. Ze služby řečníka jsem slyšel za celou konferenci jen několik vět, když jsem se mezi modlitbami šel projít po chodbě. Bylo mi později řečeno, že to byla jediná velká konference toho roku, která skončila s pozitivním ekonomickým výsledkem. Mohl bych pokračovat ve výčtu zázraků, které jsme na konferenci prožívali, ale pro nedostatek místa mi nezbývá, nežli vás, pamětníky, odkázat na vaše vzpomínky. Půst a modlitba stojí zato! Pán s vámi. Aleš Navrátil

Úvodník 3

O radosti

Modlitba a půst >>> 4 5 7 8

Ježíšův postoj k modlitbě a půstu Modlitba a půst Nadpřirozená moc modlitby Volání po trápení

Izrael 9 10 10 11

9

Proč má Izrael v médiích tak špatný obraz? Požár na Karmelu >>> Pomoc lesům na Karmelu Kde leží Palestina?

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (List Judův, Zjevení)

Ze života církve 18 18

Evropa potřebuje Ježíše >>> Víš co dělat, když se s tím setkáš?

Ochutnávka z Enrichmentu 18

18

Největší výzvy z pastorační péče

Studijní bible v každodenní praxi 21

Biblická naděje

Z víry na šich otců 22

Každodenní zbožnost

Dětem 23

Poradíte si s hádankami?

24 25

Milostí zahrnutá Jak ovlivňujeme okolí?

Svědectví

O B S A H

Stvoření vs. evoluce 6 26-28 Bůh, církev a vědecké bádání Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

O radosti Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší. (1 Petrův 1,8–9)

D

rahý čtenáři, předmětem dnešního úvodního zamyšlení tohoto čísla Života v Kristu je radost. Úvodní verš je jeden z mnoha textů, které jsou rozsety v celém Novém Zákoně a vypovídají o radosti, kterou mohou křesťané zakoušet. To, co může být pro některé z nás nové, je souvislost, ve které je zde radost popisována. Pečlivě si všimněte: …jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší. Ano, radost je zde dávána do souvislosti se spasením. Apoštol Petr píše, že radost je projevem víry v Boha, kterého nemůžeme vidět. A takováto radostná víra znamená naši spásu. Křesťané to nikdy neměli lehké. Veškerá pronásledování, kterými museli v historii procházet, přestavovala výzvu pro schopnost zachovat si radost. Dokonce i v dnešní době, kdy nemusíme čelit viditelnému pronásledování, není vždy snadné radovat se za všech okolností. Zdá se, že dnes je radost pro nás dvojnásobnou výzvou – pomyslete jen na to, jak se svět rád baví, kolik miliard ročně spolkne zábavní průmysl. A v tom všem má církev obstát s radostnou zprávou, evangeliem. Jaký je rozdíl mezi radostí, kterou vyhledává svět a radostí, jež by měla být silou církve? Lidé potřebují rozptýlení, únik od každodenních stresů, starostí, povinností. Potřebují nalézt něco více, co by dávalo jejich životům alespoň nějaký smysl, určité naplnění. Rozdíl pak spočívá ve zdroji této radosti. Radost vidím jako nutnou podmínku pro život dnešní církve. Ano, radost je nejen znakem spásné víry, ale rovněž i podmínkou, nutnou charakteristikou církve, která chce zasáhnout okolní společnost. Chtěl bych vám nyní ukázat na jedno známé podobenství v pohledu méně známém. Příběh o marnotratném synu je natolik znám, že i lidé, kteří Bibli nečtou, vědí, o co jde. Ale méně je již znám skutečný důvod, proč Ježíš toto podobenství vyslovil. Toto podobenství představuje část jeho kázání o radosti. Ještě vás to nikdy nenapadlo? Když si otevřete patnáctou kapitolu Lukášova evangelia, uvidíte, že po sobě následují tři podobenství. Radost z nalezené ovce, radost z nalezené mince a radost z nalezeného syna. To po-

slední podobenství je nejdůležitější, Pán Ježíš jej vyslovil na adresu farizeů, kteří nedokázali pochopit, jak může Ježíš přijímat hříšné lidi. Tím nejdůležitějším bodem v podobenství ovšem není návrat ztraceného syna, ale rozhovor mezi otcem a starším synem, který nedokázal pochopit bujaré veselí, které vyvolal návrat jeho mladšího bratra. Cítil se uražen a otci vyčítal: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli“. Otec se na něj nehněval, ale snažil se mu trpělivě vysvětlit, proč se tak radují: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen“. Tento rozhovor je velice důležitý a vede nás k podstatě radostného života. Jsou lidé, kteří věrně slouží po celý život Bohu, a v určité chvíli se mohou cítit pohoršeni radostí jiných, kteří podle nich nemají nárok se jakkoli radovat. Oni přeci vědí, co je skutečná víra. Kolik toho Pánu obětovali, kolik let mu věrně sloužili, a najednou tohle. Nejsou schopni rozumět, cítí se zrazeni, uraženi. Všimněte si odpovědi otce. Snaží se mu ukázat, že to není jeho chyba. On neodepřel svému synu nic dobrého. Všechno, co mám, je tvé. Syn mohl kdykoli vystrojit pro sebe a své přátele slavnost, ale z nějakých důvodů nechtěl, nebo si to neuvědomil. Synovství pro něj znamenalo práci a zase práci. Když přišel domů jeho zkrachovalý bratr, nedokázal pochopit tu radost, která provázela jeho návrat. Pán Ježíš tímto podobenstvím chtěl oslovit farizeje. V jeho slovech není odsouzení, spíše vnímám laskavou snahu vysvětlit podstatu o vysvětlení jeho počínání. Chce ukázat, že služba Bohu má i jiný rozměr, než práci. Tím rozměrem je radost, schopnost sejít se, být spolu a slavit. I dnes jsou křesťané, kteří léta slouží Bohu, ale jejich víra je strnulá, bez radosti. Problém nastane ve chvíli, kdy se jiní začnou radovat. Pak to dopadá tak, že na nich hledají chyby, snaží se ukázat, že jejich víra není hluboká, není dostatečně zralá a tak dále. Často myslím na slova otce z podobenství všechno, co mám, je tvé. My, kteří jsme křesťany již delší dobu, vzpomínáme na radost, jakou jsme zažili na počátku, v čase svého obrácení. Známe Je-

žíšova slova o radosti v nebi nad obráceným hříšníkem. Ale dokážeme najít důvod k radosti i po letech? Existuje výzkumný projekt zvaný Přirozený růst církve. Skupina expertů zkoumala schopnost početního růstu křesťanských sborů na celém světě. Výzkumní pracovníci zkoumali život sboru z nejrůznějších hledisek, a jedním ukazatelem byla také radost během shromáždění. K čemu vědci dospěli? Závěr byl jednoznačný. Radost a smích během shromáždění byl procentuelně významně zastoupen v rostoucích sborech a chyběl ve sborech stagnujících. Několik sester z jednoho sboru slavilo společně narozeniny v restauraci. Těšily se jedna z druhé a nakonec si rozdaly malé dárečky. Jakási žena je celou dobu pozorovala, a po nějaké době se osmělila a oslovila je slovy: „Závidím vám vaše vztahy, vaši radost“. Přesně o to jde. Jak jinak ukážeme světu, že život s Bohem má cenu, než tím, že budeme šířit radost? „Svatý smutný je smutný svatý“ pravil před mnoha lety Filip Neri. Slovo „církev“ v lidech vyvolává různé asociace, ale radost mezi nimi není. Křesťanství je spojováno s odříkáním, náboženskými rituály a zaostalostí. O náboženství to možná platí, ale živá víra s sebou vždy přináší radost. Od prvního okamžiku, kdy člověk uvěří. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou (Sk 8,39). Povzbuzení k radosti potřebují slyšet více ti, kteří již slouží Bohu delší dobu. Pro nově obrácené bývá radost samozřejmostí. Jak ale život utíká, je toho mnoho, čemu člověk musí čelit. Boje, zápasy, nejrůznější konflikty – a spontánní radost se pomalu ztrácí. Život s Bohem se stává souborem povinností více než vztahem, břemenem více než slavností. Zde si musíme připomenout, že Bůh se na nás dívá více jako na syny a dcery než jako na služebníky. Snad by bylo dobré se zamyslet, zda se opravdu máme z čeho radovat? Popřípadě, jak tuto radost v církvi, v nás samotných obnovit. Křesťanství bez radosti je totiž mrtvé. V Kristu Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 23, únor 2011

3

ŽIVOT V KRISTU

Modlitba a půst

Ježíšův postoj k modlitbě a půstu Jak dle rady Písma vést vítězný boj, ke kterému jsme povoláni? je: Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ (Mt 4,1–3) Byl vyveden na poušť s cílem, aby byl pokoušen ďáblem, ale k čemu ho Duch svatý vede nejdřív? Čteme, že před tímto soubojem se čtyřicet dnů postil a modlil. Výsledkem bylo, že když ďábel přišel s pokušením, Ježíš šel od jednoho vítězství k druhému. Ale i On, Boží Syn, se potřeboval postit a modlit, aby mohl v tomto boji zvítězit. Podíváme se na jeho druhý souboj s mocí temna. Když měla jeho pouť skončit, předtím než byl zatčen, souzen a ukřižován, vzal své učedníky a šel s nimi na jedno místo, jež Matouš popisuje takto: Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,36–39) On měl jít do boje a za jedno se modlil, chtěl znát vůli svého Otce a s touto vůlí se nakonec ztotožnil. Modlitební boj byl pro něho velmi tvrdý. Před touto modlitbou řekl: Nyní je má duše sevřena úzkostí. (J 12,27) Když budeme sledovat jeho boj dále, víckrát to nezopakoval. Ano, On proUčme se u našeho Pána a Mistra, jak žíval velkou úzkost, On šel On sám vedl duchovní boj. Ve chví- do boje. Ale když vstal z kolenou, li, když byl pokřtěn ve vodě a sestoupil po tom, co vzal kalich z ruky svéna něj Duch svatý, okamžitě pro něj za- ho Otce, už byl pevný a šel úspěščal duchovní boj. Matouš nám to popisu- ně přes Gabbathu až na Golgotu.

Nejdříve bych rád ukázal na dvě místa, která apoštol Pavel píše svému následníku Timoteovi: To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj (1Tm 1,18). Všimněme si, že Pavel Timotea nabádá, aby bojoval dobrý boj, to znamená, že může existovat i špatný boj. Později mu v tomtéž dopise znovu zdůrazňuje: Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. (1Tm 6,12). Můžeme si všimnout, že apoštol Pavel tady jasně vyzývá Timotea, aby bojoval dobrý boj víry. Jen tak dosáhne věčného života. A tak se podíváme, jakým způsobem máme ten dobrý boj víry vést.

V

4

Co z těchto dvou míst můžeme vyvozovat? Základ duchovního boje je především ve vítězném modlitebním životě. Podíváme se, jak se s touto věcí srovnávali jeho následovníci. Pavel o sobě velmi často píše, že se hodně modlil, a ke Koloským napsal o svém spolupracovníkovi Epafrasovi takovouto větu: Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli. (Ko 4,12) Epafras dokonce na modlitbách zápasil za své krajany, za sbor v Kolosách. A na jiném místě čteme o pokynu, který je apoštolem Pavlem dán nám všem: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi. (1Tm 2,1) On tady nic nedoporučuje, ale důrazně žádá, co má Timoteus vyučovat. Při jedné evangelizaci jsem poslouchal bratra Bonnkeho, který řekl: „Evangelium Ježíše Krista není alternativa, ale ultimátum.“ To znamená, že mi jasně dává pokyn, co mám dělat, jak to mám dělat, a já o tom pokynu nemám co diskutovat. Pavel v tom slově jasně poukazuje, jak má vypadat náš každodenní život. Boj a zápas na modlitbách, a především neustále žít v Boží blízkosti. Rudolf Bubik, emeritní biskup AC

Témata časopisu

ážení čtenáři, rádi bychom s vámi PŘÍLEŽITOST PODÍLET SE NA PŘÍPRAVĚ: sdíleli plán témat, která vidíme • Evangelizace na ulicích a mezi cizinjako aktuální. Obsah témat i jejich ci (svědectví, vaše osobní zkušenospořadí se může vyvíjet podle vašich podti, fungující služba, zprávy z misijnínětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom ho pole) vám vycházeli vstříc a dali vám příležitost • Mládež a vztahy (svědectví a vaše osobní zkušenosti, život v rodině, vztazapojit se do této požehnané práce. Těšíme hy uvnitř i navenek, chození, problese na vaše postřehy a připomínky, pište nám matika snoubenectví, výběr partnera, na e-mail redakce [email protected]. svatba) • Čas v přírodě (svědectví, vztah člověPŘÍŠTĚ SE MŮŽETE TĚŠIT NA TÉMA: ka k přírodě obecně, křesťan a ekolo• Podnikatelé v církvi.

gie, odtržení od přírody a návrat k ní… ze života Royal Rangers) VÝHLEDOVĚ PŘIPRAVUJEME TATO TÉMATA: • Evangelizační číslo • Celocírkevní duchovní soustředění • Domácí skupinky • Odpočinutí, dovolená jako životní styl • Generální úklid • Vánoce v Izraeli

Modlitba a půst Olaf Djürfeldr

D

nes budeme hovořit o modlitbě a půstu ve vztahu k probuzení v Evropě. Ezd 8, 21–23: Tam u řeky Ahavy jsem vyhlásil půst, bychom se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe, pro své dítky a i pro všechen svůj majetek přímou cestu. Ostýchal jsem se totiž žádat od krále ozbrojený doprovod a jízdu, aby nám na cestě pomáhali proti nepříteli; řekli jsme králi: „Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.“ Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal. Ezdráš byl izraelským zákoníkem, který miloval Písmo, studoval Bibli. Ale jeho srdce bylo pohnuto, když pochopil Boží volání, že se má vrátit spolu s ostatními do Izraele. A mohl vidět, jak nádherným způsobem tyto jejich plány byly potvrzeny Bohem samotným. Dokonce perský král podporoval jeho odjezd. Bylo tam asi 1800 mužů s rodinami, kteří se rozhodli pro návrat do Izraele. Čekala je ovšem dlouhá cesta, která měla začít v lednu a skončit v květnu. Bylo jim jasné, že na cestě je čekají mnohá úskalí a nebezpečí. Nicméně nechtěli využít královské ochrany skrze vojáky, ale raději se rozhodli, že vyhlásí půst. Když Ezdráš vyhlašoval půst, požádal lidi, aby se ponižovali před Hospodinem, aby hledali tvář Páně, aby ho žádali o ochranu, a když to dělali, obdrželi ve svých srdcích ujištění víry, aby se mohli navrátit do své země. Půst trval asi tři dny. Tato pasáž nám dává příklad, jak jsou modlitba a půst účinné. Dovolte mi, abych pohovořil trochu více o tom, co říká o modlitbě a půstu Bible. Bible nás velice povzbuzuje k tomu, abychom se modlili. Myslím, že nemusím citovat všechna místa z Bible, která hovoří o potřebě modlit se. Ale co půst? Co se týče půstu, musíme říci, že dokonce ani v Mojžíšově zákoně není půst nařízenou věcí. Lv 16,29: To bude pro vás provždy platné nařízení. Desátého dne sedmého měsíce se budete pokořovat a nebudete vykonávat žádnou práci, ani domorodec ani ten, kdo mezi vámi přebývá jako host. Toto je jediné místo, kde se v rámci Mojžíšova zákona hovoří něco o tom, že se lidé měli postit. Týká se to velkého Dne smíření. Byli povzbuzováni k tomu, aby se ponižovali, aby sama sebe zapírali, a asi proto byl tento den považován za den půstu. Ale nemůžeme říci, že by nás Bible nutila k tomu, abychom se postili.

Také musíme říct, že půst není žádná náboženská zásluha. Za 7,5–6: Řekni všemu lidu země i kněžím: Když jste se postili a naříkali pátého a sedmého měsíce, teď už po sedmdesát let, postili jste se opravdu kvůli mně? A když jíte a pijete, nejíte a nepijete si pro sebe? Proč se postili? Ne proto, aby sloužili Bohu, ale pro sebe. Tato místa mluví o dnech ponižování se před Bohem. Sami vyhlašovali zvláštní dny, které ustanovili jako dny půstu, kdy se měli ponižovat před Hospodinem. Proč? Sami to potřebovali. V jejich obtížné životní situaci cítili potřebu, že teď musí oddělit nějaký den pro modlitbu a půst. Bible nás učí, že půst není nic, čím bychom se měli chlubit. V době Pána Ježíše byli lidé, kteří se svým modlitebním a postním životem chlubili. Ale ve svém kázání na hoře Pán Ježíš praví: A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,16–18) Půst je záležitostí čistě mezi mnou a Bohem. Základní význam půstu je, že skutečně hledáme Boha. Je to něco, co děláme dobrovolně. Je to proto, že chceme Bohu umožnit dát zvláštní čas, kdy může pracovat na našich životech. Zdržujeme se od pokrmu, protože cítíme, že hledání Hospodina je něco mnohem důležitějšího. Bible nám praví, že je velice důležité, abychom se postili s čistým srdcem. Podíváme se do 58. kapitoly proroka Izajáše, verše 3–7. Tam čteme o lidech, kteří se také postili: »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tyto verše nám ukazují, jak je důležité nejenom správně technicky provést půst, ale jak

je důležité kořit se před Bohem a činit pokání. A nyní, co Bible říká o vyhlášení půstu. Uvádí několik příkladů, kdy posty byly vyhlášeny Božími muži. Byly vyhlášeny zejména proto, aby lidé hledali Hospodina, aby se před ním kořili, aby ho žádali o pomoc ve zvláštních nebezpečných situacích. Už jsme si četli z Ezdráše, a nyní se podíváme do druhé knihy Paralipomenon do kapitoly dvacáté. Tam čteme o velkém nebezpečí, které hrozilo Božímu lidu. Bylo to nebezpečí velké armády, která se blížila na Izrael, a ve verších 3 a 4 čteme o králi Jóšafatovi: Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina. Pak čteme Jóšafatovu modlitbu, a ve třináctém verši čteme, že všichni Judejci stáli před Hospodinem i se svými dětmi, ženami a syny. Po této modlitbě a půstu Bůh ke svému lidu promluvil, a to skrze proroka. Co je zajímavé o tomto proroku, Jachzíelovi, že reprezentoval šest generací proroků ve své rodině. Někteří lidé totiž říkají, že Bůh si může používat pouze tu průkopnickou, pionýrskou generaci. Ale nyní Duch svatý sestoupil na šestou generaci. Toto je Boží vůlí, přijít s mocí Božího Ducha do každé generace. A toto poselství, které v Judsku zaznělo, přineslo něco nového do nové generace. Nebezpečí, které lidu judskému hrozilo, bylo vyřešeno nádherným způsobem. Protože příštího dne bylo nepřátelské vojsko rozptýleno, aniž by judská armáda musela proti němu bojovat. Toto řešení přišlo skrze modlitbu a půst. Také bychom si mohli připomenout příběh města Ninive, kam prorok Jonáš přišel kázat slovo Boží. Toto prorocké slovo se dotýkalo srdcí lidí, nejenom těch běžných lidí, ale dokonce i srdce krále Ninive. V knize Jonáš ve třetí kapitole vidíme, jak sám král vyhlásil v Ninive půst. Žádal, aby se lidé pokořovali, i on sám se pokořoval před Hospodinem, a obdrželi Boží milost. A co my, novozákonní věřící? Pojďme se podívat do deváté kapitoly Markova evangelia. Tam se dočítáme, že se musíme modlit a postit, abychom mohli bojovat proti démonům. Bojujeme proti neviditelným mocnostem tohoto zlého věku. Když učedníci nebyli schopni vyhnat démona, pak jim Ježíš řekl u Marka 9,29: Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem. Někdy, když bojujeme s duchovním nepřítelem, musíme se pokořit před Bohem v modlitbě a půstu. Pokořit se, protože sami nemáme sílu zvítězit v obtížné situaci. A tak na to jděme biblickým způsobem.

Modlitba a půst

Ročník 23, únor 2011

5

Modlitba a půst

ŽIVOT V KRISTU

6

Také bych vám chtěl připomenout, že v novozákonní době byl půst běžnou praxí při vysílání misionářů. To vidíme v prvních třech verších třinácté kapitoly knihy Skutků: V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. Taky se podívejme do čtrnácté kapitoly knihy Skutků, kde se hovoří o půstu u příležitosti ustanovování starších: V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili. (Sk 14,23) Tato místa nám ukazují, jak důležité je hledat Boží tvář zvláště když vysíláme misionáře nebo ustanovujeme nové vedoucí. Protože všichni se vyznačujeme tím, že máme určité osobní sympatie nebo antipatie vůči lidem, ovšem Pán Bůh k nám chce mluvit. Naopak je mnoho jiných míst, která hovoří o modlitbě a půstu obecně. Především musíme pamatovat, kdykoli se postíme a modlíme, že se modlíme k Otci, který sám zná všechny naše potřeby. On zná každé tajemství našeho srdce. A jak bychom k němu měli přistupovat? Přicházíme ve jménu Ježíše, který očistil naše srdce svou krví. Sami cítíme potřebu očišťování. Ovšem pamatujme, že před tvář svého nebeského Otce smíme přistupovat proto, že krev Pána Ježíše Krista nás již očistila. Tajemství skutečného půstu je v přistoupení k Bohu ve jménu Ježíše Krista, a samozřejmě v modlitbě v souladu s Boží vůlí. Mohl bych i na toto téma citovat místa z Písma. Když se modlíme, musíme spoléhat na vedení Duchem svatým, který nám byl zaslíben, že nám bude pomáhat v našem modlitebním životě. Připomeňme si list Římanům 8,26–27: Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Když jsme tedy vedeni Duchem svatým a modlíme se v souladu s Boží vůlí, pak se můžeme modlit i bez únavy, protože se nemodlíme ve své vlastní síle, ale v moci svatého Ducha. Duch svatý nás zve k tomu, abychom pod jeho vedením mohli sledovat slávu Boží, a to když se modlíme a postíme. Samozřejmě, z dějin probuzení bychom si mohli uvést mnohé příklady. Například metodistické probuzení v 18. století bylo provázeno právě mnoha modlitbami a půsty. Nikdo nemohl být usta-

noven jako kazatel metodistické církve, dokud neslíbil, že se bude dvakrát týdně postit. To bylo v 18. století. Ovšem toto probuzení skutečně proměnilo národ Anglie. Známe probuzení ve Walesu na začátku 20. století. Evan Roberts, který byl takovým představitelem tohoto probuzení, začal právě modlitbou a půstem. Obdržel zjevení, že přichází probuzení. Jak víte, toto probuzení ovlivnilo celou zemi. Během několika měsíců bylo spaseno kolem sta tisíc lidí. Ovšem toto probuzení se rozšířilo. Protože hned poté byly ve velice krátké době obráceny ke Kristu asi dva miliony lidí v Anglii. V Americe lidé nediskutují o tom, zda probuzení přijde, ale kdy probuzení přijde. A když probuzení přišlo, pak celá města byla obrácena ke Kristu. Existovala města, kde zůstalo tak padesát nevěřících. Bill Bright říká, že v tomto probuzení, které bylo důsledkem probuzení ve Walesu, bylo spaseno dvacet milionů lidí. Mohl bych dát ještě několik dalších příkladů. Takové probuzení jsme zažili ve Švédsku v letech 1950–1951. Opět souviselo s mnoha půsty. V té době mi bylo asi dvacet let a pamatuji si, jak se mnoho mladých lidí odevzdalo do služby Bohu. V té době jsme odstartovali úžasnou misijní práci. Protože Duch svatý k nám právě v tomto směru promlouval. Když se podíváme na dobu, která přišla po tomto probuzení ve Švédsku, mohli jsme vidět úžasná probuzení zvláště ve střední Africe. Tam se obrátil asi milion lidí a bylo započato mnoho církví právě skrze práci švédských misionářů. V roce 1940 tam

bylo čtyřicet tisíc křesťanů, nyní jich tam je milion. Osobně si pamatuji na probuzení ve Rwandě. Letniční práce ve Rwandě byla velice chabá, ale byl tam jeden misionář, který byl veden Bohem k tomu, aby se modlil a postil. V šedesátých letech jsme si byli velice blízcí. Byl to člověk praktického založení, byl to stavitel. Ale tento bratr opustil všechny svoje věci, odevzdal se Bohu v modlitbě a půstu a veškerou energii věnoval tomu, aby se připravil na práci ve Rwandě a založil tam biblickou školu. Po čtyřech letech konečně odjel do Rwandy, otevřel biblickou školu a vyučoval studenty, jak se mají modlit a postit. A za několik let nastalo v zemi veliké probuzení. V roce 1960 bylo ve Rwandě asi tisíc letničních věřících. V roce 1970 už jich bylo dvacet dva tisíc a v roce 1997 asi čtvrt milionu. Toto se ale zrodilo v modlitbě a v půstu. Určitě víte mnoho o korejském probuzení, kde můžeme pozorovat stejné věci. Domnívám se, že dnes bychom se měli znovu zasvětit Pánu. Měli bychom se zasvětit tomu, že budeme hledat jeho tvář, kořit se před ním a vyznávat své hříchy. Měli bychom povstat a modlit se za probuzení v naší zemi. Měli bychom mít břímě pro nevěřící kolem sebe. A měli bychom znovu obnovit evangelizační práci. A pak jsem si jist, že uvidíme stejné usvědčování z hříchu mezi nevěřícími, jaké vidíme třeba v Pensacole. Pak také budeme mít moc k tomu, abychom mohli osvobozovat lidi z různých svázaností. A je to právě Duch svatý, který je zde proto, aby nás k tomu zmocnil.

Ročník 23, únor 2011

Učíme se o tom, že máme být závislí na Duchu svatém. Jak je to se vstupem do půstu, máme očekávat na Pána, že nás povede do půstu, nebo je to naše osobní rozhodnutí? Víme, že mnoho lidí šlo do dlouhodobých půstů a ublížilo jim to. Samozřejmě máme mnoho příkladů, kdy se lidi postili nemoudře, nesprávně. Jsou zde i určité lékařské důvody, proč bychom měli být opatrní. Zvláště, když se chceme postit delší dobu, měli bychom to dobře plánovat. Myslím, že při těchto dlouhých půstech je třeba pít vodu nebo nějaké šťávy, nápoje, které nejsou škodlivé. Nepít nic je nebezpečné. Ale co bych chtěl říci, jsem přesvědčen o tom, že bychom měli učinit modlitbu a půst pravidelnou součástí našeho modlitebního života. Je to naše rozhodnutí, samozřejmě musíme očekávat na Ducha svatého, ale jde o naše dobrovolné rozhodnutí se. Jak má vypadat půst takového člověka, který denně chodí do zaměstnání? Znám mnoho lidí, kteří uskutečňovali své půsty právě i v době, kdy chodili normálně do zaměstnání. Tito lidé pak čas, který jinak využívají pro to, aby se najedli, zasvětí modlitbě Bohu. Ráno, než jdou do práce a večer se snaží využít ten čas pro modlitbu. Mnozí říkají, že je to možné. I já toto praktikuji a znám lidi, kteří se postili i delší dobu a přitom normálně chodili do práce. Ale chtěl bych říct něco pro ty, kteří jsou v oblasti půstu začátečníky. Možná byste mohli začít jednoduše částečným půstem, zasvětit půstu jenom část dne. Když získáte tuto zkušenost, pak můžete nastoupit celodenní půst. Protože neexistuje žádný zákon, žádné pravidlo, že bychom se museli postit celý den. Základní věcí v půstu je, že máme zasvětit Bohu čas. Můžeme se zdržet jídla, ale také se můžeme zdržet třeba sledování televize. Můžeme se prostě zdržet věcí, které jinak běžně tráví náš čas. Ovšem naprosto základní věcí je oddělit Bohu čas. To můžeme dělat rozmanitým způsobem.

s čistým srdcem, On nám odplatí. Častokrát prožíváme, že když den půstu je pro nás těžkým dnem bojů, poté jako bychom zakoušeli nové pomazání. Postem vyznáváme, že Bůh je pro nás velice důležitý. A tak mu oddělme zvláštní čas pro to, aby pracoval na našich životech.

žádný zákon, Bible nám neukazuje, jak přesně má půst vypadat.

Chtěla bych poznamenat, že než jsem poznala Pána Ježíše pohybovala jsem se v oblasti jógy, a tam pro půst jsou daná pravidla. Myslím, že pro nás je tomu jinak. Jestliže se začnete postit a pak cítíte, že Jak se mám správně postit? Čistou vo- to nezvládnete, také u tohoto bych chtěl poznamenat: neexistuje žádný zákon. dou? Někdo říká pít čaj… Není v tom žádné pravidlo, zákon, Příště budeš mít víc zkušeností a pak to ani ustanovení. V Bibli máme příklady můžeš dělat lépe. Také je dobré vědět, že lidí, kteří abstinovali od vody i od jíd- bychom neměli moc slibovat. Měli byla. Ovšem to bylo něco nadpřirozeného, chom najít přirozený způsob. Pokud cítíš protože vodu potřebujeme. Samozřejmě, sebeobviňování, modli se k Bohu ve jmésami se můžeme rozhodnout, že bude- nu Pána Ježíše, protože Bůh chce, abyme pít jenom vodu a nic jiného. A také si chom pokračovali podle naší víry i po namůžeš ustanovit, že se nezdržíš od vše- šem selhání. ho jídla, ale jenom části jídel. Jestliže se Přepsáno ze zvukového záznamu semináře chceš postit a pít u toho šťávu, také je to z 10. letniční evropské konference možné. To znamená, že nejíte normální ve Frýdku-Místku, 25. 7. 1997, jídlo, ale jenom pijete šťávy anebo něco upraveno a zkráceno. podobného. Slovem, neexistuje v tom

Modlitba a půst

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Nadpřirozená moc MODLITBY

Budete mě volat a chodit ke mně, modlit a Bůh mu přidal k jeho životu dalších V čem je náš půst důležitý pro Boha? Jak jsem už řekl, ne Bůh potřebuje náš se ke mně a já vás vyslyším. Jeremjáš 29,12 15 let. Ester se spolu s Izraelským náropůst, jsme to my, kdo si potřebuje oddem modlila a Bůh obměkčil srdce kráModlitba má obrovskou moc. Modlit- le. Daniel se modlil a nedbal na úklady dělit čas pro Boha. Tajemství nespočívá ve množství hodin a dnů, kdy se zdrží- bou člověk může měnit situaci ve svém nepřátel, kteří ho chtěli připravit o život. me od jídla. Tajemství je v tom, že oddělí- okolí, ve svém městě, ve své zemi. Bůh Modlil se i v jámě lvové a Bůh ho ochránil. me co nejvíce času pro Boha, a to za úče- miluje modlitbu. Miluje naše volá- Štěpán byl kamenován a přitom se modlem, aby On mluvil k našemu srdci. Když ní, naše lkaní, náš boj a naši upřím- lil: „Pane nepočítej jim tento hřích“. Mojse zřekneme běžného jídla, které máme nost, se kterou k němu přicházíme na žíš trávil dny v modlitbách a v blízkoskaždý den, tím jako bychom vyznáva- modlitbách. ti Hospodina zástupů, aby dokázal vést Král Chizkijáš se slzami v očích volal mocně Boží lid. Jozue se modlil k Bohu li, že On je pro nás mnohem důležitější než všechno ostatní. Jestliže ho hledáme v modlitbě, protože ještě nechtěl zemřít a poté spolu s Božím lidem zdolal hrad-

7

Modlitba a půst

ŽIVOT V KRISTU by Jericha. David se modlil, mnohokrát volal k Bohu, aby ho vytrhl z rukou nepřátel a Bůh vždy vyslyšel. Pán Ježíš trávil hodiny se svým Otcem, modlil se za posilnění, modlil se za moudrost. Učedníci hledali Pána na modlitbách, první církev byla naučena modlit se a pak se děly zázraky a znamení, lidé byli uzdravování a Pán jednal. Dnes platí stejná moc modlitby jako ve Starém zákoně nebo v první církvi. Jsme stejným nástrojem, jakým byli všichni Boží mužové a ženy v minulosti. Jako církev můžeme ovlivnit naši zemi stejně, jak ji ovlivnili naši duchovní otcové. V modlitbě můžeme poznat hloubku Božího srdce. Jednu noc mi Bůh dal na srdce sen. Přišli jsme s rodinou do církve, protože jsme očekávali, že jdeme na modlitební setkání. Místo toho však probíhaly v církvi různé formy zábavy, jako jsou například různé společenské hry, koncerty, workshopy atd. V ten den se modlitby nekonaly. Ptala jsem se Pána: Co to má být? Po několika dnech mi Bůh odpověděl. Milí bratři a sestry, není už moc času na zábavu, není už čas na to hrát si. Je třeba, abychom vzali jako církev modlitbu vážně. Ďábel obchází jako lev řvoucí, satanisté se modlí proti církvi, okultní praktiky vzrůstají v naší zemi. Je třeba se postavit na nohy a přestat si hrát. Boží dům musí být znovu domem modlitby. Sami přece víme, že nic se nevyrovná tomu, když Duch svatý jedná a když jsou modlitby vyslyšeny. Radost a nadpřirozený pokoj můžeme získat jedině v přebývání v něm. A můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (2 Paralipomenon 7,14) Věřím, že Pán nám posílá toto slovo pro letošní rok 2011. Chceme vidět naši zemi probuzenou a uzdravenou? Chceme vidět naše města a rodiny zasažena jeho mocí? Vzdejme se zbytečné zábavy, her, projektů, psychologie a humanismu, který se vloudil do církve v různých formách. Pojďme za Pánem. Pojďme zpět do jeho blízkosti a začněme se vroucně modlit a tlouct na nebeské brány za naši zemi. Dejme zpět prostor Duchu svatému, který mu patří. Věřím, že toto potřebuje náš národ, probuzenou církev plnou života Ježíšova, aby tak zatoužil po Bohu. Věrka Adamusová, AC Havířov

8

Volání po trápení David Wilkerson

C

itace z trápení …a podíval jsem šich vlastních srdcích? Znamení trosek, se na dnešní svět církve a nábo- které pomalu odsává veškerou duchovní ženství, a všechno, co vidím, jsou moc a touhu. Slepota k vlažnosti, slepovynálezy a služby člověka a těla, větši- ta k chaosu, který se pomalu plíží dovnitř, nou bezmocné a bez jakéhokoli dopadu to je to, co chce ďábel, odstavit tě z boje na svět. A vidím více světa přicházející- a zabít. Abys už netrávil čas v modlitbě, ho do církve a ovlivňujícího církev mís- abys už před Bohem neplakal. Můžeš seto toho, aby církev ovlivňovala svět. Vi- dět, koukat se na televizi a tvoje rodina dím hudbu, která přebírá otěže v domě jde zatím do pekla. Chci se tě zeptat: ObBožím, vidím zábavu přebírající otěže viňuje tě vůbec to, co tu říkám? Je veliký v domě Božím, posedlost zábavou v Bo- rozdíl mezi trápením a zájmem. Zájem je žím domě, nenávist k napomínání a ne- něco, co tě začíná zajímat, zajímá tě něnávist k nápravě, nikdo už to nechce víc jaký projekt, případ, nějaká starost nebo slyšet. Co se stalo s trápením (bolestí) potřeba. Chci ti něco říct. Naučil jsem se v domě Božím? Co se stalo s trápením za ta léta, za 50 let kázání, pokud se to ve službě? Je to slovo, které už není sly- nenarodí z trápení, pokud se to nenarodí šet v tomto rozmazleném věku, už ho ne- z Ducha svatého, kde to, co jsi viděl a slyuslyšíte. šel o těch ruinách tě přivedlo na kolena, Trápení znamená extrémní bolest a úz- přivedlo tě to do křtu v trápení, kde jsi kost, emoce tak rozjitřené, že se stáva- se začal modlit a hledat Boha. Já teď vím. jí bolestí. Akutní, hluboce pociťovaná Ó Bože, opravdu to vím? Dokud nejsem vnitřní bolest nad stavem, ve kterém se v úplné agonii, dokud jsem nebyl přenacházíš, nebo ve kterém je tvoje oko- možen trápením, a všechny naše projeklí. Trápení, hluboká bolest, hluboká lí- ty, naše služby, všechno, co děláme, kde tost, agonie Božího srdce. Tolik nám zá- jsou ti učitelé nedělní školy, kteří pláčou leží na naší náboženské mluvě a slovech nad dětmi, o kterých vědí, že je neposlouo probuzení, ale přitom jsme se stali tak chají a že jdou do pekla? Víte, skutečný pasivními. Veškerá opravdová touha se život modlitby začíná na místě trápení. rodí z trápení. Veškerá opravdová tou- Víte, pokud se ve svém srdci rozhodneha po Kristu přichází ze křtu (z ponoře- te modlit se, Bůh přijde a začne se s vámi ní) v trápení. Hledejte v Písmu a zjistí- dělit o svoje srdce. Vaše srdce začne křite, že když se Bůh rozhodl obnovit situ- čet – ó Bože, lidé se rouhají tvému jméaci v troskách, tak sdílel své vlastní trá- nu. Duch svatý je zesměšňován. Nepřípení, způsobené tím, co Bůh viděl, že se tel vyšel ven a pokouší se zničit svědectví děje jeho církvi, jeho lidu. A nalezl mod- o Boží věrnosti. Něco se musí stát. nenalícího se člověka, uchopil ho a doslo- stane obnova, žádné probuzení, dokud va ho pokřtil (ponořil) do trápení. Nalé- mu nedovolíme, aby nás ještě jednou záme to v knize Nehemjáš. Jeruzalém je zlomil. Přátelé, začíná být pozdě a začív troskách. Co s tím Bůh udělá? Jak Bůh ná to být velmi vážné. Prosím, neříkejobnoví tyto trosky? Přátelé, podívejte se, te mi, že máte zájem, když trávíte hodiNehemjáš nebyl kazatel, byl to muž za- ny na internetu nebo před televizí. Pojďměstnaný na vysoké pozici. Byl to muž me! Pane, jsou zde ti, kteří potřebují přimodlitby. Bůh nalezl člověka, který nebu- jít k tvému oltáři a vyznat: Už nejsem víc de mít jen záblesk nějakých emocí, nejen to, co jsem býval, nejsem tam, kde bych pouhé obrovské a náhlé vzplanutí zájmu měl být. Bože, nemám tvoje srdce a tvoa pak to nechá umřít. On řekl: „Ne. Byl je břemeno. Chtěl jsem, aby to bylo jedjsem zlomený, plakal jsem, rmoutil jsem noduché. Chtěl jsem být jenom šťastse a postil, a potom jsem se začal modlit ný. Ale Pane, opravdová radost přichádnem i nocí.“ Proč ti ostatní muži, proč zí, OPRAVDOVÁ radost přichází z tráoni neměli odpověď? Proč nepoužil Bůh pení. Nic, co pochází z těla, ti nedá rak obnově je? Proč oni nepřišli se Slovem? dost. Nezajímá mě, kolik peněz, nezajímá Protože na nich nebyla žádná známka mě, jaký nový dům, není absolutně nic fytrápení! Žádný pláč! Ani slovo modlitby! zického, co by ti mohlo dát radost. PouVše je v troskách! Záleží ti na tom ze to, co je učiněno skrze Ducha svatého, dnes? Záleží ti vůbec na tom, že Boží když jsi poslušný a vezmeš si to k srdci. duchovní Jeruzalém, církev, je provdá- Postav zdi kolem své rodiny. Postav zdi na za svět? Že tak veliký chlad vane skrz kolem svého srdce. Buď silný a neústupcelou zemi? A ještě mnohem osobně- ný vůči nepříteli. Bože, to je to, po čem ji, záleží ti na Jeruzalému, který je v na- toužíme.

Proč má Izrael v médiích tak špatný obraz?

O

tázka v titulku patří k těm nej- pro výhradní právo Palestinců na zemi častějším, jaké v Izraeli kladou mezi Jordánem a Středozemním moskupiny turistů. Samozřejmě to řem. Mezi oběma krajními póly existuje takto vidí přátelé Izraele. Ale i lidé, kte- ve Svaté zemi prakticky jakýkoli myslitelří mají při poznávání Svaté země tro- ný názor, jaký si jen lze představit. chu větší emocionální odstup, se ptají: Kdo chce porozumět situaci a konflikJak je možné, že to, co tu vidíme, se tak tu na Blízkém východě, neobejde se bez

liší od toho, co se nám zprostředkovává toho, aby se vypořádával s vleklými, časv novinách, rozhlase a televizi? to nudnými, ale každopádně složitými Odpovědět na tuto otázku není snad- historickými, intelektuálními, teologicné. Vlastně by bylo správné podložit to kými a společenskými procesy. Dnes tak důkladným mediálním průzkumem. Kaž- obvyklá infozábava předurčuje k pokřidá jednorozměrná odpověď učiní právě venému vnímání. tak málo zadost mnohorozměrné realitě evropsko-izraelských vztahů jako samot- 2) Usilujeme o rovný přístup ke dvěma né skutečnosti na Blízkém východě. Přes- společnostem, které snad ani nemohou to se odvážím vyslovit několik myšlenko- být rozdílnější v téměř každém aspektu vých podnětů. každodenního života Například v Izraeli je každý názor po1) Společenská a politická situace volen. Izraelský muslim smí veřejně zana Blízkém východě je daleko složitější, stávat myšlenku, že Židé jsou „potomnež jak se dá popsat v krátkých zpravo- ci opic a prasat“. Poslanci izraelského parlamentu otevřeně pracují na zrušedajských vstupech Zpravodaj musí mířit k jádru věci, ní židovského státu Izrael. Naproti tomu musí paušalizovat. Přitom zprostředkuje v Palestinské autonomii se musí o svůj diskusi na politickém kolbišti, která také život obávat nejen muslim, který se rozmusí zjednodušovat, protože má zájem, hodl pro křesťanskou víru. Trest smrti aby byla pochopena a umožnila rozho- hrozí zcela oficiálně i za prodej půdy Židům a kolaboraci s Izraelem. dování. Tam, kde jedna společnost zneužívá Tak například je nemálo Palestinců, kteří mají prospěch z budování osad vlastní děti jako štíty a zbraně, zatímco a dokonce sami bydlí v izraelských osa- druhá dělá všechno pro to, aby lidský židách na okupovaném Západním břehu. vot chránila a lidské utrpení zmírňovala; Zároveň jsem slyšel na vlastní uši, jak or- kde jedna strana vystavuje utrpení svých todoxní Židé u Arafatova hrobu horují lidí na odiv a propagandisticky je využí-

vá, zatímco druhá chrání osobnostní práva jednotlivce a zachovává určitou hranici studu; kde jedna strana otevřeně říká „Milujeme smrt!“ a současně škodolibě vyčítá té druhé, že je zamilovaná do života, tam se rovné zacházení rovná spolupachatelství. U izraelsko-palestinského konfliktu se nedá prostě zeptat: „Co říkají Židé?“ – „Co říkají Arabové?“ Vždy je nutno také vysvětlit, kdo co říká s jakým pozadím, s jakou motivací a v jakém kontextu, a teprve tak je možné dospět k přiměřenému zařazení příslušných výroků. Přitom nestojí proti sobě jen palestinská a izraelská verze událostí – tak, že by pravda byla k nalezení někde uprostřed mezi nimi. Nezřídka stojí přímo proti sobě pravda a lež – a objektivní hodnotitel se nesmí ostýchat postavit se jednostranně na stranu pravdy. To platí i tehdy, když strana, v jejíž prospěch pravda svědčí, je kvůli míru ochotna přistoupit na kompromisy, a proto historické skutečnosti zametá pod koberec. 3) Nejostřejšími kritiky židovského lidu a nejúčinnějšími nepřáteli Izraele jsou Židé Zvláště fatální dopad má skutečnost, že právě pro kritiky Izraele je svatosvaté a povýšené nad každé seriózní zkoumání, když něco kritického o svém lidu nebo židovském státě říká Žid. Tento mechanismus má starobylou tradici. Například křesťané nezřídka bezmyšlenkovitě přebírají novozákonní kritiku židovského národa – avšak nikdy by si nedovolili chovat se vůči vlastním představeným ve státě nebo v církvi obdobně neuctivě, jako to činil Žid Ježíš vůči svým židovským představeným. O cynické ironii rabína Pavla nebo zničující kritice starozákonních proroků ani nemluvě. Dnes se židovské vtipy, které jsou tak dobré právě pro svou sebekritiku, stávají antisemitskými, když je vyprávějí nežidé. Zvláště dobrým příkladem předem naprogramovaného zkreslení je „Index vnímání korupce“ organizace „Transparency International“. Tento korupční index, jehož výsledky jsou pravidelně citovány, neměří vlastně míru korupce v nějaké zemi, nýbrž míru jejího vnímání v dané společnosti. Při porovnávání Izraele se západními zeměmi je proto před vyslovením závěru nutné položit otázku, zda je tedy Izrael zkorumpovanější, nebo prostě sebekritičtější než srovnávaná země. V některých zemích je totiž docela možné, že tento index neměří vlastně korupci ve společnosti, nýbrž její transparentnost.

Izrael

Ročník 23, únor 2011

9

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

10

Na tomto místě je třeba se zmínit o ži- hé straně jsem již potkal dost novinádovské a izraelské kritice „etnických čis- řů, kteří říkali: Tohle bych nikdy nemotek“ Palestinců v době vzniku izraelské- hl napsat! To by mě vyhodili! A nezřídho státu. Že Židé takto kritizují vlastní ka jsem také zažil, jak čtenáři požadunárod a stát, je v pořádku a hodné obdi- jí sankce nebo dokonce propuštění novu. Když však tuto kritiku přejímají vněj- vináře, který se odvážil napsat něco ší pozorovatelé nebo dokonce Arabo- neoblíbeného. Co když nám tato jednostrannost vé, aniž by zmínili „etnické čistky“ Židů v arabském světě, musí to být označeno v informování o Izraeli ukazuje, že média jsou vždy obousměrnou komuniza čirý antisemitismus. Skutečností je, že v polovině 20. sto- kací? Že novináři vždy potřebují čtenáletí došlo mezi Izraelem a arabským světem de facto k výměně obyvatelstva, přičemž židovští uprchlíci museli v arabských zemích zanechat pozemky zhruba čtyřikrát rozsáhlejší, než kolik tvoří istě máte v paměti obrovské požáry rozloha celého Státu Izrael. Kdybychom na pohoří Karmel v Izraeli, k nimž tedy chtěli porovnávat hmotné ztráty, došlo na počátku prosince 2010. museli by Arabové odškodnit Izrael. Čas- Oheň zničil vrcholové partie tohoto poto se také zamlčuje, že výměna obyvatel- hoří, které byly od počátku 20. století stva byla v oné době používána jako po- systematicky zalesňovány. Oheň zničil kus o řešení u mnoha konfliktů. A ko- 74 domů a 173 jich poškodil. Počet oběnečně je třeba vzít v úvahu, že Arabo- tí na lidských životech přesáhl 40. Šlo vé byli z hlediska etnických čistek dale- o největší lesní požár v dějinách státu Izko úspěšnější než Židé. Židy v arabském rael. světě dnes aby hledal s lupou, zatímco Na katastrofu reagovala řada zahraničArabové tvoří dvacet procent izraelského ních organizací. Bezprostředně po vzniobyvatelstva.

ře – a to dokonce možná víc než čtenáři je? A že jedině společně, když budeme jako tvůrci i konzumenti médií vědomě tahat za jeden provaz, můžeme naši mediální krajinu změnit a prorazit diktát politické korektnosti, ať už ji nařídil kdokoliv? © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz Přeložil Mojmír Kallus www.israelnetz.com

Požár na Karmelu

J

4) Bůh vyvolil slabé Tak to stojí v Bibli. Proto křesťansky orientovaná společnost se instinktivně staví na stranu toho, kdo se lépe umí zobrazit jako ten slabší. Když stojí dítě proti tanku, pro mnohé lidi v západní společnosti jsou další otázky zbytečné, ačkoli by byly zcela na místě. Například: kde je otec toho dítěte a jak to, že nestojí mezi tankem a svou rodinou? V této oblasti se dá nejlépe doložit, jak je jeden obrázek účinnější než tisíc slov. Přemýšlení se zdá být zbytečné. Při tom všem samozřejmě zůstává otázka: Proč je Izrael tak silně a tak jednostranně v ohnisku našeho zájmu? Jak ví veřejné mínění v Německu tak rychle, kdo je v právu a kdo ne, kdo je zodpovědný a kdo darebák, když například Turci a Izraelci, židé a muslimové spolu vedou propagandistickou bitvu na širém moři? Proč si mnozí Němci tak berou k srdci utrpení Palestinců, které možná způsobili Židé – ale smrt tisíců Arabů povražděných jinými Araby je nechává zcela chladnými? Posoudit se to neodvažuji, protože bych musel umět nahlédnout do srdcí jednotlivých lidí. Ale svádět všechnu vinu prostě jen na média se mi také nelíbí. Ještě jsem nepotkal čtenáře, který čte své noviny proto, aby si jimi nechal utvářet svůj názor. Právě naopak: takřka všichni čtenáři, které jsem osobně poznal, chtějí být bráni vážně jako svéprávné osoby. Na dru-

I

ku požáru reagovalo sedm zemí, které poslaly letadla s pomocí různého druhu. Nyní je čas na druhou vlnu pomoci. Nejde již o hašení ohně, ale o záchranu úrodné půdy na zasaženém území. Jsem vděčný Bohu, že i mezi námi se najdou lidé, kterým tento druh solidarity s Izraelem položil Pán na srdce. Podrobnosti naleznete v příspěvku níže, s dotazy se obracejte na Karla Káňu, druhého pastora břeclavského sboru. Martin Moldan

Pomoc lesům na Karmelu

zrael se nyní nejvíce obává, že by jarní deště mohly spláchnout vrstvu úrodné půdy na stráních Karmelu. Spálený les totiž nyní neplní svou půdoochrannou funkci. Tuto potřebu považujeme za důležitou a akutní. Chtěli bychom tady rychle pomoci.

Lesy v Izraeli obhospodařuje Židovský národní fond, hebrejsky Keren Kayemeth LeIsrael (KKL). Představitelé tohoto fondu nám sdělili, že nyní je třeba rychle pracovat na ochraně půdy proti erozi. Ideální doba pro to je přelom února a března. Potom už přicházejí deště.

Ročník 23, únor 2011

Finanční pomoc se bude soustřeďovat na účtu Nadačního fondu Nehemie, č.ú. 100113352/0300, variabilní symbol 7303. Dotazy a informace (včetně finančních záležitostí) podá Karel Káňa na e-mailové adrese [email protected] nebo tel. 736 472 153 O průběhu a výsledcích projektu budete na stránkách Života v Kristu nadále informováni. Kéž se to zdaří podle slova v Ezdráši 8,18: „Dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi“. Ing. Karel Káňa

Kde leží Palestina? Vážení přátelé Izraele, posílám vám překlad projevu holandského politika během jeho návštěvy Izraele, který rozhodně nezavání politickou korektností a poskytne vám zcela jiný pohled než mediální na problematiku arabských utečenců a Palestiny, eventuelně palestinského státu. Osobně se s tímto pohledem ztotožňuji. In Messiah´s love Alena Krausová, Coordinator for Eastern and Central Europe Jerusalem House of Prayer for All Nations

Š

alom chaverim, s velkým zármutkem sdílím váš žal nad smrtí více než 40 statečných Izraelců, kteří přišli o život, mnozí z nich mezitím, co se snažili zachránit druhé při velkém požáru blízko Haify. Moje země, Holandsko, je mezi zeměmi, které pomáhají hasit požár, který ohrožuje životy a majetky tisíců vašich spoluobčanů. Upřímnou soustrast rodinám těch, kteří zahynuli. V myšlenkách jsem s nimi. Izrael je pro mne obrovský zdroj inspirace. Když jsem poprvé přišel do vaší země jako teenager, žil jsem zde více než rok. Nestydím se za to stát za Izraelem, naopak jsem na to hrdý. Jsem za Izrael vděčný. Vždy budu Izrael bránit. Vaše země je kolébka západní civilizace, kterou z dobrých důvodů nazýváme judeokřesťanskou. S Izraelem se často zachází nefér. Svět se dívá na utrpení Palestinců v utečeneckých táborech v Libanonu, Gaze a na jiných místech a mnozí viní Izrael. OSN tvrdí, že v táborech je více než 4,7 milionu palestinských utečenců a mnozí viní Izrael. Tyto hlasy tvrdí, že Palestincům by mělo být umožněno navrátit se do „Palestiny“. Ale kde je „Palestina“? Mnozí říkají, že Izrael musí řešit problémy Palestiny. Ale je Izrael vinen utrpením palestinských utečenců? Má odpověď je NE. Vina je na straně arabských vůdců a na straně islámu. Dovolte mi nejprve říci proč a pak vám povím, kde najdeme Palestinu. Na konci 2. světové války bylo 50 milionů utečenců. Dnes jsou všechny problémy týkající se utečenců z doby před rokem 1950 vyřešeny. Všechny, s výjimkou jednoho – problému Palestinců. Proč nebyl tento problém vyřešen? Důvod je jeden: Protože arabské země nedovolily, aby byl vyřešen. A protože islám nedovoluje, aby byl vyřešen. V květnu 1948 byl počet Židů v arabských zemích odhadován na cca 1 milion. Dnes zbývá v celém arabském světě méně než 8000 Židů. V roce 1948 arabské země přinutily Židy k odchodu a zkonfiskovaly jejich majetek. Z arabských zemí uprchlo více Židů, než Arabů z Izraele. Kde jsou židovské utečenecké tábory? Nejsou žádné. Tak proč jsou okolo Izraele palestinské utečenecké tábory? Protože v okol-

ních arabských zemích nebyli Palestinci vítanými hosty. Nebyla žádná arabská solidarita, utečenci byli natlačeni do táborů a slumů, mnozí jejich potomci tu žijí podnes. Podle mezinárodních definic se status uprchlíka či vysídlence vztahuje pouze na první generaci utečenců. Nicméně pro Palestince udělalo OSN výjimku. Potomkům palestinských utečenců je přiznán stejný status jako jejich předkům. V důsledku toho vzrostl počet palestinských uprchlíků registrovaných OSN ze 711.000 v roce 1950 na 4,7 milionu v roce 2010. Tito utečenci jsou užíváni jako demografická zbraň proti Izraeli. Namísto odsouzení nepohostinných arabských režimů mnozí viní Izrael. Mí přátelé, vinu by měl nést ten, kdo si jí zaslouží, tedy arabský svět. Židovští utečenci si vybudovali novou existenci. Udělali totéž, co miliony utečenců v průběhu historie, včetně, ve 20. století, Němců, kteří museli opustit Sudety a území východně od Odry a Nisy, Maďarů, kteří utekli z Transylvánie, Řeků, co byli vyhnáni z Egejského pobřeží Anatolie, Hindů, kteří utekli z Pandžábu. S každou novou generací se zášť utečenců a jejich potomků pomalu vytrácí. Čas zahojí všechny rány. Přijetí nové situace je normou. Nicméně islám zavazuje muslimy nenávidět Židy. Je to náboženská povinnost. Izrael musí být zničen, protože je domovinou pro Židy. Vlivní islámští učitelé, jako Muhammad Tantawi, velký imám z Al-Azhar v Káhiře, nejprestižnějšího centra islámského vyučování, nazývá Židy „nepřáteli Alláha“. Tantawi, který zemřel letos v březnu, byl obecně považován západními médii i politiky za umírněného. Ale jak tento „umírněný“ promluvil k delegaci palestinských muslimů, kteří ho navštívili v roce 2002? Zavazoval je zintenzívnit sebevražedné útoky proti Izraelcům, uváděje, že každá tzv. „mučednická akce“ proti, cituji: „kterémukoli Izraelci, včetně dětí, žen a teenagerů je legitimní akt dle (islámského) náboženského práva a islámské přikázání, dokud palestinský lid znovu nezíská zpět svou zem“, konec citátu.

Izrael

Po deštích se pak ve zbytku roku plánuje vytahování ohořelých kmenů a čištění lesa. Zalesňovat se bude nejdříve příští rok. Letos by se mělo ukázat, jestli je les schopen regenerovat. Jistě je tedy třeba se modlit. Déšť je v Izraeli velmi potřebný, avšak moc by pomohlo, kdyby tentokrát nebyl prudký, přívalový. Můžeme však pomoci i prakticky. Apoštolská církev spolu s dalšími organizacemi podporujícími Izrael organizuje vyslání brigády pracovníků. Dělali by fyzicky náročnou práci, ale nebudou potřebovat žádnou odbornost. Měl by to zvládnout každý zdravý muž. KKL dodá nářadí a zajistí odvoz z ubytovny na pracoviště. Denní úkol zadá místní lesník. V rámci brigády bychom chtěli také zjistit, jak pomoci do budoucna. Obnova lesa je složitý úkol na více let. Brigáda bude trvat zhruba 12 dní. Pro každého pracovníka bude potřebné zaplatit letenku, dopravu po Izraeli, ubytování, stravu a pojištění. To činí zhruba 25 tisíc korun na jednoho brigádníka. Volný den bude sobota. Můžete tedy pomoci dvojím způsobem: finančním darem nebo i účastí na brigádě. Od brigádníka se však očekává finanční spoluúčast na nákladech, a za práci v Izraeli nedostane žádnou mzdu. Pracovní oděv a obuv si musí vzít s sebou a počítat s tím, že obojí při práci s ohořelými kmeny utrpí. Jde tedy skutečně jen o obětavou pomoc. Vše bude nyní záviset na rychlosti, s jakou se podaří sehnat ochotné pracovníky a potřebné finance. Termín je šibeniční, neboť letenky se musí koupit dopředu. Projekt bude náročný a drahý. Avšak doufáme, že lidé v Izraeli porozumí, že je jako křesťané máme rádi a pomáháme jim v nouzi. Očekáváme také, že to bude milé Bohu. To bude duchovní rozměr a užitek projektu.

11

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

12

Nizzar Qabbani, jeden z nejvíce ctěných básníků arabského světa, oslavoval šílenství těch, kdo jsou zaslepeni ideologií nenávisti. Ve své básni „Óda na intifádu“ napsal: „Ó šílený lide Gazy, tisíc pozdravů šíleným. Věk politického rozumu dávno pominul. Tak nás uč šílenství.“ Toto je přirozenost islámských nepřátel stojících proti Izraeli – čiré šílenství. Naproti tomu je Izrael světelný maják, je jako chanuková menora, jejíž světla byla zapálena v regionu, který byl až do roku 1948 ponořen do temnoty. Přátelé, Izrael nemůže za situaci na Blízkém východě. Problém je v islámském odmítnutí práva Izraele na existenci. Například jen v tomto posledním měsíci uzavřel Fatah svou konferenci v Ramalláhu deklarováním nehorázného odmítnutí uznání Izraele jako Židovského státu. Problém je také v tom, že naši západní vůdci odmítají porozumět, že Izrael je pro Západ „kanárkem v uhelném dole“. Jestliže bude Židům odepřeno právo žít ve svobodě a míru, brzy bude toto právo odepřeno nám všem. Jestliže bude světlo Izraele uhašeno, všichni budeme čelit temnotě. Jestliže padne Izrael, padne i Západ. Proto jsme my všichni Izrael. Ale tak dlouho, jak bude Západ odmítat porozumět, že Palestinci jsou používáni jako zbraň proti Izraeli, tak dlouho nebude schopen vidět, že to není povinnost Izraele vytvořit palestinský stát – z jednoduchého důvodu, že už zde palestinský stát je, a tím státem je Jordánsko. Opravdu, moji přátelé, Jordánsko je Palestina. V roce 1922 Britové rozdělili Palestinu na Předjordánsko a Transjordánsko, přičemž Transjordánsko zahrnovalo 78 % území Palestiny. Britové předali toto území svému spojenci, hašemitskému vládci Abdallahovi ibn Hussajnovi. Abdallah byl syn emíra Hussajna bin Alího, strážce islámského svatého města Mekky. Hašemité patří ke kmenu Kurajš, ke kmenu zakladatele islámu Mohameda. Jsou v Palestině cizím společenstvem. V roce 1946 se stalo Transjordánsko nezávislým státem pod hašemitskou vládou. V listopadu 1947 Společenství národů navrhlo rozdělení zbývajících 22 % Palestiny. Území mezi řekou Jordánem a mořem bylo rozděleno na židovskou a arabskou část. Židovští představitelé přijali plán rozdělení, ale arabští představitelé jej odmítli. Při pokusu „nahnat všechny Židy do moře“ začali v roce 1948 válku a prohráli ji. Nicméně se pomstili na Židech z východního Jeruzaléma a zbytku Předjordánska – historických provincií Judska a Samaří, držených arabskými jednot-

kami. Celý region byl etnicky vyčištěn ním břehu vytvoření nezávislého palesod Židů. Dokonce jména Judsko a Samaří tinského státu. Musí Izrael měnit území za mír? Měl byla vymazána z map a nahrazena směšným termínem „Západní břeh“. Břeh řeky, by postoupit Judsko a Samaří dalšímu široký více než 40 km. Pocházím ze země palestinskému státu – druhému, blízko s mnoha řekami a máme tam břehy širo- Jordánska? Moji přátelé, dovolte mi mluvit velmi jasně: Konflikt na Blízkém výké pouze pár desítek metrů. Izrael, včetně Judska a Samaří, byl ži- chodě není konfliktem o území, ale spíše dovským územím od nepaměti. Judsko ideologickou bitvou. Lidé jsou na omylu, když předpokláznamená Země Židů. Nikdy v historii světa nebyl na tomto území samostat- dají, že vzdání se Judska a Samaří a přený stát, který by nebyl židovský. Židov- nechání jej Palestincům ukončí konflikt ská diaspora, která začala po jejich po- mezi Izraelem a Araby. V roce 2005 Izrarážce Římany v roce 70, nevedla k odcho- el obětoval osady v Gaze ve jménu míru. du všech Židů z jejich historické domo- Přineslo to mír? Naopak, protože konflikt je od základu viny. Židé žili v Jordánském údolí po staletí, dokud je nevyhnali arabští dobyvate- ideologický, situace se zhoršila. Protože lé v roce 1948, když byly provincie Judsko konflikt je ideologický, územní ústupky a Samaří obsazeny Hašemitským králov- jsou kontraproduktivní. Ideologie nemostvím Transjordánska, které v roce 1950 hou být poraženy ústupky. Těmi jsou povzbuzeny a posíleny. změnilo svůj název na Jordánsko. Ideologie musí být konfrontovány A do roku 1967, kdy Izrael znovuzískal prastaré srdce Judska a Samaří, nikdo, s ocelovou vůlí nikdy se nevzdat, „nikdy, ani jeden islámský učitel nebo západní nikdy, nikdy, nikdy, v ničem, velkém nebo Pokračování na str. 17 politik, nikdy nepožadoval na tzv. Západ-

Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.

Zj 1,11 „CO VIDÍŠ, NAPIŠ DO KNIHY A POŠLI SEDMI CÍRKVÍM: DO EFEZU, DO SMYRNY, DO PERGAMA, DO THYATIR, DO SARD, DO FILADELFIE A DO LAODIKEJE.“ Můžeme církve chápat doslovně jako sbory v 1. stol., ale i obrazně jako období v dějinách? Které době jednotlivé sbory odpovídají? Je ještě třetí výklad. Ty sbory byly skutečnými sbory v tehdejší době, dále těch sedm sborů představuje po dnešní den církev rozdělenou do sedmi skupin, a současně těch sedm sborů znázorňuje určité časové úseky. Čili i dnes najdeme Laodikeu, i dnes najdeme Filadelfii, i dnes najdeme Efez. Proto si potřebujeme vždy uvědomit, že je nám tady nastavené zrcadlo, abychom na to dávali pozor. R.B.

jí plně rozumět. Čím víc různých výkladů si k ní vezmu, tím obtížněji v ní naleznu jednoznačný smysl. Přesto se k ní stále vracím a při každém jejím čtení získávám nové povzbuzení do života s Bohem. Myslím si, že existuje několik vodítek, která jsou přístupná pro každého čtenáře knihy Zjevení bez nutnosti hlubší znalosti dobového pozadí a dobré orientace ve starozákonních obrazech, jichž je Zjevení plné. Není nutné hluboce porozumět biblickým proroctvím, a přesto z nich lze mít užitek. Tím prvním je, že Zjevení je kniha psaná pro Boží lid Zj 1,14–16 JEHO HLAVA A VLASY BĚJu 1,11 BĚDA JIM, NEBOŤ SE DALI CES- ve zkouškách a pronásledování a je pro něj TOU KAINOVOU A JAKO BALAÁM SE útěchou a povzbuzením. Druhá skutečnost LOSTNÉ JAKO SNĚHOBÍLÁ VLNA, JEHO NECHALI SVÉST ÚPLATKEM A JAKO je zvěst o Ježíši Kristu. Vždyť již v prvním OČI JAKO PLAMEN OHNĚ… Ježíš se po vzkříšení ukázal učedníkům a nevyKORE ZAHYNULI PRO SVOU VZPOURU. verši se označuje jako „zjevení Ježíše KrisVždyť s Bileámem nakonec Bůh hezky spolu- ta.“ Zjevení je z řeckého slova apokalypsis, padal takto (i na cestě do Emauz by si toho všimpracoval, když žehnali Izraelcům… Proč takové které znamená zjevení či odhalení. Lze říci, li) – mohou nová těla měnit vzhled podle potřeby? že podle tohoto úvodu bude kniha odhalo- Jak budou podobná těm dnešním? odsouzení? Tak především, když se podíváme na Pána Pozor na Bileáma. Bileám věděl, co je Boží vat, kým je Kristus. Třetí užitek, který může vůlí. Bůh mu jasně řekl: Ne. On podruhé, zjevení vydat, jsou obrazy uctívání trojje- Ježíše, v novém těle On může vzít na sebe jakdyž přijeli od Baláka další a vážnější, řekl: diného Boha, jež prostupují celou knihu. kýkoli obraz. Když přišel ke mně do vězení, „Zkusím Boha přesvědčit.“ Ano, Bůh někdy Lze z nich sestavit obraz pravého ctitele Je- vzal na sebe jakoby to fyzické tělo, kterého ustoupí, ale k naší škodě. Vy si myslíte, že žíše Krista. Je jen otázkou, zda to zkusím. jsem se mohl dotýkat. Ale má taky tělo oslavené, kdy se ukáže v plné moci. Zde je popsákdyž ho chtěl anděl zabít a němá oslice pro- M.K. no oslavené tělo, nepodléhající fyzickým zámluvila, že to bylo jen tak pro nic za nic? Zj 1,1 ZJEVENÍ, KTERÉ BŮH DAL JEŽÍŠI konům. Může se zjevit tak i tak. Na tuto otázku jeden cizinec odpověděl, že Jak to bude s pozemskou manželkou – budeme když mluvila oslice, a ne Bileám, tak prý an- KRISTU, ABY UKÁZAL SVÝM SLUŽEBNÍděl, když viděl ty dva, v prvním momentě ne- KŮM, CO SE MÁ BRZO STÁT; NAZNAČIL moci aspoň bydlet zase spolu? Budeme mít pavěděl, kdo z těch dvou je osel a kdo prorok. TO PROSTŘEDNICTVÍM ANDĚLA SVÉMU měť z pozemského života, abychom se mohli setkat s přáteli? Přes to všechno s ním jedná Bůh dále, ale to SLUŽEBNÍKU JANOVI. Paměť z života pozemského nám Bible jasNejde mi dohromady to „brzo stát“ a 2000 let už byla cesta do zahynutí. Protože řekl nevěně vysvětluje na příběhu boháče a Lazara. Bořícímu člověku, Balákovi: „Obětuj tady sedm dějin… Mně to dohromady jde od momentu, kdy háč si všechno pamatoval a věděl, že jeho brábýků a sedm beranů“, nevšímáme si tam, že až teprve potřetí, když Bileám zjistil, že to jsem se od pana Einsteina dozvěděl, že čas je chové ještě jsou na zemi. My se navzájem ponejde, tak už se nešel radit s Hospodinem. věc relativní. Nedávno jsem se dočetl, že pro známe. Jedině co nám Bible říká, že budeme Ale tam taky definitivně skončil. A tak mů- nás hlemýžď je něco, co leze strašně poma- osobnosti bezpohlavní. A bydlet spolu nebo žeme vidět i mnoho služebníků, kteří dob- lu. Ale ve světě hlemýžďů vyvíjí strašnou rych- nebydlet, každopádně si myslím, že Maňka ře začali, můžeme vidět Branhama, on začal lost. Právě proto je potřebné si uvědomit, že mi tam bude nejbližší ze všech a že blízko mi dobře, ale kde skončil? A mnozí jiní mocní v pojetí věků – byl od věků a bude na věky – co budou i rodiče, tam určitý vztah zůstává. Ale z druhé strany je tu jedno tajemství: Jak to je dva tisíce let? Náš celý problém chápání Boží vyvolení. R.B. Boha je, že ho vždy srovnáváme s námi, s na- to vypadá dnes, když ti lidé tam odpočívají Ju 1,22–23 S TĚMI, KDO POCHYBUJÍ, ším myšlením, s tím, jak já to chápu, vidím. od svých prací? Mají informace, co se tu děje? MĚJTE SLITOVÁNÍ … MĚJTE SLITOVÁNÍ Vždy se Boha snažíme k někomu přirovnat. Domnívám se, že ne. Jak by se asi cítila věříKdyž si jenom uvědomím, že mě anděl pro- cí matka, když by viděla, kde její děti končí? I NAD JINÝMI, ALE S OBEZŘETNOSTÍ… váděl časem a pro něho nebylo problémem, Proto si myslím, že odpočívají od prací svých To stojí za příklad ze života… Tady Písmo mluví o dvou skupinách lidí, posunout mě o pět či šest tisíc let zpátky. Na- a Bůh jako kdyby jim něco odňal. A ty jako lépozor. O těch, kteří hledají, touží, ale pochy- víc, Bůh ví o každém člověku vše, kde žil a co kař víš, aspoň mě tak učili, že když lékařům bují – s těmi měj slitování. Ale pak jsou ta- hovořil, všechno je zaevidované, a každý člo- na gynekologii umírá matka, potřebují jí uděkoví ti různí vyžírkové. Do nemocnice přišel věk z každého slova bude skládat účet. Proto lat jednu věc: dostat ji zpět. Proto k ní stále jeden pastor a jeden mudrlant mu říká: „Já pro něj to je „Přijdu brzy“. Na jejich čas to je mluví: „Máte děti.“ Aby se jí vrátila paměť. To bych měl na vás taky jeden dotaz. Mám taky skutečně krátká epizoda. Uvedu ještě příklad: znamená, že člověk jakoby umíráním paměť jeden problém. Můžete mi pomoct?“ A on Když jede můj syn David z Chomutova sem tratí. Jakmile k ní dorazí informace: „Máte říká: „No, co je tvým problémem?“ Odpově- a řekne: „Taťko, tak za chvíli jsme tam, ještě děti“, okamžitě začne spolupracovat. I toto děl: „Může Bůh stvořit tak těžký kámen, aby tak hodinka“, tak v poměru k tomu, jak dlou- jsou věci, které nám signalizují, že Bůh má ty ho pak neuzvedl?“ Pastor říká: „A to je to, co ho trvá cesta z Chomutova sem, to je za chví- věci velmi dobře vypočítané, a proto je docetě nejvíc bolí? Víš, já jsem vám přišel pomá- li. Ale když mi Pavel, který bydlí kousek odtud, la možné, že lidé v pekle se trápí a vědí, co se hat léčit to, co vás skutečně moc bolí. A to tě řekne: „Za chvíli jsem tam“ a mělo by to být tady děje, ale ti v ráji odpočívají a nevědí. R.B. bolí?“ Pastor jednal s obezřetností, ale pak se až za hodinu, tak to už se ozvu. Zj 2,2 VYZKOUŠEL JSI TY, KDO SE VYProč si Bůh používá anděly, když nám dal Dudostali i k tomu, co ho skutečně bolelo. R.B. DÁVAJÍ ZA APOŠTOLY, ALE NEJSOU… cha svatého a proroky… mívá to speciální účel? V současné době většina denominací odsouvá Osobně se domnívám, že ano. Proč? ProPROČ A JAK ČÍST KNIHU ZJEVENÍ Kniha Zjevení mne provází už od začát- tože Jan měl projít prostorem, měl projít ur- apoštoly do minulosti, jen některé přijímají jeku mého křesťanského života. V době mého čitými věcmi. A tak, jak mi anděl musel ve vi- jich současnou existenci a působení. O to méně obrácení se o ní velmi mluvilo, a tak jsem dění ukazovat určité věci, přemisťovat v čase, frekventovaná je otázka falešných apoštolů. Jeví se při svém prvním čtení Nového zákona rozhrnout rukama a vysvětlit, stejně tak bylo se nám, že ale jsou a působí. Jak je identifikovat velmi těšil, až se k ní dostanu. Při jejím čte- nutné, aby prošel různé úseky času i s Janem. a jak s nimi zacházet. Příklady? Toto je do nekonečna znovu opakující se ní jsem narazil na mnoho obrazů, které jit- Proto byl nutný anděl, kterého vedl Duch svaproblém, který jsme zažívali i v minulosří fantazii, a zjistil jsem, že nejsem schopen tý. R.B. Ju 1,9 SÁM ARCHANDĚL MICHAEL, KDYŽ SE PŘEL S ĎÁBLEM O MOJŽÍŠOVO TĚLO, NEOSMĚLIL SE VYNÉST NAD NÍM ZATRACUJÍCÍ SOUD… Navazuje na to Písmo i jinde? Ne, neboť Juda čerpá z apokryfů. Beru vážně to, že Bible je Boží slovo. Vše, každá čárka, písmeno, je Boží slovo. U apokryfů se stane, že někde v textu se najde i místo, kde je Boží slovo. Juda jako Boží služebník byl Duchem svatým použit, aby jedno z nich vytáhl a dal do Božího slova. R.B.

Studijní materiál

Ročník 23, únor 2011

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU ti, já osobně za život dvakrát. Poprvé to bylo v osmdesátých letech, kdy se všude hovořilo o pěti služebnostech a po dvaceti letech se to zopakovalo. Takže za dvacet let se to zase zopakuje. Jak pracuje ďábel? Chce-li nám něco zošklivit, já vždycky říkám, že to buď přesolí, nebo to přecukruje. On nedá přiměřené množství. A tak nasadí plno falešných apoštolů a my v ten moment vyhodíme i ty pravé. Ano, apoštol Pavel se prezentoval jako apoštol, ukazoval na určité znaky apoštolství. Podívejme se, z jakého důvodu mají lidé v dnešní době problém apoštoly přijímat: No protože Bible nám je staví jasně na první stupeň. Vím to a setkal jsem se s tím mnohokrát. Jeden bratr mi v upřímnosti řekl: „Jak by Bůh mohl chtít za pastora v tomto městě někoho jiného, než mě? Vždyť o tom On ani nemůže přemýšlet.“ Řekl, co si myslel. Když jsme se o tom bavili s jedním bratrem ze zahraničí, řekl mi: „No, byl jsem v našem sboru a zrovna volili pastora. A soused, takový starý, už přes sedmdesát, sedí vedle mě, strčil do mě a říká mi: No to je hrozné, zvolí takového mladého, a teď použil takové ne právě pěkné slovo, místo aby vybrali buď tebe nebo mě.“ A já mu říkám: Víš, to je jenom slušný způsob, jak říct: „Měli vybrat mě.“ Nejdřív řekne tebe, ví, že nejsi toho schopný, ale pak dá sám sebe. Při poslední vlně, která tu byla, se učilo: „Ano, apoštol, s tím se nedá nic dělat, ale víte, bratři, já jsem učitel s apoštolským pomazáním.“ Takový dobrý kočkopes. Tak buď jsi učitel nebo apoštol. Ale najednou všichni měli apoštolské pomazání, aby nemuseli nikomu podléhat. To je ten problém, že apoštolů je velmi málo a mají velké boje právě proto, že přece celá nebesa, Bůh, i celá země, všichni hlasují pro to, abych v tom městě, v té zemi, byl apoštolem já. To je problém s apoštoly. Je a byl. R.B. Zj 2,6 NIKOLAITÉ. Kdo jsou Nikolaité? Upozorňoval jsem na to a upozorňuji znovu: Dle mého názoru, když vidíme, že v Efezu za apoštola Pavla byly páleny knihy, někteří mi říkají, že to byly knihy okultní, ovšem i dneska, když si vezmeme takovou literaturu Karla Marxe, není to náhodou taky okultní literatura? Nezlobte se, ale je. On tam někoho uctívá. Literatury mohou být jen dvě: Umění, které osloví, které táhne, musí být v moci. Nikolaité jsou lidé, kteří se opírají o umění. Kdežto apoštol Pavel znovu a znovu i k Efezským hovoří o zjevení. Musíme řešit, co postavíme výše: Zjevení nad umění, nebo umění nad zjevení? Právě Pavel, jako rabín s vysokým vzděláním, říká, že umění mu není k ničemu. Pro Ježíše Krista všecko ostatní odepsal a pokládá to za nic (Fp 3,8). Takže zjevení. Ďábel se nás snaží chytnout na umění. Proč? Protože abych mluvil v moci Ducha svatého, za to platím. Kdežto mám-li dobrou hubu a dobrou paměť, pak postačí, když jen něco načtu a jedu. R.B.

14

Zj 2,13 TRŮN SATANŮV. Kde to asi je? Je to obrazné nebo tam sídlí opravdu? Co kdybychom řekli: sídlil. Je docela možné, že v té době, protože on je vládcem na této zemi, a víme, tak jako Bůh měl, a já vidím, že má, určitá místa, tak je má i ďábel. Takové, dalo by se říct, určité větší, nebo menší „svatyně“. V té době bych řekl, že ji měl v Řecku, pro-

tože nezvítězil římský meč, ale řecká filosofie. I proto si myslím, že tam byl jeho trůn. Všechno ničil filosofií, a ničí po dnešní den. R.B. Zj 2,20 DUCH JEZÁBEL. Ve Výkladové Bibli vysvětleno krátce. Nejde i o ducha čarodějnictví? Zážitky praktické? Jezábel. Musíme se na ni podívat trošku v duchu kontextu Písma. Podívejme se na originál Jezábel: Žena, která by v dnešní moderní době byla na vysoké úrovni. Sice se klaněla baalovi, ale byla natolik tolerantní, že podporovala i svatyni v Bét-elu. Jediný malý problém měla s Eliáši. Ale jinak byla velmi tolerantní. I dneska mi kdekdo říká, že mám být tolerantní. Proto se o mně říká, že nemám ekumenického ducha. Já to beru, ano, protože mám Ducha svatého a ten asi není ekumenický. Takže Jezábel byla ekumenická a přivedla národ do prosperity. Jen kdyby nebylo toho Eliáše. On způsobil to neštěstí. On způsobil to sucho. Jinak prosperovali. A teď si to přenesme, že do církve se nám začal vtlačovat kompromis, čili duch Jezábel. Buď tolerantní, vždyť Bůh miluje všechny, a co ti stále vadí, že on si tam pomrkává po děvčatech a že on to, a že já jsem třeba napsal v jedné knize, že některé sestry zapomínají na to, že jejich tělo je chrám Ducha svatého a svým oblékáním z něho dělají svádějící nástroj pro muže. Potřebujeme si uvědomit určité principy a věci. Jsme pro něco povoláni, pro něco vyvoleni, a Bůh právě skrze nás se chce zjevit. R.B.

jaká je teď v Evropě, anebo máme vládu, jakou měli komunisté a nacisté. Ale normální vláda práva není. Ta bude až v tisíciletém království. R.B. Zj 3,10 ZACHOVÁM TĚ I JÁ V HODINĚ ZKOUŠKY. Bude Filadelfie „posilována“ v době zkoušky, nebo se jí tato zcela vyhne? Já v tomto verši vidím jasný doklad: Vychvátím tě ze zkoušky. Čili ty se jí nezúčastníš. Tomu odpovídá i skutečnost, která je uvedena u podobenství o deseti pannách. Tam je napsáno, že moudré vešly a bláznivé zůstaly, ale důležité je, že to bylo ještě v době, kdy si mohly všechny pospat. Ale v době pronásledování a bojů už nikdo nebude moci pospávat. R.B.

Zj 4,5–11 LID PŘED TRŮNEM. Pro dobré porozumění tomuto oddílu je třeba otevřít knihu proroka Izajáše 6,1–3, kde se objevuje podobný obraz. Izajášovo i Janovo vidění nebe jsou viděními bohoslužby neboli uctívání. Janovi bylo dáno vidět více podrobností, ale to základní zůstává stejné. Vidí, že bohoslužbu koná celé shromáždění. Oba vidí serafy, kteří mají šest párů křídel, z nichž se dvěma páry zahalují a jen pomocí jednoho páru se nadnáší. Lze zde vidět poměr mezi uctíváním a službou, ale také nerozlučnost uctívání a služby. V obou viděních tito serafové a v Janově vidění i ostatní bytosti vyznávají Boží svatost a vyzdvihují Boží charakter. Zj 2,22 SEŠLU NA NI NEMOC. Bohoslužba je proto poukázáním na Boží Jde seslat nemoc na démona? Na démona nemoc nejde seslat, to je prav- charakter a zvěstováním toho, jaký náš Bůh da. Ale každý démon velmi rád přebývá v těle. je. Dále vidíme, že pravá bohoslužba zahrnuje i reakci na to, jaký Bůh je. Reakcí Ne v počítači, ale v těle člověka. R.B. 24 starších, kteří jsou zmíněni v tomto odZj 2,27 BUDE JE PÁST ŽELEZNOU BER- díle, je poddání a podřízení se Bohu jako LOU, JAKO HLINĚNÉ NÁDOBÍ JE BUDE tomu, jenž všemu vládne a má vše v rukou. Je prožíváno celou bytostí. Slovo o klaněROZBÍJET. „Tříská“ satan, Ježíš přece bere děti do náruče, ní se v 10. verši je překladem řeckého slova proskyneo, které je základním popisem uctíněkdy i ovečky… Uvědomme si, o které době je tady řeč. vání a jinde je takto i přeloženo. Jak lze poté Tu je řeč o tisíciletém království. Někdy definovat uctívání? Myslím, že je na místě máme o tomto království mylnou předsta- pomoci si slovy novozákoníka Franka Stavu. Do tisíciletého království vstupují lidé gga: „Při bohoslužbě (uctívání) stojí člověk dle toho, co říká Pán Ježíš ve 25. kapito- před Bohem, aby přijímal a projevil uznále Matouše, lidé, kteří jsou souzeni ne pro ní a vděčnost za to, co přijal.“ Přesně toto hřích, ale pro vztah k Izraeli v době sedmi se děje s účastníky obrazu, jenž máme před let pronásledování za antikrista. Tam není sebou. Je otázkou, zda je takové i to, čemu jediná zmínka o hříchu, ale „jak jsi jednal já říkám uctívání Boha. M.K. s mými maličkými bratry“. To znamená, Zj 4–6 RŮZNÉ BYTOSTI (Zj 4,6–8; Zj 4,4; tam vejde člověk i s hříchem, se vším. Ale ďábel bude svázán. Zadruhé, nevěsta Be- Zj 5,6; Zj 6,2). Ty čtyři bytosti podobné lvu, býku, člověku ránkova bude kralovat s Kristem jako jeho manželka. Ale ti, kteří jsou vzkříšeni poté, a orlu; 24 starců; 7 duchů Božích … to jsou ve své co bude ukončena sedmiletá vláda antikris- podstatě jiné duchovní bytosti než andělé? Nebo ta, jak Židé, tak i bláznivé panny, pokud zví- to je jen obrazné vyjádření Boží slávy? Především, čemu já věřím: Písmo mi ukatězí, ti dostanou taktéž nové tělo, a oni budou vládnout v době tisíciletého království. zuje, že v nebi nebude jedna věc. Nebude tam Ne manželka. To je ten malý rozdíl. A věz- rovnost. Tak jako je jiný archanděl, anděl, seme, že lidé, kteří tu budou žít, vládu nebu- rafín, cherubín. V těch čtyřiadvaceti starcích dou moc milovat. Nejhorší na tom všem je, vidím čtyřiadvacet mužů či žen, kteří byli veže šéf má nové oslavené tělo, a ty nevidíš, likány starozákonní doby. Proč Pán Ježíš řekl, že on na poradě sedí a poslouchá tě, jak se že Jan Křtitel byl největším z té doby, ale ti, domlouváte, jak ho podrazit, na závěr roz- kdo budou po Kristu, jsou větší než on? Propouštíš poradu, a najednou ho uvidíš a on tože ani jeden z těch, kteří žili v době Starého říká: „No, ještě dvě sekundy, něco si musí- zákona nebude v nevěstě Beránkově. Nevěsme vyjasnit…“ Takže to nebude příjemné. ta Beránkova je nevěsta po Kristu. Ale těch Čili to bude vláda. To nebude to bezpráví, čtyřiadvacet jsou lidé, kteří pravděpodobně které máme teď. Dnes to je jenom kašpár- byli vzkříšeni v události, kterou popisuje Makárna, kdy buď si hrajeme na takovou vládu, touš 27,52–53. Po Kristově vzkříšení byli i oni

Zj 6,15 KRÁLOVÉ ZEMĚ I VELMOŽI psán soud nad světem a za naším oddílvzkříšeni a už mají nové tělo. A proto jsou tam, a tam už budou navěky. Abraham, Moj- A VOJEVŮDCI, BOHÁČI A MOCNÍ – JAK kem je popis závěrečné bitvy. Ježíš je zde žíš, Noe, nevím, koho ještě bych mohl tipovat, OTROK, TAK SVOBODNÝ, VŠICHNI PR- vylíčen jako vládce vedoucí svůj lid do biDavid. Tak jako cherubové či serafové i oni už CHALI DO HOR, ABY SE UKRYLI V JESKY- tvy. (Podobně jako v Zj 1) Podívejme se na jednotlivé znaky a popisy jeho kralováNÍCH A SKALÁCH… tam budu navěky. Nebylo by přece jen dobře po vzoru Švýcarska ní. Verš 11 zdůrazňuje bělost a čistotu. Je A sedm Duchů Božích, kteří jsou současně ukázáni jako sedm očí, tady je především sna- budovat protiatomové kryty v horách? Co když odkazem na vítězství a vznešenost. Pojmeha ukázat nám velikost Ducha svatého. Jeho bude vytržení až po sedmi letech soužení? Nebo nování „Věrný a Pravý“ je hlavním označením panovníků. Vlastnost, již očekávámoc. Snaha ukázat, že Ducha svatého nejde nebudeme vzati… Budování krytů je strašně drahé. Levnější me od našich politiků, má náš Král. Věrnalít do jedné nádoby, tak je mocný a veliký. Jak chceme přiblížit pozemskému člověku ve- je, jít na účet Syna Božího, který už všechno ný a Pravý znamená, že je tím, kdo je holikost Boha? No jedině tím, že to přirovnáme zaplatil. Žít s ním, a On se postará, že v té den důvěry, protože drží spravedlnost. Je době už tady nebudeme. Navíc protiatomové to potvrzení jeho důvěryhodnosti. Je na něj k něčemu, čemu on rozumí. Bílý kůň ze šesté kapitoly Zjevení a na něm jez- kryty při takovém zemětřesení mohou udělat prostě spolehnutí. Množství čelenek či kodec s lukem (a ti další jezdci), to je obrazné vy- pěkný problém, protože když dojde k posuvu run zmíněných ve verši 12 znamená mnojádření např. pro duchovní mocnost, která bude půdy, pak to celé ujede a ty tam odsud nevy- ho území, nad nimiž náš jezdec vládne. Můžeme říci, Ježíš je králem nad celým svěza pozemskými útočnými vojsky, která budou do- lezeš a nemáš tam ani vzduch. R.B. tem. To není jen informací o Ježíši Kristu, bývat jednotlivé státy? ale ve spojení s předchozími tvrzeními dalZj 8–9 HRŮZY POLNIC. Tady osobně vidím jednu postavu, a to anTo jsou přirozené přírodní katastrofy řízené du- ší důvod k důvěře v to, že Ježíš nás provetikrista ve čtyřech fázích. Že přijde jako veliký mírotvůrce, podobný jako Mesiáš Ježíš Kris- chovním pozadím, nebo nějaké dříve nevídané de jakoukoli situací. Verše 13 a 14 pomáhají k identifikaci, že jde o Ježíše. Popis ukatus, ale postupně, podobně jako Hitler, Stalin pohromy? První čtyři polnice popisují přirozené ka- zuje naplnění proroctví z evangelií. Obraa další, začne mít i jiné tváře. R.B. tastrofy, další pak duchovní, kdy budou prav- zy z 15. verše jsou odkazy na vládu a soud, Zj 5,13 A VŠECHNO STVOŘENÍ NA NEBI, děpodobně rozvázáni a puštěni na svobo- které se objevují jak dříve v knize Zjevení, NA ZEMI, POD ZEMÍ I V MOŘI, VŠEC- du všichni démoni, i ti, kteří jsou uvězněni. tak v prorokovi Izajášovi (11,14). 16. verš KO, CO V NICH JEST, SLYŠEL JSEM VO- A lidé budou strašně týráni. Dneska to na- pak je shrnutím představení Ježíše KrisLAT: „TOMU, JENŽ SEDÍ NA TRŮNU, I BE- zýváme deprese a podobně. Čili lidé budou ta. Náš oddíl říká: „Ježíš má moc nad ceRÁNKOVI DOBROŘEČENÍ, ČEST, SLÁVA procházet těmi nejhoršími možnými útrapa- lou zemí a děním na ní. Je hodný důvěry, pro to jak jedná. Prosazuje spravedlnost mi, které jde vymyslet. R.B. I MOC NA VĚKY VĚKŮ!“ (soudí) a stará se o nás (pase) své poddaTo i neobrácení lidé? Zj 9,4 DOSTALY ROZKAZ NEŠKODIT né.“ Otázkou je jen, zda jsem poddaný, V osmé kapitole listu Římanům je napsáno, že Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se TRÁVĚ NA ZEMI ANI ŽÁDNÉ ZELENI ANI nebo nepřítel, proti němuž vytáhl do boje. zjeví sláva Božích synů. Také je tu napsáno, že STROMOVÍ, JENOM LIDEM, KTEŘÍ NE- M.K. …veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pra- JSOU OZNAČENI BOŽÍ PEČETÍ NA ČELE. Zj 20,3 NA TISÍC LET JEJ SPOUTAL, Boží pečeť je duchovní a pečeť antikrista je micuje k porodu. To znamená, že až se synové UVRHL DO PROPASTI, UZAMKL JI A ZABoží zjeví, veškeré stvoření to dá nějak najevo. kročip? PEČETIL, ABY JIŽ NEMOHL KLAMAT NÁAno, přesně tak. R.B. Tak jako teď dává najevo to vzdychání, protoRODY, DOKUD SE NEDOVRŠÍ TĚCH TIže příval hříchu stále ničí i tento život. R.B. Zj 13,18 TO JE TŘEBA POCHOPIT: KDO SÍC LET. Zlo nebude, když satana spoutají? Zj 7,9–17 ZÁSTUP PŘED TRŮNEM V BÍ- MÁ ROZUM, AŤ SEČTE ČÍSLICE TÉ ŠELMY. Satan nebude svádět, ale zlo zůstane. LÉM ROUCHU A PALMOVÝMI RATOLEST- TO ČÍSLO OZNAČUJE ČLOVĚKA, A JE TO Proto Kristus bude pást železnou holí. ProČÍSLO ŠEST SET ŠEDESÁT ŠEST. MI. to taky máme i u Izajáše napsáno, že bezAntikrist přijde až po Hrůzách Polnic? „…přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha Ne. Antikrist přijde na začátku těch sedmi božník bude umírat ve sto letech. Člověk a vybílili je v krvi Beránkově“ to jsou mučedníci z celých SZ i NZ dějin nebo až z doby po vytržení? let, ale dle koňů to vypadá, že první tři a půl bude potřebovat i v této době znovu proUž jsem na to částečně odpověděl, takže je- léta mu to nepůjde po másle, bude mít pro- žít znovuzrození. Protože, jak už jsem řekl, nom dokreslím. Zjevení Jana je kniha, která blémy. Bude proti němu opozice. Takže tři do tisíciletého království budou vcházet popisuje určité etapy. Jsou tam tři základní a půl léta bude trvat, než všechno dostane i neznovuzrození lidé. Uvědomme si, že se etapy: Napiš, co jsi viděl, co je, a co bude. Čili pod svou vládu a pak začne vládnout, druhá budou rodit další lidé a budou se rodit jako hříšní. Takže to všechno tu bude. Ale ďábel to, co je, popisují dvě kapitoly – dopisy sedmi tři a půl léta. Vypočítávat 666 ze jmen dnešních osobností je nebude svádět. Ono my někdy všechno svásborům. To je doba církve na této zemi. A Jan díme na ďábla, ale pravda je jiná. Ten hřích se i v dalších částech knihy Zjevení tu a tam scestné? Ano, je to nesmysl. Tam je řeč o něčem úpl- je v nás. R.B. vrací i k této etapě. A v sedmé kapitole vidím zástup z velkého soužení. Podívejme se, v ja- ně jiném. R.B. Zj 20,10 FALEŠNÍ PROROCI. JEJICH kých případech je používán termín velké souZj 14,4 NÁSLEDOVALI BERÁNKA, SVŮDCE ĎÁBEL BYL UVRŽEN DO JEZEžení. Jednou je tomu i u Jezábel: Uvrhnu ji RA, KDE HOŘÍ SÍRA A KDE JE JIŽ DRAVÁ do velkého soužení (Zj 2,22). Čili nenazývej- KAMKOLI JDE … Náš verš je citací oddílu, který popisuje ŠELMA I FALEŠNÝ PROROK. me velkým soužením jen dobu sedmi let vláJak odlišovat v principu falešné proroky dy antikrista. Pán Ježíš řekl: Na zemi budete vidění Ježíše a jeho 144 000 následovníků, mít soužení. Ano, církev po celé dva tisíce let kteří jsou ctiteli beránka. Toto uctívání be- od pravých? Dle Písma má „jeden prorokovat, procházela velkým soužením. A teď přichá- ránka se projevuje tím, že následují berán- ostatní rozsuzují“? V církvi máme zřejmě ale zí, aby přijala odměnu. Takže já vidím ve vel- ka, kamkoli jde. Jdou za ním, poslouchají jen jednoho proroka. Kde brát ostatní, co „rozkém zástupu nevěstu Beránkovu, zatímco ži- jej, sledují jej a napodobují. Je to jejich nej- suzují“…? Některá místa píší: A vy duchovní rozvot na této zemi běží dále, panuje tu falešný důležitější činnost. Jejich uctívání se projevuje následováním beránka. Následovat suzujte. Protože duchovní věci rozsuzumesiáš se vším všudy. „…nebudou hladovět ani žíznit…“ a ti ostatní beránka znamená ho poslouchat. Uctívání jí nejraději lidé tělesní. A pak je to úplně se neděje při chválách, ale při poslušnos- totéž, jako když si mnozí lidé neuvědomuv nebi budou? Slova nebudou hladovět ani žíznit se týkají ti beránka v každodenních situacích. Chvá- jí, že v Anglii se neměří metrickou soustajen lidí, kteří budou ze země vytrženi. Pro ně ly jsou důsledkem této každodenní posluš- vou. Tam mají míle, a proto když jedeš autem, rychlost budeš mít ne padesát kilovšechno zlé, co prožívali na zemi, skončí. Ale nosti. M.K. metrů, ale o něco míň mil. A tak bychom na zemi život pokračuje dál pod vládou ansi měli uvědomit, že jen duchovní člověk Zj 19,11–16 JEŽÍŠ KRÁL. tikrista. Lidé, kteří nebudou vytrženi, budou Oddíl popisuje jednu z událostí konce má na to, duchovně rozsuzovat proroctví. dál žíznit, ronit slzy atd., ale tato skupina už světa. V předcházejících kapitolách je po- Protože proroctví jsou z jiného těsta, z jine. Už jsou vychváceni. R.B.

Studijní materiál

Ročník 23, únor 2011

15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

16

I tady bych byl opatrný. Každopádně se ného světa, je nejde rozsuzovat lidskou jste se mě, jak to vidím s volbami, řekl jsem vám, co mi řekl Bůh, ale já jsem tomu teh- nedomnívám, že bychom tam jednou měli logikou. Lidé v církvi i návštěvníci prorokují jako dy nerozuměl: „Sociální demokracie zvítě- taky kuchyně, jídelny a tak dále. Jak to o závod. Když se proroctví nesplní, je to proto, zí, ale Paroubek bude proklínat i den své- bude vypadat? Já spíš tyto věci beru obrazho narození.“ Dneska je to naplněno. Dnes- ně. Proč věřím, že nám to Bůh ukazuje obže „lidé do něj nevstoupili“… Ano, protože si velmi často pletou věšt- ka to vidím. Ale v té době jsem to neviděl. razně? Je tam použit jeden výraz: dvanáctbu s proroctvím. Na to taktéž musíme dá- Čili i prorok s tím má problém. Ono má krát do roka. Ale přitom to bude v době, vat pozor. Dávejme pozor i na to, že pro- problém i Bůh to prorokovi ukázat. Víte, kdy už nebude čas, neboť doba času konrok dostává duchovní vjem, který musí ob- jak velký problém měl Bůh ukázat celé Zje- čí. Takže zase, Bůh nám chce něco přirovléct do slov. A tam může dojít k určitému vení Janovi? Vždyť ještě apoštolové Pavel nat k našemu metru. Takže když to srovnáobroušení. Proto osobně považuji proroc- a Petr nevěděli nic o tisíciletém království. váme s tou Anglií, On mě už poučil. Já se tví, kde ten prorok předá 80 – 90 % Boží- To všechno bylo zjevováno postupně. Pro- dívám na tachometr, On tam má devadesát, ho slova a 10 – 20 % svého za velmi vyso- to nekamenujme proroky, protože oni ně- a já mu říkám: „Proč jedeš tak pomalu? To ké. A pokud to je 60 ku 40, ještě se je mož- kdy sami tomu nerozumí. Druhou věcí je, tady v Anglii po dálnici můžete jezdit jen né nad tím zamýšlet. Navíc, ne vždy to musí že prorok může prorokovat v jednom pro- devadesátkou?“ A On mi říká: „Ne, víš, ty být proroctví z ďábla, věštba, ale je to pro- roctví věci, které se stanou pozítří, i ty, kte- dálnice jsou tak kvalitní na rozdíl od těch vašich, že tobě se to jenom zdá. Navíc je to ré se stanou za dvacet let. roctví vlastního ducha. Dále, co se týče proroctví, právě Jeremiáš v mílích za hodinu. Připočti si to krát jedA jak to pak dát dohromady s tím, že když chci použít jed na krysy, mám spoustu obilí říká, jak je máme rozeznávat. A on by kame- na a půl. Já jedu sto čtyřicet km/h.“ Zrovna a do nich vmíchám třeba tři procenta jedu. To noval jenom proroky, kteří hovoří o dob- tak nám musí Bůh podat v našich metrech rých věcech. Říká: Pravost takového „pro- svoje míle. Protože jinak to nepochopíme. se pak ale nepozná. Ano. A proto je potřebné nad vším zva- roctví cukrárna“ se prokáže jen tehdy, po- A budeme mít stále problémy. Takže prožovat. Protože pokud proroctví rozsuzuji kud se skutečně stane. Proč není nutné če- to jsou tam věci, které Janovi chtěl přiblížit, duchovně, tak první, co mně ukáže Duch kat na vyplnění i u těch ostatních proroc- aby je dokázal pochopit. Podívejme se třeba na čipy na rukou svatý, já tam cítím ten jed. Mě neuchvátí tví? No protože Bůh je milosrdný, a když 97 % pšenice. Nejprve mi Duch svatý ukazu- lidé začnou po proroctví činit pokání, On a na hlavě. Vy už to nepamatujete, já ano. je jed. Mnohokrát jsem se s tím i já setkal, ho může změnit, a místo prorokovaného V padesátých letech jsme byli kvůli tomu že když člověk čte proroctví, najednou vidí: trestu může přijít odpuštění. Proto Jeremi- zesměšňováni: „Nepůjde kupovat a prodá„Ejhle, ale tady ta věta, to slovo, tak by to áš hovoří jen o cukrárnách, tam počkejme, vat – vždyť to je blbost. Tam v horách si budu pěstovat brambory, to a ono a tak dále, Bůh nikdy neřekl.“ Proto je potřebné sku- zda se splní. Co říká Písmo o proroctvích, která se nena- a můžou mi být všichni ukradení. Jak by to tečně rozsuzovat. Uvedu přirovnání, abyste mě pochopili, co mám na mysli. Když pro- plní? Víme, že takové proroky máme kameno- mohli kontrolovat?“ Čili, jak se asi smáli Jaroctví přináším, je to totéž jako u překla- vat. Říká Písmo, že se proroctví nenaplní, když novi? A jsou tam mnohé další věci. Bůh je musel k něčemu přirovnat, aby to Jan podu z jednoho jazyka do druhého. Když na- jsou lidé liknaví? Ono je tu jeden velký problém. Byl Moj- chopil. Já, když dneska čtu Zjevení, čtu tam příklad mám knihu o chirurgii v angličtině, tak ji může přeložit jedině chirurg. I kdy- žíš falešným prorokem nebo pravým? Pra- o čipech, čtu o televizi, a je mi to jasné. Ale bych uměl sebelíp anglicky, pokud neznám vým. A jak to tedy, že Izrael nikdy nekra- Jan tyto věci neznal. A jak mu měl Bůh vyproblematiku chirurgie, tak z toho udělám loval od Eufratu po moře a od Libanonu světlit, že bude televize? Proto si chtějnesmysl. A zrovna tak, pokud neznám tu až k Egyptu? On jim to přece jasně řekl. me uvědomit, že není Boží myšlení jako duchovní vůni, pak budu to proroctví těž- Ovšem tam byla podmínka. Vesměs Bůh naše, a proto i dle toho Bibli čtěme. R.B. vždy hovoří s podmínkou: Budete-li. Proko rozsuzovat. Zj 22,21 ZÁVĚREČNÝ POZDRAV. Jak máme „reklamovat“ falešné proroctví, to bychom měli zvažovat každé proroctví, Ukončením celé knihy je verš, který se když nemůžeme kamenovat falešné proroky? – které Bůh dává, zda u něj není podmínka. překlad od překladu liší. Je to dáno tím, žádat veřejnou omluvu, odstoupení z úřadu, fi- R.B. že v řeckých rukopisech, z nichž vznikají nanční pokutu? Zj 21,18 HRADBY JSOU POSTAVENY naše překlady, se nám zachovalo více variJeště je dobré, že je nemůžeme kamenovat, protože víme z historie, že vesměs, ne- Z JASPISU A MĚSTO JE Z RYZÍHO ZLATA, ant tohoto verše. Výraz „milost Pána Ježíše“ je ve všech textech, druhá část se však vím, jestli se tam najde jediný ukamenova- ZÁŘÍCÍHO JAKO KŘIŠŤÁL. Drahokamy a zlato jsou přirovnání k ně- liší. Možnosti jsou buď „se všemi,“ „se všený falešný prorok. Ale najdeme Božího proroka Zachariáše, také Jeremiáše několikrát čemu vzácnému? – já bych zlaté stěny domu mi vámi“ nebo „se všemi svatými.“ Varianchtěli kamenovat a mnohé další. Takže po- nechtěl, je to studené, raději dřevo… Nebo bu- ty nejsou důvodem k pochybnosti o Božím zor. Ono ti praví proroci vesměs nejsou při- deme bydlet na Nové Zemi v normálních zjevení v jeho slovu. Nejsou na místě, které by měnilo základní výklad biblických pravd. domech? jímáni. Protože mluví jiným způsobem. Tady máme dost velký problém. Bůh Nevíme, která je původní, protože nemáme Zvláště u proroctví, které hovoří o budoucnosti, je ověření možné až po čase. Jak rozsou- nám chce ukázat, jak to bude nádherné, Janův originál. Při přemýšlení nad jednotvzácné a drahé. K čemu to má chudák při- livými verzemi můžeme vidět, že jednotlidit s předstihem? S předstihem dost obtížně. Co je nej- rovnat, abychom to aspoň trochu chápali. vé verze stále ukazují, koho se týká Kristohorší, že sami proroci takovému proroc- Přičemž to tam není fyzické, je tam všech- va milost. Milost je pro všechny věřící netví málokdy rozumí. Uvedu konkrétní pří- no jiné, nová nebesa, nová země. Každo- boli svaté, či pro všechny, asi nejspíš věříklad. Když jsme se tu bavili na jaře a ptali pádně to bude nádherné, úžasné, nebude cí, nebo pro všechny lidi, což odpovídá výrazu „se všemi.“ Máme před sebou vyjádřetam nic studeného. R.B. ní základního Božího postoje k lidem. Je to Zj 22,2 UPROSTŘED MĚSTA NA NÁ- Janův postoj k jeho pisatelům a opisovaMĚSTÍ, Z OBOU STRAN ŘEKY, BYLO telé možná víc vnímali důraz na jednu ze STROMOVÍ ŽIVOTA NESOUCÍ OVOCE skupin, které se milost týká. Měli bychom Vítáme vaše komentáře, pro dubnoDVANÁCTKRÁT DO ROKA; KAŽDÝ MĚ- být za tuto jejich rozdílnost vděční. Vždyť vé číslo zpracováváme druhou poloviSÍC DOZRÁVÁ NA NĚM OVOCE A JEHO přece vede k nutnosti naši víru promýšlet nu knihy Genesis. LISTÍ MÁ LÉČIVOU MOC PRO VŠECHNY a aplikovat. M.K. Na adresu [email protected] NÁRODY. nám můžete do 10. března posílat maiJak s jídlem? Co je obrazné a co je praktické? lem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo Na tvorbě výkladových poznámek se poTo budeme jíst jen ovoce a žádné maso? Na co s námi navázat pravidelnou spolupráci bude listí k uzdravení, když budou neporušitel- díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., širšího rozsahu. Martin Kop – M.K. ná těla?

Pokračování ze str. 12 malém, rozsáhlém či drobném“. To je lekce, kterou se svět naučil od Winstona Churchilla, když čelil zlé ideologii nacismu. V blízkovýchodním konfliktu se nejedná o zemi a hranice, ale o islámský džihádismus, který oponuje západní svobodě. Od chvíle, kdy byl založen Izrael, arabští vůdci odmítali každý plán na rozdělení a každou iniciativu na osídlení území. Islámská ideologie zkrátka nepřijímá koncept Židovského státu. Ani Hamas ani Fatah nejsou ochotni uznat právo židovského národa na vlastní stát v jejich historické domovině. Žádný teritoriální ústupek ze strany Izraele toto nikdy nemůže změnit. Ideologičtí nepřátelé Izraele chtějí vymazat Izrael jako národ. Prostě upírají židovskému státu právo na existenci a život v míru, důstojnosti a svobodě. Za účelem vlastního přežití a bezpečnosti Izrael potřebuje bránitelné hranice. Zemi, která je široká pouze 15 kilometrů, není možné bránit. To je strategický důvod, proč Židé musí osídlit Judsko a Samaří. Proto židovská města v Judsku a Samaří nejsou překážkou míru, jsou vyjádřením židovského práva na existenci v této zemi. Jsou maličkými výspami svobody, vzpírajícími se ideologickým silám, které popírají nejen Izraeli, ale i celému západu, právo na život v pokoji, důstojnosti a svobodě. Kéž nikdy nezapomeneme, že islám ohrožuje nejen Izrael; islám ohrožuje celý svět. Bez Judska a Samaří Izrael nemůže chránit Jeruzalém. Budoucnost světa závisí na Jeruzalému. Když Jeruzalém padne, Atény a Řím, Paříž, Londýn a Washington budou další na řadě. Tedy Jeruzalém je čelo chránící naši společnou civilizaci. Pokud vlajka Izraele již nebude vlát nad jeruzalémskými hradbami, Západ již nebude více svobodný. Nicméně, pro mnohé Palestince v utečeneckých táborech v Libanonu, Gaze a jinde musí být nalezeno mírové řešení. Každoročně jsou na mezinárodní pomoc pro palestinské utečence vydány stovky milionů euro a dolarů. Finanční pomoc nicméně nedá utečencům nový domov, místo k životu a k tvoření budoucnosti pro jejich děti a vnoučata. Je jasné, kde by to místo mělo být. Měla by to být Palestina, stejně jako se takovým místem po 2. světové válce stalo pro německé utečence z východu Německo. Poněvadž Jordánsko je Palestina, je povinností jordánské vlády přivítat všechny palestinské utečence, kteří se dobrovolně rozhodnou tam usadit. Až do konce 80. let minulého století jordánští hašemitští vládci nepopírali, že

jejich země je Palestina. Řekli to při mnoha příležitostech. V roce 1965 řekl král Husajn „Organizace, které se snaží rozlišovat mezi Palestinci a Jordánci, jsou zrádci“. Ještě v roce 1981, Hussajn opakoval, cituji: „Jordánsko je Palestina a Palestina je Jordánsko“. V březnu roku 1971 Palestinská národní rada, tak vyhlásila, že – cituji: „Jordánsko a Palestinu spojuje národní pouto (…) formované od nepaměti skrze historii a kulturu. Vytvoření jedné politické entity v Transjordánsku a druhé v Palestině je nezákonné“ konec citátu. Nicméně na konci 70. let začali arabští představitelé rozlišovat mezi Jordánci a Palestinci. Co bylo dříve považováno za zradu, se náhle stalo tématem propagandy. V březnu 1977 člen výkonného výboru OOP Zahir Muhsein přiznal v upřímném rozhovoru pro holandské noviny Trouw – cituji: „O existenci palestinského národa dnes mluvíme pouze z politických a taktických důvodů, poněvadž arabské národní zájmy vyžadují, abychom postulovali existenci „palestinského národa“ jako opozici k sionismu. Z taktických důvodů Jordánsko, které je suverénním státem se stanovenými hranicemi, nemůže vznést nárok na Haifu, Jaffu, zatímco já jako Palestinec nepochybně mohu požadovat Haifu, Jaffu, Berševu a Jeruzalém. Nicméně, ve chvíli, kdy získáme nárok na celou Palestinu, nebudeme váhat ani chvilku a sjednotíme Palestinu a Jordánsko“. Konec citátu. V roce 1988, když vypukla první intifáda, se Jordánsko oficiálně vzdalo jakéhokoliv nároku na tzv. Západní břeh. V nedávných letech zbavilo Jordánsko občanství tisíce Palestinců. Udělali to ze dvou důvodů: Zaprvé protože hašemitští vládci se bojí, že by Palestinci jednoho dne mohli ovládnout jejich vlastní zemi. Za druhé, protože zbavení Palestinců jordánského občanství podporuje lež, že Jordánsko není částí Palestiny. A tak, následně, musí Palestinci zaútočit na Izrael, jestliže chtějí mít místo sami pro sebe. Svévolným zbavením tisíců svých občanů státní příslušnosti chtějí jordánské úřady přimět Palestince, aby začali usilovat o vytvoření dalšího palestinského státu v Judsku a Samaří. Tímto rozhodnutím spáchal tento zahraniční klan hašemitských vládců Jordánska, ustanovených Británií, velikou nespravedlnost. Nejsem naivní. Nejsem slepý k možnosti, že pokud by Jordánsko ovládali Palestinci, mohlo by to vést k jeho politické radikalizaci. Nicméně, pokračování současné situace zcela jistě povede k radika-

lizaci. Potřebujeme změnu způsobu uvažování. Pokud budeme uvažovat podle stejných schémat jako dosud, není možné žádné mírové řešení palestinského problému bez ohrožení existence státu Izrael a bez narušení sociální a ekonomické struktury Judska a Samaří. Přesídlení milionů Palestinců do těchto malých provincií je jednoduše nemožné a neproveditelné. Skeptikům říkám: Co je alternativa? Nechat to, jak to je? Ne, mí přátelé, svět musí uznat, že tu byl nezávislý palestinský stát již od roku 1946, a tím státem je Jordánské království. Umožnit všem Palestincům se dobrovolně usadit v Jordánsku je lepší cesta k míru než současné tzv. pojetí dvou států (ve skutečnosti pojetí tří států), předkládaném OSN, administrativou USA a vládnoucími elitami celého světa. Chceme pouze demokratické nenásilné řešení palestinského problému. To vyžaduje, aby bylo palestinskému lidu přiznáno právo svobodně se usadit v Jordánsku a svobodně zvolit svou vládu v Ammánu. Jestliže bude současný hašemitský král tak populární jako dnes, může zůstat u moci. To záleží na rozhodnutí lidu Palestiny ve skutečně demokratických volbách. Moji přátelé, pojďme přijmout zcela nové pojetí. Pojďme uznat, že Jordánsko je Palestina. Západnímu světu říkám: Stůjme za Izraelem, protože Židé nemají jiný stát, zatímco Palestinci již mají Jordánsko. Stůjme za Izraelem, protože tam začala historie naší civilizace, v této zemi, vlasti Židů. Stůjme za Izraelem, protože Izrael potřebuje hájitelné hranice, aby zajistil svou vlastní existenci. Stůjme za Izraelem, protože je to první linie bitvy za přežití Západu. Musíme mluvit pravdu. Pravdu, že Jordánsko je Palestina, pravdu, že Judsko a Samaří jsou součástí Izraele, pravdu, že Izrael je jediná demokracie v temném a despotickém regionu, pravdu, že Izrael je pilířem Západu. Jistě, jsem zahraniční host a měl bych být umírněný. Izrael je demokracie a já respektuji každé rozhodnutí, které udělá jeho lid a vláda. Ale jsem hrdý na to, že mohu být zde a vděčný za příležitost sdílet s vámi své myšlenky a přesvědčení. Protože zde probíhá útok na naši civilizaci. Zde my, muži a ženy Západu, musíme ukázat své rozhodnutí bránit sami sebe. Zde Izrael zapálil světlo svobody a Evropané a Američané musí Izraelcům pomáhat udržovat toto světlo, aby zářilo v temnotě. Kvůli Izraeli a kvůli nám všem. Toda raba... A šalom vám všem. http://www.geertwilders.nl

Izrael

Ročník 23, únor 2011

17

ŽIVOT V KRISTU

Ze života církve, Ochutnávka z Enrichmentu

Europe needs Jesus

18

Evropa potřebuje Ježíše

N

ázev kampaně, kterou na Jižní Moravě pořádáme s německou AVC – Nehemií. Tato evangelizační kampaň proběhne v pěti městech naší Jihomoravské oblasti v termínu 7. – 17. červenec 2011 s cílem založit nové sbory či podpořit růst současných sborů. Každý sbor naší oblasti bude pracovat v jednom městě: AC Vyškov město Rousínov AC Břeclav město Znojmo AC Hustopeče město Hustopeče AC Hodonín město Kyjov AC Jihlava město Jihlava V rámci kampaně budou probíhat pouliční evangelizace, klubové večery, jazykové kurzy, dětské programy, koncerty, přednášky… happeningové akce – každý sbor bude mít svůj program zaměřený na práci, kterou chce následně po kampani rozvíjet. Z Německa přijede až 200 služebníků. Sourozenci z Německa nám chtějí pomoci nejen při hlavní kampani v červenci, ale i při přípravě akce i následné práci. Během příprav proběhnou různá vyučování – v červnu o Alfa kurzech s bratrem Uwe Maurischatem, v květnu o evangelizaci s Waldemarem Sardaczukem a v březnu přijede kazatel a evangelista br. Andrej Berglesov – člověk, který prožil klinickou smrt, byl pět hodin mrtvý a dnes žije bez několika životně důležitých orgánů. Chtěl bych církev, Vás čtenáře, kohokoliv vyzvat a poprosit o: • modlitby za celou kampaň – ať se Bůh oslaví nad Jižní Moravou, ať vše organizačně zvládneme, ať se projevuje více Boží duch než lidská síla… • kdo by se k nám chtěl přidat a zapojit do kampaně – sháníme hlavně překladatele z anglického a německého jazyka, služebníky k dětem… – prosím, ozvěte se!!! • kdokoliv z Vás by měl nějaké známé v Jihlavě, Hustopečích, Hodoníně, Rousínově, Znojmě či v blízkém okolí – dejte nám vědět a pomozte nám tyto lidi kontaktovat, oslovit… za českou Europe needs Jesus Jiří Pospíšil, 739 600 008, [email protected] http://enj.webnode.cz

Víš, co dělat, když se s tím setkáš? Jak hovořit s těžce nemocným nebo umírajícím?

D

iakonie Apoštolské církve pořá- že se jedná o neděli, ale důvodem je vytídá seminář „Základy komuni- ženost lektorky. kace s umírajícími“. Seminář je Kapacita semináře je omezena na vhodný pro všechny, kteří slouží v do- 40 účastníků. Zájemci se mohou přimovech pro seniory, nemocnicích, v ro- hlašovat volnou formou co nejdříve na dinách apod., ale i pro pastory nebo star- e-mailovou adresu: ší sborů, kteří by chtěli o této problema- [email protected] tice něco vědět. nebo na telefonním čísle 731 504 318. Platnost vaší přihlášky bude zpětně Lektorem bude Mgr. Natália Kaciánová Ph.D. z Martina (Slovensko). Místem potvrzena. konání je sborový dům AC Třinec, SmeNáklady spojené se seminářem budou tanova 523. Termín semináře 20. února hrazeny formou sbírky na semináři. 2011 v 13:00 hodin. Mnohé asi překvapí, Petr Bartoš

Největší výzvy

Pastorační a poradenská služba lidem pastorační péče bolestí s chronickou nemocí a chronickou Napsal Doug Wiegand

ˇ NEJVETŠÍ VÝZVY

P

astorační a poradenská služba li- CHB) mají nesmírný dopad na kvadem s chronickou nemocí a chro- litu života jednotlivce. Už jen vědonickou bolestí mí, že zbytek života (pokud se nestane zázrak) bude muset bojovat s nemocí nebo s bolestí, je obrovskou Chronická bolest jen umocňuje utrpení napsal: Doug Wiegand zátěží. Člověk chronicky nemocný nebo trlidí s chronickou chorobou. pící bolestí, byť naplněný Duchem svaProblém chronické nemoci je ze všech tým, se navíc v pohledu na život diamerozličných problémů, které musí pas- trálně liší od člověka zdravého. Tito lidé tor řešit, jedním z nejobtížnějších. Chro- tvoří specifickou skupinu oddělenou od nické nemoci a bolesti (dále jen CHN/ ostatních.

pastorační péče

Ve Spojených státech dosahuje počet takto trpících lidí epidemických rozměrů. Podle centra, které monitoruje výskyt nemocí, a národního centra prevence chronických chorob a podpory zdraví (Centers for Disease Control and the National Centre for Chronic Disease Prevention and Health Promotion) se počet chronicky nemocných pohybuje mezi 54 – 90 miliony obyvatel (tj. jeden z pěti Američanů). Chronická nemoc je fyzická, psychická nebo kognitivní nezpůsobilost, která významným způsobem zasahuje do každodenního života. Chronická onemocnění zahrnují choroby srdce, cukrovku, roztroušenou sklerózu, svalovou dystrofii, Parkinsonovu chorobu, nevidomost, traumatické poškození mozku, poškození dítěte při porodu a řadu duševních onemocnění. Americká asociace zabývající se chronickými bolestmi (American Chronic Pain Association) uvádí, že chronickou bolestí trpí okolo padesáti milionů Američanů. Chronická bolest je definována jako trvající fyzická obtíž, jež svou intenzitou narušuje běžné denní činnosti. Řadí se sem bolesti zad, revmatoidní artritida, neuropatie, rakovina, gastrointestinální poruchy a migrény. Dvě třetiny z těchto padesáti milionů lidí trpí bolestmi již více než pět let. Vzhledem k tomu, že naše vnímání času je relativní, představte si, jak se musí zdát období pěti let trvalé nepřetržité bolesti dlouhé. Mnoho lidí trpících CHN/CHB se hovorům na toto téma vyhýbá. Strach z neporozumění, stud a pocity selhání jsou nejčastějšími důvody, proč nevyhledají pomoc. Avšak pastor, který se dokáže do těchto lidí vcítit a zároveň je ochotný jednat s obrovskými problémy, kterým tito lidé musí čelit, dostává jedinečnou příležitost přinášet naději tam, kde už téměř žádná není. Chronická bolest jen umocňuje utrpení lidí s chronickou chorobou. Ať už je bolest mírná nebo mučivá, dokáže vyčerpat i nejvěrnějšího křesťana. Následující slova jednoho z mých klientů ilustrují obrovskou daň, kterou si vybírá chronická neuropatie: „Občas se mi zdá, už to déle nevydržím. Bolest mě den za dnem vyčerpává. Cítím ji každý den. Rozdírá mě. Některé dny je to horší, jindy lepší, ale nikdy to nepřestane úplně. Někdy připomíná tupé bušení jako při bolesti zubů. V takových chvílích si říkám: To není tak hrozné. To zvládneš. Ale tahle tlumená bolest se kdykoliv může proměnit v ostrou, řezavou bolest, která prochází celým mým nitrem. Snažím se nevykřiknout. Někdy překvapeně lapám po dechu a chytám se za nohu. Horší než bolest sa-

motná je pohled na zármutek ve tváři mé ženy.“1 Vzhledem k uvedeným statistikám je více než pravděpodobné, že se i vy ocitnete v situaci, kdy budete sloužit lidem trpícím CHN/CHB. Nemoc mohla danému člověku zásadním způsobem ovlivnit hybnost nebo znemožnit práci. Aby vaše poradenství lidem ze sboru, kteří trpí CHN/CHB, bylo účinné, budete potřebovat moudrost Ducha svatého a jeho vhled do situace. Pro ty, kdo se těší relativně dobrému zdraví, je poměrně obtížné porozumět specifické životní zkušenosti spojené s CHN/CHB. Chronicky nemocní nebo chronickou bolestí trpící lidé však vykazují podobné postoje a vzorce jednání. Když těmto společným tématům pastorační poradce porozumí, bude lépe připraven jim sloužit. Úzkost plynoucí ze snahy překonat přetrvávající bolest je pro člověka zničující. Uvádím tři základní kategorie, ve kterých může být lidská osobnost negativně ovlivněna CHN/CHB. Duchovní rozměr Duchovní rozměr v sobě zahrnuje touhu lidské duše po nadpřirozenu. Lidé trpící CHN/CHB často vážně pochybují nejen o Božím charakteru, nýbrž i o jeho existenci. Proto je důležité, aby pastor již na začátku poradenského procesu s klientem otevřel citlivým způsobem taková témata, jako jsou jeho víra a jeho vztah k Ježíši. V průběhu poradenského procesu se pak pastor může dostat k tomu, aby klienta vedl ke spasení nebo k upevnění víry. Pouze tehdy, když Ježíši dovolíme nést naši bolest a utrpení, dokážeme v sobě nalézt sílu snášet přetrvávající bolest nebo utrpení.

Otázky typu Proč? Pastorační poradce bude s velkou pravděpodobností čelit otázkám klienta typu Proč? „Proč musím být zrovna já nemocný a takto trpět?“ Jsou zde však mnohá další proč. „Proč nejsem uzdraven?“ „Proč milující Bůh dopouští bolest a utrpení?“ To jsou jedny z nejzávažnějších otázek křesťanství. Podrobně se těmito otázkami zabývám ve své knize Struck Down But Not Destroyed!: Christian Response to Chronic Illness and Pain. Dovolte mi uvést tři biblické důvody, proč CHN/CHB existuje: Zaprvé žijeme ve světě poskvrněném hříchem. Dokonalý pozemský ráj, který stvořil Bůh (zahrada Eden), je pryč. Apoštol Pavel říká, že „skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny…“ (Ř 5,12). Všichni lidé na světě čelí ve větší či menší míře kvůli prvotnímu hříchu Adama a Evy nemocem, bolesti, stárnutí a smrti. Zadruhé fakt, že někdo trpí CHN/CHB, neznamená Boží trest za jeho hřích. Jasně to vyplývá z Pavlovy epištoly do Říma: „…všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. (Ř 3,23) Pokud by totiž chronická nemoc a bolest byly trestem za hřích jednotlivce, trpěl by takto každý. Bible přesně nehovoří o tom, jaký je vztah mezi hříchem jednotlivce a jeho případnou nemocí. Pokud chceme někomu na takový vztah poukázat, dělejme to po uvážlivých modlitbách a na základě potvrzení ze strany Ducha svatého. Pastorace ve stylu Jobových přátel může již tak osamělému člověku trpícímu CHN/ CHB způsobit ještě větší škody. Zatřetí Bůh může dopustit utrpení v zájmu našeho duchovního růstu. Žalmista říká: „Byl jsem pokořen a bylo mi

Ochutnávka z Enrichmentu

Ročník 23, únor 2011

ZÁSADY PRO PASTORACI KLIENTŮ TRPÍCÍCH CHRONICKOU NEMOCÍ NEBO BOLESTÍ. CO DĚLAT, ČEHO SE VYVAROVAT. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

CO DĚLAT Položte základy láskyplného vztahu. Naslouchejte. Naslouchejte. Naslouchejte. Pokládejte otázky ohledně klientovy nemoci a bolesti. Zjistěte si informace o dané nemoci. Naléhejte, aby se radili s vámi nebo s jinou osobou. Důvěřujte Duchu svatému a jeho vedení. Buďte citliví na možné náznaky deprese nebo sebevražedných sklonů. Modlete se často s klientem. Buďte flexibilní a trpěliví. Mějte na paměti potřeby klientova partnera a dětí.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

ČEHO SE VYVAROVAT Nemějte strach z klienta. Nenabízejte otřepané fráze. Nehovořte s ním povýšeně. Nenechejte se přemoci frustrací. Neztrácejte smysl pro humor. Nepředstírejte, že znáte Boží plán ohledně budoucnosti klienta. Nemodlete se pouze za uzdravení, ale i za sílu vytrvat. Nezapomeňte, že se můžete poradit s dalšími odborníky. Nezapomeňte na klientův pocit osamělosti. Nezapomeňte, že Bůh je s vámi.

19

Ochutnávka z Enrichmentu

ŽIVOT V KRISTU

20

to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením (Ž 119,71). Často začneme upřímně s vírou volat k Bohu až tehdy, když zápasíme s něčím, co je nad naše síly a s čím se nemáme na koho obrátit. Při pastoraci je nutné dotyčnému zdůraznit, že Ježíš jeho bolesti rozumí a soucítí s ním. On sám zakusil veškeré možné fyzické, citové i duchovní utrpení. Prorok Izajáš Ježíše popsal jako „muže plného bolestí, zkoušeného nemocí“ (Iz 53,3). I přes pocity odcizení a osamělosti může klient nalézt útěchu ve vědomí, že Ježíš „… vzal na sebe naše nemoci a naše bolesti…“ (Iz 53,4). Ježíš takového člověka provází na každém kroku, aby mírnil jeho utrpení. Mnoho lidí trpících chronickou nemocí nebo bolestí se hovorům na toto téma vyhýbá. Pastorační poradce bude s velkou pravděpodobností čelit otázkám klienta typu Proč? Pocity méněcennosti a nízké sebevědomí Člověk s CHN/CHB se snaží najít způsob, jak žít i se svými omezeními. Přitom však velmi často utrpí jeho sebevědomí. Dnešní společnost dává důraz na úspěch a výsledky. Pocit vlastní hodnoty je často spjat s pracovní pozicí nebo dosaženým majetkem. Lidé odkázaní na invalidní vozík nebo doprovázení slepeckým psem však nejsou schopni podat stejný výkon jako zdraví lidé ani s nimi soupeřit. Netvoří tedy součást všeobecné skupiny. Je proto důležité, aby poradce nebo pastor klientovi připomněl, že okolní svět se řídí falešným žebříčkem hodnot. Lidi je nutné povzbuzovat a zdůraznit jim, že jejich hodnota v Bohu není založena na jejich výkonu, nýbrž je bezpodmínečná. Křesťan si musí upevňovat vědomí, že jeho vnitřní hodnota stojí na dvou skutečnostech. Zaprvé: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu“ (Gn 1,27). A zadruhé, „Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“ (Ř 8,16). Každý křesťan je bez ohledu na své omezení nezbytnou a jedinečnou součástí těla Kristova. Nemoc ani bolest nesnižuje význam role, kterou hrajeme v Božím plánu. Rozměr mezilidských vztahů Uzavření se před světem Lidé s CHN/CHB mají tendenci uzavřít se před přáteli, sousedy, spolupracovníky, členy sboru i rodinou. Přestávají se zúčastňovat sborových aktivit, na kterých se pravidelně podíleli. Pastoři musí dávat pozor, aby si tuto skutečnost nevzali osobně nebo na ni reagovali nepřiměřeným způsobem. Tendence izolovat se a chránit se před druhými ve skuteč-

nosti u těchto lidí jen umocní pocity odcizení a osamělosti. Uzavření se vůči okolí často naruší i vztah k životnímu partnerovi. Nedávný průzkum National Health Interview Survey ukázal, že ve více než 75 % případů dochází k rozpadu těch manželství, kde jeden z partnerů trpí CHN/CHB. Tímto způsobem se i životní partner stává obětí chronické nemoci či bolesti. Pastoři poskytující poradenství člověku trpícímu CHN/CHB, který žije v manželském svazku, musejí vážně uvažovat o tom, aby do poradenského procesu zahrnuli také životního partnera a rodinu (u dětí záleží na jejich věku).

ti. V tu chvíli jim prudce vzroste srdeční tep a začnou se jim třást ruce v důsledku adrenalinu, který jim proudí v žilách. Aby pastor mohl pomoci takovému člověku zvládnout boj s depresí a úzkostí, musí mu pomoci si uvědomit, že deprese a úzkost jsou přirozenou reakcí na zdravotní problém. Zároveň mu musí připomenout, že Bůh je pro něj neustálým zdrojem síly a naděje i v okamžicích, kdy je mu těžko. Žalmista napsal: „Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.“ (Ž 68,20).

Potíže s přizpůsobením se Do této kategorie příznaků spadají zmatenost a nečinnost, které lidi trpící CHN/CHB ochromují. Člověk se cítí přePřecitlivělost Člověk s CHN/CHB je velmi citlivý možen a není si jistý, co má udělat. Ztuhna jakékoliv projevy nesouhlasu nebo ne tedy a neudělá nic. Dotyčný se stává soucitu. Například věty typu: „Vím přes- pasivním, není schopen přispět k proceně, čím procházíš,“ jej dokážou velmi po- su vedoucímu k vlastnímu uzdravení. Potíže s přizpůsobivostí se vyskytují pudit. I když zazní z úst nejmilovanějšího pastora, zraňují jako ostrý nůž. Slovo nejčastěji v rané fázi choroby nebo zraúčasti a útěchy vyzní povrchně a již tak nění. K tomu dochází ve chvíli, kdy lidé citlivého člověka bojujícího s CHN/CHB poprvé čelí omezením a změnám, se ktedovede do ještě větší izolace od normál- rými nyní musí žít. Je důležité, aby pastor ních lidí. Duchovně zralý poradce však kontaktoval členy sboru, jakmile se dodokáže projevit soucit po vzoru Ježíše. zví o jejich chorobě nebo nehodě. V té Dokáže překlenout propast vytvořenou chvíli je možné položit základy k tomu, přecitlivělým jedincem. Dokáže mu pro- aby se urychlil proces přizpůsobení se jevit Boží lásku a přijetí. Žalmista David novým životním okolnostem a podmínvyjadřuje radost z Boží nekonečné lásky kám. Pokud se totiž proces přizpůsobek jeho dětem následujícími slovy: „Panov- ní se protahuje, služba danému jedinci se níku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi stává obtížnější. národy ti budu zpívat žalmy“ (Ž 57,10). Závěr Je zjevné, že potíže doléhající na člověEmocionální rozměr ka s CHN/CHB jsou velké a spletité. PoDeprese a úzkosti Téměř ve všech případech je chronic- kud jste však obdrželi od Ducha svatékou chorobou či bolestí ovlivněna i ci- ho dar soucítit s druhými a poskytnout tová stránka života člověka. S přibýva- jim poradenskou péči, vybízím vás, abysjícím časem se jeho schopnost zvládat te neváhali a těmto trpícím a často osastres snižuje. Zhruba 25 % osob s CHN/ mělým lidem pomohli. CHB naplňuje klinická kritéria chronicPři pastoraci je nutné klientovi zdůrazké deprese (dystymie). Většina lidí s klinit, že Ježíš jeho bolesti rozumí a sounickou depresí zároveň trpí nějakou forcítí s ním. mou úzkosti. Tyto dva faktory společně obírají člověka s CHN/CHB o duchovní Poznámka: sílu, emocionální energii a intelektuální 1. koncentraci potřebnou pro boj s bolesWIENGAND, D. Struck Down But Not tí a nemocí. Destroyed!: A Christian Response to ChroLidé trpící chronickou depresí jdou ži- nic Illness and Pain. Rainbow´s End Pubvotem zpomaleným tempem. Jejich cito- lishing, 1996. vé reakce jsou otupené a nad hlavou se jim vznáší hrozivý mrak pesimismu. I ta Doug Wiegand, Ph.D. je kvalifikovaný nejjednodušší aktivita se jim zdá být nad odborný poradce v Pittsburgu, jejich síly. Nic je netěší. Mají pocit bezstát Pensylvánie, USA. naděje. Nyní si k dystymii přidejte příznaky úzČlánek převzat se svolením nakladatelství kosti. Úzkost v lidech vyvolává pocit ner- Life Publishers z elektronické verze časopisu vozity a nevolnosti. Mají ze všeho obaEnrichment Journal, podzim 2010. vy. Jejich mysl těká od jedné negativní Celé číslo časopisu EJ Czech Edition myšlenky ke druhé. Může se jim dokonsi čtenáři mohou přečíst ce stát, že propadnou záchvatu úzkosna www.apostolskacirkev.cz .

Biblická naděje

J

ako student Continental Theological Seminary (CTS) v Bruselu jsem se počátkem 90. let dostal ke Studijní Bibli s výkladovými poznámkami, samozřejmě v angličtině (Full Life Study Bible). Již tehdy jsem si pro svou vlastní potřebu překládal studijní články, které jsem pak tzv. „na koleně“ vkládal a lepil do své Bible. Oceňoval jsem zejména výkladové poznámky a teologické články, přehledné úvody k jednotlivým knihám, tabulky, barevné i černobílé mapy, konkordanci apod. S povzdechem jsem si nejednou řekl, škoda jen, že tohle není v mém jazyce. Dnes Studijní Bibli držím ve svých rukách a mám z toho velkou radost. Jelikož touhou každého studenta Bible je dospět k prostému a jasnému významu textu, právě Studijní Bible s let-

ničními výkladovými poznámkami nám může být vhodným společníkem a průvodcem. Z celé řady teologických témat, které Studijní Bible nabízí (celkem 77), na jedno z předních míst řadím článek o biblické naději.1 Biblická naděje je totiž důležitou součástí křesťanského, a co více letničního učení a praxe. Autor, resp. tým teologů, zde nejdříve definuje a uvádí pojednávané téma slovy: „Biblická naděje se skládá z jistoty v srdci, ba pevného přesvědčení ohledně budoucích věcí, poněvadž tyto věci jsou založeny na Božích zaslíbeních. Je neoddělitelně spojena s pevnou vírou a sebevědomou důvěrou v Boha.“ (str. 855) Naděje je pojem, který nebývá užíván jen v křes-

ťanském slova smyslu. V Bibli však výraz naděje znamená stoprocentní jistou budoucnost. Není pochyb, že se uskuteční to, co Bůh zaslíbil. V čem tkví podstata či základ naděje věřícího? – je autorův další bod. „Základ pevné naděje věřícího spočívá v přirozenosti Boha a Ježíše Krista a na Božím slově.“ (str. 855) Pokud založíme svou naději na Bohu, je dokonalá, jako i Bůh sám. Naděje, která je založená na Bohu, nás podle Pavla „… nezahanbuje…“ (Ř 5,5a). To, co Bůh udělal skrze Krista v minulosti, opravňuje křesťany očekávat na budoucí požehnání (2K 1,10), neboť vzkříšení Krista bylo vždy pro církev radostnou zprávou. Ježíš učil své následovníky, aby se neobávali o svou budoucnost, protože byla pevně v rukou milujícího Otce (Mt 6,25–34).

Dalším pilířem naděje věřícího je Boží slovo. „Vše, co víme o Bohu a o Ježíši Kristu, je zjeveno v neomylném Písmu.“ (str. 855) Bible je opravdu Boží knihou, která jako celek obsahuje Boží vzkaz. Bible nesděluje velké teologické pravdy pomocí vědeckých a filozofických výroků, ale pomocí vyprávění příběhů. Příběhů, ve kterých naděje hraje prim. Naděje je nástrojem či prostředkem, který vytváří platformu pro stanovení diagnózy, pojmenovává skutečnosti pravým jménem, ale rovněž vytyčuje cestu pro dosažení zdárného, i když mnohdy překvapivého výsledku. Kdyby v lidských očekáváních nebyla perspektiva naděje, byl by život pro 1 Celý článek o biblické naději najdete člověka na zemi nesnesitelný. Naším ve Studijní Bibli s výkladovými poznámka- úkolem je dát Bohu místo v nás a v nejmi na straně 855 a 856. Všem tento článek hlubších základech našeho bytí. Většina lidí je přirozeně zvědavá, co přinese buvřele doporučuji.

doucnost. Bible obsahuje nejdůležitější budoucí události a mnohé podává až do těch nejmenších podrobností. Poselství Bible je poselství o naději. Třetím důležitým bodem v pojednání o biblické naději je obsah naděje věřícího. Autor zde nabízí pojetí biblické naděje a všímá si její aplikace: „Máme naději v Boží milost a vysvobození z utrpení, kterými procházíme v současném životě. Máme naději, že nadejde čas, kdy bude ukončeno naše pozemské utrpení, kdy země již nebude podléhat zkáze a kdy dojde k vykoupení (vzkříšení) našeho těla.“ (str. 856) V žádné biblické knize, ať už ve Starém nebo Novém zákoně, naděje neabsentuje. Naděje se jako zlatá nit táhne pozvolna, ale významně od knihy Genesis po Zjevení. Naději lze spatřit v pohnutých dobách, v nejrůznějších událostech i v nejrozmanitějších lidských osudech. Již tam na počátku, v zahradě Eden, Bůh zaslibuje provinilému Adamovi a Evě potomka, který bude Mesiášem a Zachráncem, nadějí pro celé lidstvo (Gn 3,15). Základem naděje ve Starém zákoně je exodus Izraelců z Egypta a smlouva na Sínaji. Dále například spatřujeme Boží svrchované působení v době soudců a králů, v knize Ester, kde je Bůh viděn jako hybatel na pozadí světového dění, Davidovo doufání v Hospodina a jeho pomoc v knize Žalmů. Starozákonní proroci byli posly naděje. Předpovídali zármutek, varovali před zajetím, modloslužbou, ale také ohlašovali nadějnou a blaženou budoucnost (Jer 29,11), příchod Mesiáše za dnů krále Heroda, Ježíšovo utrpení a slavné vzkříšení, které bylo vždy pro církev radostnou pravdou, seslání Ducha svatého v den Letnic na první učedníky v Jeruzalémě, zrození a expanzi církve. První církev žila a pracovala v naději při kázání evangelia a zakládání nových sborů věřících. Jejich zápas o víru byl v mnoha ohledech úchvatný, obhajoba zdravého učení2 stimulující (Tt 1,9.13; 2,8). Biblická naděje je v 1. listě Tesalonickým 5,8 přirovnávána k přilbě, která je součástí křesťanské obrany proti zlu. Vyjádřeno slovy apoštola: „ProFormulace „zdravé neboli pravé učení“ mělo na zřeteli pravdu o Ježíši Kristu. Na rozdíl od učení lživých učitelů to byla ta pravá pravda.

Studijní bible v každodenní praxi

Ročník 23, únor 2011

2

21

Studijní bible v každodenní praxi, Z víry našich otců

ŽIVOT V KRISTU to se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí.“ (1Tm 4,10) Hrdinové víry byli rovněž i služebníky naděje (Žd 11). S poselstvím naděje putoval Pavel jako vyslanec Ježíše Krista dalekými zeměmi, aby hříšníkům zvěstoval: Bůh nabízí naději na věčný život všem těm, kdo naději postrádají. Dokonce i odsouzený zločinec může udělat nová předsevzetí a chovat nové naděje (viz L 23,33–43). Ve svém dopise se Petr zmiňuje o naději, kterou mohou věřící mít i uprostřed svých soužení (1Pt 1,1–12). Ti, kteří Petrův dopis četli, byli nepochybně velice povzbuzeni a potěšeni jeho poselstvím naděje. Křesťanská naděje má svůj základ ve zkušenostech z minulosti. I my dnes čerpáme posilu a povzbuzení ze slov, k jejichž sepsání inspiroval Petra Duch svatý. C. S. Lewis napsal ve své knize Christian Behavior: „Naděje je jednou z teologických ctností.“ Není tím myšlen únik z reality, není to ani známka zbabělosti, nedostatečnosti, z čeho jsou křesťané mnohdy obviňováni, ale jde především o upírání zraku k vyšším a trvalým hodnotám. Lidé mívají své sny a naděje. Nejen jako jednotlivci, ale i národy. Podle Pavla neměli pohané reálnou naději, protože byli bez Boha (Ef 2,12). Věřící člověk je ale povolaný k naději. Bůh nás jedinečným způsobem povolává3 ven ze světa beznaděje k naději nového života. Člověk totiž ve své podstatě touží v čase po nadčasovém, v konečných hodnotách doufá najít nekonečné hodnoty. Jinými slovy, člověk touží po věčném, nekonečném a transcendentním bytí – Bohu. Co dodat závěrem? Někdo jednou řekl: „Člověk bez naděje je jako loď bez kotvy.“ Kdo má naději, neprohrává. Nikdy nevíme dopředu, čím nás život překvapí. Zřídkakdy jsme dostatečně a adekvátně připraveni na nenadálé události a změny. Není nám dáno znát svou budoucnost do nejmenších detailů. Bohu nestojí v cestě ani lidská svoboda. Bůh nedělá člověku násilí. Umí však jeho svobodná rozhodnutí začlenit do svých plánů tak, že ve všem ukáže svou moudrost a moc v celé jejich nekonečnosti. Duch svatý mi v této souvislosti připomíná převzácná Ježíšova slova, slova naděje a ujištění: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,18b) Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT Být „povolán“ znamená, že Boží lid (řec. ekklesia; hebr. qahál) náležitě reaguje na Boží záměry. Povolání Božího lidu je svrchovaným skutkem Boží milosti.

3

22

Každodenní zbožnost

K

aždý má své každodenní zvyklos- pravosti, kterých jsem se dopustil a miti. Ráno vstane, umyje se, možná lostivě mě ochraňuj i tuto noc. Poroučím si dá kafe, možná i posnídá, a pak sebe, své tělo i duši a všechno do Tvých pokračuje v plánovaných činnostech. Liší rukou. Tvůj svatý anděl nechť je se mnou, se nějak ráno věřících a nevěřících lidí? aby zlý nepřítel neměl nade mnou žádNež odpovíme na tuto otázku, je třeba nou moc. Amen.“2 zmínit ještě jednu důležitou věc, která Po modlitbě následuje už jen stručpatří k ránu, a to, jak nasměruji svůj den. ný pokyn: „Potom jdi a pokojně spi.“ NePostavím se k tomu, co je přede mnou, myslím si, že se od nás žádá jednat stejs nadějí na dobré, nebo vyhlížím jen dal- ně jako Martin Luther. Pro mne saméší utrpení a těžkosti? Můj postoj je dů- ho jsou jeho slova výzvou, abych zhodležitý! notil, jakým směrem orientuji svůj den. Naši předchůdci měli poměrně pro- Začínám a končím s pohledem upřeným pracovanou představu, jak má vypa- na nebeského Otce, nebo je můj den dat zbožně prožitý den. Není naší po- jen jednou velkou honbou a lopocením vinností jednat stejod jednoho cíle k druně jako oni, ale jejich hému a večer už jen příklad nám může poznaveně uléhám? sloužit ke srovnání naZmíněné vyznášeho a jejich způsoní je příkladem, jak Co je to láska? bu života. Za příklad upnout svůj pohled Je jako pára nad hrncem. nám poslouží model, na nebeského Otce Když chceš, i čaj, kávu jemuž učil Martin Lua jak na něj uvrhči polévku uvaříš, ther ve svém Malém nout své každodenale dá ti to práci. katechizmu. Celý odní starosti, a řečeno Musíš ji hlídat, aby nepřevřela, díl je nazván „Jak má s pisatelem listu Žiaby ti neutekla, otec rodiny učit svou dům, vytrvat v běhu, aby se nevypařila, domácnost rannímu jak je nám uloženo, abys dobré jídlo uvařila. a večernímu žehnás pohledem upřeným Když se to podaří, dobré to je, ní.“ Po povstání z lože na Ježíše, který vede jinak každý jinam jde se má den začít vyznánaši víru od počátku a samotnému člověku ním a modlitbou: až do cíle. Dobře to moc těžko je. „Ve jménu Otce, vše shrnuje Jan Ámos Syna a Ducha svatého. Komenský: Marie Zrůcká, AC Brno Amen. Nato v kleče či „Tak čině, člověče ve stoje vyznej Vyznámilý, vstávaje i lehaje, ní víry a pomodli se chodě i spě s Bohem, modlitbu Páně. Chceš-li, připoj i tuto milostí Boží ujištěn býti můžeš. Nebo, modlitbu: Děkuji ti, můj nebeský Otče, když ráno vstana, vroucně se Bohu poskrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že ručíš a v úmyslu dobrém ustanovíš, pojsi mne této noci chránil od každé úho- tom celý den v bázni Boží strávíš a veny i před vším nebezpečím a prosím Tě, čer opět srdce své svatými přemyšlováníochraň mne i v tento den před hříchy mi jako zámkem zamkneš: nebude moci i před vším zlem, aby se Ti líbilo všech- k tobě nic zlého, práce tvé všecky budou no mé konání i můj život. Poroučím sebe, požehnané i odpočívání tvé na rukou misvé tělo a duši i všechno do Tvých ru- losrdenství Božího.“3 kou. Tvůj svatý anděl ať je se mnou, aby Nemám odvahu k tomu příliš dodázlý anděl neměl nade mnou žádnou moc. vat. Zvažuji však toto: buď zahájím svůj Amen. den pohledem na své potřeby a trápení Potom jdi s radostí po své práci a za- a celý ho jimi zaplavím, nebo začnu sklozpívej si píseň třeba o Desateru přikázání něním před nebeským Otcem a pozvu nebo o tom, co je blízké tvé zbožné duši.“1 Jej do toho, co mne čeká, a pak ukončím Večerní ztišení probíhá stejně. Nejdří- den tak, že ho spolu s Bohem zhodnotím. ve vyznání, pak následuje modlitba Páně K ničemu jinému nejsme vedeni. Máme před sebou vzor. Je na každém z nás, jaa po ní příklad modlitby: „Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Je- kým způsobem tento vzor uvede do žižíš Krista, Tvého milého Syna, že jsi mne votní praxe. Martin Kop v tento den milostivě chránil, a prosím Tě, odpusť mi všechny mé hříchy a ne-

Láska

tamtéž G. Ad. Molnár, Budiž věrný, Kalich, Praha 1936, str.44

2 1

356

Kniha svornosti, Kalich, Praha 2006, str.

3

Ročník 23, únor 2011

Poradíte si s hádankami?

M

Dětem

ilé děti, už se chystáte na soutěž O poklad Krále králů? Jestli ano, pak si snadno poradíte s hádankami, které zde najdete. 1) Jak se jmenuje muž na tomto obrázku? 2) Starali se o něj ptáci. Jací a co mu nosili? 3) Před kým se ten muž ukrýval? Další obrázek vám připomene příběh, který najdete v Matoušově evangeliu. Už jej dobře znáte? Tady vám nějaký popleta ten příběh ale celý popletl. Zkuste jej opravit. (Jsou to místa psaná tučně.) Ježíš přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě navečeřel. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr učedníci s ní neuměli zacházet. K půlnoci šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli kráčet po moři, mysleli si, že je to přízrak, a křičeli nadšením. To ještě neviděli. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, ujeli jste mi!“

Jakub mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Jakub vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jak je Ježíš daleko, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty nero-

zumný, proč jsi to udělal?“ Když vstoupil na loď, každý se utišil. Ti, kdo byli na břehu, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“ Matouš 14,22 – 33 Pokud jste všechno úspěšně zvládly, můžete si obrázky vymalovat. teta Dana

23

ŽIVOT V KRISTU

Milostí zahrnutá

Svědectví

N

24

azvala bych toto svědectví „milostí zahrnutá“, protože vše, co jsem prožila za posledních pár týdnů, byla milost za milostí. Celý tento příběh začal před necelým rokem, kdy jsem se seznámila s Alenou Krausovou na naší sborové dovolené u Zruče nad Sázavou. Přijela a sdílela s námi vizi o Božím vyvoleném národě a o své službě v Jeruzalémě v Domě modliteb a potom ještě přijela do našeho sboru v Čáslavi. Pán Ježíš se dotýkal mého srdíčka... Když jsem před dvanácti lety uvěřila a přijala Pána Ježíše jako svého Spasitele a Krále mého života, modlila jsem se asi pět let za vyvádění Židů – olim ze zemí bývalého Sovětského svazu zpět do Izraele. Po těch pěti letech jsem prožívala velice těžké období ve svém životě a neměla sílu modlit se dál. A nyní se skrze Alenu dotýkal Pán Ježíš opět té struny, která byla ukryta hluboko v mém srdci. Ke konci roku 2009 jsem dostala od Aleny na svůj e-mail nabídku dvou výjezdů do Izraele. Jen jsem tu nabídku přeběhla očima a krátce se pomodlila „Pokud mne tam Pane Ježíši chceš mít, staň se mi podle Tvé vůle. Tvoje je stříbro a zlato, já na to nemám peníze ani si to nedovedu představit, ale ty jsi Bůh všemohoucí.“ A tím pro mne celá záležitost skončila. V půli dubna 2010 jsme byli s manželem a synem na žlebském zámku, lezli jsme v kopci okolo hradeb a já se manžela zeptala: „A ty by ses, Petře, nechtěl modlit na těch Jeruzalémských hradbách?“ A manžel mi odpověděl, že přemýšlí o reálných věcech a jestli na to mám. Pamatuji se, jak jsem poskakovala před nimi do toho kopce a volala, že mám mocného Boha a velikou víru ... a za čtyři dny jsem na modlitební skupince slyšela o možnosti letět do Izraele do Domu modliteb s tím, že letenka je již zaplacena a hradil by se pouze pobyt a vstupy. Když jsem jela domů, pro-

blesklo mi hlavou moje víkendové prohlášení, ale potom jsem to utnula jako nemožné. Ráno jsem to povídala manželovi a jeho reakce byla: „A chtěla bys tam letět, Jiřinko?“ No a moje odpověď se vůbec neshodovala s proklamovanou „vírou“. Ale náš drahý Pán Ježíš má smysl pro humor a tak jsem vyrazila do práce a cestou jsem neustále musela myslet na Izrael. Nechtěla jsem ani telefonovat, jen jsem poslala SMS pastorově manželce, že bych ráda, až bude čas, získala podrobnější informace. V práci jsem měla svoji kolegyni a aranžérku ve výloze. Volal mi můj pastor a povzbudil mne k telefonátu s Petrem Káchou. Asi po třech hodinách od našeho rozhovoru s manželem jsem měla přislíbeno 15 000,- na pobyt a výdaje, Petr Kácha mi pobyt schválil a seznámil s termínem odletu již za deset dnů (!), povoleny jsem měla i dva týdny dovolené od zaměstnavatele. A to byl opravdu veliký zázrak, protože jsem vedoucí v obuvi a květen je silný měsíc pro prodej a dovolená se prostě nedává. Kolegyňka v práci (nevěřící) mě povzbuzovala, že musím jet, že je to má „životní šance“ a zastala se mně před zaměstnavatelem. Bylo to obdivuhodné svědectví pro obě přítomné ženy i pro mne samotnou. Na prodejně jsme zákazníkům musely připadal jako opilé, tak velká to byla radost. A to nebylo všechno, Pán Ježíš vedl i všechny přípravy a mojí sestře v Kristu ukázal, že nemám peníze na pojištění a oblečení do parného léta. Také jsem měla zajištěný odvoz na letiště a potom z letiště domů. On je prostě úžasný! Další mocné svědectví, které jsem v Jeruzalémě prožívala, byla opravdu nadpřirozená jednota a láska mezi námi a také svoboda v uctívání Pána. Jelo nás třicet lidí z různých denominací, z toho dva Angličané, bratři a sestry různých obdarování i vyhraněných povah. To bylo něco tak velmi hlubokého, vnímali jsme

to tak úplně všichni. Procházeli jsme i fyzicky náročnými dny, velkým horkem, únavou i duchovními tlaky a přesto tam stále znovu a znovu proudila láska a jednota. Byli jsme také v památníku Holocaustu Jad Vašem, to bylo ve čtvrtek. A v neděli na to jsem při naší modlitební stráži prožila na vlastní kůži to, o čem Alena hovoří ve svém sdílení ohledně Evropy. Tato sestra, ani Káchovi s námi na této modlitební stráži ve věži nebyli, protože byli na návštěvě u jedné sestry v Jeruzalémě. Já uviděla znovu jednu mapu Evropy, která byla v tom památníku. Byly tam jednotlivé státy a počty Židů, kteří tam žili těsně před válkou. A potom jsem uviděla na svých rukách krev. Moje ruce byly celé od jejich krve. Bylo to strašné, padla na mne tíha tohoto hříchu. Padla jsem na tvář a modlila se za odpuštění, že já i celá církev se provinila a tak lehko vydala Boží vyvolený národ. Velmi silně jsem prožívala tento hřích, který leží na Evropské církvi a je nedořešený před Bohem. Začali jsme se modlit a prosit za odpuštění a pokořovali se před Bohem jediným a slitovným. Nevím jak dlouho to trvalo, potom přišlo slovo o odpuštění a padla na nás radost skrze Ducha svatého jako rosa z nebe. Potom jsme se modlili za Evropu a proklamovali nad církví, že bude jako pastýř, který vyrve z tlamy lva byť jen boltec nebo hnát, že se takto postaví a bude bojovat za Boží vyvolený židovský národ. Vrátila jsem se z Jeruzalému plná ohně, který předávám dál. Ušila jsem si již tři prapory, i když jsem to ještě nikdy nedělala. Jeden je Beránkova krev a ten další ... no, jak jinak – OHEŇ. V neděli 30. 5. jsem se sešla s Álou v Kolíně na přednášce o probuzení v Dominikánské republice a zemětřesení na Haiti a ona mi na začátku našeho setkání i na konci pověděla: „ty stále záříš...“ Šalom Jiřka Jirmanová AC Čáslav

Jak ovlivňujeme okolí?

N

ení to tak dlouho, co mi náš Pán bylo 23, když podlehl drogám. Tento přípoložil otázku, jestli vidím, jaký běh je pravdivý a pro mne velice smutvliv má můj život na lidi kolem ný. Cítím vinu za to, že jsem jim špatmě. Vedlo mne to k hlubšímu zamyšle- ným příkladem ukázal špatnou životní ní a rád bych se s vámi podělil o to, co cestu. mi Ježíš ukázal. Kéž to pro vás bude taky Jsem Pánu moc vděčný za to, že než užitečné. oba chlapci zemřeli, mohli slyšet o Bohu, Ježíš Kristus měl velký vliv na lidi ko- o plánu spasení a mohli se rozhodnout. lem sebe. Skrze něj byly a dodnes jsou Mohli v těch nejtěžších a posledních ovlivňovány životy mnoha lidí. Jak to dě- chvílích volat k němu a tak být zachrálal? Sám o sobě říkal, že nečiní nic, co by něni. Tomu prvnímu jsem mohl sloužit neviděl činit svého Otce. Nebo jindy, že osobně. Toho druhého jsme našli s prajeho vůlí je konat vůli svého Otce. Můžu covníky Teen Challenge mrtvého. Ležel si já vždy říct, že nečiním nic, co bych ne- v jednom opuštěném domě, kde jsme ho viděl činit svého Pána? Je skutečně mou objevili při pochůzkách městem. Později vůlí dělat to, co chce můj Pán Ježíš? Pro jsem se dozvěděl, že i tento chlapec slyšel mne osobně někdy platí slovo Ježíše: Váš od křesťanů dost na to, aby mohl vydat duch je odhodlán, ale tělo je slabé. No jo, svůj život Bohu. Občas zašel i do církzase to naše tělo! Nevymlouvejme se ale ve. Stihnul se smířit s Bohem a vydat mu na to, že On je Syn Boží, On má veške- svůj život, než odešel na věčnost? Plán rou moc. Ježíš měl stejné tělo jako ty, já spasení znal. nebo kdokoliv jiný. Měl pokušení jako ty, V myšlenkách mě Pán přesunul byl unaven jako ty, cítil se stejně jako ty, do doby po mém obrácení. Když jsem jen s tím rozdílem, že se vždy vzepřel tě- uvěřil, Bůh mě povolal sloužit do nelesným žádostem a šel ke zdroji pomoci mocnice. Tam jsem pomáhal lidem jak – ke svému Otci. fyzicky, tak i duchovně, podle přání a potřeb nemocných. Mohl bych vyprávět hodně příběhů, ale jeden je obzvlášť zajímavý, a ten mi Pán také

Věřím, že otázku v nadpisu mi položil Pán. Procházel se mnou můj život a já mohl vidět určité oblasti svého života. Viděl jsem se, jak jako mladý sedím s partou na lavičce, popíjíme alkohol, kouříme, bereme drogy, přemýšlíme co kde zpeněžit, a koho třeba jen vyprovokovat, abychom se mohli poprat. Z povzdálí nás sledoval kluk asi o šest let mladší. Často nás takhle vídával. Po nějaké době jsem viděl, že dělá to samé, co my. Pije, kouří, krade a bere drogy jako my. Nejvíce mu z toho všeho uškodily drogy. Než umřel na předávkování ve svých 25 letech, naučil brát drogy i svého kamaráda, který už je taky po smrti. Tomu

připomněl. Sloužil jsem jednomu starému pánovi duchovně i prakticky. Nemohl chodit a už mu nikdo nedával naději, že se to zlepší. Přeložili ho na oddělení dlouhodobě nemocných, kam jsem za ním dále docházel. Modlili jsme se, cvičil jsem s ním a pán se nakonec rozchodil a mohl jít domů. Na pokoj, kde ležel, chodila jedna žena navštěvovat svého muže, který měl lůžko hned vedle. Viděla, jak se pán rozchodil a věděla, že ho pustí domů. Jednou ke mně přišla, když jsem byl u toho pána, a prosila mě, abych pomohl i jejímu manželovi, že mi to zaplatí a tak. Stali se z nás přátelé. Sloužil jsem

jejímu manželovi, a než zemřel po delší nemoci, mohl svůj život odevzdat do Božích rukou a modlit se za spásu své duše. Později přijala Pána i jeho žena. Pamatuji se na tu chvíli, kdy jsme klečeli u nich v kuchyni a paní se modlila modlitbu spasení. Asi za dva roky odešla na věčnost i ona. Měla syna, který jí často se vším pomáhal a měl jí moc rád. On ale věřící nebyl. Jednou jsem se od jeho manželky dozvěděl, že je vážně nemocný. Bylo mu přes padesát a dost mě to překvapilo. Za nějaký čas mi jeho žena řekla, že je její muž v nemocnici. Pamatuji si, jak mě Pán silně nabádal k tomu, abych toho syna navštívil. Ještě za života jeho mamky jsme se za něho taky modlili, aby uvěřil a byl zachráněn. Pán Ježíš mi nedopřál klidu, dokud jsem ho nenavštívil. V jeho očích bylo vidět, že je rád, že jsem přišel. Chvíli jsem s ním mluvil o jeho mamce, taťkovi, ale i o sobě a o Bohu. Zeptal jsem se ho, jestli se chce smířit s Bohem, a on souhlasil. Držel jsem ho za ruku a on se modlil za spásu své duše. Krátce na to jsem se dozvěděl, že zemřel. Už se moc těším na to, až se jednou u Pána setkám s celou jejich rodinou a budeme si povídat o tom, co Pán pro ně udělal. Tenhle příběh byl také pravdivý a šťastně skončil. Není těžké porovnat oba příběhy o lidech ovlivněných mým životem. My lidé totiž můžeme žít bez Boha v hříchu a nakazit tím ostatní, a tak jim zavřít cestu ke spáse. Nebo můžeme žít slušný život a sklidit tak pochvalu od lidí, ale spásu tím nikomu nepřineseme! Můžeme se nazývat křesťany, chodit do církve, snažit se slušně žít, a přesto to lidi ke spáse nepřivede. Jedině když budeme naroubováni na ten vinný kmen – na Ježíše – poneseme ovoce, po kterém lidé zatouží, a budou se ptát, kde roste. Je možné, že se zrovna teď cítíš jako nalomená větev, do které už míza ani neteče. Pojď blíž ke Kristu! Ježíš obvazuje rány a uzdravuje. On nalomenou třtinu nedolomí. Možná ta tvoje větev, která dříve nesla ovoce, praskla. Spadla na zem a zakořenila kousek dál. Nese možná i ovoce, ale to nemá tu správnou chuť. I tady je pro nás naděje. Vraťme se k našemu drahému Pánu. On má moc, aby tu naší větev narouboval zpět na ten kmen, ze kterého je ovoce nejchutnější. Kéž budou mít naše životy podobný vliv na lidi, jaký měl náš Pán. Chceme se mu přece podobat, nebo ne? Daniel Zbín, AC České Budějovice

Svědectví

Ročník 23, únor 2011

25

6. díl BŮH, CÍRKEV A VĚDECKÉ BÁDÁNÍ Dnes lidé obecně předpokládají: „V dobách před rozvojem moderních vědeckých metod sloužila k poznávání světa a jeho vlastností jen víra v Boha. Když se např. zablesklo, myslelo se prý, že to se jistě bůh zlobí… Proto je už taková víra zbytečná.“ Lidé rádi argumentují tím, že věřit na stvoření Adama a na celosvětovou Potopu, kterou přežil Noe na Arše, a na zázraky by bylo naivní intelektuální sebevraždou. Sice tolerantně uznají, že víra je psychickou podporou, má dobrý vliv na morálku, ale současná věda dokázala, že „jsme už dál“. Důkazem mohou být přece už učebnice na základní škole, které dokazují, že moderní poznatky vědeckých výzkumů přímo vyvracejí učení Bible… Předně se podívejme na rozdíl mezi biblickou vírou a vírou v pověry. To není zdaleka totéž! Víra v Boha nepatří mezi pověry nebo mýty. Nemá základ ve slepém přesvědčení, že náboženské vize či dogmata nebo ideje jsou prostě pravda, protože to tak církevní autority ve jménu Boha prohlašují. Víra v Boha je důvěrou Někomu, kdo 1) zcela reálně existuje 2) dává se nám (nejrůznějšími způsoby) osobně poznávat 3) komunikuje s námi skrze svého Ducha, Bibli a třeba i přírodu. Víra v Boha je praktický život ve dvou. Věda je způsob, jak poznávat Boží dílo. To, co moderní věda s úspěchem vyvrací, jsou pověry, předsudky, omyly nebo jen obyčejná neznalost či hloupost. Bylo by naivní myslet si, že církev nemá na jejich vzniku a šíření svůj podíl. To, o čem ale mluví Bible, není v rozporu se seriozní vědou (a ani z principu nemůže být). Záměrně používám „seriozní věda“, protože i vědci sami mají svůj lví podíl na šíření pověr a bludů. Je až s podivem, kolika pověrám musí „věřit nevěřící“, ale naším cílem teď není poměřovat, která strana má více másla na hlavě. Bible mluví tom, že jak celý vesmír, živá i neživá příroda, tak člověk je Boží stvořitelské dílo, které o Něm vydává svědectví jako obraz o malíři. Zmiňuje to např. Žalm 19,2: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Způsobů, jak poznávat, jestli je toto tvrzení správné, je několik: Prvním je poznávání skrze rozum a smysly. Je to přirozený a správný proces, který nám dává cenné informace, pokud poznáváme bez předem daných výchozích představ. Vědecké metody různých oborů postupně umožňují získávat čistá, ověřitelná (empirická) fakta. Logika ukazuje, jak je skládat do souvislostí a jak z nich získávat pravdivé závěry. Badatel si tak může tvořit obrázek o detailním fungování různých částí celku. K výhodám patří, že si může opakovaně ověřovat to, co poznává. Dále neriskuje ovlivnění vlastních poznatků neověřeným (nekritickým) přebráním možného omylu jiných badatelů. Nevýhodou je, že poznává jen malou část celku, řada potřebných poznatků chybí. Zůstává riziko vlastního omylu (použitá metoda nemusí být přesná, chyba ve výpočtu, smyslový klam…) Druhým způsobem je poznávání Božího stvoření i Stvořitele nejen při čtení Bible, ale i přímo v každodenním vztahu a komunikací s Ním. Skrze Ducha svatého se člověk vírou (slyšením Božího Slova) učí, jak poznatky skládat do souvislostí a jak z nich získávat pravdivé závěry. Badatel si tak může tvořit obrázek jak o fungování celku tak i o jeho smyslu. I zde je možné opakovaně si ověřovat to, co poznáváme. Bůh se přiznává ke svému Slovu, potvrzuje požehnáním vše, k čemu člověka vede a co ho vyučuje. Na druhou stranu Bible není (a ani nemá být) vědecká kniha, neodpovídá na všechno, co bychom chtěli vědět, ale upřednostňuje to, co člověk potřebuje vědět. Samozřejmě i zde zůstává riziko, že se člověk Bohu vzdálí (řídí se svou vůlí), čímž vznikají omyly. Nepřijme, co Bůh nabízí. Ani Bůh ani Bible nejsou proti rozumu či smyslové zkušenosti – proč jinak by nás Bůh takto stvořil, kdyby neměl v plánu, abychom tím, co nám dává, mohli poznávat? Ba dokonce Bible učí (na rozdíl od jiných náboženství či filosofií, které považují fyzický svět za přelud

26

a iluzi), že jak Bůh sám, tak i jeho stvoření je reálné, smysluplné, řízené poznatelnými principy, čímž dává vědě pevnou půdu pod nohy při jejím bádání. V čem je tedy jádro neshody vědy a víry? Používání rozumu a smyslů může být snadno oklamáno, pokud hledáme empirickými metodami důkazy pro svou výchozí teorii. Použijeme vhodným způsobem, co se nám hodí do skládačky a zbytek opomineme (ututláme). Touto cestou je v konečném důsledku jedno, jestli hledáme v Bibli něco, čím bychom podpořili rasismus či genocidu, nebo v paleontologii zkamenělinu, jíž doložíme, že Země je stará miliardy let. Pokud věda zavírá oči před nálezy či výsledky výzkumů, které „nezapadají do teorie“, je tu problém. Upřímní vědci upraví svou teorii, ti ostatní upraví ty závěry, aby zapadaly. Spor tedy není mezi vírou a vědou, ale mezi upřímným hledáním pravdy bez předsudků, ať už dospějeme k čemukoliv, a mezi snahou za každou cenu udržet svou představu (i kdyby byla mylná). Známým příkladem je Giordano Bruno či Galileo Galilei ve svém boji proti zastaralým představám o stavbě Sluneční soustavy. Měl snad Bůh či Bible nějaké výhrady vůči jejich astronomickým měřením a vědeckým závěrům? Spíše to byla obava církve ze ztráty své neotřesitelné autority a mocenského vlivu. To však nemá nic společného s biblickou vírou. Takové protibiblické zpátečnictví a tmářské politikaření církvi vyneslo jen odpor vědců v následujících stoletích. Bylo mnohem jednodušší odmítnout takové politováníhodné jednání „i s tou jejich vírou“, než oddělovat, co je dobré od zlého. Ovšem tímto zjednodušeným odmítáním si ani věda moc nepomohla. Albert Einstein řekl: „Opodstatněný konflikt mezi vědou a náboženstvím nemůže existovat. Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.“ Z toho je patrné, že věda a víra se potřebují – křesťané díky vědě mohou lépe chápat principy Božího stvoření, jak a proč všechno funguje, a věda díky Bibli dostává směr a smysl. Astronomové Galileo Galilei a Johannes Kepler vnímali Bibli a přírodu jako dvě knihy, které mají svůj původ v Bohu. Známe i další vědce, kteří se věnovali „obohacující četbě obou knih“ – jak studiu přírody, tak Božímu slovu – fyzikové Isaac Newton, Blaire Pascal nebo Řehoř Mendl, jehož základy genetiky jsou dodnes uznávány. Na jejich vědecké práci se víra pozitivně podepsala. Námitky vědců proti zázrakům, kterých je Bible plná, nepřímo vedou k potvrzení biblických zpráv. Představitel racionalismu 17. stol. Baruch Spinoza tvrdil, že „Nic nemůže probíhat v nesouladu s univerzálními zákony přírody.“ Další odpůrce Božích zásahů David Hume viděl zázrak dokonce jako „znásilnění zákonů přírody“. Ano, sám o sobě se zázrak stát nemůže, k tomu je potřeba Boží moc. Pokud důvěřujeme Bohu, vnímáme nejen, že Bůh je a svou mocí působí, ale poznáváme i jeho záměr s tímto „narušením daného řádu“. Pokud ale Boží existenci odmítáme, nezbývá nám, než tvrdit, že víra na zázraky je jen reakce primitivů na neznalost přírody. Před důkazy podpírajícími doložené zázraky je pak ale potřeba zavřít oči. C. S. Lewis k tomu napsal: „Víra v zázraky naprosto nevyplývá z neznalosti přírodních zákonů. Je naopak možná jenom tehdy, když tyto zákony známé jsou.“ Jen ten, kdo ví, že mrtví nemohou obživnout, si uvědomí, že vzkříšení je zázrak. Že to je projev Boží moci, který má svůj účel. „Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“ (1K 15, 16-22) Touhou Božího srdce je, abychom ho poznali a mohli být s ním, jak zamýšlel při stvoření. Proto nám dal Bibli a svého Ducha a proto nám dal také i rozum, smysly a vědu.

Bible, není v rozporu se seriozní vědou. Obě cesty mají sloužit k poznávání Pravdy a mají se podle Božího záměru doplňovat.

Hledající člověk se vydává na dobrodružnou výpravu, aby sbíral informace bez předsudků. Důvěra v Boží slovo dává směr a kontext poznání, vědecké metody zase nabízejí přesná fakta a souvislosti.

Albert Einstein řekl: „Opodstatněný konflikt mezi vědou a náboženstvím nemůže existovat. Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.“ Z toho je patrné, že věda a víra se potřebují – křesťané díky vědě mohou lépe chápat principy Božího stvoření, jak a proč všechno funguje, a věda díky Bibli dostává směr a smysl. Astronomové Galileo Galilei a Johannes Kepler vnímali Bibli a přírodu jako dvě knihy, které mají svůj původ v Bohu.

Víra v Boha je novým rozměrem, který nám ukazuje ces- Člověk je Božím obrazem, tu ven z „našich čtyř stěn“. Je nadějí pro něco, co přesahu- proto potřebuje rozum a vníje naše dosavadní chápání. Je to naděje pro věčnost, která mavost, aby mohl tvořit. Potřebuje i víru, aby neztrácel začíná pro každého už nyní. kontakt se Stvořitelem. „A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly.“ (Mt 27,51) Tímto činem Bůh ukázal, že z Jeho strany již nic člověku nebrání v přístupu k Němu. Vše, co požadoval Zákon a spravedlnost, bylo na kříži zaplaceno. Proto může Ježíš prohlásit: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6)

Věda a víra, pokud jsou upřímné, představují dvě strany společné cesty k Bohu.

Věda nabízí (zvláště v poslední době) úchvatné technologie, je to důstojná koruna lidské rozumové činnosti. Pokud ale náš život na technologické úspěchy spoléhá – doufá v rozum a míjí tak záměr Stvořitele. „Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák…“ (Př 28,26) Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.“ (Jr 17,5)

www.jolo.sk

Galileo Galilei (1564 – 1642) Galileo obhajuje své výzkumy před kardinály. Bůh není závislý na názorech církve.

Isaac Newton (1643 – 1727)

Mikuláš Koperník (1473 – 1543)

Jestliže je Bůh takový, jak o sobě píše v Bibli, pak se také dějí zázraky. Vědec, který má důvěru v Boží slovo, vnímá i význam tohoto dění. Vše mu proto postupně do sebe zapadá a souvislosti doplňují rámec poznání pravdy. Jiný vědec, který se spoléhá jen na svůj rozum a smysly, má nesourodou hromádku faktů a místy i pochybnosti, co s tím. Chybí mu klíčový rozměr, jímž by mohl dostat odpovědi na své otázky.

Albert Einstein řekl: „Ke smůle těch, kteří jsou zaměřeni na vědu, nelze Boha objevit ani demonstrovat čistě vědeckými prostředky. To však samo o sobě nic nedokazuje. Znamená to jen, že v této záležitosti bylo použito nesprávných prostředků.“

C. S. Lewis řekl: „Víra v zázraky naprosto nevyplývá z neznalosti přírodních zákonů. Je naopak možná jenom tehdy, když tyto zákony známé jsou.“ C. S. Lewis, profesor středověké literatury, úspěšný spisovatel a autor Letopisů Narnie.

Giordano Bruno (1548 – 1600)

Věřící vědec, který studoval pohyb nebeských těles, přišel s myšlenkou heliocentrismu.

Isaac Newton, křesťan a zároveň vědec světového významu, položil základy klasické mechaniky.

Giordano Bruno byl knězem ale i astronomem, Američané mají na jednodolarové bankovce „Z lidí se stali vědci, protože v přírodě očekána hranici skončil pro své objevy, které (jak říkal) ne- prohlášení: „Věříme v Boha.“ Důležitější ale je, vali zákony, a zákony v přírodě očekávali, protopopíraly Bibli. Odporoval názorům církve, ne Bohu. aby to ostatní lidé mohli číst na našich životech. že věřili v Zákonodárce.“ Stephen Hawking, jeden z nejvýznamnějších současných kosmologů a kvantových fyziků.

„Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. „Věda možná dokáže vyřešit problém, jak vznikl ves- „Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodi- Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám mír, ale nedokáže odpovědět na otázku, proč vlastně vů- ně. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažupřichází zloděj v noci.“ (1Te 5,1-2) bec existuje.“ je zemi.“ (Oz 6,3)