Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 24

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 1 / 2012

Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. (Lv 19,32)

Úvodník 3

Církev bdící

4 8 9 12 17

Nikdy není pozdě Doprovázení nemocných a umírajících Boží působení v hospici Už dlouho nám na srdci leželi starší lidé ve sboru Jak jsem začal službu seniorům >>>

18 18

Pomoc lesům na Karmelu Evropská konvokace

Sloupek

I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu. (Gn 25,8)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Dovolte, abych vám jménem redakce popřál požehnaný Nový rok. Nechť váš osobní vztah s naším Pánem během něj roste a přináší bohaté ovoce! Číslo časopisu je věnováno tématu „služba seniorům“. Dovolte dvě vzpomínky: Když jsem sloužil u vojenského útvaru, během cvičné mobilizace vstoupil do místnosti, kde jsem seděl, jeden z generálů. Protože bylo přítomno více lidí a práce nebylo málo, nezareagoval jsem. Byl jsem následně právem seřván s tím, že bych měl nejen pozdravit vyšší šarži ale minimálně povstat, když vejde do místnosti starší člověk. I když moje úcta k autoritám tehdy nebyla největší, tato situace mi silně utkvěla v mysli. Jedná-li se o úctu ke starším, vždy se mi jasně vybaví. Jako začínající pastor jsem byl požádán svým přítelem, abych posloužil na pohřbu jeho tatínka. Když jsem se jej ptal, zda má nějaké specifické přání, požádal mne, abych určitě citoval z Písma větu, která je uvedena v záhlaví sloupku: „Zemřel stár a sytý dnů…“ Nejen tyto prožitky formovaly můj vztah ke starší generaci. Písmo nás vede jasně k úctě, podpoře, pečování… Nedávno jsem vyslechl referenci o jednom z amerických sborů, kde „pečují o své členy od narození do smrti“. Malé děti vstupují do besídky, posléze do mládeže, obecenství dospělých, senioři mohou nalézt péči v domově důchodců, který sbor spravuje, těžce nemocní mohou být umístěni do Léčebny dlouhodobě nemocných, kde ze svých lůžek sledují přenos nedělních bohoslužeb, které jsou přenášeny z nedaleké sborové budovy. Tato praxe se stala inspirací pro moji vizi pro sbor, který spravuji. Vidím v ní Boží péči o člověka, která nemíjí žádnou fázi jeho života. Jistě automaticky vyvstanou otázky, jak je možné takovou vizi naplnit. Kde vzít peníze na nový domov důchodců, povolení ke stavbě, správě… Vždyť pracně a s oběťmi doháníme stavební deficit desetiletí, která naše církev trávila v podzemí. Písmo nás ovšem vyzývá, abychom „nepohrdali dnem malých začátků“. Naše Teen challenge začínalo také v malém domku s pár klienty. Nechejme se jeho příběhem a všemi podobnými povzbudit. S požehnáním A. Navrátil

2

Služba seniorům

Izrael

17

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (1. Samuelova)

Mládež 19

Inspirace 2011 >>>

21

2012 = ?

22

Prorok

23 24

Zapálit oheň v národě! „Chci být pokřtěn Duchem svatým“

TWR

Služebnosti dle Efezským 4,11

Ze života církve

Stvoření vs. evoluce 16 26-28 Vývoj života

19

O B S A H

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

Církev bdící „Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu!“ (Zj 16,15)

D

razí čtenáři Života v Kristu, nejprve Vám přeji hodně Boží milosti a požehnání do nového roku. Navzdory všem znepokojivým zprávám, které denně slýcháváme ze sdělovacích prostředků, dovolme, aby naše srdce mohl ovládat Boží pokoj a nikoli obavy o budoucnost. Politici i ekonomové stále častěji hovoří o tom, že krize neskončila, mnozí s obavami vyhlíží do budoucnosti. Všechny tyto věci se nás pochopitelně silně dotýkají, protože máme rodiny, potřebujeme práci, abychom se uživili, není nám jedno, v jakých podmínkách jednou budou naše děti žít. Všichni jsme v tomto světě silně zakořeněni. Právě proto bych chtěl dnes poukázat na naději, kterou jako křesťané vyznáváme – druhý příchod Pána Ježíše Krista. Otázka Ježíšova druhého příchodu je jedním z nejvíce zpochybněných témat Bible. Většina velkých probuzení v minulosti byla spojena právě s nadějemi na brzký příchod našeho Pána. Čas od času se objevil „prorok“, který s jistotou tvrdil, že zná správné datum. Například minulý rok jsem byl ve Spojených státech právě v době, kdy se proroctví jednoho takového samozvaného proroka mělo naplnit. Silnice byly lemovány billboardy, na kterých propagoval své myšlenky. Většina lidí ve městě z toho měla legraci, ale vedoucí církve AoG se nám za Ameriku omlouvali, protože si byli vědomi negativních důsledků takovýchto kampaní. Skutečný příchod Pána Ježíše se pro mnohé stává stále více nevěrohodným. Řada křesťanů proto raději tyto věci přestala zdůrazňovat. Příchod Ježíše nepopírají, ale odsouvají jej do neurčita a zdůrazňují jiné pravdy Písma. Na pozadí těchto skutečností si kladu otázku, zda je třeba, popřípadě nakolik, druhý příchod v církvi připomínat. Čtenáře znalého Písma možná v tuto chvíli napadnou slova „neznáte den ani hodinu“. Skutečně, jakékoli pokusy s úmyslem odhadnout tyto události jsou spojeny se značnými riziky. Dějiny dokazují, že i upřímní lidé se mýlili. Dokonce i učedníci oslovili Ježíše s podobnou otázkou, a On jim odpověděl, že známost detailů není jejich záležitostí. Oni se mají soustředit na kázání evangelia a nikoli

na den Jeho příchodu. Kromě biblických důvodů zabraňujících nám zjistit jakékoli podrobnosti, mají někteří lidé i důvody ryze osobní. Občas se mi někdo v rozhovoru svěří, že „se do nebe vůbec netěší“. Zpočátku mne takovéto odpovědi dosti šokovaly, později jsem jim začal rozumět. Některým lidem je na zemi zkrátka příliš dobře na to, aby uvažovali o něčem lepším. Mají vše, o čem snili a více nepotřebují. Jiní (podle mého zjištění je tato skupina početnější), se do nebe netěší proto, že mu nerozumí. Popis Bible je příliš strohý na to, aby nám vykreslil nebe takovým způsobem, abychom se po něm roztoužili. Zlaté ulice a perlové brány zkrátka nejsou tou pravou motivací. Kdo chce argumentovat, že očekávání druhého příchodu Ježíše není natolik důležité, abychom se tím zabývali, jistě si najde dostatek důvodů. Poctivý čtenář Bible ovšem záhy zjistí, že existuje i jiný pohled na věc. „Těmito slovy se navzájem potěšujte“ – takto apoštol Pavel vyučuje církev v Tesalonice ohledně postoje k návratu Pána na zem. Tedy, mám-li se něčím potěšovat, jistě to bude v mém přemýšlení zaujímat důležité postavení. Když jsem dlouhou dobu mimo domov, velice se těším na návrat. Poslední dny pobytu v zahraničí nemyslím skoro na nic jiného, než na brzký návrat. Jiným důkazem jsou mnohá Ježíšova podobenství: O hřivnách, o dělnících na vinici, a v řadě dalších se vyskytuje jeden motiv: Pán se jednoho dne vrátí. Přitom v těchto podobenstvích nejde o pouhé konstatování, nýbrž očekávání na Ježíšův návrat je spojeno vždy s nějakým konkrétním postojem nebo činností církve. A nejde zdaleka jen o podobenství, celá Bible je plná zaslíbení návratu Krále. Kniha Zjevení se dokonce na toto téma specializuje. Všimněte si, jakým slovem začíná verš uvedený v záhlaví. „Hle, přicházím“. Takováto slova jednoduše nelze ignorovat. Sám Pán vesmíru ohlašuje, že přichází. Nesmí se proto u svých věrných setkat s lhostejností, letargií či odmítáním. Podobenství o deseti pannách staví křesťany s laxním postojem do pozice bláznů. Obraz, jakým jsou Ježíšovi následovníci v Novém zákoně představováni, bychom mohli nazvat „Bdící církev“. Nikdy nesmíme ztratit postoj očekávání budoucích věcí. Církev, která toto očekávání ztrácí, se sama redukuje na jakousi sociálně zaměřenou instituci, která je možná

ve společnosti prospěšná, biblickým kritériím Nevěsty Beránkovy ale neodpovídá. U tohoto očekávání (bdění), je třeba zdůraznit jednu důležitou pravdu. Nejde o pasivní čekání, jakési svaté nicnedělání. Jak jsem uvedl výše, očekávání je vždy spojeno s konkrétní činností, nebo postojem. V našem případě máme „střežit svá roucha, aby nebyla vidět nahota“. To jasně vymezuje, co očekávání je a co nikoli. V symbolice Písem roucho ilustruje skutky (Zj 19,8). Můžeme mít špinavé roucho hříchů, nečistot a vlastní spravedlnosti, nebo můžeme přijmout Kristovo bílé roucho spravedlnosti darované z milosti. Tomu je třeba dobře rozumět, bílé roucho není pouhá víra, ale znamená spravedlivé skutky. Křesťanům v Laodikeji se nedostávalo skutků, namísto toho upadli do jakéhosi pocitu sebeuspokojení, pýchy a samolibosti. Pán je napomíná a charakterizuje jako nahé. Jsou křesťany, kteří sice nemají pošpiněné roucho závažnými hříchy, ale z Božího pohledu jsou nazí. Něco důležitého jim chybí, a proto je Ježíš přísně napomíná. Na závěr můžeme tedy konstatovat, že očekávání na návrat Pána Ježíše Krista není záležitost vyhrazená některým jedincům, kteří „tomu více rozumí“. Týká se každého věřícího. Není ani pasivním čekáním „až se to stane“, nýbrž má nás motivovat k horlivé službě Bohu. Bdít také znamená střežit své roucho. Zdůraznil bych obzvlášť slovo své, protože někdy se nám lépe střeží roucha jiných bratří a sester. Bdít znamená žít i pracovat v naději, že přes veškeré těžkosti a nesnáze života máme tu nejkrásnější budoucnost před sebou. Vzpomínám si na jistou starší sestru, která byla natolik uchvácena popisem nebeských bran v knize Zjevení, že si postupně nakoupila většinu těch drahých kamenů, zmiňovaných ve Zj 21,19–20 (na pouti se dají pořídit za pár korun). Dala si je do mističky na okno a pokaždé, když na ně hleděla, připomínala si návrat Pána a skvělou budoucnost, která je před ní. Přeji Vám Boží požehnání do roku 2012 Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 24, leden 2012

3

ŽIVOT V KRISTU

Služba seniorům

Nikdy není pozdě

4

la na tři čtvrtě roku z jakékoli činnosti, a teprve po tři čtvrtě roce jsem začala Rozhlasový pořad Rádia 7 s názvem Fortepiano znovu přemýšlet. V té době si Pán Bůh povolal k sobě bratra Slabihouda, sluVítám vás u poslechu dalšího Fortepiana. Opět se setkáváme živě v hodince povídání o ži- žebníka seniorů v našem sboru, a osobně votě, opět je tady další host, kterého za chvilku představím. Od mikrofonu vás zdraví Lenka jsem vnímala, že teď je tu po něm prázdné místo a že Pán Bůh chce, abych ho Malinová. Žijeme v době, kdy světu vládne kult mládí. Idolem je pohledný, úspěšný třicátník či dlou- nahradila. A tak jsem začala chodit. Nejhonohá blondýna s dlouhými vlasy maximálně kolem pětadvaceti. Jakmile člověk překročí prve to byly návštěvy za sestřičkou z načtyřicítku, a co teprve padesátku, už patří do starého železa. V naší společnosti ale žije čím šeho sboru, která se dostala do domova dál víc starých lidí a my všichni jednou zestárneme. I staří lidé mají svou hodnotu a své místo, seniorů natrvalo. Během návštěv mi dopřed Bohem určitě. Se starými lidmi je spojený život dnešního hosta Fortepiana a já teď už mov přirůstal k srdci. S touto sestřičkou jsme se ze srdce mohly modlit za tento vítám Radku Doušovou, která přijela z blízkosti Prahy. domov, za Boží dílo v něm, a skutečně, ejprve se, prosím, krátce před- životě prošla spoustou operací, bylo jich později Pán Bůh na naše modlitby začal celkem sedm, kdy jsem sama na svém odpovídat. Velmi zajímavé bylo, že mně stav. Kým jsi, něco o své rodině. Je mi téměř 59 roků, jsem mamin- těle mohla prožít, co prožívají lidé, kte- Pán Bůh pomohl v přípravách na služka dvou dospělých synů, mám také dvě ří jsou třeba staří, kteří jsou v nemocni- bu i tím, že jsem se náhodně seznámila vnučky. Bývala jsem zdravotní laborant- cích, a mohla jsem vidět, jak to v tomto na ulici s ženou, od které jsem slyšela, že ka a teď už jsem prvním rokem v důcho- prostředí vypadá, že tam existuje určitá mluví o Bohu. Mě to zajímalo, tak jsem du a částečně ještě pracuji, takže se můžu beznaděj, že tito lidé mají otázky, na kte- přišla blíž, a nakonec se ukázalo, že je ré jim nikdo přes nejlepší vůli nemůže to vedoucí sociálního úseku právě z tovíc věnovat službě. odpovědět. Pán Bůh mně dal skrze tuto hoto domova. Seznámily jsme se, sblížiPřijela jsi z blízkosti Prahy, řekni přesně část života schopnost porozumět trpícím ly, a vlastně tam vznikla naše spolupráce. To byla úžasná Boží pomoc, kterou bych lidem. odkud? nečekala. Jsem z Velkých Popovic, to je obec asi To byl úplný počátek, že ti Pán Bůh dal 35 km jihovýchodně od Prahy. projít nelehkými věcmi, které ti ukázaly Říkala jsi, že jsi uvěřila v Boha až Když jsem řekla, že je tvůj život spojen na lidské utrpení a prohloubily tvůj sou- ve svých čtyřiceti letech, jako už zrase starými lidmi, prozraď, co se za tím cit, který je pro službu určitě nezbytný. lá žena, maminka synů. Jak se to stalo, a myslíš si, že to je jedním z důvodů, že Jaké byly začátky? skrývá. Vnímala jsem touhu sloužit Bohu jsi potom začala dělat to, co děláš? Je to moje služba seniorům, ke které, Určitě. Uvěřila jsem, protože jsem dověřím, že mě Pán Bůh povolal, a On mě a hledala jsem svoje povolání. I když už tam náznaky byly, ještě jsem nevěděla, stala v křesťanství, v evangeliu odpověď k ní taky připravoval. jestli to nebude služba dětem, ale Pán na to, co jsem v životě hledala. Úžasnou My si dneska o tom budeme povídat Bůh mě skrze pastýře našeho sboru uve- lásku, jistotu, hluboký smysl života, který a taky o tvém životě. Na začátek se ze- dl do služby seniorům. V té době ve sbo- jsem hledala v lidech, jsem nakonec uviptám: Proč zrovna k seniorům? Měla jsi ru sloužil věrný a dlouholetý služebník, děla v Bohu. Bůh je láska, která člověka vždycky vztah ke starým lidem, nebo se bratr Slabihoud, který docházel pravidel- nikdy neopustí a nezklame. V současné době vnímám, že postoje ně do domova seniorů, a já jsem na radu to postupně začalo měnit? Neměla jsem vztah ke starým li- pastorů začala chodit s ním. Nenásil- společnosti jsou skutečně negativní. Médem od začátku. Ani od začátku své ně jsem se seznamovala s prostředím, dia často vedou mladé k myšlence: „Vy víry v Boha, protože jsem uvěřila tepr- s lidmi, a mohla jsem rozpoznávat, jest- pracujete na důchodce.“ Ale ono to tak ve ve čtyřiceti letech, ale Pán Bůh mě li služba je, nebo není pro mě, a uviděla není. Jsou to lidé, kteří celý život pracovana tuto službu chtěl připravit. Chtěl jsem, že tohle je ono. Ale později přišla li, vytvořili spoustu hodnot, které my teď změnit moje srdce. A tak jsem ve svém ještě poslední operace, která mě vyřadi- užíváme, a na svůj důchod si oni sami vydělali. A jak bylo na začátku řečeno, v lidské společnosti jsou dnes obdivováni ti, kteří jsou úspěšní, ti, kteří jsou výkonní, mladí, krásní, ale stáří je považováno za neužitečné, za nepotřebné a jako přítěž, na kterou někdo musí pracovat. Ale Boží pohled je naprosto jiný. V Bibli můžeme číst, že stáří je vzácné. Můžeme tam číst verše o šedinách, o pravé zbožnosti, kterou je péče o vdovy, a těch jsou plné domovy. A tak můj postoj, který mi Pán Bůh dal v lásce ke stáří, je ten, že je vidím jako nádherná Boží stvoření, vzácná, která jsou v posledním úseku své cesty a jsou vlastně na rozcestí. Pro mě každá jejich vráska mluví, a často, když potkám někoho staršího na ulici, ptá se mě, proč se usmívám. Ale já musím, protože ty staré lidi mám moc ráda.

N

Ročník 24, leden 2012

V

né návštěvy rodiny, někam ani rodina nechodí, a ošetřujícího personálu. Někdo, kdo se zeptá, jak se vám daří, kdo se dokáže usmát, pohladit, povzbudit, je vítán, a posléze se otevírá i možnost ke sdílení evangelia. A to tam třeba přijdeš a řekneš: „Dobrý den, já jsem Radka Doušová, jdu vás pohladit.“? Jak to děláš? Vždycky se zeptám. Respektuji soukromí člověka, jeho přání, protože ta služba nesmí být nikdy násilná, nikdy to nesmí být žádná manipulace, ale skutečně dobrovolná věc. A pokud vidím, že ten člověk má zájem si chviličku popovídat, tak setrvám, a když Pán Bůh otevírá, dostáváme se i k tomu nejpodstatnějšímu tématu. Často sloužím i umírajícím lidem. Zažila jsem skutečně konkrétní situace, kdy mě Pán Bůh přivedl k umírajícímu člověku. Mám spoustu krásných příběhů, které nikdo nevymaže z mého srdce, protože je to něco vzácného, co Bůh dělá v lidském životě.

Služba seniorům

Jak ses dívala na staré lidi, když jsi byla to to krásné období, kdy můžeme spolu mladá? Měla jsi stejný postoj, jako má dělat mnohé aktivity. dnešní mladá generace? Můj postoj se moc změnil. I když po- Vzpomínáš si sama na svoji babičku? stoj, jako má dnešní mladá generace, Máš na ni pěkné vzpomínky? Mám na svou babičku krásné vzpojsem neměla, to ne, ale zamýšlela jsem se nad stářím, viděla jsem ho jako něco mínky, jak se o nás starala, jak byla oběhrozného. Jako období, kdy člověk ztrácí tavá, s tím jsem se už potom později v žisvoje schopnosti, ať už fyzické, smyslové, votě moc nesetkala. Babička byla pro mě ztrácí prostředí, ve kterém pracoval, žil, opravdu symbolem péče a úžasné obětačasto ztrácí rodinu. A tak mi to připada- vosti. lo opravdu hodně těžké a ptala jsem se, proč na závěr života často takové až utr- Tak je to pro nás, ženy, které se dostávapení. Modlila jsem se za odpověď a Pán jí do babičkovského věku výzva, kdy ješBůh mi ukázal, jak to vlastně je, jak hlu- tě můžeme být něco platné a můžeme se spolupodílet na formování malých boký smysl tohle všechno má. Když člověk přijde do určitého věku, mladých človíčků, které vidíme vyrůstat, začíná období ztrát. Člověk ztrácí svo- kteří už jsou další generací. je schopnosti, ztrácí fyzickou sílu, často S jakými lidmi ses setkala v domovech bývá osamělý, ztrácí hodnoty, které před- důchodců a jaké jsou jejich hlavní potím pro něho byly velmi důležité. Moh- třeby? Začnu nejdůležitější věcí, bez modlitby lo to být jeho postavení, někdo možná mohl být ředitelem, někdo slavnou zpě- není možno jít do domova seniorů a čevačkou, ale dnes si na to už nikdo ne- kat, že něco uvidím, že se něco změní. vzpomene. Pro ostatní jsou dnes možná Modlitba otevírá naše duchovní oči, naše stařečkem na lavičce, který krmí holuby, srdce, a skutečně je nejdůležitější. Vnía nikdo se o něho nezajímá. Často jsou mám, že Pán Bůh skrze svoji lásku, kteodděleni od svých rodin, protože dnes už rou mně dává, otevírá srdce lidí. V těchmnoho rodin nebydlí pohromadě gene- to zařízeních, jako jsou domovy seniorů račně, a často třeba jsou i pro svoje ne- nebo nemocnice, je velký hlad po lásschopnosti a zdravotní omezení v růz- ce. Tak jak jsme před chvilkou mluvili o tom, že staré hodnoty opravdu umíných zařízeních. A tito lidé začínají přemýšlet. To je rají, rozpadají se, tak láska je to největší, úžasné. To je Boží vůle, aby přemýšleli. co lidé potřebují. Někoho, kdo je miluje Protože když člověk hodnotí smysl svého bez podmínek, v tom stavu, v jakém teď života, hodnotí to, co bylo vlastně pomí- jsou. V jejich neschopnostech, v jejich jivé, to, co už teď není a nemělo hodno- chybách, v jejich stáří, které má různé tu, a přemýšlí o tom, co tu hodnotu má. projevy. A tím mě Pán Bůh vybavil, tato A dochází k názoru, že skutečně je to lás- láska otevírá srdce lidí. Pokud tam vznikka, a přichází také často ke zdroji té lás- ne krásný vztah lásky mezi obyvatelem ky, a tím je Bůh. Víte, já jsem si hluboko domova a mnou, jako služebnicí, potom do srdce zapsala myšlenku, že stáří má dochází k důvěře, lidé mají touhu zeptat hluboký smysl v tom, že je ještě posled- se na mnohé věci, opravdu láska otevírá. ním voláním ke každému člověku, tím Jak tvoje služba vypadá prakticky? Když Božím voláním. přijdeš do domova důchodců, jakým Ty sama už jsi babičkou, máš dvě vnuč- způsobem se k dědečkům a babičkám dostaneš? ky, jaké to je, být babičkou? Sloužím v domově seniorů především Je to krásné období. Tak jak Pán Bůh má pro každé období hluboký smysl, tak ženám, jsou to ženy s nějakým omezei pro to období, kdy se stáváme babička- ním, fyzickým postižením, a především mi. Jsem vděčná za to, co ještě můžu dá- těm, které jsou upoutané na lůžko. Tam vat, co můžu prožívat se svými vnučkami. je potřeba největší, protože do pokojů Mám vnučky ve věku 6 a 8 roků, takže je se nikdo moc nedostane, kromě občas-

Témata časopisu

ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce. sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]. nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma: vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Teen Challenge

Příležitost podílet se na přípravě témat: • Služba dětem • VOŠMT • Domácí skupinky Výhledově připravujeme témata: • Zakládání sborů

5

Služba seniorům

ŽIVOT V KRISTU

6

Řekni nám některý příběh. Chodím navštěvovat opakovaně paní, s kterými už jsem mluvila a projevily zájem o další moji návštěvu. Když jsem šla za jednou takovou paní, zjistila jsem, že je přestěhovaná do jiného pokoje. A když jsem ji našla v druhém pokoji, tak náš rozhovor slyšela i její spolubydlící, nazvu ji paní H. Tato krásná paní, když jsem skončila službu, chtěla se mnou taky mluvit. Vyprávěla úžasný příběh o tom, že Pán Bůh, když prožila klinickou smrt během operace, ji vzal do nebe. Vyprávěla mi, že přišla do nádherné zahrady, že tam byl krásný pokoj, že tam byli lidé, kteří byli laskaví, k sobě jiní než tady na zemi, a jí se tam moc líbilo. Byla tam šťastná. Ale Pán Bůh ji vrátil zpátky. Tato žena byla z toho velmi zklamaná, protože už se nechtěla vrátit, a vlastně při rozhovoru vyplynulo, že neodevzdala svůj život Pánu Bohu, že se nesmířila s Bohem a to že je důvod, proč ji Pán Bůh vrátil zpátky. Tato paní skutečně se v pokoře odevzdala Bohu. Vyznala celý svůj život před Bohem a rozešly jsme se v krásném pokoji. Po několika měsících zemřela. Když jsem viděla, že sloužím umírající a modlila jsem se za ni, tak to bylo její vítězství. Už se těšila, byla připravená, věděla, kam jde. S tím souvisí i příběh její spolubydlící. Syn druhé paní slyšel službu a modlitbu za umírající ženu a sám za mnou přišel požádat, abych posloužila jeho mamince. A to pro mě bylo úžasné vyjádření důvěry nejbližšího člověka, a to se stává málokdy vůči křesťanům. To jsou silné prožitky, na které se asi nezapomíná, doprovázet lidi v posledních chvílích života do věčného života. To je na tom to radostné. Ano. Někdy chodívám sloužit s kytarou, a když jsem jednou chválila Boha, byla jsem navštívit paní v pokoji, kde

bylo víc žen, a když jsem skončila píseň, viděla jsem, že mě volá další paní, která ležela v pokoji. Paní byla nevidomá. Jenom slyšela a toužila se smířit s Bohem. Přivolala mě, sloužila jsem jí, a tato paní tam pak už víc nebyla. Byla pro těžký stav odvezena do nemocnice, kde zemřela. Vidím to jako úžasnou Boží lásku k člověku, kdy Pán Bůh ještě v poslední chvíli zachrání svého drahého pro sebe. To se týká našeho dnešního tématu, které jsem nazvala Nikdy není pozdě. Bůh volá člověka, dává mu šanci několikrát za život. A asi poslední šance je těsně před smrtí, v době, kdy už je člověk možná lidmi odepsaný. Ale není odepsaný Bohem. Ano. Je to tak, že Bůh čeká do poslední chvíle. Je úžasné, když můžeme být služebníky tohoto setkání s Bohem. Setkala jsem se také s další paní, která rovněž, když slyšela moji službu v pokoji, tak mě přivolala. Byla už sytá dnů. Dlouho jsem nerozuměla tomu, co tento výraz v Bibli znamená, být syt dnů života, ale pochopila jsem to, že její život už je naplněn a že touží odejít k Bohu. Paní cítila velkou tíhu hříchu, který toužila vyznat. Společně jsme hřích odevzdaly Bohu. A nemůžu zapomenout na krásné modré oči, které zářily štěstím, když se smířila s Bohem. Ještě asi dvakrát nebo třikrát jsem paní navštívila a ona potom zemřela. Viděla jsem, jak se těší. To je něco neopakovatelného, poslední chvíle člověka. Jak dlouho už chodíš do domova? Chodím čtyři roky, a rok a půl předtím jsem chodila jenom za sestřičkou z našeho sboru. To bylo období, kdy jsme jistě něco v domově promodlily. K tomu, aby člověk takovouto službu dělal, je potřeba několika věcí, o kte-

rých už jsme se zmínily. Především to, že uslyší Boží volání, to, že se nechá Bohem naplnit láskou, že si vymodlí sílu a moudrost, ale na druhou stranu, když tam přijdeš, je potřeba také mít nějaké povolení od vedení domova, určitě nemůžeš přijít jako zcela neznámý člověk. Ano, je to tak. Dostala jsem důvěru našeho sboru, kdy mě určili pro duchovní a pastorační práci v domově seniorů, a také mi pro to dali písemné potvrzení, bylo to takové, řekla bych, delegování do domova seniorů. Pak je tam další část, že se známe s vedením, jak už jsem řekla, se sestrou, se kterou mě Pán Bůh seznámil předem, která je vedoucí sociální péče. Také se stalo, že když jsme v domově promítaly film Ježíš, přišla za námi vrchní sestra, abychom se za ni modlily. Takže v domově už se skutečně o mně ví, jaká je moje služba, a jsem tam vítaná. Slyšeli jsme už několik krásných příběhů, kdy se lidé těsně před svou smrtí mohli smířit s Bohem. Stáří může být krásné, a může být také těžké, nikdo neví, jaké stáří ho čeká. Myslím na to, že bychom měli v sobě i v dalších generacích pěstovat úctu ke stáří, žijeme v době, kdy toto je opomíjeno a je potřeba se k tomu navracet. Tak jak to čteme i v Bibli, jak nás tomu učí Bůh, protože člověk s věkem nabývá moudrosti a zkušeností, a je trošku bláhové od dalších generací, když nečerpají ze studny moudrosti a zkušenosti těch, kteří jsou o něco starší. Je to tak, Radko? Opravdu vnímám, že stáří může být velikým příkladem v tom, jak člověk stáří prožívá, může být zdrojem veliké životní moudrosti, veliké zkušenosti, a může být zdrojem veliké lásky k svým bližním, ke své rodině. Skrze starého člověka může Bůh mluvit k dalším lidem. Někdy se setkávám s tím, že Pán Bůh touží měnit charaktery lidí, se kterými se setkávám. Že jsou některé ženy, u nichž Pán Bůh vidí, že je ještě něco, co mu překáží. On to touží změnit, touží očistit a posvětit jejich životy. Třeba jedna paní skutečně uviděla, že v jejím životě jsou slova nebo postoje vůči svým spolubydlícím, které nejsou v pořádku. Dokázala mluvit vůči některým skutečně velmi tvrdě a kriticky, dokonce docházelo i ke změně spolubydlících, a Pán Bůh to viděl. On to paní jasně ukázal skrze jeden biblický verš a ona s tím začala jednat, začala bojovat, začala se modlit, aby ji Pán Bůh vysvobodil, aby jí dal lásku, která nezraňuje, která slouží druhým, aby mohla být Božím dítětem, které je příkladem ostatním. Tato paní se skutečně tak pokořila, že psala dopisy svým spolubydlícím, kon-

krétní omluvy těm, kterým řekla něco rů mnohé skryté věci. Často jistě právem zraňujícího. V tom vidím velkou sta- obdivujeme kazatele, misionáře, obdivutečnost, dovést do konce to, co mi Bůh jeme chválící skupiny, a je to jistě dobukazuje. Tato krásná paní je teď blízko ře, že si této práce vážíme, ale chci teď Bohu. I když je upoutaná na lůžko, doká- říct, že možná zapomínáme na některé že myslet na další. Dokáže i svoje finanč- jiné hrdiny víry. To jsou ti, kteří za zdí ní prostředky, kterých zůstává v domově domovů a jiných zařízení prožívají svoje seniorů velice málo, protože všechno jde boje. Někdy to bývají boje v osamění, bez na služby a na pobyt, ona to málo, co jí podpory někoho, kdo by jim mohl rozuzůstane, posílá potřebným. Třeba hlado- mět, často tito lidé trpí bolestí, omezevým dětem do Koreje, a má z toho veli- ními, mnozí jsou léta upoutaní na lůžku, kou radost, když to může udělat. To po- v intimitě svého pokoje, a prožívají nejrůznější formy utrpení. Zkusme si to jekládám za vzácné před Bohem. nom na chviličku představit. Mají spousKdyž vyprávíš o svých starých ženách, tu důvodů pro to, aby si stěžovali, aby tak úplně záříš, celá se usmíváš, ale asi byli v hořkosti a v sebelítosti, ale oni to první, co se nabídne, je otázka: Všechno nedělají. Mnozí, se kterými se setkávám, možná není tak růžové, jsou určitě i těž- jsou skutečně v Boží blízkosti, jsou naké okamžiky, které tam zažíváš. Možná pojeni na Boha a s výhledem k blízkosti by ti někdo mohl říct: To musí být velmi spásy. Někteří dokonce dokáží ještě myslet na druhé a sloužit ostatním, alespoň těžká služba. Co je nejtěžší? Často se mě lidé ptají, jak tohle všech- modlitbou, protože už třeba nic jiného no unesu, jak můžu sloužit umírajícím, nemohou, ale před Bohem je to veliké. To jak to můžu všechno vydržet psychicky, jsou pro mě hrdinové víry, o kterých nia já odpovídám asi takhle: Že stav senio- kdo neví, ale Pán Bůh o nich ví. Ví o nich rů je přirozená věc. V dnešní společnos- i zástup nebeských svědků. A já si jich ti dochází k oddělování od nemocných, nesmírně vážím. Nesmírně si jich vážím, od utrpení, od umírajících, nevěřící lidé protože je to velmi těžké. Je těžké jít něna to nemají sílu. Nevidí člověka s vý- kam na misii, ale tohle je jiná situace, ktehledem, že pokud se odevzdal Bohu, tak rou bych k tomu skoro přirovnala. k němu odchází, odchází do věčnosti a do věčného pokoje. To je to, co chybí. Služba starým lidem naplňuje tvůj život. Často se setkáváme se školeními proti V čem nacházíš smysl života? Je to opravdu služba, skrze niž Pán syndromu vyhoření při takové práci, ale já můžu říct, samozřejmě, že tam nejsem Bůh často buduje mě, často mě potěšuje, tak často jako zaměstnanci, ale můžu říct, ale to není smyslem. Smyslem je služba že Bůh mi dává sílu a lásku k lidem, že potřebným lidem. Jsem často úplně dojamě to vlastně požehnává, že můžu být tá, protože ženy, které jsou třeba upoutaprůvodcem člověka buď v utrpení, v bo- né na lůžku, mi říkají, že se za mě modlí. lesti, anebo člověka umírajícího. Myslím, To je veliká věc. Jako kdyby Pán Bůh vraže to je přirozená věc i pro děti. Dřív ro- cel, jako kdyby skrze to žehnal mně, prodiny bydlely společně a senioři umírali tože modlitba je pro mě něco moc pov rodinách. Není to nic, čeho bychom se měli bát. Naopak, měli bychom za těmito lidmi jít. Možná jsme ztratili něco, co patří k životu, co Bůh dal, pohled na celý život. Nejen, když je člověk plný síly a ještě všechno zvládá, ale i ve slabosti, která také patří k životu, stejně jako když se narodí malé dítě, a potom se ve stáří člověk zase zpátky navrací do situace, kdy je odkázán na pomoc druhých. V Bibli se píše také o tom, abychom si připomínali muže a ženy víry, kteří nás předešli. Myslíš si, že v církvi máme nedostatky? Určitě máme v církvi duchovní otce a matky, kteří mají obrovské zkušenosti letité cesty s Bohem, kdy je Pán Bůh učil, kdy měnil jejich charakter, kdy jim ukazoval, co je a není dobré, a to jsou poklady moudrosti, kterým potřebujeme naslouchat. Vidím i v domově senio-

třebného. Modlíme se za vedení domova, za zaměstnance, za obyvatele, modlíme se, aby Pán Bůh vylil svého Ducha, aby mnozí mohli být zachráněni. A Pán Bůh to skutečně dělá. Můžu slyšet i od sestřiček, že se mění vztahy. Dřív se některé ženy hádaly, pomlouvaly, měly zášť, závist, tak mi říkají, že se vztahy zlepšují. Mám z toho velikou radost. Moje služba je jenom malá kapička v obrovském moři potřeb. Tolik je zařízení, tolik je seniorů, kde možná někdo čeká na něčí pohlazení, a možná je to na vaše pohlazení. Tolik je tam utrpení, otázek, na které nejsou odpovědi, a možná někdo čeká na vaši odpověď, možná skrze vaši službu může Bůh někoho v posledním roce, měsíci, týdnu anebo v posledním dnu zachránit, přivést k sobě. Jsou tu zařízení plná lidí, kteří stojí na křižovatce před koncem. Několik vašich vět může změnit jejich úděl. Nesení evangelia záchrany seniorům je velmi, velmi důležité. Oni už nemají moc času. Zamysleme se nad tím. Zamysleme se, jestli tohle nechce Bůh právě od vás.

Služba seniorům

Ročník 24, leden 2012

Touto výzvou skončíme naše dnešní povídání. Dnešní Fortepiano se dostalo do samého závěru, a název, který nás provázel celou hodinkou, je symbolický: Nikdy není pozdě. Nikdy není pozdě pro to, abychom se mohli smířit s Bohem, v každém věku to můžeme udělat, to platí i pro seniory, kteří už jsou v cílové rovince svého života. A nikdy také není pozdě začít pomáhat. Nikdy není pozdě vydat se cestou, po které jsme ještě nešli, a uposlechnout volání, kterým nás Bůh volá. Hostem ve Fortepianu byla Radka Doušová, děkuji ti, že jsi přijela. Děkuji i vám a všem posluchačům.

7

ŽIVOT V KRISTU

Doprovázení nemocných a umírajících

Služba seniorům

– principy komunikace s umírajícími

8

Seminář Diakonie AC, Mgr. Natália Kacianová, PhD., farářka evangelické církve

C

kého nebo jsou v těžké životní situaci, o je to doprovázení? Doprovázení je služba zaměřená přijdou do shromáždění, a co dělají? Sedí na péči o duši trpícího člověka. a poslouchají. Mají toho na srdci mnoJaký je rozdíl mezi doprovázením a dia- ho, možná by chtěli něco říct, aby se jim konií? V naší evangelické církvi máme di- ulevilo, ale není na to prostor. Protože akonii, která je zaměřená na péči o fyzic- ve shromáždění, mluví někdo jiný. Jsou ké potřeby lidí. Diákoni se starají o lidi, tam, poslouchají, Boží slovo se jich dokteří jsou nějakým způsobem postižení, týká, ale mají potřebu mluvit. Chtěli by neumí si sami nakoupit, neumí se sami si vylít svoji duši, a na to prostor není. obléknout, přijít k lékaři, diákoni je do- A proto, když navštěvuji lidi, kteří prožíprovázejí, chodí jim pro léky. Naproti vají nějaké těžké období svého života, dátomu doprovázení je součást pastorální vám prostor a skutečně, za celou praxi se služby, a pastorální služba je zaměřená potvrdilo, že potřebují mluvit. Potřebují na duši trpícího člověka, na jeho dušev- vylít svou duši, potřebují říct, co je bolí, ní a duchovní potřeby. Když člověk, kte- pojmenovat věci. Říct: Toto a toto je teď rý doprovází, navštíví člověka, pro něj je pro mě velmi těžké. A vy jste vrba, která podstatné, aby s tím člověkem byl, aby to vyslechne, a jim se strašně uleví. Ale musí se cítit bezpeční. To je velmi vznikl rozhovor, aby se člověk otevřel, aby mluvil o svém bolu, žalu, smutku. důležité. Člověk se otevře jen tehdy, když Pro lidi, kteří doprovázejí, je tato dušev- cítí, že druhý ho přijme, a přijme ho takového, jaký je. Nebude ho posuzovat, ní a duchovní péče na prvním místě. Ještě bych poukázala na jednu věc. nebude ho chytat za slovíčka, neodsoudí Když vidíte, že člověk potřebuje pomoc, ho, když se přizná k něčemu, co je pro dejme tomu, že nemůže chodit, anebo něj velmi těžké a neví si s tím rady. Poje slepý, je to viditelné. Vidíte to, přijde- třebuje se cítit bezpečně. A tehdy mluví te k němu a dejme tomu, ho převedete a zároveň se očišťuje, spadne to z něho přes cestu, uvolníte mu místo v autobu- a může vykročit nanovo. Takže doprovázení je služba, kdy přise, zkrátka mu poskytnete to, co viditelně potřebuje. Ale to, co je v naší duši, mno- cházíme za člověkem, který je v těžké hokrát nevidíme. Proto je tato služba životní situaci, a přicházíme za ním ne o to těžší, vidět skutečnou duševní a duchovní potřebu, kterou člověk má. Vidět jeho bolest, utrpení, samotu, možná beznaději, možná zlost, možná hněv, možná vinu. Mnohokrát to není viditelné na pohled tak, jako jsou viditelné tělesné potřeby. Toto je doprovázení. Není to povolání, spíše poslání. Cílovou skupinou jsou lidé nemocní, umírající, smutní, kteří procházejí trvalou životní nesnází, například se rozvádí anebo ztratili zaměstnání. O doprovázení se mluví jako o službě vyslechnutí, protože základním pravidlem doprovázení je umožnit trpícím mluvit o svém strachu, samotě, beznaději bez toho, aby se cítili souzeni, odsuzováni anebo mentorováni jinou osobou. Toto je velmi důležité. Služba doprovázení je služba vyslechnutí. Když doprovázím, ať už jako farářka, nebo obyčejný člověk, který přijde k lůžku umírajícího v nemocnici anebo navštíví rodinu, které někdo blízký zemřel, mým prvořadým úkolem je naslouchat. Proč? Často lidé, když ztratí někoho blíz-

proto, abychom mu dali nějakou radu, ne abychom mu řekli, co všechno víme, dokonce ani ne, abychom mu konkrétně pomohli, protože jeho situaci často neumíme vyřešit, nemáme odpovědi na všechny otázky, nemáme prostředky, abychom zachránili všechny lidi na světě, ale máme sebe, máme svůj čas, můžeme za člověkem přijít, můžeme s ním být, můžeme ho vyslechnout, a z něj to spadne.

P

roblematika umírání Otázce smrti čelíme dennodenně. Ať otevřete noviny, ať zapnete televizi, na každém kroku číhá smrt. Nikdo z nás neví, jestli se dožije dalšího dne. Jedno moudré přísloví říká: Prožívej každý den, jako by byl tvůj poslední. Budeš ho vidět úplně jinak. Skutečně některé věci nemáme pod kontrolou. Jsou v rukou Božích. O smrti se nemluví. Je to velmi těžké téma, lidé se smrti bojí, nechtějí o ní mluvit, ale to ještě neznamená, že smrt není. Ona je a čelíme jí dennodenně. Jak můžeme být lidem umírajícím anebo těm, kteří bojují s nějakou těžkou chorobou, oporou? V čem spočívá opora? V bytí. Že jsem při člověku. Lidé, kteří umírají, mají často pocit, že je všichni opustili. Že je opustil Bůh, že je opustili blízcí, cítí se strašně sami. To, že s člověkem jsme, znamená strašně moc. Umírající člověk toho nepotřebuje moc. Tehdy už na málo věcech záleží. Tehdy je důležité být těmto lidem nablízku: Ano, záleží mi na tobě. I když nemáš vlasy, i když tě choroba nesmírně změnila, i když už nemůžeš nic dát této společnosti, niko-

Ročník 24, leden 2012 mu, jsi na smrtelné posteli, stále máš pro mě cenu a já při tobě budu. A potom samotná komunikace. Jak komunikovat s někým, kdo je v takovéto těžké situaci? Jak má vypadat citlivá ilé sestry, milí bratři, dovolte, komunikace s trpícími lidmi? Jsou čtyři abych se s Vámi podělil o jedno principy, ověřené praxí, které bych vám svědectví, co se mi stalo v práteď chtěla přiblížit: ci, v hospici na Sv. Kopečku u Olomouce, 1) Pozornost kde pracuji jako ošetřovatel. Jak asi víte, 2) Projevení uznání zde, v tomto zařízení doprovázíme termi3) Projevení náklonnosti nální onkologické pacienty na tzv. „dru4) Schopnost přijetí hý břeh“ tak, aby nezemřeli o samotě či Na každý princip se podíváme trochu v bolesti. Paliativní a duchovenská péče blíže. je zde na vysoké úrovni a také prostředí tohoto zařízení je nadstandardní a nádherné. Pracovníci zdravotního personáozornost Co znamená být pozorný? Kdy lu jsou lidé s úžasným srdcem a vlastně jsme pozorní? Když si všímáme by se tato psychicky velmi náročná prátoho, co je pro druhého člověka důleži- ce nedala zvládnout bez velikého srdíčka té. Podtrhuji: druhého člověka, ne pro pro klienty většinou znetvořené hroznou nás, protože to je velký rozdíl. Ve vzta- onkologickou chorobou. Jednoho dne večer jsem se modlil k nahu dvou lidí jsem pozorný tehdy, když si všimnu, co je důležité pro tebe. A trošku šemu Pánu, jestli by mi mohl v hospici sobecký jsem tehdy, když si myslím, že ukázat někoho potřebného, kdo jej ještě je to důležité pro tebe, ale v podstatě je nezná, myslím z pacientů, klientů. Chtěl to důležité pro mě. Všímat si, co je dů- jsem někomu říci evangelium, protože ležité pro druhého člověka. Znamená to mi připadalo málo jen se postarat dobsledovat znamení, signály, momenty, kte- ře o tělesné potřeby klienta, když vím, ré ten druhý pokládá za důležité. Napří- že zanedlouho zemře a co potom bude klad moje vlastní zkušenost. Když jsem s jeho duší a kde vlastně bude trávit svozačínala svou farářskou službu a chodila ji věčnost. Vždyť víme, že naše duše je jsem za nemocnými lidmi do nemocnic, nesmrtelná… V hospici pracují také kamyslela jsem si, že na mne všude čeka- toličtí kněží, kteří udílejí svátost smíření jí s otevřenou náručí a každý bude potě- a poslední pomazání. To je jistě potřebná šen, že ho přišla navštívit farářka, a proto věc, ale nevím, zda zcela vždy rozhodující můžu přijít kamkoli a kdykoli se mi chce, pro spásu duše. Druhý den ráno, když již tak, jak to mně vyhovuje. Takže jsem jsme měli všechny klienty umyté a nakrse podívala do diáře a viděla jsem: úte- mené a čistě oblečené do slušivých pyrý ve tři nemám nic, jdu navštívit toho žam, procházel jsem se po chodbě kolem a toho do nemocnice. Přišla jsem do ne- dveří pokojů a hledal tu či onu jmenovku mocnice, otevřela jsem dveře do pokoje: klienta, kterého bych navštívil a přitom „Dobrý den, přišla jsem vás navštívit.“ To se v duchu modlil: „Pane, ukaž mi, pronebylo moc dobré, že? Asi by se víc ho- sím, za kým mám zajít a říci mu evangelidilo, kdybych se nejprve zeptala, jestli um o spáse a daru věčného života v Tobě…“ úterek vyhovuje ne mně, ale tomu člově- Pak jsem spatřil jisté jméno a řekl si, že ku, který je v nemocnici. Jestli například to bude ono a už jsem věděl, že mě Bůh za ním nepřijde rodina z Kysúc. A to se a Duch Svatý vede. Přišel jsem k lůžku mi stalo. Vešla jsem do místnosti a oko- devadesátiletého pána a zeptal jsem se lo lůžka byla shromážděná rodina, která ho, zda někdy slyšel o Bohu a jestli si cestovala dvě hodiny, aby dotyčného vi- na mě udělá čas, že bych mu o Něm mohl děla. Všichni se zarazili a řekli: „Paní farářka přišla, tak my už půjdeme.“ A měli jste vidět ten pohled člověka na posteli. Tak se těšil, že ho rodina přišla navštívit, ale přišla paní farářka. Pozornost. Máme se zeptat: „Můžu vás navštívit?“ Dokonce umožněme nemocnému kontrolu situace: „Vyhovuje vám, když vás navštívím tehdy a tehdy? Řekněte si, kdy vám to vyhovuje.“ Kdo má mít situaci pod kontrolou, když chci být pozorný? Má ji mít pacient. Pro něho je to velmi důležité, protože když je někdo připoutaný na lůžko, má strašně málo věcí pod kontrolou. Vlastně nic. Má jednu postel, leží v jed-

M

P

povyprávět. Pán přikývl a bylo přitom vidět, že mu není dvakrát dobře. Řekl jsem mu, jestli by se se mnou nechtěl rovnou pomodlit třeba Otče náš a on okamžitě přikývl a řekl mi ještě, že v Boha věří, v jeho existenci, ale že se moc v životě nemodlil a ani nikdy nikam do kostela nechodil. A tak jsme se začali modlit, on uměl modlitbu Bible asi tak do tří čtvrtin, takže potom zbytek už opakoval po mně a rovnou jsme se modlili modlitbu přijetí Pána do jeho srdce. No, měl jsem z toho velikou radost, chvíli jsme ještě povídali, ale já cítil, že jsem puzen Duchem na další pokoj, a tak jsem se s pánem rozloučil a šel o pokoj dál, kde ležela osmdesátiletá paní. Oslovil jsem ji zhruba stejným způsobem a úplně jsem jasně cítil, že není třeba nic překonávat. Žádnou opozici nebylo třeba vymést. A dokonce nebylo třeba půstu, i když je fakt, že do té doby jsem ještě nic nejedl…  Na moji otázku mi náhle paní řekla doslova: „Já jsem nikdy, za celý svůj život ani na chvilku nezapochybovala o tom, že Bůh žije a existuje…“ No to pro mě bylo, jako když mě čistou vodou poleje… J A tak jsme se taky pomodlili Otče náš a modlitbu přijetí a bylo. Úžasná milost na konci života v bolestné a konečné etapě. Úžasná milost k pokání a odpuštění svým nepřátelům a těm, co ublížili i jako přátelé… Nádherné léto milosti Hospodinovy. Pán už se na nás dívá z oblaku svědků, ale slíbil mi, že Ježíšovi o mně řekne něco hezkého… Tak o tohle jsem se s Vámi, milí sourozenci, chtěl podělit. O projevy Pánovy přízně, když On říká: „Pojďte ke mně, kdo žízníte, a já vám dám napít…“ Věřím, že Vaše víra byla tímto velmi povzbuzena a že ve Vašem evangelizačním úsilí na místě, kde byste dopředu řekli, že už to nemá cenu, učiníte třeba jakousi nápravu . Mějte se krásně a přeji hezké dny. Patrik Vydlák, AC Prostějov

Služba seniorům

Boží působení v hospici

9

Služba seniorům

ŽIVOT V KRISTU

10

nom pyžamu, je odkázaný na to, kdy mu někdo přinese jídlo, kdo ho kdy přijde navštívit, kdo mu kdy přinese nějakou kazetu, kterou si vyslechne, knihu, kterou si přečte. On vlastně nic nemá pod kontrolou. A vy mu tu kontrolu dáte: „Řekni, jak se cítíš, kdy ti bývá lépe? Po obědě? Kdy by to bylo pro tebe nejlepší?“ Tu kontrolu vkládám do rukou jemu. A musím se připravit i na negativní odpověď. Někdy mi řekne: „Ne, děkuji.“ A je to v pořádku. Protože on je pánem situace. Všímání se řeči těla, tónu hlasu, to jsou signály, které člověk vydává. Někdy bych strašně chtěla s některým pacientem komunikovat, ale on velmi těžko mluví, má žízeň, možná ani nemá chuť a možná by mnohem raději spal. Prostě všimnout si toho. Nejsem tam proto, abych tam byla a udělala si čárku do deníku, že jsem navštívila nemocného ve svém sboru, jsem tam proto, protože si myslím, že ten člověk tam moji přítomnost chce a že on je ten, který mi dává šanci tam být. Okamžik bytí s člověkem, který je odkázaný na vaši pomoc, je velký dar. Jaké jsou překážky pozornosti My jsme ti, kteří mají nad situací kontrolu. Nežádáme o dovolení, chceme, aby vše bylo podle mne. Přerušení hovoru, odvádění od negativních pocitů. Například pacient řekne: „Mám pocit, že umírám.“ A vy mu odpovíte: Ale, ty určitě ještě neumíráš. Nemůžeš zemřít, jak tak můžeš mluvit? Vzdáváš se, nevzdávej to. Proč bys měl umřít? Všechno nasvědčuje tomu, že se z toho dostaneš.“ Ale on cítí, a já vám můžu říct na sto procent, že člověk, který umírá, ví, že umírá, ať mu to řeknete, nebo neřeknete. To je prostě dané, když přichází ten okamžik, vy to víte, a člověk, který umírá, si vybírá člověka, kterému se s tím svěří, a vybírá si ho na základě toho, s kým se cítí bezpečný. A když vám někdo řekne: „Myslím si, že umírám“, je to úžasná čest, protože ten člověk vám věří, že vy to unesete, že se s vámi na to téma může bavit. Je to velmi těžké téma, není jednoduché dívat se na někoho a zůstat bez slov. „Myslíš si, že umíráš?“ To je jediná věc, na kterou se zmůžu, že tu otázku zopakuji. Ale stává se, že když nejsme pozorní a unikne nám tato krátká věta, anebo jsme příliš zaměření na to, co si myslíme my a jak bychom to chtěli my, pacient na toto téma přestane mluvit. Vyjadřování svých pocitů, potřeb a názorů. Já si myslím. Já si myslím, že to s tebou ještě není tak zlé. Já si myslím, že by ses neměl vzdávat. Já si myslím, že Bůh nám dal víru, abychom právě v takových situacích neztráceli naději, já si myslím… a tak dále a tak dále. Opět základní pravidlo doprovázení je: My jsme

ti, kteří poslouchají, pacient je ten, kdo mluví. Soustředění se na to, co můžu udělat, nebo jsem už udělala, namísto tichého spočinutí v přítomnosti trpícího. To je takový náš, řekla bych reflex, který máme. Abych aspoň něco udělala. Při lůžku umírajícího se cítím bezmocná. Vím, že co můžu dělat, dělám, a to, co můžu dělat je, že projevuji lásku a péči o lidi, kteří umírají. Jsem s nimi, naslouchám jim, dávám jim vědomí, že mi na nich záleží, že stále mají pro mě cenu, projevuji jim lásku, projevuji jim péči, ale vyléčit a uzdravit může jen Bůh. Přesto má člověk pocit: „Ale ještě něco udělejme.“ Znám mnoho případů, kdy v nemocnici řekli: „Je to beznadějné, není možné nad tou nemocí vyhrát.“ Rodina vzala člověka z nemocnice, šli za léčitelem, ještě ten pomůže. Zaplatili mnoho peněz za nějaký „zázračný“ sirup, cpali ho do pacienta, pak zkusili další alternativu atd., zkrátka ještě něco udělat, ještě nějak zabránit tomu, aby ten člověk zemřel, ale poslední chvíle se dají využít i jinak. Ne v takovém stresu, ne v zoufalém zápase o život na zemi. Předpokládání, že člověk, za kterým přicházím a který umírá, očekává moji pomoc, je mylné. On nechce moji pomoc, on chce mě. On chce mé pochopení, on chce mou podporu, on chce můj soucit. A já ho respektuji, když pláče, i když mlčí. Naučila jsem se přijímat mlčení. Někdy jen tak sedím při lůžku umírajícího a on řekne dvě slova, a já nemám odpověď. Mlčím, chytnu ho za ruku, a to ticho je zázračné. Vůbec to nevadí, vůbec to není dlouhé, vůbec to není trapné, prostě je to chvíle mlčení, a já to respektuji.

je na této zemi, je tu kvůli něčemu, každý život je důležitý, je potřebný, je vzácný, je výjimečný. Lidé, kteří umírají, si mnohokrát kladou otázky: Mělo to vůbec smysl? Zůstane po mně něco? Zapamatoval si mě někdo? Jak jsem žil? Bylo to správné? Mohlo to být i jinak? Co mám ještě udělat? Mám ještě někoho poprosit o odpuštění? Mám ještě napsat závěť, aby se rodina po mé smrti nehádala o majetek? Kladou si mnoho těchto posledních otázek a projevení uznání je podpora, že jeho život byl důležitý, měl smysl, byl vzácný, byl výjimečný, i přesto, že v něm mohlo být selhání a že ještě některé věci je potřebné uvést na pravou míru, ale že to, že tu byl, je prostě dar. Projevit zájem o něj jako o jedinečnou bytost. Často se setkávám v nemocnici s tím, že personál je často přepracovaný, přetížený, nemotivovaný, má toho strašně moc, a že na pacienty se dívá jako na číslo 1, 2, 3, 4, 5… prostě všichni jsou stejní. Ten potřebuje takový lék, ten takový atd. Při doprovázení jde o jedinečnost. Člověk je v něčem výjimečný, jedinečný, a vy mu to dejte pocítit. Projevení uznání. Mluvte s ním o věcech, které jsou mu blízké, které mu rozzáří oči a tvář, protože to je jeho život. Možná je to fotka u postele, obraz na stěně atd., začne o tom mluvit, rozzáří se mu oči a vy víte: Toto je jeho život, to je pro něj výjimečné. To je téma, kde se setkáme, můžeme si o tom vykládat. Můžete se ho zeptat, co má pro něj smysl, a on začne mluvit. Jaké můžou být překážky uznání Laciná útěcha, používání laciných frází nebo klišé. Například taková vzácná a moudrá věta: Bůh tě miluje. To je velmi hluboká věta, znamená velmi mnoho, ale když ji použijeme v nevhodné chvíli, je to rojevení uznání Co to znamená? Dát člověku pocit, jen laciná fráze. Například pacient se naže jeho život má smysl, že je vzác- chází se ve stádiu, že se vyrovnává s něný a výjimečný. Každý jeden člověk, který jakým problémem a cítí se strašně vinný.

P

A vy mu řeknete: „Pán Ježíš by to tak určitě nechtěl, On zemřel i za tebe. A celá tvoje vina je smazaná.“ Ale pro něho je to vážný problém, on s tím fakt bojuje, a taková věta tehdy vyznívá jako klišé. „Pán Ježíš za tebe zemřel a smazal tvoje viny.“ Ale on si potřebuje ten problém vyřešit a přijít do stavu, kdy si uvědomí: Ano, je mi odpuštěno, Ježíš za mě zemřel. Porovnávání s někým jiným. Podívej se na toho a na toho, jak statečně to nese. On se nevzdává. Podívej se. I tvůj otec by ti to byl řekl… Ten vypadá lépe než ty… Určitě to znáte, stále nás s někým porovnávají. To už nesvědčí o tom, že jsme jedineční, ale my jedineční jsme. Poukazování na sebe, na své zkušenosti s bolestí. I já jsem velmi v životě trpěl. A tak a tak jsem to řešil a tak a tak jsem se k určitému problému postavil. Jenomže on není my. A on to může vidět úplně jinak. A tím, že mu dáme za příklad sebe, ještě prohloubíme jeho bolest a pocit méněcennosti: Vidíš, i ten farář, i tam ten, všichni to snášejí lépe než já. Jsem já ale k ničemu. A toto už není doprovázení. Takže uznání je slovní vyjádření, že ten člověk je jedinečný, vzácný, výjimečný, že jeho život má smysl.

P

rojevení náklonnosti Náklonnost je pohled, úsměv, dotek, milé slovo, milá pozornost, milý skutek. Tady bych vám chtěla říct jeden příběh ze života indiánů, který říkal misionář. Pro indiány byla voda velmi vzácná. Když se scházeli na modlitbách, stále se modlili za vodu: „Pane Bože, dej nám vodu, Pane Bože, sešli déšť.“ A tento misionář se jim snažil vysvětlit: „Podívejte se, v životě jsou i jiné, důležitější věci než voda. Proč se stále modlíte za vodu?“ A náčelník indiánů mu říká: „Víte, my tak občas posloucháme zahraniční písně a díváme se na zahraniční filmy, a všechny ty písně a filmy jsou o lásce. Není náhodou láska něco, co vám chybí?“ A nám chybí voda… Projevení náklonnosti je lás-

ka, ukázání lásky. Ať už pohledem, úsmě- níci odcházejí za lepším výdělkem do zavem, dotekem, slovem, skutkem. Projevit hraničí, máme maličko sester, na které je náklonnost znamená nebát se lidského toho navaleno strašně moc, jedna sestřičutrpení, nebát se spojení v nemoci, smr- ka na oddělení na dvanáct ležících paciti, žalu a bolesti. Často nemoc, hlavně, entů. Ona se nadělá, ona se napřekládá, když je dlouhodobá, nejčastěji rakovina, je finančně podhodnocená. Nikoho nelidi změní k nepoznání. Moje maminka posuzuji, ale výsledkem je právě formáldevět let bojovala s rakovinou, a když ní přístup. Přinese léky, dobrý den, paní umírala, stále jsem si říkala: „Toto není Holubová, jak se máte? Dobré. Tu máte, moje maminka, toto není moje mamin- prosím… atd., vysloveně formální, proka“, byla k nepoznání. A dlouhé období fesionální přístup. Žádný soucit, duševpo její smrti jsem měla před sebou její ní nepřítomnost, dělám to jako na páse. tělo, tu tělesnou schránku úplně změ- Některý pacient nám je dokonce nesymněnou chorobou, jak ležela v rakvi, kdy patický, stále zvoní, volá nás, leze nám jsem ji nedokázala poznat. Tak ji choro- na nervy a ne a ne se ho zbavit. Nepřirozené jednání. Důležité je být seba změnila. Vlastně jsem ji doopatrovala. Vzala jsem si neplacené volno a starala bou samým. Buďte takoví, jací jste. Nějsem se o ni. Už neměla vlasy po chemo- kdo se může stále usmívat, pro někoho je terapii, pohladila jsem ji po hlavě, pro- přirozenější neusmívat se. A když je pro tože jsem věděla, že můžu, že je to moje mě přirozené, že nejsem ten typ, který maminka a že ten dotek je strašně důleži- má stále úsměv od ucha k uchu, tak když tý, anebo jsme si zpívaly anebo jsem ji dr- přijdu k pacientovi, nenahodím si ten žela za ruku. Anebo jsem ji přišla navští- „úsměv číslo pět“ jenom proto, že bych vit a viděla jsem, že natáhla ke mně ruce, měl být zdvořilý a že se to sluší. Přehnaná lítost. „Ty má chudinko, co to že ji mám obejmout. Prostě člověk vám ukáže, jak chce, aby mu byla projevená s tebou udělali. Jak ty to jen vypadáš?“ náklonnost. Nebojte se ji projevit. Je to Můj manžel to nazývá kuňkání. Děti nám úžasné. Je to to spojení v nemoci, v bo- tak někdy kuňkají. A říkáme jim: Když lesti, v žalu, ten dotek, je to spojení. Lidé něco chceš, tak to řekni normálně. Žádné na to úžasně reagují. A zároveň vidí, že nepřirozené jednání. se jich nebojíte. Že i přesto, že mají hadičky, trubičky, plínky a nevím, co všechchopnost přijetí no, někdo je dokáže pohladit a obejmout. Schopnost přijmout okolnosti, Pacient vám to dá najevo. Někdo je rezerve kterých se trpící člověk nachází, vovanější, podá vám hned ruku, a vy víte, i to, že umírá. Schopnost přijmout smrt že podáte ruku a to je vše. Někdo vám jako součást života. Některé věci nedokáotevře náruč, někdo si vás vysloveně při- žeme ovlivnit. Nevím, co bych dala za to, táhne, dá vám pusu, to je v pořádku. To aby mi maminka nezemřela. Chtěla jsem je náklonnost. A to je i radost v tom, že trpět na jejím místě, vyjednávala jsem můžu s tím druhým být. s Bohem: „Pane Bože, když uděláš zázrak, Jaké můžou být překážky náklonnosti tak já porodím patnáct dětí a všechny ti Formálnost. To je často běžný přístup, zasvětím. Pane Bože, udělej ten zázrak. Já když jdeme do nemocnice. Nechci ni- nedokážu přijmout to, že člověk umírá.“ koho soudit ani posuzovat, já jsem do- Když máma zemřela, můj otec to velmi konce přesvědčená, že to je krize našeho těžko snášel. Jednoho dne ke mně přizdravotnictví. Nevím, jak je tomu v Če- šel a řekl: „Co jsi ty za farářka, kdyby ses chách, u nás na Slovensku máme velmi dobře modlila, máma by nebyla zemřela.“ málo zdravotníků, mnozí lepší zdravot- Já jsem mu to odpustila. Protože vím, že velmi trpěl. Není to o tom. Můžete se jakkoli modlit, můžete Bohu slíbit i nemožné, když Bůh rozhodne, že člověk zemře, ten člověk zemře. Nezměníte to. Schopnost přijetí. Přijmout smrt jako součást života. Jako možná začátek něčeho nového, o čem nevíme, ale v co věříme. Pacient, který umírá, ví, že umírá. A my se máme smířit s jeho postojem a dovolit mu, aby mluvil o své smrti, aby se na ni připravil, aby si možná před smrtí dal věci do pořádku. Jak byste chtěli zemřít? To je zvláštní otázka: Odpadnout na infarkt a být mrtvý okamžitě, anebo mít čas milosti. I přesto, že je to velké utrpení, lidé, kteří umírají na onkologické nemoci, procházejí velkým utrpením, ale je to

Služba seniorům

Ročník 24, leden 2012

S

11

Služba seniorům

ŽIVOT V KRISTU na druhé straně čas milosti, kdy se můžu na smrt připravit s vědomím, že umírám. Takže přijmout situaci se vším. Trpící člověk nechce, abychom ho vnímali jako oběť utrpení, ale jako člověka, abychom mu dovolili být a žít až do konce. Je-li to jen trochu možné, poslední dny jeho života neproplakat, neprozoufat, neprokřičet v nepřijetí: „Chci, abys žil, já tě nepustím. Nedovolím ti odejít, ty nemůžeš zemřít.“ Ale spočinout v tom, že on opravdu odchází. A dovolit mu prožít poslední dny v pokoji. Přijmout jeho samotu i jeho smutek, i jeho hněv, i slova rozloučení. Překážky přijetí Předstírání jiné skutečnosti. Není to s tebou tak zlé. To se určitě nestane. Všichni se za tebe modlíme. Pán Bůh to nedovolí. Pán Bůh nemůže chtít, abych nesla takové velké břemeno. Pán Bůh nenechá tvé děti jako sirotky. Neboj se, určitě všechno dobře dopadne. Říkáme to proto, že bychom si to přáli, není to falešné, ale neznamená to přijmout. Neznamená to přijmout stav, v jakém se pacient skutečně nachází. Předstírání odpovědi, kterou nemáme. Půjdu do nebe? Budu se modlit, abys šla do nebe. Vyhýbání se složitým tématům. Snaha uchránit člověka před bolestí. Nebudu se s tebou bavit o smrti, abych tě chránila. Snaha změnit situaci, namísto umožnění situaci čelit a vyrovnat se s ní. To je ten případ, kdy sebrali pacienta z nemocnice a přes lidového léčitele a pak nějakého zaklínače a další věci se snažili změnit situaci, aby ten člověk žil, ale nepomohlo to. Hledání viníka. Kdo je za to zodpovědný? Když už nedokážu situaci změnit, tak alespoň se na někom vyřádím: Kdo za to může? Kdo to zavinil? Koho je to chyba? Vztahovačnost.

E

12

pilog Někdy máme pocit, že musíme mít na všechno odpověď, že musíme umět správně zareagovat, že musíme umět problém vyřešit. Zkrátka: je to řešitelné, vyřešíme to, dokážeme to, uzdraví se. Ale to, co je důležité, nejsou odpovědi, reakce, ani řešení, je to okamžik lidské přítomnosti, bytí, přijetí člověka právě tehdy a právě takového, jaký je. A to se nazývá soucit, který léčí. To je soucit doprovázení. Jsem s tebou až do konce, nebudeš umírat sám, nebudeš umírat opuštěný, i když nedokážu zvrátit tvůj stav, i když bych si to velmi přál, nedokážu to změnit a Bůh pravděpodobně už rozhodl, protože ty skutečně umíráš, ale co můžu udělat: můžu ti projevit lásku a péči. Když Bůh uzdraví, uzdraví, když neuzdraví, tak to přijmu.

Už dlouho nám na srdci leželi starší lidé ve sboru

S

e svým manželem jsme už dlouho přemýšleli o službě starším lidem v našem sboru. Leželi nám prostě na srdci a říkali jsme si: „Jak se asi cítí, když pořád zpívají ty naše nové písně“? „Neposteskne se jim za těma svýma?“ Ptali jsme se často sami sebe. A jelikož můj muž je akční člověk, začal připravovat první setkání pro seniory na téma: „Až doposud pomáhal nám Bůh“. Bylo to v květnu minulého roku. Zapojili jsme do toho celou domácí skupinku. Vyrobili jsme seniorský zpěvníček, kde jsme vložili, jak jsme si mysleli, ty jejich písně. Vytiskli jsme pozvánky, vyrobili pro ně dárky, napekli, nakoupili a naše starší věkem za stůl posadili. Každý ze skupinky měl jiný úkol. Bratři připravili stoly, jedna sestra krásně aranžuje, tak je překrásně nazdobila, jiné sestry zase pomáhaly v kuchyni. Jak to všechno nakonec dopadlo, o tom si přečtete následující svědectví jedné sestry z našeho sboru, která se těchto setkání pravidelně zúčastňuje. Halina Kaletová, AC KC Český Těšín Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním. (Iz 46,4)

K

dykoliv dostaneme krásně natištěné pozvání na „setkání seniorů,“ zaradujeme se. Schází se nás oko-

lo 25 a to 4x ročně. Vždy v jinou roční dobu, proto bývá průběh jiný. Pravidelně ale zpíváme a chválíme Pána zejména „duchovními písněmi,“ které sami navrhujeme. Pak jsou modlitby a slovo někoho z bratří organizátorů. Je to slovo vždycky nejen k zamyšlení, ale i k povzbuzení a potěšení, a když se přidají i osobní svědectví, znovu si uvědomujeme, komu jsme uvěřili a jakého máme Pána. Nedílnou součástí bývá i volná zábava s občerstvením. Naše sestry pro nás vždy připraví různé dobroty. Minule to byly bramborové placky, jindy se opékalo maso venku. Sedíme, povídáme si, často bývají i humorné momenty. O Vánocích si dáváme malé dárky, při kterých bývá také veselo. S přibývajícím věkem bývají lidé často sužováni nemocemi, bolestmi, těžkými situacemi i smutkem. To platí pro každého člověka, i pro nás věřící. Ale „všechny tyto starosti vkládáme na Něj, neboť víme, že Mu na nás záleží.“ (1Pt 5,7). On se o nás stará. Proto posílá i ty, kteří tato krásná setkání pro nás připravují. Jsme za ně Bohu vděční. Děkujeme našim organizátorům (Staškovi Bockovi, Vladkovi a Halince Kaletům, Láďovi a Janě Orságům, Marceli Sivákové, Barborce Findejsové a Lucce Filové). Děkujeme za lásku, ochotu a obětavost. Ať Vám Pán bohatě žehná. Vaši „senioři“ Alena Erlichová, AC Křesťanské centrum Český Těšín

Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. PRVNÍ SAMUELOVA První kniha Samuelova je především životopisem tří hlavních představitelů – Samuele, Saula a Davida. Samuel byl nejdůležitější postavou v izraelských dějinách, jelikož plnil roli posledního soudce a proroka, který pomazal prvního krále Izraele. V tomto období se mění forma spravování země, z teokracie (Exodus – Jozue) přechází do období anarchie (Soudců) a v První knize Samuelově vyúsťuje do království. Kniha je napsána tak, aby vynikla podstata pravé zbožnosti vůdců i celého národa. Kniha si klade za cíl: 1. Popsat založení království, 2. Poukázat na skutečnost, že neposlušnost přináší zavržení, 3. Charakterizovat Samuele jako věrného a vytrvalého modlitebníka, který se neustále a za všech okolností přimlouvá za potřeby svého lidu. V.R. 1S 1,2 MĚL DVĚ ŽENY: JEDNA SE JMENOVALA CHANA A DRUHÁ PENINA. PENINA MĚLA DĚTI, CHANA DĚTI NEMĚLA. Máme i jiné příklady bezdětnosti v Písmu u lidí zvláště požehnaných? Ano, plyne z toho jedno poučení. Lidé si velmi často myslí, že když je člověk požehnán, sype se mu zlato z nebe, viz učení Hnutí víry. Ale v Božím slově vidíme, že právě opak je pravdou, že lidé, které si Bůh vyvolil, vybral, povolal, velmi často mívají problémy, které bys u nich neočekával. A proto bych byl vždy opatrný na tvrzení, která poměřují Boží požehnání velikostí výplaty apod. Protože vesměs pravda bývá opačná. Hodně na to téma hovoří Jób, a mně to Bůh řekl ve vězení. Když jsem to s ním probíral, řekl mi, že tomu je tak proto, že On chce dokázat, že jeho evangelium má moc působit jak v bohatých, tak v chudých, působit jak v pronásledování, tak i ve svobodě. Zkrátka to je jeho evangelium. A proto i dnes On může dát, že jeho vyvolený bude jezdit v nějakém super moderním autě, ale taky může chodit pěšky. R.B. 1S 2,12 SYNOVÉ ÉLÍHO BYLI NIČEMNÍCI, NEZNALI SE K HOSPODINU. Máme další příklady z Bible či ze života? Proč to Hospodin dopouští? Ze života máme těch příkladů víc než dost. Hned další pokolení, David a jeho synové Abšalóm a Adónijáš a můžeme to vidět u mnoha jiných Božích služebníků.

Vítáme vaše komentáře, pro únorové číslo zpracováváme druhou knihu Samuelovu. Na emailovou adresu [email protected] nám můžete do 10. ledna posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

Proč to Bůh dopouští? Protože za prvé je každý člověk svobodný, a za druhé, vždy bychom se nakonec dobrali k tomu, co Bůh řekl Mojžíšovi, že stíhá vinu na otcích do určitého pokolení. Élí dle toho, co čteme, byl Áronovec, byl kněz, ale měl určité slabiny, za které pak platil. Takže ti ničemníci, ti jeho synové, to byl důsledek života někoho před tím. R.B. 1S 2,17 HŘÍCH TĚCH MLÁDENCŮ BYL PŘED HOSPODINEM NESMÍRNĚ VELIKÝ, PROTOŽE LIDÉ ZNEVAŽOVALI HOSPODINOVY OBĚTNÍ DARY. Můžeš rozvést rozdíl hříchu u Božích služebníků a „prostých lidí“? Rozdíl je velký v tom, že Pán Ježíš řekl, že komu je hodně dáno, od toho bude hodně žádáno. A pak hovoří o služebnících, kteří dostali hřivny. Od toho, který dostal deset hřiven, bylo požadováno každopádně víc, než od toho, který dostal jednu hřivnu. Bůh nám něco dal, někam nás povolal, něco nám zajistil, ale pak taky od nás něco požaduje. Metr je nastavený jinak na apoštola a jinak na prostého člena církve. Když se podíváme do Nového zákona, čteme tam, co se vyžaduje od Božího služebníka. Jen jednou ženatý, což například není řečeno o běžném členovi sboru, a další požadavky. Ten rozdíl byl ve Starém i v Novém zákoně jen proto, že Bůh vychází z toho, že pokud něco učím a mluvím, především to musím žít. Ale pokud to neumím žít, tak ať držím hubu. R.B. 1S 2,22–25 ÉLÍ BYL JIŽ VELMI STARÝ. SLYŠEL O VŠEM, ČEHO SE DOPOUŠTĚLI JEHO SYNOVÉ NA CELÉM IZRAELI … ŘÍKAL JIM: „PROČ DĚLÁTE TAKOVÉ VĚCI? ODE VŠEHO LIDU SLYŠÍM O VÁS SAMÉ ZLÉ VĚCI. … ALE ONI SVÉHO OTCE NEPOSLOUCHALI. HOSPODIN TEDY ROZHODL, ŽE PROPADNOU SMRTI. Jak to měl Élí řešit? Každopádně měl synů víc. A když viděl, co tito dva synové provádějí, tak si měl uvědomit, co se děje, a okamžitě oba dva sesadit. Ale když se podíváme, jak on s nimi jedná, s přístupem, aby se náhodou synáčků nedotkl, no tak pak měl důsledky tohoto přístupu. Toto si vždy potřebujeme uvědomit, když jednáme ve sboru, když jednáme v rodině, kdekoli. Boží metr je na všechny stejný. A já nemohu přivřít oči proto, že to je ten, nebo onen. R.B. 1S 2,27–36 PROTO SLYŠ VÝROK HOSPODINA, BOHA IZRAELE. PROHLÁSIL JSEM SICE, ŽE TVŮJ DŮM A TVŮJ ROD BUDOU PŘEDE MNOU KONAT SVŮJ ÚŘAD VĚČNĚ. ALE NYNÍ JE TOTO HOSPODINŮV VÝROK: JSEM TOHO DALEK! … HLE, PŘICHÁZEJÍ DNY, KDY ODETNU RÁMĚ TOBĚ I TVÉMU RODU, TAKŽE TVŮJ DŮM ZŮSTANE BEZ STARCE… Mohl to Élí ještě zvrátit? To, co zde řekl prorok, už asi ne. Jelikož to nezvrátil předtím, tak potom už ne. Roz-

sudek byl vynesen. A my můžeme vidět, o tom ještě budeme mluvit později, že rozsudek nad jeho rodinou pak provedl Saul (1S 22,9–23). Čili to bylo jenom provedení rozsudku, který prorok vyřkl. Ebjátar utekl, a podíváme-li se do první knihy královské, vidíme, že ho odstavil Šalomoun. Bible píše, že i on musel být odstaven pro toto proroctví (1Kr 2,26–27). Bůh skutečně je Bohem plným milosrdenství, nejdřív dá prostor k pokání, ale pak přijde soud, a pak už žádný prostor není. I dnes bychom si měli tyto věci uvědomovat. R.B. 1S 3,1 MLÁDENEC SAMUEL VYKONÁVAL SLUŽBU HOSPODINOVU POD DOHLEDEM ÉLÍHO. V TĚCH DNECH BYLO HOSPODINOVO SLOVO VZÁCNÉ, PROROCKÉ VIDĚNÍ NEBYLO ČASTÉ. Vidíš obdobné situace v křesťanské historii event. máš osobní zkušenost? V historii to vidíme mnohokrát. Když Boží lid začíná jít do útlumu, do hříchu, začíná se míň projevovat Boží slovo. Duch svatý jakoby vycouvává. Ale vždy znovu začíná po jedné, dvou generacích úplně znovu. Těch příkladů by se dalo najít hodně. R.B.

Studijní materiál

Ročník 24, leden 2012

1S 3,19 TAK SAMUEL VYRŮSTAL A HOSPODIN BYL S NÍM. NEDOPUSTIL, ABY NĚKTERÉ Z JEHO SLOV PADLO NA ZEM. Lze tento verš rozvést? Lze. Samuel celý život chodil s Bohem. A na jeho charakter nám ukazuje příběh, když poprvé Bůh k němu promluvil. Já tomu říkám maturita proroka Samuele. Všimněme si, jak Samuel reagoval. Když Bůh k němu promluvil, proč mu hned neřekl, že je Bůh? On zavolal: „Samueli.“ Samuel spí, povstane, běží k Élímu: „Tu jsem, volal jsi mě?“ „Ne, jdi spát.“ Proč ho Bůh cestou nezastaví, proč počká, až znovu chlapec usne, a zavolá podruhé? Já bych už možná něco aspoň zareptal. Ale on znovu běží: „Volal jsi mně? Zde jsem.“ Totéž potřetí. Potřetí bych se já možná už obrátil na druhou stranu a spal. Proč Bůh neupozornil Élího už dříve? Tady vidíme, že Samuel ve zkouškách obstál, chodil s Bohem, a Bůh svou smlouvu dodržel a dodržuje i dnes. R.B. 1S 4,3 KDYŽ SE LID SEŠEL V TÁBOŘE, ŘEKLI IZRAELŠTÍ STARŠÍ: „PROČ NÁS HOSPODIN DNES PŘED PELIŠTEJCI PORAZIL? VEZMĚME SI ZE ŠÍLA SCHRÁNU HOSPODINOVY SMLOUVY, AŤ PŘIJDE MEZI NÁS A ZACHRÁNÍ NÁS ZE SPÁRŮ NAŠICH NEPŘÁTEL.“ Znáš podobné jednání ze své zkušenosti? Ano, znám. Dalo by se říct, že hodně lidí, jedinců i sborů je přesvědčeno, tak jako i zde byli Izraelci přesvědčeni, že Bůh nikdy nedovolí, aby se truhla smlouvy dostala do rukou pohanům. Takže nechceš-li nám Bože pomoct tak, my se o to postaráme jiným způsobem. Však ty si tu truhlu pohlídáš. Toto je právě to, co velmi často vidím i u křesťanů. Domnívají se, že Boha určitým způsobem donutím, aby tak nebo onak jednal, neboť přece On by tohle a ono nemohl dovolit. Ne, to je vždy vedle. R.B.

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU 5. KAPITOLA. Nevede nás to k víře v relikvie? Ne, nevede. My si musíme uvědomit, že skutečně desky, které byly uvnitř, byly psány Božím prstem. A proto, Bůh to měl jako své dílo a jako takové si to sice Filištíni odvezli, ale honem rychle to vrátili. Čili to není relikvie. Totéž si můžeme uvědomit i později. Když byl chrám zbořen, truhla tam nebyla. A po dnešní den jsou dohady, kde je. Ale to přenechejme Bohu. R.B. 1S 7,2 ODE DNE, KDY SCHRÁNA SPOČINULA V KIRJAT-JEARÍMU, UPLYNULO MNOHO DNÍ, CELKEM DVACET LET. TU CELÝ IZRAELSKÝ DŮM ZATOUŽIL PO HOSPODINU. Jak je možné, že „uplynulo 20 let“? Ano, Izraeli nescházela truhla smlouvy. I nadále stál stánek Mojžíšův, každý rok tam obětovali a kněžím nescházela, pak tam byl Saul a zase, kněžím nescházela a Saulovi taky ne. Takže tady si potřebujeme uvědomit: Schází nám, protože Bůh řekl: „Odtamtud budu mluvit. Skrze to budu přítomen.“ A tak se ptejme i my: Schází nebo neschází nám Boží přítomnost? A my se můžeme modlit, chodit na shromáždění a já nevím, co všechno dělat. Ale je Bůh se mnou? R.B. 1S 8,1–2 KDYŽ SAMUEL ZESTÁRL, USTANOVIL IZRAELI ZA SOUDCE SVÉ SYNY. JMÉNO JEHO PRVOROZENÉHO SYNA BYLO JÓEL A JMÉNO DRUHÉHO ABIJÁŠ; BYLI SOUDCI V BEER-ŠEBĚ. Co nám to říká dnes? Poučení? Že snad to je jediné místo ze života Samuele, kde se jedná o zakopnutí. Proč? Protože soudce si do té doby vždy vybíral Bůh. Takže on neměl pravomoc ustanovit své syny. Asi si to uvědomil, protože dále s Izraelem jednal on. A poučení pro nás: Ať jsem kdokoli, v Boží službě si nikdy nemohu dělat, co chci, ale vždy potřebuji, ať v rodině, sboru nebo církvi vědět, co chce a žádá ode mne On. R.B. 1S 8,5–9 ŘEKLI MU: „HLE, TY JSI UŽ STARÝ A TVOJI SYNOVÉ NECHODÍ TVOU CESTOU. DOSAĎ NYNÍ NAD NÁMI KRÁLE, ABY NÁS SOUDIL, JAKO JE TOMU U VŠECH NÁRODŮ.“ Jaký byl duchovní rozdíl mezi „soudcem“ a „králem“? Na to je velmi jednoduchá odpověď. Samuel později píše práva krále. Tam si je můžeme přečíst. Soudce neměl pravomoc a Samuel se na to později odvolává, když říká: „Vzal jsem vám něco?“ On neměl právo pobírat dávky ani mocensky prosazovat svá rozhodnutí. On mohl říct: „Dobré – zlé“, a zbytek přenechat Bohu. R.B. 1S 8,19–22 LID VŠAK ODMÍTL SAMUELA UPOSLECHNOUT. PROHLÁSILI: „NIKOLI. AŤ JE NAD NÁMI KRÁL! I MY CHCEME BÝT JAKO VŠECHNY OSTATNÍ NÁRODY…“ Jak se tento sklon projevuje dnes mezi křesťany? Strašně. Je to velmi silné. Vždy znovu a znovu chceme být jako jiné národy. Chceme být jako jiné denominace, chceme být jako jiné sbory, chceme… A málo se ptáme,

14

co chce On. Kolikrát se dostáváme k situ- mu to připomíná, když při jedné příleaci, že dnes ten svět je jiný, doba je jiná žitosti říká: „Když zpočátku jsi byl malý a proto i my se musíme přizpůsobit. A já ve svých očích.“ Saul vyrůstal v rodině mám na to vždy jen jednu odpověď: „Jak Kíšově, kde, i když to byl vazoun, postato, že sůl nemění dobu, ale doba mění sůl?“ va, tak byl držen zkrátka, a proto dokáOvšem tady k tomu mám ještě jeden do- zal být pokorný. Ale sledujme jeho život datek. Všimněme si, že prorok v již zmíně- dále. R.B. ném proroctví Élímu říká, že už za Samuele 1S 10,27 NIČEMOVÉ VŠAK ŘÍKALI: bude král (1S 2,35; srovnej 1S 2,10). Ďábel to slyšel a v ten moment zabral. Bůh věděl, „TENHLETEN ŽE NÁS ZACHRÁNÍ?“ A POže Samuel bude žít dlouho a už viděl Da- HRDALI JÍM, ANI DAR MU NEPŘINESLI. vida. Ďábel zabral, aby si to rychle upravil ON VŠAK JAKO BY NESLYŠEL. Lze z tohoto vyvozovat nějaké závěry? a měl tam svého člověka. Právě to v Písmu Řekl jsem před chvílí. Ano, oni Saulem často vidím, že ďábel velmi pilně poslouchá, co Bůh zjevuje prorokům, aby předbě- pohrdli, odmítli ho, a on si toho nevšímá. hl. A křesťany vede k tomu, aby prorokům I tam to ještě bylo všechno v pořádku. Ale postupně vidíme, jak se to mění. Uvědomnevěřili. R.B. me si, že můj charakter, mé nitro, mi ne1S 9,15–17 KDYŽ SAMUEL UVIDĚL změní výchova ani okolí. Saul zpočátku SAULA, HOSPODIN HO UPOZORNIL: díky výchově působil pokorně, ale jeho cha„TO JE TEN MUŽ, O NĚMŽ JSEM TI ŘEKL, rakter, jeho nitro bylo jiné. A to se vždy projeví právě ve zkouškách. R.B. ŽE BUDE SPRAVOVAT MŮJ LID.“ Proč Bůh vyvolil všiváka? 1S 12,1–5 SAMUEL PAK ŘEKL CELÉMU Všimněme si právě, co volí lidé. Saul byl o hlavu vyšší než lid. Lid vždy vidí Goliá- IZRAELI: „HLE, UPOSLECHL JSEM VÁS še. Bůh vždy vidí slabého, malého Davida. VE VŠEM, OČ JSTE MĚ ŽÁDALI, A USTAI dnes je to stejné. V dnešní době se snad NOVIL JSEM NAD VÁMI KRÁLE. NYNÍ tolik nedíváme na postavu, i když částečně TEDY HLE, SVŮJ ÚŘAD KONÁ PŘED taky, ale hlavně sledujeme, zda je to osob- VÁMI KRÁL. JÁ JSEM ZESTÁRL A ZEŠEnost, zda umí mluvit, zda se umí vybraně DIVĚL, I MOJI SYNOVÉ JSOU TU S VÁMI. chovat, zda umí to či ono, a lidé se hrnou. SVŮJ ÚŘAD JSEM PŘED VÁMI KONAL Tady je právě veliké nebezpečí i dnes, že my OD SVÉHO MLÁDÍ AŽ DODNES. TU se nedíváme, koho povolává Bůh, ale velmi JSEM. VYPOVÍDEJTE PROTI MNĚ PŘED často nám ten o hlavu vyšší Saul lépe vyho- HOSPODINEM I PŘED JEHO POMAZANÝM, ZDALI JSEM VZAL NĚKOMU BÝKA vuje naší představě. R.B. ČI OSLA, ZDALI JSEM NĚKOHO VYDÍ1S 10,6 VTOM SE TĚ ZMOCNÍ DUCH RAL A NĚKOMU KŘIVDIL, ZDALI JSEM HOSPODINŮV A UPADNEŠ DO PRO- OD NĚKOHO VZAL ÚPLATEK A NAD ROCKÉHO VYTRŽENÍ S NIMI A ZMĚNÍŠ NĚČÍM PŘIVŘEL OČI, A JÁ VÁM TO NAHRADÍM.“ SE V JINÉHO MUŽE. Byl jsi někdy svědkem něčeho podobného? Jak lze tuto „změnu“ vysvětlit event. popsat? Už jsem o tom hovořil, že Samuel jako Jednoduše. Kdykoli je Duch svatý nad člověkem, tak ten člověk, ať je nesvatý nebo soudce neměl na nic nárok. Bůh se o něj svatý, se v chování změní. On najednou jed- staral. Kdežto král už měl nároky. Takže Samuel nám tady jasně představuná jinak. R.B. je sebe. Všimněme si, co tady říká: „Jestli 1S 10,10–12 KDYŽ PŘIŠLI NA ONEN PA- jsem někomu sebral…“ To neznamená, že HOREK, PŘICHÁZEL MU VSTŘÍC HLOU- mu nemohl někdo něco darovat. Ale on ČEK PROROKŮ. TU SE HO ZMOCNIL tu velmi jasně říká, že s nikým nejednal DUCH BOŽÍ A ON UPADL UPROSTŘED mocensky. R.B. NICH DO PROROCKÉHO VYTRŽENÍ. 1S 12,23 JSEM DALEK TOHO, ABYCH VŠICHNI Z LIDU, KDO HO ZNALI Z DŘÍVĚJŠKA, KDYŽ VIDĚLI, ŽE PROROKUJE PROTI HOSPODINU HŘEŠIL A PŘESTAL SPOLU S PROROKY, ŘÍKALI JEDEN DRU- SE ZA VÁS MODLIT. I NADÁLE VÁS HÉMU: „CO SE TO S KÍŠOVÝM SYNEM BUDU VYUČOVAT DOBRÉ A PŘÍMÉ DĚJE? COŽ TAKÉ SAUL JE MEZI PRORO- CESTĚ. Máš podobnou zkušenost? KY?“ Zůstanu-li na osobní rovině, tak mohu Jde o obdobné působení Ducha svatého a jeho říct, že jsem předal biskupství, ale určité dary jako v novozákonní době? Obávám se, že ne. Z jednoho důvodu, že věci podobně jako Samuelovi zůstaly i mně, po Kristu je Duch svatý v nás. Kdežto tam a to je modlitba za církev a za různé lidi, čteme, že byl nad nimi, že se ho zmocňo- a hlavně duchovní boj. R.B. val. Ale teprve v Ježíši Kristu přišlo nové 1S 14,24 KDYŽ SE IZRAELŠTÍ MUŽI stvoření, a to nové stvoření dostalo nového Ducha. Proto to asi srovnávat půjde těž- ONOHO DNE ZASE SEŠLI, SAUL ZAKLÍNAL LID SLOVY: „BUĎ PROKLET MUŽ, ko. R.B. KTERÝ BY DO VEČERA, DOKUD SE NE1S 10,22 TÁZALI SE HOSPODINA DÁLE: POMSTÍM SVÝM NEPŘÁTELŮM, POJEDL „PŘIJDE SEM JEŠTĚ TEN MUŽ?“ A HOS- NĚJAKÝ POKRM.“ PROTO NIKDO Z LIDU PODIN ŘEKL: „HLE, SKRÝVÁ SE MEZI ŽÁDNÝ POKRM NEOKUSIL. Jak hledět na tento příkaz a jeho následky ZBROJÍ.“ (verš 39)? Lze z tohoto vyvozovat nějaké závěry? Tady vidíme první projevy Saulova chaAno, jde. Všímejme si, že Saul zpočátku dokázal jednat v pokoře. I Bůh rakteru. To bylo po tom, kdy ho Samuel

klepl přes prsty, když on obětoval a neměl na to právo. A tady najednou Saul roste jak na droždí. A kdyby nebylo lidu, tak přijde o syna, kdyby Bůh vzal jeho slovo vážně. Toto si potřebujeme uvědomit, že pokud mě Bůh jednou povolal, pak potřebuji prosit podobně jako David: Postav stráž k mým ústům. Abych moc nevyskakoval. R.B.

vám řeknu patnáct a jich bylo sedmnáct. To bude lež. Čili pravda je, že víc než dva.“ Tak i tady Bůh řekl: „Jdeš obětovat.“ To byla pravda, Samuel šel obětovat. On neřekl, co bude u oběti, on jenom řekl: „Jdu obětovat.“ R.B.

mohu, že to tam vidím. On s Davidem dělá smlouvu na život a na smrt, ale když David utíká před Saulem, kde je Jónatan? Sedí vedle táty jako druhý po králi. A když jde Davida povzbudit, tak mu říká: „Ty budeš králem a já budu druhý po tobě.“ A když se podívám, jak Saul Davida pronásleduje, kde byl Jónatan? Vždy vedle krále. Jak to, že díky té smlouvě nestál u Davida? Čili toto mi ukazuje skutečného Jónatana. On je ten, který vždy bude druhý po králi. Vždy přizpůsobivý. R.B.

1S 16,7 HOSPODIN VŠAK SAMUELOVI ŘEKL: „NEHLEĎ NA JEHO VZHLED ANI NA JEHO VYSOKOU POSTAVU, NE1S 15,11 „LITUJI, ŽE JSEM USTANOVIL BOŤ JÁ JSEM HO ZAMÍTL. NEJDE O TO, SAULA KRÁLEM, NEBOŤ SE ODE MNE NAČ SE DÍVÁ ČLOVĚK. ČLOVĚK SE DÍVÁ ODVRÁTIL A MÝMI SLOVY SE NEŘÍ- NA TO, CO MÁ PŘED OČIMA, HOSPO1S 18,11 NÁHLE SAUL KOPÍM MRŠTIL. DÍ.“ TU VZPLANUL SAMUEL HNĚVEM DIN VŠAK HLEDÍ NA SRDCE.“ ŘEKL SI: „PŘIBODNU DAVIDA KE STĚJaké máš osobní zkušenosti s tímto veršem? A PO CELOU NOC ÚPĚL K HOSPODINU. To, co jsem už řekl v předchozím, že my NĚ.“ ALE DAVID PŘED NÍM DVAKRÁT Bůh je přece vševědoucí! Je. Ale při jednom rozhovoru mi něco jsme vždy nakloněni k tomu vidět Goliáše. UHNUL. Nebylo rozumné již tehdy utéci od dvora? řekl. Na biblické škole na modlitbách jsem Ale Bůh vidí dál. Vždy znovu a znovu jsem Ono totiž David byl držen určitou řekl studentům, aby si udělali skupinky to viděl u sebe i u jiných, a proto na to dáa modlili se jeden za druhého. Nepřekvapi- vám pozor, nehodnotit nikoho na první po- smlouvou. To nebylo tak jednoduché. On lo mě, že já jsem zůstal sám. Začali jsme se hled. Jeden estébák mi jednou řekl: „Svou utíká až tenkrát, když už mu šlo o život. Byl modlit, a najednou mi Bůh říká: „A s tebou vizáží jste strašný podvodník. Když vás člo- králem přijat a jmenován, měl tam určité budu já.“ Já mu říkám: „Otče, ale to je ne- věk poprvé uvidí, tak vás ohodnotí, tako- poslání. R.B. rovné. Tebe taky něco bolí?“ A On mi ten- vý trochu jemně debilní, a ve skutečnosti 1S 18,18 DAVID SAULOVI ODVĚTIL: krát řekl: „Ano Rudku, víš, jak mě bolí, že ve vás je úplně něco jiného a vy pak nás já budu muset jednou mé nádherné stvo- pěkně vyvedete v pole. A než si to uvědomí- „KDO JSEM JÁ A CO JE MŮJ ŽIVOT A MÁ ření, člověka, uvrhnout do ohnivého jeze- me, tak je pozdě.“ Takže i Samuel měl s tím OTCOVSKÁ ČELEĎ V IZRAELI, ŽE MÁM BÝT KRÁLOVÝM ZETĚM?“ ra?“ On nám ukazuje svou povahu. Jeho problémy. R.B. Proč se David tak podceňoval po všem, co se bolelo, když povolával Saula, ale On svým 1S 16,14 DUCH HOSPODINŮV OD- do té doby událo? způsobem byl donucen. Izrael a s ním i my, On se nepodceňoval, on jenom jasně vymusel dostat lekci. I proto On určité věci STOUPIL OD SAULA A PŘEPADAL HO jádřil pravdu. Saul byl z Benjamína a obstaudělá, mnozí lidé tvrdí, jak si na Bohu to ZLÝ DUCH OD HOSPODINA. voval se Benjamínovci. Proto taky své sluDémon? Služebník satanův? anebo ono vydupali na modlitbách. Ano, Ano. Tady není co dodat. Neexistuje žebníky oslovuje: „Poslyšte, Benjamínovci! To ale i s důsledky. A proto přijímám a vím, že všechno, co dělá, je pro mne dobré, a pro- duch Hospodinův zlý, ale musíme si uvědo- vám všem dá Jišajův syn pole a vinice? Všechto na něm nic nebudu vymáhat slovy „mu- mit, že na jiných místech Písma mezi syny ny vás ustanoví za velitele nad tisíci a nad sty? síš mi to dát“. Není to pravda. Čili Bůh Boží přichází i satan. Proč? Protože i jeho (1S 22,7) Takže David proto moc necítil, že věděl, co bude, věděl, jak to skončí, a pro- Bůh stvořil, jako i jiné anděly. On je Bohem to je dobré. R.B. to ukazuje, jak ho to bolí, že to tak musí stvořený. A taktéž i tady je to démon. 1S 19,23 ŠEL TAM, DO PROROCKÉHO Jak může satan přijít do Boží blízkosti, když dělat. R.B. DOMU V RÁMĚ, ALE I NA NĚM SPOnení svatý? Na to vám odpovím v tisíciletém krá- ČINUL DUCH BOŽÍ, TAKŽE DÁL ŠEL 1S 15,23 VZDOR JE JAKO HŘÍŠNÉ VĚŠTĚNÍ A SVÉHLAVOST JAKO KOUZLA lovství. Já se držím toho, co je v Bibli, kde V PROROCKÉM VYTRŽENÍ, AŽ PŘIŠEL A CTĚNÍ DOMÁCÍCH BŮŽKŮ. PROTO- čtu ve Zjevení Jana, že teprve tam je sa- DO PROROCKÉHO DOMU V RÁMĚ. Jak může Duch svatý spočinout na takovém ŽE JSI ZAVRHL HOSPODINOVO SLOVO, tan shozen, a do té doby obviňuje církev. Takže Bůh určité věci dovolil. Jen člověk darebákovi? I ON ZAVRHL TEBE JAKO KRÁLE. Bible poměrně velmi jasně hovoří, že Jakou máš s obsahem verše zkušenost Boha nesmí vidět, aby mohl dále zůstat Bůh darů svých neodnímá. A tak mnozí živ. R.B. v praxi? lidé, kteří už jsou ve světě nebo žijí v hříHroznou. Ale nezlobte se, nebudu jme1S 16,16 AŤ NÁŠ PÁN PORUČÍ SVÝM chu, mi říkají: „Ale já se dále modlím v janovat, protože ti lidé ještě žijí. Ale je to pravda, a proto jsem mnoha lidem, kte- SLUŽEBNÍKŮM, KTEŘÍ JSOU PŘED zycích.“ Ano. Ale je otázka, co se modlíš. ří si na mě vyskočili a sjeli mě, seřvali, tak NÍM, ABY VYHLEDALI NĚKOHO, KDO Protože okultisté, mormoni a jiní se také jsem jim řekl: „Jednu jistotu mám, a to UMÍ HRÁT NA CITARU. BUDE NA NI modlí v jazycích. Čarodějové také používavelkou, že přes tebe nemluví Duch sva- HRÁT, KDYKOLI NA TEBE DOLEH- jí nějaké zázračné jazyky. Takže na to bych tý. Protože ten by ti tenhle způsob nedo- NE ZLÝ DUCH OD BOHA, A BUDE TI dal pozor. A protože Saul se tady dostal do Boží blízkosti, tak reagoval. Ale to ješvolil.“ Horší je, když člověk se mnou začne DOBŘE. tě neznamenalo, že nalezl milost v Božích Nepodobá se to spíš okultismu? mluvit a napomínat mě v pokoře a v poníNe, nepodobá. Démon se necítí moc dob- očích. R.B. žení. Tam musím dávat větší pozor. Takže skutečně vzdor proti Bohu i lidem je jako ře v Boží přítomnosti. A proto si vždy zno1S 21,3 DAVID KNĚZI ACHÍMELEKOvu uvědomujme, že budu-li chodit s Bověštění. R.B. hem, bude-li On ve mně, pak bude satanovi VI ODVĚTIL: „MÁM POVĚŘENÍ OD KRÁ1S 16,2 SAMUEL SE ZDRÁHAL: „JAK a jeho služebníkům v naší blízkosti zle. Ale LE. PORUČIL MI: NIKDO AŤ NEZVÍ NIC MOHU JÍT? SAUL O TOM USLYŠÍ A ZABI- pokud těmto lidem je vedle nás dobře, tak O TOM, K ČEMU TĚ POSÍLÁM A ČÍM JSEM TĚ POVĚŘIL. DRUŽINĚ JSEM JE MĚ.“ HOSPODIN ŘEKL: „VEZMEŠ S SE- něco s námi nehraje. R.B. ULOŽIL, ABY ČEKALA NA URČENÉM BOU JALOVICI A ŘEKNEŠ: »PŘICHÁZÍM 1S 18,3 A JÓNATAN UZAVŘEL S DAVI- MÍSTĚ…“ OBĚTOVAT HOSPODINU.« Je „účelová lež“ přijatelná před HospodiJak se díváš na lež učiněnou pro Hospodina? DEM SMLOUVU, NEBOŤ HO MILOVAL nem? Na to je jednoduchá odpověď. Když jsem JAKO SÁM SEBE. Na prvním místě si řekněme na rovinu: Není „smlouva“ mezi přáteli „nadbytečný lubyl vyšetřován a vyšetřovatel se mě na něco Lháři do Božího království nevejdou. Lež je zeptal, řekl mi: „Jste křesťan.“ „Jsem.“ „Tak- xus“? Tady jsem nucen odpovědět, že skuteč- hřích proti přikázání. Tady není co obhajože musíte mluvit pravdu.“ „Amen.“ „Kolik vás tam bylo?“ A já jsem řekl: „Více než dva.“ ně jsou lidé, kteří si myslí, že není. Z dru- vat. Ale podíváme se ještě na druhé místo. Protože já je nepočítal. „No tak to řekně- hé strany, podívejme se na Jónatana trošku Otevřeme-li si Matouše 12,1–7, tak se tam te přibližně.“ Říkám: „Přibližně, to je lež. Já kriticky. Mnozí lidé to nevidí. Já za to ne- dočteme, že Pán Ježíš tento příklad vysta-

Studijní materiál

Ročník 24, leden 2012

15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

16

22. KAPITOLA. vuje farizeům, když oni odsuzovali učedníTo je šokující událost! Co se z ní můžeme naky, že v sobotu jedí zrní. A říká: „Nevíte, co udělal David?“ Tady mám Boží postoj. Pro- učit? Bůh si použil toto Davidovo uklouznutí tože Pán Ježíš končí v sedmém verši, kde říká, že je napsáno: Milosrdenství chci, a ne k tomu, že se to stalo, ale pamatujme, že oběť. Podívejme se na ten příběh. Stalo se prorok už dříve řekl Élímu, že se to stane. to po tom, kdy Saul se zapřísáhl před Hos- A byla jen otázka času, kdy a kterým mečem podinem, že David zabit nebude. Aby ob- se to stane. Proto i my bychom si měli vždy ratem nechal obklíčit jeho dům a že ráno znovu uvědomovat, že Bůh nezapomene. ho mají zabít. Saul vydal právoplatný roz- Kdykoli říká: „Požehnám ti“, požehná nám, sudek a David je díky své manželce spuštěn ale pozor na to, když to někde voní proklez okna a utíká. On neměl žádný doprovod, tím. R.B. on utíkal sám. A v té krizi, v nouzi, ve kte1S 23,12 DAVID SE TÁZAL: „VYDAJÍ OBré je, se najednou dostává do této situace. Tady Bůh říká: Milosrdenství chci a ne ČANÉ KEÍLY MĚ I MÉ MUŽE SAULOVI DO RUKOU?“ HOSPODIN ODPOVĚDĚL: oběť. A teď příklad ze života. Corrie ten Boom „VYDAJÍ.“ Proč David bránil takové podvraťáky? píše ve svých knihách, jak chovali Židy Na to je jednoduchá odpověď. Podu nich doma, kde měli falešnou zeď. Přišli Němci, protože je udal soused. „Kde le čeho lze rozeznat skutečného pastýře jsou ti Židé?“ Byla to lež, když Corrie řek- od falešného? Pán Ježíš říká, že dobrý pasla: „Nejsou tady.“? Je to pravda, vydat Židy, týř klade duši za ovce. Tady můžeme vidět, aby před mýma očima byli zabiti? To je že Keílu plundrovali Filištínové, a David pravda? Vždy znovu platí slovo, že lež je jako dobrý pastýř jde, nasadí život a pohřích, ale platí i druhé slovo: A co to je může jim. Saulovi byla Keíla ukradená. Ale pravda? Vydat nepříteli nevinné lidi na po- jakmile se tam nalezl David, v ten moment pravu, to je pravda? Pán Ježíš to neobchá- bere vojsko a táhne na Keílu. I tady vidízí, že by to nebyl hřích, ale On poukazuje me: Pastýř a vlk. A to, že tam klidně Saul na to: Milosrdenství chci, a ne oběť. Pro- říká: „A Hospodin mi ho vydal do rukou“, tože jsou situace a věci, které Bůh překry- tak nějaký hospodin ano, ale s malým je, ale ne proto, abychom se tím jakkoli „h“. R.B. zaštiťovali. R.B. 24. KAPITOLA. Jaké poučení si vzít pro nás? 1S 21,13–16 TATO SLOVA UTKVĚLA Že pro Davida Saul zůstal HospodinoDAVIDOVI V MYSLI A VELICE SE BÁL AKÍŠE, KRÁLE GATU. PROTO PŘED NIMI vým pomazaným. Ano, procházel jsem ZMĚNIL SVÉ CHOVÁNÍ, JEDNAL V JE- v životě mnoha věcmi, i já jsem se narodil JICH RUKOU JAKO POTŘEŠTĚNÝ, DĚLAL malý a musel se učit Cti otce a matku svou, ZNAČKY NA VRATA BRÁNY A POUŠ- i já jsem začínal v mládeži, a tak dále, kdy TĚL PO BRADĚ SLINY. AKÍŠ VŠAK ŘEKL jsem se musel učit přijímat autority ve sboSVÝM SLUŽEBNÍKŮM: „VÍTE PŘECE, ŽE ru, a ne vždy to bylo lehké. Ty autority byly TO JE ŠÍLENEC, PROČ HO PŘIVÁDÍTE pěkně tvrdé. Vzpomínám si, jak jsem jednou jel na staršovstvo a v srdci horlil proti KE MNĚ?“ jednomu, který se mnou jednal dost tvrdě, Máš nějakou obdobnou zkušenost? Už jsem tady o jedné mluvil, když mi es- nahlas bych se to neodvážil říct, a najedtébáci říkali, že jsem svou vizáží lhář. Když nou jsem i s motorkou ležel na zemi a měl se mě Bůh při jedné příležitosti mocně do- plexi rozbité. A já jsem nevěděl proč. Poutkl a uzdravil mé ruce, modlil jsem se ne- čení velké: Nesahej nikdy na Hospodinova jen za ruce, ale i za oči. Ale Bůh mi řekl: pomazaného. R.B. „Ruce ano, oči ne.“ I toto je jeho rozhod25. KAPITOLA. nutí a On věděl, co dělá. Ruce mám od té Jaké poučení si vzít pro nás? doby zdravé, oči uzdraveny nebyly. Ovšem Že David málem uklouzl. Bylo to ve Stajá jsem nevěděl, že ty oči jsou zbraň v mé ruce, že estébáci pak nevěděli, kam se rém zákoně, kde Bůh řekl: Oko za oko, zub za zub. A skutečně se Nábal nikoho nebál, dívám. R.B. a proto potřeboval dostat nářez. Ale Bůh 1S 22,1–2 DAVID ODTUD ODEŠEL zastavil Davida svou mocí a řekl: „PřeneA UCHÝLIL SE DO JESKYNĚ ADULÁMU. chej to mně.“ Tím, že mu poslal Abígajil KDYŽ O TOM USLYŠELI JEHO BRAT- do cesty. To udělal Bůh. V Novém zákoně ŘI A CELÝ DŮM JEHO OTCE, SESTOU- často zapomínáme na jednu věc. Pán JePILI TAM K NĚMU. TAKÉ SE KOLEM žíš říká: Nejmilejší, nemstěte se. Ale také je NĚHO SHROMÁŽDILI VŠICHNI UTLA- tam psáno: Má je pomsta, hovoří Bůh. To ČOVANÍ, VŠICHNI STÍHANÍ VĚŘITE- už necitujeme. Ano, my se nemáme mstít. LEM A VŠICHNI, JEJICHŽ ŽIVOT BYL Ale uvědomme si, a v životě jsem to viPLNÝ HOŘKOSTI. STAL SE JEJICH VE- děl mnohokrát, že když pak Bůh vezme LITELEM. BYLO S NÍM NA ČTYŘI STA spravedlnost do své ruky, pak už to stojí za to. Proto se i tady poučme. PřenechejMUŽŮ. me to Bohu a On bude jednat, nebojme Divná sebranka, není-liž pravda? Ano. Pán Ježíš na kříži se také nale- se. R.B. zl ve společnosti divné sebranky. Tak už 27. KAPITOLA. to bývá, když neseme ten svůj kříž. Jenže Není kolaborace už hodně silná káva? komu mohl pomoci, tomu pomohl, ale něNení. Protože David už neměl jiné výkteří darebáci zůstali až do konce darebáchodisko. Ale znovu si všimněme, je tu Bůh. ky. R.B.

V první fázi David naplňuje to, co Bůh řekl Mojžíšovi. Byli v Siklagu a ničili pohanské národy, které tam neměly co dělat. A v druhé fázi, ve 28. kapitole, když ho chce Akíš vzít do boje, David nemá co udělat, ale znovu vidíme, že zasahuje Bůh. A tak jsou mnohé situace, taky mě Bůh vedl k tomu, píšu o tom v knihách Historie letničního hnutí, že jsem se dostal do spolupráce s StB. A Bůh mi řekl jasně: „Je to cesta pro tebe, ale dávej pozor: Kdykoli tě zavolají, jakou otázku ti položí, z Boží moudrosti jim odpovíš. Ale nikdy nesmíš vyvinout vlastní iniciativu. Tam to je podemleté.“ Takže i David tady jednal takto a Bůh se postaral o zbytek. Všimněme si, když se ho Akíš ptá: „Tak jdeme proti Izraeli, jdeš se mnou?“ A podívejte se na odpověď: „Však poznáš sám, co tvůj služebník udělá.“ David tam nic nevyznává, to je dvouznačná odpověď. David čekal na Hospodina, a Bůh se postaral. R.B. 1S 28,14 ŘEKL JÍ: „JAK VYPADÁ?“ ODPOVĚDĚLA: „VYSTUPUJE STARÝ MUŽ, ZAHALENÝ PLÁŠTĚM.“ SAUL POZNAL, ŽE TO JE SAMUEL, PADL NA KOLENA TVÁŘÍ K ZEMI A KLANĚL SE. Byl to opravdu Samuel? Mnohokrát jsem tu otázku dostal a budu vždy odpovídat jasně: Ne. Proč? Kdo ho viděl? Věštkyně. Za druhé: Už předtím je řečeno, že Bůh odmítl se Saulem mluvit. Ve verši 6 je psáno, že Bůh Saulovi neodpovídal ani skrze sny, ani skrze proroky. A že by věštkyně měla tu sílu dupnout nohou a říct: „Tak co je, Bože, a hezky rychle!“ Fakt? Čili tu postavu viděla věštkyně. Saul ji neviděl. A hledal jsem tam podpis toho démona, protože jsem každopádně věřil, že tam bude. A když démon vyhlašuje rozsudek, tam se podepsal: „Zítra budeš ty i tvoji synové se mnou.“ Že by Saul byl se Samuelem? To asi sotva. Takže tento podpis mi stačí. R.B. 30. KAPITOLA. Co se můžeme naučit? Tady máme jednu poměrně jasnou situaci. David dobře sloužil Bohu a tak si Bůh řekl: „Musím tě taky jednou dobře odměnit.“ Bůh viděl dál a věděl: V Siklagu už bydlet nebudeš, takže to tam už je možné zlikvidovat. Přišli nepřátelé, a když se David vrací, město je rozbořeno a ženy a děti odvedeni do zajetí. A tady se můžeme poučit. Mužové, ta sebranka, chtěli Davida kamenovat, ale o Davidovi je napsáno: Našel posilu v Hospodinu. A ptá se: „Dostihnu je?“ „Dostihneš.“ „Vydáš mi je?“ „To víš, že jo.“ A David jde a pak se mluvilo s uznáním: To je Davidova kořist. Bůh odměnil Davida. Za veškerou práci a za to, že byl pronásledován. Takže David se pak vrací už ne do Siklagu, ale do Hebronu, jako pěkně bohatý člověk. I toto je právě to, co se potřebujeme učit, že Bůh nám někdy odměnu posílá přerůzným způsobem. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Vlado Rafaj – V.R.

Jak jsem začal službu seniorům

K

dybych se měl seriózně zamyslet možná několik vybaví: Ó, velký Bože, nad možnostmi, jak lze sloužit se- Na vrchu vzdáleném, Mohutné milosti niorům, potřeboval bych k tomu proudy, Haleluja, pouta zlámána… Tehdy asi více času a také zkušeností v této ob- jsem vedl druhou hudební skupinu a nalasti. Primárně jde asi o seniory ve sbo- padlo mě vyplnit tu mezeru a dát lidem, ru, ale také se může jednat o starší lidi kteří po tom touží, možnost setkat se – pacienty – v nemocnicích, v domovech a zazpívat si tyto písně. A tak vzniklo sedůchodců a v penzionech, v klubech dů- tkání s názvem Chválíme duchovní píschodců… A způsobů práce s těmito lid- ní. Ten sobotní podvečer se sešlo možmi je také dost, myslím, že zdaleka ne- ná dvacet, možná více seniorů a strávili máme vyčerpány všechny možnosti. Ale jsme tehdy úžasné dvě hodiny ve chváteď, když píšu tyto řádky, mám naději, že le, s povídáním a modlitbami. Na tomčlánky v našem časopise nás mohou in- to setkání jsem viděl a poznal, že nezůspirovat k práci nebo nějakým aktivitám stane jen u toho jednoho. A tak už více se starší generací, případně se navzájem než deset let se vždy na jaře a na podzim obohatíme o zkušenosti. A vězme, že ge- sejdeme, abychom společně vzdali Pánu nerace šedesátiletých a starších si pozor- chválu a čest. …ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písnost zaslouží a bude vděčná. Napsání tohoto článku mě opět vede ně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdk zamyšlení a vzpomínkám na to, jak ce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu jsem se dostal blíž k seniorům našeho a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,19–20) sboru. A protože se i starší generace umí baPočátkem devadesátých let bylo, alespoň u nás v Havířově, obvyklé zpívat kro- vit, snažím se udělat program seniormě běžných chval i písně z tzv. duchov- ského setkání pestrý, nechybějí různé ních zpěvníků. Byly to písně staré, měly hry a soutěže. Rozhodně není pouze dusvůj duchovní náboj, ale nové chvály chovně zaměřený. Vždyť kdy naposledy táhly hudební skupinu a možná i mlad- si šedesátiletá sestra zahrála tzv. kimovší část sboru víc. Jak šla doba, postupně ku? A zkusili jste vzpomenout si na česse tyto písně přestávaly hrát, pak už jen ká přísloví? A pantomimicky je ztvárnit? občas některá zazněla, spíš jen na přá- A složit obdélník z pěti ústřižků papíru ní pastora… Ale starší generace je měla taky není jednoduché, stejně jako poráda, a když jsme některou zpívali, bylo slepu roztřídit kolečka, čtverečky a trojji hned více slyšet. Někteří čtenáři si jich úhelníčky. Už se tomu možná i trochu

smějeme, ale na každém setkání nechám rozdat papíry a tužky. Píšeme, vzpomínáme, luštíme, vymýšlíme, prostě zapojujeme i hlavu. Proč by otázky z mistrovství republiky ve znalostech Bible nemohly potrápit i ty, kteří by se na podobnou soutěž nikdy nepřihlásili? A víte, jak je těžké vypsat jména dvanácti apoštolů? A pak zase chvíli zpíváme, potom zazní jedno dvě svědectví, a to vše ve vyhřáté místnosti u stolů s občerstvením, kávou a čajem. Naše setkání končí obvykle modlitbami za cokoliv, za ty, kteří nemohli přijít, za nemocné… Na minulém jarním setkání jsme přivítali hosty z oldřichovického sboru. Manželé Motykovi a Grygovi nám posloužili slovem i písněmi. Na oplátku jsme zase na podzim přijeli my do Oldřichovic a pomohli jsme vyplnit část programu a taky se více seznámit. Samozřejmě jsem nezapomněl na tužky a papíry. A věřím tomu, že z našeho společného zpívání duchovních písní měl Pán velkou radost. Protože jsem zaměstnancem sboru, považuji za zcela samozřejmé návštěvy starších a nemocných, modlitby, vysluhování Večeře Páně. Nedávno jsem měl možnost zúčastnit se semináře na téma Komunikace s těžce nemocnými a umírajícími. Je to oblast, která do této práce také patří, ať chceme nebo ne. V rámci evangelizace a rozsévání evangelia již několik let pořádáme i předvánoční koncerty pro seniory z našeho města. Protože sami nemáme pěvecký sbor, zajišťujeme hudební těleso v dosahu okolních sborů. Na mně jako zaměstnanci sboru pak je, abych s pozvánkami navštívil kluby a domovy důchodců. V rámci naší nabídky je i svoz a rozvoz námi zajištěným autobusem a malé občerstvení po koncertu. Tato aktivita je sice jen mělká, zaslouží si návaznou práci a hlubší propracování, nicméně pro některé staré lidi i toto je jediná příležitost slyšet evangelium nebo předvánoční slovo. V rámci práce se seniory bych rozhodně nechtěl zapomenout na službu v nemocnici, i když ji jen zmíním. Tady již mnoho let věrně slouží několik sester, a přesto, že se tato služba týká prakticky všech dospělých pacientů, staré lidi nelze přehlédnout. Sám v nemocnici nesloužím, nebudu se tedy o této službě rozepisovat. Přál bych si, aby moje povídání někde něco vybudilo, a také, abych i já mohl u nás využít nebo se inspirovat zkušenostmi v jiných sborech. Bůh požehnej vám i vaší práci. Břetislav Dršťák, AC Havířov

Služba seniorům

Ročník 24, leden 2012

17

ŽIVOT V KRISTU

Pomoc lesům na Karmelu

Izrael

M

ilí přátelé, rádi se s vámi podělíme o čerstvé informace o projektu „Pomoc lesům na Karmelu“. Plánovali jsme koupit motorovou pilu, kterou bychom přivezli z Česka, pracovali tam s ní a potom ji darovali izraelským lesníkům. Prodejci motorových pil v Česku neměli zájem pro náš projekt pilu darovat, ačkoli by z toho měli nezanedbatelnou reklamu. Jeden bratr se o tom dověděl a rozhodl se pilu pro tento účel koupit. Jsme za to velmi vděční. (Protože však v této chvíli nemám od něj potvrzeno, že smím zveřejnit jeho jméno, raději je neuvádím). Na přelomu ledna a února 2012 pojede šest mužů opět do pohoří Karmel, aby tam dva týdny bezplatně pomáhali obnovit lesy po bezprecedentním požáru. Pro tuto druhou brigádu jsme se rozhodli na základě Boží štědrosti projevené skrze vás. Když jsme viděli, že se na účet projektu sešly peníze na jídlo a nezbytné výdaje, objednali jsme letenky. Ty si každý účastník platí sám. Udělali jsme to velmi rychle, neboť cena letenek v tu chvíli byla výjimečně výhodná. Doufáme ještě, že získáme částku 17 tisíc na ubytování pro tým. (Je to na izraelské poměry částka směšně malá, na naše zase velká.) Rozhodli jsme se jet také na základě naší první zkušenosti s prací v izraelských lesích. Naše služba byla přijata velice vděčně. Byli překvapeni, kolik jsme toho udě-

lali, a ještě dlouho potom náš projekt oceňovali. Budeme pravděpodobně opět pracovat v prořezávkách borových porostů a očekáváme také vysazování sazenic. Neboť v době našeho příjezdu se bude v Izraeli slavit svátek Tu Bišvat. Je to den stromů, svátek, který má v Izraeli čestné místo mezi významnými náboženskými a státními svátky. V překladu to prostě znamená „Patnáctého švatu“, tedy patnáctého dne měsíce švat. Tu a bi jsou hebrejská písmenka, která nesou číselnou hodnotu 15. Svátek se využívá k sázení stromů po celém Izraeli, proto předpokládáme, že budeme vysazovat i my. Už jsme zača-

Evropská konvokace

V

18

e dnech 1. až 3. prosince proběhla v Praze Evropská konvokace na téma „Evropo, povstaň!“. Pro ty, kterým slovo konvokace zní jako nadávka či připomíná kvokání , se jedná o svolání lidu, v tomto případě Evropských křesťanů s mottem z Izajáše 60,1: „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.“ Sešlo se zde kolem 25 národností Evropy s pár zástupci z jiných kontinentů – celkem asi 400 sourozenců z různých denominací od charizmatiků po řádové sestry. Celá konference se nesla v silném prorockém duchu s důrazem na Izrael. Přes nabitý program to nebyla klasická konzumní konference. Chvály, proroctví, modlitby, slovo, modlitby, proklamace, vyznávání hříchů, modlitby,… Hlavní řečník Tom Hess, zakladatel Jeruzalémského domu modliteb za všechny národy (JHOFAN), kde běží již od roku 1987 nepřetržitý modlitební řetěz za Izrael

a všechny národy, přinášel slova o důležitosti Izraele v zorném poli církve, podpory a modliteb za ně stejně jako výzvy do služby modlitebních stráží, které se dnes masivně rozšiřují jako oheň po světě i Evropě. Vyvrcholením 1. večera byl exkurz do hrůzostrašných církevních dějin a následné společné liturgické zástupné pokání za 2000 let pronásledování a nepřátelství vůči našemu staršímu bratru Izraeli. Vedoucí přijali, že toto je hlavní důvod duchovního sucha v Evropě. Byla to asi obdoba kajících bohoslužeb za křesťanský antisemitismus, které pod vedením sestry Ludmily „babičky“ Hallerové už několik let probíhají v různých městech naší země jako praktický

li trénovat. Zatím v lese u bratra Staška Bocka. Prosíme, pomodlete se za to, aby druhá cesta posloužila k vyvýšení Pána a abychom se láskou dotkli Izraele. Finanční pomoc se bude soustřeďovat na účtu Nadačního fondu Nehemie, č.ú. 100113352/0300, variabilní symbol 7303. Dotazy a informace podá: Ing. Karel Káňa, Sokolovská 29, 690 02 Břeclav email: [email protected] nebo tel. 736472153 S díky za vaši případnou pomoc Tým projektu „Pomoc lesům na Karmelu“

projev smíření s židovskou komunitou v jednotlivých městech. Zároveň však přicházela řada proroctví a vidění, že Bůh své dílo v Evropě neskončil a dopouští různé otřesy, aby pokořil její bohy racionalismu, materialismu a hedonismu a přivedl ji zpět k pravému duchovnímu bohatství. K tomu přidal Charles Abraham z Nigérie s Winfiedem Rudloffem z Německa svůj díl skrze vedení do vzájemných modliteb za jednoduchou dětskou víru, boje proti strachu a k rozhodnutí udělat krok z našich svatých církevních míst, kde až za jejími hranicemi – na území nepřítele se budou dít zázraky a znamení. To vše proto, aby se evangelium, které má zaplavit celý svět – než skončí plnost pohanů a nastane plnost Židů – vrátilo zpět do Izraele skrz Evropu. Zajímavá byla spojitost řecké

Convocation Prague 2011

Ročník 24, leden 2012

INSPIRACE 2011 – Slovensko

O

dbor mládeže AC zrealizoval na konci listopadu motivačněpoznávací výjezd na Slovensko, kterého se zúčastnilo 10 vedoucích a služebníků pro mládež v AC. Výjezd je součástí vzdělávání vedoucích mládeže (podobně jako Impulzy), ve kterém bychom rádi do budoucna pokračovali. Smyslem cesty bylo dovolit Duchu svatému, aby vlil mladým vedoucím do žil odvahu, víru a očekávání Božího jednání v naší zemi, načerpat inspiraci a povzbuzení ve službě i osobní víře a také prohloubit přátelství mezi českými vedoucími. Věřím, že se to s Boží milostí podařilo, za což jsem Pánu Ježíši velice vděčný a víc si můžete přečíst ve svědectvích účastníků. Tomáš Galda

Izrael, Mládež

krize s jeho historií. V duchovním kon- kteří je budou přijímat, takové, jací jsou textu je Řecko místem dávného uctívání bez soudů a moralizování, milovat, objířeckých bohů a zdrojem filozofie, která mat a povzbuzovat. Smíření a vzájemné tak prorostla do církve a negativně ovliv- uznání generací proběhlo skrz modlitby starších za mladou přítomnou genenila jak její myšlení tak i chování. Také se činilo pokání z hořkosti a ne- raci, kteří tak činili v objetí a často v slodpuštění vůči Německému národu, kte- zách. Za mě osobně se modlila obyčejná rý má sehrát vedoucí úlohu v šíření evan- starší sestra z Těšína, jejíž jednoduchá gelia v posledním čase v Evropě. Obrazy modlitba však úplně prorocky zapadala jako anděl s tretrami s obrovskými hroty, do mé situace. Byl to pro mě asi nejsilkterý proráží duchovní krustu nad Evro- nější okamžik celé konference. To samé pou, z jejichž trhlin vycházejí udušené Bůh potvrdil i slovem staršího neznáméplameny Ducha z duchovního dědictví ho bratra, který v podstatě přijal od Pána Evropy, praskající hráz, která zadržova- podobnou věc! Zakusení atmosféry židovských zpívala obrovské množství vody a z níž začínají vypadávat kameny spolu s vyvěrají- ných modliteb bez nástrojů, obřadu šabcími pramínky vody Božího požehnání atu, prorocké troubení na šofary a trubky, na žíznivé lidi nebyly ničím výjimečným. tanec, služba s prapory jen umocňovala Naopak se na mnohá proroctví vůbec ne- citelnou a silnou Boží přítomnost a jeddostalo – z asi 30 se dostalo na něco asi nání mezi námi. Za ní nepochybně také přes 5. Bůh opravdu mluvil! Dokonce byl stály nepřetržité denní i noční modlitby změněn program 2. večera kvůli tomu, že 24/3 s chválami, které běžely paralelně lidé plynuli v Duchu a přijali, že mají zů- s programem konference díky přispění stávat v očekávání na Boha ve chválách, týmů z Mezinárodního domu modlitmodlitbách, uctívání a volání za prů- by v Praze (IHOPP). Jsem vděčná všem lom místo plánovaného slova hlavního organizátorům, že měli odvahu vstoupit do Božího záměru a uspořádali tuto řečníka. Také se dostalo na mladou Jozuov- předem nemožnou věc, která myslím, že skou generaci, s kterou má Bůh speciální v Božím kalendáři důležitých akcí byla plán v tomto posledním čase. Je to ona, dávno zapsaná! Věřím, že nejsem sama, kterou si chce Bůh mocně použít a která kdo si odnáší mnohá povzbuzení a namá přivítat přicházejícího Mesiáše! S tím směrování a vnímá, že se před Evropou, souviselo povzbuzení a závazek starší Českem i našimi městy otvírá nová etagenerace, aby investovala do svého Jo- pa slavných Božích dějin, do kterých zua – našla si nějakého mladého člověka máme vstoupit! Erika Pluskalová a vyzbrojila ho pro Boží záměr. Všichni si AC Prostějov uvědomili, že mladá generace je budoucností církve a že bez ní církev nepřežiPS pro zájemce: Konvokace se nahrávala je! Dle statistik i testu na přítomných totiž většina obrácení (90 %) nastane před a přemýšlí se o další za rok. Více o tématu 30 rokem člověka!!! A mladá generace najdete v knihách Toma Hesse Vyprošujte naopak potřebuje tu starší – matky a otce, Jeruzalému pokoj a Strážci na hradbách.

Boží zázračné jednání v Nových Zámcích – Jan Měrka V Nových Zámcích nás vedoucí hodně požehnali (Noro Šarkózi a Milan Pressburger) a mohli jsme částečně nahlédnout pod pokličku jejich služby. Jejich sbor je specifický v tom, že 80 % sboru tvoří mladí lidé. A že fungují zároveň jako regionální síť sborů (Nové Zámky, Nitra, Šaľa, Zlaté Moravce, a chtějí založit sbor v Komárnu). Co se týče Nora, hodně mě povzbudilo, jakým způsobem z něho vyzařovala láska, kterou má k lidem. Současně jeho svědectví obrácení a následné služby naplno pro Ježíše dodávalo jistotu, že nic není nemožné těm, kdo věří. Na poslední akci (EXIT Tour) se obrátilo okolo 100 lidí, když Noro kázal a to je skvělé. Bůh má pro nás připravené velké věci... Povzbuzení k vytrvalosti – Jan Šimek Pastor Milan Pressburger nás přivítal v Nových Zámkoch velice příjemně. Kromě příběhů, ať už jeho nebo sboru, nám pověděl něco o dramatických situacích a tlacích, které budou stále přicházet nejen do našeho běžného života ale i do služby Bohu. Naučil jsem se, že všechno má svůj smysl a záměr. Vše je pro dobro. Bůh je vždy s námi. A po nás hlavně chce, abychom Mu důvěřovali. Vydrž pod tlakem, má to nějaký smysl. Bůh přitom koná nové, větší věci. Radost ze služby v Nitře – Oto Faldyna Na setkání s Mirem Tóthem v Nitře mě nejvíce zaujala jeho svěžest ve službě, radost a vtip. To jen umocnilo, když vyprá-

19

Mládež

ŽIVOT V KRISTU

20

věl o své práci a dostali jsme se k tomu, šilo vřelé přijetí. Pro člověka, který přijde že), pastory sboru a zastavil se i biskup že stále nemají vlastní prostory, protože do prostředí, které nezná, je velmi potě- AC SR. Mluvili jsme o mnoha tématech. Nitra je silně katolické město. Bylo mu šující a povzbuzující vidět usměvavé tvá- Asi nejvíc se mi líbilo, co říkal biskup, zamítnuto už třicet žádostí o pronájem ře a vřelé přijetí lidí, které nikdy neviděl že můžeme mít mnoho aktivit, progranebo koupi prostor. I přesto srší vtipem. a kteří projevují radost nad tím, že mezi mů a vše sebelíp připravené a vymyšlePtal jsem se, jaký recept používá. Oporu ně přišel někdo nový. Samotné shromáž- né, ale jádrem všeho musí být vždy Boží má ve své manželce, přátelích a spolubo- dění probíhalo prostým způsobem, ale přítomnost. Musel jsem se zeptat sám jovnících ve víře a především ve vztahu ve zjevném nadšení z přítomnosti živé- sebe, je to tak na naší mládeži anebo ho Boha. Velice mě povzbudila možnost není? s Bohem. posloužit krátkým svědectvím a otevřeBohoslužba v Bratislava City Church – né, přímé reakce posluchačů. Naše církve Pozvání na hlubinu během mládeže by se mohly od těchto lidí mnoho nau- EXIT v Bratislavě – Jan Mašek Lukáš Červenka Během uctívání přišla na jeviště VlaV neděli jsme byli na bohoslužbě v bra- čit v upřímnosti a otevřenosti ve vztahu dova manželka Martina a přinesla „mi“ tislavském sboru AC. Překvapilo mě, kde k Bohu. slovo, že mi Pán Bůh chce odpustit se schází (kino) a že jim v tom město vychází vstříc. Když jsem vstoupil do sálu, Jednota a srdce pro službu Bohu v týmu můj hřích a pak mne Bůh skrze Vlacítil jsem hned Boží přítomnost a byl Bratislava City Church (BCC) – Ester do Žáka pozval opět na hlubinu, když kázal o tom, že to, co hledám nenajdu, nadšený z lidí, kteří tam slouží - vesměs Višnyiová Nad naše očekávání bylo nedělní se- pokud mým cílem bude moje štěstí, ale to byli mladí lidi. V průběhu shromáždění měli „talkshow“ s vedoucím služ- tkání s Vlado Žákem a vedoucími oblastí když opustím svoje představy o živoby středoškolákům. Během toho jsem si služeb jejich sboru. Povzbudila mě jejich tě, svoje představy o pohodlí a bezpeuvědomil, jak církev potřebuje být více jednota na Božím díle, vzájemné vztahy čí a vydám se s ním na hlubinu a když dostupná pro mladé. Padla tam otázka, a zároveň jejich srdce pro službu Bohu. se středem mého zájmu stane On sám, kolik přítomných křesťanů uvěřilo do Měla jsem možnost mluvit s vedoucími Jeho dílo a Jeho království. Slzy mi stéka25 let a přihlásilo se 90 % z 300 lidí a ve- chval, chváliči, pracovníky s multimedii ly po tváři, když jsem na Vladovu výzvu doucí služby teenagerům tak ukazoval a díky jejich modlitbám a rozhovorům vstal, abych tak vyjádřil, že Boží pozvání na potřebu církve více se zaměřit na mla- mohl Bůh mluvit do mého osobního ži- na hlubinu přijímám. Je to ode mne hezdou generaci nejen v mládežnických pro- vota a také mě povzbudit k vytrvalosti ký, ale otázkou zůstává, co s tím opravdu a vděčnosti. Velmi mě požehnala i ne- udělám… gramech ale i ve stylu bohoslužeb. čekaná návštěva Mira, který je vedoucím Prosté a mocné romské bohoslužby – Ja- třistačlenné romské mládeže a je názor- Boží proměňující slovo v Košicích – Marným příkladem člověka, jehož srdce bije tin Penc roslav Růžička Poslední den jsme se setkali s vedouNedělní odpoledne jsme měli příleži- za své mladé. cími mládeže v Košicích. Největší důraz tost navštívit shromáždění romské církve v Plaveckom Čtvrtku. Tato církev se schá- Setkání s pastory BCC a biskupem AC byl položen na jasné, srozumitelné kázané Boží slovo. Při celém vyučování i sdízí na okraji osady, která bývala mediálně SR – Josef Kohoutek V pondělí ráno jsme měli setkání s Vla- lení zkušeností stále zněl biblický pohled známa díky nepokojům, které se zde odehrávaly. Už při příchodu mě velice potě- do Žákem (pastor bratislavské mláde- na daný problém, bylo vidět, že Bible je živá a mocná pro dnešní problémy. Následovalo setkání mladých lidí, které bylo zaměřeno na hodnocení dosavadní práce – většina pozitivních ohlasů bylo právě: „Když zde slyším kázání, natolik mu rozumím, že jsem motivován ke změně. Bůh mění naše životy.“ Chodí sem lidé z různých církví, protože touží po živém a proměňujícím Božím slovu, kterému budou rozumět a zde ho zažívají. To je opravdu inspirace. PROGRAM VÝJEZDU: • Pátek, Setkání v Brně • Sobota, Milan Pressburger v Nových Zámkoch, Miro Toth a Sheldon v Nitře • Neděle, Bohoslužby BCC AC, romské bohoslužby, setkání s týmem mládeže • Pondělí, Setkání s pastory BCC a biskupem AC SR, bratislavská EXIT mládež • Úterý, Miro Toth a Peter (vedoucí mládeže AC Košice), Setkání mládeže AC Košice • Středa, Hodnocení a cesta domů

2012 = ?

J

sem od přírody pragmatik selského rozumu. Okolnosti a věci mně musí do sebe zapadat a nemám problém něco vymyslet, zařídit, organizovat. Jsem křesťan a jeden můj přítel nade mnou nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Nechápu, jak ty můžeš věřit, u tebe mi to nejde dohromady.“ (Hlavou kroutí nevěřícně asi proto, že sám o sobě říká, že „k nám nepatří a patřit asi nebude“, je tedy nevěřící – zatím J.) Onu větu zpravidla vysloví v nějaké diskusi kolem práce v TWR, protože ví, jak dlouho pracujeme a kdo to platí. Nemůže pochopit, že vůbec jsme schopni přežít a že se sám nebojím o vlastní existenci. Přemýšlím o tom z toho „svého“ úhlu pohledu na přelomu roků. Pamatuji onen strach z roku 2000 a katastrofické scénáře ohledně problému „wajtúkej“ – už jsme zapomněli. Nyní prognostici hlásí krizi za krizí a já si spíše kladu otázku, proč kapitalisté věřící v tržní systém nazývají trh trhem jen v ziskové sféře a při snižující se poptávce se jim trh mění na krizi. Hlásají trh, ale trhu nevěří a bojí se ho. Ale dost ilustrací k tomu, abychom všichni pochopili, že každý další den (nejen rok) je jeden velký lidský otazník. Ne tak Boží. Bůh nás – své děti – vede k pokoji a ke spoléhání se na něho. Pán Ježíš říká (Matouš 11,28nn): „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé břemeno netíží“. Jinými slovy: neříkej něco v tom smyslu „kdybych byl bohem, tak to bych se měl, to bych si vše zařídil“, neříkej to, protože Bůh nás vybízí k tomu, abychom si to s ním v určitém slova smyslu vyměnili. Dokonce bez další vložené zodpovědnosti, bez tržní nejistoty – jen v ziskové oblasti života. Funguje to? Jsem přesvědčen, že ano, jen většinou sami sobě věříme víc než Bohu, a tak to nemůžeme ani ověřit. Fascinuje mě notoricky známý biblický verš – Židům 11,1: „Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných“. (Jiné překlady – ČEP: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. NBK: Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.) Ekumenický překlad silně zviditelňuje sílu víry, když používá slova spolehnutí a jistota. Máme víru? Nechci používat slova silná a slabá víra, protože Bible mluví o víře a nedělá stupnici síly víry. Buď věříš,

nebo nevěříš. Pokud se „cítíš“ někde mezi tím, tak o víře jen mluvíš, něco o víře tušíš, ale víra jde tak trochu mimo tebe. Nechci jít do detailů – spíše dnes do praxe. V TWR pracuji už 21 let. Když jsme začínali, byli jsme v nově orientované společnosti po roce 1989 mezi prvními průkopníky zakládání neziskovek, shánění velkého množství finančních prostředků, hledání spolupracovníků a to mělo své nevýhody, ale také výhody. Věřící lidé slyšeli na různé výzvy, projekty, motivační nápady, prezentace a kolegové ze západu nás nestačili chválit, jak dobře si vedeme. Ale doba se změnila a dnes ani nejlepší manažerská esa nemají radu, jak přesvědčit dárce, aby dávali na jednu a tu stejnou misii třeba dvacet, třicet, čtyřicet let… Jednorázově a rychle, to ještě zvládne kdekdo, ale věrnost a vytrvalost se prostě nenosí. Postupně jsme si v rádiu (a i sám osobně) řekli, že některé věci prostě vypustíme. Rozuměj: Nebudeme je organizovat, cílevědomě řídit, stavět si podpůrné cíle. Máme nejméně tříletou zkušenost, kdy jsme se ujistili, že věřit Bohu znamená spolehnout se, a kdy jsme si s Bohem „vyměnili“ břemena. Uvědomili jsme si, že naším povoláním je rozhlasová misie (jít k němu, v jeho stopách), a ne strategické plánování, vize, zajištění atd. A tři roky prožíváme pokoj a subjektivně vnímáno si myslím, že se to velice dobře projevuje i v tom hlavním poslání – ve kvalitě rozhlasové produkce. Máme opravdu jednu prak-

tickou výhodu: Věřící lidé jsou vyzýváni k podpoře kdečeho. Zpětná vazba služby, kterou dárce podporuje, se k němu většinou donese jen zprostředkovaně. Dárce musí věřit zprávám, dopisům, nějakým zprostředkovaným svědectvím. Dárce podporující rádio má obrovskou výhodu, že si může na vlastní uši zkontrolovat výsledek své podpory. Podporuje rozhlasovou misii a ta je denně slyšet vlastníma ušima. Zase ale nechci rozebírat výhody a nevýhody. Chci ukázat, že spolehnutí na Boha je jistá investice bez rizik trhu. Není to jednoduché, protože čím více je člověk „obdařen“ schopnostmi organizovat, zajistit, vyřešit, tím více ho láká udělat to – zvládnout to. Naproti tomu sepnout ruce k modlitbě zavání leností a neschopností a mnoha dalšími otázkami. Ale s leností to nemá nic společného. Práce je dost, je to jen o výměně břemen! Namítnete: Modli se a dělej. Jistě, chápu. Ukazuji ale na orientaci, neříkám nedělej. Myslím, že je rozdíl, zda je na nás vidět Boží sláva, a nebo svoji slávu jen „připíšeme“ Pánu Bohu. Nevíme, jaký bude rok 2012, ale bude rokem v Boží moci – to je jistota, se kterou počítáme. Aleš Bartošek

TWR

Ročník 24, leden 2012

Uvidíte nás na: http://www.youtube.com/twrcz Dočtete se o nás na: www.twr.cz Naladíte a uslyšíte nás na: www.radio7.cz Napíšete nám na: [email protected]

21

ŽIVOT V KRISTU

Služebnosti dle Efezským 4,11

Prorok

22

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Efezským 4,11–13)

V

e výše uvedených verších nacházíme pět různých služebností. Jsou to dary, které jsou dány tělu Kristovu jako celku. Apoštol Pavel se v epištole Efezským 2,20–22 zmiňuje o svatém chrámu jako o stavbě v Pánu. Dále uvádí, že základem stavby jsou „apoštolové a proroci“, úhelným kamenem je pak Ježíš Kristus. Stavitelem církve je sám Pán Ježíš, který buduje své dílo. Církev je budována na osobě a poselství Pána Ježíše Krista. To mě přivádí k následujícím otázkám: Jak důležití jsou proroci1 pro správné fungování těla Kristova? Jakou úlohu měli v minulosti (tj. historický kontext, pohled do Starého zákona) a jaká je jejich role a odpovědnost dnes? Jaká kritéria musí novozákonní prorok splňovat? Je vůbec možné, aby se církev obešla bez prorocké služby? Zamysleme se nyní nad úřadem proroka, nad jeho osobou, povoláním a posláním a poté nad poselstvím. Předně je nutno připomenout, že Bůh měl vždy proroky uprostřed svého lidu. Charakteristickým rysem pravosti proroků jak starozákonních, tak i novozákonních je skutečnost, že je povolal Bůh. Povolání bylo ručeno pravdivostí jejich poselství, jako důkaz, že skrze ně promlouvá Hospodin. Bůh již v době Mojžíše zavádí institut proroka (Dt 18,9–15) a lidem zaslibuje proroky, aby v kanaánské zemi nehledali věštce. Bůh často musel použít proroky jako soudce. V jistém smyslu proroci byli důležitější než králové. Dobří králové byli ti, kdo naslouchali prorokům. V případě proroků v době Starého zákona jejich činnost, služba a výroky vždy souvisely s konkrétní a rozhodující situaci v životě izraelského národa nebo s důležitými událostmi v dějinách (např. pád Samaří, Jeruzaléma, zničení chrámu, babylonské zajetí, návrat ze zajetí atd.). Vyzývali lid k obrácení, k víře v jediného a pravého Boha, k zachovávání smlouvy a Božích příkazů

apod. I když v jistých případech „předpovídali“ budoucí události, jejich poselství se vztahovalo převážně na přítomnou situaci, ve které Bůh dával národu možnost znovu se zapojit do jeho plánu spasení. Starozákonní proroci připravovali lid na příchod Mesiáše. V epištole Efezským 4,11 je prorok2 (řec. profétes) součástí těla Kristova, který komunikuje Boží slovo Božímu lidu. V době Nového zákona jsou proroci jedinečnými (ne však jedinými) šiřiteli Kristova díla smíření a vykoupení (Sk 1,22; 1K 15,5). Služba novozákonního proroka vychází ze služby proroka ve Starém zákoně. Novozákonník Petr Pokorný v této souvislosti napsal, že „v církvi šlo o funkci, která ve svém sebepochopení patrně navazovala na starší proroky Izraele. Proroci byli pokládáni za zvláštní nositele Ducha, překládali, vykládali a pro konkrétní situace vybírali a aplikovali slova Ježíšova (Zj 22,6; Didaché 10,7–13,4).“3 Proroctví je pak chápáno jako schopnost pravidelně přinášet proroctví tělu Kristovu. Prorocká poselství prorok dostával rozličným způsobem: jako čistě rozumové pochopení skutečnosti ve světle Božího zjevení, jako vnitřní názornou představu, nebo jako Boží výrok ve vidění. I zveřejnění a ohlášení prorockého poselství mohlo být vyjádřeno slovy, symbolickými úkony nebo spisy. „Podsta-

tou prorocké služby bylo sdělovat Boží slovo jeho lidu, což často představovalo spíš aplikaci zjevené pravdy než její rozšiřování. Podobně jako starozákonní proroci kázali zákon a stále znovu nabádali Izrael, aby poslouchali Boží smlouvu, … tak i novozákonní proroci kázali evangelium a život z víry za účelem obrácení, budování a povzbuzování.“4 Povolání a poslání proroka mělo tedy pouze jediný cíl: být Božími ústy před lidmi a dávat jim to, co dostal od Boha. Proroci obvykle udávali duchovní směr. Apoštol Petr říká, že proroci poselství nevymýšleli, nebylo založeno na jejich obrazotvornosti, nevzniklo na základě vlastního názoru proroka ani nepřišlo z lidské vůle. Tudíž proroctví je potřebné rozumět tak, že to, co proroci „vyřkli“ (CEP) nebo „vynesli“ (KMS) bylo „z popudu Ducha svatého“ (CEP). Proroci byli unášeni Duchem svatým jako loď, která je plně v moci proudícího větru (srov. Sk 27,15). Řečeno jinými slovy: lidé byli „puzeni“ (B21), „unášeni“ (NBK, KMS) Duchem svatým. „Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“ (2Pt 1,20–21) Například v raném období církve přišel z Jeruzaléma do Antiochie prorok Agabus, který skrze Ducha svatého oznamoval, že po celém světě bude veliký hlad. Ten také nastal za císaře Klaudia (Sk 11,27–28). O nějaký čas později Duch svatý pudil Pavla jít do Jeruzaléma, i když bylo v každém městě vydáno svědectví, že tam na něj čekají pouta a utrpení (Sk 20,22–27). Poté v Cesareji prorok Agabus emotivním způsobem Pavlovi předpovídá zatčení a uvěznění (Sk 21,10–11). Být prorokem podle epištoly Efezským 4,11 znamená, že člověk je Bohem povolán k této konkrétní službě v církvi stejně jako apoštolové, evangelisté, pastýři a učitelé. Prorok je v tomto smyslu ten, kdo předpovídá budoucí věci a zároveň přináší korekce a usměrnění do těla Kristova. Duch svatý používá novozákonní proroky, aby věřící dokonale připravili k dílu služby – k budování církve. Sami jsou k tomuto úkolu Duchem svatým zmocněni a uschopněni. Proto smíme Boha s důvěrou žádat o vedení v každé situaci, neboť víme, že ve své lásce a prozřetelnosti o svůj lid pečuje. Vladimír Rafaj, učitel a pastor

2 Mezi teology převládá názor, že se proroci převážně věnovali kazatelské a učitelské činnosti. Pouze 15 % z jejich celkového 1 Viz podrobnější pojednání ohledně objemu služby se týkalo prorocké předpodaného tématu na http://www.apologet. vědi budoucnosti. cz/?q=articles/category/14-apostolska-hnu- 3 Pokorný, Petr. List Efezským. Praha: ti/id/200-stanovisko-assemblies-of-god-a- Centrum biblických studií AVČR a UK, 4 Parker, James. Choďme duchem. Praha: 2003, str. 55-58. postolove-a-proroci Návrat domů, 1999, str. 178.

Zapálit oheň v národě! Milí čtenáři, rádi bychom vás tímto článkem inspirovali k účasti na připravované konferenci pro manželské páry, která se bude konat v Kolíně, 16.–17. března. Konference se bude jmenovat „Změň svět skrze svůj domov“, sloužit budou Colin a Nancy Campbell z Nového Zélandu. redakce

O

Vánocích mi jeden z mých drahých přátel věnoval výtisk Ženevské Bible vydaný ke 400. výročí. Byla jsem velmi potěšena. Je to velký poklad. Tato Bible byla vytištěna v roce 1599 a poprvé se tak dostala do rukou prostých lidí. Zasáhla Anglii, Skotsko a nakonec Ameriku. Anglie byla v době, kdy se do ní tato Bible dostala, barbarskou zemí. Lidí byli znechuceni a utištěni, ale poté, co Boží slovo vniklo do jejich srdcí, jejich mysl a chování se změnilo. Uplynulo pouze 28 let od prvních výtisků a o Angličanech se říkalo, že se stali „lidem Knihy“. Dr. Marshall Foster, zakladatel a president The Mayflower Institute říká: „Bez nadsázky je možno říci, že Ženevská Bible se stala ústředním katalyzátorem, jenž katapultoval Anglii, Skotsko a Ameriku z otrockého feudalismu do výšin křesťanské civilizace.“ Rozšířila požehnání spočívající v autonomii a sebeovládání, volném podnikání, vzdělávání, statečnosti, ctnostech, schopnostech, ochraně žen a dětí a kulturnosti. Uvolnila velké misijní hnutí, ekonomické požehnání a politickou a náboženskou svobodu. Dnes už máme Boží Slovo v rukou více než 400 let. Ve většině domů můžeme nalézt více než jeden výtisk Bible. Například u nás máme více než 30 Biblí, včetně různých překladů. Společnost Gideon’s International dala Bibli do každého hotelu a motelu v naší zemi. A přesto – místo abychom díky skutečnosti, že Boží Slovo je nám snadno dostupné, mohli vidět nárůst zbožnosti – vidíme úpadek charakterů. Současný způsob myšlení, dokonce ve velké míře i v církvi, je více humanistický než zbožný. Jak se to mohlo stát? Je to tím, že už nečteme Boží Slovo, ačkoliv je máme k dispozici? Lidé přicházejí do církve, aby si vyslechli Boží Slovo, ačkoliv je dnes ke svému údivu možná neuslyší. Nedávno jsme na návštěvě u svého přítele poslouchali v televizi populárního kazatele, v jehož sboru je kolem 30 000 členů. Nedržel v ruce Bibli a dokonce se o ní ani jednou nezmínil. Přednesl skvělý motivační projev, ale to bylo všechno, co se dá o jeho slovech říci. Přesto bychom se ve věci Božího slova neměli spoléhat pouze na církev, ale na domácí prostředí. Děti a potažmo celý

národ jsou ovlivňovány děním doma, v rodině. Věřím a jsem přesvědčena, že bychom se měli vrátit ke čtení Bible a společným modlitbám ve svých domovech, ve svých rodinách. Toto by mělo být největší prioritou každého dne, důležitější než studium, sporty a všechny aktivity podnikané ve volném čase, které v dnešní době ovládají náš život. Při čtení mé nové Ženevské Bible mne nejvíce zaujala pasáž „Způsob modlitby, užívané v soukromých domech každé RÁNO a VEČER“. Ranní a večerní modlitby byly popsány jako průvodce pro společné rodinné modlitby v domovech. Nebyla to jen letmá požehnání, ale měla svou délku. Přečtení ranní a večerní modlitby zabere určitý čas. S upřímností toužím po tom, aby se rodiny vrátily k základům požehnání pro své domovy a následně i pro národ. Tímto základem je biblický princip ranní a večerní rodinné pobožnosti. Je to princip, který Bůh ustanovil dávno v dobách, kdy svatostánek putoval pouští. Kněží měli příkaz neustále udržovat planoucí oheň na oltáři. Bůh jim nařídil: „Oheň nesmí nikdy uhasnout.“ Co bylo tím tajemstvím, které udržovalo plamen? Kněží museli každé ráno a večer odstraňovat popel a přikládat dříví na oheň. Takto se udržoval plamen. Oheň by bez dříví brzy uhasl. Totéž platí pro čerstvou manu Božího Slova. Boží Slovo jednou denně nestačí k tomu, aby se v našich srdcích a rodinách udržel plamen. Potřebujeme je každý večer a každé ráno. To však nebylo všechno. Kněží také museli udržovat rozsvícené lampy na menoře. Jak toho docílili? Tím, že každé ráno zakracovali ohořelý knot a dolévali olivový olej. Je třeba, abychom se každé ráno a večer ve svých rodinách scházeli na modlitbách a volali po Boží moudrosti a pomazání. Olej představuje Ducha svatého. Ó, jak moc potřebujeme být neustále naplňováni Božím Duchem, abychom mohli stále naplňovat své domovy Boží láskou a přítomností. Potřebujeme rovněž pomazání Ducha svatého, aby nám objasňoval Boží Slovo. Určení kněží také každý týden pekli dvanáct chlebů, za každý izraelský kmen jeden. Tyto chleby (v Boží řeči živné a živoucí Slovo) byly uloženy na stůl obětních chlebů po pravém rameni kříže (svatostánek měl tvar kříže) a meno-

ra – sedmiramenný svícen – byla po levé straně. Světlo menory dopadalo na chléb, stejně jako nám Duch svatý zjevuje Boží Slovo. Kněží rovněž každé ráno a večer zapalovali kadidlo. Kadidlo představuje modlitba, přímluva a chvála. Ve Zjevení 8,3 čteme: … bylo mu (andělu) dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. Kadidlo položené na oltář znamená oběť. Vím, že se může zdát ztrátou času věnovat každé ráno a večer chvíli společné rodinné modlitbě, ale pokud se nebudeme modlit, výsledkem bude ještě větší ztráta. Jsem přesvědčena, že tím, co v našich domovech dnes chybí, je modlitba. To je slabé místo, trhlina v základech. Ježíš řekl: Můj dům bude zván domem modlitby… (Mt 21,13) Patří naše domovy skutečně Bohu? Jsou-li skutečně domovy Božími, budou i domy modlitby. Považujete svůj příbytek za dům modlitby? Modlitba by měla být po celý den spontánní součástí našeho života. Je však nejdůležitější stanovit konkrétní čas pro modlitbu. Bez každodenního zjevení Božího Slova máme sklon k humanistickému uvažování. Izajáš 55,8–9 nám připomíná, že naše myšlenky nejsou totéž co Boží myšlenky. Boží cesty jsou vyšší než naše myšlenky a cesty. Pokud neustále nehledáme Boží vůli a myšlenky, bezpochyby se dostaneme na scestí. Zjišťuji, že denně potřebuji Boží Slovo, abych vytrval. Ptáte se, jak to doma zařídit? Máme tolik práce. Musíme toho tolik udělat. Každý chodí sem a tam. Ano, náš rodinný život se změní. Každodenní modlitební chvíle budou vyžadovat oběti. Budete muset změnit svůj životní styl. Budete se muset vzdát věcí, které považujete za důležité. Nic však není důležitější než učinit Boha prioritou v našich příbytcích. Nic není důležitější než udržování planoucího ohně v našich srdcích a v srdcích našich dětí. Nic není důležitější než plnit naše srdce olejem Ducha svatého. Nic není důležitějšího než pálení kadidla modliteb, přímluvy a naplňování našich domovů tou nádhernou vůní. Kněží museli rovněž každý večer a každé ráno obětovat na oltáři beránka. Oběť bude nezbytná. Ráda bych věděla, jak dlouho ještě budou křesťanské rodiny pokračovat ve smršti různých aktivit. Sport, studium a zábavy se zdají být důležitější než principy, které nám Bůh ustanovil. Věřím, že pokud se každá rodina, jíž náleží Boží jméno, navrátí ve svých příbytcích k těmto základům, uvidíme obrat i v našem národě. Klademe-li cokoliv jiného před tyto principy, ukazujeme svými činy, že Bůh je v našich životech někde hod-

Ze života církve

Ročník 24, leden 2012

23

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU ně nízko. Ukazujeme svým dětem, že Bůh není v našich srdcích a v našich domovech na prvním místě. Před svými dětmi stojíme jako pokrytci. Říkáme, že Bůh je pánem našich životů, ale nenajdeme si čas ani na dvě chvilky denně v jeho přítomnosti, abychom k němu volali a naslouchali jeho radě. Možná vám připadá příliš obtížné změnit všechno ihned a z gruntu. Což začít scházet se aspoň jednou denně. Možná bude nejlepší čas po večeři. Zvykněte si shromáždit celou rodinu na konci každého dne a odložit všechno ostatní. Po společné večeři otevřete Boží Slovo a pak se společně modlete. Ráno jsme zaneprázdnění a všichni se musí dostat do svých zaměstnání. Můj manžel Colin nám čte Boží Slovo a modlí se. Večer však máme víc času. Nečteme nijak dlouho, ale hovoříme o přečteném a Colin nám klade otázky. Pak se všichni u stolu modlí. Čas-

to nás bývá 10 – 12, takže máme skutečné modlitební setkání. Modlíme se momentální potřeby, ale také za národ, za Izrael, za pronásledovanou církev a za ostatní národy, které nám Bůh klade na srdce. Představte si, kdyby se každá bohabojná rodina začala po skončení každého jídla modlit za svůj národ. Ta nádherná moc kadidla stoupající ke Trůnu! Tak nebude jen planout Boží oheň v našich rodinách, ale zažehne se i v celém národě. E. M. Bounds píše: „Míra, jakou si vážíme modlitby, je mírou, kterou si ceníme Boha. Místo, na které klademe modlitbu, je místem, na které klademe Boha. Dáme-li modlitbu ve svém životě na podružné místo, je pro nás i Bůh podružný…“ To rodiny vnášejí Boha zpět do našeho národa, rodiny, které vědí, co Bůh říká ve svém Slově, rodiny, které dávají Božímu Slovu přednost před humanismem dneš-

„Chci být pokřtěn Duchem svatým“

M

24

ilí čtenáři, rodiče a pracovní- chceme seminář otevřít jak pro rodiče, ci s dětmi, už jste někdy slyše- tak hlavně pro děti, jelikož nechceme slyli tuto nebo podobnou výzvu či šet pouze teorii, ale chceme spolu s vámi prosbu ze strany svých dětí? Jsme-li let- na vlastní oči sledovat, jak Pán jedná niční, je křest v Duchu svatém po obrá- s našimi dětmi a křtí je svým Duchem. cení další neméně důležitou zkušeností Hlavním hostem semináře na téma „Chci jak pro nás, tak i pro naše děti. Apoštol být pokřtěn Duchem svatým“ je americký Petr ve Skutcích 2,38-39 říká: „Obraťte se misionář mezi dětmi Randal Thompson, a každý z vás ať přijme křest ve jménu který už řadu let pracuje s dětmi a má Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, nepřeberné množství zkušeností při vea dostanete dar Ducha svatého. Neboť to dení dětí ke křtu Duchem svatým. Sezaslíbení platí vám a vašim dětem i všem minář bude tentokrát dvoudenní a pro daleko široko, které si povolá Pán, náš účastníky bude zajištěno jak ubytování, Bůh.“ Je to Pánovo zaslíbení, které platí tak i snídaně a oběd v sobotu. V pátek pro všechny. Já sama jsem byla pokřtě- večer nás všechny, kteří přijedeme, čeká ná v Duchu svatém krátce po svém no- dětské shromáždění tématicky zaměřevém narození a pamatuji si, jaká mocná zkušenost to pro mě byla. Bylo mi tehdy 17 let a nejkrásnější na celém křtu v Duchu svatém bylo veliké nadšení pro Ježíše, oheň, který mi hořel v srdci, a touha vyprávět svým spolužákům i rodičům o Pánu, kterého jsem od té chvíle začala tolik milovat. A kromě toho nové jazyky, kterými jsem se mohla najednou modlit. Nyní mám tři děti a toužím, aby i ony prožily mocné setkání s Bohem a křest v Duchu svatém. Máte-li podobné zkušenosti jako já, jistě máte také stejné přání pro své děti. A já mám pro vás nyní nabídku. Ve dnech 10.-11.2.2012 se v Kolíně uskuteční seminář pro pracovníky s dětmi právě na téma „Chci být pokřtěn Duchem svatým“. Už po léta jsme zvyklí, že je seminář určený pouze nebo především pro služebníky k dětem, ale tentokrát

ní doby, rodiny, které vědí, jak se modlit, aby se Boží oheň navrátil do jejich duší a národa. A prosím vás, nepohrdejte modlitbami malých dětí. Žádné dítě by nemělo být opomenuto při společných modlitbách. Bůh slyší modlitby malých dětí, bez ohledu na to, jak moc jsou dětinské. Nedávno jsem četla Exodus 25,30: Pravidelně budeš klást přede mne na stůl předkladný chléb. Proto jsem položila doprostřed našeho jídelního stolu Bibli s velkými písmeny a po stranách dvě svíce, abychom měli chléb (Boží Slovo) pravidelně, tedy neustále, na stole. Vypadá to krásně, ale jídelna dostala zvláštní atmosféru. A pokaždé, když jdu kolem, mohu se trochu nasytit. Kéž jste známi jako „rodina Knihy“ a kéž je náš národ znám jako „lid Knihy“. C. a N. CAMPBELL, Editress of Above Rubies

né na křest Duchem svatým, které bude plně v režii bratra Thompsona a jeho týmu. V sobotu dopoledne se pak děti setkají s Petrem Rattayem, který jim představí své zážitky a zkušenosti z práce Nové generace s projektem „Moje škola – moje zodpovědnost“. Kromě toho bude pro děti připraven další doprovodný program, který pro ně zajistí další misionáři AoG žijící zde v ČR (Andrea Morrison, Jenifer Cuttino a další). A my dospělí se zaposloucháme do vyučování a zapojíme do workshopů připravených bratrem Thompsonem. Podrobnější program i další informace naleznete na stránkách www.ackolin.cz. Věřím, že jsou před námi opravdu požehnané a zkušenostmi nabyté dva dny, a proto vás na ně vřele zvu a těším se na setkání s vámi. Za ODAC Radka Fleková

A kdo je vlastně Randy Thompson?

R

andal Thompson je zakladatelem služby KidzAblaze Ministries International (www.kidzablaze.com), což je misijní organizace, která se snaží pomoci mladší generaci po celém světě zapojit se smysluplně do těla Kristova a najít v něm své místo. Organizace KidzAblaze obvykle učí děti a mládež sloužit dary v oblastech jako jsou loutky, divadlo, tanec, hudba atd.. Kromě toho je Randy misionářem mezi dětmi povolaným a ustanoveným Assemblies of God a ředitelem dětské služby (the Children’s Ministry) v Severní Karolíně. Randy vydal svůj život Pánu ve 12 letech a ve svých 17 letech byl pokřtěn Duchem svatým. V té době přijal také povolání do služby na plný úvazek. Pět let sloužil ve sboru, kam patřil. Tam se Se svou krásnou ženou Dianne žije již také oženil a vystudoval vysokou ško- 28 let v Concordu, NC a má s ní 2 dcelu se zaměřením na sociální práci. Poté ry, Sáru (23 let – je již vdaná) a Rebeku celých 17 let sloužil na plný úvazek jako (18 let). pastor dětí a mládeže ve třech místních sborech. Služba Roku 2003 založil Randy službu KidzAblaze Ministries International, je- Randala Thompsona jíž hlavním cílem je pomáhat dětem v Čechách a na Moravě najít své místo v těle Kristově. Randy jako služebník ustanovený Assemblies ilí pracovníci s dětmi, vedoucí of God a národně uznávaný pracovník klubů, „besídkáři“, chtěli byste s dětmi cestuje do 7 různých zemí, kde se dozvědět jak používat běžné, učí další vedoucí pracovníky s dětmi. každodenní předměty k vytvoření skvělé

M

lekce, jak přivádět děti do Boží blízkosti, jak učit děti slyšet Boží hlas a porozumět, co jim Bůh říká nebo jak založit a rozvíjet dětskou církev skrze chvály a uctívání, biblické lekce, loutky, scénky a názorné lekce? Hlavní řečník semináře pro pracovníky s dětmi, bratr Randal Thompson z USA, přijede se svým týmem o týden dřív, aby nás takovým a dalším podobným tématům vyučoval v několika místních sborech v Čechách a na Moravě. Možná se vám nepodaří přijet na seminář, ale máte blízko do některého z těch sborů, které projevily zájem o jeho službu, abyste si poslechli jeho vyučování nabyté zkušenostmi. Zveme vás tedy vřele i na tato setkání, která jsou veřejná a otevřená pro všechny zájemce. V tabulce níže jsou uvedena místa a data jednotlivých setkání a seminářů pořádaných sbory AC spolu s kontaktní osobou, jež vám případně podá další podrobnější informace. Věřím, že skutečně načerpáte a těším se na viděnou s těmi, kteří bydlí nedaleko Kolína, a měli by zájem slyšet povídání o tom, jak naučit děti slyšet Boží hlas a uvádět je do Boží přítomnosti. Za tým ODACu Radka Fleková

Den

Čas

Sbor

Místo konání

Téma

2. 2. 2012

9:00 - 11:35

VOŠMT Kolín Mgr.Milan Buban ([email protected])

VOŠMT, Kmochova 248, Kolín II., 280 02

Průřez všemi tématy

3. 2. 2012

18:00 - 21:00

AC Kolín Radka Fleková ([email protected])

Ústředí AC, V Zídkách 402, Kolín II, 280 02

Vedení dětí do Boží přítomnosti / Pomoci dětem slyšet Boží hlas

4. 2. 2012

10:00 - 15:00

AC Praha Maranatha Romana Novotná ([email protected])

Náměstí Míru 13, Praha 2, zvonek Maranatha

Průřez všemi tématy

5. 2. 2012

9:30 - 11:30

AC Prostějov, st. Olomouc Dana Navrátilová ([email protected])

Štítného 10, Olomouc, 779 00

Vedení dětí do Boží přítomnosti

5. 2. 2012

13:00 - 15:00

AC Prostějov, st. Olomouc Dana Navrátilová ([email protected])

Štítného 10, Olomouc, 779 00

Pomoc dětem slyšet Boží hlas / Děti a křest v Duchu svatém

16:00 - 20:00

AC Valašské Meziříčí Petr Machalec ([email protected])

Zašovská 778, Valašské Meziříčí

Jak si vytvořit dětský tým služebníků / Vedení dětí do Boží přítomnosti / Pomoci dětem slyšet Boží hlas / Děti a křest Duchem svatým

16:00 - 20:00

AC Brno Mirek Makovička ([email protected])

Sbor AC Brno, Životského 10, 618 00, Brno

Základy pro učitele / Kreativní (tvořivé) lekce / Vedení dětí do Boží přítomnosti / Základy pro práci s loutkami

6. 2. 2012

7. 2. 2012

Ze života církve

Ročník 24, leden 2012

25

16. díl Vývoj života Kolem nás můžeme žasnout nad nejrůznějšími projevy života. Široké spektrum bakterií, hub, rostlin či živočichů nás obklopuje nejen „venku v přírodě“, ale i v celém našem bezprostředním okolí, dokonce i uprostřed našich domovů na místech, kde bychom to nečekali. A aby toho nebylo málo, živé organizmy jsou i v našem těle. Náš vlastní život je závislý na životech jiných organismů! Život je podivuhodný. Bez nadsázky můžeme říci, že s celou lidskou moudrostí i výdobytky moderních technologií nedokážeme uměle napodobit ani primitivní živý organismus. Život prostě nedokážeme vdechnout, sestrojit, nebo syntetizovat. Je příliš složitý, jedinečný a úctyhodný. Bible nám podává zprávu o Stvořiteli, který je původcem všeho živého i neživého. Lidé mají možnost poznávat Boha v jeho úžasném díle a vzdávat mu právem čest a chválu. Není pochyb o tom, když si prohlížíme v největších světových galeriích umělecké sbírky, že ty obrazy či sochy nevznikly jen tak, samy od sebe pouhým působením hmoty a přirozených přírodních procesů. Když pozorujeme krásy přírody, která nás svou pestrostí, nápaditostí i důmyslem přivádí k úžasu, můžeme spatřovat odraz Toho, který ji vytvořil. Vše bylo stvořeno skrze něho a pro něho. My lidé máme příležitost Stvořitele poznávat osobně a sdílet s ním nejen radost ze všeho stvoření, ale i hlubokou lásku, která je tou hlavní motivací, proč nás i vše kolem stvořil. Někteří lidé mohou z celé své duše říci Amen, jiní kategoricky nesouhlasí. Podle názorů těch, kteří zastávají evoluční teorii, se prvotní primitivní život objevil samovolně komplikovanou souhrou biochemických procesů před mnoha stovkami milionů let ve vhodném prostředí. Od té doby se vyvíjí všemožnými směry, ty úspěšné formy života přežívají a rozvíjejí se do nových, vyšších struktur. Od jednobuněčných organismů postupují k mnohobuněčným, od jednoduchého ke složitému, od společných prapředků se rozvíjejí rozmanité druhy. Mnohé druhy se prý vydaly slepou cestou a byly odsouzeny „uvolnit místo“ úspěšnějším. Geologická období, jak je definují zastánci evoluční teorie, jsou (podle jejich víry) lemována katastrofami, při nichž se nejen dramaticky měnily životní podmínky na Zemi, ale při nichž docházelo k hromadnému vyhynutí obrovského počtu (desítky procent) soudobých živočišných či rostlinných druhů. Tak se snaží vysvětlit nejen, „Jak je možné, že se na Zemi ještě všichni vejdeme?“, či „Kde se berou zkameněliny např. dinosaurů?“, ale především všechno směřuje k základní otázce „Jak mohlo všechno ve vší své rozmanitosti a rovnováze vzniknout?“ Odpovědí evolucionistů je: kombinace času a vývojových procesů. Jenomže není vývoj jako vývoj. Jedna věc je „vývoj“ jedinců (různých variant) uvnitř druhu, ale něco jiného je vývoj různých biologických druhů ze společného prapředka. Ponecháme-li stranou spory a komplikace při stanovování přesné definice druhu a spokojíme-li se s tím, že druh tvoří navzájem geneticky podobní jedinci schopní produkovat plodné potomstvo, zjistíme, že hranice těchto druhů je nepřekročitelná. Přestože husy a kachny žijí na společném rybníku, přestože to jsou všechno vodní ptáci (a jistě by se našly desítky podobných rysů), jsou to dva různé druhy ptáků, které nelze křížit. Podobně jako husy a kachny nemohou mít společnou budoucnost, nemohou mít ani společnou minulost. Evolucionisty předpokládaný prapředek, z něhož se ve dvou vývojových liniích začaly vyvíjet jedním směrem husy (ve všech svých variantách) a druhým směrem kachny (rovněž v rozmanitých podobách), je jen vysněnou teoretickou představou. Zjednodušeně řečeno: podle Bible Bůh stvořil živočichy i rostliny „podle svých druhů“, tj. každý samostatně, NE ze společného prazákladu. Druh (hebr. min) je v Bibli mnohem širší pojem než současný biologický termín (angl. species) a má velký potenciál

26

k následné diferenciaci jedinců, proti tomu se Bible nestaví. Jedinci svého druhu se mohou vyvíjet a přizpůsobovat svému prostředí či změně životních podmínek dokonce mnohem rychleji, než by podle zákonů evoluce vůbec mělo být myslitelné. Tyto rychlé změny můžeme označit za variabilitu stvořených druhů (min) a s evolucí nemají nic společného. Badatelé zaznamenávají případy, kdy se takové změny odehrávají během několika málo let či generací (evoluci by to mělo trvat deset tisíckrát až deset milionkrát pomaleji, aby to odpovídalo jejich závěrům). Např. rybičky známé jako „paví očka“ dokázaly během čtyř let změnit počet a velikost svých mláďat, aby se v nové lokalitě lépe vyhnuly novým predátorům. Kukačky zase „záludně“ přizpůsobily vzhled svých vajíček, aby zmátly hostitelské rodiny pěvců a tak zvýšily šanci na přežití svým mláďatům. Takových „neuvěřitelných“ a rychlých změn lze popsat celá řada. Jak na taková pozorování reagovat? Můžeme je jednoduše odmítnout, protože přece neodpovídají našemu vědeckému schématu. Nebo si můžeme doplnit a upravit naši teorii a zkoumat dál. Zastánci stvoření se mohou znovu přesvědčit, že Bible platí a Bůh je ten, který se pečlivě stará. Za tak rychlými a komplikovanými proměnami nemůže stát jen nahodilost a evoluční vývoj. To je „technicky“ neproveditelné a naprosto mimo myslitelnou pravděpodobnost, navíc bychom byly svědky obrovského množství neúspěšných pokusů o „lepší řešení“, což nejsme ani dnes, ani v průběhu celé (fosilní) minulosti. Dokladem nám může být velké množství zkamenělých nálezů nejrůznějších živočichů a rostlin, kdy nalézáme „hotové a plně funkční“ jedince. Logicky bychom měli v nesrovnatelně větší míře nacházet i ty „nepodařené mezistupně“, ale ty se nám nedostávají. Evolucionisté to vysvětlují pomocí teorie skoku, kdy se z jedné vývojové úrovně náhle vytvoří nová, vyšší a dokonalejší forma (zase zcela komplexně „vychytaná a funkční“). Zamyslíme-li se například nad vývojem mikroprocesoru počítače, vysledujeme podobné rysy jako při vývoji živočichů. U obou je na počátku vývoje něco „nižšího a na konci něco vyššího“. Zkušenosti se kopírují a při vývoji modelu poukazují na jistý trend. Jenomže za technologií musíme hledat tvůrce, inteligentní mysl inženýrů, kteří se z chyb učí z tisíců omylů (podobně jako Edison při práci na žárovce) zjišťují, kudy cesta nevede. Evoluce nemá Tvůrce, ani mysl, ani doložitelné „tisíce omylů“… Holt, něco tu nehraje. Z pohledu Bible není potřeba dlouhých milionů let, ani vývoj nad rámec druhů. Bůh stvořil vše napoprvé (proto nejsou k dispozici nálezy mezičlánků)a s pestrou škálou možností k přizpůsobení se v rámci druhu. Proto můžeme pěstovat velké sladké jahody, které se s planými divokými jen těžko poměřují. Proto se z původního páru psů (či spíše vlků), které biblický Noe zachránil v arše, mohou diferencovat nejrozmanitější druhy současných ras psů. Proto mohl Darwin na Galapágách objevit a studovat celou řadu druhů pěnkav, které se přizpůsobovaly svému prostředí tak výrazně, až se mu zdálo, že je možné tento princip (variabilitu) chápat jako evoluci a mylně interpretovat jako důkaz vývoje všeho živého – od molekuly k člověku. Vývoj v rámci druhu sice přináší viditelné i funkční změny, ale nedává vzniknout nové genetické informaci. To je velmi důležité. Bůh „dal každému do vínku“ všechnu potřebnou genetickou výbavu k životu a mnoho nad to do rezervy (genotyp), což se ukázalo jako velice praktické. Co všechno se z výbavy v součinnosti s prostředím projevilo (fenotyp) už určuje aktuální potřeba. Podobně to je i s poznáním Boha osobně – máme k dispozici všechny potřebné informace, ale jen na nás záleží, zdali jich využijeme k vlastnímu přežití.

Život je všude kolem nás, ať už se nám to líbí, nebo nelíbí. Může se jevit jako primitivní, ale přesto ho nedokážeme uměle napodobit. Rozsáhlý palácový komplex Angkor v Kambodži (v období 9.-13. stol. hlavní sídlo khmérské říše) by mohl jistě vyprávět o síle přírody, která jej zcela pohltila.

Plísně rodu Aspergillus, které se k nám mohou nepozorovaně přiblížit třeba přes arašídy, kukuřici či mléko, vypadají pod mikroskopem krásně, ale produkují nebezpečný aflatoxin. << Lidé od nepamněti žasnou nad krásou stvoření, někteří poznávají pečlivou starostlivost, bezbřehou tvořivost a rozmanitost Stvořitele. Vždyť v díle se odráží charakter tvůrce.

Bakterie mohou škodit a způsobovat nemoci, nebo pomáhat, třeba naše trávení je na jejich přítomnosti závislé.

Někteří badatelé, kterým je biblická zpráva o Stvoření proti srsti, vytvořili a prosazují teorii o samovolném vzniku života v horké prebiotické „polévce“ sloučenin. Odtud se podle nich život rozvíjel od první živé buňky až do dnešní komplexní podoby. Zeptáme-li se kohokoliv, kde se vzaly ty prohlubně v písku, odpoví, že tam prošel člověk… Vědec určí, jak byl těžký, jak rychlý, kam šel. Zřejmě nikdo nebude předpokládat, že stopy vznikly náhodou samy od sebe.

Král David poznal Boha osobně, v Žalmu 121 vyznává: „K horám své oči obracím – odAni v galerii nikdo rozumný nebude předpokládat, že umělecká díla vznikla sama bez autora. Vždyť ko- kud se dočkám pomoci? Má pomoc od Hospodina přichází, jenž nebe i zemi učinil!“ Do dnešlik informací o autorovi se dá z jeho díla vypozorovat! ních dnů známe miliony svědectví, která mohou dosvědčit, že to je pravda.

Evoluční badatel studuje usazené vrstvy hornin. Podle zkamenělin, které v nich nalézá, sestavuje tabulku s geologickým stářím jednotlivých vrstev. Tabulka geologického stáří Země. Podle geologických vrstev se určí stáří zkamenělin, jež badatelé nalézají a sestavují vývojový strom.

Vývojový strom života je v poslední době zpochybněn výzkumem molekulární biologie (sekvenování genomů). Zdánlivé milióny let, které jsou přisuzovány geologickým vrstvám, jsou z pohledu nových poznatků a nálezů (např. polystrátů, datování, charakteru sedimentů i zkamenělin aj.) nadále neudržitelné.

Mikroprocesor je mnohem primitivnější než buňka a přesto ke svému vzniku nutně potřebuje inženýry.

Živorodky duhové (Poecilia reticulata; též známé jako „paví očka“ nebo „gupky“) se po přemístění do nových podmínek rychle přizpůsobily. Aby se mohly lépe bránit dříve neznámému druhu dravce, začaly mít větší mláďata v méně početných hejnech. To je z evolučního hlediska neuvěřitelné.

Někdy máme při svých bádáních sklon trošku nadsazovat a „vylepšovat si fakta“ tak, aby vypadala lépe. Odbornou literaturou tu Housata jsou potomky husy, možná se mo- a tam otřese aféra o odhaleném podvrhu… hou s postupem času začít odlišovat od hus ži- Máme to opravdu zapotřebí? Bible své závějících jinde a v jiných podmínkách, ale nemo- ry nemění ani nepřekrucuje hou přestat být husami.

Pokud má evoluce pravdu, třeba se jednou vyvinou i takoví ptáčci .

Darwinovy různé varianty pěnkav mohou Edison během vynalézání žárovky objevil 10 000 cest, které k cíli nevedou… Po evoluci ale doložit variabilitu druhu, ale ne vývoj přes hranici druhu. nevydařené pokusy nenalézáme.