Časopis Apoštolské církve
Pastor Bohuslav Wojnar (ČR), pastor Michał Hydzik (PL)
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 6 / 2010
Sloupek 2
Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘ (2K 9,6–9)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji vám jménem redakce za vaše příspěvky, modlitby a připomínky. Chceme být i nadále především časopisem církevním, nikoliv redakčním. Dovolím si krátce zopakovat pohled naší redakce na budoucnost časopisu: 1. Chceme, aby časopis zůstal časopisem vnitrocírkevním – nadále zrcadlil věrně dění především v naší církvi. Proto prioritně povzbuzujeme k přispívání naše členy. Pravidelné zpravodajství zvenčí vítáme jen z důvodů závažných. – Téma Izraele se nám kupříkladu jeví natolik důležité, že s vděčností spolupracujeme již letitě s bratrem Gerloffem. 2. Chceme se i logicky nadále smiřovat se skutečností, že úroveň časopisu je a bude dána úrovní církve. (Je možné snažit si zajistit jak finanční podporu tak excelentní mimocírkevní přispěvatele, ale tím bychom jen uměle rozšiřovali propast mezi naším záměrem a skutečností.) 3. Co se týče příspěvků chceme i nadále především spoléhat na vaši iniciativu a spolupráci s vámi. Věříme, že jak pro vás jako přispěvatele, tak následně pro časopis, největší požehnání plyne ze spontánní ochoty (ochotného dárce miluje Bůh). „Páčení“ příspěvků či rozhovorů (případně za úplatu) je sice v nevěřícím světě běžné, ale jsme přesvědčeni, že jsme schopni jako církev dosahovat na lepší standard. 4. Jsme velmi rádi, že se v uplynulých více jak dvaceti letech mohl náš časopis rozvíjet – od občasníku k měsíčníku, od jeho 16 stran k 28, od černobílé k barevné obálce… Máme naději, že tomu bude tak i nadále. Prioritně toužíme zajisté po přínosných a kvalitních příspěvcích z vaší strany. Ve stávajícím čísle se scházejí dvě významné aktuální události – první společná pastorálka české a slovenské AC od rozdělení Československa a oslavy 100 let letničního hnutí na Slezsku. Obou jsem se účastnil. První z nich popisuji v samostatném článku, zpravodajství z druhé se ujal kolega Pavel. Přesto z mojí strany alespoň zmínka k oslavám v polském Těšíně: Náš bratr biskup ve svém vystoupení nastínil tři možnosti, jak můžeme naložit s duchovním dědictvím, které nám předali naši otcové – můžeme promrhat, zachovat nebo rozmnožit. Zajisté ve světle Písma je správná možnost třetí. Rozvoj naší církve od jejího založení dává naději, že svěřené dědictví rozmnožujeme. Tolik bratr biskup. Sám za sebe si činím ve vztahu k budoucnosti tento závěr: Je velmi potřebné, aby se jak mně svěřený sbor tak oblasti celocírkevní práce viditelně rozvíjely. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil
Úvodník 3
Zloděj v noci
4 5 7
Duchovní probuzení >>> Slavnostní shromáždění v Těšíně Kořeny letničního hnutí na těšínském Slezsku Ohlédnutí zpět Československá pastorálka
10 10 12 12 12
Společná pastorálka české a slovenské AC Rozhovor s Jánem Lachem Bůh s nimi počítá Rozhovor s Dougem Clayem Katyň
Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Evangelium podle Jana)
Misie 17
Misionářem na Ukrajině
Izrael 18
Obamova Amerika, Izrael a islámský svět
O B S A H
Ze života církve 20 20 21 21 22
Nová generace - misie na českých školách >>> Evangelizace v ulicích... Svědectví 20 Další pěstounská rodina v novém domově Svědectví z celonárodního čtení Bible 2010 >>>
Recenze 23
Nepřemožitelné světlo
Evangelizace 23
Full flame...
Čtenáři píší 24
Nenech si ujít příležitost...
Svědectví 25
Bůh v mém životě
Výpravy do minulosti 20 26, 27 Doba Římská
22
Procházky světem Bible 20 26, 28 Itálie Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail:
[email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail:
[email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.
Zloděj v noci
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. 1 Tesalonickým 5,1–11
D
razí bratři a sestry, sedím právě nad svou studijní Biblí, pročítám si list Tesalonickým a přemýšlím nad tématem tohoto Úvodníku. Mám určitou myšlenku, kterou bych rád zpracoval, a tak si pomalu pročítám tuto epištolu, zapisuji na papír poznámky a formuluji myšlenky. Když ve svém čtení dojdu až do páté kapitoly, zastaví se můj zrak hned na druhém verši. „Zloděj v noci!“ Najednou se mi vybavují osobní vzpomínky na událost, ke které došlo před lety v životě mojí rodiny. Byli jsme tehdy vykradeni – během našeho spánku se do bytu vloupal zloděj. Najednou má tento verš pro mne zcela jiný význam. Prožil jsem, co to znamená, když jsem nepřipraven a zastihne mne noční lupič. Sedím dál a přemýšlím nad veršem ve světle tohoto nového náhledu. Dávno zapomenuté pocity ve mně znovu ožívají. V tu chvíli čelím dalšímu vnitřnímu pocitu: „Vezmi si staré ročníky Života v Kristu a přečti si Úvodník napsaný před deseti lety.“ V první chvíli to pro mne není nic jiného než jen pouhá zvědavost. Vím, o čem psát, nicméně určitě neuškodí nechat se inspirovat deset let starými myšlenkami. Jdu pomalu k regálu s knihami a vytahuji ročník 2000. Listuji, až naleznu květnové číslo (tyto řád-
ky píši na počátku května). Najednou nemohu uvěřit vlastním očím! Pisatel Úvodníku, tehdejší biskup bratr Rudek Bubik, píše o druhém příchodu Pána Ježíše Krista, rozebírá verše rovněž z 1. listu do Tesaloniky. Dlouholetá praxe přípravy kázání mne naučila neměnit téma, když mám již něco rozpracovaného, nicméně tyto dvě drobné „náhody“ mne přiměly, abych téma změnil. A tak začínám psát o příchodu našeho Pána, který bude jako „zloděj v noci.“ Přiznávám, že píši s větší bázní v srdci, než tomu bývá při jiných příležitostech. Výraz „zloděj“, popřípadě „zloděj v noci“, kterým je popisován Ježíšův příchod, se v Novém zákoně vyskytuje celkem sedmkrát. Jde o velmi přiléhavou, až sugestivní zkratku, kterou Pán vykresluje onen slavný den. Výraz nalezneme dvakrát v evangeliích, dvakrát v uvedené pasáži z listu do Tesaloniky, v druhém listu Petrově a dvakrát v knize Zjevení. Je to tedy dostatek materiálu na bližší prozkoumání. První důležitá věc, jíž si všimneme, je první verš našeho textu: „Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině.“ Mnozí si v tu chvíli povzdychneme – „Vždyť to je to nejdůležitější! Kdyby tak Pavel alespoň několika slovy přiblížil čas Ježíšova příchodu …“ Určitě bychom byli povzbuzeni a církvi by to jenom prospělo. Nicméně to je lidské uvažování. Písmo záměrně nepíše nic o časech – anebo jen velmi opatrně. Jsou jistá znamení časů, která máme sledovat, ale obrat „zloděj v noci“ v sobě obsahuje prvek naprosté neočekávanosti. Přesně tak jsem se cítil před lety po nevítané noční návštěvě. Den, který předcházel, byl jako každý jiný. Jen můj spánek byl poněkud hlubší (obvykle mne probudí i slabý rámus). Ráno jsem si říkal: „Jak se to jenom mohlo stát?“ Tento důraz – neočekávanost – nalezneme ve všech příbuzných pasážích na toto téma. Druhý důraz zdánlivě popírá tento první. Při podrobném čtení zjistíme, že výraz „zloděj v noci“ patří spíše nevěřícím (nebo nevěrným). Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Tato slova (plus následující)
jasně říkají, že církev má být připravena. Jsme děti světla, nikoli tmy. Tma patří hříšníkům. Vidíme, jak snadno můžeme výraz „zloděj v noci“ pochopit. Když byly naše děti ještě malé, občas nás chtěly překvapit. Schovaly se, a když jsme je míjeli, tak na nás „vybafly“. Upřímně se přiznám, nikdy jsem si tento způsob jejich hry neoblíbil. Párkrát mne skutečně vylekaly. Dříve jsem se domníval, že Ježíšův příchod bude podobný. Příchod zloděje, či zatroubení trubky, obojí ve mne navozovalo pocit překvapení až úleku. Ovšem dikce textu je zcela jiná. Pavel mluví o naději, o povzbuzení, o vědomém očekávání. Třetí důraz hovoří o připravenosti. Oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Ve stejném duchu tak čteme i ve Zjevení, 16,15: „Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu!“ Apoštol Petr nás ve stejném duchu rovněž nabádá, abychom byli čistí a bez poskvrny a nemuseli se toho dne bát (2Pt 3,10.14). A poslední důraz hovoří o nutnosti ustavičného očekávání. Tak hovoří snad všechny verše v kontextu našeho „zloděje v noci“. Církev musí na příchod svého ženicha čekat. Je podobna služebníkům čekajícím na svého pána (L 12,36). Právě toto čekání je tím momentem, kde se setkává první důraz (překvapení) a druhý důraz (připravenost). Ono čekání není ničím jednoduchým. Je bděním uprostřed noci, ustavičným zápasem s únavou, zodpovědným plněním povinností i ve chvílích, kdy „se nikdo nedívá“. V jednom případě Pán Ježíš použil příběh o Noemovi a o Lotovi. V obou příbězích tito hrdinové byli zpraveni o očekávané události, a současně v obou situacích bylo právě ono čekání tím nejobtížnějším v celém procesu. Lot i Noe byli postaveni do role podivínů, jimž se svět vysmíval. Bratři a sestry, je toho mnoho, nač v životě očekáváme. Jeden čeká, až děti vyrostou, další čeká na příchod děťátka do rodiny, čekáme na úspěch v životě, zkrátka po celý život nás provází různá očekávání. Nepropásněme proto největší událost dějin – příchod Pána Ježíše Krista. Buďme podobni těm lidem čekajícím na příchod pána v Ježíšově podobenství. Požehnaný čas při čtení tohoto čísla Života v Kristu vám přeje Martin Moldan, biskup AC
Úvodník
Ročník 22, červen 2010
3
ŽIVOT V KRISTU
Duchovní probuzení
Slavnostní shromáždění v Těšíně
B
ěhem oslav Letnic letošního roku (23. 5. 2010) se konala v polském Těšíně slavnostní bohoslužba organizovaná u příležitosti 100 výročí registrace hnutí Rozhodných křesťanů. Tímto nedělním dopolednem vyvrcholila snaha přípravného týmu čtyř církví, které se hrdě hlásí k živému odkazu hnutí Rozhodných křesťanů. Dědicové odkazu hnutí, působícího tehdy na území Rakousko-Uherské monarchie, jsou dnes organizačně uspořádáni ve čtyřech církvích a řadě samostatných společenství na území České republiky a v Polsku. Jsou to: • Apoštolská církev, Moravskoslezská oblast • Církev bratrská, Těšínský seniorát • Ewangeliczna Wspólnota Zielonoświątkowa • Kościół Zielonoświątkowy – Orkęg Południowy
cích křesťanů na cestu víry, neměli ani teology ani kazatele. Vedeni Duchem se drželi zaslíbení Písma: „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14,26) To se bezezbytku během následujících let naplnilo. Historie uplynulého století nepřinášela jen samé šťastné dny. Mnohdy byla víra Rozhodných křesťanů prověřována velmi tvrdými zkouškami, v nichž jim dal Pán obstát. Nyní nastupuje již čtvrtá generace služebníků na Boží vinici, to je neklamným dokladem toho, že se Pán přiznává ke svému Slovu a plní svá zaslíbení. Jedním ze slavnostních hostů byl i biskup AC Martin Moldan, který připomněl jak velkou hodnotu duchovního dědictví otců, tak naši zodpovědnost v tom, jak s odkazem naložíme. Dědictví lze buď zachovat, utratit nebo rozmnožit. Na sboru ve Filadelfii vidíBratři, dvojjazyčně uvádějící jednotlivé me, že Pán sice chválí, jak zachovali své slavnostní hosty s jejich kázáními, zdů- duchovní dědictví, ale to samo o sobě raznili význam oslav slovy Písma: nestačí. Písmo nás vybízí k aktivnímu „Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nakládání s tím, co je nám svěřeno – v ponám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich dobenství o hřivnách jsou ti, kteří „jen“ synům. Budeme vyprávět budoucímu po- zachovali svěřený majetek, ti líní a špatkolení o Hospodinových chvályhodných či- ní správci. Pochvaly od Pána dochází jen nech, o mocných skutcích a divech, jež konal.“ ten, který svěřené hřivny rozmnožil. (Ž 78,3–4) Jiným příkladem je Elíša, který si jako dědictví po Elijášovi vyprosil dvojnáRoku 1910 vyšla na Boží pokyn původ- sobek jeho Ducha. Bůh jeho prosbu vyní skupina asi patnácti upřímně hledají- slyšel, Elijáš s „dědictvím“ dobře naložil.
Přestože nebyl lepší než Elijáš, vstoupil do jeho práce a dvojnásobně rozmnožil jeho dílo, v Bibli čteme o dvojnásobku Elíšových zázraků. To je pozitivní vzor i pro nás dnes. My také vstupujeme do dědictví Hnutí rozhodných křesťanů. Jak budeme hospodařit my? Neopietismus, myšlenkový proud charakteristický pro křesťany na přelomu 19. a 20. století na Těšínsku, se vyznačoval ohromnou touhou po svatosti. Tehdejší křesťané usilovali být podobní Pánu, toužili, aby Boží moc naplnila jejich životy. Jejich radikalismus tkvěl v tom, že se nespokojovali s plytkou či tradiční zbožností, na Písmo vsadili všechno. Půjdeme v jejich stopách, i když to možná bude znamenat podobné těžkosti, jaké prožívali i naši duchovní otcové? V závěru Martin Moldan zdůraznil klíčovou zásadu: Kažme Slovo, tak rozmnožíme odkaz hnutí Rozhodných křesťanů. V příspěvcích dalších hostů zaznívaly výzvy k vytrvalosti a opravdovosti na cestě za Pánem. Tendence dnešní společnosti EU směřují spíše ke konzumnímu způsobu života, získávání hmotných věcí – to je ale pomíjivé. Tlak doby se církvi nevyhýbá, mnoho z duchovního bohatství otců bylo již ztraceno, ale Pán nás znovu volá a vede zpět k Letnicím. Uvědomme si, že obrácení není to jediné, co máme s Pánem prožít. Naší cestou je každodenní poznávání a proměňování do Jeho podoby. Závěr shromáždění patřil požehnání, kdy mohla nastupující generace služebníků přijmout požehnání od svých duchovních otců. Mgr. Pavel Slepička
Pěvecký sbor se smyčcovým orcestrem pod vedením Evalda Danela
4
Kořeny letničního hnutí na těšínském Slezsku
V
roce 1904 vzniklo Křesťanské spo- li všem svědčit o tom, co viděli, slyšeli lečenství, které vyšlo z lůna evange- a prožili. Bratři z Křesťanského spolelické církve v Těšíně jako důsledek čenství v Těšíně už o těchto věcech, kteevangelizace uskutečněné evangelisty ré se děly v Německu, věděli. Protože je z Německa. Na této evangelizaci sloužili považovali za špatné, svědectví od těchbratři Urban, Holzmann, Wiswede, Mon- to bratří nepřijali. Naopak jim přikázali, sky a další. aby se toho zřekli a přestali o této věci, tj. Křesťanské společenství, tj. lidé, kteří o Duchu svatém, mluvit pod pohrůžkou, byli pod vlivem provedené evangelizace že pokud nepřestanou, budou nuceni vyprobuzeni, se brzy začalo scházet mimo loučit je ze svého středu. A protože tito sbor v soukromých domech. Svou práci bratři své přesvědčení změnit nemohli, ale omezilo výlučně na rámec Evangelic- tak k vyloučení skutečně došlo. ké církve z obavy, aby se nevyskytly nepříKřesťanské společenství vyloučilo tyto jemnosti ze strany pastorů. bratry a sestry: Manžele Jana a Emilii Kajfoszovy z Třince, Josefa a Annu Kajfoszovy z Nebor, b Pavla a Annu Wawroszovy z Ropice, Pavla Kupku z Těšína, Jana Brózdu z Tyry, P Jiřího Brózdu z Tyry, Jana Filipka z RoPietismus bylo hnutí, které kladlo J pice, Annu Kotasovou z Ropice, Annu důraz na osobní náboženské prožitp Temelovou z Koňské, Annu Gogółkovou ky. Vyžadovalo od člověka shodu činů T z Ropice, Marii Śliwkovou z Těšína a Mas jeho vírou. Rozvíjelo dobročinnou rii a charitativní činnost. Pietisté se, kror Kupkovou z Těšína. Mezi těmito vyloučenými vzniklo vzámě účasti na nedělních pobožnosjemné pouto lásky a začali se scházet po tech, setkávali v malých skupinách j domech při čtení Božího slova a k modke studiu Bible, k modlitbě a sdílení d se s osobními zkušenostmi ve vztahu llitbě. Takovým způsobem se v krátké době prohloubilo poznání nejzákladnějs Bohem. Kladli důraz na biblické vyd učování dětí. Od dospělého křesťana šší pravdy – rozdílu mezi církevními obřady a skutečnou pravdou. Jednalo se též očekávali prožití duchovního průlod mu, nazvaného podle apoštola Pavla o tyto zásadní věci: křest Duchem svatým, ustanovení Večeře Páně, později vodní novým narozením nebo obrácením. u kkřest pro dospělé a mnoho dalších. Na zzákladě těchto zásadních pravd docházeBrzy nato vzniklo přímo v Křesťan- lo k nedorozumění mezi vedením církve ském společenství druhé probuzení skr- a Křesťanským společenstvím a k pronáze další kazatele – pastora Paula z Berlí- sledování, což přinutilo těchto několik na, Regeleho z Wrocławi, Edela z Brzegu lidí, aby se zabývali myšlenkou na vytvoa jiné, kteří hlásali poselství o Duchu ření jiného náboženského společenství svatém a jeho skutcích. Někteří bratři pod názvem „Svaz rozhodných křesťanů“ a sestry, kteří byli vnitřně povzbuzeni, se sídlem v Těšíně. Zásadním důvodem této situace (odse rozhodli zajet do Německa, aby tyto věci lépe prozkoumali. Po návratu zača- loučení od Křesťanského společenství)
Biskup AC Martin Moldan (vlevo) s tlumočníkem Czesławem Wigłaszem
byl fakt, že několik výše uvedených bratří a sester prožilo křest Duchem svatým po vzoru prvních křesťanů, jak se píše ve Skutcích apoštolských, tj. se znamením mluvení novými jazyky, výkladem těchto proroctví, viděním, atd., stejně jako to uvádí apoštol Pavel v listu Korintským. Podobné věci se objevovaly vždycky u všech upřímně věřících po celém světě, a protože u prvních křesťanů se to stalo na Letnice, tak takové lidi všude nazývali letničními. „Tak to jeden učený teolog chtěl dokázat, že modlitby v jazycích jsou záležitostí první církve a teď už nemají místo. Prostudoval si Bibli, vyhledal argumenty a vybral si vesnici, kde se shromažďoval Boží lid a kde to vedl jeden prostý rolník. V rozhovorech s tímto nevzdělaným člověkem měl vždycky navrch, ale asi na třetí den na něj taky došlo.“ Janek si odkašlal a pokračoval. „Při shromáždění seděl mezi dvěma starými udřenými vesničankami. Jedné z nich se den předtím na něco ptal a vůbec jí nerozuměl, protože mluvila jen jejich nářečím. A teď při modlitbách najednou slyší z jejich úst známá slova…“ „A co říkala?“ s neskrývanou zvědavostí vylétlo z úst sestry Gogółkové. „Čiň pokání, pokrytče, nebo zahyneš. A víte, jakým jazykem to říkala? Hebrejsky! Tou nejčistší hebrejštinou! A ta druhá na druhé straně taky tak: Čiň pokání, pokrytče, nebo zahyneš. A ta to zas říkala klasickou řečtinou. Ten teolog nevydržel a utekl. Jak potom říkal svému hostiteli, velmi dobře ovládal oba jazyky, hebrejštinu navíc sám vyučoval, a říkal, že takové dokonalé výslovnosti dosáhne jen velmi málo jeho studentů!“ Úlevný smích naplnil celou místnost. (…) „Tato zkušenost ho přesvědčila, že Boží moc je silnější než jakákoliv studia, skutečně činil pokání. (…)
Duchovní probuzení
Ročník 22, červen 2010
Kvůli výše uvedeným znamením se začalo ve shromážděních věřících jiných směrů evangelikálních denominací, tj. u těch, kteří neprožili křest Duchem svatým se znamením nových jazyků a jiných duchovních darů, špatně mluvit o těchto věcech a také vylučovat takové bratry a sestry ze svého společenství. „Svaz rozhodných křesťanů“ na těšínském Slezsku V čele těchto několika výše uvedených lidí stál v té době bratr Jan Kajfosz z Třince. Byly vypracovány stanovy a předány úřadům ke schválení. V souladu s Ústavou Rakouska–Uherska je těšínský starosta rozhodnutím ze dne 15. 7. 1910 schválil. Toto společenství bylo nazváno: „Svaz rozhodných křesťanů“ s přídomkem „letniční hnutí“.
5
Duchovní probuzení
ŽIVOT V KRISTU Máme povolení Je nedělní odpoledne uprostřed léta, druhá polovina července roku 1910. U Kajfoszů v Neborech se sešla skupinka lidí. (…) Po úvodních modlitbách a písních ke chvále Hospodinově se slova ujímá bratr Jan Kajfosz. Ví, na co všichni čekají, a proto neotálí a vytahuje z aktovky složku s dokumenty. Slavnostně podržel přítomným před očima arch papíru s německým a polským textem. „Tak tady máme konečně povolení. Starosta města Těšína nám 15. července vydal dle rakousko-uherských zákonů povolení na základě statutu, který jste podepisovali. Dneska můžeme začít novou práci. Teď už nám do toho nemůže nikdo moc zasahovat. Ze Společnosti nás vyloučili, jak sami víte.“ „Ano,“ ozývají se mnozí, „víme.“ Janek se však nenechá přerušit a slavnostně pokračuje. „Takže scházet se můžeme dál. Ano, můžeme a budeme! Ukazují si sice na nás prstem, že jsme rozvraceči, hodně se hovoří o tom, že jsme způsobili rozbití. Bratři a sestry, nevidím to tak. To oni nás přece vyhodili, my jsme nešli dobrovolně.“ (…) Jan Kajfosz opět pozvedl arch papíru: „Možná se nám zdá toto povolení malou věcí, ale modleme se, Bůh si to může použít k velkým věcem. Naše malá shromáždění se postupně mohou začít dál a dále rozšiřovat. Pozvedněme své hlasy k Bohu.“ „Přece jen to je Bůh, ozývá se bratr Wawrosz, „kdo za námi stojí. Jen si vzpomeňte, jak nám ve Společnosti vytýkali, že se odtrhujeme. Jak tvrdili, že nemáme šanci dostat povolení, když nemáme žádné známosti, kdo by nám to na úřadech protlačil. Janku, kdo to protlačil? Nikdo, prostě jsme to tam dali s modlitbou a povolení jsme dostali. Ano, to protlačil Bůh. A proto pozvedněme své ruce, volejme k Bohu. On jistě chce vykonat nové věci i skrze naše životy.“ Po chvíli pokračují bratři Brózdovi z Tyry: „Po našem vyloučení jsme myslili, kdo ví, jaká
bude situace u nás doma. Nedošlo k žádným těžkostem, naopak, další naši bratři se začínají vážně zamýšlet, Bůh se jich dotýká.“ Obdobná svědectví vydávají Kupkovi z Těšína, Wawroszovi a další. Je to tak, Bůh stále přidává nové duše. A Hanka říká: „Už jsme několikrát s Josefem uvažovali, že bude-li se evangelium dále šířit v takové míře, budeme muset něco udělat pro to, abychom se měli kde scházet. Už je pro nás velmi obtížné vejít se do těchto místností. Bude třeba zajistit nové místo.“ K Hance se přidal bratr Janek. „Když nás vyškrtli ze Společnosti, myslel jsem, že lidé budou mít strach přijít. Ale kdepak, přicházejí, Boží slovo se jich dotýká. A tak pokračujme dál v tom, co jsme dělali doteď. Zvěstujme evangelium, modleme se za naše Slezsko a Bůh nás jistě povede do dalších dnů. Bůh jistě bude konat své dílo.“ Znovu se ozývá Josef Kajfosz: „Drazí bratři a sestry, já bych teď chtěl naše myšlenky obrátit jiným směrem. Bratr Janek nám dneska přinesl registrační listinu našeho Spolku. Tím nám Bůh otevřel dveře ke zvěstování evangelia. Je to velká zodpovědnost. Sice se o nás šíří různé pomluvy, ale jak jsem už řekl, dle Písma to máme čekat. A proto bych raději doporučil, abychom udělali dnes to, co udělali apoštolové, když byli bičováni. Oni se radovali, že byli hodni trpět pro Ježíše. A proto vás chci vyzvat, pojďme i my děkovat Ježíši za to, že jsme byli shledáni hodnými s ním trpět, ale současně si vyprosme moc Ducha svatého ke zvěstování evangelia a naplnění poslání, které nám Bůh dal.“ Bratři a sestry povstali a k nebi se nesly chvály, děkování a prosby této malé skupinky. Okolní svět si jí nevšímal. Byla pro něj moc malá a hlavně opovrženíhodná. Zato v nebi se andělé radovali, že se rodí něco, co jednou bude velké.
Jan Guńka (vlevo) s tlumočníkem Jaromírem Bílým
6
Po obdržení povolení k organizování pobožností se shromáždění konalo nejprve u Kajfoszů v Neborech, potom v Těšíně a ještě později u Górniaků v Dolním Žukově. Pak v Tyře, Milíkově a Hrádku. Oheň zapálený Duchem svatým se rychle šířil a dílo Páně se pěkně rozvíjelo. Částečně tomuto dobrému rozvoji uškodila 1. světová válka v letech 1914–1919, protože několik bratří muselo nastoupit do řad rakouské armády. Toho chtěl nepřítel — satan využít a pokazit Boží věc. Jak už bylo vzpomínáno, prvním organizátorem neboli zakladatelem „Svazu rozhodných křesťanů“, byl bratr Jan Kajfosz z Třince. Tento bratr však dlouho vedoucím nebyl, protože během války, tj. v letech 1914–1918, kdy byl největší nedostatek bratří, změnil své názory na víru i vyučování Božího slova a chtěl se s celým Svazem vrátit tam, odkud vyšli — do Křesťanského společenství. V této kritické době duchovní války (tj. v roce 1917) přijeli na dovolenou dva bratři – bratr Karel Kupka z Těšína a bratr Karel Śniegoń z Těšína. Místní bratři a sestry je prosili, aby jim pomohli vyřešit danou situaci, protože se nemohli v žádném ohledu shodnout na tom, co chtěl bratr Jan Kajfosz udělat. Za tímto účelem oznámili, že následující neděli po shromáždění bude členské shromáždění, aby se každý mohl vyjádřit pro nebo proti rozhodnutí vedoucího Jana Kajfosze vrátit se do Křesťanského společenství. Bratr Jan Kajfosz na tomto shromáždění řekl: „Těchto několik duší, které nesouhlasí s mými názory, se může shromažďovat při modlitbě a čtení Božího slova v soukromých bytech a sál ať zůstane na všeobecná shromáždění.“ Někdo se ozývá a říká: „Prosím, nezapomeňte, čí je tento sál.“ Bratr Śniegoń vstává, bere si slovo a říká: „Jestliže by tento zamýšlený plán měl pokračovat, bylo by lépe, kdyby bratr Kajfosz odstoupil.“ A bratr Karel Kupka tato slova potvrzuje. Bratr Kajfosz se trochu rozzlobil a po několika větách opustil sál. Bratr Śniegoń vstává a říká: „Kdo chce jít za bratrem Kajfoszem, ať jde. Nikoho nezdržujeme.“ K velkému překvapení, i když byl bratr Kajfosz všeobecně oblíbený, v této rozhodující chvíli, kdy měl každý rozhodnout o vlastním osudu svého duchovního života, s ním nikdo neodešel. Bratr Kaleta v době, kdy se ještě nezorientoval v úmyslech bratra Kajfosze, stál za jeho rozhodnutím, ale změnil v rozhodující chvíli svůj názor a převzal předsednictví Svazu.
Počátky letniční zbožnosti – Na přelomu 19. a 20. století se na mnoha místech světa objevila svědectví o probuzení letničního (pentekostálního) hnutí. Jako začátek současného letničního hnutí se nejčastěji udávají události, které se staly 1. ledna 1901 v biblické škole bývalého metodistického pastora Charlese Parhama (1873 až 1929) v Topece (stát Kansas, USA). Během modliteb za seslání Ducha svatého se jedna ze studentek, jíž Parham položil na hlavu ruce, začala modlit v jí neznámých jazycích. Po několika dnech Charles Parham a mnoho studentů jeho školy také prožilo modlitbu v jazycích (glosolalie). V roce 1906 během setkání v metodistické kapli na ulici Azusa Street v Los Angeles, tamní křesťané také prožívali naplnění Duchem svatým. Černošský kazatel tohoto společenství, William James Seymour (1870–1922) je vedle Charlese Parhama druhým zakladatelem letničního hnutí. Ještě v roce 1906 přišla letniční zkušenost do Evropy prostřednictvím metodistického pastora z Christianie (nyní Oslo v Norsku), Thomase B. Barratta (1862–1940), který v kapli na Azusa Street prožil křest v Duchu svatém. Evangelizační působení Barratta učinila z Christianie hlavní středisko evropského letničního hnutí tehdejší doby. Pastor Jonathan Paul (1853–1931), jeden z vedoucích neopietistického hnutí společenstev v Evangelické církvi v německém císařství, uznal za vrcholný bod procesu posvěcení zkušenost naplnění Duchem svatým a ten také hlásal. Prožil ho pod vlivem setkání s Thomasem B. Barrattem v roce 1907. Od této chvíle jeho vyučování přijalo letniční charakter a mělo silný vliv na německé hnutí společenstev. Kvůli duchovním prožitkům účastníků letničních setkání hnutí, jež byla často provázena silnými emocemi, se pentekostální poselství nesetkávalo všude s kladným přijetím. Během letniční evangelizace v Casselu (dnešní Kassel v Německu) v roce 1907 došlo k policejnímu zásahu. Německý tisk tuto událost rozvířil, což bylo důvodem nepřátelského postoje vůči letničnímu hnutí pro většinu kazatelů hnutí společenstev. V roce 1909 vydali Berlínskou deklaraci, která rozhodným způsobem zatracovala letniční zbožnost. Její zdroj viděli v pekle a letniční věřící obžalovali ze spolku se spiritismem. Učení Jonathana Paula o čistém srdci bylo označeno jako nebiblické. Od té doby se začalo rýsovat čím dál viditelnější rozdělení v hnutí společenstev. Po roce 1909 vznikly první nezávislé letniční sbory v německém císařství.
Tadeusz Krzok, vrchní prezbiter Evangelikálního letničního společenství - Bieszczady (vlevo) s tlumočníkem jaromírem Bílým
Ohlédnutí zpět 16. století – jedním z výsledků reformace byl rozvoj augsburského evangelictví (luteránství) na těšínském Slezsku. Většina obyvatel Těšínského Slezska přijala reformované principy víry. 17. století – zejména během třicetileté války (1618 až 1648) a po převzetí vlády nad těšínským knížectvím katolickými Habsburky v roce 1653 začalo pronásledování protestantů. Evangelíci organizovali pobožnosti tajené před státní správou v těžko dostupných horských lesích.
1905 – pastor Kulisz zveřejnil program rozvíjejícího se hnutí probuzených společenstev v publikaci Co chceme, protože Vedení luterské farnosti v Těšíně nebylo nakloněno oživené probuzenecké činnosti. Zdejší farář a také superintendent moravsko-slezský Teodor Haase (1834–1909), neměl pro pietistické hnutí pochopení.
Duchovní probuzení
Ročník 22, červen 2010
1906 – členové evangelického probuzeneckého hnutí založili Křesťanské společenství (dodnes přináší duchovní obnovu Evangelické církve), samostatnou organizaci působící uvnitř Evangelické církve.
18. století – evangelíci získali přízeň a podporu švédského krále Karla XII., 1906 až 1910 – uvnitř Křesťanského v letech 1709–1723 byl proto v Těšíně na společenství zažívali někteří členové Horním předměstí (zvaném také Vyšší zvláštní působení Ducha svatého. Evanbrána) postaven luteránský kostel (Ježí- geličtí pastoři, kteří za Křesťanské spolešův). Tento kostel je jedním z šesti slez- čenství zodpovídali, modlitby v jazycích ských kostelů milosti. Od 18. století zde zakázali. Lidé, kteří se nepřestali takto převládá pietismus. V roce 1784 se Těšín modlit, byli vyškrtáváni z církevního sestal sídlem evangelické superintendantu- znamu. Z tohoto důvodu utvořila část ry (oblasti) moravsko-slezské. členů Křesťanského společenství Svaz pro rozhodné křesťanství, aby zde mohli 19. století – bohatá ložiska uhlí byla pří- svobodně rozvíjet letniční zbožnost. činou prudkého rozvoje těžby a průmyslu těšínského knížectví. Těšínské Slezsko 1910 (15. 7.) – skupina patnácti lidí zapatřilo k nejlépe rozvinutým a nejbohat- registrovala v těšínském úřadu starosším regionům Rakousko-Uherska. ty na základě ústavy Rakousko-Uherska Svaz pro rozhodné křesťanství (Bund 1902 – evangelický pastor Karol Ku- für entschiedenes Christentum), nazývalisz (jeden z vedoucích probuzenecké- ný později Svaz rozhodných křesťanů. ho hnutí v Těšínském Slezsku) poukázal na socializující, společenské myšlenky 1910 (18.–21. 8.) – v Těšíně se konala (představy), návrat k materialismu, od- konference za účasti členů Mülheimer klon od víry, svázanost pověrami a na- Richtung. Od té doby kazatelé této nejrůstající oblíbenost okultismu. Povšiml starší letniční organizace v Německém si také rostoucí spotřeby alkoholu. Vybí- císařství přijížděli na Těšínské Slezsko. zel k upřímnému, opravdovému obráce- Během evangelizace zdůrazňovali důležiní více než k prohlubování nábožnosti. tost posvěceného života.
7
ŽIVOT V KRISTU
Duchovní probuzení
1919 až 1939 – Svaz rozhodných křesťanů vydával měsíčník Hlas pravdy (Głos prawdy). 1932 až 1933 – malé skupiny Rozhodných křesťanů, které organizovaly biblické hodiny ve Vendryni, Milíkově, Bystřici, Tyře a Karviné, se seskupily do větších sborů – na české straně Slezska se konala shromáždění v Neborech, Dolním Žukově, Horní Suché, Hrádku a Tyře. 1938 – oblast Záolší připadla Polsku a Rozhodní křesťané se stali polskými občany. Marek Kamiński, biskup Letniční církve z Polska (vlevo) s tlumočníkem Jaromírem Bílým 1912 (29.-30. 6.) – byl otevřen k užívání samostatný shromažďovací sál v Neborech. (Podle některých zdrojů se Rozhodní křesťané setkávali v tomto sále již dříve.) 1912 – k Bohu se obrátil Adolf Małysz z Ustroně a organizoval shromáždění ve svém rodném domě. Byl to zárodek ustrońského sboru. 1913 (na Letnice) – se konalo první shromáždění ve shromažďovacím sále předělaném z dosavadní sušárny ovoce
8
1939 až 1945 – období nucené příslušnosti velké části Polska a těšínského Slezska k německé Třetí říši.
1945 – sbory Svazu rozhodných křesťana hospodářství Górniakových v Dolním Žukově. Do té doby se shromáždění ko- nů znovu rozdělila státní hranice mezi ČSR a Polskem (dnešní stav). nala v domě u rodiny Górniaků. 1913 (1. 6.) – začal působit Svaz mládeže rozhodného křesťanství.
po 1945 – po 2. světové válce se Rozhodní křesťané na Těšínském Slezsku museli vyrovnávat s vládními reformami.
1917 – krize ve Svazu. Jan Kajfosz, je1946 – první křest dospělých ve spoleden z jeho zakladatelů a první předseda, autorita letničních na Těšínsku, učinil čenství těšínských letničních. pro Rozhodné křesťany těžko pochopipo 1948 – přichází socialistické uspořátelné rozhodnutí o návratu do Křesťandání státu, který nebyl nakloněn jakýmského společenství. koliv projevům náboženství. 1919 – vznikl sbor Roz1951 – vláda socialistického státu zahodných křesťanů v Horní Suché. Modlitebnu blokovala působení československých zorganizovali v místnosti, náboženských organizací – zavedla dozor kterou původně chystali nad náboženskými společnostmi. Svaz její majitelé Eva a Fran- rozhodných křesťanů se musel připojit tišek Żwakovi jako hos- k existující, státem tolerované církvi. Sbory Rozhodných křesťanů se připojily k Jedpodu. notě českobratrské (dn. Církev bratrská). 1920 (28. 7. ) – došlo 1963 – sbory Rozhodných křesťanů k upřesnění státní hranice mezi ČSR a Polskem v Žukově a v Neborech spolu s částí sboa část sborů se ocitla rů v Hrádku a v Horní Suché vystoupily z Jednoty. Chtěli se zaregistrovat jako v Polsku, ostatní v ČSR. samostatná církev s názvem Rozhodní 1922 (18. 6.) – byla křesťané – letniční. v Horní Suché odevzdá1964 (20.–22. 3.) – na církevní konferenna k užívání sborovníků modlitebna o ploše ci v Neborech byl schválen statut a vy120 m2. V den otevření se znání víry nové církve. všichni účastníci slavnos1964 (březen) – československá vláda ti nevešli dovnitř. nechtěla dopustit registraci církve, na té1922 – byla zorganizo- měř rok uvěznila osm letničních činitelů vána první pobožnost a modlitebny v Dolním Žukově a v Nebov Hrádku. Zpočátku se rech uzavřela. letniční setkávali v domě 1968 – v době Pražského jara byly se souJana Stonawského, od roku 1926 ve vile koupe- hlasem úřadů prozatímně otevřeny modlitebny v Dolním Žukově a v Neborech. né od bratra Bocka.
Ročník 22, červen 2010 1968 až 1974 – několik desítek rodin Roz1989 (17.–19. 3.) – proběhla v Dolním hodných křesťanů se vystěhovalo z Těšín- Žukově ustavující konference Apoštolska do okolí Sanoku na jihovýchodě Pol- ské církve v ČSR, na které byla přijaska. Tam vytvořili současné Evangelické ta ústava církve a byly provedeny volby letniční společenství s názvem Ewan- představitelů církve. Slavnostní instaDvojjazyčná (česko-polská) publikace geliczna Wspólnota Zielonoświątkowa. lace Rudolfa Bubika na biskupa AC se vydaná při příležitosti stého výročí hnutí zúčastnili představitelé státu a jiných Rozhodných křesťanů. 1973 – úředníci znovu uzavřeli modli- církví a také hosté zdejší i zahraniční. Akční cena: 130,- Kč tebny a movitý majetek církve zabavili. Události si povšimla i celorepubliková média. 1977 – letniční z jižní Moravy a z Čech se připojili k těm z Těšínského Slezska. Jako 2000 – u příležitosti 90. výročí vzniku vedoucí nově vytvořené, i když nezaregis- sboru v Českém Těšíně byla zprovozněna trované církve byl povolán Rudolf Bubik. modlitebna Křesťanského centra. 1982 a 1983 – československá vláda zno2008 (4.–5. 4.) – na 7. celocírkevní konvu chtěla letniční zastrašit, zatkla Rudol- ferenci AC v Českém Těšíně byl slavnostfa Bubika, Jana Kotajneho, Jozefa Wojna- ně instalován Martin Moldan na biskupa ra ze Slezska a několik bratří z Moravy. Apoštolské církve. Byli obviněni z maření církevního dozoru státu nad církvemi. Funkcionáři česko2010 (na Letnice) – probíhají v Cieszyslovenského státu prováděli kontroly v do- ně oslavy 100. výročí Svazu rozhodných mech netolerovaných křesťanů. Zabavovali křesťanů. vybavení, literaturu a dokonce peníze.
(Materiál je převzat z části z výroční publikace vydané při příležitosti 100. jubilea zaregistrování SRK a z šestidílné Historie letničního hnutí.)
Nakladatelství Křesťanský život Pod Červenkami 504 735 43 Albrechtice
www.krestanskyzivot.cz
Duchovní probuzení
1989 (25. 1.) – letniční křesťané na území České republiky obdrželi povolení k činnosti pod názvem Apoštolská církev (a ne pod názvem Rozhodní křesťané, jak původně požadovali).
9
Československá pastorálka
ŽIVOT V KRISTU
Společná pastorálka české a slovenské Apoštolské církve
T
ento článek nepíši na objednávku, ale proto, že záznamy z tohoto setkání určitě stojí za vaši pozornost! Nemohu vám, nepřítomným, přinést tamější atmosféru ani Boží přítomnost a jeho jednání. Mohu vám ale doporučit ke čtení a poslechu tam proběhlé semináře. Od Sametové revoluce první společná pastorálka našich církví se konala v Koutech nad Desnou 12. až 15. května tohoto roku. V největší míře nám sloužil zástupce superintendenta Assemblies of God (AoG) USA Rev. Doug Clay. Jeho nadřízeného Dr. Wooda jsme mohli lehce
poznat z jeho článku uveřejněného nedávno v našem časopise. I ve vedení AoG platí „jaký pán, takový krám…“ Bratr Clay „nepadl daleko od Woodova stromu“. Velmi moudré, vyvážené a povzbuzující vyučování si budete moci poslechnout na našich webových stránkách nebo přečíst v našem časopise. Vřele doporučuji! Kromě něj slovem sloužili český a slovenský biskup i emeritní biskup naší církve. V kázání bratří Rudka Bubika a Janka Lacha jsem osobně vnímal určité shrnutí jejich celoživotního odkazu, což je u kvalitních služebníků vždy ojedinělý zážitek. I tato kázání budou zajisté k dispozici.
Rozhovor s Jánem Lachem, biskupem slovenské Apoštolské církve
J
ak hodnotíš tuto konferenci? Jsem velmi vděčný Bohu za to, že po mnohých letech oddělení našich církví, jsme si našli čas, abychom mohli být spolu na česko-slovenské pastorálce. Myslím, že už i bylo na čase, aby se něco takového událo, abychom se trošku víc sblížili a abychom víc poznávali jeden druhého. A přijali jsme tu požehnání.
Každá z církví má určitý potenciál, jaký vidíš potenciál slovenské Apoštolské církve? Myslím si, že v poslední době máme velmi dobrou generaci mladých vůdců
10
Pastorálka byla účinně „zarámována“ ranními i odpoledními modlitbami, na kterých byla účast, z mého pohledu, velmi dobrá. Duchovní atmosféra tomu odpovídala. Kromě hlavního programu jsme byli informováni o aktuálním stavu řady služeb ať již v naší církvi či mimo ni – Nová generace, Kids Quest, práce s dětmi, Christ for all nations… Organizace Reinharda Bonnkeho vydala vynikající soubor DVD inspirujících k evangelizaci – vřele doporučuji (distribuuje nakladatelství KMS). Chvalami nám sloužil po celý čas pastorálky Miro Toth spolu s dalšími, především Jozefem Gabovičem – jako vždy unikátní zážitek. Radostné zvolání na závěr „příští společná pastorálka na Slovensku“ v žádném případě nebylo formální. Aleš Navrátil Zvukové záznamy seminářů z pastorálky jsou k dispozici ke stažení na adrese: http://2010-05-pastoralka.ac-usti.cz
a jsou často velmi oblíbené, ne-li nejoblíbenější. Kdyby se čtenář Života v Kristu chtěl dozvědět něco víc o slovenské Apoštolské církvi, kde může? Mohou nás najít na webu acsr.sk, kde se mohou dozvědět o nás, kde jsme, kým jsme, co děláme, jaké máme aktivity a jaká je naše vize.
a vidím i potenciál k zakládání nových sborů, což už tu dost dlouho nebylo. I dříve jsme založili některé nové sbory, ale teď se rozbíhá projekt, který by mohl zakládání sborů znovu nastartovat. Další potenciál vidím v tom, že v na- Taky čtenáře možná zajímá, s čím slošich sborech rostou výborné chvalozpě- venská církev bojuje, takže co vidíš jako vy, které začínají zasahovat nejen naše takovou velkou výzvu pro vás? Zápasy máme všichni, bez bojů to nesbory, ale vyloženě se otvírají společnosti, worship festivalům a různým koncer- jde. Je tu určitý druh sekularismu mezi tům, kde mají naši lidé možnost oslovo- věřícími. Zápasíme s tím, abychom přinesli opravdu živého Krista, aby lidé provat i jiné denominace. žívali v našich sborech Boží přítomnost, Musím s tím naprosto souhlasit, i česká byli proměňováni k Boží slávě a mohli církev je zasažena slovenskými chválami zasahovat další lidi směrem ven. Toto je
Ročník 22, červen 2010 Když jsme u nasměrování státu vůči byl nejvhodnější. Možná, že máme trošcírkvi, u nás jsou duchovní placení z vel- ku méně informací z jiných církví a z jiných zemí, kde jsou dány určité benefity ké části státem, jak je to na Slovensku? Rovněž my jsme pla- pro církve, např. přesměrování daní, úleceni i ze strany státu, ale vy na daních atd. Tady máme dost málo poslední dobou diskutuje- informací, to přiznávám, a potřebujeme Myslím, že v Česku ze strame i o potřebě oddělit se na tom zapracovat. ny světa vůči církvi převažua myslím si, že by to přije nezájem, jistá apatie, jak spělo k ozdravění, i když Co bys popřál oběma církvím do buje tomu u vás? by to možná bylo reál- doucna? Jsou některé sbory, které Určitě bych popřál, aby Pán Bůh byl ně velmi tvrdé. Vyzýváme jsou už opravdu velmi dobře však sbory, aby převzaly v našich sborech mocně přítomný, aby známé a už prorazily i v rámzodpovědnost za sebe, za sbory rostly co do vlivu a co do zasahoci města a v rámci regionu, své pastory, za práci, kte- vání ztracených. Také bych popřál, a to je ale jsou mnohé sbory, které rou nám Pán svěřil. Věřím, moje modlitba a můj sen, aby se chariszápasí právě s nezájmem ze strany jiných lidí, ze strany jiných círk- že naši lidé už nejsou tak chudobní, aby matici a letniční více sblížili a aby mohli mít větší hlas ve společnosti. Je mojí ví, státu a mnohých sekulárních oblastí. nemohli dávat více. modlitbou, aby nám Pán Bůh dal milost, Tam opravdu potřebujeme prorazit. Co je zajímavé a k čemu bratry a sestry vyzý- V České republice veřejnost bere spon- abychom dokázali vytvořit možná nějavám, je to, abychom dostali právo mluvit zorování církví ze svých daní spíš jako kou alianci, kde bychom mohli společna veřejnosti. Věřím, že to závisí na tom, takovou nechtěnou povinnost, protože ně prorazit a zasáhnout mnohem větší zda se otevřeme pro komunitu, ve které o církve a o duchovní život není velký a širší spektrum lidí, které nám Pán Bůh žijeme, a zda se v té komunitě budeme zájem. Jak se ke stávajícímu modelu fi- v našich národech dává. Takže přeji čessnažit být užiteční tak, abychom mohli nancování církví staví slovenská společ- ké i slovenské církvi, aby byla zdravá, živá a požehnaná. přinést něco nového, co by mohlo po- nost? U nás jsou taktéž tlaky na to, aby se žehnat města a vesnice, aby lidé mohli poznat, že nejsme nějací sektáři, ale že církev od státu úplně oddělila. Ale není Děkuji mockrát za rozhovor. jsme lidé, kteří svůj národ milují a kteří jasné, jak to přesně udělat. I na SlovenPtal se Jirka Bartík. sku debatujeme o tom, jaký způsob by se otevřeli pro potřeby měst a vesnic.
Československá pastorálka
výzva, které čelíme. Ale na druhé straně vidíme, že náš zápas o duše, o svatost a čistotu může přinést i zájem dalších lidí o církev.
Bůh s nimi počítá
L
etos jsem strávila celou pastorálku mezi dětmi a mohu vám říct, že mi dělaly jenom a jenom radost. Často slýchám, že pastorské děti jsou takové nebo makové, ale moc pozitivně to nezní. Já jsem byla nadšená ze všech, které se tam letos sešly, jak z těch českých, tak ze slovenských. Vidím, že většina z nich má jasno v tom, že chtějí jít za Pánem a že mu chtějí sloužit. Slovo, které jsem jim letos přinesla, bylo o králi Jóšijášovi. Narodil se do zlé doby, jeho tatínek mu opravdu nebyl příkladem a požehnáním, přesto dokázal úžasné věci a změnil situaci v celé zemi, přinesl jí pokoj a požehnání. Ať se zeptám kohokoliv, jestli umí jmenovat nějaké biblické krále, slyším řadu jmen, ale zatím nikdo mezi nimi ne- zením, že i je si může Bůh použít a ne- podporovat tyto naše misionáře. Kromě jmenoval Jóšijáše. Přesto to byl právě on, musí čekat dlouhá léta, až na to budou toho se děti také seznámily s projektem o kom Bible říká: „Nová generace“, a já se těším, že přibudost velké. Nebyl mu podoben žádný král před Na besídce školáků se děti mohly po- de dětí, které se budou modlit za svou ním, který by se obrátil k Hospodinu ce- stupně seznámit se třemi našimi misio- školu. lým svým srdcem a celou svou duší a ce- náři, kteří jim pověděli o potřebách zemí, No a to by nebyl program pro děti, lou svou silou a činil vše podle zákona kterým slouží, a misionáři vyzvali děti abychom si neužili společně spoustu her Mojžíšova. A ani po něm nepovstal žádný k modlitební i k praktické pomoci těmto a zábavy. To vše by nebylo možné bez jemu podobný (2Kr 23,25). zemím. A já teď prosím vás, abyste děti skvělého týmu spolupracovníků, kteří se A protože na besídce byly děti, kterým v tomto podpořili a abyste se s nimi buď dětem věnovali a odvedli opravdu pořádbylo právě tolik let, kolik králi Jošijášovi, v rodinách nebo na besídkách nebo s ce- ný kus dobré práce. Jim patří můj dík. Dana Navrátilová když začal kralovat, bylo nám to povzbu- lým svým sborem stali týmem, který bude
11
ŽIVOT V KRISTU
Rozhovor s Dougem Clayem, Československá pastorálka
zástupcem generálního superintendanta AoG a hlavním pokladníkem
B
ratře Dougu, jak na tebe působí tato konference, pro nás výjimečná? Je bezva sledovat víru a silnou vizi vašich vůdců. Ačkoliv si museli projít mnohým soužením, jejich víra i vize jsou ještě větší. Cítím v Duchu, že je před vámi období sklizně, ve kterém se budete radovat z ovoce vaší a hlavně jejich vytrvalosti. Musím však přiznat, že tvoje téma je pro nás velice povzbudivé a tvá slova potěšují. Myslím, že to všichni potřebují slyšet… Víš, věřím, že když je zdravý pastýř, je zdravá i církev. Ať jsi Angličan, Slovák nebo Čech, lidé jsou lidé. Mají své emoce, které mohou být zasaženy jak pozitivně, tak negativně. Ale když se držíme svého povolání a když svou útěchu nalézáme pouze v Ježíši, pak nehledě na okolnosti, jdeme kupředu.
a tatínkem. Co je patrné mezi služebníky, že si myslí, že rodiny automaticky přinesou stejnou oběť, jak jsou ochotni přinést i oni. Je však potřeba tomu dát hranice a zajistit rovnováhou mezi rodinou a službou. Chránit rodinu je naší největší výzvou.
Je na tobě vidět, že miluješ pastýře, přesto je to pro mě trochu matoucí, jak může hlavní pokladník být zároveň pastýř pastýřů? Já nejsem pouze nějaký účet- Kdo je tvým pastorem? Čím máš větší zodpovědnost, tím větší ní zahrabaný v papírech. Mou zodpovědností je dohlížet si musíš dát pozor na to, abys záměrně a pečovat, je to však duchov- vyhledával lidi, kteří o tebe budou pečoní zodpovědností. Přinesl jsem vat. Pro mě je vždy důležité, abych byl nes sebou do tohoto úřadu vá- ustále pod něčí autoritou – nyní je mou šeň pro církev a lásku k pastý- autoritou jak generální superintendant, řům, aby byli zdraví. Věřím, že tak výkonná rada. Pak mám klíčové přáprimárním nástrojem, který tele, jak tady je se mnou Garry Mayer. Je si Bůh používá pro šíření své- dealerem, stará se o automaty na kávu, ho království, je církev. Není ale máme skvělé duchovní přátelství. to ani vláda, ani vynálezy, které by spravily svět, ale přichá- To je tvoje první návštěva v České repubzí hodina, která je výzvou pro lice? Jo, už jsem byl všude možně, od Ukracírkev. jiny po Rumunsko, ale tady ještě ne. TěMáte dvě dcery, jistě vidíš i důležitost ším se aspoň na to jedno odpoledne, co bychom měli strávit v Praze. A taky murodiny v životě pastýřů. Bezpochyby, kde bych byl, kdyby při sím něco koupit holkám (smích), ať vidí, mně nestála má drahá žena, mé děti? že na ně táta myslí. A víš, co jsem zjistil? Musíš být úplně normální, ten sám jak za kazatelnou, tak Děkuji za všechny nás přítomné za tvoje i doma. Přál bych si, aby dcerky neroz- slova povzbuzení. Ptal se Jirka Bartík lišovaly mezi pokladníkem a pastorem
Katyň Slovo emeritního biskupa Rudolfa Bubika na česko-slovenské pastorálce
D
íky studiu eschatologie je pro mě vždy velmi závažnou věcí, když v Božím kalendáři začínám vidět hodně sedmdesátek a sedmiček. Porovnejme: první Katyň začala přesně před sedmdesáti lety, co bylo před ní? Smlouva Moskva – Berlín, dvě hlavní mocnosti. Pak a Evropa byla na několik dnů přišel Katyňský masakr téměř odstavena. Neukazuje a co bylo potom? Tato nám Bůh na něco? A co bude událost nastartovala krod této Katyně v Izraeli za sedm veprolití Židů, Poláků let? Nevím. Proto o tom mlua dalších národů. Válka vím, že vás toužím vyburcovat: se stala masakrem. Ale „Modleme se za Čechy i SlovenKatyní to začalo nabírat sko, volejme k Bohu, protoobrátek. Zadruhé, od Kaže vstupujeme do těžké doby.“ tyně po vznik státu Izrael uplynulo sedm Dobře víte, nemlčel jsem, když mi Bůh let. A v první Katyni zahynula celá špička zhruba v polovině devadesátých let ukápolské armády i státu. Podívejme se na zal celý proces ekonomické krize, jak přiKatyň druhou. Je přesně po sedmdesáti jde, koho a jak zasáhne. Ten proces proletech. Začala opět smlouvou, tentokrát běhl přesně tak, jak mi byl ukázán. A já Moskva – Washington, smlouvou, směřu- vás dnes prosím, modleme se. Ta krize, jící k míru. Znovu zahynula celá špička a to říkám před Bohem, protože On mi Polského národa, jak armádní, tak poli- to ukazuje, je na začátku a půjde velmi tická. Po Katyni následoval výbuch sopky hluboko dolů. Nejhorší na tom bude, že
12
teď bude provázena živelnými pohromami. Ano, všechno se dalo do pohybu. Ale Pán Ježíš řekl: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (L 21,28) Já dnes nechci vyvolat paniku ani strach, já chci vyvolat touhu modlit se. Já toužím volat: „Lide Boží, služebníci Boží, modleme se za naše národy, aby Bůh dal ještě milost k pokání. Aby dal ještě znovu probuzení, aby lidé slyšeli.“ Doba je velmi vážná. Nepodceňujme ji, ale nepanikařme. Ale právě naopak i v této době buďme lidem svědectvím, protože právě v této době nás budou potřebovat, kdy všechno se bude třást, abychom se my netřásli taky, ale abychom stáli na skále, kterou je Ježíš Kristus.
Ročník 22, červen 2010
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. SLOGAN JANOVA EVANGELIA. Zkuste si představit, co by volal pouliční prodavač novin, kdyby prodával Janovo evangelium. Myslím, že by křičel: „Bůh se stal člověkem! Pojďte a seznamte se s Božím Synem!“ Zásadní je, zda je pro nás tato zpráva senzací, nebo informací vedoucí k zamyšlení nad smyslem života. M.K. J 1,1–18 POČÁTEČNÍ BÁSEŇ. Janovo evangelium se výrazně liší od ostatních evangelií. K jeho odlišnostem patří mimo jiné jeho poetický začátek. Proč báseň? Možná z toho důvodu, že je stravitelnější než prostý souhrn faktů. Je způsobem vyjádření, který chce vtáhnout do popisované události a pozvat k jejímu prožívání a promýšlení. Zkus se nad textem zastavit a hledat, jakého Ježíše v něm uvidíš. M.K. J 1,18 JEDNOROZENÝ BŮH. Vezmeme-li různé české překlady, najdeme různá znění tohoto verše. V některých se píše „jednorozený Bůh“, v jiných „jednorozený Syn.“ Obě čtení jsou možná a podle současných biblistů je znění „jednorozený Bůh“ pravděpodobnější. V řečtině je rozdíl v několika písmenkách a důraz tvrzení je dost odlišný. Obojí je odkazem k božství Ježíše Krista. Vyjádření, že podrobnou zprávu o Bohu nám dává Bůh Syn, který přišel v těle a který má poznání Boha přímo z jeho náruče, budí očekávání a bázeň. M.K. J 1,18 BOHA NIKDY NIKDO NEVIDĚL. Mojžíš taky ne? I když s ním mluvil tváří v tvář a sedával s ním ve stanu? Bible nám jasně říká, že Bůh Mojžíšovi řekl, že ho vidět nemůže, jedině zezadu. Čili tvář Boží nemůže vidět nikdo, aby mohl dále žít. Takže Boha viděl jedině jednorozený Syn, Pán Ježíš. R.B. J 1,47–49 JEŽÍŠ SPATŘIL NATANAELA … DŘÍVE, NEŽ TĚ FILIP ZAVOLAL, VIDĚL JSEM TĚ POD FÍKEM. Nepatří vševědoucnost k Božím vlastnostem, které Ježíš odložil v nebi (Fp 2,6–8) před svým narozením jako člověk? Uvědomme si, že Ježíš se narodil na této zemi jako plný člověk i plný Bůh. Ale Boží
Vítáme vaše komentáře, pro zářijové číslo zpracováváme List Římanům. Na adresu
[email protected] nám můžete do 10. srpna posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.
vlastnosti mohl použít jen s povolením Ducha svatého a Otce. Proto i dnes můžeme vidět mnoho lidí, já díky Bohu k nim patřím, kterým Bůh sem tam někdy ukáže, co v lidech je, ale to všechno je práce Ducha svatého. Ale jelikož o Ježíši čteme, že v něm byla plnost božství, On toho měl daleko víc, než my, ale současně měl také úplně jiné boje než my. On to všechno nesl. V něm byla plnost božství, ale vše ke své službě čerpal od Otce, protože říkal: „sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ (J 8,28) R.B. J 2,1–11 SVATBA V KÁNĚ GALILEJSKÉ. Jak je to s pitím vína? Platí, že není problém v rozumném pití vína, ale v opíjení se? Je v Písmu napsáno, proč Bůh stvořil víno? Položím podobnou otázku: „Je v Bibli napsáno, proč Bůh stvořil cizoložství?“ On stvořil muže a ženu jako jedno tělo. Ale to, že Lámechovi nestačila jedna žena, to, co se pak začalo dít, to už není otázkou Božího stvoření, ale znetvoření hříchem. Jeden problém, který nikdo z nás neumí vysvětlit, je, jaká byla před potopou na zemi atmosféra. Bylo možné udělat kvašené víno? Na to nám nikdo neodpoví. Ale z toho, co se stalo Noemu, to spíš vypadá, že ho něco zaskočilo. Čili je docela možné, že teprve potopou se začaly určité věci kazit, propadat víc smrti. Proto přišlo i kvašené víno. Ale zase ho nestvořil Bůh. Bůh stvořil principy a člověk je zneužil. Záleží na člověku, jak k vínu přistupuje. Víno je dobrý služebník, ale zlý pán. Ano, já ho mohu používat jako lék, ale běda mi, když ono mě opanuje. Takže si potřebujeme uvědomit, že užívání vína má určité hranice. My víme, že všechny drogy byly původně vynalezeny jako léky. Jen byly lidmi zneužity. R.B. J 2,24–25 JEŽÍŠ … VŠECHNY LIDI ZNAL. Tím se ale dost od běžného člověka odlišuje, jak potom může rozumět naší nejistotě z toho, jaký ten druhý člověk opravdu je, kterou prožíváme my? To se mu potom vyhýbají problémy v komunikaci a nedorozumění… Už jsem to před chvílí vysvětlil, že v něm byl dar, a On znal jenom ty, které mu Bůh ukázal. Podíváme-li se třeba na Elíšu, přichází za ním žena, Šúnemanka, a on říká Géchazímu: „Ale Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to.“ (2Kr 4,27). Čili Bůh nemusí zjevit vše. I Ježíš byl závislý na Duchu svatém. V tom byla jeho velká poslušnost, s že ž měl možnost, kterou my nemáme, ale nikdy k ji nezneužil. Uvedu příklad: jednou za mnou, prostým člověkem, přišel někdo, kdo se předt stavil jako „křesťan“. Nevěděl jsem, kdo to s je j a s jakou přichází. Modlil jsem se za to, abych věděl, s kým mám tu čest. On mluvil a a Duch svatý mi řekl: „A teď zbystři, při třetí t větě se přeřekne a chytíš ho.“ První věta, druhá, třetí – a skutečně. Ukázalo se, že to d
J 3,1 NIKODÉM, ČLEN ŽIDOVSKÉ RADY. Kolik bylo lidí v Radě? Kolik z nich bylo upřímných a chtělo opravdu poznat Otce? Údajně jich bylo 72. Kdo opravdu upřímně hledal Boha – Bible píše jen o Nikodémovi a Josefovi z Arimatie. Zda byli další, nevím. Ale pro nás je právě závažné to, že Bůh měl vždy a všude své Nikodémy, kteří chtěli slyšet jeho. R.B. J 3,3–5 NENARODÍ-LI SE KDO ZNOVU, NEMŮŽE SPATŘIT KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ … NENARODÍ-LI SE KDO Z VODY A Z DUCHA, NEMŮŽE VEJÍT DO KRÁLOVSTVÍ BOŽÍHO. Jaký je rozdíl mezi Spatřit království Boží a Vejít do království Božího? Toto je otázka na dlouhý článek. Musíme si uvědomit jednu věc. A tou věcí je, že člověk v Adamovi zemřel. A aby mohl znovu žít, musí se narodit znovu. A rozdíl mezi vidět a vejít? Setkal jsem se s tím v životě mnohokrát: Člověk se přihlásí na výzvu, zareaguje, on už teď vidí život jinak. Já dávám příklad, že ten člověk přijde do nádražní budovy a zúčastní se cestovního ruchu. On si může všechno prohlížet, vychutnávat, ale pokud nevejde do vlaku, tak se nikam nedostane. A to je právě ten rozdíl, skrze vodu a Ducha, skrze Boží slovo a Ducha svatého prožít znovuzrození. To první bych nazval obrácení, musím se obrátit, abych viděl Boží království, ale teprve to druhé je znovuzrození, kdy člověk Boží království nejen vidí, ale začne do něj vstupovat. R.B.
Studijní materiál
Co ve Studijní bibli nenajdete
je jehovista. Čili On mi může takto pomoci. Ale to neznamená, že to prožívám vždy. Ale ve mně není plnost, v něm byla. A proto On tyto věci, které my můžeme prožívat, prožíval v daleko větší síle. R.B.
J 3,17 VŽDYŤ BŮH NEPOSLAL SVÉHO SYNA NA SVĚT, ABY SOUDIL, ALE ABY SKRZE NĚJ BYL SVĚT SPASEN. Jak to tedy, že Bible nám na jiném místě říká, že Otec soud předal Synu? Viz J 5,22: Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi. Na to je jednoduchá odpověď. Když soudce začíná soud, zacituje zákon a obžalovaný je obviněn zákonem, ne tím soudcem. Tak i nám lidem Bůh dal své slovo, Bibli. A to slovo nás jednou bude soudit. Ano, bude u toho Ježíš Kristus, bude u toho Bůh, ale souzeni budeme na základě toho slova. On už tam nevymyslí nic jiného. Tam Boha nikdo neukecá. Slyšel jsem na toto téma velmi dobrý příklad. Na jednom jezeře v Kanadě se začal topit jeden rybář. Druhý mu přispěchal na pomoc a zachránil mu život. Ten zachránce byl vysoce postavený soudce. A oni se spřátelili. Jejich rodiny se navštěvovaly. Ale později se ten zachráněný dopustil trestného činu. A když se dozvěděl, že ho bude soudit tento jeho přítel, měl velkou naději, že je z problému ven. Ale když se tam postavil, jeho přítel mu řekl: „Na jezeře jsem ti zachránil život jako Kanaďan Kanaďanovi, ale
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
J 4,24 BŮH JE DUCH. mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. teď tě budu soudit jako soudce viníka. NeJe jedním ze základních prohlášení (L 12,47–48) počítej s ničím jiným, tebe bude soudit záKdyž málo jíme či pijeme, naše tělo onekon.“ Takže proto to slovo, které tady Pán o Bohu. Odkazuje na jeho odlišnost od nás. Ježíš řekl. Tam nic jiného nebude, jenom Není člověk a je nebezpečné si jej předsta- mocní. Musíme do postele a „nic po nás není“. Když zanedbáváme svoji duši, staneme soud na základě Božího slova. Ovšem ne- vovat nám podobného. On je jiný, je dupleťme si to, na bělostném trůnu po tisíci- chovní bytostí. Můžeme jej popsat skrz se postupně hrubí, jsme líní, nevědomí, letém království bude soudit Otec, ne Syn. zkušenost s ním (Iz 43,10–16). Nejsme však zlomyslní. Lidé se nám začnou vyhýbat. Když nepřijímáme duchovní potravu, Syn soudí dvakrát. Nejdřív odměňuje ne- schopni mu plně porozumět (Kaz 3,11). věstu, kterou si vzal: Vždyť se všichni musíme Nemáme ho „v malíku“. On je větší. Je stvo- naše víra se vytrácí – „už mě nebaví číst Bibukázat před soudným stolcem Kristovým, aby řitel a my jeho stvoření. Správnou reakcí na li“, „nechce se mi do shromáždění“, „možná každý dostal odplatu za to, co činil ve svém ži- rozpoznání rozdílu je uctívání. Pravé uctí- jsem si to všechno namlouval“. votě, ať dobré či zlé. (2K 5,10), a podruhé od- vání se projevuje na prvním místě poslušJ 5,14 HLE, JSI ZDRÁV. UŽ NEHŘEŠ, děluje ovce od kozlů. Jedni vcházejí, druzí ností jeho slova. M.K. ABY TĚ NEPOTKALO NĚCO HORŠÍHO! nevcházejí (viz Mt 25,31–46). Ale u velikéNěco horšího? Myslí se horší nemoci ho bílého trůnu, o kterém se píše ve 20. kaJ 4,34 MŮJ POKRM JEST, ABYCH ČINIL nebo věčné odsouzení? Zlomí nám Hospopitole knihy Zjevení, tam bude soudit Bůh VŮLI TOHO, KTERÝ MĚ POSLAL, A DO- din pro naše dobro ruku, když neslyšíme? Otec. Nebo jsou to jen útoky toho zlého? R.B. KONAL JEHO DÍLO. Tady Pán Ježíš ukázal na jednu věc: ČiObojí je pravdou. Bůh dovolí zlému, že J 4,48 NEUVIDÍTE-LI ZÁZRAKY A ZNA- nit vůli Otce bral tak vážně, jako člověk nám zlomí ruku. Takový dobrý příklad mi musí brát vážně pokrm. Čili je to otázka vyprávěl jeden bratr, který se kdysi dávno MENÍ, NEUVĚŘÍTE. Proč přesně Ježíš činil zázraky? Jen na života a smrti. Protože když nebudu mít toulal horami a narazil tam v kolibě na svědectví nevěřícím? To by stačilo udělat pokrm, umírám. A On tady hovoří po- jednoho pastýře. Dali řeč, a on se dívá, na zázrak, aby lidé uvěřili, a naopak – lidé neu- dobně, že On přišel na tuto zem a nic ji- zemi byla ovečka se zlomenou nohou. On ného ho nezajímalo. Všechno ostatní bylo ji litoval a říká: „Kdo jí to udělal? Jak se jí věří, protože Bůh nedělá zázraky? Bůh stvořil člověka ke svému obrazu druhořadé. On přišel, aby činil vůli svého to stalo?“ A ten bača mu řekl: „Já jsem jí to zlomil. To bylo jediné řešení, jak se s ní a dal mu svobodu. Kdyby Bůh udělal zá- Otce. R.B. domluvit. Ona tady teď sedí, já ji krmím, zrak, že se všichni lidé obrátí, tak by znásilNíže uvádíme výklad tohoto verše od ona se učí poslouchat můj hlas, učí se uvěnil jejich svobodnou vůli, a to není možné. On lidi volá, On hledá hříšníka, ale ten hříš- emeritního biskupa Rudka Bubika, kte- domovat si, že ji miluji a že mi na ní záleník musí prokázat, že chce být spasen. Pro- rý najdete v elektronické podobě na www. ží. Ale to byla jediná cesta, jak ji zastavit. to Pán Ježíš dělal divy a zázraky. On dělal apostolskacirkev.cz v sekci Jak následovat Ona mi utíkala a strhávala mi ovce.“ Čili všechny tyto věci proto, aby na sebe hříšní- Krista – První kroky – Duch, duše a tělo ano, Bůh na nás někdy pošle i takovéto věci. ka upozornil. Ale přesto vidíme, že někteří (9. lekce): A jaká je naše duchovní strava? Stejně R.B. přijali a někteří ne. R.B. jako pro naše tělo a duši je dvojí: On však odpověděl: „Je psáno: ,Ne jenom chlebem bude J 5,28–29 PŘICHÁZÍ HODINA, KDY člověk živ, ale každým slovem, které vychází VŠICHNI V HROBECH USLYŠÍ JEHO J 4,6 JEŽÍŠ, UNAVEN CESTOU. To, že Pán Ježíš byl unaven, dokazuje, že z Božích úst.‘“ (Mt 4,4) – Tímto výrokem Je- HLAS A VYJDOU. No to je tedy k podivu. V Písmu se totiž ač byl Boží Syn, vzal na sebe podobu člo- žíš vzdoroval satanovu pokoušení na poušvěka i s lidskými omezeními. Další omeze- ti. Zmiňuje v něm první druh naší duchov- píše: Kaz 9,5 …mrtví nevědí zhola nic a nečeká ní dokazující Ježíšovo lidství jsou tato: měl ní potravy – “slovo vycházející z Božích úst“. je žádná odměna, jejich památka je zapomenuhlad (Mk 11,12); měl žízeň (J 19,28); pod- Tedy ne „literu“ (která zabíjí), ale slovo ob- ta... nebo: Kaz 9,10 Všechno, co máš vykonat, stoupil pokušení (Mt 4,1–11); zakusil posi- živené Božím duchem aktuálně pronesené konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlu od Otce, když se modlil (L 22,42–44); za- přímo pro nás, do naší situace (které dává lenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš. koušel bolest (1Pt 4,1) a nakonec i smrt (1K život). Naučme se nejdřív definici slova „mrtvý“. 15,3). Díky Bohu, v tom nejpodstatnějším se Podmínkou přijímání takového slova od nás lidí lišil: na rozdíl od nás nepodle- není vystudovat vysokou teologickou školu Být mrtvý znamená ztratit kontakt. Fyzická hl pokušením a neupadl do hříchu. Svědčí ani naučit se Bibli nazpaměť. Potřebujeme smrt znamená ztrátu kontaktu s fyzickým o tom Boží slovo v listu Židům 4,15, kde je v pokoře a poslušnosti očekávat na Boha světem, duchovní smrt ztrátu kontaktu o Pánu Ježíši napsáno: vždyť na sobě zaku- a On pak k nám bude promlouvat, ať již při s Bohem. Každý člověk se rodí na tuto zem sil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se četbě Písma, na modlitbách nebo během duchovně mrtvý. Neslyší Boha, nevnímá ho, hříchu. Pán Ježíš se nenechal svést ďáblem našeho obyčejného pracovního dne. Ze je mrtvý. Ale Ježíš přišel, aby mrtvé volal do hříchu a do vzpoury proti Bohu Otci. zkušenosti však vím, že Bůh k nám nejvíce a aby je přiváděl k životu. Jen ti živí vejdou, Naopak byl věrný v naplnění Boží vůle, věr- mluví, když si uděláme čas jenom pro něj kteří skrze jeho slovo prožijí znovuzrození. ný až ke smrti na kříži. Tím ďábla porazil – když ho chválíme, uctíváme, modlíme se Ale právě duchovně mrtvých se týkají náa stal se naším Spasitelem. v jazycích, přebýváme v jeho přítomnosti. sledující slova z knihy Kazatel: Mrtví nevědí red. Jestliže však prožíváme těžké období, kdy zhola nic – skutečně, oni nic neví, a nečeká je musíme téměř veškerý čas věnovat např. žádná odměna – čeká je peklo. Jejich památJ 4,19 ŽENA MU ŘEKLA: „PANE, VIDÍM, obživě své rodiny, bude k nám klidně mlu- ka je zapomenuta – oni nemají jméno v nebi. ŽE JSI PROROK.“ vit na záhoně při pletí mrkve – nejen tedy Proto boháč z příběhu o boháči a Lazarovi (L16) nebyl uveden jménem, protože nebyl Protože Ježíš zjevil věci skryté, žena usou- v tiché meditaci. dila, že je prorok, někdy však tato schopA co je druhou složkou naší stravy? Je- v Božím adresáři, kdežto Lazar byl. Všechnost bývá označována jako slovo poznání, žíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli no, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť proč? toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ není díla ani myšlenky ani poznání ani moudProtože to jsou věci tak blízké, že ně- (J 4,34) – Nestačí slyšet Boží hlas, je potřeba rosti v říši mrtvých – tady Šalomoun mluví kdy jde skutečně velmi těžko rozsoudit, co jej také poslechnout. V případě naší nepo- k nevěřícím. Žij, jak žiješ, protože stejně je ještě „A“ a co je už „B“. Bůh má zalíbe- slušnosti nám slyšené slovo místo požeh- skončíš v pekle. Takže si toho užij… Vždy je ní v duze. My víme, kolik barev v duze je, nání přinese větší prokletí, než kdybychom třeba umět rozlišit, kdo je duchovně mrtvý ale rozlišit přechody, najít, kde jedna bar- neslyšeli nic. Ten služebník, který zná vůli své- a kdo je živý. Živý je ten, který v Kristu prova končí a druhá začíná, to už je složitější. ho pána, a přece není hotov podle vůle jednat, žije znovuzrození, učí se s ním chodit a zaTakže proto se tím netrápím. Hlavní věcí je, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, čne být živý. A pro ně platí jiná zaslíbení abychom skrze tyto dary Bohu sloužili. zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo než pro ty mrtvé. R.B. R.B. mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu
J 6,35 JÁ JSEM. První z Ježíšových prohlášení „Já jsem.“ Další jsou 8,12; 10,7–12; 11,25; 15,21. Každé z nich je velmi zásadním nárokem na závislost a poslušnost Ježíše Krista. Všechna jsou svědectvím o Synově vědomí svého postavení. Odkazují k Božímu zjevení Mojžíšovi (Ex 3,14), v němž se Hospodin představuje jako „Jsem, který jsem“ a mluví o sobě jako o „Jsem“. Boží syn si zde dělá nárok na to být stejným Jsem, jako to „Jsem“ jež se zjevilo Mojžíšovi. Zvlášť v 8,24 prohlašuje: „Neuvěříte-li, že Já jsem, zemřete ve svých hříších.“ Všechna tato „jsem“ slouží ke zjevení Božího charakteru. Stojí zato dát si je vedle sebe a najít si, co říkají o Božím charakteru a o nás samých. M.K.
našich pozemských problémů. On nám přišel dát život věčný. Buďto to nepochopili, anebo to pochopili, ale nebyli ochotni zaplatit žádnou cenu. Cenou, kterou platíme, je naše věrné následování Pána Ježíše navzdory protivenstvím ze strany tohoto světa. Protože ji mnozí učedníci nebyli ochotni zaplatit, opustili Pána a tak o pokrm zůstávající k životu věčnému přišli. Dávejme si pozor na to, ať se těmto lidem v této věci nepodobáme! red.
vota a Ježíšovo jednání je obhajitelné. Při čtení Janova evangelia (minimálně od 5 do 9 kapitoly) se toto téma stále vrací. Ježíš v jejich očích překračuje literu zákona a ukazuje jim, zbožným horlivcům, jak ve své horlivosti zbloudili. Horlí pro zbožnost podle pravidel a ztrácí ze zřetele, že Bůh přišel ve svém Synu zachránit. Víme o Boží záchraně a jeho panství. Znám také druh své horlivosti? M.K.
J 9,35 VĚŘÍŠ V SYNA ČLOVĚKA? J 7,38 KDO VĚŘÍ VE MNE, ‚PROUD Při čtení Písma stojí zato se dívat na poŽIVÉ VODY POPLYNE Z JEHO NITRA‘. známky pod čarou. Jako variantní čtení Proudy vody živé? Je voda symbolem Pís- (CEP, CSP) uvádí: „Věříš v Syna Božího?“ Je ma? Nebo je symbolem Ducha svatého? to dáno rozdílností rukopisů, které slouží Bible nám vždy hovoří o vodě jako o Bo- jako podklad pro rekonstrukci textu Nožím slovu. A je-li to Boží slovo plné Ducha vého zákona, který se užívá pro překládáJ 6,54 KDO JÍ MÉ TĚLO A PIJE MOU svatého, pak je živé a mocné k proměňo- ní do národních jazyků. Rozdíl v titulech KREV, MÁ ŽIVOT VĚČNÝ A JÁ HO VZKŘÍ- vání. Jednou ke mně Duch svatý na toto připsaných Ježíši Kristu zde není podstattéma mluvil a řekl mi: „Uvědom si, jak do- ný. Oba ukazují k jeho božství. Syn Boží SÍM V POSLEDNÍ DEN. Mé tělo a krev? Proč nevěříme na trans- chází k oplodnění ženy. Když vajíčko ženy velmi přímočaře a Syn člověka přes Mk substanciaci (proměňování chleba a vína opustí vaječník, jde do vejcovodu. Pokud 14,62 k Da 7,13. Důležité je, že se Ježíš ptá se tam setká se spermií, povstane nový člo- uzdraveného: Věříš ve mne? Věříš, že jsem při večeři Páně)? Protože je to v rozporu s Písmem. I v No- věk. Ale když se nesetká se spermií, opustí Bůh? Neviděl jsi mne. Už jsi vyznal, že jsem vém zákoně je velmi jasně zapsán zákaz pití ženu jako nečistota.“ A řekl mi: „A tak je to prorok, jenže já jsem víc a na ničem míň krve. Pán Ježíš dal učedníkům víno a řekl: i s vámi. Pokud vy budete mít vztah s Du- nejde stavět vztah víry. Výraz Syn člově„Toto je moje krev.“ On víno neproměnil chem svatým a vaše slova budou z tohoto ka není tak přímočarý jako Syn Boží, díky v krev. On nenaváděl učedníky k tomu, aby vztahu oplodněna, tak z vašich úst bude vy- Bohu za poctivost překladatelů, kteří na pili krev. Ale On nám jasně ukázal na sym- cházet život. Pokud ne, pak je to jak ženská nás vkládají břímě různočtení a poznámek pod čarou. Máme příležitost přemýšlet nad bolický význam, že my jsme účastníky nové nečistota.“ R.B. tím, co znamenají, a třeba nás skrze ně Bůh smlouvy. Ale z druhé strany, najděme si osloví. v Písmu, kolikrát je Ježíšovo tělo symbolem J 8,1–8 PŘISTIŽENÁ CIZOLOŽNICE. M.K. pro jeho slovo. A tímto Božím slovem On Příběh o pokoušení Ježíše, aby se stal sanás krmí. Tento pokrm potřebujeme přijímozvaným soudcem. Žena je vinna. UkáJ 12,6 TO (JIDÁŠ) ŘEKL NE PROTO, ŽE mat. R.B. že se Ježíš jako rozhodný zastánce zákona BY MU ZÁLEŽELO NA CHUDÝCH, ALE a odsoudí ji, nebo dostojí své lásce k hříš- ŽE BYL ZLODĚJ. Byl Jidáš mezi učedníky jen účelově proJ 6,66 OD TÉ CHVÍLE HO MNOHO níkům, neodsoudí ji, a tím popře Zákon? Ježíš nevyslovuje soud. Dává výzvu k lidské- to, aby „se naplnila Písma“ nebo nám jeho JEHO UČEDNÍKŮ OPUSTILO. Proč najednou Pána mnozí učedníci mu svědomí. „Kdo jsi bez hříchu“ je slovem přítomnost mezi učedníky má říci ještě opustili? Tito lidé viděli, jak Pán Ježíš roz- k zastavení se a zhodnocení vlastního nitra. něco jiného? Spíš se přikláním k tomu „něco jiného“. množil chleby, viděli, jak uzdravoval ne- Ježíš má před sebou dav, který chce vykomocné, kterým už nikdo neuměl pomo- nat soud. Ježíš je staví z postavení soudců Protože vždy se najdou Jidášové, kteří se ci, a říkali si: potravu nám umí zabezpečit, podle neosobní poučky, do postavení člo- hrnou do Božího království. Já jsem to za zdraví nám umí zabezpečit, co víc si může- věka posuzujícího podle své vlastní doko- ta léta zažil mnohokrát. On chce být vime přát?! Pojďme ho provolat králem (viz J nalosti. Je důležité, jak se dívám na své bliž- dět, on chce taky uzdravovat, vymítat, on 6,15), On bude všechny tyto naše potřeby ní. Jen na doplnění, Ježíš její jednání nijak chce být někdo. Ale když pak přijde potřezabezpečovat a my se budeme mít dobře. neschvaluje a dav farizeů mu porozuměl. ba vzít kříž a snášet pronásledování, zradí. Čili Bůh jenom využil jeho vlastnost, nic Když jim Pán Ježíš unikl na druhou stra- Všichni odešli. Možná činili pokání. M.K. víc. Ale vždy si musíme uvědomit, že v nanu jezera, horlivě se plavili za ním, tam šem okolí, v našich sborech, se Jidášové k nim ale Pán pronesl řeč, která zchladiJ 8,35 OTROK NEZŮSTÁVÁ V DOMĚ najdou. la jejich zájem a odhalila jejich skutečné NAVŽDY; NAVŽDY ZŮSTÁVÁ SYN. R.B. motivy. Pán jim rovnou řekl, že ho následují jen Jaký je rozdíl mezi synem, služebníkem J 12,31 NYNÍ JE SOUD NAD TÍMTO proto, že jim rozmnožil chleby a tak je za- a otrokem? bezpečil potravou, a vyzval je k tomu, aby Musíme si uvědomit dvě věci. Když jsme SVĚTEM, NYNÍ BUDE VLÁDCE TOHOTO usilovali o pokrm, který zůstává k životu přijali Krista, stali jsme se syny. Ale součas- SVĚTA VYVRŽEN VEN. Odkdy je satan vyvržen? věčnému (viz J 6,26–27). Následně ozna- ně dále zůstáváme jeho služebníky, jako syKdyž budu rozebírat toto slovo, musím muje, že za hříchy světa položí svůj život nové dále sloužíme Otci. Pokud nepřijímá(viz J 6,51). Zde najednou mnozí učední- me Krista, jsme služebníky hříchu, ďábla, si uvědomit, co se v té době stalo. Pán Ježíš ci vidí, že to už nezavání prosperitou, ale ducha tohoto světa. A v tom je ten rozdíl, satanovi vytrhl klíče pekla a smrti. Zlomil jeho moc nad smrtí a starozákonní spravednaopak utrpením, proto ho opouštějí se že syn zůstává navěky. slovy: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouR.B. liví byli vyvedeni na svobodu, od té doby už jsou na jiném místě. Čili toto se v té době chat?“ (J 6,60) Těmito slovy dokázali, že je změnilo. Současně ale víme z knihy Zjevení, věčný pokrm nezajímá – pokud je Pán JeJ 9,16 UZDRAVOVÁNÍ V SOBOTU. žíš nezaopatří tím pomíjejícím pokrmem, Ve více příbězích popsaných v evange- že ďábel nás, církev, pomlouvá dnem i nocí. pak o ten věčný už nemají zájem. Pomíjivý liích se setkáváme s diskusí, zda se smí Ale přijde doba, kdy Ježíš Kristus převezme pokrm, který očekávali, spočíval v tom, že uzdravovat v sobotu. Při debatě o uzdrave- vládu. To bude v době, kdy na zemi bude Pán Ježíš se stane králem světa, oni budou ní slepého od narození mu farizeové tvr- vládnout sedm let antikrist, a první rozkaz, jeho náměstky, které On bude nadpřiroze- dí: „Ten člověk není od Boha, vždyť nedodr- který nový král vydá, bude příkaz archanně zabezpečovat. Tito lidé nepochopili, že žuje sobotu!“ Jak jsme ukázali v poznámce dělu Michaelovi, aby vyčistil ponebeské obPán Ježíš nám přišel dát víc, než vyřešení k Mk 3,1–6, jedná se o otázku záchrany ži- lasti. A ďábel bude svržen na zem, aby tady
Studijní materiál
Ročník 22, červen 2010
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
ještě tři a půl roku ničil, co se zničit dá. Ale ďábel má i dnes omezenou moc. Už nemůže dělat, co by chtěl. R.B. J 13,27 TEHDY, PO TÉ SKÝVĚ VSTOUPIL DO NĚHO SATAN. Vstoupí-li do člověka satan, je to horší než např. stav Saula, který byl toliko trápen démony? Ano, je to daleko horší, protože jsou dvě dimenze. Jedna, kdy ďábel přímo ovládne člověka a začne jím manipulovat, a druhá, když ten člověk je ďáblem trápen. Já tomu říkám, že na rameni mu sedí černý krkavec a stále rachotí do ucha. Ale pokud člověk neudělá všechno pro to, aby toho krkavce odehnal, je nebezpečí, že se jednou dostane dovnitř. Když člověk nebude řešit problém své nenávisti, závisti, lakoty atd., jednou ten démon vejde dovnitř. I to si potřebujeme uvědomit. Jidáš neřešil svůj problém tak dlouho, až jednou ďábel vešel. R.B.
Já jsem mu položil otázku: „Ale co to znamená? Jak mám zůstávat v tobě?“ To bylo v době, kdy přes Těšín byla zprovozněna elektrifikovaná železniční trať, do té doby tam jezdila jen pára a diesel. To bylo pro nás velké novum, když se tam poprvé prohnal pantograf. A můj Pán mi řekl: „Viděl jsi tu lokomotivu?“ „Viděl.“ „Je silná?“ „Daleko silnější než pára.“ A On začal mluvit: „A teď si uvědom: Tato lokomotiva byla vyrobena v továrně, má velmi silné agregáty, ale postav ji na trať, kde nebudu troleje. Kolik ti přinese užitku?“ „Žádný.“ „Postav ji na trať, kde budou troleje, a nespoj.“ „Totéž.“ A On mi řekl: „A tak je to Rudku i s tebou. Přijal jsi mé spasení, přijal jsi křest Duchem svatým a máš dary. Ale nezůstaneš-li ve spojení se mnou, nejenže mi nepřineseš žádný užitek, ale ještě budeš překážet jiným, aby mohli něco dělat.“ Potřebujeme zůstávat v něm. Naučme se žít život v tom Duchu, že On mě tady postavil, povolal a má pro můj život plán. Já tomu plánu vůbec nemusím rozumět, já nemusím vědět, proč to tak chce, mně se to třeba ani nemusí líbit, ale já si potřebuji uvědomit, že On to pro mě naplánoval. Žijme v jeho moci, hledejme sílu u něj. Jinak budeme ďáblu a peklu jen k smíchu. R.B.
J 13,34 NOVÉ PŘIKÁZÁNÍ. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem (J 13,34). Přikázání milovat bližního nebylo v židovském náboženství ničím neobvyklým. Ač nebylo součástí Desatera, židovští učenci správně rozeznaJ 16,14 ON MĚ OSLAVÍ, NEBOŤ Z MÉHO li důležitost tohoto příkazu (Lv 19,18; Mk VEZME A ZVĚSTUJE VÁM. 12,28–33). Podle r. Akivy je přikázání „budeš Nikdy nezapomenu na kázání jednoho milovat bližního jako sebe samého“ „zá- starého kazatele, který si během svého kákladním principem Tóry“. zání dal za úkol naučit shromáždění tento Jak vysvětlit, v čem bylo Ježíšovo přiká- verš zpaměti. Stále se během svého kázání zání nové? Řešení nalezneme ve spojce jako. k tomuto verši vracel a minimálně v mém Normou lidské lásky k bližnímu má být ve případě se mu podařilo, že jsem si ho skuStarém zákoně láska k sobě samému. A prá- tečně zapamatoval. Je to verš, který stově zde Pán Ježíš přináší změnu – náš vztah jí zato znát zpaměti, protože velmi dobře k druhým již není dán láskou k sobě samé- vystihuje práci Ducha svatého v životech mu, nýbrž láskou, kterou projevil sám Pán. křesťanů. Duch svatý neukazuje sám k sobě, Láska požadovaná po křesťanech je tedy přivádí nás ke vztahu se Synem a Otcem. neskonale vyšší, neboť jejím zdrojem není Ukazuje nám, jaký je Trojjediný Bůh. Všechporušený člověk, nýbrž dokonalý Boží syn. ny skutky od zázraků, přes prorocká slova, Sílu k této lásce nehledáme v sobě, nýbrž prožitky uctívání až po nejprostší svědectví v Boží lásce k nám a v moci Ducha svaté- je třeba posuzovat podle toho, zda oslavují ho (J 3,16; Ř 5,5). Právě takováto láska se Syna, a tím i Otce. Jestli tomu tak není, jsou stává rozeznávacím znakem Ježíšovy církve buď z těla, nebo jiného ducha. M.K. (v. 35). M.M. J 14,6 JEŽÍŠ ODPOVĚDĚL: „…NIKDO NEPŘICHÁZÍ K OTCI NEŽ SKRZE MNE.“ Židé vydávají svědectví, že je Bůh slyší. Budou tedy spaseni i dnešní „starozákonní“ věřící? Do Jana Křtitele ano. Od Jana Křtitele v Kristu ano. A ten zbytek přenechávám Bohu. R.B. J 15,4–5 JAKO RATOLEST NEMŮŽE NÉST OVOCE SAMA OD SEBE, NEZŮSTANE-LI PŘI KMENI, TAK ANI VY. Jak žít vítězně? Jak chodit ve vítězství na každý den? Před mnoha lety ke mně na modlitbě promluvil Pán tento verš: „Zůstaň ve mně, Rudku, a já v tobě. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama v sobě, nezůstane-li při kmeni, tak ani ty, nezůstaneš-li ve mně.“
16
Pro Ježíše je to skutečnost ověřená zkušeností. Rozdíl v těchto dvou pojetích je ten, že Pilátovi stačí znalost, která nemusí mít žádný dopad pro jeho každodenní životní zkušenost, kdežto hebrejské pojetí Ježíšovo úzce souvisí s životní zkušeností. Hluboká zkušenost není možná bez vztahu. M.K. J 20,17 NEDOTÝKEJ SE MNE, DOSUD JSEM NEVYSTOUPIL K OTCI. Proč se nesměla dotýkat? To slovo bývá překládáno různými způsoby a jeden z těch způsobů říká: „Nedrž mě.“ Marie se rozhodla: „Tak, a teď už tě nepustím.“ A On jí tu neříká, že teď hned půjde k Otci. On říká: „Nezdržuj mě, já mám další úkoly. Ještě nejsem u Otce.“ Protože teprve, když je u Otce, tak má vztah s každým z nás osobně. Proto říká Marii: „Ne, Marie, to, že teď už budeš chodit jenom se mnou, není možné. Nezdržuj mě.“ R.B. J 20,22 PO TĚCH SLOVECH NA NĚ DECHL A ŘEKL JIM: „PŘIJMĚTE DUCHA SVATÉHO.“ Už nyní před Letnicemi? Na co potom čekali v Jeruzalémě? Spíš tady vidím znovuzrození apoštolů. Protože do té doby, dokud nebyla Golgota, nebylo znovuzrození možné. Oni věděli, že Ježíš je Mesiáš, oni činili pokání. Ale tady jakoby Pán Ježíš s nimi tuto záležitost globálně dotáhl. Protože na jiném místě, krátce před Golgotou, řekl Petrovi: „A ty, až se obrátíš, posiluj bratry.“ (L 22,32). R.B. J 20,28 MŮJ PÁN A MŮJ BŮH. Máme před sebou známý, často citovaný text. Lze u něj zmiňovat mnoho důležitého. Zůstaňme u toho, že toto vyznání ukazuje na základní pilíře vztahu k Synu Božímu. První: je-li Pán, je třeba jej poslouchat. Druhý pak: je-li Bůh, a to znamená, že nás přesahuje, nezvládnu jej vystihnout. Je třeba jej uctívat a sklánět se před ním. Jestliže mi tento postoj není vlastní, pak mé vyznání zaostává za tím Tomášovým. M.K.
J 21,15 JEŽÍŠ ŘEKL PETROVI: PAS MÉ BERÁNKY. J 18,28–40 JEŽÍŠOVI NEPŘÁTELÉ. Byl Petr první papež? V textu jsou zmíněny dvě skupiny nepřáNebyl. Vezměte si Bibli a uvidíte, že apoštel: jednou jsou židé (v. 31), druhým nepřítelem je Pilát (v. 33). Židé zde neznamena- tolé Pavel, Petr, Jakub, Juda, a další píší o fají národ, ale náboženskou skupinu. Nejde lešných pastýřích. Byli-li falešní pastýři, pak o rozpory s farizeji. Ježíš byl blízký v mno- byli i praví. Ale Pán Ježíš to řekl jen jednoha názorech svým současníkům a mnohé mu jakoby zástupci všech. Jakoby zde toto zaznamenané debaty nevybočují z názorů pastýřské poslání předal církvi: „Má církvi, tehdejší doby. Jde o to, že Ježíš Nazaret- teď pas to stádo. Ano, měl jsi ten problém, ský je pro ně zdrojem nebezpečí. Nebez- ten a tamten, ale teď pas to stádo. Minulost pečím je jeho nárok na postavení Božího je minulostí. To, že jsi byl na hoře a viděl jsi Syna. Ohrožuje tím spořádanost a zachová- mě tam s Mojžíšem, to je minulost. To, co jsi ní způsobu bohoslužby. To je důvod, proč udělal, že jsi mě zapřel, to je minulost. Ale je třeba jej odstranit. U Piláta je tomu po- teď je tvým pokrmem pást mé ovce.“ R.B. dobně. Také chce mít klid. Objevuje se zde Na tvorbě výkladových poznámek se povšak ještě otázka pravdy. Pilát si s Ježíšem Nazaretským nemohl v tomto tématu rozu- díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., mět. Každý chápe pravdu jinak. Pilát ji vidí biskup Martin Moldan – M.M., Martin Kop jako fakt, který vychází z logické diskuse. – M.K., redakce – red.
Ročník 22, červen 2010
rozhovor s Vaškem Bednářem
V
ašku, čerstvě ses vrátil z Ukrajiny, je něco nového? Stále se děje něco nového. Poslední dobou působíme mezi lidmi více pastoračně. Když lidé přijedou po týdnu z práce domů, snažíme se jim pomáhat v jejich každodenním boji.
Jak to vypadá s tvým nasměrováním na Balkán? Do Bosny jedeme za Davidem Simonem, který pracuje v Banja Luce mezi studenty. Je tam na vysoké škole, hraje floorbal a duchovně se stará o tamní lidi. Říkal nám, že Bosňáci jsou velmi přátelští lidé, ale když se dotkneš tématu křesťanství, velmi rychle se uzavírají a nechtějí slyšet evangelium. Ale věřím, že hodně záleží na vztazích a přátelství, aby lidé viděli, že Ježíš v nás žije, potom to bude jednodušší. Samozřejmě že i oni potřebují Boží odpuštění. Věřím tomu, že Bůh je ten, který mění srdce lidí, mění srdce králů, takže mám naději, že Bosna bude patřit Kristu. Podle čeho vidíš, že Pán Bůh stojí za tvou službou? Asi bych řekl, že by to spíše měli vidět ostatní. Určitě věřím tomu, že jsme v Božím plánu, přestože jsme neodjeli na Ukrajinu natrvalo a místo toho pomáháme v misijní kanceláři, u nás ve sboru a jezdíme po sborech v naší zemi. Vidíme, že to byl Boží plán, zůstat v Česku. Věřím, že teď je čas pomáhat v naší církvi s odjezdem lidí, kteří se připravují na dlouhodobou misii. Tím vším se naše práce rozšíří i do jiných zemí, věřím, že s tím Bůh má svůj plán, abychom nebyli soustředěni jen na Ukrajinu, ale i na země okolo nás. Může to být Rusko, může to být i Balkán anebo Turecko. Co se týče práce přímo na Ukrajině, často si teď kladu otázku, jestli je vidět ovoce. Myslím si, že tuto otázku by si měli pokládat všichni. Stojí psáno: „Po ovoci poznáte je.“ A tak se dívám, jestli je vidět ovoce mé služby na Ukrajině. Do dětského domova „Otčij dom“ v Kyjevě jezdíme sloužit už jedenáctým rokem, a můžu říct, že mnohé z dětí, které prošly Otčím domem, křesťanským dětským domovem, prošly církví, dneska žijí
Když tě sbory zvou, financují i tvoji cestu na Ukrajinu? Platí ti tam pobyt? Neplatí. Všechno si platím sám. I když je pravda, že někdy dostanu peníze třeba na jídlo, takže můžeme jít třeba do restaurace na večeři, ale z těch všech sborů tohle udělaly asi jenom dva sbory.
někde na pokraji mezi životem a smrtí. Když ale dostanou pozvánku na jakoukoli akci, přijedou a jsou nadšené z toho, že nás vidí. Jsem doopravdy vděčný Bohu Takže ti to platí misijní kancelář nebo za všechny děti, i za ty, které třeba dnes Nehemie? Mám účet pod Nehemií, na který mi jsou mimo, ale Bůh má i s nimi speciální plán. Já nevím, jak dlouho bude trvat, lidé posílají peníze. Samozřejmě je pože budou mimo církev, jak hluboko musí třebné seznamovat lidi s mou službou. klesnout, aby vylezli ven z hlubiny hří- Proto jezdím po sborech, sloužím, kážu, chu, ale věřím tomu, že pokud se za ně sbory dělají sbírky na mou službu, takže budeme modlit a budeme za nimi stát celý můj čtrnáctidenní výjezd na Ukrajia pomáhat jim Boží lás- nu je vždy placen z variabilního symbolu, kou, tak proces jejich na- který mám na účtu pod Nehemií. Vypíšu vrácení se k Bohu urych- si cesťák, dostanu peníze na celou cestu líme. Nevím, kde se stala a z toho tam pak žiju a všechno si plachyba, že některé děti, ač tím. z nich byli nádherní znovuzrození křesťané v církvi, A jak je řešen tvůj plat? Polovinu platu tj. základní plat dostápotom prostě odpadají, ale to je, myslím si, problém vám od státu a druhou polovinu mám církve celkově. Jsou pro- hrazenu církví, snad ze sedmi nebo osmi stě lidé, kteří jsou horliví, sborů, které přispívají na můj plat. Nejvía najednou přijde v jejich ce přispívá můj mateřský sbor Havířov. životech nějaký zlom a oni odcházejí zpátky do světa. Jak vnímáš podporu ze strany českých Ale věřím, že my musíme sborů, a vůbec naší církve pro svoji službýt těmi, kteří po nich nebudou házet ka- bu? V církvi pracuji od roku 1996, předmeny, protože totéž se může stát i nám. A když budeme stát při nich v jejich pro- tím jsme se Staškem Bubikem jezdili po blémech, pak i nám lidé pomohou, když republice a dělali stanové evangelizace a pomáhali zakládat sbory tady u nás, budeme v těžké situaci. takže moje jméno není v naší církvi neZ čeho se skládá tvoje služba v křesťan- známé. Církev mě i moji službu zná, proských dětských domovech? Kážeš tam, to se lidem nemusím nějak zvlášť představovat. Pastoři, kteří mě v mé práci nebo vyučuješ? Spíše je to pastorační služba. Kdysi povzbuzují, mě i zvou do svých sborů. jsem byl pro děti takovým taťkou, dneska Někteří mají zájem menší, ale to je úplně jsem už spíš starším otcem, který nedě- normální, nemůžu očekávat, že všichni lá blbosti, neskáče po čtyřech, ale prostě budou hurá pro Ukrajinu. Ale i z toho, že sedíme a povídáme si. Děti mi třeba řek- mě zvou do sborů, abych lidem předstanou: „Kdy si přijdeš se mnou popovídat?“ voval svou službu a taky se sdílel slovem, Připraví mi čaj, jsme doopravdy sami vidím, že mají zájem. Jsem velmi rád, že jsou sbory, které za námi stojí a pravidela můžeme se bavit o různých věcech. ně nám měsíčně posílají peníze jak na A jezdíš po sborech i vyučovat a kázat? můj plat, tak i na naši službu. Zvou si tě? Jezdím, jsem na Ukrajině vždy přibliž- A co ti chybí? Lidí je dostatek, máme babičky, které ně čtrnáct dnů a kážu vždy obě neděle a také ve středu nebo ve čtvrtek. Vždyc- se za nás modlí, a také lidi, kteří s námi ky jsem v nějakém sboru, kde kážu to, co jezdí každé léto na Ukrajinu na krátkomi Bůh položí na srdce. Věřím, že to je dobé misijní výjezdy, těch je dost. Ale místo, kde dneska mám znovu sloužit. bylo období, kdy jsme měli nedostatek fiKdysi jsme začínali za kazatelnou, pak nancí. Pomalu každou neděli jsme někde jsme se přesunuli do kanálů, pak jsme se sloužili, a i přesto, že byly sbírky, bylo to přemístili do dětských domovů a teď se pořád málo. Ne že bychom utráceli, ne znovu vracíme za kazatelnu. Bůh mi ote- že bychom kupovali nějaké auto, přesto vřel dveře v mnoha sborech a já jsem mu najednou peníze chyběly. A já jsem řívděčný za to, že dnes můžeme sloužit slo- kal: „Pane, co mám dělat víc?“ Byl jsem vem, povzbuzovat místní církev a směro- totálně v depresích. Mám jet na Ukrajinu, když nemám peníze? Přemýšlel jsem, vat ji tam, kde by měla být.
Misie
Misionářem na Ukrajině
17
ŽIVOT V KRISTU někdo řekne: „Ale Pán to měl poslat dřív.“ Pán posílá prostě ve svůj čas. Takže možná to vypadá jako nedůvěra, ale tím, že jsem si půjčil, jsem získal čas na to, abych se v klidu sbalil, jinak bych musel místo toho na poslední chvíli v den odletu na Ukrajinu vyřizovat vyzvednutí peněz, což by nešlo skloubit s odletem. Začal jsem totiž na Ukrajinu létat letadlem, Zmiňoval jsi taky jednu situaci, kdy sis protože je to levnější a rychlejší. Létám z Katowic, a zpáteční letenku mám levmusel půjčit… Vypůjčil jsem si, ale v den mého odjez- nější než jednu cestu autobusem. Takže du na Ukrajinu už potřebné peníze byly peníze nakonec byly a jsem za ně Bohu na účtu. Takže Pán se postaral. Možná vděčný.
Byl bys vděčný ještě za nějakou formu podpory? Podpora dnes je viditelná. Jsou sbory, které nás podporují a povzbuzují, máme velmi dobrý vztah s mnohými pastory. Byl bych rád, aby církev viděla zahraniční misii jako důležitou věc. Bůh nás povolal k tomu, abychom sloužili nejen našemu městu, ale abychom viděli i potřeby druhých národů, anebo i etnických skupin, které jsou okolo nás.
Obamova Amerika, Izrael a islámský svět
nala políček pro Bidena, který je přítelem Izraele i předsedy vlády Netanjahua, ale vysloužila všeobecně neoblíbenému Netanjahuovi pozvání do Washingtonu. Tam mu prezident Obama předložil jedenáctibodový plán, který požaduje úplné zastavení dalšího budování osad na palestinských územích (včetně Jeruzaléma), propuštění palestinských vězňů a závazky týkající se základních sporných bodů – osad, hranic, Jeruzaléma a uprchlíků. Tyto závazky mají být splněny ještě před počátkem vyjednávání s Palestinci. Dále prezident Obama po Izraeli vyžadoval časový plán. Arabové si z toho pochopitelně vyvodili, že se jim vyplatí čekat. Na orientálním bazaru se vyjednává o ceně – tak tomu bylo odedávna. Pokud Američané od Izraelců něco vyžadují a ti tomu vyhoví, lze maximalizovat izraelské ústupky před přímým jednáním. Z hlediska obecně praktikovaných zásad orientálního smlouvání by byli Palestinci hloupí, kdyby do jednání vstupovali již teď. Proto vláda palestinské autonomie odmítla vyjednávat s izraelskou vládou a začala si klást další podmínky. I Obamovi by mělo být nápadné, že zatímco s premiérem Ehudem Olmertem se palestinský prezident Mahmúd Abbás setkával každých pár týdnů a srdečně se s ním objímal před kamerami, ačkoli Olmert vesele budoval osady i silniční zátarasy, Netanjahu zatím neměl příležitost podat si s Abbásem ruku. Dynamický prezident Spojených států chce Izraelcům i Palestincům vnutit časový plán i výsledné řešení. Snaží se vytvářet tlak, nicméně trpí zřejmě ztrátou smyslu pro realitu. V druhém dubnovém týdnu se ukázalo, že Palestinci ve svém nadšení ze změny amerického kurzu přestřelili. Protestovali proti obnově Hurvovy synagogy v židovské čtvrti jeruzalémského Starého města – prohlašovali to za stavební činnost ve východním Jeruzalémě. V roce 1948 Jordánci vyhodili Hurvovu synagogu do povětří – poté, co ze
Misie, Izrael
kterému podnikateli mám zavolat, abych sehnal finance, ale Pán mi řekl: „Já tě zaopatřím, já jsem ten, který ti chce dát peníze.“ A najednou, bez toho, že bych někomu telefonoval, lidé začali peníze posílat, a v den odjezdu jsem měl všechny potřebné peníze a od té doby to Boží zabezpečování pokračuje.
P
rezident Barack Hussain Obama je pod obrovským tlakem – o tom nikdo nepochybuje. Vyhrál volby s heslem „Yes, we can!“ Toto heslo se tehdy nikdo neodvážil zpochybnit a celý svět mu tleskal. Pak začal prezident Obama dokazovat, že opravdu „může“, a 4. června 2009 ohlásil v slavném káhirském projevu, nový začátek vztahů mezi Spojenými státy a islámským světem. „Jsem křesťan, ale můj otec pocházel z keňské rodiny, která byla po mnoho generací muslimská.“ Toto osobní vyznání prezidenta Spojených států přijali zbožní muslimové blahosklonně – jako krok správným směrem. Zato tvrzení „Amerika není – a nikdy nebude – ve válce s islámským světem“ je přijímáno s nevěřícným úsměškem. Obama ve svém káhirském projevu dokonce tvrdil, že „islám je součást Ameriky“; to ale islámskému světu nestačí. Amerika se musí islamizovat – dokud se to nestane, patří do „dar al-harb“, tedy do „domu (oblasti) války“. Tomu, že „islám má hrdou tradici tolerance“, může věřit Obama, ale málokterý věřící muslim. Několik týdnů po Obamově káhirském vystoupení následovalo udělení Nobelovy ceny míru. Nechápejme ho jako uznání dosažených zásluh. Od té doby, co se tohoto vyznamenání dostalo Jásiru Arafatovi, je jasné, že Nobelova cena není odměna, ale pobídka. V Obamově případě to bylo takové popostrčení zezadu – a ještě se ukáže, zda nebylo příliš silné, pokud vyznamenaný padne na nos. Rozhodnutí o udělení Nobelovy ceny rozhodně zvýšilo tlak na ubohého muže v Bílém domě. Řešení blízkovýchodního konfliktu patří k Obamovým vysněným cílům. Má-li svého cíle dosáhnout, musí tlačit na obě strany konfliktu. Na Blízkém Východě to-
18
tiž již nikdo nevěří na mír, s nímž by byli spokojeni všichni zúčastnění. Při průzkumu, konaném počátkem dubna Palestinskou universitou An-najá v Nábulusu, se více než dvě třetiny Palestinců vyslovily proti palestinskému státu v hranicích z roku 1967. Tři čtvrtiny nehodlají sdílet Jeruzalém jako hlavní město spolu s Izraelci. Do tří let by měla vzniknout nezávislá Palestina – alespoň podle představ prezidenta USA. Eitan Gilboa z izraelské agentury y-net k tomu poznamenal: „Tento časový rámec odpovídá politickým danostem ve Spojených státech, nikoli však reálně existujícím podmínkám na Blízkém východě.“
Obama své požadavky původně směřoval Izraeli, Palestincům a proamerickým Arabům. Reagoval ovšem jen izraelský ministerský předseda Netanjahu, který v červnu roku 2009 oficiálně potvrdil „dvoustátové“ řešení, koncem minulého roku vyhlásil desetiměsíční moratorium na nové osady a zrušil celou řadu zátarasů na silnicích palestinských území. Odměnou mu bylo, že Obamova vláda kritizovala výhradně jeho. Když bylo během návštěvy amerického viceprezidenta Bidena v březnu 2010 vydáno povolení ke stavbě bytů v Ramat Šlomo, šlo o čistě formální věc. Ta však byla využita jako výtečná příležitost k dosažení politických cílů. Nejenže zname-
Děkuji za rozhovor. Ptal se Jirka Bartík.
Starého města vyhnali všechny židovské obyvatele. Proto bylo americké ministerstvo zahraničí nuceno odkázat Palestince do patřičných mezí: Popírání židovského dědictví a spojení s Jeruzalémem podrývá důvěru, která je nezbytná pro podstatné a produktivní vyjednávání mezi Izraelci a Palestinci. Izraelský velvyslanec ve Washingtonu Michael Oren prohlásil, že izraelskoamerické vztahy jsou nejchladnější za posledních pětatřicet let. Ed Koch, který byl v letech 1978–1990 starostou New Yorku, lituje, že izraelsko-americké vztahy už nikdy nebudou jako dřív. Svému prezidentovi, kterého v minulých volbách podporoval, vyčítá, že podlézá islámskému světu. „Věřím, že prezident Obama chce vybudovat nový vztah s arabskými státy jako je Saudská Arábie, Jordánsko, Egypt a Irák, jako hráz proti Íránu.“ Za tímto účelem je prý ochoten obětovat Izrael. Bývalý izraelský velvyslanec při Spojených národech Dore Gold se ptá: „Jsou současné rozdíly mezi oběma zeměmi tak hluboké, že se změní jejich dlouhodobý vztah?“ Nedávné průzkumy prokázaly, že velká většina Izraelců rozhodně odmítá jakýkoli pokus amerického prezidenta vnutit jim konečné řešení vztahů s Palestinci. Izraelsko-americké vztahy nejsou zdaleka jednostranné. To si v Americe uvědomují možná ještě více než v Izraeli. Již počátkem dubna podepsalo 327 kongresmanů dopis, v němž píší, že „otevřené napětí“ mezi USA a Izraelem „neslouží zájmům“ ani jedné z těchto zemí. O několik dnů později se ozvalo 50 penzionovaných generálů a admirálů: „Silný a bezpečný Izrael je kapitál, na který se mohou američtí vojenští stratégové a politi-
ci spolehnout.“ K tomu se ozývají hlasy, které říkají, že tato situace poskytuje Izraeli příležitost zbavit se vlivu Ameriky, který pro Izrael není dobrý. Izrael není také tak docela bez alternativy – přestože ideologicky i z hlediska zájmů jsou Spojené státy židovskému státu bezpochyby nejblíže. Tak tomu ale nebylo vždy. Ještě před založením Izraele se jak Rooseveltovy, tak Trumanovy vlády s ohledem na arabský svět vyjadřovaly proti zásahům ve prospěch Židů na území Palestiny. V druhé polovině 40. let to nebyly Spojené státy, kdo by byl hnací silou při zakládání Izraele. Byl to Sovětský svaz, který Izrael uznal de facto i de iure již v květnu roku 1948. Co se týče uznání de iure, daly si Spojené státy načas – až do ledna 1949. Sovětský svaz byl rovněž hnací silou za československými dodávkami zbraní do Izraele během války za nezávislost. Tyto dodávky pomohly Izraeli přežít. V padesátých letech se Izraeli dostalo mnohem více hospodářské pomoci z Německa než z USA. Největším dodavatelem zbraní byla Francie. Během suezské krize byly Spojené státy spolu se Sovětským svazem na straně Egypta, zatímco Británie a Francie podporovaly Izrael. Za prezidenta Nixona se Spojené státy při hlasování ve Spojených národech jedinkrát nezdržely hlasování, natož aby použily ve prospěch Izraele práva veta. Kupodivu se nenašlo mezi Spojenými státy a Izraelem žádné humanitární řešení pro izraelského špiona Jonathana Pollarda, který je od roku 1985 v americkém žaláři. Zajímavé rovněž je, že na Západě neoblíbený ministr zahraničí Liebermann nebyl v minulých týdnech a měsících rozhodně nečinný. Předseda vlády Ne-
tanjahu a ministr obrany Barak se starali o Spojené státy. Avidgor Liebermann pochází – podobně jako každý šestý Izraelec – z Ruska a v poslední době tam cestoval několikrát. Zajímavé je rovněž to, že právě když byl během března premiér Netanjahu v USA, navštívil Izrael čínský vicepremiér Hui Liangyu. Když se podíváme na poslední dvě desetiletí, zjistíme, že Izrael uzavřel s Čínou řadu obchodů se zbraněmi – které pak na žádost Spojených států stornoval. V polovině devadesátých let šlo o plány bojové stíhačky Lavi, pak o americké letadlo Falkon a rakety vzduch – vzduch, a koncem roku 2004 o údržbu bezpilotních letounů. Dore Gold vypočítává řadu izraelskoamerických krizí a dospívá k optimistickému závěru: „Vždycky jsme se z toho zase zotavili.“ Strategické danosti nakonec vždy obě země přivedly k tomu, aby si hleděly společných zájmů a překonaly své rozdíly. Barack Obama může pokračovat v nastoupeném kurzu – nebo mu může dojít, že by mohl přijít o politický vliv. Platí ovšem, že pokud z mírového procesu něco zbývalo, po Obamově nástupu do úřadu se zhroutilo i to. Ani optimista Gold se nedomnívá, že by si Izrael nechal od Obamy vnutit hranice, které se nedají bránit, že by souhlasil s rozdělením Jeruzaléma a souhlasil s palestinskou svrchovaností nad posvátnými místy. Pozitivním znamením je, že v polovině dubna se prezident Obama vyslovil pesimisticky o „diplomatickém procesu“. Zda se, že si uvědomil, že palestinské samosprávě a Izraeli nelze žádnou dohodu vnutit. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 12. 5. 2010 přeložil –ddwww.israelnetz.com
Izrael
Ročník 22, červen 2010
19
ŽIVOT V KRISTU
Evangelizace v ulicích, zkušenosti z Kolína
Nová generace misie na českých školách Ze života církve
motto: moje škola, moje odpovědnost
Studenti a evangelium Škola není nuda – je to misijní pole! Inspirace, vyzbrojení, motivace, modlitby, kreativní evangelizace, studentská aktivita. Po celé Evropě je 20 000 studentů, kterým je třeba předat evangelium, pomáhají nám v tom Bible NG, web, trička, koncerty. Pro mnoho mladých křesťanů jsou život s Bohem a život ve škole dva úplně oddělené světy. Většina z nich ví, že by měli být světlem a solí, ale mnozí nepovažují svoji školu nebo univerzitu za místo, kde by měli žít svůj křesťanský život. Věříme, že Bůh chce tuto věc změnit! • Vize: Dostupnost evangelia Ježíše Krista na každé škole • Cíle: studenti, modlitba a kreativní evangelizace na školách Pozvánka na konferenci: Konference Nové generace (misie na českých školách) Termín je 17.–18. 9. v Brně, Životského 10, Brno–Židenice, 618 00 Tramvají číslo 13, 8 směr Líšeň, zastávka Životského (třetí od Hlavního nádraží). Modlitebna je přímo naproti zastávce. Mgr. Petr Rattay: 736 472 154
[email protected] www.novagenerace.com Hosté na konferenci: • Espen Gilsvik, národní vedoucí NG Norsko • Jason Morrison, misionář • Steven Cuttino, misionář • Petr Rattay, národní vedoucí NG Česko • Svědectví, co se děje ve školách, motivace, chvály, vyzbrojení, kreativní evangelizace, modlitby za školy, workshopy a překvapení.
20
V
e dnech 16.–18. dubna se konala konference Impulz v Kolíně – téma bylo budování evangelizační strategie a podpora mladých evangelistů. Hlavními hosty byli Jacob Bock a Kevin Prevost ze Španělska a Florian Fürst z Německa. Za českou stranu se představili Martin Penc, Tomáš Süss a mladá chválicí skupina Unified z Hlinska. Akce se zúčastnilo dohromady 60 účastníků všech generací. Hlavním tématem bylo jak přemýšlet o dlouhodobé práci v našich městech a představit úspěšné evangelizační projekty, které v Evropě fungují a vedou k záchraně lidí. To, s čím se chci podělit, je odpolední zkušenost v ulicích. Je vždy rozdíl o věcech mluvit a poté je začít dělat. Řekli jsme si, že to při této konferenci musíme spojit. Někdy slyšíme, že lidé o evangelium nemají zájem. Jacob Bock se nás snažil přesvědčit mnoha svědectvími, že to není pravda. Lidé nemají zájem o Boha, tak jak si ho sami vykreslili. Neznají pravdu, nerozumí poselství kříže a moci hříchu, který nás od Kristovy lásky odděluje. Kevin proto přinesl jednoduchou evangelizační pomůcku, jak na základě miniankety v rozhovoru dát prostor Duchu svatému, aby člověka z hříchu usvědčil a poté v něm vzbudil touhu po řešení (pokud vás tento zajímavý nápad zajímá, je možno ho stáhnout na www.mladezac. cz v sekci Zajímavosti). On sám nazval tento způsob „kladivo evangelizace“, což zní dost děsivě, ale nakonec jsme snad nikomu moc neublížili. Vyzbrojeni novým myšlením, že lidé mají zájem o věčný život, správné pochopení, kým Bůh je, a vyučeni schopnostem jednoduše oslovit evangeliem lidi na
ulicích, jsme vyrazili. Někteří z nás ještě prošli rychlokurzem v kázání, naučili se tanec „I love Jesus“ a vyjeli jsme na vlakové nádraží a Kmochův ostrov. Za vydatné pomoci místního sboru i Biblické školy jsme měli téměř každý několik zkušeností a bylo velkým povzbuzením, že v mnoha případech to opravdu fungovalo. Lidé byli ochotni se zamyslet nad smyslem života, byli ochotni se s námi modlit a několik dokonce přijalo Ježíše na ulici. Dva z nich potom přišli i v neděli na bohoslužbu. Kolínským bezdomovcům na nádraží se moc líbil tanec a bylo vidět, že by se ho taky rádi naučili, ale neměli jsme bohužel dost času, museli se proto jenom dívat. Jak se ti líbila zkušenost v ulicích? (reakce účastníků) • Skvělé, dost lidí bylo otevřených pro rozhovory, povzbudilo mě to, chce to dělat častěji. • Líbila se mi moc, znovu jsem si připomněla, jak je „jednoduché“ a potřebné mluvit o Ježíši. • Ohromná zkušenost. Na nádraží jsem oslovil mamku se synem, kteří hltali zprávy o Boží lásce, modlili se za přijetí a druhý den jsme je vyzvedli na bohoslužbu. Kromě toho jsem měl další rozhovory s lidmi, kteří se zdáli být usvědčeni Duchem svatým a měli zájem změnit svůj život. • Zaujala mě zkušenost s hostem Florianem. Ukázal, jak je jednoduché mluvit o Kristu, měli jsme rozhovory s číšníkem v restauraci, v Tescu při nákupu a dokonce v čínské restauraci. Bylo to tak přirozené, pozvedlo to mou víru a odvahu (Florian si v téže restauraci nechal zavolat i majitele a absolvoval
Ročník 22, červen 2010
Další pěstounská rodina v novém domově Třinec / Ostrava (22. května 2010) – Manželé Ladislav a Jitka Žáčkovi se dnes se svými třemi dětmi, které mají v pěstounské péči, nastěhovali do nového domu v Třinci-Karpentné. V budoucnu se chtějí postarat ještě o další tři kluky či holky z dětských domovů nebo kojeneckých ústavů a pro tak velkou rodinu by bylo dosavadní bydlení nevyhovující. Největší částkou – rovným milionem korun – přispěla na výstavbu domu Nadace OKD.
Ze života církve
velice příjemný rozhovor završený zá- ří přijmou toto povolání a budou jeho ztracené děti hledat. Někdy se soustřejmem o modlitbu). • Na Kmochově ostrově jsme oslovili ďujeme na naše blízké a přátele a roky skupinku mladých lidí. Nejdříve to bra- se snažíme získat jejich pozornost a záli jako srandu, smáli se. Když jsme však jem o víru a ono se vůbec nic neděje. Kopoužili Kevinovy otázky, po chvilce se línská zkušenost nám ukázala, že je zde smát přestali, a když poněkolikáté říka- tolik lidí, kteří jsou ochotni naslouchat li „ano jsem vinen před Bohem“, zdálo zprávě o Kristu. Byli jsme motivováni, se, že se v jejich nitru cosi děje, a ptali abychom nalezli způsob jak zasévat ve se „co máme teď dělat?“ Řekli jsme jim větším množství evangelium do lidí okolo nás, abychom rostli v této zkušenoso Boží lásce a modlili se s nimi. ti a abychom snili Boží sny a naplňovali jsme je. Jaký jsme učinili závěr? Martin Penc Na ulicích je spousta lidí, kteří mají závedoucí OMAC jem o evangelium, a Bůh hledá ty, kte-
J
Svědectví
N
aše gymnázium má asi největší a nikdo ze třídy jí nic nedal. Začala jsem a dosud i nejplodnější skupinku. se za to hodně modlit a večer jsem voPatří k ní kolem dvanácti studen- lala kamarádce, jestli by se taky mohla tů z různých ročníků i církví. Scházejí se modlit. Ráno jsem Bibli ovázala stužkou dvakrát týdně k modlitbám, jednou za tý- a celá „vystresovaná“ jsem šla do školy. den k plánování a zhruba jednou za mě- Po obědě jsem jí tu Bibli dala. Poděkovasíc pořádají evangelizační setkání. Těch la mi a Bibli rychle schovala do batohu. se účastní vždy několik lidí mimo církev. Trochu mě to mrzelo a měla jsem z toho Před Vánoci se po jednom takovém evan- různé pocity, ale modlila jsem se, aby si gelizačním setkání modlila modlitbu ji doma třeba jen na chvíli otevřela. Na spasení jedna dívka přímo ve škole. Je- druhý den za mnou přišla celá rozzářená den mladší student, který přišel přes NG a asi 5x mi poděkovala za super dárek! na mládež, se nyní připravuje na křest. Plánuji si koupit další Bibli. Bára
Sam
K
Z
dysi jsem si koupila bibli NG, ale a sebe coby vedoucího mládeže bála jsem ji někomu dát. Protože a podporovatele NG chci říct, že vinepatřím mezi ty velké a odvážné dím, jak NG pomáhá mladým růst evangelisty, zavřela jsem bibli na dlou- v opravdové učedníky. Je krásné týden za hou dobu do šuplíku. Nedávno v našem týdnem slyšet, kdo kde zase mohl vydat sboru proběhlo setkání NG, na kterém svědectví, jaké akce kdo plánuje a za ktebyla mimochodem řeč o projektu Bible ré lidi mimo církev se kdo chce modlit. do škol. Po celou tu dobu mi Bůh říkal, Naše země moc potřebuje lidi, kteří buže chce, abych někomu tu Bibli dala. „Ale dou mít odvahu milovat a žít jako Ježíš. komu, Bože?“ V tom mi ukázal na mou Těší mě, že takoví rostou. Jirka spolužačku. Nedávno měla narozeniny
edním z našich cílů je, aby pěstouni nebyli omezeni kapacitou svého „ bytu a aby mohli přijmout i celé sourozenecké skupiny. Když žije v dětském domově více sourozenců, jejich šance na adopci nebo pěstounskou péči se totiž přirozeně snižují, pěstouni si do paneláků nemohou vzít tři či čtyři sourozence,“ vysvětlil Ivo Sysala, manažer občanského sdružení Filadelfie – přístav Oldřichovice, která projekt zastřešuje. Domov pro další pěstounskou rodinu vybudovalo sdružení zhruba za půl roku s náklady kolem 3,5 milionu korun. Už dříve předala Filadelfie pěstounům čtyři domy, nyní má připraveny pozemky včetně stavebního povolení na další dva. „Klíčové pro nás je, kolika dětem se díky našim projektům podaří najít nové rodiče. A z tohoto pohledu můžeme říct, že naše záměry skutečně fungují. Dnes žije v pěti rodinách, které bydlí v našich domcích, již 21 dětí,“ řekl Sysala. Občanské sdružení Filadelfie zajišťuje pěstounům kromě bydlení také odborné poradenství, vzájemnou výměnu zkušeností nebo pomoc při řešení různých životních situací. „Výsledkem toho je, že v Moravskoslezském kraji, a zvláště pak na Třinecku, je nejvíce pěstounů v rámci celé republiky. Jde to ruku v ruce s tím, že Slezsko je tradičně protestantská oblast. Většina pěstounů jsou věřící lidé, kteří zde nacházejí v mnoha církvích duchovní pomoc a podporu ke svému náročnému poslání,“ dodal Sysala. Kromě Nadace OKD se na výstavbě nového domu podílely také Nadace Prazdroj Lidem, Nadace O2, stavební firma Martin Grohman, Nadace Veolia voda a mnoho dalších soukromých osob i firem. Vladislav Sobol mluvčí Nadace OKD
21
ŽIVOT V KRISTU
Svědectví z celonárodního čtení Bible 2010 Ze života církve
V
22
roce 2009 jsme se připojili jako sbor k celonárodnímu čtení NBK v maximálně možném nasazení s rozhodnutím přečíst celou Bibli. To se nám podařilo asi za 75 hodin nonstop čtení. Byli jsme tou akcí hodně povzbuzení, a proto jsme neváhali zapojit se i v letošním roce, i když trochu jinak. Přečetli jsme celý Nový zákon + Žalmy a Přísloví. Letos jsme tedy četli „jen“ 24 hodin před místní městskou knihovnou, ale den předtím jsme přidali šest hodin nonstop čtení na náměstí v Kyjově, kde se snažíme misijně pracovat. Na toto veřejné čtení byli přizváni všichni spoluobčané, ti, kteří se předem nahlásili do čtecího řetězce v intervalech po patnácti minutách, i nahodilí lidé, kteří alespoň trochu projevili zájem a schopnost. Přizváni byli i lidé z jiných církví, ale ti se moc k této službě nehlásili. Hlavní zátěž této evangelizačně konfrontační služby tedy připadla na členy našeho sboru, za což jsem velmi rád. Zvali jsme ke čtení i naše známé a mnozí výzvu přijali. V Hodoníně čtení zahájila pozvaná starostka i místostarostka, dále ředitelka knihovny a další osobnosti, v Kyjově zahajoval čtení místostarosta a připojili se i někteří členové z CB. Modlili jsme se zvlášť i za počasí a to vyšlo skvěle, zvlášť v Kyjově, kde jsme byli pod širým nebem. Měli jsme dost příležitostí svědčit přímo i nepřímo, v Hodoníně i v noci, těm kteří Slovo Boží ještě nikdy neslyšeli. Byla to úžasná zkušenost konfrontace s lidmi různého věku a názorů. Sklidili jsme u některých obdiv a povzbuzení, u jiných pohrdání i posměch. To nám ale nevadilo a rádi jsme se stali živými svědky Ježíše Krista. Tyto akce upoutaly pozornost i místních médií a mohli jsme přímo do mikrofonů televize Slovácka říci naše dojmy a zkušenosti. To pak doma u televize slyšeli ti, které jsme minuli. Svědčili jsme o pravém významu velikonočních svátků a zasévali do myslí lidí semínka, která někdy, věříme, že vzejdou. Věříme, že tato akce má také duchovní vliv, jelikož čteme Boží slovo, věříme mu a modlíme se zároveň za naše města a národ. Malým důkazem toho byla např. prosba několika lidí, kteří toužili po modlitbě. Máme i několik kontaktů na lidi, kteří si objednali Bibli či jiné duchovní pomůcky. Těmito Biblomaratóny jsme nastartovali novou tradici, v které, dá-li Pán, budeme i příště pokračovat. Bohuslav Cupal, AC Hodonín
C
by ve víře, může být i dnes, i v této době, i v naší republice Bohem použitý k nesení dobré zprávy. Robert Nesvadba, AC Hodonín
elonárodního čtení jsem se zútejně jako minulý rok, jsem se i lečastnil v našem městě již podruhé tos zúčastnil veřejného čtení Bible. – opět jako jeden z pomocníků při Považuji to za velikou čest. S velorganizování akce. Byl mi přidělen páteční večer od 21 hod. do 1 hodiny po půl- kou radostí jsem spolu s dalšími bratry noci. Na tuto službu jsem se docela tě- vzal nejméně obsazované hodiny mezi šil, protože právě v tuto dobu se scházejí půlnocí a čtvrtou ranní. Řádně jsem se mladí lidé našeho města v místních dis- oblékl (protože noční chlad je zákeřný) kotékách. Dokonce přijíždějí za zábavou a s notnou dávkou nadšení jsem vyrazil i lidé z okolních vesnic. Tato akce byla do noci. Cestou jsem přemýšlel nad tím, jedinečnou příležitostí oslovit právě tyto kam většinou lidé míří v takový čas. Jednotlivci i hloučky lidí posílené alkohoskupiny Božím slovem. Mnozí teenageři procházeli kolem na- lem mi to záhy prozradili… Možná se to nezdá, ale lidé posílení alšich reproduktorů a už z dálky dávali najevo svůj nesouhlas. Přesto jsem věřil koholem byli po celou noc našimi hlavnív Boží moc a moc jeho slova a stoupnul mi posluchači. Často se zastavili, aby se jsem si doprostřed chodníku. Rozhodl posílili rychlým občerstvením, a tak měli se zapojsem se přibrzdit každého z procházejí- dobrou příležitost cích, aby se alespoň na chvíli zaposlou- slouchat. Většinou poslouchali jen krátchal do moudrostí Bible, či začal něja- ce. Občas někdo poseděl i delší chvíli. Jeden mladík, který už chvíli poslouký rozhovor. I když ve mně byla „malá dušička“ a docela jsem se obával jejich chal, byl pro mě jasnou výzvou k tomu, reakcí, přesto jsem do toho šel s vírou. abych ho oslovil. Najednou jsem ale neZačal jsem přímo oslovovat každého ko- věděl jak. Ať jsem přemýšlel, jak jsem přelemjdoucího. Už si ani nevzpomínám, co mýšlel, nemohl jsem ze sebe dostat rojsem jim říkal. Vždy mě něco napadlo. zumné slovo. Proto jsem se začal modlit, Mladí lidé se skutečně začali zastavovat, ať Bůh sám promluví k jeho srdci. Nepouštěli se se mnou do různých rozhovo- chtěl jsem věřit vlastním očím, když se rů a postávali přímo před reproduktory, bez jediného slova, které by padlo mezi ze kterých se bez přestání četlo. Celé par- námi, rozplakal. Po chvíli se zvedl a utekl ty teenagerů si dokonce sedaly i na lavič- podobně jako vyděšené zvíře. V průběhu noci byly ještě další příleky, aby se na chvíli zaposlouchaly. Občas jsem i někoho vyzval, aby se také připojil žitosti k rozhovorům. Při jedné takové ke čtení. Překvapilo mě, že výzvu přijíma- příležitosti po nás jeden člověk začal háli i lidé, kteří Bibli viděli poprvé v životě zet čokoládové bonbóny, které jsme mu před tím dali. Když jsme si s ním povídali, a sami byli ohromeni jejím obsahem. V dnešní době a zvláště v naší repub- z nám nepochopitelných důvodů, na nás lice se zdá, že Boží slovo „nemůže“ oslo- takto zaútočil. I přes to jsme spolu měli vit neznámé lidi. Někdy se bojíme jejich ještě dlouhý rozhovor. Byla to krásná noc. Z mého pohledu názoru, jejich negativních reakcí, a proto jim evangelium nepřinášíme. Má zku- jsem ji strávil tím nejsmysluplnějším šenost služby přímo „na ulici“ byla ale způsobem. Rudolf Lunda, AC Hodonín opačná. Služebník, který se staví do služ-
S
Nepřemožitelné světlo
FULL FLAME
Z letošního sjezdu mládeže AC si účastníci odvezli nejnovější knihu Rudolfa Bubika nesoucí název Nepřemožitelné světlo, I. Počátky. Já, jsa jedním z obdařených, otevřel jsem ji až nyní na konci ledna, abych ji přečetl a napsal o ní několik poznámek.
Získávání lidí pro Krista
Autor: Rudolf Bubik, Nakladatelství: Křesťanský život, ISBN: 978–80–7112–144–2
N
euznávám za vhodné abstrahovat z knihy děj a připravit tak čtenáře o možný zážitek z čtení tolik poutavých příběhů. Přesto bych ji rád představil. Je rozdělena do sedmi kapitol, ve kterých autor zachycuje krátké časové úseky církevní historie prvního tisíciletí po Kristu. Tyto „záblesky nepřemožitelného světla“ jsou pro nás, křesťany třetího tisíciletí, svědectvím o neprůstřelnosti křesťanské zvěsti a životaschopnosti Božího lidu v boji proti silám zla v podobě římské legislativy, pohanských okultistů či zesvětštělé církve. Připomínají nám odkaz našich předků v Kristu, jejichž věrnost i lásku k Bohu a jeho Slovu máme právo směle následovat. Kapitoly na sebe navazují jen volně, jsou to jakési sebrané příběhy, které svým prostým kouzlem působí téměř pohádkově. Sám autor se však proti takovému chápání těchto příběhů staví a pěvně stojí za jejich autenticitou. V předmluvě ostatně píše: Čtenáře méně obeznámeného s církevními dějinami mohou některé epizody zarážet, jevit se jako „přitažené za vlasy“. Líčení zápasů s démony, ochrana lidí prostřednictvím andělů či zvířat. V žádném případě nejde o fantasii či literární nadsázku. [Předmluva, s. 7] Kniha Nepřemožitelné světlo na mne nepůsobí jako literárně ambiciózní počin. Decentní schematismus příběhů a vypočitatelnost rozhovorů i chování postav mě při čtení uváděly do mírných rozpaků. Tento zdánlivý nešvar budiž omluven předpokladem, že jde především o příběhy opravdu prožité, což autorovi neotevírá možnosti pro manévrování ve zvratech a zápletkách či k psychologickému prokreslování charakterů. Přeze svou „pohádkovost“ je však děj čtivý a čtenář se nemusí bát, že by se nudil či ztrácel. Během čtení jsem narazil na jisté specifikum knize vlastní, pracovně bych jej nazval „dialektikou v rámci příběhu“. Jakoby se autor snažil vtisknout do dialogů postav myšlenky plánovaného sdělení. Tímto způsobem na stránkách knihy probíhá obhajoba Montanistů, Pauliánů, případně obhajoba učení o „stálém trvání Abrahamovy smlouvy“ [pozn. 1].
Nyní, po přečtení všech třistajednadvaceti stran, musím říci, že jsem překvapen množstvím informací, které zůstaly v mé hlavě a neodešly se založením knihy do police. Jakoby byla forma jednoduchých příběhů daleko praktičtější pro obsáhnutí rámcového povědomí o dějinách první církve než množství koncentrovaných učebnicových dat. Do čtení knihy Nepřemožitelné světlo jsem byl silně motivován a mnoho sicflajše jsem ze sebe vskutku ždímat nemusel. Nelituji nočních hodin, které jsem nad ní strávil a pro naději, již přináší, mi nezbývá, než doporučit ji všem milovníkům křesťanské krásné literatury. Na závěr přikládám ochutnávku z kapitoly Morava, která líčí příchod věrozvěstů do našeho kraje.
Týden za týdnem ubíhal, krajina se zvolna měnila, hornaté území už bylo za nimi a začínali cestovat nížinou. Už si vyzkoušeli první přepravu na vorech přes rozvodněnou Drávu a všichni svorně mohli říci: A Bůh byl s námi. Když se blížili k Panonii a překročili hranice Blatnohradského knížectví, poznal Dalimil místo, které ho kdysi upoutalo. Upozornil své přátele, že vpravo kousek od průsmyku, kterým projížděli, je v lese velký oltář zasvěcený místním bohům. „Když jsem tudy cestoval s panem Georgiem, nechtěně jsem se k tomu oltáři dostal, když jsme hledali zaběhlého osla. Nechcete se na něj jít podívat? Je už na území, kde bychom měli začít šířit světlo.“ „Proč ne,“ ozval se odhodlaně Konstantin. „Můžeme se jít modlit a stavět proti mocnostem, které zatemňují mysl zdejších lidí.“ [Morava, s. 280] Poznámky [1] Toto učení tvrdí, že obřízka jako Hospodinova smlouva s Abrahamem je v Písmu nezrušená a měla by se proto provádět dále i u obrátivších se Židů. V knize se o něm mluví na 100. straně. Nejsem si zcela jist, zda se jedná o osobní přesvědčení autora nebo zachycení názorů křesťanů té doby. Michal Buban
R
einhard Bonnke pořádá více než 30 let evangelizační kampaně Konference ohně v Africe a po celém světě. Prostřednictvím evangelizacíjsou získáváni ztracení pro Ježíše Krista. Prostřednictvím Konferencí ohně jsou věřící trénováni a inspirováni k získávání lidí pro Krista. Filmová série FULL FLAME je výsledkem naplněné vize – Konference ohně v každé církvi a domácí skupině po celém světě. Prostřednictvím filmů a tréninkových materiálů mohou účastníci zažít Konferenci ohně ve své církvi, skupince či doma s přáteli. Filmová série obsahuje 8 filmů, které zprostředkují divákům to, co se evangelista Bonnke naučil během 30-ti let své služby o tom, jak být efektivní v získávání lidí pro Krista. Úvodní hraný film obsahuje dramatické scény, ve kterých jsou diváci vtaženi do záchranné akce. Potápějící se loď, která vyšle signál SOS se nachází v blízkosti lodi Corpus Christi, která má jedinečné záchranné čluny a dobře připravenou posádku. Avšak do rozbouřených vln se vrhají jen někteří. Evangelium je tou nejmocnější a nejsilnější zbraní, kterou církev má, aby pomohla topícímu se světu. Před námi je volba – jít nebo zůstat v bezpečí svých lodí? Pomocí filmového vyprávění, moderních i biblických příběhů a podobenství se evangelista Bonnke sdílí o tajemství lásky, motivace, víry, přemáhání strachu a dalších tématech důležitých pro úspěšnou evangelizaci. Jednotlivé díly se natáčely v různých zemích na 6 kontinentech a symfonie stvoření podtrhuje poselství o lásce našeho Stvořitele. Nejde o konkrétní metody a formy evangelizace, ale o zažehnutí lásky ke ztraceným. Nikdo nemusí být žádným supermanem. I ty můžeš evangelizovat! To je hlavní myšlenka, která se prolíná celou sérií. Praktické balení obsahuje 4 DVD s 8 filmy o celkové stopáži cca 230 minut, 1 brožuru „Příručka pro vedoucí“ a 12 ks brožury „Témata k diskusím“. Poslední uvedené brožury je možno zakoupit i zvlášť. Pokyny k vedení programu FULL FLAME jsou na DVD a v Příručce pro vedoucí. Na výrobě filmové série se podílely nejlepší společnosti filmového průmyslu, jako například Skywalker Sound v Kalifornii, Universal Studios Production Group na Floridě a Londýnský filharmo-
Recenze, Evangelizace
Ročník 22, červen 2010
23
ŽIVOT V KRISTU
Evangelizace, Čtenáři píší
Nenech si ujít příležitost aneb využitá příležitost
24
nický orchestr. Do tvůrčí práce se zapojily i české produkční společnosti a skupina českých věřících posloužila jako kompars. Český dabing byl režírován talentovaným režisérem Filipem Jančíkem a jako zvukový mistr se podílel špičkový český Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, zvukař pan Vojtěch Komárek. Česká zvu- abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako ková verze je teprve devátou jazykovou moudří; nepromarněte tento čas, neboť verzí a její zpracování se podařilo zajistit nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, jen díky ochotě týmu CfaN (Christ for all ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. Nations – misijní organizace R. Bonnke(Efezským 5,15–17) ho) a s pomocí místních sponzorů. Filmová série FULL FLAME bude razí bratři a sestry, v České republice a Slovenské republinovozákonní Boží lid je povolán ce distribuována prostřednictvím distripředevším do vztahu s Bohem butorů, stejně jako ve vyspělých zemích skrze Ježíše Krista a je oddělen pro služsvěta. Ve třetím světě je zdarma zasévána bu (1. Korintským 1,9). To je úžasná výsaMisijní verze. Celosvětově byly distribuo- da, ale stejně tak i závazek. Proto každý vány a zasety již více než tři miliony kopií znovuzrozený a opravdově věřící člověk filmové série. ví, že nemůže úspěšně žít bez modlitby. Více informací o obsahu a studijních Uvědomuje si, že bez modlitby neexistumateriálech, fotografie a trailer nalezne- je vítězství. „Modlitba slouží k vyjádření te na webové stránce www.fullflame.net naší důvěry v Boha jako našeho zdroje všech věcí. Modlitba dává věřícímu Břetislav Šípek, zástupce CfaN schopnost vidět v různých situacích Boží záměr, a nikoliv svůj bezprostřední užitek. Modlitba je tedy mocným nástrojem našeho duchovního zápasu.“ (Suwandoko 1996, s. 199) Modlitba má schopnost měnit lidi i okolnosti a přesahuje naše vlastní potřeby, které jsou mnohdy sobecké a krátkozraké. Častokrát se modlíme o to, aby nás Bůh vysvobozoval a ochraňoval před útoky toho zlého, abychom se mohli postavit proti všem svodům a útokům, které by chtěly oslabit nebo dokonce zmařit Boží plány. Dobrý Bůh chce pro své věrné to nejlepší! Stalo se vám už někdy, že jste promarnili jedinečnou příležitost? Pravděpodobně ano. Někdy se za to na sebe velice zlobíme – a oprávněně. Nejednou nás dokáže vyvést z koncentrace lecjaká malichernost, jsme podráždění, napjatí a vystresovaní. Přesto Bohem dané příležitosti jsou mnohdy jako vlak, který vjíždí do stanice. Máte jen pár okamžiků, než se rozhodnete, zda do vlaku nastoupíte či nikoliv. Pokud budete čekat a otálet příliš dlouho, vlak se znovu rozjede. Tato příležitost se už nikdy nevrátí! Historie nám ukazuje, že křesťané v průběhu staP.S. Budete-li mít zájem, můžeme Vám letí často promrhali zásadní a klíčové přízaslat produktový katalog, kde je FULL ležitosti, které jim Bůh k dispozici dal. Bůh dal Billy Grahamovi milost ovlivFLAME podrobně popsán a misijní DVD CfaN, které vedle reportáže z misijního nit velké americké lídry. Při několika přípole a klipu o historii misijní organiza- ležitostech se setkal s prezidentem USA ce obsahuje i trailer k filmové sérii FULL Johnem F. Kennedym. Jednou se ti dva setkali u příležitosti Národní modlitebFLAME. ní snídaně (National Prayer Breakfast) v roce 1963. „Měl jsem chřipku,“ vzpoNakladatelství Křesťanský život míná Graham. Poté, co jsem poskytl svůj Pod Červenkami 504 krátký proslov a on svůj, vyšli jsme z ho735 43 Albrechtice telu k prezidentovu autu společně, jak www.krestanskyzivot.cz jsme to měli ve zvyku. Na chodníku se
D
ke mně prezident obrátil a vážně řekl: „Billy, mohl byste jet se mnou do Bílého domu? Minutku bych chtěl s vámi mluvit.“ „Pane prezidente, mám horečku,“ zdvořile a taktně jsem oponoval. „Nejenže jsem slabý, ale nechci, abyste ji dostal ode mne. Nemohli bychom počkat pár dní a promluvit si někdy jindy?“ Byla zima, hustě sněžilo a já jsem byl zmrzlý na kost, jelikož jsem tam stál bez kabátu. „Samozřejmě,“ řekl blahosklonně. Ale tito dva se už nikdy nesetkali. Později téhož roku byl Kennedy zastřelen. Graham komentoval tuto zkušenost slovy: „Moje váhání a nerozhodnost u dveří auta a jeho žádost o setkání mě pronásledují. O čem prezident přemýšlel? Co se mu honilo hlavou? Co ode mě chtěl? To se už nikdy nedozvím. Od toho dne jsem touto příhodou neustále pronásledován. Byla to chvíle, která se už nikdy nevrátí.“ Mahátma Gándhí je považován za Otce Indie. Byl schopen získat nezávislost pro svůj národ nenásilným způsobem. Byl to muž, který silně ovlivnil celý národ. Ve svých mladších letech žil v Jihoafrické republice, kde byl apartheid oficiální státní politikou. V té době byl otevřen pro evangelium a často diskutoval s křesťany o víře. Jednou v neděli se rozhodl navštívit místní sbor křesťanů. Sedl si, rozhlédl se po místnosti a zjistil, že celé shromáždění tvoří běloši. Pořadatelé rychle přiběhli a poručili Gándhímu, aby odtud odešel. Gándhí později na tuto událost vzpomíná takto: „Stal bych se nepochybně křesťanem, kdyby křesťané jimi byli dvacet čtyři hodiny denně.“ Jen si představte, jaký vliv mohl mít tento člověk na Indii, kdyby vydal svůj život Kristu?! To byla jedna z těch promarněných příležitostí. Nezáleží na tom, co naše kultura nebo okolí považuje za morálně správné. Bůh nás bude brát k odpovědnosti za promrhané příležitosti. Nedivme se proto, když slova Písma směřují jako šíp přímo i do našich řad „Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ (Římanům 10,14–15a) Je pro nás tak snadné a pohodlné uvíznout v rušných činnostech a zaměstnáních. Můžou být naše záliby a zájmy, naše každodenní povinnosti nebo dokonce naše služba důvodem pro nevyužití Božích příležitostí? Bible nás důrazně upozorňuje: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete!“ V téže epištole Pavel spolehlivě
konstatuje: „Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil cem, které vychází právě ze společenství si umíme představit, že po téhle zkušek dobrým skutkům, které předem připravil, s Bohem, je Pán oslavený.“ (Gee 1995, nosti si tento člověk zvolil jiné priority abychom se jim věnovali.“ (Efezským 2,10 s. 82) Uprostřed zmatku a chaosu je naše v životě. Dává tvůj život smysl ve světle věčnosB21) Vytěžme co nejvíce z každé Bohem misie prostá – přinášet potěšení a nadědané příležitosti. Co nejlépe využijme ji těm, kteří jsou zkroušení srdcem, obtí- ti? Pokud by ses měl postavit před Boha každou možnost. Nikdy není pozdě začít žení hříchem a unavení životem. O tom, a On se tě zeptá: „Co jsi udělal pro mě?“ dělat věci správně. Máme pouze jeden ži- koho milujeme, rádi hovoříme. Pokud měl bys mu co odpovědět? Nenech si proto ujít už žádnou přílevot, abychom nesli kříž pro Krista! Pevně skutečně a věrně milujeme Pána Ježíše, věřím, že spolu budeme mít i v nadcháze- odrazí se to v našem životním stylu, tj. žitost! Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT jících dnech příležitosti, které nám Bůh v myšlení, slovech i ve skutcích. Závěrem bych se chtěl rozloučit pěknepochybně dá, abychom zasáhli tuto generaci pro Krista! Nemůžeme zaváhat, nou ilustrací, která mě velice oslovuje. Je Bibliografie: Gee, Donald. Život v plnosti Ducha. jinak budou jedinečné příležitosti na- o člověku, který upadl do kómatu. Předvždy ztraceny. Důvěřujme Bohu, že nám tím než se mu opět vrátilo vědomí, měl 1. vyd. Bratislava: Kresťanský život, 1995. zážitek mimo těla. Prožil, že stál před Bo- ISBN 80-7120-020-4. pomůže čelit velkým výzvám dneška. Suwandoko, Roslim a Duncan, David. Známý americký evangelista D. L. Mo- hem, který se ho zeptal: „Co jsi udělal se ody (1837–1899) s oblibou říkával: „Svět svým životem?“ On se rozpovídal o mno- Bible a církev: samostatná studijní učebnice. teprve uvidí, co Bůh dokáže skrze člověka, ha pěkných věcech, které v životě udělal. Springfield, MO: Global University, 1996. který mu je cele vydán.“ „Chodit s Bohem Bůh ho však po chvíli přeruší a ptá se ho ISBN 1-56390-051-3. znamená přinášet duchovní ovoce. Ovo- znovu: „Co jsi ale udělal pro mě?“ Jistě
Bůh v mém životě
M
ilí bratři a sestry, krátce bych u Boha. V naší horlivosti a v „poznání“, se chtěla představit. Jmenuji se které jsme tenkrát měli, jsme se s manžeLudmila Zlatníková, je mi 67 let lem rozhodli navštívit jedno poutní mísa se svým manželem máme dvě děti, syna to, kde jsem se modlila všechny možné a dceru, kteří mají už svoje rodiny. Máme modlitby, které jsem znala. Nevím, jak moc zápasil v odříkávášest vnoučat a všichni, ní modliteb můj manžel díky Bohu, jsme se moh(spíš ne, moc na to neli znovuzrodit do Božího byl), ale řekl větu, ke ktekrálovství. ré se přiznal sám Bůh. Chtěla bych se s vámi Řekl: „Bože, jestli nám podělit o svá svědectví. dáš děti, dám ti je, aby Jsou sice už starší, ale byly tvými služebníky.“ k jejich zveřejnění mě Ten večer Bůh způsobil inspiroval článek bratra zázrak, že jsem otěhotněA. Navrátila v minulém la a přesně na den se mi čísle časopisu. Opravdu do devíti měsíců narodil jsem si uvědomila, jak dosyn a po roce a půl dcera. vedeme na Boha naléhat, Sláva jemu za to! Dnes škemrat, když jsme nevím, že přes naše zaslepemocní nebo když máme né oči a neznalost skutečnějaké jiné problémy, a jak po vyslyšení proseb zapomínáme ných Božích pravd, se k nám Bůh sklonil poděkovat a vzdát Bohu chválu. Najed- ve své milosti a udělal pro nás zázrak. Oč nou se ztratí horlivost k vydání svědectví větší zázrak pak byl, když jsme se mohli o pomoci Boha, za kterou jsme u něj to- za 20 let všichni znovuzrodit do Božího lik prosili. Připomnělo se mi i slovo, jak království a dát se mu k dispozici ve služPán Ježíš uzdravil deset malomocných bě a budování jeho díla. Další zázrak, který pro mě Bůh udělal, a jen jeden se mu vrátil poděkovat. Jedno z mých úplně prvních svědectví, se stal krátce nato, kdy jsem odevzdala které jsem mohla ve svém životě zakusit, svůj život Ježíši. Mým zdravotním proa byl to pro mě opravdu zázrak, se stalo blémem, který se nezdál být až tak závažpřed 44 lety, ještě před mým znovuzro- ný, bylo špatné prokrvení chodidel, což zením. Tenkrát jsem byla členkou Řím- způsobovalo, že jsem měla nohy pořád skokatolické církve. Nevěděla jsem, že zmrzlé. Kdo to zakusil, ví, o čem je řeč, můj život je plný nebiblických věcí a víc a možná zná, že usnout bez elektrictradice než chození s Bohem, ale věřím, ké peřinky je nemožné. Rozhodla jsem že problém, že nemůžeme mít s manže- se, že tento problém svěřím Bohu. Nelem děti, mě začal dělat upřímnou před znala jsem a nehledala žádnou teologii, Bohem. Když se vytratila naděje u léka- ale v prosté dětinské modlitbě jsem řekřů, začala jsem opravdově hledat pomoc la Bohu, že chci mít nohy teplé jako On.
Nevím, jak Bůh má teplé nohy, ale moje byly od té chvíle uzdraveny. Víc jsem je nepotřebovala zahřívat a to trvá do dnešního dne. Díky jemu za to. On má zájem o naše problémy a chce, abychom mu je svěřovali. Do třetice se s vámi podělím ještě o jedno svědectví, kterému předcházel další můj problém – byla jsem náměsíčná. Nešlo jen o nějaké noční, krátké procitnutí, přejití po chodbě, ale o „noční pracovní směnu“. To, co jsem dělala ve dne, jsem byla schopná dělat i v noci, jen jsem o tom nevěděla. Ráno jsem se probudila a kvítka jsem měla přestěhované, prach pod postelí nebo v oknech utřený atd. Doma si na mě rodina už zvykla, i když si myslím, že to byl pro ně nepříjemný pocit, když mě při svém procitnutí v noci vídali chodit po bytě a pracovat. Znovu jsem pochopila, že když je teď Bůh mým Pánem a mohl mi uzdravit mé nohy, může vzít i tento problém do svých rukou – a taky vzal. Zase jsem prosila v jednoduché modlitbě, aby mě Bůh i v této oblasti uzdravil a odstranil jakýkoliv kořen tohoto problému. Zakusila jsem nový zázrak a byla tak cele osvobozena od náměsíčnosti. Náš Bůh je dobrý Bůh! Opravdu mu na nás záleží. Boží slovo beru jednoduše ve víře pro svůj život a nehledám v něm žádné složitosti. Jsem k Bohu upřímná, protože On to má rád. Chci, abychom se mohli společně povzbuzovat k důvěře v Pána a k očekávání na jeho pomoc. Vím, že dnešní doba někdy nabízí velmi rychlá, lidská řešení situací a problémů, ale bez osobních zkušeností s Bohem, nemáme dnešnímu světu co nabídnout. Bůh vám žehnej! Ludmila Zlatníková, AC Uherský Brod
Čtenáři píší, Svědectví
Ročník 22, červen 2010
25
ŽIVOT V KRISTU
20
20
JUDEA V DOBĚ ŘÍMSKÉ NADVLÁDY Herodes provozoval na historickém území Izraele rozsáh3 Pompeius ustavuje na území Izraele římskou svrchova- lou stavební činnost. K jeho nejvýznamnějším stavebním počinost. nům patří znovu vybudování města Samaří, které přejmenoval 60 Boj o moc v římské říši: první triumvirát (Pompeius, Cras- podle římského císaře na Sebasté (řec. Sebastos = lat. Augussus a Caesar). tus), dále vystavěl k císařově poctě nádherný přístav Caesarea, 43 Boj o moc v římské říši: druhý triumvirát (Octavianus, jeho největším stavebním počinem však byla nákladná obnova Antonius a Lepidus). jeruzalémského chrámu, s níž začal r. 19 př.n.l. 40 V důsledku mocenských bojů uvnitř římské říše, vpádu ParNičím, co Herodes dělal, dokonce ani štědrými příspěvky thů do Sýrie a Palestiny Římané nakrátko ztrácejí moc na chrám, si své židovské poddané nezískal, protože jim vanad historickým územím Izraele. dil jeho edómský původ. Přestože byl svým náboženstvím žid 40 Římský senát udílí Herodovi Velikému titul „král Židů“. a obnovil chrám Boha Izraele, jinde bez zábran budoval sva37 Herodes dobyl historické území Izraele a ujímá se vlády. tyně pohanským božstvům. Především mu však lidé nemohli 27 Římská říše se stává císařstvím, vlády se ujímá Octavia- odpustit, že vyhladil rod Hasmonejců. nus (přijímá přídomek Augustus – vznešený). V souvislosti s Herodem Velikým se nabízí otázka: co bylo 19 Herodes Veliký zahajuje nákladnou přestavbu cílem jeho života? Herodův cíl lze vystopovat z jeho jednání: Jeruzalémského chrámu. Herodes ctil Hospodina, aby si naklonil židovský národ, ctil asi 6 Narození Pána Ježíše Krista. pohanské bohy, aby si naklonil Římany, ale také bez milosti za4 Smrt Heroda Velikého, jeho království je na základě He- bíjel každého (včetně členů vlastní rodiny), kdo by mohl ohrorodovy závěti se souhlasem římského císaře rozděleno zit jeho pozici na izraelském trůnu. Herodes podřídil všechno mezi Herodovy syny: Archelaos vládne v Judsku a Sama- své jednání tomu, aby seděl na trůnu Izraele. To byl cíl jeho ří, Herodes Antipas v Galileji a Pereji, Filip na severový- života, to byl jeho bůh. Proto také, když k němu přinesli zpráchodních územích (včetně Itureje a Trachonitidy). vu, že se v Betlémě narodil král Židů, cítil se ohrožen a nechal --------- následující údaje jsou již „našeho letopočtu“ --------v Betlémě bez milosti pozabíjet všechny malé nevinné chlapce 6 Císař Octavianus Augustus posílá krutého Archelaa do od dvouletých níže. vyhnanství, Judsko se stává římskou provincií pod spráPovrchnímu pozorovateli by se některé z dobrých Herodovou místodržitelů jmenovaných císařem. vých skutků mohly zdát i Bohu libé, ale Hospodinu nejde o to, 14 Císař Octavianus Augustus umírá, římským císařem se aby mu člověk stavěl „nejkrásnější chrám světa“, aby se mu stává jeho adoptivní syn Tiberius. snažil zalíbit svou zbožností. „Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.“ (Př 15,8) Co je cílem tvého života? Podstatné je obrácené srdce a upřímnost víry, apoštol Pavel V našem putování časem se dostáváme do doby, kdy se území píše: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami Izraele dostává pod nadvládu sílící říše Římské. Zhruba šedesát sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je let před narozením Pána Ježíše Řím začíná rozhodovat o tom, vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1) Teprve porovnáním všech kdo bude na historickém území Izraele vládnout. Roku 40 př.n.l. Herodových skutků lze najít skutečného Herodova boha. se této pocty dostalo Idumejci Herodovi. Pamatujme, že Hospodin zná všechny skutky nejen HerodoKdyž Sýrii a Palestinu napadli Parthové a na judský trůn do- vy, ale i naše. Tak i porovnáním našich skutků je zřejmé, kdo je sadili Hasmonejce Antigona (40–37 př.n.l.), udělil římský senát naším Bohem. Je jím Pán Ježíš? Je cílem našeho života naplnit Herodovi titul „král Židů“. O prosazení tohoto titulu musel tři jeho vůli? Je On skutečně naším Pánem? Je to viditelné z našeroky bojovat, ale když zvítězil, vládl v Judsku 33 let jako loajální ho jednání? Nebo je nám Pán Ježíš jen pomůckou k naplnění „přítel a spojenec“ Říma. jiných cílů?
26
ITÁLIE Kruté pronásledování křesťanů na sebe nedalo dlouho čeItálie je v novozákonních dobách neodmyslitelně spojena kat. Ve 4. století Řím díky sílící krizi byl nucen pojmout křess Římskou říší, jejíž císařové určovali dění po téměř „celém zná- ťanství za své státní náboženství, což ale samozřejmě nevedlo mém světě“. Aby říše prosperovala, musela získávat nová a nová k tomu, že by každý obyvatel Římské říše byl obrácený křesťan území, z válečné kořisti bylo spolufinancováno vojsko a noví ot- patřící Ježíši. Spíše se křesťanství stalo formální ideologií, v jeroci pro říši museli pracovat. Na Apeninském poloostrově vlád- jímž jménu se konaly naprosto nebiblické politické a vojenské li Římané po více než tisíc let. Římská kultura přejímala od- (zlo)činy. borné, umělecké, náboženské prvky z ostatních podmaněných Když se západní část Římské říše roku 476 n. l. definitivně kultur. rozpadla (pro vnitřní vyčerpání, vleklou krizi a pod tlakem Pro císaře bylo politicky i vojensky výhodnější nechat pod- barbarů), zůstalo z celé slávy jen zpustošené město Řím. Přemaněným národům jistou náboženskou svobodu i samosprávu, sto v povědomí lidí Řím přetrval přes temnější období jako zvláště, když to pro Řím nepředstavovalo ohrožení. Zpočátku centrum křesťanství. Původní biblické křesťanství bylo šířeno bylo křesťanství Římany vnímáno jako odnož tradičního židov- spíše jednotlivci a na okraji pozornosti historiků. Soudobé ofiství – národního náboženství v provincii Judea. Později se Ži- ciální křesťanské náboženství, které si s sebou staletími neslo dům podařilo přesvědčit Římany, že křesťanství není jen odnož, řadu vážných šrámů, však dalo ve středověku vzniknout např. ale něco nového, co se rychle rozmáhá mezi chudými vrstvami křížovým výpravám, které z Itálie vyrážely. obyvatelstva i otroky. Pokud by se chudina a otroci ve jménu Itálie (v čele s Římem) dodnes bývá vnímána většinou křes„toho nového náboženství“ sjednotili, to již mohlo být pro Řím ťanského světa jako centrum, domov křesťanské kulturní tranebezpečné (sociální nepokoje, povstání…). Dalším důvodem dice Evropanů. Podstatou „křesťanského náboženství“ je, co nepřátelství Říma vůči křesťanům byl i fakt, že bohaté vrstvy člověk může udělat pro Boha. Pro „biblické křesťanství“ naozcela nepokrytě opovrhovaly vším, co souviselo s nižšími vrst- pak zůstává platná zvěst evangelia, co udělal Bůh pro člověvami – tedy i jejich vírou ve vykupitele a nový život. Šířily se po- ka – vztah s Bohem, který volá člověka k Životu, je tím pravým mluvy a dezinformace. centrem křesťanství.
20
D
Vlči zachraňující h ň jí í dvojčata d jč t Vlčice Romula a Rema.
Různé římské mince.
Římský senát v období republiky.
oba římská Římané odvozují svůj původ od legendárního Romula, kterého s jeho bratrem Remem zachránila kapitolská vlčice. Město Řím rychle sílilo a záhy vojensky i politicky ovládalo nejen své okolí, ale čím dál větší území střední Itálie. Koncem 6. stol. př.n.l. Římané vyhnali svého krále a vyhlásili republiku. Expanze Říma pokračovala, byla dobyta města a území Etrusků na severu, řecké kolonie na jihu, Kartágo v Africe… Jeruzalém padl do rukou Římanů roku 63 př.n.l. Před přelomem letopočtu krize římské republiky vyvrcholila vyhlášením císařství. Kolem roku 117 n.l. zabírá Impérium největší území. Za 350 let je však Germáni a barbarské národy obrátili v trosky.
Město Řím zbudoval Romulus na krvi svého zabitého bratra Rema. Od Kartaginců se Římané naučili stavět lodě.
Římský účes a náušnice.
Oblíbená římská vojenská formace „želva“.
Model města Říma v dobách jeho největší slávy.
Nejvýznamnější římští císařové – hrdinové nebo tyrani? Germánští dobyvatelé Říma.
Římské impérium v roce 117 n.l.
Římské sochařské umění.
Gladiátoři se v aréně starali o krutou zábavu Římanů.
Mapka Itálie v národních barvách. Rozlohou území Itálie přesahuje 300 000 km2, kde žije přes 60 mil. obyvatel. V italských Alpách je i nejvyšší hora Evropy Mont Blanc (4748 m n. m.).
20
I
tálie Itálie nebyla vždy jen domovem Římanů a špaget, tato přitažlivá země má mnoho zajímavých tváří. Za povšimnutí stojí jak Etruská kultura na severu, z níž později Římané mnoho čerpali, tak dědictví řeckých kolonií na jihu a na Sicílii. Rovněž v dějinách křesťanství hraje Itálie klíčovou úlohu, jakkoli jí mučednická smrt dlouhých zástupů biblicky věřících během prvních století církve na cti mnoho nepřidává. Řím vzpomíná na svou slávu v antických dobách.
Sever Itálie zdobí mohutné vrcholky Alp.
Na severu je soustředěn hlavně průmysl, leží zde i města s bohatou kulturní historií jako Verona.
Pod horami se rozkládají malebná údolíčka. Slunečná Jižní Itálie je klidnější zemědělskou oblastí.
Itálie je typická nejen svými památkami, ale malými hospůdkami s vyhlášenou italskou kuchyní.
Úzký předěl mezi horským masivem severní Itálie a mořem tvoří turisticky oblíbená italská riviéra.
Volně se setkáváme s piniemi, opunciemi či olivovníky.
Starobylé Benátky leží na spleti vodních kanálů, kdo by neznal slavné gondoly – tradiční dopravní prostředek sloužící dnes spíše jen pro romantické projížďky? Na poklidný život Sicílie z vrchu shlíží sopka Etna.